Skip to main content

Full text of "Lumír"

See other formats 


UNIVERSITY  OF  TORONTO 
LIBRARY 


WILLIAM  H.  DONNER 
COLLECTION 

purchased  froiii 
a  gift  ;7y 

THE  DONNER  CANADIAN 
FOUNDATION 


7 


3/3 


LUMÍR 


ČASOPIS 

PRO   LITERATURU 

A   UMĚNÍ 

Ročník   XX!X. 

1901. 

Redaktor  Václav   Hladík. 
Majetník  J.  Otto. 


Spolupracovníci  : 


J.  Arbes,  K.  Bačkovskv.  Jos.  Bartoš,  j.  Boleška,  J.  Bokecký,  S.  Bouška, 
A.  Bre-ka,  o.  Březina,  Em.  ryt.  z  Čeňkova,  Ad.  B.  Dostal,  T.  Dubrovská, 
K.  Elqart.  Dr.  J.  Guth,  E.  Hlas,  F.  S.  Holečhk,  Jos.  Holeček,  J.  Holý, 
M.  Jahn,  H.  Jelínek,  Dr.  L.  Jeřábek,  R.  Jesenská,  K  Jonáš,  M.  Kalasová, 
E.  Klas,  B  Knosl,  Stanislav  Kovanda,  Em.  šl.  z  Lešehradu,  P.  List, 
K.  V.  Liška,  J.  S.  Mach,  V.  M.ácha,  B.  Mařáková,  A.  Mrštik,  V.  Mrštík. 
J.  Muldnlr,  P.  Nach.  A.  Nečásek,  A.  Novák,  J.  Opolský,  J.  Osten,  A.  Pražák, 
G.  Preissová,  P.  Projsa,  Dr.  B.  Prusík,  L.  yuis,  B.  Rei.man,  P.  Renánova, 
M.  SiLÉN,  A.  Sova,  A.  Starý,  E.  Stov,  J.  Sumín,  J.  Schiller.  O.  Šimek, 
J.  Šlejh.\r,  o.  Theer,  Dr.  V.  Tille,  L.  Veltruský,  J.  z  Wojkowkz,  J.  Zeyer, 
J.  Žeranovský. 


nAklade.m  j.  (jity  v  iraze. 


DEC     tílSbb 


fíp 


Tiskem  Ceskč  grafické  společností  :^Unie«    ■<  Pr: 


OBSAH. 


Bačkovský  K.  Jarní.  —  Den 
sklizně 201 

—  Večerní 331 

Bouška    S.     Vidění    bolesti.    — 

Touha.  —  Píseň -61 

—  Écoutez  la  chanson 417 

Breska    Alfons     Z    hlubin.    — 

Modrá  dálka.  —  Ticho     .       .211 

—  Bludný  poutník  —  Dobrou  noc  479 

—  Hlasy  v  bouři  (Drama  o  1  dějství) 

79,  89,  103 
Březina  Otakar  Šílenci  .    ...      3 
z   Čeňkova   ryt.    Em.   Dva  pa- 
řížské obrázky:    Vive    TArmée! 
Přítel  ze  čtvrti  latinské    .    .    .    .129 
Dostal  Ad.  B.  Z  oddílu  xHovory 
s  Duší«.  — Jako  tcipol  osamělý  . . . 
—  Dva  listy  (Jaroš!.  Kvapilovi)  ^15 
Dostal  Karel  Podivně  lesy  šu- 
mí ..  .  —  Smutek  . 499 

Dubrovská  Tereza  Až  budeš 
unaven  ...  —  Ty  rád  mne  ne- 
máš          .    .  502 

Holý  Jindřich  S.  Nocí  jsme 
šli  .  .  .  —  Nocturno 307 

—  Má  vášeň  nevyhřmí 442 

—  A  zapomeň 479 

Jelínek  Hanuš  Mstitelka.  —  Ve- 

stálko  moje 271 

—  Salammbo 429 

—  Pozdě  467 

Jesenská  Růžena  Písně  (Dě- 
ťátko tiché  ...  —  Stojím,  če- 
kám ...  —  Louko  milá,  zelená . . . 
Miluju  moře  .  .  .) 389,  390 


BÁSNÉ    PŮVODNÍ. 

Jesenská  Růžena  Písně  (Co' 
chceš  mé  srdce?  —  Štěstí  jako 
pták    se    ztratí  ...  —  Moře!  '— 

Hřbitove  tichý  .  .  .) 461 

Knósl  Boh  ušla  v  Bouřlivýmsrd- 
cím.  — Nálada. —  Sfinx.  —  Pierot 
extemporuje    —   Apokalyptická 

řeka '.     341,  342 

Kovanda  St.    Elegie  .    .    .       .281 
z  Lešehradu    š  1.    Em.    Smutný 

západ.  —  Rozhovor 106 

Liška  Kristián  V.  Stišeni     .    .    9t 
Mach  J    S.  Večer  v  polích    .    .    .287 

—  Smutek.  —  Úzkost 331 

Mácha    Václav  Nálada.  —  Babí 

léto         331 

—  V  mé  jídelně 429 

Mařáková    Beatrice    Píseň 

touhy 332 

—  Klekání 467 

Múldner  Josef  Odcházím  z  mě- 
sta    275 

Opolský   Jan  Prales 19 

—  Robespierre.  —  Sami.  —  Za- 
pomenutá   53 

-   Kanáan         .    .  137 

—  Přechod  přes  moře  (Sen  epický)  245 

—  Smutná  fantasie 317 

—  Konc;res(Zbylkys!ovanskéděje- 
pravy) 425,  439,  452 

—  Miniatury 487 

Reiman    Bohuslav    Kristus  na 

poušti.  —  Výprava 158 

Silén   Miloslav   Lesní  hřbitov. 

—  V  jeseni      34 

—  Rěverie.  —  Je  blankyt  ubledlý     67 

—  Polní  kaple.  —  Tichý  stesk  .    .  149 


Silén  M.  Piilnoční.  —  Zahrada.  — 
Hra  oblaků.  —  Průvod  královský  187 

—  Pěvec  milostný     293 

—  Odejdi  zticha  . . .  —  Skloň  ruku 
čistou  .  .  —  Zrak  zastřu  spán- 
kem ...    -   V  temnu.  —   Večer  405 

—  Naivní   láska.  —  Sen 449 

—  Zimní  pohádka  —  Bezvětří.  — 
Večerní.  —  Siesta     .    .       .    .      450 

—  V  dávném  háji.  —  Kijalky.  - 
Bílé  kapli  .  .  .    .  ,533,  534 

Skapino  Skon  Rusalčin  aneb 
hudební  drama        433 

Sova  A.  Já  teď  zdřímnu,  řekla 
bolest.  —  Naivní  reliéf  »Mrtvé 
myšlénky*.  —  Tajemství.  —  Bo- 
lesti často  zasmály  se.  -  Jarní 
snění       233,  234 

Starý  .^nt.  Ver  sempiternum. — 
Pokání 476 

Schiller  Jaroslav  Tiché  sny. 
Pod  svištíc 'mi  kosami  .....  155 

—  Vidění 429 

Theer    Otakar    Zvědavá  láska. 

—  Návštěva.    -    Trochu  ženy  17 
Veltruský   Ladislav   Finále    .524 

—  Jarní  poutníci.  —  Večery      .    .  353 

—  Ver  sacrum 523 

z  Wojkowicz  Jan  Confiteor  .  . . 

—  Píseň.  —  Světla  plující  hladi- 
nou duše 163 

Zeyer  Julius  Romance.  ...  1 
Žeranovský  Jan  Mánům  prof. 
dra.  Eduarda  Alberta  (Sonety): 
Pyramidy.  —  K  Bohu.  —  Křiž.  — 
Od  rakve  Albertovy  Momse- 
novy.  —  Barbar 41 ,  42 


Eichendorf  Josef  Procitnutí. 
—  Lákání.  •—  U  proudu.  Přel.  Alf. 
P.reska 369 


BASNE  PŘELOŽENÉ. 

E  verš  F  ran  z  Ráje.  Př.  A.  Breska  554 
Nietzsche    Friedrich    Sokra- 
tův problém.  Přel.  Alf.  Breska  .  150 


Verlaine    Paul     Píseň    jeseně. 
Přeložil  Alfons  Breska 554 


PŮVODNÍ  BELLETRISTICKÁ  PROSA  A  ESSAYE. 

Bačkovský  K.Srdcedobré  vůle.  Holeček  Josef  Houzír  113, 127,  Mrštík     Alois     Poprad    (Obraz 

(Féerie  a  episody)  462,  473,  487,  141,152,161,177,185,202,209,                  z  Tater)         29 

503,  513,  526          221,  235,  247,  2=.7,  269.283,  296,  Mrštík  Vilém  Na.še  ideály        8,     20 

Breska  Alfons  O  ženě  na  plesu  15<          .'i08,  319,  332,  345,  356,367,380,  Nach    Pavel    Tišiny  (Reliéf)    .    .138 

Elgart  K.  Bledské  sny   36.'^,  37S,  394,  403,  413,  427,  443,455,464,  Osten  Jan  Blanka  281,  294,  305, 

392,  405                                                          476,   490,  497  321,  329,  342,  354,  370,  377,  390 

Guth  dr.  Jiří  Cascaes(Feuilleton             Jahn   M.  Hodiny 46  Preissová     Gabriela     Labutí 

z  portugalských  cest)    .       .    .    .  lOS      Jesenská   Růže n a  Samota  .  65,     83  píseň    (Korutanský   obrázek)   1, 

Hladík    Václav    Evžen  Voldan  Jeřábek    dr.    Luboš    Večerná  22,34,42,56,    69 

(Román)  .  10,  25,  37,  44,  59,  ?■?,                  Kavkaze 4^3,  506  Quis   Ladislav    Od  kosmopoli- 

84,94,   1  7,    120,    129,    144,  156,  Jonáš    K.    Láska    čtyřicetiletého  "tismu  k  nacionalismu        .5,  17,     31 

168,  179,  192,197,  214,  229,  239,  401,  420,  431,  437,  454  Renánová   Pavla   Děti    ....  154 

2.53,  26?,  278,  287,299,323,  334,  ^las  Eduard  Pod  dechem  smrti  Sumín  Jiří  Na  vlnách  (Novella) 

347,  .358,  371,  384,  397,  4i.7,  41S,  (Fragment)                                            97  ^l'  '3,  35,  49,  61,  67,  77,  96,  101, 

430,441,451,468,480,492,499,                —Dítě                    .    .    "  326  117,125 

516,  524,  542,  551      r-          .        ^-   '    '  i^W.    ,\7  Stoy  Eduard  Návštěva         485,  501 

Hlas  Eduard  Akáty      ....  14      ^°"  ^  ^  "fV  T  H  T  7.    T^^      I6i  Šlejhar  Jos.  K.  Kaplička  54,  71, 

HolečekF.S.  Vyznavači  slunce  mmka  phtele  od  Tugely)   .        .  16i  81,91,105,119,131,143 

173,190  199,212,227,241,252  List    Pavel    Do    výslužby    (No-  Theer     Otakar     Příchod    ženy 

264,  272           veWa)        166,  176,  188,  204,  215,  225  249,  262,  274,  289,  301,313,324, 

—  Pode  jhem  cizí  viny    521,  534^  545      Liška  Kristián  V.  Letní  večer     86  335,  349,  359,  373,  382,395,408,  415 


PROSA  PŘELOŽENA. 


Richepin   Jean    Svatá   Slza.     Přeložil    Pavel  Projsa 

527,  ,537, 


Uspenskij    Glěb    Bouře.    (Z  cestovních   poznámek) 
Přeložil  Vilém  Mrštík       223,  237,  250,  259,  276,  285,  311 


Adam:  La  Force 231 

Balzac:  Eutrenie  Grandetová  .    .        75 

Čech:  Sníh        .148 

Dvě  sté  svazků  Světové  knihovny  302 

Egor:  Návrat ...  423 

Glossy 423 

Hendryk:  Žaltář 423 

Hippmann  Ch.:   Les  Tchěques   au 

XlXěme  siěcle C4 

Holeček:  Naši 495 

Hurban  Vajanský:  Novelly  ■  ■  .  .112 
Jirásek:  Maloměstské  historie    .    .    28 

—  Psohlavci .        .  148 

Kassner:  Die  Mystik,  die  Kůnstlcr 

und  das  Leben 267 

Krejčí:  Julius  Zeyer 388 

Kvapil:  Životem  k  ideálu    ....  267 


Bjórnson:  Nad  naši  silu 123 

Bozděch:  Z  doby  kotillonů     .    .    .  340 

Brieux:  Červený  talár ','92 

Calderon:  Lékař  své  cli  ....  170 
Capus:  Manželové   paní  Leontiny  508 

Čechov:  Strýček  Váňa 364 

Debut  si.  L.  Dostálovy  ....  544 
Hauptmann:  Forman  Henčl  .  .  .304 
—  Michael  Kramer  ...       .  206 

Jirásek:  M.  D.  Rettigová     ...      315 

Kvapil:  Přítmí         .292 

Lefévre:  Faun 375 

Praga:  Ideální  žena 280 

Rostand:  Aicrlon 256 


České  umění  ve  Vídni     98 

Glossy 362,  386,  445 

Jurkovič  D.,  Pustevně  na  Radhošti  160 

Kupka  František 14 

Lehner  Ferd.  J  ,  Dějiny  umění  ná- 
roda českého 160 

Mánes  v  Brně 339 

Mánes  v  Prostějově 399 

Mucha  Alfons,  Otčenáš 148 


LITERATURA. 

Lanson:   Dějiny  novodobé   litera- 
tury francouzské 88 

Maupassant:  Silný  jako  smrt  .  .  207 
Masson-Forestier:  Advokátovo 

svědomí 436 

Moudrá:  Do  rozmaru  i  do  pláče  .  484 

Múldner:  Návraty       423 

Nová  anthologie  ruské  lyriky         .  32.S 

Opolský:  Klekání 412 

Ottův  Atlas  zeměpisný  .  .  .  460 
Panýrek  dr.:  Od  Něvy  po  Kuru  .  446 
Preissová:  Jerla 220 

—  První  obrázky  ze  Slovácka   .    .  484 

—  Talmové  zlato        .'^31 

Przybyszewski:  Satanovy  děti  .  .  556 
Ouis:  Staroskotské  ballady     .    .    .  171 

—  Třešně 446 

Rais:  Za  světem 532 

DIVADLO.   -  HUDBA. 

Svoboda:  Čekanky     136 

Shakespeare:  Romeo  a  Julie  .    .      544 
Šamberk:  Blázinec   v  prvním   po- 
schodí          376 

Šmaha:  Zlato 148 

Štolba:  Moř-ká  panna C31 

Tolstoj:  Vláda  tmy        <;9 

Vedekind:  Komorní  pěvec  .  .  376 
Viková-Kunětická:  Přítěž  ....  196 
Vrchlický:  V  uchu  Dionysiově  .    .  184 

Želenský:  Návrat 352 

Figarova  svatba 51 

GÍossy 374,  411 

Maryša       15 

VÝTVARNÉ  UMĚNÍ. 

U  Němejce 350 

Rodin  Auguste 314 

Srážka  jízdy  rakouské   s  pruskou 

u  Střežetic 375 

Šaloun  L 291 

Uprka  Józa,  Výbor  jeho  prací   .    .  148 

Vochoč      .        '    .    . 351 

Vídeňské  výstavy:  Jóž.a  Uprka.  - 

Josef  von   Berres.  —  Simplicis- 


Ríha:  Povídka  o  svatbě  krále  Jana  207 
Sekanina:  Lyrické  intermezzo   .    .  423 

Schnitzler:  Řeigcn 267 

Sládek:  Nové  překlady  ze  Shake- 
speara     424 

Slovensko.    Prémie  Umělecké  Be- 
sedy na  r.  1901  . 531 

Světlá:  Nemodlenec  '.       100 

-  Ze  staré  Prahy 411 

Svoboda:  Příběhy  a  obrazy        .    .  471 

—  Dozrálo  k  žatvě.  (Básně)  .  .  .  520 
Šimáček:  Světla  minulosti  .  .  .  219 
Un  siěcle.  Mouvement   du  moude 

de  1800  á  1900 2- 8 

Výbor  dramat  Calderonových  .  340 
Wilde:  Ballada  o  žaláři  v  Readingu  376 
Zeyer:  Jan  Maria  Plojhar  ....  316 
Z  německé  literatury  moderní      .  401 


Mrštíkové    AI.    a    Vil.:   K   reprise 

^Maryši<t  (Iza  Grégrová)  ....  26 
Reformy  v  Nár.  divadle.  —    Pani 

Benoniová.  —  Pan  Seifert  ...  28 
Renouard    Jean:     Auguste     Dor- 

chain 3  5 

Ruský  divadelní  spolek 328 

Skariino:  Divadlo  v  Berlíně  .    .    .  159 

SI.  Švagrovská    .  340 

Úvodem  do  operního  referátu  .  .  87 
Vítězství  české  hudby  v  Paříži  .  337 
Z   činnosti    Nár.  divadla   za  nové 

správy 18' 

Zeyerův  večer     243 


mus.  —  Antonín  Hudeček.  — 
Sándor  Járay.  —  Václav  Sochor. 
—  Secesse 110,  111,  112 

Výstava  českého  umění  výtvar- 
ného a  uměleckého  průmyslu 
ve  Vídni 99 

Výstava  Jednoty  umělců  výtvar- 
ných      304,  337 

Výstava  »Manesa« .    75 


ÚVAHY  LITERÁRNÍ,  UMĚLECKÉ  A  ČASOVÉ. 


Arbes  Jak.   Shakespeariiv    »Julius 
César. 470,  481 

—  Z  českých  literarií  .    .        .       .  :  02 

—  Z  literárních  drobných  studií  .  146 
Bačkovský  K.  Na  rozmezí    století  219 

—  Přirozenátendence  tvorby  umě- 
lecké          51 

—  Z  parnassu  Italského:  Giovanni 
Pascoli .87 

Exkomunikace  hr.  Tolstého   .    .    .49) 

Goethe 483 

Hladík  V.  Nový  román 351 

Kronika     .    .  74 

Květ  Jar.  dr.  Dekadence   v  básni- 
ctví, jak  o  ní  soudí  psychiatrie  169 


Maeterlinck  M.  Ruysbroeck  Podi- 
vuhodný (Přel.  M.  Kalasová)  .      517 
Mrštík  V.  Pražská  soupisná  komise  38 

—  Styl 62 

—  Ultraparasiti       .       170 

—  Vlaský  dvůr  v  líutné  Hoře  .  122 
Nečásek    A.    K    druhému    vydání 

-Pohádky  Máje«      39 

Neohellenové 160 

Neodvislost  literatury  .  ...  472 
Novák    A.     K    sebraným    spisům 

J.  Arbesa  .    .  445 

—  Th.  Mommsen  v  Paříži  ....  398 

O  stylu  čili  o  psaní 387 

Politická  karrikatura 279 


Pražák    A.    O    symbolismu   Zeye- 
rova »Radúza  a  Mahuleny*  422,  434 
Revue  cizí  a  slovanské  16,  52,  64, 
76,  124,  136,  196,  208,  220,  232, 

244,  268,  280,  460 
Semitismus  —  Jesuitismus  .        .      265 

Sienkiewicz  ve  Francii 40 

Šimek  O.  Zolova  i-Práce«    ....  447 
Theer  O.  K  psychologii  nejmlad- 
ších      ■ 327 

Umění    a    politika    —    Politika  a 

umění 181 

z  Wojkowicz  Jan   O  snahách  nej- 
mladší literatury 362 

Zola  E.  Protestantism 459 


Albert  Eduard 14 

Bačkovský  Karel 374 

Brožík  Václav 361 

Fibich  Zdeněk 38 

Frankovský  Josef  544 

Grabovský  Bronislav 181 

Herites  František 265 

Hlávka  Josef 254 

Jirásek  Alois  (ku  dni  50.  narozenin)  509 


JUBILEA,   VZPOMÍNKY   A    NEKROLOGY. 

Lebeda  Otakar 362 

Novák  Theodor 532 

Samain  Albert 15 

Sienkiewicz  Henrik    (Lístek  k  ju- 
bileu)             ....    50 

Švandová-Kautská  Louisa  ....  304 

Turnovský  J.  L 243 

Verdi  Giuseppe      254 


Vicaire  Gabriele     .    .        .....    16 

Zeyer  Julius 217 

Breska  Alfons:  Jakub  Seifert  .  .  193 
IClas  Richard:  France  Prešern  .  .  135 
Novák    Arne:    Karel    Sladkovský 

(Z  cyklu  »Vítězící  a  přemožení*)  115 
Šimek  Otakar:  Auguste  Rodin  .  .  314 
Všelicos    o   Antonínu    Dvořákovi. 

(Jubilejní  glossy) 530,  554 


Zl'R.4VY  A  POZN.^MKY  208,  244,  340,  3S8,  448,  472. 


LUMÍR 


Ročník  xxix. 


5.  RlJNA    1900. 


*     ČÍSLO  1. 


Julius  Zeyer: 


ROMANCE. 


I    ravil  král  jí  v  prudkém  hiičvu: 

»Slávu  svoji  bez  poskvrny, 

srdce  svoje  bohatýrské 

k  nohám  vašim  položil  jsem, 

sklonil  šíji  (která  sklánět 

nikdy  dřív  se  neučila) 

před  vámi  a  vaši  krásou  — 

marně  vše!...  A  nyní  ejhle! 

Zbožiíované  vaše  zraky, 

které  sotva  vídaly  mě, 

když  jsem  k  nim  jak  v  nebe  hleděl 

zraky  vaše  kam  se  snesly? 

Plny  slz  a  slitováni, 

plny  lásky  záři  hvězdně 

v  zraky  muže  beze  jména, 

beze  slávy,  beze  jmění  — 

tomu  jste  svou  lásku  dala, 

almužnu  jak  skytnem  chudým !«   — 

Odvětila  klidně  králi: 

•  Pane  můj,  vy  pravdu  dite! 


Dala  jsem  svou  lásku  cele 
tomu  muži  neslavnému, 
chudému  a  beze  jména. 
Smějte  se  neb  hněvejte  se  — 
srdce  moje  když  jen  jásá! 
V  pokoře  té  vaší,  pane, 
pýcha  byla  nevědomá! 
Pýcha  vaše,  špatně  skryta, 
dráždila  pak  moji  pýchu. 
Pýcha  ta  však  sesula  se 
ve  své  nic  před  jeho  výší, 
která  svou  neznala  cenu. 
Věřte,  pane,  z  jeho  oka 
modlitba  se  ke  mně  nesla, 
bylo  to  jak  výkřik  z  hloubky' 
Krásný  byl  v  tom  okamžiku, 
pane,  nad  nás,  nade  všechny! 
Vnořila  se  moje  duše 
v  duši  jeho,  zůstane  tam 
v  neskonalém  milování !«  — 


Gabriela  Preissová: 


'^Z>Z>Z>Z>'^'^Z> 


LABUTÍ   PÍSEŇ. 


KORUTANSKY    OBRÁZEK. 


j^  ějaká  cizí,  svižná  holka  se  širokým  ovocnář- 
^  skýni  košem  na  hlavě  objevila  se  na  vrchu 
pěšiny  a  vidouc  z  povzdálečí  bezvousého  Kajetána 
se  zánovními  botami  a  kloboukem  myslivecké 
módy,  utírala  si  honem  fěrtoškem  ústa,  které  si 
trochu  potemnila  borůvkami.  Ale  došedši  blíže 
místa,  kde  potulný  švec  Kajt  si  hověl  na  trávníku 
pod  planou  hrušní,  loktem  jsa  podepřen  o  svoji 
důkladnou  kabelu,  přestala  švihati  sukněmi,  po- 
znávajíc,   že    se  nesetkala  se  žádným  krasavcem 


ani  mladíkem,  a  pozdravila  Kajta  jen  tak  jako 
ledabylého  usedlého  pantátu  úsečně  odbytým 
přáním;    »Dobrý  den!' 

Kajt  její  zklamání  citem  i  zkušeností  zatušil 
a  proto  z  rozumné  vzdálenosti  zabroukl  si  z  hrdých 
prsou,  posílaje  za  unikajícím  ženským  stvořením 
nedh,Tle  přimhouřený  pohled: 

•  Má  milá,  snad  si  nemyslíš,  že  bys  mi  do- 
vedla nadarmo  obtížit  srdce  ř  Dnes  je  nám.  holečku, 
už  třiapadesát  let!...« 


Ani  si  při  tom  nepovzdychl,  tíha  tohoto  stáří 
ještě  mu  nenakloniia  šíji  ani  vesele  důvěřivou 
mysl;  jai<  rovného  a  sebevědomého  jej  lidé  na 
stezkách  Miklanského  pohoří  před  pětadvacíti 
lety  znali,  takovým  se  cítil  i  zůstal  až  po  tu 
chvíli. 

Teď  jen  trochu  snil,  jako  to  rád  činí  člověk 
po  notné  cestě  blaze  si  odpočívající,  a  pak  mu 
připadal  ten  dnešní  jeho  Kajetánský  svátek 
opravdu  tak  přítulně  povídavý  jako  biblické  a 
pohádkové  vypravování  nebožky  jeho  báby  sa- 
lašnice,  která  od  jara  až  do  podzimu  přebývala 
tam  na  pasekovém  temeni  Rozpuku.  Pohledem 
od  hrušně  připadala  v  této  chvíli  Kajtovi  známá 
salaška  ve  výši  jako  jen  přilepené  hnízdo  vla- 
štovčí, člověk  se  musil  diviti,  že  si  v  touze  za  ni 
často  nejkratší  cestou  nahoru  ve  vydrolených 
stružkách  o  kamení,  spadané  kmínky  a  zákeřné 
pruty  ostružin    bosé  nohy  zmučil. 

I  ještě  jako  učedník,  pokud  se  svým,  v  obuv- 
nickém poslánfrovněž  statky  obcházejícím  mistrem 
nedleli  příliš  daleko,  běhával  za  bábou  i  salaškou 
ve  svátečních  jitrech  místo  do  kostela,  ba  jednou 
místo  svěcené  vody  z  údolního  chrámu  přinesl 
selce,  v  jejíž  domácnosti  právě  boty  šili,  jen  ze- 
lenavou vodu  Rozpuckého  jezírka  ve  džbánku, 
a  ani  při  tom  nepocítil  vědomí  hříchu.  Vždyť 
připadávalo  mu  malé  Rozpucké  jezero  zrovna 
tak  jako  nebe,  za  dne  se  na  něm  chvělo  roz- 
puštěné slunce  a  bílé  leknínové  růže  (věděl 
s  jistotou,  že  zrovna  takové  nevídané  růže  měla 
Panna  Maria  na  kostelním  postranním  oltáři 
v  ruce  —  a  kde  by  je  jinde  natrhala  než  na 
Rozpuckém  jezeře,  když  je  nikde  jinde  na  světě 
neviděl  Kajtík  vyrůstat),  —  za  večerů  se  teprve 
na  něm  okázala  celá  druhá  obloha.  A  byla  tam 
při  břehu  také  jakoby  kaplička.  Na  polouschlém 
buku  byl  zavěšen  ostříškovaný  obraz  » Maria 
u  Alžběty"  a  o  tomto  stromu  vyprávěla  bába, 
že  by  byl  dlouhým  věkem  už  dávno  styřel,  kdyby 
byly  tehdy,  když  Panna  Maria  kráčela  k  Alžbětě, 
po  její  cestě  všechny  suché  stromy  se  neza- 
zelenaly ...  A  jedině  znatelné,  sladce  nadšené 
oči  obou  světic  na  oprchalé  malbě  budily  v  bá 
bině  paměti  ještě  jiné  Mariánské  legendy  i  po- 
hádky s  dobrým  koncem  a  slávou  trpících  a 
ponížených. 

Vedle  této  věřící,  měkké  duše  bábiny  byla 
v  ní  ale  ještě  druhá,  tvrdší  a  žíhavá  jako  křemen, 
jenž  každé  škrábnutí  oplácí  jiskrou  své  skryté 
síly,  a  jak  jen  vždycky  bába  uvážila  zatočit 
s  Kajtovým  životem,  to  se  všechno  musilo  3tát. 
Kajt  měl  od  pěti  let  macechu,  ne  právě  tu 
nejhorší,  neboť  pamatoval  se  dosud  se  sk'id- 
něným  uznáním,  že  mu  máčela  a  hezky  hladce 
přičesávala  vlasy  a  ve  sporých  volných  chvílích 
i  vlněné  punčochy  mu  upletla,  aby  hocha  hra- 
bajícího   se  často  v  otcově  skalnické  práci  dře- 


věnky  tak  netlačily.  Ale  protože  se  s  ní  bába, 
vlastní  matka  rodičky  Kajtovy,  nepohodla  a  otec 
se  pořád  zastával  jen  už  své  druhé  ženy  —  od- 
vedla bába  srdce  i  víru  chlapcovu  oběma.  Tak 
mnohá  její  pohádka  měla  svou  zlou  macechu 
jako  saň  i  otec  ubohého  sirotka  v  ní  zůstával 
bezcitný  a  jenom  ta  mrtvá  maminka  pod  drnem 
hřbitova  a  šmolkou  zmodřeným  křížkem  byla  ta 
pravá  a  svatá. 

Kajtík  býval  za  svoje  toužebné  i  vzdorné 
útěky  k  bábě  tak  dlouho  bit  a  trestán,  až  jednou 
si  jej  krutě  sešlohaného  dovedla  bába  k  sta- 
rostovi i  faráři  a  pobouřila  okazováním  svle- 
čeného vnoučka  všech  osm  čísel  v  pohoří  roz- 
hozené osady  tak,  že  všechny  dorostlé  ženské 
se  shlukly  a  skalníkovým  manželům  div  okna 
v  chatě  nevytloukly.  Tenkrát  druhá  Kajtíkova 
matka,  vedouc  a  nesouc  svoje  vlastní  dvě  drobné 
děti,  přišla  plačky  za  mužem  ke  skále  se  zkru- 
šeným odhodláním,  že  nevlastního  kluka  do  smrti 
vidět  nechce,  aby  si  ho  jeho  zlá  bába  jen  nechala 
a  vychovala,  jak  chce. 

Ještě  v  tom  roce  pak  skalník  na  naléhání 
své  ženy  svoji  chatu  se  svahovým  polem  prodal 
a  přestěhoval  se  někam  na  štýrskou  stranu. 

Kajtík  se  zatím  se  svou  bábou  přiživoval 
v  zimě  ve  výminkářské  jizbičce  u  sedláka  Hroděje 
a  z  jara  po  dvakráte  se  s  ní  odtáhl  na  hospo- 
dářovu salaš,  odkudž  jej  již  strach  neodháněl. 

Počátkem  třetího  jara  už  určila  bába,  že  se 
musí  stát  z  Kajtfka  něco  lepšího  než  její  pomocný 
pastuška,  a  domlouvali  se  dlouho  na  prahu  o  vý- 
běru nejlepšího  řemesla. 

»Kovář  se  moc  nadře  — «  přemítala  bába — 
•  pak  jsou  k  této  živnosti,  kdybys  ji  jednou  chtěl 
provádět  na  vlastní  pěst,  potřebný  peníze  jako 
ku  kolářství  a  truhlaření  —  krejčí  se  moc  na- 
zlobí, nynější  časy  chce  mít  každý  všecko  jinač, 
a  kdo  je  pokřivený,  chce,  aby  mu  kazajka  při- 
léhala jako  rovnému;  tkadlec  si  zase  celá  prsa 
stlačí  i  oči  pokazí   —  — ♦ 

»Což  kdybych  se  učil  uhlířem,  babičko  — ' 
přerušil  ji  Kajtík,  dívaje  se  upřeně  do  šikmé 
dálky,  kde  se  nad  temnou  zelení  v  šeru  ještě 
zdvihal  bílý  sloupek  dýmu  —  »to  se  mi  zdá  tak 
hezké  .  .  .  Jednooký  Martínek  už  se  také  učí  při- 
vážet i  skládat  polínka;  povídal,  že  to  není  nic 
těžkého  Potom  si  může  celý  rok  zůstávat  v  lese  . .  . 
Když  jsem  šel  dnes  okolo,  měl  už  svou  práci 
odbytou,  ležel  si  na  vyrovnaných  polénkách  a 
hlavu  na  loktech,  pořád  si  shora  dolů  odplivoval. 
Zeptal  jsem  se  ho,  proč  to  dělá,  řekl  mi,  že  to 
jeho  mistr  dělá  zrovna  tak,  říká  prý,  když  je 
práce  popravena  a  milíř  si  pěkně  dýmá,  že  už 
mu  není  nic  do  celého  světa  .  .  « 

»Pustáci,  to  nejsou  ani  žádní  řemeslníci  — 
a  co  pak  takový  chudák  Martinek,*  nahrábla 
bába  z  vysoká  pohrdání  i  soucitu.  »Ty  ale,  Kajte, 


to  musíš  přivést  ve  světě  někam  ke  cti,  již  k  viili  těla  jsem  je  měla,    nebo   Jdouc  za  kmotru   Jsem 

těm  svým  rodičům  se  musíš  vyšvihnout,  aby   se  se  do  nich  nastrojila,  a  vždycky  krom  toho  Jeiich 

dozvěděli,  čím  jsi  sestál  bez  nich !  Víš  co,  chlapče,  pěkného  vzhledu,   vklouzne  do  nich  člověk  Jako 

pěknou  a  trvanlivou  obuv  se  naučíš  šít,  to  si  tě  do  postýlky.    Není- li    to   radost,  Kajtíku,    dovést 

budou  po  celém  kraji  považovat  a  potom  ševcov-  takhle  lidi  čistou  prací  potěšit,  a  zrovna  k  tomu 

ské  řemeslo  má  jen  svůj  dvojí  just,  ženský  nebo  mistru,  co  ty  botky  šil,  bych  tě  nejraději  dala  do 

mužský  druh,  to  nenaláme  moc  hlavy,  a  když  jen  učení!    Budeš  sním    pěkné    chodit    a    leckde    se 

obuv  šikovně  sestavíš,  na  všech  cestách  si  budou  dobře  pomějete,  pro  řemeslníka  se  vždycky  lepší 

o  tobě  povídat,  a  dobře-li    si  pochodí,  budou  ti  miska  nachystá.    Na  vlastní  náčiní  mám   Již   pro 

žehnat...'  tebe  také  nastřádáno,  potom  dostaneš  čtyři    ko- 

Bába    povstala,    popošla    ke    truhle,    kterou  sile  z  bíléíio    plátna    a    dva  obleky  ode  mne  do 

vždycky    za    ní   musili    na  salaš  dovézt  a  v  úctě  výpravy,  aby  lidé  viděli,  že  nejsi  ledaco.< 

Ji  zase  na  zimu  odvézt  —   a  po  paměti  vyhrábla  Kajtík  se  Jen  dotekl   bábiných  vzácných   bo- 

v  rostoucím  šeru  přístřeší  bělavý  závinek.  tek  konečky  prstů,  ale  pořád  ještě  neodpovídal. 

.Pojď  sem,  Kajte«  —vábila  rozžíhajíc  smol-  Ta  rozmarinka  na  lesklé  kůži  špiček  se  mu  dost 

nou  tříštku,  chlapcovy  zraky  ku  svému    rozbale-  hezky    zamlouvala,    ta    sláva    pořádné    ševcovské 

nému    pokladu,    sametovým    botkám,    zdobeným  práce    rozprostírající    se    po    všech    Miklanských 

zeleně  stehovanou  lakyrkou.  cestách  také   —  jenom  srdce  se  pořád  ještě  ne- 

•  Ty  mám  už  na  čtrnáctý  rok  — «    obracela  rozvíralo,  aby  si  zavýsklo,  jako  by  to  jistě  bylo 

botky  ve  světelné  záři  se  všech  stran  —  .zrovna  učinilo,  kdyby  jej  bába  zavedla  do  práce  k  uhlíři. 

Jsem  si  Je  dala  dělat  na  svatbu  tvé  chuděry  matky,  kde  pak  by  již  se  nemusil    obávat    přešlapování 

A  už  od  té  doby    kolikrát    na    slavnosti    Božího  všelijakých    cest  .  .  .                                             Pokrač. 

'^        %         ^         %         ^ 


Otakar  Březina: 


šílenci. 


Dloudíme  tajemstvím  země,  ptáme  se  věci  mlčenlivých 
na  jaro,  které  nepřichází,  na  květy,  které  se  nerozviji; 
vždy  s  jedním  pozdravem  větríim,  jež  do  věků  budoucích  vanou, 
vždy  s  jednou  myšlenkou  nedomyšlenou,  písni  nedozpivanou, 
přísahou  vázaní  svědkové  mystérií. 

Nevlastni  děli  tvoje,  ó  země,  byli  jsme  bolesti  mlékem 
jako  na  prsou  svedených  matek  svých  odkojeni; 
kde  naši  bratří  pili  z  tvých  drobných  a  sladkých  pramenů  vděčně, 
před  slanými  vodami  oceánů  my  stáli,  žízniví  věčně, 
a  jenom  tragická  hudba  jich  bouři  dala  nám  opojeni. 

K  modlitbě  diků  my  klekli,  kde  nesčíslní  tě  proklínali, 
a  plakali  jsme  tam,  kde  nesčíslní  ti  dobrořečí; 
hlas  náš  se  jiskřil  jak  slunce,  když  bázní  oněmly  miliony 
a  když  vítězům  k  návratu  v  triumfu  hřímala  srdce  a  zvony, 
rty  naše,  prorocké,  stiskly  se  v  mlčení  bolestnou  křeči. 

Knížata  země  i  otroci  do  krve  ubičovaní 
jak  bratří  vcházeli  v  modliteb  našich  kathedrály; 
pro  všechna  čela  poznamenaná  polibek  míru  jsme  měli, 
snům  země  nejtíživějším  jak  povzdechu  matky  jsme  porozuměli 
a  tam,  kde  bratří  odvrátili  se  s  hrůzou,  my  ještě  milovali. 

V  úsměvech  krásy  i  v  přítulných  pohledech  věcí 

hořelo  pro  nás  hrobové  světlo  našeho  zasvěceni; 

z  ticha  agónií  k  nám  vyvřel  polibků  dychtivý  šepot, 

z  ticha  hnusu  a  umdleni    -   mladistvých  křidel  jásavý  tepot, 

z  ticha  rozkoše  —  mlčeni  vnitřního  ohně,  v  němž  pracují  zatracení. 


ód  jitra  k  večeru  svému  šli  jsme  jen  přes  vělcy  přiští ; 
když  jsme  se  bratřím  nejbližší  zdáli,  nejvíc  se  vzdalovali; 
nejchudší,  ze  vzácných  světel,  mramoríi.  tajemných  kovů, 
k  Věčného  slávě  my  stavěli  chrámy,  nádheru  vraceli  slovu, 
a  pokorní,  jménem  tvé  mystické  moci  nad  dušemi  kralovali. 

A  ač  jsme  nesčíslnými  životy  žili,  žárem  všech  květů  kvetli, 
sluncem  své  lásky  jak  oblak  pozdvihli  v  azur  illusí  vesmír  celý, 
k  zvířatům  ve  jhu  se  skláněli,  jako  k  bratřím  zakletí  svého, 
všech  početí  cítili  slast  a  v  lůnech  bolestná  hnutí  nezrozeného 
a  ve  svém  srdci  oheň  všech  srdcí  —  stáli  jsme  osamělí. 

Jen  mrtví  a  z  věků  příštích  se  blížící  bratří 
odpovídali  k  radostným  poselstvím  našeho  zaslíbení; 
v  prahnutí  naší  vůle  jak  omdlévající  v  poledním  žehu 
umlkávali,  zbledlí,  nejdražší  naši  a  našich  pohledů  něhu 

přijímali  jen  s  bázní,  jak  těžce  nemocných  nebezpečná  políbení. 

Za  zrádce  země  vyhlásili  nás  tajně,  když  její  slávu, 
věčnosti  jitřní  požár,  jsme  v  ekstasi  vítali  na  kolenou: 
o  ženě,  královně  andělské  lásky,  když.  čisti  jsme  snili, 
o  muži,  vlídném  pastýři  živlů,  knížeti  mystické  síly, 
jenž  ovládne  bolest,  v  plameny  nejvyšší  touhy  proměněnou. 

O  slití  všech  milionu  v  Jediného  Člověka  vykoupeného, 
kormidelníka  duchové  země,  j  nž  k  břehům  tvých  tajemství  pluje, 
ve  směru  svatých  tvých  větrů  pne  pUchty,  předené  tisíciletí, 
a  novou  řečí,  mocnou  jako  řeč  andělů,  čistou  jako  řeč  dětí, 
květy  tvých  zahrad  neviditelných  pojmenuje.  —  — 

Ale  ani  v  zářících  mlhovinách  světů  nejvzdálenějších 
míru  jsme  nepoznali,  němou  moudrost  mrtvým  jsme  záviděli: 
nad  každou  krajinou  krásy,  kam  zrak  náš  výbojem  dostih', 
znamení  tvého  panství  suverénního  ve  všech  nekonečnostich, 
před  námi  hrozivě  tmí  se  vvššími  duchy  střežené  citadelly. 

Z  blankytu  tisíce  blankytů  vyšlehlo  v  gigantských  polokruzích, 
galerie  tvé  stavby,  vždy  duševnější,  bezmeznou  perspektivou; 
od  hvězdy  k  hvězdě,  jak  roje  do  nových  sídel,  v  dráždivém  červnu  tvé  vůle, 
hierarchie  duchů  se  snáší,  mystická  včelstva  jednoho  úle, 
o  sladkém  pracuji  díle  s  tajemnou  písni  zádumčivou. 

Čím  výš,  tím  hlubší  a  ukrytější  je  zápas,  osudnější  víry  tvé  slávy; 
čím  blíže  k  věčnému  moři,  tím  z  větších  výší  hřmí  vodopády 
myšlenky  naší,  co  krůpěj,  to  vyvření  ohně  v  nárazu  světů; 
rozdrcena  jsou  slova  jak  zrní  v  stoupách  tvé  bouře  a  v  letu 
jak  popel  padají  na  naše  hlavy  před  majestátem  tvé  vlády  .  .  . 

A  tehdy,  před  našimi  zraky  uzavřenými,  nový  kosmos  se  mihl: 
jako  sloup  rudý  vedla  nás  k  němu  sluncí  všech  dráha  mléčná; 
a  z  řeřavého  poháru  touhy,  kde  snění  zdroj  magický  vysech', 
žízniví  věčně,  poslední  vino  jsme  pili,  na  našich  tlačené  lisech, 
nesmrtelnosti  nápoj,  zničeni  tvarů,  zmámeni  nekonečna, 

"s^        '^        "^        ^        ^        Z>        's? 


Ladislav  Quis: 

OD  KOSMOPOLITISMU  K  NACIONALISMU. 


I. 

Již  na  desátý  rok  odpočívá  Neruda  na  Vyše- 
hradě, ale  literární  jeho  ťysiognomie  dosud 
není  ujasněna,  ba  nemáme  ani  ještě  pragmatického 
jeho  životopisu,  ani  žádného  rozboru  jeho  díla, 
které  by  tu  mohly  sloužiti  za  základ  A  přece 
toho  dnes,  v  této  době  přech9du  a  přeměn  v  naší 
literatuře  nejvyšší  již  potřeba.  UčeU-m  těchto  řádkfi 
jest  načrtnouti  z  hrubá  aspoň  jednu,  řekl  bych 
programovou  stránku  jeho  činnosti  spisovatelské. 

Po  vydání  "Hřbitovního  kvítí«  (vyšlo 
v  prosinci  1857),  z  něhož  lze  dobře  vyčísti  teh- 
de  ši  poetické  credo  Nerudovo  a  po  uveřejnění 
almanachu  »Máje«  (1858)  založila  sobě  mladá 
generace  která  v  almanachu  tomto  vystoupila, 
svůj  orgán.  Byly  tu  »Obrazy  života«,  jež  po- 
čátkem r.  1859  péčí  a  nákladem  Josefa  Vilímka, 
spolupracovnictvím  Jana  Nerudy  vycházeti  počaly. 
List  ten  měl  především  propagovati  nové  směry 
mladé  generace  a  hájiti  je  proti  útokům  'Sta- 
rých*, kteří  přežili  potopu  roku  osmačtyřicátého. 
Již  v  prvním  svazku  svém  utkaly  se  tedy  ^Obrazy 
života «  v  polemiku  s  píseckým  » Poutníkem  od 
Otavy«,  kde  Jakub  Malý  v  Listech  z  Prahy 
hned  v  r.  1858  vytrhl  v  pole  proti  té  » nejmladší 
straně",  jež  mu  byla  hned  nenárodní,  hned  proti- 
národní  a  která  dle  něho  sledovala  -zhoubné 
směry. 

Tato  polemika,  ostatně  dosti  známá,  tak  že 
by  bylo  zbytečno  sledovati  její  podrobnosti,  jež 
beztoho  sem  ani  nepatří,  táhne  se  větší  částí  prv- 
ního ročníku  »Obrazů  života*  a  vystupují  v  ní 
zde  hlavně  Karel  Sabina,  Vítězslav  Málek  a  Jan 
Neruda,  který  si  ostatně  s  panem  Jakubem  přímo 
jen  jednou,  za  to  ale  hezky  zostra  promluvil. 
Učinil  tak  pod  záhlavím  »Něco  o  ,posledním' 
slově'í  na  str.  23(5.  Jiný  Nerudův  článek  sem 
patřící  otištěn  pod  názvem  »Skodlivé  směry« 
(str.   190  a  2;31). 

Ale  nejdůležitějším  z  těchto  článků  Nerudo- 
vých jest  jeho  programová  stať  »Nyní',  uveřej- 
ní ná  v  únorovém  sešitu  zmíněného  listu  na  str  71 
a  násl.,  v  němž  vyložil  mladistvý  poeta  svůj  teh- 
dejší názor  světový  a  své  literární  vyznání  víry. 
Stačí  snad,  uvedu-li  zde,  naznačiv  sled  myšlének, 
jen  nejzávažnější  místa  vlastními  slovy  spisovate- 
ln'ými. 

Prohlásiv  hned  na  počátku,  že  se  celé  naše 
národní  snažení  podobá  jen  hříčce,  stěžuje  si  do 


pomalého  našeho  rozvoje,  v  němž  jsme  to  nepři- 
vedli postid  dál  než  k  uvědomění,  že  jsme  viibec 
Češi;  vytýká,  že  se  toto  uvědomění  u  mnohých 
zvrhlo  v  pouhý  historismus  hledící  jen  do  mi- 
nulosti, a  že  naši  básníci  i  'Ostatní  výše  sto- 
jící spisovatelé*  byli  skoro  vesměs  kloudnými 
věštci,  že  znali  však  jen  minulost,  že  byli  dosti 
dobrými  hvězdáři,  že  však  měřili  jen  zhaslá  slunce, 
a  připojuje  po  případném  citátu  z  Tegnera 
•-Slavná  minulost,  tot!  naše  kletba... «  Naznačiv 
pak,  že  nemůžeme  jako  předkové  vydobýti  sobě 
slávu  válkou,  již  zavrhuje,  pokračuje,  že  vlastní 
sláva  se  zakládala  dříve  vždy  v  rozvoji  umění  a 
literatury,  jimž  se  věda  podřizovala.  Avšak  umění 
stavitelské  již  klesá,  neboť  po  vynálezu  Guten- 
bergově  sobě  duch  lidský  mnohem  obratněji  po- 
číná písmem,  jež  se  dovede  akkomodovati  každému 
pokroku  a  jest  proto  vždy  srozumitelné.  Také 
mnohem  později  než  stavitelství  vyvinutá  malba 
že  nemá  již  přílišné  a  širší  di^iležitosti  jsouc  příliš 
individuelní,  ač  jinak  individualismus  v  naší  době 
jest  zcela  oprávněný  a  vítaný;  jen  v  antice  se 
zobrazuje  vyzrálý  duch  a  směr  celého  ná- 
roda. Dříve  že  se  totiž  vyvinoval  kadý  jednotlivý 
národ  o  sobě,  vývoj  ten  byl  zcela  individuelní; 
dosáhnuv  pak  nejvyššího  stupně,  národ  zvadnul 
a  zahynul;  nyní  však  že  neznáme  výhradně 
individuelního  snažení  se  jednotlivých 
národfi,  znám  e  ale  mocný  směr  celého  člo- 
věčenstva. Směr  ten  že  nemá  žádných  mezí 
mimo  ty,  které  vůbec  přírodě  a  člověku  hmotou 
určeny  jsou,  vede  nás,  jsa  všeobecným  v  nebe 
čisté  lidskosti,  nedovolí  žádnému  národu,  který 
při  velkém  tom  díle  spoluúčinkuje,  aby  zahynul, 
a  zahyne  sám  teprve  pak,  až  poslední  člověk 
shasne.  >Ano,  pokrok  všeobecný,"  píše  dále  Ne- 
ruda, »to  je  naše  nynější  poesie,  jiné  nechceme 
a  —  také  už  nemáme.  Až  vše,  co  individuelně 
.se  vyvinouti  může,  pokud  možná  všeobecnosti 
poslouží,  až  člověčenstvo  vše  pozná,  co  mu  pří- 
rodou podáváno,  až  duch  jeho  se  dle  toho  vy- 
vine ve  směr  skálopevný  a  nezvratný,  pak  by 
mohla  i  do  umění  zase  se  na\  rátiii  klidná  jasnost 
antických  výtvorů,  duch  lidský  sobě  postaví  pak 
snad  monument  slohem,  jaUý  všechny  předešlé 
předčí  a  k  němuž  všichni  národové  s  láskyplným 
srdcem  piilnou.  Nebude  vrak  napotom  žádného 
obrazu  potřebí  při  lidech,  kteří  veskrze  jasně 
mysliti  budou,  žádných  věštců,  a  tedy  také  ne 
básníků,  kde  člověčenstvo  všeobecně  svůj  cíl  sezná 


a  vlastními  činy  a  životem  sobě  samo  nejvzneše- 
nější hymnu  zazpívá. « 

Vytknuv  dále,  že  však  i  literatura  sama  klesá, 
ustupujíc  žurnalistice,  že  ostatní  národové,  kteří 
nás  předhonili,  nehledají  už  těžiště  svých  snah 
v  literatuře,  nýbrž  v  ovládání  sil  přírodních,  píše, 
že  ač  i  národ  náš  v  těchto  snahách  též  jakéhos, 
ač  jen  nepatrného  podílu  má,  přece  právě  pro  tuto 
nepatrnost  naše  hlavní  snaha  posud  k  tomu  musí 
čeliti,  abychom  přišli  ke  všeobecnějšímu  uvědomění 
pravé  své  úlohy ;  k  tomu  že  nám  může  dopomoci 
jen  literatura  a  že,  kdežto  jiní,  pokročilejší  náro- 
dové ji  více  neb  méně  opouštějí,  my  k  ní  vždy 
ještě  musíme  všechnu  svou  sílu  obracet.  Oživení 
literatury  že  bylo  také,  když  se  národ  křísiti  počal, 
první  snahou  našich  vůdců  (»již  vůbec  vyšší  snahy 
chovali  než  my,  jejich  epigonové-),  od  těch  dob, 
že  sice  usilovně  pracováno  na  tom  poli,  ale  že 
jsme  to  ani  zde  daleko  nepřivedli,  ač  se  tu  celá 
posud  činná  síla  národa  objevovala.  Stěžuje  si, 
že  jsme  dosud  nedospěli  na  jinou  kritiku  než  na 
hospodskou  a  kavární,  že  místo  literární  historie 
máme  (a  to  ne  bez  příčiny)  jen  bibliografii,  že 
žurnalistika  naše  jen  živoří,  a  že  i  se  spisovatel- 
stvem  i  s  obecenstvem  bledě  to  dopadá.  Vylíčiv 
pak  stručně  ráz  vývoje  literatury  naší  od  doby 
vzkříšení,  nesoucí  se  směrem  isolování  vůči  cizině 
a  obmezování  na  půdu  národní,  nejvýše  ještě  slo- 
vanskou, končí  Neruda  takto; 

"Chtělo  se  isolovat  (ovšem  ne  ve  vědě),  když 
vše  kolem  v  jedno  srůstalo  a  mocný  pokrok  se 
vyměňováním  idejí  rozvinoval,  literatura  se  stala 
k  radosti  všech  malomocných  » panenskou «  a  za- 
pomnělo se,  že  bez  vniknutí  cizích  živlů  ničeho 
roditi  se  nemůže  Kdo  se  opovážil  mít  evropské 
veličiny,  jako  Shakespeara,  Voltaira  vůbec  tran- 
couzskou,  německou,  italskou  a  anglickou  litera- 
turu taktéž  za  svou;  pracovat  na  základu  tom, 
jejž  velikáni  jiných  národů  již  byli  položili,  dále: 
pokračovat  tímtéž  směrem,  s  přibíráním  ale  toho, 
co  mu  jakožto  konsekvenci  ze  slovanského  živlu 
přibývati  muselo;  byl  kaceřován  a  jeho  směr  dů- 
sledně zavrh  ván.  Přibíráním  konsekvenci  ze  slo- 
vanských živlů  pocházejících  mohla  by  zajisté 
literatura  zcela  originelní  povstat,  nemělo  by  se 
však  vzdalovat,  co  jinde  rozkvetlo  a  muselo  vše 
za  své  pokládat,  čehož  jinde  už  stává  Jen  taková 
literatura  vyhoví  potřebám  našim,  ujme  se  v  lidu 
a  nebude  pouhým  kuriosum,  nebude  toliko  ne- 
mocným dítětem  1«  .    . 

>Jen  ku  předu  všichni,  již  jsme  mladí,  silní 
a  zdraví.  Učme  se  od  národů  jiných,  pozorujme 
stupeň  jejich  vývinu,  spřátelme  se  s  jejich  světem 
myšlenkovým  a  spracujme  pak  v  sobě  vše  v  celek 
nový  s  tím,  co  jsme  s  mateřským  mlékem  už 
obdrželi  a  ve  vlastech  svých  seznali.  Bude  to  pak 
zajisté  slovanské,  poněvadž  co  Slované  jinak  tvořit 
nedovedeme.  Nedáme  se  svrchovaností  nevčas- 
nou  v  klece  zavřít    aniž    zastrašit,  jako   jiní    před 


riámi!  Bude-li  obětí  třeba,  položíme  je  a  doká- 
žeme zajisté,  že  i  my  u  ostatních  národů  uznáni 
budeme,  že  dosáhneme  uznání,  jakého  se  i  mno- 
hem menším  ale  čilejším  nárůdkům  dostalo.* 

Když  pak  Hálek  v  tomtéž  ročníku  {1859) 
♦  Obrazů  života«  (na  straně  233  a  násl.)  uveřejnil 
známý  svůj  polemický  článek  "Básnictví  če- 
ské k  poměru  k  básnictví  vůbec«,  učinil 
k  němu  Neruda  několik  poznámek  pod  čarou. 
Ke    konci  druhé  z  poznámek  těchto  praví: 

^Poněvadž  nyní  už  se  výhradné  zvláštnosti, 
založené  buď  v  nedostatku  nebo  nadbytku  v  něčem 
u  jednotlivých  národů  ztrácejí,  a  všichni  národové 
stejně  dary  celé  zeměkoule  požívati  počínají,  stej- 
ného stupně  vzdělání  se  domáhají:  stává  se  i  dě- 
jepis dějepisem  celého  světa,  pokračuje  u  všech 
národů  poměrně  stejným  způsobem  ku  předu,  a 
poesie  nesmí  ani  být  více  poesií  národní,  ale 
všeobecnou,  jež  nyní  touhy  celého  lidstva  obiazí 
a  jíž  světová  literatura  zdárně  postupuje.  (Viz 
článek  »Nyní«  v  II    seš.   »Obrazů  života*. 

Čtouce  názory,    které    tuto    Neruda  vyslovil,      « 
třeba  bychom  jim  dobře  porozuměli  hleděti  k  době 
a    okolnostem,   za  jakých  se  v    něm    vyvinuly,    a 
uvědomiti  sobě,    proč    se    tak  a  ne  jinak  utvářiti 
musily. 

Po  bouřích  roku  osmačtyřicátého  stala  se 
česká  literatura  na  celé  téměř  desítiletí  sterilní; 
hlavní  představitelé  starého  t  zv.  vlasteneckého 
směru  vymřeli  neb  se  odmlčeli  a  nebylo  dorostu, 
který  by  byl  pokračoval  v  jejich  díle.  Zároveň 
přerván  násilně  proud  našeho  národního  vývoje 
a  veškerý  pokrok  náš  zastaven  jednak  tuhým, 
germanisujícím  absolutismem,  jednak  všeobecnou 
zmalátnělostí  po  nenadálém,  naše  tehdejší  síly 
přesahujícím  vzpružení.  Universitní  naše  mládež, 
pokud  unikla  okovům  neb  bílému  kabátu,  byla 
zastrašena  a  přikrčila  se  po  příkladu  starších  a 
viděla  posléze  svůj  ideál  v  dobrém  zaopatření  ve 
službě  státní  Jen  na  gymnasiích,  a  to  především 
na  staroiněstském  vyskytli  se  tehda,  na  počátku 
let  padesátých  mladíci,  kteří  byli  dosti  ideální,  že 
v  této  chlebařské  a  praktické  době  jali  se  pěsto- 
vati literaturu.  Mezi  nimi  byli  Hálek,  Pfleger, 
Janda,  Bendi  a  Neruda.*) 

Jest  pochopitelno,  že  jim  literatura  česká, 
jaká  tehda  byla,  nedostačovala;  vždyť,  když  se 
vše  vzalo  kolem,  nebyl  tu  než  Kollár  a  Celakovský; 
Erben  byl  representován  jen  několika  po  časo- 
pisech a  almanaších  roztroušenými  básněmi,  a 
polozapomenutý,  zavržený  Mácha  nedočkal  se 
ještě  ani  celého  vydání  svých  spisů.  Z  prací  Bo- 
ženy Němcové,  jež  rovněž  jen  po  různu  v  listech 
belletristických  byly  otištěny,  vycházely  teprve 
» Národní  pohádky  a  pověsti  <   (ukončeny  r.  1854); 

*)  Viz  o  tom  bližší  v  mé  stati:  'České  maniřest:iřní 
almanachy  v  letech  padesátých  až  sedmdesátých.  »Květy«, 
1898  str.  590  a  násl. 


nejlepší  pak  její  dílo,  » Babička*  (vydané  r.  lSn5), 
nebylo  ještě  ani  napsáno.  A  nového,  co  by  jen 
za  řeč  stálo,  nevycházelo  nic. 

To  byla  chudičká  žeň,  skrovná  pozůstalost 
po  předchůdcích,  to  byl  hubený  výsledek  půlvěké 
práce!  A  co  z  toho  mohlo  tehda  ty  hochy  na- 
dchnouti? Kollárova  idea  všeslovanská  zdála  se  za 
teiidejších  politických  béhů  odbyta,  snad  na  vždy 
pohřbena;  vždyť  ani  za  doby  krátkého  jara  vol- 
nosti neprojevila  valných  výsledků.  A  Celakovský.? 
To  nebyl  nadšený  věštec,  který  by  byl  mohl  za 
sebou  strhnouti  mladá  srdce. 

Co  tedy  zbývalo  těm  lačným  a  žíznivým 
nadšencům,  než  uchýliti  se  do  ciziny.  A  tam  lá- 
kaly je  opět  kvetoucí  literatury  národu  západních, 
neboť  jen  v  těchto  nalézali  velké,  volné  myšlenky, 
jež  je  mohly  povznésti  nad  dusivou  tíži  nevol- 
nosti domácí.  Nalézali  tam  vše,  čeho  nebylo  v  lite- 
ratuře naší  a  co  básníci  předbřeznoví,  i  kdyby 
byli  chtěli  a  dovedli,  napsati  nesměli.  Ale  spisům 
literatur  cizích  byla  po  březnovém  převratu  cesta 
k  nám  uvolněna,  nastalá  pak  reakce  netroufala 
si  již  knihy  ty  zakázati. 

Z  německé  literatury  byl  to  především  tehda 
stejně  zbožňovaný  jako  kaceřovaný  Heine,  který 
se  stal  miláčkem  mladistvých  epigonů,  zvláště  ale 
Nerudy,  jenž  v  něm  nalézal  vysloveno  tak  mnohé, 
co  mu  tehda  v  mozku  vířilo  a  v  duši  bouřilo; 
zvláště  ale  lákal  jej  ten  skvělý  ohňostroj  kousa- 
vého vtipu,  ironie  a  satiry.  Z  poetů  francouzských 
pak  uchvátil  hochy  ty  brilliantní  Victor  Hugo, 
blížící  se  jižjiž  vrcholu  své  slávy;  z  anglických 
byl  to  především  Byron,  který  naplňoval  jará 
ňadra  jejich  nezměrným  nadšením;  vždyť  jim 
právě  v  té  beznadějné,  mizerné  době,  jež  je  na- 
plňovala jen  zoufalou  nespokojeností  s  tím,  co  bylo, 
mluvil  přímo  z  duše.  K  tomu  pak  ještě  onen 
všelidský  velikán  Shakespeare,  a  pak  zase  všecka 
ta  vzdorem  a  nenávistí  k  utiskovatelům  kypící 
literatura  mladého  Německa  :  jak  tu  bylo  možno 
nepřilnouti  k  všemu  tomu  vášnivou  láskou  mla- 
dých srdcí  a  nehledati  tam  v  těch  světových 
literaturách  své  ideály. 

A  jak  nemě'a  v  těch  svěžích,  ideálně  horu- 
jících duších,  odkájených  a  vychovaných  litera- 
turou světovou  vzniknouti  myšlénka  přenésti  to 
vše,  co  tam  viděli  velkého  a  krásného,  k  nám  a 
zbudovati  na  tom  skvělém  základě  novou  českou 
literaturu,  když  vše,  co  jsme  měli  dosud  doma, 
se  jim  při  porovnání  s  tam  tím  světovým  musilo 
zdáti  tak  malé,  tak  nepatrné.  A  kterak  neměli 
logicky  souditi,  že  to  bylo  tak  malé  a  nepatrné 
jen  proto,  že  se  dosavadní  čeští  spisovatelé  ome- 


zovali jen  na  ten  úzký  obzor  malé  vlasti  a  ne- 
velkého národa.,  uzavírajíce  se  cizím  směrům  a 
cizím  myšlenkám  ř 

Jak  neměli  souditi,  že  odstraněním  zdi,  dě- 
lící nás  od  světa  západního,  osvojením  si  jeho 
myšlének  a  směrů  nebude  docílen  rychlý  roz- 
květ našeho  písemnictví? 

A  s  touto  myšlenkou  dorostli  a  vystoupili 
na  veřejnost,  to  byl  a  tak  se  vyvinul  a  vyvinouti 
musil    onen    »kosmopolitismus«    družiny  májové. 

A  takovou  cestou  spěl  a  dospěl  též  Neruda, 
intellektuelní  to  vůdce  této  družiny,  k  názorům, 
jež  vyslovil  v  článku  »Nyní«.  By  vyvodil  a  opřel 
své  úsudky,  postavil  se  zde  na  stanovisko  vše- 
lidské a  tvrdí,  že  v  moderní  době  již  není  indi- 
viduelního  snažení  se  jednotlivých  národů,  ale 
uznává  jen  mocný  směr  celého  člověčenstva,  který 
jest  v^šeobecný  a  vede  k  čisté  lidskosti.  Z  toho 
sleduje  —  však  toho  Neruda  ve  stati  té  nedo- 
řekl  —  že  není  také  individuelných  snah  v  jed- 
notlivých literaturách,  nýbrž  jen  všeobecný,  čistě 
lidský  směr  Tento  nutný  důsledek  vyslovil  teprve 
později  a  na  jiném  místě,  totiž  ve  svrchu  citované 
poznámce  k  Hálkovu  článku,  ale  tam  pak  již  zcela 
nepok ry tě  takto :  »poesie  nesmí  ani  být  více 
poesií  národní,  alevšeobecnou.«  V  článku 
'Nyní«  vyznívá  formule  Nerudova  v  slova,  že  má 
český  spisovatel  západní  literatury  světové  (fran- 
couzskou, německou,  italskou  a  anglickou)  pova- 
žovati za  své  a  pracovati  na  základu  tom,  jejž 
velikáni  jiných  národů  již  bylí  položili.  To  jest 
však  patrně  totéž,  co  kratčeji  řečeno  v  právě 
uvedené  poznámce  a  rozdíl  leda  v  tom,  že  tam 
se  praví,  co  nemá  a  co  má  býti,  kdežto  zde  se 
naznačuje  způsob  provedení.  Ovšem  zde  Neruda 
žádá  ještě  také  —  a  to  vzhledem  k  postulátu 
všeobecnosti  literatury  zcela  důsledně  —  přibírání 
konsekvencí  ze  slovanského  živlu.  Méně  dů- 
sledný, ale  pro  Nerudovo  pojímání  věci  důležitý 
a  charakteristický  jest  pak  závěrek,  že  tím  přibí- 
ráním slovanských  (zde  Neruda  patrně  s  úmyslem 
nenapsal  pouze  českých)  konsekvencí  mohla  by 
povstati  literatura  zcela  originální. 

V  posledním  odstavci,  kde  vapostrofě  k  spiso- 
vatelům vše  resumuje,  volil  Neruda  ještě  mírnější 
formu  výrazu,  žádaje  jen,  bychom  se  u  cizích 
národů  učili,  jejich  stupeň  vývoje  pozorovali, 
s  jejich  světem  myšlenkovým  se  spřátelili  a  pak 
v  sobě  vše  v  nový  celek  spracovali  s  tím,  co  jsme 
s  mateřským  mlékem  již  obdrželi  a  ve  vlastech 
svých  seznali,  a  dodává,  že  to  bude  zajisté  slo- 
vanské, poněvadž  jako  Slované  jinak  tvořit  nedo- 
vedeme. Pokrač. 


ir     ^     ivf     ^     líf     %     ir 


Vilém  Mrštík: 


NAŠE   IDEÁLY. 


/\/lnoho  zaviněno  bylo  tím,  že  se  lidé  ve  svých 
^  '^  *  dobrých  snahách  zastavili  na  pólo  cestě. 

Krásné  ideje  se  psaly,  vznešené  zásady  se 
hlásaly,  lidé  se  s  nimi  nosili  i  honosili,  ale  ne- 
uplynulo ani  desítiletí  a  začali  s  nich  smlouvat, 
sobě  si  je  přizpůsobovat,  jedny  se  umlouvaly, 
druhé  vykořisťovaly  ve  prospěch  osob,  stran 
i  majetku. 

Jako  se  obchází  zákon  psaný,  obcházel  se 
i  zákon  nepsaný,  a  to  tak,  že  mizelo,  až  pone- 
náhlu  zmizelo  všechno  veřejné  svědomí. 

Nevěrnost  člověka  k  člověku  ještě  se  cítí, 
ale  nevěrnost  k  velké,  za  cíl  přijaté  myšlence 
cítí  už  málo  kdo. 

Tak  ze  srdce  vymizel  i  stud  za  skutek  na 
vlastní  věci  spáchaný,  n  není  už  mnoho  lidí,  kteří 
by  jakoukoliv  proradu  brali  příliš  trat^icky. 

Tu  leží  také  nejnižší  bod  přítomného  úpadku. 

Na  jedno  se  však  ani  nyní  zapomínat  nesmí, 
že  není  vinou  pravdy,  je-li  obcházena,  ale  těch, 
kdo  ji  obcházeli. 

Přítomnost  je  zlým  těchto  skutků  žalobcem. 

Život,  který  žijeme  dnes,  pohybuje  se  svou 
setrvačnou  silou  dál,  ale  je  to  život  bez  veliké 
duše,  bažení  bez  vysokých  cílů;  až  dosud  jako 
bychom  žili  z  tuku  nastřádaných  sil  —  odtud 
začíná  už  studeno,  vzhůru  to  nejde  —  život  ztrnul 
v  rovné  linii. 

Niveau  čistě  prostředního  charakteru. 

Dráhy  by  byly  rozličné,  ale  vůle  není  už 
jedna. 

K  tomu  nemusilo  dojít,  kdyby  nebylo  jednoho 
základnílio  přehmatu,  kterému  propadl  náš  život 
na  celé  čáře. 

Dvě  velké  vlny  přehnaly  se  veřejným  naším 
životem,  a  těžko  rozhodnout,  která  z  nich  byla 
zhoubnější. 

Dnes  už  nikoho  nebude  tajno,  že  duší  ce- 
lého životního  našeho  snažení,  jehož  zásluhou 
jsme  se  stali  aspoň  tím,  čím  jsme:  bylo  ono 
proskribované,  nyní  tolikerým  posměchem  po- 
házené vlastenectví  českého  člověka. 

Vím,  v  jakou  nenávist  uvedeno  bylo  toto 
jméno. 

Vín)  i,  jaké  theorie  podkládaly  se  lidem  na 
vyhlazení  tohoto   »zla« 

Ale  vím  také,  jaká  křivda  se  stala  tomuto 
jménu  a  jak  zhřešeno  zde  bylo  na  nejprimitiv- 
nějším požadavku  každé  filosofie:  logice. 


Není-li  cit  vlastenecký  než  produktem  uměle 
vyvolaných  a  uměle  pěstovaných  sil,  jako  zvyk- 
lostí, poměrů  zájmů  a  mravů  a  t.  d.,  pak  každý, 
kdo  takový  důkaz  vede,  hroziti  se  nesmí  žádných 
konsequencí  svého  učení  a  prohlásiti  je  povinen, 
že  stejně  zatracení  hoden  je  i  cit  rodinný.  I  ten 
je  produktem  pouhých  zvyklostí  a  zájmů,  a  kde 
těchto  podmínek  není,  není  ani  lásky  otcovské, 
ani  sesterské,  ani  bratrské,  a  přitažlivost  mateř- 
ská klesá  až  na  pudové  minimum. 

Je  proto  cit  rodinný  zavržení  hodný.' 

Není  od  něho  závislá  právě  nejkrásnější  část 
soukromého  i  veřejného  života.? 

Měl  by  kdo  odvahu  popírati  nedohledný  a 
pro  celý  svět  osudný  jeho  význam.? 

Té  odvahy  nikdo  nemá  a  mít  nemůže,  po- 
něvadž i  dítě  vidí,  že  by  povídalo  s  nesmyslem. 
Počítá-li  se  však  s  nesmyslem  jedním,  musí  se 
počítat  i  s  nesmys'em  druhým.  Právě  absurdnost 
důsledků  odhaluje  všechnu  chudobu  a  zvrácenost 
všeho,  co  důkazu   položeno  bylo  za  podklad. 

Je  patrně  v  životě  národů  i  jednotlivců  ještě 
něco  vyššího,  než  pouhá  uLožácká  pravda  reality 
a  toto  něco  do  počtu  přibráno  býti  musí,  jinak 
celá  budova  filosofické  these  není  než  logickým 
[iřemetem,  a  je-li  přes  to  hlásána  vědomě  a  zvůlně, 
činí  dojem  lapavky  na  zmámení  slabě  myslících 
lidí.  — 

Ale  nechť  už  jsou  tyto  theorie  jakékoliv. 

Zatím  víme  jen  tolik,  čím  nám  vlastenectví 
bylo  a  co  jsme  v  něm  ztratili. 

Byla  to  moc,  kterou  se  lidé  udržovali  při 
sobě,  byla  to  síla,  která  rozmnožovala  naše  řady 
a  stále  k  vyšším  a  vyšším  cílům  rozplameríovala 
českou  duši,  ve  vlastenectví  ztělesněna  byla 
plodná  a  živě  všemi  cítěná  idea,  která  jako  krá- 
lovna mezi  včelami  přebývala  mezi  námi  a  ne- 
dala nám  zahynout.  Ve  vlastenectví  byla  i  jakási 
disciplina,  která  nedala  jednati  každému,  jak  chce 
a  kdo  chce,  nýbrž  jen  potud,  pokud  zdrávo  b\lo 
celku.  I  tu  patrně  bylo  ještě  něco  vyššího,  než 
jsou  práva  prostého  individua,  a  toto  něco  uklá- 
dalo lidem  nepřekročitelné  meze.  Nehlásají  se 
jisté  věci  bez  trestu  v  národě  myšlenkově  dosud 
nevyškoleném,  a  jen  tím  si  možno  vysvětlit,  že 
nyní  stačí  už  vytisknouti  i  sebe  dojemnější  hlu- 
potu, a  vznikne-li  pro  ni  polemika,  válí  se  zítra 
národ  v  klubku  dvou  hrdlujících  se  stran. 


Ve  vlastenectví  konečně  rostl  v  nás  čistě 
náš  národně  čestný  typ,  a  není  vinou  ideje,  že 
se  v  poloii  vývoje  zvrhnul  v  typ  odporný 

Byl  to  typ  utlačeného,  pro  spravedlnost  trpí- 
cího člověka,  ve  kterém  se  probudilo  vědomí 
práva  na  život  a  veškery  jeho  potřeby,  typ  okra- 
dené existence,  která  nejen  hájila  zbytky  všeho, 
co  nám  prostě  zbylo,  ale  znovu,  neúnavným  bojem 
vydobýti  se  snažili  všechno  to,  co  až  dosud  zů- 
stalo pro  nás  ztraceno.  Typ  člověka,  který  poznal 
a  poznati  měl,  že  zase  jen  tenkrát  dobude  své 
vnitřní  a  časem  i  vnější  samostatnosti,  když  du- 
chem svým  a  vší  cenou  národního  bytí  vynikne 
na  stupeň  nejvzdělanějších  národů  a  odtud  mě- 
řiti bude  i  dílo  nade  všechny  jiné.  Tedy  typ  ne 
trpný',  ale  bojovný  v  tom  smyslu,  jako  bojovným 
že  musí  býti  každý,  kdo  po  ztrátě  jmění  zákon- 
nou cestou  vydobýti  se  ho  snaží  zpět.  Vzor  cti- 
žádosti, které  chyběla  jen  neúmorná  důslednost 
a  stále  živená  vůle,  aby  se  vypnul  až  na  typ 
nejmodernější  soustavy.  Touto  zkonkretisovanou 
formou  ideálu  přib4žoval  se  čestný  člověk  ideálu 
člověka  vůbec.  Celý  náš  národní  boj  není  než 
bojem  za  spravedlnost  a  důstojnost  lidskou.  Celý 
ten  tlak  po  vzdělání  a  vyniknuti  žíznící  duše 
není  než  touha  po  dosažení  nejvyšších  vrcholů 
civilisace  světové  a  při  tom  domovu  věrné.  A  jen 
z  této  titanské  odhodlanosti,  bezmezné  sebe- 
důvěry plného  vědomí  však  v  národě  skrytých  sil 
dovedeme  si  vysvětliti  veliké  rozměry  ducha,  do 
daleka  promítnuté  cíle  našich  předků  —  —  na- 
pjetí  jejich  vlastních  sil  bylo  také  dle  toho. 

Proto  typ  vlastence  znamenal  tolik,  jako  mít 
heroicky  odhodlané  srdce,  nelitovati  ničeho,  ani 
času,  ani  sil,  ani  majetku,  a  všechno  dáti  v  oběh 
všem  společné  myšlence. 

Vlastenectví  bylo  lidem  toliko  jako  vědět, 
proč  žijou,  trpí,  proč  se  zříkají  svého  majetku 
(testamenty)  i  života.  Ta  idea  opravdu  žila  mezi 
námi  jako  svatá,  a  tu  pravdu  její  krásy,  tu  či- 
stotu její  velkosti  nenahradilo  nám  dosud  —  nic 

Tu  nešlo  jen  o  reelní  vystižení  situace,  od- 
hadnutí a  suchý  výpočet  sil,  ale  šlo  tu  o  psycho- 
logickou vzpruhu  národního  organismu,  která  by 
mu  dodávala  stále  nových  a  nových  sil,  rozmno- 
žovala jeho  děti  i  statky  a  na  výši  uvědomělé 
existence  povyšovala  život  i  sebe  skromnější  — 
i  když  jednotlivec  obejde  se  bez  takové  vzpruhy, 
dobře  věda,  že  práce  a  dobrý  dorost  je  pro  něho 
prostým  příkazem  člověka  vůbec;  massa  není 
tolik  jako  jednotlivec,  a  jednotlivec  nikdy  nezmůže 


to,  co  vykonati  musí  seřaděné  massy.  A  ty  chtějí, 
aby  jim  někdo  poroučel,  a  když  to  není  muž 
člověk  jeden,  imperator  ducha,  musí  to  být  aspoň 
konkrétní  idea,  a  to  taková,  aby  proud  její  pro- 
cházel celým  národním  tělesem.  A  tím  vlastenectví 
bylo  Rationalismus  nikdy  tu  nahraditi  nemůže 
vnitřní  této  energie,  které  tělu  dodati  může  pouze 
činuplodná  a  pro  čin  celý  život  rozplameněná 
duše. 

Rationalismus  žije  a  proniká  jen  v  mezích 
daných  poměrů.  Dál  si  netroufá. 

Ale  nechť  sám  si  každý  zodpoví  záhadu,  zdali 
bychom  vůbec  jako  národ  byli  živi,  kdyby  před- 
chůdci naši  kroky  své  byli  odměřovali  dle  tehdej- 
šího stavu  věci  Zoufat  by  si  musili:  vždyť  do- 
slovně stačilo  jen,  aby  padl  strop  i  s  těmi  poměry 
na  shromáždění  několika  málo  hlav  a  bylo  — 
po  národě. 

Ne,  ti  lidé  žili  nad  své  poměry,  jejich  ideály 
nesly  se  nade  všechen  zdravý  rozum.  Jen  za  cenu 
fanatického  přepjatí  a  až  do  strhání  vyčerpáva- 
ných sil  dali  život  nám  budoucím  — 

A  v  tomto  přepjatí,  fanaticky  celou  šířkou 
života  stále  za  jedním,  evropsky  všestranným 
cílem  ženoucí  se  mysli  obsažena  je  nejen  krása 
a  síla,  ale  i  celá  českost  naší  povah)-. 

Tomu  bývalo  tak,  dokud  lidem  před  očima 
tanul  v  celé  plnosti  a  výši  obraz  třebas  malého, 
ale  duchem  velkého  a  stálo  po  větši  a  větší  výši 
toužícího  národa.  Tento  osvětový  ideál  neměl 
žádného  viditelného  konce  Jeho  vzdělanost  sama 
pokračovala,  neustal,  rostl  bez  konce.  Proto  v  něm 
byl  život  věčný,  postup  bez  hranic  a  nebylo 
žádného  důvodu  ani  v  hodinách  největšího  ná- 
rodního neštěstí,  aby  se  od  něho  ustupovalo  byť 
jen  na  krok.  Z  celé  té  bohaté  perspektivy  ne- 
dosáhli jsme  dosud  ani  prvních  posic,  zbývaly 
ještě  bezpočetné  jiné,  kterých  bylo  třeba  znovu 
dobývat  a  nově  hledat  —  jak  bylo  možno  za- 
potáceti se  na  jednom  místě? 

Historie  několika  posledních  desítiletí  a 
zvláště    přítomnost    dává   na  to  říznou    odpověď. 

Výraz  všech  uvedených  snah  vinou  buď  ne- 
šťastně zrozených  nebo  nedochovaných  lidí  s  pole 
čistě  osvětového  záhy  se  přesunul  na  pole  vý- 
hradně politické,  a  ostatní  posice  zůstaveny  jen 
na  starost  náhodných  dobrovolníků.  Zapomnělo 
se,  že  politika  jen  tenkrát,  je-li  dokumentována 
vysokou  kulturou  celého  národa,  má  také  svuj 
vysoký  hlas  —  —  iiot..!.,. 


%     ivf     %     %     %     ir     ik 


VÁCLAV  Hladík: 


EVŽEN  VOLDAN. 


1. 

^wl  ejen  bledé  jasný  přísvit  pronikající  spuštěnou 
^  ^  záclonou  a  zachycující  se  v  odlesku  zrcadla 
proti  oknu  visícího,  též  zvuky  a  hlasy  ulice  za- 
znívající s  jakousi  zvýšenou  a  veselou  rušivostí 
přesvědčily  jej,  že  den  je  jasný  a  již  značně  po- 
kročilý. '• 

Zívl,  chtěl  sáhnouti  po  hodinkách  ležících  na 
nočním  stolku  mezi  svíčkou  a  dvěma  rozevřenými 
knihami,  zavadil  o  uvadlou,  smuchlanou  kytičku. 
Kytička  spadla  na  podlahu. 

•  Hrome  ...  to  jsem  . . .  aby  do  toho  .  .  .«  za- 
klel, zamručel  a  bezvládně  zapadl  zase  do  peřin, 
oči  se  mu  zavřely,  údy  jako  samy  sebou  schou- 
lily, a  již  mrákotně  zase  usínal  v  tvrdém,  úporném 
spánku,  kdy  mladé  tělo  v  několika  ranních  ho- 
dinách chce  nahraditi  vysíleni  prohýřené  noci  a 
rychle,  dychtivě  uklidniti  krev  do  horečky  po- 
bouřenou. 

Po  několika  minutách  zase  se  probudil  náhle 
a  zjitřeně.  Pozvedl  se  a  ohlédl  k  oknu.  Jas  dne 
prozářeného  sluncem  vnikajícího  podél  záclony 
udeřil  jej  do  očí,  zkřivil  tvář  jako  malé  dítě,  jemuž 
se  chce  do  pláče,  odplivl  zhurta  na  podlahu,  od- 
kašlal dusivě  a  pocítil  všechny  veleznámé  a  často 
proklínané    příznaky  kocoviny. 

Nevyskočil  z  postele  jako  jindy,  kdy  ráno 
slunce  jakoby  přililo  energie  a  bujnosti  životní 
jeho  tělu  i  duchu,  kdy  probouzel  se  divoký  a 
výbojný  s  novými  nadějemi  a  touhami  jako  voják 
ze  snu  zalarmovaný  povely  a  signály  k  útoku,  a 
hnal  se  do  práce  s  radostí  a  vztekem  umělce 
stále  zápasícího,  stále  nespokojeného,  stále  zkla- 
maného životem  i  sebou,  stále  věřícího  a  proti 
osudu  i  lidem  revoltujícího.  Tu  promáchalse  půl 
hodiny  studenou  vodou,  shltl  snídani  a  s  ní  ranní 
žurnál  a  korespondenci,  deset  minut  věnoval  do- 
mácímu tělocviku,  činkám  a  šavli,  a  pak . . .  valně 
již  ochablý  po  divokém  prvním  wpadu  do  denní 
práce,  přiblížil  se  ke  stolku,  ke  svým  rukopisům, 
poznámkám  a  knihám,  při  čemž  první  jeho  sta- 
rosti bylo  hledati  záminku,  jak  by  se  vyhnul 
práci.  Založený  dopis,  bez  jeho  vědomí  odložená 
kniha  stačily  v  nejhorším  případu,  aby  literát 
ztropil  hrozný  hluk,  vyděsil  svou  starou  hospo- 
dyni nářkem,  klením  a  výčitkami,  že  ten  nepo- 
řádek nesnese,  že  každému  přeláme  hnát,  kdo  se 
dostane  k  jeho  stolku,  že  již  zase  tím  rozčilením 
je  připraven  o  náladu,  zničena  kapitola  románu, 
scéna  dramatu,   jež  mohla  býti  napsána,  a  pone- 


chav hospodyni  v  němém  ustrnutí  nad  literární 
pohromou,  způsobenou  založeným  dopisem  neb 
uklizenou  knihou,  odešel  rychle,  bouchl  zlostně 
dveřmi,  ale  velmi  vesele  utíkal  po  schodech  a 
s  lehkomyslnou  radostí  šel  na  promenádu  nebo 
na  klep  ku  knihkupci. 

Ale  dnes  měl  Bulíř  probuzení  kalné  a  me- 
lancholické. 

Jindy  v  takových  chvílích  byl  velmi  mravně 
rozhorlen  na  sebe  a  pln  ještě  mravnějších  předse- 
vzetí. Přísahal  si,  že  se,  dal  naposled  svésti  svými 
světáckými  soudruhy,  že  vyhne  se  úplně  společ- 
nosti, návštěvám,  pitkám  i  dobrodružstvím,  jimiž 
prosíval  svůj  život  jako  květy  někdy  velmi  hořké 
vůně  a  sliboval  si,  že  cele  se  obrátí  ku  práci  a 
k  ideálu  života  superiorního. 

Ale  dnes  do  rozmrzelozti  a  ponuré  vyhlídky 
pokaženého  dne  vpadl  lehký  dráždivý  úsměv, 
kterýž  znenáhla  rozháněl  mlhy  melancholie  .  .  . 
cítil  jemný,  rozkošný  parfum ...  a  zvířené  my- 
šlénky roztančily  se  ve  vzpomínkách  smíchu,  še- 
lestu krajek,  kypivě  šumícího  vína. 

V  pološeru  pokoje  proťatého  zlatým  paprskem 
slunce  zmítaly  se,  vlnily  se  nádherné  fantomy 
rozkoše  a  krásy. 

V  baletních  střevíčkách,  v  obláčku  průsvit- 
ných, vonných  krajek  přihopkoval  takový  sladký 
přelud  . .  .  jiný  plavně  se  vznášel  v  nalíčené,  dé- 
manty ozářené  majestátnosti  krásného  Hříchu  . .  . 
jiný  fantom  připomínal  mu  snivou  melodickou 
něhu  krásy  tiše  a  naivně  se  poddávající... 

A  tak  v  ranním  zamžení  duše  po  noci  příliš 
veselé  lhal  si  své  poetické  sny  a  proměňoval  si 
studentsko-bohemskou  orgii  ve  vzácné  a  nádherné 
symposion  .  . . 

»Ach,  osle  .  . .  vždyť  Karla  má  falešné  zuby... 
a  jak  úchvatně  hloupá  je  ta  křehoučká  Milá, 
s  očima  tak  velikýma  a  krásně  rozevřenýma,  ja- 
koby vpíjely  do  sebe  moudrost  života  . . .  hlu- 
páku .  . .  kroť  svou  fantasii ...  a  co  je  ti  konečně 
do  nich.  Ty  polibky  jsou  příliš  laciné . .  .  zboží 
z  dražby...  kdo  dá  víc!« 

Zívl  dlouze  a  se  strašným  povykem,  jenž  byl 
jeho  válečným  pokřikem  v  útoku  rána  na  neji- 
stotu dne.  Jako  lidé  slabé  vůle,  ale  silných  vznětů, 
dychtivých  touh  musil  se  podněcovati  do  skutku 
prudkými  slovy,  velkými  gesty.  Musil  dříve  zpit 
svou  vůli  dobrodružnou  a  zalétnou  fantasií  bás- 
níka .  .  . 

Zase  ochable  klesl  do  podušek  zpět,  při- 
mhouřil   oči    a    polohlasitě    zvolal:     »Růžo....«: 


nebo  Li«Ju',  piidle  tuho,  jíikč  /.eiič  se  právě  kořil 
z  pov/.dálí,  jaká  rozliLiholiki  v  mim  všechny  písně 
a  melodie  mladé  blouznivosti  a  roztoužeiiosti. 
Dovedl  být  velmi  snivým,  lyrickým,  ano  i  senti- 
mentálním k  ženám,  jež  mu  byly  vzdáleny,  ne- 
přístupny —  a  ty  jedině  miloval.  Jinak  dovedl 
se  opatrně  zavírali  před  plíživými  šelmami  žen- 
skými a  buď  ironií  nebo  i  cynismem  chránil 
před  nimi  klid  své  duše,  kterou  chtěl  zasvětiti 
jen  své  práci  a  ctižádosti. 

"Ach  Lido  .  .  .  roztomilá  T>ido  .  . .  s  dlouhými 
řasami  novicky  a  s  malým,  pikantním  nosíkem 
cocotky  .  .  .  oh  Lido...'  hučel  a  bručel  v  jakémsi 
rozzpívanéui  monologu,  » miluji  vaše  nevinné  oči, 
které  budou  moc  klamati  —  oh  . . .  Lido  .  . .« 

Zvonek  zazněl  v  předsíni. 

Pošta?  Dopis.'  Od  koho...  snad  ne  od... 
od  koho  vlastně  by  mohl  dostat  dopis?...  od 
paní  R.,  brrr,  čmáranina  a  pravopis  služky  na- 
puštěný cherry-blossomem,  nebo  cituplné  vykřič- 
níky a  popletené  sentence  slečny  S  .  . .,  či  účet 
nějaký  nebo  dotěrný,  neodbytný  poslík  od  redak- 
tora či  z  tiskárny? . . . 

Dvéře  se  rychle  otevřely.  Ale^nebyla  to  ho- 
spodyně přinášející  poštu  dopolední. 

» Polez  z  pelechu!  Nestydíš  se,  ty  Oblomove!' 
ozval  se  ve  dveřích  jasný,  mladě  a  ky[)ře  znějící 
hlas.  — 

Bulíř  vymrštil  se  rázem  z  postele: 

»I  sláva,  Voldane!  .  .  .  kamaráde  . . .  veliký 
muži  národa  českého  . .  .  který  čert  tě  sem  při- 
nes" .  .  .« 

Vytáhl  záclonu  a  zamžoural  cirna  ve  zlatém 
přívalu  světla. 

Uprostřed  pokoje  nepořádného  a  rozházeného, 
kde  se  povalovaly  po  všem  nábytku  knihy,  pa- 
píry, revue,  časopisy,  mezi  nimi  boty,  kabát,  vesta, 
svrchník,  což  kromě  převržené  židle  u  postele 
nasvědčovalo,  za  jakých  okolností  vrátil  se  Bulíř 
domů,  stál  asi  pětatřicetiletý  elegantní  muž  s  rusým. 


zastřiženým    i)lnovousom,    držící    v    ruce    cylindr, 
hťil  a  světlé  rukavičky. 

Bulíř  pohodil  svou  rozcuchanou,  černou  hla- 
vou, podíval  se  na  přítele  mlčky  a  vyjevené,  a 
pak,  jakoby  si  náhle  něco  uvědomil,  vrhl  se 
k  němu  s  nehorázným  pokřikem : 

» Voldane...  chlapíku!  molodče!  vždyť  já 
ti  musím  gratulovat.  Tedy  je  to  pravda?- 

Voldan  nedbale  pokrčil  rameny,  usmál  se 
lehce,  jakoby  chtěl  bagatclisovati  něco,  co  jej 
vlastně  velmi  těšilo. 

»Jsi  zvolen  ?« 

»Ano.« 

"Budeš  tedy  poslancem ?•« 

»Ano.« 

»A  budeš  ministrem  ?« 

»Eh,  kdybys  si  raději  ústa  proplách'  a  ne- 
žvanil tak  hloupě,  llybaj,  stroj  ^...  Styď  se, 
lenochu ...  to  se  nedivím,  že  při  tomhle  životě 
píšeš  jeden  román  pět  Ict.« 

»Ale  za  to  nestojí  za  nic!  Ale,  Voldane,  Vol- 
dánku,  ani  nevíš,  jakou  jsem  měl  včera  večer 
radost,  když  jsem  se  dozvěděl,  že  jsi  prorazil.  Na 
mou  duši  jsem  rád.  Konečně  jeden  z  našich  do- 
stal se  mezi  pány  politiky.  A  co  tam  vlas' ně 
budeš  dělat  ?« 

Bulíř  si  podepřel  ruce  v  bok  a  pohlížel  velmi 
komicky  na  svého  přítele. 

» Ovšem  budeš  pracovat  pro  vlast,  věnuješ 
se  národu  čili,  jak  my  v  novinách  též  píšeme  — 
trpícímu  lidstvu  Ano,  tak  je  to  nějak,  v  politice 
platí  též  nadšený  nápis,  který  jsem  četl  kdesi  na 
kůlně  dobrovolných  hasičů; 

Kdo  Boha,  vlast  a  národ  ctí, 
věnuje  se  hasičství ! 
Proto  máme  u  nás  tolik  hasičů  a  politiků  .  . .« 

Voldan  se  dal  do  smíchu  a  steleš!  na  divan. 

•  Prosím  tě,  už  se  jdi  obléci.  Kde  jsi  zase 
llámoval.  A  jaké  parfumy  to  přmášíš  s  sebou  .  .  . 
inu  ovšem,  kytička  také.  To  nesmí  scházet  Tedy 
pospěš,  chci  vypiti  v  bodeze  sklenku  sherry. « 

r'.,l;r:i.:. 


lir 


ir 


vV 


Www 


jlki  SUAIÍN: 


NA   VLNÁCH. 


NOVriLI.A.  — 


I  I  norové  slunce  zářilo  svým  vzdáleným,  slibným 
^^  ohněm,  tavíc  zvolna  bělostné  jehličky  noč- 
ního mrazu  roztřesené  niezi  kolejemi  malého 
nádraží  a  zvlhčujíc  promrzlou  dlažbu  úzkého 
perronu  tou  chvílí  nezvyklým  ruchem  oživlého. 
Poslední  vlak,  jedva  se  zastaviv,  vychrlil  zde 
dlouhé  zástup3',  vracející  se  z  jakési  významné, 
jubilejní  slavnosti,  k  níž  sjeli  se  účastníci  z  ven- 
kovských   měst    i    odlehlých    dědin,    a    potřásaje 


načechraným  chocholem  žlutavého  dýmu,  pyšný, 
nevrlý,  těkavý  poutník  mizel  v  bílých  dálkách 
rovin.  V  šumivý,  rozlehlou  Síří  jilochého  obzoru 
ztlumený  hlas  množství  proudícího  i)odél  špinavě 
žlutých  zdí  nádražní  budovy,  těžkými  oddechy 
supěla  lokomotiva  odstavena  za  výhybkou  a 
s  protější  strany  nádraží  táhlý  rachot  vozu  zněl 
jasně  a  tvrdě  zimní  krajinou.  Ale  vchody  byly 
dosud   ucpány   massou  do  sebe  shnětených   lid- 


ských  těl,  jež  protékala  zvolna  do  tiché,  slunné 
roviny  s  blízkým,  idyllicky  klidným  městečkem 
a  záhy  ppstříkla  silnici  i  polní  cestičky  černými 
skvrnami,  řinoucími  se  chvatem  mravenců  k  na- 
hloiičelým,  trsnatým  kupkám  rodných  dědin. 
V  přeplněném  nádraží  neubývalo  ruchu  Bylo 
viděti  blýskavé  odznaky  pěveckých  jednot,  salonní 
úbory  pod  zimními  plášti  a  celou  stupnici  nálad 
lidí  vytržených  čímsi  příjemně  vzrušujícím  z  jedno- 
tvárnosti všedního  života,  počínaje  nevyčerpatelnou 
seti  vačnost!  zpěvních  hrdel  a  rozjařenosti  vytrysklé 
z  ovzduší  pivních  džbánků  až  k  omrzelým,  v  únavné 
polodřímotě  vedeným  rozpravám  o  nevyspání, 
ohřívané  telecí  a  pošlapaných  kuřích  okách. 
Nápadně  vytáhlý  pán  s  dlouhým  černým  vlasem 
a  žensky  bílou  tváří  ostrých  tahů  prolétl  jako 
rtuť  tlačenicí,  zahlédnuv  před  nádražní  budovou 
přítele  smlouvajícího  s  fiakrem. 

» Nečekáte  na  lokálku,  pane  řediteli?*  volal 
přes  hlavy  zvolna    postupujících,    tlačících    davů. 

Ředitel,  obstárlý,  těžkopádný  pán,  stojící 
prostřed  cesty  u  vozů,  sebrav  pozorně  do  hrsti 
svůj  rozevlálý  plnovous,  těkal  několik  vteřin  ne- 
jistě   svýma  obrejlenýma,    krátkozrakýma  očima 

»Ah,  to  jste  vy,  doktore !«  Jeho  malinké, 
žluté  oči  se  zasmály.  » Nikoli,  nečekám  na  lokálku! 
Musím  být  o  polednách  doma.  Je  tolik  práce ! 
Nechtěl  byste  jet  se  mnou?« 

»Ano,  chtěl  jsem  vám  nabídnout.  Nebudu-li 
překážet ..  .« 

'Ah!«  mávl  rukou,  sjsem  velmi  rád.  Ten 
chlapík  žádá  sedm  zlatých  a  je  to  jen  půltřetí 
hodmy.  Takhle  ovšem  se  to  již  vyplatí ...  A  kdož 
ví,  zdali  se  ještě  někdo  nevyskytne.  Místo  by 
bylo  « 

•  Ano,  počkejme  chvíli.  Ah  pardon  I  Ruku 
líbám,  milostJKá  paní!   Račte  prominout U 

Drobná,  mladistvě  vyfintěná  osůbka,  stojící 
opodál,  pohnula  vznešeně  hlavou  na  pozdrav. 
Ale  ihned  se  odvrátila.  Její  číhavé  bledé  oči 
pátraly  po  čemsi  v  tlačenici  vchodů.  Ale  davy 
již  prořídly  a  roztěkávaly  se.  Pohyb  měl  rychlejší 
tempo.  Cíhavé  bledé  zraky  zostřily  bdělost  a 
celou  svou  vydrážděnou  lačností  pídily  po  kořisti, 
jakoby  ji  chtěly  nabodnouti  tupým,  tvrdým  stu- 
deným pohledem  a  pak  ji  rozdrtiti  jízlivým  vý- 
směchem bez  jediného  slůvka  mimickou  silou 
svých  hrubých  uvadlých  tahů.  Ale  čekala  přece 
nadarmo.  V  špinavě  šedých  chodbách  třásly  se 
křišťálové  paprsky  zimního  slunce  a  země  kolem 
černala  a  jihla.  V  dešťových  rourách  to  za- 
zvučelo.  Prostranství  před  nádražím  bylo  již 
prázdné,  ale  v  čekárnách  a  restauraci  bylo 
velmi    živo. 

Paní  rozběhla  se  drobnými  krůčky  k  mužům 
stojícím  u  povozů,  ukazujíc  zbytečně  velikou  část 
své  křiklavě  červené  spodničky. 

» Doktore,  něco  vám  svěřím,  umíte-li  mlčet, « 
pravila  přiblížíc  se  mladému  muži  důvěrným,  lí- 


pavým  dotekem.  'Když  jsem  vystupovala  z  vlaku, 
zahlédla  jsem  v  restauraci  druhé  třídy  Pavlu 
Jodasovu.  Já  se  nemýlím,  doktore,  mne  mé  oko 
nesklame.  Byla  to  ona!«  Pravila  to  tak  důrazně, 
jakoby  se  zapřísahala,  tisknouc  ruku  k  prsům 
a  ukazujíc  pod   přivřenými  víčky  jen  bělmo  oka. 

»Aj,  totě  zajímavé,  milostivá  paní,«  pravil 
mladý  muž  živě,  ale  jaksi  bez  vnitřního  zájmu. 
Ježto  mu  mluvila  z  blízka  do  tváře,  byl  zlostně 
podrážděn  zápachem  z  jejích  úst  i  dotekem  jejího 
suchého,  zvadlého  těla,  jež  se  na  okamžik  při- 
tisklo maně  k  jeho  rameni.  Poodstoupiv  poněkud, 
zvážil  určitěji  dosah  této  zprávy. 

»Tak  už  se  zase  objevila?  To  snad  teď  jede 
zase  domů  ...  to  už  tedy  . .  .«  rozesmál  se  hlasitě, 
nechávaje  větu  pikantně  nakousnutu. 

»Už  je  patrně  zas  vše  v  pořádku :  fidel 
děvče !«  zasmála  se  paní. 

»Když  si  vzpomenu,  co  jsem  se  s  ním 
o  loňském  masopustě  natančil  ! .  . .«  V  rozpacích 
pošinul  klobouk  a  jeho  dlouhými  sevřenými  zuby 
protáhlo  se  cosi  jako  vzdech.  Ale  v  tom  již  oživl 
jízlivým  rozruchem.  »Ale  je-li  to  ona,  pak  by  se 
zde  setkala  s  Křínem.  To  by  bylo  znamenité ! 
To  bych  mu  přál.« 

»Ah,  tenhle  Křín !  Tenhle  šelmovský  Křín.« 
Paní  uvěsila  se  koketně  na  rámě  svého  manžela. 
» Milouši,  slyšers  ho  zpívat?" 

Pan  cosi  nevrle  zabručel. 

»Ah,  pardon,  já  zapomínám. «  Paní  vzpřímila 
se  obřadně,  přiblíživši  se  těsněji  k  mladému  muži, 
mluvila  důrazně,  jakoby  slova  podtrhovala.  'Gratu- 
luji vám,  pane  doktore !  Jsme  na  vás  pyšni. 
Takového  sbormistra  nemají  všude!  Naše  pěvecká 
jednota  se  činila.  Zejména  dámy.  Ale  tenhle  Křín, 
tenhle  šelmovský  Křín!«  A  obdařivši  opět  mla- 
dého kollegu  svého  muže  důvěrným  lípavým 
dotekem,  jenž  je  dovolen  zajisté  jen  dámě  velmi 
zralého  věku,  rozesmála  se  nepřirozeným  vří- 
skavým  smíchem,  jejž  vynucovala  s  nemírnou 
námahou,  až  jí  dech  došel  a  tváře  zrudly. 

Doktor  smál  se  nucené,  ale  manžel  opět 
jen  mrzutě  zabručel. 

»Vedle  mne  seděla  paní  radová,  ale  ta  byla 
chudák  černá  od  smíchu. »  Opět  zaujala  koketně 
posu  šťastné  manželky,  ale  starý  pán  vybavil 
mrzutě  své  rámě. 

•  Není  mi  to  příliš  milé, «  vykládal  doktor 
tichým,  důvěrným  tónem  řediteli,  nevšímaje  si 
dále  jeho  choti.  »Budu  mít  mrzutost  s  jejím 
bratrem...  jsme  dobří  přátelé!* 

»Nu  a  což  vy  za  to  můžete?*  vpadla  mu 
paní  horl  vě  do  řeči.  »Na  programu  to  přece 
nebylo.  A  kdybyste  to  byl  dal  na  program,  co 
na  tom?  Je  to  národní  píseň!  Ale  jak  to  bylo, 
prosím  vás?  .  . .  Celou  cestu  si  to  s  paní  radovou 
vzpomínáme...  Tak  nějak:  Má  panenka  smutná 
chodí...  nebo:  Má  panenka  smutná  zmizela  mi 


s  oči...  lidó  povídají,  že  jf  .  .  .  Ne,  iie !  Aspoň 
ten  nápíiv!  Vy  to  neznáte,  doktore .?» 

»Neznám,  milostivá  paní.« 

»Ah,  nelžete!  Vy,  takový  hudebník.  .  .« 
Poněkud  se  zarazila,  vidouc  obočí  manželovo 
hrozivě  svraštěno.  Byl  ode  dávna  tak  málo- 
mluviiý  vůči  ní,  odbývaje  ji  zpravidla  jen  lho- 
stejným pohozením  hlavy.  To  však  jí  nikterak 
nevadilo;  byla  tomu  zvyklá  a  neuráželo  ji  ani, 
když  ji  ve  své  nevrle  zhrdavé  fiovýšenosli  muže 
»piísné«,  exaktní  vědy  hrubě  odbyl.  Někdy 
totiž  hlavou  starého  učence  plnou  mi  tvého,  lexi- 
kálního m.atcriálu  šlehla  rušivě  drsná  myšlénka 
nespokojenosti  životní  a  řádila  tam  jako  myš  ve 
starém  archivu.  Tu  zdálo  se  mu,  že  ženina  oči- 
vidná nicotnost  s  celým  tím  balastem  spole- 
čenských lží,  předsudků,  špatností  a  domýšlivého 
hlupství  znesvěcuje  jeho  rodinný  život,  že  po- 
rušuje povahu  jeho  dospívajících  dětí,  na  něž 
zlým  příkladem  vykonává  vliv  tak  mocný,  že  mu 
nedovede  čeliti  ani  jeho  hluboký,  láskyplný  názor 
životní  a  neposkvrněný  karakter.  Ale  myš  ve 
starém  archivu  je  nebezpečným  hostem  Vyhlodá 
zlatá  zrna  tisícileté  moudrosti  a  pokálí  často 
historické  dokumenty  nezměrných  hodnot  po- 
věřené královskou  pečetí.  Proto  jí,  revolucionářky, 
nikdy  nešetřil.  Spatné  vlastnosti  ženiny  přičetl 
na  vrub  ženskosti  vůbec  a  vyvolala-li  někdy 
drzým  přepínáním  svých  práv,  okázalou  zlo- 
myslností a  jinými  přehmaty  zlou  krev  ve  svém 
okolí,  vždy  mužně  a  rytířsky  se  jí  zastal.  Jeho 
čistý  štít  byl  vždy  pohotově  zachycovati  padavky 
a  shnilá  vejce  adresovaná  mravní  úrovni  žen 
jejího  druhu.  Měl  za  to,  že  se  jim  děje  křivda; 
viděl  v  nich  nezodpovědné,  stejnorodé  složky, 
tvořící  určitou  společnost,  jež  absorbuje  jich  bez- 
barvou malomocnou  bytost,  tvoří  a  vyhraňuje 
jich  názory  a  udává  směr  jich  myšlenkovým 
proudům,  jako  řeka  udává  směr  přítokům,  jež 
s  ní  splynou.  Ale  kromě  těchto  ^všeobecných* 
vad  měla  jeho  žena  jednu  specielní,  jež  ho  po- 
někud rozhořčovala:  ráda  okázalými  nemístnými 
něžnostmi  demonstrovala  před  neženatými  muži 
slasti  manželského  ráje  jakoby  jim  chtěla  dělat 
laskominy.  A  to  mu  bylo  vzhledem  k  těžkým 
starostem,  jež  inu  způsobovala  dospívající  rodina, 
odporným  a  nepřípustným.  Odstrčil  ji  dvakráte 
od  sebe,  když  se  k  němu  lísala,  nazývajíc  jej 
•  miloušem',  hledaje  příležitost  k  výbuchu  k  vůli 
milostné  aféře,  pro  niž  by  jinak  nebyl  ztratil 
slova. 

•  Musím  vám  říci,<  pravil,  kouleje  zlostně 
malýma  žlutýma  očima,  »že  mě  ta  věc  přímo 
rozhořčila.  A  tohle  se  smí  beztrestně  přihodit 
v  intelligentní  společnosti  jež  se  sjela  za  účelem 
čistým  a  vlasteneckým.?  Hejsek,  jenž  svede  děvče 
z  vážené  rodiny,  tropí  si  z  ní  svou  písničkou 
posměch,  aby  nás  pobavil !  A  na  místě,  aby  jej 
vyhodili,   jak  jsem   očekával,   sklízí  bouřlivý   po- 


tlesk a  je  několikráte  vyvolán!  Toť  přece  ne- 
slýchané!* 

Oblíbený  -sbormistrt  byl  tímto  výrokem 
váženého  pána  nemálo  překvapen.  Jeho  bílá  tvář 
zrůžověla,  vážně  a  široce  s  patrným  rozechvěním 
jal  se  vyprávěti,  jak  se  věc  přihodila.  Neměl 
o  tom  ani  potuchy.  Křín  mu  jen, řekl,  že  zazpívá 
národní  písetV  A  Křín  má  pěkný  tenor  a  za- 
jímavý přednes.  A  jak  je  oblíben,  zejména 
u  dam!...  Nedalo  se  ničeho  namítati,  vždyť  to 
byl  Křín,  takový   » salonní  lev«. 

Omluva  byla  tak  skromná  a  působivá,  že 
ředitele  přímo  dojala.  Ne,  on  nevinil  doktora. 
Cení  vysoce  jeho  hudební  vlohv,  jež  tak  zpří- 
jemňují společenský  život  v  malém  městě  Ale 
ten  potlesk  a  vyvolání  znělo  mu  jako  posměch 
nejbližších  spoluobčanů,  adressovaný  roduiě,  jíž 
stihlo  neštěstí,  A  hlas  jeho  měkl  laskavostí  k  mla- 
dému muži,  jenž  odnesl  jeho  zlý  rozmar. 

•  Mám  také  rodinu,  mám  také  dcery, «  skončil, 
schyluje  starostlivě  hlavu.  »A  co  potkalo  dnes 
jiné,  může  potkati  zítra  mne.< 

•  Dovol, «  vykřikla  jeho  paní,  jež  se  dosud 
nemohla  dostati  k  slovu,  neboť  oba  muži  mluvili 
tak  horlivě,  že  pokusy  jejích  námitek  úplně 
ignorovali,  »nechci  tě  upozorňovati,  že  nečiníš 
rozdílu  mezi  neštěstím  a  zaslouženým  trestem. 
Jenom  si  vyprosím,  abys  při  této  ošklivé  aféře 
nevzpomínal  našich  dcer.  Zde  nestrpím  srovná- 
vání: čisté,  nevinné  dítě  a  špatná  holka  —  to 
je  rozdíl !« 

Oba  zalekli  se  téměř  této  logiky.  Spatná 
holka!  Stálo  to  před  nimi  jako  strašidlo  morové 
nákazy,  jehož  se  netroufali  dotknouti,  aby  ne- 
vzbudili podezření,  že  jsou  jím  nakaženi  Nevinné 
dítě  a  špntná  holka!...  Starý  pán  hleděl  roz- 
jasněně před  sebe  a  bylo  mu,  jakroy  byl  někdo 
nazvedl  břímě  jeho  starosti  a  pohladil  jeho  hodné 
děti  po  tváři. 

Doktor,  stoje  přímo  proti  vcliodu  nádražní 
budovy,  hryzl  se  do  rtů  a  významně  pokašlával, 
chtěje  manžely  na  cosi  upozorniti. 

•  Nevím,  mám-li  pozdravit,*  pravil  posléze.  Ale 
v  tom  již  s  rozpačitým  úsměvem  sáhl  na  klobouk. 

Obrátili  se  rychle.  Ve  dveřích  nádražní  bu- 
dovy stála  ta,  o  níž  mluvili.  Mlčky,  bez  hlesiiutí 
polykali  očima  tento  zjev,  jenž  zdál  se  vyprávěti 
napínavý  příběh  o  dlouhých  mukách  a  hrůzách 
zoufalství,  jimiž  prošla.  Nebyla  to  více  svěží 
veselá  dívka,  jež  ráda  tančila  a  zpívala,  jež 
okouzlovala  svým  zevnějškem  i  duchem,  jež  měla 
nejvíce  ctitelů  a  nejvíce  závisti;  byla  to  bytost 
naskrze  zničena,  s  podrytým  zdravím  a  sešlapanou 
duší,  jež  neměla  ani  tolik  energie,  aby  se  vy- 
hnula urážlivému  údivu  a  dotěrné  zvědavosti 
svých  známých. 

•  Ta  se  změnila!'  poznamenala  polohlasitě 
choť  ředitelova  Ale  jedovaté  střely  jejích  po- 
hledů a  mimického  umění  odrážely  se  bezúčinně 


a  hluše  od  Pavliny  přepadlé,  průsvitné  tváře,  jež 
se  nezdála  ničeho  vnímati. 

Starý  pán  povzdechl  těžce.  Hlavou  jeho 
šlehla  opět  táž  černá  myšlénka,  již  si  netroufal 
pronést:  Mám  také  dcery!  Ale  táž  neústupná 
starost  o  rodinu  svedla  jej  k  nové  nejapnosti. 
Postřehl  především,  že  se  naskýtá  příležitost  roz- 
dělit těch  sedm  zlatých,  jež  požadoval  fiakrista 
na  další  částku. 

»Snad  jede  domů  k  matce  a  my  máme 
ve  voze  zrovna  ještě  jedno  místo  k  zadání, « 
pravil  tiše. 

Jeho  choť  dosud  unyle  zavěšena  na  jeho 
rameni  s  posou  dvacetileté  krásky,  odstoupila 
vážně  a  změřila  jej  zdrcujícím  [)ohledeni. 


•  Jak  to  myslíš .?«  tázala  se  hlasitě  a  důrazně, 
jakoby  slova  podtrhovala,  sjá  .  .  .  já(!)  si  mám 
snad  vedle  ní  sednout.?  To  přece  ne!< 

■  Probůh,  tiše,  tiše!...«  konejšil  ji.  Ale  ona 
tu  stála  s  hlavou  vztyčenou  a  pyšným  povržlivým 
úsměvem  na  rtech,  jenž  zdál  se  praviti :  Totě 
cavyků  pro  lecjakou  špatnou   holku ! 

Doktor  mávnul  nervosně  rukama,  pošinoval 
klobouk  a  rovnal  manžety,  v  tváři  všecek  zru- 
měněný,  neboť  napadla  ho  neuvěřitelná  hloupá 
myšlénka,  že  by  snad  tato  přísná,  pruderická 
matrona  ani  s  ním  nejela,  kdyby  věděla...,  ale 
okamžitě  se  upokojil  . . .  »Bože,  jak  je  člověk 
hloupý!  proč  by  nevěděla.?  vždyť  taková  ctihodná 
matrona  ví  všecko  !«  r-ii. 


FEUILLETON. 


EDVARD  ALBERT. 

Dne  26.  září  zemřel  v  Žamberku  prof.  dr.  Edvard 
Albert  dosáhnuv  věku  59  let.  Denní  tisk  praíský  i  vi- 
dcňíký  po  zásluze  vylíčil  činnost  velkčho  vědce,  pro- 
slulého opcrateura,  slavného  professora  na  vídeňské  uni- 
versitě. Česká  veřejnost  uctila  pak  v  zesnulém  muži  vzácné 
uvědomělosti  patriotické,  který  když  dosáhl  nejskvě- 
U-jšich  hodnosti,  pronikl  do  kruhů  nejvyšších,  byl  ne- 
únavným a  nadšeným  propagátorem  věci  svého  národa. 
Též  česká  literatura  ztrácí  mnoho  v  Albertovi,  neboť 
tento  veliký  učenec  byl  povaha  umělecká,  jeho  srdce 
bylo  přístupno  nejušlechtilejším  dojmťim  poetickým. Nejen 
pro  své  velkolepé  objevy  a  práce  vědecké,  ale  i  pro  univer- 
sálnost svého  vědění,  všestrannost  svých  schopností  za- 
sluhoval Albert  plným  právem  slouti  mužem  geniálním. 
Byl  to  imponující,  superiorní  zjev.  Pravý  aristokrat  če- 
ského svčta  vědeckého  a  literárniho.  Obzíral  jasně  všechny 
obory  osvěty,  vědv,  uměni,  jeho  erudice  a  sečtělost  byly 
ohromné.  Dokázal  řídkou  obsáhlost  svého  vědění  a  při 
tom  vzlet  i  nohlessu  svého  cítění  ve  své  krásně  filoso- 
fické přednášce  při  slavnosti  zahájení  české  akademie. 
Vídeňský  operateur  převyšoval  tehdy  celé  své  okolí  nejen 
ideovou  šířkou  a  mohutností,  ale  i  krásnou  formou  své 
přednášky.  Byla  to  sice  akademická  konference,  ale  příliš 
aristokraticky  a  povzneseně  styjisovaná,  spíše  by  se  ho- 
dila pod  kupoli  Mazarinova  paláce  na  nábřeží  Conti  v  Pa- 
říži nežli  pod  kupoU  na  Václavském  náměstí.  Albert  měl 
ovšem  literární  a  kritické  předsudky  své  doby,  mladé 
proudy  literární  byly  mu  cizí,  a  stál  proti  otázce  studia 
žen.  Literární  činnost  Albertova  byla  velmi  bohatá  a 
doplňuje  pěkně  obdivuhodný  obraz  jeho  nesmírné  práce 
vědecké.  Albert  překládal  do  němčiny  české  básníky  starší 
i  mladší.  Vydal  tři  sbírky  překladu:  »Poesie  z  Čech«, 
•Nová  poesie  z  Čech<;  a  ^Nejnovější  poesie  z  Čech,  jež 
s  velkou  znalostí  sám  sestavil  a  z  velké  části  přeložil. 
Albert  byl  důkladným  znalcem  poesie  Vrchlického,  o  němž 
vydal  zvláštní  spis,  jenž  dokazuje  jeho  zevrubnou  znalost 
činnosti  básníkovy.  Albert  napsal  řadu  studií  a  článků 
o  české  literatuře  do  německých  časopisů  a  byl  spolu- 
pracovníkem »Ottova  Slovníku  naučného*,  dále  psával 
do  různých  českých  časopisů  belletristických.  H. 


Eduard  Hlas  :  AKÁTY. 

Diskrétní  hedvábné  listí  s  mdlým  obarvením,  jakoby 
nechtělo  okázat  naze   svoje  nitro   slunci   a   našim    očím. 


jakoby  stále  pro  sebe  šeptalo  choulostivé  intimity,  to 
jemné  vysoké  listí  s  uschovanými  trny  vypučelo  z  jara, 
už  pozdě,  vše  jiné,  obyčejnější,  už  tmavělo  a  lelnělo. 

Tři  veliké  pně,  taková  pyšná,  mladá,  urostlá  těla. 
Uryly  bílé  stěny  domu  a  pjaly  své  štíhlé  rozlohy  až  po 
střechách  a  někdy,  lámaný  větrem,  vbíjely  němě  svoje 
ramena  do  oken. 

Jednou  —  a  ta  bolest  z  toho  neštěstí  je  ještě  živá  — 
těch  akátů  sametové  květy,  nalité  jako  bílé  hrozny,  už 
čekaly.  Nad  nimi  chvělo  se  kouzelné  listí,  a  rudé  trny 
mlčely  u  jich  noh.  A  letní  slunce  koupalo  stříbrné  pruhy 
své  moci  po  sdílně  obnažených  pních.  Klamalo  smysle 
uťajcní  těžkých  parfumů  v  mladých  medových  květech. 
Tesknila  srdce  nedostupnost  laskavě  nemluvného  listí. 
A  opojeni  žhavilo  příchvlnost  k  mým  rodným  akátům  — 

Jednou  —  a  ta  bolest,  moje  akáty,  nezcelila,  ne- 
zmenšila, nczvážila  vaše  neštěstí  —  přišel  stařec  a  prošel 
všemi  sady.  Pak  zastavil  pod  námi  a  řekl  v  domě:  já  to 
prořežu.  —  Ale  neprořezal.  Napadli  k  zemi  vaši  omšelí 
bratří,  ty  beznadějné  útlé  pruty  s  černým  skamenělým 
srdcem  uprostřed  —  vše  kleslo! 

A  když  naše  oči  v  plném  úžase,  ztrnulé,  proražené, 
uviděly  prvně  v  první  vteřině  vaši  zkázu  —  vaše  vyčí- 
tavé, holé,  dnes  umrtvělé  koruny,  jako  černými  zlými 
skvrnami  nahoru  v  dvou,  třech  ramenech  sténající  — 
jaký  smutek,  jaký  žal,,  jaká  nejprudší  výčitka  nám  rostla 
po  srdcích!  Bílé  květy  v  zelených  kobercích  naposledy 
prohnuly  měkká  tílka,  mdlá  vůně  jako  z  pohřbu  plynula 
zvolna  z  umírajícího  listí.  Země  pokladená  zahradou 
mladého  vadnutí  sypala  vzhůru  hebkou  vlhkost.  Stesk  a 
mlčení  a  veliká  světlost  chodily  okolo.  Vše  kleslo.  Po  vy- 
vření  prvního  poznáni  neodčinitelného  neštěstí  přenesly 
naše  úzké,  lidské  starosti  svůj  smutek  do  vás,  moje  akáty. 

Odešli  jsme  —  as  bělavým  šerem  snily  jste  prvou 
noc  svého  sžchnutí.  Rostla  vaše  do  tepen  raněná  ra- 
mena, v  lítostném  rozjímání  zachvíval  se  jediný  květ, 
zůstalý  po  černi  vašeho  skradeného  těla;  rostla  vaše 
silná  oloupená  ramena  a  rostla  výčitkou  a  útěchou 
vzhůru  k  nebesům.  Vůkolí  jakoby  odcházelo,  stranilo  se 
vás.  Sami,  tak  velicí,  sami,  tak  ponížení,  sami,  tak  do 
daleka  nadějní  plakali  jste.  moji  rodní,  svou  [irvní  noc. 

Je  možno  plakat  s  vámi?    Hedvábné  akáty! 


FRANTIŠEK  KUPKA. 

Kdo  z  Čechů  navštívil  vířivý  ruch  a  opojný  šum 
umělecké  čtvrti  pařížské,  Montmartru,  koho  přivábila 
ohniska  všeho  montmartrovského  espritu,   umělecké  ca- 


barety,  kde  básníci  a  skladatelé  sami  přednášejí  své 
gauloiscrics,  své  satiry  na  život  p  litický,  literární  i  umč- 
lecký,  plné  pepře  a  soli,  mohl  si  všimnouti  mezi  umčleckou 
dekorací  těchto  cabaretů  veliké  orit;iiiáIní  litografie  »Lcs 
Fous<  (Blázni).  V  temném  pozadí  hemží  se  dav,  z  něhož 
vyniká  postava  herolda,  který  vztyčuje  prapor  s  nápisem 
»Patrio«.  Kolem  táhne  houf  postav  s  degenerovanými, 
skoro  opičími  tvářemi  na  rozkaz  židovského  krále 
bursy,  v  čele  několik  dobrých  mužů  zastrkuje  kolíčky, 
aby  naznačili  hranice,  za  nimiž  na  druhé  straně,  tváří 
v  tvář  jícnu  děl  a  pušek,  chrlících  smrtonosný  oheň, 
stojí  hustě  sražené  zástupy  lidu.  S  vyvýšeného  místa 
'  hná  všem  biskup;  prohlédáte-li  si  ho  blíže,  vidíte,  že 
má  místo  pluvialu  na  sobě  ženskou  sukni.  Na  to  vše 
hledí  ve  frak  oděný  starý  učenec-filistr,  který  moudře 
vše  zapisuje  do  knihy,  namáčeje  si  při  lom  do  kalamáře 
zrobeného  z  lidské  lebky.  V  koutě  spí  vínem  zmožený 
bankéř,  jemuž  kokotta  z  kapsy  vytahuje  bankovky  a  po- 
dává opodál  stojícímu  maquereau.  A  mimo  obraz  tři  po- 
stavy, dva  clowni  a  žena,  se  smutnou  ironií  dívají  se  na 
to  hemžení,   matení   a  kolotání  světa.   Kdo  jsou  blázni? 

Dole  na  litogratii  najdete  podpis:  Kupka.  Zní  to  tak 
česky,  že.>  Hledáte  v  paměti..  .  jeden,  dva  obrázky  ve 
Zlaté  Praze,  toť  vše,  na  víc  se  nepamatujete. 

Ano,  František  Kupka  je  Čech.*)  Jedna  z  nejsilnějších 
hlav  naší  mladé  generace  a  jeden  z  jejích  nejsvéráznějších 
;:čtcíi.  Z  pražské  akademie  brzo  odešel  do  Vídně,  kde 
•  Ičlal  veliká  plátna,  která  měla  značný  úspěch.  Jedno 
z  nich  s^Sm  rt  J  i  nd  řich  a  He  i  n  ca«  upoutalo  pozorno.^t 
zesnulé  císařovny,  která  měla,  jak  známo,  přímo  idolatrii 
pro  íleinca.  Pozvala  mladého  malíře  k  sobě  na  Korfu  a 
<jbraz  od  něho  koupila.  Jak  vidno,  mohl  Kupka  dělat  ve 
\'idni  karriéru. 

Ale  jemu  se  zhnusila  Vídeň,  to  umělé  konstruování 
velikých,  prázdných  pláten,  to  všecko,  co  s  opovržením 
'.azývá  »vídriiáctvínn  a  odjel  do  Paříže.  Počal  stavět 
novu,  od  základů,  pracné  se  probíjel  a  heslem  jeho  bylo: 
umělecká  individualita.  Od  drobných  studií  došel  zas  až 
k  rozsáhlým  pracím.  Chci  jmenovat  jeho  »Knihomola«, 
krásný  plein-air,  vystavený  v  pařížském  Salonu  r.  1S98, 
pak  v  Lonílýně  a  teď  zase  v  Paříži.  Jak  skvěle  řešena 
úloha  slunce,  dopadajícího  stromovím  na  tři  mladé  dámy 
ve  světlých  letních  toilettách,  které  se  houštím  dívají 
na  mladého  muže,  ponořeného  ve  studium!  (Reprod.  ve 
Zlaté  Praze.)  Z  obrazu  hýří  slunce,  síla  a  taková  zdravá, 
epikurcjská  morálka  mládí! 

Ale  Kupka  není  jednostranný.  Je  předem  revo- 
lucionář. Technicky  i  ideově.  Jeho  fantasie  se  zalidnila 
nestvůrnými,  degenerovanými,  opičími  tvářemi.  Jezdd 
každé  ráno  do  Jardin  des  Plantes  studovat  ty  pitvorné 
parodie  lidských  tváří;  výsledkem  jeho  studií  a  pře- 
mýšlení byla  celá  řada  symbolistických  kartonů.  Jmenuji 
jen  cyklus:  »Č  ar  o  dě  j  nice,  jdoucí  naSabbathc 
a  zmíněné  již  dilo:  Blázni.  Kromě  toho  spousta  affichí 
pro  umělecké  cabarety :  iCabaret  des  Arts,  ('onservatoire 
de  Montmartre  a  j.)  všichni  montmartrovští  jej  znají  a 
velice  si  ho  váží,  což  je  zjev  jistě  řídký  mezi  tímto  di- 
vokým národem,  jehož  životem  je  satira  a  pošklebek 
všemu  na  světě.  Spolu  s  ruským  Pařížanem  Vidhoffcm 
illustroval  ruský  překlad  Babičky.  Kupka  tkví  svými  ko- 
řeny v  české  pudě  při  všem  svém  odporu  proti  českému 
maloměšťáctví  a  filistrovství.  V  jeho  atelieru  visí  Má- 
nesův portrét. 

*)  Frt.  Kupka  narodil  se  dne  26.  záři  1S71  na  Opočně; 
strávil  4  roky  na  pražské  akademii  u  prof.  Sekvciise,  načež 
byl  rok  na  akademii  ve  Vídni,  kde  maloval  Hcinea  a  portrét 
dcer  arciv.  Štěpánky.  Do  Paříže  přišel  r.  I8y6.  maloval  svého 
Bibliomana,  Kopisty,  Pompě  funěbre,  L'argeiit,  Les  Fous, 
Portrait  de  Buffalo,  -'La  méditation«,  tyto  tři  poslední  na 
světové  výstave  (Les  Fous,  stříbrná  medaille.)  Pracuje  na 
lithografii  »La  Vérilé*  ve  čtyřech  listech,  dále  hthoyralie 
l.'homme.  I, a  locomotive. 


Jak  bohatá  je  jeho  umělecká  individualita,  o  tom 
svědčí  jeho  pařížské  genry  v  časopise  »Das  A.lbuni-, 
Od  5.  sešitu  t.  r.  jsou  to  samostatné  komposice. 
k  nimž  se  píší  povídky.  Od  ^Bláznůc  nebo  od  >Sab- 
batui  k  těmto  gcnrám  nebo  k  jeho  obálce  pro  umě- 
lecký list  »Cocorico«  -  jak  hýřivá  to  stupnice 
tónů,  od  těch  zelených,  příšerně  skelných  očí  netvorů 
až  k  tomu  delikátnímu  profilu  Pařížanky,  který  se  vy- 
rovná nejjemnějším  hlavičkám  Boutet-ovým!  t<upka  je 
poctivý  umělec,  který  beze  všeho  shonu  po  reklamě, 
vlastní  silou,  vlastní  poctivou  prací  vyšinul  se  na  místo, 
kam  jej  dnes  postavil  výrok  pařížské  jury,  Kupka  má 
vysoké  umělecké  aspirace,  má  železnou  vůli  a  má  také 
sílu,  aby  je  provedl.  Tisknu  Ti  srdečně  ruku  a  i)řeji  Ti 
mnoho  zdaru,  drahý  příteli!  .\  nejen  k  vůli  Tobě,  ale 
k  vůli  nám  Čcchíim,  k  vůli  nám  všem.  Dovolíš  mi 
přece,  můj  milý  kosmopolito,  abych  byl  chauvincm 
do  té  míry:  abych  byl  hrdým,  hodně  hrdým  na  svého 
přítele-Čecha? 

V  Praze,  v  září  lOOn.  Hanuš  Jelí.nek. 

DIVADLO. 

MARYŠA.  Před  6  lety,  kdy  poprvé  provozována 
»Maryša«,  psáno  ve  všech  časopisech  s  nejrůznějších 
hledisk  o  tomto  díle  bratří  Mrštíků,  jež  působilo  značný 
rozruch.  O  co  se  autorům  jednalo,  bylo  jasné.  O  pravdu 
čistou  a  ryzí,  vyjádřenou  prostředky  prostými  a  jedno- 
duchými, beze  všech  divadelních  tirád  a  slrojenství.  Byl 
to  vedle  »Viny«  jeden  z  největších  úspěchů  nového  dra- 
matu na  jevišti  Nár.  Divadla.  Dnes  stačí  zmíniti  se  o  no- 
vém provedení  této  hry. 

Výkon  slečny  Grégrové  v  titulní  úloze  Maryšy  byl 
výborný.  Tato  umělkyně  vyrostla  náhle  za  večer  touto 
jedinou  rolí  do  netušené  dříve  výše.  Kdo  viděl  si.  Gré- 
grovou  v  úlohách  útlých  dívek,  švítořivých  a  přítulných, 
nikdy  by  nebyl  řekl  před  tímto  představením,  že  dovede 
podat  nejkrajnější  pohnutí  lidské  duše,  děs,  bolest,  hrůzu, 
s  takovou  přesvědčivostí,  prostou  pravdivostí  a  hlubokou 
jímavostí.  již  svým  zjevem  hned  od  počátku,  svou  vláčnou 
chůzí,  zrakem  nehostinně  zaníceným,  svými  děsivými  po- 
hledy, jež  otvíraly  hrůzné  propasti  její  duše,  dávala  tušit 
diváku  příští  travičku.  O  projev  a  manifestaci  utrpení 
ženského  srdce  jednalo  se  umělkyni  v  jejím  výkonu  a 
za  tímto  cílem  dostoupila  k  účinu  hluboce  tragickému, 
jimavě  pravdivému,  prostředky  jednoduchými  a  prostými, 
beze  všech  efektů  a  divadelní  strojenosti.  Tento  výkon 
ukázal,  že  ve  slečně  Grégrové  vyrůstá  jedna  z  předních 
našich  moderních  hereček.  Končím  slovy  kritika  »Času«: 
»Největšího  účinu  docílil  umělecký  výkon  slečny  Gré- 
grové na  konci  čtvrtého  aktu  v  úděsu,  že  se  Vávrovi 
podaří  dostat  svého  soka  do  rány.  Způsob  jak  líčila 
šílený  zmatek  nervósně  zmitavými  pohyby,  jektavými 
slovy  a  přerývaným  pobíháním,  připomněl  mi  známou 
u  nás  německou  umělkyní,  slečnu  Lehmannovou,  v  závě- 
rečné scéně  »Formana  Henčla«.  Přidám-li  k  tomu  hru 
vytřeštěné,  příšerné  ztrnulosti  po  Vávrově  odchodu  v  po- 
sledním jednání,  musím  říci,  že  slečna  Grégrová,  kterou 
známe  teprve  jako  křehké,  něžné  a  švítorné  stvoření,  je 
schopna  podat  výstřední  stavy  duševní  s  hluboce  a  inten- 
sivně prožitou  pravdivostí.  P>yla  by  velká  škoda,  kdyby 
slečně  neměla  být  dána  příležitost  bohatěji  se  rozvinout. « 
Vedle  slečny  Grégrové  podali  nejlepší  výkony  v  prvé  řadě 
pan  Smaha  a  pí.  Ryšavá,  pak  pp.  Mošna  a  Vojan. 

A.  Breska. 

LITERATURA. 

Minulý  měsíc  zemřel  ve  Francii  Albert  Samain, 
autor  dvou  sbírek  básní  >Au  Jardin  dcl'Jnfante« 
a  »Auxflancsdu  vase«.  Samain  byl  povaha  melan- 
cholická, milující  podzim,  soumraky,  barvy  vybledlé  a 
neurčité,  krajiny,  v  kterých,  jak  sám  praví,  je  dobře 
srdci  umírajícímu  bolestí,  že  nedovedlo  žit.-  To  je  také 
hlavním  znakem  obou  dvou  sbírek,  třeba  že  je  na  první 


pohled  nespojuje  nic  společného:  jsou  mimo  život. 
První,  »Au  Jardin  de  rinfante«,  má  čísla  plná  ztlume- 
ného kouzla,  která  při  četbě  jímají  jako  hudba;  mluví 
v  nich  o  touhách,  jei  nemůže  uspokojit  nic  pozemského, 
o  milenkách,  u  kterých  marně  hledá 

Ce  je  ne  sais  quoi  de  toii  áme 
-  De  ton  coeur,  de  tes  sens,  ó  femme, 

yu'il  ne  possédera  jamais. 
Verš  v  této  knize  tak  ki^ehký,  že  se  div  nezlomí, 
tak  vibrující  a  subtilní,  že  zachycuje  nejmenší  odstíny, 
je  verš  parnassistní  vypracovaný  k  nejvyššinm  stupni 
dokonalosti:  nese  ve  své  bohaté  a  mnohotvárné  formě 
první  známky  rozkladu  .  .  .  Snad  žeSamain  poznal,  že  tímto 
až  k  chorobné  přesnosti  vypracovaným  nástrojem  přece 
nemůže  docíliti  ztělesněni  svých  nemožných  vidin,  obra! 
si  v  druhé  své  sbírce  zcela  jiné  thcma.  Kdežto  první 
kniha  je  čistě  impressionistní,  intimní  a  osobitá,  je  druhá 
objektivní  a  popisná,  kladouc  perspektivu  tam,  kde 
dřivé  reprodukovala  barevný  odstín.  „Aux  flancs  du  vaseo 
jsou  variace  na  antická  themata,  idylly.  tak  svěží, 
vonné  a  prosté,  že  se  zdá,  jakoby  je  před  chvílí  napsal 
moderní  Theokritos.  Mimo  básně  psal  zesnulý  malé, 
rozkošné  povídky,  z  nichž  je  na  prvním  místě  »Ďivine 
Bontempsi;,  uveřejněná  svého  času  v  »Revue  hebdo- 
madaire.o  —  Samainiiv  život  byl  tak  bojácný  ;i  skromný 
jako  jeho  básně:  žil  se  svou  matkou  jako  tichý  snilek, 
pro  něhož  psát  je  sladkým  štěstím.  Nestaral  se  o  slávu 
a  nechtěl  si  k  ní  pomáhat  reklamou  a  ústupky  svému 
uměni.  Měl  úzký  kruh  čtenářů.  Ale  ti,  kterým  se  někdy 
při  západu  slunce  sevře  hrdlo  neznámým  steskem,  ať 
otevrou  jeho  básně:  najdou  v  nich  slova  ku  svému 
smutku.  T. 

Dne  26.  záři  konal  se  pohřeb  francouzského  spiso- 
vatele Gabriele  Vicairea.  Zesnulý,  neobyčejně  inten- 
sivní lyrik,  již  od  mládí  podlehl  kouzlu  národních  písní 
a  založil  na  nich  svou  temperamentní,  odlišnou  poe.sii. 
Lidová  píseň  byla  pro  něho  básni  par  excellence;  její 
prostá  forma,  její  assonancc,  zdánlivé  nerhytmičnosti, 
nepravidelné  strofy,  celé  to  dětské,  naivní  kuuzlo  lido- 
vého básnictví  chtěl  uvést  do  moderní  poesie.  Proto, 
když  v  80.  letech  začaly  se  objevovat  první  známky  sym- 
bolismu, s  jeho  umělou,  Itomplikovanou  formou,  s  boha- 
tos'.í  rýinů  a  cesur,  napsal  Vicaire  spolu  s  H.  Beauclairem 
parodii  tohoto  nového  uměni  pod  názvem  »Les  Déli- 
quescen  ce  s«;.  Dílo,  jež  po  sobě  zanechal,  obsahuje 
řadu  svazků.  Jmenuji  mimo  uvedenou  parodii  některé 
z  nich:»Miracle  deSaint-Nicolas«  (1888)  »Au  boi  s 
joli<t  (1894),  »Le  Clos  desFées<i.  Ve  Vicaireovi  ztrácí 
Francie  nejen  zajímavý  básnický  karakter,  ale  i  jemného 
a  důmyslného  znalec  národních  písní  jichž  povahu  vyložil 
v  řadě  článků  jmenovitě  v  předmluvě  ku  »Chansons 
populaires  de  l'.Ain«.  Gabriel  Vicaire  narodil  se  dne 
19.  ledna  1848  v  Belfortu.  T. 

REVUE. CIZÍ  A  SLOVANSKÉ. 

Zářijový  •The  young  man«  přináší  zajímavě 
psanou  biografii  Kiplingovu.  »Kiplingovy  knihy, «  praví 
pisatel  stati,  »mají  stálý  a  dobrý  odbyt.  Posledního 
svazku  krátkých  povídek  »Lopota  dne«  prodalo  se 
70.000  výtisků.  »Námluvy  Diny  Shaddové«,  »Mnohé  vý- 
myslys  a  »Vojínň  tré«  dosáhly  po  30.000,  obě  ^Knihy 
džunglí«  a  ».Sedm  mořit  40.000  exemplářů.  Každá  kniha 
jest  Kiplingovi  zlatým  dolem.  Za  krátkou  povídku  do- 
stává 200—400,  ba  i  přes  1000  liber  sterlingů.  Jedné 
doby  dostával  právě  šilink  (120  hal.)  za  slovo. « 

Když  to  časopisy  rozhlásily,  poslal  mu  jistý  Ame- 
ričan jeden   šilink,   žádaje   o  jediné  slovo.     »Díky«,  od- 


pověděl Kipling  a  peníz  si  ponechal.  Ročního  příjmu 
z  prodaných  knih  má  Kipling  12.000  liber. 

Snad  bude  někoho  zajímati,  že  Kipling  napsal  jednu 
knihu,  jež  nebyla  uveřejněna.  Napsal  ji  po  vydáni  »Plo. 
chých  povídek  z  hor«.  Byia  to  sbírka  krátkých  povídek 
pod  názvem  »Čtyřicet  pět  ran«.  Byla  nakladatelem  při- 
jata, vysázena,  vytištěna  a  k  vazbě  připravena.  Robert 
Barr  dostal  ji  do  rukou.  »Vyrovná  se  Plochým  povídkám, « 
byl  jeho  náhled.  »To  nestačí, «  děl  autor,  »musí  býti  lepši 
nebo  ji  neuveřcjním.4  A  tak  se  také  stalo.  Sazba  byla 
rozmetána,  vytištěné  exempláře  zničeny  a  rukopis  uvržen 
do  velikého  koše,  v  němž,  jak  Kipling  sám  vypravuje, 
většina  toho,   co  napíše,   nalezne   svou    kolébku    i  hrob. 

Jaké  povésti  se  Kipling  těší,  ukázalo  se  za  jeho 
těžké  nemoci.  Kdysi  seděl  Kipling  ve  své  studovně 
v  londýnském  bytu.  Pojednou  otevřely  se  dvéře  a  v  nich 
objevil  se  pán  se  dvěma  hochy.  Rozpředl  se  následu- 
jící dialog  : 

»Jste  Rudyard  Kipling .'« 

»Ano.« 

„Hoši,  to  jest  Rudyard  Kipling  « 

»A  v  tomto  pokoji  píšete  ?« 

».Ano.« 

•  Hoši,  v  tomto  pokoji  piše.« 

».A  nežli  jsem  je  mohl  pobídnouti,  aby  usedli,  byli 
pryč,«  dodává  Kipling. 

Srpnový  i>The  cosmopitan«  přináší  »Trošku 
klepů  o  spisovatelích*  od  Karoliny  Creevey.  Vybírám 
jen  některé  anglické  spisovatele.  Když  se  Georgc 
Eliotová  chystala  k  psaní,  ustrojila  se  velice  pečlivě 
a  uvedla  svou  pracovnu  do  dokonalého  pořádku.  Pra- 
covala zvolna  a  puntičkářsky,  zřídka  napsala  přes  čtyři- 
cet řádek  denně.  Než  dokončila  nějakou  knihu,  byla 
tak  vysílena  a  rozrušena,  že  musiia  k  zotaveni  podnik- 
nouti cestu  do  Itálie  nebo  ji.íní  Francie. 

Walt  Whitman,  ten  hrozný  bohém,  líhával  na 
znak  na  zemi,  dívaje  se  do  slunce  při  100  °  Fahrenheita. 
Tak  se  válíval  bez  kabátu,  bez  klobouku  a  bez  límce 
a  skládal  své  básně.  Nékdy  navštívila  ho  Musa  na 
střeše  omnibusu  nebo  dohonila  ho  na  jeho  potulkách 
po  písčinách  Coneyského  ostrůvku.  »PovaIuji  se  a  zvu 
k  sobě  svou  duši,«   říkával. 

Tennyson  byl  bez  tabáku  neschopen  práce. 
V  jeho  doupěti  v  podstřeši  domu  nacházela  se  skříň 
s  hliněnými  dýmkami  a  veliká  nádoba  s  tabákem.  Zde 
psal  každého  rána  v  mracích  kouře.  Nikdy  nekouřil  dva- 
kráte z  téže  dýmky.  Když  skončil  svou  denní  práci, 
zazvonil  na  znamení,  že  jest  ochoten  přijímati  hosty. 
Rád  oblékal  se  při  tom  ve  fantastické  kostumy. 

Thomas  Čarlyle  měl  strašlivý  rukopis.  sNedo- 
vedu  se  v  tom  vyznat,  snad  se  to  podaří  vám,«  pravil 
kdysi  svému  tajemníku,  odevzdávaje  mu  svou  hierogly- 
fickou  čmáraninu. 

Dickens  neopisoval  nikdy  svůj  první  náčrt,  ale 
posílal  jej  celý  přečmáraný  a  přeškrtaný  do  tiskárny. 
Rukopis  Thackerayův  byl  vždy  čistý  a  bezvadný. 
Romány  ^Henry  Esmond«  a  "Pendennis*  diktoval.  Psával 
vždy  z  rána,  nikdy  v  noci. 

Bryant  psával  na  zadní  straně  starých  dopisů  a 
na  kouscích  odhozeného  papíru  první  náčrty  svých  básní. 
Charles  Reade  psával  na  velkých  arších  papíru, 
miss  Braddonová  na  starých  obálkách  a  útržcích.  — 
Ouida  užívá  modrého  papíru  velkého  formátu  a  píše 
smělou,  pevnou  rukou.  Rukopis  její  jest  ale  přes  to 
těžko  čitelný.  Mark  Twain  popise  foliový  list  kratin- 
kou anekdotou. 

Blackmore  užíval  malých  lístků  a  psal  téměř 
mikroskopickým  písmem.  Miss  Wilkinsová  nikdy  ne- 
opisuje.  Říká,  že  život  je  příliš  krátký  než  aby  se 
mohla  jedna  povídka  dvakrát  psáti.  Josef  Bartoš. 


Předplácí  se  pro  Prahu:  na 

(K  2-S0>,  na  půl  léw  zl.  2S(l  ^K  i 

Cena  scSilu  30  kr.  (60  hal.)  —   P 

Karlova  iKimi 


:tvrt  léta  zl.  1-20  (K  2-401,  na  půl  léta  zl.  2-40  (K  4-SO), 
— ),  na  celý  rok  5  zl.  l,K  10-— j.  —  Seisitové  vydáni 
(isk  původních  prací  se  vyhrazuje.  —  Dopisy  adininisti 
5tí  č.  34.  —  Listy  přijímáme  jen  frankované.  —  ^Linniri 


la  celý  rok  zl.  4-SO  (K  9-60).  Poštou;  na  ítvrt  léta  zl.  l-2i 
(o  dvou  číslech)  vychází  při  každéiri  druhém  (sudém)  čísle 

aci  »Luniíra«  buďtež  adresovány;  Časopis  >Lumír«,  Praha 
vychází  každý  pátek  (vyjma  prázdniny). 


Redaktor  Václav  Hladík.  —  M.ajitel,  \'ydavatel  a  nakladatel  J.  Otto.  —  Tiskem  České  grafické  společnosti  »Un 


LUMÍR 


Ročník  xxix. 


12.  RlJNA    1900. 


*     ČÍSI. O  2. 


Ladisi  AV  Quis: 


OD  KOSMOPOLITISMU  K  NACIONALISMU. 


X aše\  tedy  Neruda  později,  totiž  v  citované  po- 
^-^  známce  k  Hálkovu  článlcii,  mr.oliem  dále  nežli 
v  stati  sNyní".  Ale  na  tcmto  důsledném  stano- 
visku nevytrval.  Důkazem  toho  jest,  co  íekl  o  dvě 
léta  později  ve  feuilletonu  »Casu«  ze  dne  ÍV  máje 
1^61  radepsaném;   »DivadIo  a  konservatoř*: 

•  Unit'ní,«  praví  tam,  »jest  majetkem  všeobecnosti, 
patří  všem,  celému  světu.  Dobrá!  Umělec  je  však 
člověk  a  patří  jistému  náiodu,  básník,  malíř, 
herec  i  hudebník  pozbudou  li  národního  citu,  za- 
niknou. Nikdo  se  juni  nehonosí,  nejsou  chloubou 
žádného  národa,  stanou  se  pouhou  událostí  v  děje- 
pisu tmiění.  Básníci  slovem,  malíři  barvou  líčí 
nadšené  skutky  a  ideály  svého  národa,  herec 
povznáší  se  vědomím,  že  představuje  velikány  jeho, 
hudebník  rozohni  a  dojme  skladbou  svou  ten- 
kráte, rozumí-li  srdci  svých  rodákii. 

Ale  nejlepším  vysvětlením  slov  Nerudových 
jest  samo  jeho  dílo  v  tomto  období  jeho  činnosti, 
končícím  se  prvním  vydáním  »Knihy  veršů* 
(bSíjT).  V  produkci  jeho  z  toho  času  střídají  se 
v  pestré  směsi  cizí  živly  s  národními.  V  oněch  na- 
lézáme vedle  již  lidovým  se  blížících  ballad,  jakými 
jsou  'Matka",  »Rubáš«,  •Jeník",  » Dědova  mísa « 
a  » Mrtvá  nevěsta«,  básně  spočíxající  na  cizích 
motivech,  jako  :  Žena*,  •  V  zemi  Mokka",  ^Ask* 
a   »Se  srdcem  rekovým*,  a  podobně  v  lyrice  vedle 

•  Loretánských  zvonků«,  >Otci«,  >Mafičce«  zase 
■  Ohlasy  italských  písní'.  Tak  jest  i  v  pracích 
dramatických  i  v  prose,  zejména  v  » Arabeskách*. 

Ale  všude  zůstává  Neruda  svým,  všude  pů- 
vodním, nikde  ani  doma  nenapodobí,  třeba  že  jako 
tu  i  tam  v  » Arabeskách  í  lze  pocítiti  vliv  Heinův. 
On  zcela  dle  theorie  jím  vyslovené  přijal  a  spra- 
coval  v  sobě  ony  cizí  myšlénky  v  nový  celek 
s  tím,  co  obdržel  s  mateřsícým  mlékem,  a  domohl 
se    touto    cestou    skutečné    oriíjinality,   ač  nikoliv 


ještě  plné,  ne  také,  k  níž  dostoupil  v  druhé  periodě 
svého  tvoření,  spočívající  již  ovšem  na  pozmě- 
něných základech.     - 

Nezůstalo  tedy  první  literární  krédo  Neru- 
dovo jen  pouhou  frasí,  ale  bylo  jím  prakticky 
prováděno  a  provedeno  až  do  posledního  dů- 
sledku. Za  tento  svůj  a  druhů  svých  program 
bojoval  slovem  i  činem  a  neustal  přes  všecka 
příkoří,  až  mu  vybojoval  plné  vítězství.  Sluje 
tťdy  právem  zakladatelem  moderní  české  litera- 
tury. — 

II. 

Drahou,  již  naznačil  a  uvolnil,  již  razil  se 
svými  přátely,  jsa  vždy  v  čele,  třeba  že  sám  klidil 
nejmenšího  uznán',  drahou  tou  brala  se  záli>-  a 
vždy  širším  a  širším  proudem  tunlazená,  osvěžená 
česká  literatura,  až  dosahovala  a  skutečně  také 
dosáhla  rozkvětu  před  tím  nikdy  nebývalého.  Tak 
zdálo  se,  že  Neruda  uhodil  na  cestu  pravou  a  že 
netřeba  již  než  sledovati  ji  dále,  by  dosaženo  bylo 
konečně  onoho  cíle,  který  jím  v  prvním  nadšení 
mladickém  byl  vytknut.  Naše  literatura  rostla  a 
bujela,  ale  národní  nebyla. 

Mezi  tím  však  a  to  již  záhy  počaly  se  po- 
měry měniti,  a  to  i  poměry  světové  i  poměry  ve 
vlasti  naší. 

Hned  v  tom  roce  padesátém  devátém,  na 
jehož  počátku  ještě  Neruda  napsal,  že  již  u  ná- 
rodů není  sněrů  individuálních,  oživl  opět  mocně 
princip  národnostní,  prohlášený  Napoleonem  III. 
za  cíl  jeho  politiky,  a  provedena  pro  tento  prin- 
cip, neb  aspoií  ve  jménu  jeho,  krvavá  válka  na 
nivách  italských.  A  již  následující  desítiletí  zřelo 
sjednocení  po  věky  rozervané  Itálie,  v  patách 
tomuto  sledovalo  sjednocení  Německa,  ještě  po- 
zději pak  vzkříšení  Bulhr.rska.  Rázem  teď  procitlo 


v  celé  Evropě  uvědomění  národní  u  národů  dosud 
potlačených  neb  rozdrobených,  touha  po  samo- 
statnosti, po  sjednocení  s  bratry  stejncho  pfivodu 
a  jazyka  a  ovšem  i  po  zachováni  a  pěstování 
kmenových  zvláštností  čím  dále  tím  \íce  se  roz- 
máhala, a  veta  bylo  po  hlásaném  dosud  kosmo- 
politismu. Každý  národ  chtěl  žíti  a  vyvinovati  se 
po  svém,  chtěl  hájiti  a  pěstovati  svoji  indiviiJua- 
litu  a  odmítal,  odvrhoval  všecku  cizotu  Stiásal 
ji  se  sebe  všude  a  ve  všem  a  tedy  i  v  literatuře. 
A  tu  právě  byli  v  čele  Němci,  ktei^í  se  ještě 
krátce  před  t'm  vychloubali  svým  kosmopolitis- 
mem, kladouce  v  to  i  hrdost  býti  národem  nej- 
kosmopolitičtějšíin.  Hnutí  toto,  tento  nacionali- 
stický směr  spěje  nyní  před  našima  očima  vžd\ 
dále  a  dále,  rozviniije  a  prohlubuje  se  a  vrylo 
naší  době  již  nevyhladitelný  ráz. 

Mocné  reflexy  jeho  zasáhly  záhy  též  naši 
vlast.  Prvním  účinkem  byl  pád  rakouského  abso- 
lutismu, poraženého  právě  na  poli,  na  němž  bojoval 
proti  zásadě  národnostní.  Za  nastalého  uvolnění 
byla  právě  idea  tato  první,  jež  počala  u  nás  pii- 
sobiti,  národnost  to  byla,  pro  kterou  jsme  podnikli 
velký  ten  a  dosud  neukončený  boj,  uvědomeni 
narudni  počalo  pronikati  všecky  vrstvy  našeho 
lidu  a  stíráno  vše,  co  cizího  vniklo  v  nás  za  doby 
věkového  ujařmení.  Hnutí  to  přiostřilo  se  u  nás 
ještě  nastalým,  vždy  víc  a  více  se  stupiŤujícím 
národním  zápasem  s  Němci  ve  vlastech  našich 
usedlými  a  prosáklo  hluboce  veškerý  náš  život, 
všecko  naše  cítění  i  myšlení.  Ale  zápas  ten  vedl 
se  hlavně  na  poli  politickém  a  hospodářském. 

Jen  literatura  naše  zůstávala  tu  jaksi  stranou, 
ona  šla  nerušené  dále  směrem,  který  jí  byl  před 
tím  vytčen,  ač  směr  ten  nesouhlasil  již  se  směrem 
národa,  ba  stál  čím  dále  tím  více  k  němu  v  od- 
poru. Následky  toho  počaly  se  záhy  jeviti  v  ne- 
všímavosti  českého  národa  k  literatuře  této,  která 
chtěla  býti  'literaturou  vůbec«. » literaturou  o sobě«, 
•  literaturou  všeobecnou  a  všelidskou*,  ale  nikoli 
literaturou  národní. 

Třeba  jen  čísti  a  sledovati  ty  stesky,  jež  se 
objevovaly  čas  od  času  v  našich  časopisech,  třeba 
jíti  jen  do  české  společnosti  a  ptáti  se  .  . .  Všude 
setkávali  jsme  se  více  méně  se  lhostejností,  ne- 
všímavostí,  ba  na  mnoze  i  s  odporem 

Došlo  i  k  tomu,  že  vydána  opětně  provolání 
podepsaná  nejčelnějšími  spisovateli  a  politiky,  ale 
at:  jejich  mluva  byla  sebe  diiraznější,  sebe  tklivější, 
\-ždy  vyzněla  na  prázdno. 

Byli  sice  jednotlivci,  kteří  se  více  méně 
uchýlili  od  panujícího  směru,  ale  jedna  vlaštovka 
nedělá  léto;  bylo  jich  příliš  málo  a  mezi  těmi 
ještě  většina  takých,  kteří  neměli  více  než  tu  svou 
dobrou  vůli.  Literatura  naše  ve  svém  celku  se 
neměnila  a  nezměnila,  zůstávajíc  ve  svém  směru, 
•  ona  přijímala  stále  cizí  a   řídila  se  myšlénkami  a 


proudy  cizími,  ale  nebyla  v  celku  svém  —  a 
o  tom  jen  mluvím,  nikoliv  o  jednotlivcích  —  dosti 
silná,  aby  na  tom  základě  budovala  dále  a  aby 
přibírajíc  »konsekvence  slovanské*  utvořila  něco 
nového,  originálního.  A  tak  zůstávala  nejen  ná- 
rodu cizí,  ale  k  tomu  ještě  —  mluvím  opět  jen 
o  celku  —  pouze  receptivní  a  napodobující.  Násled- 
kem toho  prese  vše,  co  krásného  a  velkého  bylo 
vytvořeno  —  a  že  to  vytvořeno  bylo,  nemůže 
nikdo  spravedlivý  a  vidoucí  upříti  —  nevnikla 
do  národa,  nestala  se  miláčkem,  chloubou  a  ma- 
jetkem národa,  ale  nestala  se  také  světovou,  neboť 
takovou  může  se  státi  jen  literatura  původní,  při- 
nášející do  světového  koncertu  nový,  dosud  ne- 
slyšený ton.  Ale  tento  nový  tón  nelze  nalézti 
v  cizích,  jinde  a  jinými  již  pěstovaných  směrech, 
nýbrž  jen  doma  v  nitru  a  v  duši  svého  lidu; 
zkrátka  jen  literatura  národní  podávající  a  vysti- 
hující individuelní  charakteristické  zvláštnosti  ná- 
roda může  se  státi  a  zváti  původní,  a  jen  ta  a 
nikoliv  nějaká  literatura  in  abstracto,  odloučená 
od  domácí  půdy,  může  vstoupiti  mezi  literatury 
svěiové.  Touto  cestou  tam  na  př.  dospěla  v  ne- 
dávné době  literatura  ruská  i  norská.  Mluvím  tu 
ovšem  jen  o  literatuře  básnické 

Ale  bylo  by  velikou  a  osudnou  chybou  hle- 
dati národní  ráz  poesie  v  myšlénce,  v  látce  neb 
dokonce  ve  formě  a  způsobu  podání,  vždyť  my- 
šlénka patří  všemu  lidstvu,  látka  jest  jen  podkla- 
dem, jen  kostrou  uměleckého  díla,  a  jest  zcela 
lhostejno,  odkud  ji  umělec  bére  (Shakespeare, 
Gothe),  forma  konečně  jen  věc  zevnější,  nevy- 
rostla-li  nutně  z  díla  samého  a  netvoří-li  s  oním 
jednolitý  celek.  Literatura  národní  v  tom  širokém 
a  plném  smyslu,  jak  ji  Neruda  hned  od  počátku 
chápal,  nevylučuje  ovšem  též  nikterak  světové 
směry  a  neobmezuje  ani  v  nejmenším  individuelní 
rozvoj  jednotlivců  a  jich  uplatťíování.  Vše  záleží 
tu  jen  na  pokud  možná  praegnantním  vystižení  a 
podání  charakteristických  zvláštností,  jimiž  se  ur- 
čitý národ  od  jiných  liší,  tedy  na  určitém  vytknutí 
rozdílného,  differenčního,  ať  už  to  pak  obaleno 
v  jakoukoli  látku  neb  formu  a  ať  se  tu  vyjadřuje 
myšlénka  jakákoli,  ať  se  to  nese  směrem  jakým 
jen   libo. 

V  tom  tedy  jedině  spočívá  podstata  básnictví 
národního,  a  pro  neporozumění  věci  té  ztrosko- 
taly se  snahy  předbřeznové  školy  vlastenecké  a 
později  tak  mnohých  jednotlivců,  kteří  chtěli 
básniti  v  »duchu  národním'.  Většina  z  nich  ne- 
porozumněla  právě,  co  to  poesie  národní,  určená 
pro  všecky  vrstvy  a  třídy  národa,  matouc  si  ji 
s  poesií  lidovou,  neb  jak  se  kdysi  říkalo  prosto- 
národní, jež  by  nás  ovšem  daleko  nevedla.  V  tom 
leží  vj'světlení  odporu,  jakým  uvítán  Mácha,  po- 
zději pak  Neruda  a  jeho  družina  a  proč  tato 
právě  zvedla  svůj  boj   pod   heslem   ^Máje*. 


%     %     %     ir     tk     %     % 


Jan  OroLSKÝ: 


PRALES. 


je  plno  tragiky  kol,  plno  trůnní  pýchy, 

ve  hroby  věčné  níniý  jícen  zve, 

stanásob  možno  smilnij  cítit  hříchy, 

stanásob  vzrůstat  v  kajicnosti  sv('. 

Tmy  vlají  tu,  jsou  také  v  nitru  šera, 

as  na  dně  všeho  Pán  se  mihotá, 

svědomí  šeptá  strofy  desatera 

v  hruď  ztraceného  dávno  života. 

Jsou  obavy,  že  duše  duši  potká, 

zemřelou  duši  v  marněni  bezccstí, 

hluš  ticho  roní  jako  perlorodka, 

rty  vzněcují  se  němou  bolestí  .  .  . 

...  A  tedy  jdeš  .  .  .    Kdes  v  rašclinách  mluví 

stem  černých  očí  duté  podsvětí, 

jde  vzdálenostmi  žalováni  žluvy  .  .  . 

Ty  zapláčeš,  jsa  roven  dítěti!  .  .  . 


Kříž  udělej  mi  na  čelo  a  ústa, 

to  záludy  a  chumle  překoná, 

je  téměř  noc,  a  šílení  mé  vzrůstá, 

dme  malátně  se  spánku  opona! .  .  . 

.  .  .  Tak  v  čelo  kříž  jsem  vroucně  prosil  včera, 

neb  vzpomněl  jsem  na  všecky  harpyjc, 

než  vak  jscn)  vzal  a  vyšel  do  večera  .  .  . 

Však  nadarmo!    Vše  spalo  .  .  .    Adieu! 

.'\  nyní  bloudím,  nemám  tvého  kříže, 

jda  za  svým  echem  slábnu  unyle, 

klam  na  mé  oči  šerá  pásma  víže 

a  hlavou  srážím  ticha  střechýle. 

A  nyní  bloudím,  j^em  tu  rodák  cizí, 

na  cizí  padnu  polomrtev  zem, 

a  všecky  bledé  fantasie  zmizí... 

(Bez  tvého  kříže,  s  tvojím  obrazem!) 


To  prales  volá,  nemožno  se  klamat, 

to  prales  volá  x.ahó«;  hluboce, 

tlí  v  temnu  dějství  mlčenlivých  dramat 

a  časem  kane  shnilé  ovoce. 

Ucítíš  časem,  jako  nikdy  dosud, 

své  srdce  žalné  samotou  se  chvít  . . . 

A  časem  šust:  to  dopřeje  ti  osud. 

že  krásné  zvíře  kolem  půjde  pít. 

Ty  utaj  dech,  i  zapři  »já  se  bojím !« 

a  kníže  přejde  v  apatii  dál, 

mráz  ustrnulý  zahrá  srdcem  tvojini, 

v  tvůj  nahý  život,  jenž  se  obával. 

A  jenom  tráva,  než  se  zase  srovná, 

než  křoví  vzdychne  cosi  pro  sebe 

a  hladina  zas  mdlá  a  vodorovná 

v  tvém  srdci  hledí  smutně  do  nebe  .  .  . 


[už  láva  noci  připlovala  ke  mně, 

1  cítím  její  uhrančivý  proud; 

jsou  spojenci  mi  skorpioni  země, 

zda  duše  tíž  mně  mohou  odejmout?! 

.  .  .  Hluboko  v  dáli  šelma  někde  zívá, 

předtucha  krve  klíči  z  temnoty, 

stín  kladouc  rudý  v  usmívání  tklivá, 

v  nic  netušící,  sladké  životy. 

Kul  stromy  tuším,  nemohu  k  nim  vstáti 

jen  slyším  tyto  smutné  hlaholy: 

•  Zbloudil  a  zbloudil,  víc  se  nenavrátí, 

spějte  ho  hledat  všichni  kamkoli !« 

Mí  spojenci  jsou  plžově  a  hadi, 

pln  mdloby  tížím  černou  lesů  zem  .  .  . 

Mí  spojenci  .  .  .    Ó  my  se  máme  rádi! 

(Bez  tvého  kříže,  s  tvojím  obrazem!) 


A  tak  jsem  zesnul  .  .  .  Prales  je  mým  vrahem, 

kus  hlíny  smutné  vešlo  do  mých  úst, 

a  tak  jsem  zesnul  v  osamění  drahém, 

kol  bledule  se  osmělily  vzrůst. 

A  když  se  vzbudil  prales  ze  své  tíže 

(i  prales  tedy  svoje  jitra  má?), 

se  pluky  opic  svezly  ke  mně  blíže, 

mne  probouzely  svýma  rukama; 

mně  šťávu  malin  daly,  řkouce:  bratře!, 

ač  můj  ret  chladný  víc  ji  nepřijal, 

já  skleným  okem  na  hru  jejich  patře, 

vším  tělem  mrtvým  jsem  jim  děkoval. 

A  potom  ptáci,  motýli  a  sídla 

se  sklonem  hebkým  přišli  k  mojim  rtům  .  .. 


Tu  teprv  duše  rozepnula  křidla 
a  pralesem  se  brala  k  nebesům  . 


^^^'^^Z^'^<s9^Z> 


Vilém  Mrštík: 


NAŠE  IDEÁLY. 


I  ím  nejen  že  celý  veřejný  život  takřka  v  prvém 
*  jeho  rašení  byl  ochromen  a  do  pozadí  za- 
tlačen, ale  dokořán  otevřena  cesta  šplhavcřim  a 
diletantním  tribunům,  kteří  výhradně  jen  v  poli- 
tice vždycky  a  u  všech  národů  měli  a  mají  svou 
nejbohatší  žeň  V  instinktivním  jejich  zájmu  pak 
bylo,  aby  vedle  sebe  ani  nedali  vyrůstat  něčemu, 
co  svým  významem  a  cenou  vidí  pod  sebou  Tak 
zanedbáván  obchod,  pri^unysl,  v  platnosti  zůstala 
a  až  do  dneška  trvá  celá  ta  martyrologie  osvě- 
tového hnutí,  které  přes  to  prese  všechno  vyrostlo 
a  vyrůstá  téměř  zázrakem.  Máme  výborné  umělce, 
kteří  malují  své  obrazy  a  nemají  je  komu  prodat, 
máme  básníky,  jejichž  díla  nedoceněna  leží  v  knihov- 
nách ladem,  máme  hudebníky,  o  které  se  nikdo 
nestaral  a  nestará,  dokud  se  nepostará  o  ně  ci- 
zina. A  přece  všichni  žijou  a  tvoří,  z  ničehož  ne 
budují  celý  nový  svět.  Zrovna  jakoby  národní 
povinnost  jim  ukládala  ještě  jednou  zkusiti  ten 
zázrak,  jak  se  světy  tvoří  z  ničeho.  Zdá  se,  že 
v  těchto  lidech  jediných  zbylo  ještě  něco  z  onoho 
tradicionelního  heroismu  zašlých  dob,  kdy  lidé 
ještě  dovedli  žíti  v  přepjatí  morálních  i  fysických 
sil  — 

Ale  stačí  to  všechno  dnes.? 

S  většími  požadavky  nerostou  také  potřeby.? 
Studie,  cesty,  svět.? 

Na  to  všechno  nezbývá  teď  času,  ani  vůle, 
ani  místa,  ani  nálady. 

V  popředí  stojí  jen  politické  zájmy.*) 

Kde  a  kdy  začal  vznikat  zkázonosiiý  tentu 
proud,  nedá  se  tak  lehce  určit.  Hřešeno  bylo  a 
je  vědomě  i  nevědomě.  Hřích  postupoval  snad 
současně  s  vývojem  dobrých  elementů  i  zlýcli, 
jak  už  tomu  bývá  v  životě  zbaveném  vší  kon- 
troly. 

Ale  tolik  je  jisto,  že  ničemný  tento  styl  ve- 
i-ejného  života,  který  je  v  nejpříkřejším  odporu 
s  celým  naším  posláním,  tak  v  našich  poměrech 
zatvrdnul,  že  na  jeho  vyvrácení  nestačí  snad  ani 
celá  desítiletí. 

Nechť  tu  za  příklad  slouží  případ,  kterého 
si  málo  kdo  povšimnul. 

V  oslavách  Palackého  poznali  jsme,  jak  účin- 
ným prostředkem  ku  vzdělání  a  uvědomění  ná 
roda  je  uctěni  muže,  jakým  byl  Palacký. 

Ale  ku  podivu,  nemohu  se  do  dnešního  dne 
zbýt  trapného  jakéhosi    dojmu,    že  ani    tentokrát 
nejednalo  se  lidem  o  čisté,  ryze  jen  památce  veli 
kého  muže  posvěcené  j^ohnutky. 

Bílou  vranou  je  tu  p.  dr.  Kramáfův  návrh  na  zem- 
ském sněmu,  aby  se  ročně  zakoupilo  za  10.000  zl.  obrazů 
pro  národní  galerii.  Ale  je  to  takč  jediný  nóblejáí  návrh 
našich  politiků  za  řadu  posledních  let  a  jediným 
tím  návrhem  pojistil  si  p.  dr.  Kramář  památku  nehynoucí- 


Zdá  se,  že  jsme  Palackého  ctili  a  slavili  přede- 
vším proto,  že  jsme  ho  výborně  právě  potře- 
bovali. Více  tedy  demonstrace  politického  rázu 
než  osvětový  hold 

Ze  tomu  snad  přece  tak  bylo.  lépe  řečeno, 
kdyby  tomu  tak  nebylo  a  úcta  k  velkým 
lidem  a  jejich  ideám  byla  v  naší  krvi  —  nebylo 
by  m.ižno,  aby  skoro  současně  zapomnělo  se  na 
ocenění  jiného,  neméně  znamenitého  a  v  npjednom 
ohledu  i  vyššího  člověka,  než  je  Palacký. 

i^yl  to  Pavel  Josef  Šafařík  — 

Jeho  lOOleté  narozeniny  minuly  a  nikdo  si 
jich  hrubě  ani  nevšimnul. 

A  přece  tento  muž  a  hlavně  jeho  ideje  za- 
sluhovaly ne-li  větší,  tož  jistě  stejné  úcty  s  Pa- 
lackým —  Aby  i  jeho  jméno,  jeho  myšlénky, 
celý  duševní  obraz  zapadnul  i  do  nejposlednějšího 
zákoutí,  jako  se  stalo  s  Palackým  — 

Jakou  cenu  —  nejpřísněji  vzato  —  měla  pak 
celá  ta  oslava  Palackého.?  —    — 

I  v  takovém  případě  je  patiiio.  kam  až  se 
[nihrnula  tato  první  vlna  národního  vývoje 
i  úpadku. 

Národu  vyvržen  na  břeh  pouhý  vrak  jeho 
nejmužnějších  snů. 

Reakce  ovšem  nedala  na  sebe  dlouho  čekat. 

Bylo  to  hlavně  politikou  a  jejími  orgány 
o  všechen  úvěr  připravené  vlastenectví,  které  vy- 
volalo pronásledování  vlastenectví  vůbec,  ničení 
krásného  onoho  typu  národního  od  kořene  tak, 
že  až  s  hanbou  bylo  vlastencem  slout. 

Dále  věci  líčit  netřeba. 

Výsledky  jsou  všeobecně  známy. 

Nedůvěra  v  sebe,  apathie,  bezradnost,  tělo 
bez  ]);íteře,  hlava  bez  srdce  — 

Byl  tu  spáchán  novv  přehmat,  tím  osudnější, 
čím  hloub  zasaženo  bylo  do  psychického  orga- 
nismii  celého  národa. 

Čert  vyháněl  se  Belzebubem,  pro  kalnou 
vodu  začal  se  zasypávat  i  pramen  sám. 

Místo  co  pronásledovati  se  mělo  vlastenčení 
na  rozdíl  od  ryzího  vlastenectví,  místo  co  na  pra- 
nýř stavěni  býti  měli  národní  zhoubci  a  trestati 
se  měla  zrůda  člověka,  trestal  se  člověk  sám,  či 
praegnantně;i  řečeno,  pro  špínu  nevidělo  se  děcko 
a  se  špínou   i  děcko  se  vylilo 

V  tomto  momentu  došlo  k  velikému  omylu 
naprosto  nelogickému  a  jiroto  nefilosofickému. 
Bez  logiky  není  filosofie,  tak  o  filosofii  nemůže 
býti  řeči  ani  tu  — 

Vždyť  to  by  bylo  totéž,  jako  kdyby  lidé  pro 
zrůdnosti  církve  popírali  cenu  náboženství;  ctnost 
sama    není    přece    zničena,    o  cenu    svou    připra- . 
véna  hříchy;    krása  zůstane  krásou,  noblessa  no- 
blessou    i    kd)'hy    celý    svět    se   topil    ve    špíně  a 


spiostactví Ne  realita,  ale  duše  věci  je  roz- 
hodující — 

A  že  to  se  nevidělo,  považuji  za  politování 
liodný  přehmat  všech,  kdo  v  loyice  utopili  logiku, 
pro  rozun^  ztratili  hlavu. 

A  touto  loLjikou,  za  kterou  by  se  styděl 
každý  primán,  omračuje  se  celý  národ  bfthví  už 
kolik  let  —  To  už  lid  sám  je  filosoficky  mnohem 
vyškolenější,  varuje  všechny  lidi  dobré  mysli,  aby 
koše  s  opálkami  si  ne[)letli. 

Odtud  velká  naše  nemoc  z  posledních  let   -- 

Až  sem  se  piihrnula  vlna  druhá  a  v  té 
době  zapomněli  jsme  na  sebe  nejvíc  — 

Obě  ty  vlny,  jedna  zhoubnější  druhé,  půso- 
bily brzy  po  sobě  a  v  posledních  letech  skorf) 
současně. 

Odtud  polobezděčné,  poloťmiyslné  ignorování 
uherských  Slováků,  odtud  bídný  stav  studentstva, 
Sokolstva,  veřejných  i  soukromých  ústavň,  správa 
obecních  statku,  kupčení  s  národním  jměním, 
odtud  utiskování  učitelstva,  zanedbávání  dělnictva, 
postupiié  a  stále  dokonalejší  odcizování  se  litera- 
tuře i  umění,  stagnace  denního  časopisectva, 
bídná  representace  naše  v  cizině:  živoření  den  ode 
dne,  hovění  si  v  jakémsi  nuačnopozoru,  mlsání 
na  vlastním  skepticismu,  úšklebky,  nuda:  bez 
plánu,  bez  cíle.  bez  radosti  i  lítosti  vlekou  se  ty 
massy  lidí  českým  světem  a  je-li  kde  pozorovali 
živější  ruch,  šťasinější  výsledky,  pak  je  to  jistě 
tam,  kde  se  až  dosud  ucliovalo  trochu  ideálnosti 
ze  starších  let  —  Tak  má  Brno  svou  •  Vesnu ', 
ale  dle  spolehlivých  informaci  na  -100—600  mla- 
dých, situovaných  našich  lidí,  kteří  bez  pohnutí, 
bez  jediné  známky  lepšího  života  stojí  nad  žla- 
bem a  jiného  znáti  ani  nechtějí  —  Jinde  nebude 
tomu  lip. 

Chce-li  kdo,  necliť  nazve  tento  stav  deka- 
denci — 

Ale  lež  je,  že  by  to  byla  únava  — 

Je  to  zoufalství  a  zhrubnutí  o  duši  připra- 
veného množství,  tupost  zkaženého  člověka,  je- 
muž jedna  víra  se  ztratila  a  druhé  po  ruce  není  — 

Rozborem  všech  těchto  okolností  situace  nás 
všech  je  dána  :  stanovisko   ryze  národní. 

Jiného  stanoviska  pro  nás  není. 

Tím  méně,  čím  jasněji  tato  idea  vyslovuje  a 
v  sebe  zabírá  všechny  osvětové  a  společenské 
ideály  celého  světa.  Tu  je  bod,  o  který  lze  se 
opřít  i  nejslabšíinu  a  z  kterého  vyvrátiti  možno 
celé  spousty  běd.  V  té  idei  je  zákon  pro  kaž 
dého  a  pro  všechny,  měřítkem  jeho  je  pouho- 
pouhé národní  svědo.ní.  Starost  o  vlast  a  její 
velikou  budoucnost  nedá  nikomu  ani  zahálet. 
Nutí  hledat  nové  cesty,  šířit  staré  obzory,  bořit 
čínské  zdi,  stavět  hráze  cizáctví,  pronásleduje  fri- 
séiský  vkus,  procovství  a  snobismus,  bez  kritiky 
nei)ropouští  nic,  stále  je  na  stráži  a  při  vší  své  pří- 


snosti radostí  si;  zrovna  třese  nad  každým  byť 
sebe  menším  naším  úspěchem.  Chce  ustanovení, 
jakých  ku  svému  blahu  užívají  všichni  jjokročilí 
národové,  ale  vedle  nich  vymáhá  [)ro  sebe  i  ta- 
kové instituce,  jakých  nemá  nikdo  a  jakými  před 
celým  světem  pochlubiti  by  se  mohl  náš  národ 
jediný.  Ostatní  ať  jdou  za  námi. 

Proto:  být  nacionálně  čestným  člověkem  zna- 
mená rozmnožovat  duševní  i  vezdejší  svoje  statky, 
prohlubovat  svoje  schopnosti,  třásti  se  o  každou 
platnou  sílu,  ncdat  zahynout  nikomu  a  [)omáhat 
všem. 

Dle  velkých  těchto  cílů  řídí  se  i  měřítko. 

Nemůže  být  malé,  když  cíle  jsou  tak  vysoké. 

Je  proto  třeba  znova  je  vytknout  a  na  oči 
postaviti,  všem. 

Tak,  aby  zas  bylo  patrno,  že  hřích  jedno- 
tlivce není  jen  hříchem  jeho,  ale  skutkem  na 
celém  českém  těle  spáchaným. 

Jen  tak  schopnými  se  staneme  té  svobody, 
o  které  sní  Fénélon :  -nejsvobodnějším  ze 
v  š  e  ch  lidí  je  ten,  kdo  svobodným  do- 
vede být  i  v  otroctví.«  —  A  naopak:  •nej- 
nešťastnějším člověkem  ze  všech  je  ten,  kdo  neu- 
stále myslí  na  to,  že  jím  je;  neboť  neštěstí  není 
ani  tak  závislým  od  věcí  jako  od  nedočkavosti, 
s  jakou   neštěstí  svoje  zvětšujeme. « 

A  to  v  celku  vzato  je,  v  čem  vidíme  ceU.u 
českost  očekávané  národní  povahy. 

Proto  nerekl.imujeme  pro  sebe  ani  Málka, 
ani  Nerudy.  Nepatří  nám,  ale  my  patříme  jim 
To,  co  oni  vykonali,  je  pro  nás  základem  a  ne 
firmou.  Nezaklínáme  se  jejich  jmény,  dobře  vě- 
douce, že  nelze  dupat  na  tomtéž  místě,  ale  v  jejich 
duchu  postupovat  dál  a  dále.  Nestačí  dnes  ba- 
nálně se  sejít  a  zas  rozejit,  přečíst  a  zas  odložit: 
třeba  se  nesejít,  ale  v  celém  rozsahu  ideou  jejich  žít. 

K  tomu  ale  především  je  třeba  naučit  se  zas 
milovat  a  ctít  myšlénku  samu,  pro  ni  učit  lidi 
trpět,  JÍ  podřizovat  všechno  osobní,  malicherné  a 
dočasné.  Neztrácet  s  mysli,  že  úioha  naše  je  těžší 
snad  než  u  všech  národů  ostatních  a  zabezpeče- 
ných a  že  tedy  prvním  příkazem  tohoto  ideálu 
je :  neplýtvat  ani  časem  ani  silami,  kaž  iý  cele 
za  všechny  a  všichni  za  jednoho,  na  svém  místě 
inusí  stát  každý. 

Je  v  myšlénce  ať  jakélcoliv  kouzlo,  je  síla 
prudká  a  horká  krev,  nedá  spát,  nedá  zahálet,  a 
kdo  jednou  ji  pochopí,  i  když  jí  nezrodí,  jen 
srdcem   přijme-li   ji  za  svou,    nevzdá    se  jí  nikdy. 

Jednou  rozevlátá  šíří  se  jak  požár  a  záře 
její  šlehá  vysoko  i  přes  okraj  sebe  menšího 
území. 

Jiskry  tohoto  požáru  rozesívat  a  rozhozené 
rozdmychovat  je  příkazem  a  povinností  každého 
z  nás. 

Diváky,  2(i.  září  1 '.)()( ». 


%         %         %         %         % 


Gabriela  Preissová: 


LABUTI    PISEN 


IJodnes  si  s  hrůzou  vzpomínal  na  to  pí  cb. haní 
*  a  zmatenici,  když  jej  bába  vodila  od  stavení 
k  stavení  sbitého  okazovat ...  A  ve  školní  svět- 
nici, kam  už  po  dvě  zimy  chodit  musil,  také  se 
mu  ve  ve'ké  společnosti  dobře  nevedlo.  Starý 
učitel  se  pořade  na  něho  zlobil,  zval  ho  klukem 
zabedněným  a  děti  stále  na  něho  žalovaly,  brzy 
že  si  zase  položil  hlavu  na  lokte,  nebo  že  si  hraje 
s  palcem  u  nohy,  či  sousídku  že  shodil  kíidlici 
na  zem,  která  se  roztříštila  na  tři  kousky  —  a 
tak  jej  všechno  pronásledovalo,  když  nebyl  někde 
schován.  Proč  jej  teď  bába  vystrkovala  zrovna 
na  všechny  prahy.?  O,  lépe  by  mu  bylo  v  tom 
le^e,  ve  společnosti  jediného  Martinka,  který  toho 
sám  více  nechtěl  vědět  než  Kajt  -  a  kde  se  mohl 
po  skončené  práci  položit  lokty  na  hranici,  dívat 
se,  jak  milíř  pěkně  dýmá,  a  odplivovat  s  hůry 
dolij  .  . .  Nicméně  namítl  jen  s  vědomím  malé  své 
síly  k  nějakému  rozhodnutí: 

»Pak  bych  už  k  vám,  babičko,  nesměl  ani 
docházet.* 

»Dětino  — «  zavrtěla  ona  hlavou.  —  »Koli- 
kiáte  tě  mistr  dovolí  a  někdy  se  zase  já  přijdu 
[lodívat  za  tebou.  Potom,  dlouho-li  ta  čtyři  léta 
učení  ti  neuplynou  —  pak  už  ti  toho  mistr  ne- 
bude mět  mnoho  co  poroučet. « 

S  touto  útěchou,  zarytou  v  srdci  jako  na- 
dějné vykoupení,  dal  se  tedy  Kajtík  najmout 
k  ševčoviné.  Starý  mistr'  Krbet,  který  říkával,  že 
si  na  všecko  na  světě  musí  posvítit  brejleini,  a 
kterému  musil  nosit  ještě  důkladnější  kabelu  než 
ji  nyní  tahal  od  statku  ke  statku  sám,  neměl  si 
v  pravdě  na  něho  již  co  stěžovati,  než  že  byl 
chlapec  trochu  zabedněný  a  těžko  chápal.  Za  to 
jej  mohl  pochváliti,  že  byl  neodmlouvavý,  pořádiiý 
a  v  konečně  pochopeném  —  umu,  už  také  dů- 
kladný —  proto  mu  neprorokoval  pro  budoucnost 
nic  zlého,  a  Kajt  se  po  boku  dobrého  člověka 
v  ohraničeném  světě  Miklavském  osmělil.  S  do- 
brým základem  jeho  pozvolného  chápání  narů- 
stalo mu  také  sebevědomí  jeho  vážného  poslání 
života.  Bábiny  sametové  botky  i  různé  kožené, 
brynelové  a  soukenné  plody  mistrovy  počaly  se 
hlásit  do  jeho  snů  místo  dřívějších  sirotčích  po- 
hádek, svlékaly  své  šněrování,  jazýčky,  nárty, 
opatky,  branzole,  podpatky  i  plátěné  spodky  — 
až  tu  zbyl  jen  základ  podešvu,  který  už  uměl 
Kajtík  máčet  a  vyklepat  do  pevné  povahy  i  kreslit 
po  paměti  křidou  na  lepenku  . .  . 

Za  dva  a  půl  roku  svého  perného  učení  do- 
vedl konečně  již  sám  prikrojit  i  celkem  samo- 
statně zrobit  kozinkové  střevíce  kovářové  dcerce 
k  tanci,  a  o  rok  později,  když  mistr  Krbet  musil 
dlouhý  čas  nosit  pilec  pravé  ruky  zavázaný,  vy- 


KORUTANSKY   OBRÁZEK. 
Pokrač. 

kouzlil  již  nevěstě  z  chalupy  vysoké  botky  se 
zeleným  štěpováním,  jež  se  podobalo  onomu  na 
bábiných  sametkách.  I  symbolem  rozmarinky  je 
všude  posel,  kolem  šněrování,  na  špičkách  i  vzadu 
na  švech  —  a  když  se  pak  Kajtova  bába  k  vůli 
těm  botkám  šla  na  nevěstu  podívat  do  kostela 
a  zúmyslně  jí  rovnala  na  voze  sukni,  usoudila  se 
zářícíma  očima  přede  všemi,  že  dílo  jejího  vnuka 
jen  kvete  jako  zahrádka. 

>  Vidíš,  chlapče  — «  dodávala  ještě  v  nadšení 
ku  Kajtovi,  který  se  až  doposud  nejraději  při- 
táčel  k  jejímu  rameni  —  »já  ti  nadarmo  nepro- 
rokovala, že  z  tebe  bude  něco  vzácného.  Před 
tebou  budou  ještě  lidé  všude  dvéře  do  kořán 
otvírat  « 

Kajt  se  od  té  chvíle  nadychoval  jako  dospí- 
vající lusk.  Konečně  pochopil,  zeje  to  také  hezké 
lidské  štěstí,  když  si  talc  člověk  může  na  sebe 
něčeho  domýšlet . .  . 

A  teď  tu  seděl  pod  hrušní,  uzrálý  ve  své 
hodnotě  i  životních  názorech  i  tak  trochu  hrdý 
na  svých  počestných  třiapadesát  let . . .  Pravda, 
tak  mnohé  jej  již  opustilo  v  životě  —  ty  věrné, 
dozorčí  zraky  bábiny,  i  ty  nepomýlené  brejle 
mistrovy,  mladá  kostelníkova  vdova,  o  které  se 
mu  dlouhý  čas  zdálo,  že  se  ovinula  kolem  jeho 
osamělého  srdce  jako  svlačcová  úponka,  vzala  si 
na  konec  jiného,  s  ému  nejmilejšímu  učedníku 
Krištofovi,  který  teď  někde  tovaryšil  ve  Vídni, 
nestál  ani  za  řádek  nějakého  pozdravu,  —  ale 
jedno  zůstávalo  stálé  a  nepochybné  ve  svém  do- 
brém, bábou  požehnaném  základě,  —  to  byl  sebe- 
vědomý a  vážený  štít  jeho  řemesla  . .  . 

Ovšem  jeho  zodpovědnost  nebyla  také  nic 
snadného.  Vyjímaje  dva,  tři  týdny  ve  žních, 
jež  mu  sotva  tak  stačily,  aby  ve  svém  nedělníin 
příbytku,  který  z  úcty  k  nebožce  bábě  dosud 
držel  v  dolině  u  sedláka  Hroděje  za  dva  páry 
bot  ročního  vděku  —  sobě  samému  a  několika 
pokmotřeným  dětem  darem  obuv  ušil,  byl  Kajt 
celý  ostatní  roční  čas  již  vždycky  někde  čekán. 
Především  musil  podržet  v  paměti  statky  a  cha- 
lupy, jež  zdědil  poctivým  odkazem  po  nebožtíku 
mistrovi;  ty  již  měly  každá  svůj  určitý  čas,  kdy 
bylo  u  nich  v  kalendáři,  nebo  na  vnitřní  desce 
almárky  napsáno,  že  na  den  toho  a  toho  svatého 
objeví  se  u  nich  ve  stavení  švec.  Ve  větších  sta- 
veních bylo  to  čtyřikráte,  v  menších  dvakráte 
do  roka  a  práce  bylo  v  připravené  zásobě  kůže, 
výměnou  od  jircháře,  obyčejně  již  nachystáno  na 
dva,  tři  týdny.  Potom  bylo  třeba  ještě  počítati 
se  všelijakými  vzkazy  a  zastávkami,  kdy  padly 
do  osudu  Kajtových    lidi    nenadálé    svatby  nebo 


daleké  cesty.  Práci  od  neznámých,  pouze  dopo- 
lučených  zákazníků  přejímal  Kajt  jen  jaksi  z  mi- 
losti a  ze  soucitu  .  ,  . 

Slunce  zatím  hodilo  již  i  pod  planou  hruštň 
žhavou  mřížku  své  paprskové  hry;  Kajt  se  již 
klidně  nadnesl,  sebral  kabelu  i  svou  neúmornou 
hůl  a  řekl  si  již  zvykem,  jako  když  míval  s  sebou 
učedníka:  >Ňo  půjdeme,  aby  se  nás  už  do- 
čkali ... 

Teď  byl  zrovna  i  jak  se  to  patřilo  první  po 
žních  starosta  Obír  na  řadč.  Tam  byla  mírná, 
pobožná  selka,  která  nosila  dějiny  všech  ud;ilostf 
nebeských  v  paměti,  ta  jistě  přivítá  Kajta  asi 
těmito  slovy:  »Zrovna  na  váš  svátek  jste  si  na 
nás  vzpomněl,  ještě  z  dobré  vůle  o  tři  dny  dříve 
než  mělo  být  —  to  je  od  vás  hezké  . .  .«  A  Kajt 
by  vsadil  nevím  co,  že  bude  mít  proto  dnes 
u  Obírských  sváteční  večeři. 

Ohlédl  se  jen  ještě  jednou  po  vyhlídce  k  mi- 
klanskému  sedlu,  kde  se  tratila  již  stopa  Hrodě- 


jovy  salaše;  jen  se  ještě  v  lu  stranu  k  ní  táhla 
chvějná  stužečka  dýmu  z  Martinkova  milíře. 

Bývalým  nc-jmilejším  druhem  Kajtova  détslví 
casnal  dosti  nepřejícně  osud. 

Oženil  se  s  podobkanou  dcerou  starého  uhlíře 
a  mohli  být  s  hodnou  ženskou  už  šťastni,  kdyby 
si  byli  oba  nevzali  do  hlavy  stesk,  že  nemají 
dětí.  Darmo  je  Kajt  při  každém  se  u  nich  zasta- 
vení hleděl  potěšit,  že  se  jim  daří  beztcjho  drů- 
beže na  dvorečku  až  nazbyt  a  v  létě  že  slyší 
dost  švitoření  po  lese,  i  čtvero  holubů  jim  tam 
jednou  přidal  k  marné  potěše  do  hospodářství  — 
nepřestali  ve  své  spokojenosti  rýpat  povzdechy. 
Až  teprve  když  po  čtrnácti  letech  Martinkova 
žena  Hátka  po  krátké  nemoci  zhasla  a  zrovna 
v  takové  krutě  zasněžené  zimě,  že  ji  bylo  těžko 
dopraviti  dolů  ke  kostelu,  napadlo  Kajtovi  Mar 
tinkovi  povědít  na  útěchu:  » Vidíš,  kdyby  tu  byly 
zůstaly  nějaké  drobné  děti,   byla  by  ta  cesta  dolů 

ještě    těžší  .  .  ,«  I\An,í; 


ir 


^ 


t 


% 


% 


Jiří  SiiMÍN: 


NA   VLNÁCH. 


Wtarý  pán  zatím  překonal  leknutí,  jež  vyvolala 
*^  podrážděnost  ženina.  Upokojil  se  úplně. 
Doznával,  že  jeho  žena  byla  vlastně  v  právu. 
«Ó,  ženy  jsou  tak  prozíravé  v  podobných  pří- 
padech !  Vždyť  by  to  bylo  naprosto  nemístné, 
kdyby  taková  padlá  dívka  přijela  domů  ve  spo- 
lečnosti jedné  z  nejpřednějších  rodin.  Jenže 
ovšem  žena  nepotřebovala  mluvit  tak  hlasitě. 
Ale  jinak  měla  pravdu  . .  .  svatou  pravdu !«  A  opět 
hleděl  klidně,  rozjasněně  před  sebe  a  bylo  mu, 
jakoby  se  byl  »svět«  v  hluboké  úctě  poklonil 
před  jeho  hodnou  ženou. 

Z  restaurace  vyšlo  právě  několik  rozjařených 
mladých  pánů. 

•  Není  tam  nikoho,  kdo  by  chtěl  být  brzy 
doma?«  volal  na  ně  doktor,  »máme  ještě  místo 
k  zadání.' 

>Snad!  Zeptám  se  «  odvětil  štíhlý,  rusovlasý 
mladík,  odfukuje  bravurně  veliké  kotouče  dýmu. 
■  Jdeme  si  prohlédnout  městečko.  Jsou  prý  tam 
bohatá  děvčata.'  Mrknul  významně  očima,  vra- 
ceje se   do  restaurace. 

»Má  pravdu,"  smál  se  doktor.  »Zdejší  mě- 
šťané jsou  prý  podnikaví.  Pepřkáři  jim  říkají. 
Chtěli  před  lety  pěstovat  uherský  pepř,  to  jest 
papriku,  poněvadž  se  jim  zdálo,  že  více  vynáší 
než  ječmen.  Ale  vynesla  jim  zrovna  jen  tuto 
přezdívku.* 

Všichni  se  rozesmáli. 

Stihlý  mladík  objevil  se  opět  ve  dveřích.  Za 
ním  vyběhl  přezrálý,  statný  elegán  %  výbojně  na- 


krouceným  knírem  a  zlalě  vroubeným  skřipcem 
na  očích.  Drže  v  zubech  hořící  doutník,  oblékal 
chvatně  zimník. 

íTo  jsem  rád,"  mluvil  skrze  zuby,  zaměstnán 
úplně  svojí  úpravou.  »Je  to  prožluklé  spojeni 
k  nám!  Sám  jsem  si  nechtěl  vzít  fiakra  .  . .  a  já 
tak  nerad  čekám !« 

Jaksi  překvapeně  vzhlédl,  vida,  že  mladíci 
stanuli  a  hledí  naň  s  napjetím  tak  nějak  škádlivě 
a  škodolibě. 

K  hlavnímu  vchodu  nádražní  budovy  před- 
jížděl kočár.  Elegantní  pán,  jemuž  předjíždějící 
povoz  padl  nápadně  do  oka,  přešel  společnost, 
jež  ho  čekala,  a  zaměřil  k  němu.  Kdosi  zakuckal 
se  smíchy,  což  ho  ještě  více  popletlo. 

Pavla  usedla  do  vozu.  Cekala  ještě  nosiče 
se  zavazadly. 

»0h,  vám  se  krásně  pojede,  pane  Kříne!" 
zvolal  v  tom  okamžiku  kterýsi  z  mladíků  Napjaté 
ticho   se  rozhostilo. 

Elegán  dopjal  právě  zimník  a  stanuv  u  vozu. 
bystřeji  se  rozhlédl.  Spatřiv  před  sebou  dívku, 
o  jejíž  přítomnosti  neměl  potuchy,  tíhnul  sebou. 
zbledl,  jakoby  se  před  ním  bylo  strašidlo  objevilo, 
a  nevěda,  co  činil,  couval  zbaběle  po  zpátku 
upíraje  na  ni  úzkostlivě  své  vystouplé,  pomatené 
zraky.  Vzpamatovav  se  posléze  vrhl  zuřivý  po- 
hled na  mladíky,  o  nichž  se  domnival,  že  jej 
vyvolali  proto,  aby  si  z  něho  stropili  žert,  a  syče 
cosi  výhružně  skrze  zuby,  vracel  se  rychlým 
krokem  do  restaurace. 


»Ale  sem,  pane  Kříne  . .  .  seni!«  volal  jej 
sladce  vlídný  hlas  ctihodné  matrony.  » Vždyť  vás 
čekáme. « 

Váhavě  s  nepřekonaným  vztekem  ve  tváři 
vracel  se  k  povozům. 

»Nu  což,«  pravil  mu  doktor,  tiše  se  směje, 
»tam    by    bylo    pro  tebe  rozhodně  lepší  místo. « 

Ale  roztomilost  vážené  paní  zlomila  osten 
této  poznámky. 

íRekněte  mu,  aby  si  tam  šel  sednout  on,« 
pravila,  vtipkujíc,  jakoby  šlo  jen  o  aprílový  žert 
Byla  vůbec  všecka  rozjařena  a  ur.csena,  jakoby 
byla  zažila  cosi  velmi  radostného  a  povznášejícího. 
Sedajíc  do  vozu  dařila  pány  svou  něžnou  po- 
zorností i  svými  dňvěrnými,  lípavými  doteky,  jež 
byly  dokladem  její  největší  přízně  Ale  chvílemi 
zasjčela  svému  muži  pod  nos:  ^Už  jede  domů 
se  vším  všude  ...  Už  je  to  odbyto  . .  .  Ah,  to  jsou 
teď  podařené  holky!  Za  mých  mladých  let,  můj 
Bože,  myslily  jsme,  že  vrána  je  při  tom  hlavním 
činitelem.  A  teď  bude  platit  pětku  na  dítě  nějaké 
nádennici,  sama  se  bude  fintit,  lítat  do  plesů  a 
naposled  se  bude  chtít  stýkat  s  hodnými  děvčaty. 
Kdyby  se  opovážila  přijít  k  mým  dětem,  shodím 
ji  se  schodů !« 

Salonní  lev,  svlékaje  pozvolna  oslí  kůži,  v  niž 
se  mimo  nadání  byl  octnul,  stával  se  zase  "ducha- 
plným* a  bodrým.  Hovor  se  čile  rozproudil. 
Jenom  starý  pán  vyhýbaje  se  pohledu  přezrálého 
elegána  s  výbojně  zakrouceným  knírem,  jenž  seděl 
proti  němu,  zůstal  prese  všechny  lichotivé  útoky 
nezvykle  zamlklý  a  nepřístupný. 

»Vše  je  to  hezké, «  myslil  si,  naslouchaje 
jeho  galantnostem  a  vtipiíím,  »ale  má-li  člověk 
dcery  !  . .  . 

I   druhý  vůz  se  rozjel. 

Kam } 

Otázka  tato  strašila  v  duši  té,  jež  seděla  sa- 
motná  uvnitř 

Rodné  město,  k  němuž  za  doby  svého  vy- 
hnanství  jako  k  ztracenému  ráji  obracela  své 
zoufalé  zraky,  po  němž  v  horečných  tužbách  roz- 
pínala náruč  s  neutuchajícím  zákmitem  naděje,  že 
lze  všeho  znova  dobýti,  že  pohaslý  plamen  lásky 
jakýmsi  zázrakem  znova  vyšlehne,  že  pohřbené 
štěstí  7.  hrobu  vyvolá,  zjevilo  se  před  ní  tímto 
nahodilým  setkáním  v  střízlivě  všedním  světle. 
Zdálo  se  jí,  že  nadarmo  s  bezpříkladnou  pokorou 
a  sebezapřením  snášela  j^říval  urážek,  zlosti  a  pří- 
koří, nadarmo  desetkrát  odkopnuta  plazila  se 
znova  k  nohám  své  rodiny,  aby  se  jen  vratký 
most  návratu  podrytý  rmutnými  vlnami  osudu 
nezřítil    úplně,    zůstaviv    ji    na  vždy    v    pustinách 


hluchých  běd  a  osamocenosti,  jaké  před  tím 
nikdy   nepoznala. 

Ostře  a  tvrdě  vyvstal  pojednou  v  její  paměti 
onen  nezapomenutelný  výbuch  hněvu,  jenž  pro- 
pukl v  úzkém  kruhu  rodiny,  když  zvěděla  o  jejím 
poklesku.  Vidí  svou  otylou,  k  nepříčetno.sti  po- 
drážděnou matku,  jak  zdvihá  proti  ní,  zoufalé  a 
prosící,  své  zaťaté  pěstě  a  vyhání  ji  z  domu; 
vidí  kolem  sebe  vzlykající  sestry,  jež  křičí  na  ni 
slova  plna  nenávisti,  vyčítajíce  jí,  že  jim  zkazila 
život  a  štěstí;  a  konečně  vidí  bratra,  jenž  proti 
svému  obyčeji  tráví  prázdný  čas  i  večery  doma 
ve  svém  pokoji  a  občas  úkosem  na  ni  pohlédne 
a  zabručí :  člověk  se  stydí  vylézt  Byl  nejvyšší 
čas,  aby  jim  všem  šla  s  očí.  Matka  s  ní  krátce 
súčtovala.  Mělyť  dcery  malé  věno  po  otci  i  bude 
Pavle  z  jejího  podílu  posílat  potřebné  obnosy, 
pokud  to  stačí.  Co  pak  ? . .  .  co  s  dítětem  .?  o  tom 
prozatím  nemůže  ani  myslit.  Zkrátka,  pak  se 
musí  o  sebe  i  o  dítě  starati  sama.  Ať  si  vyhledá 
nějakou  službu,  ať  dělá,  co  je  jí  libo!...  Leč  by 
se  snad  Pán  Bůh  smiloval  a  dítě  zemřelo!  Pak 
snad  po  čase,  až  se  to  zapomene...  ale  jinak 
poškodila  by  ještě  více  budoucnost  sester,  které 
již  jednak  nevinně  trpí.  A  vidí  bílou  ruku  matčinu, 
již  líbávala  třikráte  za  den,  jak  píše  pevné  suché 
číslice,  podtrhuje  a  počítá,  počítá  chladně,  na  jak 
dlouho  vystačí  to  malé  věno.  Jen  občas  přeruší 
se  zlostnou  poznámkou:  Máš  štěstí,  že  otec  není 
na  živu,  ten  by  tě  zabil  1 

Nastává  hrozné,  obchodnické  smlouvání  sjejún 
svůdcem.  Výjevy,  při  nichž  Pavle  třeští  horečné 
hlava  a  srdce  hrozí  puknouti.  Takovou  hroznou, 
záhadnou  sfingou  s  mramorovým  srdcem  objevil 
se  pojednou  ten,  v  jehož  ruce  octla  se  tajemná 
vlákna  jejího  osudu.  Hledí  naň  nepozorována  po- 
otevřenými dveřmi  při  onom  osudném  těte  á  těle 
s  matkou  On  sedí  nedbale,  hledě  zasnuišile  před 
sebe  a  tahá  nervosně  svůj  krásný  knír.  Matka 
mluví  tak  mírně  a  prosebně,  zcela  jinak  nežli  s  ní! 
On  mlčí,  mlčí  dlouho  zasmušile  a  hrozně.  Ale  to, 
co  pak  řekl,  je  Pavle  ještě  záhadnější,  nežli  když 
mlčel.  Předpokládal  prý,  že  děvče,  jež  se  tak 
daleko  odhodlá,  nechce  říci  zapomene,  pravil 
s  důrazem,  je  dosti  chytré,  aby  ho  nepřivedlo 
do  tak  kritické  situace.  Můj  Bože,  netušil,  že  je 
tak  naivní  .  .  .  nebo  byla  to  snad  přílišná  schy- 
tralost .?  .  .  . 

Matka  mlčí  a  zatíná  zuby. 

Odkudsi  pojednou  vylítl  bratr,  popad'  ho  za 
prsa  a  napřáhl   ruku. 

Poděšena  vběhla  do  pokoje,  ale  matka  zatím 
odstrčila  bratra  a  klidně  vyjednává  dále. 

» Nepleť  se    do  toho,<    praví,    »a  nech  pána 

domluvit. «  Pokrač. 


%     if     %     %     ir     %     ir 


VÁCLAV  Hladík: 


EVŽEN  VOLDAN. 


—  ROMAN. 


Knlíř  ustrojil  se  rychle.  Jakoby  clitél  nahraditi 
*-^  prolenošené  liodiny.  Vyináchal  křepče  své 
obtloustlé,  ale  nesvalovité,  zpoliodlněné  tělo,  smyl 
a  sedřel  se  sebe  všecky  stopy  veselé  noci,  prach, 
dým  ciijarett,  partiím  a  převléknutý,  vymydlený, 
učesaný  zazářil  mládím. 

Voldan  otevřel  okno.  Ulice  je  pozdravila 
veselými  zvuky  a  vdechnutím  čerstvého  vzduchu. 

•  Také  bys  mohl  již  nechat  toho  hýření, < 
pravil  Voldan,  jenž  byl  o  několik  let  starší  a 
(dvykl    střeštěnostem    mladických  pitek  a  bouří. 

»Ba  ano,«  odpověděl  Bulíř  zapichující  si  jehui 
do  černé  kravaty.  »Jen  mi  vynadej.  Strhej  mne. 
Jsem  lump.  Ale  co  si  mám  počít  —  vždyť  mám 
tolik  důvodii  pro  své  hloupé  kousky,  pro  svříj  život. 
Jakmile  se  člověk  přesvědčí,  že  má  pro  něco  svfij 
důvod,  pak  třeba  s  lehkým  srdcem  vraždí  nebo 
píše  psychologické  romány.  Můj  důvod  tedy  je, 
že  takové  vzbouření  krve  a  rozjftření  nervů  alko- 
holem, nikotinem  a  ještě  jinými  požitky  občas 
prospívá  mé  předčasně  sestárlé  duši,  která  se 
scvrkává  v  samých  analysích.  Když  mám  kocovinu, 
připomínám  si,  že  mám  též  ještě  trochu  fantasie 
a  že  nemusím  být  stále  t'm  nimravým  červem 
zavrtaným  do  ovoce  proklatého  stromu  poznání, 
ale  že  si  mohu  též  vyletět,  jako  motýl  obletovat 
květy...  ach!  —  poesie... « 

•  Byly  to  asi  velmi  poetické  květy,  které  jsi 
obletoval  včera  .  .  .< 

Bulíř  omrzele  a  blaseovaně  stáhl  obličej 
zružovatělý  lehce  mýdlem  a  kolínskou  vodičkou 
s  čerstvě  napomádovaným,  zahnutým  knírem. 

>Eh  . . .  Trochu  luzovitosti  neškodí  někdy. 
Ostatně  byl  jsem  jen  připozván.  Náš  přítel  Yo 
borník  shrábl  nějakou  větší  diferenci  z  alpinek. 
Víš,  jak  žije.  Sází  pořád  na  poslední  kartu  — 
a  posledním  jeho  trumfem  bude  revolver.  Tak 
nás  sehnal  několik,  pozval  dámy  a  povečeřeli 
jsme  vesele  u  Nickla.  Jedl  jsem  letošní  první 
ústřice.< 

•  Divím  se  ti,  jak  si  můžeš  libovati  v  takové 
společnosti,    byl    tam  jistě  také  Dr.  Hubr  a  ..." 

•  Ovšem, «  přerušil  Bulíř  živě  Voldana,  ještě 
se  plazí  se  svým  tabetickým  hřbetem  a  čím  více 
to  s  ním.  jde  s  kopce,  tím  hroznější  věci  mluví. 
Když  se  i  ta  šansonetka  Karla  červenala! 

Bulíř  byl  již  hotov  s  toaletou.  Nacpával  do 
kapes  tobolku,  zápisník,  dopisy,  kartáček  na 
vousy,  klíče  a  při  tom  stále  hovořil  k  Voldanovi 
opřenému  o  okno  : 

•  Prosím  tě,  co  chceš,  moralisto.  Vyrostl 
jsem  v  té  společnosti.  Jsem  pražské  dítě  Vltavou 
křtěné.  A  baví  mne  ty  tlachy  spekulantů,  karba- 
níků,   sportsmanů    více    nežli    olympické  hovory 


o  posledním  folkloristickém  románu  pana  pro- 
fesora Piskáčka,  o  nových  třech  dramatech  pana 
oficiála  Lapáčka  s  příslušnými  klepy  a  zlomysl- 
nostmi. Já  se  pořád  učím  pro  své  povolání, 
studuji  na  doktora  věd  sociálních,  jak  si  říkal 
vznešený  pošetilec  Balzac  —  a  ve  výčepu  u  Sen- 
floků  nebo  v  chambre  separée  u  Nickla  mohu 
se  dozvěděti  více  nežli  ve  společnosti  svých 
milých  přátel  a  kolegů,  kteří  mne  ostatně  nemají 
rádi,  poněvadž  je  neberu  tak  augursky  vážně,  jak 
by  si  přáli.  A  ironii  nesnesou  ...  ta  je  jim  pro- 
tivná jako  řeznickému  psovi  Devátá  symfonie...' 

Bulíř  si  zapálil  cigaretu. 

Přehlížel  se  v  zrcadle.  Byl  celý  černě  oblé- 
knut. Pod  dlouhým  redingotem  vypínal  široká 
ramena,  pevnou  hrud.  Obličej  jeho  byl  vzhledem 
k  silné,  robustní  postavě  poněkud  vyhublý,  zna- 
vený. Nad  vysokým  bílým  čelem,  jež  se  často 
nervosně  zatemňovalo  a  chmuřilo  v  lehké  vrásky, 
měl  prořídlý,  ale  načechraný  černý  vlas,  který 
podobně  jako  zakroucený  knír  zvyšoval  výraz 
energie  a  intelligence  jeho  obličeje  se  rty  chtivě 
nadulými,  svěžími  a  s  očima  jasně  blýsknavýma. 

Voldan,  ačkoliv  asi  o  čtyři  léta  starší  než 
třicetiletý  Bulíř,  vyhlížel  skoro  mladistvěji.  Byl 
štíhlý  a  jemný.  Cosi  nedbale  elegantního  bylo 
v  jeho  celém  zjevu  a  svádělo,  přitahovalo  k  němu 
sympaticky.  Ale  silná,  bystrá  vůle  jevila  se 
v  jeho  tváři  s  bradou  vystouplou  v  před,  za- 
krytou krátkým  plavým  vousem,  s  čelem  nízkým 
a  krásným,  nad  nímž  se  vztyčovaly  krátké,  kartá- 
čovitě  střižené  vlasy.  Jeho  světlé,  namodralé  a 
našedlé  oči  měly  lesk  tvrdého  kovu.  Měl  velmi 
bílou,  podlouhlou  ruku,  kterou  rád  okazoval 
v  živých  a  prudkých   posunkách. 

•  Ale  stále  žvaním  o  všem  možném,  jen  o  tom 
hlavním  ne,«  pravil  Bulíř.  •Ty's  jaksi  spolu- 
vinníkem  mé  včerejší  rozjařenosti.  Jak  jsem  ve 
večerníku  četl,  že  jsi  zvolen,  řekl  jsem  si,  že  to 
musím  oslavit.  Nu  —  a  oslavil  jsem  to  pořádně, 
jako  dobrý  přítel  ...» 

•  Děkuji!  Jsi  příliš  laskav!í 
»A  kde  ty  jsi  včera  vězel?* 
»Kde  bych  byl.  Doma.* 

»Jakže  .  . .  .  domař  V  takový  večer?  Co's 
dělal?. 

»Hm,  skoro  nic  . . .  obstaral  jsem  korrektury 
článku  do  »Naší  Revue*  a  v  jedenáct  hodin  jsem 
už  spal.« 

»Tak!  Já  z  radosti  nad  jeho  vítězstvím  pro- 
hýřím noc  a  pan  vítěz  zatím  chrápe  jako  sosák. 
Hle,  v  tom  je  celý  rozdíl  našich  povah.  Nu 
ovšem,  ty  jsi  Voldan,  doktor  Voldan  —  silný 
muž !« 


II. 

A  cestou  hovořili  oba  přátelé  o  volbě. 

»To  bylo  práce...  a  jaké!  Fi !  Ani  to  ne- 
stálo za  to  dření,  za  ty  starosti,  za  ty  sprostoty 
a  hlouposti, «  pravil  Voldan. 

»Hm,  to  věřím,  do  té  politické  stoky  musí 
člověk  ve  vysokých  botách.  To  ovšem  nesvědčilo 
tvým  salonním  lakýrkám.  Ale  držel  jsi  se  sta- 
tečně, divil  jsem  se,  když  jsem  četl  referát  z  vo- 
ličských schůzí,  jak  jsi  čelil  demagogovi  Vanda- 
sovi  . . .« 

•  Ten  mi  dal  nejvíce  práce.  Je  to  jediný 
z  dělnických  vůdců,  který  trochu  vyciťuje  duši 
a  instinkty  lidu  a  mluví  k  němu  srozumitelnou 
řečí,  není  to  ani  sociální  docent  z  university  ani 
nedovzdělaný  dělnický  redaktor  Mně  se  dokonce 
líbil.  Jeho  propadnutí  bude  velmi  nepříjemné 
Wollnerovi . .  .« 

•  Tvému  příteli. '« 

»Jaký  přítel,'  odpověděl  Voldan  a  lehce 
nakrčil  čelo. 

»V  jeho  dolech  se  to  zase  hýbe.« 

sVandas  mu  jistě  připraví  nějakou  melu 
stávkovou  . . .  Ale  nepůjde  to  tak  rychle.  Dělníci 
se  nezotavili  ještě  z  loňského  nešťastného  po- 
kusu .  . .« 

Bulíř  se  zadíval  před  sebe,  mhouřil  oči, 
jakoby  v  hluku  a  shonu  ulice  hledal  někoho 
a  přivolával  jej  touhou,  a  pravil  zvolna,  s  iro- 
nickým nádechem: 

•  Kdybych  byl  básníkem,  napsal  bych  velmi 
sentimentální  báseň  na  diamanty  paní  Woll- 
nerové  . . .  něco  ve  stylu  Hooda,  básníka  písně 
o  košili  nebo  tklivého  šosáka  a  přítele  malého  člo- 
věka Coppéea  .  . .  diamanty  krásné,  vzácné,  pyšné 
dámy,  nejjemnějšího  tvora  pozemského,  pla- 
noucí   odleskem    slz    a    potii    proklatých    páriů, 


kteří  zmírají  vysílením  a  katastrofami  pod  zemí 
pro  její  přepych  .  .  .« 

»K  té  básni  bych  ti  negratuloval,  poněvadž 
by  nebyla  originelní . .  .•  odtušil  Voldan,  který 
nebyl  přístupný  sentimentálnosti. 

» Neboj  se,  tak  impertinentní  bych  nebyl, 
abych  ji  dedikoval  ženě  tvého  přítele  . . .« 

Voldan  omrzele  mávl  rukou.  Nerad  slyšel 
mluvit  o  Wollnerovi  a  jeho  ženě,  bál  se  klevet- 
ných narážek  na  jeho  poměr  k  manželům  Woll- 
nerovým,  neboť  nikdo  nevěřil,  že  by  on,  Evžen 
Voldan,    nedvořil    se    sličné  paní  velkostatkářce. 

Bulíř  zahleděl  se  za  drobnou  dívčinou,  pro- 
davačkou z  krámu,  nesoucí  škatuli,  svižně  se 
prohnuvší  v  tlačenici  nároží  kolem  něho.  Smavýma 
očima  zajiskřila  po  mladém  muži  a  ještě  se 
v  dálce  ohlédla. 

»Certová  žába  ...  ta  má  budoucnost  . .  .« 
zamručel  literát  tušící  rozkoš  jemných  dívčích 
boků  a  pak  roztržitě  pravil :  >  Měl  jsi  dosti  značnou 
majoritu  —  sám  jsem  se  divil... « 

»Nediv  se,  celý  okres  je  pod  vlivem  Woll- 
nera  . . .« 

» Jsi  skromný,  brachu  ...  to  asi  nerozhodovalo, 
ač  nesmí  se  upírat  moc  tomu  prohnanému  chla- 
píkovi, který  ovládá  vždycky  situaci,  na  turfu  při 
koňských  dostihách  je  vzorem  upjatého  a  ele- 
gantního aristokiata,  ve  společnosti  hraje  blaho- 
volného, liberalismem  naparfumovaného  country- 
gentlemana,  mezi  sedláky  je  demokrat  a  vlaste- 
nec, se  židy  vychází  dobře,  s  faráři  ještě  lépe  a 
s  místními  redaktory  svého  kraje  nejlépe.  Pod- 
poruje umění,  je  mecenášem  a  ze  spekulace  a 
požitkářství  je  schopen  i  dobra.  Obdivuji  trochu 
toh  bezcitného,  sobeckého,  podmanivého  světáka, 
který  je  mistrem  umění  žíti  a  což  jak  asi  umí 
to  se  ženami !«  Poicrač. 


FEUILLETON. 

K  REPRISE  .MARYŠI.. 

(Iza  Grégrová.) 

Není  u  nás  zvykem,  aby  autoři  psali  o  výkonech 
svých  heroin. 

Ale  tolik  i  u  nás  dovoleno  bude,  aby  se  autoři 
o  umělci  vyslovili  tam,  kde  mU  neporozuměním  a  nedo- 
ceněním bylo  křivděno. 

A  to  se  stalo  —  až  na  dvě  tři  výjimky  —  si.  Grč- 
grové  v  kritice  denních  listů. 

Pravíme  to  bez  obalu  a  podškrtáváme  slovo  nepo- 
rozumění, poněvadž  žádných  jiných  důvodu  kritice 
podkládat  nemůžeme. 

Má-li  tu  jakou  váhu  slovo  autora,  pak  je  nejen 
jeho  právem,  ale  i  povinnosti  hlasití  se  k  věci  tam,  kde 
mlčeti   bylo   by    pro    umělkyni     křivdou    dvojnásobnou. 

Pokud  věci  nevadí  neodstranitelné  nedostatky  kusu 
(ležící  ovšem  jinde,  než  jak  ukrutně  blouzní  »Čas«)  — 
mimo  autora   málo   kdo  asi  čití  porušenou   illusi  myšle- 


ného a  současně  mizného  účinku  jako  on.  Je  tu  oso- 
bou nejangažovanější  a  sklamáni  nejpřístupnější.  Dobré 
zkušenosti  odjinud  jsou  nám  k  disposici,  a  víme,  že 
všechny  následky  hry  na  svém  contu  odnáší  autor.  Úloha 
neohebně  a  bez  duše  hraná  \'ypadá  jako  bez  duše  psaná 
a  nemůže  být  tedy  autoru  lhostejno,  v  jakých  rukou 
ocitá  se  jeho  part. 

Nedovedeme  ani  řici,  s  jakým  napjetím  jsme  čekali 
na  výkon  si.  Grégrové,  to  tím  víc,  že  za  ni  stál  nádherný 
výkon  pí.  Benoniové. 

Každá  řádná,  svého  umění  vědomá  síla  vytvoří  si 
svou  postavu  jako  organický  celek.  Vylučuje  jedno  a 
přibírá  druhé.  A  jedno  jde:  vyvolati  žádanou  illusi  a  tu 
dodržeti  v  náladě  až  do  konce  hry.  Je  lhostejno,  jakými 
toho  docílí  prostředky,  jen  když  účinku  docili. —  A  tu  do- 
volíme si  z  malého  omylu  vyvésti  pana  Krejčího,  který 
ve  svém  jinak  svědomitém  referátu  piše:  »nekryje-ii  se 
pojetí  si.  Grégrové  doslova  všude  s  te.xtem  role,  pak 
jsou  tím  vinni  vlastně  autoři,  kteří  nezaložili  Maryšu  zcela 
jednotně  a  zůstavili  příliš  volné  pole  k  sporným  jejím 
pochopením. «  —  To  není  pravda.    Kdyby  různé  pocho- 


pění  role  zavinéno  bylo  m,clust;itcčnou  jednotou  auto- 
rovy postavy — pak  by  musilo  byli  zákonem,  že  všechny 
dramatické  postavy  připouští  pochopeni  pouze  jedno. 
Ale  zkušenost  denně  vyvrací  l)cz(léčný  tento  blud.  Co 
umělkyň,  tolik  Nor,  Fenu  hrály  u  nás  velkě  umčlkynč 
tři  (pí.  Bittncrová,  pí.  Savina,  pí.  Goreva),  a  každá  byla 
jiná.  Pochopeni  různé,  prostředky  ríizné  —  je  tím  vinna 
málo  jednotná  role!  Kolik  jsme  měli  Gazdin,  kolik  Julií, 

Desdcmón,  Jagu? Naopak  největší   přednost  si.  Izy 

Grégrové  je,  že  dovedla  vytvořiti  svou  Maryšu  docela 
samostatně,  a  to  po  pí.  Benoniové,  která  k  napodobení 
jen  jen  sváděla.  Tak  už  v  kořenu  svého  výtvoru  zvítě- 
zila sama  nad  sebou;  celý  obraz  její  hry  dopadnul  pak 
dle  toho.  Oba  ty  výkony  ani  srovnávati  nelze,  tak  tu 
stoji  vedle  sebe  jako  dvě  sochy,  obě  stejně  mocné,  ale 
každá  jiná.  Různý  jsou  i  jejich  prostředky,  různý  hlas, 
pohyby,  mimika,  maska  —  od  hlavy  až  po  patu  všechno. 
Congeniální  jsou  pouze  tam,  kde  obě  představy  .samy 
sebou  musí  v  sebe  splývat  s  textem. 

Celá  hra  klene  se  ke  konci  čtvrtého  aktu.  Tam  to 
pak  srázně  letí  dolů.  Proto  právě  tento  akt  musí  býti 
hrán  nejvybraněji  a  s  největší  uměleckou  průpravou. 
Tam  je  myšlénka,  tam  je  psychologický  uzel  a  ten  vy- 
soko nade  všechny  partie  hry  vyzdvihnout  může  jenom 
silný  krk. 

Maryša  si.  Grégrové  jen  ponenáhlu  rostla,  zprvu 
bavila,  pak  přesvědčovala,  pak  uchvacovala,  a  čtvrté  jed- 
nání už  plným  proudem  hrnulo  se  k  vrcholu,  odkud  pak 
jako  lavina  řítilo  se  dolů  s  katastrofou.  Kdyby  byla 
si.  Grégrová  založila  v  prvních  aktech  Maryšu  příliš 
vášnivě,  bujně  a  vzdorně,  ztratila  by  a  autoři  i  s  ní  na 
účinku  4.  a  5.  aktu.  Ale  tu  právě  ve  4  aktu  se  teprv 
provalilo,  co  před  tím  pouze  probleskovalo  a  tušiti  dá- 
valo, čeho  je  Maryša  v  lomozu  a  tísni  okolností  schopna  — 
docíliti  tohoto  účirtku  po  bouřlivém  výstupu  v  jednání 
třetím  nebylo  snadno- 

U  nás  nezjednala  si  dosud  domovského  práva  ta 
znamenitá  Goethova  zásada,  že  jemnost  při  uměleckém 
výtvoru  má  tutéž  cenu  a  platnost  jako  fuga.  A  tím  si 
vysvětlujeme,  proč  z  velké  části  denní  kritikou  si.  Gré- 
grové rozuměno  nebylo.  Fuga  strhuje,  jemnost  překonává, 
fuga  chytá,  jemnost  přesvědčuje  a  oboji  činí  výkon  umě- 
lecky nezapomenutelným Fuga  na  jevišti  odjakživa 

byla  doma.  a  fugy  nechybělo  ani  si.  Grégrové,  ale  sílu 
jemnosti  přivésti  v  divadle  k  platnosti  je  jistě  také  velké 
uměni.  A  jen  tak  podařilo  se  si.  Grégrové  ohledati  ty 
psychické,  na  venek  málo  patrné  vnitřní  motivy,  které 
skutek  její  činí  pochopitelným.  Vycítila  ty  duševní  stavy, 
které  ji  připravují  k  zoufalému  jednání.  Ještě  v  druhém 
jednání  je  to  venkovské,  zuby  nehty  bránicí  se  děvče, 
ačkoliv  už  tu  vyšlehuje  z  ní  bezděčně  vědomí  ohrožené 
lidskosti.  Ale  ve  čtvrtém  jednání  už  je  to  heroina.  Třebas 
prostá  žena,  je  si  hrdě  vědoma  křivdy  na  ní  spáchané 
a  podle  toho  také  mluví  a  jedná.  S  nepořízenou  a  chladně 
propouští  svého  otce,  odhání  milence,  hrdě  jedná  se  svým 
mužem,  i  zde  je  paní  morální  situace,  a  v  tom 
hrdém  vědomí  uražené  důstojnosti  roste  tak,  že  maličkým 
zůstává  všechno  kolem  ní.  Muž,  milenec  i  otec.  Štěstí 
před  sebou  nevidí  už  v  žádné  jiné  kombinaci  života  — 
Proto  se  utíká  k  jediné  útěše,  která  jí  zbývá  —  hoři. 
Miluje  už  svou  bolest,  kochá  se  v  ní  a  už  pomýšlí  i  na 
to,  za  jakoukoli  cenu  zbaviti  se  všeho,  co  milého  je  vedle 
jejího  hoře.  V  tom  je  veliké  zadostučinění  přírody,  že 
nešťastným  v  náhradu  ponechává  lásku  ku  jejich  utrpení. 
Tím  se  baví,  tím  se  těší,  v  něm  hledají  jediné  své  za- 
stání —  Kdo  toho  nevidí,  nevidí  do  lidské  duše  vůbec 
a  hodí  se  mu  do  ruky  spíše  sídlo,  než  kritické  péro  — 
Není,  nemůže  a  nesmí  tu  být  tedy  řeči  o  možnosti  nějaké 
msty,  jak  zas  ukrutně  blouzní  p.  Vodák  v  »Čase«.  Maryša 
není  sprostá  a  její  vzdor  má  zcela  jiný  původ  nežli  mstu. 
Nevidí  před  sebou  jiného  východiska  než  zachránění  mi- 
lého a  vysvobození  sebe  třebas  i  za  cenu  nejhorší 

V  tomto  psychickém  stavu  trvá  a  odtud  jedná  už  polo- 
vědomě,  polonevédomě  jako  uštvaná.  V  nejhorší  šatlavě 


nezdá  se  jí  život  tak  těžkým  jako  tu  a  ohrozený  zívot 
milého  ještě  jí  dodá.  Vlastní  život  nemá  ui  pro  ni  ceny 
pražádné. 

Malbě  tohoto  strašného  života  a  vášnivému  zápasu 
za  vlastni  důstojnost  věnovala  si.  Grégrová  celé  čtvrté 
i  páté  jednání. 

Tu  o  illusi  rozhoduje  každé  pronesené  slovo,  každé 
pohnutí.  Uměleckou  nejistotu  a  nedostatečnost  jakého- 
koliv druhu  neznámým  jakýmsi  csthetickým,  ale  v  divadle 
všudepřítomným  smyslem  cítí  i  divák  a  ihned.  Všude 
tam,  kde  místo  do  černého  ať  hlasem,  ať  gestem  nebo 
slovem  trefeno  je  vedle,  následuje  trapné  vzrušení,  roz- 
paky mezi  hledištěm,  jevištěm  i  autorem.  Jakoby  se  přely 
všechny  tři  mocnosti  o  to,  kdo  je  vinen,  jen  účinek  je 
jeden  a  ten  rozhoduje  o  harmonii  či  disharmonii  vyvo- 
lané nálady.  Této  náladě  obětováno  nesmí  býti  nic  a  věno- 
váno býti  musí  všechno.  Neviditelné  nitky  napjetí  jakoby  se 
táhly  s  jeviště  do  hlediště  a  jen  od  toho,  jsou-li  drženy 
všechny  v  napjetí  a  moci,  závisí  dojem  hry.  Jediný  fa- 
lešný, nejistý  tón,  sklouznutí  hlasu,  špatné  nasazení  věty, 
vyšinutí  z  umělecké  koleje:  —  a  nitky  se  trhají,  illuse 
prchá,  dojem  mizí  —  obecenstvo  povoluje,  hlavy  odpou- 
tané se  odvracejí  a  v  hlubokosti  nastává  prazvláštní  di- 
vadlo. Všední  život  se  vrací,  pohyb,  šumot,  kukátka, 
šátky,  vějíře:  tu  buďto  chybil  autor,  herec  nebo^  režie.  — 
Velice  často  ovšem  i  obecenstvo  neschopné  vyššího 
napjetí  a  vzletu. 

A  tu  jaké  vládlo  ticho!  Přísné  a  hluboké  až  do 
konce  hry.  Nebylo  pohybu,  nebylo  kroku,  aby  nabídlo 
provázeno  napjetím,  každé  zavanuti  roucha  bylo  slyšet 
v  tom  tichu.  Jak  zámora  bloudí  si.  Grégrová  po  jevišti, 
ze  dveří  do  dveří,  s  místa  na  místo,  lilediště  jak^uko- 
váno  je  donuceno  umělkyni  nejen  se  dívat,  ale  současně 
i  žít.  V  tom  byl  také  vrchol  celého  jejího  výkonu.  To 
dáno  je  pouze  umělkyním  velkého  zrna.  Pevnou  rukou 
udržovala  pozornost  a  nepustila  jí  až  do  chvíle  poslední. 
To  nejlépe  bylo  pozorovati  ke  konci  hry.  Kus  byl 
přece  obehrán,  všechno  dobře  známo,  co  tu  bývá  při 
takovém  kuse  ruchu  v  hledišti:  ruce  se  natahuji,  kukátka 
se  zavírají,  divák  připravuje  se  k  odchodu.  Nic  jej  už 
nepoutá,  všechno  je  mu  známo,  lhostejno.  Tentokrát  — 
málo  kde  se  pohnula  ruka.  Obecenstvo  se  ještě  páslo 
na  posledních  momentech  hry,  aby  mu  neušel  ani  jediný. 
Je-li  to  malé  umění  svou  vládou  chytit  a  udržet  divadlo 
na  místě  až  do  posledního  dechu  —  pak  —  voda  není 
mokrá  a  slunce  v  létě  nepálí  — 

Čtvrté  jednání  chytlo  nejvíce;  svým  účinkem  šlo 
vzhůru  nad  třetí,  jak  tomu  také  má  být.  Není  pravda, 
jak  se  psalo,  že  třetí  akt  měl  vrch.  To  tvrditi  může  jen 
ten,  u  něhož  úspěch  má  jen  výstup  bouřlivý.  Tím  větši 
cena  hereckého  umění,  když  svou  hloubkou  a  silou 
stupňuje  účinek  své  hry  i  po  takových  strhujících  vý- 
konech, jaké  podali  umělci  v  třetím  jednáni.^ 

Na  jednu  okolnost  upozorňujeme  zvlášť.  SI.  Gré- 
grová po  celý  večer  pláče  co  možná  nejméně,  ale  kde 
slza  padne,  tam  bolí.  U  okna  pak,  kde  poslouchá  muziku 
a  děvčata  zpívají  — tam  teprve  se  rozpláče,  ale  rozpláče 
se  oním  srdečným,  křečovitým  pláčem,  kterého  ani  mnoho 
slyšet  není,  ale  který  dusí  Maryšu  i  diváka.  Tu  se  to 
z  ní  hrne  jak  vychrlená  krev. 

Neviděli  jsme  si.  Grégrovou  v  žádné  větší  úloze  a 
proto  jsme  nevěděli,  jakého  rozsahu  je  její  hlas.  Nezá- 
leží na  síle  hlasu,  ale  na  tom,  jak  se  s  ním  umí  za- 
cházet. Ani  Sarah,  ani  pí.  Savina  neměly  zvláštních,  hy- 
pernormalních  hlasů,  ale  jak  s  nimi  uměly  vládnout, 
předstihly  účinek  i  největšího  organu.  Tu  poprvé  ke 
konci  IV.  jednání,  kdy  zápasí  s  Vávrou  a  letí  oknem 
ven,  slyšeti  hlas  si.  Grégrové  v  celé  jeho  pružnosti  a. 
přirozené  síle.  Ten  zadrhnutý  zářev  lvice,  které  ohrožuji 
mladé.  Nebyl  to  žádný  přes  míru  sáhající  hlas,  ale  hlas 
rozvášněné  zeny,  sopťíci  ze  sebe  strašné  bláboly  raně- 
ného zvířete.  Okamžik,  kdy  se  protrhne  z  člověka  hlas 
v  zoufalství  uvedené  přírody.  Hlas  roztrhaný  a  drsný, 
až  škrábe,   až  vysýchá,    vybývá,   přeskakuje  jak  v  hrdle 


stařeny  a  tím  mocněji  sáhá  na  cit  svou  drsnou  bezpro- 
středností. Řezal  a  lekal  a  připravoval  na  nejhorší.  Jen 
velkému  umění  podaří  se  vykouzliti  takový  rezavý  hlas. 
A  zavznít  smí  a  také  zavzněl  až  tam,  kde  ho  bylo  po- 
třebí, třeba  příležitost  k  němu  naskytla  se  až  v  druhém 
jednání.  To  byl  hlas,  kterého  od  ní  asi  dosud  nikdo  ne- 
slyšel,-a  pohyby,  mimika,  hra,  jaká  zřídka  kdy  se  na  scéně 
objeví.  Z  naivky  vyklubala  se  tu  rázem  sebevědomá  a 
celá  heroina  s  hlasem  vyrovnaným,  plným,  hrudním, 
schopným  tragického  pathosu.  A  kdyby  jednou  notou 
byla  narazila  o  onu  mez,  za  kterou  je  cítit,  že  už  to  dál 
nejde.  Hlas  zdál  se  být  bez  konce,  nevyčerpán,  nevy- 
chrlen  —  A  to  je  zrovna  takové  umění,  jako  vyházet  ho 
až  do  poslední  zásoby.  I  herci  s  velkými  organy  nedo- 
vedou šetřit  trapné  této  meze,  za  kterou  je  už  cítit 
prázdnotu. 

Uméleckv  neobyčejně  bohaté  a  zajímavé  bylo  i  páté 
jednání.  SI.  Gré^rová  dokázala,  jakého  účinku  možno 
docíliti  mimikou,  účesem,  celou  stavbou  své  umělecké 
bytosti.  V  profilu,  ve  scéně,  kdy  Vávra  jí  domlouvá  — 
s  tím  účesem,  s  tím  posunem  holého,  jakoby  nalomeného 
krku;  v  tom  přítmí  jeviště,  kde  při  vší  ztrnulosti  kamenné 
své  posy  přece  dává  tušit,  jaké  hořké  slzy  polyká  —  — 
tu  působila  jako  příšera,  zosobněný  zločin  sám.  To  bvla 
vyslovená  travička,  jak  jste  ji  viděli  někde  na  nezapo- 
menutelném   obraze  a  jak  jistě  vypadá   v  černé  přírodě. 

Napjetí,  které  předcházelo  výkon  si.  Grégrové,  ne- 
bylo bezvýznamné.  Netřeba  se  tím  tajit.  Šlo  se  do  divadla 
s  nemalým  předsudkem.  Tím  větším,  čím  živěji  ještě  na 
mysli  tanul  znamenitý  výkon  pí.  Benoniové.  Z  velké  části 
šlo  se  do  divadla  v  pevném  očekávání  něčeho  riskant- 
ního, o  celou  budoucnost  umělkyně  rozhodujícího.  Nálada, 
které  nechybělo  mnoho,  aby  se  šlo  do  divadla  jako  na 
popravu. 

Dnes  celá  ta  stavba  předsudků  leží  v  ssutinách. 
Ztroskotala  se  pod  pevnou  nohou  umělce  jak  spuchřelý 
materiál.  Vítězství  tedy  dvojnásobné. 

Tak  šťastně  si.  Grégrová  nastoupila  cestu,  která 
vede  k  postavám  mnohem  větším  a  vděčnějším,  než  se 
vytvořiti  podařilo  autorům. 

Nejde  tu  jen  o  ni,  ale  celý  rozvoj  dramatického  umění 
na  našem  jevišti.  V  několika  letech  utrpěla  těžké  ztráty. 
Význam  tedy  ne  už  lokální,  ale  všeobecný  — 

To  je  otázka  první  důležitosti. 

Diváky,  5.  září  1900. 

Vil.  Mrštík.   Al.  Mrštik. 
* 

DIVADLO. 

Nová  sezóna  za  nové  správy  a  ředitelství  byla  za- 
hájena slibně  a  šťastně.  Ovšem  dosavadní  krátká  doba 
nestačila  ještě,  aby  se  objevila  podstata  a  celý  ráz  nové 
éry  Národního  divadla,  aby  nynější  ředitel  p.  Schmo- 
ranz  projevil  svou  individualitu,  naznačil,  jak  chce  do- 
státi slibům  svého  programu,  jak  chce  ovládati  síly  a 
orgány  divadla,  aby  vyvinuly  osvěženou,  energickou  čin- 
nost, jež  by  konečně  pomohla  na  nohy  naši  činohře  a 
dramatu,  žalostně  belhajícím  vedle  české  opery.  Nový 
ředitel  zatím  dokázal,  že  je  skutečně  mužem  nejlepší  vůle 
a  že  nebyly  oprávněny  všechny  obavy  provázející  jej  do 
ředitelského  salonu  na  Tylově  náměstí.  Obklopil  se 
rovněž  dobrou  vůli  majícími  spolupracovníky.  Ale  .  .  . 
nu  ovšem,  to  »alec  by  se  mělo  říci  s  náležitým  důrazem, 
avšak  nutno  shovívavě  uznati,  že  za  dva  tři  měsíce  nelze 
žádati  nějaké  ohrožující  zázraky  od  nových  vládců,  kte- 
rým třeba  je  ještě  mnoho  zápasiti  se  zvyklostmi  zdědě- 
nými z  předešlé  vlády.  A  mnohé  šlendriány  naší  scény 
činoherní,  souhry,  tempa,  jež  překážejí  někdy  tak  křiklavě 
neumělecky  a  ochotnicky  docílení  nálady  a  života  jeviště. 


neodčiní  se  tak  lehce  a  brzo,  zvláště  když  v  Národním 
divadle  tísní  se  činohra  v  podřízené  odvislosti  vedle 
opery.  Tato  reforma  jeviště,  neméně  důležitá  a  těžší  jak 
nová  úprava  jeviště  skvělými  kostýmy,  podrobnou,  svě- 
domitou a  realistickou  režií  zevní,  na  čemž  si  nové  ře- 
ditelství právem  zakládá,  bude  snad  provedena  až  na 
novém  pouze  činoherním  divadle  ovládaném  nejen  pev- 
nou, zkušenou  rukou,  ale  i  tvořivým  a  vychovatelským 
duchem  ředitele. 

Zatím  nutno  však  uznati,  že  nyní  věnuje  se  v  Ná- 
rodním divadle  velká  starostlivost  původní  produkci,  že 
se  ředitelství  se  svým  štábem  rádců  a  režisérů  stará 
o  uplatněni  všech  sil,  o  povzbuzení  mladších  sil  hojnou 
příležitostí  vyznamenati  se  i  o  získání  nových  členů. 
Musí  se  ovšem  mnoho  »experimentovati<,  ale  to  je  právě 
hybnou  silou  všech  podniků  a  ústavů,  jež  nejsou  dosud 
uklidněny  ve  svém  vývoji,  nebo  které  prodělávají  krisi  roz- 
vojovou, převratnou.  Čím  více  experimentů,  tím  lépe. 
Ostatně  experimenty  ty  se  namnoze  podařily  a  jeden 
z  nich,  nejvíce  obávaný  a  předem  podceňovaný  znamenal 
krásný  úspěch  opravdového  umění. 

Záležitost  paní  Benoniové  je  dosud  nevyřízena.  Bylo 
by  v  zájmu  »všeobecného  dobra*,  aby  se  tak  konečně 
stalo.  Paní  Benoniová  nechce  se  pochopitelně  vzdáti  čin- 
nosti umělecké,  které  byla  oddána  celým  srdcem  svým, 
po  teprve  patnáctiletém  působeni,  když  snad  ještě  ne- 
dosáhl její  kypivý  talent  pravého  svého  výrazu,  k  němuž 
bohdá  dojde,  až  její  inteligence  a  esprit  nabudou  pře- 
vahy nad  jejím  temperamentem.  Ředitelství  by  mělo 
nějak  hladce  urovnati  spor,  aby  umožněn  byl  nějak  ná- 
vrat postrádané  umělkyně,  a  vykonalo  by  tím  skutek 
praktické  obezřetnosti  a  chvályhodné  galantnosti  k  oblí- 
bené herečce,  po  jejíž  návratu  se  z  různých  stran  bouř- 
livě volá. 

Skutečným  pak  ohrožením  naší  činohry  by  byl 
odchod  vrchního  režiséra  p.  Seiferta,  který  za  rok  chce 
odejíti  do  pense,  neboť  tohoto  umělce  skvělého  a  reži- 
séra zkušeného   potřebuje   divadlo   více   nežli  kdy  jindy. 

H. 

LITERATURA. 

Alois  Jirásek:  Maloměstské  historie.  Třetí 
vydání.  Nákl.  J.  Otty. 

Mezi  nejpopulárnější  povídky  české  patří  Jiráskova: 
jFilosofská  historie*,  »U  rytířů«  a  »Na  staré  poště<, 
tvořící  první  svazek  sebraných  spisů  Jiráskových,  který 
vyšel  nyní  již  ve  třetím  vydání.  Již  před  dvaceti  lety, 
kdy  tuším  v  »Květech«  a  »Světozoru«  vyšly  roztomilé 
obrázky  Jiráskovy  trochu  sentimentálně  a  romanticky  za- 
barvené, vzbudily  pozornost  a  tato  jejich  líbivost  neuvadla 
ani  nyní.  Čtenáři  dychtivě  sahají  po  těch  rozkošných  a 
tklivých  obrazech  čerpaných  z  ovzduší  Litomyšle,  ze  ži- 
vota studentského,  maloměstského  z  doby  naivního  nad- 
šení vlasteneckého  kolem  r.  1848.,  a  baví  je  svrchovanou 
měrou.  Je  to  pochopitelné.  Autor  chtěl  promluvit  k  citu 
a  k  srdci  čtenáře,  nesledoval  nějaký  sobecký  úmysl  umě- 
lecký, k  jehož  výši  by  se  musil  čtenář  pozvedati  ze  svého 
niveau  a  vyrušovati  ze  svého  pohodlí.  Promluvil  k  čte- 
náři slovy  dojemnými  a  veselými,  a  jakési  syrapathické 
teplo  sálá  ze  stránek  prostě  a  jasně  vypravovaných.  Ať  již 
se  namítá  cokoliv  proti  celkovému  rázu  těchto  drobnějších 
genrových  obrázků  Jiráskových,  každý  uzná  mistrovství 
autorovo  ve  šťastném  a  trefném  líčení  doby  a  ovzduší. 
Jeho  obrazy  z  epochy  předbřeznové  a  i  rokokové  mají  celé 
kouzlo  naivnosti,  graciesnosti,  koketnosti  a  citovosti  těch 
dob.  Přesně  plasticky  a  živě  maluje  Jirásek.  Proto  jeho 
knihy  jímají,  popadají  i  nejširší  čtenářstvo.  Třetí  vydání 
I.  dílu  jeho  Sebraných  spisů  je  jedním  z  nejlepších  a  nej- 
zaslouženějších úspěchů  české  knihy.  —  m.  — 


Předplácí  se  pro  Prahu:  na  čtvrt  léta  zl.  1'20  (K  2-40),  na  půl  léta  zl.  2-40  (K  4-8 
(K  2-50),  na  půl  léta  zl.  2-50  (K  S-— },  na  celý  rok  5  zl.  (K  10-—).  —  Sešitové  vyd 
Cena  seSitu  20  kr.  (40  hal.)  —   Patisk  původních   prací   se  vyhrazuje.   —    Dopisy  ad:    ' 
Karlovo  namésti  č.  34.  —  Listj'  přijímáme  jen  frankované.  —  >] 


a  celý  rok  zl.  4-SO  (K  9-60).  Po  Stou:  na  čtvrt  léta  zl.  1-25 
(o  dvou  číslech)  vychází  při  každéip  druhém  (sudém)  čísle, 
ci  »Lumira«  buďtež  adresovány:  Časopis  »Lumír«,  Praha, 
vychází  každý  pátek  (vyjma  prázdniny). 


Redaktor  Václav  Hladík.  —  Majitel,  \'ydavatel  a  nakladatel  J.  Otto.  —  Tiskem  České  grafické  společnosti  .Unie«  v  Pr: 


LUMlR 


Ročník  xxix. 


19.  ŘÍJNA    1900. 


ČÍSLO  3.     * 


Alois  Mrštík: 


POPRAD. 


OBRAZ    Z  TATER. 


Jako  n?   hlavu  kašket    stáhly    se  mlhy  na  lysou 
strminu  Choče. 

A  tam  zas  —  zdravými  zuby  jen  cikánská 
tak  zasvítí  tvář  —  jak  svými  trháky  se  zašklebilo 
Sidorovo. 

»Chmáry  se  tratiá,  Reaumur  sa  vrší  —  — 
Nuž  jeďce,  budě  čas  —  — «  hlásil  myslivec,  vra- 
ceje se  z  ranního  čekáni. 

Mohli  jsme  se  tedy  bezpečně  vydat  do  Vy- 
sokých Tater. 

Přes  kopeček  kvapem  zase  k  Růžomberskému 
nádraží  —  a  než  čtvrt  hodiny  minulo  —  hnali 
jsme  se  vlakem  za  rohatým  Krivaněm,  po  jehož 
kráse  tolik  a  tak  dávno  nesl  se  náš  stesk. 

Hrdě  a  vážně  přelíval  své  vlny  těžký  Váh 
jak  ohromná  křídla  kladly  se  jeho  břehy  po  úbo 
čích  se  všech  stran  horami  obrostlého  Slovenska 
mo:ný  jeho  proud  blýskal  zlatem,  lijákem  břit 
kých  paprsků  zalito  bylo  celé  květnaté  údolí 

Bystře  za  sebou  hnaly  se  rovnoběžné  čáry 
k  řece  tažených  brázd,  bílé  pruhy  žitnišť  proklá- 
daly se  temnou  zelení  švabušek*),  vytrhán  v  oblou- 
kovitých  liniích  tisknul  se  k  zemi  žloutnoucí  už  len. 

A  vlak  už  jen  ploval  zlatem  nezkosených  luk. 

Po  ztišené  řece  zdlouha  se  táhla  dlouhá, 
jako  mléčný  had  po  hladině  se  plazící  bílá  plť 
Pevně  jak  tvrdé  skály  stály  na  vorech  snědé  po- 
stavy plavcii  vzdorující  znoji  v  nejlítějším  jeho 
zážehu  i  ledovým  svistům  horských  fúrií  a  zas 
oddaně  jako  děti  za  mrzkou  mzdu  svěřovali  ži- 
voty své  bujným  rozmarům   Váhu. 

Rozevřenou  kotlinou  divoce  projížděl  rezavý 
hvizd  páry. 

Rychle  míjely  sivé  dědiny  s  nahrblými  cha- 
loupkami jako  vsazenými  do  záhonů  hřebíčků  a 
daleko  do  luk  jakoby  do  vln  zapadaly  milé  formy 

*)  Švabušky  =  zemáky. 


starých,  černých  kostelíčků  s  baňatými  vížkami 
a  zvoničky  rozvrácené  vichřicí  s  prostou  ozdobou 
Panny  Orodovnice. 

Pod  ochranou  štíhlých  a  až  mraků  se  dotý- 
kajících topolů  smutně  se  krčil  nízký,  červený 
kříž.  — 

Vlak  vletěl  do  stanice  sv.  Mikuláše. 

Sv.  Mikuláš !  Jaký  ubohý,  jaký  slavný  a  přece 
smutný  kraj ! 

Janko  král,  poustevnický  divous  a  zpěvák 
zároveň,  sladší  nade  všechny  ptáky  podtatrán- 
ských  lesů,  prvními  dechy  života  ssál  tu  vonný 
vzduch,  zde  hudbou  jásal  Bella,  jak  vichr  v  jeden 
plamen    rozněcoval    Hodža  utajené  city  Slováků. 

Tu  na  čakaně,  za  žebro,  na  hák  pověšen, 
našel  svou  smrt  orel  Tater,  zbojnický  rek  Jánošík. 
Až  na  Moravu  zalétala  jeho  křídla  a  pány  bil, 
pání^m  bral,  chudé  mstil  a  chudým  dával,  křivdy 
napravoval    a    nešťastné     chránil ...     A    to    byl 

velký,  Jano,  velký  hřích Za    ten  jako  psa 

tě    pověsili   na  čakan ! Sám  student  kdysi, 

studentům  sukna  od  buku  k  buku  odměřoval  za 
to,  že  chlapcům  jeho  s  výše  skal  a  v  chrámech 
hvozdů  staletých  hlásali  slovo  Kristovo.  Boháčům 
bral  Kremnické  dukáty  a  zlato  rozhazuje  mezi 
chudinu  domácím  pomáhal  i  cizím  a  nejvíc  pan- 
stvem  bité  Slováci Když  dupnul,  v  žule 

stopa  po  něm  zůstala  a  když  i  pod  šibenicí  stál, 
před  popravou  ještě  čtyřikráte  si  ji  obhajducho- 
val,  ač  »tricať  pat  funtov  železa  na  svojich  nohách 
mal« 

Košulenku  víly  hor  mu  utkaly  a  panna  v  bie- 
lom  valašku  mu  darem  přinesla . . .  takovou  va- 
lašku, že  za  sto  mužů  síly  měla  a  s  rukou  Jáno- 
šíkovou jak  srostlá  byla.  Pod  sedmero  zámků 
jednou  Jánošíka  zavřeli  a  valaška  sedmerými 
zámky  prosekala  sedm  dveří  za  sebou  a  —  k  Já- 
nošíkovi. 


Není  konce,  není  hranic  kouzelným  těm  di- 
vům a  bájím,  a  chaty  živeny  jejich  dechem 
opájeny  divou  jejich  vůní  šeptají  si  je  jak  tajem- 
ství za  soumraků  večerních.  Tisíce  a  tisíce  písni 
v  něm  kvete  pod  tatranskými  horami  a  srdce 
lidu  plno  slávy  o  dobrém  tom  chlapci  pevně 
věří,  že  ještě  jednou  se  mezi  ně  vrátí,  aby  pomstil 
a  osvobodil  porobený  lid  .  . . 


Vsedlo  několik  židů,  s  ranci  do  vozů  nahr- 
nuly se  ženy,  s  kosami  liptovští  Slováci  pokládali 
se  do  vozu  v  bílých  halenách. 

Stádo  koní  potulovalo  se  rozlehlými  past- 
visky, pod  lesem  jak  rozházené  kamení  mezi 
smrčinami  bělaly  se  roztoulané  ovečky.  Pod  vy- 
sekaným kusem  lesa  v  chládku  smrku  vysokého 
barvila  se  skupina  odpočívajících  kosců  a  žen 
složených   jak   hračky  pod    stromkem   vánočním 

K  západu  řítil  se  junácký  Váh. 

A  tu  —  hle  už — k  nebi  po  levé  straně 

vysoko,  vysoko  z  kraje  vyzvednul  se  zamračený 
Krivaň.  Jak  pyšný  král,  stojící  před  ohromnou, 
nepřekonatelnou  pevností  za  ním  se  vršících  štítů, 
rostl  do  ohromných  výšin  rohatými  svými  útesy. 
Páry  po  něm  lezly,  jak  po  oltáři  když  se  vzpíná 
bílé  kadidlo. 

Mocněji  zadýchaly  větry  a  mraky  jak  po- 
trhaní ptáci  obrovští  rychle  klesaly  s  němými 
svými  křídly  do  hlubin  Krivaňských  propastí. 
Dešti  do  bělá  omyté  skály  vylehiy  v  jasnu  jako 
zjevení. 

Nedlouho  však  potrval  vzácný  ten  zjev  od- 
krytého Krivaně.  Nové  páry  rozestřely  se  po  jeho 
úbočí,  znovu  se  zavřela  vzdálená  jeho  rubiska, 
mraky  potemnělé  těžce  nalehly  na  širokou  jeho 
hruď.  Zmizely  div-oké  útvary  vyceněných  skal, 
mrákavy  zahalily  i  rohaté  jejich  témě  a  hrůzná 
výška  mrtvolného  strážce  rabovaného  Slovenska 
dala  se  už  jen  tušit.  Osmutněl  zlatorodný  Krivaň, 
osmutněly  i  čerňavami  zahalené  štíty  v  děsném 
klidu  snících  hor  a  očím  pro  potěšení  zůstala 
už  jen  zas  ta  v  jasu  letního  záření  rozkládající 
se  dolina  s  osiepujícími  požáry  v  slunci  se  pře- 
valujícího Váhu. 

Do  Hrádku  už  byla  jenom  stanice. 

V  otevřených,  širokých  dveřích  vozu  čtvrté 
třídy  na  břiše  leží  řada  Slováků,  za  nimi  druhá 
řada  stojí  a  dýmí  a  s  úsměvem  hledí  na  divoce 
krásný,  mateřský  svůj  kraj. 

Z  kteréhosi  okénka  sletěl  ženský  šáteček. 
Jak  motýlek  ploval  vzduchem  podél  rozjíždějí- 
cího se  vlaku  a  z  vozu  deset  rukou  vylítlo  za 
vonným  tím  hadýrkem.  Na  zem  s  vozu  mžikem 
převalil  se  jeden  z  nich.  Šáteček  měl,  ale  zůstal 
na  stanici.  Jen  smích  mu  zůstal  odměnou. 

Vlak  opatrně  se  plaze  po  pevných  hrázích, 
stavěných  proti  jarním  bouřím  rozzuřeného  Váhu, 
těžce  oddychoval  ke  Králové  Lehotě.  Jaký  tu 
byl  malý,  nevinný  a  čistý  —  jak    krotce  po  ka- 


mení blkotal  tolikerou  smrtí  proslavený  Váh ! 
Ani  by  nikdo  nevěřil,  že  tolik  zhubil  lidských 
životů,  když  sněhy  rozvodněn  a  rozzuřen  dešti 
hráze  trhá.  pole  hltá,  k  zemi  klade  nejpyšnější 
jedle,  shazuje  statky,  proudem  ohromným  za- 
lévá celé  dědiny. 

U  Vážce  tratí  se  Váh,  od  Strb  k  východu 
už  hrne  se  Poprad. 

A  Tatry  —  velebné,  vysoké  Tatry  —  zba- 
veny chmur  a  zahaleny  v  roušku  modravou  v  plné 
své  nádheře,  v  celé  své  hrůze  vzhůru  se  klenou 
před  žasnoucím  zrakem.  Sedla  hor  se  přibližují, 
už  z  daleka  je  vidět  pěnící  se  vodopády,  na 
vrcholcích  svítí  věčný  sníh.  Jak  pluky  obrů  za 
sebou  i  vedle  sebe  tisknou  se  ty  řady  horských 

velikánů  a  oltář  na  oltáři,    hřbet  na  hřbetu 

ústa  oněmují,  oči  jakoby  hltaly  hrozné  to  pano- 
rama věčnosti    —   — 

Buď  vítána,  perlo  Slovenska! 


Poprad  se  strany  jedné,  Velká  na  straně 
druhé  tak  obě  města  leží  na  Spišské  pláni 
pod  velebou  ohromných  tatranských  hor.  Jenom 
hvizd  páry  ruší  velebný  klid  tohoto  zásvětí,  černé 
prapory  dýmu  z  popradských  továren  smutně 
vlají  nad   pohřbenou  jeho  čistotou  —  — 

Nádraží  hřmělo  zmateným  hukotem  v  uzlu 
se  tu  křižujících  železnic.  Zlákán  úsměvem  pěk- 
ného počasí  sjížděl  se  z  Pešti  všechen  květ  uherské 
koruny,  aby  odtud  se  rozprchnul  a  v  horách 
zapadnul  po  lázních  Smokoveckých  i  Lomnických, 
v  Kéžmarku  i  Bělanech.  Ekypáže  s  černými  open- 
tlenými  kočiši  uherských  velmožů  i  ošumělé  vozy 
fiakrů  na  vše  strany  rozvážely  pestrobarevné  to 
kvítí  uherského  přepychu,  toužícího  po  děsivé 
přírodě  Karpatských  hor.  Spišští  Slováci  skromné 
se  krčili  a  tísnili  se  svými  ranci  ke  zdím  perronu 
přeplněného  přijíždějícím  i  odjíždějícím  panstvem. 
Horalé  v  košíčkách  ku  koupi  poníženě  nabízeli 
kytky  plesnivce*)  a  všeliké  ozdůbky  urobené 
z  karpatských  bylin  —  do  zjitřeného  šumu  buf- 
fetu  hřměly  vlaky,  křičeli  nosiči,  v  náručí  mla- 
ďounké  matky  zaplakalo  děťátko  —  — 

Stranou  zůstal  nesnesitelný  ropot  hlučícího 
davu,  spěchajícího  k  březovému  háji,  kde  vířila 
cikánská  hudba.  Dál  a  dál,  stále  dál  do  hloubi 
parku,  plného  houštin  smrkových  a  pohádkových 
koutů  nesla  se  moje  touha  až  tam,  kde  nad  šum- 
ným  Popradetn,  na  konci  ztichlého  sadu  bylo  to 
místo,  po  kterém  tolik  prahlo  srdce. 

Na  malé  výšině  stál  gloriett  zakrytý  se  tří 
stran  smrkovou  houštinou  a  jen  s  jedné  strany 
otevřený  v  překrásný    rozhled    k  Tatrám. 

Jaké  to  nesmírné,  svým  katnenným  tichem 
mrtvé,  svou  skutečností  živé,  svou  velebnosti  ne- 


zapomenutelné  divadlo  duši  lidskou  ohromující 
přírody!  Z  širých  rovin  v  nepohnutém  klidu  jak 
obrovské  katedrály  stále  výš  a  výš  až  do  závrat- 
ných končin  nesly  se  tu  černé  bašty  tatranských 
hor.  Což  jsou  mírné  boky  zasmušilé  Matry  proti 
téin  drtivým  obrům  Vysoké  Tatry,  jejíž  zubaté 
hřebeny  jak  zpřelámaná  páteř  mnohotvárné  obludy 
hrbatila  se  nad  širou  rovinou  k  východu  se  roz- 
virajicí  krajiny!  Jaký  to  rozhled  I  Lysé  ty  hlavy 
k  nebesům  jen  letí  a  nebesa  celují  holá  jejich 
temena  —  prsa  se  úží  —  duše  před  jejich  dě- 
sem se  chví  —  —  —  Od  Krivané  na  křídle  zá- 
[ladním  stále  vzhůru  k  východu  až  po  majestát 
Gerlnchu  drze  k  nebi  hrozí  Velického  štít  a  za 
nim  nové  nedohledné  výšky,  nedohledné  hloubky, 
nedohledné  šířky  přes  štít  Slavkovský  na  východ 
k  velkému  štítu  Lomnickému  až  po  sniéšně  malou, 
už  jen  jako  pro  smích  s  obry  závodící  Třínožku. 

Do  dálek  blýskají  sněhy,  ledové  mraky  ja- 
koby lízaly  Slavkovského  štítu  nahý  bok,  chumle 
mlh  jak  čmáry  kladou  se  do  Sedla  Polského, 
jiné  zapadají  v  strašný  klín  štítu   Veli  kého. 

A  nade  vší  n  tím  Lomnický  štít  jak  starý, 
šedivý  král. 

Tatranské  hory! 

Když  Brezťíané  na  salaši  kdysi  zbojníka  — 
horního  chlapce  —  střelili  do  prsou  —  ucpal  si 
chlapec  ránu  dlaní  a  rozběhnul  se  do  vršku,  aby 
ještě  jednou  a  naposled  shlédnul  divukrásné  své 
liory.*) 

Tu  mocnými  rysy  věčnosti  psaná  čněla  k  nebi 
zkamenělá  historie  mnoha  tisfcletí,  tu  v  bouřích 
řval  hněvný  Paromův  hlas,  tu  kdysi  rejdiště  bý- 
valo tatranských  vil,  bosorek,  vodních  panenek, 
ozrut  a  mátoh,  slibek  mladých  i  starých  strig  — 
lu  Runy  —  paní  zemné  hlídaly  pole  diamantová, 
a  Kovlad,  skalní  duch  střežil  zde  skryté  poklady 

a  zahrady  rajských  jablíček —     Království 

horních  zbojníků,  sídlo  strašných  propastí  a  str- 
mých turní  —  jen  kamzík  štíhlou  nohou  dupe 
tvrdou  tvoji  zem  a  rozpustile  v  tichu  vříská 
svišť  —  —   

*)  Pokorný,  »PoťjIky  po  Slovensku*. 


Oh,  divukrásné  hory  tatránskél 

Celá    vaše    sláva,   jak  z  jiného  svčta  vzduch 

když    zavane    plný    nadpozemské   vůně  — 

tichým,  usínavým  šeptem  dobývala  se  z  hloubi 
tu  pod  nohou  šumícího  Popradu. 

Schylovalo  se  k  večeru. 

V  hlubokém  sedle  Polském  hledala  mračna 
své  obvyklé  lože,  mrákavy  jak  černé  tkanivo  obe- 
stíraly  zvolna  široké  boky  Gerlachu. 

Soumrak  se  snášel  na  bílé  čelo  Slavkovského 
štítu.  — 

Jak  těžké  závoje  padaly  olověné  ty  čeriíavy 
na  Vysoké  Tatry,  v  rozšklebených  tlamách  chmur 
ztrácel  se  už  i  Velický  štít  a  táhlý  Nos. 

I  na  západ  čeřily  se  střapaté  trhance  mlžin  a 
jen  Krivaií  v  jasný  vrchol  vřele  ještě  líbalo  slunce. 

V  tiché  ztrnulosti  spočinula  nesmírná  ta 
spousta  zčernalých  hor. 

Páry  rostly. 

Hory  v  mlhových  svých  čepcích  zdály  se 
ještě  dvakrát  vyššími,  až  se  ztrácely  ve  sférách 
nekonečnosti. 

Pojednou  zcelily  se  všecky  ty  pluky  putují- 
cích par  ve  hmotu  jednu  a  přikryly  obraz,  jako 
když  spadne  opona. 

Za  mlhami  jiný  svět  dal  se  už  jen  hádat. 

Ale  pojednou  —  Bůh  ví,  co  se  tam  nahoře 
dělo  —  z  temného  moře  mraků  a  hor  vyrostl 
napřed  bílý  ostrov  —  oblak  zbledl,  zkypřel  a 
pojednou  jak  do  peřinek  bílých  lehlo  si  sluníčko. 

Ještě  jednou  se  zachvěly  vlny  vzduchu,  mračna 

ještě  jednou  svalila  se  do  propasti A  znovu 

uhodil  Gerlach  drzým  svým  čelem  do  klenby 
nebes,  do  výšky  vylétly  zuby  hor  jak  rozervané 
trosky  paláců  —  a  v  jejich  klínu  stříbrem  zasví- 
tily bystřiny  —   — 

V  sálavém  požáru  svítilo  nebe,  zlato  nad 
Krivaněm  krvácelo,  růže  západu  temněly  v  nach, 
nach  severu  stápěl  se  v  noc. 

A  den  usínal slunce  zvolna  klesalo  za 

obzor. 

Hory  zmizely. 

Na  nebi  svá  místečka  hledaly  si  hvězdy. 


lyf       % 


^ 


lir 


% 


Ladislav  Quis: 


OD  KOSMOPOLITISMU  K  NACIONALISMU. 


rvi  árodní  literatura  tedy  nepředpokládá  nikterak  u  českého    básníka    chtěl   jako    plus,    se   nemýlil. 

^    uzavírání  se  proti  literaturám  cizím,    ba  na-  Ale    základ,    na    němž    budoval,    nebyl    správný, 

opak   již    soutěž    s  těmito    vyžaduje    dokonalé    si  ovšem,   jak    ukázáno,    nikoliv  jeho   vinou.     Když 

jejich  osvojení.  svůj  program  psal,  byly  poměry  a  proudy  světové 

A    toho    také    Neruda  již  od  počátku   žádal,  právě  jiné,  než  potom.  A  pak  —  a  to  opět  není 

v    tom    a    v    těch    -slovanských    konsekvencích«,  jeho    vinou  —  nebylo    mu  od  vrstevníků,  ba  ani 

t  j.  právě  v  těch  individuelních  zvláštnostech,  které  od  epigonů  dobře  porozuměno. 


Však  Neruda  pochopil  rychle  změněné  tyto 
poměry  a  jich  důsledky  pro  svou  theorii.  To  vi- 
děti již  z  výše  citovaného  feuilletonu  v  »Casu<i; 
ale  s  novým  programem  neb  nějakou  opravou 
jeho  zatím  nevystoupil.  Také,  pokud  vím  a  se 
pamatuji,  o  takových  věcech  ani  v  důvěrném  svém 
kroužku  nemluvíval.  Chtěl  asi,  aby  se  mu  věc 
úplně  vyjasnila  a  vykrystalisovala;  bál  se  asi,  by 
se  snad  v  něčem  neukvapil.  Snad  také  měl  za  to, 
že  zahájený  jednou  směr  se  nesmí  náhle  rušiti, 
ale  že  mu  jako  nutné  vývojové  fási  musí  býti 
dopřáno  dosti  času,  by  se  vyžil,  připraviv  půdu 
zase  novému,  lepšímu. 

Buď  tomu  jak  buď,  Neruda  zůstal  v  reservě 
a  jen  pozoroval.  Ale  sám  pro  sebe  z  těchto  změn 
učinil  důsledky,  a  to  pronikavé. 

Pohlédneme-li  na  druhou  dobu  Nerudovy 
činnosti  literární,  počínající  v  letech  sedmdesátých, 
shledáme,  že  se  obrátil  zcela  na  půdu  literatury 
národní.  »Trhani«,  »Malostranské  povídky*, 
»Ballady«,  »Prosté  motivy«  a  »Zpévy  pá- 
tečník jsou  toho  nejvýmluvnějším  dokladem. 
Ba  ani  'Kosmické  písně«  netřeba  tu  vyjímati, 
vždyť  i  v  nich  nalézáme  charakteristické  rysy  české 
individuality. 

To  vše  jest  ryze  české,  bude  tvořiti  vždy 
ozdobu  a  chloubu  naší  národní  literatury  a  patří 
tím  i  do  literatury  světové. 

Teprve  pak,  když  vše  to  napsal  a  tak  činem 
ukázal,  jakým  směrem  po  jeho  náhledu  naše 
literatura  má  dále  pokračovati,  teprve  když  své 
dílo  již  úplně  dokončil,  na  sklonku  svého  života, 
když  stál  jako  všemi  uznaný  vůdce  v  čele  českého 
spisovatelstva  a  tedy  mohl  právem  doufati,  že 
slovo  jeho  bude  slyšeno,  odhodlal  se  promluviti 
veřejně.  Ale  nebyl  to  již  programový  článek  jako 
»Nyní',  plný  všeliké  metafysiky  a  abstraktnosti. 
Také  již  tu  nebyly  apodiktické  výroky,  jako  ci- 
tovaný již:  ^literatura  nesmí  být  již  ani 
národní«,  jemuž  tak  mnozí,  jak  se  ukázalo,  tak 
špatné  rozuměli  —  ani  jako  pozdější  jeho  dictum: 
•  Cistě  národní  literatura  jest  pouhý  ne- 
smysU  (»Obrazy  života*  IStJO  v  článku  -Ze 
v  z  d  u  ch  u,  na  str.  327),  což  opět  špatně  chápáno. 
Neruda,  nestaraje  se  tedy  již  o  postavení  něja- 
kého nového  ideálního  programu,  přistoupil  jako 
starý,  zkušený  bojovník  přímo  k  jádru  a  řekl  to,  co 
myslil  a  chtěl,  prostými,  za  to  ale  zcela  konkrét- 
ními slovy,  nepřipouštějícími  dvojjakého  výkladu. 
Při  tom  uchopil  se  věci  úplně  z  praktické  stránky, 
a  aby  nikde  snad  nenarazil,  znal  se  nejen  k  omy- 
lům vlastním,  ale  bral  nad  to  i  na  sebe  chyby 
všech  ostatních,  s  nimi  se  ztotožňuje.  Vystupuje 
tu  zcela  skromně  a  nepřikládá  náhledům  svým 
neomylnost;  naopak  připouští  sám,  že  jsou  opra- 
vitelné.  Na  pohled  mu  neběží  o  vyčerpání  látky, 
ale  jen  o  některé  poznámky  a  pokyny;  není 
v  tom  žádné  doktríny  a  žádného  mistrování,  žádné 
soustavnosti  a  přece,  přečteme-li  a  uvážíme  si  věc 


důkladně,  poznáme,  že  řekl  tu  Neruda  vše  i  to, 
co  nenapsal.  Také  nevystoupil  při  tom  nikterak 
v  neobyčejné,  slavnostní  pose,  naopak,  zvolil  si 
k  tomuto  vystoupení  obyčejný  nedělní  feuilleton 
a  do  toho,  mezi  různé  jiné  věci  zastrčil  nená- 
padně to,  co  chtěl  říci  svým  mladším  druhům. 
Jest  tam  ovšem  mnohé,  nač  dnes  již  hledíme 
snad  jinak  a  zase  mnohé,  co  asi  s  nynějšího  stano- 
viska by  se  již  nezdálo  zcela  správným  nebo 
nutným,  ale  jsou  to  jen  věci  vedlejší  nahodile 
přimísené,  věc  sama  vystižena  úplně.  O  svém  ně- 
kdejším programu  Neruda  tu  nemluví,  ale  také 
ho  neodvolává;  nebylo  toho  třeba  ;  co  v  něm 
bylo  vadného,  padlo  dávno  již  samo  sebou. 

V  tom,  co  bylo  dobrého  a  správného,  zůstal 

si    Neruda    důsledným    i   po    osmadvacíti   letech. 

Dne  25.  září    1887  přinesly    »Národní  Listy* 

v  čísle  263.   obvyklý  nedělní  Nerudův  feuilleton 

napsaný  dne  24.  září  t.  r. 

Feuilleton  ten  počíná  zcela  nenápadně  zmín- 
kou o  pohřbu  purkmistra  Vališe,  přechází  pak 
k  nedávnému  úmrtí  Rudolfa  Pokorného  Akcen- 
tuje jeho  ryzí  českost,  obrací  se  k  tehdejším 
literárním  poměrům  a  vyslovuje  různé  běžné 
stesky  časové  o  obecenstvu,  které  pozbývá  chuti 
ku  čtení,  o  nakladatelích,  kteří  příliš  mnoho  a 
bez  výboru  vydávají  a  tím  právě,  podávajíce  mu 
knihy  slabé,  čtenáře  disgustují.  Teprve  v  druhé 
polovici  feuilletonu,  na  konci  iřetího  sloupce  při- 
stupuje mistr  k  věci  vlastní  a  tu  již  třeba  uvésti 
jeho  slova : 

•  Hezký  kousek  viny  na  nastalém  disgustu 
má  ale  ovšem  také  spisovatelstvo  samo.  Položme 
si  ruku  jen  upřímně  na  srdce  a  řekněme:  při 
rozvoji  literatury  nedbali  jsme  dostatečně  roz 
voje  národního  ducha.  Nepsali  jsme  pro  národ 
dle  jeho  potřeby,  dle  jeho  ducha,  jeho  poroz- 
umění. Mnoholi  pak  je  toho,  co  z  pěkné  té  naší 
literatury  stalo  se  živým  majetkem  národu,  co 
vštípilo  se  do  jeho  paměti,  rozmnožilo  vlastní 
jeho  myšlenkový  podklad,  zachvělo  mu  srdceml.? 
Jediný  z  nás,  který  skutečně  a  v  plném  slova 
s^myslu  byl  českým  básníkem,  stejně  velký  jako 
Cech  i  jako  básník,  znající  spojit  požadavek  umě- 
lecký s  požadavkem  národním,  byl  ten  nebohý 
kaplánek  klecanský,  záhy  nám  odňatý  Beneš  — 
my  ostatní  nedovedli  jsme  spojit  individuelní  se 
všeobecným,  rozvoj  národu  s  rozvojem  umění. 
Důležitá  dvě  desítiletí  nechali  jsme  uplynout, 
aniž  bychom  zlatého  toho  času  byli  dosti  vy- 
datně použili,  celou  řadu  značných  talentů  ne- 
chali jsme  utrmácet,  aniž  bychom  jich  byli  řádně 
využitkovali  —  plnou  tíhou  netrefí  nás  jednotlivé 
ta  výčitka  arci  žádného,  ale  najisto  všechny  do- 
hromady, každý  má  z  viny  část  svoji  určitou. 

Pracovali  jsme  dosti,  je  pravda.  Ale  pěstovali 
jsme  jakous  »literaturu  o  sobě«,  ne  literaturu 
českou.  Napsána  jsou  díla  krásná,  trvalé  a  velké 
umělecké    ceny;   ale    díla    ta    nemají   vždy    dosti 


význačnosti  české,  mohla  vyjíti  u  kteréhokoliv 
národa  jiného,  a  také  tamten  zas  národ  by  ne- 
byla označila  zvláštností  svou  nčjakou.  Šli  jsme 
kolem  domácích  svých  pramenů,  jako  by  jich  ani 
nebylo,  nedotkli  se  téměř  ani  velkolepých  svých 
dějin,  z  nichž  možno  vyvádět  jednotlivé  heroy  a 
heroické  činy  pro  uměleckou  ťormu  již  jakoby 
ulité,  nevšímali  jsme  si  svých  kouzelně  krásných 
mythů,  z  nichž  možno  utvářet  postavy  přímo 
slunné  duševní  krásy  a  novosti  nikde  netušené, 
aniž  mudrosloví  svého  lidu,  z  něhož  možno  uvést 
do  světového  básnictví  ethické  názory,  rovněž 
nové,  jako  diamantově  čisté.  Ve  své  radosti,  že 
zlomili  jsme  pouta  dříve  nás  vížící,  že  strhli  jsme 
zdi  a  valy  rozhled  a  procházku  po  volném  světě 
nám  zabraňující,  zašli  jsme  mnohdy  do  cizoty 
zase  příliš  daleko,  tak  že  jsme  v  ní  tonuli,  chuti 
k  návratu,  smyslu  pro  domácnost  svou  pozbývali. 
Vychovávali  jsme  literaturu  moderního  Čecha; 
ale  často  zapomenuli,  že  Cech  ten  má  být  ovšem 
roven  všem  lidem  ostatním,  nikoli  ale  s  ostat- 
ními stejný.  Odívali  jsme  se  v  jakous  básnickou 
uniformu  světovou,  a  oni  jsou  zatím  do  té  velké 
básnické  armády,  do  toho  "básnictví  světového* 
přijímáni  jen  ti,  když  přicházejí  v  kroji  svém 
osobitém,  řekněme  národním. 

Literatura  češtěji,  národněji  se  vyvinující 
mohla  mít  na  rozvoj  český  za  posledního  času 
vliv  nesmírný.  My  máme  ovšem  pro  počínání  své 
omluvu  jednu  vážnou.  Myslili  jsme  zajisté,  upřímně, 
poctivě,  že  to  půjde  i  bez  nás  » literátů  pěkných*. 
Byli  jsme  přesvědčeni,  že  politický  život  rozvine 
se  až  ku  krásným  nějakým  cílům  prací  faktorů 
ostatních,  a  my  zasedli  opodál  a  oddali  se  svým 
fantasiím.  Byla  to,  jak  vidíme,  mýlka,  měH  jsme 
se  súčastnit  v  boji,  jak  toho  požadoval  národ 
mladý,  teprv  rostoucí.  A  zabředli  jsme  do  těch 
svých  fantasií  tak,  že  je  nám  návrat  dosti  obtížný. 
My  se  skoro  bojíme  už  thémat  českých,  zdáť  se 
nám,  upřímně  řečeno,  že  nejsm.e  na  ně,  na  vskutku 
básnické  a  zcela  samostatné  jich  zpracování  ani 
dosti  více  silni. 

Ba  my  se  rádi  vyhýbám.e  i  každé  vlastenecké 
narážce,  vlastenecké  básni  atd.,  ovšem  že  zase 
z  příčin  jiných.  Myslímeť,  že  taková  báseň  ne- 
patří ani  do  poesie.  Papouškujeme  po  Němcích : 
>Ein  politisch  lied  —  ein  garstig  lied!«  Nechme 
jim  ale  pořekadla  jejich;  vzdor  pořekadlu  uvede- 
nému mají  Němci  sami  přece  překrásné  básně 
vlastenecké,  skutečné  básně.  Rád  bych  také  věděl, 
proč  by  vlast  a  národ,  rovnost  a  volnost  měly 
býti  méně  poetickými  thematy  než  jaro  a  les, 
růže  a  slavík,  měsíční  svit,  milost,  přátelství  atd.i 
Jen  když  je  to  skutečná  a  v  pravdě  krásná 
báseň  —  vlasteneckou,  časovou,  politickou  buď 
si  pak  jakkoli  I  Vždyť  proto  nechci  přece,  aby 
poesie    stala    se    služkou    politiky,    nýbrž    iejfm 


andělem  strážným,  nechci,  aby  utonula  ve  vášních 
časových,  nýbrž  aby  nás  sprovázela  věrně  při 
bojích  našich,  nadchla  nás,  šlechtila  nás,  udržo- 
vala nás  na  pravé  lidské  výši.  Nastane-li  mír,  oddej- 
me se  třeba  hrám  a  fantasiím;  teď  ale  jsme  v  boji. 

To  vše  jsou  myšlenky  jenom  porůzné,  ne 
systematické,  jak  právě  tryskají  z  duše,  jež  je 
jimi  plna.  Mnohé  slovo  není  tu  snad  zcela  správné, 
je  opravitelné  a  leckterý  výrok  snese  ještě  další 
a  ob-írnou  diskusi.  Snad  také  někdo,  komu 
právě  vhod,  použije  výroku  ve  smyslu  zpáteč- 
nickém  a  bude  z  něho  dokazovat  zhoubnost  vol- 
ného moderního  literárního  .směru  vůbec,  pro- 
spěch obmezeného  horizontu  zvlášť.  Neškodí. 
Chci  jen,  aby  básníci  a  spisovatelé  naši  o  pro- 
neseném přemýšleli  se  mnou,  a  vím:  pravý  bás- 
ník, opravdivou  snahou  se  nesoucí  spisovatel  mi 
porozumí.  Tak  jako  bych  naší  mládeži  neúnavné 
a  rok  co  rok  připomínal,  aby  se  učila  šermu  a  byla 
si  jista  ramene  svého  pro  všechny  těžké  případy, 
takž  bych  také  poetům,  »mladíkům  véčným«, 
•  bojovníkům  duševním*  připomínal  stejně  ne- 
únavně, že  jejich  slovo  je  ve  službě  vznešené 
věci  mečem  nejpádnějším,  jejich  velitelské  heslo 
komandem  nejmocnějším,  vedoucím  voje  nejna- 
dšenější, rozhodujícím  bitvy  nejtěžší  a  nejkrutější!* 

Tak  promluvil  Neruda,  to  byl  jeho  literární 
odkaz  —  ale  slova  jeho  zalehla  tehda  nepovšim- 
nuta v  denní  vřavě,  a  myslím,  že  z  těch,  jimž 
svědčila,  málo  který  si  je  přečetl,  z  těch  pak  zase 
málokterý   je    uvážil,  a  že    se  jimi  neřídil    nikdo. 

Proto  vyhrabal  jsem  tento  od  starších  snad 
dávno  již  zapomenutý,  mladším  pak  z  velké  části 
asi  neznámý  feuilleton  Nerudův  z  haldy  zežlout- 
lých,  rozpadávajících  se  již  novin,  nejen  bych 
jej  zachránil  od  nezaslouženého  zapomenutí,  ale 
i  proto,  že  mám  jakousi  naději,  že  dnes  ta 
upřímná  a  vážná  slova  zesnulého  mistra  zazní 
mocněji  a  snad  i  v  pravý  čas,  že  padnou  na 
úrodnější  půdu  a  že  dojdou  toho  ohlasu,  který 
jim  pro  jejich  důležitost  právem  přísluší.  Neruda 
žádal  si  výslovně  diskuse,  ale  k  té  tehda  ne- 
došlo. Nuže,  ani  po  tolika  letech  není  ještě  pozdě. 
Ba  myslím,  že  jest  právě  nyní  na  rozhraní 
věků  a  období,  teď  když  se  již  připozdívá,  na- 
nejvýš na  čase,  o  těchto  věcech  důkladněji  uva- 
žovati a  si  pohovořiti. 

Bylo  by  zvláště  na  mladší  a  nejmladší  gene- 
raci,'by  se  chopila  daného  podnětu;  myslím,  že 
otázka  ta  palčivá  a  že  nesnese  odkladu. 

Zběžný  náčrtek  tento,  v  němž  jsem  se  snažil 
hrubými  a  zběžnými  jen  rysy  naznačiti,  jak  Ne- 
ruda započav  činnost  svou  literární  jako  kosmo- 
polita,  dokončil  ji  jako  čistokrevný  nacionalista, 
dosáhl  by  více  než  žádal,  kdyby  dal  podnět 
k  těmto  rozpravám.  —  A  dojde-li  k  nim,  nechať 
aspoň    tentokráte  nevyzní  na  piano. 


w     ik     W     lir     w     %     lif 


Miloslav  Silén: 


lesní  hřbitov. 


Oíín  lesa  zelený  spi  na  omšených  schodech, 
šer  z  hloubi  jímavý  se  chvěje  mřížemi 
a  svatá  tišina,  že  slyšet  plachý  oddech 
všech  zvěčnělých  se  vlnit  pod  zemí. 

Duch  Boži  zářící  se  třese  nad  propastí 
a  poutník  zbloudilý  kříž  ve  tmách  objímá, 
světice  zářná  po  nebeské  vlasti 
bolestně  blankytnýma  touží  očima. 


A  jinde  anděl  nad  hrobem  se  sklání, 
vzpomínka  ráje  líc  mu  rumění, 
a  zlaté  lilije  v  bolestném  usmívání 
ke  křížů  bílému  se  tisknou  kameni. 

Když  luna  večerní  jak  nvvá  smutku  sestra 
jde  krokem  stříbrným  tou  mrtvou  zahradou, 
tu  z  modré  houštiny  přes  horská  luka  pestrá 
se  lané  bázlivé  až  k  mřížím  přikradou 


a  okem  nevědomky  jímajícím 
zateskní  dlouze  v  mříže  setmělé, 
jak  z  černých  cypřiší  hřbitovem  spícím 
se  třpytí  zkamenělí  andělé  .  .  . 


V  JESENI. 


Oedivý  mrak  co  chvíli  nebem  kmitne 
a  vítr  nesmělý  vlá  z  chladných  pahorků, 
že  slyšet  břízy,  zlaté,   útlocitné, 
ševelit  elegicky  snivou  báchorku. 

Park  zámecký  se  choulí  v  dlouhé  stíny, 
mdlé  listi  usedá  na  ztichlém  fontánu, 
melancholicky  sličné  georginy 
zděšené  rumění  se  v  šero  altánu. 


V  houštinách  zdřímlých  pramen  nezakvílí, 
po  terasách  juž  růže  věnců  nevěsí, 
jen  astry  tesklivé  své  nyvé  stonky  chýlí, 
kde  utkvěl  před  chvílí  zrak  smutné  komtessy: 

Po  stupních  bělostných  do  vonných  komnat  vchází, 

šat  její  vlní  se  jak  záře  modravá, 

stín  roste  večerní  a  siré  zimostrází 

do  oken  zblankytnělých  temně  vyvstává. 


Z  tichého  hřbitova  se  bledý  Kristus  dívá 

přes  zasmušilé,  vlhké  mřížoví 

a  silhouetta  jeho  trpělivá 

se  hříží  v  západ,  teskně  růžový  .  .  . 


Gabriela  Preissová: 


LABUTÍ   PÍSEŇ 


I  enkráte  Martinek  i  starý  jeho  tchán  nahlédli, 
*  že  má  Kajt  pravdu,  a  v  nejbližším  jaře 
už  zase  viděl  je  Kajt  oba  v  oddechu  na  vyrov- 
naných kmenech,  hlavy  na  loktech  jen  se  mlčky 
na  slunci  vyhřívali  —  oč,  že  by  se  dole  za.  stá- 
lých poznámek  lidí  tak  brzy  nedovedli  upokojit  ? 
Kajt  zatáčeje  se  v  těch  myšlénkách  do  písči- 
tého neostíněného  úvozu,  vzpomněl  si  ještě,  že 
si  musí  sehnat  do  zimy  nějakého  spolehlivého 
učedníka.  Člověk  vyhlížel  důstojněji,  když  si  sám 
nemusil  tu  kabelu  táhnout  a  všelikou  drobnou 
práci  chystat.  S  posledním  učedníkem  měl  sice 
zlou  zkušenost,  kluk  si  nejspíše  myslil,  že  je  obuv- 
nické řemeslo  nějaký  holubník,  a  hlásila  se  mu 
vůbec  jen  poslední  dvě  léta  samá  taková  padav- 
čata  —  ale  proto  se  přece  nad  celou  lidskou 
mládeží  nemusilo  zoufat. 


KORUTANSKY    ODRAZEK. 
Pokrač. 

Proti  němu  kráčel  teď  vytáhlý  člověk  s  ko- 
šíkem na  ruce  a  kazajkou  na  holi  —  Kajt  jej 
poznal  po  osluněných  botách  s  červenou  lemůvkou, 
jež  měl  v  loni  v  práci  —  byl  to  bývalý  čeledín  ze 
silniční  hospody,  který  teď  sloužil  někde  u  pan- 
ských u  svatojirského  jezera. 

"■Kam  pak,  Jakube  — ♦  oslovil  jej  Kajt  k  vůli 
těm  botám  sám,  když  se  sblížili  už  na  pozdrav  — 
»a  pořád  v  mé  obuvi  ?« 

"Poslala  mne  milostpaní  správcová  pro  kachny 
do  dolejšího  mlýna,  mají  prý  tam  zvláštní  pěkný 
druh  —  o  ten  musím  říci,  víme,  jiný  přinést  ne- 
smím — «  dotkl  se  Jakub  vtipně  ukazováčkem 
špičky  nosu. 

»Co  je  na  naší  straně  pěkného  — «  děl  Kajt 
bez  úsměvu  jen  z  upřímného  předsudku  proti 
všemu  zahraničnému — »může  tady  zůstat. « 


»Za  peníze  se  dá  koupit  na  světe  všechno  — « 
soudil  Jakub,  vysloužilý  voj:ik. 

»A  u  nás,  panečku,  je  penťz  dost.  K  vůli 
naSim  kizním  a  khíšterním  pokojům  přijelo  k  nám 
letos  jedno  panstvo  z  takové  diílky,  že  platili 
jenom  čtyři  tisíce  za  dráhu  —  jejich  chňva  mi 
to  sama  řekla.' 

Kajt  o  pravdě  vysol-ré  té  sumy  nepochyboval, 
nicméně  jej  to  kmitající  bohatství  ani  na  široko 
rozevřená  ústa  Jakubova  ncohrumily.  Více  mu 
záleželo  na  pevné  duši  jeho  bot.  »A  při  všem 
tom  bohatství  pořád  jedna  obuv?'  přiklonil  také 
vychloubačovy  zraky  k  zemi. 

»Ale  kde  pak  — •  bral  Jakub  znovu  ukazo- 
váčkem svůj  důvtip  za  svědka  —  »to  jen  na 
tvrdou  cestu  jsem  si  je  vzal.  Když  jsem  se  ale 
poprvé  s  nimi  posadil  na  kozlík  kočáru,  povídá 
milostpán  pan  správec :  ,S  takovými  horáckými 
botami  mi  podruhé  nelezte  do  kočáru  — '  tak 
jsem  si  musil,  víme,  hned  dát  dělat  pěkná  perka, 
tam  od  ševče,  který  i  pánům  šije;  už  mám  doma 
dva  pÁry  od  něho.« 

Teď  teprve  pohodil  Kajt  netrpělivě  na  lameně 
kabelou  nad  tou  hloupou  řečí.  "I  jen  si  dávej 
dělat  třeba  čtyry  páry  do  roka,  třeba  že  se  jen 
v  kočáře  projíždějí  — «  pousmál  se  skoro  na- 
bíravě,  kráčeje  již  zase  dále. 

>V  tom  leží  právě  nejlepší  pochvala  mé 
práce  — «  sklidnil  se  sám  rozumovou  úvahou  — 
»že  přetrvá  i  tvrdé  cesty,  a  ledajaké  ty  slupky 
pro  kočáry  ji  jaktěživy  zahanbit  nedovedou. »  A  již 
na  tu  rozprávku  s  Jakubem,  sbírajícím  kachny 
po  světě,  ani  myslit  nechtěl 

V  nejbližší  vyhlídce  se  mu  teď  kmitl  hřbitov 
s  kostelíkem  svaté  Valpurgy.  Kajt  sííal  klobouk 
a  poznávaje  z  označených  rovů  z  dálky  jen  vy- 
soký bílý  pomník  svého  bývalého  učitele,  který 
se  ještě  tam  za  hřbitovní  zídkou,  jako  to  měl  již 
ve  zvyku  za  živa,  tiskl  k  odpočívajícím  farářům, 
zašeptal    poskromnělý   jen    dojmem   posvěceného 


místa:  » Vidíte,  pane  učiteli,  že  jsme  to  přece 
v  životě  někam  přivedli  i  bez  vašich  not  a  rovně 
se  držících  písmenek  !< 

A  pošvihl  jej  při  tom,  hned  jak  přešel  vy- 
hlídku hřbitova,  takový  proutek  živého  povzbu- 
zení, že  zrychlil  krok  a  vyvyšoval  svou  nevelkou 
postavu  s  kulatýma  zády,  hezký  kousek  cesty  na 
špičkách,  jako  chlapec  furiant,  který  chce  na 
sebe  strhnouti  pozornost  celého  okolí.  Prozatím 
jej  ještě  nesledoval  nikdo;  jen  kupka  vrabců,  od- 
létajících před  svižným  jeho  pochodem  z  ovesné 
role  na  první  třešňový  strom  u  cesty,  roz^evelila 
ztichlý  vzduch. 

Z  mírných  valů  zahrad  a  polí,  poněkud  již 
postrnišťovaných,  vyhoupl  se  již  před  Kajtovým 
zrakem  čistě  obílený  statek  se  zelenými  okeni- 
cemi a  omšený  zvon,  zavěšený  pod  šindelovou 
vížkou  nad  Obírovou  střechou  i  plechový  voják 
praporečník,  v  bezvětří  jen  přímě  se  vypínající, 
jakoby  Kajta  vesele  pozdravily. 

Oh,  tam  pod  nimi  zůstávali  přece  jen  hodní 
lidé,  i  řekl  by  Kajt  ti  první  lidé  z  okolí,  to  bylo 
to  pravé  Kajtovo  panstvo,  obživující  dvanácte 
členů  čeledi  a  chystající  jim  jen  slíbeným  pří- 
davkem dvanáct  párů  svatomartinské  obuvi. 
Sedlák,  selka,  tři  děti,  starý  pantáta  —  dohro- 
mady šestnáct  párů  mimo  správky  —  to  je  pa- 
nečku už  pořádný,  velký  úkol  člověka!...  Kajt 
vdechl  do  sebe  celý  pramen  Obírova  vzduchu  a 
oči  jeho  se  po  domácku  zasmály  už  i  na  žlutého 
psa  Louská,  spěchajícího  mu  se  stránky,  kde 
Obírova  mladšinka  prádlo  věšela,  v  ústrety. 

»Ale  —  švec!'  zavolala  na  něho  důvěrně 
známá  dívka  hladíc  bosé  nohy  jednu  o  druhou, 
jakoby  si  je  již  chystala  k  míře.    »Štěstí  mějte!" 

A  sotva  že  Kajt  jen  odpověděl  »Bůh  dej!», 
už  zase  hovořila  se  ženskou  hbitostí:  » Jestli  pak 
jste,  ševče,  nezapomněl  přinést  žluté  podkůvky 
pod  kramíííky?«  PoUrač. 


ir     ik     %     %     % 


Jiří  Siimín: 


NA   VLNÁCH 


í  In  pokračuje  pak  třesa  se  a  křivě  úsměšně  své 
^-^  chladné  rty.  Věru,  chápe  prý  dobře,  že  se 
ocitnul  v  pasti.  Co  dělat,  můj  Bože!  Je  dosti 
stár  a  přece  zhloupl.  Řekne  to  otevřeně:  jsou 
pasti  na  lišky,  na  tchoře,  na  zajíce  i  pytlácké 
smyčky  na  vysokou  zvěř.  Nestačí  obratně  lovit, 
má-li  se  zaopatřit  několik  dcer  bez  věna.  Děvčeti 
dovolí  se  všechno,  obdrží  potřebné  instrukce, 
fintí  se,  strojí . .  .  nabízí . .  .  Ale  tu  to  selhalo. 

Matka    zrudla    ještě    více    a    ona    přistupuje 
blíže  s  vytřeštěnýma  očima  . .  . 


NOVELLA.  

Pokrač. 

Ale  on  je  chladný  jako  kámen  a  nemá  po- 
hledu pro  ni.  Hlas  jeho  se  zachvívá  jakýmsi  ne- 
známým tónem,  když  pokračuje.  Je  čestný  muž 
a  řekl  tedy  otevřeně:  zde  to  selhalo!  Raději  by 
si  hlavu  prohnal  kulí  Co  počít?  Zenit  se?  Kterak? 
Služné  stačí  sotva  pro  jeho  potřeby  a  věno 
je  malé.  A  vzít  si  ženu  s  takovým  vychová- 
ním, která  tak  vychytrale  spekulovala  na  jeho 
čest . . . 

Bratr  v  pokoji  čímsi  praštil  o  zem  a  přechází 
těžkými  kroky. 


Matka  zesinala,  ale  přemáhá  se  a  zůstává 
zdvořilou.  Ještě  má  jednu  otázku  —  poslední. 

Pavla  má  malé  věno,  jež  se  snad  z  polovice 
vyčerpá  několikaměsíčním  pobytem  mimo  domov. 
Je  také  třeba,  aby  jí  něco  zbylo  pro  začátek 
těžkého  boje  o  život,  neboť  na  provdání  nelze 
již  myslit.  Její  životní  štěstí  je  pohřbeno.  Třeba 
však  starati  se  o  další  existenci.  Bude  pak  odká- 
zána na  své  vlastní  ruce.  Chce-li  jí  tedy  po  tu 
dobu  dobrovolně  něčím  přispívat? 

Dlouhá   pausa. 

On  věru  není  skoupý,  mluví  zvolna,  hledě 
pozorně  na  bělounké  špičky  svých  nehtíi.  Nosil 
JÍ  vždycky  dárky;  knihy,  kytice,  pamlsky,  vo- 
ňavky, trety  všelijaké,  jednou  dal  jí  zlatý  pří- 
věsek se  svojí  podobiznou,  album  pohledové  .  .  . 
milostivá  paní  se  pamatuje,  sama  mu  děkovala. 
Diví  se,  že  jí  při  tom  nic  nenapadlo  Pro  nic 
a  za  nic  by  přece  dary  neplýtval,  časy  nejsou 
podle  toho.  A  peníze  zde  nebyly  na  místě 

Pavla  už  dávno  neposlouchá,  cítí  jen,  že 
musí  promluvit  slovo,  jež  by  učinilo  konec  této 
bolestně  trapné,  pokořující  chvíli... 

Vždyť  ona  ničeho  nechce,  nikdy  ničeho  ne- 
žádala, aniž  si  pro  budoucnost  čeho  přeje! 

»Tak  tedy  ...  je  dobře  !« 

A  záhadný  pán  vstane  a  poroučí  se  cize. 

Ale  to  není  on  1  To  není  on !  třeští  to  v  Pa- 
vlíně hlavě. 

Co  se  tu  stalo?  Co  je  rozvedlo  tak  po 
jednou?  Jaké  nedorozumění,  jaký  zlý  vliv  zde 
působil  ? 

V  bratrově  pokoji  dopadly  dvéře  a  ch:  optivý 
výkřik  zazněl  v  chodbě,  pak  dušené  klení,  sykot, 
zárazy,  až  pojednou  cosi  prasklo  na  schodech. 

Pavla  zděšeně  vykřikne  a  v  šíleném  strachu 
o  něj  žene  se  ku  dveřím. 

Matka  vstoupí  jí  do  cesty.  Její  studený,  vý- 
směšný, zlý  pohled  přibil  ji  k  zemi. 

Poprvé  sevřelo  se  jí  srdce  studenou  úzkostí, 
jež  propukla  v  křečovitý  vzlykot. 

Ale  matčina  rozhodnost  dusí  rázně  výbuchy 
lítosti  a  hoře.  Nechce  se  rozčilovat  a  kazit  si 
zdraví  k  vfili  ní,  musí  se  šetřiti  pro  své  hodnější 
děti.  Musí  zachránit,  co  se  zachrániti  dá.  S  Pavlou 
je  konec.  Jak  si  kdo  ustele,  tak  si  lehne.  Jen 
aby  byla  pryč  z  domu!  Je  toho  již  plné  město, 
člověk  nemůže  již  vystrčit  hlavy.  A  chvílemi, 
jakoby  již  hrozné  to  břemeno  hozeno  bylo  přes 
palubu,  vzdouvá  výb  jná  loď  života  pyšně  své 
plachty  na  klidných  vlnách.  Za  čtrnáct  dní  při- 
jede divadelní  společnost,  děti  musejí  dostat  nové 
hedvábné  blusy  a  vějíře  z  pštrosích  per  v  pravé 
želvovině.  Člověk  musí  lidem  trochu  zamydlit  oči. 
Jen  kdyby  už  byla  pryč!  Divadlo  ...  to  ještě,  ale 
na    zábavu    by  se  teď  s  dětmi   neodhodlala.   Nu, 


do  masopustu  se  to  trochu  zapomene.  A  sklá- 
dajíc na  rychlo  Pavlíny  věci  zahořekuje  chvílemi : 
Pěknou  výbavu  dceři  chystám!  Čeho  jsem  se 
dočkala  za  svoji  obětavost . . !  O,  kdyby  byl  ta- 
tínek . .  !  A  z  těchto  černých  mraků,  jimiž  zatměl 
se  obzor  dívčina  života,  kmitá  jediný,  chudičký 
paprsek:  Kdyby  se  Bůh  smiloval  a  dítě  zemřelo..! 

A  tak  opouští  Pavla  rodný  dům  ukřičena, 
pokořena,  zdrcena  netroufajíc  si  ohlédnouti  se 
zpět,  nebo  jen  zaplakat.  Ale  kamení,  jež  házejí 
po  ní  ctihodné  ruce,  není  s  to  umlčeti  její  srdce, 
jež  jí  praví,  že  se  stala  obětí  záhadné  zloby,  neb 
nedorozumění,  jež  ji  rozvedla  s  tím,  jenž  ji  ho- 
roucně  miloval  a  pro  nějž  by  i  nyní  život  obě- 
tovala. Nezazlívá  mu,  nehorší  se  na  něj,  jen  lomí 
rukama  a  zoufale  pláče,  neboť  on  připadá  jí  nyní 
jako  onen  jinoch  z  pohádky,  jemuž  zlá  víla  za- 
střela pamět,  tak  že  si  nedovedl  vzpomenouti  na 
svoji  milou.  Oba  trpí  nezměrně,  chodí  podle  sebe 
a  nevidí  se.  Ale  po  dlouhém  utrpení  moc  lásky 
zvítězí  nad  nečistým  kouzlem  a  slunné  štěstí 
vrátí  se  do  srdcí  milenců. 

Tak  octla  se  v  Brně  v  špinavém  temném 
bytě  chudé  tety,  u  níž  stravovali  tovární  dělnici, 
služky  bez  místa  a  děvčata,  jež  přišla  do  města 
hledati  výživy,  v  sousedství  zbědovaných  rodin 
z  jich  smutných  obydlí  ozývaly  se  hádky  a  rvačky, 
konány  policejní  prohlídky,  a  mladé  ženštiny  bez 
práce  odváděny  do  vazby,  nebo  postrkem  do 
domovských  obcí. 

Bylo  zde  plno  hřmotu  a  křiku  se  staveniště 
v  nejbližším  sousedství  a  starý  dům  určený  brz 
kému  demolování  vykazoval  již  četné  trhliny. 
Teta,  nevlastní  sestra  matč  na,  byla  obhrublá  pra- 
covitá ženština,  na  jejíž  rudé,  dolíčkované  tváři 
po  celý  den  pot  neoschl.  Jsouc  velmi  spokojena 
ve  své  bídě  a  práci,  neboť  v  kořenech  své  duše 
cítila  dosud  vetknutý  hrot  vzpomínky  na  neda- 
leké doby,  kdy  surový  manžel  ^živiU  ji  i  četnou 
rodinu,  div  že  nepomřela  hlady,  měla  onu  velko- 
hubou  bodrost  a  dobrotu  prostých  žen,  jež  chlu- 
bivě  ukazují  svou  černou  skývu,  pracně  vyrvanou 
skoupému  osudu,  vždy  ochotny  nasytit  pět  tisíc 
hladových  pěti  chleby  své  životní  moudrosti  a 
mateřských  rad.  Stále  v  dobrém  rozmaru,  žva- 
nila neúnavně  po  celý  den,  bavíc  své  okolí  šťáv 
natými  hrubozrnnými  vtipy,  v  nichž  si  nad  míru 
libovala. 

Co  se  rmoutíš,  děvečko?*  říkávala  Pavle 
vidouc  ji  uplakanou  a  smutnou.  >  Nemysli,  že  na 
tu  věc  každý  tak  přísně  hledí  jako  tvoje  matka. 
Promluv  jen  se  starou  Kaplířkou  na  dvoře,  je 
to  bába  jednou  nohou  už  v  hrobě,  se  soudy  jak- 
živa  nic  neměla  a  ke  zpovědi  chodí  čtyřikrát  do 
roka,  ale  jak  sem  přijde  nová  partaj,  dobelhá 
k  ní,  jen  aby  se  pochlubila,  jak  vyhlížela,  když 
šla    na   oddavky.    No,  věnec    ovšem    neměla . . .« 

Pokrač. 


%     %     liř     ik     ilí     %     ir 


\'.\r.i  Av   lIiADiK: 


EVŽEN  VOLDAN 


IV^ysliš?"   usmál  se  Voldan  ledabyle. 

»Ovšem!  Nczai)omeň,  že  má  peníze,  mi- 
liony . .  a  za  peníze  dosáhne  všechno,  všechno  — 
žádná  ctnost,  žádná  urozenost  neodolá  penězům  a 
moci...  podlehne  každá  1« 

Přišli  na  třídu  Ferdinandovu  oilveriou  již 
|)ředpolední  promenádou 

Zrychlili  krok.  Voldan  se  neciitěl  s  nikým 
zastavovat  Odpovídali  na  četné  pozdravy.  Ně 
kteří  chodci  ohlížř-li  se  za  nimi  a  říkali  si  jména 
spisovatele  i  [)olitika.  Vuldan  přijímal  pozdravy, 
úsměvy,  letmo  prohození  gratulace,  stiskl  ně- 
kolik rukou  a  kráčel  vztyčený,  veselý,  potěšený 
vzrušením  svého  úspěchu.  Všude  se  mluvilo  o  jeho 
zvolení,  o  jeho  prudkém  boji  proti  Vand<isovi, 
o  jeho  úchvatné,  vlastenecké  řeči  kandidátní, 
naznačující  moderní,  pokrokový  program  zástupce 
mladé  generace  politické,  řeči  pronesené  ve  slohu 
ohnivém  a  vzletném,  prostému  citu  a  rozumu 
davu  velmi  přístupném.  Svou  výmluvností  dovedl 
se  postaviti  i  v  bouřlivých  schůzích  i  dělnickým 
řečníkům  a  agitátorům  bouchajícím  na  stůl,  zve- 
dajíc'm  pěsti  nad  hlavy,  chraptícíni  a  sípajícím 
ve  vášnivém  napjetí  hlasivek. 

A  z  té  několikanedělní  vřavy  volební  kam- 
])aně,  ze  čmoudu  hospodských  schůzí,  z  roz- 
čilujících porad  a  debat,  z  otupujících  žvastů 
venkovských  a  mn'oměstských  politiků,  neb  nutno 
vyslechnouti  a  respektovati  ten  křičící  teror  fráze, 
z  celé  té  špíny  vášnivého  boje  stran,  pamfletů, 
letáků,  plakátů  a  rozhazovaných  novin  vrátil  se 
teď  vítězný  a  usměvavý  v  nevyrušené  eleganci 
muže,  který  svedl  dav  tvrdý  a  drsný  půvabem 
své  osoby  i  silou  svého  ducha  a  chytrosti. 

Známé  dámy  vzhlížely  k  němu  zářivýma 
očima  a  děkovaly  na  jeho  pozdravy  potěšeny 
a  polichoceny. 

Bulíř  úplně  se  zotavil  procházkou  šumnými 
ulicemi  pod  vlídiiým  jasem  podzimního  slunce. 
Byl  v  dobré  náladě.  Pomlouval  a  kritisoval  ženy, 
vtipkoval  o  známvch,  jež  potkávali.  Smál  se  všemu 
i  Voldanovi  i  sobě. 

Nálada  po  prohýřené  noci  zvrátila  se  u  něho 
ve  veselou   hovornost. 

•  Všiml  jsi  si  paní  Rudichové, •  pravil  štouch- 
nuv  do  Voldana,  »jak  se  podívala  na  tebe.'  S  tou 
bys  měl  méně  práce  nežli  s  voliči  v  tvém 
okresu.  Ostatně  vy  politikové  provozujete  s  lidem 
obyčejné  donjuanství.  Smělí  a  svůdní  zvítězí. 
Dav  a  žena  je  totéž  —  mají  ve  své  hlouposti, 
omezenosti  a  ješitnosti  nesmírnou  sílu,  kterou 
musí  svůdce  překonati  karabáčem  nebo  hladi- 
vými,  lichotnýnii  p  ilibky  ' 


-  -  KO.MAN.  — 

Puknii;. 

Voldan  valně  neposlouchal  svého  rozpo- 
vídaného přítele  Pozdravil  dámu  jedoucí  v  ko- 
čáře Mihla  se  ve  své  plavé  vzdušné  kráse  jako 
jemné  'zjevení  poesie  italských  primitivistů,  a 
její  světlá,  jako  zlatistým  přísvitem  oblita  hlava 
zabořená  do  hebkosti  černého  boa  obrátila  se 
lehce  za  Voldanem.  Postřehl  letmý  úsměv.  Vzpo- 
mněl si  že  dnes  odpoledne  má  přijíti  na  čaj  ku 
plivé  dámě,  k  paní  Bílkové. 

A  cítil  se  šťastným,  volným  a  teskným.  Kráčel 
jako  muž,  jehož  život  byl  ozářen  sladkými  i  smut- 
nými vzpomínkami    lásek    hýřivých  a  hlubokých. 

A  Bulíř  stále  mluvil,  vyvětrával  si  plíce 
i  mozek  a  těšil  se  dětinsky  ze  všech  svých  ne- 
smyslů a  potrhlých  nápadů: 

»Jc  to  úžasné,  co  v  životě  našem  zabere  času, 
místa  a  síly  —  žena!  I  my,  kteří  si  myslíme,  že 
vyznáme  se  v  umění  života  a  že  jsme  silní  a 
chytří,  jsme  vychováni  v  sukních  jako  Achilles.  — 
Mně  bylo  často  smutno  a  těžko  z  těchto  úvah 
o  poměru  muže  a  ženy.  Je  v  tom  příliš  mnoho 
l/í  a  sentimentálností.  Když  jsem  byl  někdy  za- 
milován a  když  mi  bylo  nejhůře,  zavřel  jsem 
s.ou  duši  jako  dravé  hloupé  zvíře  a  šel  jsem  na 
procházku." 

Vešli   do  Bodegy 

Ťukli  si  sklenkami,  v  nicliž  hořelo  zlatem 
husté  kořenně  vonné  víno  španělské.  Dým  ciga- 
rett  vstoupal  jim  nad  hlavy. 

Bulíř  pozdravil  rukou  do  přitmělého  pozadí 
vinárny,  kde  u  stěny  obložené  sudy  sedělo  ně- 
kolik pánů,  kteří  obyčejně  mluvili  o  bursovních 
obchodech  nebo  o  koních.  Věděli  o  všech  zda- 
rech a  pohromách,  jež  přinášel  pražskými  speku- 
lantům rozmar  hry.  Zaslechl  jnnéno  Vobornikovo. 
Pomlouvali  ho. 

»Ten  je  mazanější  nad  všechny  židy,*  zasmál 
se  chraptivým  hlasem  tlustý,  zrzavý  židovský 
agent  v  cukru  Silberstein. 

Sotva  že  dozněly  vtipy  u  stolu  starých  i  mla- 
dých bonvivantů  a  peněžníků  v  pozadí,  vrazil 
prudce  do  vinárny  Voborník.  S  kloboukem  na 
hlavě,  s  límcem  svrchníku  vyhrnutým  kolem 
ubledlé  a  vyhublé  tváře,  s  jemným  černým  knírem 
a  nevelkými  licousy  zasedl  ke  stolu,  ledabylo  po- 
zdravil kolem,  židovskému  agentovi  podal  malíček 
levé  ruky,  na  Bulíře  kývl  kamarádsky,  v  nervosním 
chvatu,  kterým  se  vyznačovalo  všechno  jeho  ko- 
nání, vypil  půl  sklenky  vermouthú.  Jeho  pope- 
lavou  tváří  přelítlo  lehké  škubnutí  a  jeho  čelo 
svraštělé  prozrazovalo  neustálé  soustředění  a  na- 
pjetí mysli  Taková  čela  a  takové  zapadlé,  jiskrné 
oči  mají  lidé  osudných  a  hazardních  (KUifMlIání. 
ženoucí  se  slepě  za  svým  cílem. 


3* 


Voldan  vykouřiv  cigarettu  a  vyprázdniv  svou 
sklenku  před  obědem  chtěl  se  zvednouti,  ale 
Bulíř  jej  zdržel,  potřeboval  na  svou  kocovinu  ještě 
jednu  číšku. 

» Vyháním  čerta  —  ďáblem,*  zasmál  se,  a 
obrátiv  se  ke  dveřím,  v  nichž  se  objevil  mladý 
štíhlý  muž  s  černým,  špičatě  zastřiženým  plno- 
vousem, zvolal: 

!> Ejhle  Aretino!« 

Ke  stolku,  vlastně  k  sudu  sloužícímu  za  stolek 
přisedl  žurnalista  Kruliš.  Z  kapes  svrchníku  mu 
čouhaly  noviny  a  papíry.  Klobouk  měl  sražený 
do  týla.  Krátkozrakýma,  umdlenýma  očima  ne- 
klidně a  nejistě  mžoural,  jako  člověk,  který  bystře 
a  kriticky  prohlíží  všechno  kolem  sebe,  ale  ne- 
dovede se  dívat  přímo.  Měl  slídivý,  plachý  po- 
hled kočkovité  šelmy  milující  přítmí. 

Celý  vzplanul  nadšenou  uctivostí,  když  spa 
třil    Voldana.    Gratuloval    mu,   tiskl    mu   ruku    a 
hovořil,  jakoby  mu  srdce  přetékalo  sdílnou  radostí. 

•  Ani  nevíte,  pane  doktore,  jak  jsem  šťasten, 
že  právě   vy  jste  vyhrál.    Četl  jsem   vaše  články. 


slyšel  vaše  řeči  a  přednášky  —  vy  přece  při- 
nesete do  našeho  politického  života  něco  vyššího, 
imponujícího,  trochu  evropské  kultury,  která  úplně 
schází  našim  dobrým   statkářům  a  advokátům. 

»0h,  to  snad  přeceiíujete,*  odvětil  Voldan, 
»jisté  okolnosti,  které  nemají  význam  pro  náš  malý 
život,  v  němž  ovšem  vedeme  velký  boj.  Co  je 
do  nejvybranější  kultury,  když  právě  jí  kladete 
hranici  mezi  sebe  a  lid  a  která  překáží  úplnému 
vzájemnému  pochopení  a  dorozumění  .  .  .« 

Bulíř  se  usmál: 

•  Ano,  kulturní  aristokrati  těžko  se  sbližují 
s  národem  To  je  celá  komika  a  tragika  našich 
reformátorů,  kteří  jdou  mezi  lid  rozsévat  zrní 
svých  theorií  filosofických,  sociálních,  mravních  — 
a  zapomněli  dříve  půdu  zorat.  Nic  nedokážou 
přeučení  doktrináři  z  universit  ani  povrchně  se- 
čtělí bohémové  z  dělnické  a  studentské  inteligence 
u  našeho  lidu,  kde  jediná  písnička  nebo  článek 
Havlíčkův  dělaly  zázraky. « 

Kruliš  přisvědčil:  »K  davu  se  má  mluvit 
prostě,  vtipně  a  se  vzletem. «  Pokrae. 


FEUILLETON. 

ZDENĚK  FIBICH. 

Dne  15.  října  1900  zemřel  v  Praze  po  krátké 
nemoci  proslulý  hudební  skladatel  Zdeněk  Fibich, 
nedočkav  se  ani  padesátého  roku  věku  svého  (narozen 
21.  prosince  1850  v  Šebořicich  u  Čáslavi).  Zesnulý  vším 
právem  počítá  se  vedle  Bedřicha  Smetany  a  Antonína 
Dvořáka  za  spoluzakladatele  české  moderní  hudby,  což 
potvrzuje  i  úsudek  ciziny,  do  niž  Fibich  pronikl  novější 
dobou  několika  nejznamenitějšími  skladbami  svými,  najmě 
klavírním  kvartetem  z  E-moll,  ouverturou  k  Vrchlického 
veselohi^e  •Noc  na  Karlštejně*,  druhou  symfonií  z  Es-dur 
a  scénickým  melodramatem  »Námluvy  Pelopovy«.  O  vý- 
znamu jeho  jako  umělce  a  na  slovo  vzatého  učence  hu- 
debního udá  se  nám  ještě  promluviti.  Je£  ohlášena  pro 
nejbližší  dny  premiéra  poslední  jeho  dokončené  práce, 
opery  »Pád  Arkuna«,  která  proto,  že  autor  se  jí  nedočkal, 
pilnými  přípravami  k  ni  schváliv  se  až  k  smrti,  povznese 
se  jistě  na  nejdojemnější  smuteční  slavnost  za  neočeká- 
vaně zesnulého  mistra.  — ka. 

BESTIA  TRIUMPHANS. 

V  ticha,  bez  velkého  hluku  provedla  městská  rada 
nové  salto  raortale.  S  jongleurstvím  v  řemesle  už  dobře 
vycvičených  lidí  vymrštila  sebou  přes  všechny  barriéry 
a  když  dopadla,  s  úsměvem  oblíbených  gymnastů  poroučí 
se  užaslému  publiku  —  člověk  trne.  í  ta  naděje  padá, 
že  za  nového  intelligentního  starosty  něco  takového  ne- 
bude možno. 

Číra  byla  kdysi  umělecká  komisse,  tím  je  nyní  ko- 
misse  soupisná.  Nepohodlným,  z  nouze  přijatým  hostem, 
kterému  se  denně  dává  na  srozuměnou,  že  překáží,  že 
maří  duchaplné  výpočty  dávno  ujednané  a  může  tedy 
jít,  kam  šla  komisse  uniělecká  Až  odejde  p.  dr.  Podlipný, 
bude  se  tázati  dojat:  proč  odcházela. >  Nikdo  jí  nevy- 
háněl! —  Komisse  ještě  trvá!  —  Demisse  její  nebyla 
přijata!  —  Proč  nepracuje?  —  atd.  —  a  vydá  se  zas  ně- 
jaký překlad  Bulse. 


Ale  fakta.  Jedno  po  druhém,  jak  následovalo. 

Soupisné  komissi  bylo  radou  městskou  uloženo, 
aby  vypracovala  seznam  všech  domů,  které  na  Starém 
Městě  chráněny  býti  mají  z  důvodu  umělecké  i  historické 
jejich  ceny. 

Za  nedlouho  uloženo  bylo,  aby  vypracován  byl 
i  seznam  domů  a  budov  na  Malé  Straně. 

Komisse  s  láskou  a  celou  důvěrou  v  opravdovost 
tohoto  vyzvání  dala  se  do  práce.  Referentem  byl  jmenován 
inženýr  p.  J.  Herain. 

Ten  přinesl  elaborát,  v  němž  byla  sice  řada  domů, — 
ale  nikde  celé  zajímavé  seskupení  domů;  fragmenty  a  ne 
celky,  které  v  první  řadě  rozhodují  o  rázu  měst. 

V  návrhu  tom  nechráněny  také  nikde,  ale  nikde 
domy  tam,  kde  na  př.  měla  býti  rozšířena  ulice. 

Tak  nehájil  domů  při  vyústění  ulice  Sirkové  — 
poněvadž  ulice  rozšířena  být  má  na  12  metrů!! 

Nehájil  ani  obloukových  průjezdů  u  Křižovníků! 
A  s  nimi  ani  paláce  hr.  Colloreda,  poněvadž  i  ta  ulice 
má  býti  rozšířena  na  12  metrů! 

Totéž  se  stalo  s  domem  na  Malostranském  náměstí 
vedoucínj  do  uličky  k  Újezdu,  poněvadž  ulička  má  býti 
rozšířena! 

Zrovna  tak  obětován  i  krásný  palác  kníž.  Oettingena 
s  obloukem  vedoucím  ke  kostelu  sv.  Tomáše.  — 

Nikdo  by  nevěřil,  že  tak  daleko  se  mohlo  jíti  vstříc 
městské  radě  na  úkor  všeho,  zač  tolik  let  bylo  bojováno.  — 
Jiného  důvodu  takovému  návrhu  podkládati  ani  nemů- 
žeme. 

Než  pp.  dr.  Chytil,  W.  W.  Tomek,  dr.  Luboš  Jeřábek, 
Monsignor  Lehner  hájili  a  prosadili  velikou  majoritou 
zásadní  a  jedině  možný  princip,  že  hájiti  třeba  nejen 
domy,  úlomky  Prahy,  nýbrž  celkové  malebné  skupiny  a 
zvláště  rázovité  ulice,  jak  usneseno  na  manifestační  schůzi 
na  Žofíně. 

Dále,  že  při  věci  tak  dalekosáhlého  významu,  kde 
jde  o  škody  nenahraditelné  —  nikdo  se  nesmí  ohlížet 
na  starý  stavební  řád,  kde  pro  všechny  ulice  bez  rozdílu 
a  bez   ohledu  na  jejich   cenu  a  tvar  vyměřena  je   mini- 


mální  šířka  12  m.  —  K  vůli  ti5to  číslici  bourat  krásni; 
liomy  nikdo  nebude  —  jenom  magistrát. 

.Na  tomto  základč  pak  plány  přepracovány. 

Návrh  na  Staré  Mésto  byl  dopinčn  a  delinitivné 
sestaven  v  několika  schůzích. 

Proti  referátu  p  Herainovu  bylo  Monsg.  Lehncrcm, 
p.  dr.  Chytilem  a  dr.  L.  Jeřábkem  činěno  tolik  rozhodu- 
jících námitek,  že  Soupisná  komisse  zmocnila  pp.  dr. 
Chytila  a  dr.  Luboše  Jeřábka,  aby  návrh  komisse  od 
místa  k  místu  ještě  doplnili  in  nátura. 

K  této  schůzi  in  nátura  jmenovaní  členové  komisse 
přibrali  i  pana  Klusáčka  a  doplnili  seznam  14  krásnými, 
opomenutými  domy. 

Detailně  hlasováno  ve  dvou  konečných  schíizích: 
dr.W.  \V.  Tomek  zvláště  dal  si  protokolovati  návrh  i  s  dů- 
vody, proč  má  býti  zachován  (ireenův  dům.  Dále  zasedali 
pp.  arch.  Zeyer,  ředitel  uměl.-prům.  musea  dr.  Chytil, 
arch.  Sochor,  konservatoř  J.  Herain,  za  Uměl.  Besedu 
sochař  V.  Schnirch  a  arch.  Martin,  dále  za  Křestanskou 
Akademii  Monsig.  I-ehner,  ze  sboru  obecních  starších 
p.  předseda  J.  V.  Novák,  Jindřich  Eckert  a  dr.  Luboš 
Jeřábek 

Tento  jednohlasně  přijatý  a  pracně  sestavený  ela- 
borát byl  pak  ku  schválení  předložen  městské  radě. 

Městská  rada  se  usnesla,  aby  elaborát  dán  byl  ku 
posouzení  1.  porotě  pro  plány  staroměstské  ra'inicc  a 
2.  komissi  technické.  — 

Porota  s  předsedou  Akademie  p.  Hlávkou  v  čele 
schválila  seznam  a  navrhla,  aby  připojen  byl  jako  přání 
Soupisné  komisse  k  podmínkám  konkursu. 

Rovněž  tak  na  přímluvu  inž.  p.  Richarda  Jahna 
učinila  i  komisse  technická,  v  níž  náhodou  tenkrát  za- 
sedli samí  technikové. 

Nuž,  i  tato  technická  komisse  schválila  podaný 
seznam  a  doporučila,  aby  byl  připojen  ke  konkursu  k  fa- 
kultativnímu použití. 

Pak  přešla  celá  tato  záležitost  do  městské  rady 
znova  —  a  tu  proveden  onen  nádherný  skok  přes  barriéru, 
jak  už  ji  k  tomu  vycvičili  osvědčení  mistři. 

Proti  Soupisné  komissi,  proti  usnesení  Poroty 
s  p.  Hlávkou  v  čele.  proti  Technické  komissi  vystoupil 
dr.  J.  S.  Novák,  člen  Staroměstského  klubu,  a  návrh! 
městské  radě,  aby  seznam  nebyl  podmínkám  konkursu 
přiložen  Naopak,  aby  celý  seznam  ihned  byl  vrácen 
Technické  komissi  k  náležitému  seškrtání. 
Mají  prý  tu  býti  na  některých  místech  zachovány  celé  ulice 
a  celé  řadv  domů,  čímž  se  stavební  ruch  poškozuje. 

Salto  mortale  provedeno:  návrh  přijat  všemi  proti 
2  hlasům. 

Ta  tam  kompetence  odborníků  —  návrh  laika  dra. 
Nováka  měl  tu  větší  cenu  a  účinek,  než  vůle  a  přesvěd- 
čení s  láskou  a  těžce  nabytými  vědomostmi  pracujících 
hlav.  Tolik  na  základč  bezpečných  informací. 

Při  vyřízení  nového  dr.  L.  Jeřábkem  stylisovaného 
protestu  proti  takovému  jednání  ozval  se  dr.  Podlipný 
v  stejném  smyslu  jako  p.  dr.  Novák. 

A  tu  znovu  ohříval  starou  a  už  dávno  odbytou  vý- 
mluvu, že  zájmy  o  Starou  Prahu  ve  většině  případů  by 
utrpěla  soukromá  práva  majitelů  realit.  — 

Při  vymáhání  e.xp rop riačního  zákona  pro 
assanačni  a  regulační  plán  nikdo  se  po  právu 
majitele  neptal!  —  Teď  najednou  je  svátostí  ol- 
tářní.  — 

Stavebnímu  ruchu  vedle  hájených  míst  ponecháno 
tak  široké  pole,  že  malé  procento  ohrožených  částí  není 
v  žádném  poměru  s  celým  territoriem,  kde  stavební 
ruch  má  pole  nejširší. 

A  musím  znovu  citovat  Š  364.  občanského  zákona, 
který  praví  výslovně:  »Práva  vlastnického  užívati  he  jen 
potud,  pokud  se  tím  ani  v  právo  jiného  nesáhá  ani  ne- 
vystupuje z  mezí  zákonem  vyměřených  proto,  aby  se 
obecné  dobro  zachovalo  a  zvelebovalo.*  — 


Ze  zájem  esthclický  nemá  u  nás  podle  práva  včt.íí 
ještě  ceny  a  významu,  než  všechny  zájmy  jiné,  je  vinou 
jen  ncdospělosti,  zanedbanosti  veřejného  života,  nezna- 
losti principů,  kterými  se  spravuje  a  žije  vzdělanější 
svět.  Tťnto  zájem  šířit  a  povznášet  nad  zájmy  jiné  jest 
také  vedlejším  úkolem  bojíi  za  Starou  Prahu.  —  Možné 
ztráty  jednotlivců  jsou  dočasné  a  lokální,  škody  na  Praze 
spáchané  j<ou  věčné,  nenahraditelné  a  tak  všeobecné, 
že  se  týkají  celého  národa.  Kolikrát  se  to  bude  ještě 
opakovat  ? 

Boj  zi  »Starou  Prahu«  byl  veden  za  jednu  prostou 
myšlenku,  kterou  pochopit  musí  i  duševní  chudák:  aby 
o  vzhledu  a  osudu  města  rozhodovali  lidé  vyššího  hl<!- 
diska,  lidé  odborně  vzdělaní,  s  jemnými  prsty,  bohatých 
znalostí  umění  i   světa. 

Nač  p.  dr.  Podlipný  vydal  Esthetiku  měst?  — 

Nač  ji  věnoval  upřímným  přátelům  Staré  Prahy? 

Z  různých  projevů  tisku  mohl  p.  dr.  Podlipný  vy- 
čísti, že  přátelé  Staré  Prahy  právě  proto,  že  ji  mají 
upřímně  rádi  -  věnování  pana  dr.  Podlipného  vzali  na 
vědomí  s  velikou  reservou  Nevěřili  pohnutkám,  které 
pan  dr.  Podlipného  k  publikaci  této  vedly,  třeba  fakt 
sám  přišel  velice  vhod.  Ušetřil  jiným  práce.  Dnes  po 
řeči  v  městské  radě  vezme  si  laskavě  p.  dr.  Podlipný 
věnování  zpět. 

Zní  jako  posměch  a  no  projev  lásky. 

Myšlenka  sama  původem  i  průběhem  tak  čistá  ne- 
zasluhuje,  aby  byla  takovým  způsobem  kompromittována. 

»Naši«  dobře  budou  vědět,  jak  na  všechny  tyto 
čáry  mají  odpovédít  při  volbách. 

To  jsou  ty  nás  nedůstojné  invektivy  —  kterými 
bojujeme  nejen  už  pro  Starou  Prahu,  ale  s  ní  i  proti 
jistým  smutným  úkazům  našeho  veřejného  života. 

Jsou  typy  českých  lidí,  kteří  jsou  naším  neštěstím, 
kteří  svým  slovním  a  jen  na  povrch  navlečeným  vlasten- 
čením budí  postrach  v  celé  intcUigenci  —  kde  kdo  nohy 
má,  prchá  od  takového  národního  ideálu  na  sto  mil. 

Ad  absurdum  musí  být  takovými  zjevy  přivedena 
celá  čestná  věc. 

Velké  ideály  mizejí,  zůstávají  jen  24hodinní  rekové. 
.A  těmto  24hodinným  nesmrtelníkům  národ  slepý,  hluchý, 
bez  citu  a  bez  rozumu  obětuje  nejkrásnější  svoji  bu- 
doucnost. 

Voilá  un  homme  politique.  — 

A  je-li  kdo  ještě  v  pochybnostech,  co  znamená 
takový  homme  politique  pro  celý  veřejný  náš  život,  zde 
má  látky  k  přemýšlení  nad  h  avou. 

Česká  autonomie? 

Diváky,  5.  září  1900.  Vil.  Mrštík. 

Ant.  Nečásek:  K  DRUHÉMU  VYDÁNÍ 
.POHÁDKY   MÁJE«. 

Vyjde-li  někde,  kde  žijí  v  šťastnějších  poměrech 
literárních,  kde  špinavé  proudy  politické  neubíjí  všechna 
jemnější  tykadla  a  zájem  pro  umění,  nějaká  kniha  o  dva- 
ceti, třiceti  vydáních,  není  to  nic  překvapujícího.  Ne- 
dávno přinesla  vynikající  revue  německá  krátký,  ale  po- 
učný přehled,  z  kterého  užaslý  český  čtenář  mohl  se 
poučiti,  jak  obrovskému  rozšířeni  a  mimořádnému  zájmu 
veřejnosti  těší  se  díla  vynikajících  autorů  německých, 
lediný  .Potopený  zvon*  Hauptmannův  dožil  se  pobád- 
kovéu  nás  cifry  čtyřiačtyřiceti  vydání!  U  nás  znamená 
událost,  když  dobrii  kniha  se  tiskne  ve  vydání  druhém, 
a  ty  šťastlivce,  kteří  tuto  událost  mohou  připoutati 
k  svému  jménu,  své  tvorbě  umělecké,  spočítáš  na  prstech 
jedné  ruky.  Je  vůbec  u  nás  jakási  nepochopitelná  nechuť 
k  dílům,  která  nesou  na  sobě  pečeť  čistého  umění.  Na- 
kladatelé i  obecenstvo,  to  široké  čtoucí  obecenstvo  sahá 
vždy   raději  k   lektuře,    která  má  daleko   k    umění,   ale 


•  dobře  se  čtc«,  Icktuře,  pro  kterou  Němci  vynašli  zna- 
menitý a  výstižný  termín  •Lesefutter*.  Stálo  by  za  práci 
sestaviti  diagram  duševní  stravy  českého  člověka  a  užasli 
bychom,  kolik  pídimuiických  existenci  literárních,  ubo- 
hých přištipkářů  pravé  literatury  tvoří  tabuli,  ku  které 
zasedá,  a  kolik  opravdu  vzácných  uměleckých  děl  ziistává 
nepovšimnuto.  Je  to  něco  podobného  jako  s  výtvarni- 
ctvim.  Člověk  z  nejlepší  společnosti,  který  by  vás  po- 
hnal před  soud  pro  urážku  na  cti,  kdybyste  mu  řekli, 
/e  je  nevzdělaný,  uvede  vás  bez  uzardění  do  svého  kom- 
fortního salonu,  jehož  stěny  »zdobí«  prázdné,  urážlivě 
banální  a  triviální  barvotisky.  Tento  nedostatek  jemněj- 
ších tykadel  a  distinkce,  kterými  tak  záviděiííhodně  se 
honosí  bourrioisie  jiných  národa,  která  zplodila  celé 
tisíce  a  tisíce  krásných  sybaritfi  ducha,  charakterisuje 
průměrného  našeho  inteligenta.  Je  proto  skutečnou  udá- 
lostí, když  český  nakladatel  může  oznámiti  druhé  vydání 
knihy,  jejíž  každou  stránku  ozařuje  čisté,  veliké  umění, 
jejíž  každá  řádka  vypráví,  že  byla  napsána  pérem  umě- 
lecky posvěceným. 

Mrštíkova  »Pohádka  máje«  patří  nejnověji  k  těmto 
vzácným  zjevům  literárním.  Když,  tuším,  před  deseti 
lety  v  prvním  čísle  nového  ročníku  >Světozora«;  objevily 
se  první  takty  této  podivuhodné  zladěné  písně  mládí  a 
lásky,  měl  za  sebou  její  autor  už  minulost  hodnou  všeho 
respektu.  Ale  číslo  od  čísla,  pokračování  od  pokračování, 
jak  »Pohádka«  vycházela,  rostlo  překvapení,  jež  stupňo- 
valo se  v  radostný  ližas.  Autor  rozbil  konvenienční 
pojem  povídky.  Na  místě  spletitých  a  napínavých  vari- 
antů dějových,  které  pořád  ještě  se  považovaly  za  první 
podmínku  povídkové  tvorby,  vvbral  si  postavy  pouze 
dvou  mladých  lidiček,  mladého  větroplacha  studenta  Ríšu 
a  půvabnou  postavu  Helenky,  dítěte  prostého  morav- 
ského venkova.  Ale  co  z  tohoto  prostého  sujetu  vykřesal, 
jaké  bohatství  barev  snesl  na  tvto  dvě  postavy,  s  jakou 
hýřivou  nádherou  podmaloval  jejich  pozadí,  v  tom  vý- 
tvarnickém,  malířském  oživení  každé  stránky  bylo 
znáti  lví  spár,  jemuž  předurčeno  státi  v  čele  umělecké 
prosy  české. 

Užil  jsem  schválně  slov  o  v  ýt  v  arnickém,  ma- 
lířském oživení,  protože  V.  Mrštik  je  v  první  řadě 
mistrem  slovního  koloritu.  Jeho  postavy  a  prostředí  ne- 
jsou kresleny  ostrými  rvsy  jako  u  jiných  prosaiřtů.  Už 
na  př.  od  svého  bratra  Aloisa  Mrštíka,  rovněž  umělec  do- 
konalého, liši  se  autor  !»Poliádky«  zálibou  v  žhavém 
koloritu,  v  bohatství  a  pestrosti  barev,  které  nanáší  svým 
štětcem  na  plátno  s  obdivuhodnou  bravurou  Jsou  stránky 
v  jeho  románech  a  povídkách,  kde  přímo  cítím  ra- 
dostné opojení,  jež  autor  sám  zakoušel  z  barvy  slova, 
obrazů  vět.  Mně  osobně  právě  je  tímto  výtvarnickým 
smyslem  tak  milý,  tou  radostí  ze  života  a  jeho  pestré 
barvitosti,  jako  právě  pro  tvto  vlastnosti  obdivuji  mistry 
renaissance.  Neváhám  zde  vysloviti  názor,  že  v  naší  litera- 
tuře najdeme  málo  tak  robustních  per,  jako  je  ono,  které 
psalo  "Pohádkut  a  »Maryšu«.  I  v  tomto  dramatě  slová- 
ckém, pravém  pro  ličin  divadelní,  najde  citlivý  čtenář 
snadno  ona  místa,  která  maloval  Vilém  Mrštik  svým  ba- 
revným štětcem  vedle  ostře  lcptan\'xh  kontur,  ve  kterých 
pozná  ostré  charakterisující  péro  bratra  Aloisa. 

Tato  záliba  v  malířském  živlu  charakterisuje  vůbec 
Viléma  Mrštíka  nejvíce  a  činí  z  něho,  myslím,  ojedinělý 
zjev  v  naší  literatuře.  Stačí  přečísti  si  některé  partie 
z  »Pohádky«,  kde  líčí  venkovské  prostředí,  nebo  krásné, 
svou  barvitosti  uchvacující  pasáže  ze  i>Santa  Lncia«,  kde 
líčí  pohledy  na  Prahu,  abychom  poznali,  jakvch  odstínů, 
jakého  bohatství  barev  jest  schopno  toto  péro.  Anebo 
přečtěme  si  cestovní  úryvek  z  cyklu  •Jak  já  rád  jezdím!« 
Tam  žije  a  zpívá  všechno  živými  barvami.  Krajina,  lidé, 
to  vže  stojí  tu  stopeno  v   podivuhodném    bohatství  ba- 


revném. Je  to  krajinář  imprcssionista,  který  k  nám  pérem 
mluví  v  těchto  cestovních  obrazech. 

Toto  mistrovství  krajinářské  vystupuje  také  v  plné 
sile  a  kráse  v  ^Pohádce*,  kde  je  přímo  symbolicky  pod- 
malovaným pozadím  pro  prostou  historii  dvou  mladých 
srdcí,  kde  krásná,  opojivě  malovaná  příroda  se  promítá 
sporým  dějem  románovým.  Jasné  žhavé  slunce  se  klene 
nad  touto  pohádkou,  čisté  modré  nebe,  podobno  těm 
mladým  duším,  které  v  zátiší  moravského  venkova  žiji 
první  kapitoly  románu  tak  starého  jako  svět,  ale  vždycky 
nového  novými  svěžími  odstíny.  Dnes  vychází  »Pohádka 
máje«,  tato  kniha  malířská  na  český  trh  literární  v  dru- 
hém vydání  Jistě  k  zadostučinění  všech,  kdož  jsou  u  nás 
pyšni  na  knihy  opravdu  umělecké.  Nejde  tu  jen  o  tento 
případ,  o  autora,  který  má  krásné  hrdé  vědomí,  že  po- 
malu rostou  zá>tupy  těch,  kteří  rádi  naslouchají  slovům 
opravdového  básníka,  chutnají  dílo  skutečného  umělec. 
Druhé  vydání  to  je  potěšlivým  zjevf-m,  že  i  u  nás,  kde 
všechno  je  ubito  terrorem  zbouřených  vášní,  kde  veřejný 
tisk  svědomitě  se  přičiňuje,  aby  český  život  naplnil  ře- 
vem politických  a  jiných  agentů  a  změnil  ho  ve  velkou 
stoku  triviálních  hesel,  počíná  seřaďovati  se  šik  těch,  do 
jichž  duší  nevnikly  dosud  miasmv  této  specielně  české 
»kravalistiky«,  jak  to  Mrštik  dobře  kdysi  pokřtil,  ale  kteří 
dovedou  se  ještě  v  tichém  osamocení  těšiti  a  opíjeti 
knihou  uměleckou.  A  tou  je  »Pohádka  máje«  každou 
stránkou,  každým  řádkem! 

LITERATURA. 

Sienkiewicz  podmanil  si  konečně  Francii.  Velký 
romanopisec  polský  po  svých  triumfech  v  Anglii,  Itálii, 
Americe  dosáhl  nyní  v  Paříži  takového  úspěchu,  jaký 
snad  dosud  nedocílil  u  francouzského  obecenstva  žádný 
cizí  autor.  Překonal  úspěchy  Dick3nse  i  Turgeněva  a  Tol- 
stého,  neboť  jeho  román  sOuo  Vadis«  vyšel  již  ve  stém 
vydání  nákladem  >Revue  blanche«  a  jiný  jeho  román  do 
frančtiny  přeložený:  »Bez  dograatu«  za  několik  dní  rozešel 
se  v  deseti  vydáních.  Tak  polský,  do  nedávná  jen  v  úzkém 
pařížském  kruhu  literárním  matně  povědomý  spisovatel 
stal  se  na  knižním  trhu  soupeřem  nejčtenějších  romano- 
pisců francouzských  Zoly  a  Paul  Boiirgeta. 

Pro  zajímavost  cituji  dva  hlasy  umělecké  kritiky 
francouzské  o  Sienkiewiczovč  románu:  »Ouo  Vadis«  — 
položíme-li  je  vedle  sebe,  dojdeme  k  velmi  zábavné  kon- 
klusi,  asi  k  podobné,  která  Zolovi  kdysi  diktovala  prudký 
článek  o  kritice  z  jeho  »Une  campagnc*.  Jemný  a  ralfi- 
novaný  poeta  a  kronikář  Jean  Lorrain  v  »Le  Journalu« 
14.  srpna  t.  r.  ve  své  causeristické  rubrice  »Pall-Mall- 
Semaine«  nadšeně  se  rozepsal  o  Sienkiewiczové  »0uo 
Vadisí,  který  nazval:  vnejkrásnější  a  zajisté  nejmohut- 
nější a  nejsilnější  studie,  jaká  kdy  byla  napsána  o  Římu 
('ésarů,  nádherná  a  hemživá  freska  doby  neronské  .  .« 
Básník  Lorrain,  který  je  bojovným  obhájcem  umění  a 
poesie  nových,  nejmodernějších,  rozplývá  se  obdivem 
nad  stránkami   románu  Sienkiewiczova. 

Zcela  jinak  přijala  Sienkiewiczův  román  pí.  Rachilde, 
která  representuje  sice  krajní  křidlo  moderní  kritiky 
francouzské  v  revui  »Mercure  de  France*,  ale  mnohdy 
bývá  shovívavá  k  nejběžnějším  výrobkům  literárním. 
Odbyla  »Ouo  Vadis«  jako  banální,  konvencionelní  nudný 
román,  který  nevyniká  nad  knížky  a  la  »Fabiola  neb 
kostel  v  kaťakombách<,  jaké  se  rozdávají  ve  školách 
hodným  dívkám.  Buď  velkolepá  freska  a  nejkrásnější 
studie  césarského  Říma  nebo  ubohá  knížka  pro  slečinky  — 
a  tyto  dva  tak  naprosto  protichůdné  úsudky  vyslovili 
dva  autoři  dosti  sobě  blízcí  ve  svém  raffinovaném  este- 
tismu.  —  a  — 


Pfedpláci  se  pro  Prahu:  na  čtvrt  léta  zl.  1-20  (K  2-4m.   na  pSl  léta  zl.  2-40  (K  4-SO), 

na  celý  rok  zl.  4-SO  (K  P-60).  Poštou:  na  čtvrt  léta  zl.  1-25 

(K  2-50),  na  půl  léta  zl.  2-50  (K  5-— ),  na  celý  rok  5  zl.  (K   ]«—).  —  Sešitové   vydán 
Cena  sešitu  20  kr.  (40  hal.)  —   Patislc  původních   práci   se  vyhrnzuje.   —    Dopisy  administi 

i  (o  dvou  číslech)  vychází  při  každém  druhém  (sudém)  čísle. 

raci   »Lumíra«  budtež  adresovány:    Časopis  »Lumír*,  Praha, 

Karlovo  namésti  č.  34.  —  Listy  přijímáme  jen  frankované.  —  "Lumir 

>  vychází  každý  pátek  (vyjma  prázdniny). 

Redaktor  Václav  Hladík.  —  Majitel,  vydavatel  a  nakladatel  J.  Olto.  —  Tiskem  České  grafické  společnosti  »Unie«  v  Praze. 


LUMlR 

Ročník  XXIX. -    26.  října  iqoo.    *    Číslo  4.   .» 


Norilaii. 


Jan  Žeranovský: 

MÁNŮM  Prof.  Dra.   EDUARDA  ALBERTA. 

PYRAMIDY.  ''"^"'  SpU^V  viclSr  Hujn-ukt 

l\od  náš  byl  pyramidou  s  dvčma  hroty.  Ty  vědy  rek,  on  mistr  slavné  noty 

či  lépe:  chrámem,  nad  néjž  dvé  čni  věži:  jste  čněli  v  géniů  dvou  zářné  spřeži 

Ty  s  pěvcem  Colonny,  dva  velcUněži,  nám  nad  žitim,  kdo  kmitne  ples  jen  stěží, 

jste  nejvýš  nad  jařmo  se  vzpjali  hmoty.  v  nadzemskou  výši,  oba  »Diis  voti«. 

Sklán  bleskem,  hrote  obří  pyramidy, 

čníš  přec  nám  dál,  v  zrak  strmí  nám  Tvé  rysy 

jak  vojům  Gallů  u  Gizehu  kdysi. 

A  víc  než  je  nás  vznese  z  naši  bídy 
vzhled  k  Tobě,  neboť  ve  Tvé  hlavě  z  žuly 
vše  divy  prasvěta  se  v  soulad  tulí. 

K    BOHU. 

ÍXdyž  na  dno  věd  všech  vstavil  svoji  nohu.  Od  lancetty,  již  zbrolil  v  mrtvol  stohu, 

a  pronik"  duchem  svým  vši  hrůzu  zmaru,  zrak  jeho  vzhlédl  v  nadpozemském  žáru, 

což  div,  že  odvrátiv  se  od  hmot  tvarů  stín  Smrti  stále  s  Věčným  Žitím  v  páru: 

vznes'  v  svaté  úctě  mysl  svoji  k  Dohu  ?  zda  mohlo  to  mu  jinou  vštípit  vlohu  : 

Tak's  mohutný.  Ty  obře  z  krve  naší, 
jak  Michel  Angelo,  všech  věků  kníže, 
s  nímž  stejný  jas  Tč,  stejná  sláva  víže. 

Svých  od  mrtvol  a  balvanů  v  svět  krasší 
i  on  vždy  spěl  a  v  jeho  lásku  velkou 
mu  sláva  Boží  byla  těšitelkou. 

KŘÍŽ. 

1  y's  vztyčil  jej  své  villy  na  temeni.  Zvěd  peci  vysoké  —  kol  Babel  v  hřmení 

zkad  nejdál  v  šírý  kraj  se  blaže  bělá,  sem  spěFs,  kde  mládí  snům  se  otevřela 

neb  duch  Tvůj  syt  jsa  věd  sublimnich  zcela  Tvá  duše,  na  níž  ciziny  tříšť  lpěla, 

chtěl  oddechnout  si  v  zbožném  roztouženi.  zde  našla  klid  i  blahé  zapomnění. 

A  v  duchu  zřini  Tě,  jak  jsi  —  k  lásce  zrozen, 
ne  k  vědě  zde,  však  k  lidem,  k  české  zemi, 
v  svit  luny  kráčel  v  slávě  svojí  němý. 

Zřím  obří  stín  Tvůj,  světlem  jejím  hozen 
jak  k  patě  kříže  velký,  děsný  paď 
a  Kristus  Tobě  sladce  kynul  snad  .  .  . 


OD  RAKVE  ALBERTOVY  MOMMSENOVI. 


1  y  vědce  tvrdý,  jako  korýš  vrytý 
v  žluť  pergamů  o  ^slavnét  pěsti  Rima, 
jenž  svoji  po  němečku  též  tak  třímá, 
zda  roven  jsi  Mu  duchem  svým  a  city? 


Zda  jednostranným  zkumem  všecek  zpitý 
—  zkum  pěsti  špalkovité,  pravím  zpříma  - 
smíš  přiblížit  se  k  Němu,  který  jímá 
v  své  duši  evangelia  vše  svaté  svity? 


A  rci,  když  ve  svém  bludu  vytržené 
svých  nad  mocí  jsi  napřáh'  na  nás  pěstí, 
bys  zkusil,  kterak  česká  lebka  chřestí : 

a  stanuťs,  vědec  rváč  tak  v  světa  scéně, 
zda  byl  bys  nechal,  plně  pud  svých  davů, 
ji  na  Jeho  též  padnout  drahou  hlavu? 


BARBAR. 


/\h,  v  nás  zří  barbary  jen  Vindobona, 
ač  z  kyklopské  jen  naší  práce  tyje, 
jak  svalů,  mozku,  z  našich  šťáv  jen  žije, 
rod  náš  jí  věky  hradby  službu  koná. 


Však,  Rahab  dějin,  v  rozkoš  hned  je  sklonná, 

když  velký,  silný  v  bok  jí  páži  vije 

a  v  drtícím  svém  objetí  ji  skryje, 

pak  nyjíc  vzdá  se  mu  jak  kořist  vonná. 


Alberte!  Krásný  barbare  náš  český, 

jak  stanuKs  před  ní  brněn  všecek  zlatem, 

meč  plamný  v  pěsti!  Jak  se  vzdala  chvatem! 

Jak  plály  vstříc  Ti  jejích  zraků  blesky, 
když  jako  Brennus  ve  forum  jsi  vtrhl 
a  český  meč  svůj  hromně  do  vah  vrhl! 


Gabriela  Preissová: 


LABUTÍ   PÍSEŇ 


I  a  její  zbj^tečná  starost  Kajta  nepodráždila. 
*  »Bude  již  všechno  v  pořádku  — «  řekl  jen 
mírně.   »A  co  je  u  vás  nového  ?« 

»Ten  týden  přijela  Stázka  z  Celovecké  školy 
na  vagace.i 

»Však  už  jsem  ji  dlouho  neviděl.  Tak  jak 
pak  se  na  cviku  hezky  spravila?  Je  tlustá ?« 

»To  zrovna  ne  —  ale  je  hezky  bílá  a  taková 
ze  všech  stran  šikovná. « 

»No  Pánbůh  nám  ji  požehnej  — <  popotáhl 
Kajt  hospodářovu  nejstarší  dcerku  jakoby  do  své 
rodiny;  »však  si  také  s  ní  pořečňujeme.*  A  ne- 
chtěje se  již  déle  zdržovati,  bral  se  dále  do 
dvora.  Kabela  jej  zrovna  u  cíle  počala  již  tížit 
na  rameně,  člověk  se  již  jěn  těšil,  až  ji  odhodí 
a  posadí  se  ku  své  milé  práci. 

Na  dvoře  pod  košatým  ořechem  zočil  sta- 
rostu Obírá  s  jeho  známou  opelichanou  vestou 
ze  zeleného  manžestru.  Tlustý  pantáta  seděl  tam 
jako  školák,  bez  dýmky  a  bez  sklenice  s  městem, 
dlaně  na  kolenou,  poslouchal  tak  pozorně  říkání, 
jež  mu  pocvičená  dcerka  Stázka  předčítala,  že 
ani  neměl  času  na  slušně  zdravícího  ševče  něco 
zavolat. 


KORUTANSKY   OBRÁZEK. 
Pokrač. 

Kajt  chtěl  se  zastaviti  s  poznámkou,  která 
by  se  zrovna  tak  hodila:  !•  Hřeje  to  sluníčko  už 
až  nazbyt,  nejlépe  je  nehýbat  se  z  chládku  — « 
ale  zarazil  se  v  celém  svém  troufání,  když  si 
přehlédl  to  povyrostlé  děvčisko,  Stázku.  Seděla 
si  pod  ořechovou  klenbou  v  růžových  šatech,  na 
hlavě  majíc  nějakou  roztáhnutou  stužečku  a  tře- 
pení vlasů  do  čela  —  byla  to  starostova  Stázka, 
ale  člověk  by  jí  ani  nepoznal  . .  . 

A  přede  vším,  co  mu  nebylo  dobře  známé, 
ztrácel  Kajt  rázem  svou  šťastnou  jistotu  i  volný 
dech.  Nebožtík  mistr  Krbet  sebral  jej  dvakráte 
s  sebou  do  velkého  města  Celovce,  ale  pokaždé  se 
tam  Kajtovi  zdálo,  že  šlape  nějak  mimo  šňůrky, 
kde  se  smí  chodit,  a  řady  domů  vedle  sebe  sraže- 
ných jakoby  mu  zastavovaly  rozhled;  tak  po- 
úzkostlivěného  již  jej  ani  netěšilo  na  veliká  okna, 
výklady  a  cizí  kostel  se  dívat;  oddechl  si  zase 
teprve,  když  se  vraceli  v  tu  stranu,  kde  se  by- 
strému a  toužícímu  zraku  vlny  Miklavských  hor 
ještě  neztrácely  .  .  . 

Tuše  již,  že  se  za  takového  popleteného 
dojmu  s  vhodnými  slovy  neshledá,  vtáhl  se  Kajt 
již  raději   po  pěti   schůdkách  do   zvýšeného    pří- 


zemku  obytného  stavení  a  zamířil  nejpevnější  dů- 
véroti  do  kuchyně.  Tam  bylo  od  otevřeného  krbu 
plno  kouře,  u  stropu  se  z  něho  vznášela  celá 
oblaka ;  ale  Kajtovy  oči  si  v  takovém  domácím 
ovzduší  ihned  jasně  vylouply  celou  postavu  staro- 
stové, která  hlavu  iriajíc  opatřenou  šátkem  i  klo- 
boukem, pražila  na  kovaném  rendlíku  pohaiičici 
a  svářela  ještč  přitom  na  ohništi  obsah  dvou 
hrnečků. 

>Pochválen  Pan  Ježíš  Kristus !«  pozdravil  ji 
Kajt  tak,  jak  se  jí  to  nejlépe  líbilo. 

»Až  na  věky  věků  v.  Vítám  tě,  ševče  — « 
ozvala  se  mírnč  hospodyně  tykajíc  Kajtovi  již  ze 
zvyku  jako  všem  svým  příživníkům.  "Přišel  jsi 
již   na    posezení,   nebo   tu  jdeš  jen    tak  kolem  .?♦ 

Kajt  odhodil  kabelu,  zamnul  si  ruce  nad  vťiní 
slaniny,  kterou  tu  někde  na  blízku  vycítil,  a  svižně 
odvětil:  >Když  už  jsme  přišli,  pustíme  se  vesele 
do  práce  — »  a  teprve  nyní  zočiv  drobného  sta- 
rostova synka  na  stoličce  pod  misníkem  zobají- 
cího hrstkama  maliny  z  hrnečku,  pozvedl  bosé 
klouče  do  výše  se  slibem:  'Ušijeme  ti  vysoké 
boty,  aby  hodně  dupaly !« 

Matka  odvětila  za  chlapce:  »Ten  by  nejraději 
chodil  bos,  milý  ševče;  jak  ho  obujeme,  už  na- 
říká, že  ho  obuv  tlačí,  a  pronás  eduje  steskem 
tak  dlouho,  až  jej  zase  vyzujeme  « 

Kajt  poklepal  hochovi  s  hrdou  troufalostí 
na  rameno:  »Ode  mne,  můj  zlatý  — «  a  teď  již 
ziimyslně  mluvil  jen  v  jednotném  čísle  —  »ode 
mne  obuv  nikdy  netlačil* 

•  Nejdříve  mi  musíš,  ševče,  spravit  moje  sou- 
kenné šlapky  — «  rozpomínala  se  hospodyně  ku 
podivu  spíše  na  pozemské  věci  než  na  vévodí- 
cího dnes  v  nebi  patrona  —  »tahám  je  už  jen 
tak  na  prstech  a  přece  je  mám  ráda,  že  si  v  nich 
tak  po  domácku  nejlépe  pohovím.  »Běž  se  tedy 
již  raději  rozložit  se  svými  krámy  do  ratejny, 
tu  máš  šlapky  (vyzula  si  je  levičkou,  pravicí 
nepřestávajíc  míchat  pohančicí)  a  hleď,  aby  byly 
do  večera  hotovy.  Pošlu  tam  za  tebou  sklínku 
městu. « 

Kajt  sice  očekával  důstojnější  začátek  —  sou- 
kenné střevíce  byly  koupeny  někde  z  jarmarku, 
a  díval  se  na  takovou  stvůrku  trochu  pohrdlivě  — 
nicméně  pro  dobrou  vůli  poslechl.  O  zásobě  kozí 
a  rozvrhu  díla  bylo  beztoho  třeba  si  pohovořit 
se  starým  pantátou,  který  měl  tuto  říši  vždycky 
na    starosti.   Musil    se  jen  ještě    na  něho  zeptati. 

»Šel  se  podívat  na  louku  s  vnučkou  Na- 
nynkou;  to  víš,  ševče,  že  tu  má  ze  všech  dětí 
nejradší.' 

Kajt  pokývl  již  jen  v  myšlenkách,  že  to  ví, 
a  sbíraje  kabelu  putoval  se  svou  první  prací  do 
ratejny. 


Vedle  v  komoře  našel  všechno,  co  mu  bylo 
k  řádnému  stanu  potřebí;  stolek,  verpánek,  opálku 
s  kopyty  a  všelikými  okrajky  kožf,  jež  tu  zanechal 
v  svatojosefském  čase.  Sbíral  a  snášel  si  to  všecko 
s  úmyslným  klidem  rozumného  člověka,  který 
dovede  takové  malé  stíny  dne,  jako  bylo  potkání 
s  čeledínem  Jakubem,  a  dětinská  lež  staro.stova 
kloučete,  že  jej  Kajtova  obuv  tlačí,  i  to,  že  sta- 
rostova náhodou  zapomněla  na  jeho  dnešní 
svátek  —  jednoduše  přehlížet. 

Konečně  si  vysvlékl  kazajku  a  navléknuv  šíji 
do  tkalounu  plátěné  zástěry,  posadil  se  a  s  tvrdým 
povzdechem  se  pustil  do  správy.  »To  by  měla 
býti  spíše  rýpačka  pro  krejčího  — «  ošklíbl  se 
s  malou  vážností  pro  toto  řemeslo,  pak  ale  lípaje 
a  sešívaje  již  svědomitě  a  trpělivě,  počal  se  ba- 
viti po  zvyku  v  samotě  broukavou  písničkou, 
kterou  si  za  mladších  let  jednou  sami  sestavili 
s  uhlířem  Martinkem: 

"Pavouk  jal   muchu,  jeden  pán, 
pavouka  ťuhík,  vět.ší  pán, 
ťuhíka  ostříž,  jinší  pán, 
ostříže  orel,  velký  pán. 
Duli  duli  duli  jám   — 
nevěříš-li,  jdi  tam  sám    .  . 

Orla  jal  mládec,  jeden  pán, 
mládce  zas  milá,  větší  pan, 
milou  pan  páter,  jemnostpán, 
k  jinému  připjal,  jinší  pán. 
Duli  duH  duli  —  jám  — 
druhý   Ijyl  vždy  větší  pán. 

A  je  ten  slimák,  drobný  pán, 
v  pokraji  cesty,  malý  pán, 
jen  ten  všem  ušel,  žádný  pán, 
a  svět  ho  těšil   —   nebyl  pán! 
Duli,  duli,  duli  —  jám 
nevéříš-li,  jdi  tam  sám  . .  .« 

Kajta  vyrušil  starý  Obír,  veda  za  ruku  svého 
věrného  přívěska,  plavovlasou  vnučku. 

To  by  Kajta  bylo  již  potěšilo,  rozumně  si 
s  výminkářem  pohovořit  a  Nanynku  zatahat  za 
tenký  copánek;  měl  beztoho  zase  pro  tento  he- 
boučký ozlacený  pramínek  nachystanou  a  ve  své 
kabele  pečlivě  v  papíře  zabalenou  zelenou  stu- 
žečku  k  okrase  —  ale  za  těmito  dvěma  milými 
dušemi  vklouzla  do  ratejny  pocvičená  a  pone- 
známčlá  Stázka ;  majíc  ruce  schovány  vzadu  za 
pasem  přihýbala  hlavu  —  Kajt  již  zatušil,  že  si 
jej  chce  jen  prohlížet  —  as  těmi  zedranými 
šlapkami  v  rukou  připadal  si  před  tím  bystrým 
pohledem  dorůstajícího  děvčiska  tak  nějak  po- 
nížený ... 

Musil  šlapky  schovat  do  klína  a  rozpačitě 
jen   hladit  okraj  stolku.  Pokrae. 


%     %     lir     ^     ií 


VÁCLAV  Hladík: 


EVŽEN  VOLDAN, 


Api-oto  musíte  uznat,  že  od  let  šedesátých  vy- 
konali naši  advokáti,  sedláci,  prům)'-slníci  i  bez 
té  vyšší  kultury  velmi  mnoho  a  za  daných  po- 
měrů jejich  praktické  zkušenosti  pomohly  nám 
více,  nežli  by  nám  prospěl  nejdůkladnější  ně- 
mecký profesor  nebo  nejvzácnější  politický  pio- 
fessional  anglický,  kterého  již  \e  škole  a  v  uni- 
versitě Oxtordské  cvičí  a  dresírují  pro  politiku 
a  veřejný  život  jako  čistokrevného  hřebce  pro 
dostihy,«   pravil   Voldan. 

.Voldane,  ty  jsi  vůbec  diplomat  a  opti- 
mista jako  Voltairův  Panglos.  Co  pak  nejsme 
dosti  zkrachováni  na  všech  stranách?  A  on  si 
řekne    »za    daných    poměrů«.    Jaká    to    protivná 

fráse ! « 

A  Bulíř  klepl  sklínkou  o  stul  a  zadíval  se 
oknem  na  promenující  po  ulici  Ovocné. 

Několik  mladíkii  hlučně  se  vhrnulo  dveřmi 
a  posadili  se  k  oknu  a  kritisovali  kolemjdoucí 
ženské.  Dali  si  nejostřejší  nápoje,  pili  gin  a  koňak, 
mluvili  a  odplivovali  jako  kočové,  a  bujná  radost 
života  fysického  věnovaného  jen  sportu  a  požitkům 
kypěla  v  krvi  jejich  souměrných,  vycvičených  těl. 
Kruliš  s  opovržením  svraštil  obočí  nad  svýma 
unavenýma  očima. 

Bulíř  postřehl  jeho  pohled  a  usmál  se:  »Ka- 
maráde,  tahle  mládež  není  o  nic  horší  nežli  ta, 
z  které  jsme  vyšli  my.  Aretino,  pamatuješ  se,  co 
jsi  všechno  prováděl  ve  svém  nemravném  životě 
studentském^  dříve  nežli  jsi  se  stal  umravňovatelem 
národa  českého,  jemuž  kážeš  mravnost  konser- 
vativní,  liberální,  pokrokovou,  klerikální,  podle 
toho,  jak  se  ti  to  dá  »za  daných  poměrů «,  a  v  re- 
dakci, kam  jsi  se  právě  přestěhoval  .  .  .« 

Kruliš  ukryl  obličej  svraštělý  a  zamračený 
za  sklenku  na  dno  rázem  obrácenou,  když  pak 
ji  odiíal  od  úst,  pohrával  mu  kolem  úst  rozechvěný, 
nucený  úsměv. 

»No  . . .  no  . .  .  Bulíři,  v  tomto  ohledu  si  ne- 
máme co  vyčítati.  Ovšem  ty  jsi  básník  a  můžeš 
si  dovoliti  fantasie  a  rozmary  nedůsledných  lidí, 
ale  já  jsem  novinář,  otrok  stran  a  Udí,  to  je  něco 
jiného.  Moje  nedůslednosti,  často  vykoupené  bo- 
lestným zklamáním  a  krutými  zkušenostmi,  jsou 
proradou,  a  lecjaký  politický  lajdák,  kterého  jsem 
vytáhl  za  uši  z  králičího  doupěte  a  udělal  z  něho 
něco,  tvora  vlivuplného,  papouškujícího  mé  články 
a  mé  myšlénky,  odváží  se  po  mně  ušklíbnouti  se . . .« 
sDobře...  dobře...  rozumím,«  odpovídal 
spěšně  Bulíř,  » ostatně  proč  jsi  do  toho  lezl  .  .  . 
To  víš  ty  i  tuhle  Voldan,  že  se  na  ty  věci  dívám 
velmi  lehkomyslně  a  s  vysoká.  Mně  jsou  všechny 
strany  stejně  dobré  jako  špatné.  Programy,  zásady 


mají  všechny  velkolepé,  ušlechtilé,  ideální  —  ale 
jak  ubohé  krámky  jsou  za  těmi  pyšnými  firmami, 
jaká  brynda    a    ocet    za    těmi    vignettami !    Podle 
mého  náhledu  nám  může  pomoci  jen  jednotlivec . . . 
muž  . . .  muž  geniální,  vůdčí,  silný  ...   a  pro  toho 
bych  šel    do    ohně,    tomu    bych    byl  věrným.... 
«Hm...  silný  muž  . . .«   zahučel  Kruliš. 
'Snad  přijde,«   zvolal  ironicky  Bulíř  ...  >snad 
již  přichází .  .  .  snad  již  je  před  branami!*  a  dodal 
vesele:   »Na  zdar  VoldanoviU 
Tři  sklínky  zazvonily. 

Kruliš  obrátil  se  k  Voldanovi,  který  po  celý 
hovor  obou    mužů    péra    naslouchal   jen    netečně 
a  díval  se  do  ulice,    jakoby  toužil  někoho  uzříti. 
»Četl  jste  již    »Hlas  liduř« 
>- Nečetl  « 

Žurnalista  vyňal  z  kapsy  složené  číslo  novin. 

Okázal  na  článek  tužkou  zaškrtnutý:   »Podí- 

vejte  se  na  to  . . .  je  to  velmi  sprosté,  ale  bohužel 

i  hloupé.   A  to  je  velmi   nepříjemné   poslouchati 

hloupé  nadávky.*: 

Voldan  lhostejně    nahlédl    do    orgánu  svého 
protikandidáta. 

Přelétl  rychle  řádky  vášnivě  a  posměšně  psa- 
ného článku. 

.Vytančená  celebrita  .  . .  salonní  socialista  .  .. 

štrébr  .  .  .  politický  sportsman  . .  .  nový  poslanecký 

eunuch  paši  WoUnera  ...»  _ 

Před  očima  mu  kmitaly  nadávky,  silná  a  drsná 

slova.    Slyšel    jich    mnoho    již    a    často.    Poznal 

útočný  a  udýchaný  sloh  Vandasův.  Viděl,  že  Kruliš 

se  na   něho    dívá  po  straně  a  pevně    ovládl  rysy 

svého  obličeje.  ,       ,   .    - 

Ale  přece  škubl  obočím  a  sevřel  zuby,  když 

na  konci  článku  četl  nejnáruživější  odstavec,  kde 

pisatel  citoval  Voldanovy  spisy  a  články  o  otázce 

sociální,  psané  za  jeho  studií   v  Paříži,  kdy  *ko- 

ketoval    frivolně    s  velkými    ideami,   jež    cynicky 

zapřel,  jakmile  chtěl  se  dostati  ke  žlabu  kariéry...* 

Lehce  pobledlý  vrátil  Krulišovi  noviny. 

»To  je  .  .  .  co  tomu  říkáte.?* 

Voldan  pokrčil  rameny  a  zavolal  sklepníka. 

Pak    spěšně    se    rozloučil  s  oběma  přátely  a 

odjel  fiakrem  domů  na  Malou  Stranu. 

III. 

Když  Voldan  odpoledne  vešel  do  předsíně 
bytu  doktora  Bílka  a  odkládal  svrchník.  zpozo- 
roval na  věšáku  pouze  širák  sochaře  Makovce 
a  jakýsi  cylindr  velmi  lesklý,  nový,  jemu  nepo- 
vědomý,  k  němuž  si  nedovedl  domyslit  nijakou 
známou  hlavu. 


jak  se  chystal  vejíti  do  salonu,  zadržel  jej 
z  kuchyně  vlídný  a  dflvěrný  hlas  ženský: 

•  Doktore  —  pane  Voldane,  počkejte!  A  ne- 
koukejte se  na  mne  —  musila  jsem  sama  sar- 
delové  máslo  na  housky  připravit . . .  Jen  chviličku 
ještě. «  jemný  a  lahodný  hlas  vyzněl  skoro  jako 
v  popěvku  dětském  a  úsměvném 

Voldan  poohlédl  se  v  zrcadle,  přihladil  vous, 
zapjal  černý  redingot  velmi  elegantně  přiléhající 
k  jeho  útlé,  svižné  postavě. 

•  Tak,  tu  jsem!« 

Paní  Bílková  stiskla  mu  ruku  něžně  a  přá- 
telsky, jak  její  ruku  nesl  ke  rtům. 

A  hovořila  vesele: 

>To  jste  hodný,  že  jste  přišel.  Mám  z  vás 
radost.  Gratuluji  vám.  Již  jsem  myslila,  že  zhrdáte 
mými  čtvrtky  a  zapomínáte    na    své  přátely  .  .  .« 

•  Skutečně  v  posledních  týdnech  jsen  nemohl. 
Víte  přece,  co  to  znamená,  milostivá  paní,  taková 
volební  mela,  víte  to  podle  svého  muže,  co  to  je, 
několik  neděl  potloukat  se  na  venkově,  od  schůze 
ke  schůzi  .  . .« 

»Vím,  vím...  nehněvám  se  proto  navás...« 
Pohladila    mu    ruku    svou    hebkou,    měkkou 
dlaní. 

'Koho  tam  máte?«   okázal  Voldan  na  dvéře. 
»Ah,  skoro  nikoho.  Makovec  .  .  ." 

•  Ovšem,  ten  nejvěrnější.* 

Pani  Bílková  otevřela  dvéře  do  jídelny: 
»Sem  pojďte.  Chci  s  vámi  p:ir  slov  promluvit. 
Tam  hraje  slečna  Mina  Havlenová  —  tu  chvilku 
se  budou  bavit  i  bez  nás  ...  A  co  vy,«  zapjala 
se  v  něj  ostrým,  ale  rozveseleným  pohledem,  »máte 
s  tím  IMakovcem.'"'  Postoupila  do  prostřed  jídelny 
k  širokému  stolu  se  dvěma  vásami  japonskými, 
v  nichž  plápolaly  bizarrní  květy  orchideí. 

Otočila  se  pak  lehce  jako  v  tanci  a  dodala 
s  roztomilým  sešpulením  rtů: 

•  Snad  na  něj  nejste  ještě  žárliv?« 
»Hm  ...  na  toho  Benediktina. « 

»0  —  není  tak  svatý,  jak  se  zdá  ...» 
Smála  se.  Zdálo  se,  že  v  tom  smíchu  jasnila 
se  celá  její  plavá,  něžná  krása. 

Stála  před  ním  opřena  o  stůl,  obrácena 
k  oknu,  jako  vždy  prostá,  nenucená,  kamarádská 
s  tůn  lichotným  stiskem  neb  pohlazením  hebké, 
hedvábné  vonné  ruky,  s  tím  upřímným  a  vlídným, 
někdy  výsměšným  pohledem  očí  neurčité  barvy, 
v  nichž  jakoby  se  odrážel  odlesk  modrého  azuru 
rozzářené  oblohy  a  někdy  zelenavé  šedi  smuných, 
snivých  vod  mořských,  a  s  tím  úsměvem  bez- 
starostným, přelétavým  na  rtech  otevírajících  se 
jako  rudý,  vášnivým  žárem  opojných  vůní  vy- 
dechl;'icí  květ,  v  němž  svítí  krůpěje  rosy  matným 
leskem  perel  Jedině  ty  rudé,  krásné  rty  s  blysk- 
navé  matným  zábleskem  zubů  v  úsměvu  prozra- 
zovaly vášnivost,  prudkost  temperamentu  mladé 
ženy  s  hlasem  a  očima  tak  něžně  poddajnýma, 
nevinnýma. 


Voldan  pocítil  vůni  a  marnivost  její  rtň  .  .  . 
vzpomínka  rozkoší  jím  zachvěla.  Chtěl  by  při- 
skočit k  ní,  strhnout  ji  do  náruči  a  do  žhavosti 
zlíbati  její  rty. 

Zachytla  vznicený  pohled  jeho  světle  modrých, 
pronikavých  očí,  znala  ten  pohled  i  lehké  cuknutí 
žádostivých  rtů  mladého  muže. 

Ale  vše  bylo  již  tak  dávno  'odbyto  m^ží 
nimi  ...  po  vybouřené  lásce  ostala  mírná,  tichá 
pohoda  přátelství  dvou  duší,  jež  si  rozuměly,  jež 
si  byly  spřízněny  .  .  . 

Usmála  se  přimhouřenýma  očima  a  vábně 
rozevřenými  rty,  jakoby  očekávajícími  příval  po- 
libků —  ale  pak  hned  změnila  výraz  obličeje, 
potřásla  hlavou  zamyšleně  a  její  hlas  se  zrovna 
medově  rozplýval  něhou,  ale  něhou  přátelskou, 
skoro  mateřskou ; 

>Nu,  můj  milý  doktore  .  .  .  leccos  se  změnilo, 
vidíte.  I  mezi  námi.  A  život  by  byl  velmi  smutný, 
kdybychom  jej  brali,  jak  se  nám  podává  —  s  celou 
hořkostí  zklamání  a  spinou  skutečnosti,  A  proto. ..« 

»A  proto,  milostivá  paní  .  .  .« 

»Ah,  co,  nechme  toho  .  .  .  Nejsem  dnes  na- 
ložena pro  filosofování  .  .  .« 

»MysIil  jsem  právě  naopak,  když  je  u  vás 
mystický  váš  Makovec  .  .  .« 

•  Snad  nemyslíte,  že  mu  věřím!  Na  to  jsem 
příliš  lehkomyslná  a  upřímná  .  .  .« 

» Nemilujete  ho.?« 

»A  kdyby!    Co  by  vám  bylo  po  tom!« 
A    hned    zladnila    příkrost    odpovědi,    v    níž 
prošlehla  výčitka  a  utajená  trpkost  proti  Volda- 
novi,    líbezným    úsměvem    a    měkce     srdečným 
tónem: 

•  Vždyť  mne  znáte  příliš  dobře  ...  a  víte,  že 
tak  snadno  se  nedám  strhnouti  .  .  .  Ostatně  nechci 
nikoho,  nepotřebuji  nihoho  .  .*  a  dodala  skoro 
neslyšně,  jen  vydechnutím:  »Ziji  svými  vzpomín- 
kami .  .  .« 

Piano  zaznělo  ztlumeně  ze  salonu,  jenž  byl 
oddělen  kuřáckým  pokojem  od  jídelny. 

Paní  Bílková  přihladila  si  zlaté  kadeře.  Voldan 
zbožňoval  přímo  tento  její  krásný  pohyb,  kdy 
bílá,  subtilní  její  ruka  hroužila  se  do  zlata  kadeří 
a  je  lehce  hladila. 

•  Krásná  jste  .  .  .  krásná.  .  .  Lauro, »  mimo- 
volně  zašeptal  zcela  tak,  s  tou  horkou  touhou 
v  hlase  jako  kdysi  a  přikročil   k  ní  blíže. 

»Nu  ...  nu  .  .  .  kamarádíčku,  jsem  ráda,  že 
se  mu  líbím  ..  .  ale,'  a  doložila,  zadrževši  jej 
jemným,  ale  určitým  stiskem,  tak  jakoby  uzdou 
trhla  krátce  a  prudce,  »musíme  už  tam  jít.  Jsme 
tak  neslušní.  Pojďte!* 

Ale  ještě  před  dveřmi  kuřáckého  salonku 
jej  zastavila : 

•  Seznámím  vás  s  krásnou  slečnou.  Se  slečnou 
Minou  Havlenovou.« 

•  Znám  ji.    Hm  .  .  .   zvláštní    krasavice  není.« 
»Znáte  ji  blíže,  osobně ?« 


»Ne,  pouze  od  vidění .  .  .« 

»Pak  nekritisujte  a  mlčte.  To  není  krása 
efektní,  na  dálku  působící.  Však  až  ji  poznáte 
z  blízka  —  zamilujete  se  do  ní. « 

»Na  takové  věci  nemám  teď  ani  chuti,  ani  času.« 

Paní  Bílková  pokračovala  tlumíc  hlas,  ale 
s  jakousi  vzrůstající  rozjařeností  a  vyzývavostí : 
»To  by  byla  žena  pro  vás!' 

•  Děkují   vám.« 

»Ráda  bych  vás  oženila  .  .  .« 

•Ale!    A  to  je  to  vaše  přátelství    ke  mně.'« 

Řekl  to  tak  komicky,  že  se  rozesmála. 

»Věíte  mi,  mám  nejlepší  úmysly.  Ostatně 
již  máte  čas,  abyste  se  oženil." 

-^     ií     % 


Uchopil  ji  za  ruce  a  zíbal  je  obě  spěšně 
a  pravil  s  humorem: 

•  Ostaneme  vždy  nejlepšími  přátely,  že  ano.?« 

Pohled  a  stisk  rukou  sliboval  vše. 

Voldan  pokračoval: 

»Ale  nechtě  mne  na  pokoji  s  takovými  ná- 
pady. Nechci  se  poutat  nikde.  Víte  to  sama 
dobře.  Chci  být  na  všechvy  strany  volný,  ne- 
odvislý  —  kdo  nejde  životem  lehce,  bez  zatížení, 
bez  břemene,  nedojde  daleko. « 

Ustoupiv,  rozhrnul  portieru  před  paní  Bíl- 
kovou, za  níž  kráčel  kuřáckým  pokojíkem  do 
salonu.  rokrnč. 


% 


%         % 


% 


M.  Jahn 


HODINY. 


^e  svého  dětství,  vypravoval  m.i  přítel,  pa- 
■^— '  matuji  se  jasně  na  pokoj  dědečkův.  Byla  to 
světnice,  ve  které  dědeček  zemřel  a  v  níž  se 
snad  ničím  nepohnulo  od  jeho  smrti.  Málokdo 
vkročil  do  něho,  aby  snad  nerušil  posvátné  vzpo- 
mínky na  zemřelého  dědečka. 

Jedenkrát  —  bylo  mi  tehda  asi  pět  roků, 
viděl  jsem  otce,  jak  vešel  do  toho  pokoje.  Pro- 
táhl jsem  se  po  prstech  dveřmi  a  chytil  jsem 
otce  za  okraj  kabátu,  jakobych  s  ním  si  chtěl 
zahráti   *na  schovávanou-'. 

•  Šelmo, «  řekl  mi  s  úsměvem  otec  a  lehce 
se  dotekl  mých  vlasů 

Tím  lichocením  dobyl  jsem  si  snad  u  něho 
práva,  že  jsem  směl  zůstati  v  tajemném  pokoji, 
který  mou  zvědavost  nejednou  podráždil. 

Rozešel  jsem  se  světnicí,  těkaje  dokola  očima. 

Všude  jsem  viděl  starý  a  podivný  nábytek: 
dubový  stolek  s  nohami  překříženými,  oble  řezané 
židle,  širokou  skříň  s  rýhami  oprýskanými  a 
silným  kováním  z  mosazi  a  na  skříni  hodiny 
v  černě  leštěné  barokní  schránce  se  dvěma  sloupci 
z  úběle. 

Postál  jsem  chvíli  před  nimi.  Nešly,  jakoby 
s  dědečkem  ustal  v  nich  pohyb.  Rozvažoval  jsem, 
proč  tyto  hodiny  nejdou,  kdežto  ty  ostatní  ho- 
diny v  pokojích  tikají  a  hýbají  sem  tam  kyvadly. 

Otec  mne  viděl,  jak  jsem  se  vpíjel  očima 
do  hodin. 

•  Nač  se  tak  díváš ř«  ptal  se  mne  s  úsměvem, 
s  jakým  se  díváme  na  děti. 

»Tu  na  ty  hodiny, «  řekl  jsem,  najednou 
zvážněv. 

.Či  se  ti  líbí.?* 

>Líbí,  jenom  že  nejdou...* 

•Jsou  pokaženy.* 

>Co  se  jim  stalo ř« 


!>Mají  zkažená  kolečka. « 

»A  mají  hodiny  kolečka  ?« 

Myslil  jsem,  že  hodiny  nejsou  tak  jako  vůz, 
aby  měly  kolečka  a  že  se  hýbají  samy  od  sebe, 
protože  je  někdo  byl  natáhl. 

Nyní  však  otec,  aby  mou  zvědavost  ukojil, 
otevřel  hodiny,  položil  na  židli  a  všecek  ten  ta- 
jemný vnitřek  mi  ukázal.  Bylo  tam  tolik  žlutých 
koleček  s  ostrými  zuby  jako  u  našeho  Azora. 
Už  jsem  chtěl  kolečka  roztočit  prstem,  ale  otec 
mi  nedal.  Pravil  mi,  že  bych  je  polámal.  Uzavřel 
hodiny  a  postavil  na  skříň  zase  na  totéž  místo 
a  tiše,  po  prstech  se  mnou  opustil  pokoj. 

A  od  té  doby  hodiny  byly  v  mé  veliké  úctě 
tak  jako  cosi  důmyslného,  čemu  snad  otec  roz- 
uměl, čeho  jsem  já  však  doposud  neuměl 
chápati. 

Jednou  se  stalo,  že  jsem  byl  s  dětmi  v  sou- 
sedním nádvoří.  Kterýsi  z  chlapců  donesl  »frkalku«, 
takovou  dřevěnou  hračku:  kolečko  z  hodin  upro- 
střed s  kolíčkem.  Chlapec  rozvrtil  kolíček  v  prstech, 
pustil  a  »frkalka«  rychle  a  dlouho  se  točila,  hučíc 
jakýmsi  medvědovitým  zvukem.  Všichni  jsme  měli 
radost  z  nové  té  hračky  a  každý  z  nás  chtěl  míti 
takovou  »frkalku«. 

Já  si  tu  vzpomněl  na  ony  hodiny  v  pokoji 
dědečkově  a  hned  jsem  zarozumoval :  » Vyberu 
kolečka,  udělám  »frkalku«  a  nikdo  nepozná.  Oni 
se  beztoho  dovnitř  tam  nepodívají." 

A  tak  ve  mně  rychle  ta  myšlénka  uzrála, 
že  ;sem  jen  čekal,  až  všichni  odejdou. 

Skutečně  odešli  v  neděli  někam  na  výlet. 
Zůstal  jsem  doma  s  chůvou  a  bratrem  Gustou. 
Chůva  seděla  v  kuchyni,  říkala  v  knížkách  a  Gusta 
si  čmáral  jakési  hlouposti  do  sešitu.  Povídal,  prý 
jsou  to  počty.  Já  zatím  potají  slídil  po  klíčích. 
Visely  u  dveří    na  kroužku  a  přilákaly  mne,   že 


46 


jsem  si  přistavil  židli,  sejmul  je  se  stč-ny  a  rychle 
i  s  nimi  v\šel  jsem  na  chodbu.  V  mysli  mé  nálile 
se  zdouvala  hrdost,  že  nikdo  z  chiapcft  nebude 
m(ti  podobné  »frkaiky«. 

Srdce  mi  zatlouklo  strachem.  Bál  jsem  se 
chůvy,  která  nás  kárala  ostrými  slovy  po  každém 
přestupku,  větší  strach  měl  jsem  však  z  Gustava 
On  byl  mne  starší  as  o  dvě  léta  a  mezi  námi 
dětmi  měl  úlohu  tajného  policisty.  On  se  vždy 
lichotil  matce,  sledoval  naše  kročeje  a  stále  na 
nás  žaloval  matce,  která  nás  přísně  trestala. 

Přepližil  jsem  se  ve  strachu  chodbou  a 
v  největším  chvatu  zkoušel  jsem  klíče.  Rychle 
jsem  odemkl,  vkradl  se  do  dědečkova  pokoje, 
přistavil  židli,  otevřel  hodiny  a  už  jsem  by! 
v  barbarském  díle.  Točil  jsem  ve  stroji  šroubky 
a  kolečky,  až  to  v  něm  řinčelo.  Vyňal  jsem 
šťastně  asi  tři  kolečka,  rychle  jsem  vyběhl  z  po- 
koje, uzamkl,  uschoval  kolečka  do  kapsy  a  po- 
věsil klíče  v  domácím  pokoji  na  jejich  obvyklé 
místo. 

Chvěl  jsem  se  doposud  strachem,  ale  pak 
spadlo  se  mne  ohromné  tíživé  závaží.  Chvatně 
jsem  odběhl  na  dvůr,  [iřistrouhal  kolíčky,  zastrčil 
doprostřed  koleček  a  s  novými  hračkami  šel 
jsem  se  pochválit  nejbližším  chlapcům.  Ale  ti 
zase  mi  nabídli  k  výměně  nové  své  hračky  a 
tak  lehce  a  snadně  ode  mne  vylákali  všecka  tři 
kolečka. 

Všecka  ta  příhoda  byla  na  chvíli  zapomenuta. 

Tak  asi  za  týden  zase  jsme  byli  s  Gustou 
v  pokoji.  On  cosi  čmáral  do  svého  sešitu  a  vy- 
hlížel znepokojeně.  Najednou  přistoupl  ke  mně 
a  řekl  mi  tvrdě:  »Ty  jsi  vzal  kolečka. «  Zaryl 
se  do  mne  studeným  zrakem,  který  se  chorobně 
leskl.  Zrovna  mne  hypnotisoval,  že  jsem  hned 
ztuhl  strachy.  Neměl  jsem  síly,  abych  mu  od- 
pověděl. 

»Ty  jsi  vzal  kolečka, «   řekl  mi  podruhé. 

Nikdy  jsem  nelhal  a  jen  jsem  po  tichu  vy- 
šeptl :   » Vzal  jsem.« 

•  Počkej,  zkazil  jsi  hodiny,  všecko  to  povím, « 
řekl  mi  Gusta  a  v  očích  mu  zasvitlo  podivné 
světlo. 

Postál  jsem  okamžik  podoben  bezduché  soše. 

'Prosím  tě,  Gusto,  neříkej, «  uprošoval  jsem 
bratra  bojácným  hlasem,  který  mi  selhával 
v  hrdle. 

•  Povím  to  jistě."  odřekl  Gusta,  odešel  chladně 
ode  mne,  usedl  za  stůl  a  zase  psa!  dále  v  sešitu. 

Prosil  jsem  Gustu  opětně,  plakal  a  svíjel  se 
před  ním,  ale  on  na  mne  nehleděl,  nevšímal  si 
mne  a  jenom  chvílemi  studeně  na  mne  pohlédl 
výhružným  pohledem,  ve  kterém  byla  mstivost 
a  zloba. 

Úzkost  a  strach  třásly  mým  srdcem  tak  jako 
podzimní  vítr  lomcuje  stromem,  aby  ho  oloupil 
o  poslední  lupen 


Bál  jsem  se  nesmírně  matky.  Ona  nám  ničeho 
ncpromíjela,  protože  výchova  naše  byla  docela 
v  její  rukou.  Otec  by!  člověk  hrdý  a  sebevědomý, 
zřídka  se  stýkával  s  námi,  ale  když  přišel,  všichni 
jsme  hleděli  na  něho  s  podivným  pocitem,  všichni 
jsme  k  němu  cítili  bezmeznou  úctu.  Nikdy  nás 
netrestal  tak  jako  matka,  nikdy  své  ruky  na  nás 
nevztáhl  a  jenom  někdy  slovem  se  ozval  —  a 
byl  to  prostředek  závažný!  Za  to  však  matka 
bdťla  nad  našimi  kroky,  jakoby  chtěla  nahradit 
otcovu  netečnost.  Měla  své  úzkostné  starosti, 
stále  se  lekala  našich  kousků  a  měla  strach  před 
naším  budoucnem. 

Gusta  byl  podoben  matce  srdcem  i  tělem. 
On  nikdy  ničeho  nedělal  přes  čáru,  nehlučel, 
netěkal  do  tmy,  býval  vždy  pokorný  k  matce 
a  tím  si  ji  získal  Všichni  jsme  bývali  nehodní, 
a  jenom  Gusta  řádně  se  choval.  Neměl  rád  chla- 
peckých spolků,  držel  se  doma  a  ovšem  žaloval 
na  nás  kde  jakou  maličkost.  A  proto  jsme  se  ho 
báli  hůř  nežli  matky. 

Byl  jsem  si  vědom,  že  jsem  úplně  v  Gustově 
moci.  On  se  mnou  mohl  naložit  podle  své  vůle. 
Seděl  jsem  v  koutě  a  díval  se  na  něho,  jak  píše 
v  sešitu.  Nerušil  jsem  ho  a  sám  jsem  se  mučil 
bázní  a  strachem  až  do  samého  večera.  V  hlavě 
mi  seděly  úzkostné  myšlénky,  jakoby  nade  mnou 
visela  zlověstná  mračna  a  hrozila  spoustou. 

Najednou  Gusta  se  zvedl,  zavřel  svůj  sešit, 
uložil  mezi  své  knihy  a  přešel  pokojem  s  chladným 
a  zlobivým  pohledem. 

Znovu  jsem  se  obrátil  k  němu. 

•  Neříkej,  Gusto, «  řekl  jsem  k  němu  bojácně, 
abych  ho  uprosil. 

•Už  jsem  ti  řekl,«  pověděl  rozhodně,  odešel 
z  pokoje  a  nechal  mne  samého  tak  jako  provi- 
nilého vyhostěnce  na  pustém  ostrově. 

A  tak  jsem  seděl  v  úzkostech  několik  hodin. 
Přál  jsem  si,  aby  se  raději  rychle  vše  skončilo, 
a  z  toho  zase  bál  jsem  se  trestu  a  rád  bych  byl 
ještě  prodloužil  ono  strašné  a  mučivé  čekání. 

Konečně  pod  samý  večer  přišla  má  matka 
se  sestrou  a  nejstarším  bratrem.  Otce  jsem  ne- 
spatřil. Gusta  hned  přišel  za  matkou.  Dával  mi 
cítit  matčinu  přízeň  k  sobě  a  tím  také  velikou 
zvůli  nade  mnou.  Viděl  jsem,  jak  se  v  něm  ne- 
může udržet  novina,  kterou  chtěl  zvěstovat  matce, 
a  proto  chvěl  jsem  se  strachem,  který  se  stu- 
pňoval každou  vteřinou.  Náhodou  střetl  jsem  se 
s  ním  pohledem.  Vyhlížel  mstivě,  ale  snad  strach 
můj  v  něm  přelomil  dychtivost,  s  jakou  chtěl 
žalovat  matce,  že  jenom  prstem  zahrozil  na  mne 
a  studeným  pohledem  dával  mi  znáti,  že  mi  pro- 
kázal velikou  milost. 

A  skutečně,  zachoval  se  ke  mně  velikodušně. 
Neřekl  ničeho  matce,  ale  kolikrát  za  to  mne 
ztrestal ! 

V  několika  dnech  přijel  návštěvou  strýček, 
otcův    bratr.    Dovezl  nám  dětem  hračky.    Gusta 


však  nebyl  spokojen  a  chtěl  se  mnou  měnit. 
Nechtěl  jsem  Ale  on  řekl:  » Hodiny ...,  počkej, 
všecko  to  povím!«  A  já  mu  raději  vyměnil  hračku, 
jen  aby  mlčel. 

Jindy  měl  zase  jiné  choutky.  Hned  na  mně 
žádal,  abych  jej  provázel  a  z  toho  zase,  abych 
s  ním  seděl  v  pokoji,  když  jsem  chtěl  odejít  za 
chlapci.  Jestli  jsem  odmluvil  jediným  slovem, 
ve  kterém  nebylo  ochoty,  ihned  mi  pohrozil: 
^Hodiny ! .  . .«  a  já  hned  otrocky  vyplnil  jeho 
přání  ze  strachu  před  trestem.  Nejednou  za  hry, 
když  jsem  se  veselím  rozproudil,  křičel  a  dováděl, 
ihned  mne  zahladil  hrozným  tím  slovem  a  všecku 
mou  veselost  zkalil. 

A  tak  mne  mučil  celá  tři  léta.  Podrážel  ve 
mně  všecku  mou  vůli,  kalil  mou  radost  a  ničil 
mé  dětské  zámysly.  Kdyby  byl  raději  žaloval, 
ale  tak  držel  mne  stále  na  uzdě  a  těšil  se  z  toho, 
že  jsem  ho  na  slovo  poslouchal  a  třásl  se  před  ním 
v  otrocké    bázni. 

Na  podzim  třetího  roku  odešel  do  škol  Tak 
se  mi  najednou  uvolnilo,  a  přece  když  přišel 
prvý  rok  na  svátky,  byl  jsem  jím  zaražen  a  raději 
jsem  se  ukrčil  před  ním,  aby  mne  nemučil  vý- 
hružným slovem. 

Ale  potom  se  všecko  pomalu  zapomínalo. 
Gusta  ničeho  neříkal,  já  se  též  před  ním  o  ničem 
nezmínil;  ale  ta  hořkost,  po  každé  křivdě  zůstá- 
vající, vryla  se  do  mne  tak  jako  rezavý  hřebík, 
zůstala  nadlouho  po  letech,  i  když  nás  rozmetl 
život  na  různé  strany.  Doposud  nesnesu  v  pokoji 
hodin.  Mučily  by  mne  vzpomínkou  na  ony  strašné 
chvíle,  jaké  mi  kdysi  způsobil  Gusta. 

Na  podzim  jednou  seděl  jsem  v  pokoji  při 
lampě.  Venku  byl  vichr.  Dešťové  kapky  pleskaly 
na  okno  a  chvílemi  vztekal  se  vítr,  úpěl  a  skučel 
ulicí,  zvyšuje  úzkost  podzimní  noci.  Někdo  za- 
klepal na  dvéře.  Běžel  jsem,  otevřel.  Kdosi  při- 
cházel v  dešťovém  plášti,  všecek  přemoklý.  Poznal 
s  em  Gustu. 

»Co  jdeš  v  takovou  chvíli.?«  oslovil  jsem  ho 
všecek  udiven  a  vedl  ho  ke  stolu.  Sňal  jsem 
s  něho  plášť  a  podal  mu  židli.  Hleděl  jsem  na 
něho.  Sestárnul  velice  a  hrozně  byl  smutný. 

»Co  je  ti?«  ptal  jsem  se,  nemoha  zdržeti 
v  sobě  této  nutkavé  otázky. 

> Život  mne  pronásleduje.  Přišel  jsem  si  jenom 
tak  pohovořiti.  Žiju  tak  opuštěn,  že  nemám 
komu  se  svěřit, «  pověděl  hlasem,  ve  kterém  třásly 
se  slzy. 

>No  a  tak  co  je  ti .?«  pátral  jsem  blíže  po 
jeho  životě. 

•  Bratře,  zle  se  mi  daří.  Zena  mi  nerozumí, 
vede  si  nádherně  a  mrhá  mi  jmění,  tohoto  roku 
pohrbil  jsem  dvě  děti,  veškeré  plány  životní  vyšly 
mi    na    zmar    a    všecky    mé    naděje    vyschly  mi 


v  písčinách.  Skoro  si  zoufám, «  pověděl  Gusta, 
hlava  se  mu  sklonila  níže  a  ruce  znaveně  spo- 
činuly na  kolenou. 

Zeptal  jsem  se  ho  blíže  na  jeho  život.  Nemohl 
jsem  ničeho  pochopit.  Stále  jsem  viděl  v  něm 
chlapce,  který  mi  ublížil 

»Ty  mnoho  zavinuješ  vlastními  chybami, « 
řekl  jsem,  pokrčiv  rameny.  Gusta  mne  stihl  ne- 
vlídným pohledem. 

•  Přišel  jsem,  abych  si  u  tebe  ulehčil  —  a  ty 
na  mne  svaluješ  vinul«  řek!  mi  s  přízvukem  po- 
drážděného člověka,  který  nesnese  výtky. 

•  Tys  ještě  tak  jako  za  dětství.  Nejde  to 
v  životě,  aby  tě  všecko  poslouchalo,"  řekl  jsem, 
nemoha  přemoci  hořkosti,  která  má  slova  pod- 
lévala. 

Gusta  se  najednou  rozohnil. 

»Comášs  tím  dětstvím  .?  Proč  mi  to  vzpomínáš.? 
Já  vím,  ty  pořád  ještě  . . .  Myslil  jsem,  že  si  tu 
ulevím  u  bratra  a  vidím,  že  jsem  u  tebe  cizincem, 
hůře  než  cizincem, «  povídal  neklidně,  v  rozčilení, 
škubaje  rukama. 

»Co  myslíš  o  mně.?« 

•  V  tobě  to  vězí  od  dětství.' 
»Co  ve  mně  vězí.?« 
Najednou  jsem  se  rozpomněl. 

•  Myslíš  ty  hodiny?*  řekl  jsem,  snaže  se  ve 
chvatu  popříti,  co  přece  bylo  tak  zřejmé 

»Řekl  jsi.  Ano,  ty  hodiny...  S  Bohem !« 
pověděl  prudce,  škubl  svým  tělem,  natáhl  ruku 
pro  klobouk,  vstal  a  strhl  plášť  s  věšáku. 

Ve  mžiku  byl  už  ve  dveřích. 

Stál  jsem  tak  jako  u  vytržení.  Ale  ve  chvíli 
jsem  se  vzpamatoval  a  rychle  jsem  vyběhl  za  ním. 

•  Co  děláš?  Vrať  sel«  volal  jsem  do  tmy, 
ale  jen  pleskání  lijákem  odpovědělo  na  moje 
slova. 

Pod  samou  lucernou,  jejížto  světlo  vpíjely 
do  sebe  mlhy,  spatřil  jsem  rychle  ubíhající  po- 
stavu v  plášti.  Jen  se  mi  mihla  a  zm^izela  za 
rohem.  Nebylo  možno  zpátky  ji  přivolat 

Za  chvíli  jsem  si  uvědomil,  co  se  před  chvílí 
stalo.  Chápal  jsem  neštěstí  bratrovo.  Vím,  že  byl 
podoben  unavenému  ptáku,  jenž  hledá  oporu  na 
větvi,  aby  si  odpočinul  —  a  já  ho  odpudil. 
Z  temna  mé  duše  vyšlehly  výčitky  tak  jako 
ukryté  plameny  a  pálily  mne  řežavě.  Ale  proč 
je  to,  že  minulé  stíny,  které  se  zdají  už  pohřbeny 
náplavem  života,  znovu  se  zvedají,  aby  nám  ulehly 
v  cesty?  A  jak  je  těžko  vítězně  přejíti  přes  ně 
a  zapomenouti  na  staré,  odlehlé  křivdy? 

A  tak  mne  mučily  vzpomínky  z  dětství 
jako  čerstvé  výčitky,  sedly  k  mé  duši  a  bděly 
u  ní  pořád  až  do  svitu  rána.  A  stará  hoř- 
kost zapustila  v  mou  duši  hloubej  své  otravné 
kořeny. . . 


ir     ir     ir     %     % 


Jiívi  SuMiN: 


NA    VLNÁCH. 


—  NOVEI.LA. 


Vid;š,  já  mám  /.tebe  radost.  Říkávala  jsem;  mám 
bohatou  sestru...  nóbl  dáma!.,  jenom  že 
se  ke  nmé  nehlásí!  Myslím,  že  ani  jejich  děti 
nebudu  znát.  Nu  a,  zaplať  páuihii!  |)íece  jsem 
tebe  poznala !  Vzpomněli  jste  si  na  chudou  tetu  . . 
Nic  si  z  toho  nedčlcj :  nejsi  první  ani  poslední 
a  u  mne  se  věru  nebudeš  nn't  zle  < 

A  Pavla,  jež  po  prvních  bouřích  čekala  ja- 
kési uklidnění,  slibované  jménem  onoho  zátiSí, 
jež  ji  ničlo  skrýti  svčtu,  i)očínala  tušiti  děsivý 
příval  hoře  a  běd,  jehož  konce  nemohla  dohléd- 
nout V  tomto  hrozném  bytě  o  dvou  černých 
pokojích  se  širikými  trhlinami,  v  nichž  každým 
dnem  zjevovaly  se  nově,  podezřelé  tváře,  započala 
její  muka  stupi^ována  k  šílenství.  Stranila  a  bála 
se  těchto  lidí  Zvanivá,  hrubá,  upracovaná  teta 
se  sv_\n>i  nesmyslnými  řečmi  byla  jí  každým 
dnem  nesnesitelnější.  Pouhá  blízkost  její  bouřila 
a  pok'  řovala  trpící  bytost  Pavlínu,  jakoby  ji  ža- 
havkanii  šlehal  do  tváře.  Neústu[)ná,  mučivá 
tesknota  drásala  a  podlamovala  její  duši.  Byla 
zde  jako  trestanec  vydaný  morovému  ovzduší 
pustého  ostrova  a  trýznivým,  vražedným  vlivům 
poměrň.  Kouzlo  rodného  domu  se  svojí  tklivou 
něhou  uprchlého  mládí  a  čistých  radosti  kynulo 
jí  zdáli  do  běd  a  zoufalství  jako  svatozář  ztrace- 
ného ráje,  z  něhož  vlastni  vinou  byla  vyhnána. 
A  dosah  této  viny,  o  níž  doposud  nepřemýšlela 
rostl  pojednou  před  ní,  zároveň  s  neštěstím,  jež 
se  vždy  hrozivěji  vrhalo  na  její  sirou  duši.  V  stra- 
stiplném rozkypění  srdce  snažila  se  úpěnlivými 
[)rosbami  v  pokorném,  kajícím  sebezapření  do- 
býti zpět  kus  srdce  mateřského,  jehož  příkrost 
děsila  ji  víc,  než  všecky  hrozící  bědy  osudu. 
Z  jejích  dlouhých,  zoufalých  listů  čišela  všecka 
ta  bolestná  tesknota  po  drahých  tvářích  již  pro- 
žívala ve  špinavém,  chudém  bytě,  mezi  cizími, 
odpornými  lidmi,  jichž  se  děsila.  Líčíc  svou  opu- 
štěnost a  chmurné  předtuchy,  jež  obestíraly  její 
mysl,  škemrala  jako  dítě  o  kousek  soucitu,  a 
jasný  pohled  nebo  jen  malou  vzpomínku  na  důkaz, 
že  odpustili,  že  jí  nezavrhli  docela.  Odpovědí 
sotva  se  dočkala.  Byly  tak  střízlivé  a  suché! 
Byly  to  doušky  octa  a  žluči  pro  její  žízní  zprahlé 
rty.  Nemohouc  překonati  zoufalou  tesknotu  a 
v/růstající  odpor  ku  svému  okolí  zapřísahala 
matku,  aby  ji  změnila  její  žalář,  nebo  aby  ji 
aspoň  navštívila,  nezříká-li  se  již  docela  své  ne- 
šťastné dcery. 

Odpověd  matčina  byla  střízlivě  vážná  jako 
vždy,  jen  že  poněkud  ráznějši.  Změna  bytu  zdála 
se  jí  naprosto  nepřípustná.  Neboť  není  radno,  aby 
si  Pavla  pro  svůj  poklesek  vyvolala  více  svědků, 
než'i  třeba.  Snad,  kdyby  se  Bůh  smiloval  .1  dítě 
zemřelo,   dalo  by  se  to  v  určitém  případě  přece 


Pokrai. 

zatajit.  Velikou  váhu  kladla  matka  na  to,  že 
•  přítelkyně*  dosud  marně  pátraly  po  úkrytu 
Pavlíně  V  městě  rozšířily  se  dobrodružné  po- 
věsti, že  odjela  kamsi  daleko  na  jih,  že  mešká 
v  kterýchsi  mořských  lázních,  nebo  že  se  jí  ujal 
bohatý  strýc  v  Uhrách.  Tyto  pověsti  jsou  však 
matce  příjemnější  nežli  skutečnost.  Třeba  tedy, 
aby  Pavla  nepodceňovala  byt,  jenž  má  tak  velkou 
výhodu,  že  totiž  je  tak  dobře  ukryta  a  mimo  to 
je  opravdu  velmi  laciný.  S  tím  by  především  měla 
počítat!  Nechť  si  jen  pomyslí,  co  si  počne,  jestliže 
dítě  poroste  a  bude  vyžadovat  čím  dále  tím  vět- 
šího nákladu  ?  Matka  nechce  prozatím  na  to  ani 
myslit,  hlava  ji  třeští  při  této  myšlénce.  Varuje 
také  Pavlu,  aby  se  příliš  neoddávala  předtuchám, 
že  vše  brzy  skončí;  neboť  smrt  věru  ntpřichází, 
kdy  se  jí  člověku  zachce.  Psát  jí  častěji  nemohou, 
neboť  třeba  jezditi  s  dopisy  na  nejbližší  stanici, 
aby  se  v  místě  nedopátrali  její  adresy,  a  návštěva, 
jež  by  ostatně  neměla  smyslu,  způsobila  by  jí 
zbytečné  výlohy  a  peněz  se  nedostává,  neboť  je 
třeba  teď  vystupovati  okázaleji  nežli  jindy,  aby 
se  poněkud  ta  hanba  zakřidovala.  A  jinak  neví, 
co  by  jí  psala.  Nového  hrubě  nic  není.  Snášejí 
ten  kříž  s  pomocí  boží,  jak  jen  lze.  Mnoho  trp- 
kostí pro  ni  zakoušejí.  Předru'  rodiny  v  městě  se 
jich  straní,  jakoby  byli  stíháni  klatbou,  a  dcery 
z  lepších  rodin,  dlouholeté  přítelkyně  Pavliných 
sester,  přerušily  s  těmito  styky.  Nelze  jim  toho 
ani  zazlívat,  ona  jednala  by  v  podobném  případě 
zrovna  tak  ;  vždyť  to  už  žádá  slušnost  Čas,  doufá, 
vše  napraví,  ač  nennjdou-li  nové  rozf)aky  k  vůli 
dítěti.  Ale  nejvíce  ji  bolí,  že  přední  rodiny  v  městě, 
s  nimiž  byla  v  tak  úzkém  a  srdečném  styku,  trpí, 
aby  se  Křín  dvořil  jich  dcerám,  ano  mluví  se  do- 
konce o  sňatku  jeho  se  zámožnou  dívkou  z  ^á- 
žené  rodiny. 

Těmito  dopisy,  v  nichž  smysl  jednotlivých 
vět  zanikal  namnoze  v  křiklavých  chybách  a  roz- 
křiveném  hrubém  písmě  matčině,  cítila  se  vždy 
znova  zavržena  a  odkopnuta  svojí  rodinou.  Zpráva 
o  sňatku  Křínově  ji  hluboce  rozrušila  Její  hoře 
pozvolna  přerůstalo  sirou  její  bytost  a  zavíralo 
nad  ní  své  černé  vlny.  A  každý  den  tohoto  trud- 
ného života  [irotínal  nový  průlom  strašné  per- 
spektivy do  mlhavé  šedé  zdi  dívčiny  nevědomosti. 
Znenáhla  přestávala  mysliti  na  matku,  od  níž  ni- 
čeho již  nedoufala,  cítíc  pojednou,  že  lesk  a 
blahobyt  jejího  postavení  v  domě  otcovském  byl 
jen  cosi  dočasného,  vydluženého,  čeho  si  teprve 
měla  dobýti  výhodným  sňatkem.  V  neštěstí,  jež 
ji  však  potkalo,  klesla  přirozeně  na  stupeň  chu- 
dých děvčat,  jež  viděla  kolem  sebe  v  domě  tetině, 
služek  bez  místa,  šiček  a  sklepnic  hledajících  za- 
městnání   Matce  dávala  ve  všem  za  pravdu;  bylo 


4* 


třeba  šetřiti,  aby  se  její  malé  věno  předčasně  ne- 
vyčerpalo, bylo  třeba  spínati  ruce  k  Bohu,  aby 
se  slitoval  a  zbavil  jí  dítěte,  pro  něž  nebylo  na 
světě  místa.  Tak  bloudívala  celé  dny  ulicemi  ci- 
zího města,  jen  aby  nemusila  dlíti  v  onom  protiv- 
ném brlohu,  jenž  jí  byl  nyní  domovem.  Její  duši 
uštvanou  a  chorou  prostupoval  víc  a  více  veliký, 
umrtvující  stín  horečné  zbožnosti  a  asketické 
kajicnosti.  Studená,  stinná  dlažba  kostela  chladila 
její  palčivé  rány.  Často  musiia  být  vybídnuta, 
aby  odešla,  když  se  kostel  zamykal.  Nekonečné 
modlitby  její  tloukly  jako  pěstě  zoufalce  na  brány 
Slitování.  Nepsala  již  matce,  nevzpomínala  jí  ani, 
s  nikým  se  nestýkala,  ani  nemluvila.  Kruh  jejich 
myšlének  svíral  se  zvolna  jako  pověstný  žalář 
inkvisice,  jehož  pohyblivé  stěny  sešiuovaly  se  úž 
a  úže  kol  zděšené  oběti.  Nemodlila  se  již  za 
slunné  štěstí  života,  ani  za  tichý  poklid  rodin- 
ného zátiší,  jemuž  byla  vyrvána.  Děsila  se  jen 
přicliodu  onoho  tvora,  jenž  měl  býl  nesmazatelnou 


skvrnou  jejího  života.  Umdlévajíc  hořem  a  vysí- 
lením na  dlažbě  studených,  prázdných  chrámů  sto- 
kráte nabízela  vysoké  výkupné  přísnému  soudci 
nad  sebou,  jen  když  zbavena  bude  této  potupné, 
zdrcující  přítěže  a  vytržena  z  prostředí  nízkosti 
a  bídy,  v  němž  se  ocitla.  Matčina  slibná  slova  : 
Kdyby  se  Bůh  smiloval  a  dítě  zemřelo,  neměla 
již  přísvitu  naděje.  Zdálo  se  jí,  že  tato  touha 
po  smrti  dítěte,  jemuž  měla  dáti  život,  toto  'vy- 
svobození*, jak  tomu  říkala,  jež  bylo  jedinou 
světlou  myšlénkou  její  rozpálené  hlavy,  jedinou 
žádostí  její  siré  duše,  vrhá  kol  ní  černé  stíny 
hříchu,  jež  se  neprostupně  kladou  na  všechny 
cesty,  jimiž  by  mohla  jti  vstříc  lepšímu  osudu. 
Život  zdál  se  jí  ztracen  Často  přála  si  aby  brzká 
smrt  učinila  přítrž  této  beznadějné  trýzni  a  po- 
tupě. Tak  prožívala  své  černé  dny  zoufalství 
v  mrazivé  osamocenosti  věčných  ledovců  vytyče- 
ných do  nehybných  mraků  nekonečných  běd  a 
beznaděje.  F.VKr.ič. 


FEUILLETON, 


HENRYK  SIENKIEWICZ. 

Lístek  k  jubileu. 

Letos  oslavují  Poláci  25leté  výročí  literární  práce 
Henryka  Sienkiewicze,  a  s  Poláky  vzpomínají  pětadvaceti- 
leté práco  velkého  autora  v  celé  vzdělané  Evropě.  Není 
země,  která  by  neměla  aspoň  některé  /.  jeho  děl  v  pře- 
kladu. Angličané  i  Francouzi,  jinak  neochotní  k  pře- 
kladům z  cizích  literatur,  přeložili  si  ze  Sienkiewicze  téměř 
vše,  co  napsal. 

V  literárním  díle  Sienkiewiczově  nenalézáme  mla- 
dických pokusů,  o  nichž  se  shovívavě  mlčívá;  hned  prv- 
ními pracemi  svými  vzbudil  neobyčejný  zájem,  již  svými 
obrázky  z  cest,  které  počal  uveřejňovati  v  »Gazelě 
Polské«  pod  pseudonymem.  »Lit\vos«.  Obracel  k  sobě 
pozornost  neobyčejně  bystrým  vnímáním,  nevšedními 
myšlénkami  a  přímo  skvělou  formou.  Do  literární  Polsky 
posledních  let  sedmdesátých  zavanul  ze  Sienkiewiczových 
drobných  črt  nový,  svěží  vzduch.  Starší  pánové  a  poho- 
dlně za  nimi  kráčející  »mladí«  nemohli  se  vybaviti 
z  ovzduší  dávno  přešlého  revolučního  roku  1863,  aspoň 
někde  a  nějak  musil  autor,  počítající  na  oblibu  v  publiku, 
zavaditi  o  vlastenectví,  jež  se  jevilo  r.  1863  nejkrajnějším 
hazardem  revoluce.  Sienkiewicz  už  nepřišel  s  nářkem  do 
ztracených  ideálů,  do  zmařených  snah  po  sjednocení 
vlasti.  Objevil  se  jako  umělec  uceleného  názoru  na  po- 
třeby čtoucího  obecenstva,  jako  muž  cíle  vědomý.  Zjednal 
si  především  veliký  kruh  čtenářů  tím,  že  duchaplně  bavil, 
a  když  lidé  dychtivě  počali  sáhat  po  každé  nové  jeho 
stati,  počal  realistickými  obrázky  ze  života  lidu  ukazovati 
svým  soudruhům  v  polské  literární  obci  na  koleje  nové, 
nevyjete,  a  svému  obecenstvu  jako  v  zrcadle  ukazoval 
na  přednosti  i  vady  národní  společnosti,  ukázal  na  nahou 
Ijídu  lidu  a  na  —  nové  povinnosti  k  lidu.  Fakt  z  blízkého 
okolí  představil  jímavé,  poutavě  a,  co  více  váží:  pravdivě 
a  spravedlivě.  —  »Starý  sluha«,  »Hana,«  »Janko  muzikant«, 
»Za  chlebem«,  všechny  »Črty  uhlemi  sem  náležejí.  Mistv 
kus  slunn;'ho  mládí,  místy,  a  to  většinou,  lidé  a  scény 
ze  společnosti  plné  krutého  utrpení.  —  Roku  1881   p«;nl 


literární  kritik  polský,  St.  Tarnovský,  o  >listech  z  cest« 
i  o  drobných  povíduách  a  črtách  Sienkiewiczových,  že 
jsou  nejlepšími  věcmi  z  celé  současné  literatury.  —  Sien- 
kiewicz překvapil  svými  cestopisy,  překvapil  svými  ma- 
lými obrázky  a  odtud  rok  od  roku  uchystal  své  společ- 
nosti překvapeni  nové.  Po  drobných  črtách,  z  nichž  vane 
dech  současného  života,  po  novelkách,  které  proletěly 
polským  životem  jako  výkřiky,  —  objevil  se  velký  čtyř- 
dílný román:  »Ohněm  a  mečem«  z  doby  XVII.  století, 
první  část  proslulé  trilogie.  Válečný  hluk,  dunění  ve- 
liké historické  bouře  —  místo  zjevu,  s  nimiž  denně  se 
setkati  můžete!  Historické  obrazy  místo  momentck,  v  nichž 
byl  zachycen  palčivý  dnešek.  Literární  obecenstvo  se  na 
tuto  přeměnu  dívalo  nedůvěřivě.  .Me  bylo  brzo  získáno 
pro  Sienkiewizcův  prvni  román  velkých  rozměrů.  Figury 
směle,  energicky  kreslené  měly  duši,  polskou  duši.  Scény 
jedna  zajímavější  než  druhá,  plny  ruchu  a  života,  uchva- 
covaly čtenáře.  Lidé  ve  všech  polských  končinách  mlu- 
vili o  osobách  z  »Ohněm  a  mcčem«  jako   o  lidech  živých. 

■•Pocítil  jsem  nechuť,  —  napsal  Sienkiewicz  tehdy 
v  soukromém  dopisu,  —  k  novelkám,  k  pídimužickým 
rekům,  k  rozčilování  se  nad  kvintou  tence  znějící;  řekl 
jsem  si:  jsem  syt,  zkusím  jinou;notu!«  Těmi  slovy  cha- 
rakterisoval  vznik  velkých  románů  svých:  s^Ohněm  i  me- 
čem«,  —  "Potopa*,  —  a  »Pan  \Volodvjowski«,  románů, 
jakých  nebylo  dosud  v  polské  belletrii.  Kritik  Křaczko 
řekl  o  nich,  že  od  vPana  Tadeusze«  nebylo  nic  tak  krásně 
po  polsku  napsáno.  Historické  chvíle  podány  jsou  s  veli- 
kou důkladnosti  a  pravděpodobností,  s  obdivuhodnou 
obrazotvornosti.  Figury  historické  líčeny  jsou  věrně  podle 
pravdy  (Opaliňski,  Lubomirski,  král,  Czarniecki  a  přede- 
vším '  Radziwitřowé),  figury  fiktivní  jsou  plny  života 
a  statečnosti,  nebo  humoru. 

Sienkiewicz  má  u  veliké  míře  vyvinutý  soucit 
s  Polskou  současnou  i  s  Polskou  předešlých  století.  Hi- 
storické fakty  nezabarvuje  k  vůli  zajímavosti  nepravdou 
Líčí  přednosti  i  vady  polské  společnosti  a  ze  všeho  si 
vyčtete  naučení  dané  polskému  svědomí:  sPovinnost 
k  národu  měli  předkové  za  těžkých  časů  a  plnili  ji;  i  my 
máme  povinnosti.  Našel  se  v  XVII,  věku  prostředek 
spasný,  lze  ho  nalézti  i  nyní.  Uvažujte!* 


Na  »Potopě«  vytýkala  kritika  místy  rozvláčnost. 
Nelze  popříti,  že  výtky  ty  vyslovovány  byly  právem. 
St.  Tarnowski  vykládá  si  rozvláčnost  tira,  že  původně 
psána  byla  pro  podčáři  denníku.  Opakován  tu  starý 
úsudek,  že  noviny  zabíjejí  knihu  a  psaní  do  novin  že 
kazí  ušlechtilé  umění  belletristické.  A  nikoli  neprávem. 
Také  ve  Francii  noviny  sice  velice  rozšířily  román,  ale 
také  snížily  jeho  úroveň.  Spéch  a  nucené  tvoření  jsou 
nepřátelé  uměleckého  díla.  Kdyby  byl  mohl  Sienkiewicz 
po  napsání  přečísti  celé  dílo,  doV.ajista  by  byl  škrtal,  bvl 
by  postřehl  mnohé  podobnosti,  mnohá  opakování  pře- 
vzatá z  »Ohněm  a  mečem«  do  »Potopy«  a  dílo  bylo  by 
dokonalejší.  Ale  Poláci  neváží  si  proto  »P()topy«  méné 
než  jiných  umělecky  ucelenějších  práci  mistrových.  Drží 
se  dobré  rady  anglické:  »Read!  and  be  thankfúlív-  —jak 
vůči  »Potopč,«  tak  vůči  románu  -Pan  Wolodyjowskic, 
v  němž  jsou  rovněž  skvělá  místa  vedle  očividných  vad. 
Poláci  zařadili  si  »trilogiit  přes  ta  některá  opominuti 
mezi  nejdokonalejší  věci  v  domácí  literatuře  provedené. 
Vždyt  jim  •trilogie  není  pouze  románem  psaným  dle 
hesla:  l'art  pour  lart,  »psána  jest«  na  posilnění  polských 
srdcí  a  znamená  již  sama  v  sobě  jejich  posilnění. 

Jako  mistr  v  uměleckém  pozorování  počal  psáti  již 
své  polemické  listy  z  Ameriky,  dílem  mistrovým  bvla 
také  první  jeho  belletrislická  práce  ostatní,  ony  drobné 
práce,  ve  kterých  líčil  sociální  život  svého  domova.  —  Nccht 
licí  ve 'velké  »trilogii«  Pol.-ku  ze  XVII.  století,  nebo 
v  »Ouo  vadisi  dobu  Neronova  Říma,  nechť  líčí  Poláky, 
Litvíny  a  Němce  z  XV.  stol.  ve  svých  >Křižácích«,  nebo 
Poláky  našich  dnů  v  »Črtách  uhlem«,  v  »Bez  dogmatu* 
nebo  >v  Rodině  Polanieckých«  —  všude  totéž  bystré 
oko  znamenitého  pozorovatele,  tatáž  šťastná  ruka  v  na- 
nášení koloritu  doby.  Hcrrmann  Menkes  pravil  ve  ví- 
deňské •Die  Zeit  o  Sienkiewiczovi;  »Je  to  řlaubert,  ale 
se  žhavou  nacionálni  duší  « 

S  nevýslovnou  jemno-stí  vypsal  v  románech  •Bez 
dogmatuc  a  »Ro(lina  Polanieckých«,  co  se  děje  v  duších 
současníků.  Leon  Plošovský  v  »Bez  dogmatu*  je  duše 
úpadková,  po  krásnu  žhavě  toužící,  před  kterou  se  i  ryzí 
zlato  mění  v  prach,  kdy  se  ho  dotkne,  duše,  která  povr- 
huje  všedností,  ustavičně  rozpíná  křídla  k  povzletu,  ale 
také  ustavičně  po  zemi  je  plouží  -  »Genius  bez  portc- 
feuillu<,jak  praví  autor  Duše,  jež  prociťuje,  co  celé  její 
okolí,  celý  minulý  i  současný  svět  prožily,  —  ale  jež  je 
neschopna  k  jakémukoliv  činu.  » Rodina '  Polanieckých« 
je  vyvrcholení  Sienkiewiczovy  tvůrčí  síly,  je  v  tom  ro- 
mánu, lépe  řečeno  v  té  řadě  obrazů,  slabě  osnovou 
spjatých,  netoliko  skvěle  vylíčena  současná  společnost 
se  svými  touhami,  vášněmi,  přednostmi  a  vadami,  ale 
i  ze  široka  vyložený  názor  autorův  na  přečetné  otázky, 
jež  moderního  člověka  obklopuji. 


V  roku  1869  byl  Sienkiewicz  u  nás  v  Praze  jako 
účastník  slavno.sti,  na  počest  500.  narozenin  Husových 
pořádané,  a  odpovídal  jménem  zahraničných  hostí  na 
oslovení  staro.^íty  mě.st  pražských. 

Prošlo  mnoho  let,  a  Sienkiewicz  je  mezi  námi  zdo- 
mácnělý. Jeho  •Potopac,  >Křižáci«,  »Ouo  vadis*  pronikly 
do  všech  českých  končin  a  jsou  rozšířeny  jako  spi.sy 
nejpopulárnějších  autorů  domácích.  J.  J.  I..  ' 

PŘIROZENÁ  TENDENCE  TVORBY 
UMĚLECKÉ. 

Uas  iat  Jii-   Kii;>:n>chaíl  dpr  Dinsc: 
Natíirtichcni  gcntit;c  d»s  Wettall  kauni, 
—  was  kúnstlich  ist,  verlangc  geschlossSien  Rauin. 
Goctlic. 

Umění  pro  všecky  věky  nebylo  a  nebude  než  sym- 
bolem myšlének  a  citů,  jakožto  forma  chápatclná  pro- 
stými .smysly. 

To  jest  onen  symbolismus  v  umění  par  excellence. 
W.  von  Scholz  v  článku  »Symbolische  Kunst«  praví:  .Mv 


víme  všichni,  že  každé  dílo  pravé,  nepochybné  ceny 
umélccké  jest  symbolické  -  V  tom  spočívá  podstata 
každého  uměni:  tak  je  chápeme.  Samo  sebou  netvoří 
ničeho,  nýbrž  představuje  i  byť  druhdy  v  stilisaci  jednčm 
zcela  srozumitelné,  jedněm  docela  temné)  odraz  té  které 
věci,  útlejší  a  mlhavější  —  mohutnější  a  jasnější  v  našern 
mozku,  v  našem  srdci.  Nalézá-li  tedy  kdo  zalíbení  v  ně- 
kterém výtvoru  uměleckém,  jest  takto  passivněsúča-,!něn 
onoho  dojmu,  který  vyvolán  byl  v  umělci.  —  Jest 
pravda  —  málo  těch,  jimž  poskytnut  dar  nádherný  a 
cenný  viděli  svými  smysly  v  skutečnu  onu  ideu  skrytou. 
Ti  však,  již  krášli  tyto  dary,  vnímajíce  tajemný  ohlas, 
dávají  nám  uzříti  onu  podstatu  věcí  tím  mocněji,  čím 
usilovněji  přibližují  se  inspirací  k  hranici  bezděčných 
vycítění  a  jemných  pochopení,  kterou  naznačují  známá 
slova:  Uskutečniti  ideu  a  idealisovati  skutečnost. 

Ale  na  jedné  straně  jest  ideál  prchavý  jako  »pohlid 
na  moře  a  ncbc«.  Když  chceme  myšlénkami  postihnouti 
jeho  přítomnost  reální  —  změní  se  a  prchne  nám. 
S  druhé  strany:  do  kraje  snů  nelze  zavítati  nikomu 
v  průvodu,  —  jediné  člověku  samotnému  jest  dovoleno. 

Veden  jsa  spolehlivým  uměleckým  rozpoznáváním, 
které  prýšti  se  z  každé  prosté  a  naivní  duše,  jež  jest 
integrující  části  umělcovy  tvořivosti,  —  umělec  podá 
nám  výsledek  onoho  mocného  podnětu,  ukryté  mohut- 
nosti vycházející  z  přírody  v  nejširším  smyslu  toho  slova. 
Ji  napodobiti,  ne  otrockou  kopií,  nýbrž  v  její  smyslu  ji 
doplniti  a  zdokonaliti,  s  účinnou  snahou  tíhnouc  ke  sku- 
tečnosti, než  —  výše  nad  tuto.  Neboť  jedině  tímto  směrem 
lze  uplatniti  onen  živel  ideje  panující. 

Na  obezřetnosti  umělcově,  kterou  ozbrojí  se  v  pří- 
čině svůdné  výsady,  jež  zve  se  »machec,  závisí,  aby  ne- 
přetrhla se  páska  jediná,  která  spojuje  jeho  výtvor 
s  ideou,  nevyhnutelné  »tertium  comparationis,«  —  ži- 
votnost díla  uměleckého. 

•  Učiňte  mi  věci  živé  a  pokreslete  je,  jak  chcete, - 
volá  de  Sanctis. 

Jest  obtižno,  určiti  hranice  mezi  individuclnim  po- 
jniutím  a  manýrou,  —  mezi  provedením  směřujícím 
k  cílům  inspirace  a  provedením,  které  má  původ  v  zruč- 
nosti, nelze  jasněji  vymeziti,  aby  již  z  předu  bylo  roze- 
i,natelným  pravé  dílo  umělecké. 

Proto  všecky  snahy,  které  lze  nejlépe  naznačiti 
slovem  Lessingovským  Allegoristerei«,  nevezmou  lepší 
odměny  než  jako  •popsané  cedulky,  které  na  starých 
gothských  malbách  osobám  z  úst  jdou«. 

Na  poznání  tedy  pravého  cíle  ryzího,  životního 
umění  a  sebe  sama  jako  umělce.  »Včřim«  —  pravi 
řVancis  Newbery  ve  svém  Krédu  —  •že  největší  věc  na 
světě  jest  pro  muže,  by  věděl,  co  jest  jeho  nejdražší, 
a  že  velký  cíl  v  umění  jest  nalézti    sebe  sama  umělce.* 

Jinde  není  umění,  nýbrž  jalové  umělůstky  slov, 
barev  a  zvuků:  Umělec  cítě  se  člověkem  mezi  svými 
a  lidmi  vůbec  má  se  súčastiiiti  jejich  života  a  představiti 
jej  ve  svých  dílech. 

Tak  uskuteční  se  oslava  jeho  práce,  vítězství  umění 
posilňujícího  a  povznášejícího  do  ideálně  krásných  sadů 
ryzí  a  klidné  radosti.  Tam,  v  tajemném  kruhu  souvislosti, 
sejdou  se  všichni,  kdož  chtějí  Kráse  na  křižovatce  cest 
upřímno.sti,  jednoduchosti  a  všeobecnosti,  kde  tyčí  se 
jako  palladium  bílé  —  květ  pravdy,  tkvící  v  počlstatě 
života.  K.  Bačkovský. 

DIVADLO. 

•  Kigarova  svatba*  v  novém  nastudováni  osvědčila 
svou  nevadnoucí  svěžest  veselohry  klasické,  kterou  dobro- 
družný světák,  pamfletista,  dvořan,  spiklenec  i  finančník 
Beaumarchais  vyhoupl  se  ve  svém  významu  literárním 
hodně  vysoko,  až  k  Moliěrovi,  Sheridanovi,  Goldonimu. 
Miluji  rozkošný  požitek  duchaplného  humoru  Beaumar- 
chaisova,  miluji  tv  grimassy,  pošklebky  a  vtipy,  jež  právě 
tak  jako  esprit  Chamfortův  a  Rivaromv  doplňovaly  pod- 


vratné  a  revoluční  dílo  filosofů  18.  století,  té  nejkr;is- 
nějši.  nejbujnější  a  nejplodnější  doby  francouzského 
ducha.  A  nezapomenutelným  ini  ostalo  představeni  oťi- 
garovy  svatby«.  kdy  vedle  dosavadního  Figara  p  Seiferta 
hrála  Zuzanku  si.  JPospíšilová,  Bartola  p.  Šamberk,  Ba- 
silia  pan  Chvalovský,  Almavivu  p.  Bittner,  Cherubína 
tašim  si.  Dumková.  Posledně  jsem  však  odcházel  z  di- 
vadla poněkud  ochlazen  ve  svém  enthusiasmufigarovském. 
Ovšem  teď  již  nevnímáme  tak  blouznivě  a  ohnivě  jako 
studentský  nadšenec,  opájející  se  prvními  doušky  fran- 
couzské kultury  a  kladoucí  monolog  Figara  vedle  mono- 
logu Hamleta.  Snad  též  trochu  chladněji  působí  nynější 
interpretace.  Zdálo  se  mi,  že  v  ovzduší  jeviště  nechytal, 
nejiskřil  dosti  lehký,  bujný  humor  bláznivého  dne  Figa- 
rova.  jehož  hlavním  příznakem  je  unášivá  lehkomyslnost 
mládí,  veselý  smích  mladých  srdcí.  Sečně  scházela  ele- 
gance a  barva  Watteauových  »fětes  galantes*,  lahodná, 
skotačivá  líbeznost  Mozartových  melodií.  Cherubín  slečny 
Červené  byl  sice  dosti  subretiié  operetní  a  tudíž  pi- 
k;intní  —  ale  nebyl  to  Cheriibin.  Zuzanka  si.  Grégrové 
měla  zase  málo  té  bujně  nenucené  subretnosti  zejména 
v  posledním  jednání.  Úplně  pak  zmizel  humor  z  obou 
nejkomičtějších  figur  Bartola  a  Basilia,  ač  interpreti 
úloh  měli  nejlepší  vůli.  —  Figarovi  pana  Seiferta  za  to 
všechna  čest.  Mluvil,  hrál  jej  bravurně,  rozmarně,  lehce, 
bonvivantsky  lehce,  až  na  jisté  baletní,  tančivé  kroky 
a  pohyby,  jež  jsou  sice  velmi  elegantní,  ale  hodí  se 
spíše  pro  elegána,  který  se  chystá  řídit  kotillon  nebo 
čtverylku,  nezlí  pro  vykutáleného  chlapíka,  který  musí 
lstí,  vtipem  a  přetvářkou  probíjet  se  životem  a  který 
vlastně  připravuje  revoluci.  Pan  Vojan  jako  Almaviva  a  pí. 
Kvapilová  podali  výkony  zcela  případné  elegance  a  no- 
blessy.  —  Velmi  pozoruhodný  byl  debut  si.  Svagrovské, 
jež  s  neočekávaným  úspěchem  zadeklamovala  Antigonu. 
Mladistvá  debutantka  je  obdařena  všemi  vlastnostmi, 
které  při  náležitém  vývinu  a  práci,  ovládané  citem  a  in- 
teligencí uměleckou  mohou  z  ni  učiniti  umělkyni  oprav- 
dovou. Je  sličné  tváře,  vnadné  postavy,  hlas  má  bohatý, 
sálavý,  pružný,  a  zjev  jej!  Antigony  měl  jasné  linie 
Airaa  Tademy.  Herecky  nestačila  si.  Švagrovská  na  .Anti- 
g  'nu,  její  deklamace  je  dosud  začátečnická,  v  tom  vý- 
konu nebylo  onoho  splynutí  duše  umělcovy  s  duši  díla 
básníkova,  k  němuž  dospívají  jedině  ti,  kteří  poznali 
martyrologii  a  úzkost  uměleckého,  samostatného  tvoření. 
To  ovšem  nelze  žádati  od  herců  a  hereček  mladistvých 
nebo  teprve  debutujících.  Toho  též  se  asi  sotva  kdy 
dočkáme  u  p.  Želenského,  který  i  bez  vzletu  i  bez  slohu 
prázdně  a  matné  odříkával  vznešené  verše.  H. 

Z  CIZÍCH  A  SLOVANSKÝCH  REVUI. 

»Ruské  re vue«. 

Srpnové  »lzvěstija  po  litěraturě«  přinášejí 
pěkné  charakteristiky  mladých  a  nejmladších  poetů  sou- 
ílobé  Rusi.  Za  našich  chladných,  mlhavých  dnů  (stěžuje 
si  anonymní  autor  studie)  jest  poesie  ve  psí.  Naše  dívky 
a  ženy,  které  dřív  znaly  nejen  Puškina  a  Lermontova, 
ale  i  podřízené  ruské  básníky,  čtou  dnes  velmi  málo, 
a  to  málo  jest  francouzské,  kořeněné  zboží.  Naši  mladí 
muži,  dřívější  nadšení  ctitelé  poesie,  honí  se  dnes  leda 
za  karrierou.  Dnes  možno  konstatovati  dvě  zcela  sobě 
odporující  fakta:  obecenstvo  soudobé  básníky  velice 
nerado  čte  a  přece  sbírky  básní  objevují  se  na  trhu 
literárním  tak  četně,  jako  houby  po  dešti,  jenže  jen 
málo  jest  vyvolených,  jen  málo  hodných  názvu  básník. 
Tuto  hlavní  z  nich:  N.  Minskij.  Básník-filosof,  myslitel. 
V  jeho  básních  chladný  rozum  převládá  nad  citem. 
.Mnoho  krásných  myšlének  rozseto  v  jeho  znamenitých 
»Bilých  nocích*  a  hlavně  v  »Serenadě«. 


D.  Mercžko vskij.  Básník  podobný  Minskému, 
pokud  se  hloubavého  ducha  tkne.  V  honbě  za  ideou 
nejednou  deptá  Merežkovskij  něžná  poupata  pravé  poesie, 
rozumu  obětuje  cit.  Jeho  »Věra«  je  toho  dokladem. 
Vzděláním  a  ovládáním  verše  je  Merežkovskij  mezi  prv- 
ními soudobými  básníky. 

K.  Balmont.  Básník  překladatel.  Proslavil  se 
svými  překlady  z  Shelleye.  Jako  básník  původní  přichýlil 
se  z  počátku  silně  k  dekadentům,  teď  se  jich  ale  odřekl. 

S.  Frug.  Básník  biblických  motivů.  V  tom  nemá 
soupeře,  tu  stojí  na  samém  vrcholu. 

L.  Lochvická.  Básnířka  smyslnosti.  Dosahuje 
efíektu  svým  ohněm,  upřímností  a  tvrdošíjností  svých 
rozpálených  tužeb  a  její  verše  trochu  křiklavé  a  pře- 
kreslené vynikají  silnou  originalitou. 

D.  Ratgaus.  L.yrik  par  excellence.  Prostota,  upřím- 
nost a  neobyčejná  raelodičnost  jeho  veršů  vemlouvá  se 
v  srdce.  Čajkovskij  složil  hudbu  k  několika  jeho  básním. 

K.  Ldov.  Básník  nepostižných  pocitů.  Jediný  a  nej- 
lepší následník  A.  Feta.  Vřelost  a  upřímnost  jeho  melo- 
dických veršů  vniká  v  duši,  zahřívá  srdce. 

K.  F  o  fa  no  v.  Básník  tajů  a  stínů.  Tak  trochu  de- 
kadent,  tak  trochu  symbolik  a  velice  mnoho  básník 

Mimo  tyto  nejmladší  básníky  jest  v  soudobé  ruské 
poesii  i  mnoho  jiných  veršovníků,  á  la  Apollon  Korinth- 
skij,  ale  právě  proto,  že  mezi  veršováním  a  potsií  je 
propast  nepřeklenutelná,  proto  se  autor  studie  ■  omezil 
na  glossy  jen  o  skutečných  básnících. 

A  jakkoliv  to  nejsou  talenty,  jež  by  slibovaly  rov- 
nati  se  jednou  geniům  Puškinovi  a  Lermontovi,  přece  jen 
možno  o  nich  užiti  slov  Mussetových:  mon  verre  n'est 
pas  grand,  mais  je  bois  dans  mon  verre. 

Originality  té  se  jim  upříti  nemůže.  .-X  v  tom  už  je 
taky  něco. 

*       .,.       * 

Týž  literární  list  přináší  portrét  zesnulého  ruského 
filosofa  a  básníka  V  S  Solovjeva.  31  července  t.  r.  (dle 
ruského  kalendáře i  zemřel  Rusi  vroucí  bojovník  za  vzá- 
jemnou lásku  lidí  bez  rozdílu  náboženství  a  národnosti. 
Byl  to  pravý  učitel  lidskosti,  humanismu  v  nejširším 
a  nejlepším  slova  toho  smyslu. 

Smrt  přervala  život  vysoce  nadanému  spisovateli 
právě  v  čas,  kdy  jméno  jeho  z  úzkého  kruhu  intelligentů 
počalo  pronikati  i  v  širší  známost.  Nebylť  Solovjev  spiso- 
vatelem mass:  hluboký  a  vážný  básník,  myslitel,  psal  zas 
jen  pro  ty,  kdož  dovedou  mysliti  a  rozuměti  mu. 

Všechna  jeho  hlavni  díla —  uvádíme  jen:  »Kritika 
otvlečennych  načaU,  »Čtenija  o  Bogočelověčestvě«.  »Isto- 
rija  i  buduščnost  toskratiji*',  »L'idée  russe«,  ^Opravdanije 
dobrai,  .Sudba  Puškinao  a  m.  j.  —  požívají  úcty  jedině 
a  pouze  mezi  vážnou  intelligencí:  masse  lidu  jsou  nepří- 
stupny zcela. 

Kromě  filosofických  a  publicistických  děl  psal  Solovjev 
i  básně,  jsa  nadán  opravdovým  poetickým  talentem.  Jeho 
»Stichotvorenija«  vyšly  v  Moskvě  r.  1891  a  dočkaly  se 
trojího  vydání.  Petrohradská  Akademie  krátce  před  jeho 
smrti  jmenovala  ho  řádným  členem. 

Smrt  zastihla  ho  v  nejkrásnějším  věku.  Narodilf  se 
r.  1853  co  syn  známého  historika  ruského.  Končiv  mo- 
skevskou filosofickou  fakultu,  stal  se  docentem  filosofie 
nejprve  v  Moskvě  a  pak  v  Petrohradě.  R.  1881  opustil 
však  státní  službu  a  věnoval  se  zúplna  literatuře. 

Zemřel  zánětem  plic,  jsa  návštěvou  u  svého  přítele, 
profcssora  moskevské  university  knížete  Trubcckého,  na 
statku  Uzkoje.  Po  něm  zůstalo  mnoho  nedokončených 
prací  většinou  filosofických,  ale  i  literární  velké  dílo: 
»RusskajapoezijaXlX.  věka«.  Rukopisy  zvěčnělého  filosofa 
vydá  kníže  Truheckoj.  Dr.  B.  P. 


fi  cdpUci  se  pro  Prallu:  na  čtvrt  Ičla  zl.  1-20  (K  2-40),  na  půl  léta  zl.  2-40  (K  4-SO),  na  celý  rok  zl.  4-80  (K  p-60).  PoStou:  na  čtvrt  léta  zl.  1-25 

K  2'50),  na  půl  léta  zl.  2-50  (K  5-— ),   na  celý  rok  5  zl.  (K  10—).  —  Sešitové  vydáni  (o  dvou  čislech)  vycházi  při  každém  druhéni  (sudém)  čísle. 

Cena  sešitu  20  kr.  (40  hal.)  —  Patislc  původních  prací  se  vyhrazuje.   —   Dopisy  administr.ici   »Lumíra«  buďtež  adresovány:    Časopis  »Lumir«,  Praha, 

Karlovo  namésti  č.  34.  . —  Listy  přijímáme  jen  frankované.  —  »Lumíra  vycházi  každý  pátek  (vyjma  prázdniny). 


Redaktor  Vá 


Hla^lik. 


.Majitel,  vydavatel  a  nakladatel  J.  Otto.  —  Tiskem  České  grafické  společno 


.Un 


■  Praze. 


LUMÍR 


Ročník  xxix. 


2.  LISTOPADU    1900. 


»     ČÍSLO  5 


Jan  Ofolskv 


Oc 


ROBESPIERRE. 


'ch,  prasknou  tajně  katostrojc  svazy, 
tvůj  zpovčdníček  bečet  přestane, 
čekáni  vteřin  michu  tvoji  zmrazí, 
pak  útlocitní  přijdou  křesťané 


s  bastardním  pláčem  k  siné  hlavě  v  koši. 

Stoupenci  tvoji  uzří  udatní, 
že  jako  groš,  jenž  podoben  je  groši, 

se  skutálela  mezi  ostatní; 


že  padla  ke  dnu,  zdravíc  ještě  okem 
a  na  rtu  bolest  dramatických  vět  .  .  . 

Tak  tento  zpěv  hnal  kalným  Seiny  tokem 
až  k  oceánům  v  přctajemný  svět  .  .  . 


SAM 


1  o  jednou  pozdě,  nevím  kdy, 

šli  ženci  z  tiché  práce 
a  duše  pěla  s  balkonu 

večerní  variace. 
I  byla  chvíle  taková, 

že  led  se  v  hrdle  tavil, 
že  vstal  jsem  tich  jak  peříčko 

a  k  duši  své  jsem  pravil: 


•Jdou  ženci!  Žence  miluješ.' 

Či  —  promluv  —  komu  pěješ? 
Vstříc  komu  planeš  v  soumracích 

a  kam  se  tehdy  děješ  ?< 
A  ona  slavná  jako  meč 

a  jako  socha  bledá 
jen  řekla,  tmíc  se  záhadně, 

že  odpovědi  nedá 


ZAPOMENUTA. 


1  ak  byli  jednou  rodiče  a  ničii  hlupcc  syna  .     . 
.A  len  vám  .  .  .  (děti,  počkejte,  těžko  se  rozpomíná!) 
A  tak  on  ty  své  rodiče  svým  hladem  ožebračil, 
až  o  tom  Jeho  Milost  král  se  dozvěděti  ráčil. 
...  A  přijel  sám  až  poblízko,  jej  kázal  sníti  s  pece 
a  pohnuv  málo  obrvím,  tak  k  Honzíkovi  vece: 
». ..  Hm  ...  tedy  •  • .  My  jsme  slyšeli,  že  on  tak  statně  tráví! 
Hm  . .  .  dobře!  Byl  teď  pozorný,  co  Xaše  Milost  praví: 
On  hňup  je,  to  se  rozumí!   My  máme  bílou  dcerku, 
jestli  ji  k  smíchu  přinutí,  sloul  pánem  z  Uhúberku!« 
..  .Tak  Honza  šel...  A  jak  tak  jde,  si  pecen  chleba  žvýká, 
je  zlatý  den  a  žabáci  se  sluní  u  rybníka  .  .  . 


.A  došel  tam,  když  dojed'  své.  Tu,  co  čert  nechce  míti.' 

že  shrnuly  se  družičky  a  kvítí   na  něj,  kvítí! 

»A  jestli  rád  jí  klubásy!   A  jestli  to  a  onolc 

Ach,  Honza  mlaskal  předběžně!  I  klubáš!  No  no!  No  no! 

.  .  .  Byl  uveden  .  .  .  Tak  jako  pták,  jenž  v  zoufalé  je  kleci, 

princezka  zevli  v  jeden  kout  uprostřed  zlatých  věcí. 

,Tak  zevli,  Honzo,  celý  den  a  temné  noci  prolká!' 

Vzal  Honza  plaňku  z  podpaží:  »I  milionská  holka!« 

. .  .  Teď  nad  Honzovou  provinou  vše  zjímal  ústrach  lichý, 

jen  princezka  se  měnila  a  zprohýbala  smíchy  .  .  . 

.■\  Honza zmlk',  by  pecen  sněd',  šest  loket  klubáš  k  tomu  ... 

Věz,  synu.  z  Uhúberku  pán  šel  s  tvrdým  břichem  domů  . . . 


^'::9Z>'^^Z^'^^^'^ 


Jos.  K.  Šlejhar: 


KAPLIČKA. 


l-cyl  zase  po  jedné  ze  svých  nejvydatnějších 
'—'  opic  náš  pan  starosta  —  a  stoje  z  rána 
v  silných  ještě  a  nevábných  nedbalkách  u  mile 
hřejících  kamen,  zdál  se  velmi  zamračen  i  značně 
nakloněn  k  nejčernějšímu  názoru  na  svět.  Ruce 
měl  resignovaně  složené  na  zad  a  neurčito  i  leda- 
byle vyhlížel  do  nejbližších  oken,  pokud  tomu 
několik  ubohých  fuchsií  a  spousta  všelikých 
láhví  a  střepů  dovolovaly.  Někdy  zadíval  se 
tam  až  příkře,  s  očima  úporně  napjatýma,  ba 
vypoulenýma  —  jakoby  se  to  takovým  násilným 
pohledem  snažil  zachytiti  tam  na  některém  vy- 
značeném bodu  v  nedostávající  se  a  selhávající 
vnitřní  rovnováze.  Jeho  černý  názor  na  svět  zdál 
se  přímo  zoufalým.  Ostatně  vším  byl  náležitě 
opodstatněn.  Nehledě  ani  ku  vydatné  opici,  pro- 
hrál zároveň  náš  pan  starosta  Prohrál,  prohrál. 
A  jeho  rudolící  paní  starostová  s  narudlými 
žíňovitými  vlasy  hezky  nízko  z  čela  začínajícími 
a  celá  v  obličeji  rudě  trudovitá  ve  svém  láni  také 
ještě  nepopustila.  A  musí  se  říci,  že  tentokráte 
lála  pozoruhodně.  Kyselo  pak  mělo  dnes  syrovou 
příchuť  —  takovou  hanebnou  k  zvracení.  A  černá 
káva  s  rumem  —  obého  na  polovic  —  nevyvolala 
docela  očekávaného  obvyklého  účinku.  Pak  venku 
byl  psí  čas  —  tak  těžce  nevlídno,  pršelo  z  hlu- 
boká, z  oblohy  jako  bezedné,  jež  zela  příšernou 
modročernou,  zažloutlou  záplavou,  a  bylo  to  na 
3edm  bratří,  ku  postrachu  všech  hospodářů. 
A  měl  pan  starosta  ještě  jetel  dávat  do  kup, 
černal  již,  hnil  a  musí  na  sedm  bratří  pršet  zas, 
ač  včera  šel  barometr  trochu  nahoru  a  pan  sta- 
rosta najisto  očekával  dneškem  změnu  už  k  vůli 
tomu  svému  jetelů,  a  šel  se  proto  najařiti,  ač 
jindy  i  z  jiných  příčin  to  činíval.  Ostatně  bylo 
ustálenou  zásadou  pana  starosty,  že  celý  svět 
s  Pánembohem  mohl  bráti  zkázu,  jen  když  ten 
jeho  osobní  svět  zůstával  hezky  v  pořádku,  ve 
■zdaru  a  prospívání  —  ano  zaradoval  se  pokaždé 
blaženě  pan  starosta,  potlouklo-Ii  tak  v  celé  vsi, 
ale  u  něho  zůstalo  vše  celé,  což  se  také  ku  po- 
divu přiházelo;  že  však  tentokráte  mokl  i  jeho 
jetel  se  všemi  jeteli  světa,  to  nikomu  nemohl 
odpustiti.  A  účinky  po  opici  zdály  se  spíše  ná- 
silně se  zmnožovati  než  pozvolna  přecházeti  — 
věc  také  nezvyklá  u  našeho  pana  starosty.  Ovšem 
mimo  své  pivo  dvaatřicet  štamprlat  pravého  na- 
šeho vesnického  koííaku  to  pozřel,  což  byla  i  na 
něho  slušná  míra.  A  probrav  se  ráno  posléz  ku 
jistému  vědomí  a  spočítav  si  peníze,  dospěl 
k  reelnímu  přesvědčení,  že  několik  modrých, 
zbrusu  nových  desítek  zanechal  na  tom  pažitu 
»zelené    louky«,    kterou  nejraději  hrával  a  v  níž 


byl  zvyklým  jen  vyhrávati  s  takovým  štěstím, 
tak   bezděčně. 

Nemnoho  ponětí  tanulo  mu  toho  rána  roz- 
bitými smysly,  ale  co  bylo,  zrovna  jako  ztopo- 
řené v  mučennické  ekstasi  tu  stálo.  —  A  ten 
jetel,  ten  jetel,  přišlo  zase  na  řadu,  kdykoliv 
vzhlédl  na  tu  začernalou,  bezednou  báň  oblohy, 
jež  nebyla  mu  po  vůli.  Černý  názor  na  svět 
stával  se  tu  již  podobným  této  obloze ;  s  bez- 
meznou  jen  ošklivostí  na  vše  hleděl,  zvláště  po 
své  paní  starostové,  nijak  toho  rána  nezamlklé, 
a  po  hrnku  černé  s  rumem,  holba  za  čtyřicet 
u  nás    na  vsi. 

>Hu  . . .  u  . . .  u,«  začal  najednou  téměř  skučivě 
výti  a  prudce  škubati  rameny,  jako  u  vnitřním 
nevlídném  zasažení  a  snad  i  z  jiného  tělesného 
popudu.  A  mávl  rukou  význačně  k  tomu  oknu, 
druhou  ale  neopomněv  hned  obezřele  se  zadržeti 
kamen  —  byl  zrovna  věru  pravý  čas.  Možná,  že 
chtěl  to  chytrák  pan  starosta  zřetel  všech  těch 
nepříjemných  věcí  naň  právě  doléhajících  jinam 
obrátiti,  mimo  svou  osobnost  —  a  ktomu  se  zrovna 
naskytla  vhodná  příležitost.  S  ce  nic  tak  u  nich 
nového,  neobvyklého,  ale  přece  příležitost.  Neboť 
kdož  by  se  toho  nadál  i  v  dnešním  nečase.  Po- 
dařilo se  to  panu  starostovi  —  paní  starostová 
zanechavši  zbytečného  míšení  se  v  jeho  záležitosti, 
také  upjala  pozornost  na  ráz  ven    . . 

Ano,  bylo  to  přespříliš,  co  tropil  již  ten 
staroch,  ten  potřeštěnec  jakýsi  či  co  hlupec  a  po- 
šetilec zajisté.  Míti  takový  mlýn,  tolik  nejlepšího 
gruntu,  takový  vyspělý  kus  lesa  za  hodných  pár 
tisíc,  takové  foroty  ve  všem,  dříví,  prken,  šindele, 
tolikaletého  obilí  na  sýpce,  tolik  dobytka,  za  tele 
pod  kravou  dostává  vždy  přes  třicet,  a  prasata 
nikde  tak  nešla  jako  u  něho,  a  mimo  to  tolik 
peněz  na  kapitále  —  to  všechno  mít  a  takto  ne- 
rozumně si  počínat  Nejen  nerozumně,  ale  zrovna 
proti  všem  lidem  a  proti  samému  Pánu  Bohu  — 
mělť  pan  starosta  vždy  ohled  na  Pána  Boha. 

»Hu  .  u  .  .  u,  že  ho  už  jednou  čert  nespráská 
a  neusadí  raděj  za  pecí,«  vyblabolil  konečně  ze 
sebe  rozhořčeně  pan  starosta  s  namáháním  a  sebe- 
zapřením patrným  jaksi  z  toho  ohledu,  aby 
k  slovům  jeho  mimoděk  se  nepřimísil  ještě  jiný 
ob  ah  nitra,  jaksi  více  fysický.  S  opovržením 
dlouhotrvajícím  a  ku  podivu  významným  ohlédla 
se  tu  na  něho  paní  staiostová,  i  přišlo  jí  až 
odplivnouti  za  jakéhosi  neurčitého  rčení,  jakoby 
fůj,  ač  nelze  zrovna  usouditi,  bylo  li  to  výhradně 
se  vzhledem  k  jejímu  manželu  —  ale  proto  zřetele 
svého  tam  někde  za  okny  nijak  nezanechala, 
něco  tam  u  vzrůstajícím  zájmu  a  lačné  zvědavosti 


neustávajíc  pozorovati  —  neboť  i  zvčdavost  na 
prospěch  bližních  byla  její  silnou  stránkou.  Sta- 
rosta činč  ale,  jakoby  zcela  ničeho  nezpozoroval 
z  uštědřeného  mu  manželského  opovržení,  ba 
naopak  snaže  se  tím  usilovnčji  dáti  na  jevo,  že 
v  jeho  stavu  vlastním  a  do  té  chvíle  dosti  pode- 
zřelém, jak  sám  as  dobře  tušil,  není  dávno  všechno 
již  tak  zlé,  ano  že  si  je  i  náležitě  vědom  všeho, 
zvláště  své  převahy  a  autority,  nedal  se  docela 
nic  odstrašiti  nemýle  se,  a  posuzoval  dále  a  to 
již  mnohem  směleji  a  dosti  zhurta,  skoro  týravě, 
stahuje  obličej  k  přísnému  obvyklému  výrazu 
svých  černých  knírů  a  splynulého  význačného 
obočí,  jímž  se  i  v  zachovalejších  chvílích  vědomě 
honosil. 

»Aby  tedy  tak  jednou  nevynechal...  i  za 
takový  sloty  vydrápe  se  ven  starý  hňup  A  že 
drápat  se  tam  musí  den  co  den,  jakoly  tam 
hlídal  poklady  ...  A  ty  jeho  krchovce  jakoby 
mu  někdo  odkrást  chtěl.  Bláznovství,  bláznovství 
zrovna  . . . 

A  nerozumí  si  ani  ten  člověk,  a  takový  mít 
přec  majetek.  Mlč  ale,  chce-li  se  ti  toho...<; 
Snižuje  pak  hlas  zrovna  nápadně  dodával  ještě: 
•  I  za  takový  sloty,  i  za  takový  sloty  . .  .  hu  .  . .  hu  . .« 
Bylo  tu  panu  starostovi  ze  všeho  již  zrovna  zima, 
celý  se  otřásl,  celý  se  němě  zachmuřil  svěsiv 
trudně  hlavu. 

Právě  to  před  okny  blátivou  kalně  vyšplí- 
chující  silnicí  šinula  se  postava  vzbuzující  úžas. 
Ne  ovšem  u  těch  starostových  —  u  těch  byla 
teď  ku  posměchu,  a  pak  ku  závisti  vzhledem 
k  tomu,  v  čeho  všeho  byla  držení.  Vzbuzovala 
to  úžas  nejen  tíživým  ujařmením  jakýmsi,  jež  ji 
schylovalo,  a  nejen  tím  vzrušivým  zachvíváním 
se  na  všech  údech,  které  nezdálo  se  jedině  po- 
choditi ze  stařecké  slaboty,  ale  jemuž  spíše  pod- 
statou se  býti  zdály  neustupující  omrazy  duše, 
jakási  příkrá  zvrácení  a  nejistoty  nenabývající 
klidu,  a  nejen  za  té  na  člověka  dorážející  ne- 
pohody těžkého  podivného  rána  červencového, 
jež  s  sebou  zdálo  se  přinášeti  tolik  osudného  vý- 
znamu,  ustrašení  zrovna  a  ncpovědomých  na- 
léhavých tuch  a  toho  starce,  uplouhavši  ho  blátem 
a  celého  zmáčevši,  uvedlo  opravdu  v  bědný  stav, 
který  vždy  vzbuditi  musí  soustrast  a  lítost 
aspoň 

Avšak  vzbuzovala  stejný  úžas  u  starce 
i  ona  příkrá  siná  príisvitnost  svrásčelých  jeho 
tváří  jako  zmačkaný  papír  skládavých,  i  ona  tupá, 
úporná  prolamovanost  nízkého  čela,  nad  nímž 
staroinodně  trčela  filcová  čepice  do  černá  pro- 
moklá a  těžká.  Vůbec  až  nápadná  byla  ta  ne- 
obyčejná svrásčelost  celého  obličeje,  jímž  jakoby 
hustou  síť  proložil,  a  připadalo,  že  tyto  vrásky 
skládala  po  věky  hryznoucí  muka.  Ruce  okoralé 
a  vyhublé  až  na  kost  tě  xc  jímaly  se  hole,  na  níž 
spočívati  se  zdála  tíha  vší  té  stařecké  bytosti, 
ba  zdálo  se,    že  právě  jen  tato  hul    zabraňovala, 


aby  vše  se  nczřítilo  rázem  ku  zemi.  Celý  zjev 
starcův  činil  dojem  jakoby  postavy  z  jiného' světa 
s  neznámým  zažitým  tam  utrpením,  s  cizím  nám 
stkaním  a  s  cizími  nám  hrůzami  v  neskonalé  míře 
naplněnými.  Vše  tak  neoznačitelný  úžas  vzbuzo- 
valo při  tomto  člověku.  Brada  sebou  třásla  a  bez- 
hlasně  se  zajíkala,  jakoby  nikdy  nevyslovená  .slova 
do  ní  se  drala  a  v  ní  se  drtila.  Rty  vytrvávaly 
u  vyjeveném  rozevření.  Žilnatý  krk  starcův  napjat 
byl  neustále  a  téměř  vodorovně  schýlen  ku  ně- 
jakému stále  očekávanému  přijetí  rány  .  .  .  Po- 
stava zahalena  byla  v  dlouhý  těžkopádný  loden 
podšitý  silně  zvetšelou  liščinou,  a  připadalo,  že 
nikdy  nesnímány,  podle  toho,  jak  úplně  sdružil 
se  s  tou  stařeckou  postavou  ku  význačnému, 
jinak  ani  nemyslitelnému  celku.  Nohy  vězely 
v  botách  tvrdých,  zkornatělých,  smutných  na  ten 
majetek.  A  zpod  té  masivní  filcové  čepice,  dle 
starého  způsobu  ohrnovací,  vyčuhoval  neurovnaný 
stvol  šedých  zmáčených  kadeří,  přilepující  se 
v  záuší,  leckdes  ku  tvářím  a  v  zadu  na  týl  při- 
lehlý. Zdál  se  tento  stvol  vlasti  jako  z  cínu  ulitý, 
nehybný,  nepodajný.  Vůbec  činil  stařec  dojem 
bídáka  bez  sousta  a  přístřeší  světem  se  vlekou- 
cího,  z  kruté  jakési  milosti  pouze  trpěného. 
A  přece  tolik  bylo  známo  o  mnohostranném  jeho 
majetku  —  starosta  aspoň  nemohl  tu  přestati 
záviděti,   jako  vůbec  všemu  záviděl  .  .  . 

A  jaký  to  dále  pohled  u  starce  Záhadně 
se  uzavíraje,  jakoby  před  světem  kvapem  chtěl 
se  vytratiti,  a  celý  ojíněný  zdál  se  krvavou  mhou  — 
z  té  příšerné  mhy  nedovedly  se  jaksi  ani  vyba- 
viti ty  nejistě  ohroženě  mžikající  zřítelnice,  jež 
jakoby  snažily  se  přervati  své  zření,  které  strašně 
lekalo  a  vzrušovalo  duši  svou.  Jen  tak  málo, 
plachým  tenkým  paprskem  hleděly.  Znaly  jaksi 
jediné  místo  svého  utkvění  —  vyděšeného  ne- 
určitého prázdna,  v  němž  by  ale  nikdo  z  cizích 
účastníků  nic  nedovedl  nalézat.  A  toto  prázdno 
jakoby  pohlcovalo  všechen  bludný  pohled  star- 
cův, ty  v  ně  násilně  vpojené  zřítelnice. 

O  ničem  jiném  pak  nezdál  se  míti  ani  po- 
tuchy, belhaje  se  krutě  jedině  za  tim  svým 
utkvěním,  a  jako  u  vyjmutí  ze  vší  přítomnosti 
i  z  útěchy  veškery,  v  zastření  jakýmsi  mračnem 
příšernosti. 

Zrovna  žalostně  zahrnut  byl  v  tu  dobu  ne- 
ochabujícím prudkým  lijákem,  hrnoucím  se  ze 
všech  stran  na  něho.  Loden  na  něm  bubřil,  vše 
na  něm  bylo  zmáčeno.  Ale  to  vše  nemělo  tu 
míti  významu,  mohlo  se  díti  cokoliv  —  vše  zů- 
stalo by  snad  bez  účastenství  u  toho  starce.  Beze 
vztahu  k  němu  zdál  se  celý  ten  život  ostatní. 
A  to  černě  modré,  těžké,  zoufalé  mračno  nebes 
zvrácené  dolů  zdálo  se  zasahovati  jaksi  v  záhad- 
nou oblast  ponurého  starcova  zření,  v  němž  ja- 
koby nabývalo  družného  svého  významu  ...  Po 
obou  stranách  silnice  schýlené  namočené  haluze 
ovocného  stromoví  zavaďovaly    často  o  starcovu 


hlavu,  zašel-li  příliš  na  pokraj  —  a  tu  shýbal  se 
ještě  níže,  téměř  klesal  schyluje  se  tak,  ač  ne- 
zdál se  míti  ponětí  o  vlastních  těchto  překážkách, 
vrhajících  na  něho  celou  záplavu  nahromaděné 
vláhy.  Vše  věru  bylo  tak  trudné,  bezútěšné  viíkol. 
trudná  a  bezútěšná  ta  starcova  pouť .  .  . 

Celý  krnj  černal  se  v  jakémsi  nesmírném 
halení  vodních  rouch,  z  nichž  nebylo  vybavení. 
Vše  zmáčeno,  sevřeno  mokrou  těžkou  náručí. 
Vytrvalé  a  úmorné  bylo  to  dštění  oblak  záhubné 
zanášející  zemi.  Temně  stékaly  vodní  proudy  po 
začernalých  lučinách  a  březích,  po  polích,  cestách. 
Zčernalá  stavení,  zčernalá  zeleň,  lesy  i  stráně 
zčernalé,  zrovna  truchle  se  propadávající  v  se- 
vřených dálích  obzoru,  vše  tak  zčernalé  a  ponuré 
a  propadávající  se  v  té  neochabující  vodní  změti.  — 
Kalně  a  divoce  hrnul  své  vody  nedaleko  silnice 


silně  již  zvednutý  potok,  bubře  místy  v  lučinách 
ve  zvířenou  rudou  záplavu  a  temně  hučel  s  lijá- 
kem ve  zdušeném  strašném  ohlasu.  Kolem  jeho 
břehů  nastavěné  řady  olší  vzdýmaly  se  v  černé 
příkré,  jako  stěna  slehlé  hustiny.  A  odtud  vybí- 
raly se  chvílemi  takové  pronikavé  stenoty,  jakási 
celá  strašně  kvílící  spoušť  hlasů  vyvstávala,  pře- 
rušujíc hukot  vody  i  těžkou  ponurost  kraje  — 
to  z  těch  nehostinných,  zaplavených  úkrytů  kři- 
čelo zoufale  ptactvo,  pěnice,  pěnkavy,  špačci, 
mláďata  vrabců  právě  vyvedená,  vše  o  hladu, 
zmaru,  v  celé  vzbouřené  děsnotě  svých  zvířecích 
pudů.  Vlaštovky  zalomozily  někdy  kolem  samé 
hlavy,  z  nenadání,  zrovna  u  země,  a  jako  uří- 
cené, celé  divé  —  nikde  mouchy,  hmyzu,  a  tolik 
mláďat  v  hnízdech. 

Vše   vzbuzovalo  úžas  dobou  tou  neblahou . .  . 


ik     %     Ý     lir     %     % 


Gabriela  Preissová; 


LABUTI    PÍSEŇ. 


Xdráv  jsi  došel,  ševče  — «  vítal  upřímně  vý- 
^-^  minkář.  "Nejdříve  mi  budeš  musit  podšit  moje 
sváteční  boty;  chci  se  vypravit  příští  neděli  na 
pouť  k  Pomocné  matce  boží.  Potom  jsem  slíbil 
pasákovi,  že  jej  vezmu  ssebou,  a  aby  na  pouti  po- 
řádněji vypadal,  když  se  tam  tak  bude  ke  mně 
hlásit,  přimluvil  jsem  se  u  mladého,  aby  se  mu 
boty  ušily  prvnímu  přede  všemi  « 

•  Všechno  to  spořádáme,  jak  si  to  jen  kdo 
bude  přát  — «  vzmohl  se  Kajt  ku  klidnému  ná- 
hledu. >Co  jej  to  pocvičené  děvčisko  jen  tak  po- 
plašilo.? —  «  tišil  se  sám  v  duchu,  vždyť  už  sejí 
nabral  míry  od  malička  dost  a  bylo  to  dítě  jako 
jiné,  mívala  také  takový  tenký  copánek  v  týiku  — 
teď  měla  na  nožkách  kanavové,  vyšívané  střevíčky, 
takové  pestré,  vlnou  sestavené  kvítky  dovedl  již 
také  k  podešvu  připínat,  kdyby  se  taková  piplavá 
práce  zrovna  nahodila. 

•  Pro  mne  musíš.  Kajte,  vykrojit  nějakou 
měkčí  kůži  — «  hovořil  již  zase  starý  pantáta,  a 
Kajt  byl  tak,  rád,  že  něco  povídal  —  ^protože 
mne  na  delší  cestě  beztoho  již  nohy  tíží  dost. 
A  to  víš,  že  zbytečně  já  kůži  neproderu,  kamení 
se  dovedu  vyhýbat  i  obuv  po  vyzutí  svědomitě 
namastím  a  do  pořádku  uložím  . .   « 

»To  vím,  to  vím  — «  dosvědčil  rád  Kajt;  a 
byl  již  v  pravdě  mile  přesvědčen,  že  starý  Obír 
si  dovedl  poctivě  jeho  dobrého  díla  vážit. 

»A  já  bych  ráda,  pane  mistře  — «  rozlehl  se 
náhle  divně  způsobný  hlas  pocvičené  Stázky 
v  Kajtově  sluchu  —  »abyste  mi  přišil  tady  ten 
knoflíček  k  botce.  On  má  být  vlastně  jen  při- 
pevněný takovou  plechovou  tříštičkou  —  ale  já 
ji  ztratila.* 


KORUTANSKY   OBRÁZEK. 
Pokrač 


A  V  její  uvolněné  pravici  objevila  se  zrovna 
jakoby  zákeřně  taková  divná  stvůrka  botky,  kterou 
postavila  Kajtovi  na  stolek  před  oči,  vybírajíc  ještě 
z  kapsy  v  hrstce  mezi  několika  klubíčky,  korálky 
a  papírky,  černý  knoííík  s  ouškem.  Kladouc  jej 
vedle  botky,  postřehla  důvtipně  Kajtův  ztišený 
obdiv  nad  jejím  vlastnictvím  a  musila  již  po- 
vědít  s  jemně  zastřenou  nabíravostí: 

»lakového  něco  měl  byste  také  dokázat  — 
to  je  pak  rozdíl  obuv  a  obuv!« 

Kajtovi  vyrazily  dva  rudé  lupínky  na  po- 
žloutlých  tvářích:  taková  dávno  necítěná  úzkost 
se  mu  zadrhla  v  prsou,  jako  když  mu  jednou 
ve  škole  ukázal  učitel  písmo  svého  vlastního  syna 
na  přirovnání  s  jeho.  Sebral  zvolna  jen  jako  v  tís- 
nivém  snu  drobnou  botku  do  levice  a  ohmatával 
její  hodnotu;  nártíky,  saténová  podšívka,  to  nikdy 
nespatřené  postranní  zapínání  v  srpečkových 
obloučcích,  vysoké,  vyhloubnuté  a  útlé  pod- 
patky —  —  všecko  to  bylo  takové  hebké,  že 
to  unikalo  z  chvějících  se  prstů.  »Je  to  jen  tak 
lehká  podstata  . .  vzmohl  se  konečně  k  stísněné 
poznámce. 

>»Ale  vydrží  třeba  více  než  to  hrubé  a  ha- 
matné  — «  odvětila  Stázka  s  úsečnou  určitostí; 
•  takové  pěkné  kůži  se  říká  rukavičková. .  .«  Kajt 
jaktěživ  ve  své  říši  o  jménu  takové  kůže  na 
botky  neslyšel,  znal  jen  jemnou  kozinku  a  kam- 
zičinu  —  ale  nemohl,  nedovedl  teď  odpírat. 
Pokusil  se  jen  ještě  prohýbnout  podešev  palcem, 
zaklepal  na  podpatky  a  pokreslil  prstem  ještě 
jednou  nártík  skrojený  jakoby  do  dvou  kři- 
délek —  —  to  byla  jasná  pravda,  zde  se  na 
něho    vysmívalo  nějaké    nedostižné  umění,   tako- 


56 


vého  něco  on  jakživ  nedokázal,  ba  ani  neviděl  .  .  . 
Rudé  lupínky  na  jeho  tvářích  se  již  rozmnožily 
a  roztěkaly,  jakoby  je  trpké,  stydné  to  přiznání 
pošlohalo  .  .  . 

»Ty  špičky  jsou  tak  zúžené  —  ty  špičky  — ' 
chytal  se  ještě  jen  jediné  námitky;  »musí  prsty 
tlačit  při  chůzi.' 

»Co  vás  to  napadá  — '  dopalovala  ještě 
hlouběji  Stázka  duši  —  a  odhodivši  domácí  stře- 
víček, vklouzla  hravě  do  botky  a  ukazovala  s  ví- 
tězně povznesenou  hlavou,  jakou  ona  má  pravdu, 
jak  hravě,  lehounce  a  pohodlně  se  to  v  té  umělé 
stvňrce  botky  chodí.  » Ale  jenom  mne  už,  prosím 
vás,  nezdržujte  a  přišijte  mi  honem  ten  knoflík  —  « 
vyzula  zase  botku  a  hodila  ji  Kajtovi  do  klína 
jako   míč. 

Jako  přišlápnutý  sáhl  Kajt  s  namáháním  po 
své  kabele,  vytáhl  odtamtud  s  mučivě  k  rozumu 
se  nutící  pamětí  klubko  pevných  černých  nití 
i  nejslabší  jehlu  a  jako  ve  snách,  jen  pod  sedlem 
neodvratné  nutnosti,  počal  na  označené  místo 
v  postranním  zapínání  přišívat  scházející  knoflíček. 

Musil  při  tom  vršek  Stázčiny  botky  přidr- 
žovat křečovitě  levicí ;  chvěla  a  hýbala  sebou 
pod  rozšířeným,  skleněně  upjatým  zrakem  jako 
živá,  prostehovaná  křidélka  na  nártíkách  sebou 
zatřepala  chápal,  že  mu  obdivuhodná,  posmívavá 
ta  stv-ůrka  chce  vyklouznouti  z  rukou  —  i  plno 
očí  měla  na  místech  knoflíků  .  .  .  Přimáčkl  ji  ko- 
nečně kolenoma  v  půli  .  .  . 

»Tak  se  už,  milý  ševče,  těším  na  návštěvu 
té  Panenky  Marie,  že  si  celé  noci  na  tu  cestu 
myslím  — •  probudil  takovým  útěšlivým  hlasem 
výminkář  Kajta  z  mámení.  Seděl  zde  opravdu 
dobrý  člověk  poblízku  na  lávce  u  peci  se  svým 
přátelským  pohledem  i  konopnou  hlavičkou  své 
nejmilejší  vnučky  —  ti  dva  už  věděli,  že  přece 
švec  Kajt  za  něco  stojí,  třeba  že  to  lehoučké 
pírko  Stázčiny  botky  nechápal  a  něco  takového 
sestavit  by  nedovedl. 

'Možná,  že  se  tam  také  vypravím  — «  děl 
bezvučně  Kajt,  hledaje  bloudícím  pohledem  Stázku. 
Oštipovala  u  okna  muškátové  sazeničky  v  hliňá- 
čkách  —  co  se  to  jen  ta  holka  naučila  všechno 
štípat  —  Kajt  už  jasně  chápal,  že  ji  do  nejdelší 
smrti  rád  mít  nebude  .  .  .  Postavil  její  botku  le- 
hounce a  opatrně  jako  ptáka  na  stolek,  nechtěje 
se  už  ani  na  ni  podívat. 

Stázka  s  ní  se  způsobnými  slovy:  »Tak  vám 
děknjul'  odběhla  a  ve  světnici  nastalo  takové 
odlehčení,  jako  po  ostře  se  vetřevším  paprsku. 
Kajt  si  oddychl  a  k  základu  nové,  rozumnější 
n;ilady    klepl    se    statečně    kladívkem    do    dlaně. 

•  Vyprav  se  jen,  ševče,  vyprav — «  navazoval 
dále  starý  Obír  svůj  milý  sen  —  » loňského,  ani 
předloňského  roku  jsem  té  tam  na  pouti  nespatřil 
a  z  takového  zanedbání  se  člověk  jen  se  škodou 
shledá!  Považ,  my  s  nebožkou  ženou  jsme  také 
mohli  vypravovat  o  zázraku  — «  staroch  pohladil 


vnučku  po  lokýtku.  která  zamžíknuvši  třeper.fm 
tvých  čistých,  povážnělýchzr;iků,  věděla  už  z  mnoho- 
kráte opakovaného  dědečkova  vy[)ravování,  že  je 
příkladným  obrázkem.  —  'Když  téhle  bylo  půl- 
druhého roku.  odjeli  naši  mladí  jednou  se  Stázkou 
na  posvícení  k  švakrové  do  hor  na  Zábradu, 
může  se  tam  počítat  půl  dne  cesty  —  a  nechali 
nám  celé  hospodářství  i  tuhle  malou  na  hlídání. 
Já  ještě  tenkráte  chystaje,  se  na  pole  a  do  lesa, 
své  nebožce  povídám:  »Zancdbej  si  raději,  ženská, 
celou  plotnu  i  polejvání  plátna,  jen  mi  Nanynku 
z  rukou  nepouštěj,  nebo  kdyby  se  potloukla 
nebo  poškrábla,  už  by  byly  od  snachy  věčné  vý- 
čitky. Ona  rozumně  poslechla  —  ale  co  na  nás 
Pánbůh  nedopustil,  navečer  dostalo  dítě  z  čistá 
jasná  božcové  křeče  a  v  noci  nám  už  zůstávala 
celá  zsinalá  a  studená.  Musili  jsme  už  posla  na 
koni  vypravit,  aby  se  naši  na  kvap  obrátili  domů. 
Přiběhla  kovářka  a  usoudila,  že  je  zle,  že  do  rána 
může  být  dítě  božcem  potrhané ;  přišla  kuchařka 
z  fary  na  pomoc,  ale  jen  jf  slzy  tekly  po  tvářích, 
když  viděla,  že  všechno  svařené  koření  i  natírání 
nic  nepomáhá  .  .  .  >  Pošlete  prý  ráno  vůz  pro  dok 
tóra  — «  ano,  než  bude  ráno  —  pak  ještě  sem 
a  tam  osm  hodin  cesty  —  a  žena  pořád  naříkala: 
»To  mi  zrovna  dítě  uboze  vydechne  v  loktech, 
když  máma  není  doma,  a  já  vím,  že  do  nejdelší 
smrti  budu  to  mít  vyčítané,  že  jsem  ji  nějakou 
nedbalostí  sprovodila  se  světa!*  Tu  jí  najednou 
padla  nebeská  rada  do  hlavy.  »Nás  už  nikdo  jiný 
nespasí  než  Pomocná  matka  boží  — «  nabrala  na- 
děje —  »seber  se  honem,  pantáto,  třeba  byla  noc, 
vezmi  si  svítilnu  a  vydej  se  na  svatý  kopeček 
s  nějakým  záslibem,  aby  Řlarie  Pomocná  Nanynku 
ubránila  smrti;  ale  kdyby  to  bylo  v  boží  vůli  už 
ustanoveno,  zeji  musíme,  malinkou,  ztratit,  popros 
pokorně,  aby  alespoň  do  té  doby  živá  se  udržela, 
než  přijedou  rodiče.  Já  se  zatím  doma  budu 
modlit  Svatobernardskou  modlitbu.* 

Tož  jsem  se  nakvap  vypravil,  byla  tenkrát 
taková  podzimní,  studená  a  zaleklá  noc,  mně  se 
nohy  třásly  a  srdce  jsem  měl  jako  v  kleštích; 
přes  to  jsem  pospíchal  z  prudká  jako  chlapec, 
na  konci  ke  svítání  už  mne  zase  hlava  horkem 
pálila.  Po  cestě  jsem  si  smyslil  zásiib,  že  na  devět 
let  sebe  i  to  dítě,  bude-li  zachováno  —  dle  mož- 
nosti všech  hříchů  uvaruju  —  teď  už  vidíš,  ševče, 
proč  ji  pořád  vodím  za  ruku.  —  Konečně  asi 
tak  po  pěti  hodinách  byl  jsem  nahoře,  probudil 
jsem  na  úžlabe  v  chýši  kostelníka,  aby  mi  svaté 
útočiště  otevřel,  a  povídám  ti,  ševče,  po  celém 
kostele  bylo  ještě  všude  temno,  jenom  ta  stříbrná 
záře  na  Mariánském  obraze  nad  oltářem  svítala  I  — 
Tu  už  sotva  jsem  poklekl,  jako  když  mi  nebe- 
ského míru  do  srdce  naleje,  všechno  jsem  pěkně 
pověděl,  jak  mi  to  panímáma  nakázala,  a  vidíš, 
ševče,  stal  se  zázrak,  doma  dítě  k  ránu  rázem 
okřálo  I  Padly  mně  tam  oči  potomně  na  pouti  na 
takové    obětované    dívčí    copánky  ;  až    ku  konci 


záslibu  Nanynce  vlasy  dorostou,  pěkně  je  ustřih- 
neme a  spolu  tam  doneseme  ...» 

Výminkáři  zrovna  došla  řečnická  síla  Vy- 
bledlé čekanLř)Vt-  oči  se  uui  z.dily  dojmem  vděč- 
ného přesvědčeni,  utřel  si  je  rukávem  a  povstal 
k  odchodu.  .Musil  jit  ;eště  dohlédnout  na  louku, 
když  mladší  hospidář  byl  k  obchůzkám  příliš 
tlustý,  se  ševcem  si  pohovoří  o  rozvrhu  práce 
pak  večer. 

Kajt  se  zase  trpělivě  pustil  do  správy  šlapek; 
výminkáříjv  příklad  boží  lásky  ohřál  mu  nějak 
duši.  Zabíral  se  chvilku  zpytováním,  proč  si  ne- 
navykl vážit  cesty  na  kopeček  Marie  Pomocné.  — 
Když  měla  nebožka  bába  takovou  zvláštní  \  íru 
a  říkávala:  » Všude  máš  F'ánaboha,  a  kde  je  nej- 
méně lidí,  tam  máš  ho  nejvíce !  Svatí  a  poustevníci 
s  Ním  rozjímali  jen  v  samotách,  a  kde  se  zázrak 
zjevil,  všude  při  tom  I  ýval  jen  jeden  člověk  . .« 
Ach,  ona  držela  nejvíce  tam  na  buk  s  obrazem 
u  Rozpuckěho  jezírka  —  to  byla  její  nejmilejší 
kaple  a  proto  v  každý  volný  den,  kdy  jedině  se 
Kajt  mohl  vypravit  na  pouť,  šlapal  cestu  raději 
tam  k  Martínkovi  a  k  jezeru  .  .  .  Snad  nebyla  ta 
jc-ho  víra  zrovna  ta  nejpokornější;  poslechne  sta- 
rého Obírá  a  půjde  letos  na  svatý  kopeček,  člověk 
má  už  vždy  za  co  prosit.  Teď  by  si  ku  příkladu 
Kajt  přál  —  —  (tu  mu  zase  veskočily  dva  rudé 
lupínky  na  tváře  a  ohlédl  se  za  sebe  na  obě 
strany),  aby  dokázal  takovou  jemnou  stvůrcčku, 
botky,  jako  byla  ta  Stázčina  —  oh,  Bože,  kd)  by 
něco  takového  dokázal,  to  by  se  pak  teprve  mohl 
na  každého  s  vysoká  podívat  . .  . 

Mladšinka  přišla  se  svačinou  a  plná  hřmotu, 
rozložila  na  velkém  čeledním  stole  baněčku  jablko- 
vého městu  se  sklenicí,  aby  si  Kajt  nalil  po  chuti 
co  chce,  potom  půlbochník  chleba  a  podlouhlý 
dílek  slaniny.  Zažertovala  o  tom,  že  si  mu=í  ševče 
předcházet,  ale  Kajt  se  na  ni  jen  podíval  se  za- 
jiklou  nedůvěrou  .  .  .  Jestli  viděla  Stázčiny  botky, 
pomyslila  si,  že  něco  podobného  Kajt  nedokáže, 
a  nemohla  si  jeho  umu  liž  tak  vážit  —  i  možná, 
že  si  z  něho  teď  jen  blázny  dělá  .  .  .  Byl  zase 
rád,  když  osaměl,  když  mladšinka  odspěchala  ke 
svému  prádlu.  Ohlédl  se  jen  po  mouchách,  jak 
se  slétaly  ke  stolu  k  jeho  nedotknuté  svačině. 
Tady  u  Obírů  v  ratejné  bylo  od  jakživa  tolik 
much,  již  nebožtík  mistr  Krbet,  když  si  ve  sporých 
chvílích  odpočinku  kladl  na  tento  oklubaný  stolek 
ruce,  to  říkával  .  .  . 

Kajt  již  věděl,  co  jej  tu  dnes  dráždí  a  zne- 
pokojuje —  ty  mouchy  .  .  .  Piáce  mu  již  proto 
pořade  padala  z  rukou  do  klína,  připadalo  mu 
také,  že  jeho  třínožka  se  pod  ním  nějak  nespo- 
lehlivě drtí  .  .  .  Sebral  kousek  mnoholeté  křídy 
s  dřevěné  misky,  sloužící  tak  ode  vždy  na  vše- 
liké drobné  ševcovské  potřeby,  odsunul  z  prudká 
všechno  se  stolku  ku    kraji  i  přes  kraj,   a  těžká. 


chvějící  se  jeho  pravice  počala  bezděčně  kresliti 
nepodařenou    podobu    Stázčiny  jemné   botky  .  .  . 

Kajt  už  přij  adal  Obír^  vým  lidem  nějaký  ne- 
mocný nebo  na  rozumu  popletený.  K  jídlu  se 
nehlásil,  musili  jej  k  trošce  pojedení  nutit  jako 
upejpavou  nevěstu  a  obvyklé  rozumné  pojednání 
s  jeho  jindy  jen  důvtipným  a  poslušným  míněním 
také  nebylo  možné.  Starý  Obír  po  dobrém  uvá- 
žení, že  není  se  ševcem  Kajtem  všechno  v  po- 
řádku (vždyť  nm,  starému  člověku,  dokonce  těsné 
poutní  boty  ušil,  musely  se  předat  pasákovi,  ač 
bylo  pro  výrostka  měkké  teletiny  nastokrát  škoda), 
došel  si  na  něho  do  ratejny,  že  musí  vyzpytovat, 
co  se  s  nim  děje. 

Posadil  se  oproti  Kajtovi  bez  vnučky  Na- 
nynky,  aby  zaslíbené  dítě  nepochytilo  žádné  pří- 
padné doznání  hříchu,  a  počal  s  přichytralým 
zásvitem  svých  pokorných  zraků  a  důvěrně  při- 
hlazeným  hlasem  se  vyptávat: 

"Nebolí  tě  snad  zuby,  ševče .?« 

»Zuby.?«  opakoval  nechápavě  Kajt,  aniž  byl 
s  to  nad  takovou  nenadálou  a  zbytečnou  otázkou 
se  pousmát  —  •oh  ne  —  ty  už  mne  léta  nebo- 
lely .  .  .  Ani  už  se  nepamatuju  a  nestojí  už  vůbec 
za  bolest  —  samý  střep  « 

A  pověděl  tento  úsudek  o  své  někdejší  nej- 
hezčí okrase,  kterou  kdysi  mohl  dratve  překusovat 
i  ořechy  louskat,  s  mírnou  trpkostí,  celé  jeho 
sebevědomí  bylo  nějaké  zaplašené;  zevně  i  uvnitř 
si  od  svého  posledního  svátku  připadal  tak  se 
ztrácející,  jako  takový  ovětraný  kámen  u  cesty, 
jejž  může  každý  nohou  odhodit  .  .  . 

»Tož  když  si  nemůžeš,  ševče,  na  nic  naříkať  — 
mluvil  zase  přitišeným  hlasem  výminkář  —  "snad 
bys  mi  mohl  upřímně  beze  lži  povědít,  co  pak  máš 
ještě  vtésvé  kabele  vyjma  řemeslnické  potřeby  ?« 

Kajt  sebou  trhl,  zamihly  se  mu  v  paměti 
takové  nepokojné  čtyři  archy  bílého  papíru,  jež 
si  od  starosty  vyprosil  —  byly  pokresleny  samými 
nedovedně  přibližnými  obrázky  Stázčiny  botky. 
Při  tom  palčivé  lupínky  studu  zase  už  mu  pro- 
díraly tváře,  tonuly  teď  v  posledních  dnech  v  jeho 
krvi  jako  otrava,  číhající  pantáta  Obír  už  musil 
jen  přikývnouti  svému  pravému  podezření,  z  něhož 
zprvu  jako  dobrý  křesťan  jenom  laskavě  růžek 
vystrčil.  Věc  byla  jasná  a  znatelná  .  .  .  Švec  Kajt 
se  z  nenadání  spouštěl,  nosil  si  jistě  ve  své  ka- 
bele lahvičky  s  alaškou  anebo  slivovicí  a  zrovna 
tak  pokrytecky  to  vyváděl,  nestoje  o  domácí 
mest.  jako  to  dělával  nešťastný  studnař  z  Jebrovce, 
který  jednou  zapíraje  napilost  se  do  studny  spustil 
a  již  živ  odtamtud  nevylezl.  Vytáhli  ho  s  rozbitou 
hlavou,  ale  sklínka  se  slivovicí  se  v  jeho  kapse 
nerozbila,  ta  byla  ďáblem  odýchána  a  střežena... 
A  vida,  jaké  zkalené  a  vyhýbavé  oči  měl  Kajt  —  ani 
se  jimi  jak  se  patří  na  člověka  podívat  nemohl  . .  . 

Dokonř. 


%     %     ir     1^     ir 


VÁCLAV  Hladík: 


EVŽEN   VOLDAN. 


—  ROMAN. 


\ /kročil  do  salonu  v  náhlém,   mimo  volném  nc- 
'     k'idu,   jakoby  jej  něco  neočekávaného   melo 
stihnouti  mezi  těmi  čtyřmi  stěnami,  kam  vstupoval 
v  poslední  dobo  lhostejně  a  zdomácněle. 

•  Hle,  stloustla  poněkud  .  .  .  přibrala, «  po- 
myslil si  vesele  [johlcdem  na  postavu  paní  Bílkové, 
jak  šel  za  ní. 

Pozdravil  Makovce,  který  seděl  skromně 
v  koutku  na  pohovce,  ale  v  takové  posici,  /e 
velmi  zajímavě  a  nápadně  se  vyjímala  v  pološeru 
pokoje,  kam  umdlévající  jas  odpolední  pronikal 
slabě  nažloutlými  storami,jeho  bledá  tvář  s  černým, 
hustým  plnovousem  a  mocně  načechraným  vlasem. 

Voldan  se  usmál  na  umělce  a  poklonil  se 
velmi  elegantnímu  mladíkovi,  který  vyskočil 
s  křesla,  jakoby  jej  cosi  vymrštilo  do  výše,  a  srazil 
podpatky  prudce,  při  čemž  se  mu  patrně  jednalo, 
aby  co  nejvíce  jimi  bouchl. 

•  Pan  Frohlich  —  právník, «  představovala 
paní  Bílková. 

Nové,  ještě    hlučnější    bouchnutí    kramfleků. 

•  Jako  když  králík  dupne, «  pomyslil  si  Voldan 
ještě  rozveselenější,    potřásaje    mladíkovi  i  ukou  ; 

»je  vidět  po  pražsku  vychovaný   synek  a  patrné 
reservní  důstojník. « 

•  Slečna  Mina  Havlenová  —  doktor  Voldan, « 
představovala  dále  paní  Bílková. 

Uklonil  se  nehluboce  a  podal  jí  ruku. 

Plachý  úsměv  osvítil  jediným  zákmitem  bledou 
tvář  dívky  a  Voldan  pocítil  pohled  černých  očí, 
tak  jak  pociťoval  jen  pohledy  nejkrásnějších  očí 
žen,  jež  mají  ve  svém  jasu  ať  chmurném,  snivém 
neb  usměvavém  svůdnou,  magneticko  hypnotisu- 
jící  moc    Její  ruka  byla  drobná,  ale  suchá,  tvrdá. 

Povstala  právě  od  piana  a  probírala  se  v  no- 
tách, rozložených  po  stole. 

Mladý  student,  který  měl  na  černém  smo- 
kingu přijtnutou  ohromnou  bílou  kamelii,  ostal 
stát  před  křeslem,  s  kterého  se  tak  zdvořile  vy- 
mrštil, a  rozpačitě  zatékal  očima  po  všech  pří- 
tomných, očekávaje  příležitost  zachytiti  se  nějak 
rozhovoru. 

Voldan  prohcdil  ledabylo  několik  frází  ku 
slečně  Havlenové  Litoval,  že  přišel  pozdě,  kdv 
slečna  již  dohrála  .  .  .  slyšel  poslední  akkordy 
ještě  v  předsíni  .  .  .  Grieg  to  byl,  miluje  ho  velmi, 
je  tak  divoce  snivý  (Bůh  ví,  kde  to  slyšel  —  a 
totéž  by  řekl  i  o  Schumannovi)  .  .  .  těší  se,  že 
snad  bude  mu  ještě  popřáno  uslyšeti  slečnu  .     . 

>Slečna  hraje  tak  vroucně  —  ale  myslím, 
že  spíše  harmonium  nebo  varhany  .  .  .  hm  .  .  . 
hodily  se  pod  její  .  .  .  tento  .  .  .  hm  .  .  .  nábožné 
prsty  .  .  .«  ozval  se  sochař  Makovec  pomalým, 
roztržitým  hlasem. 


•  Velkolepě  jste  hrála,  slečno  -  kolusálně!« 
vyhrkl  student  a  rychle  spustil  se  do  křesla, 
jakoby  do  něho  náhle  spadl. 

Voldan  umlkl.  Zmocnil  se  ho  náhle  opét 
jakýsi  neklidný  údiv  a  trochu  se  zastyděl  když 
slečna  Mina  na  jeho  pochvalné  a  zdvořilé  vety 
neodpověděla,  nežli  nepatrným  pokynutím  hlavy. 

Náhlý  zákmit  úsměvu  shasl  na  její  tváři,  jež 
měla  výraz  napjaté  přemitavosti    Převracela  noty. 

Paní  Bílková  urovnávala  na  kulatém  stole 
čajové  příbory. 

Sochař  Makovec  se  pomalu  zvedl  s  pohovky, 
pohodil  svou  velkou  vlasatou  a  vousatou  hlavou, 
jakoby  se  prc  bíral  z  nějaké  vidiny,  a  přikročiv 
k  slečně  Míně,  uchopil  ji  za  ruku 

sDovolte,  slečno  .  .  .  hm  .  .  .« 

»Snad  mi  nechcete  hádat  z  rukyř«  usmála 
se  slečna  Mina 

>Ne,  slečno  .  .  .  ale  všiml  jsem  si  vaší  ruky, 
když  jste  hrála  .  .  .  hm  .  .  .«  odkašlal  si,  »víte  . . . 
tento  .  .  .  velmi  výrazná  forma  .  .  .  tak  útlá  dlaň  . . 
jemné,  podlouhlé  ruce,  subtilní,  protáhlé  nehty  .  .  . 
chladná,  tvrdá,  bílá  .  .  .  hm  ...  to  je  ruka  světice 
z  relikviáře  .  .  .« 

Měkce  zněl  jeho  pomalý  hlas  z  černé,  pro- 
rocké brady  mladého  umělce. 

»Poseure!í    pomyslil  si   Voldan 

•  A  co,  prosím,  moje  ruka  ...  vy  znalce !« 
a  paní  Bílková  přidupala  drobně  z  druhého  konce 
salonu  k  sochařovi  a  vztáhla  k  němu  svou  za- 
růžovatělou,  oblou  a  hebkou   ručku. 

Voldan  ji  uchopil  sám. 

»0,  tato  ruka  věru  není  z  relikviáře.  Ta  zrovna 
žhne  životem.  Ale  nemá  tolik  plastických  před- 
ností, aby  mohla  tak  dalece  zajímati  našeho  so- 
chaře. To  je  spíše  ruka  pro  malíře  .  .  .  taková 
rubtnsovská   —   s  rudým  varem  krve  pod  kůží.' 

A  políbil  krátce  a  prudce  její  lučku. 

Makovec  pohodil  hlavou  a  jeho  mírná,  pro- 
rocká tvář  posupně  se  zachmuřila. 

Paní  Bílicová  překvapeně  trhla  rukou. 

»0,  vás  jsem  se  nechtěla  ptáti, «  pravila  roz- 
durděně.  Ale  podívala  se  na  něj  pátravě  a 
nemohla  potlačit  mimovolné  vzpýření  Viděla 
antipatii  obou  nui/ů,  Voldana  a  Makovce,  to 
stlumené.  to  zakrývané,  přetvářené  nefjíátelství, 
za  nímž  se  tají  žárlivost. 

Slečna  Mina  se  usmála  na  Voldana,  ale 
mlčela,  a  pod  dlouhými  řasami  propustila  přísný, 
ostrý  pohled,  který  znovu  Voldana  [)řesvčdčil 
o  čart  vně  kráse  těch  očí.  prozářených  duchem 
a  inteligencí,  očí,  které  pátrají  zvědavě,  zkouii  avě 
a  které  rozumějí. 


Služka  přinesla  samovar  a  postavila  jej  na 
malý  stolek.  Uprostřed  velkého  stolu  bylo  ně- 
kolik mis  z  porculánu  míšeňského  a  křišťálových 
talířů  se  šunkou,  obložených  chleby,  cukrovím 
a  ovocem,  láhve  rumu  a  koňaku,  nádobky  s  cukrem 
a  smetanou  Rozsvítili  a  světlo  zatřpytilo  se  ve 
sklech  benátského  lustru  i  na  porculánech  a  kři- 
šťálech stolu. 

Usedli  k  čaji. 

»Přijde  ještě  někdo.?-  tázal  se  Voldan  paní 
Bílkové, 

»Snad  můj  muž  přijde  za  chvíli  z  kanceláře. 
Ale    to    není  jisté  —   nebudeme    na    něj    čekat. « 

Salon,  jako  celý  byt  advokáta  Bílka  byl  ne- 
bohatě, ale  elegantně  upraven.  Nebylo  tu  pře- 
pychu, ani  toho  laciného,  Icpenkovitého,  paděla- 
ného, kterým  vynikají  byty  rychle,  ale  nikoliv 
přílišně  zbohatlé  pražské  buržoasie.  Ale  vše  to 
bylo  vkusné,  umírněné  a  vybrané,  nábytek,  zá- 
clony i  čalouny.  Největší  ozdobou  byly  různé 
předměty  přivezené  z  cest,  porculány,  skla,  bronzy, 
hračky,  i  mušle  a  kameny  a  všelijaké  drobotiny 
starožitné,  skoupené  ve  vetešnických  krámcích. 
Byly  roztroušeny  všude  po  skříních,  etažerách, 
stolcích  a  dodávaly  ozdobě  salonu  zcela  živý, 
ušlechtilejší  a  umělečtější  půvab,  nežli  mají  b:be- 
loty  zakoupené  u  obchodníků  najednou,  zároveň 
s  nábytkem  jako  rekvisity  doplňující  dekoraci, 
k  nimž  nepojí  se  vz[)omínky  cizích  krajů,  vzdá- 
lených obzorů,  neznámých,  jen  chvatem  turisty 
proběhnutých  ovzduší  ,  .  .  Paní  Bílková  milovala 
květiny,  jimi  zdobila  všechny  kouty,  plnila  každé 
prázdné  místo.  Kde  mohla,  postavila  květinový 
stolek  nebo  palmu  zatknutou  do  vysokého  ko- 
řenáče v  podobě  špalku,  kytice  voněly  ve  vásách, 
byly  rozházeny  po  stolech,  rděly  se,  sálaly  bar- 
vami nebo  zmíravě  vadly,  ale  všechny  vydecho- 
valy vůni  něžnou  a  vábivou,  která  byla  sestrou 
plavého  jasu  krásy  mladé  paní.  Na  zdech  salonu 
viselo  několik  drobných  obrázků,  krajinky  prosté 
a  zádumčiv é,  a  virtuosní  skizza  akvarelová,  zobi a- 
zující  pařížskou  deini-mondku  s  vyzývavýma,  cy- 
nickýma očima  v  delikátní  roztomilé  tváři.  Byla 
to  práce  Makovcova  —  nejpodivuhodnější  umě- 
lecká kapřice  z  dřívějších  let  mystického  a  bi- 
gotně  křesťanského  sochaře.  Největší  pak  slávou 
salonu  paní  Bílkové  byla  Makovcova  dř  vořezba, 
představující  sťatou  hlavu  sv  Diviše.  Umělec  zob- 
razil ekstasi  mučednického  blaha  a  němou  jásavost 
poznání  [)osmrtného  tak  vzrušeně  a  zaníceně,  že 
jeho  dílo  dojím.ilo  srdce. 

Voldan  si  povšiml,  že  do  salonu  přibyla  foto- 
grafie florentinských  některých  basreliefů  a  štítů 
Lucy  della  Rgbbia,  Pisana  a  Donatella, 

Věděl,  proč  je  koupila.  Byli  to  zamilovaní 
mistři   Makovcovi,  Vzpomni'1  .si,  jak  před  dvěma 


lety  čítávala  Emersona,  Tainea,  ano  i  knihy  ně- 
meckých social-filosofů,  aby  s  ním  mohla  hovořiti 
o  věcech  jej  zajímajících.  Necitovala  nikdy  vy- 
čtené věci,  neudávala  své  vědomosti  povrchně, 
ale  dávala  na  jevo  jakési  milé,  naivní  chápání 
věcí  nad  její  inteligenci  a  duši  povýšené  a  tím 
jen  nový  půvab  dávala  své  něžnosti. 

Kolem  šálků  kouřícího,  vonného  čaje  roz- 
hlaholil se  hovor  těkavý  a  prázdný.  Ale  Makovec, 
ač  nebyl  výmluvný  a  jeho  hlas  jednotvárnou  po- 
malostí stával  se  nepříjemným,  dovedl  vždy  ovlád- 
nouti hovory  nějakým  sujetem  zajímavým  a  ne- 
všedním. Rád  mluvil  o  sobě,  o  svých  pracích 
a  myšlénkách  —  vždy  po  přestávkách  snivého 
mlčení,  z  něhož  jakoby  procital  náhle  a  vzrušeně, 
jako  nějaký  mystický  jasnovid,  přicházející  věstit, 
co  zjevily  mu  nadpozemské  vidiny. 

Voldan  neměl  rád  výlevy  sochařovy,  nevěřil 
jim,  zdály  se  mu  nuceností  a  přetvářkou  umělce 
velmi  ješitného,  vzhlížejícího  se  ve  své  duši  jako 
vnadná  žena  v  zrcadle. 

Makovec  nespouštěl  zrak  s  paní  Bílkové, 
díval  se  na  ni  oddaně  a  zbožně. 

Dopil  asi  již  třetí  šálek  čaje.  Když  mu  paní 
Bílková  nalévala  čtvrtý,  stiskl  jí  lehce  loket  svými 
dlouhými,  hubenými  prsty  jemných  a  lichotných 
dotyků  sochaře  hledajícího  a  hladícího  formy 
krásy  jako  slepec. 

Student  Frohlich,  mladík  značně  obtloustlý, 
s  bezvousou  tváří,  snažil  se  všemožně  zapřísti 
slečnu  Minu  do  rozmluvy. 

»Opravdu  vy  nehrajete, slečno,  lawn-tennis.? 
Vy  ani  neznáte  tak  krásnou  hru?  Vždyť  je  to 
nejpříjemnější  hra  pro  dámy  To  byste  měla  vidět 
Loru  Mendlovou,  té  to  ňák  šť  .  .  .  (spolkl  ještě 
v  čas  slovo  "štěkne*  a  jakoby  škytl,  doložil:) 
sluší,  o  jé.« 

»Ne,  nehraji  lawn-tennis,«  odtušila  slečna 
Mina,  nedívajíc  se  na    studenta. 

»Vy  ale,  pane  Frohlichu,  musíte  být  chlapík 
v  té  hře  —  jako  vůbec  ve  všech  sportech,  co? 
Podejte  mi  svůj  šálek.  Chcete  smetanu?  .  .  .«  paní 
Bílková  naklonila  se  přes  stůl  k  studentovi,  lehce 
se  dotýkajíc  ramene    Makovcova. 

♦  Děkuji,  milostpaní  —  prosím  o  rum.  O  já 
hrj;i  lawn-tPímis  pašácky.  Jen  obrlajtnant  Graulich 
je  lepší  v  našem  klubu. « 

Voldana  to  vše  velice  bavilo  a  byl  by  rád 
nějak  podráždil  Makovce,  jehož  snivý  a  visio- 
nářský  klid  mu  byl  protivný.  »A  kdybych  se 
s  ním  setkal  jinde  ...  ne  zde  u  paní  Bílkové  .  .. 
by'  by  mi  též  tak  antipatický?«  usmál  se  té  my- 
šlénce a  byl  si  jist  více  nežli  kdy  jindy,  že  s  paní 
Bílkovou  je  již  úplně  vyrovnán,  že  pro  ni  necítí 
více  nežli  přátelství.  r..iir;ií. 


'^         %        ^         ^        ^ 


60 


Jiří  Sumín: 


NA   VLNÁCH. 


—  NOVELLA. 


j-iližící  se  chvíle  mateřství  zastihla  ji  nepiipia- 
'--'  venii,  vyčer()ánu,  sesláblou  a  chorou  Dosud 
cítí  zimničné  mrazení  [)ři  vzpouiínce  na  svou 
naivnost,  s  jaicou  Sla  vstříc  této  nad  pomyšlení 
osudné  a  kruté  chvíli  za  okolností  přímo  zoufa- 
lých. Nevážila  si  života,  nestála  o  něj.  Než  přece 
s  trpkostí  vzpomíná,  že  vychování  její  bylo  ta- 
kové, jakoby  život  její  ani  ceny  neměl.  Byla  na- 
daná, pilná,  mnoho  se  učila,  osvojila  si  dosti  dů- 
ležitého i  nmoho  zbytečného.  Ale  o  tom,  v  čem 
vrcholí  život  ženy,  co  nejzávažněji  a  nejosudněji 
dotýká  se  kořene  jejího  bytí,  o  tom  nikdy  ne- 
slyšela, než  trochu  nesmyslných,  postranních 
tlachů  rozpustilých  přítelkyni. 

Nemohla  pochopiti,  v  jakém  to  začarovaném 
kruhu  ocitla  se  v  tom  okamžiku,  kdy  poprvé  se- 
vřela v  náruč  drobounké  tílko  svého  dítěte.  Ne- 
známý cit,  jenž  dlouho  jako  vlahá  krůpěj  dopadal 
na  skálu  jejích  běd,  zmohutněl  náhle,  rozštěpil 
tvrdou  skořepinu  zevních  poměrů  a  vyplavil  zlato 
lásky  mateřské.  Nebyla  již  nešťastna,  naopak; 
hlava  její  byla  pojednou  plna  zájmů  a  starostí, 
jež  ji  blažily.  Jakmile  se  pozdravila,  zatoužila  po 
nějakém  zaměstnání,  jež  by  jí  poskytlo  sebe  skrov- 
nější příjem.  Utrpení,  jímž  prošla,  bylo  jí  solí 
života,  a  nuzné  postavení  dobrým  východištěm 
k  počínajícím  zápasům  o  existenci.  Tesknota, 
touha  po  domově  a  dřívějším  společenském  pro- 
středí, hoře  sklamání  a  opuštěnosti,  pruderické 
ohledy,  vše  to  zmizelo  pojednou.  Jak  malicherným 
zdál  se  jí  nepřekonatelný  strach  před  slídivým, 
výsměšným  pohledem  známých,  jež  by  ji  mohli 
přistihnout  s  dítětem  v  náručí.  V  tomto  novém 
období  života  její  city,  sny  a  naděje  měnily,  pře- 
tvořovaly  se,  nebo  zakrňovaly  a  zmíraly  jako 
rostliny  přenesené  do  cizích  pásem.  Bujný,  slibný 
strom  dívčích  radostí,  jehož  kořeny  tkvély  hlu- 
boko v  půdě  onoho  prostředí,  v  němž  vyrostla,  jehož 
ratolesti  šlechtila  láska  a  živý  zájem  pro  každé 
hnutí  v  tomto  okolí,  jež  se  jí  zdálo  světem,  sesychal, 
uhelnatěl  zvolna  a  záhy  čněly  jeho  odumřelé,  su- 
kovité větve  do  výše  jako  hrozivé,  ve  hněvu  pozdvi- 
žené pěsti.  Za  to  vyklíčilo  a  zázračnou  silou  do 
výše  vyšvihlo  nové  miází,  jež  bujelo  a  sílilo  za  všech 
poměrů  a  okolností,  zmocňovalo  se  půdy  vůkol, 
vzdušnými  kořeny  chytalo  se  trosek,  skal  i  pevných 
zdí,  vše  zdusilo,  přerostlo,  pokrylo  zeleným  věn- 
covím nového  života,  nového  úsilí,  nových  radostí 
a  lásky.  Dítě  bylo  jí  vším.  Bylo  jí  vedlejším, 
v  jakých  poměrech  teď  žije,  jaké  společnosti  ná- 
leží. Ve  svých  loktech  držela  celé  štěstí  svého 
života,  jež  chtěla  stůj  co  stůj  podržet  a  vydobýt 
si  nezbytný  kus  chleba.  Lačně  vrhala  se  na 
každou  příležitost,  jež  jí  slibovala  hmotný  zisk. 
Litovala,  nemohouc  přijmouti  vyskytnuvší  se  místo 


kasírky,  ježto  by  se  musila  na  celý  den  vzdáliti 
od  svého  dítěte.  I  vzala  za  vděk  prozatímní  vý- 
pomoc v  malém  obchodě  u  ovdově'é,  choré  paní 
s  četnou  rodinou,  s  níž  se  záhy  srdečně  sblížila. 
Teta,  v  jejíž  prosté,  obhrublé  bytosti  nalezla  ko- 
nečně také  lepší  struny  srdce,  starala  se  o  ni 
v  pravdě  mateřsky  Pavlína  snaha  po  práci  a 
výdělku  byla  v  očích  jjracovité,  staré  ženy  nej- 
výše sympatickou  a  čestnou,  i  nepřestávala  usi- 
lovně pátrati  po  vhodném  zaměstnání  pro  ni. 
Diky  rozsáhlým  svým  známostem  a  nmohostranné 
zkušenosti  měla  stále  několik  návrhů,  o  nichž 
svědomitě  uvažovala,  ráda  k  vůli  neteři  si  odpí- 
rajíc odpočinek  a  pohovu  a  jsouc  hrdá,  že  může 
přispěti  k  zaopatření  dítěte  své  »nóbl<í  sestry. 
Pavla  cítila,  jak  neocenitelným  dobrodiním  jest 
pro  ni  tato  dobrá  vůle  tetina,  bez  níž  byla  by 
snad  do  vysílení  bloudila  v  labyrintu  města  a  na 
místě  práce  a  uspokojení  nacházela  zoufalství  a 
bídu.  Vůbec  sblížila,  spřátelila  se  se  svým  okolím, 
jakoby  byla  do  něho  vrostla  Tyto  prosté  ženy, 
jež  znaly  jen  nevyhraněné,  drsné  stránky  života, 
pomíjely  dobromyslně  smutný  fakt  osudu  padlé 
dívky  a  ctily  v  ní  matku.  Byla  nyní  poměrně 
spokojena ;  úspěšný  výsledek  její  práce  uvolnil 
náhle  její  závislost  na  domově  a  sesílil  mladé 
svazy,  jimiž  organicky  srůstala  s  novým  okolím, 
dávaje  vznik  novým  myšlénkám  a  tužbám,  nový 
směr  jejím  energiím  a  zájmům.  Pohledem  na  dítě, 
jehož  potřeby  každým  dnem  se  množily,  rostla 
její  síla  a  chuť  k  práci.  Neúnavně  starala  se  nyní 
o  dobrý  chod  a  úspěch  malého  obchodu,  jenž  jí 
byl  svěřen,  majíc  své  dítě  stále  na  blízku. 

Dopisy  matčiny  docházely  nyní  sice  zřídka, 
ale  byly  Pavle  stále  cizejší,  vždy  méně  chápala, 
méně  po  nich  toužila.  V  pilných  chvílích  odklá- 
dala nedočtené,  aniž  si  později  na  ně  vzpomněla. 
Byly  téměř  vždy  stejně  bezvýznamné  a  prázdné. 
Často  matka  omlouvajíc  se,  že  neví,  co  by  jí 
psala,  líčila  obšírně  zábavy,  jichž  se  s  dcerami 
súčastnila,  popisujíc  podrobně  jich  toiletty,  účesy 
i  střevíčky,  neopomenouc  poclotknout,  jakého 
'úspěchu*  dosáhly,  a  poznamenati  zcela  prosaicky 
a  rozšafně,  kolik  ji  v  běžné  měně  »úspěch«  ten 
stál  Pavla  necítila  již  nejmenšího  záchvěvu  touhy 
po  tomto  životě.  Ze  svého  ústraní,  v  němž  ocitla 
se  bloudíc  temnými  stezkami  běd  a  utrpení,  vi- 
děla matčinu  snahu  v  novém  světle.  Byl  to  divý 
hon  za  štěstím,  toto  stálé  vystavování  dívčích 
těl,  chlubné  plýtvavé  nadnášení  a  zastírání  pravých 
poměrů.  Cosi  marného,  lehkomyslného  čpělo  jí 
z  této  nechutné,  opotřebované,  nedůstojné  hry, 
jež,  jak  věděla,  tak  často  selhává. 

Poměr  její  ku  Křínovi  zůstával  jí  nadále  ne- 
ujasněn,  obestřen  čarovným  nimbem  žhavé  lásky. 


Illuse  její  mladé  duše  vsunuly  temnou  záhadu 
mezi  ni  a  muže,  jenž  ji  zrádně  opustil.  Nevěřila, 
že  by  byl  jednal  špatně  a  krutě;  v  jejích  očích 
byl  nešťastnou  obětí  jako  ona  Po  dlouhých 
mukách  napjetí,  jež  vyvolala  matčina  poznámka, 
že  Křín  dvoří  se  jisté  zámožné  dívce,  došlo  po 
čase  ulehčení  v  úsečném  postscriptu  matčina 
listu,  jež  psala,  že  si  to  Křín  zas  již  rozmyslil. 
Byl  prý  to  jen  zchytralý  manévr,  udržeti  se 
v  přízni  jistých  rodin  a  rehabilitovati  takto  po- 
rouchanou pověst.  Ale  Pavla  viděla  v  tom  něco 
jiného.  Tento  zpětný  krok  v  rozběhu  k  manželství 
zdál  se  jí  poloviční  cestou  nazpět  k  ní.  Nepo- 
zbývala  naděje.  Čekala,  celou  duší  čekala  onen 
veliký  den,  jenž  vše  vysvětlí  a  —  napraví.  Nechť 
je  blízký,  nebo  daleký,  nechť  přijde  v  čas,  nebo 
pozdě  pro  štěstí  jejího  života,  ale  on  přijde! 
Sladké  chvíle  odpočinku,  jež  věnovala  svému 
dítěti,  opřádal  tklivý  sen  o  budoucím  smíření, 
o  štěstí.  Zrak  její  odvraceje  se  s  pustého  pobřeží, 
podél  něhož  plula  opuštěná  loďka  jejího  života, 
vydaná  na  pospas  dravým  vlnám  a  nebezpečí 
potměšilých  mělčin,  hroužil  se  vždy  toužebněji 
v  mlhavé  kouzlo  dálek,  nad  nimiž  hořelo  slunce 
mladých  nadějí  a  horoucích  tužeb.  Její  rozpálený, 
zvroucnělý  cit  přenesl  tam  všecky  dary  života 
a  lásky.  Nežádala  si  ničeho  pro  sebe,  ale  celý 
ráj  chtěla  pro  svého  milence  a  pro  své  dítě. 
Zpřitonmujíc  si  jejich  příští  štěstí  v  bezděčném 
sebezapomnění  milující  ženy  opíjela  se  tím  sladce- 
hořkým  nektarem  naprosté  oddanosti  a  němého, 
dobrovolného  poddanství,  jež  jako  otrok,  ba  jako 
věrný  pes  vrhá  se  po  stopách  potřeb  a  přání 
milujících  bytostí,  aby,  nemajíc  ničeho  pro  sebe, 
žila  jejich  životem  a  radovala  se  jejich  radostí. 
Tento  sen,  jenž  provázel  ji  jako  fáta  morgana 
zem.dleného  poutníka,    bloudícího  žhavou  pouští. 


probouzel  ji  ráno  ze  spaní,  nutil  ji  do  úmorné, 
bezoddyšné  práce,  hledě  na  ni  z  povzdálí  očima 
krásné  pohádky,  již  lze  uskutečniti  za  cenu  nej- 
vyššího sebezapření,  zaplašoval  spaní  se  zemdle- 
lých víček,  kdykoliv  dítě  za  noci  bylo  nepokojno, 
ozlacoval  nedostatek  a  sirou  duši  její  naplnil 
mám.ivým  opojením,  jež  žíravě  rozleptalo  pevný 
podklad  rozvahy,  nesoucí  dosud  pravdivý  odraz 
daných  poměrů  k  zrádnému  milenci,  a  chorobně 
změkčilo  její  cit,  jehož  útlé  vlášení  zachycovalo 
nejmenší  nárazy  života  zvětšujíc  nepřirozeně  její 
radosti  i  hoře. 

Zdálo  se  jí  nyní,  že  to  byly  především  ne- 
povolané brutální  ruce,  jež  roztrhly  růžová  pouta 
její  lásky  a  vzdálily  ji  jejímu  milenci.  A  její  rána 
jítřila  se  bolestně,  kdykoliv  matka  obvyklým  svým 
drsným  způsobem  učinila  o  něm  v  dopise  ostrou 
poznámku.  Tu  bylo  jí,  jakoby  dostala  ránu  do 
hlavy  a  z  temnoty  a  zmatku,  jež  ji  náhle  obklopily, 
proskakovala  jako  bludičky  hejna  sporných  otázek. 
Že  ji  nemiloval.?  Že  to  byl  muž  bezectný  a  podlý? 
Že  se  zbaběle  vymknul  svým  povinnostem,  za- 
nechav ji  v  bídě,  žalu  a  hanbě.?  Zdálo  by  se  to 
pravdou,  ale  co  předcházelo,  jak  se  to  vše  sběhlo? 
Že  jí  nemiloval!  Láska  jejich  neměla  svědků,  toť 
snad  vše.  Vždyť  každý  list  jejích  vzpomínek 
popsán  jest  plamenným  písmem  jeho  vášně  .  . . 
Ne,  ne!  Muž,  kterého  ona  milovala,  nemohl  být 
bezectný  a  podlý.  Vždyť  ho  tak  dobře  znala ! 
Toť  jsou  zase  tytéž  brutální  ruce  při  práci,  jež 
je  prve  rozvedly.  Nezaujímal  čestné  postavení? 
Nebyl  všeobecně  milován  a  vážen  ?  Nebo  že  by 
ji  snad  byl  pojednou  přestal  milovat?  Ale  proč 
a  kdy?  Pravda,  cizí  lidé  vnesli  pojednou  cosi 
mezi  ně  a  rozdvojili  je.  Pamatuje  se,  jak  býval 
v  poslední  době  nervósně  rozčilen,  někdy  upjat>' 
a  chladný.  Pokrat. 


FEUILLETON. 


STYL. 


V  příloze  »Nár.  Listům  ze  dne  9.  května  1889  uve- 
řejnil jsem  článek  >0  stylu«. 

Článek  sám  udá  příčiny,  proč  jej  po  jedenácti  letech 
tisknu  znovu: 

•Jednu  společnou  vlastno.st  mají  všichni  povolaní 
spisovatelé:  mají  svíij  styl.  Styl  je  chloubou  starých  a 
mčřítkem  mladých  spisovatelů. 

Styl  prodělal  už  několik  fasi.  Romantikové  z  let  30. 
dali  slovu  barvu  a  větě  zvuk.  Květ  formy  zůstavili  dě- 
dictvím mladší  generaci  následujících  umělců.  —  Jakmile 
zazněl  první  válečný  pokřik  proti  romantismu,  nastal  také 
boj  proti  barevné  jeho  fraseologii.  Stendhal  nelenil  a 
poděsil  svět  prohlášením,  že  se  ku  své  práci  inspiruje 
lekturou  několika  paragrafů  právnického  kode.xu.  Krajní 
levičák  —  Champfleury  —  jeden  z  vůdců  realistů  -  měl 
sice  nejméně  talentu,  ale  opposici  hnal  nejdál  —  s  cesty; 


myslil,  že  reakci  proti  romantismu  provede  líčením  všed- 
ního života  slohem  také  co  možná  všedním.  Výstřední 
tato  reakce  vyvolala  novou  reakci,  která  vedla  o  krok 
zpět,  až  tam,  kde  se  zastavili  romantikové.  Goncourlové 
a  Flaubert  učili  se  lahodné,  barevné  formě  od  roman- 
tiků, zvláště  od  Chateaubrianda  a  Huga,  ale  _»ve  květu 
formy  vedle  vůně  hledali  už  i  zárodek  plodu«.  Reč  těchtc 
umělců  záleží  v  dokonalém  ovládáni  koloristické  a  hu- 
dební stránky.  V  tomto  smyslu  typickou  je  řeč  Flau 
bertova.  Styl  tohoto  umělec  zní  jak  ->akkordy  varhan' 
(Brandes);  přesvědčuje  už  svou  náladou;  u  něho  pravd; 
sama  sebou  neměla  s  uměním  nic  společného,  jedinot 
důležitou  věcí  mu  byla  krásné  utvořená  věta.  A  toutc 
dokonalou  přesnosti  formy  a  pravdou  docházel  prvn 
podmínky  uměleckého  díla  —  účinku.  Formě  tohoto  dnihi 
věnoval  všechno,  svůj  talent,  celé  noci  gigantické  práce 
svůj  život  a  bohužel  i  život  svých  prací.  Jiný  už  je  Tol 
stoj.  Ten  pohrdá  podobnými  prostředky,  nestará_  se 
jakým  způsobem  by  pravdu  vyhnal  ještě  k  většími 
účinku  —  spoléhá  úplně  na  sílu  své  pravdy  a  klidíš  ja 
kým  barvy  své  nanáší.  Ještě  Gogol,  Turgeněv,  Gončaro' 


byli  ctiteli  krásné  řeči  —  ale  i  ti  hru  se  slohem  pova- 
žovali už  jen  za  svou  povinnost,  za  nezbytnou  podmínku 
uniéní,  —  nikily  však  za  sport. 

Ať  je  z  uvedených  lorcm  kterákoli  pravá,  jeden 
znak  mají  společný:  individualitu.  Tou  se  honosili 
všichni  umčlci.  Ta  je  základem  každého  uméni  a  tedy 
i  jako  formy  stvlu.  Človčk  bez  individuality  nemíSže  být 
stylistou.  Styl  jako  sloh  je  pouze  fiuniou  stylu.  Teprv 
jeví-li  se  ve  slohu  individualita  —  je  sloh 
st  y  lem. 

Krásný  sloh  bez  individuality  je  pouze  nebarvenou, 
vyšňořenou  fiflenou:  svlékněte  ji  a  zbudou  z  ni  hadry  a 
kozí  potažené  kosti.  Čím  je  télu  krása,  tím  je 
slohu  individualita.  Proto,  žádá-li  se  na  někom  styl, 
žádá  se  na  něm  individualita.  A  ta  musí  být  jeho,  tu 
musí  hledat  v  sobč.  Ncnajde-li  ji,  žádná  škoda,  najde  ji 
druhý,  ale  bez  ni  přijít  nemá  nikdo. 

Stylu  nelze  nabýt  žádným  způsobem.  Talent  je  pod- 
mínkou individuality,  ten  se  nedá  falšovat  a  proto  se 
nedá  falšovat  ani  styl.  Se  stylem  se  musí  každý  narodit. 
»Styl  je  dar  boží  a  toho  nelze  získat,  ten  se  dá  jen  roz- 
vinout* (Lamaitrc).  Dá  se  jen  vykřesat,  dá  se  vydrhnout 
jako  len,  dá  se  vydobýt  jako  stříbro  z  rud,  proset  jako 
zlato  z  písku,  ale  koupit  se  nedá,  a  to  se  děje  dlouhou, 
nucenou  dresurou,  surovou  prací.  Krotí  se  slovo,  krotí 
se  věty  a  mvšlénky  jako  divoké  stádo,  srážejí  se  v  jedno- 
litou formu  celku.  Proto  Balzac  psal  každý  svůj  román 
několikrát  po  sobě  a  dříve,  než  napsal  slavné  svoje  ro- 
mány; »Le  píre  Coriot«,  »Eugénie  Grandett,  oCousine 
l!ette«  —  napsal  asi  30  románů,  na  které  se  ani  nepode- 
psal. Záhada  stvlu  byla  mu  skutečně  záhadnou  a  ne- 
zdolnou odpůrkyni,  kterou  přemáhal  krok  co  krok.  Proto 
Tolstoj  »Vojnu  a  mir«  přepracoval  6krát.  ».'\nnu  Kare- 
ninu«  psal  několik  let.  Proto  Zola  každého,  kdo  se  chce 
státi  umělcem,  posylá  do  galejní  práce  žurnalismu,  aby 
tam  odbyl  svou  praxi,  vystačí-li  svým  talentem,  má-íi 
dost  vervy,  aby  v  křížovém  ohni  žurnalistické  továrny 
vypracoval  svůj  styl.  Je  tedy  styl  1.  důsledkem  opravdo- 
vého a  ne  prostředního  nadání,  2.  práce.  Je  také  dů- 
sledkem vkusu,  ale  i  vkus  ie  důsledkem  práce.  Může  být 
někdo  rozeným  stylistou,  ale  ke  stylu,  uměleckému  stylu 
může  míti  ještě  daleko.  Vrozený  styl  je  pouze  materiá- 
lem, z  kterého  práce  vytlouká  umění.  Práce  je  povin- 
ností talentu,  vkus  je  odměnou  práce  a  plodem  obou  je 
styl.  Styl  sám  sebou  je  pouze  právem  na  uměleckou 
karrieru.  Pak  teprve  sloh  je  stylem  a  stává  se  důstojným 
interpretem  uměni.  • 

Poněvadž  je  styl  důsledkem  uměleckého  tempera- 
mentu  a  vkusu,  —  nedá  se  nahmatat,  dá  se  jen  cítit,  a 
k  tomu  je  potřebí  vnímavého  čtenáře.  Proto  pravý  sty- 
lista  —  čistokrevný  umělec,  má  s  počátku  malé  publi- 
kum; počet  jeho  vzrůstá  teprve  tenkrát,  když  jméno 
jeho  stalo  se  módou.  Pak  všichni  ostatní  své  porozumění, 
ne-li  jinak,  aspoň  Ihou,  ale  vnímavý  čtenář  je  cítí.  Styl 
mluví  k  němu  svýr.i  zvláštním  jazykem  —  drzým,  neurva- 
lým, vášnivým,  energickým  —  anebo  zase  klidným,  ale 
silným,  jemným,  ale  vroucím;  zdánlivě  jsou  tu  zcela  oby- 
čejné věty,  ale  z  těch  řádků  sálá  teplo,  v  té  interpunkci 
je  něco  složeno;  nikdo  netuší,  že  to,  co  je  tam  složeno, 
nahrnul  tam  temperament  a  sehnala  práce.  Proto  stylisla 
plností  dojmu  zúskává,  pouhý  prosaista  (chceme  slova 
toho  užívat  na  rozdíl  od  stylisty)  zůstavuje  chladným. 
Tím  se  vysvětluje,  proč  zvítězila  vždycky  i  nekorrcktni 
geniálnost  nad  korrektní  prostředností.  Puškinovi  a  .-M- 
fredu  de  Musset  se  vytýkalo,  že  mají  chatrné  rýmy,  zpro- 
hýbané  verše  —  více  se  líbí  křivolaká,  na  všechny  strany 
roztříštěná,  ale  přece  jenom  jedním  tokem  plynoucí 
bystřina,  než  jednotvárný  potok,  který  teče  lineálným 
korytem.  Taková  nekorrektnost  se  stává  nesmrtelnou, 
kdežto  z  umělé  nádržky  zapáchá  hnijící  voda 

Styl  jako  záruka  individuality  je  také  zárukou,  že. 
co  se  v  něm  obrátí,  zůstaví  na  sobě  stopy  originality. 
Jinými  slovy:  kdyby  nebylo  stylu,  nebylo  by  originality; 


nebylo  by  možno  říci  nic  nového  ani  o  lidech,  ani  o  pří- 
rodě, o  ničem.  Stylem  stará  pravda  stává  se  novou.  .Sty- 
lista  užije  i  starých,  opotřebovaných  látek,  ale  v  jeho 
rukou  dopadne  všechno  jaksi  jinak  —  po  jeho.  Ve 
svělle  jeho  temperameniu  mění  se  všechno,  i  svět, 
i  život,  i  liilé,  ale  jen  zdánlivě,  poněvadž  podstata,  pravda 
sama  zůstává  svou.  Zkrátka,  svět,  život,  pravda  nabudou 
pravé  své  podstaty  a  sily  jen  tenkrát,  ohřejou-li  se  na 
ohni  uměleckého  temperamentu,  projdou-li  stylem. 

Podle  stanovených  zde  podmínek  stylu  dá  se  nyní 
rozříznouti  literatura  na  dvě  polovice;  poměr  je  zlý,  ale 

je  odměřen  podle  zásluhy:  tábor  stylistů  a  tábor 

říkejme  jim  —  —  všelijak. 

Stylista  jako  vtělená  originalita  má  svůj  vlastní  ráz, 
podle  kterého  jej  každý  pozná;  napíše  několik  vět,  nc- 
podpíše  se  a  každý  řekne:  »to  nemohl  nikdo  jiný  napsat 
než  ten  a  tcn«;  prosaista  napíše  pět  sloupců  a  musí 
se  podepsat,  poněvadž  by  se  tatáž  práce  přičítati  mohla 
padesáti  jiným  břídilům.  Prosou  píšou  tisíce,  stylem  jenom 
několik.  Ta  prosa,  kterou  se  dnes  ohromnou  většinou 
píše  u  nás,  je  prosou  lokalisty;  je  to  sloh,  kterým  se 
píšou  zprávy  o  neštěstích  na  železnicích,  zprávy  o  padlém 
dobytku,  vzteklině  psů,  o  špatné  kanalisaci  atd.;  podob- 
ným slohem  píšou  se  texty  k  obrázkům,  referáty  ze 
soudní  síně,  o  vraždách  a  zlodějích:  —  a  týmž  slohem 
se  potom  píšou  povídky,  genry,  romány  i  dramata.  Tím 
se  vysvětluje,  proč  stvlem  všední  látka  stává  se  výtečným 
dílem  a  prosou  výtečná  myšlénka  zvrhne  se  v  nicotku. 
Styl  je  řečí  umělců  —  prosa  pouhé  povídání  rozžvatla- 
ných  bab.  Proto  stylistovi  se  leccos  odpustí,  poněvadž 
se  neví,  zdali  ho  k  chybě  nezavedl  umělecký  jeho  tem- 
perament, nátlak,  nedostatek  času  i  hlad,  —  prosaikovi 
se  neodpustí  nic,  poněvadž  ho  k  chybě  zavésti  mohla 
pouze  jeho  slabost.  Stylista  může  přestřelit,  ale  prosaita 
nikdv  ani  nedostřelí.  Stylista  mluví  bůh  ví  jak  —  pro- 
saista pravidelně  zcela  správně,  i  když  v  dialogu  mluví 
ras.  Styl  je  chtivý,  samostatný,  výbojný,  tklivý,  prosa 
passivní;  styl  je  uměním,  prosa  jeho  stokou.  Umělec 
stylem  svým  prozrazuje  svůj  charakter,  prosaista  ve  své 
bezcharakternosti  na  odiv  vystavuje  svou  charakternost. 
Styl  má  podmět  a  výrok  a  mezi  tím  všechno,  co  cha- 
rakterisuje  umělecké  "já*;  prosa  má  také  podmět  a  vý- 
rok, ale  mezi  tím  nic  mimo  hluchou  sponu  »jestc  — 
anebo  něco,  co  je  ještě  méně  než  »jest«.  Stylem  psát  je 
těžko,  prosou  tak  lehko,  že  se  považuje  i  za  výdělek. 
Stylista  přichází  na  literární  bursu  s  nejlepšími  nadějemi 
na  výhru,  prosaista  nemůže  udělat  ani  krach,  poněvadž 
nikdy  nic  neměl  a  nemá.  Stylistům  mohou  krást  prosai- 
kové  —  mají  kde,  prosaikové  nekradou,  ale  kdyby  jim 
chtěl  někdo  krást  —  nemá  ani  co.  Stylisté  mají  v  litera- 
tuře význam,  prosaikové  jsou  bez  významu.  .Stylisté 
literaturu  budují,  lidé  bez  stylu  jako  reptilie  podrývají 
půdu  jiným.  Ponravy  v  orné  půdě.  Pětkrát  se  převléknou 
a  teprv  jsou  z  nich  chrousti.  To  jsou  housenky  na  stromě 
poesie.  Proto  je  nám  jeden  Zeyer  se  stylem  milejší  než 
deset  českých  naturalistů  beze  stylu  —  Stylista  je  litera- 
tura, prosaista  nic.  V  každé  literatuře  jsou  prosaikové, 
ale  jako  nutné  zlo,  jako  nemoc,  aby  tělo  vědělo,  jak 
velkou  cenu  má  zdraví.* 

Netřeba  mnoho  přidávat. 

Jen  důraz  kladu  na  slova,  že  styl  je  životní  pod- 
mínkou uměleckého  tvoření  a  ne  —  sportem. 

Jaký  pokrok  jsme  za  těch  jedenáct  let  vykonali,  je 
nejlépe  z  toho  patrno,  že  dnes  teprv  na  plno  doloženo 
býti  musí  to,  co  před  jedenácti  lety  rozumělo  se  samo 
sebou!!! 

Styl  není  jen  otázkou  péra,  ale  celého  člověka,  jak 
myslí,  jak  cítí,  žije  a  dívá  se  na  svět.  V  samostatném 
myšlení  a  cítění  a  celém  původním  slohu  píšícího  člo- 
věka je  stvl.  Sloh  jako  styl  je  pouze  jeho  výrazem,  jen 
jemu  a  nikomu  patřící  markou.  A  kdo  této  marky  ať 
domácího,  ať  cizího  autora  zneužije  tak,  že  vzbudí  i  zdání, 
jakoby  byl  jeho,  klame  sebe  i  čtenáře  a  horší  ho  stihne 


osud,  než  kdyby  se  nebyl  přihlásil  s  markou  žádnou.  Tak 
se  vyvinuje  žargon  zdánlivé  originality  a  ne  styl.  Píši 
i  brillantní  péra,  ale  jednoho  od  druhého  nerozeznáš, 
tak  jsou  si  podobna,  tak  v  jedno  tělo  slita,  jakoby  jimi 
jedna  ruka  psala,  jedna  při  nich  myslila  hlava,  jedno  a 
totéž  tlouklo  srdce.  Sport  tím  nebezpečnější,  že  svádí 
k  falešnému  názoru  o  stylu,  sport  tím  horší,  ze  není  ani 
vypracován  doma,  ale  přejat  z  ciziny  jako  hotová  už 
forma.  Tam  snad  v  původních  hlavách  a  srdcích  vytvo- 
řen byl  upřímně,  z  potřeby  a  živě  cítěné  nutnosti  —  ale 
řemeslně  přenesen  na  píidu,  která  nic  nemá  s  ním  spo- 
lečného, činí  dojem  virtuósního  řemesla  a  ne  umění. 
Byla  šablona  všednosti,  je  i  šablona  nevšednosti.  Ale  jako 
je  snobismus,  affektace  v  oděvu,  řeči,  v  celém  zpíisobu 
chování,  tak  je  i  snobismus  v  nalíčeném  »stylu«.  Styl 
sám  není  affektovaný,  ale  upřímný,  voní  autorovou  my- 
šlénkou, hřeje  jeho  krví  a  nepáchne  pomádou.  Prostředky 
jeho  přiléhají  k  celé  autorově  úsobě  a  neodstávají  od 
ní  jak  vypiajčené  šaty.  Styl  je  srostlý  s  člověkem  a  člověk 
s  ním.  Zdání  stylu  dá  se  převlíkat  a  měnit  dle  toho, 
jaká  právě  panuje  móda,  ale  styl  se  nedá  měnit,  poně- 
vadž se  od  člověka  odloučit  nedá,  i  kdyby  chtěl.  Styl  je 
umění  —  sloh  je  pouhé  um«ění.  Styl  pracuje  nervy, 
krví  —  sloh  jen  hlavou  a  zvykem.  Tak  jsou  gigrlafa 
»stylu<,  jako  jsou  gigrlata  v  oděvu.  Vzorky  ochotně  a 
a  zdarma  dodá  odjakživa  velice  úslužná  vždy  cizina. 
Mrtvé  zboží  z  továren  a  řemeslnických  dílen  a  ne  samo- 
statný vkus;  tatrmanství  a  ne  cíle  svého  vědomá  duše. 
Styl  je  muž  —  řeč  beze  stylu  kokotta,  která  nejvíce  má 
c  ■  dělat  s  bankrotáři.  Svádí  vylhaným  ruměncem,  budí 
dojem  falešnými  brvami,  vzrušuje  nabarveným,  bohatě 
vystlaným,  ale  cizí,  mrtvou  kulturou  podloženým  vlasem. 
Třeba  chudobná,  jen  když  poctivá  ^  to  je  styl 
Ale  jsou  i  chuděry  a  také  patři  všem. 
Bude  tedy  poctivost  pravá  styl  a  ctnost. 

I  když  se  narodí  v  šarlatu (Zeyer.) 

Diváky,  20.  října  1900.  V.  Mkštík. 

LITERATURA. 

('elá  řada  zajímavých  novinek  naluipila  se  na  stole. 
Zatím  je  jen  zaznamenáváme,  abychom  na  ně  upozornili 
naše  čtenáře,  hodlajíce  se  k  nim  vrátiti  v  obšírnějších 
referátech.  Ladislav  Quis  vydal  ve  »Světové  knihovnč« 
sbírku  íStaroskots  k  ých  Ballad«,  jež  opatřil  kriti- 
ckým úvodem.  Jiné  překladové  novinky  vyšlé  v  téže 
bibliotéce  jsou:  Vrchlického  překlad  Hammerlingova 
»Ahasvera  v  Rímě«  a  Mrštíkův  překlad  Tolstého 
sVlády  t  my«.  —  Z  nejmladších  poetíi  přihlásil  se  Otakar 
Theer  druhou  svou  knihou  básní:  »Výpravy  k  Iá«. 
Dvě  rovněž  drobné  knihy  básnické:  Bohdan  Kaminský: 
•  Povídky  veršem«.  Karel  Leger:  Fantastické  povídkv.  — 
Andersenovy  pohádky  v  českém  překlade  Vrchli- 
ckého a  s  illustracemi  Hanse  Tegncra  —  poesie  .'\nder- 
scnova  ztlumočena  velkým  básníkem  a  provázena  velkým 
malířem  —  »světové  vydání«  počalo  vycházeti  právě  ná- 
kladem F.  Šimáčka. 

•  Les  Thěques  au  XlXěme  siěcle*  vydal  pan 
Charles  Hippmann.  V  krásné,  vkusné  úpravě  vydal  hor- 
livý propagátor  české  věci  po  Švýcarsku  a  ve  Francii 
p.  Hippmann  nádherné  dílo,  jež  některými  informativními 
články  a  zejména  svou  skvělou  výpravou  grafickou  pěkně 
se  presentuje  a  zajisté  nemine  se  s  účinkem.  liílo  toto, 
sepsané  spisovateli  francouzskými  i  českými,  mající  za 
účel  seznamovati  cizinu  s  našim  kulturním  životem,  je 
především  adresováno  Francii,  kde  se  jeví  stále  větší 
a  vá/.nější  zájem  o  Čechy.  Proto  francouzský  tisk,  zejména 
menší  revue  přijímají  s  povděkem  zprávy  a  články  o  nás, 
o  naší  literatuře.  P.ohužel  bývají  informovány  jednostranně, 
z  tiskové  kanceláře  kliky  podnikavých  rcklamistů,  kteří 
píší  do  německých,  polských,  francouzských  listíi  neho- 
rázné věci,  tak  že  mnohý  náš  dekadcntní  modernista, 
jehož  verše  a  prosa  jsou  nejjalovějšími  nicotami  povrchní 


mody  literární,  je  »za  hranicemi^  znám  jako  vynikající 
okrasa  našeho  písemnictví.  Bohužel  i  publikací  p.  Hipp- 
manna,  která  měla  býti  vedena  v  duchu  úplné  a  svědo-  . 
mité  nestrannosti,  jak  to  vyžaduje  její  vážný  význam, 
musím  vytknouti,  ze  v  článku  o  české  literatuře  v  XIX. 
stol.  použil  autor  p.  Maurice  Muret  informací  a  pramenů 
kusých  a  jednostranných.  Článek  tento  je  pochybeným, 
valné  nesprávným  a  velmi  neúplným  v  líčení  české  lite- 
ratury z  XIX.  stol  ,  obraz  kusý  a  skreslený.  Za  to  s  tím 
větším  uspokojením  přečtete  výtečnou  studii  Louise 
Légera:  »L'historien  national  de  la  Bohéme.  Francois 
Palackýi.  Rovněž  pěkné  a  zajímavé  jsou  ostatní  článkv: 
•  Les  Slaves  et  civilisation<t  od  L.  Légera,  »Le  reveil 
des  nationalités  dans  TEmpire  Austro-Hongrois«  od  bý- 
valého ministra  Flourense,  »Le  peuple  Tchěquec  od 
Adolfa  Černého,  »La  musique  en  Bohéme«  od  Camilla 
L'Huilliera  a  »L'art  tchěqueí  od  J.  V.  Krejčího.  Četné, 
zdařilé  reprodukce  děl  českých  umělcíi  a  různé  illustracc 
zdobí  nádherné  dílo.  ■■■  —m- — 

Gabriel  Sarrazin,  básník,  romanopisec  a  kritik, 
sympatická  a  subtilní  hlava  moderní  literatury  francouzské, 
chystá  velké  dílo  v  poesii  polské.  Sarrazin,  který  tak 
hluboce  vnikl  do  poesie  anglické,  o  níž  vydal  dvě  krásné 
knihy  studií,  zabývá  se  nyní  poesii  Mickiewiczovou  a  Slo- 
wackiho,  o  nichž  dovede  duchaplně  a  procítěně  hovořit, 
jak  jsme  se  přesvědčili  při  nedávné  jeho  návštěvě  v  Praze. 
Na  zpáteční  cestě  ze  slavnosti  krakovských  zastavil  se 
Sarrazin  v  Praze.  Pan  Sarrazin  vyniká  překvapující  zna- 
lostí věcí  slovanských,  ovšem  též  českých.  Uveřejníme 
brzo  z  jeho  péra  práci  psanou  pro  »Lumíra«. 

Z  CIZÍCH  A  SLOVANSKÝCH  REVUÍ. 

»Revue  des  revues«  z  15.  záři  přináší  »Testament 
básníka«,  úryvek  z  knihy,  kterou  pod  tímto  titulem  vydá 
Sully  Prudhomme,  v  níž  pojednává  filosoficky  a  esteticky 
o  umění  básnickém,  o  jeho  formě  a  zákonech,  o  zdrojích 
inspirace...  V  tomtéž  čísle:  »Albert  Samain«,  studie 
.André  Beauniera  o  nedávno  zesnulém  básníkovi.  Rozto- 
milý a  duchaplný  Camille  Mauclair  uveřejňuje  v  říjnovém 
sešitu  téže  revue  článek  o  Georgu  Rochegrossovi  a  histo- 
rické malbě.  Zmiňuje  se  o  úpadku  historické  malby, 
neboť  musilo  poklesnouti  v  nynější  době  hledáni  nových 
forem,  nového  tlumočení  historické  malbv,  která  byla 
dominována  jen  starostí  o  sujet,  kde  převládala  otázka 
»co<>  a  ne  »jak«  se  maluje  Eugen  Gilbert  zaznamenává 
několik  nových  zjevil  z  literaturv  belgické. 

»L'humanité  nouvelle«  říjen:  Elie  Reclus  podává 
pohrobní  vzpomínku  na  Ferdinanda  Broueza,  vydavatele 
znamenité  umělecké  revue  »Société  Nouvelie*.  Bobory- 
kinova  conférence    bruselská  o  vývoji    ruského  románu. 

»Mercure  de  France*  říjen:  Samainovi,  o  jehož 
úmrtí  psali  jsme  v  1.  čísle  »Lumíra«,  věnuje  L.  Denise 
článek  a  Francis  Jammes  báseň.  Henri  Albert,  výtečný 
překladatel  Nietzscheho  do  frančtiny:  několik  výmluv- 
ných stránek  o  zesnulému  filosofovi.  L. 

*       *       * 

Ku  článku  »Bestia   triumphans«: 

Jak  se  dovídám,  nebylo  mé  zmínce  o  návrhu  p.  He- 
rainovu  dobře  rozuměno.   Patrně  vinou  mou. 

Pan  inž.  Herain  má  jistě  o  rozšíření  a  prohloubení 
boje  za  Starou  Prahu  nesmírné  zásluhy.  A  jen  z  lásky 
k  věci  a  z  touhy  po  relativním  aspoň  výsledku 
celého  boje  odhodlal  se  i  k  takovým  ústupkům,  které 
Soupisná  komise  přirozeně  za  své  nijak  přijati  ne- 
mohla. Hrozné  zkušenosti  z  minulých  let  toto  konciliátní, 
lépe  řečeno  zoufalé  stanovisko  p.  Herainovo  s  dostatek 
vysvětluji.  Ale  otázka  Staré  Prahy  není  věcí  taktického 
postupu,  nýbrž  zásadní  zodpovědnosti  celého  sboru 
a  proto  sdílíme  stanovisko  Soupisné  komise. 

Diváky,  22.  října  1900.  Vil.  Mrštík. 


Předplácí  se  pro  Prahu:  na  čt%-rt  léta  zl.  :-20  (K  2-40),  na  půl  léta  zl.  2-40  (K  4-SO'),  na  celý  rok  zl.  4-80  (K  9-601.  PoStou:  na  čtvrt  léta  zl.  1-25 

(K  2'50),  na  půl  léta  zl.  2-50  (K  5'—),  na  celý  rok  5  zl.  (K  10— .).  —  Sešitové   vydáni   (o  dvou  číslech)  vychází  při  každém  druhém  (sudém)  čisle. 

Cena  sešitu  20  kr.  (40  hal.)  —   Patisí:  původních   prací   se  vyhrazuje.   —    Dopisy  administraci    »Lumira«  buďtež   adresovány:    Časopis  sLumír«,  Praha, 

Karlovo  náměstí  č.  34.  —  Listy  přijímáme  jen  frankované.  —  >Lumir«  \'ychází  každý  pátek  (vyjma  prázdniny). 

Redaktor  Václav  Hladík.  —  Majitel,  vydavatel  a  nakladatel  J.  Otto.  —  Tiskem  České  grafické  společnosti  •Ume<  v  Praze. 


LUMÍR 


Ročník  xxix. 


9.  LISTOPADU    1900. 


*    ČÍSI. O  r> 


RŮŽENA  Jesenská: 


SAMOTA. 


pROFESSORU 

Pavlu  Ichčievovi  v  Cařihradé. 


W:iiutek  se  ji  do  duše  provalil  jako  těžký  oblak, 
*^  takový  smutek  mládí,  jara,  pochybování,  ne- 
dočkavosti, bezpředmětné  touhy,  osamocení.  Ne- 
bylo slunce,  ku  kterému  by  květy  té  duše  se 
obracely,  v  němž  by  se  slavnými  barvami  roz- 
jásaly a  uplatnily  svou  krásu  pro  věčnost.  Oči  jí 
svítily  neprolitými  slzami,  na  rtech  t^á^la  se  jí 
slova,  která  neměla  ke  komu  promluvit.  Frávě 
teď,  náhle  pocíiila  dotýkání  Samoty,  zrovna  fy- 
sické dotýkání  neviditelných  ztrnulých  pistů. 
Ohlížela  se  poděšeně  na  dlouhých,  prázdných 
chodbách,  kde  duněly  její  kroky  jako  v  studené 
hrobce,  ale  neviděla  těch  prstů,  ntspatíila  těch 
zakalených,  upřených  očí  Samoty.  Vešla  do  prázdné 
třídy,  kde  se  ještě  chvěl  dětský  dech,  ale  prázdné 
lavice  nepohnutě  smutně  zely,  obrazy  nehybně 
visely  na  bílých  stěnách,  dřevěný  krucifix  tměl 
se  nad  stupínkem  s  Kristem,  v  jehož  bolestných 
rysech  nic  se  nepohnulo,  nezašuměly  kroky  té 
záhadné  bytosti,  jež  napřahovala  po  ní  studené 
kostnaté,  lačné  ruce.  Ale  cítila,  že  jde  za  ní, 
šla  za  ní,  když  sestupovala  po  dutých  schodech, 
a  vešla  v  zápětí  do  její  světnice.  Nafálka  |)řibouchla 
dvéře  a  otočila  klíčem.  Tam  za  ní  jakoby  za- 
šeptaly jest";  kroky,  a  ona  zavřela,  chtějíc  jim 
uniknouti.  Ale  mýlila  se:  ona  byla  sní.  Samota 
byla  s  ní.  Natállca  násilně  veselým  hlasem  za- 
zpívala, rozevřela  při  tom  mladé  své  rty,  jakoby 
chtěla  někoho  zavolat,  smutek  rozplašit.  Věta 
její  písně  roztříštila  se  o  vysoké  stěny  a  zamra- 
čený strop  a  kanula  dolů,  dolů  k  zemi  jako  pře- 
trhaná  šťíůra  perel,  které  se  rozkutálely  do  tma- 
vých koutů  světnice,  zmizely,  zapadly.  Natálka 
stála  se  svislýma  rukama  uprostřed  pokoje  a  df- 
Vila  se  do  vybledlých  květů  záclon, 

>Jak  je  podivná  škola,  když  děti  odejdou,* 
řekla  nahlas  a  pomyslila  si,  proč  že  by  nemluvila 
nahlas,  ačkoliv  je  sama.''  Ano,  bude  hovořit,  jakoby 


nebyla  sama.  Ale  hned  jí  napadlo,  že  to  není 
její  hlas,  kterým  promluvila,  že  zněl  cize  a  ne- 
přirozeně. Se  Samotou  by  hovořila.  Ostatně 
k  čemu  hovořit,  uvažovala,  bude  raději  číst,  matce 
psát,  pracovat  pro  svoje  školní  děti.  Ale  teď,  teď, 
tato  chvíle  ji  přepadla  zákeřně  jako  nemoc.  Co 
jí  chce  ta  samota,  že  na  ni  tak  dolehla.?  Natálka 
rozevřela  knihu.  Ne,  dnes  číst  nemůže,  nic  ne- 
může, jen  nechat  se  mučit  tou  tvrdou,  prázdnou 
chvílí,  tím  podivným  kvílením  v  duši. 

Upjala  myšlénky  k  mamince:  její  modré  po- 
ctivé oči  si  představila,  její  hladce  přičísnuté 
hnědé  vlasy,  její  drahými,  posvátnými  vráskami 
nastíněný  obličej.  A  připomíiiala  si  snivé,  pozla- 
cené dny  svého  dětství,  jak  plynuly,  vyzařovaly, 
zrály  a  zmizely  na  vždy.  Kam  odešly,  kam  ?  Jejich 
horoucí  stopy  naříkají  teď  v  jejím  srdci.  A  všecko, 
co  Fe  v  ní  chvěje,  touží,  vznáší,  jsou  vlivy  a  činy 
její  matky,  všecko  má  z  ní  —  z  té  bytosti  sladké 
a  svaté.  Natálce,  dítěti  svému,  dala  svou  krev, 
své  tělo  mu  dala  za  fjokrm  a  od  začátku  bez 
mezí  a  stále  dávala  mu  svou  duši.  Natálka  byla 
by  se  vrhla  té  chvíle  k  jejím  zemdleným  nohám, 
aby  zlíbala  jejich  naběhlé,  mnohým  utrpením 
strhané  žíly,  byla  by  ráda  položila  hlavu  na  její 
laskavá,  dobrotivá  prsa,  aby  zaslechla  tepot  toho 
drahocenného  srdce.  Ale  Samota  posměšně  a  tvrdě 
odstrčila  její  rozpjaté  ruce.  Jedno  jedinké  polí- 
bení kdyby  mohla  přivolat,  ne,  třebas  jen  do- 
tknutí její  ruky,  té  teplé,  zatvrdlé  ruky,  tak  bez- 
pečně věrné  a  důvěrně  známé.  Dá  Bůh,  zas  ji 
uvidí,  zase  uslyší  zase  ucítí  její  přítomnost  jasnou  . 
Ale  Kriste  Ježíši,  což  už  ji  nebude,  až  se  zavrou 
ty  modré  cči,  umlkne  to  srdce,  vychladnou  ty 
uicc?  O,  bude  to,  bude?  Je  to  nutné.?  Neodvratné? 
Kdo  potom  potěší,  kdo  pochopí  jako  ona? 

Lásko  veliká,  tichá,  osamělých  dívčích  srdci, 
jak  smuteční  vrba  schýliš  větve  nad  matčin  hrob. 


zarosteš  jimi  do  hloubky  země,  abys  se  dotýkala 
té  drahé  mrtvé,  lásko  veliká,  tichá,  osamělých 
dívčích  srdcí! 

Natálka  si  otřela  oči  a  sepjala  ruce.  Klečívá 
každého  večera  u  pelesti  svého  lože  a  modlívá 
se  za  život  a  zdraví  své  matky.  Smutné  myšlénky, 
které  vletěly  do  její  duše  jako  ustrašení  ptáci, 
byly  také  poslány  Samotou. 

»Tak,  nějakou  živou  bytost  si  opatřím,  po- 
prosím matinku  o  kanárka  nebo  hrdličku,  o  ry- 
bičky, a  tak«  —  vyhlédla  oknem.  Baruška,  ma- 
linká její  žačka  se  na  ulici  kmitla,  chovala  se- 
střičku a  něco  jí  rozšafně  povídala  jako  dospělá 
osoba.  Něco  divného  zachvělo  se  Natálčiným 
srdcem,  myšlénka  nová  prošlehla  jí  hlavou,  tak 
že  ji  sklonila  a  hned  na  to  se  vzpřímila:  kdyby 
tu  ve  svém  pokojíku  měla  děcko!  Nejkrásnější, 
co  si  dovedla  představit,  bylo  děťátko.  Kdyby 
byla  mladší,  stačila  by  jí  panna.  Milovala  druhdy 
vřele  své  panny  a  když  ve  výkladech  hračkářských 
krámů  vídala  panny  ještě,  nežli  dostala  poduči- 
telské  místo,  bývala  v  pokušení,  jednu  tmavo- 
vlasou  krasavici  si  koupit  a  posadit  si  ji  na  stolek, 
kde  bude  úkoly  opravovat,  čítanky  probírat. 
z  odborných  knih  se  vzdělávat.  Což  neosvěžujc 
pohled  na  takovou  milou,  modrookou  ])annu 
s  drobounkými  zoubky.''  Ale  teď  už  by  jí  panna 
nestačila.  Vyrostla,  dospěla  v  odloučení  od  matky 
o  několik  let,  touží  po  tepotu  živého  srdce,  mi- 
lující duše.  Ano  —  dítě.  Jsou  to  nemožné  my- 
šlénky? Její  duše  se  obsypala  bílými  Icvěty,  jako 
když  třešeň  rozkvete  na  jaře. 

Ano,  když  přijde  do  třídy  mezi  své  děti, 
bude  šťastna,  velela  to  své  vůli , —  bude  blažena, 
vždycky  plna  vroucnosti  a  lásky.  Ach,  krásné 
chvíle,  ale  přece  tady  —  teď  mít  kolébku  s  dě- 
ťátkem, byly  by  nad  ně  krásnější.  Chtěla  by  mít 
zde  tu  andělskou,  sladkou  společnost,  radostnou 
starost  a  péči.  A  v  době  vyučování  ř  Však  by 
školníkova  Stázička  dohlídla,  nakrmila  je.  Na- 
krmila? Což  má  na  mysli  určité  děcko?  Ano, 
ano,  zná  chlapečka  droboučkého,  chudáčka  zla- 
tého, chodívá  k  jeho  proutěné  kolébce  a  miluje 
velké,  nebeské  jeho  zraky  bloudící,  světlé,  hlu- 
boké, rozumné,  jakoby  rozumnější  nežli  lidské. 
A  ten  hošíček  malý,  tichý,  leží  stále  sám  a  sám 
tam  v  domku  v  levo  od  zámku  v  bílém  prázdném 
pokoji,  hubičkou  malou  ssaje  kaučuk  a  leží  a 
dívá  se.  Ach,  Natálka  ho  hubičkuje  každý  den 
a  Natálka  je  proto  často  smutná,  že  ten  brouček 
slaboučký,  tichý  —  není  její.  Líto  je  jí  ho,  jak 
tak  bezmocně  leží  a  nepláče,  nenaříká,  nepoví, 
co  ho  bolí  a  trápí  a  mučí.  Venoušek,  Venoušek 
sladký!  Rozkoš,  lidské  utrpení,  otázka  života 
Proč  by  jí  Venouška  nedali?  Což  nebývá  skoro 
vždycky  sám?  Cí  je  ten  Venoušek?  Na  vychování 


si  ho  přivezla  stařena  Hofmanová,  která  nemá 
zdroje  mléka,  nemá  života  pro  něho.  Přinesla  ho 
odněkud  z  daleka  a  do  kolébky  položila,  po  práci 
odešla.  Kdo  svěřil  stařeně  Hofmanové  Venouška? 
Stařeně  kamenné,  tvrdé  a  mlčící?  Ach,  Venouška 
se  taky  dotýkají  neviditelné  ruce  Samoty,  která 
slabý  život  jeho  zadusí.  Ach,  Samota  zadusí, 
usmrtí.  Natálka  Venouška  vysvobodí  a  sebe  vy- 
svobodí. Dají  Venouška !  Jak  bude  pečovat  o  toho 
andílka  drahého!  Chce  ho,  milovat  ho  bude,  oddá 
se  mu  péčí  tak  vroucí,  jakoby  mu  byla  vlastní 
mateří.  On  rozkvete,  zabrouUá,  zapláče,  jak  krásně 
zapláče,  rozveselí  se,  ručkama  zamává,  vykřikne, 
s  imperativem  skryté  zmužilosti  vykřikne,  poroučet 
bude,  zasměje  se,  pozná  ji,  přilne  k  ní,  ach,  jakým 
synáčkem  bude  dobrým  a  milým  a  jedináčkem 
zlatým !  Venoušek ! 

Docela  se  vmyslila  Natálka  do  své  pohádky, 
přeběhla  pokojík,  uchvátila  klobouk  a  vyběhla 
ven.  Tam  venku  široká,  mlčenlivá  tekla  řeka,  ne- 
slyšně tekla  mezi  zelenými  břehy  zkadeřenými 
křovím  vrb.  a  nad  ní  stály  šedivé,  tvrdé  skály 
s  rovným  dalekým  hřbetem  rovným,  neobydleným. 
Na  jiném  pahorku  hájem  zarostlém  kostelíček  se 
zvedal  do  modré  oblohy.  Ptáci  připraveni  k  cestě 
na  jih  lítali  teplým,  slunečným  vzduchem,  obklo- 
povali Natálku,  tak  že  chvílemi  kráčela  v  jejich 
mlhavém,  zástupu,  jakoby  v  rukou  třímala  nevidi- 
telné otěže,  připoutané  k  jejich  křídlům  a  jakoby 
ji  měli  oni  vyzvednout  k  modrosti  výšek.  Ta  po- 
malá řeka  jakoby  stála  a  na  něco  čekala.  Děti 
s  jásotem  vyběhly  z  teplých  podzimních  vod  a 
utíkaly  za  opony  vrb.  A  ptáci  ulétali.  V  sadě 
sluncem  žhavě  vybarvená  těžce  visela  jablka  s  po- 
žehnaných větví.  Před  hlídačovou  boudou  čer- 
venaly se  lákavé  hromady  ovoce. 

Hned  za  sadem  stojí  bílý  dům.  Tam  leží 
v  proutěné  kolébce  Venoušek.  Ach,  on  rozkvete, 
zabrouká,  vesele  se  usměje,  pozná  ji. 

Otevřela  vrátka,  trávník  s  astrami  a  hvězdi- 
čkami starčku  minula,  do  domu  veběhla.  Medová 
vůně  čerstvě  pečeného  chleba  ji  ovanula.  »Chléb 
náš  vezdrjší  dejž  nám  dnes,"  napadlo  jí  a  kráčela 
dál  síňkou.  Nikoho  se  nezeptá,  všecko  mine  a 
k  Venouškovi  vejde.  Zaslechla  hlasy  v  kuchyni, 
ale  bez  ohlášení  do  světnice  k  miláčkovi  ve- 
běhla .  .  ku  kolébce  běžela  .  .  .  Ale  kde  je  Ve- 
noušek, kde  je?  Snad  ho  nechová  někdo?  Kdo? 
Kdo  by  ho  choval?  Hodiny  někde  bijí,  v  síni 
někdo  promluvil  a  dvéře  bouchly.  Venoušek 
opravdu  není  v  kolébce.  Prázdná  stojí,  jakoby 
se  nikdy  nebyla  zakývala,  jakoby  v  ní  dítěte 
nikdy  nebylo.  I  peřinka  je  pryč.  Natálka  se  po- 
děšeně rozhlédla,  na  stůl  pohlédla,  utkvěla  na 
lé  podezřelé  vyvýšenině,  bíle  přikryté.  Co  by  to 

bylo  ?  Dokonč. 


ik 


ir     %     ir 


w 


Mrf.OSI.AV  Sil  ř.N: 


REVERIE. 


i   od  sešlým  portálem  prastará  sfiiiLja  sídli, 
dvůr  chmurný  svírají  dubové  pravěcí, 
a  fénix  kamenný,  ač  s  urvanými  křidly, 
neztratil  dosud  pýchy  knížecí. 

Stín  vane  modravý  zamlklou  komnatou 

a  balkon  vzdušný  před  okny  se  tísní, 

zkad  kněžna  zvččnělá  pod  klenbou  hvězdnatou 

blouznila  na  večer  svou  snivou  písní. 


Teď  v  íjalerii  předkíi  pouze  obraz  záři: 
jak  atlas  bledne  ret  a  zrak  se  usmívá 
vstříc  spícímu  hřbitovu  samotáři, 
kam  třese  bledou  záři  luna  truchlivá. 

A  když  se  letni  večer  vynoří, 

nad  krajem  dřímavým  svč  hvčzdné  jiskry  roní 

tu  smutný  svit  po  oknech  zahoří 

a  kdosi  náhle  vzlyká  na  balkone  — 


JE  BLANKYT  UBLEDLÝ 


Je  blankyt  ubledlý  a  lesy  příliš  září, 
po  pustých  pavlánech  zas  réva  krvácí, 
topoly,  tušíce  juž  blízko  smutné  stáří, 
ve  větru  vzdychají  jak  choří  žebráci. 


A  vše  se  zpovídá,  co  bylo  léta  hříchem, 
a  vše  je  lítostné,  až  k  slzám  jímavé, 
jen  kříže  v  rozcestích  u  vytržení  tichém 
kývají  vroucně  k  výši  modravé. 


Kdes  pozdní  motýl  rudým  křídlem  škádli 
mdlé  palouky,  kam  tiché  květy  vkradly 
se  růžolíci  v  bledých  šatech  vílích. 

Teď  růže  za  růží  jde  dřímat  v  lůno  země, 
než  navždy  zapadne,  zavzlykne  přetajemně, 
ze  nezvadla  na  dívčích  ňadrech  bílých  — 


JiŘf    SUMÍN: 


NA   VLNÁCH. 


NOVELLA.  

Pokr 


zjevíš  ani,  jak  o  tobě  lidé  špatně  mluví;  va- 
*  ^  rují  mě  přímo  před  tebou, •  řekl  jí  jed- 
nou. Ano,  tam  to  snad  někde  vězelo  v  černých 
stokách  lidské  zloby  a  závisti.  Odsud  vyřítily  se 
stáda  ošklivých  krys,  jež  rozhlodaly  něžná  ta 
pouta.  Ale  i  pak,  když  pojednou  pro  malou  své- 
hlavost  a  nedorozumění  přerušil  s  ní  styky,  pro- 
vázely ji  dlouho  jeho  něžné  pohledy,  jež  vyja- 
dřovaly bolest  a  zoufalost.  A  pak  to  ostatní?..! 
Ne,  tomu  už  nerozuměla  .  .  .  To  už  nebyl  on,  t  > 
byla  záhadná  sfinx,  jež  hleděla  na  ni  cize  straš- 
nýma, studenýma  očima.  Ale  proč?  proč  ?  proč  .?! 
Zde  byl  ten  oliromný  balvan  záhady,  jenž  zatarasil 
dvéře  temného  sklepení,  jež  ji  pohřbilo !  Je  snad 
odsouzena  stráviti  celý  svůj  život  v  této  kruté 
samovazbě,  vyloučena  ze  společnosti,  jíž  náležela, 
zapuzena  rodinou,  zapřena  a  povržena  tím,  jehož 
dítě  s  rostoucí  vášní  svírala  ve  svých  loktech.' 
Ci  přijde  anděl,  jenž  odvalí  kámen  ? 

Nepokoj,  jenž  provázel  tyto  úvahy,  stupňoval 
se  často  v  dlouhé,  bolestné  roznícení  duše,  vy- 
rývaje v  ní  stopy  hlubokých  zmatků.  Pod  horkým, 
sálavým  nebem  neukojených  tužeb  po  muži,  jejž 
milovala  a  na  nějž  mateřstvím  nabyla  tím  většího 


práva,  v  hlubokém  stínu  bolesti  a  osamění  vy- 
růstal bledý  květ  chorobné  blouznivosti,  z  níž 
ve  vydrážděné  žízni  po  štěstí  upadala  v  tenata 
slepého  fatalismu  a  hluchých  pověr.  Vše  kolem 
ní  nabývalo  záhadného  významu  a  jistého  podílu 
na  osudu  jejím,  vše  oživovalo  vlastním,  neznámým 
životem,  jenž  v  hlubokém  neznámém  temnu  se- 
řaďoval  stopy  budoucnosti  na  vlákně  života,  jako 
perly  na  ši^ůru,  po  nichž  se  vzpínala  její  k  ší- 
leným visím  vznícená  duše,  aby  se  zpila  rudým 
jich  přísvitem  a  upadla  znova  v  horečný  sen 
o  tom,  co  zdály  se  slibovati.  Všude  hledala  od- 
povědi ke  svým  palčivým  otázkám,  všude  četla 
znaky  živého  příští  pohřbeného  v  lůně  Tajemství. 
Vše  kolem  ni,  slunce  i  hvězdy,  úsměv  dítěte 
i  bledý  sen,  nahodilé  slovo,  záhadný  zvuk  i  mrtvý 
předmčt,  vše  nabývalo  v  zrcadle  její  rozechvělé 
du.še  ^tajemných  obrysů  symbolu  a  věštby. 

Časem,  když  z  luzného  snu  o  štěstí  po  boku 
milovaného  muže,  jímž  se  opíjela  jako  silným 
vínem,  procitla  k  hluché,  prázdné  a  všední  sku- 
tečnosti, řízla  ji  do  srdce  vzpomínka:  Jak  dávno 
tomu,  co  klečela  na  dlažbě  chladného  chrámu 
a  v  bolestném  vzrušení  volala  k  nebi :  Smiluj  se, 


67 


všemohoucí  Bože,  a  zbav  mě  neblahé  malé  by- 
tosti, jež  v  slzách  a  mukách  vyspívá  a  již  k  slzám 
a  mukám  mám  zrodit!  Milosrdný  Otče  opuštěných 
a  trpících,  smiluj  se  a  zbav  mě  dítěte  zplozeného 
k  žalu  a  hanbě!  —  Jako  smrtící  mráz  vpadala 
tato  vzpomínka  do  kvetoucích  sadů  její  blouznící 
duše;  vše  sežehla  a  zničila  vůkol.  Ale  slunce  ne- 
zmarných  nadějí  znova  vydráždilo  bujnou  mízu 
a  nové  květy  rašily  na  mladých  větvích.  Vždyť 
ji  tehdy  Bůh  nevyslyšell 

Než  přece  zdálo  se  jí,  že  není  dosti  hodná 
těšiti  se  z  toho  droboučkého,  něžného  tvora  a  že 
duši  svou  poskvrnila  nesmazatelnou  skvrnou  zlo- 
činného  přání.  Nedovedla  ani  pochopit,  jak  mohla 
jen  vyslovit  takovou  prosbu!  Jak  veliké  jest  milo- 
srdenství boží,  že  nejen  nebyla  na  místě  potre- 
stána, ale  ani  vyslyšena.  Modlila  a  kála  se  nyní 
ze  svého  provinění  a  láska  její  k  dítěti  vzrůstala 
v  bezmeznou,  divokou  náruživost.  Nechlubila  se 
jí,  nestavěla  ji  na  odiv,  skrývajíc  své  štěstí  jako 
lakomec  poklad,  ale  třásla  se  o  ně,  kdykoliv  byla 
nucena  svěřiti  dítě  své  na  chvíli  cizím  rukám. 
Netoužila  již  po  matce,  nevzpomínala  svých  sou- 
rozencův. Život  v  domě  otcovském  zdál  se  jí 
býti  pěknou,  ale  smutnou  pohádkou,  již  si  nepřála 
žít  znova,  ba  ani  ne  navázat  tam,  kde  byl  pře- 
rušen příchodem  dítěte.  Přiznávala  sice,  že  byl 
pestrý  a  vábný,  jako  planý  květ,  ale  prchavý 
a  lehký,  jako  ranní  sen  Cítila,  že  by  nemohla 
více  žít  bez  těchto  sytých  radostí  a  vášnivých 
vzrušení  blaženého,  sladkého  mateřství.  Jen  po 
muži,  jenž  jí  náležel,  volala  její  horká  náruč,  ne 
pro  ukojení  žádostí,  ale  pro  ztišení  a  zhojení 
ran,  jež  jí  zasadil  svou  zradou  a  zhrdáním. 

A  zatím  co  spřádala  dále  svůj  sen  o  bu- 
doucím štěstí,  jemuž  víc  a  více  důvěřovala,  její 
slaboučké  dítě  klonilo  hlavinku  víc  a  více,  jako 
utržený,  vadnoucí  kvítek,  a  dříve  nežli  uvěřila 
v   možnost  nové  rány,    Bůh  se   » smiloval*   a  vzal 

jí  je-. 

Sílila  přímo  bolestí  a  hrůzou.  Byla  to  smrtící 
rána  jejích  nadějí,  byla  to  krutá,  jasná  odpověď 
k  otázkám  jejich  žhavých  tužeb,  byla  to  zhoubná 
jiskra  vržena  v  hromady  třaskavin  nastřádaných 
v  zoufalých  duševních  bojích.  Cítila,  že  vše  se 
v  ní  láme  a  hroutí,  vše  propadá  se  v  bezedném 
jícnu  zoufalství  a  mátožná,  černá  zpousta  civí  jí 
výšklebně  v  tvář. 

Bůh,  k  němuž  se  denně  utíkala  jako  k  laska- 
vému otci,  poprvé  zjevil  se  jí  v  podobě  přísného 
soudce  a  mstitele.  A  to  ještě  nebyl  ani  trest  za 
hřích,  to  jen  její  modlitbu  Bůh  vyslyšel!  Se  str- 
nulým zděšením  probírala  se  svými  pocity  před 
narozením  dítěte  a  nechápala  jich  více.  Jak  je  to 
možno,  že  jediným  světlým  bodem  jejích  chudých 
nadějí  byla  tehdy  smrt  dítěte?  Nuže,  nyní  byla 
tam,  kde  si  tehdy    přála    být,    ale  za  jakých  po- 


% 


% 


citů!  Nyní  mohla  by  se  tedy  s  drzým  vzhledem 
bezúhonné  dívky  vrátiti  k  matce  a  pokračovati 
ve  zběsilé  honbě  za  štěstím  Jen  že  pro  ni  není 
již  štěstí  ani  radostí.  Bůh  ji  vyslyšel!  Ale  tvrdé 
výčitky  jako  ostré  šípy  padají  do  její  trpící  duše. 
Zdá  se  jí,  že  to  nebyla  nemoc,  jež  dítě  její  sklátila, 
ale  jakoby  je  byla  zardousila  vlastníma  rukama. 
V  tomto  nepříčetném,  vrcholy  možnosti  přerů 
stajícím  hoři  hledala  usilovně,  čím  zmírniti  svoji 
vinu,  čím  ukrotiti  palčivé  výčitky,  jež  stravovaly 
její  bytost.  Bezbranná  tonula  na  vlnách  vzkypě- 
lého žalu.  Odnikud  nepřišla  pomoc  silného  slova 
ani  útěcha  dosahující  výše  jejího  hoře.  Zaraženě, 
namnoze  lhostejně  stály  kol  ní  ženy  ze  soused- 
ství a  tetiny  známé. 

»Ah,  což  je  o  takové  dítě,  které  otec 
dosud  neuznal  za  hodná  pohledu .?  Dobře  je,  že 
je  Bůh  vzal!« 

Byly  to  ženy  oněch  tříd,  jež  nejštědřeji  dá- 
vají život.  To,  co  Pavlu  spojovalo  s  nimi  životem 
dítěte,  rozlučovalo  ji  jeho  smrtí.  Její  bolest  jítřila 
se  blížící  se  chvílí  rozloučení  s  dítětem,  jež  prah- 
noucí její  náruč  nechtěla  vydati  hrobu. 

>Nebožátko,  to  ti  tvá  matka  vyprosila  na 
Bohu!«  třeštila  bez  ustání  její  hlava. 

AI*;  jak  jen  odčiniti  tento  hřích,  jakým  po- 
káním re  vykoupiti,  jaký  obětní  dar  vložiti  do 
chudičké  rakvičky  dítěte,  jemuž  vymodlila  smrt, 
aby  sobě  pojistila  štěstí?  V  její  mysli  ochablé 
dlouhým  bděním  a  zatemnělé  přívalem  ryčných 
otřesů  jakoby  počínalo  znenáhla  vzcházeti  světlo. 
Pochopila,  čeho  třeba  učiniti.  Vše,  čeho  tehdy 
chtěla  dosíci  smrtí  dítěte,  musí  mu  nyní  přinésti 
v  obět,  chce  li  býti  hodná  sladkého  jména  matky. 
Ano,  svůj  život  i  možné  štěstí  a  lásku,  po  niž 
prahla,  vše  dluží  svému  dítěti,  jehož  smrt  vyžá- 
dala si  jako  vykoupení. 

Dospěvši  na  dravých  vlnách  zuřící  bouře 
k  tomuto  bodu  mrazu  a  smrti,  uklidnila  se  poněkud. 
Výčitky  umlkly  a  tichá  odevzdanost  zahřála  její 
bytost. 

Hned  po  pohřbu  vylila  svůj  žal  ve  dvou  do- 
pisech, z  nichž  jeden  náležel  otci  želeného  dítěte 
a  druhý  jfjí  matce.  Byl  to  výrok  žhavých  bolestí, 
záplava  slz,  věty  vytržené  z  horečného  blouznění, 
jež  provází  těžké  rány  mnohomluvný  stesk  nešťast- 
ného srdce,  jež  neví,  jak  a  čím  si  ulehčit.  Mluvila 
o  svém  »zločinu « ,  jehož  se  na  dítěti  dopustila  modlit- 
bou a  prosíc  milovaného  muže  tklivě  za  odpuštění 
pro  tento  hřích  spáchaný  v  hrůzách  před  tím,  co 
přijíti  mělo,  loučila  se  s  ním  »na  věky«,  nebcť 
nemajíc  nyní  nároků  na  lásku  milovaného  muže 
rozhodla  se  vstoupiti  do  kláštera,  aby  zasvětila 
zbytek  života  vzpomínce  svého  dítěte  a  modlitbě 
za  ště.3tí  toh'^,  jehož  stala  se  nehodnou. 

Podobně  psala  i  matce,  vyslovujíc  přání,  že 
by  se  ráda  přijela  domů   rozloučit.  Pokr.-i6. 

ir     ií     % 


Gabriela  Preissová: 


LABUTÍ 


^polkl  jsi  řeč,  milý  Kajte  —  spolkl  — «  zustiil 
*^  teď  starý  Obír  káravč  hlas;  » vidíš,  vidíš  — 
my  si  tak  na  statku  povídáme,  co  se  to  s  naším 
ševcem  stalo,  a  já  tu  pravou  píičinu  ze  smutných 
světských  zkušeností  první  uhodl  ,  .  .  Ovšem,  když 
tak  člověk  musí  chodit  od  stavení  ke  stavení, 
leckde  nabere  špatného  příkladu,  ale  ty  už  jsi 
přece  starý  chlap,  Kajte,  ty  bysi  se  měl,  za- 
hýbaje pomalu  k  hrobu,  lepšit  a  ne  čertu  po- 
d;ivat!  To  je  chyba,  Kajte  —  a  také  by  se  mohlo 
říci,  že  je  to  hanba  —  toho  bych  se  byl  do  tebe 
nikdy  nenadal!  Věř  mi,  já  už  se  bojím,  že  mi 
ty  moje  boty  zkazíš  podruhé  .  . .« 

»VíS  co,  ševče«  —  pokračoval  po  hlubokém 
povzdechu  —  »na  ten  svatý  kopeček  teď  o  Ma- 
riánském s\átku  běž  a  na  kolenou  tam  popros, 
abys  nabyl  bývalého  rozumu  —  půjdeme  pěkně 
spolu,  Kajte,  já  se  také  za  tebe  pomodlím.* 

Pantátova  slova  se  už  zase  svážela  do  měk- 
kosti, vždyt!  velebníčkové  to  také  tak  dělávali, 
nikoho  na  čisto  neodsoudili  a  všechno  se  mohlo 
po  dobré  správě  odpustit.  Konečně  byl  Kajt 
takový  starý,  zdomácnělý  a  potřebný  duch  jejich 
stavení.  Teď  se  již  staroch  raději  zdvihl  k  odchodu, 
aby  mělo  jeho  napomenutí  dobrý  dojem  a  švec 
se  mohl  o  samotě  k  lítosti  i  dobrému  předsevzetí 
rozebrat . .  . 

Osamělý  Kajt  padl  čelem  do  dlaní,  a  v  tomtéž 
okamžiku  odletěla  napolo  sešitá  holínka  výmin- 
kářovy  poutní  boty  daleko  do  kouta. 

Ano,  co  se  mu  v  samostatném  životě  ještě 
nikdy  nestalo,  to  teď  již  vyvedl.  Zkazil  pantátovi 
Obírovi  boty,  protože  se  mu  před  zrakoma  všecko 
teď  úzkostlivě  hamatnilo  a  nemotořilo,  musil  to 
úžeji  přikrojit  —  a  tak  teď  už  ve  své  nejistotě 
a  podlomenosti  dovede  zkazit  všechno,  co  se  mu 
jen  do  rukou  namane  —  nic  dokonalého  ještě 
ve  světě  nedok:ízal,  něco  tak  v  pravdě  krásného, 
oči  přiluzujícího.  jako  byl  ten  div  jemné  velko- 
městské botičky,  vtírající  se  teď  v  každý  jeho 
pohled. 

Ať  bděl  nebo  snil,  nedostižná  ta  stvůrka 
přikrádala  se  k  němu  jako  záludné  ptáče,  dráždíc 
a  znepokojujíc  celou  jeho  duši,  jasně  viditelná 
její  forma  mizela  jenom  v  těch  chvílích  z  jeho 
paměti,  když  ji  chtěl  celým  porozuměním  pochytit 
a  ve  všech  dílcích  vykresliti  na  papír  . .  A  přece 
se  ho  touha  a  naděje  nespouštěly,  že  takový  um 
svému  Miklanskému  světu  také  dokáže  —  jenom 
nerušený  klid  a  samotu  by  musil  mít  .  .  . 

Kajt  se  vzchopil,  jakoby  konečně  našel  pravý 
klíč  ke  svému  cíli  .  .  .  Stal  se  z:iroveií  bezohled- 
ným, vždyť  nikdo  z  lidí  také  si  na  tom  nedal 
záležet,  aby  jej  potěšil  alespoí^  trochu  mu  po- 
zvedl hlavu    —  už    i    ten    starý  výminkář  o  něm 


1      1  O  L,  I  >  .  kiiKi   l^^^^v    iir.i;,\/i.K. 

pochyboval  Ať  jiui  našije  bol,  kdo  clice,  nechť 
si  vynajdou  jiného  ševče  a  on,  Kajt,  se  jim  [jrve 
nenavrátí  a  neukáže,  dokud  nedonese  ve  své 
kabele  na  ukázku  takové  botky,  jakými  se  pyš- 
nila a  jeho  vážnost  pošlápla  pocvičená  starostova 
dcerka. 

Počal  se  stoupající  mu  do  hlavy  horkostí 
shledávati  a  házeti  do  kabely  svoje  nástroje,  pak 
se  kvapem  ustrojil  a  nevzpomenuv  si  již  ani  po- 
hozené dědečkovy  holínky  v  koutě,  vytratil  se 
z  ratejny  a  z  celého  Obírova  pozemku  jako  bludný 
duch.  Alespoii  v  nerušeném  útěku  mu  štěstí  přálo, 
nikdo  jej  nepotkal  ani  nezastavil,  jen  domácí  pes 
se  za  ním  rozběhl  a  jej  doprovázel  .  .  .  »Ano. 
můj  zlatý  — «  poklepal  mu  Kajt  teskMvě  na  krk  — 
ípomalu  bychom,  byli  ve  vážnosti  spřažení  tak 
stejně  spolu. « 

A  kráčel  zase  kolem  Svatovalpurgského  ko- 
stelíka a  hřbitova,  neohlížeje  se  po  jejich  vzpo- 
mínkách, jen  plody  země.  kudy  kráčel,  napadaly 
mu  takovou  povadlou  slávou.  Nedávno  přímě  se 
vypínající  konopí  stálo  zde  již  schlíplé  jako  ze- 
lené metlice,  fazolové  houštky  porezavěly  a  do- 
zrálé slunečnice  svážely  sniuíně  své  těžké  hlavy, 
vrány  se  hltavě  rozlehly  po  čerstvě  zoraném  poli  — 
co  se  ten  svět  člověku  v  očích  jen  tak  spěchem 
vraštil  k  zimní  tvářnosti.'' 

Kajta  již  z  toho  zazáblo  v  srdci,  musil  si 
k  žádoucímu  svému  cíli  ještě  úzkostlivěji  pospí- 
šiti  • —  ještě  dnes  si  objedná  u  Jebrovského  pro- 
davače rukavičkovou  kůži  a  nebude- li  ji  míti  na 
skladě,  musí  ji  objednat,  kde  jen  bude  k  dostání. 
Miklanské  sedlo  s  Rozpuckým  jezerem  a  tuchou 
Hrodějovy  salaše  jakoby  nad  povášnivělým  jeho 
odhodláním  tajily  dech-  a  couvaly  dále  do  větší 
dálky  —  poprvé  si  jich  bezohledně    nevšímal  . . . 


Hrodějova  vnoučata  marně  potahovala  pro- 
vázek u  Kajtových  dveří;  švec  se  zatarasil  jako 
k  nerušenému  spánku  a  po  kolik  dnů  vycházel 
jen  večer  jídlo  si  obstarat. 

»To  si  nejspíše  sešívá  zase  nějaké  háby  na 
sebe  — «  mínila  mladá  hospodyně  —  >a  nechce 
se  prozradit,  že  se  míchá  krejčímu  do  řemesla. 
Náš  švec  se  nezdá,  ale  je  dovedný  jako  korouh- 
vička.<!  Kajt  tuto  pochvalu  nezaslechl,  aby  mu 
pozvedla  hlavu  od  lopotné  práce  a  zimničné  snahy 
dokázat  div.  Po  zemi  kolem  něho  ležely  samé 
dílky  vykrájené  lepenky  a  zoufale  pomačkané 
výkresy,  na  bábiných  sametkách,  jež  Kajt  v  ne- 
pokoji vybalil  z  truhly,  pásl  se  prach  zrovna  tak 
jako  na  ševcově  božíhodové  vestě,  která  se  v  celém 
tom  nehospodářství  choulila  pohozená  na  zemi  — 


ale  Kajt  seděl  umíněně,  se"  stále  rozšířeným  zrakem 
na  třínožce  se  svojí  utkvělou  vidinou  a  mravenčí 
vytrvalostí.  Sestavil  již  tři  botky  perně  se  hlásící 
k  onomu  vznešenému  rodu,  z  něhož  ukázka  Stáz- 
čina  měřila  svůj  původ,  ale  ještě  se  nedovedly 
vyšvihnout  k  tomu  pravému  obrázku.  Po  třetím 
marném  pokuse  Kajt  shledávaje  se  již  i  ve  vy- 
prázdněné skleničce  svých  úspor,  která  vyhráb- 
nuta  z  přihrádky  truhly  tak  průsvitně  a  chlubně 
se  vřezala  do  jeho  rozesněných  zraků,  s  hmotnou 
škodou,  vrhl  se  na  svoje  rozházené  lůžko  v  ta- 
kovém lítostivém  zaštkání,  jaké  nezakusil  od  dáv- 
ného dětství  a  leda  ještě  bábina  pohřbu. 

Přiloudil  se  k  němu  také  její  již  trochu  za- 
pomenutý a  pozávojovaný  zjev  jakoby  k  útěše. . . 
Vždyť  bába  připadala  jeho  mladému  životu  ta- 
kovou jistou,  skoro  jako  svatou  pravdou  doká- 
zanou prorokyní,  tak  mnoho  se  splnilo,  co  po- 
věděla, ku  příkladu  o  uhlířově  Hátce  řekla  hned 
o  její  svatbě,  že  Martinek  bude  brzy  vdovcem, 
a  před  Kajtovou  vážností  se  opravdu  tak  leckde 
v  úctě  dvéře  otvíraly  až  do  toho  třiapadesátého 
svátku  .  .  .  Teď  se  zdálo,  že  mu  pohladila  mile 
draplavou  svou  rukou  horké  čelo  i  obolená  víčka 
očí  a  zašeptala:  »Nač  pak  se  nadarmo  trápíš,  ať 
se  jen  na  Miklansku  najde  lepší  řemeslník  nad 
tebeN 

I  kamarád  Martinek  si  přisedl  v  této  noci 
k  jeho  lůžku,  svým  jediným  vidoucím  okem  ani 
o  Kajta  nezavadil,  to  jen  z  dobré  vůle,  aby  se 
uplakaný  starý  člověk  před  ním  nemusil  stydět, 
a  pak  se  zmínil  takovým  dobráckým  a  pokojným 
hlasem  bez  výčitky:  »Neřekl  jsem  ti  to  už  dávno, 
že  uhlířem  být  není  tak  špatná  věc?  .  .  .  Vidíš, 
to  je  řemeslo,  které  nikdo  nesoudí  .  .  .« 

Ráno  polnnemocného  Kajta  vyburcovala 
mladá  selka  Hrodějová.  Přivedla  pradlenu,  která 
si  chtěla  dát  ušít  botky  s  teplou  podšívkou,  a 
prozradila  také  několik  klevet,  které  prý  o  Kajtovi 
narůstaly  po  Miklanských  zastávkách.  ». .  .  Nosí 
prý  si  v  kabele  pálenku  a  už  je  z  ní  celý  po- 
blázněný,  z  Obírova  utekl,  poněvadž  mu  tam  vy- 
čítali hřích,  a  vícekrát  že  tam  nesmí  .  .  .« 

Kajt  zprvu  naslouchal  těm  zprávám  jako  pře  • 
šlehnutý,  potom  se  dovedl  nedbale  usmát  i  po- 
nšklíbnout  a  sebral  se  celou  svou  silou  do  stříz- 
livé vůle,  že  pradleně  botky  řádně  ušije  na  důkaz, 
že  se  s  ním  nic  zvláštního  neděje  a  on  si  zůstane 
svým    chlapíkem    i    bez    Obírovských    zákazníků. 

Nechal  si  v  pravdě  znovu  na  své  obvyklé 
práci  záležet,  potom  se  odebral  do  vzdáleného 
statku,  kde  s  ním  byli  jak  se  patří  spokojeni, 
ale  uchýliv  se  na  Tomášský  svátek  opět  do  své 
jizbičky,  už  si  jen  netrpělivě  novou  skromnou 
úsporu  počítal,  stačila  zrovna  zase  na  půlku  ru- 
kavičkové kozinky  a  některé  přípravy  k  jemnější 
práci,  ku  které  se  zase  chystal  ve  všech  svých 
bezesných  nocech.  —  —   — 


Tentokráte  po  celém  týdnu  nové  horečné 
snahy,  vyhoupl  se  mu  konečně  uskutečněný  nej- 
smělejší sen  jeho  života  z  rukou,  až  se  mu  nad 
pravou  podobou  té  dokonalosti  zatajil  dech.  Oži- 
vené botky  s  vypoulenými  očky  svých  lesklých 
knoílíků  jakoby  hlasitě  vykřikly:  »Zde  jsme  k  tvé 
slávě!*  Díval  se  na  ně  se  skříženými  lokty  dlouho, 
jak  vedle  sebe  na  verpánku  hrdě  a  způsobně 
stály  a  pojaty  jednotlivě  do  hrsti  byly  tak  lehoučké, 
na  vlas  zrovna  tak  pírkové,  jako  ta  vychloubavá 
Stázčina  stvůrka. 

Teď  po  tolika  útrapách  a  klevetném  snižo- 
vání musil  také  svým  lidem  okázat  své  dlouho 
tajené  a  zastírané  dílo,  jeho  první  zajiskření  musí 
se  podati  u  Obírů,  půjde  tam  i  přes  zápověď; 
zrovna  rovnou  cestou  nejdříve  tam  půjde,  a  tak 
hodně  s  vysoká  nabídne  starostově  dcerce  botky 
ku  koupi,  a  prohodí  při  tom  zcela  klidně,  že  ta- 
kových by  udělal,  kolikero  jich  jen  kdo  chce... 

Ustrojil  se  s  neobyčejnou  švižností  do  svá- 
tečních šatů,  obdivuhodně  své  dílo  zabalil  do  bí- 
lého šátku,  opatrně  je  vložil  do  kabely  a  celý 
vypnutý  vykročil  ze  svého  stinného,  malým,  v  sad 
vedoucím  okénkem  jen  obdařeného  příbytku  do 
oslnněného  dne. 

Oh,  jaký  to  byl  nádherný  den!  Choulící  se 
podzim  se  v  něm  vyšvihl  celou  silou  žáru  i  krásy, 
na  jeřábku  před  plotem  hořely  kupky  korálů, 
bělavý  párek  holubů  se  pletl  opojeně  mezi  jeho 
větvemi,  smějící  nebe  shlíželo  s  vysoká  na  trojici 
bosých  dětí,  které  si  klátily  paběrky  ořechů,  lezl 
ten  lidský  dorost  opravdu  po  stromě  jen  jako 
červíci,  Kajt  ani  neodpověděl  na  jejich  zavolání, 
ať  se  již  hlásily  pozdravem  nebo  nějakou  zvěda- 
vostí. —  Spěchal  netrpětivě  dále,  na  ty  dlouhou 
dobu  se  mu  protivící  Miklanské  stezky  —  teď 
zase  již  schůdné  sebevědomému  člověku,  tam 
zrovna  u  starosty  si  dá  potvrdit  svoji  novou  prů- 
vodní pověst  na  ně  a  když  se  ho  budou  ptát, 
co  to  vyváděl,  poví  jim  zkrátka,  že  jej  dopálili 
pochybováním,  že  by  on  nedovedl  to, čím  se  vy- 
chloubají ve  velkém  městě,  nic  víc  jim  nepoví... 
Když  došel  k  prvnímu  smrčinovému  pásku,  který 
se  v  povadlém  okolí  ještě  zelenil  vytrvalou  svě- 
žestí, napadlo  mu,  že  se  musí  ještě  jednou  na 
božím  světle  a  v  tom  hezkém  okolí  podívat  na 
své  dílo,  a  vzdychl  si  dětinskou  vzpomínkou,  kéž 
by  se  s  ním  tak  na  ně  mohla  podívati  nebožka 
bába  .  .  . 

Podepřel  se  na  krajní  strom,  jak  jen  bylo 
možno,  klidně  otevřel  kabelu  a  opatrně  vybalil 
jemné  botky  jako  nejnadějnější  ratolístky.  —  Což, 
že  Martinka,  jehož  bílý  sloupek  dýmu  se  na  levé 
straně  vrchů  k  němu  hlásil,  jistě  takovou  okázkou 
přivede  z  klidu?  .  .  .  Poví  mu:  i>Kdyby  ještě  žila 
Hátka,  věř,  té  bych  ty  botičky  nejraději  dal; 
byly  by  tak  zrovna  na  nepatrné  její  nohy  ěity...« 

Tu  v  osluněném  Kajtově  pohledu  znovu  pro- 
hlížená   křidélka   nártíků   sebou    zachvěla,  musil 


úzkostlivé  vršky  smáčknout,  jako  tenkráte,  když 
se  bál,  že  imi  Stázčina  botka  chce  odlétnouti 
s  dlaně  —  a  vyhloubnuté  úzké  kramflíčky  se  imi 
v  očích  stále  více  úžily  a  úžily,  až  se  zdály  pou- 
hými dvěma  bodáčky,  jež  se  zapřely  Kajtovi  do 
mozku  a  srdce.  A  těch  znatelně  oschlých  rosných 
kapek  co  bylo  v  prudkém  slunečním  osvětlení 
naseto  na  hebké  kůži,  každý  to  mohl  poznat  a 
ptát  se,  co  je  to  —  pot  či  nějaké  slzy?  .  .  . 

A  kdyby  třeba  u  Obírů  to  pocvičené  dčv- 
čisko  nadhodilo:  »A  to  jste  teprve  teď  dokázal, 
na  poprvé  k  stáru  ?•  Ano,  kdyby  ještě  žila  bába, 
anebo  alespoň  ta  drobná  sušenka  Hátka,  která 
také  znala  s  mužem  a  Kajtem  za  svátečních  od- 
půldni  tam  nahoře  si  společně  zazpívat  na  štýrskou 
notu  » Pavouk  jal  muchu,  jeden  pán  .  .  .«  ty  obě 
by  jen  žasly  radostně  nad  Kajtovou  prací  a  ne- 
zpytovaly  by,  jak  těžko  povstala  stárnoucímu 
člověku  v  rukou  -  bába  i  Hátka  do  šátku  by 
si  tu  vzácnost  zaobalily    k  uschování  .  .  . 

A  třeba  že  Kajt  vší  silou  jinak  své  myšlénky 
chtěl  zatočit,  najednou  mu  protklo  srdce  ja^né 
pochopeni  .  .  .  Přece  jen  tyto  malé  botky  neví- 
dané krásy  kopaly  celou  cenu  jeho  života;  te- 
prve teď  něco  dokonalého  dokázal,  kd\ž  už  bylo 
marné  a  směšné  se  tím  chlubit;  na  každé  takové 
domýšlivé  cestě  by  slyšel  jen  dvousečné  povážení: 
•  Zdvihl  se  Kajt,  zdvihl — jen  že  trochu  pozdě!« 
Ne — jeho  perné,  bolestí,  nejvášnivější  touhou  a 
nepokojem  osněné  a  podrané  dílo  nesměl  svět 
obdivovat  ani  soudit  .  .  .  Prudce  a  žárlivě  hodil 
botky  zase  do  kabely.  Neokáže  je  ani  Martinkovi 
a  uschová  je  tak,  zeje  žádné  lidské  oko  neuzří... 

Odvrate  se  od  prvějšiho  cíle  své  cesty,  tíhl 
neprošlapaným  směrem  k  Rozpuckému  jezeru. 
Nesl  své  arcidílo  ojedinělé  v  kabele,  v  které 
ještě  nikdy  nebylo  tak  malého  nákladu,  a  přece 
se  teď  zdála  na  zvyklé  cestě  do  vrchu  tak  těžká, 
jakoby  v  ní  bylo  plno  kamení. 

>Jen  co  to  místo  uvidím,  bude  mi  lehčeji  — « 
těšil  se  Kajt  a  najednou    všechny    milé    dětinské 


vzpomínky  na  Rozpuckč  jezero  obemkly  mu 
útčšlivé  hlavu.  Bývalo  "tak  půvabné  pobarvené 
jako  pávi  oko,  kolem  do  kola  bylo  plno  ráko- 
sové ohrady  a  leknínových  růži,  kdyby  jeho 
vzácné  dílo,  až  bude  vhozeno  do  jezera,  z  čisté 
hladiny  až  v  pokraj  připlulo,  zadrží  se  na  rákosí 
a  tam  pro  ně  nedostoupí  žádný  člověk  .  .  .  Kajt 
se  již  musil  svému  úmyslu  zchytrale  usmívat, 
tak  jediné  pravý  a  jistý  se  mu  zdál  .  .  . 

A  našel  svoje  Rozpucké  jezero  po  schvácené 
chůzi  opravdu  tak  krásně  a  sladce  stajené,  jak 
si  je  vábně  v  duši  představoval.  Podobalo  se  zase 
v  přikloněném  sUmci  pávímu  oku,  rákosí  sebou 
ani  nezachvělo,  tak  ztrnule  poslušně  vnímalo 
Kajtovou  vinili,  buková  kaplička  a  tou  dobou  již 
opuštěná  salaška  přisvědčovaly,  že  zde  je  všecko 
posvěcené  .  .  .  Kajt  již  bez  povzdechu  vytkal  bo- 
tečky,  sepjal  je  dovedně  vzájemnými  knoflíčky 
jednu  ke  druhé  a  s  tvrdým  leskem  v  očích  je 
odhodil  daleko  na  hladinu,  tam,  co  se  zdál  nej- 
více peliti  zlatý  přísvit  .  .  . 

Temný  ten  závitek  třepetal  se  chvíli  ve  vy- 
jeveném zraku,  byl  v  něm  přece  jen  život  a 
kousek  raněné  duše  Kajtovy  —  potom  se  zprudka 
potopil  do  hloubky  beze  stopy  .  .  . 

»Snad  ještě  jednou  vyplynou  .  .  «  zatoužil 
Kajt,  ale  jezero  ziistávalo  již  nepohnuté  .  .  . 

'Tak  je  dobře  — «  řekl  si  švec,  vraceje  se 
s  přivřenými  zraky  zase  jen  celou  silou  k  sobě 
a  svému  životu.  »Teď  už  Kajt  si  pěkně  pro  sebe 
dokončil  a  jaktěživ  už  nikomu  obuvi  neušije!..« 

A  obraceje  se  celou  důvěrou  k  cestě,  která 
vedla  k  Martinkovu  milíři,  a  k  nové  své  uhlířské 
práci,  k  jejíž  klidu  se  nui  již  maličkému  duše 
přimykala,  protože  ji  nikdo  nemohl  soudit  a  zne- 
pokojovat, zastavil  se  bývalý  švec  jen  ještě  jedin- 
krát .  .  .  Jeho  ponořené  arcidílo  jakoby  se  tam 
někde  nad  jezerem  proměnilo  v  ptačí  zjev  a  zpí- 
valo tesklivým  ozvem ne,  nebyla  to  pravda  — 

tam  v  té  straně  bylo  již  všecko  ztichlé     .  . 


lir     ir     ir     1^     %     %     % 


Jos.  K.  Šlejhar: 


KAPLIČKA. 


\/  této  zátopě,  v  této  spoušti  živlů,  co  tak  kol 
'  jeho  hlavy  křičely  vlaštovk)-  jakoby  v  po- 
sledním již  vzpjatí  upadajících  sil,  vlekl  se  stařec 
touto  silnicí  ještě  hodný  kus  —  mnohem  dále, 
než  až  kam  od  starostů  mohli  ho  sledovati  oknem. 
Uchýlil  se  po  té  ze  silnice  stranou  na  polní  cestu, 
hned  odtud  příkře  vystupující  do  stráně,  do 
nesmírných  mas  země,  visících  téměř  s  této  strany 
nad  dědinou,  nad  celým  tím  údolím,  nad  celým 
jaksi  světem  ostatním.  Cesta  ta  běžíc  úzce  vi- 
nutým pruhem  zdaleka  již  se  značícím  tak  nějak 


úzkostlivě  i  nejistě  lpěla  na  těch  kopcích,  jako 
něco  docela  k  nim  nenáležejícího,  jen  nahodile 
na  ně  navlečeného,  co  zase  každé  chvíle  může 
býti  s  nich  odňato.  Místy  zapadala  do  úzkých 
hlubokých  úvozů  a  jakoby  se  to  ztratila  s  po- 
vrchu v  těch  místech  za  léta  vodními  toky  pro- 
mletých  a  ploužila  se  samým  kamením,  vejře- 
višti  pramenů,  rokytím,  celá  nyní  zbahnělá. 
zbrázděná  i  prorvaná  a  vždy  neurovnaná,  strašná, 
krutá  pro  zvířata  i  lidi  na  těch  stráních  mající 
své  úkoly. 


A  touto  cestou  dral  se  nyní  stařec,  vyšed 
ze  silnice,  vzhůru,  do  těch  strání,  maje  tam  úkol 

SVLlj.    

Jsouce  takto  vypjaty,  v  jakési  neurvalé  příkrotě 
pozdviženy  náhle,  tím  nesmírnějšími  a  posupnějšínii 
připadaly  zdejší  spousty  země.  A  tak  pomíjivě,  zani- 
kaje téměř,  značil  se  starcův  zjev  uprostřed  jejich 
rozsahu,  v  ohronmčm  klínu  zčernalého,  ztopeného 
bahna  osení,  neboť  zem  ta  rodila  a  byla  směle 
obdělávána  V  celé  té  ponurosti  zemní  nyní  tak 
strašné,  tak  osamocené,  v  jakési  neznámé  beze- 
dnosti  se  propadávající  zapadat  a  hynout  zdálo 
se  vše  lidské  .  . .  Místy  z  tohoto  splynulého  celku 
zely  v  příkré  rudosti  plochy  nedávno  poprvé 
naoraných  úhorů  těžce  rozmokié,  jako  zkvašené 
a  matně  se  lesknoucí,  a  zdálo  se,  že  z  daleka 
již  posupně  vyzývají  pohledy  k  sobě  na  to  zjí- 
třené obnažení  ňader  svých.  Vše  ale  ostatní  za- 
léváno a  pohlcováno  bylo  tou  mračnou,  dávno 
nevysychající  zelení  osení,  jež  počalo  již  hynouti. 
Schoulena  byla  a  černě  zahnívající  semínka, 
černé  a  zahnívající  smrdutě  zapařené  řady  po- 
kosených jetelů,  s  nimiž  nestihlo  se  do  kup 
více,  tak  kalně  vyplývala  šerá  žluť  ohnice  z  jařin 
schlíplých,  ubohých,  nemajících  mokrem  vzniku, 
žita,  jež  měla  dozrávati  v  ja^u  slunečném,  šlehala 
se  v  jakémsi  záhubném  trudu,  nezavinila  se,  ne- 
ozvala tím  svým  nevýslovným  šumem  léta  ale 
značila  se  jako  nehybná,  zduřelá  jezera,  ze  kte- 
rých nevyplývá  úroda  a  nekyne  požehnání,  ale 
zdá  se  v  nich  klíčiti  samo  sémé  zmaru.  Nebylo 
radosti  ani  naděje  z  ničeho  v  této  době  doko 
návajfcí  se  úrody,  všechno  osení  jakoby  mrtvolně 
tonulo  v  těžkých  ulehlých  spoustách  a  vše  válo 
zoufalstvím  a  obavami.  Jakési  záhadné  ztmění 
vznášelo  se  nad  těmito  končinami  jakoby  mrač- 
nem ovanutými.  Ze  širých  těch  ňader  země 
uhlodané  jakoby  vzdechy,  znepokojení  a  úzkostná 
zamrazení  se  vydávala.  A  jakési  nezvěstné  vanutí 
táhlo  stráněmi  v  takovém  smutném,  hluchém 
šinutí,  a  zaléhal  z  nenadání  úzkostný  křik,  a  jakési 
zmítání  a  propadání  se  značilo 

Pršelo,  pršelo  bez  ustání  —  — 

Míti  takový  mlýn,  tolik  gruntů  a  takové  foroty, 
nebyl  by  nikdo  za  takového  rána  do  této  stráně 
se  vydával  .  .  .  Ale  mohlo  býti  i  jinak,  sebe  hůře, 
kdykoliv,  třebas  v  rozpoutání  vysněných  hrůz 
posledního  soudu,  přec  byl  by  šel  onen  stařec 
Den  co  den,  z  rána,  as  v  tu  hodinu,  co  ve  zdejším 
zchátralém  kostelíku  odbývala  se  ospale  lenivá 
ranní  za  kvílení  pištících  a  přeskakujících  starých 
varhan,  v  jejichž  píšťalách  ode  dávna  tlely  mrtvoly 
myší  a  ptáků,  a  zežloutlými  oprýskanými  klávesy 
probíral  se  ztuhlými,  nepoddajnými  prsty  mrzutý 
řídící,  mající  vždy  jediné  přání,  aby  zas  bylo  po 
všem  tady,  a  co  stařečkové  vyšeplalých  rtů  ještě 
kvílivtýi  doprovázeli  ty  vzkřeky  varhan,  jako  ule- 


kaně,  jako  vytrženě  ze  sna  a  dávnověkého  již 
práchnivění,  a  co  stařenky  rovněž  vpadajíce  uškr- 
cenými  diškanty  pomlouvaly  mezi  tím  živé  i  ne- 
živé před  tváří  Boží  a  co  od  oltáře  velmi  šered 
ného  a  nacetkovaného  jako  jarmareční  panna 
sluha  boží,  hněvivý  a  gichtovitý  to  stařeček,  oso- 
poval  se  zle  a  bez  ustání  i  obvykle  na  kostelníka 
ve  dveřích  sakristie  pokorně  a  zbožně  se  chýlí- 
cího před  touže  tváří  boží  (ač  byl  to  filutář  a 
právě  v  duchu  co  zároveň  krejčí  se  radoval,  jak 
se  mu  podařilo  hezky  pana  faráře  napáliti  při 
nejnovějším  obleku  o  hezký  kousek  látky),  a  co 
všechno  bylo  i  nebylo  v  tom  páchnoucím,  za- 
smušeném přítmí  kostelíka  zdejšího,  jenž  tak  uboze 
vybíral  se  ze  svého  návrší  se  svou  shnilou  šin- 
delovou střechou  a  oprýskanými  zdmi,  žaluje  tu 
výmluvně  na  necitelného  patrona,  a  vůbec  co  zde 
všechno  bylo  tak  dobře,  a  tak  jako  jedno  a  také 
tak  jako  známě  a  mile  po  domácku,  od  staro- 
dávna —  vyvlékal  se  to  stařec  vzhůru  strání  jako 
příkrý  závěs  vrcholící  nad  jeho  temenem.  Snad 
úmyslně  volil  si  tuto  chvíli  ranní  pobožnosti  ves- 
nické. Do  dávna  také  neobmeškal  této  pobožnosti 
Ale  nezdálo  se  to  jaksi  úmyslům  jeho  stačovati, 
i  zaměnil  to  těmito  svými  poutěmi     .  . 

Dělo  se  to  vždy,  bez  obmeškání,  jak  již  tací 
podivínové  leccos  si  tvrdošíjně  vytknout  dc  vedou. 
Dělo  se  to  za  zimy,  za  šera  ještě,  za  těch  spc  ust 
sněhu,  jež  tyto  stiáně  semknou  jakoby  vzpěně- 
nými  hltavými  propastmi.  I  za  těch  strašných 
zimních  chvil,  pustých  a  bílých  jako  věčnost,  kdy 
leda  zástupy  havranů  udivených  přítomností  člo 
veka  i  omýlených  ve  svém  větření  sledovaly 
v  černých,  bludných,  zrádných  skvrnách  tuto  pouť. 
nezabránilo  nic  starci  obmeškati  se.  Nevynechal 
ani  jednou  Ty  chvíle  pravé  spouště  zimní,  za 
nichž  samo  omrazení  nekonečnosti  zdálo  se  při 
mykati  k  osamělému  chodci  a  kdy  z  podzemí 
odkudsi  a  zase  s  příkře  vyvrcholeného  bezdna 
nebeských  f)ustin  jakoby  se  vydouvaly  hluché, 
mystické  otřesy  toho  nezměrného,  mrazivého 
spjatí  nebes  i  země!  Stařec  ale  nedbal  ničeho  — 
to  vždy  jediné  bylo  jeho  zaujatím.  Nedbal  jara, 
nedbal  všech  těch  vznícení  krásy  a  moci  pro- 
bouzejícího se  života,  jenž  zase  jindy  zanesl  tyto 
výšiny  horské  a  stráně.  Nedbal  ničeho,  ničeho 
nedbal,  moc  ani  pomnění  nezasahovaly  k  němu. 
Nebylo  ničeho  za  jeho  pouti,  co  by  jeho  duši 
zjímalo.  Až  ku  vrcholu  těchto  strání  vyprovází- 
valy  ho  zchřadlé  ony  ohlasy  varhan  a  zpěvu,  tak 
unylé  a  jako  v  smutku  a  lkáni  se  potácejxí,  ovlé- 
kaly  sluch  jakoby  zkomíravě  halucinující  vibrací 
pavučinovou  Tu  byla  smutnější,  tu  veselejší  tato 
vibrace  Jindy  naléhavěji  se  vypjala,  zněla  slav- 
něji,  povzbudivěji,  jindy  linula  se  matně,  v  po- 
chmurném pohrobném  zanikání  Jak  vůbec  zna- 
čivá  se  vzdálený  ohlas  .  .  .  Pokraí. 


%     ir     %     %     ir 


VÁCLAV  Hladík: 


EVŽEN  VOLDAN. 


íV^akovec,  odsiimiv  ud  sebe  šálcU,  s  Iváii 
'  '  *  lehce  zaželinutou  vnitíním  rozjniením  vzbii- 
zenýiii  čajem  i  přítomností  dvou  sličných  žen, 
jejichž  l<r;isa  vzrušovala  jej  lahodnč  a  vroucně, 
právě  tak  jako  chvíli  před  tím  skladba  Griegova, 
byl  v  nadšené  náladě  umělce,  který  by  chtěl  ne 
svým  uměním,  ne  prací,  nestačící  letu  myšlének 
a  fantasie,  ale  slovy,  rozechvělými,  zbožnými  slovy 
kázati  všem  kolem  o  božství  krásy  a  modliti  se 
hlasitě  a  hymnicky  k  ideálftm  nejsvětějšfm,  nej- 
čistším, nad    vše    lidské  a   pozemské  povýšeným. 

Všichni  poslouchali  mladého  sochaře,  který 
opět  počal  velebiti  nepomíjející  slávu  a  moc  svého 
umění,  jež  nejdéle,  nejvznešeněji  slouží  kráse. 
Citoval  slova  Gautierova:  město  zmizelo,  ale  socha 
ostala.  A  svěřoval  své  vyznání  víry.  Chce,  aby 
jeho  umění  b>lo  pouze  modlitbou,  hlubokým  vý- 
ronem  nejmocnější  a  nejnaivnější  víry  křesťanské 
a  vyjádřením  všech  smutků,  úzkostí  věřícího,  zne- 
klidněného věčným  tajemstvím  i  jásavou  ekstasí 
duše  vznášející  se  do  rajské  nekonečnosti,  do 
jasuplných  vidin   Danteho   »Ráje«  .  .  . 

Umělec  mluvil  rychleji,  jakoby  byl  unášen 
proudem  nnprovisacc,  méně  hledaně  pronášel 
myšlénky  své,  a  krása  jeho  citu,  jeho  duše  zazá- 
řila na  jeho  tváři,  jež  měla  výraz  něžný  a  radostný. 

Voldan  pozoroval  Minu  poslouchající  němě 
Měla  oči  upřené  stranou  na  [jodlahu,  jakoby  stu- 
dovala vzorky  koberce.  Dlouhé  řasy  jemné  a 
husté  odrážely  se  od  bledosti  její  tváře.  Všiml 
si  sladkého  půvabu  jejího  obličeje,  který  se  zdál 
obličejem  dívčím,  plným  plaché  nevinnosti.  Dosud 
viděl  jen  povrchně  a  z  dálky  přibledlou  tvář  drob- 
ných rysů,  ale  nyní  teprve  zjevila  se  mu  okou- 
zlující a  nevšední  sličnost  jejího  profilu  s  malým, 
rovným  nosem,  se  rty  složenými  v  neskonale  milé, 
delikátní  linii  a  lehce,  nervosně  se  zachvívajícími. 

Do  salonu  vešel  doktor  Bílek. 

Mina  pozvedla  hlavu  a  Voldan  se  setkal 
s  jejím  pohledem  Jakoby  blesk  oslnivě  šlehl  tiše 
melancholickou,  snivou  rovinou,  tak  vznítily  se 
její  černé  oči  a  Voldanovi  bylo,  jakoby  náhle  uhodl 
ve  zraku  snivé,  mlčenlivé,  nevinné  dívky  tajemství 
divokých  a  osudných  vášní. 

»Hle  .  .  .  umělkyně!  Cítí  cele  se  svým  sou- 
druhem a  div  nešeptá  za  ním  ty  litanie  este- 
tické .  .  .«  myslil  si,  když  ji  pozoroval  tak  úplně 
vhrouženou  v  poslouchání.  Ale  když  zachytil  ten 
náhlý  blesk  jejího  pohledu,  pocítil  něco  jiného, 
neurčitého,  nejasného,  co  jej  skoro  sevřelo. 

«Zde  je  ticho  jako  v  kostele!-  pravil  doktor 
Bílek,  vysoký,  suchý  muž  s  přizrzlým,  do  špičky 
střiženým  plnovousem. 

>Jak  pak  by  nebylo,  když  pan  Makovec  tak 
krásně  .  .  .« 


»Káže!«  vpadl  Voldan  s  úsměvem  pani  Bíl- 
kové do  řeči. 

•  Ah,  o  umění,  křesťanském  umění ?•  jiokra- 
čoval  Bílek  a  s  jakousi  přehnanou  srdečnosti  po- 
třásl rukou  sochaři  a  s  touže,  ještě  snad  kamarád- 
štější srdečnosti  přivítal  Voldana  a  obrácen  k  němu 
doložil:    »Tobě,  ske[)tiku,  ovšem  nadarmo. « 

»0  to  ne!  Naojiak  v  mnohém  se  s  Makovcem 
shoduji,  ač  jeho  názor  o  účelech  a  cílech  umění 
se  mi  zdá  jaksi  gotickým.' 

»To  jest  zastaralým  —  chcete  řícil«  pravila 
paní  Bílková,  podávající  šálek  čaje  svému  muži. 
A  to  se  snad  mýlíte. « 

;  Pokud  gotika  je  pro  nás  zastaralá  .  .  .  za- 
jisté! Kasárna  a  záložny  se  v  ní  nestavějí,"  prohodil 
Makovec  posměšně. 

•  Nehádejte  se  s  ním,«  pravila  paní  Bílková, 
"tihle  politikové  a  advokáti  —  můj  muž  je  také 
takový  —  chtěli  by  všechno  zdemokratisovat 
i  uměni.. 

»Já  vím,  jak  byste  mne  odbyli, «  opáčil  živě 
Voldan.  »Opakovali  byste  vtipy  Heineho  o  demo- 
kratické poesii  bramborů  a     .  .« 

Slečna  Mina  se  usmála  [)laše  a  bylo  vidět, 
že  s  potěšením  poslouchá  tyto  hovory.  »Toho 
básníka  by  pan  Makovec  jistě  necitoval  proti 
vám,«  pronesla  Mina  se  zajíknutím,  jakoby  jen 
s  největším  úsilím  odvážila  se  vmísiti  se  do  hovoru. 

Voldan  odvětil: 

»Máte  pravdu,  slečno!  Ale  za  to  vy  byste 
nám  mohla  zacitovat  Heinea  v  průvodu  hudby 
Schubertovy.  Smím  vás  o  to  prosit  ř  Ještě  jsem 
vás  neslyšel  zpívat." 

» O,  slečna  zpívá  kolosálně!«  vyrazilo  z  dlouho 
mlčících  úst  mladého  Frohlicha,  jako  když  vy- 
letí zátka    z  dlouho    ucpané    láhve  lehkého  piva. 

»Ano,  slečno,  zazpívejte  nám!<i  prosila  paní 
Bílková  a  zanotovala  polohlasitě:  »Du  hast  Perlen, 
du  hast  Diamanten.o 

Mina  povstala  usměvavá,  uzardělá. 

»Tu  ne,  ale  jinou  vám  zazpívám  od  Rubin- 
steina.«  Podívala  se  na  Voldana,  jakoby  se  tázala, 
zda  souhlasí,  a  pak  usedla  k  pianu. 

Zpívala  nevelikým,  ale  rozkošným,  lahodným 
hlasem,  znějícím  jako  filigranové,  ciselované  zvonky 
stříbrné,  ale  někdy  se  v  něm  zvlnily  mocnější, 
hlubší  tóny  altové. 

Zpívala  písefí  sladce  sentimentálni  o  otroku 
z  kmene  Asra,  z  onoho  kmene  nešt!astných  mi- 
lovniků,  kteří  »zmírají,  když  miluji'. 

•  Tento  Heine  a  s  touto  hudbou  libí  se  i  panu 
Makovcovi  —  je  v  tom  tolik  citu  a  vroucnosti, 
že.''«   pravil  Voldan. 

Sochař  přisvědčil  mlčky.  Paní  Bílková  posa- 
dila se  vedle  něho  u  stolu  a  on  cítě  její  blízkost, 


dotek  jejího  těla,  zapomínal  na  všechno,  byl  ne- 
tečný i  k  hiidbš.  Zdálo  se  však,  že  paní  Bílková  si 
toho  nevšimla,  neboť  zkoumavě  pohlížela  na  Vol- 
dana,  stojícího  u  piana  vedle  Miny.  A  usmívala 
se  neklidně,  ironicky 

Bílek  odešel  opět  do  kanceláře.  » Odpusťte 
člověku  štvanému  prací. ♦  omluvil  se,  i>nemohu 
si  dopřáti  potěšení,  déle  býti  mezi  vámi.  Musím 
podepsat  večerní  poštu.  Pak  mám  schfizi  klubu 
novoměstského.  Přijdeš  tam,  Voidane?' 

•  Nepůjdu,"    řekl  Voldan,  stoje  stále  u  Miny. 
Zatím    Frohlich    jevil    neobyčejný    nepokoj. 

Hned,  jak  začala  slečna  Mina  zpívat,  počal  sebou 
vrtět,  mžikal  očima  a  teď  vyhlížel  jako  člověk, 
který  chce  něco  důležitého  říci. 

-Pro.sím,  abychom  se  nepletli !«  pravil  ko- 
nečně s  velkou  odhodlaností  a  s  velkým  spěchem: 
•  Tahle  písnička  právě  je  jeden  z  nejprohnaněj- 
ších nápadů  Heineovýchl' 

Obracel  se  ke  všem  plný  pyšného  rozra- 
dostnění, že  též  konečně  a  tak  effektně  se  dostal 
ke  slovu,  a  pokračoval : 

♦  Víte,  co  lo  je  Asra?  To  n' ní  jméno  kmene 
nebo  národa,  to  znamená  v  nějaké  orientální  řeči : 
osel.  Ano,  oselU 


Paní  Bílková  se  dala  do  smíchu: 

»Heine  tedy  chtěl  říci,  že  jen  oslové  .  .  .« 

"Umírají  pro  nešťastnou  lásku,'  smál  se  roz- 
jařenó  právník  Frohlich. 

»To  není  špatné  —  ten  si  uměl  dělat  z  lidí 
blázny,"  řekl  Voldan. 

»A  Rubin.štein  sedl  mu  také  na  lep.  Jakou 
dojemnou  hudbu  spáchal  ..  .«  kuckal  se  smíchy 
Frohlich. 

Mina  i  Makovec  se  usmívali.  Připadalo  jim 
to  opravdu  velmi  komické.  A  Frohlich  triumfoval 

•  Podívejte  se,«  prohodil  poloh'asitě  Voldan 
k  slečně  Mině,  »jak  ten  mladý  sportsman  je  také 
v  literatuře  honěný.  Mne  aspoň  zahanbil  —  nečtu 
skoro  nic  nežli  tak  zvané  užitečné  věci  a  to  je 
hrozně  nudné  a  prosaické  .  .  .« 

-A  přece  jste  dovedl  tak  pěkně  psát  o  umění,* 
pravila  slečna  Mina,  jež  opět  měla  zrak  sklo- 
pený k  zemi,  stranou  upřený. 

»Jak  to.?« 

»Nu  ...  ty  vaše  dopisy  z  Itálie  a  Francie 
v   »Žluté  revui.?«  a  pozvedla  k  němu  oči. 

>Ah,  vy  jste  je  četla.?' 

A  Voldanovi  bylo  radostněji,  nežli  když 
včera  a  ráno  přijímal  gratulace  k  svému  zvolení. 

Pokraí. 


FEUILLETON. 


KRONIKA. 


V  Praze,  dne  4.  listopadu  1900. 


Obdivuhodným  příkladem  moudrosti  ostane  mi  vždy 
podivný,  snad  i  liomický  skutek  Diderota.  Jak  víte,  byl 
Diderot  hlava  geniální,  duch  všestranný,  bojovný,  hltavý, 
vše  si  podmaňující,  assimilující  a  zase  co  nejvíce  vydá- 
vající, ve  všech  oborech  pracující  —  romancier,  filosof, 
dramatik,  kritik  výtvarný,  pamfletista.  A  poněvadž  ne- 
smírně pracoval  a  dobře  trávil  —  byl  labužníkem  a  mi- 
loval sklep  barona  Holbacha  a  kuchyni  paní  ďEpinay 
právě  tak  jako  učené  duchaplnosti  svých  hostiteíň  — 
zachoval  si  jakýsi  shovívavý,  epikurejský  humor  pravého 
myslitele.  Měl  onen  krásný,  lehkomyslný  a  víc  než  všechna 
německá  pedantičnost  hlubší  »esprit<,  který  trochu  zdědil 
od  dobrého  Lafontaina  a  který  odkázal  líbeznému  epi- 
kurejci  Anatolu  Franceovi.  A  Diderot,  poněvadž  měl 
ducha  samostatného  a  žaludek  dobře  trávící,  měl  mnoho 
nepřátel,  mnoho  závistníků,  kteří  mu  všemožně  hleděli 
život,  práci  i  dobré  zažívání  ztrpčovali  a  kteří  se  při- 
činili též  o  to,  aby  geniální  redaktor  Encyklopedie,  autor 
^Synovce  Rameauova«  stal  se  »nesmrteíným«  bez  Aka- 
demie. Měl  tu  čest  nezaujmouti  místo  ve  sboru,  kde  by 
byl  jedním  z  nejprvnějších,  jež  mu  tedy  plným  právem 
patřilo;  ale  poněvadž  si  snad  dovolil  tu  a  tam  nějaký 
vtip  nebo  žertovnou  poznámku  o  některých  z  •nesmr- 
telných*, kteří  již  dávno  propadli  věčnému  zapomenutí, 
byla  uzavřena  píed  ním  brána  Akademie,  paláce  Maza- 
rinova  a  teprve  o  nějakých  sto  let  později  dostalo  se 
mu  bronzového  a  trvanlivějšího  snad  křesla  nesmrtel- 
nosti na  pomníku  na  boulevardu  Saint-Germain 

Tedy  proti  tomuto  dobrému  a  někdy  nezdvořilému, 
ironickému  literátovi  —  jak  vypráví  legenda,  kterou  jsem 


slyšel  kdysi  při  procházce  pod  vysokými  a  šumnými 
stromy  zahrady  Luxembourgu  —  zjednali  si  mocní  ne- 
přátelé pamfletistu,  který  měl  Diderota  načisto  zničit, 
potřít  jeho  smělou  hlavu,  zašlápnout  jeho  prostořeký 
jazyk.  Pamfletista,  nějaký  potřebný  a  služebný  literát, 
velice  se  pachtil  na  díle,  které  mělo  sršeti  blesky  vtipu 
a  jízlivosti.  Ale  nešlo  to.  Mozek  úzký,  srdce  scvrklé, 
duch  byrokratický  —  těžko  takovému  tvoru  psáti  pam- 
flety a  polemiky.  Konečně,  nevěda  si  rady,  šel  nebohý 
literát  k  —  Diderotovi,  neboť  viděl,  že  tento  muž  veli- 
kého ducha  a  dobře  trávícího  žaludku  má  též  velmi 
dobré,  vlídné  srdce. 

Diderot  se  smál  více  nežli  vtipům  Voltairovým  a 
Condorcetovým  (neboť  dával  vždy  přednost  svým  vlastním) 
a  s  nejroztomilejší  ochotou  upravil  rukopis  nebohého 
pamfletisty  a  připsal  mu  tam  nejpeprnější  poznámky 
proti  sobě  samému,  důkladně  se  •strhaU  —  a  vykonal 
zajisté  skutek  nevšední  lásky  křesťanské,  neboť  pamfle- 
tista byl  zachráněn  i  jeho  mzda  .  . . 

Hle  —  takový  úplný  nedostatek  ješitné  nedůtkli- 
vosti  charakterisuje  muže  neobyčejného,  kterého  talent, 
vědění,  práce  a  zajisté  i  dobrý  žaludek  povznesly  k  jas- 
nému a  ironickému  názoru  světovému.  Vzpomínám  na 
Diderota  často,  když  pozoruji  náš  život  plný  malicher- 
ných zlob,  nedůtklivého  škorpění,  upjatého  škaredohlíd- 
ství,  jež  ve  své  nervosní  podrážděnosti  nesnese  vtip, 
karrikaturu,  ironii. 

Jsme  malí,  maloměšťáčtí  i  tam,  kde  bychom  měli 
dokazovati  svou  urozenost  kulturní,  životní  i  společen- 
skou. Běda  tomu,  kdo  se  odváží  dotknouti  se  vtipem 
nebo  poznámkou  nějaké  posvátné  instituce  naši! 

Zdá  se,  že  vůbec  satirickému  humoru  není  u  nás 
zdrávo.  K  smíchu  je  zapotřebí  u  nás  mnoho  odvahy  a 
k  satiře  ještě  více. 


Nevím,  co  by  se  stalo  u  nás  Haudelovi  za  jeho  zlo- 
myslnou satiru  Akademie  v  románu  »Nesmrtelný«,  nebo 
I,avedanovi  a  Lemaítrovi  za  jejich  časté  uštěpačné  a  Iri- 
volní  vtipy  o  tomtéž  sboru  čtyřiceti  nesmrtelných.  U  nás 
stačí  daleko  ménč  a  nevinnější  žertíky  —  aby  vyvolaly 
nepochopitelné  hněvy.  V  Paříži  páni  akademikové  mají 
trochu  tliderotovského  humoru —  Daudeta  zdvořile  zvali 
mezi  sebe  a  Lavetlana  i  I.eniaitra  přijali  mezi  sebe. 

Podobně  jako  není  v  Praze  života  .^polečenskélio, 
není  též  života  literárního.  Pár  koutků  v  hostincích  a 
v  kavárnách  a  v  i;ich  dva  tři,  kteří  ještě  spolu  mluví  - 
toť  vše. 


Ještě  nikdy  se  u  nás  tolik  nemluvilo  a  nepsalo  o  di- 
vadle jako  teď.  Doba  vzrušená  a  nejistá,  samé  zmatky  a 
boje,  jež  ani  nemají  s  uměním  co  dělat.  Kde  Udo  strká 
nos  do  zákulisí  a  čenichá  po  »pikantních<i  klepech.  Někdy 
je  to  poťouchlý  nos  naivního  studentíka,  který  po  ka- 
várnách sbírá  historky  divadelní  a  píše  zábavné  nesmysly 
do  venkovských  novin.  Usmějete  se  —  pokrčíte  rameny  — 
a  myslíte  si  »enfant  tcrrible«!  —  zábavný,  humoristický 
tvor...  Ale  co  máte  říci,  když  po  takových  nechutných 
a  vždy  lživých  zákulisních  klevetách  čenichá  díistojný 
nos  s  profesorskými  okulárv  a  když  články  nejnižšího 
klepařství,  ^;aminské  pikantnosti,  jež  dotýkají  se  cti  osob 
nad  podobné  divadelní  pletichy  povýšených  a  jich  vzdá- 
lených,  čtete  v  nejctihodnější   naší  revui  ?  Nezbývá  vám 

též  nic,  nežli  pokrčiti  ramenv le  vieillard  lerriblc! 

V.  H 

VÝTVARNÉ  UMÉNÍ. 

Letošní  výstava  »Manesa«,  třetí  výstava  sdruženi 
mladých  umělců  výtvarných,  je  milá,  svůdná  svým  cel- 
kovým dojmem  vážné,  nevtíravé  umělecké  snahy.  Trochu 
posy  ještě  tu  a  tam  —  ale  to  je  již  vlastností  mládí, 
bojovného  mládí,  které  chce  ku  předu  svou  samostatnou 
cestou.  Úprava  výstavy  v  sále  novoměstském,  pořízená 
arch.  Kotěrou,je  velmi  šťastná,  vkusná  a  plně  vyhovující 
svému  účelu. 

Výstava  nevelikým  počtem  děl,  zajisté  pečlivě  vy- 
braných, představuje  rušný  pohyb  mladého  umění,  v  němž 
vyrůstají,  vyvíjejí  se,  ucelují  se  pozoruhodné  a  silné  po- 
vahy umělecké.  A  několik  vzácných,  hotových,  k  velikosti 
spějících  mladých  umělců  stojí  v  popředí  toho  hnulí,  jež 
konečné  ve  výtvarném  umění  i  v  literatuře  musí  dospěti 
tak  daleko,  jako  česká  hudba  Smetanou  a  Dvořákem. 
Vzácní  a  neobyčejní  umělci  jsou  Uprka,  Bílek,  Švabinský, 
Slavíček  a  jejich  díla  ovládají  též  výstavu  ^Manesa^. 
Józa  Uprka  zjevuje  nám  novou  notu  svého  umění.  Vedle 
sálající  opojnosti  žhavých  barev  několika  akvarel  a  maleb 
vystavuje  velmi  delikátně  a  pevně  provedené  lepty. 

Frant.  Bílek  zaujímá  jakési  čestné  místo  na  vý- 
stavě. Nejmladší  hledí  k  němu  s  obdivem  jako  k  mistrovi, 
který  tlumočí  umělecki-  touhy  jejich.  Sdílím  ten  ob- 
div ku  krásné  povaze  umělce  křesťanského,  který  ve 
svém  visionářství  má  onu  raffinovanou  naivnost,  kterou 
mnohé  uchvacovali  a  jiné  zaráželi  umělci  Bílkovi  příbuzní 
Rodin  a  Puvis  dc  Chavannes.  Velkost  a  vzlet  jeví  se 
v  Bílkovi  i  tam,  kde  je  nejasný,  tajemný,  nesrozumitelný. 
Jeho  umění  připadá  mi  někdy  jako  vznešená,  vroucí, 
zbožná  hymna  zpívaná  v  řeči  nám  neznámé,  která  nás 
však  musí  dojmout  a  někdy  i  uchvátit.  Někdy  však  P.ilek 
mluví  velmi  prostě,  srozumitelně,  jeho  »Golgota«  takovou 
má  prostou  tragiku  a  bezprostředně  jímající  mohutnost, 
jeho  podobizny  jsou  tak  srdečně  procítěné  a  pravdivé, 
a  některé  jeho  práce,  jako  matný  reliéf  •Madonnac  a  po- 
dobizna matky  umělovy,  vystihují  hnutí  duše,  jaké 
zřídka  podaří  se  jen  ncjsensitivnějším  plastikům  zachy- 
titi. Bujnou  fugou  vyniká  smělý  reliéf  »Jsme  vlečení 
vágní*.  U  Krista  na  »kalvarii«  jsem  unesen  pouze  energii 
a  virtuosností  provedení,  vigurcsním  překonáním  tech- 
nických obtíží  —  jiných  dojmů  nevzbuzuje  ve  mně  dílo 
neobyčejné  píle,  velkého  rozpjetí  vůle  —  Kristus  Bílkův 


nemá  mystické  grandiosnosli,  ani  pro.^-ié,  lidské,  přiro- 
zeně pravdivosti. 

Vedle  Bílka  je  moderní  plastika  česká  zastcjupena 
Šalounem,  jehož  práce  mají  něhu,  poesii  i  eleganci, 
a  S  uchard  o  u,  jehož  velký  reliéf  je  indiu  konvcncionelní. 

Největší  zájem  vyvolává  Ma.\  Švabinský  svými 
mistrovskými  kresbami  pérem,  svými  znamenitými  por- 
tréty. Jeho  Maetcrlinck,  prof.  Goll  a  podobizna  staré 
venkovanky  (č.  116)  jsou  malé  chel  ďoeuvry.  Jsou  to 
díla  umělce  opravdového  a  nanejvýše  scrioMíího  —  co 
lze  o  nich  říci  lepšího?  .\  vím,  že  neznamenají  ještě  de- 
finitivní utváření  hlubokého  talentu  mladého  umělci ,  od 
něhož  čekám  ještě  víc  a  nové  překvapení.  Slavíček 
vzbudil  na  první  výstavě  »Manesa«:  jakou.-.i  sensaci.  Na 
třetí  výstavě  poznovu  dokazuje  ten  rozko.^ný  pocta  kra- 
jinář stále  vzrušený  sluncem,  že  oprávněny  jsou  naděje 
kladené  v  jeho  talent.  Co  finessy  je  v  těch  jeho  s  jakousi 
náruživou  prudkostí  malovaných  krajinách  —  jako  ku  př. 
v  »červnovém  dnu«!K  Slavíčkovi  druží  se  další  niladiitvi 
krajináři,  hluboce  náladový  Ant.  Hudeček,  který  se 
mnohému  naučil  od  worpswedských  a  skotských  mistrův, 
a  Jos.  Kalvoda,  který  odvážně  namaloval  svůj  »mrak', 
ale  ne  s  takovým  zdarem  jako  obě  druhé  své  pěkně  procí- 
těné krajiny.  Jiný  vysoce  nadějný  talent  vyrůstá  v  deli- 
kátním a  všestranném  Frant.  Šimonovi,  který  vystavuje 
zdařilé  lepty,  silně  bucklinovské  n.ořc  a  méně  zda- 
řilý ženský  akt  ^hrající  vlnky«.  Jan  Honza  překvapuje 
sytou  náladovostí  svého  "letního  odpoledne*.  Plno  lyri- 
ckého jasu  je  Prcislcrovo  »jaro«  a  roztomilé,  bravurní 
jsou  jeho  studie.  Velmi  delikátní  práce  je  Karla  Špil- 
lara  dáma  v  bílém  šatu  ležící  na  pohovce,  kdežto  druhý 
Špillar,  Jaroslav,  vystavuje  rázovitou  malbu  i>rybáře 
u  Livorna*  Slč.  Zdeňka  B  r  au  ne  rov  a  projevuje  ve  svých 
akvarelách  celou  zanícenost  své  duše  umělecké  hořící 
láskou  ku  krásám  staré  Prahy,  jejíž  melancholické  kouzlo 
tak  pěkně  vystihuje.  Konečně  zvláštní  zmínku  zasluhuje 
Fr,  Kupka,  originální  umělec  český,  žijící  v  Paříži, 
o  němž  v  1.  čísle  letošního  »Lumíra«  psal  pan  Hanuš 
Jelínek.  Kupka  svými  satirickými  litografiemi  »Blázni« 
a  »To  jest  člověk*  zaujímá  mimořádné  místo  mezi  našimi 
umělci,  je  poněkud  pod  vlivem  světáckého  a  fantasti- 
ckého moderního  pařížského  Jean  Vebra,  ale  vyjadřuje 
se  nově,  samostatně.  V.  M. 

LITERATURA 

(Honoré  de  Balzac:  Eugenie  Grandctová.  Pře- 
ložil a  předmluvu  napsal  Otokar  Šimek.  Světová  knihovna 
č.  170—172.  30  kr.) 

V  loni  bylo  stoleté  výročí  Balzacových  narozenin. 
Letos,  20.  srpna,  bylo  tomu  padesát  let,  kdy  Balzac  zemřel. 
V  obojím  případě  neučinilo  se  u  nás  nic,  aby  české  čte- 
nářstvo bylo  upamatováno  na  tato  dvě  data.  Neučinilo 
se  nic  —  mimo  překladatele  přítomného  románu.  Vloni 
uveřejnil  p.  Otokar  Šimek  v  Literárních  Listech 
o  Balzacoví  zajímavou  studii,  plnou  obdivu  a  liystrých 
postřehů.  Letos  podal  nemenši  důkaz  piety  k  zakladateli 
moderního  románu  a  největšímu  romancicru  našeho  sto- 
letí: přeložil  jedno  z  jeho  nejkrásnějších  děl  nikoliv 
českou  frančinou  nebo  francouzskou  češtinou,  jako  bývá 
většina  našich  překladů,  ale  řečí  jasnou,  zncrvcnou,  řečí, 
v  které  proudí  krev  a  která  je  životná  jako  typy,  jimž 
Balzac  dává  ve  svém  románu  žít.   — 

Jak  ohromná  síla  illuse  leží  na  tomto  díle!  Události 
narážejí  na  sebe,  ráz  na  ráz,  v  tragickém  tempu,  ženou 
v  před  toto  drama  lásky,  které  je  cudné  jako  modlitba, 
hlavy  se  zapalují  žádo.'tmi  a  slyšíte  cinkat  zlaťáky  v  pytlích, 
které  starý  skrblík  spolu  se  služkou  přenášejí  v  noci 
po  schodich.  Tato  kniha  má  právě  tak  silný  tlukot  srdce 
jako  sám  život.  Četba  Eugenie  Grandctové  pflsobi 
na  nás  léčivou  mocí  dnes,  kdy  prosa  posledních  let  mluví 
o  stínech,  jež  jsou  mdlé  a  be '.  šťávy  jako  rostliny  z  her- 
báře, o  lidech,  kteří  se  nijak  nejmenují,  o  dějích,  které 
mají  právě  tolik  scenerie,  že  se  mohou  odehrávat  stejně 


na  Islandu  jako  v  Benátkách,  prosa,  kde  autoři  chodí 
kolem  soudobé  společnosti,  jež  kolem  nich  nese  tisíce 
a  tisíce  kulturních  a  sociálních  problémů  se  zavázanýma 
očima,  jakoby  si  hráli  na  slepou  bábu. 

Dnes,  kdy  se  konečně  začíná  některým  z  mladých 
vykuřovat  z  hlavy  modernistický  alkohol,  jejž  pokládali 
za  nejčistší  víno,  pociťuje  se  zároveň,  že  je  nutno  unik- 
nouti z  těch  umělých  špižíren  duše  a  vidět  a  reprodu- 
kovat život  v  celé  jeho  tragice,  šířce  a  velikosti.  Repro- 
dukovat ho  třeba  s  menším  stvlovým  uměním,  než  jak 
snili  dříve,  ale  za  to  ho  vykouzlit  s  celou  jeho  složitostí 
konfliktťi,  trarredií,  typů  a  problémů. 

Může-li  kdo  býti  našim  rodícím  se  prosatérům  pří- 
kladem, je  to  Balzac.  Jako  člověk  je  moderním  hrdinou: 
jeho  neústupná,  kyklopská  práce,  jeho  bdění,  jeho  víra 
v  nesmrtelnost  uměni,  jeho  tvrdošíjná  vůle  vyjádřit 
každou  svou  myšlénku  —  to  jsou  znaky  morální  no- 
blessy,  která  tak  brzo  nemá  příkladu. 

Jako  umělec  stojí  na  stejné  výši:  jeho  romány,  i  když 
jsou  budovány  na  některém  filosofickém  problému,  pře- 
kypují životem,  jeho  osoby  nejsou  abstraktní  schémata, 
ale  lidé  s  vášněmi  v  srdci  a  s  vroucí  krví  v  žilách.  Jsou 
více  než  pouhými  hrdiny  románu.  Jsou  skoro  jeho  dětmi, 
národem,  který  sám  stvořil  jako  nějaký  bůh.  Jsou  částí 
jeho  nervů  a  nesou  v  sobě  ozvěnu  jeho  tlukoucího  srdce. 
Vznikli  v  náhlém  výbuchu  jeho  imaginace,  mezi  těmi 
nespočetnými  šálky  černé  kávy,  které  hltal,  neboť,  jak  sám 
praví,  má  se  umělec  vrhnout  do  svého  díla  jako  Curtius 
do  propasti. 

Žádné  specialisace,  žádné  úzkoprsé  a  jednostranné 
literární  mody  nenaleznete  u  něho.  Žilo  v  něm  na  sta 
duší.  Mezi  dvěma  nebo  třemi  tisíci  lidmi,  represen- 
tanty to  všech  společenských  tříd,  kteří  hrají  na  té 
ohromné  scéně,  nazvané  od  něho  »Lidská  komedie^, 
spatříte  záletné  starce  jako  Hulot,  židovské  finančníky 
jako  baron  Nucingen,  ženy,  které  vtlačí  pistoli  do  rukou 
svých  milenců  jako  vévodkyně  de  Maufrigncuse,  milence, 
kteří  klamou  své  přítelkyně  jako  Rastignac,  impertincntní 
kavalíry  jako  de  Marsay,  lidi  posedlé  zlatem  jako  Grandet, 
markýz  Valentin  a  Castanier.  —  V  jeho  ohromném  od- 
kazu střídá  se  mysticism  s  rabelaisovským  smíchem, 
metafysická  úzkost  se  sarkasmy  na  manželství  a  sotva  že 
před  vaším  duševním  zrakem  zašla  postava  nějaké  ženy, 
odříkavé  a  asketické  jako  Eugenie  Grandetová,  spatřujete 
v  rozkošné  toilettě,  s  prstenv  na  rukou,  postavu  kurti- 
sany  nebo  nějaké  záletné  hraběnky,  jejíž  zrak  zdá  se  být 
stvořen  k  tomu,  aby  řekl  ta  slova  rozkoše,  na  něž  ne- 
stačí ústa.  Člověk,  pročítaje  a  prožívaje  tato  nezapome- 
nutelná díla  se  mimoděk  ptá:  v  čem  se  naše  moderní 
umění  dostalo  dál?  Jistě  ne  v  mohutnějším  zachycení 
uměleckého  díla.  Máme-li  nějaké  přednosti,  jsou  to  snad 
některé  přednosti  formy,  některé  přesnější  výrazy,  struč- 
nější popisy,  jednodušší  inscenování.  Než  neztrácíme  naší 
upřílišněnou  starostí  o  formu  na  síle  reprodukce  a  život- 
ností našich  děl.'*)  Otakar  Theer. 

Z  RUSKÝCH  REVUÍ. 

Přední  pozornost  budí  teď  právě  v  Rusku  jubileum 
4iilcté  literární  práce,  jež  slaví  romanopisec  Petr  Dmi- 
trijevič  Boborykin.  Jubilant  jest  rodák  z  Nižního 
Novgorodu,  kde  15.  srpna  1836  se  narodil.     Vystudovav 

*)  Zajímavo  je  v  tom  ohledu  srovnat  druhý  díl 
Halzacovych  Ztracených  illusí  („Un  grand  Homme  de 
])roviuce  ;'i  Paris")  s  Maupassantovým  Miláčkem.  Obě  dvě 
dila  líčí  stejné  prostředí:  žurnalism,  a  obě  mají  tutéž  tendenci: 
uk.izat  jeho  zhoubný  vliv.  Ale  zatim  co  Maupassant  vrhá  se 
na  drobné  psychologické  detaily,  zatim  co  malými  body  do- 
plňuje malbu  svých  postav,  tesá  Balzac  ve  velkých  liniích  a 
rozsévá  velkými  gesly  essenci  života.  Maupassantova  kniha 
baví;  ale  Balzacova  strhuje  jako  vir,  účinkuje  jako  rána  do 
hlavy,  jiskří  před  očima  jako  některé  z  těch  snů,  od  nichž 
byste  se  rádi  odtrhli,  jež  však  zotročily  vaše  zraky. 


doma  gymnasium,  vstoupil  na  universitu  v  Dorpaté,  ny- 
nějším Jurjevu  a  absolvovav  filosofickou  fakultu  (dovo- 
luje si  časté  exkurse  na  právnické  i  medicínské  pole) 
odejel  do  Paříže  a  na  cesty.  Činnost  svou  literární  začal 
veselohrou  »Šidla  v  pytli  neutajíš«.  Za  40  let  své  lite- 
rární činnosti  napsal  Boborvkin  ohromné  množství  ro- 
mánů, povídek,  vědeckých  (naposled  velké  dílo  »Jevro- 
pejski  roman«;),  kritických  i  politických  statí.  Mimo  lo 
psával  nejen  rusky,  leč  i  francouzsky,  anglicky  a  vlašsky. 
Nejlepší  jeho  plody  jsou;  i>V  puť-dorogu«,  »Zemskija 
sily«,  >Ivitaj-gorod<  a  j.  Hlavní  ráz  jeho  plodů  jest  rea- 
listické líčení  a  posměšná  tendence.  Jeho  místo  v  řadě 
soudobých  spisovatelů  jest  velmi  vážné.  Proto  ale  přece 
jest  u  nás  skoro  neznámý. 

Jiná  ročnice  zaujala  pozornost  ruské  veřejnosti :  je  to 
památka  čtvrtstoletí  úmrtí  dramatika  hraběte 
Alexeje  Tolstého  Skoro  ve  všech  revuích  objevují  se 
studie,  vzpomínky,  jubilejní  črty  atd.  »Izvěstija  po 
literatuře*  na  př.  obrala  si  za  úkol  objasniti  jeho 
poměr  k  Pisemskému.  Jsou  to  intimní  vzpomínky,  jež 
doporučujeme  všem,  kdo  se  o  oba  ruské  spisovatele  za- 
jímají. Radu  statí  Tolstému  jako  dramatickému  spisovateli 
věnuje  též  umělecká  revue  xTěatri  iskysstvo". 

A  konečně  i  žurnalistické  jubileum  oslavují  na  Rusi: 
SOletou  práci  novinářskou  O.  K.  Notovičc,  vy- 
davatele velkého  listu  petrohradského,  »Novostí«.  No- 
tovič,  muž  dnes  skoro  ŠOletý,  začal  činnost  svou  studií 
v  listě  i>Dějatělnosť«,  nazv.  »Pro  Francouze*,  v  níž  hor- 
livě přimlouval  se  za  allianci  s  Francií  a  za  přerušení 
přátelských  stvků  s  Němci.  Této  frankofilské  činnosti 
zůstal  věren  i  nadále  a  byl  za  ni  odměněn  stužkou  čestné 
legie  a  akademickou  palmou.  List,  jemuž  věnoval  veškery 
své  síly,  jsou  »Novosti«,  které  vydává  nepřetržitě  od 
r.  1876.  Po  celou  řadu  let  napsal  přečetné  studie  ncivi- 
nářské,  mimo  to  psal  i  pro  divadlo,  jednak  původní 
dramata  (u  nás  uvedli  z  celé  jeho  tvorby  právě  nejslabší 
práci  >Nokturno«  na  Národní  divadlo!),  jednak  zpracování 
románů  na  divadelní  hry.  Poslední  takovou  prací  jest 
zdramatisování  Dickensova  »Klubu  Pick\vickova«,  jež  do- 
sáhlo v  loni  ohromného  úspěchu  v  Rusku.  Práce  ta  je 
přeložena  i  do  češtiny  a  vyjde  snad  brzo  tiskem.  Hrv 
Notovičovy  vůbec  se  velice  mnoho  a  s  úspěchem  hrají 
na  carských  i  soukromých  divadlech  ruských. 

Velmi  trpké  řádky  o  zuboženém  stavu  ruských  mu- 
žíků čteme  v  revui  »Mir  Božij«.  Petr  Struve  nadepsal 
svou  studii  »Letní  pozorování*.  Tuto  jen  hlavní  my- 
šlénky: Ruský  mužík  opouští  venkov  a  jde  pracovat  do 
města;  je  k  tomu  nucen  ubohou  situací  hospodářskou, 
již  zavinilo  nesprávné  rozdělení  země  v  době  zrušení 
roboty.  Veliká  ona  reforma  dala  sice  mužíkovi  svobodu, 
ale  nedala  mu  dosti  země,  aby  mohl  žíti  z  vvtěžku  svých 
polí.  Proto  musí  zas  do  roboty:  k  bohatšímu  sedláku 
nebo  k  továrníkovi.  A  tak  ubohý  mužik  nedostane  se 
nikdy  z  otroctví. 

Všeslovanská  revue,  psaná  ruským  jazvkem  a  vydá- 
vaná ve  Vídni  prof.  Vergunem  >Slavjanskij  Věk«,  zazna- 
menává v  posledním  čísle  pozoruhodná  slova  Dra.  Georga 
Washburna,  pronesená  v  brožuře  i>The  coming  of  the 
Slave«  (Budoucnost  Slovanstva):  »Latinská  a  německá 
raga  prožily  již  své  dny  a  nedovedly  vytvořiti  pravé  kře- 
sťanské civilisace.  Ony  dospěly  k  ohromn<'m  pokrokům 
v  organisaci  společnosti,  v  literatuře,  umění  a  vědě,  ale 
ony  daly  přednost  materielním  ohledům  nad  duševními 
a  učinily  si  z  Mamonu  boha.  Ony  ztratily  už  ty  šlechetné 
snahy,  jež  charakterisují  mládí,  a  jsou  cele  zaujaty  vv 
počítavostí  starců.  Čekáme  teď  na  příchod  Slovanstva, 
jež  má  obroditi  Evropu,  vnésti  zásadv  všesvětového 
bratrství.  Slovanská  raga  žije  ještě  své  mládí.  Co  se  stane, 
až  dozraje,  do  jaké  míry  ona  uskuteční  své  ideály  a  po- 
skytne lepší  a  vyšší  rozvoj  civilisaci,  nežli  to  učinil  Zá- 
pad, to  ukáže  nám  věk  nový,  věk  slovanský.*  Z  úst 
Angličana  takovéto  slovo  zní  obzvlášť  potěšitelně. 

Dr.  B.  Prusík. 


Předplácí  se  pro  Prahu:  na  čn-rt  léta  zl.  1-20  (K  2-40),  na  půl  léta  zl.  2-40  (K  4-80),  na  celý  rok  zl.  4-80  (K  9-60).  Poštou:  na  čtvrt  léta  zl.  1-25 

<K  2-50),  na  půl  léta  zl.  2-50  (K  5-—),  na  celý  rok  5  zl.  (K  10-—).  —  Sešitové   vvdání  (o  dvou  čislech)  vychází  při  každém  druhém  (sudém)  čísle. 

Cena  sešitu  20  lit.  (40  hal.)  —  Patisk  původních  práci  se  vyhrazuje.  —  Dopisy  ad-ninistraci   »Lumíra«  buďtež  adresovány:    Časopis  »Lun)ir«,  Praha, 

Karlovo  náměstí  č.  34.  —  List>' •přijímáme  jen  frankované.  —  »óumir«  vychází  každý  pátek  (vyjma  prázdniny). 

Redaktor  Václav  Hladík.  —  Majitel,  vydavatel  a  nakladatel  ].  Ono    —  Tiskem  České  grafické  společnosti  >Unie«  v  Praze. 


LUMÍR 


Ročník  xxix. 


16.  LISTOrADU  1900. 


ČÍSLO  7. 


Jiří  Sumín: 


NA   VLNÁCH. 


Xároveň  odeslala  list  píevorce  kláštera  vzdále- 
^-^  ného  as  dvě  hodiny  od  rodného  města,  v  němž 
vylíčila  upřímně  svůj  život  a  své  neštěstí,  prosíc 
za  přijetí  do  řádu. 

Nemyslila  na  život,  k  němuž  se  odhodlala 
a  před  nímž  cítila  neurčitou  bázeň,  ale  horečně 
zabývala  se  tím.  co  ji  čekalo  ještě  ^zde",  totiž 
»jeho«  odpověď.  Bála  se  krutých  duševních  bojů, 
jež  by  mohly  propuknout,  kdyby  on  snad  s  od- 
chodem do  kláštera  nesouhlasil,  kdyby  ji  přemlou- 
val, nebo  kdyby  snad  dokonce  osobně  ji  vyhledal, 
aby  jí  úmysl  ten  rozmluvil,  neboť  věděla,  že  je 
liberál  a  život  klášterní  zavrhUjC.  Tu  cítila,  že  ji 
bude  třeba  nezlomné  síly,  aby  odolala  jeho 
domluvám,  lež  mohou  být  velmi  lákavé  a  svůdné. 
Doprošujíc  se  boží  pomoci,  sílila  své  předsevzetí 
vzpomínkou  na  zvěčnělé  dítě.  Ale  ()řece  lomcovala 
jí  horečka  rozechvění,  jakoby  měla  vstoupiti  do 
aieny  a  podniknouti  boj  s  dravcem. 

Než  první  list,  jejž  obdržela  byl  odpovědí 
převorky.  Zachvěla  se,  jakoby  smrt  na  ni  sáhla. 
Tam  tedy  ústí  kileje  její  dráhy!  Cítila  vždy  hlu- 
bokou soustrast  s  bytostmi  živořícími  ve  stínu 
klášterní  cely,  nic  ji  nelákalo  v  její  mystické  přítmí. 
Ale  osud  odkázal  ji  tam  a  není  výhybky  ani  za- 
stávky na  jeho  přesně  vymezené  dráze.  Dopis 
převorčin  byl  srdečný  a  hluboce  vážný.  Slibovala 
jí  ovšem  přijetí  do  řádu,  když  by  předepsanou 
dobu  strávila  v  jistém  »mateřském«  klášteře  ve 
Svýcarech,  ale  důtklivě  radila,  aby  krok  svůj  dobře 
uvážila  a  konečné  rozhodnutí  ponechala  pokojné 
chvíli,  až  jestliže  by  klid  jenž  se  zajisté  brzy  dostaví 
do  jejího  srdce,  úmysly  její  nezviklal.  Podpis  pře- 
vorčin nesl  pyšný  titul   šlechtický. 

Celkem  však  list  tento  málo  ji  zaujal.  Tak 
málo,  jako  myslíme  na  hrst  hlíny,  jež  nás  zasype  ve 
chvíli,  kdy  poprvé  prociťujeme  nutnost  rozloučení 


se  životem.  Čekala  a  čekala.  Konečně  přišel  list 
od  matky  planý  a  drsný  jako  vždy.  Pavle  při  čtení 
napadlo  bezděky,  jak  to  as  možno,  že  ženy.  jež 
se  ve  společnosti  tak  korrektně  pohybují  a  dovedou 
uštědřit  úsměv  i  slzu  uronit  v  pravý  čas,  mají  často 
tak  primitivně  chudý  cit.  V  dopise  bylo  sice  mnoho 
potěšitelného,  mnoho  slibného  pro  padlou  dívku, 
jež  zbavila  se  svého  břemene,  ale  ani  slova  útěchy 
pro  matku,  jenž  ztratila  dítě.  Mezi  řádky  vycítila 
Pavla  nezadržitelný  jásot  nad  tímto  ^šťastným 
obratem «  a  soucitný  úsměv  pro  bláhový  nápad, 
vstoupiti  do  kláštera,  jejž  si  zajisté  rozmyslí  dříve 
či  později.  Než  návštěvu  za  příčinou  rozloučení 
mohla  by  jí  dovoliti  jen  s  podmínkou,  jestliže 
příliš  špatně  nevypadá.  Může  si  přece  pomyslit, 
jakých  vtipů  a  úsměšků  —  při  známé  zlomyslnosti 
známých  —  by  sklidili,  kdyby  snad  vzezření  její 
f)iipomínalo  neštěstí,  jež  ji  stihlo. 

Tentokrát  však  Pavlu  již  nebolel  matčin  list. 
Spíše  pociťovala  nad  ním  cosi  jako  stud.  Zapo- 
iiměla  jej  otatně  brzy,  neboť  celá  duše  její  tíhla 
k  onomu  zápasu,  jejž  chtěla  vybojovat  pro  lásku 
svého  dítěte.  Cekala  a  čekala.  Vžd.\'  horečněji 
a  toužebněji.  Nic  již  nepřicházelo.  Ale  jí  zdálo 
se  přímo  nemožným,  aby  jí  vůbec  neodpověděl. 
Co  se  s  ním  dělo?  Nebyl  snad  nemocen?  — 
Cekala  dále  jako  zmírající,  jenž  prodlužuje  smrtelný 
zápas,  aby  naposled  spatřil  milovanou  bytost,  jež 
1:  němu  z  dáli  spěchá. 

Neočekávaně  obdržela  druhý  list  od  pře- 
vorky. Bylať  před  tíiťl  zodpověděla  některé  otázky 
z  prvního  dopisu,  neočekávajíc  prozatím  dalšího 
vyjednávání.  Zaleklo  ji  to  pojednou.  Jeptiška  psala 
o  ni  s  jistotou,  jakoby  již  předem  znala  její  ko- 
nečné rozhodnutí,  jakoby  byla  pochopila,  že  pro 
ni  není  již  jiné  cest)',  a  že  onen  mocný  tlak,  jenž 
ji  vehnal  do  cesty  kajicnosti  a  odříkání,  je  stejně 


důsledný  a  nepovolný.  Přátelsky  dotazovala  se 
po  jejích  vlohách  a  náklonostech.  Čemu  by  se 
chtěla  věnovat?  Zná-li  některé  cizí  řeči,  dostalo-li 
se  jí  hudebního  vzdělání  a  jaký  má  hlasř  Chtěla-li 
by  se  učit  hrát  na  varhany?  Nebo  zdali  by  se  jí 
líbilo  býti  pěstounkou?  —  Kláštery  jich  řádu  mají 
rozsáhlé  opatrovny.  Nebo  je-li  snad  rozenou  ho 
spodyní  a  dobrou  kuchařkou?  Vyzná-li  se  v  ruč- 
ních pracích  a  ráda-li  vyšívá  zlatem?  Obor 
činnosti  jejich  je  tak  rozsáhlý,  mohla  by  dokonce 
být  zahradnicí,  neboť  kláštery  mají  krásné  skle- 
níky a  jich  oltáře  potřebují  mnoho  květin  v  každé 
roční  době.  Kdyby  pak  [ironiknuta  láskou  k  bliž- 
nímu zatoužila  státi  se  ošetřovatelkou,  tu  by  si 
s  boží  pomocí  mohla  dobýti  velikých  zásluh: 
řád  jejich  vysílá  své  členky  do  všech  válek,  kdež 
konají  své  skutky  křesťanské  lásky  za  hukotu 
děl  a  svištění  kulí.  —  Na  konec  vyprošuje  si 
brzkou  odpověď,  ač  by  ji  milejší  bylo,  kdyby  ji 
Pavla  osobně  navštívila.  Těší  se  na  ni,  mohla  by 
přijeti  ihned. 

Po  tomto  listě,  jehož  ekonomický  ráz  uchlá- 
cholil poněkud  její  obavy,  Pavla  pocítila  pojednou, 
že  to,  nač  již  dlouho  čeká,  nepřejde  více.  Na 
darmo  čekala.  Tupá  bolest  beze  slov  a  slzí  zalila 
její  bytost.  To  nebyla  již  rána,  pod  níž  úpíme 
a  vzdycháme,  protože  bolí,  nýbrž  taková,  pod  níž 
zatínáme  ruce,  protože  nás  nechce  rozdrtit  — 
Byla  již  tak  vysílena  a  chorobná,  že  musila 
ulehnout.  Zdálo  se  jí,  jakoby  měla  hlavu  plnou 
žhavého  olova,  jež  zvolna  krouží  pod  její  lebkou. 
V  očích  měla  mlhavou  tmu.  Jen  kdykoliv  se 
dotekla  své  těžké  bolavé  hlavy,  nebo  jí  chtťla 
pohnout,  zablesklo  se  jí  v  očích  a  tu  zdálo  se  jí, 
že  vidí  veliký,  kuchyňský  nůž  na  stolku  u  své 
postele.  Byla  odhodlána,  chvílemi  hmatala  kolem, 
aby  se  ho  zmocnila  a  učinila  konec  trápení,  které 
se  stávalo  vždy  brutálnější  a  mučivější. 

Když  po  několika  dnech  povstala  z  postele, 
bylo  jí,  jakoby  se  byla  spousta  času  převalila 
nad  ní.  Ani  bol,  ani  tužba  nezachvěla  již  jejím 
mrazivě  ztrnulým  srdcem.  Studená,  prázdn;i,  všední 
skutečnost  zela  jí  neúprosně  do  tváře.  Že  by  ona 
měla  ještě  něco  zde  hledat,  o  něčem  pracovat, 
něco  chtít?...  Ne,  to  vše  bylo  již  daleké!  Vše 
bylo  jí  cizí.  Hrozným  bylo  jí  pomyšlení,  že  má 
nyní  oblékat  tytéž  šaty,  chodit  po  těchže  cestách 
a  myslit  na  tytéž  věci  I 

Odjíždějíc,  sotva  nalezla  několik  slzí  na  hrobě 
svého  dítěte.  Jakoby  je  už  ani  neznala,  ni  jediná 
vřelá  vzpomínka  nezahřála  její  srdce  Několikrát 
přečetla  dopis  převorčin,  bez  rozechvění  bez  boje. 
Lhostejná,  jistá  direktiva  jejích  nejbližších  kroku. 
Byla  už  jen  titěrnou  hříčkou  bez  opory,  bez  vůle, 
pohazovanou  a  nesenou  vánkem  náhody. 

Sedajíc  do  vozu  před  malým  nádražím  blízko 
svého    domova,    měla    ještě    úmysl    rozloučiti  se 


s  matkou.  Ne,  že  by  po  ní  toužila,  ne  k  vůli 
sobě,  ale  zdálo  se  jí  nevděčným,  projeti  rodným 
krajem  a  nezastaviti  se  doma.  Pravda,  matka  ji 
zvala  jen  s  tou  podmínkou,  jestliže  příliš  špatně 
nevypadá.  Ale  co  jí  nyní  záleží  na  lidských  úsměš- 
cích a  řečích?  Jak  vypadá,  vlastně  ani  neví.  Le- 
žela několik  dni,  ale  teď  zase  cítí  se  s  dostatek 
í-ilna.  Zastaví  se  tedy. 

»Do  Rackova  sedm  zlatých,  do  světlického 
kláštera  deset,  milostivá  paní!« 

Úskižný  snědý  hoch  klaněl  se  před  ní,  po- 
někud vtíravým  pohledem  nabízeje  otevřená  dvířka 
starého  landauru. 

»Do  Rackova  tedy.  Zatím. « 

V  tom  kmitlo  se  jí  cosi  před  očima.  Bylo 
to  cos  jako  daleké,  zaspané  vzpomínky,  jež  se 
k  nám  hlásí  v  mlhách  polosnění.  Ševel  hlasů, 
smích,  dotěrné  pohledy  .. .  ah,  to  byli  zde  mát- 
ěmi známí  I  Ze  by  snad  předce  nevypadala 
dobře?  —  Ale  což  mohl  by  někdo  nepochopit 
její  neštěstí?  Mohl  by  se  mu  dokonce  smát?  -- 
Ano,  uniích  stával  se  vyzývavějším.  Ale  nebolel, 
nedráždil  její  hněv,  jenom  jakoby  před  ní  rozestřel 
obraz  morálky  a  ušlechtilosti,  v  níž  byla  vycho- 
vána. V  tom  někdo  smeká  .  .  .  ano,  tomuto  muži 
dala  košem  v  loni  o  masopustě  při  valčíku,  pro- 
tože milovala  jiného,  a  celou  noc  nespala  pak 
strachy,  vědouc,  jak  matka  bude  řádit,  až  se  to 
doví.  Ale  nedověděla  se  ničeho  . .  .  nikdo  patrně 
o  tom  nezvěděl...  Zvláštní  je  to...  Osud!  Pak 
kdosi  se  blíží,  cítí,  že  upírá  na  ni  zrak  a  odskočí 
náhle.  Smích  zaburácel .  .  .  Ošklivý  pohledl... 
To,  že  byl   »on«? 

Tělem  projel  jí  ostrý,  pichlavý  mráz,  tak 
silně  a  tvrdě,  jakoby  chtěl  ji  zadrhnout  dech  a 
zastavit  srdce.  Pak  již  ničeho  necítila,  ničeho  ne- 
vnímala. Vůz  uháněl  slunnou  rovinou  podle  na- 
hloučelých  trsnatych  kupek  malých,  tichých  obcí. 
Červené,  zdravé,  veselé  tváře  obracely  se  za  po- 
vozem. Tu  pojednou  cosi  jako  trapný  omyl  a 
nejasný  podvědomý  stud  počal  se  dobývat  bra- 
nami —  její  duše.  Avšak  marný  to  útok,  vzdoro- 
vala mu  směle  a  tvrdě,  nechce  již  ničeho  více 
pozměnit,  ničeho  doplnit  v  zavřené  knize  života; 
s  ním  všechno  súčtovala.  Ale  pojednou  snad 
skulinou  proletěl  divý  ten  host!  Zatřásl  rolničkami 
a  divoce  se  zachechtal.  Veliké  chvíle  její  lásky 
a  bolu  jakoby  se  stydlivě  skrčily  v  temném  koutě 
paměti,  její  vroucí  oddanost  tonoucí  v  záplavě 
slzí  ráda  by  zmizela  pojednou;  ani  posvátný  cit 
lásky  mateřské  nepodržel  svou  tklivou  důstojnost. 
A  což  teprve  její  otrocké  skuhrání  u  nohou  vlastní 
rodiny,  jež  ji  odkopla!  Avšak  ne,  ne!  Toť  pouhé 
zdání.  Toť  mlha  nad  vodou,  jejíž  hloubky  netu- 
šíme !  A  duše  její  vzepjala  se  poslední  silou,  aby 
odrazila  loupežný  útok,  jenž  jí  chtěl  všechno  vzít 
a  nenechati  jí  než  nahý  život.  Pokrae. 


^     %-     ir     %     % 


Alfons  Breska : 


HLASY   V  BOUŘI. 


DRAMA  O  1  I)Í;JS<TV1. 

Osoby  dramatu:  Minstrcl.  —  IMaiíciflora,  jeho  dceř.  —  Mnich.  —  Král.  —  Uytiř  z  královy  družiny.  —  ťano.š. 
Rigo,  trpaslík  na  včži.  —  Lovec.  —  Jiný  lovec.  —  Lučištnik.  —  Hlas  na  včži. 
Družina  králova;  páiata,  panoši,  lovci,  lučištníci. 
Místem  děje  síň  starého  hradu  uprostřed  hlubokých  hvozdil. 


Na  mramorovou  dlažbu  vysoké  hradní  síně  vrhají  sloupy 
hluboké  stíny.  V  pozacií  široké  okno  z  barevných  skel 
okrouhlých,  vroubených  olovem,  zastřené  do  poloviny 
zlatou  clonou,  splývající  se  stropu  na  mramorové  stupné 
okna.  Na  levo  v  předu  krb,  ozařující  síň  rudozlatým 
leskem.  Hostinný  stůl  a  čestné  křeslo.  Na  protéjái  sténě 
visi  velký  krucihx  z  massivného  stříbra.  Na  téže  straně 
v  rohu  dvéře  z  venku.  Po  celou  hru  slyšet  burácení 
bouře  a  hukot  rozvichřených  pralesů,  lilesky  osvětlují 
chvílemi  síň  rudými,  zelenými  a  modrými  záblesky. 

VÝSTUP  I. 
Minstrel   (u  okna),  Blanciílora   (dole    na   stupních). 

M  i  n  s  t  r  e  1 : 
Zas  rudý  blesk!  Bouř  dnešní  bude  zlá  — 

Rlanci  flora:    (Se    zrakem    nyjícím,    pohádko- 
vým   a    zlatou    kadeří,  jejíž    volné    vlnění   spjato    vzadu 
mihotavou  sponou.  V  její  kadeři  tři  bílé  růže  se  chvějí. 
Její   bílé  roucho  vroucně  k  zemi  sněží.) 
A  neustává  hřímat  v  temnotách ! 

Minstrel: 
Les  každou  chvíli  jasem   blesků  vzplá! 

Blanciflora: 
Zas  duní  bouř! 

Minstrel: 

Teď  záchvěv  hradem  táh'  — 
(Venku  zazní  v  bouři  roh.) 

Blanciflora: 
Slyš,  otče  — 

Minstrel  (naslouchá): 

Hlásných  rohů  hlas, 
na  věži  troubí  Rigo,  trpaslík, 
že  ke  hradu  se  blíží  jlozdní  host. 

VÝSTUP  lí. 
Panoš  (vejde): 
U  brány  čeká  poutník  zpožděný 
a  o  přístřeší  prosí  dnešní  noc, 
neb  temná  bouř  ho  lesem   zdržela 
a  svedla  na  scestí. 
Minstrel: 

Ze  vítán  je  mi  host  — 
a  rychle  sem  ho  uveď  v  komnatu. 
(Panoš  odejde) 
Blanciflora: 
O  běda  poutníkům,  již  bez  pomoci 
zmítáni  vichrem  strašidelnou  nocí. 
(Očekávání ) 

VÝSTUP  III. 
M  n  i  ch    (vejde  v  hnědém  rouše  s  kápí  vzadu,  opí- 
raje se  o  hnědou  křížovou  berlu.  V  jeho  pasu  visí  železný 
kříž.  Tvář  bledá,  zrak  vznícený): 
Mír  tvému  domu  i 


Minstrel: 
liuď  vítán   v  hradě  mém. 

(Vede  jej  k  čestnému  křeslu.) 
Jsi  jistě  dlouhou  cestou  tmavěn. 
Sem    Blanciflóro,  přines  rychle  vše, 
co  z  nápojfi  a  krmí  v  hradě  mém, 
bych  důstojně  moh'  hosta  uvítat. 

Blanciflora: 
Již   kvapím,  otče  —  (odejde). 

Minstrel: 

To  má  dcera  jest, 
mé  světlé  dítě 

M  nich: 

Tvoje  berla  zlatá 

Minstrel: 
Kam  odtud,  zbožný  otče,  krok  tvůj  chvátá? 

Mnich: 
Jdu  v  divé  kraje  hlásat  Kristův  kříž 
a  z  jitra  na  cestu  se  vydám  zas, 
až  noční  bouř  se  v  dálce  přežene 
a  lesy  zjasní  zlatý  slunce  jas. 

Minstrel: 
Ty's  lesem  zbloudil?  — 

M  n  i  ch : 

Cestou  divá  bouř 
se  náhle  rozpoutala  v  temnotách, 
v  korunách  stromů  divý  vichr  táh', 
praskaly  větve,  kmeny  stenaly 
a  celý  hvozd  se  zmítal  rozvichřen 
a  každou  chvíli  jasem  blesků  vzplál, 
jim  v  zápětí  huk  hromů  hrůzný  hřměl,  — 
já  také  bouře  dosud  neviděl. 
Nad  hlavou  šumot  lesů  nesmírný, 
já  dlouho  bloudil  v  roklích  hlubokých, 
tu  v  dáli  kmitla  světla  stříbrná, 
jež  z  oken  věže  nocí  linula 
a  ve  tvůj  hrad  mne  vedla  zázrakem. 

Minstrel: 
Nechť  venku  nocí  bouře  burácí, 
staleté  duby  z  kořen  vyvrací, 
sem  v  tuto  síni  vichr  nevniká, 
zde  záře   krbu  vítá  poutníka. 

Vejde  Blanciflora,  za   ní   páže;   přinášejí  víno   v  draho- 
cenných konvicích,  poháry,  na  mísách  ovoce,  chléb  a  med 
atd.  Páže  opět  odejde.) 

O  přijmi,  co  mťlj  chudý  skýtá  dům. 

Mnich: 
Bůh  žehnej  pokrmům. 

(Pojídá  něco  ovoce.) 


Minstrel: 
A  odkud  přicházíš,  je  dlouhá  tvoje  cesta? 

Mnich: 
Přicházím  z  l<rajů  nehostinné  dálky, 
jež  zpustošily  dlouholeté  války, 
kde  cestou  chrámů  zříceniny  leží, 
kam  druhdy  zvaly  zvonů  hlaholy, 
zarostlé  blínem  leží  trosky  věží, 
zkad  zlaté  kří^e  plály  v  údolí, 
v  ssutinách  kaplí  netopýři  sídlí 
a  noční  ptáci  s  křikem  vylétají, 
když  zazní  pozdní  chodců  krok. 

Minstrel: 
Což  v  oněch  krajích  nikdy  míru  není  ? 

M  n  i  ch : 
Kde  v  prachu  kříž  —  tam  věčné  boje  zuří ! 
(Pomlčka.) 

Minstrel: 
Zda  cestou  též  jsi  v  městě  krále  dlel  ř 

Mnich: 
Já  právě  k  jeho  hranám  z  bronzu  spěl, 
když  z  dálných  bojů  král  se  navracel    — 

Blanci  flora: 
Oh,  vypravujte,  vy  jste  krále  zřel.? 

Mnich: 
Když  na  koni  se  blížil  ku  městu, 
deštily  mraky  růží  na  cestu, 
rty  v  prachu,  ženy  vlasy  prostíraly 
po  cestách,  kudy  slavný  vítěz  jel 
stříbrné  šátky  z  oken  mihotaly, 
prapory  zlaté  se  všech  věží  vlály, 
po  celé  říši  zvonů  hlaholy, 
kolkolem  na  výšinách  ohně  plály, 
lid  s  jásotem  se  k  bránám  města  valí 
a  jásá  v  kraji,  jásá  v  údolí. 

Blancif  1  o  ra: 
O  králi  dále  vypravujte,  dále  — 

M  nich: 
Teď  velké  hody  slaví  v  paláci 
s  nádherou  čaruplných  báchorek ; 
plá  zámek  celé  noci  ozářen, 
ve  zlatých  síních  hudba  nezmlká 
a  jedna  slavnost  druhou  letem  stíhá, 
jak  radovánek  tisíc  jedna  noc. 
Kol  jeho  trůnu  třináct  králů  stojí, 
z  nich  každý  mocným  vasalem, 
je  všechny  přemoh'  nesmírnými  boji, 
teď  drží  pláště  jeho  zářný  lem. 

Blanciflora: 
Vše  tedy  možné  —  žije  dosud  rek, 
o  němž  jsem  slýchávala  v  písních  bardů 
a  často  zřela  ve  snu  duše  má, 
jak  jednu  z  oněch  postav  zářících, 
jež  potkáváme  říší  pohádek  ř 
Je  tedy  něco,  po  čem  možno  toužit 
a  o  čem  možno  o  samotě  snít, 


s  láskou  se  blížit,  v  zbožné  úctě  sloužit, 

je  něco  víc,  než  co  lze  denně  zřít! 

On  žije,  žije  bohatýrů  král, 

záruka  všech  mých  nejbájnějších  snů, 

nejasné  snění  jasný  smysl  má, 

oh,  svět  je  krásný,  život  čarovný! 

Ó  zřím  ho,  jak  se  tyčí  olbřímí 

a  velkým  modrým  okem  plamenným 

k  svým  nohám  nutí  kleknout  celý  svět, 

větší  než  Roland,  Cid  a  Artuš  král, 

než  bludný  Titurel  a  Parcival ! 

My  půjdem,  otče,  v  krále   palác  zlatý, 

kde  trůní  ve  své  slávy  nádheře, 

obklopen  Velkých  reků  družinou, 

sám  největší  však  bohatýrů  všech  . 

Mnich: 
Jsou,  drahá  dcero,  cesty  neschůdné. 
stálými  dešti  příliš  rozmočeny, 
překážky  bludných  chodců  nohu  staví, 
zde  leží  bouří  vyvrácené  kmeny, 
tam  se  strží  se  řítí  bystřen  dravý 
a  všude  ve  tmách  tisíc  nebezpečí 
bludičky  lesem  vábí  na  scestí, 
bělostné  roucho  trhá  trní  klečí, 
na  křižovatkách  číhá  neštěstí. 

Minstrel: 
Mé  drahé  dítě,  kde  zas  v  dumách  dlíš? 

Blanci  flora: 
Jak  v  staré  báji  kněžna  zakletá, 
jsem  žila  odloučena  od  světa 
v  tesknících  zahrad  modrém  zátiší, 
kde  ani  vánky  tichem  nedýší; 
leč  náhle  zář  se  snícím  šerem  šíří, 
pták  na  sněti,  květ  v  trávě  procitá, 
vše  kolem  zpívá,  plesá,  jásá,  víří. 
zahrada  celá  sluncem  zalita. 
A  jeho  zlatý  roh  mne  ze  sna  budí, 
toť  on,  můj  slavný  král  a  slunný  rek 
teď  leprv  chápu  neklid  spící  hrudi 
a  bolnou  touhu  kamsi  do  dálek. 
Toť  oni  Toť  on!,  po  němž  má  touha  šílí, 
v  stříbrném  rouše  sněný  Lohengrin    - 

(Zazní  roh  s  věže.) 
Slyš!  —  jeho  roh,  jak  volá,  nocí  kvílí, 
já  musím,  musím  za  ním  v  dálek  stín  — 

Minstrel: 
Mé  dítě,  slyš!  —  toť  strážných  rohů  hlas!! 
(Pomlčka  —  venku  zvučí  cizí  roh.) 

Rigo:    (Na  věži.) 
Kdo  o  vstiTp  žádá  této  hodiny.?? 

Hlas: 
Jsem   rytíř  z  krále  družiny. 

Minstrel: 
Jak.?  Posel  krále  stojí  před   hradem.? 

Blanciflora  (v  napjetí): 
Rytíř  z  krále  družiny  — !  ^°^" 


<::P<::PZ>Z>^^^^'^'^ 


Jos.  K.  Šlejhar: 


KAPLIČKA. 


f  '^  tohoto  rána  červencového,  naphiěného  dcS- 
^—'  těm  a  záhubou  a  nepokojem,  jen  v  některé 
okamžiky  za  ostatního  hukotu  deště  vystupovaly 
z  útrob  toho  kostehka.  černě  a  rozplizle  tanou- 
cího z  mračné  záplavy,  zvuky  tak  úzkostně  nu- 
jivé,  jakési  ustraíující  záchvěvy  a  unylá  vzpínání 
se  o  pomoc.  Přimykajíce  se  pak  k  duši  jakoby 
v  mystických  vyhlaholeních,  udolávaly  ji  a  bez- 
nadějně skličovaly  s  tím  vším  pustým  sborem 
ostatním.  Zdálo  se,  že  za  těch  okamžiků  přimy- 
kají se  i  k  duši  starcově,  že  ony  jediné  přimknouti 
se  tam  dovedou  v  tom  těžkém  zlověstném  míjení 
všeho  ostatního.  Neb  za  těch  okamžiků  stařec 
rázem  stanul  a  jakoby  jím  cosi  krutě  za  lomcovalo, 
zas  tak  zalomcovalo,  jak  to  vzbuzovalo  u  něho 
nezměrný  úžas.  Tu  ruce  na  své  holi  křečovitě 
semkl  a  jakoby  ony  cosi  úpěnlivě  zadržovaly. 
A  také  tak  k  nějakému  úpěr.í  semkl  se  ceiý  jeho 
obličej,  celá  ta  bídná  stařecká  bytost  —  oh,  to 
v  jakémsi  náhlém  rozpomenutí,  jež  této  duši  mohlo 
býti  nejstrašnější.  Z  hrdla  s  tím  vyniklým  oškli- 
vým ohryzkem  stařeckým  snažily  se  vyrvati  pa- 
trně nějaké  zvuky,  neslýchané  vzlyky,  jimiž  celá 
duše  by  se  v  souhlas  rozúpěla  —  ale  zatím  jen 
v  němém  ztuhlém  zatnutí  označil  se  výraz  starcfiv 
jako  uhranutý  děsem  vidění  .  .  . 

Zůstával  tu  státi  v  takovém  vhřížení  —  a  pa- 
trně čehosi  se  bál,  strašně  bál.  —  O  vyčkejte, 
vyčkejte  ještě  aspoň  na  okamžik  a  zanechte  mě  .  .  . 
jakoby  značilo  jeho  malomocné,  neobraňující  se 
ustrašení. 

A  pak  znova  začala  se  namáhavě  vléci  ta 
postava  stařecká,  dále,  dále  spěl  a  i  onen  o  pomoc 
dovolávající  se  záchvěv  zanikal  v  ostatním  po- 
chmurném chorálu  toho  bezútěšného  rána.  Sel, 
šel,  jedině  za  tím  neznámým  zaujatím,  jež  jakoby 
omráčilo  a  pohltilo  duši.  —  Byla  by  mohla  býti 
tato  stráň  dobře  samou  Kalvárií,  na  níž  odbylo 
se  tolik  lidských  muk  v  nejstrašnějších  pozasta- 
veních —  tak  zle,  tak  bedně  šlo  se  starci.  Sme- 
.  kaly  se  mu  o  rozbředlou  cestu  nohy,  při  svém 
zápasu  nahrbila  se  ještě  hlouběji  jeho  postava. 
Také  jakoby  to  bylo  pod  tou  mokrou  tíhou 
pláště  nekonečného  deště.  Krk  lodenem  jako 
houní  obemknutý  dotýkal  se  samé  té  vyvstávající 
země.  vleká  za  sebou  tělo  ostatní.  Nezvyklé  bylo 
pachtění  toto  —  ne  jako  ze  své  vůle,  z  vynaloženi 
svých  .sil  za  účelem  vytčeným.^' Spíše  připadnlo, 
že  neúprosná  jakási  moc  cizí,  mimo  tuto  bs  tost, 
jakási  příkrá  snaha  vede  starce,  proti  jeho  clM'  ii; 
ho  vyvléká  a  vůči  něčemu,  čemu  se  vzpírá,  čeho 
se  děsí  a  co  propastmi  muka  ohromení  zeje  jeho 
vědomí.  Ale  jako  k  celému  vyvrcholení  svýrh 
běd  i  hrůz,  jež  dány  jí  jsou,  vyspěti  musí  po- 
znání duše   a  nemůže  se  zastaviti   na  této  cestě 


Pokrat. 

své  a  zastříti  svůj  vzhled  ~  tak  jakoby  i  s  ním 
se  dělo,  s  tím  starcem,  jejž  jako  bdícího  som- 
nambuia  svádělo  nezměrné  utkvěni  v  jeho  svě- 
domí. Svádělo,  na  smrt  vypjalo,  v  záhubu  zaná- 
šelo —  ale  nemohl  vyspěti  k  nejtěžšímu  vyvrcho- 
lení, nemohl  se  pozastaviti,  zastříti  vzhled.  Po- 
znání ono  neopustilo  více  toto  svědomí  .  .  . 

A  znse  se  [jozastavoval  na  své  trnové  pouti  — 
a  tu  zrovna  stkaly,  bolestně  pohekávaly  uřícením 
jeho  útroby.  Nezůstal  ale  státi,  aby  rozhlédal  se 
vůkol,  utkvěl  na  něčem  pohledem  —  a  byla  přec 
po  obou  stranách  jeho  pole,  samá  jeho  pole,  tolik 
gruntu,  tolik  majetku,  třebas  i  svízelní  ho  a  hrdel- 
ného.  Bývalo  tu  ku  podivu  úrod  —  a  kynulo-li 
nyní  vše  nepohodou,  nezdarem,  nevšímal  si  z  toho 
všeho  právě  tak  ničeho  jako  kdyby  zde  vše  na- 
plněno bylo  bohatstvím.  Nezastavil  se  tu,  aby 
utkvěl  na  něčem  pohledem,  poshovivě  odpočinul, 
nabral  oddechu,  sil,  čeho  touto  cestou  bylo  by 
každému  třeba.  Zastavil  se  vždy  jako  z  příkré 
vůle  jiné  moci,  jíž  náhle  bylo  stanouti  k  muči- 
vému prodlení,  jíž  bylo  se  mu  pronikavěji  vhři- 
žovati  ve  své  vidění  —  aby  pak  zase  tím  jistěji, 
neodvratněji  a  vědoměji  vlečen  byl  dále  na  tu 
horu  Kalvárii  svého  údělu,  daného  mu  osudem 
odkudsi  ze  záhadných  strží  života  ... 

A  kdyby  místo  vší  neblahé  spousty  vůkol 
pronikl  jas  horoucího  třpytu,  utěšený  úsměv  a 
záludný  záchvěv  božího  dechu  těchto  míst,  a  vo- 
nělo vše  a  opájelo  vůkol  kouzlem,  jež  jindy  do- 
vede nalehnouti  v  toto  neobyčejné  zákoutí,  i  kdyby 
místo  toho  ustrašení  a  křiku  a  hukotu  živelné 
zkázy  zaplesal  ze  zvášněných  rodících  brázd  země 
skřivánek  vystřetnuvší  v  nebeský  blankyt  za  nej- 
opojnějšího svého  vznícení,  a  kdyby  z  lesních 
houštin  jako  z  loubí  pohádky  pěnice  vyluzovaly 
svá  jakoby  rajská  snění  o  štěstí  a  samotě,  i  kdyby 
místo  všeho  toho  soumraku  strašného,  záhubného 
vznášelo  se  nad  zdejšími  místy  ono  ztmění  hlu- 
boké a  mocné    bujícího    osení nic,  nic  ze 

všeho  nebylo  by  se  mohlo  dotknouti  toho  star- 
cova srdce  tak  strašně  ustrnulého  .  .  . 

A  bylo  třeba  dále  postupovati,  ubírati  se  na 
blíž  tomu,  co  na  smrt  vypjalo  a  neopouštělo  svě- 
domí. — 

Ku  podivu,  jistá  a  mohutná  překvapení  do- 
vedou uchystati  zdejší  končiny.  Začasté  mimo 
všeliké  nadání  .  .  .  Bylor.se  právě  pachtiti  starci 
místy  zajisté  nejpříkřejšími,  nic  příkřejšího  aspoň 
nemohlo  býti  --  a  přec  jezdí  se  tudy  s  potahy, 
náklady,  fůrami,  nahoru  i  dolů.  Pravá  divočina 
ze  všech  stran.  Z  jedné  strž  hluboká,  s  vyvráce- 
nými kmeny,  kam  s  nákladem  se  zvrátiti  nebylo 
by  zrovna  radno,  z  druhé  nakupené  a  jako  sři- 
cené  balvany,  prorostlé  vrbicí  a  kapradím,    nyní 


tak  plihle  zmáčeným  a  zduřelým  —  balvany  do 
samé  cesty  napadaly  a  nikdo  jich  neodstraňuje, 
byť  i  léta  se  tu  jezdilo  a  jednalo  se  o  potlučení 
všeho,  ale  to  je  jedno  —  a  kolem  les  házející 
hrsti  vody  s  kosmatých  svých  údů.  les  podivně 
rozervaný,  zhuštěný,  zčernalý  a  kouřící  .  .  ■  Půda 
lesa  nesčetně  rozhlodaná  vodními  proudy  tměla 
se  a  pochmurně  vážněla.  A  ledový  chlad  se  srážel 
v  jejím  přítmí.  —  Odtud  je  to  na  hřebenu  těch 
strání  již  samý  les.  Stařec  to  procházel  těmito 
místy.  V  zadu  zaniklo  vše.  A  v  předu  jen  ta 
strmost  vnořující  se  v  jakési  ztmění,  jejiiuž  nezdá 
se  být  konce.  Vše  značilo  se  tu  v  přibývající 
bázni,  v  neklidné  nejisté  zamlklosti.  Tou  dobou 
již  ptactvo  sborem  nezpívá,  jsou  to  jen  jednotlivé 
ohlasy,  prochvělé  již  oním  nedalekým  trudem  a 
tím,  co  se  blíží  —  a  i  ty  neodvážily  se  ozvati. 
Proti  tomu  zoufalému  povyku  ve  vsi  pravý  pustý 
soumrak  jednotvárného  hukotu  lijáku  bouřícího 
lesem.  A  to  bylo  vše  .  .  . 

Posledním  výhonem  cesty  tato  se  již  jaksi 
zvracela  nazjiátek,  sestávajíc  z  pouhé  holé  skalní 
stěny  —  a  tady  se  jezdí.  Tu  ve  své  strmosti 
jakoby  se  přimykala  k  samé  postavě  chodce.  Nebylo 
zde  obzoru,  ani  jakoby  východu,  nemohlo  se  do 
stran,  ani  nebe  a  jeho  oblakii  rozlévajících  déšť 
nebylo  zříti  z  těchto  míst.  Byla  obvláčena  nepro- 
niklou oblastí  deště,  háje  a  ztmění  —  a  jí  pro- 
díral se  stařec.  O  jaká  tíha,  bezútěšnost,  zoufalství 
a  běda,  vetché  starobě  sem  zavlekané  .  .  .  Nyní 
jakoby  byl  položen  poslední  stupeň,  práh  nejne- 
snadnější vstupu,  skála  ta  svým  hřbetem  vyrývala 
se  na  přič  cesty.  Tady  náklad  sjíždějící  dolů 
aspoň  náhle  o  celý  metr  v  pravém  slova  smyslu 
sřítit  se  musí  a  také  věc  svou  provede.  Starci 
bylo  se  drápati  po  čtyřech,  zachycovati  se  všeho 
a  ještě  dobře,  že  po  jedné  straně  rozsochatý  keř 
psího  vína  se  naskytl.  Ale  hle,  z  obou  stran 
prahu  značilo  se  již  širé,  šedavé  zjasnění.  Ještě 
kiok  mezi  stržemi  příkrých  břehů  přes  tento 
práh 

A  vše  náhle  pronikavě  se  rozprostřelo,  zvý- 
šilo, zrozsáhlelo  —  zrovna  střemhlav  unikati 
zdály  se  tu  prostory  na  všechny  strany.  Rovina 
nedohledná  uložena  v  toto  zázračné  uvolnění 
prostoru  .  .  . 

Kdyby  nebylo  toho  sevření  deštěm,  mračnem 
přikládajícím  se  na  vše  a  vše  naplňujícím  nej- 
větším rmutem,  jenž  všechn>  dálavy  a  perspek- 
tivy udusil,  bylo  by  veliké,  ojedinělé  místo  roz- 
hledu s  těchto  širých,  výšinných  prostor.  V  ne- 
omezený příboj  vlastních  hor,  údolí  a  krajů  vnáší 
se  tu  výhled  —  dnes  naplněno  vše  je  těžkým, 
mlžným  mořem,  bludným,  vše  zanášejícím,  za- 
tahujícím a  stahujícím  v  bezedné  tajemné  propasti 
své.  V  beznadějné  sevření  úzkosti  a  malomoci 
schyluje  se  dnes  srdce  účastníka. 


Stařec    octnuv  se    na  rovině,    prudce  zaspě- 
chal  —  do  předu  jako  sražena  zakomihala   jeho 
postava  setrvačností    námahy    do  té  stráně,  a  jíž         « 
najednou  nebylo  více  třeba.  Z  jeho  prsou  zasípaly,        M 
nevlídně  zachrastěly  oddechy   —    a  stařec  nabyv  ■ 

rovnováhy  zase  šel,  šel,  neohlížeje  se  nikam.  To 
mlžné  moře,  beznadějně  vůkol  bijící,  nedovedlo 
k  němu  zasáhnouti  —  nedovedlo  duši  jeho  více 
zchvátiti,  než  ji  zchvacovalo  vlastní  její  utkvění. 
V  duši  té  rozevíraly  se  jiné  perspektivy,  jiná 
těžká  značení,  nade  vše  beznadějnější,  bezedné, 
strašné  moře  zaplavilo  nitro  .  .  . 

Nepřišlo  mu  ani  jednou  aspoň  na  okamžik 
pohlédnouti  do  stran,  kde  šířily  se  lány  jeho  pše- 
nice a  ječmenů,  ovsů,  směsek,  třebas  tak  vše  zčer- 
nalé, rozmoklé,  —  vždyť  však  bude  také  jiný  čas 
Bylať  tato  pláň  žírné  znamenité  země  čedičové 
ke  vší  kultuře  schopné  —  a  tolik  země  tady  ná- 
leželo jemu.  Ale  jakoby  nic  mu  tady  nenáleželo 
a  nemělo  k  němu  žádného  souvztahu,  jakoby  byl 
z  těch,  již  nemají,  kam  by  hlavu  položili  a  kladli 
kročej  svůj  —  mimo  tu  svou  těžkou,  bednou  pouť. 
Takto  vymezenou  cestou  ubědování,  tak  úzkou 
a  trnitou,  nemoha  se  odchýliti,  ubíral  se  stařec 
plání  rozmoklou  a  šerou.  Čedičový  nános,  rozlé- 
vající se  cestou,  jímá  každé  jeho  šlápnutí  —  na 
těžké  boty  starce  přilepuje  se,  jakýmisi  centy 
víže  je  k  sobě. 

Pršelo  bez  ustání,  pršelo  .  .  . 

Na  kost  promoklé  a  zkřehlé  musilo  již  býti 
tělo  starcovo,  leč  jeho  jakoby  se  to  netýkalo. 
Co  mohlo  by  ho  odvésti  od  jeho  záměrů,  od 
toho,  co  jímalo  duši  a  hnalo  ji  v  její  určení, 
jaký  nedostatek  těla  mohl  by  tu  překážeti  svě- 
domí v  těžkém,  bezútěšném  jeho  pokání  A- kde 
hynula  duše,  mohlo-li  si  tělo  vybírati,  m.ohlo-li 
by  vůbec  něco  znamenati  jeho  hynutí.? 

Na  těchto  místech  rozsáhlých  živelná  spoušť 
rovněž  zdála  se  nabývati  rozsahu.  Takovým  pří- 
šerným rytmem  spadaly  vodní  proudy,  jakoby 
cosi  strašného,  bezejmenného  plynulo.  Nebesa 
neochabovala  ve  své  hluboké,  nepohnuté  záplavě 
do  těžkého  modra  přecházivé  a  ověšené  zažlou 
tlou,  zesinělou  pěnou.  Hukot  deště,  nabývaje  zde 
podivného  ohlasu  rovnal  se  vzdálenému,  mrač- 
nému hřmění,  chvátajícímu  k  dokonání  zhouby. 
Plář)  jakoby  se  křečovitě  choulila  v  sebe.  Širou 
vlnou  deště  zachvácena  byla  jakoby  v  hučící 
příšerný  vír  .  .  . 

Za  nedlouho  z  těchto  strání  budou  již  do 
údolí  splývat  vodní  proudy.  Pořinou  se  ze  všech 
stran  jako  u  vzrůstání  náhlení,  nenadějnění.  V  celé 
toky  dravé  a  zhoubné  se  spolčí,  jež  řítit  se  budou 
všemi  směry,  aby  pustošily  A  za  nedlouho  za 
takového  neochabujícího  lijáku  vše  se  v  údolí 
vzejme    v  celou  povodeň.    Tak  to  bývá  v  tomto 

kraji  Pokrač. 


ir       %       %       %       % 


RŮŽENA  Jesenská: 


SAMOTA. 


Dozvedla  pilátno  chvějící  se  rukou  a  ztrnulá 
■  bolestnou  hrůzou,  zapotácela  se,  zbledla  : 
Venouíek  v  rakvičce  loži  zaniodrale  siný,  za- 
vřená očička,  ústka  přimknutá,  ručičky  sepjaté 
nad  křížkem,  ztuhlý,  zmučeně  stařecký,  vážný, 
hrobově  už  tichý.  Hle  —  člověk  trpitel  sám  a 
sám.  Samota  zašeptala  někde  ode  dveří  šoupavým 
krokem  a  sáhla  na  Natálku  ztrnulými  prsty,  kte- 
rými se  dotýkala  studené  malé  mrtvoly.  Natálka 
se  nemohla  vzpamatovat.  Opravdu  nikoli  v  ko- 
lébce —  v  rakvičce  leží  Venou.šek  a  neotevře 
nikdy  ty  veliké,  rozumné,  sladký  nebeské  oči... 

> Nechtě  maličkých  přijíti  ke  mně!«  dávno 
kdysi  řekl  Kristus.    A  přicházejí  za  ním  .  .  . 

Brány  nebeské,  zdvojnásobněte  světla  !^v.•i, 
když  maličký  přichází  k  vám,  posýpejte  se  lů- 
zemi  bez  trnů  cesty,  po  kterých  nevinný  kráčí 
se  závojem  smutku,  a  světice  Boží  sejměte  s  něho 
ty  těžké  flory  světa  a  podejte  mu  dech  křídel 
andělských,  oblažte  jej  blaženosti  nebes! 

Natálka  vracela  se  zarmoucená,  plačíc,  do  své 
prázdné,  osamotnělé  světnice.  Venoušek  zahynul 
jako  ptáček  z  hnízda  vypadlý.  Právě  tak  A  její 
pokojík  je  také  hnízdo  studené  a  nevysílané 
peřím  útulnosti  a  nebude  tam  proutěné  kolébky, 
nebude  tam  nejkrásnější  krása  života  a  nejroz- 
košnější rozkoš. 

Natálka  byla  vzrušená  a  roztoužená,  jakoby 
z  dalekých  končin  světa  lásku  volala. 

A  když  konečně  usnula,  spatřila  ve  snu  řeku 
modrou  jako  ztemněný  lazur  a  zozlacenou  sluncem. 
Přišla  po  jejím  rozkvetlém  břehu  k  nesmírné 
louce,  která  se  táhla  jako  zázračný  koberec  až 
k  obzoru.  Na  té  louce  třpytil  se  oslňující  mo- 
saikou drahokamů  boží  trůn,  rajskými  liliemi 
ověnčený  a  nebeským  ptactvem  obklopený.  Bůh 
Otec  milostivě  seděl  na  nejvyšším  zlatém  stupni 
trůnu  pod  baldachýnem  z  červánků,  a  dole,  dole 
po  té  louce  vůni  dýchající  běhaly  v  bílých  ko- 
šilkách  a  v  pestrých  šatečkách  děti  —  nesly  panny 
a  koně  dřevěné  s  vozíky  táhly,  na  houpacích 
koních  seděly  a  zpívaly  a  výskaly  a  bičíky  prá- 
skaly a  věnečky  do  vzduchu  házely  a  balounky 
vypouštěly,  ovoce  sladké  a  bohaté  rozhazovaly, 
motýlky  chytaly,  ptáčky  z  ruček  posílaly  k  nebi 
a  smály  se  všecky,  až  do  trav  vysokých  padaly, 
kutálely  se  po  stráních  a  vyskakovaly  a  potokem 
.stříbrným  se  roztomile  brouzdaly. 

A  Bůh  Otec,  stařeček  d<  brotivě  krásný  s  bílým 
vousem  a  vlasem,  usnu'val  se  blaženě  a  dětem 
kynul. 

A    náhle    se     \šecky    utišily    a    rozstouply: 
nový  andělíček  v  rubáši  modrém,    s    naleptnými 
zlatými    hvězdičkami   se   mezi  nimi  objevil,   \  ni 
čičce    křížek    nesl  a  unést    ho    nemohl,   di\    lu- 


klesnul  a  byl  slab,  že  nemohl  zvednout  schý- 
lenou hlavičku  k  výši  trůnu. 

A  ejhle:  Bůh  Otec  milostivě  sestoupil  s  místa 
svého,  dotkl  se  jeho  hlavičky  a  pokynul  v  právo 
k  zeleným  loubím  a  k  hájům  nebeských  růží, 
A  jak  rukou  svatou  pokynul,  vyběhly  dětičky 
veselé  a  větší  a  radostně  v  náručí  nesly  plody 
nádherné,  hroznům  podobné,  z  nichž  prýštilo 
teplé,  nejsladší  mléko, 

»Napojte  ho,«  velel  Bůh  Otec. 

"Poslal  jsem  ho  na  .svět,«  řekl  za  chvíli,  -aby 
dospěv,  lidem  na  zemi  vykouzlil  ráje,  vložilť  jsem 
do  jeho  duše  veliký  dar,  aby  dovedl  hudbou 
rozechvět  struny  jako  málo  který  smrtelník.  Svěřil 
jsem  jeho  srdci  naše  nebeské  písně  a  hymny. 
Chudým  lidem  jsem  ho  poslal,  ale  nerozuměli 
daru  mému,  protože  ho  nenamakali,  A  děťátko, 
tys  přišlo  sem!  Já  jsem  tě  nevolal!' 

I  Bude  naším  virtuosem  N  volali  hoši  a  děv- 
čátka kupila  se  kolem  nového  občánka  nebeského, 
v.šiclcni  dotýkali  se  jeho  hubených  ruček  a  líbali 
jeho  vlásky.  Vyjasnil  se  pohled  Venouškův,  ssál 
z  mléčných  hroznů  šťávu  nesnutelnosti  .  .  . 

Zrůžověly  jeho  tvářičky  a  rozběhl  .=e  vesele 
nebeskými  zahradami  kterými  se  rozjásala  zvláštní 
hudba.  Nebyli  to  slavíci  ani  drozdi,  ani  vlaštovky, 
ani  sedmihláskové,  a  přece  zpívali  v  té  hudbě 
všickni  ptáci  nejlepšími  tóny  a  nejvřelejším  na- 
dšením a  kouzlem :  byly  to  housle  Venouškovy, 

Natálka  probudivši  se  zadívala  se  z  okna 
do  tichých  stínů  zahrádky  školní,  z  měsíce  řinuly 
se  alabastrové  proudy  světel  jako  z  nekonečné 
vásy.  A  připadalo  jí  že  rozeznává  zveselený, 
štěstím  lepších  sfér  zradostněný  obličej  Venou- 
škův; a  v  ručkách   třímal    drobounké    housličky. 


Natálka  byla  přesvědčena,  že  její  sen  byl 
zjevením  božím.  Když  ráno  vkročila  mezi  svoje 
děvčátka,  vzpomněla  si  na  starého,  dobrého  kněze, 
který  druhdy  vstupuje  poprvé  do  prvé  třídy 
mezi  mnlé  chlapce,  takto  k  nim  promluvil:  » Vítám 
vás,  prelátové,  zámečníci,  lékaři,  umělci,  truhláři, 
kupci,  nádcnníčkové,  rukavičkáři  ....  a  všichni 
bratří  v  Kristu  .  .  .<  Hle,  neviděl  on  spravedli- 
výma očima  mladý  svůj  národ  vzrůstati  pod  ru- 
kama svýma.?  Dospělí  usmívali  se  posměšně  jeho 
uvítání,  ale  děti  hleděly  vážně  a  radostně.  Každý 
z  těch  maličkých  má  svůj  ideál  budoucnosti, 
třebas  hyperbolický,  a  jistě  poctivě  v  něj  věří, 
ale  Nevyzpytatelný  určuje  dráhu  všech  a  vkládá 
mnohdy  netušené  poklady  v  duše  nejubožejších, 
nejzavrženějších,  nejponíženějších. 


Každé  dítě,  jsouc  dítětem,  je  záhadou,  jejíž 
vyjasnění  nikdo  nemůže  předvídat. 

Ale  Natálka  měla  dívky  před  sebou  a  za- 
myslila se  nad  nimi:  Dorostete,  zkrásníte  mnohé, 
budete  přijímat  lásku  a  vydávat  štěstí  a  mnoho 
trpět.  Bůh  vás  žehnej,  hlavičky  milé,  abyste  byly 
dobrými  matkami.  Všecky  abyste  byly  dobrjhni 
matkami.  Usmála  se  pro  svou  myšlénku  spojenou 
vzpomínkou  na  starého  kněze.  On  byl  by  je 
uvítal:  » Vítám  vás.  maminky,"  a  děvčátka  hy  se 
byla  zcela  vážně  dívala  do  jeho  milých  očí  a 
byla  by  mu  vyprávěla,  kolik  má  každá  doma 
panenek  a  jak  se  jmenují.  Malá  Vojtíškova  by 
z  kapsy  vytáhla  svoji  panenku  z  hadrů  a  pocho- 
vala by  ji  a  ihned  uspala. 

A  léta  přeletí  jak  pavučiny  a  budou  sedět 
tady  opravdu  děti  těch,  které  zde  sedí  dnes. 

N-itálka  když  zase  od  nich  odcházela,  zašla 
ještě  jednou  k  V^enouškovi,  ale  rakvička  byla  již 
zavřena. 

V  síni  potkala  jeho  pěstounku,  stařenu  Hof- 
manovou s  tvrdým  výrazem  v  studeném  pohledu. 

»Napište  matce  Vennuškově,  že  byl  by  z  je- 
jího   syna    slavný    umělec.    Pán  Bůh  mi  to  zjevil 


a  je  to  jisté, «  řekla  Natálka,  odcházejíc  do  luk, 
tam,  kde  pomalu  tekla  tichá,  hluboká  řeka  jako 
věčnost. 

»Ne  samota,  opuštění,  ale  plnost  života,  lásky 
síla  a  radost  a  trvání, «  mluvila  cestou,  kde  se 
stromů    svítila    bohatá    úroda    dozralého    ovoce. 

»Chci  trpět,  pokornou  být,  nemám  zvláštních 
nároků,  netoužím  po  statcích  pozemských,  ale, 
Bože,  sešli  mi  rosu  nevystihlé  své  milosti,  aby 
v  záhonech  mých  cest  vyrostly  květy,  které  ne- 
uvadnou a  vůni  nevydýchají  .  .  .« 

A  na  rozcestí  pod  vysokou  skalou,  nařasenou 
jako  šedý  brokát,  neobydlenou  ve  výškách  rov- 
ného, dalekého  temene,  potkala  Natálka  vlídného, 
milého  člověka,  kterému  tak  ráda  hleděla  v  hlu- 
boce dobré  oči.  Usmáli  se  na  sebe  a  podali  si 
důvěrně  ruce.  A  byli  spolu,  i  když  se  rozešli . .  . 

Když  se  vrátila  Natálka  do  své  světničky, 
sklonila  hlavu  do  dlaní  a  srdce  se  jí  naplnilo 
vzrušením  láskyplných  vidin  a  snův,  a  neviditelná 
Sam.ota  studeně  přísná  zlehka  otevřela  dvéře  a 
neslyšitelně  se  vzdalovala,  vzdalovala  od  Natálčina 
prahu  .  .  . 


ir 


w 


ir 


%     %     % 


VÁCLAV  Hladík: 


EVŽEN  VOLDAN. 


l-iylo  mu  neobyčejně  příjemné  poznání,  že  slečna 
■— '  Mina  zná  jeho  činnost  a  že  se  neklamal, 
když  soudil,  že  ji  nějak  zajímá,  a  když  pocítil 
hned  na  první  ráz,  že  cjni  dva  by  si  mohli  roz- 
umět a  k  sobě  důvěrně  a  bez  přetvářky  mluvit. 

A  její  hlas  v  té  chvíli  se  ho  dotkl  svou 
něhyplnou  vlídností,  a  v  její  slovech  a  v  její 
vzhledu  byla  ona  prostá  přímost,  jakou  poznal 
jen  u  bytostí  nevšedních,  velmi  hlubokých  nebo 
velmi  uvědomělých  své  vlastní  hodnoty. 

í-To  mě  těší,  velmi  těší,*  pravil  Voldan. 
•  Netušil  jsem,  že  budu  kdy  mít  takové  čtenářky. 

•  Zdá  se  mi  však,  že  o  ně  příliš  nestojíte. 
Od  té  doby   jste    nenapsal   již    nic    podobného.' 

>To  bylo  pouhé  intermezzo  —  má  cesta  je 
zcela  jiná  .  . .» 

Frohlich  se  poroučel.  Úsečně  a  hluboce  se 
klaněl  všem,  cvakal  kramfleky  a  políbil  ruce  oběma 
dámám.  Za  ním  odešel   Makovec. 

Voldan  o.^^tal  sám  v  saloně  mezi  ohěr;  a  dá- 
mami. Pociťoval  milé  pohnutí.  Ssál  do  sebe  rozkoš 
chvíle  vzácné,  ssál  ji  jako  vůni  růží  a  jjolibků,  a 
zachycoval  ji  labužnicky  prodlužoval  ji  .  .  .Bylo 
mu  krásně,  rozjařcně  krásně  vedle  sličné  paní 
Bílkové,  jejíž  půvab,  ženy  vášnivé  a  oddané,  sen 
sitivní  a  náruživé,  poddávající  se  náladám  a  citu 


nejryzejšího  a  nejjemnějšího  ženství,  byl  v  jeho 
očích  a  v  jeho  mysli  obestřen  jako  zlatou  aureo- 
lou a  ovanut  jako  vůní  kaditelnice,  vzpomínkami 
nezapomenutelných  chvil  plných  unylosti  a  blázni- 
vého šílenství  lehkomyslné  lásky,  po  níž  nemůže 
ostati  hořkost  ani  zášť,  ale  která  u  lidí  jemno- 
citných  a  života  zkušených  mění  se  v  srdečné, 
důvěrné  přátelství.  A  bylo  mu  krásně,  ale  nikoliv 
rozjařeně,  spíše  nějak  roztomile,  lehce,  krásné 
vedle  mladé  dívky,  kterou  poprvé  poznal  a  hned 
u  ní  objevil  tolik  nevšedních  vlastností,  že  by  se 
jí  chtěl  pokořiti  oddaně  a  úslužné  a  dáti  ji  nějak 
směle  na  jevo  své  uctivé  nadšení.  A  právě  to  že 
k  mlčenlivé,  plaché  pianistce  s  hlu  okýma,  bá- 
davýma  očima  cítil  pouze  toto  uctivé  nadšení, 
bylo  v  jeho    duši    tak    svátečně  jasně  a  čistě  .  .  . 

Netrvala  dlouho  krásná  chvíle.  Náhle  jakoby        ■ 
rozpačitá    tíseíi    vsunula    se    mezi    ty   tři    osoby       fj 
v  utichlém  saloně  a  vzdalovala   je.  Hovor  uvázl. 
Slečna    Mina    opět    sklopila    oči    a    rozložila  své 
dlouhé,  tmavé  řasy.  Pak  za  chvíli  povstala.  ii 

»To  je  divné,«   pravila,  »otec  nejde  pro  mne.       I 
Zapomněl  se  asi  v  kavárně  u  karet. « 

Slečna  Mina  rozhodla  se,  že  půjde  sama 
donu°t,  že  nebude  čekat  na  svého  otce,  který  měl 
přijíti  pro  ni. 


•  Ostatně  nemusíte  jít  sama,  Míno,«  řekla 
paní  Bílková  s  úsměvem,  »pan  Voldan  vám  btide 
dělat  rytíře. « 

•  Proč  ne.  Bude-li  panu  Voldanovi  vhod!« 
odtušila  prosté  Mina. 

Voldan  šel  se  slečnou  Minou  ulicemi  na- 
plněnými    neklidem,     hlukem,    spěchem    večera. 

Slečna  Mina  vykročovala  bystře  a  ladně  se 
nadnášela  v  chůzi.  Bílé  boa  z  jemného  peří  slu- 
šelo velice  její  ubledlé,  zjemnělé  tváři. 

Nemluvili  mnoho.  Voldan  neměl  odvahu  nutit 
rozmluvu  do  všeobecnosti  a  povrchnosti.  Mina 
jen  tak  mimochodem,  v  nél;olika  přestávkách,  jak 
zvolnili  krok  na  křižovatkách  a  záhybech  a  pře- 
chodech ulic,  svěřila  se  mu  se  svými  plány. 

Chtěla  se  úplně  věnovati  hudbě.  Od  dětství 
nepoznala  jmé  zábavy  a  jiného  vážnějšího  zaměst- 
náni. Byla  vždy  sama.  Měla  velmi  smutné  a  jedno- 
tvárné mládi.  Neustále  se  zabývala  hudbou,  celé 
dny  a  večery  proseděla  u  klavíru.  Její  učitel  byl 
jí  nadšen.  Odvrátil  ji  od  úmyslu  věnovati  se  zpěvu, 
ač  hlas  měla  nevsedni,  a  věštil  jí  budoucnost  velké 
umělkyně  hudební.  Měla  brzo  vystoupiti  ve  ve- 
řejném koncertu. 

Slečna  Mina  bydlela  na  smíchovském  nábřeží. 

»Na  shledanou  1«  řekla,  usmála  se,  stiskla 
ruku  Voldanovi  a  zmizela  v  príjjezdu  vysokého, 
nového  činžáku. 

IV. 

Voldan  zapálil  si  doutník  a  volně  se  ubíral 
tichou  a  šerou  ulicí  Pobřežní  a  po  nábřeží  Ferdi- 
nandové. 

Měl  jíti  na  večeři  do  hostince,  do  kroužku 
přátel.  Připadalo  mu,  jakoby  zneuctil  svou  náladu 
svátečně  čistou,  kdyby  hned  spěchal  do  kouře 
a  křiku  hostince. 

Toulal  se  a  byl  tak  ponořen  v  snivé  my- 
šlení a  vzpomínání  —  byl  velmi  náchylný  ta- 
kovému snivému  a  neurčitému  rozliti  své  duše  — 
že  nevěděl    ani  kudy  chodí. 

Voldan,  muž  krve  vznětlivé,  povahy  prudké 
a  výbojné  a  velmi  jemných,  citlivých,  zhýčkaných 
nervii,  potřeboval  společnosti  ženské,  tak  jako  jiní 
kochají  se  požitky  tabule,  sportu,  karbanu.  Bylo 
mu  to  vášní  —  a  přece  mu  stále  bylo,  jakoby 
nikdy  neprožil  opravdové  vášně.  Neprožil.  Nebylo 
nikdy  tragiky  v  jeho  láskách  a  kapřicích  milost- 
ných, smutných  i  sentimentálních,  vážných  i  svě- 
táckých, a  nebylo  v  nich  pravé,  srdce,  mozek, 
duši  zžírající,  hrozným  ohněm  stravující  vášně. 
A  zdálo  se  mu  dále,  že  dosud  nezasedí  k  velkým 
hodům,  ale  že  jen  gourmandsky  mlsal  ze  života. 
Nenastala  dosud  jeho  chvíle  hodováni  —  myslil 
si  —  neboť  do  třiceti  let  žil  příliš  lehkomyslně 
a  od  třiceti  let  příliš  vážně.  Oddal  se  celou  duší, 
s  celou  náruživostí  své  práci,  svým  touhám,  svým 
Ctižádostem  a  veliký  cil  života,  který  se  mu  zjevil. 


když  jeho  duch  dozrál  studiemi,  cestami,  zkuše- 
nostmi, pojal  jej  jako  jediná  milenka 

Ale  po  únavách,  hořkostech,  všednostech 
života  hledal  ovzduší,  kde  voněly  dech  a  parfum 
ženy,  kde  se  nořil  v  sladkosti  a  finessy  nejváb- 
nějších dojmů  citových  a  erotických.  Nebyl  nikdy 
pouhým  záletnikem,  ač  byla  doba,  kdy  miloval 
najednou  tři  ženy.  všechny  tři  stejně  nadšeně  a 
stejně  povrchně,  vždy  hledal  více  nežli  zapome- 
nuti hlouposti  a  trýzně  života  ve  chvílích  rozkoší 
Proto  mu  bývalo  často  velmi  trudně.  Byl  tak 
omrzelý,  že  se  chtěl  dokonce  i  oženiti  —  ale 
vždy  jej  zachránilo  vědomí  »velikého  cíle  ži- 
votního*, který  vzýval  poněkud  posměšně  sám 
před  sebou,  neboť  nenáviděl  svou  marnivost,  ale 
k  němuž  pracoval  horlivě,  prudce,  náruživě. 

Voldanovi  bylo  někdy,  zvláště  když  odloučil 
se  od  své  [)řítelkyně  paní  Bílkové  a  když  byl 
zcela  osamělý,  jako  člověku  který  měl  dostave- 
ní "ko  se  štěstím  a  přišel  pozdě.  Pociťoval  to  právě 
teď,  kdy  zmužněl  a  zvážněl,  kdy  tolik  pracoval 
a  zápolil  a  kdy  chtěl  utíkati  znavený  a  rozrušený 
utěšit  se,  odpočinout.  Vzpomínal  na  tu,  kterou 
snad  jedinou  hluboce  miloval.  Její  obraz  krásný 
přicházel  k  němu  jako  jasná  vidina  —  viděl  její 
čarovnou  a  aristokratickou  hlavu  rusovlasou,  viděl 
její  neskonale  ušlechtilý,  zjemnělý  obličej  s  ná- 
dechem hrdé  melancholie  v  očích,  viděl  její  bujné, 
zlatem  a  sluncem  zářící  vlasy,  v  jejichž  vůni  tušil 
blaho  omamujici  a  unyle  zemdlévající.  Byla  dcerou 
vynikajícího  muže,  kterého  přílišná  ctižádost  a 
zálety  ženiny  učinily  nešťastným,  nevrlým,  posup- 
ným.  Krásná,  plavá,  bledá,  štíhlá  dcera  provázela 
stále  podrážděného,  předčasné  sestárlého  otce 
a  její  zjev  smutný  a  nádherný  —  neboť  nikdo 
z  mladých  dam  pražských  neznal  jako  ona  strojiti 
se  s  nejvybranější  elegancí  a  distingovaností  — 
volal  stejně  po  obdivu  a  po  soucitu.  Voldan  ji 
miloval.  Byl  ještě  velmi  mlád.  Z  povrchního  styku 
ve  společnosti,  kde  se  okazovala  velmi  zřídka, 
poznal,  že  jako  svou  aristokratickou  a  poetickou 
krásou  převyšuje  celé  své  okolí  dámské,  že  i  též 
svým  duchem  a  vzděláním  zastiňovala  titěrnou, 
pensionátovou,  zevně  křiklavě  nabarvenou  inteli- 
genci mnohých  dam,  jako  slunce  zastiňuje  pestré 
a  čmoudící  lampióny.  Pamatoval  na  krátkou  chvíli 
rozmluvy,  kdy  ona,  ještě  dítě,  šestnáctiletá,  mlu- 
vila s  ním  s  takovým  roztomilým  a  naivním  zá- 
[lalem  o  románech  George  Eliotové  a  Gončarova. 
Nemohl  se  k  ní  nikdy  přiblížiti.  Cestovala  mnoho 
se  svým  otcem  a  v  Praze  žila  v  ústraní.  Trpěla 
velice  sprostou  klevetivostí  pronásledující  i  ji  za 
život  její  matky.  A  náhle  se  vdala.  Měla  mnoho 
nápadníků.  Vyvolila  si  mladého,  dosti  elegantního 
a  skromného  hocha  z  bohaté  rodiny.  Voldan 
tehdy  celý  den  procivěl,  nevěděl,  zdali  se  nudí, 
nebo  zdali  je  mu  zoufale,  a  noc  prohýřil  s  ně- 
kolika přátely  při  sektu.  Potkával  ji  zřídka  na 
ulici,  v  divadle.  Její  krása,  nyní  ještě  nádhernější, 


jakoby  v  ní  ožily  nové  barvy  a  vzplanuly  nové 
paprsky,  udeřila  jej  vždy  oslnivě  v  oči,  úder  ten 
pocítil  i  v  srdci  křečovitě  sevřeném  Jaká  by  to 
byla  žena  pro  muže  slavného,  geniálního,  ctižádo- 
stivého —  myslil  si  —  jedna  z  těch  bohyň,  jimž 
vyvolení  a  velcí  kladou  své  životy  pod  nohy  jako 
piedestal ..  Žije  obskurně,  tiše  —  a  snad  šťastně    .. 

Tato  vzpomínka  lásky  nikdy  nevyjádřené,  a 
na  vždy  ztracené  byla  ryzím  a  neposkvrněným 
drahokamem  v  jeho  relikviáři  lásky,  kde  bylo 
mnoho  cetek  a  falešných  skvostů. 

Tehdy  jej  štěstí  minulo.  Ale  trochu  resignace 
filosoíícké,  které  učil  jej  jeho  otec,  ctitel  fran- 
couzských filosofů  18.  století  a  mnoho  horečné 
podnikavosti,  bojovné  touhy  ctižádostivce,  pomá 
halo  mu  podceňovati  význam  t.  zv.  štěstí  pro 
život  lidský  Štěstí?  Připomínal  si  vždy  slova 
Chart  fořtova,  jednoho  ze  zamilovaných  autorů 
otcových!  »Le  bonheur  n'est  pas  chose  aisée; 
il  est  trés  difficile  de  le  trouver  en  nous,  et  im- 
possible  de  le  trouver  ailleurs.«  Vykládal  si 
ostatně  dosti  lehce  naučení  filosofa,  hledal  štěstí 
v  sobě  jen  uskutečňováním  svých  sobeckých 
zájmů  a  své  touhy  proniknouti  k  velikému  cíli 
života. 

Otec  Voldanův,  před  lety  zesnulý,  byl  ori- 
ginelní,  velmi  učený  a  zkušený  muž.  Dosáhl  vysoké 
hodnosti  úřednické  a  vedl  se  svou  ženou  a  se 
svým  jediným  synem  odloučený  život  ve  starém 
domě,  uprostřed  zahrad  ostrova  Kampy  u  Vlta- 
vina  ramene  Certovky.  Omšelý,  jednopatrový, 
barokní  dům  byl  po  dvě,  tři  pokolení  majetkem 
Voldanů. 

Starý  dvorní  rada  Voldan  vychoval  svého 
syna  vážně,  ale  nepedanticky.  Sledoval  určitou 
methodu,  promyšlený  účel.  Chtěl  učiniti  z  Voldana 
dokonalého  muže    v  ohledu  světském,  který  při 


spojeni  vzácných  vlastností  ducha  s  úplným  ovlá- 
dáním umění  a  vědy  života  i  společnosti,  mohl 
by  se  státi  jedním  z  těch,  kteří  si  svět  i  spo- 
lečnost podmaňují.  Otec  Voldanův  byl  vlastencem, 
sentimentálním  i  skeptickým,  jako  byli  mnozí 
mnži  jeho  doby  a  jeho  stavu.  Jedině  přátelství 
k  Palackému,  Havlíčkovi,  Riegrovi,  jichž  idee 
i  povahy  jej  ovládaly  úplně,  zmirňovalo  skepti- 
cismus bývalého  byrokrata  a  čtenáře  předrevo- 
lučních  filosofů  francouzských,  zoufajícího  nad 
tragikou  malého  národa.  »Jedině  naše  štěstí  je, 
že  tak  silným,  sukovitým  kořenem  tak  hluboce 
vězíme  v  historických  tradicích  —  ani  doba  jose- 
fínská nedovedla  přetnouti  tento  kořen  jinak 
bychom  byli  ztraceni,*  říkával  cele  zanícený  pro 
tyto  tradice  a  při  tom  velice  předpojatý  k  ro- 
mantice českého  politického  života.  Utkvěl  na 
programu  a  zásadách  svých  starých  přátel,  ač 
nebyl  konservativním  a  zejména  ve  věcech  ná- 
boženských byl  zcela  netečný.  Život  pak,  jak  se 
vyvíjel,  hlučný,  demokratický,  táborový,  lekal  jej 
svou  hluchou  frázovitostí.  »Ne  talenty,  řečníky, 
advokáty  a  profesory  —  ale  karaktery  potřebu- 
jeme,* opakoval  svéiriu  synovi,  s  nímž  velmi  záhy 
počal  hovořiti  o  otázkách  veřejného  života,  jemuž 
popřával  od  dětství  úplnou  volnost  lektury.  Roz- 
paloval obraznost  mladého  hocha  příklady  slav- 
ných mužů,  krásně  vyplněných  životů.  Ideálem 
starého  pána  byli  oni  mulové  povzneseného  ducha 
a  ušlechtilé  ctižádosti,  kteří  věnovali  své  síly  a 
svou  práci  národu  svému  a  jen  proto  snažili  se 
co  nejvíce  vyniknouti,  učiniti  co  největší  kariéru, 
aby  mohli  co  nejvíce  prospěti.  Tanuli  mu  na  mysli 
oni  řečníci  a  parlamentníci  angličtí,  kteří  dle  slov 
Lanfreyových  byli  skutečnou  personifikací  ducha 
politického,  kteří  jako  Fox,  Pitt,  Chathram,  Burke, 
Sheridan,  Grey,  byli  velikány  v  politickém  světě 
marnivých  a  sobeckých  ambicí  a  hrabivých  kariér. 

Polirač 


FEUILLETON. 

Kristián  V.  Liška;  LETNÍ  VEČER. 

Pani  Amatušce  Koblicové. 

Ona  měla  hnědé  oči,  které  tlumočily  .stálé  stavy 
vnitřního  dramatu.  Bledé  tváře  a  dlouhé,  dlouhé  Crane- 
ovské  tělo,  v  jehož  záliybcch  bloudil  onen  mladý  muž, 
černých  očí,  bledý,  nemocný. 

Bylo  to.  jakoby  princ  a  princezna  ve  dnech  Svělla 
vycházeli  daleko  do  setmělých  krajin,  bloudili  tam  celé 
dny  a  noci  a  vraceli  se  bohatší,  vice  zzehnuti  tím,  co  jí 
leželo  v  očích,  hluboko  pod  vědomím   jejího  intellcklu 

A  pak  ve  dnech  spjetí  docházeli  ke  své  malé  villc 
na  pobřeží  moře. 

Tam  snili.  Sami.  Hýřili  v  sobě.  Nikdo  na  celé  zemi 
o  nich  nevěděl. 


Neboť  snili  o  svém  zakletém  království. 

Snili,  snili,  dlouze  snili. 

Tisíce  snů  se  jim  řítilo  z  očí,  nevyjádřených,  jen 
divně  tušených,  hlubokých  dějů  a  zpěvy  žen,  táhlé,  táhlé 
o  konci,  konci. 

Již  zde  byli  třetí  lélo. 

Vždy  vycházeli  do  krajin  a  po  nocech  a  dnech  se  vra- 
celi bohatší,  tišší,  oba  bolestnější,  v  sebe  ponoření. 

Usedali  za  velký  svůj  stůl  jako  v  pohádce  a  dívali 
se  zase  dlouho,  nesmírně  dlouho,  pohádkově  a  životně' 
konečně  v  sebe,  do  očí  a  viděli  se  jinak,  ztýrané,  vy- 
třeštěně, jen  představy  sebe  v  jistých  drázdivých  chvílích. 

A  ona  řekla  náhle:  »Ty  mne  miluješ.* 

On  ale  dlouho  seděl  a  viděl  ji  takovou,  jako  nikdy 
ji  neviděl  a  snad  neuvidí.  Bylo  lo  nesmírné  bratrské 
tisknutí  dvou  duší,  bledých,  chorobně  žijících,  které  asi 
samy,  samy,  samy  odejdou  a  iifkdo  nebude  plakat. 


Nebude  nikdo  Jen  oni  sami,  sami,  sami  přijdou 
k  moři  jednoho  dne,  budou  se  modlili  své  nejvyšší  pisné, 
kterti  budou  koncem,  koncem  smutným,  liživým  koncem 

ZPARNASSU  ITALSKÉHO:  GIOVANNI 
PASCOLI. 

Pochopitelná  touha  současných  literatur  po  nových 
>světlech«,  nyni  zvláště  vzácných,  prozrazuje  se  časlo 
horlivými,  leč  na  prázdno  vyznivajuimi  pokusy  »objc- 
viti<  někoho.  —  U  Němců  malomocně  stěžuji  si  na  puti- 
nikavé  pátrání  kritiky,  která  hledá  .  .  .  Es  herrscht  ein 
formlicher  Entdeckerwahnsinn  —  definuje  (irossmann 
v  »Zukunft«.  —  V  Itálii  toužebně  očekávají  v  nynějším 
jejich  stavu  pohromy  na  všech  polích  lidského  snažení 
nějakého  druhého  Alighieriho,  představitele  individuality 
národní,  hlasatele  »frugifi-rae  Italiae«,  věštce  lepších  časti. 
Nějakého  takového  genia  pokusiti  se  okázati  světu, 
objeviti  plodně  prospívající  talent,  bývá  ovšem  mnohdy 
zásluhou  záhadně  záslužnou,  ale  i  odaři-li  se  našemu  tu- 
šení, pak  jest  hrdou  radostí  hlasití  se  k  tomu.  Proto 
nelze  se  diviti,  že  co  se  tkne  Pascoliho  hlásí  se  kompetent- 
ními tři  strany,  které  ukázaly  na  jeho  poetickou  cenu, 
na  nové  a  zářící  lumen  Parnassu  italského  Hrvatský 
kritik,  znamenitý  znalec  italské  literatury,  dr.  Jakša 
Cedomil  v  >Zivotě<  píše,  že  vytknul  již  dříve  prvenství 
Pascoliho,  než  tak  učinil  E.  de  Vogiié,  který  maje  v  těchto 
věcech  šťastnou  ruku  ukázal  Francii  v  »Lc  román  russc« 
na  ruské  romanopisce,  později  na  ďAnnunzia,  konečně 
i  na  Pascoliho. 

Hlavní  ovšem  zásluhu  o  poetu  mají  časopis  »Vita 
Nuova«  a  jeho  dědic  >Marzocco«,  kolem  něhož  r  I806 
skupili  se  mladí  literáti,  jichž  jména  nyni  mají  dobrý 
zvuk:  Corradini  a  Ojetti  (nvní  oba  žurnalisté),  Orvieto 
(básník  a  redaktor  »Marz.«),  Zuccoli  a  Pascoli,  který  ob- 
jeviv  se  nepozorován  zprvu  a  skrovně,  vstupuje  na  první 
místo  mezi  protagonisty  básnické  družiny  italské,  vítán 
jsa  ode  všech.  A  tak  nemoha  v  počátcích  svých  sehnati 
nakladatele,  vydal  nvní  první  knihu  svoji  »Myricac«  ji-. 
v  pátém  vydání  a  iPoemcttii  v  druhém. 

Děkuje  jenom  síle  svého  slova  kouzelného  za  úspěchy, 
jeho  poe.íie  má  na  sobě  pečeť  prostého  a  přirozeného 
díla.  Poeta  nascitir:  příroda  dala  světu  básníka,  —  vý- 
chova životim  a  změny  jeho  nám  ho  odhalily.  Podivu- 
hodným způsobem  zračí  se  běh  života  v  jeho  pracích. 
Otec  jeho  byl  zavražděn,  rodina  rozptýlena:  byl  tedy 
těžce  zkoušen,  zná  trpkost  osudu.  —  S  jiné  strany  — 
hleďte  na  klam  předsudku  zvráceného  —  zjevuje  se  v  osobě 
jeho  učenec,  který  (jako  na  vzdor  všem  pevně  přesvěd- 
čeným o  nemotornosti,  která  prý  jest  údělem  pěstěni 
klassicismu)  honosí  se  verši,  z  nichž  dýchá  neporušená 
vůně  vřesu  a  mateřídoušky,  z  jehož  vědeckých  pojednáni 
vysvítá  hluboké  pochopení  života  .  .  Pascoli  jest  totiž 
universitní  professor  v  Messině,  maje  odbor  latinské 
literatury  —  Proto  učiním-li  zmínku  i  o  jeho  práci 
jiné,  ať  přispěje  to,  by  jeho  profil  jako  básníka  člověka 
nejlépe  se  uhladil. 

Pascoli  je  básník  původní,  jenž  dílu  svému  i  v  ne- 
patrných drobnůstkách  vtiskuje  svoji  stopu.  Obě  jeho 
knihy,  třebas  že  nejsou  nijak  zevnějším  způsobem  opo- 
jeny, jeví  uhlazcnost  a  jednolitost.  Pointy  překvapují 
prostotou.  Okolí  dětského  srdce,  sféra  lidi  opovržených, 
chudoba  a  pomíjejicnost  věcí  pozemských  —  to  jsou 
hlavně  struny,  které  se  ozývají.  Jeho  názor  životní  mni 
pochmurný.  Klidně  ukazuje  jej  v  básni  »Hymnus  že- 
bráka* —  Žebrák  sedí  u  jezera  a  spravuje  své  hadry. 
Vlny  šplounají,  žebrák  pozoruje  uchem  své  jehly  západ 
slunce;  niť  se  mu  trhá,  smráká  se.  On,  psy  tolikrát  štvaný, 
rozjímá    o    losu    lidském:   Tobě   chvála  budiž,   Fortuno! 

Však  nevděčným  nejsem: 

chválu  Ti  vzdávám  za  to,  co  jsem  neměl 

a  co  neopouštím. 


Krásná  jsou  líčení  vcnkov-ských  ovzduší  za  jitra  a 
večer.  —  Nad  údolím  je  soumrak.  l'o  hrbolatě  ccslč 
vez,ou  mrtvého  syna  vojáka  matce  dulú  do  vesničky. 
Snivá  radost,  dech  zralé  úrody,  žlutý  odlesk  klasů  chvěje 
se  údolím:  jenom  nade  vším  tři  zvony  zní  —  — 
La  sera  ě  dolce:  sole  nella  valíc 
suonano  a  morto  quelle  trc  campanc. 
To  skrovná  částka  z  palety  básníkovy.  —  Dále 
hlavné  —  jak  svrchu  byla  učiněna  zmínka  —  živel  dětský 
poutá  básníka  nadm  ru  I  to  je  důkaz  o  bohaté  hřivně 
jeho.  A  Pascoli,  jenž  přemítá  o  záhadách  své  doby  ncj- 
diiležitějších,  obrací  se  k  dětské  mysli,  otevřené  k  po- 
zorování a  k  obdivu  upřímnému,  ukazuje  takto  k  příbuz- 
nosti, kterou  má  duševní  svět  děcka  s  oním.  který  před- 
vádí umění,  lu  jest  rovněž  pravý  úděl  básníka,  jenž  na- 
slouchaje pozorně,  opětuje  hlasem  dojmutým  hlas  děcka, 
jež  se  v  něm  probouzí.  Provázeje  v  svojí  anthologii  »Sul 
liinitare«  čtenáře  malého  řadami  mužů  světa  heroického. 
římského  atd.,  praví  takto  básnicky:  -Připrav  srdce  na 
nestálosti:  přijdou.  Připomeň  si,  že  jest  možno  a  že  jest 
nutno  býti  heroy  i  bez  potýkání  se,  majíce  jeden  proti 
druhému  kopí  zasazené  pevně !«  —  Konečně  ukazuje  se 
jeho  básnická  hodnota  a  vzlet  ve  dvou  knihách  —  »Mi- 
nerva  oscura«  a  -Sotto  il  velame  del  [  oéma  sacro«  — _ 
jimiž  snaží  se  objasniti  a  vysvětliti  tolik  spornou  morální 
konstrukci  básně  Dantcovy  a  kde  na  mnohých  místech 
jest  něžnější  než  v  »Myricae« 

Odpůrců  se  proti  Pascolimu  nehlásí;  jinak  v  tě  věci 
jest  u  druhého  protagonisty  literárního  v  Itálii:  u  d'Aii- 
nunzia.  Možná,  že  hlavni  díl  na  tom  má  závist  těch,  kteří 
mu  závidí  světové  jeho  jméno.  Toho  u  Pascoliho  není. 
Neboť  není  překládán.  Rythinus,  rým  a  odstín  slova  jsou 
překážkou,  která  zvětší  části  nedá  se  nahraditi.  Naji.sto: 
těmito  věru  věcmi  stává  se  jeho  slovo  poutavé,  tim  do- 
vede vás  nadchnouti  pro  svou  touhu  a  žalost,  rozviji 
před  vámi  obraz  života  na  poli,  těžení  úrody  a  prací 
polních,  tím  obklopí  vás  náladou  venkovské  prostoty, 
tlumočí  vám  řeči  přírody,  tak  nalézáte  zadostiučinění 
v  krásné  a  přísně  bezvadné  stavbě  verše,  —  jste  nasy- 
ceni nejčistšími  zvuky  poesie  a  filosofie.  — 

A  tak  konečně  zjevil  se  netrpělivým  opět  básník, 
jenž  jest  hoden  po  Leopardim  a  Manzonim  zahájiti  novou 
éru  -  Rinascirňento  —  znovuzrození  italské  poesie.  — 
Proto  k  obdivu,  který  vzbuzují  v  celé  Itálii  jeho  verše, 
připojuje  se  pocit  vděčnosti. 

^Pokračujte  tcdy,«  —  volá  k  němu  Th.  Neal  -- 
.drahý  Pascoli,  v  svojí  písni.  Jest  ještě,  chci  doufati,  vzdá- 
lena konce.  Ve  Vás  naše  Romagna  němá  až  do  včerejška 
a  rozčleněná  nalezla  konečně  svého  věštce,  muže  slov 
významných,  jež  nám  podávají  přiléhavé  vyjádření  celého 
kmene.  Pějte  tedy,  pějte  stále,  pokud  vnitřní  hlas  Vás 
pobádá  a  připojujte  k  svým  básním  nové  noty  ještě  a 
možno-li  krásnější  a  zvučnější  a  ověnčete  se  —  _s  vůli 
Melpomeny  —  věncem  barev  a  vůní  nejlahodnějších  a 
nejvzácnějších,   jež    kdy  věnčily   čelo   básníka   v  Italii!« 

Tedy  —  Poeta  laureatus!  -  K.  Bačkovský. 

ÚVODEM  DO  OPERNÍHO  REFERÁTU. 

Čtvrt  léta  minulo,  co  snovou  správou  divadla  do- 
stalo se  opeře  naší  nové  viditelné  hlavy  řídící. Co  v  krátké 
době  této  se  dalo,  pohybovalo  se  ve  stadiu  pouhé  re- 
cepce a  nemohlo  býti  ještě  nijakým  obrazem,  jak  chcf 
(.pery  Karel  Kovařovic  osvědčí  se  jednak  jako  or- 
ganisátor repertoiru,  jednak  jako  výkonný  umělec  v  kva- 
litních výsledcích  jeho  studia.  Vstoupilť  na  půdu  dosud 
jemu  dalekou  jako  homo  novus,  nad  nějž  lepšího  kan- 
didáta nebylo  pro  ni  v  řadách  hudebníků  našich,  a  jako 
takový  přirozeně  musil  se  přenášeti  silnou  vůlí  přes 
překážky,  žádnému  dirigentu  v  počátcích  karricry  ne- 
us|)ořené.  Veřejnost  s  malou  poměrně  trpělivostí  pohlí- 
žela na  proces,  jímž  chef  opery  vpravoval   se  do  úřadu 


svého.  Možno,  že  i  kus  nespravedlivosti  spáchán  byi  na 
něm  dokonce,  když  vytýkáno  mu  bylo,  že  příliš  zilK  u- 
havě  osvojuje  si  podstatné  články  repcrtoiru  přejatého 
a  o  nové  nerozšiřovaného,  uváži-li  se,  oč  pomaleji  hý- 
čkáni tenoři  a  dramatické  primadonny  rozmnožovali  kon- 
tingent své  působnosti,  když  ke  dvéma  nastudovaným 
partiím  po  dlouhých  přestávkách  přidávali  třetí  a  čtvrtou, 
při  čemž  nikde  nebyla  jim  odepírána  vyčkávací  shoví- 
vavost! A  věru,  opanovat  partituru  komplikovaného  díla 
operního  a  reprodukovat  ji  způsobem  uměleckým  je 
úlohou  obtížnou,  tak  obtížnou  že  jen  nepatrné  procento 
posluchačstva  je  s  to,  aby  ocenilo  duševní  práci  tuto 
v  celém  jejím  významu. 

Pro  příští  dny  projektována  je  první  novinka  leti.'šní 
saisony,  Fibichův  »Pád  Arkuna«.  Důležitý  obrat  nastane 
v  hledisku,  s  néhož  posuzována  byla  dosavadní  činnost 
Kovařovicova.  Přes  veřejnost  postaveno  bude  dílo,  které 
připravováno  bylo  od  samých  počátků,  od  první  zkoušky 
korrepetiční  až  k  úplnému  jeho  upraveni  ensemblů  a 
k  odevzdáni  životu  na  jevišti,  pod  výhradnou  kontrolou 
a  tím  na  účet  plné  zodpovědnosti  nového  chefa  opery. 
Vše,  co  před  tím  pod  jeho  rukou  znělo  v  prostorách 
Národního  divadla,  odkázáno  bylo  na  předělávku  utkvě- 
lých zvyklostí  a  zlozvyků,  jež  ostatně  i  bez  těchto  no- 
vými názory  dirigentskými  byla  by  bývala  nutně  pod- 
míněna. Za  těch  okolnosti  repertoire  nemohl  býti  obo- 
hacován číselně.  Musil  naopak  být  zrcadlovým  obrazem 
výběru  her,  jenž  vyznačoval  činnost  staré  správy  v  stejném 
období  tříraěsíčném  před  jejím  odchodem.  Avšak  jakost 
provedení  oper  jím  dosud  řízených  dala  nám  nahlédnouti 
v  jeho  nitro  jako  umělce  výkonného  a  vytušiti  cesty, 
jakými  bráti  se  bude  vedení  zpěvohry  naší  v  dobách 
příštích. 

Kovařovic  je  dirigent  veliké  intelligence  i  velikého 
vzdělání  a  ustálená  povaha  umělecká,  v  niž  rozumová 
rozvaha  nabývá  rozhodné  převahy  nad  silou  přirozeného 
temperamentu.  Takto  jsa  vyzbrojen,  nemá  věru  úlohu 
těžkou,  chce-Ii  učiniti  lepším,  co  přejal  z  rukou  svého 
předchůdce.  Jeho  snaha  soustředěna  byla  až  dosud  na 
potlačení  nemírnosti,  výbušností  v  orchestru,  aby  souhra 
v  celkovém  souzvuku  nabyla  větší  jemnosti  třeba  za  oběť 
smyslného  lesku.  Snad  ve  směru  tom  zabíhá  druhdy  až 
příliš  daleko,  vystříhá-li  se  používání  nejkrajnějších  nu- 
ancí síly  z  obavy  před  možnou  hrubozrností  zvuku,  a  sám 
po  delší  praxi  snad  vycítí,  že  vědomé  zříkání  se  kterého- 
koli stupně  dynamiky  má  v  zápětí  úbytě  důležitého  pro- 
středku k  dosažení  nutného  kontrastu.  Prozatím  plyne 
z  toho  patrná  výhoda,  že  jeviště  za  přidušeného  zvuku 
orchestru  nemusí  se  příliš  napínati,  aby  bylo  slyšitelným, 
čímž  dány  jsou  podmínky  k  pěstění  ušlechtilého  způsobu 
zpěvu. 

Odvrátíme-li  se  od  technických  stránek  jeho  výkonů 
k  ideovým,  shledáme,  že  se  dostala  kritika  někdy  do  roz- 
poru s  jeho  pojímáním,  hlavně  co  do  temp  mu  činíc 
výtky  přílišné  jich  vleklosti.  Tam,  kde  se  mu  otevírá 
volné  pole,  tradici  před  tím  nee.xistovavší  teprve  tvořit, 
jako  v  operách  Smetanových,  ochotně  podrobujeme  se 
jeho  novostem  a  rádi  je  přijímáme  za  své  Nebude  však 
třeba,  aby  vždy  a  všude  kráčel  jen  za  svým  instinktem. 
Hlavně  u  Wagnera,  kde  udržuje  se  authentická  tradice, 
bude  přímo  nutno  nui  jí  se  podvoliti  a  ji  respektovali 
Novinek  cenných  nen.;kape  mnoho  do  klina  dnešní  operní 
správě,  která  nemá  dluhů  vůči  světové  litcratuři  ,  jaké 
rausila  spláceti  stará  po  otevření  Národního  divadla.  Dle 


povahy  věci  tedy  činnost  naší  opery  budě  spíše  renais- 
sanční  a  v  té  působit  vedle  panující  trad  ce  je  již  po- 
vážlivo,  proti  tradici  pak  přímo  nebezpečno.  Zde  při- 
cházíme k  nevyjasněnému  dosud  u  nás  poměru  umělce 
ku  kritikovi.  Oba  -  dovedou-li  vykázali  se  řádnou  schop- 
nosti k  své  věci  —  jsou  si  příbuzní  vlohou  uměleckého 
cítění  tam,  a  uměleckého  spolucítění  zde.  Kritik  —  v  ide- 
álním stupni  kvalifikace  —  jen  jedinou  vlastností  stoji 
níže  umělce:  že  nedovede  jako  on  umění  provozovat, 
ať  již  tvořivě  nebo  výkonně.  Má-li  však  umělec  právo 
svému  individuálnímu  cítění  dopřávati  v  oboru  svém 
průchodu,  má  o  nic  méně  práva  také  kritik  tak  činiti, 
vydávaje  soud  svůj  o  něm.  Oba  představují  dva  na  sobě 
nezávislé  tábory.  Není  iřeba,  aby  umělec  byl  kritikou 
zvrácen  ve  svém  přesvědčení  —  při  různosti  odlišných 
několika  hlasů  kritických  není  to  obyčejně  ani  možno  — 
ale  není  také  přípustno,  aby  v  případném  odporu  shle- 
dával ihned  válečný  tah  proti  sobě,  aneb  hnlopyšné 
udílení  rady.  Jen  se  čtenářem  a  s  nikým  jiným  se  ne 
sdílí  pisatel  o  věcech  uměleckých  jakožto  o  předmětu, 
při  čemž  mu  musí  býti  zcela  lhostejno,  podkládají-li  se 
pravdomluvným  výrokům  jeho  vedlejší  úmysly;  působiti 
provozovatelům  umění  radost  pochlebnou  nebo  zlost 
vytýkavou  tendencí  proneseného  úsudku.  Vše  to  musíme 
si  tu  uvědomiti,  chceme-li  s  důrazem  vytknouti,  že  na 
rozdíl  k  dřívějšku  stojíme  proti  uměleckému  vedení  naší 
opery  a  že  nám  bude  proto  k  větší  radosti  diskutovati, 
co  a  jak  se  děje,  než  kázati,  co  a  jak  by  býti  mělo. 

-:-KA. 

LITERATURA. 

Gustav  Lanson:  Dějiny  novodobé  litera- 
tury francouzské.  Dva  díly.  Přeložil  prof.  Oldřich 
Sýkora.  Nákladem  Jana  Laichtera. 

Překladem  knihy  Lansonovy  je  naší  literatuře  dobře 
poslouženo.  Lanson  znamenitě  naznačil  hlavní  rysy  vý- 
voje moderní  literatury,  okázal  cesty,  kudy  se  ubíral  duch 
a  kllltura  francouzská  od  Fontenella  až  k  Julcs  Lemai- 
trovi,  zobrazil  největší  a  nejrázovitější  hlavy  literární. 
Dokazuje  všude  vzácnou  lehkost  ducha  obzírajícího 
všechny  širé  lány  kulturního  života,  jasně  pozorujícího 
a  též  jasné  a  lehce  se  vyjadřujícího,  l.anson  napsal  velmi 
důkladné  a  obsažné  dílo  literárně  historické  slohem 
velmi  zábavným  a  elegantním;  tak  dovedou  ovládati  nej- 
vážnější sujety  jen  francouzští  kritikové  a  historikové, 
tato  krásná  tradice  výmluvného  a  duchaplného  slohu  je 
dědictvím  francouzských  řečníků  a  filosofů  18.  století, 
po  nichž  v  ní  pokračovali  všichni  moderní  od  Villemaina, 
Saint-Beuva,  Tainea,  Renana  až  k  Anatolovi  France. 
Autor  v  předmluvě  uvádí,  že  chce,  aby  jeho  kniha  byla 
oporou  při  studiu  li'eratury.  Je  skutečně  výtečným  vůd- 
cem, osvětlujícím  celé  epochy  literární  a  probouzejícím 
chuť  přímého  poznáni  mnohých  autorů,  jež  Lanson  mi- 
strně charakteri5uje  První  díl  je  věnován  století  osm- 
náctému, druhý  díl  století  našemu.  Každá  doba  je  dů- 
kladně vylíčena,  vedle  velikých  a  vůdčích  geniů  stručně 
zaznamenáni  epigoni,  méně  významní  jsou  vůbec  vyne- 
cháni. Podobným  způsobem,  ač  ještě  v  monumentálněj- 
ších  a  sumárnějších  liniích  Taine  napsal  svou  velkolepou 
iHistorii  anglické  literatury.*  Lanson  čte  se  jako  pří- 
jemný conférencier  a  causerista,  který  poučuje  velmi 
zábavným  a  důvěrným  tónem  Pečlivé  bibliografické  a 
biografické  poznámky  provázejí  knihu  a  ukazují  prameny 
bližších  informací.  Moderní  literatura  francouzská  je  vy- 
líčena velmi  zajímavě  až  do  r.  1894.  —  a.  — 


PřCílpl; 

íci  se  pro  Prahu:  na  čtvrt  léta  z\.  1-20  (K  2-40),  na  p61  léta  z].  2-40  (K  4S0), 

na  celý  rok  zl.  480  (K  0-60).  PoStou:  na  čtvrt  léta  zl.  1-25 

na  půl  teta  z].  2-50  (K  5-—),  na  celý  rok  5  zl.  (K  10—).  —  Sešitové   vydáni 

itu  20  kr.  (40  hal.)   —    Patisk  pfivodnich   práci   se  vyhrazuje.   —    Dopisy  adininisti 

raci    »Luiníra«  buďtež   adresovány;    Časopis  "Lurnir*,  Praha, 

Karlovo  namésti  č.  34.  —  Listy  přijímáme  jen  frankované.  —  >Lumir< 

«  vycházi  každý  pátek  (vyjma  prázdniny). 

■  Víciav  Hladík.  —  Majitel,  vydavatel  a  nakladatel  J^Ot 


Tiskem  České  grafické  společnosti  »Un 


LUMÍR 


Ročník  xxix. 


23.  I.lSTOl'AI)U  1900.        — 


*     ČÍSI. o  s 


Alfons   Breska : 


HLASY   V  BOUŘI. 


URAMA  O  1  DKJSTVI. 
Pokr 


VYSTUP   IV. 


R  y  t  íř    (vejde  v  loveckém  rou.še): 
Odpusť,  že  tak  pozdě  přicházím 
rušit  tvého  domu  sladký  mir. 

M  i  n  s  t  r  e  1 : 
Moc  královská  a  její  božská  práva, 
před  níž  se  sklání  v  zemi  každý  hrad, 
vždy  jeho  poslům  volný  přístup  dává. 
Co  žádá  král  a  jaká  tvoje  zpráva, 
již  přinášíš  —  ? 

Rytíř: 

Mé  srdce  tone  v  žale, 
když  zprávu  truchlivou  mám  dáti   všem: 
na  honbě  neštěstí  dnes  stihlo  kiále 
v  tom  nehostinném  hvozdě  hlubokém, 
jej  raněného  přivádějí  sem. 

(Blanciflora  vzkřikne.) 

Minstrel: 
Co  se  stalo,  vypravuj. 

Rytíř: 
Vyjeli  jsme  na  hon  z  rána 
s  prvním  slunce  paprskem 
v  tento  nehostinný  hvozd, 
jenž  se  vzbouzel   udiveně 
nedočkavých  smeček  vytím, 
bujných  ořů  dusotem ; 
dvacet  zlatých  surem  hřmělo, 
zvuk  jich  lesem   burácel, 
vichřil  korunami  stromů, 
jako  hrom  se  tratil  v  dáli, 
kdesi  v  temné  hloubi  skal 
zanikal. 

Třeskem  rohu  vyplašena 
z  houště  hvozdu  setmělé 
uháněla  bílá  laň 


s  křižem  zlatým  na  čele 

v  pustých  roklin  tmáň. 

Nastala  teď  honba  divá 

houštinami,  skalním  srázem, 

mýtinou  a  roklinami, 

přes  vody  a  kamení. 

Víc  a  více  řídly  smečky, 

řídla  krále  družina, 

stále  zpátky  zůstávajíc, 

v  před  jen  letěl   vicíirem  král, 

svého  oře  Bruafóra 

ostruhami  pobádal, 

až  nám  zmizel  docela. 

Chvíli  bylo  z  dáli  slyšet 

praskot  fiřelámaných  větví, 

ozvuk  kopyt  dunících, 

pak  vše  opět  zvolna   tichlo. 

v  mlčení  se  ztajil  hvozd 

My  jsme  dále  jeli 

směrem,  kterým  zmizel   král   — 

zatím  soumrak  nastával, 

vichr  zdvih'  se  v  korunách, 

bouř  hrůzná   hvozdem   burácela, 

les  celý  jako  v  ohni  'tál, 

vše  hromu  huk  a  blesků  jas     - 

v  tom  tryskem  přihěh'  krále  bílý  kiJii, 

před  námi  stanul  jako  zjevení 

a  opět  odběh',  zas  se  vrátil  k  nám 

a  při  tom  stále  hlavou  otáčel  — 

znamení  zjevné,  že  nás  vésti  chtěl 

My  za  ním  dále  lesem  jeli. 

až  dojeli  jsme  v  údol  tmavý, 

po  jehož  stranách  divé  skály, 

jak  zkamenělí  obři  stály, 

tam  nalezli  jsme  v  krvi  krále 

pod  skalnatým  ležet  srázem 

s  těžkou  ranou   na  čele  —  (Ozývají  se  hlasy.) 


Minstrel: 
Slyšte  hlasy,  již  jsou  u  hradu. 

(Rytíř  a  Minstrel  odkvapi.) 

M  n  i  ch  (obrací  zrak  k  nebi) : 
Jsou  nevyzpytné  tvoje  cesty,  Bože! 

Minstrel  (venku): 
Sem,  rychle  sem,  než  schystati  dám  lože. 

VÝSTUP  V. 
(Vejdou  panošové,  rozestrou  ve  středu  síně  improviso- 
vanú  lože  z  kožešin  zvěře,  liní  přivádějí  raněného  Krále, 
jehož  čelo  oviji  bílý  obvazěk.  Oděn  je  zeleným  atlasovým 
rouchem  loveckým,  prošitým  zlatem.  S  ozdobného  širo- 
kého pasu  visí  na  řetízcích  stříbrný  roh  a  dlouhý  meč. 
Za  králem  vejdou  lovci,  panoši,  lučištnici  atd.) 

Blanciflora   (ve  stínu  sloupu   dívá  se  ve  vy- 
tržení na  krále.  Zrak  jeji  se  šiří,  pootevřené  rty  se  chvějí 
a  zrychlený  dech  prozrazuje  tlukot  jejího  srdci): 
To  tedy  on!  ten  slavný  bohatý'r 
a  nepieniožitelný  rek, 
o  jehož  činech  pěje  na  sta  lyr, 
o  němž  jsem  slýchávala  z  báchorek 
Já  myslila    že  musí  větší  být, 
že  zjevem  svým  a  krásou  všechn)'  předčí, 
že  nad  ostatní  musí  obrem  čnít, 
Itč  není  větší   —  není  příliš  větší. 
Obličej  jeho  truchlivý  a  bledý 
se  nerozjasní  plesným  úsměvem, 
vlas  nemá  zlatý  —  jeho  zrak  je  šedý, 
to  divné,  jinak  všechno  snila  jsem. 

Král: 
Kde  jsem? 

Minstrel: 
Jsi,  králi,  v  bezpečí    zde  v  hradě  mém. 

Král: 
Proč  tváříte  se  všichni  truchlivé, 
proč  tísníte  se  jako  kolem  mar, 
což  umírám  ř 

(Vzchopí  se  a  zaduje  v  roh.) 
Sem  ke  mně,  rytíři, 
a  přiveďte  mi  koně  Bruafóra, 
chci  zpátky  k  paláci ! 

Minstrel: 

O  králi,  uvaž, 
že  tobě  klidu  třeba,  odpočinku, 
zde  ziistaií  v  hradě,  až  se  uzdravíš, 
můj  hrad  ten  ovšem  nemá  lesklých  síní, 
leč  pobyt  tvůj  chýš  v  palác  promění 

Král: 
Oh,  zas  ta  bolest  temní  moje  oči 
vše  se  mnou  divoce  se  v  kole  točí 
a  všude  kolem  tma  —  či  je  to  smrt?  — 
sem  pochodeií,  sem  více  pochodní! 

Blanciflora  (vrhá  se  k  loži  krále,  jenž  leží  se 
zavřeným  zrakem): 
Vy  irpite  —  jste  příliš  nemocen  ? 

Král: 
Ach,  umírám,  zřím  kolem  smrti  stíny. 


Blanciflora: 
Tak  záhy  měl  by  pominout  můj  sen 
a  proměnit  se  v  truchle  zříceniny? 
Ne,  umřít  nesmíte,  vás  život  čeká, 
nesmírné  činy,  bájné  úkoly, 
svět  plnit  velkostí  a  slávou  reka 
a  fanfár  vítěznými  hlaholy, 
k  nejvyšším  cílům  nadšeně  se  nést 
a  hrdým  čelem  dotýkat  se  hvězd. 
Ó  vidím  příští  slávu  vašich  cest, 
po  kterých  musím  celý  život  jíti, 
sledovat  z  dáli  boj  váš  vítězný, 
kol  vaší  zlaté  příllsy  vinout  kvítí, 
jak  v  dávných  bájích  bludné  prin  ezny. 

Král  (vzpřímí  se): 
Nebeští  andělé,  ó  jaká  krása! 
Odkud  jsi  přišla,  vílo  zlatovlasá, 
jsi  skutečnost  či  zdání  klamný  zjev? 
V  mých  zmírajících  žilách  bouří  krev, 
již  prchá  bolest,  nová  naděj'  vzrůstá, 
pojď  blíže,  pojď,  bych  zlíbal  tvoje  ústa 

(Svírá  ji  v  objetí  a  libá.) 
Ó  dech  tvůj  voní  jak  bys  jedla  růže, 
jak  šťasten,  kdo  tvé  rety  líbat  může, 
své  prsty  nořit  ve  tvůj  hebký  vlas, 
jenž  vydechuje  zlatotřpytný  jas. 
Tvým  tělem,  z  něhož  cítím  teplo  vlát, 
jak  divem  taje  mojich  údů  chlad 
a  lásky  vášní  srdce   zaplane, 
ó  líbej,  iíbej   — 

M  ni  ch  (kynul přítomným, kteří  odstupují  ke  dveřím 
síně,  úzkostně  rozmlouvajíce.  Postoupí  k  loži,  vznášeje 
železný  krucifix  —  hřímavě): 

Odstup  Satane! 
(Blanciflora  vymaní  se  zděšeně  z  krále  náručí  a  prchne.) 

Král: 
Kdo  mluví  zde? 

M  nich: 
Jsem  sluha  Boží ! 

Král: 
Co  tu  chceš?! 

M  n  i  ch : 

Hodina  tvá  se  blíží, 
teď  zanech,  králi,  hříšných  starostí, 
čiň  pokání  za  viny    jež  tě  tíží, 
dej  v  srdce  skanout  Boží  milosti. 

Král   (výsměšně,!: 
A  kde  je  ten  tvůj  Bůh,  ó  rci  mi,  mnichu? 

M  n  i  ch  (vznáší  svůj  železný  krucifix  : 
Sem  pohleď,  králi  —  Krista  rány  zejí, 
za  hříchy  světa  tiše  krvácí, 
leč  zlaté  zámky  císařů  se  chvějí, 
když  jeho  vichry  burácí. 
Sem  pohleď,  králi,  Kristus  všechno  zmůže, 
on  říše  vzdorných  králů  rozmetá, 
on  jedním  pohledem  tě  zdrtit  může, 
beze  stop  zmizíš  se  světa. 


Poslední  tvoje  hodina  se   blíží, 

je  čas,  bys  za  hříchy  se  kál, 

sem  klekni,  králi,  k  posvátnému   kříži, 

toť  vládce  tvůj,  toť  králů  král. 

Král: 
U  ďábla!  mnichu,  co  mi  tvoje  modly, 
kterými  na  uzdě  je  držán   liď, 
ať  chátra  dál  se  k  tvému  kříži  modlí, 
mně  není  třeba  bohů  mit. 

M  n  i  ch  : 
Což  nezná  mezí  zavilý  tvíij  vzdor, 
že  také  s  nebem  vyhledáváš  spor, 


že  v  pýše  nesmírné  se  rouháš  Bohu, 
kol  jehož  hlavy  krouží  sluncí  sbor. 
Sem,  na  kolena,  červe,  schyl  svou  hlavu, 
jiokorně  hříšným  retem   líbej  zem, 
|)ied   Ním  jsi  roven  poslednímu  z  davu, 
kajícné  skloň  se  před   křížem. 

Král: 
Já  na  kolena?  V  prachu  klečet  mám, 
já  slavný  rek  a  mocný  světa  král.? 
Ty  zpupný  mnichu,  ztrestám  tvoji  řeč  — 

(Tasí  meč.) 
(j  blesky  boží!   Ven,  mnichu,  ven!! 
(Doráží  na  mnicha  mečem.) 


z^z>^^z>z>^^<::?z> 


Jos.  K.  Slejm.xr 


KAPLIČKA. 


/^^ělť  stařce  v  údolí  tolik  majetku,  mlýn,  hráze, 
zásoby,  co  vše  takové  náhlé  přívaly  mohly 
ohroziti  —  a  znalť  přespříliš  ty  uskoky  živlíi  na 
těchto  výšinných  pláních.  A  blízko  zajisté  je  již 
dnes  všem  těmto  věcem  —  hle,  dolů  Karaněmi, 
všemi  jejich  roklemi  podezřele  již  se  cosi  plouží 
v  nepřetržitém,  černavém  splývání.  Za  nedlouho 
již  tyto  rokle  naplněny  budou  celé  a  samy  Ká- 
raně jakoby  se  to  řítily.  V  údolí  na  ráz  potok 
vystou[)í  a  to  již  vřava  začíná  .  .  . 

Jak  bezvýznamný  a  daleky  byly  tyto  pří- 
l)ravy  srdci  starcovu  —  kdyby  zátopa  trhala  celé 
údolí,  všechen  jeho  majetek,  beze  stopy  spláchla 
jeho  mlýn,  hráze  i  splavy  a  kdyby  celý  svět  sto- 
pila, bylo  by  vše  hravým  dílem  proti  jakémusi 
pustošení,  jež  se  v  jeho  duši  dalo.   — 

Ani  ptáče  nevykmitlo  z  útrob  kterýchsi  obilin 
po  starcově  boku  —  útroby  ty  uzavřely  v  sobě 
všechen  život  .  .  .  Ani  ptáče  nevykmitlo,  ani  ko- 
bylka nezatepala,  žádné  známé  vyplynutí  života 
se  neozvalo.  Jen  někdy  povstaly  takové  těžké, 
vržené  údery  neznámého  vzniku.  A  vše  tak  po- 
chmurně zapadalo  vůkol,  ztrácelo  se  v  mračných 
závojích.  Závoje  ty  tajemně  se  zastíraly  a  zase 
odestřely  se  náhle  —  a  tu  jakési  nestvůrné  černé 
hřbety  prokladly  se  dálí  a  jakési  černé  skvrny 
a  černé  zapadlé  zříceniny.  Lesy  se  to  snad  pro- 
jmuly  ze  živelní  změti  a  třebas  zcela  na  blízku, 
na  obzoru  tak  málo  dalekém.  Ale  vše  vyznačo- 
valo se  v  bludných  dálích,  všechny  obzory  byly 
pohlcené,  ponuré  vzdálené.  A  zase  s  pole  na  pole 
nebylo  viděti.  A  jakoby  se  spělo  oblastmi  tajem- 
ného zvíření  v  nejistotách  a  záhadách,  potácivě 
od  kroku  ke  kroku.  A  každou  pídí  srdce  v  ústrachu 
se  ptá.  co  vše  ztajuje  toto  neobsáhlé  vzbouření 
živelné  a  jaké  cíle  všemu  připravuje  —   — 

Posléz  rovina  dobře  zdělaná  začala  nápadně 
divočeti.  Ležely  dlouholeté  pusté  úhory,  uprostřed 


nichž  značily  se  ohromné  hromady  netvorné,  ze 
zvíření  deště  vystupující,  a  za  nimi  stály  celé 
houště  rokytí.  Všude  bylo  plno  kamení.  A  co 
mezitím  vzděláno  bylo,  bylo  již  vzděláno  nedbale, 
jako  z  donucení  či  mimoděk,  vše  zarostlé  ostružím, 
pýrem  .  .  . 

Tady  říkalo  se  to  na  krchovcích. 

Hromady  ony  —  kamení  to  z  vůkolních  rolí 
při  obdělávání  za  celé  doby  naskládaného  — 
měly  zd.iní  jakýchsi  tajemných  výsp,  z  neodvrat- 
ného osobivého  určení  sem  se  uchýlivších.  Jakoby 
to  byla  místa  něco  ukrývající,  záhadně  oživená. 
Tak  podivně  vzdýmalo  se  to  černé  jejich  kamení, 
s  útrobami  neproniknutelnými,  uzavřenými  všemu 
pátrání,  v  něž  jakoby  věky  byly  spjaty  i  celé 
osudy  a  nástrahy  této  země.  A  jakoby  vzdýmala 
se  těžká,  černá  zeleň  vůkol  zdivočile  vyplývající, 
bojující  s  mrtvou  hmotou,  prodírající  se  kamením, 
urputně  domáhající  se  svých  stanovišť.  Celé  houště 
lískoví,  hloží,  střemchoví  i  divokých  kalin  tady 
vzrůsta!y.  Proudy  dešťové,  jimiž  vše  objato  se 
zdálo,  dodávaly  jim  povahy  ještě  temnější,  ne- 
proniknutelnější, obávanější.  Vše  tady  číhat  se 
zdálo,  choulilo  se  pochmurně.  A  upjatě  hledělo 
v  ustrnulé  nehybnosti,  před  niž  mimoděk  se  bylo 
uchýliti  zrakům  sem  zabloudilým  i  uchýliti  se 
daleko  a  spěšně.  Ohromivé,  temné  očekávání 
tu  nevýslovně  zbázní  každé  srdce  ....  Kdož 
ví,  co  se  tu  nachází.  Kdož  ví,  co  odtud  vzejde. 
Co  tu  vzejde  lidské  bytosti  v  samotě,  jež  jakoby 
se  hluše  propadala,  nemajíc  zdání  známého 
života  a  tak  vzdálena  byla  každé  útěšnosti.  Co 
tu  vzejde  za  toho  dalekého,  šerého,  těžce  na- 
léhajícího ticha,  jež  jakoby  bylo  ovláčeno  ustr- 
nulostí  mystiky,  za  onoho  pustě  sem  vnoře- 
ného hlaholu  deště,  jenž  jakoby  sám  stával  se 
tichem,  tichem  mračným,  zoufalým,  v  němž  vše 
pomíjejicně  zacházelo.  Tady  zatajíš  svůj  dech,  rty 


se  ti  zaclivívají.  Tady  jakoby  od  tebe  odvanulo 
cosi  dosavadního,  milého  a  výhodnéiio.  A  jaiíoby 
pohledalo  na  tě  oko,  jež  postřehlo  již  záhady 
věčnosti.  Bezmezná  tíseň  nepokoje  a  omračných 
tuch  sevře  duši.  Tady  zhostí  se  pomysly  lidské 
svých  všedních  ponětí  a  kajícně  odkládají  tu 
pusté  plány  života.  Tady  modlí  se  beze  slov 
modlitby,  ale  v  celých  záchvěvech  srdce,  jež  vy- 
chvacuje se  ze  sebe  v  úžasu  a  nepochopení.  Vše 
jiné  je  tady,  než  v  dosavadním  všem  pobytu  ži- 
vota a  tady  obchází  duši  mráz  mystiky  .  .  .  Nikdo 
nezdá  se  ani  vnikat  do  těchto  houštin,  jež  vzrů- 
stají v  původní,  vítězící,  nevyčerpatelné  přesile, 
Kdo  by  se  sem  odvážil,  vetřev  se  v  jejich  úkryt, 
jakoby  se  octl  v  oblasti  jiné,  jaké  dosud  neseznal, 
tak  daleko  za  životem  ostatním.  A  kdo  by  sem 
zašel,  jakoby  navždy  zapadl.  Jsouť  jako  tůně 
výspy  tyto,  jichž  hlubin  nelze  se  dopátrati,  jako 
neznámé,  nedostupné  ostrovy,  kam  ukrylo  se  ta- 
jemství. Neoznačitelné  je  tady  všechno,  tak  di- 
voké   a    bezmezné,  nedotčené   i  neudolané 

Svým  jiným  životem  obdaly  se  tyto  výspy,  ži- 
votem až  záhadně  ponurým.  Vyrůstají  tu  napořád 
tvary,  jichž  marno  hledati  v  ostatním  vůkolí,  vy- 
skytující se  právě  jen  v  stanovištích  nejhlubší  uza- 
vřené samoty.  Lýkovec  z  jara  tu  vykvétá,  ten 
zrádný,  jedovatý  lýkovec,  tak  omamný  a  hrůzný 
v  kráse  své.  Vykvétá  a  v  ponurosti  houště  vznáší  se 
tu  nádherný  orlíček,  jenž  ve  své  těžké,  temné  exo- 
tičnosti  nechce  ani  býti  shlédnut  všedním  po- 
hledem. Lesní  lilie  se  tu  utajují,  nevystihlé  opo- 
jení donášejíce  v  šeré  tyto  podrosty.  A  co  vše 
tu  je.  Něco  je  tu  co  jako  záhadné  srdce  na  vždy 
se  osamocuje,  něco  tak  hlubokého  a  nepochopi- 
telného, jako  tato  obávaná  srdce.  V  takovéto 
zákoutí  unikají  mystika  a  tajemství  z  ostatního 
světa  —  — 

Až  sem  dostal  se  stařec. 

Ku  jedné  z  těch  výsp  docházel. 

A  bylo  to  již  uchylování,  jakoby  nátlaky 
života  doléhaly  nejvypjatěji  na  starcovu  bytost 
a  jakoby  nacházel  se  co  nejblíže  tomu,  co  za  ži- 
votem hledalo  jeho  svědomí.  Úžas,  jejž  vzbuzo- 
vala jeho  bytost,  byl  jakoby  vyvrcholený.  Při- 
padalo, že  nic  trudnějšího,  ubědovanějšího  nemůže 
již  spočívati  na  bedrech  člověka.  Zaléván  vodními 
proudy  a  tak  schýlený  a  ujařmený,  zachvívající 
se  v  jakýchsi  úderech,  jakoby  vždy  v  zasažení 
smrtelnou  ranou  a  potáceje  se  v  děsivých  mrá- 
kotách —  tak  šel,  může-li  se  ještě  chůzí  jmeno- 
vati takovéto  spěni  muk  a  trýzně.  A  temno  a 
tajemno  vůkolí  v  celém  svém  nevyznačitelném 
významu  zasáhalo  i  na  tuto  bytost.  Mrak  záhad- 
nosti  i  pochmurné  spousty  jakoby  ji  objal 

Ze  strany,  kudy  přicházel,  z  té  strany  od- 
vrácené od  houštin  a  proti  níž  netušené  dmula 
své  proudy  černá,  modrá,  strašná  zátopa  oblohy 
v  šerém  halení  vodního  dštění,  jež  do  nedohledna 
rozprostíralo  se  jako  soumrak,  vyvstalo  cosi  běla- 


vého.  V  ustrnulé  nehybnosti  zíralo  to  upjatě, 
téměř  strašidelně,  jako  nenadálá  příšera.  Ale 
zatím  nemohlo  být  nic  prostšího  —  hrubě  ote- 
saný, nemotorný  sloup  kamene  s  výklenlcem  v  ho- 
řejší části  a  dole  na  dvou  stupních  spočívající. 
Kdysi  natřený  vápnem,  ale  dávno  již  omšelý, 
oprýskalý,  zataženy  mechem  a  začernalý  nyní  a 
jalco  nabubřelý  dlouhými  dešti.  Z  výklenku  stra- 
šilo cosi  bizarrně  zasmušilého,  jakási  skupina  ne- 
zřetelných tvarů  a  barev,  jež  kdysi  zajisté  nápadně 
se  svítily  a  pestřily.  Dávnou  zapomenutost  hlásal 
tento  vztyčený  kámen.  A  jakoby  zatím  ve  svůj 
zjev  nabral  něco  z  významu  vůkolní  spouště  a 
divočiny  —  také  dávno  jakoby  ani  přelet  ptáka 
ani  živý  dotek  nebyl  se  k  němu  družně  přichýlil. 
a  jenom  nazírati  bylo  mu  v  bezejmenný  trud 
i  slýchati  poplachy  zoufalosti  a  bázně  a  popudy 
nevystihlé  končin  zdejších. 

Avšak  stupně  značně  otřelé,  bez  mechu, 
vmátlé  a  téměř  vyhlazené  a  i  tu  ještě  na  dvou 
místech  s  patrnějším  vyborcením  nápadně  se  od- 
lišující od  ostatního  celku,  vydávati  se  zdály  svě- 
dectví o  jistém  účastenství,  o  soujem.ství  a  doteku 
jiného  života. 

Ve  vymátlé  prostoře  zachycovala  se  tenká, 
čeřící  se  louž  vodní.   — 

Stála  to  zde  taková  kaplička. 

Taková  kaplička  ve  všem  podobná  všem  těm 
kapličkám  polí  a  samot,  za  neznámým  cílem  sem 
zabloudilým  a  jakoby  dávno  tu  zapomenutým  — 
z  těch  primitivních  výtvorů  starodávného  řemesl- 
ného umění,  jež  svým  nevkusem  a  nemotorností 
natropilo  již  dosti  zla  ve  slušném  ponětí  venkova. 
Z  jejích  vynucených,  hrubých  symbolů  vše  je  ne- 
srozumitelno,  nesmyslno  i  pro  znalost  honěnou 
v  příbězích  pověry  n  církevnictví.  Nebylo  by  lze 
ani  se  srdcem  vzníceným  pozastaviti  se  před 
takto  znetvořeným  kusem  kamene,  jemuž  nebla- 
hým osudem  stalo  se  dostati  se  do  rukou  vše- 
likých těch  umělců,  kterýmž  však  dostalo  se  za 
to  mnohdy  údělu  šťastnějšího  —  dostatečné  vy- 
tylosti  na  úkor  jejich  svatých  a  vyhublých  asketů  . . 
Nebylo  by  lze  nijak  v  tuchách  a  ohlasu  duše 
zabrati  se  před  výtvory  těmito  v  neznámé  nám 
již  symboly,  v  něž  marně  snažili  byste  se  vklá- 
dati svá  velká,  rozechvívající  ponětí.  Zůstávají 
dávno  tak  strašně  fádní,  prázdné  a  hloupé  samy 
o  sobě,  nic,  pranic  duši  nenapovídajíce  ...  1  za 
kamenné  lávky  přes  příkopy  začínají  jich  vhodně 
používati  .  .  . 

A  taková  byla  i  tato  kaplička    - 

Ale  v  místech  těchto  jakoby  se  jí  dostalo 
neobvyklého  označení.  Přestali  jste  hledět  na 
zašlé,  oprýskané  vápno,  na  hrubý,  nevkusný  kámen, 
na  jakési  vypoulené  oči  z  nezřetelné,  smazané 
fermeže  ve  výklenku  blbě  zírající,  nekřičela  barva, 
o  nějakých  symbolech  ani  potuchy  —  a  r.áhle 
jste  se  zachvěli.  Jakoby  velkým  kruhem,  naléha- 
jícím sem    virem,    cosi  vás  obešlo,    přisunujíc  se 


92 


3Ž  k  duši.  Dotek  neznámé  ruky  se  na  vás  položil. 
A  ohlížíte  se  maně,  v  nejistotách  náhle  vyvstalých, 
v  rozechvění  nepochopitelném.  Pochmurná  zá- 
hadiiost  se  tu  rozprostřela.  A  jakoby  vyvstával 
hlas,  jenž  v  duši  dosud  se  neozýval.  S  tesknosti 
a  zbáznéním  v  srdci  tomu  hlasu  nasloucháte  a 
vše  tak  kolem  vás  jaksi  naslouchá.  Poznáváte, 
ži"  octli  jste  se  v  účasti  něčeho,  co,  jakkoliv  utvá 
řeno  nemotornou  rukou  lidskou,  ve  svém  sou- 
jeinství  a  zpodobnění  mělo  již  zcela  jiný  význam 
než  prázdné  všednosti  z  nahodilého  lecjakého 
rozmaru  a  co  z  míst  svých  vyzývalo  význačné 
za  jnkýmsi  zadostučiněním,  kterého  ale  jakoby 
nebylo  lze  nikdy  dosáhnouti.  Vše  záhadně  spo 
jilo  se  tu  k  velkému,  bezejmennému  ohromení   .. 

V  příkré  .'trnulosti.  jíž  nebylo  lze  ani  zvrátiti, 
ani  zlekati  či  udiviti  jinak,  čelo  kaple  zřelo  ve 
vůkolní  spoušť  živiti,  houštin  a  lesů,  v  celou  tu 
černě  zatopenou  spoušť,  jež  jakoby  se  drala  ku 
strašnému  sestředění  tak  blízkému  zde  a  tak 
ohrozivému  Věky  a  doby  míjely  před  nehybnou, 
kamennou  jeho  tváří,  a  ono  zůstávalo  stále  tak 
zamlklé  a  němé,  s  neznámým  snem  zapadlého 
života.  Neoznačovalo  se  ničim  —  bylať  to  kaple 
bez  nápisu,  bez  vysvětlení,  jež  by  hlásalo  své 
úmysly  a  své  doby,  jakoby  jen  ten,  jenž  věděti 
měl  věděl  tady,  co  bylo  třeba.  Bylo-li  jen  kdes 
v  ústraní  nezapomenuto,  chlubné  jméno  nemo- 
torného tvůrce  na  štěstí  zcela  zarostlo  mechem 
a  stalo  se  na  vždy  neznámo  ...  Co  zde  chtěla 
tato  kaple,  jakých  symbolů  byla  pamětníkem? 
A  čemu  hleděla  nyní  tak  pronikavě  v  ústrety 
vtom  svém  očekávání  neznámého  zadostučinění.? 

Když  zahýbaje  kolem  jedné  z  těch  výsp 
k  samé  kapli  stařec  docházel,  co  o  jeho  bedra 
neustalo  plouhati  mokré,  zalité  houští,  shrnujíc 
se  zase  spěšně  za  ním,  zarazil  své  kročeje  na- 
jednou, jako  ten,  jenž  právě  došel  cíle.  A  ne- 
hybně na   okamžik  stanul,  zvrátiv  se  tělem  příkře 


na  zad,  jakoby  v  mimoděčném  oddalování  se  od 
něčeho  obávaného.  Patřil  tak  na  kapli  před  .sebou, 
v  ten  ponurý  vzhled  kamene  se  nořil,  v  udiveni 
a  zlekání,  v  ustrnutí  i  úžasu,  v  neoznačitelné 
zmatené  směsi  nějak  těžce  zasaženého  nitra.  Před 
tímto  pohledem  zdálo  se  vystupovati  něco  zcela 
jiného,  než  v  dojmech  i  těmto  místům  případných. 
A  začal  se  třásti  na  těle,  jakoby  v  nivec  roztřá.sti 
se  to  měla  celá  jeho  bytost  v  tom  neodolatelném 
jakémsi  prorváni  se  nitra,  v  tom  ohromení,  v  tom 
zlekání  a  úžasu,  jakého  zde  byl  n.íhle  účastníkem 
A  zahořekovav  pak  tak  jaksi  strašně,  neznámě, 
nelidsky,  a  vzepjav  při  tom  ruce  kamsi  daleko 
před  sebe  jako  v  šíleném  vzmávnutí,  vrhal  se  již 
na  zmáčené,  vyborcené  stupně,  a  tak  celou  by- 
tostí, pádem  a  celou  tíhou,  jako  ten,  jenž  v  uří- 
cení a  vyčerpání  sil  nemůže  dále.  Zdálo  se,  že 
as  na  duši  starcovu  u  vyvrcholení  svém  celém 
dolehla  spousta  a  zhouba  cíle  dosaženého  .... 
Celém  přimknul  se  k  .samému  úpatí  kamene. 
A  tak  násilně,  v  neodvratitelném  zoufalství,  jakoby 
mu  bylo  údělem  vhřížiti  se  tam  až  kamsi  dovnitř, 
v  ty  kamenné,  nedobytné  útroby.  Rukama  při 
tom   kámen   křečovitě  objal. 

Zůstal  tak  v  ustrnulé  nehybnosti,  v  takovém 
zmráčení  bez  života,  jakoby  náležel  k  tomuto 
kameni.  — 

Vše  vůkol  jakoby  se  pozastavilo.  Semklo  se 
k  ustrnutí,  k  úžasii,  k  zmráčení.  Pozastavila  se 
jaksi  nebesa ;  v  strašném  výdechu  svých  spoust 
neochable  spěly  chomáče  deště,  ale  jakoby  také 
ve  výlevu  svém  zasaženy  byly  nehybností,  zka- 
meněním rytmů  svých.  Bylo  nesmírné  utajení 
v  tom  dmutí  a  zastření  par,  jež  jakoby  se  shlu- 
kovalo čím  dále  hrozivěji  a  z  jejich  příkře  tanou- 
cího pozadí  vyvstaly  černající  se  neurčité  závoje, 
tvary  a  bytosti  pochmurné,  z  neznámého  lůna 
jakýchsi  podsvětí  se  vychylující,  aby  nahlédaly 
a  vyčkával  v.  i'otr:ic\ 


%       %       if       % 


^ 


Kristián  V.  Liška 


STISENI. 

iVlé  .sny  se  rozletčly  do  daleka. 

Do  krajin,  kde  nejsme  životem. 

Vybledlé.  Zemdlené  a  servané  odešly. 

Mně  zbyly  jen  prázdné  hluboké  sině  v  palácích, 

kde  honí  .se  stíny  zemřelé  po  mollově  hýřivých  akkordech. 

Hnus  zbylý  a  hrůza  před  budoucím. 

Pusté  sály. 

Nemá  ticha    Klidná  ticha    Mrtvá  ticha 

Zahrady,  kudy  prchaly,  zpola  zničeny. 

A  brány  otevřeny  dokořán. 

iNebylo  síly  je  zadrželi, 

uprchlý  daleko  do  krajin,  kde  nejsme  životem. 

^        ^        <í?        'v'        ^        <^        ^ 


VÁCLAV  Hladík: 


EVŽEN  VOLDAN. 


A  nglomanství  starého  Voldaiia,  jevící  se  též  v  je- 
■'*  ho  chladně  upjatém  zevnějšku,  v  ostrém  se- 
vření tenkých  oholených  rtů  mezi  umírněnými, 
více  státnickými  než  byrokratickými  licousy,  a  jež 
činilo  originelní  dojem  zvláštní  distingovanosti 
u  vášnivého  a  skeptického  přívržence  encyklope- 
distů,  přešlo  částečně  i  na  Evžena. 

Pěstoval  horlivě  tělocvik,  sport,  učil  se  jezdit 
na  koni,  šermovat,  v  průjezdu  gymnasia  vždy  před 
odchodem  si  navlékal  rukavičky  a  svým  mladi- 
stvým šviháctvím  závodil  s  aristokratickým  spolu- 
žákem, princem  R.,  pro  nějž  chodil  lokaj  do  školy 
a  někdy  přijížděl  i  kočár.  Voldana  ohromoval 
takový  lesk  a  s  rozechvělým  srdcem  chodil  kolem 
malostranských  paláců  zasmušilých,  majestátních, 
nepřístupně  uzavřených,  jako  kolem  tajemných 
a  zakletých  hradů  z  pohádek.  Chtěl  být  rytířem, 
před  nimž  by  se  otevřela  profánnímu  světu  ne- 
známá a  nedostupná  nádhera  pyšných  paláců. 
A  aby  aspoň  trochu  imponoval  svým  spolužákům 
před  růžovým  princátkem  s  tenounkým,  piskla- 
vým hláskem  a  s  drobounkým  mozkem  v  té 
hezké,  uhlazené  hlavičce,  objednal  si  někdy 
do  gymnasia  veřejného  posluhu,  jemuž  odevzdal 
své  knihy  a  sešity  k  nesení  a  velmi  sebevědomě 
pohazoval  rukama  v  červených  rukavičkách,  jako 
mladý  pán,  který  jde  na  procházku. 

Voldan  nebyl  valný  žák,  byl  roztržitý,  stále 
duchem  vzdálený  ze  školní  světnice,  stále  zaměst- 
naný něčím  jiným  nežli  gramatikami,  klassiky  a 
matematikou.  Avšak  překvapoval  učitele  často 
nezvyklou  sečtělostí  a  bystrostí  úsudku,  a  vy- 
nikal jedině  v  dějepisu,  a  již  tehdy  naučil  se 
anglicky  a  francouzsky.  Snil  o  studiích  v  cizině, 
nejraději  by  šel  na  universitu  oxfordskou  nebo 
cambridgeskou,  odkud  vycházeli  ti  silní,  dokonalí 
gentlemani  tak  výmluvní  a  ušlechtilí,  o  nichž 
mu  vyprávěl  otec,  o  nichž  mu  dával  čísti  knihy, 
které  líčením  velkých  životů,  energických  zápasů, 
odvážných  a  překotných  podniků  rozpaluji  vznět- 
livé, mladé  hlavy  více  jak  erotické  a  dobrodružné 
romány. 

Po  maturitě  jej  poslal  otec  na  půl  léta  na 
cesty  a  do  Paříže.  Evžen  vrátil  se  domů  poněkud 
zmužněly,  ale  s  neivy  zjítřenými,  jakoby  jím 
zmítal  hluboký,  vnitřní  nepokoj.  Měl  chvíle  velmi 
melancholické  a  velmi  divoké.  Někdy  celou  noc 
proseděl  doma,  v  tichu  svého  pokojíka  plného 
knih,  nad  stolem  |)lným  papírů  —  jindy  se  vracel 
za  jitřního  soumraku,  zsinalý  jako  žluté,  mlhavé 
ráno  pražské,  a  zmořený  prohýřenou,  hnusnou  a 
kalnou  nocí. 


Tehdy  způsobil  svému  otci  nmoho  zármutku. 
Ne  snad  těmi  nočními  toulkami  a  pitkami  —  to 
patřilo  k  věci  u  dvacetiletého  studenta  —  ale 
více  jej  zarazil  duševní  stav  synův.  Mezi  oběma 
Voldany  vyvinula  se  důvěrná  a  vážná  sdílnost, 
svěřovali  si  své  myšlénky  a  názory  o  všem  a 
otec  velmi  záhy  odhalil  synovi  ony  nejošklivější 
stránky  života,  jež  nepraktická  a  pokrytecká  pru- 
derie   škol  i  rodin    zakrývá    dětem. 

Otec  pozoroval,  že  jeho  syn  je  zachvácen 
onou  nervosní,  mdlou  ochablostí,  kterou  vyciťoval 
podle  různých  úkazů  a  zjevů  v  literatuře,  filosofii, 
umění,  jako  těžkou  chorobu  doby,  ztrácející  energii 
a  sílu  životní  po  zoufalých  a  marných  křečích 
nihilismu,  anarchie  a  zvláště  po  zmařeném  a  gro- 
teskně šíleném  výbuchu  komuny.  Starý  byrokrat, 
vlastenec,  konservativní  skeptik  dobře  pochopil 
příznaky  choroby  a  s  hrůzou  tušil,  že  by  celá 
jeho  práce  a  všechny  jeho  naděje  byly  zničeny, 
kdyby  jeho  syn  byl  zachvácen  chorobou  slabých, 
nervosních  a  podle  jeho  víry  zcela  zbytečných 
a  neužitečných  lidí,  kteří  končí  ve  fanatismu 
anarchie  iiebo  v  blouznění  mysticismu  a  kteří  dle 
jeho  náhledu  všichni,  i  theoretičtí  i  praktičtí,  i  ti, 
kteří  házejí  pumy,  i  ti,  kteří  píší  filosofická  po- 
jednání do  revuí,  patří  na  šibenici  nebo  do  blá- 
zince. 

A  byly  to  dlouhé,  smutné  večery,  které  pro- 
seděl Evžen  se  svým  otcem  ve  čtverhranném 
rohovém  pokoji  se  čtyrma  okny,  s  nábytkem 
omšelým,  empirovým,  s  podobiznami  rodinnými, 
s  několika  Voldany  v  parukách  a  v  důstojnických 
uniformách,  a  kdy  otec,  tělesně  sechřadlý,  se  rty 
stále  tenčími,  ostřejšími  a  bezbarvějšími  mezi  bí- 
lými, státnickými  licousy,  ale  duševně  velmi  čilý 
a  energický,  seděl  ve  vysokém,  černou  kozí  po- 
taženém křesle  a  vykládal  svou  filosofii  síly,  svůj 
skeptický  a  praktický  názor  světový. 

•  Hochu,  nemáme  ještě  vyhráno,<  opakoval 
starý  Voldan.  »Ještě  se  chystá  poslední  seknutí 
do  kořene  ...  a  jestli  se  podaří,  pak  je  s  nárni 
konec,  vzdor  všem  našim  národním  písničkám, 
vzdor  všem  našim  vlasteneckým  spolkům  a  vzdor 
všemu  našemu  příbuzenství  slovanskému  Buď  u 
ještě  velké  boje  a  pro  ty  bude  zapotřebí  statných, 
celých  mužů  —  velkých  hlav  a  karakterů.  A  kdo 
tehdy  se  objeví  nejsilnějším  a  nejpoctivějším  — 
ten  bude  slavným  a  velkým  nad  všechny  svého 
národa  .  .  .    ten    pozná  to  největší    blaho  života. « 

A  v  očích  starcových,  pronikavě  a  živě  hle- 
dících   z  vrásek   žlutého,    scvrklého  obličeje,  za- 


zářilo  nadšení,  blesk,  který  nikJy  nezasvítil  v  chlad- 
nýcii  a  osti^e  hiedícícii  zřítelnicích. 

Evžen  byl  pohnut  a  zmaten,  ale  nikoliv  ob- 
sahem slov  otcových.  Jej  dojalo  otcovo  cliování, 
zarazilo  jej  věštecké  zanícení,  jímž  otec  přímo 
jeho  se  dotýkal  a  jej  vyzýval.  Jaká  to  stařecká 
pošetilost  —  myslil  si  mladý  muž,  který  v  té 
dobč  nezaměstnával  se  otázkami  existence  národa 
svého,  byl  k  nim  netečný  a  tratily  se  jako  chudé 
paprsky  v  nových  jasech,  které  se  rozlévaly  ve 
stínech  jeho  mladé  duše  jako  šírá,  celý  obzor 
nádherně  zažíhající  severní  zář 

Později,  a  to  dosti  brzo  jeho  duševní  vývoj 
prodělal  nové  převraty,  obrátil  se  novým  směrem 
tak  prudce  a  náhle,  jako  když  dravý  proud  by- 
střiny si  hledá,  v  zemi  rozrývá  nové  koryto.  Ale 
od  té  doby  Evžen  Voldan  se  nezhostil  pocitu 
jakéhosi  neklidu.  Jeho  duše  byla  někdy  tak  sen- 
sitivní,  že  se  otvírala  a  choulila  při  sebe  lehčím 
dechu  vánku,  jako  květ  mimosy.  Přijímal  dojmy 
pocity,  nauky,  zkušenosti  velmi  rychle  a  žíznivě, 
ale  nedovedl  se  zadržeti  na  jedné  půdě,  připoutati 
se  k  nějaké  zásadě  nebo  pravdě,  přisvojiti  se 
určité  cesty.  Nenašel  té  harmonické  klidné  síly. 
kterou  mají  lidé  fanatičtí,  methodičtí  a  věřící 
doktrinářští  lidé,  kteří  jako  jeho  otec  a  jako  jeho 
učitel  filo;ofie  na  universitě,  dva,  kteří  měli  nej- 
větší vliv  na  jeho  dvacet  let,  mají  svůj  světový 
názor,  tvrdě,  ocelově  pevně  ukutý  na  kovadlině 
pod  nárazy  myšlénky  a  zkušenosti  ve  žhoucím 
dechu  výhně  života. 

Často  trýznil  jej  ten  neklid,  ta  neji.stota,  ale 
zárovef)  pociťoval  chvíle  takové  volnosti  a  leh- 
kosti, že  myšlénka  jeho  nesla  se  v  mocném  vzletu, 
jako  pták  radostně  a  svobodně  mávající  křídly 
mezi  oblohou  a  mořem. 

Starý  Voldan  již  stěží  pohyboval  svými  bled- 
noucími a  ve  vráskách  tratícími  se  rty,  ale  upíral 
na  svého  syna,  úhledného,  elegantního  jinocha 
s  půvabem  inteligence  ve  tváři  s  výrazem  <  du- 
ševnění  v  očích  těkavých  a  smělých  své  malé 
oči,  v  nichž  se  tetelily  poslední  záchvěvy  života 
a  jen  mumlal  podivné,  přísné  odkazy  vetchého 
opozděnce  minulé  doby  synovi,  mladému  muži 
nové  doby. 

Voldan  pochopil,  že  stařec  nenávidě!  vše  co 
ducha  revoltovalo  proti  železné  disciplině  vůle  a 
logiky,  nebo  jej  hýčkalo  v  citové  změkčilosti  že 
ideálem   jeho    byl  muž  rozumu,  neoslabeny  ner- 


vosní  citovostí,  chorobou  vášně  ani  požitkář- 
stvím, jež  bylo  zhýralostí  v  životě  fysickém 
a  csteticismem  a  diletantismem  v  životě  du- 
ševním. 

Voldan  právě  velmi  náruživé  a  velmi  rafmo- 
vaně  tíhl  k  tomuto  hýřivémi'.  životu  těla  i  duše. 
Svedl  jej  život,  ženy,  cesty  a  lektury.  I  když  jx)- 
zději,  po  třicátém  roku  poněkud  .se  uklidnil  a 
poznal,  jak  hluboké  a  pravdivé  poučení  tajilo  se 
v  zlobných  a  umíněných  větách  třaslavého  hlasu 
otcova,  varující  jej  před  citem,  vášní  a  epikurejstvím 
duševním  i  tělesním,  nedovedl  nikdy  se  ovládnouti, 
nedovedl  se  přizpůsobiti  vlastnostem,  které  mu 
mohly  nejvíce  prospěti,  a  konečně  se  poddal. 
Ostalo  v  něm  vždy  něco  z  té  rozháranosti  a  z  toho 
zmatku  dvaceti  let,  kdy  nerozhodnut  stál  před 
povoláním  literáta,  učence,  politika,  a  kdy  zapo- 
mínal na  všechno  v  orgiích,  do  nichž  se  vrhal 
střemhlav  jako  do  ječivého  šumu  vodopádu. 

Otec  mu  zemřel  tehdy  a  zanechal  nevelké 
jmění,  ale  stačící  na  slušný  život  mladého  muže. 

Voldan  rok  protoulal  po  Evropě.  Vrátil  se 
svěží,  plný  života  a  bujnosti.  Ztratil  svou  deka- 
dentskou  nervosu  v  gotických  městech  německých, 
v  jasné  slávě  toskánské  renaissance,  v  jiskřivé 
eleganci  pařížských  salonů,  kde  se  udržovaly 
ještě  poslední  tradice  francouzského  espritu,  a 
přišel  vyzbrojený  velmi  jemnou  ale  velmi  pevnou 
neodvislostí,  lehkostí  a  ironičností  ducha,  jež  se 
zdála  frivolním  šviháctvím,  proti  mocné  podma- 
iiující.  suggestivní  a  výmluvné  myšlénce  tvrdého, 
robustního  a  doktrinářského  mistra  filosofie  na 
universitě. 

Lišil  se  velice  a  —  v  očích  vážných  lidí 
nevv  hodně  od  celého  svého  okolí  A  hlavně  tím, 
že  byl  již  od  mládí  vychován  jen  v  duchu  fran- 
couzské a  anglické  kultury,  že  ostal  skoro  úplně 
netknut  vlivem  německým,  pokud  se  mu  v  praž- 
ských školách  mohl  ubrániti. 

Vzbudil  pozornost  několika  články  a  před- 
náškami. Naplňoval  Prahu  svou  rušnou,  mladistvou 
živostí  Bylo  ho  všude  vidět,  na  plesích,  v  kavár- 
nách, v  restaurantech  v  divadle.  Studoval  krátké 
doby,  vždy  jen  několik  neděl  před  zkouškou,  ale 
intensivně,  křečovité  A  všeobecně  se  věřilo,  že 
mladý  Voldan.  Evža,  udělá  kariéru,  stane  se 
něčím  znamenitým,  dosáhne  významného  posta- 
vení byrokratického  jako  jeho  otec  nebo  uni- 
versitního,   politického  .  ,  .  Pokrač. 


%         ^         %         Ý         llí         ^         % 


Jiří  Sumín: 


NA   VLNÁCH. 


IVjikoli,  stokráte  nikoli!  Aiiiž,  kterému  ona  se 
^  ^  vzdala  nebyl  tak  nízký  a  podlý!  Osudná  zá- 
hada .  .  ■ 

Ale  divý  host  chechtá  se  zběsile. 

>Ty  říkáš:  záhada  a  jiní  tomu  říkaí  chtíč !« 

Vše  se  v  ní  bouří  a  vzpírá,  vše  žene  ji  do 
boje  zachránit  aspoři  část  vlastnictví,  když  již 
ostatní  je  ztraceno.  Ale  síla  její  selhává  a  opouští 
ji.  Patrně  je  život  mnohem  drsnější,  mnohem 
všednější,  než  tušila  její  dívčí  duše.  A  ideál  muže 
vztyčený  do  oblak  nadšení,  jehož  záře  měla  ozlatit 
západ  jejího  žití,  padá  do  prachu.  Marný  byly 
její  oběti,  nicotná  slepá  její  láska.  A  vše  je  ztra- 
ceno . .  .  Ostrý,  pichlavý  mráz  zadrhuje  jí  dech 
a  zastavuje  srdce. 

Skupina  bezlistých  olší  skloněných  nad  dře- 
věným křížem  mihla  se  kolem.  Vlídné  smavé 
údolí  v  šedém  pozadí  mlhavých  vrchů  zaleskla 
se  v  zimním  slunci  a  tu  již  jakoby  ji  vítala  ote- 
vřená náruč  rodného  kraje.  Roj  milých  vzpomínek 
počal  obletovati  její  hlavu,  drážditi  a  napínati 
její  ochablý  cit.  Ale  bolestné  stkaní,  jemuž  se 
podala,  ustává  náhle,  jakoby  jí  ledová  ruka  stiskla 
hrdlo.  Vzpomněla  si  na  ony  dva  listy,  jež  po  smi  ti 
dítěte  napsala  v  bolestném  rozk^vpění  své  nešťastné 
duše.  Jak  se  jim  as  zdála  ubohá  a  směšná!  A  tu 
cítila,  že  hned,  jak  vstoupí  do  domu  své  matky, 
třeba  cosi  udělat,  čím  by  opravila  její  úsudek 
.o  sobě.  Nechce  se  již  objevit  nikdy  tak  naivní 
a  směšná !  I  jemu  musí  to  dát  na  jevo.  Ale 
ochablost  a  bezradný,  plachý  zmatek  opanovaly 
ji  úplně.  A  podávajíc  se  na  novo  slzám  v  tklivém 
roztesknční  po  rodném  hnízdě,  v  němž,  jak  se 
zdálo,  nebylo  víc  pro  ni  ir.ísta,  rozhodla  se  po- 
jednou 

•  Ano,   toh  e    udělám !«    řekla    si    odhodlaně. 

Kočí  obrátil  se  k  ní  a  jeho  veselé  oči  hle- 
daly cosi  v  mlhách  obzoru.  Ukazuje  bičem  vzdá- 
lený vrch  pravil   bodře: 

^Tam  za  tím  kopcem  je  Ráčkov.  Jedu  tam 
už  j)o  druhé  tento  týden. ♦ 

Sebrala  veškerou  svou  sílu. 

"Jeďte  přímo  do  Světlic*  —  nezastavím  se! 

Pohlédl  překvapeně  a  hluboce  do  jejích  za- 
rudlých, uplakaných  očí 

>  Prosím, «  řekl  tiše  a  dlouho  hleděl  zamyšlen 
na  vlnící  se  černé  hřívy  koní. 

Chudý  lesnatý  kraj  s  ostrými  výběžky  hor 
zatemnil  obzor  Údolí  zúžilo  se  znenáhla,  plochy 
půdy  vražené  v  hlubokých  záhybech  úpatí  po- 
krýval vysoko  napadlý  sníh.  Polední  slunce  pro- 
dírajíc se  mlhami,  zářilo  bezmocné  a  bledé  do 
vytyčených  spoust  mrazu  a  ledu.  Povoz  hřmotivě 
se  klátil    na    neujetých    zmrazcích    špatné    cesty. 


Projeli  chudou  dědinku  s  dřevěnými  domky  pro- 
následováni hejnem  žebravých  dětí  natahujících 
dlaně.  Na  konci  před  úhlednou  zděnou  hospodou 
kočí  zastavil  a  seskočil  s  kozlíku  ztěžka  ohýbaje 
své  zdřevěnělé  údy. 

•  Milostivá  paní,  je  poledne.  Zde  vždycky 
krmíme  koně.  Je  to  poloviční  cesta  do  Světlic,' 
pravil,  otvíraje  dvířka  kočáru. 

Překvapena  vystoupila  z  vozu.  Kočí  zajel 
s  povozem  do  veliké  dřevěné  kolny,  stojící  před 
hospodou  na  protější  straně  cesty.  Vstupujíc  do 
hostince  slyšela,  jak  vypřahá. 

Byla  nemálo  zdivena  a  znepokojena  touto 
zastávkou.  Jaká  to  neočekávaná  léčka  osudu.? 
Jaké  to  podezřelé  odbočení  ř  Kolik  různých,  ne- 
tušených dojmů  vystřídalo  se  za  dlouhé  jízdy 
v  její  duši! 

Vstoupila  do  veliké,  začazené  místnosti  s  pri- 
mitivními stoly.  Hostinský,  zavalitý,  hřmotný  sta- 
roch  s  bledou  tváří  nalitých  váčkovitých  vrásků 
a  tupýma,  bledýma  očima,  nepovstal  ze  svého 
místa  u  pece,  vyplňující  kout  u  dveří,  když  Pavla 
vstoupila.  Jen  úkosem  na  ni  pohlédl,  bafaje  mla- 
skavě  z  dlouhé  dýmky.  Teprve  když  ho  oslovila, 
povstal  zvolna,  ale  v  jeho  tváři,  připomínající 
hlavu  uvařené  ryby,  nepohnul  se  jediný  sval. 
Vyhlédl  oknem  a  hlučně  přivítal  kočího,  jenž 
právě  vstoupil  do  jizby.  Také  jej  napřed  obsloužil. 
Pro  »pány«  ničeho  neměl.  Vážil  si  více  kočích 
a  především  starých  formanů,  již  znenáhla  vy- 
mírali, když  jim  byla  pojednou  vzata  vláda  nad 
silnicí  k  hlavnímu  městu,  vedle  níž  běžela  nyní 
železniční  trať  a  po  jejichž  těžkých,  hřmotných 
koních  dlouho  se  mu  stýskalo. 

-Slivovici  nebo  borovičku?*    tázal  se  dámy. 
Kočí  horlivě  vyskočil. 

»Co  vás  napadá!  Vína.  strýčinku,  vína  na- 
lejte  milostivé  paní!  Já  počkám.- 

Ale  zatím  polykal  již  velká  sousta  chleba  se 
sýrem  a  s  drobnými  jehličkami  suchého  jalovci, 
jež  mu  padaly  do  talíře  ze  starého  věnce  nad 
stolem. 

Pavla  jedva  okusila  kalného  vína  a  vyšla  pak 
na  silnici.  Mlhy  se  rozptýlily,  skvostné  zimní 
slunce  budilo  touhu  po  blízkém  jaru  Nedaleké 
stráně  spaly  ještě  pod  těžkým  příkrovem  snětu, 
ale  pod  nimi  řičel  již  horský  potok,  odhodiv  na 
břehy  svůj  ledový  krunýř.  Sněhový  koberec  zářil 
a  oslepoval. 

Netrpělivě  přecházela  po  silnici,  majíc  duši 
zastřenu  mlhou  vzpomínek.  Teď  asi  matka  vy- 
hlíží s  okna  a  očekává  ji  .  .  .  Včera  poprvé  na- 
padal sníh  od  té  doby,  co  její  hošíček  spí  pod 
těžkou,  černou  poduškou  .  .  .   Proč  asi  teta  tolik 


plakala  poslední  dny?  Zdá  se,  zeji  měla  opravdu 
ráda  .  .  .  ona  jediná  snad  I  .  .  .  Ale  pryč  s  těmito 
myšlénkami :  Nechce  se  objevit  se  zarudlýma 
očima  před  tváři  převorky.  Musí  být  pevná  a 
klidná.  Ale  půl  hodiny  již  uplynu'o,  byl  by  snad 
čas  .  .  . 

Otevřela  těžké,  nabotnalé  dvéře  vedoucí  do 
kolny,  v  níž  stály  koně.  Proud  čpavého,  živočiš- 
ného tepla  oblil  ji,  když  vstoui)ila  dovnitř,  liylo 
tam  úplně  tma.  Okna  byla  ucpána  slámou,  aby 
teplo  neprchalo.  Chtěla  hned  zase  odejít,  ale 
vozka  k  ní  tiše  přistoupil  a  počal  s  ní  hovořiti. 
Jakási  záplava  prosté  tklivé  soustrasti  snášela  se 
z  jeho  hlasu.  Odpovídala  mu  skoupě  a  neochotně, 
než  nechtěla  býti  tak  nevlídnou,  aby  jej  nevy- 
slechla. 

Pravil,  že  zná  dobře  světlický  kl.íšter.  Když 
sloužil  v  Stříbřících  u  hostinského,  vozlval  tam 
často  panstvo,  jež  mělo  v  klášteře  dceru  na  vy- 
chování. Ale  milostivá  paní  nemůže  mít  ještě  tak 
velké  dcerušky,  vždyť  je  tak  mladinká  .  .  .« 

A  Pavla  cítila  jeho  horký  dech,  jeho  bázlivý, 
plachý  pohled,  jenž  se  chtivě  zadrhoval  na  její 
tváři. 

I  abatyši  dobře  zná  .  .  .  Oh,  to  je  bestie  zr- 
zavá I  .  .  .  má  veliké  rezavé  skvrny  na  tváři  a  za- 
jisté i  vlasy  má  takové  .  .  .  Vyplácela  ho,  když 
tam  vozíval  chléb.  Ale  rád  by  věděl,  co  bude 
milostivá  dělat  v  klášteře,  dcerušky  tam  přece 
nemá  a  aby  snad.  Bože  můj,  chtěla  tam  zůstat.. . 
ne,  to  by  byl  zrovna  hřích,  vždyť  je  tak  he- 
zounká .  .  . 

Přirazil  pootevřené  dvéře  kolny,  tak  že  stáli 
v  úplné  tmě.  Ne,  neměl  zlého  úmyslu  dobrý  ten 
hoch    a  zbytečně   ji   polekal.    Neodvažoval  svých 


skutků  a  neuvědomil  si  ani,  že  se  vždycky  za- 
chvívá  horečkou  žádosti,  kdykoliv  ocitl  se  o  sa- 
motě se  ženou.  Pavla  vyrazila  ze  dveří.  Zdál  se 
jí  ošklivý  a  hnusný. 

Když  pak  chvíli  chodila  po  silnici,  viděla  jej, 
jak  vyšel  z  kolny  a  usedl  na  žebřiny  složené  pod 
zá.střeším.  Vyhýbala  se  jeho  pohledu,  ale  on  hleděl 
na  ni  nevinně  a  bodře,  přitahuje  ji  magnetismem 
svých  ohnivých  černých  očí.  Ještě  byla  dosti  da- 
leko a  již  zaleskly  se  jeho  bílé,  dravci  zuby. 

»Tak  jsem  to  vlastně  nedovykládal . . .«  začal 
opět.  »Ano,  abatyše,  to  je  bestie  zrzavá!  Tak, 
moje  stařenka  měly  schovanku,  sirotka.  Hezké 
děvče,  ale  říkali  všichni,  že  umře  na  souchotě, 
jako  její  rodiče.  Bála  se  smrti  n  také  těžko  dělat 
nechtěla  a  tak  že  půjde  do  kláštera.  Měla _ po 
v  idičích  deset  tisíc.  Bránili  jí,  ale  nedala  si.  Šla 
Peníze  dala  hned  klášteru.  Poslali  ji  kamsi  do 
ci/.iny.  Ale  tam  zastesklo  se  jí  po  domově  a  tu 
se  rozhodla,  že  v  klášteře  nezůstane.  Propustili 
ji  tedy,  nemělať  ještě  posvěcení.  Přijela  sem  a 
žádala  na  abatyši  své  peníze  zpět.  Ale  ta  nechtěla 
ani  slyšet:  peníze  že  dala  klášteru  a  zpět  je  ne- 
dostane, to  že  není  v  její  moci.  Ale  co  měla 
nebohá  dělat  bez  peněz,  když  byla  chorá  a  uživit 
se  nedovedla  ?  Klekla  před  ní  na  kolena  a  prosila 
pro  Boha,  pro  všecky  svaté...  Ale  kdež!  Ne 
a  ne!  Oh,  ta  bestie  zrzavá!  Tak  holka  v  největ- 
ším rozčilení  vyběhla  na  půdu  a  —  oběsila  se  «  — 
Povstal,  pohrozil  pěstí  a  narazil  si  čapku  na  uši. 
»Budu  zapřáhat,"  pravil.  Ale  opět  se  zastavil.  Až 
přijde  milostivá  paní  do  klášterní  kaple,  tam  na 
levo  na  bočním  oltáři,  je  alabastrová  socha  svaté 
Ubaldesy ...  To  je  patronka  abatyšina.  Ta  socha 
je  prý  koupena  z  těch  peněz...  Oh,  ta  bestie! 
Proč  pak  si  nekoupila  za  své.?!*  PoUrae. 


FEUILLETON. 

Eduard  Kl.as:  POD  DECHEM  SMRTI. 

Fragment. 

Po  úderech  toho  podivuhodného  dne,  když  zhr.'iIo 
slunce,  lampy  žehly  a  po  západě  šuměla  růžová  fantastická 
chmýří  vysokých  obláčka  —  vsunula  štíhlé  tělo  rozpuka- 
nými dveřmi  veliké  černé  zahrady,  shrnula  bezové  proutí 
oběma  rukama  a  vše  mělo  hluboké,  záhadné,  strašlivé 
stíny  rozloženo  před  jejíma  umdlenýma  očima,  jež  v  prud- 
kém napjetí  polykaly  horečná  vidma  všeho,  co  plynulo 
tichými  kroky  okolo,  vlažným  tempem. 

Klesle  a  v  zamžených  pohybech,  jaksi  jako  po  šedé 
opeře  křídel,  přitisknutých  k  zemi,  šla  po  sadě  a  roz- 
rostlé větve  jako  cizí  holé,  černé  ruce  bodavě  vyvstá- 
valy se  všech  pustých  stran.  Nahoře  růžové  stíny  jako 
nedořeknutě  umlkaly.  Nocí  voněly  ospalé  trávy.  Umrtvělé 
ticho  sungerovalo  šílenou  touhu  šíleně  vykřiknout... 

Slunce  vstalo  v  pět  hodin  a  v  sedni  minut.  Ona 
zaplakala  a  vyhledala  datum  a  hodiny  na  stěně. 


Úsměv  byl  v  dlouhé  otázce,  již  položily  její  vytr- 
žené oči  tomu,  kdo  první  z  bledých,  ustrašených  iidí 
k  ní  vešel. 

Úsměv  náhlé  veselosti. 

•  Dobit  mě,  dobit !«  Všecka  muka  lila  ten  výsměch 
horký  jako  oheií.  To  byla  nenávist. 

Němá  odpověď  smyla  jí  úsměv,  ochable  a  váhavě 
myslila  něco  úplné  vzdáleného. 

.Mrtvolnou  žluť  a  zkamenělé  zraky  dnešní  mrtvoly 
uvědomila  si  velice  přesné,  pohladila  opět  —  zde,  právě 
zde  —  svraštělé  prsty,  odcházejícího,  políbila  —  těmito 
ústy,  právě  těmito  —  bílé  tuhnoucí  čelo,  opět  zaplakala, 
s  chvěním,  nervosně,  a  chtělo  seji  tolik,  tolik  spát 

Zvolna  se  vše  kácelo.  Jakoby  po  jisté  chladné  ho- 
dině rudé  slunce  navždy  lhostejně  odešlo;  jakoby  strašná 
cizota  a  ledová  nehybnost  mrtvého  těla  jako  kámen  po 
cestách  na  vždy  srážela  naše  oči  k  sobě;  jakoby  vše 
lidsky  nevysvětlitelné  zatížilo  duši  k  šílení:  a  v  pustém 
stonu  churavých  zakletých  úst  jakoby  nekonečné  echo 
tlumilo  blízké  neštěstí,  příchod  nepřítele,  odvěkou  snahu, 
brzký  a  jistý  zmar  —  — 

Bolestný  vzdech  plížil  se  po  bílých  hřbitovních  zdích. 


Obrysy  vůkolí  tyčily  se  v  neobvyklých  formách  do 
hloubky  a  zas  hadovitě  vyjížděly  vzhůru  k  tůni  věčné 
oblohv. 

Něco  jako  ledový  stín,  surovými  krvavými  prsty 
neslyšně  dotýkalo  se  projevů  světa.  I  ptáci  čekali  jen 
smrť.  Mdle  a  v  úzkostech  úpěli.  A  rudé  slunce  bylo  jako 
symbolem  tím  jediným  tónem  svého  bílého  ploužení: 
i  bylo  strašno  vidět  vše  bílé,  bílé  jako  smrt  a  jako  hřbi- 
tovní zeď  a  jako  onoho  člověka,  jenž  v  rozkladu  doko- 
nával vše  nedokonané,  odpovídal  vše  nezodpovědéné, 
vše  své  neštěstí  dovršoval  posledním  :  tím  nejstrašnějším. 

Nebylo  možno  uvěřit.  Všechen  děs  života  irreálně 
vzkřikl.  Ne  člověk  —  mrtvola  chladla  — 

A  přece  zvony  zalkaly.  Do  bílého  pátku  ve  tři  ho- 
diny zalkaly  zvony  truchlivé  ave  něčeho  neskonale  smut- 
ného a  velkého. 

To  už  se  sřítilo  vše. 

A  jako  po  strašném  úderu  je  ticho  nejhlubší,  nej- 
hlubší jako  žal,  rozstřikla  se  úžasná  běl  v  mnohonásobné 
síle  po  všem  tak  studeně  prostém  a  tak  náruživé  nepo- 
chopitelném. 

Do  bílých  nebeských  plamenů  šlehala  ramena  stromů. 
Do  bílých  domů  vkrádaly  se  bílé  a  strašlivé  a  posměšně 
theatrální  stíny.  A  do  bílých  vod  pluly  bílé  vřesy  a  bílá, 
nekonečná,  mrtvá  pole.  A  bílí  lidé,  podobni  tak  vesele 
tomu  na  věky  k  mlčení  odsouzenému  člověku  —  oné  bílé, 
dlouhé,  výsměšné  mrtvole  —  bílí  lidé  plakali  bílé  slzy  úžasu 
konce    a  radosti.  Neboť  vše  bylo  sříceno  a  padlo  ďo  běli. 

Pak  uděšeni  šli  do  noci.  Bílé  plameny  svíci  jako 
dvě  němé  oči  mluvily  u  mrtvé  hlavy. 

A  někde  řinuly  se  záhadné  vzdechy  k  neutišení. 

Ona  ten  vzdech  cítila  ze  všech  nejprve  a  nejsilněji. 

Svůj  jemný  intellekt  vzala  a  tázavě  myslila:  »Blíží 
se  zvěř  a  dýše?* 

Ale  stáje  byly  zavřeny  a  dlouhé  vzdechy  zapírali 
lidé:  neslyšíme. 

Po  sadě  tiše  hleděla  vnímat,  bylo  mrtvo.  Vzdechy 
se  odrážely  od  tvrdých  zdí.  Jen  černé  ruce  vztahovaly 
prsty  s  černými  nehty  po  její  těle. 

Ranní  úsměv  mdlou  reprisou  bolestně  sevřel  její 
suché  nervosní  rty. 

Černalo  se. 

Napjaté,  vysílené,  spřetrhané  myšlení  kácelo  vjemy 
jako  ruiny  zbylých  příbytků. 

Daleko!  Daleko! 

Kde  je  to  slovo,  kdo  je  mluví? 

Daleko! 

Daleko  —  i  mrtvola  —  i  den  —  i  slunce  —  i  lidé  — 
i  život  —  i  já . . . 

A  nebylo  vše  sříceno. 

Pukalo  srdce  jako  duše  byla  puklá.  Zastenala.  Za- 
plakala suchýma  očima.  Ustala.  Strašno  ji  semklo. 

.Stíny  černaly  —  jako  dopělí  ptáci  zastavily. 

Daleko! 

Očima  k  nebesům  zaprosila.  Nikoho  nebylo  pro  ni 
nahoře,  a  její  pusté  a  strašné  hoře  plálo  v  její  nitru  a 
stravovalo  bez  uchlazení  vše. 

Laskavé  oči  Krista-Trpitele  byly  daleko,  daleko  — 

A  po  skáceném  štěstí,  po  opeře  života,  po  vysvětlení  a 
chladu  čněly  v  prorvané  duši  jen  sloupy  zoufalství  a  ničeho. 

Zaprosila. 

Zastenala. 

A  jak  její  tělo  klesalo  podle  kory  vysokého  stromu 
k  sepjatým  rukám  dolů  k  černé  prsti,  hluboký  žal  jí 
teskně  a  dlouze  mluvil: 

Poušť  a  ne  život  jsi  stvořila;  poušť  a  ne  život  jsi 
trpěla.  —  Daleko,  rač  dítě,  je  tvoje  cesta  za  wkoupením; 
daleko  je  tvoje  cesta,  jež  vedla  po  cizím  —  A  jako  dvé 
moří  je  tvoje  neštěstí.  Pluj  lehce  a  utoneš  —  pluj  s  očima 
zvrácenýma  nahoru  a  svatý  mír  tě  pojme  jako  květ  mo- 
týle... Pluj  lehce  a  v  mukách  a  v  hrůze  utoneš  ... 

A  jako  v  radostných  snách  políbila  smírně  boží  zem. 
A  s  ní  i  její  trny. 


CESKE  UMĚNI  VE  VÍDNI. 

Sama  náhoda  tomu  chtěla,  že  hned  den  po  Hilsne- 
rově  processu  aspoň  dva  naše  denníky  ohlásily  se  úvod- 
ními články  jiného  obsahu,  než  jak  tomu  za  podobných 
příležitosti  bývá.  ^Sochor  und  die  Andcren«  byl  titul 
úvodního  článku  v  »Politik«  —  »Vítězství  českých  malířů 
ve  Vídni «  v  »Nár.  Politices  . . .  »Politik«  ostatně  ze  všech 
listů  nejčastěji  věnuje  svůj  úvodník  věcem  mimopolitickým. 

Svůj  úvodník  pak  o  českém  umění  ve  Vídni  konči 
významnými  slovy:  »Nun,  vielleicht  břinčen  Sochor  und 
die  Anderen,  vielleicht  bringen  unsere  Kunstler  zuwege, 
was  erreichen  unseren  Politikem  bislang  versagt  war.c  — 

Ostatní  listy  .  .  . 

Ale  vždyť  se  píše  teprv  r.  1000  a  není  tedy  na  čase 
ani  na  místě,  aby  se  veřejnost  naše  z  úvodního  místa 
dověděla  také  něco  jiného,  než  o  čem  pravidelně  čítává. — 
Konečně  Uprka-Sochor  —  není  Hilsner,  aby  se  za  nimi 
poslali  zvláštní  zpravodajové  a  jejich  resp.  našemu 
úspěchu  ve  Vídni  věnovány  byly  celé  sloupce  nad  čarou. 

Jednu  výmluvu  by  naše  denníky  měly.  Nevědí-li  po 
celý  rok,  že  bv  české  umění  a  jeho  rozvoj  měly  pro  nás 
světovější  a  politicky  mnohem  vvznamnější  ráz  než  všechny 
ty  přežvýkané  »Poslední  pokusy  Korbrovv  politiky*  atd. — 
nemusí  o  tom  vědět  ani  dnes.  A  už  dokonce  tenkrát, 
když  sama  Vídeň  o  našem  umění  promluvila  rozhodněji 
a  ohnivěji,  než  se  stalo  v  žurnálech  našich.  —  A  než  jít 
za  Vídní  v  poznávání  naší  sílv,  raději  setrvat  při  dosa- 
vadním ignorování  a  bagatelisování  nejlepších  našich  sil.  — 
Tak  aspoň  si  zůstaneme  po  česku  věrni  a  nikdo  nebude 
moci  vyčísti  našemu  tisku,  že  o  českém  umění  ví  teprv 
tenkrát,  když  promluví  »Neue  Freie«.  Celý  sloh  denníku, 
seskupení  zpráv,  niveau  článků,  tenor  řečí  atd.  může 
i  nadále  setrvati  v  dosavadním  otrockém  napodobení 
Vídně   —  ale  v  umění?  — 

Zdá  se,  že  Vídeň  ještě  několikrát  připraví  nám  takové 
zahanbení  jako  tentokráte  a  bůh  ví,  kolikrát  ještě 
se  tak  musí  stát,  než  celá  naše  veřejnost  uhodí  se 
do  prsou  a  rukou  sobě  sáhne  na  čelo  studem  uzardělé 
až  do  krve.  —  Je  toho  tak  nezbytně  potřeba,  aby  úsudku 
našemu  předcházel  vždycky  cizí  tisk?  Je  toho  tak  ne- 
zbytně třeba,  aby  umění  u  nás  věnována  byla  teprv  ten- 
krát zvýšená  pozornost,  když  v  úžase  nad  ním  stojí  cizina? 

Otázka  za  otázkou  hrne  se  tak  do  péra  a  od  pro- 
vozování sProdané  nevěsty*  ve  Vídni  nebylo  tak  vážné 
příležitosti  věnovati  sloupce  listů  zpytování  svého  svě- 
domí jako  tentokrát.  Místo  všeho  toho  dočítáme  se  o  po- 
divných věcech.  — 

Jakoby  nadobro  nás  bvla  opustila  pamět,  —  ne  naše 
veřejnost  je  vinna  a  její  ústavy,  ne  zlatá  naše  autonomie 
a  čisté  její  manýry  —  ale  stát  je  vinen,  že  umění  na- 
šemu nedostává  se  té  podpory,  jaké  zasluhuje  a  bez  jaké 
dlouho  vytrvati  nemůže  (píše  Nár.  Politika).  —  Není  dne, 
abychom  se  nedočtli  v  listech,  jak  nepřátelsky  k  nám 
stojí  vláda  —  a  tu  pojednou  od  nepřítele  žádáme 
splnění  povinností,  jakých  vůči  sobě  téměř  ani  neznáme. 

S  nečistým  svědomím  vlastním,  jaké  máme  právo 
vyčítati  nepřátelům,  co  nesvedli  přátelé?  — 

Ničím  do  budoucnosti  není  ublíženo  tak,  jako  zalhá- 
váním  a  zamlčováním  pravého  stavu  věci,  přikr'íván{m 
vlastní  viny,  celou  tou  neupřímností,  s  jakou  hanbu 
svou  svalujeme  na  vládu.  —  Jak  je  tomu  dlouho,  co  se 
o  Uprkovi  psávalo  »pouhé  uznání  v  nejnutnější  jeho  vý- 
měře? Slova  uvažující  a  přívlastkem  skrblící*?  —  Že  tak 
promluví  o  českém  umění  vídeňsky  tisk  —  očekávali 
někteří  naši  kritikové  —  a  poněvadž  se  tak  nestalo,  jsou 
jako  v  Jiříkově  vidění!  —  Takobv  tak  nebyl  psával  sám 
česky  tisk!  —  Umění  ničím  ublíženo  není  tak,  jako 
matením  celé  veřejnosti,  která  by  snad  lépe  konala 
svou  povinnost,  kdyby  ke  svv-m  sympatiím  ve  vécech 
umění  byla  vedena  a  přidržována  —  Ne  vláda,  ale  my 
v  první  řadě  jsme  vinni  —  a  to  říci,  je  dnes  věcí  mravní 
statečnosti,   která   přiznání   své   vlastní  hanby  se  nebojí. 

V  Praze,  20.  listopadu.  V.  Mrštík. 


VÝSTAVA  ČESKÉHO  UMĚNÍ  VÝTVARNÉHO 
A  UMÉLFXKÉHO  PRŮMYSLU  VE  VÍDNI. 

>Od>inuut  s  prvního  inistR  výhriuliiť 
jen  politické  starobti  —  postavit  lla  tníííto 
nich  rilc  a  idfály  hospodííMié,  kulliirni 
a  la  i.iini  hnát  náiol  vihůrn. 

>'ebo(  to  přesvédti-iii  kaidj  musí  niit. 
íe  v  politice  nikdy  jsme  nepostoupili  ani 
o  krok,  než  jenom  tenkrát,  když  před- 
cházel pokrok  knltiirni.< 

Vilím  MrSlik  v  l.rožuh- : 
.Osvéton  k  svuhodíí. 

Ve  Vídni  jakoby  třikráte  najednou  z  jasného  nebe 
uhodilo!  Před  užaslým  zrakem  tamního  obecenstva  ne- 
jenom snad  zvyklého,  nýbrž  spíše  systematicky  vy- 
chovantiho  pohlížeti  na  všechny  národy  slovanské  jako 
na  ra9u  inleriornější,  vynořily  se  nové  tři  zjevy  umělerki' 
a  kulturní  vyspělosti  národa,  Vídní  dosavade  nejvíce  ka- 
ceřovaného,pronásledovanéhoa  vysmívaného,  a  to  v  oboru, 
jehož  úspěchy  jí  jakoby  naschvál  a  zúmyslně  byly  igno- 
rovány. — 

Po  symfonických  pracech  Dvořákových,  po  mistrov- 
ských operách  Smetanových  a  melodramatech  Fibicho- 
vých, po  úspěších  >Českého  kvartetta«,  jehož  výkony 
jsou  bez  soutěže  ve  výkonném  světě  hudebním,  po  On- 
dříčkovi a  Kubelíkovi  přišlo  pozdě,  ale  přece,  za  to 
tím  vílčznějši  a  slavnější  uznáni  našemu  českému  výtvar- 
nému uměni. 

Po  našich  muzikantech  přišH  Uprka,  Sochor  a  Hu- 
deček. 

Jsou  dnes  heroy  dne  a  slavenými  představiteli  ne 
internacionálního,  ale  bohudík  a  na  veliké  naše 
štěstí  právě  onoho  národního,  rázovitého  umění 
českého. 

Tož  opět  uměni,  které  opětazase,  pouze  a  jen 
národní  individualitou  a  svéráznosti  svou, 
stejně  jako  o  šest  let  dříve  česká  hudba  vzbudilo  pozor- 
nost té  Vídně,  která  musila  dříve  přemoci  tíhu  předsudku 
celých  generací  a  věků,  aby  povznesla  se  k  tak  pocti- 
vému ašlechetnému  posudku  uměleckých  příslušníků 
právě  onoho  národa,  jejž  tak  nesmírně  a  jejž  tak  nespra- 
vedlivě podceňovala  a  posuzovala. 

Než  ledy  předsudků  aspoň  zde  konečně  přece  jen 
proraženy,  a  budiž  jí  za  tento  dobrý  skutek  vřelý  a 
upřímný  dik,  jakého  schopen  jen  národ,  který 
zažil  (íosavade  jen  máio  dobrého. 

Avšak  na  tomto  prvním  úspěchu  nesmíme  přestati. 
Mv  musíme  jej  s  t  u  p  ň  o  v  a  t  i  a  vy  v  rch  o  1  i  t  i  ve  veliké  a 
trvalé  vítězství  a  v  plné  uznání  našeho  národa  na  kulturním 
kolbišti  města,  jež  na  dlouhou  snad  ještě  dobu  povoláno 
rozhodovati  o  našich  osudech,  zejména  politických. 

A  nutné  kroky  k  tomu  cíli  vedoucí  nutno  předse- 
vzíti hned,  bez  odkladů  a  průtahů. 

.A  proto  i  na  poli  výtvarném  musíme  si  po  tak 
čestnvch  etappách  dobýti  vítězství  rovného  onomu,  kte- 
rého dobylo  si  české  umění  hudební  na  ^Divadelní  a  hu- 
dební výstavě«  ve  Vídni  a  jehož  activum  více  snad 
ještě  než  na  poli  čisté  uměleckém  ozvalo  se 
v  rubrice  těch  několika  úspěchů  politických, 
jež  právě  od  oné  doby  ve  Vídni  jsme  dobyíi. 

I  projektovaná  a  skorém  již  zabezpečená  výstavka 
spolku  >Manes-:  nebudiž  nám  i  v  případě  opětného  byf 
i  znamenitějšího  úspěchu  ničím,  než  další  etappou 
a  vzácnou  průpravou  k  vyššímu  cíli. 

Jest  jím:  \'ý stava  českého  umění  výtvar- 
ného, grafického  a  il  uminatorského,  uměle- 
ckého průmyslu  a  nejrázovitějších  ukázek  če- 
skoslovanského  umění  lidového  ve  Vídni. 

Podniknuta  s  nadšením  a  láskou  k  českému  umění, 
musí  dbsahovati  nejpečlivější  výběr  nejlepších  našich 
mislrů  starších  i  novějších,  Mánesem  a  Čermákem  počí- 
naje. Z  novějších  všechny  umělce  stojící  na  výši  evrop- 


ského uměni  neb  talenty  zcela  rázovité.  Z  nrjmlail.íích 
všechny  ty,  kteří  dovedli  vycítiti,  že  spásy  výtvarného 
uměni  českého  stejně  jako  v  litcr.itiiřc  dosáhnouti  se  dá 
jedí nou  pouze  cest ouajcdiným  jen  směrem,  totiž 
národní  svéráznosti  a  tedy  i  tu  vývojem  od  internaciona- 
lismu k  nacionalismu.  V  průmyslu  uměleckém  musí  ob- 
sahovati ukázky  rázovitě  a  typicky  českého  průmyslu 
uměleckého,  grafického  i  lidového  a  jako  ukázku  dávného 
vzácného  uměni  českého,  nejvzácnější  naše  díla  iluminá- 
torská,  kterým  v  cizině  hned  tak  rovných  není. 

Výstava  tato,  ač-li  se  uskuteční  a  dojde  očekáva- 
ného úspěchu,  bude  bezpečnou  přeiizvěsti  nových  úspěchů 
i  politických. 

Sebe  čestnější  výsledek  její  musí  býti  nám  pouze 
a  jen  novým  zase  popudem  k  další  soutěži  se  vzdálenější 
cuinou,  kterouž  svého  času,  a  snad  dříve  než.  myslíme, 
liudeme  musit  podstoupiti  v  metropoli  národu  nám 
v  ostatní  Evropě  toho  času  nejbližšího,  ve  francouz- 
ské Paříži,  neboť  i  tento  veliký  a  šlechetný  národ  fran- 
couzský, po  jehož  kulturní  přízni  a  patronanci  Mále  a 
stále  se  snažíme  a  voláme,  dříve  či  později  bude  a  musí 
se  nás  ptáti:  >Čím  jsme  se  o  přízeň  tu  zasloužili,  čím 
chceme  si  vydobýti  i  jeho  úctu,  co  dovedeme,  co  umíme, 
a  zdaž  národ  náš  malý  sice,  ale  slavný  svou  historií  může 
se  této  vyrovnat  svou  budoucnosti.* 

A  vším  právem ! 

Neboť  v  dnešní  Evropě  mohou  bráni  býti  vážně  a 
v  úvahu  jen  národové  nepochybné,   slavné  budournosli. 

Netajím  se,  že  k  uskutečnění  obou  těchto  problémů 
třeba  mnoho  odvahy  a  mnohem  ještě  více  práce,  vše  po- 
svěcujícího nadšení,  píle  a  obětavosti. 

Než  jsem  přesvědčen  o  tom,  že  nemá-li  národ  náš 
přijíti  o  jeden  z  nejideálnéjších  a  nejethičtějších  úspěchů, 
kterých  kdy  dodělati  se  mohl,  že  k  uskutečnění  právě 
těchto  obou  problémů  přikročiti  musí. 

Provedeni  jich  jest  úkolem  nejen  povolaných  a  nej- 
více interesovaných  kruhů  odborných  a  všech  upřímných 
ctitelů  českého  umění  vůbec,  nýbrž  v  přední  řadě  den- 
ního tisku,  naší  vlastenecké  a  vždy  obětavé  a  nadšené 
žurnalistiky  české. 

Ona  v  přední  řadě  musí  uvésti  ji  v  život  a  v  proud. 

A  nikdy  snad  neplatilo  tak  vážné  slovo  »Hora  ruit« 
jako  právě  dnes  a  v  této  skutečně  časové  otázce. 

Budiž  tedy  myšlénka  tato  stejně  dobře,  jak  byla 
myšlena,  i  vlídně  přijata  a  skutkem  učiněna. 

Dr.  Luboš  JeřAbek. 

DIVADLO. 

Po  dvanácti  letech  byl  vyhrabán  z  divadelního  ar- 
chivu Mrštíkův  překlad  >Vláda  tmy<  a  splacen  konečně 
jeden  z  velkých  dluhů  našeho  divadla  k  modernímu  dra- 
matu. Pochmurné  dílo  Tolstého  má  grandiosnost  tragiky 
prosté  a  pravdivé.  Snad  výše  nedospělo  a  již  nedospěje 
naturalistické  drama,  které  chtělo  ovládnouti  před  deseti 
lety  divadlo,  jako  před  dvaceti  lety  vítězně  ^i  natura- 
lismus podmanil  román.  Dílo  Tolstého  přetrvá  naturali- 
stické drama,  neboť  není  to  hrst  suše,  rcportersky  od- 
pozorovaných a  vyslídéných  dokumentů  vržených  na  je- 
viště a  při  veškeré  své  bezohlednosti  ke  konvencionel- 
nosti  jeviště  má  obdivuhodnou,  možno  říci  i  rafinovaně 
konstruovanou  komposici  scénickou.  Vzrušuje,  uchvacuje, 
vyvolává  děs  a  soucit  -  a  proto  bude  žít  jako  každé 
dílo  umělecké,  do  něhož  přelil  se  kypivý  var  krve  a  života. 
Drama  Tolstého  bylo  šťastně  vypraveno  p.  režisérem 
Šmahou,  méně  .šťastně  hráno.  Některé  postavy  se  však 
vydařily,  p.  Vojan  měl  znamenité  momenty  jako  slaboch, 
záletný  čeledín  Nikita,  na  nějž  se  všechny  ženské  věsí, 
a  si.  llilbertova  překvapila  pěknou  uceleností  a  mar- 
kantností  hry  v  roli  dvanáctileté  .Xňutky,  též  paní  Hůb- 
ncrová  s  plným    ziiarem    sehrála    .Xkulinu.  —    Podobně 


jako  »Vláda  tmy*  též  vypravení  Sheridanovy  klassické 
veselohry  >ŠkoIa  pohoršení*  přispělo  k  osvěžení 
repertoáru  činoherního.  Rozkošná  veselohra  pověstného 
světáka  a  politika  Sheridana,  jenž  byl  nejvtipnějším  a 
nejvýmluvnějším  mužem  své  doby,  je  poněkud  již  vy- 
bledlých barev  a  oprchale  napudrované  koketnosti,  ale 
tu  a  tam  mihne  se  scéna  plná  efektnosti  a  živosti,  dia- 
logem švihne  břitký  vtip,  duchaplný  satyrický  šleh  — 
a  vy  jste  chyceni,  přes  všechnu  naivnost  a  obstarožnost 
hry^  A  vy  jste  chyceni,  když  se  veselohra  ta  presentuje 
v  tak  znamenité  souhře,  jakou  vynikala  představení 
v  Národním  divadle.  Několik  povedených  figurek  .Sheri- 
danových  napudrovaných  klevetilek  a  oparukovaných 
jejich  spolupachatelů  klepů  neb  jejich  obětí  pobavilo 
obecenstvo.  V  druhém  jednání  p.  Seifert  a  si.  Grégrova 
sehráli  brillantní  duetto  veseloherní.  jež  rozhodlo  o  úspě- 
chu hry.  Rušivě  působila  strojenost  hry  p.  Zelenského.  — 
Správa  divadelní  oznamuje  zavedení  »populárních  před- 
stavení večerních*,  jež  budou  začínat  až  ve  tři  čtvrti  na 
osm  a  budou  míti  snížené  ceny  odpoledních  představení 
nedělních.  Slibuje  pro  tyto  večery  vybraný  repertoár, 
díla  literárné  významná.  Myšlénka  zasluhující  důsledného 
provedení  a  zajišťující  divadlu  úspěch  finanční  i  umělecký, 
neboť  obecenstvo  lidových  představení  má  dosti  vníma- 
vosti a  vznětlivosti  i  pro  díla  literární  a  básnická.  — 
Do  svazku  Národního  divadla  po  všelijakých  nedoroz- 
uměních a  vyjednáváních  vstoupili  zároveň  —  možno 
říci  ruku  v  ruce  —  paní  Benoniová,  nově  engažovaná, 
a  p.  Jaroslav  Kvapil,  jmenovaný  dramaturgem  a  regis- 
seurem.  Doufáme,  že  oboje  bude  jen  ku  prospěchu  a  dal- 
šímu zdárnému  vývoji  naší  činohry.  11. 

LITERATURA. 

Karolina  Světlá:  Nemodlcnec.  (Sebraných 
spisů  č.  Vil.  Nákladem  J.  Otty.) 

-Světlá  řeší  v  tomto  díle,  jež  je  spíše  prudce  naho- 
zenou, silnou  skizzou,  než  uniformně  vvpracovaným  ro- 
mánem, hluboký,  těžký  problém  :  jaká  je  zákonnost  světa, 
jaký  je  úkol  člověka  a  poměr  jeho  k  Bohu,  co  je  lidský 
život.  A  řeší  jej  na  domácí  půdě,  v  duši  svého  lidu. 

Duše  lidu  je  to.  co  hledá,  co  hledí  proniknouti, 
zobraziti  v  nejmohutnějším  a  nejkrásnějším  rozvití.  »Ráda 
se  přiznávám,*  praví  v  předmluvě,  bráníc  se  výtce,  že 
příliš  idealisuje  lid,  »že  pc  duších,  v  nichž  přebývá, 
v  nichž  hýbe  se  kvas  pokroku,  po  zastupitelích  krásných 
myšlének,  po  článcích  závažných  řetězů  vývoje  spojují- 
cích^ nás  s  minulostí  slavnou,  se  zbožným,  úctvplným 
nadšením  mezi  naším  lidem  jsem  pátrala,  jak  dalece  mi 
hvlo  popřáno  jej  seznati.  Je-Ii  to  chyba  —  nehodlám  ji 
odložiti.  Blaží  mne  příliš,  že  její  to  pomocí  jsem  v  rukou 
svvch  vážila  tolik  skutečných  zrn  zlatých,  z  nichž  dojista 
jednou  zaplane  koruna  zářivá  na  čele  šťastnější  vlasti.* 

Jevištěm  dramatu,  jejž  líčí,  je  jako  v  jiných  její  ro- 
mánech Poještědí;  doba,  padesát  let  po  nastoupení  Marie 
Terezie.  Duševní  tma  a  tělesná  poroba  v  lidu,  špatně 
pochopené  idev  francouzských  filosofů  a  snaha  po  udr- 
žení neomezené  moci  nad  lidem,  u  yanstva.  Osnova  děje 
založena  na  třech  hlavních  postavách:  zeman  Luhovský 
získává  si  na  jedné  straně  důvěru  lidu,  na  druhé  odhodlá 
se  pomáhati  pánům,  abv  pro  svůj  rod  získal  ztracené 
šlechtictví,  z  jednoho  syna  učinil  zemana,  z  druhého  dů- 
stojníka, utvrzuje  lid  ve  víře  v  Boha,  jenž  káže  kořiti  se 
vrchnosti,  sám  však  nevěří  v  nic  a  krutě  šlape  všecky, 
kdo  staví  se  jeho  vůli  v  cestu.  V  Dálené,  dceři  povrže- 
ného^  »krtičkáře«,  zosobněna  je  pověrečnost  lidu.  Ona 
rozpřádá  vlastní,  vnější  děj  románu  chce  se  mstít  na  ze- 
manovi za  hříchy  spáchané  na  rodičích,  dožene  jednoho 
z  jeho  synů  k  sámovraždě.  stane   se  ženou   zemanovou, 


aby  dokonala  svoji  pomstu,  chce  zničiti  i  druhého  jeho 
syna  Michala.  Michal  je  rekem  románu.  V  něžné  a  pře- 
mýšlivé jeho  duši  vzbudí  otec  hrozný  boj,  vykládaje  mu, 
že  není  Boha,  není  zodpovědnosti,  že  třeba  žíti  jen  k  vlast- 
nímu prospěchu.  Lid  má  býti  ještě  více  zotročen,  jen 
aby  páni  za  to  Michala  přijmuli  mezi  sebe,  učinili  jej 
důstojníkem,  uznali  jeho  šlechtictví,  aby  mohl  zasnoubiti 
se  se  šlechtičnou.  Michal  trpí:  na  jedné  straně  vidí  zubo- 
žený lid,  pak  otce,  jenž  »žije,  jakoby  pil  sklenici  vína.  Ví, 
že  ji  dopije,  nilido  že  mu  znova  nenaleje,  a  přec  si  nedá 
my-šlénkou  tou  překážeti,  to  prý  jest  moudrost,  jiné  není. 
Víno  mu  chutná,  jde  mu  k  duhu,  a  on  se  směje  všem, 
kdo  si  dávají  pochoutku  vrtochy  zkazit*.  Láska  k  šlech- 
tičně vábí  Michala,  aby  podlehl  svůdné  perspektivě  do 
budoucna,  ale  v  duši  jeho  ozývá  se  hlas,  jenž  stále  mu 
připomíná,  že  otcova  theorie  není  správná. 

Pravé  poznání  pronikne  v  něm  o  slavnosti,  kdy  otec 
pomáhá  panstvu  stihnout  lid  ještě  krutější  robotou,  a 
odměna  za  tento  čin  čeká  již  na  Michala.  Michal  slyší 
nářek  porobených.  »Soustrastí  s  bratry  trpícími,  v  zou- 
falosti  tonoucími  oživlo  v  něm  jediným  rázem  svědomí 
ohromené  otcovým  úkladným  učením  . . .  před  ním  na- 
jednou se  vyjasnilo  . . .  podobalo  se  mu,  že  vidí  zřídlo, 
z  něhož  život  se  perlí  a  kamž  se  vrací  u  věčném  krou- 
žení, poznával,  že  v  proudu  jeho  každý  prášek  se  nese 
k  výši  dokonalosti,  poznával,  že  není  smrti,  nýbrž  stálá 
jen  proměna,  v  níž  rozpadává  se  pouze  to,  co  slabé  je-st 
a  závadné,  aby  ustoupilo  tvaru  vznešenějšímu,  pohlédl 
v  tvář  věčnosti,  neznající  zapomenutí,  znamenající  veškeré 
činylidské  co  stupně  pokroku  k  veškerenstva  jádru,  okolo 
něhož  se  hlatí  v  rozmanitosti  nekonečné  tisíce  a  tisíce 
světů  .  .  .  poklonil  se  svrchované  moudrosti  a  prozřetel- 
nosti v  zákonu  vše  pronikajícím,  věčné  tvůrčím  a  tříbí- 
cím, poznávaje  v  sobě  pln  šlechetné  hrdosti  činitele  jeho. 
On  nebyl  loutkou  slepé  jen  náhody,  kruté  a  zbytečné 
nutnosti,  k  ničemu  necelící,  nýbrž  nástrojem  božím,  sám 
sobě  svatým  « 

Je  mi  trochu  teskno,  čtu-li  toto  dílo,  proniknuté 
tak  úsilnou  snahou  po  řešení  světových  problémů,  pood- 
krytí nejhlubších  kořenů  duše  našeho  lidu,  a  srovnám-li 
je  s  naší  moderní  tvorbou  literární.  Pokročili  jsme  valně 
ve  stviu  a  v  technickém  zpracování  látky.  Cítíme  dnes, 
jak  zápasí  Světlá  s  formou  řeči,  jak  hledá  v  umělých 
i  násilných  vazbách  stylovou  vijraznost,  pozorujeme  při 
rozboru  osnovv  dějové,  jak  mnoho  úmorné  práce  musila 
věnovati  zevnějšímu  ústrojí  románu,  jež  dnes  každý 
i  prostřední  talent  sestrojuje  hladce,  téměř  bez  přemý- 
šlení; sledujeme  na  každé  stránce,  jak  národopisný  ma- 
teriál těžce  se  jí  dá  ovládati  a  podřizovati  vůdčí  myšlénce, 
jak  plnost  života  lidu,  bezprostředně  odpozorovaná,  pře- 
kypuje z  rámce.  To  vše  však  tím  větší  budí  v  nás  úctu 
k  velkému  a  hlubokému  dílu  autorky,  jež  přes  všechny 
ty  překážky  sestupuje  k  nejhlubším  záhadám  a  neváhá 
řešiti  je  v  nejtěžším  prostředí.  Přes  formální  příznaky 
těžké  tvorbv,  dané  dobou  a  obtížným  úkolem,  propuká 
na  mnohvch  místech  tvůrčí  talent,  bez  ohledu  na  filoso- 
fický podklad  díla,  velikou  silou.  Připomínám  jen  scénu 
kdv  zeman  vyslýchá  Dálenu  u  mrtvoly  své  ženy  a  syna 
a  Ďalena,  ve  své  víře  v  duchy,  mrtvoly  a  čarodějství 
domnívá  se,  že  ti  mrtvi  tam  na  prkně  ji  poslouchají 
potutelně  se  při  tom  šklebíce. 

Nemohu  zde  rozbírati,  do  jaké  mirv  vnikla  Světlá 
do  duše  lidu.  pokud  idey  její  a  pochmurná,  osudová 
osnova  děje  přiléhají  k  skutečnosti,  pokud  vyvírají  z  je- 
jího vlastního  nitra  a  pokud  jscu  ohlasem  současných 
duševních  a  specielně  literárních  proudů  —  vidím  jen  i  na 
tomto  románě,  oč  vážněji  pojímala  a  hlouběji  vypraco- 
vala úkol  literárního  díla,  než  tak  mnohý  výtvor  naší 
literatury  nejnovější.  V.  Ř. 


rfclptaci  se  pro  Prali  ir  na  ítvrl  léta  zl.  1-20  (K  2-40),  na  půl  léta  2I.  2-40  (K  ♦•80), 
iK  2-.5n>,_na  půl  léta  2I.  250  (K  5-—),  na  celý  rok  5  zl.  (K  10—).  —  Sešitové  vydán 
Cena  seSitu  20  kr.  (40  hal.)  —  Pall.sk  původních  prací  se  vyhrazuje.  —  Dopisy  administ 
namésti  č.  34.  —  Listy  přijímáme  jen  Iraiikované.  —  »Lumir 


Karlo 


la  celý  rok  zl.  4-SŮ  (K  Q-fiOl.  Poštou:  na  řtvn  lé 
(o  dvou  čislerhl  vychází  při  každém  Hruhém  (suď 

íci  «Liimíra^  buďtež  adresovány:  Časopis  »Lumir 
vychází  každý  pátek  (vyjma  prázdniny). 


Redaktor  Václav  Hladík.  —  Majitel,  vydavatel  a  nakladatel  (.  Otto.  —  Tiskem  České  grafické  společnosti  »Unie*  v  Praze. 


LUMÍR 


ROťNÍK  XXIX. 


30.  LISTOPADU  1900. 


*     ČÍSLO  9     .» 


JiKi    SUMÍN: 


NA   VLNÁCH. 


—  NOVEI,I,A. 


IJavla  stála  nehybně  na  témž  místě,  když  po 
'  chvíli  předjel  s  kočárem.  Rychle  seskočil  a 
vyzvednul  ji  do  vozu. 

V  nových  liniích  rozpínalo  se  mohutné  po- 
hoří do  dálek  prozářeno  kouzelnou  hrou  barev 
a  světla.  Pavla  ničeho  neviděla,  ničeho  nevnímala, 
sedíc  všecka  zatonula  v  hrůzách  onoho  dram  itu, 
jehož  hrubé  obrysy  podal  ji  kočí  v  jadrných 
slovech  Ale  drama  toto  ničeho  nevyvracelo,  ni- 
čeho neopravilo  na  jejích  pojmech  a  názorech. 
Ah,  ano  nevědomé  selské  děvče,  které  chce  zpět 
peníze  darované  řádu  .  . .  toť  jen  politování  hodný 
omyl.  Než  přece  osobnost  abatyšina  nabylr.  no- 
vého démonického  přívlastku.  Nejistota,  s  jakou 
Pavla  hleděla  vstříc  svému  životu,  zabarvila  se  pří- 
šerně. Pojal  ji  těžký,  mučivý  strach  před  tím,  co 
neznala  a  čemu  se  chtěla  doživotně  obětovati. 
Nemohla  pojednou  pochopit,  jak  se  tak  klidně 
odhodlala  k  tomu,  co  se  jí  vždy  zdálo  zoufalým 
a  hrozným.  Všecka  se  chvěla  pod  otřesy  svého 
zkolísaného  předsevzetí  a  nejistoty  příštích  oka- 
mžiků. Chvílemi  chtěla  již  vykřiknout,  aby  kočí 
obrátil.  Ale  ani  k  tomu  neměla  dosti  odvahy  a 
pevnosti. 

Když  po  chvíli  kočí  jí  ukazoval  jakýsi  pout- 
ničky kostel  na  návrší,  ulehčilo  jí  značně,  že  se 
s  nim  mohla  rozhovořiti.  Na  její  tváři  zračila  se 
úzkost,  když  se  ho  počala  dotazovati,  co  dále  ví 
o  světlickém  klášteře.  Ale  vyprávěl  jí  celkem  jen 
bezvýznamné  nesmysly  a  anekdoty,  které  podle 
vlastního  vkusu  přibarvil.  Ze  klášterní  zahiada 
sousedí  se  dvorem  a  že  hospodářští  úředníci 
dopisují  si  přes  zeď  se  schovanknmi  kláštera.  Že 
s  abatyší  mluvíval  jen  skrze  mříži  a  že  rovněž 
skrze  mříži  mu  podávala  peníze  a  účet  k  potvrzení. 
Jedenkrát  se  s  ní  také  pohádal.  Hubovala  ho,  že 
chléb,  jejž  přivezl,  je  málo  vypečený.  Ukazovala 


mu  bochník,  ale  nemohl  si  ho  prohlédnout,  pro- 
tože bochník  nechtěl  prolézti  otvorem  mříže. 
Konečně  ho  protáhl,  ale  odřel  si  při  tom  prsty. 
Tu  se  dopálil  a  pravil:  , Velebná  matko,  k  vůli 
mně  zde  ta  mříže  nemusí  být,  já  nejsem  žádný 
špatný  chlapi'  A  ona  mu  odpověděla:  ,Mlč,  před 
tou  mříží  stáli  již  jiní  páni,  než  jsi  ty.'  —  ,Tak  !' 
zvolal,  ,já  myslím,  že  před  pánem  bohem  jsme  si 
všichni  rovni  —  ne?'  Neříkala  nic,  jen  se  zasmála. 

Neodpovídala  mu  více,  obtěžovalo  ji  jeho 
žvanění.  Vycítil  lehce  její  náladu  a  umlknul. 
Znova  přepadl  ji  strach,  ale  již  méně  dusivý  a 
těžký.  Rozčilení  její  stupťíovalo  se  však,  čím  více 
se  blížili  k  cíli. 

Údolí  se  náhle  rozevřelo,  nevysoké,  černými 
skalisky  prostoupené  stráně  jakoby  se  skrčily  a 
ucouvly.  Za  to  zmohutnělá  horská  řeka  rozstříkla 
se  na  několik  ramen  v  rozrytém  spustlém  kraji, 
kdež  každým  jarem  vyryla  si  nové  břehy  pro 
svůj  nestálý  divoký  tok.  V  dáli  na  návrši  zaleskly 
se  báně  mohutných  věží.  Vždy  ostřeji  vystupo- 
valy, vždy  určitěji  se  rýsovaly  na  šedém  zimním 
nebi.  Znenáhla  pod  měkce  kreslenou  linií  luči- 
natých  strání  s  ovocným  stromořadím  podél  cest 
objevil  se  mohutný  starý  zámek  uprostřed  zahrad 
a  dvorů,  náležejících  k  jeho  panství,  maje  jako  za 
podnož  dole  pod  svahem  malé  městečko,  jehož 
červené  střechy  smály  se  do  kraje  v  nerušeném 
tichu  slunného  odpoledne. 

Kočí  se  obrátil  a  ukázal  jí  očima  na  zámek. 

Porozuměla  a  zděšeně  skrčila  se  v  koutě 
kočáru,  chtíc  ještě  jednou  všechno  dobře  uvážit, 
naposled  promyslit.  Drtivá  tříšť  dojmů  zaplavo- 
vala její  duši.  Nejasně  a  bledě  z  póla  již  pohří- 
ženy v  šedivé  tůni  minulosti  vystupovaly  před  ní 
události  posledních  dnů.  Ne,  to  již  nebylo  to, 
co  ji    vehnalo   do   tohoto   pochmurného,   nezná- 


mého  domu,  ale  něco,  co  povždy  tkvělo  na  dně 
její  duše,  co  cit  její  hnalo  do  krajnosti,  co  ji 
učilo  sebezapření  a  hluboké  opravdovosti,  co  ji 
neslo  přívalem  bouří,  ukazovalo  i  nyní  směr  její 
cesty.  Nebylo  vyhnutí! 

Třásla  se  rozčilením  vystupujíc  z  vozu  před 
hrubými  vraty  u  prostřed  nekonečně  dlouhé, 
špinavé  zdi  bez  oken,  za  níž  zmizelo  nyní  prů- 
čelí kláštera.  Hlasem,  jenž  z  těžká  byl  mocen 
pronésti  celou  větu,  řekla  pak  kočímu: 

^Počkejte  zde  chvíli,  ja  nevím  —  nepojedu-li 
zpět.« 

Přisvědčil  a  hleděl  za  ní  s  napjetím  podní- 
ceným jejím  rozčilením,  jak  kráčela  širokým  ná- 
dvořím. 

Stanula  pod  hlubokým  výklenkem  portálu, 
nad  nímž  obrovská  socha  Královny  Nebes  zářila 
na  slunci  zlatem  své  aureoly,  u  těžkých  nízkých 
dveří  zčernalých  a  starověkých,  připomínajících 
postranní  vchody  starých  chrámů,  nebo  památ- 
ných krypt.  Zazvonila. 

Když  dozněl  rušivý  hlas  zvonku  v  tom  tichu 
veliké  hrobky,  zpamatovala  se  poněkud  ze  svého 
zděšení,  a  nový  stín  vzpomínky  neurčitý  a  bez- 
barvý, ale  bodavý  a  ostrý,  jako  zlé  tušení  vzpružil 
její  ochablou  duši.  Avšak  ubránila  se  mu.  Nyní, 
řekla  si,  třeba  vše  zapomenout  a  předstoupiti 
klidně  a  pevně.  V  tom  ozvalo  se  suché  skřípnutí 
a  šum  tichých  kroků.  Ve  dveřích  otevřel  se  malý 
čtyřhranný  otvor,  za  nímž  bylo  pozorovati  obrys 
bílého  čepečku. 

•  Přeji  si  mluviti  s  mater  Ubaldesou,<  řekla 
třesoucím  se  hlasem. 

>Vaše  jméno,  prosím. « 

»Pavla  Jodasová.í 

» A  . . .  Ah,  ano !«  pronesla  jeptiška  zpěvavým, 
příjemně  ztlumeným  hlasem.  »Poshovte,  prosím !« 

Otvor  zase  zapadl. 

Pavla  opustila  rychle  výklenek  portálu,  kdež 
poblíže  nízkých  dveří  s  tajným  otvorem  zdál  se 
jí  vzduch  dusivý  a  těžký.  Ale  příjemný  alt  jep- 
tišky, jíž  neviděla,  zněl  jí  konejšivě  v  sluch.  Bylo 
jí  volněji.  Obrazy  kraje,  jejž  dnes  přejela,  vlnily 
se  v  měkkém  milém  zbarveni  v  její  duši.  Cítila, 
že  vtiskly  se  tam  bezděky,  přijaty  jen  prázdným 
vjemem  očí,  o  němž  duše  nevěděla.  Ale  u  pro- 
střed tohoto  neukončeného  dojmu  týž  děsivý 
stín  prolnul  její  nitro.  Jaksi  blízko  vedle  sebe 
seskupila  se  v  její  obraznosti  alabastrová  socha 
svaté  Ubaldesy  vedle  mrtvoly  na  půdě  oběšené 
dívky.  Dech  její  opět  ochaboval  a  klesal,  jakoby 
stín  hříchu  dotýkal  se  tohoto  domu,  v  němž  hle- 
dala očistu  a  smíření,  i  zmocnila  se  jí  lítost,  že 
po  bouřích    a  zmatku    ocitá    se    na    tak    děsném 


rozhraní,   její    choré    oči   ji    zabolely,  jakoby  do 
nich  nasypal  hrst  žhavého  písku. 

V  tom  ozvalo  se  opět  suché  skřípnutí  v  klá- 
šterní chodbě.  Otvor  ve  dveřích  se  pošinul  a  jep- 
tiška prostrčíc  jím  ruku,  podávala  Pavle  klíč. 

»Otevřte  si,  prosím  dvéře  v  levo  a  vejděte 
do  hovorny.  Bude  vám  chvíli  čekati,  mater  Ubal- 
desa  je  na  modlitbách.* 

Pavla  prošla  tmavou  chodbou  a  vstoupila 
do  velkého  sálu,  jehož  zvláštní  zařízení  ji  pře- 
kvapovalo. Byla  to  směs  nádhery  starověké  a 
těžkopádné  a  vroucí  zbožnosti,  mluvicí  uměleckým 
štětcem  i  dlátem  v  tom  suchém  vzduchu  neobý- 
vaných  historických  sálů,  v  němž  víří  prach  roz- 
padávajících se  starých  látek  s  vyčichlou  vůní 
památných  slavností,  pořádaných  na  oslavu  Boha 
a  svatých,  zatím  co  krvavé  stopy  života,  odříkají- 
cího se  rozkoší  a  radostí  světských,  s  přísnou 
kajicností  vlekou  se  tudy  osamělou,  trnitou  stezkou 
ku  bránám  věčnosti. 

Pozlacená  mříže  po  celé  šířce  pokoje  za- 
puštěna v  podstavci  z  černého  nnamoru  tvořila 
zde  tajemný  průlom  do  tohoto  záhadného  domu, 
jenž  sliboval  pokoj  a  mír.  Než,  bylo  to  opravdu 
dobrodiním,  moci  po  bouřích  života  zmizeti  za 
touto  mříží  a  nemíti  se  světem  jiného  spojení, 
než  onen  malý,  čtyřhranný  otvor  ve  hlavních 
dveřích?  Nevšímala  si  podrobností  zařízení,  ale 
dech  mystického  kouzla  vanul  k  ní  ze  všech 
koutů  z  tichlého  nádherného  sálu. 

V  tom  tichu  zalekl  ji  hlas  zvonků,  jenž  sc 
rozzvučel  klášterní  chodbou.  Slyšela  hlasy,  hřmot 
povozu,  kročeje  a  konečně  nesmělý  dívčí  smích 
na  temné  chodbě. 

»Už  nám  kdosi  odemknul,  to  je  dobře!  Paní 
purkmistrová  musí  prý  si  vždycky  sama  odmykat,« 
pištěl  radostný,  dívčí  hlásek. 

Do  hovorny  vstoupila  tlustá  zadýchaná  paní 
s  patnáctiletou  dceruškou,  hezounkou  a  bledou. 
Těžce  oddychujíc  pronesla  v  pausách  obvyklý 
pozdrav,  při  čemž  zatřásla  se  divoce  její  růžová 
péra  na  klobouku.  Dala  se  pak  svléci  svojí  dce- 
ruškou a  usedla  velebně  na  pohovku.  Při  vzá- 
jemném představení  nazvala  se  »doktorkou<  a 
řekla,  že  muž  její  má  veliký  vliv.  Pak  vyprávěla 
zvláštním,  koketně  znaivnělým  tónem,  že  sem 
hodlá  dáti  svoji  dceru  Emmu  na  vychování,  po- 
něvadž to  teď  patří  u  nich  takřka  k  dobrému 
tónu,  aby  děvče  pobylo  rok  dva  v  některém 
ťistavě.  Některé  z  jejích  přítelkyní  —  jmenovala 
choť  státního  návladního,  choť  okresního  komi- 
saře a  jiné,  vždy  celým  titulem  jich  manželů  — 
mají  zde  již  také  své  dcery  a  jsou  <=  nimi  jak 
náleží  spokojeny.  A  řeč  její  proudila  li.cd  bystře 
jako  rozvodněný  horský  potok.  Pokrac. 


%     Ý     %     lir     %     %     ir 


Alfons  Breska: 


HLASY 


Mnich  (odrazí  ránu  železným  křižem.  Král  vysílen 
a  v  záchvatu  nové  bolesti  Ulesá  na  lože): 

O  zanech,  králi,  směšných  šermování, 

neb  toto  kříže  svaté  znamení 

mne  před  útoky  sbčsilými  chrání 

a  rány  v  ráje  růže  promění. 

Naslouchej  nočních   vichrů  divé  písni, 

jak  venku  nebes  hněvy  burácí, 

u  okna  davy  démonů  se  tísní 

a  peklo  čeká,  ohněm  krvácí. 

V  temnotách,  které  nepoznají  rána, 

plá  věčným  žárem  pekla  hranice 

a  zatracenci  v  mukách  úpějí, 

jichž  těla  ďáblů  sudlicemi  diáiin; 

tam  není  spásy,  není  nadějí, 

jen  muka  děsná  jako  vichřice, 

nad  nimiž  člověk  hrůzou  oněmí,  — 

lip  skonat  na  hranici  v  ohně  žáru, 

než  ďáblům  padnout  do  krvavých  spárů, 

lip  kovovými  skřipci  býti  drcen 

a  mučen  ohnivými  kleštěmi, 

než  věčné  trpět,  nikdy  ncusmrcen ; 

nad   muka  tvá  se  něha  nenachýlí 

a  z  ráje  anděl  k  tobě  nesletí, 

by  tvoji  bolest  láskou  ztišil  chvíli, 

ty  trpět  musíš  věčná  staletí. 

Já  chtěl  ti  podat  pomocnou  svou  ruku, 

ty  nechceš  milost  —  vezmi  prokletí  — 

a  místo  k  ráji  kráčej  v  pekla  muku, 

kam  slitování  paprsk'  nesletí. 

Král    naslouchal   s   rostoucí   úzkostí,   pak    plaše  k  oknu 

pohlédne  a  jakby  postřeh'  rozšklebené  tváře   čekajících 

démonů,  otřesen  zrak  sviij  odvrací.) 

Král: 

Ne,  nechci,  ne!  A  co  mi   tvoje  peklo, 

co  je  mi  ráje  oslnivý  třpyt 

chci  tiše  umřít,  když  již  umřít  musím 

a  s  této  země  stranou  odejít, 

kde  čeká  hrobu  temný  klid. 

M  n  i  ch : 

Z  života  vede  pouze  dvojí  cesta, 
z  nich  jedna  ústí  do  věčného  Mě.sta 
a  druhá  k  věčnému  jde  zatracení. 

Král: 
A  třetí  cestář 


M  n  i  ch  : 


Žádné  více  není! 


*       DWUKI.  DRAMA  o  1  DĚJSTVÍ. 

l>oko)t£. 

Král: 
Ae  není  žádné  víc?  —  ne,  vše  je  lež, 
toť  báchorka,  kterou  mne  děsit  chceš, 
viď,  mnichu,  viď,  že  vše  jen   lichý  klamř 

M  n  i  ch : 
Vše  ryzí  pravda,  králi,   —   přísahám! 

Král: 
A  proč  mám  mučen  být,  proč  trpět  mám, 
já  celý  život  kráčel  sám  a  sám ; 
co  mi  tvůj  Bůh,  jenž  na  kříž  přibit  mřel, 
proč  celý  svět  by  k  němu  hledět  měli" 
Já  ve  květech  jsem  hřbitovy  chtěl  zříti, 
smutnému  světu  slunce  vrátit  chtěl, 
ověnčen  laurem  slávy  světem  hřmíti 
a  rozkoš  píti  z  plné  číše  žití, 
rci,  kam  ta  cesta  vede,  mnichu,  kam.-' 

M  nich: 
Ty's,  králi    bloudil,  jako  všichni  bloudí, 
již  chtějí  v  žití  vlastní   cestou  jít 
a  příhš  pozdě  blud  svůj  poznávají, 
kdy  nelze  více  zpět  se  navrátit. 
Nad  hlavou  pláč  a  nářek  neslýchaný, 
kolkolem  všude  hrůzyplnou  noc, 
rukama  lomí  u  pekelné  brány, 
volají  marně  k  Bohu   o  pomoc. 
Bůh  zůstane  k  jich  nářkům  věčně  němý, 
je  nechá  hynout  v  mukách  plamenných, 
jak  oni  zapřeli  Ho  v  této  zemi, 
tak  ztrestá  Bůh  jich  ducha  vzdorný  pych. 
Jak  blažený,  kdo  v  míru  s  Bohem  zmírá, 
pokorně  hledí  v  Krista  snivou  tvář, 
oh,  tomu  ráj  se  růží  otevírá 
a  sluncem  vzejde  věčné  spásy  zář. 
Já  chtěl  ti  podat  pomocnou  svou  ruku, 
ty  nechceš  milost  —  vezmi  prokletí  — 
a  místo  k  ráji  kráčej  v  pekla  muku 
kam  slitování  paprsk'  nesletí. 

(Chystá  se  k  odchodu.) 

Král: 
Ne,  zůstaň,  teď  mne  neopouštěj,  mnichu, 
kdy  v  temných  pochybách  můj  zmítán  duch, 
co  činit  mám,  by   Biíh   nitu;  zbavil  hříchů, 
oh,  proč  tak  hříšně  mocný  je  tvůj  Bůh! 
Jak  jinak  snil  jsem  o  své  smrti  sen, 
že  v  divokého  boje  vřavě  zhynu, 
slaveným  bohatýrem  přemožen, 
v  náručí  věrném  drahých  paladýnů. 
Vše  jinak  stalo  se  —   a  teď  jsem  sám   — 


tak  sám  a  sám  mám  odtud  odejíti 

a  nevěděti  jistě  ani  kam  — 

já  mohl  jsem  se  přece  mýlit  v  žití, 

ach,  ano,  mýlil,  není  jinak  možno, 

co  všichni  věří,  já  jsem  nevěřil, 

a  všichni    mýliti  se  nemohou. 

Svou  ruku,  mnichu,  dej  mi   ku  pomoci, 

nuž  tedy  přispěj    mi,  to  ve  tvé  moci, 

co  činit  mám,  by  usmířen  by!  Bůh  ? 

Ty's  nejzbožnější  mnich,  jejž  v  světě  znám, 

nuž  tedy  dej  mi  svoje  požehnání, 

ať  v  míru  s  Bohem  umírám. 

M  n  i  ch ; 
Tvé  srdce  zatvrzelé  smíru  brání, 
dřív  kajícně  svou  vzdornou  hlavu  schyl, 
jen  na  kolenou  dojdeš  slitování,  — 
nuž  modli  se,  by  Bůh  ti  odpustil. 

Král: 
Chci  se  modlit  — 
(Vleče  se  ke  krucifixu,   klesne   na   kolena   se  sepjatýma 

rukama.  Blanciflora  dívá  se  ztrnule  na  krále.) 
Jak  jenom,  jak   — 
já  modlit  jsem  se  dávno  zapomněl   — 
ó  Bože,  slitování  se  mnou  měj ! 
(Náhlým  vnuknutím  uchopí  svůj  meč,  přelomí  jej  a  zlo- 
mené části  vznáší  ke  krucifixu.) 
Co  nejdražší  mi  bylo  celý  život, 
svůj  meč  ti  v  oběť,  Bože,  přináším. 
Mír,  králi  ráje,  mír! 

(Pustí  meč,  jenž  žalostně  zakvílí  na  mramorové  dlažbě 
síně.  Král  klesne  na  tvář,  vysílen.  Venku  strhne  se  prudší 
boui',  vichr  divě  zastená  a  rozrazí  okno.  Dlouhotrvající 
fialový  blesk,  strašné  burácení,  třesk  a  udeření  blesku 
tak  blízko,  že  všichni  ztrnou.) 

M  n  i  ch    (se  sepjatýma  rukama  a  zrakem  obráceným 
k  nebi  se  modlí). 

Všichni  (běží  k  oknu.  —  Porůzné  výkřiky): 
Co  stalo  se? 

Rytíř: 

Zem  v  hlubinách  se  chvěla. 

Minstrel: 
Hrad  temně  duní. 

Lovec: 

Slyšte  vichrů  sten! 

Minstrel: 
Jak  v  samé  síni  bouř  by  burácela. 

Jiný  lovec: 
Na  nebi  mračna  hoří. 

Minstrel: 

Soudný  den ! 

Rytíř: 
Jak  archandělů  surmy  bouří  hrom. 

Lovec: 
Pralesy  v  ohnil 

Jiný  lovec: 

Hleďte  onen  strom. 


L  u  č  i  š  t  n  í  k : 
Největší  dub  kles'  bleskem  rozštěpen! 

Lovec: 
Plameny  zelenými  vzplál. 

Mnich    (který   se  chvíli    nad  králem  chýlí,  náhle 
se  vztyčí  a  dí  slavnostně  a  chmurně): 

Mrtev  král! 
(Všichni  se  obrátí  a  stanou  ztrnule.) 

Minstrel: 
Jak  truchlý  konec,  jaký  žalný  den, 
květ  rytířstva  a  slunce  bohatýrů 
ve  prachu  leží,  smrtí  přemožen. 

Rytíř: 
Kdo  byl  by  pouze  tušil  z  rána, 
když  lesy  vichřil  na  koni, 
že  záhy  smrt  ho  dohoní, 
že  jeho  slávy  pouť  je  dokonána. 

M  n  i  ch  : 
Tak  rychle  míjí  žití  nádhera, 
a  králů  moc  a  světa  lesklá  sláva 
se  v  okamžiku  ve  prach  rozpadává, 
vše  zde  je  marnost,  vše  je   chiméra. 

Rytíř: 
Teď  na  nosítka  složme  tělo  krále, 
který  nás  k  tolikým  veď  vítězstvím, 
a  na  cestu  se  dáme  lesem  dále 
ku  bránám  města. 

Minstrel: 

Jaký  smutný  návrat ! 
(Naloží  tělo  krále  na  nosítka  a  odcházejí.  Zůstane  pou/.e 
Minstrel,  Blanciflora  a  Mnich,  klečící  u  krucifixu  na  mo- 
dlitbách.) 

Blanciflora: 
Rci,  otče,  byl  to  onen  velký  král, 
jenž  divy  udatnosti  vykonal, 
rci,  je  to  možné,  byl  to  onen  rek, 
o  kterém  tolik  písní  jsi  mi  pěl, 
kde  jako  vlasatice  v  boj  se  hnal 
a  mečem  kupil  hory  nepřátel? 

Minstrel: 
O  jaký  žal,  zde  dokonal. 

Blanciflora: 
To  tedy  konec  velkosti  a  slávy : 
otrocká  bázeň,  plazení  se  v  prachu, 
klečící  úzkost,  teskné  stkáni  strachu ; 
jak  jinak  já  jsem  snila  bohatýra, 
ten  nikdy  nezradí  meč  vítězný, 
jak  slavně  žije,  stejně  slavně  zmírá, 
na  prsou  těžký  krunýř  železný. 
Smrt  samu  hrdě  vyzve  ku  souboji, 
vznešeně  kráčí  v  zápas  zoufalý 
a  ani  o  píď  neustoupí  v  boji, 
jak  měl  by  z  bronzu  sandály. 
Do  stínů  mizí,  ostruhy  mu  zvoní 
a  v  snivých  zracích  svítá  záře  hvězd. 


jen  tiše  zlatý  meč  svůj  k  zemi  skloní 

a  poslední  vzdá  čest  .  .  . 

Kde  jste,  ó  velcí  bohatýři  bájí, 

slavení  všemi  svéta  minstrely, 

kde  vaše  svčtlá  zjevení  se  tají, 

což  všichni,  všichni  jste  již  vymřeli?  — 

Ach,  není  žádných  hrdiníi  a  rekft 

a  vše  je  nízké,  podlé,  zbabělé, 

v  tom  našem  pustém,  nehostinném  věku, 

ó  bože,  bože  — 


Minstrel: 

Neplač,  dítě  mé  — 
I  Otevřeným  oknem  slyšet  tlumené  hřímání  vzrlalujíci  se 
bouře  a  trvalé   monotónní    šumění   dcštč   ve    stromech. 
Po  chvíli  zazni  táhlé  strážné  hlasy  na  včži.) 

H  ía  S  (na  věži): 
Co  vidíš,  Rigo,  podél  cest? 

Rigo   (odpovídá  výše  na  věži): 
Noc  kolem  jest  -- 


^       <í?       ^       <s?       <^       9?       ^ 


Jos.  K.  Šlejhar: 


KAPLIČKA. 


y/    bezmezném  rozprosti^ení  duněl  vodní  příval. 
''      A  jím    ve    viikolní    ty    pustoty    zírala    kaple 
jakoby    okem    zastřeným    mrákotou   hrůz.    lMr;i- 
kotou    hriiz    vše    zjímáno    se   zdálo    za   toho    po- 
koření lidské  bytosti    — •    —  —   —  —    —  —   — 

—  —  —  Bývá  jindy  touto  dobou  v  přírodě  vše 
naplněno  vítězným,  neodolatelným  souzvukem  - 
vrcholení  všeho  života,  vyspívání  a  zrání,  dobí- 
hání šťáv  a  nejzářivějších  konstelace,  kdy  všechny 
síly  sdružily  se  k  nejmohutnějším  sborům  vele- 
písně  života.  Neoznačitelný  onen  souzvuk  napl- 
něný všemi  hlasy,  vším  jásáním  a  hlaholením, 
jakoby  velebně  dral  se  odkudsi  z  vnitra  kovu. 
nepřestává  se  tehdáž  ozývati  dnem  i  nocí,  plyne 
z  nitra  všeho,  i  z  živého  nitra,  i  z  nitra  věcí  všech, 
nazývaje  se  hlasem  zrání!  Tou  dobou  vše  již 
kvapem  dozrává.  Nic  zdánlivě  se  neděje,  tajemně 
se  nepohne,  vše  jen  vyčkávat  se  zdá  a  cosi  ohro- 
mujícího, požehnaného  jakoby  vyjímalo  se  ze 
všeho,  oním  hlasem  vyzpěvujíc  o  velebnosti  ži- 
vota a  jeho  dokonání  —   — 

Tak  bylo  také  onoho  dne,  před  lety  již  mno- 
hými, a  také  tu  meškal  tehdáž  stařec  tento,  ale 
neschýlený  stářím,  nezasažený  v  duši  žádným 
strašným  úderem  —  meškal  to  tu  člověk  mladý, 
silný,  v  letech,  kdy  nic  nezdá  se  postačovati 
zpupnosti  života,  kdy  vše  chce  se  uchvátiti,  za- 
ujmouti pro  sebe.  kdy  nic  nezdá  se  nepřekona- 
telného a  všemu  chce  se  vnucovati  vlastní  platnost, 
jak  již  tak  obvykle  život  se  značí  u  svém  vy- 
spění. Jak  všechno  nepodobno  tomu,  co  tu  nyní 
je,  co  zbylo  a  dusí  se  zoufale  ve  svém  zjař- 
mení  .  . . 

Ale  tehdáž  byly  zcela  jiné  doby. 

A  byly  to  zárovcíí  doby,  naplněné  mnohými 
událostmi,  neblahé,  vzrušující.  Po  zdejších  krajích 
zuřila  válka,  jacísi  mocní  lidé  nepohodli  .-íe  ve 
svých  rozmarech  a  proto  dali  prolévati  hojně 
krve  těch,  jimž  měli  co  poroučeti  a  již  ochotně 
se    podvolovali    vznešeným    takovým    libůstkám 

Mnoho  vojska  tudy  procházelo,  přátelského 
i  nepřátelského,  dnes  ti,  zítra  oni  —  konč,  děla, 


povozy,  zmatek  nad  zmatek,  násilí  nad  násilí, 
vřava,  shon  —  a  jak  to  již  bývá.  Mluvilo  se 
mnoho  o  jakémsi  opilém  jenerálovi,  jenž  vozil 
potajmu  ženské  a  bečky  nápojů  jen  pro  sebe. 
Kdož  ví  .  .  .  V  ustrašení  a  nesnázích  žili  zdejší 
lidé  —  někteří  na  to  do  smrti  nezapomenou. 
Zažili  i  zřejmých  útisků  a  hmotných  škod  — 
neb  ve  vojně  je  stejno,  berou-li  přátelé  či  ne- 
přátelé a  berou  všichni  vždy.  Pamatuje  se  velmi 
mnohé  z  těch  časů  vzbouřených,  zvláště  jedno- 
tlivci pamatují  o  sobě. 

Ale  za  každých  dob  i  okolností  má  platnost, 
že  i  co  pro  většinu  bývií  samým  neštěstím,  úzkostí 
a  strádáním,  bývá  pro  jednotlivce  výhodou.  Žijí 
dosud  sousedé  dobří,  vážení,  kteří  v  těch  časech 
nashromáždili  si  pěkné  jmění.  Z  jednoho  bojiště 
takový  soused  přivezl  si  v  noci  na  fůrách  věcí, 
kterých  již  vojáci  nemohli  potřebovati  —  prý 
ještě  do  dnes  jeho  synové  a  vnuci  dávají  si  pře- 
šívati  staré  vojenské  blůzy  tehdejší.  A  kdo  do 
nedávná  potřeboval  řemen,  kus  kůže,  zašel  si 
s  jistotou  k  němu  a  on  rád  za  levný  peníz  vy- 
pomohl —  byloť  ale  také  tehdáž  řemení  a  vše 
mnohem  důkladnější,  jadrnější,  než  ta  dnešní 
židovina  za  nějaké  ty  miliony.  I  všelijak  jinak  si 
tací  jednotlivci  tehdáž  pomáhali  —  datuje  se  to 
z  časů  oněch  a  nikdo  jim  to  nevytkne,  však  že 
měli  pravdu  a  leda  se  jim  v  duchu  pozávidělo. 
Jaksi  na  světlo,  před  oči  úřadů  to  ovšem  ne- 
smělo --  ale  beztoho  jsou  úřady  proto,  aby 
o  ničem  nezvěděly,  o  čem  zvěděti  mají  — 

A  právě  v  této  pohnuté  době  dostal  se 
to  jednoho  dne  onen  mladý,  neschýlený  člověk 
v  tato  odlehlá  výšinná  místa,  snad  tehdáž  ještě 
divočejší  a  pustější  než  dnes,  neb  přece  jen  zatím 
urvala  se  vůkol  kde  jaká  píď  země  ku  vzdělání 
a  mnoho  lesů  se  vykácelo.  Jaksi  náhodou  sem 
se  dostal  —  lidé  vůbec  tehdáž  jednali  jako  z  ná- 
hody, jako  vytržení  z  pořádku  jen  ledabyle  a  ne- 
pravidelně provozovali  své  živnosti  aneb  vůbec 
neprovozovali,  jen  bez  ladu  a  zaujatosti  konali 
své  nejnutnější  práce  a  jen  tak  semo  tamo  chodili. 


těkajíce  vůbec  jako  beze  smyslů.  Tento  mladý 
člověk  tím  spíše  mohl  se  odevzdati  takové  těkavé 
libůstce,  protože  tehdáž  nevázaly  ho  zcela  žádné 
povinnosti,  neprovozoval  žádnou  živnost,  neměl 
na  péči  žádný  majetek.  Neměl  ničeho,  leda  to, 
co  kde  prací  chytil. 

Bez  cíle,  bez  označení  plouhal  se  již  takto 
celé  dopoledne,  slunce  již  zase  začalo  nížiti  svou 
dráhu,  a  jemu  nenapadlo  vraceti  se  odtud.  Vše 
tehdáž  mohlo  poskytnouti  nenadálé  dobrodružství, 
překvapení,  mohlo  aspoň  posloužiti  neustále  na- 
pjaté zvědavosti.  Kdož  ví,  co  se  všechno  mohlo 
naskytnouti.  A  pak  bylo  tak  divně  krásně  v  těchto 
končinách  dne  onoho,  vše  kvapem  zrálo,  dovr- 
šovalo svůj  úkol,  tolik  lahody,  tolik  vůně,  vše 
tonulo  v  jakémsi  nesmírném  opojení  života  — 
bylo  něco,  čím  nedotčeno  zůstat  nemůže  ani  srdce 
nejdrsnější  a  co  aspoň  k  sobě  láká  každého 
člověka. 

Bujel  zde  divoký,  bezmezný  život.  Kalina, 
hloh,  líska  bouřily  tu  v  nevázaném  vzrůstu  svém, 
jejich  zeleň  temněla  a  vzdýmala  se  v  oslňujícím 
žáru  popolední.  Kamení  sálalo  vřelým  dechem. 
Lesy  kypěly  a  skládaly  se  u  vonnou  hlubinovou 
náruč.  Byla  to  spoušť,  bezmezná  divočina,  ale 
nádherná  v  té  znoji  letní.  A  jakoby  z  ní  vylévalo 
se  něco  právě  tak  bezmezného,  divokého  a  pře- 
kypujícího do  duše  účastníka. 

Nacházelo  se  nějaké  opojení  v  mysli  onoho 
mladého  člověka,  chtělo  se  mu  něčeho  neobvyk- 
lého, dychtil  náruživě  po  čemsi,  co  by  nemohl 
ani  označiti.  Brutalita  života,  divá,  sveřepá  i  bez- 
ohledná v  celé  své  mladé  síle  převalovalo  se  mu 
nitrem. 


Holí  někdy  jal  se  z  nenadání  mlátiti  do  houštin 
v  právo,  v  levo,  jež  ale  jakoby  u  výsměchu  jen 
se  ozývaly  těm  bezděkým,  planým  popudům  — 
zachřesťujíce,  uzavíraly  se  nepronikle  zase,  ač 
on  tím  více  v  jakémsi  zadostučinění  bušil  do  nich. 
Leč  co  značilo  sebe  více  zurážených  haluzí  těmto 
spoustám  —  tím  bujněji  pak  poženou.  Po  plachém 
ptáku  pak  se  někdy  rozehnal.  Řičel  až  za  prcha- 
jícím, jehož  nebylo  lze  dostihnouti.  A  balvany 
na  okraji  strží  jal  se  zase  svalovati  v  jakési  bez- 
uzdnosti,  jíž  něčeho  se  chtělo  —  jaký  to  povstal 
dunivý  lomoz,  hluché  rány  a  třeskuté  narážení 
o  pně,  čím  na  chvíli  opájel  si  sluch.  A  zase  dále. 
Keř  plané  růže  v  nevídaném  rozsahu  a  v  plném 
květu  jako  růžový,  zářivý  soumrak  stanul  na 
mezi.  Z  něho  asi  nikdy  nikdo  netrhal  květů  ani 
v  jeho  vůni  se  nekochal.  Svítil  tak  luzně,  z  daleka 
již  se  vynášel  —  a  hle,  pěnice  klokotala  vášnivě 
v  tomto  nádherném  oblaku,  jenž  jakoby  s  nebes 
se  divuplně  snesl  dosníti  na  zemi  v  tajemství  sa- 
moty svou  pohádku.  Sběhl  k  tomu  keři  —  a  začal 
do  něho  bušit,  rvát  květ  za  květem,  strhoval  na 
ráz  háv  pohádky  i  clonu  tajemství.  Zaškytla  tu 
v  uděšení  pěnice  a  zmateně  ulétala  v  poplachu 
a  nářku.  Růžově  zastlaná  byla  to  celá  mez  a  tak 
nějak  žalostně  a  vyčítavě  zírala  ze  svého  servání 
a  pokoření  ta  očinka  květů,  jakoby  nevýslovnými 
pohledy  ztrýzněného  dítěte.  Ale  ještě  byly  pořád 
steré  květy  na  keři  —  i  neustal  až  tehdáž,  až 
poslední  květ  byl  serván.  Bylo  mu  čím  dále  di- 
vočeji a  bezuzdněji  Ale  radostně  nějak,  sveřepost 
srdce  cítila  se  nějak  konejšenu.  Pak  ježka,  jenž 
klidně  přebíhal  si  přes  cestu,  nenjdáv  se  v  tomto 
tak  bezpečném  samotářství  účastníka,  ubil  ka- 
menem. Pokrač. 


Em.  šl.  z  Lešehradu 


%-%%%%% 


SMUTNÝ  ZÁPAD. 


Dyl  jarní  den  a  bledý  nach 
se  zvolna  plížil  do  zahrad. 
Já  stanul  u  okna  a  v  snách 
se  díval  leskně  na  západ. 


Já  vzpomněl  dnů,  jež  nevrátí 
se  nikdy  z  tmavých  propastí, 
kde  zahynuly  závratí, 
že  chtěly  letět  do  vlasti. 


A  bylo  mi,  jak  někdy  je, 
když  smutek  život  otráví, 
■  a  rudý  proud  se  vylije 
z  černavé  rány  do  trávy. 


K 


de  jsem  to,  rcete,  vítc-liř 
Ah,  nevím,  nevím,  příteli! 


ROZHOVOR. 

A  kde  jsou  všechny  statky  mé  ř 
Snad  na  cestě  je  najdeme! 


Jak  dostanu  se  ku  předu : 
Chcetc-li,  já  vás  povedu! 


A  jak  tak  dlouho  půjdeme- 
Jen  chviličku  se  projdeme! 


A  co  mne  čeká,  víte-li  ? 
Vesnický  hřbitov,  příteli!. 


^^<::?'v'^<v'^^ 


VÁCLAV  Hladík: 


EVŽEN  VOLDAN. 


Ale  pouze  ta  švihácky  nedbalá  lehkost  a  nc- 
■'"  odvislost  jeho  ducha  i  hýíivé  záchvaty  dilc- 
tantského  esteticismu  zadržely  jej,  že  se  nehnal 
horempádem  za  kariérou  pohodlnou  a  lákavou, 
pro  niž,  jak  se  zdálo,  byl  jako  stvořen.  Měl  pro- 
tekci, styky,  ohebnost  společenského  jednání, 
dovedl  každého  přesvédčit  na  první  dojem  o  všech 
neobyčejných  svých  vlastnostech  a  schopnostech. 
Ve  veřejném  mínění  pražském  byl  již  Voldan 
označen  jako  mladý  výtečník. 

V  té  době  pětadvaceti  let  mu  to  vše  zatím 
stačilo.  Aspoň  zdánlivě.  Měl  sice  hrozné  chvíle 
prázdnoty  a  nespokojenosti  ze  svého  světáckého 
a  rozmařilého  života,  ale  hlas  lehkomyslného 
mládí  překřičel  všechny  výčitky  důvěřivým  volá- 
ním:   'Zítra!   Zítra!' 

Někdy,  jakoby  se  vzpamatoval  —  pustil  se 
náruživě  do  práce.  Zhltal  spousty  knih  —  ale  ne- 
studoval mnoho.  Sváděly  jej  různé  záliby,  choutky 
duševního  labužnictví.  Chtěl  dokonce  zanechati 
právnických  studií  a  věnovati  se  filosofii  a  ději- 
nám umění.  Napsal  několik  článků  a  essayí.  Ale 
sám  vycítil,  že  to  vše  byly  jen  dojmy  z  cest, 
ohlasy  z  knih  vypravované  výmluvným  a  sdílným 
temperamentem  řečníka,  ale  o  nějakém  tvíirčím 
vzletu  a  kritické  hloubce  své  neměl  velkého  zdání, 
přes  všechny  pochvaly,  jež  sklidil  za  tyto  po- 
kusy. Zalekl  se  i  té  pružnosti  svého  talentu. 
»Ještě  bych  měl  umět  deklamovat  verše  a  zpívat 
a  bude  ze  mne  dokonalý  panák  —  okrasa  spo- 
lečnosti . . .« 

A  vše  mu  bylo  odporné.  Zhořkl  mu  n;ihle 
život.  Těkal  bezvýsledně.  Marně  se  utíkal  ke  své 
ironii  i  k  divokému  požitkářství. 

Zatím  kolem  něho,  mezi  mladými  a  mladšími 
jeho  druhy,  pozvedalo  se  hnutí  nových  ideí,  re- 
formačních snah  mravního  a  sociálního  obrození 

Učitel  filosofie  na  universitě  byl  velkým  roz- 
sévačem myšlének.  Mistr,  jak  mu  říkal  Voldan, 
hlásal  s  vážnou  tváří  puritána,  slavnostně  přísnou, 
nové  učení,  jež  hluboce  zneklidnilo  všechnu 
mládež.  Voldan  cítil,  že  Mistr  jest  velmi  učeným, 
výmluvným,  analytickým  duchem,  více  však  kom- 
pilatorským  a  referentským,  nežli  tvůrčím  a  suve- 
rénně samostatným.  Mistr  byl  pilným  rozsévačem 
myšlének  pracně  sklizených  na  všech  cizích  lu- 
zích kultury,  literatury  a  filosofie,  byl  velmi  pře- 
svědčivým tlumočníkem  všech  myslitelů,  kteří 
ovládají  a  vytvářejí  dobu  naši. 

Voldanovi  to  vše  nebylo  novým.  Znal  celý 
ten  repertoir  moderní  filosofie  a  literatury,  který 
tak  udivoval  a  novotou  svou  nadchnul  mládež 
vychovanou  v  duchu  německém.  Odvrátil  se  tehdy 
od  Mistra,  nenali  z!  u  něho  upokojení  ani  podnětu 


k  životu  a  práci,  stranil  se  svých  soudruhů,  kteří 
se  mu  zdáli  velmi  naivními,  romantickými  a  po- 
vrchními ve  svém  blouznění  a  horování  moderní 
pokrokovosti.  Cítil,  že  hnutí  se  nese  ještě  jen  na 
povrchu,  že  to  jen  pěna  vzkypělých  mladých  duší. 
Vnitřní  obrození  nenastalo.  Neboť  mladí  převzali 
všechno  dědictví  i  všechno  vychování  po  starých 
a  svůj  program  jen  rozšířili  o  nové  vignelty, 
o  nová  hesla.  A  zdálo  se  mu,  že  u  mladých  bude 
jiště  těžší  práce  nežli  u  starých,  neboť  byli  při 
veškeré  své  demokratičnosti  ještě  vzdálenější  citu 
a  rozumu  lidu  svého,  jakoby  k  němu  hovořili 
cizí  řečí. 

A  tehdy  v  jeho  mysli,  rozhárané  všemi 
proudy,  pronn'tané  všemi  paprsky,  jež  tvořily 
pohyb  a  světlo  si)olečnosti  moderní,  vznikl  skep- 
tický názor,  který  vyslovil  velmi  paradoxálně  a 
v  němž  došel  tak  daleko,  že  nevěřil  ani  své  skepsi. 

Zdálo  se  mu.  že  všichni  ti,  kteří  lid  učí,  osvěcují, 
povzbuzují,  že  všichni  ti  Mistři,  víidcové,  myslitelé, 
demagogové,  řečníci,  agitatoři,  propagátoři  jsou 
krotiteli  zvířat,  vstupujícími  směle,  s  karabáčem 
v  ruce,  do  klece.  Je  to  úchvatné  práskat  dravce 
kaiabáčem,  krotit  silou  a  energií  převahy  vyvo- 
leného a  hrdinného  jednotlivce  krvelačné,  hrozné, 
bestiální  pudy.  Krásný  je  gest  krotitele  —  ale 
neužitečný!  Zkrotí  dravce,  i  tančit  je  naučí,  ale 
nikdy  z  nich  neudělá  potřebný  a  ideální  —  do- 
bytek tažný! 


Voldan  mezitím,  jako  mimochodem,  udělal 
doktorát  a  dal  se  zapsat  do  kanceláře  známého 
advokáta.  Když  později  udělal  -zkoušku  soudcov- 
skou, zastupoval  svého  chefa  u  soudu  jako  ob- 
hájce a  měl  několik  úspěchů  řečnických  i  práv- 
nických. A  znovu  se  potvrzovalo  všeobecné  mínění 
o   Voldauově  výtečnictví. 

Tehdy  mladého  koncipienta  advokátního  a 
jednoho  z  eleganti  společnosti  pražské  pokoušelo 
několik  možností  výhodně  se  oženiti.  Vystřídal 
rychle  celou  řadu  více  méně  povrchních  známostí 
a  pletek.  Již  se  ani  dobře  nepamatoval  na  všecky 
ty  slečny  a  slečinky  Milý,  Lory,  Kity,  Hedvy, 
Loly  .  .  .  Některé  byly  velmi  hezké,  některé  velmi 
nevkusné,  některé  velmi  chytré,  některé  velmi 
hloupé,  ale  ani  jedna  zajímavá,  aspoň  tak  poeticky 
zajímavá,  jako  byla  jeho  melancholická  zlato- 
vláska  .  .  .  Zbyla  mu  po  nich  hromada  fotografií, 
psaníček  českých  i  francouzských  (ano  jedno  bylo 
i  anglické  —  a  to  od  pihovaté  dcery  bohatého 
sládka,  která  byla  hrozné  omezená,  přes  to,  že 
uměla  několik  řečí  a  vynikala  distingovaností 
vzdělané  dámy),    tanečních    pořádků,  kytiček  .  .  . 


Vzpomínal  málo  a  matně  na  všechny  ty  zá- 
bavy, shony,  dostaveníčka,  flirty,  jež  nečinily 
jeho  život  méně  všedním.  Jen  tu  a  tam  uvízla, 
zarýpla  se  do  paměti  malá  vzpomínka. 

Slečna  Hermína  .  .  . 

Plavá,  přibledlá,  útlá.  Graciesní  a  vesele  šví- 
torná  jako  vlaštovka.  Nejlepší  tanečnice.  Její  krok 
byl  hudbou  plnou  sladkého  rytmu,  její  pohyby 
zrovna  zpívaly  něhou.  A  byla  tak  vzdušná,  křehce 
hebká,  opravdu  jako  vlaštovka,  kterou  držíme 
lehounce  v  dlaních  a  jen  na  ni  dýcháme.  A  chu- 
děrka provdala  se  za  tlustého  hromotluka,  s  ru- 
kama řeznickýma,  hlasem  dřevoštěpa. 

Slečna  Pavlína  .  .  . 

O  dítě  poťouchlých  rozmarů,  malé,  hravé 
kotě!  Byla  svěží  a  zardělá  jako  broskev...  i  s  tím 
nešetřeným  pelem  nedotknuté  čistoty  .  .  .  Oči  jí 
hrály  tisícerou  radostí.  Měla  rty  rozkošné,  rubí- 
nové a  sladce  vonné  jako  nějaká  orientální  cukro- 
vinka. Ráda  rozdávala  bonbony  svých  polibků  — 
bylo  to  tak  nevinné  měla  své  rtíky  vždy  ochotně 
připravené  jako  bonboniéru  ...  tu  máte,  misněte 
si!  Ale  nic  víc!  Teď  je  velmi  tlustou  maminkou 
asi  tří  kluků. 

Slečna  Lorinka  .  .  . 

Jen  v  mlhách  viděl  Voldan  její  oblou  tvář 
a  pikantní  proíil.  Byla  velmi  majestátní.  Socha 
antická  s  hlavou  koketní  subretky.  Dvořil  se  jí 
velmi  útočné.  Ale  byla  to  rozumná,  mladá  dáma, 
opatrně  o  všem  poučená  svou  maminkou  a  jí 
přebedlivě  střežená.  Neprovdala  se. 

Slečna  Milá  .  .  . 

Nejrozkošnější  loutka.  Vždy  ověšena  nej- 
elegantnější   toaletou.    Hlava  růžová  a  tahů  sub- 


tilních —  aquarella  Chaplinova  Ale  hrozně  hloupá. 
Jen  takový  nastrojený  bůžek  ženské  krásy  — 
posadit  jej  do  prostřed  salonu  a  klanět    se  mu! 

Slečna  Jarmila  .  .  . 

Bujná  krasavice  kaštanových,  bohatých  vlasů. 
Na  maškarním  plesu  zneklidňovala  svou  dekole- 
táži  a  krátkými  sukýnkami  jako  bachantka,  ale 
cudná  bachantka.  Na  pólo  ctnostná  .  .  .  tvrdili 
o  ní  někteří  muži.  Nejvíce  ji  ovšem  pomlouvali 
ti,  kteří  ji  neznali.  Byla  velice  obklopována,  měla 
vždy  několik  ctitelů,  z  nichž  jeden  byl  vždy  velmi 
utrápený  a  nebyl  to  ten,  ke  kterému  se  chovala 
nejcizeji  .  .  . 

Slečna  Karla  .  .  . 

Buclatá,  modrooká,  plavá  —  celkem  všední 
typ.  Ale  byla  trochu  hysterická  a  hodně  výstřední. 
Natropila  mnoho  starostí  své  rodině  a  konečně, 
z  čistá  jasná,  přes  své  velké  věno  a  přes  své  sny 
o  nádheře  velkého  světa,  o  životě  v  cizině,  pro- 
vdala   se    za    nepatrného    úředníka    bankovního. 

Slečna  Hedvika  .  .  . 

Velmi  naivní  a  roztomilé  stvoření.  V  očích 
měla  však  náhlé  blesky  vášně.  Ňadra  se  jí  často 
bouřně  vzdouvala  v  maléin  živfitku.  Nepsala  ani 
nechtěla  dopisy.  Nečtia  nic  a  hanebně,  nerada 
brnkala  na  piano.  Vyhlížela,  jakoby  neuměla  pět 
počítat  —  ale  hned  po  druhé  rozmluvě  přišla  na 
večerní  dostaveníčko,  vynechala  předplacení  v  di- 
vadle. » Drahoušku,  mám  ji  velmi  rád  .  .  .  ale  mně 
nevěřila  ...  to  ví,  že  šiji  nevezmu. «  »Jak  dlouho 
trvá  Tannháuser,«  odpověděla  pouze.  »Do  půl 
jedenáctéN  »Do  té  doby  musím  být  zpět,  u  di- 
vadla na  mne  čeká  služka."   A  milovala  jej. 

Atd.,    atd.  Pokrač. 


FEUILLETON. 


Dr.  Jiří  Guth:  CASCAES. 

l<"euillcton  z  portugalsl<ýcli  cest. 

L'aire  lirulo,  et  la  caud  .icr.iso, 
Ges  de  nivo,  plou  de  bt.xso. 
TU.  Aub.inel. 

Hoři  vzduch,  jaícoby  padalo  uhlí  řeřavé.  Jsem  po 
lunchi,  přečetl  jsem  čtyři  dny  staré  číslo  Neue  Kreie 
ťresse  a  v  ni  neurvalý  nějaký  štulec  české  vlasti,  vzdá- 
lené teď  na  sta  a  sta  kilometrů,  a  oči  se  mi  přivírají 
v  odpolední  té  chvíli,  tak  že  aspoií  ve  snách  se  vracím 
na  sta  a  sta  técii  kilometrů  na  severovýchod,  kde  teď 
snad  —  ach,  prši.  Stýská  se  mi  po  dešti  a  po  chladu 
mírného  našeho  pásma,  po  nějakém  sychravém  dni, 
hodné  pochmurném,  šedivém,  jakoby  zataženém  plachtou 
hustou  a  těžkou,  jako  bouda  venkovského  cirku.  Isldyby 
teď  tak  byla  pleskaiiice  a  padal  dokonce  sníh !  A  mimoděk 
se  vidím,  kterak  neslušné  bych  po  něm  jazyk  vypla- 
zoval ... 

Zatím  na  nebi  ani  mráčku,  obloha  je  vycídéná  jako 
vojenská  kobyla  před  in.spekci  generála,  a  pršet  bude 
až  snad  za  několik  mésícu.  Teploměr  na  stěně  Grand- 
hotelu Central  na  lisabonském  nábřeží  do  Sodré  ukazuje 
dobrých  43°  C  přes  to,  že  všecky   žaluzie  jsou   spuštěny 


a  že  slunce  sem,  na  tuto  stranu  nesvítí.  Tamhle  naproti, 
na  nábřeží  nedaleko  Teja,  na  kamenných  plotnách,  roz- 
pálených jako  žádost  starého  galána,  v  plném  slunci  por- 
tugalském váli  se  chlap  chrápaje  až  radost ;vidini,  ba 
i  slyším  jej  šikmými  průlinami  mezi  deskami  žaluzií. 

Nevím,  dovedl-li  tento  úvod  o  počasí  vystihnouti 
horkou  i  poněkud  línou  náladu  tohoto  nedělního  od- 
půldne.  Ve  mčsté  je  mrtvo,  ani  býčích  zápasů  není  a  spát 
až  do  večera.'  Co  bych  si  pak  v  noci  počal,  mládencem 
už  nejsa  a  začínaje  šosácký  život  bodrého  občana  v  devět 
hodin  na  pořádné  lože  se  ubírajícího?  Jíačkory  a  župan 
jsou  mi  v  tomto  okamžiku  opravdu  ideálem,  protože 
kdybych  do  nich  se  halil,  nebylo  by  tak  horko  jako  je, 
či  naopak. 

Ale  nač  vymýšlet  a  přemýšlet  dlouho  ?  Budu  dělat 
to,  co  tisíce  jiných,  a  pojedu  ven,  k  moři  a  k  vodě,  kde 
schladí  se  snad  všecky  moje  záhy;  kteréžto  odhodlání 
zdá  se  tuto  mnohem  více  hrdinským  než  ve  skutečnosti 
bylo.  Estacáo  Caes  do  Sodré,  stanice  na  nábřeží  do  Sodré, 
je  hned  naproti,  pár  kroků  od  hotelu,  a  vlaky  jezdí  od- 
tamtud snad  každých  deset  minut;  nezbývá  než  přejíti 
rozpálené  nábřeží,  učiněnou  to  výheii,  kterou  opravdu 
s  vetší  obtíží  procházím  než  úžinami  nějakého  rigorosa. 
Není  obavy,  že  zmeškám,  protože  sotva  jeden  vlak  od- 
jede,   už   stoji    na  kolejích  druhý,  a  lezu  tedy  do  vlaku 


dlouhého  tak,  že  nemusí  se  cestovníci  ani  do  něho  drát, 
ani  v  nřm  tlačiti,  a  pak  do  vagónu,  otevřeného  na  všecky 
strany  a  výjimeční-  čistého,  —  jediná  trať  Portugalska, 
2  Lisabon,!  do  Cascaes,  2o  km.  dlouhá,  která  nemá  \\a- 
ijonň  zaprášených,  špinavých,  rozedraných.  Či  měl  jsem 
snad  radčji  jeti  parníkem,  kolem  Torre  de  Belem,  spíš 
velikým  než  nádherným  ústím  řeky  Teja,  na  Atlantický 
Oceán?  Ne,  ten  závčrečný,  mohutný  akkord  velké  har- 
monie přírodní  nechám  si  již  na  koňce,  až  budu  odjiždét 
z  Lisabonu,  po  moři  zpět  do  české  vlasti.  Nechci  tedy 
miti  grandiosní  to  finále  jii  uprostřed  skladby,  do  níž  se 
bude  lépe  hodit  toto  nedčlní  andante,  vlakem  podél  pra- 
vého břehu  Teja,  nejdřív  po  nábřeží  Lisabonském,  ře- 
čeném Rua  Vinte  e  (Juatro  de  julho,  do  níž  slunce  pere, 
a  podél  nových  staveb  přístavních,  do  všech  těch  malých 
stanic,  na  nichž  stále  přibíráme  proudy  lidí,  spěchajících 
do  mořských  lázní  nedalekých,  ochladit  a  pobavit  se 
vespolek.  V  Teju  samém  není  žádných  plováren,  lázní 
nebo  koupadel,  je  lani  voda  příliš  líná  a  bahnitá,  pak 
přístavištěm  příliš  znečištěná  a  lodě  tady  kotvící  vyha- 
zují tam  všechen  svůj  kal  a  všechnu  svoji  špínu. 

Od  Lisabonu  až  po  Cascaes  —  řekni  Kaškajš  — 
skoro  jakobys  podél  Riviery  jel,  a  klam  byl  by  úplnější, 
kdyby  nebylo  protějšího  břehu  Teja,  tady  prázdného, 
opuštěněhO;  nízkého  a  písčitého.  Jenom  Lazareto  se  bělá 
proti  Beleraské  věži,  tam  kde  břeh  naposled  ještě  vyšvihl 
se  v  nevysoké  úbočí;  tam  tráví  smutné  a  dlouhé  hoilinv 
ti,  kdož  odsouzeni  jsou  do  karantény,  a  jedinou  koni- 
pensací  za  to  bezděčné  vězení  jest  jim  pohled  na  věž 
Belemskou,  jednu  z  nejpoetičtějších  památek  lisabonských, 
a  na  proslulý  Convento  dos  Jeronvmos  de  Belem,  odkud 
Vasco  de  Gama  vyjížděl  na  svnji  slavnou  cestu  8.  čer- 
vence 1497  a  kam  se  vrátil  oslavován  a  veleben. 

Poslední  západní  předměstí  lisabonské  Pedroe^is 
už  jsou  první  lázně  a  potom  všechna  místa  až  k  niuíi 
jsou  lisabonskými  Trouvilly.Scheweningy,  Fécampy.  Opa- 
tijemi.  Misdroyi  a  Heringsdorfv.  Nejvíc  Alges,  pak  Da- 
fundo.  Cruz  (Juebrada,  Caxins  .  .  .  Zde  všude  náš  vlak 
vysypává,  co  cestou  nabral,  tak  jako  balon  svou  přítěž. 
Jedeme  jakoby  z  Prahy  do  Chuchle,  možno-li  to  naše 
maličké  primitivní  a  zvlášť  co  do  prostředků  dopravních 
neohrabané  přirovnávati  k  tomuto  velikému. 

Dívám  se  ze  širokého  okna  uvolněného  vagónu 
nejdřív  na  právo  na  vzdálené  hory  Cintry,  na  Pěnu, 
Cruz  alta,  Oueimadas,  na  skupinu  Monje  a  Peninhu  vy- 
soké sic  jen  něco  přes  pět  set  metrů,  ale  pittoreskní, 
na  levo  pak  na  ústí  Teja  Entrada  do  Tejo,  pořád  širší 
a  širší.  Naproti  je  valná  písčina.  Cachopo  grande,  rostoucí 
pomalu  sic,  ale  neustále  bezpečně  tak,  že  za  čas  ani  ne 
tak  příliš  dlouhý  ústí  Teja  bude  zaneseno  a  obě  tvrze, 
které  tady  stojí,  Sao  Louren9o  do  Bugio  na  jihu  a  Sao 
Juliao  na  severu,  už  teď  spíš  pro  lekraci  než  pro  bojování, 
nebudou  mít  teprv  co  dělat.  Za  to  ne  nadarmo  se  zde 
vypíná  vysoko  jako  tovární  komín  Torre  de  Bugio,  maják 
omývaný  se  všech  stran  vodami  moře  a  ještě  také  vo- 
dami Teja.  Kdo  tam  asi  bydlí?  A  kdo  udržuje  světlo 
tam  nahoře  ve  stálém  rotačním  pohybu,  dávaje  výstrahu 
a  znamení  lodím  tudy  jedoucím  ?  Nám,  lidem  pevninovým, 
je  až  hrozné  pomyšlení  na  obydlí  úzké,  obklopené  vodou 
.se  všech  stran,  a  k  lidem  přímořským,  kteří  tak  nic  se 
nebojí  velkých  těch  vod,  vzhlížíme  s  obdivováním.  Tady 
mi  napadlo,  že  země  Portugalská  má  do  sebe  cosi  jako 
Hollandsko. 

Nic  se  nedivím,  že  v  těchto  místech,  na  prahu 
Oceánu,  vystavěl  si  slavný  ministr  Pombal  letni  byt, 
kdysi  nejkrásnější  v  celém  Portugalsku,  jedinou  Cintru 
snad  vyjímaje.  Stojí  dosud  ten  letohrad  y  Oeiras,  kousek 
ode  břehu,  a  od  něho  nedaleko  na  návrší  budova  telegra- 
fická pro  kabel  na  ostrovy  Kanárské  a  do  Brasilie,  tedy 
klíč  k  novému  světu  a  všem  jeho  novinkám,  smyčka, 
kterou  Evropa  je  přidrátována  k  ."Xmerice. 

Torre  de  Sao  Juliao,  kterou  teď  z  Oeiras  už  ne- 
viděti,   protože    trať    zahnula   trochu   do   pevniny  a  věž 


sloji  na  nejkrajnějším  výběžku  jejím,  právě  proti  Torre 
de  Bugio,  má  prý  podzemní,  tady  spíš  už  podmořská 
vězení,  do  nichž  lilip  IL  rád  si  pozavíral  vězně  poli- 
tické, chtěje  rozhodovati  také  o  osudech  portugalských. 
A  Pombal,  také  mocný  pán  v  Portugalsku,  posazovaí 
sem  Jezovity  nemaje  na  tom  dost,  že  z  Portugalska  je 
vyháněl.  Sedělo  jich  tam  stočtyřiadvacet  najednou,  prý 
pro  účastenství  na  attentátu  na  Josefa  I.  Dnes  je  Torre 
de  Sao  Juliao  vězením  vojenským,  ale  strašlivé  díry  pod- 
mořské slouží  už  jenom  jako  paprika  pro  kořenění  cesto- 
pisů. Ostatek  jsou  prázdny. 

Vlak  dost  čiperně  si  vede  a  okny  vesměs  otevře- 
nými vane  příjemný  průvan.  Dostali  bychom  se  rychleji 
v  před,  kdyby  nebylo  tolik  malých  stanic,  třeba  že 
o  každé  z  nich    lze  něco   zajímavého   dovědíti  se  a  říci. 

Za  stanicí  Carcavellos.  ležící  prostřed  vzácných 
vinic,  zahýbá  trať  zase  těsně  k  moři,  opírajíc  se  po  pravé 
straně  o  úbočiny  jednotvárné,  a  blížíme  se  k  cíli  tohoto 
fcuilletonu.  V  Estorilu  vidíme  víc  než  jinde  množství  vili 
uprostřed  lesů  piniových,  které  voní  v  tom  horku  líbezně. 
Po  břehu  všude  koupající  se  Portugalci,  —  až  konečně, 
po  jednohodinné  jízdě,  příjemné  přes  horko  hned  svrchu 
opěvované,  vystupuji  v  Cascaes,  poslední  to  stanici  celé 
té  malé  trati,  v  cíli  všech  horkých  tužeb  lisabonských; 
a  věruje  zde  chladněji,  protože  věje  tu  už  silný  mořský 
vítr.  Čímž  není  zde  řečeno,  že  by  tu  zimou  jektati  bylo 
třeba,  neboť  kapesní  můj  teploměr  i  ve  stínu  vznáší  se 
nad  stupněm  pětatřicátým. 

Nejenom  já  pro  občerstvení  sem  zajíždím  —  také 
lisabonský  dvůr  z  týchž  příčin  zde  bývá,  koupe  se  v  moři 
a  krátí  si  čas  kratochvílí.  Víc  nelze  zde  dělat. 

Odmítám  laskavé  nabídky  fiakristň  a  jdu  po  svých 
dvěma  či  třemi  dlouhými,  neširokými,  však  čistými  uli- 
cemi městečka  Cascaes,  jehož  všecka  sláva  je  mimo  jeho 
obvod,  na  pláži  písčité  po  jedné  straně  promontoria  a 
na  něm  stojící  citadellv,  a  na  falaisách  po  straně  druhé. 
Jindy  prý  bývalo  to  město  silně  opevněné  a  chodili  sem 
umírat  králové  jako  Dom  Luis,  a  zde  přistál  r.  1580  vé- 
voda z  Alby,  když  jménem  Filipa  11.  zmocňoval  se  Por- 
tugalska. Teď  vévodové  přijíždějí  sem  docela  tak  prosté 
j?ko  já,  a  usazují  se  tu  ve  svých  villách,  vesměs  neveli- 
kých tak  jako  palác  královský  v  citadelle,  do  něhož  ne- 
vejde se  ani  všecko  královské  služebnictvo. 

Co  teď? 

Horko  už  není  tak  těžké  a  pod  rozepjatým  dešt- 
níkem dýchám  dost  slušně.  Jdu  tedy  pomalu  vedle  moře 
po  břehu  a  dívám  se  na  záliv,  v  němž  je  nízká  pláže  esto- 
rilská,  táhnoucí  se  až  sem  ke  Cascaes  a  hemžící  se  lidem; 
za  tím  lesy  piniové,  které  nadívají  horký  vzduch  svou 
jemnou  vůní  a  svým  stínem  i  chladem.  Na  východ  široký 
Tejo,  na  jih  moře,  na  západ  ještě  ono  promontorium 
s  citadellou  a  nějaký  les,  který  zastírá  vyhlídku  na  sirost 
nceánu.  Z  Estorilu  a  z  Cascaes,  dvou  těch  lázní  docela 
sousedních,  chtějí  udělati  nějaké  portugalské  Monaco  a 
stavějí  zde  Kurhaus  na  vysoké  terasse  doufajíce,  že  zimní 
saisona  s  houfem  hostí  přinese  jim  hromady  peněz.  V  těch 
hledají  štěstí  jako  každý,  kdo  jich  nemá. 

Přeříznu  to  předhoříčko  a  kráčím  lesem,  ale  docela 
jiným  než  jaké  máme  u  nás,  na  sta  kilometrů  tam  na 
severovýchod.  Z  rozmanitosti  stromů  poznávám  euka- 
lypty,  pinie,  platany,  pepřovníky  u  cesty  a  cítím  pořád 
divnou  exotickou  viŠni  té  šedivé  zeleně,  mezi  níž  táhne 
se  široká,  pěkná  silnice. 

Sem  tam  mihne  se  po  ní  kočár  nebo  kočárek,  tu 
tam  také  nějaký  chodec  portugalský,  celkem  však  málo, 
a  poněvadž  les  je  dlouhý  asi  deset  minut  chůze,  ocituji 
se  uprostřed  něho  v  tiché  nedělní  samotě.  Zavírám  deštník 
v  řídkém  tom  stínu,  spíše  šedivém  než  zelenavém,  jakými 
u  nás  jsou  stíny  lesní,  a  dívám  se,  kterak  nade  mnou 
rozvírá  se  obloha  žhavá  a  krásně  temně  'modrá:  poněvadž 
silnice  tu  dosti  ostře  zatáčí,  je  všude  kolkolem  divný  ten 
les  vonných  kořenných  stromů.  Zastavuji,  utírám  šátkem 
pot  s  čela    a  přemýšlím.   Vlastně  ne,   nepřemýšlím    nic. 


a  jen  mám  neurčitý  pocit,  že  brzo  uvidím  Oceán,  do  ve- 
likých dálav  a  s  vysokého  břehu.  Není  to  horko,  které 
činí  mi  myšlénku  tak  línou,  že  jen  tak  jako  v  mlžinách 
vidím  v  duchu  kout  české  vláni,  kde  jsou  teď  moji  lidé 
Pro  tu  chvíli  nevidím  kolem  nic  nového  a  proto  mysl 
se  uvolňuje  a  vrací  se  domů.  Pak  zas  dívám  se  na  še- 
divé, uprášené  listy  eukalyptů,  poslouchám,  jak  v  lese 
cosi  zacvrlikalo,  a  myslím  s'i :  To  je  zde  krásně  a  klidno! 
Pocit  známý  jenom  z  prázdnin  a  z  dalekých  krajů,  sám 
také  prázdný,  lehký,  pochodicí  snad  odtud,  že  ani  dnes 
večer  ani  zítra  ráno  nečeká  žádná  práce  -  ne  ta,  po  níž 
člověk  dychtí  a  v  níž  je  slast  a  rozkoš,  ale  úmorné  to 
necrotium  za  denním  chlebem,  při  níž  člověk  cítí  na  šíji 
tíhu  cizí  ruky. 

Pak  pojednou  chytí  mne  lítost,  která  vždycky  je 
mi  trnem  v  turistických  růžích,  lítost,  že  tohle  zde  kolem 
jenom  vidím,  rychle  a  letem,  a  že  nemohu  zde  žíti,  žíti 
v  tom  kraji  a  s  lidem,  jehož  tamhle  proti  mně  jdou  dva 
exempláry.  Muž  a  žena,  cizí  fysiognomie,  cizí  řeči,  cizích 
způsobů,  cizí  chůze.  Proč  sem  lezu,  když  nedovedu  ani 
přidružiti  se  k  nim,  pozvat  je  na  sklenici  občerstvujícího 
lektvaru,  nořiti  se  v  jejich  duši  mně  naprosto  cizí,  a  vy- 
tahovati z  ní  rozumy  jako  tkaničky  ze  zamotaného  klubka  ? 
Oba  zacházejí,  mizíce  v  záhybu  cesty  lesní,  a  mně  ne- 
zbývá, než  abych  šel  dál  k  moři. 

Les  řídne  a  s  výšin  pobřežních  skal  vidím  Oceán 
dřímati    a  lesknouti   se    v    nedělním    horkém  odpoledni. 

Jen  pro  Oceán  lidé  sem  nejezdí,  nýbrž  aby  viděli 
jeho  práci  staletou,  tisíciletou,  snad  ještě  delší.  Je  to 
Bocca  do  Inřerno,  Pekelný  jícen  či  Pekelná  jeskyně, 
kterou  moře  vyhloubilo  v  ohromných,  děsivých  rozměrech 
do  skal  vysokých  tady  snad  60  nebo  80  metrů  a  táh- 
noucích se  zde  po  celém  pobřeží  do  nedohledna.  Příboj 
i  teď,  kdy  moře  je  klidné,  je  zde  ohromný,  a  když  tak 
moře  dýše,  co  chvíli  vlna  deset,  dvacet  metrů  vysoko 
rozrazí  se  o  skály  a  zapěni  se  bíle.  Pokaždé  jako  když 
hrom  udeří.  Podívání  na  tu  práci,  na  ohromnou  dutinu 
ve  skalách,  přepaženou  velikým  skalním  mostem  přiro- 
zeným, pomyšlení  na  velikost  té  síly  nekonečně  mnoha 
megadyn,  drtí  tak,  že  i  ty  poslední  myšlénky,  které 
svrchu  živořily  jako  pláňata  v  poli  širém,  vymizí  docela 
a  jsi  pak  bez  představ.  Snad  trochu  předtucha  života 
záhrobního  .  .  . 

Lezu  tedy  až  dolů,  k  moři,  k  místům,  kam  ještě 
stříká  příboj,  a  klobouk  sundávaje,  chytám  hlavou  stu- 
denou sprchu.  Tak  jako  jsem  byl  prve  bez  my-^lének, 
tak  jsem  teď  zase  beze  slov  a  nevím,  jak  vylíčiti  to  ne- 
konečno. Nekonečno  vod,  mírně  rozčeřených,  kovových 
ve  slunečním  úpalu,  nekonečno  síly  a  nekonečno  práce 
vykonané,  vykonávané  a  stajené  pro  všecky  věky  budoucí, 
která  přece  ještě  nic  není  proti  všemu  míru  a  všem 
světům,  které  tancují  v  prostoru  jako  footbally  nevidi- 
telnými údy  pohazované. 

Snad  to  byl  Cascaeský  okrašlovací  nebo  turistický 
spolek,  který  sem,  v  to  místo  prázdné  a  beze  stínu, 
jenom  skalnaté  a  šedé,  kolem  něhož  vede  jenom  silnice 
do  jakési  dálky,  dal  umístit  lavičky,  a  cesty  ke  sluji  pří- 
mořské trochu  upravil.  Také  nějaká  chalupa  zde  je  a  u  ní 
člověk  jakýs  vybírá  zpropitné,  ač  nevm,  za  jaké  služby. 

Dost  dlouho  tak  lezu  v  chladné  či  spíše  velké  tůni, 
drápaje  se  se  skály  na  skálu  a  myslím  si,  kdyby  maminka 
mne  viděla,  že  by  hubovala,  že  se  pomáčím'  a  spadnu 
dolů.  Lezu  tedy  zase  nahoru,  suším  se  a  dívám  se  na 
široširo.  Asi  tři,  čtyři  turisté  nebo  jen  procházecí  dělají 
totéž  co  já,  ale  protože  mladší  jsou,  provozují  věci  krko- 
lomnější; div,  že  některá  vlna  příbojová  nesmete  je  dolů. 
A  přece  je  moře  klidné.  To  tak  Oceán  dýchá,  pomalu, 
ale  těžce. 

Slunce  zatím  koulí  se  k  vodám  blíž  a  blíž,  a  jako- 
bych  náhle  byl  přesycen  tím  vším,  co  zde  vidím,  po- 
spíchám odtud.  Nebylo  to  přec  poprvé,  co  viděl  jsem 
moře  tak  mohutné,  a  dívati  se  na  ně  s  tak  pevné  pod- 
staty nic  není,  ale  přece  mne  to  jalo,  mne  člověka  pevni- 


nového, jemuž  moře  vždycky  je  marnivou  hlubinou  tajů, 
hrůzy  a  děsu;  my  lidé  z  pevniny  bojíme  se  vody,  jak 
už  svrchu  jsem  napověděl. 

Odcházim  odtud,  a  na  silnici  u  stezky,  která  za- 
bočuje  ke  skalám,  zastavuje  kočár,  cascaeský  fiakr.  Na 
kozlíku  lokaj  a  ve  voze  dvě  dámy  a  jeden  mladý  pán, 
v  elegantních  úborech,  asi  cizinci;  snad  lázeňští  hosté 
z  Cascaes  neb  Estorilu  nebo  lisabonští  cizinci  na  letním 
pobytu  zde.  Možná,  že  také  někdo  z  některého  vysla- 
nectva nebo  něco  podobného.  To  tak  letem  mi  napadá: 
sotva  že  k  nim  pozvednu  zraky  a  jdu  dál,  —  než  v  tom 
div  že  nezastavím  krok  a  neposlouchám. 

!>Počkejte  tady  a  dejte  pozor  na  naše  pláště,*  po- 
vídá jedna  z  dam  lokajovi  češtinou  jako  zvon,  a  obě  dámy 
i  pán  baví  se  po  česku;  pán  s  podivným  e-e-přízvukem. 

. . .  Proč  mi  nenapadne  pozdravit,  přihlásit  se  jakožto 
krajan  ?  Teď  to  přece  není  cizí  fysiognomie,  ani  cizí  způsob, 
ani  cizí  chůze,  ani  cizí  řeč?  Ta  řeč  je  dokonce  moje... 
a  zdá  se  mi,  že  ty  tváře  nejsou  cizí,  jakobych  je  byl 
někde  v  Čechách  vídal,  ale  tam  s  nosem  vysoko  nad 
českou  zem  vyhrnutým.  Bezděky  jdu  kolem  kočáru  a  tak 
namátkou  se  otáčím  a  rozhlížím.  Lokaj  stojí  u  kočáru, 
němě,  tupě,  utíraje  si  s  čela  pot.  Teď  teprv  vidím,  jaký 
ten  má  upřímný,  český  obličej  Mihlo  se  mi  hlavou, 
abych  se  zeptaí,  co  to  zač  —  ale  ne,  jen  nezdvořilá 
myšlénka.  V  kočáře  leží  dva  pláště  proti  prachu  a  hůl 
se  stříbrným  knoflíkem,  obrácená  proti  mně  ...  Na 
knoflíku  monogram  jména  známého  .  .  . 

Myšlének  dřív  jsem  neměl,  —  teď  jich  mám  mnoho, 
až  do  Lisabonu.  Proč  zněly  mi  ty  lahodné  české  zvuky 
zde  mnohem  cizeji  a  proč  měly  tak  mrazivý,  nepří- 
jemný přizvuk? 

VÍDEŇSKÉ  VÝSTAVY. 

Józa  Uprka,  Josef  von  Berres  (Miethke,  1. 
Dorotheergasse  11.)  —  Simplicissimus,  Antonín 
Hudeček,  Sándor  Járay  (Pisko,  L  Parkring  2.)  — 
Václav  Sochor  (Kůnstlerhaus,  I,  Karlsplatz  5.)  —  Se- 
cesse  (L  Wienzeile  2.)  — 

Jako  v  roce  1892.  byla  Vídeň  podmaněna  tóny  Pro- 
dané nevěsty,  tak  dnes,  po  osmi  letech,  dobývá  si  zde 
půdy  jiné  odvětvi  našeho  umění.  Tehdy  letělo  vzduchem 
Smetanovo  jméno;  dnes  ozývá  se  Uprka,  Hudeček,  Sochor. 

Vídeňská  kritika  je  zaražena.  To  jsou  tedy  ti, 
o  nichž  slyšeli  tolik  vtipů  ve  svých  Orfeích  a  chantanech 
a  které  maluji  jejich  humoristické  listy  se  zvířecími 
obličeji  jako  Eskymáky  oděné  po  evropsku!  A  tento  údiv 
nalézá  vyjádřeni  ve  feuilletonu  »Neue  Freie  Presse«: 
■Stále  setkáváme  se  na  výstavách  s  novými  jmény  českých 
umělců  a  s  údivem  pozorujeme,  jak  se  v  té  zemi  hemží 
talenty*  píše  Franz  Servaes  .  .  . 
* 

Úprková  výstava  v  Miethkeově  saloně  podává  ze 
všech  ostatních  nejintensivnější  a  nejcelistvější  umělecký 
požitek:  v  těch  52  obrazích  a  kresbách  zjevuje  se  vám 
umělec  celý,  svůj,  vyvrcholený  jak  technikou  tak  ta- 
lentem. Kdo  ho  poprvé  spatřil,  zastaví  se  jako  omámený 
takovým  barevným  bohatstvím,  jež  tryská  z  jeho  obrazů. 
Jako  byste  se  octli  v  jiném  světě,  zářivějším  a  jasnějším 
a  přece  tak  pravdivém  a  nitrném.  Hned  u  vchodu  za- 
chytne vás  pastel,  tuším,  >'Mladá  selka«,  celý  tonoucí 
v  žlutí  a  hned  za  tím  »Odpočinek«,  pět  nebo  šest  slo- 
váckých sedláků,  odpočívajících  po  práci,  jedni  nataženi 
celým  tělem  na  zemi,  druzí  sedící,  s  obličeji  ošlehanými 
ohněm,  který  si  zapálili  teď  na  večer,  na  polí,  v  pod- 
zimním šeření.  A  za  tím  zase  jiný  obraz  večerního  míru: 
»Klekání«,  s  postavou  starého  sekáče  uprostřed,  který, 
zdá  se,  je  stělesněným  klidem;  tu  ukázal  Uprka  celou 
silu  svého  impressionismu,  podání  se  náladě  a  suggesci 
dojmu.  Podobně  jemná  je  jeho  »Jarní  nálada"^,  známá 
z  pražských  výstav.  Méně  šťastným  byl  svou  'Jízdou 
králů«,  jež  dnes  po  tolika  dithyrambech  jí  adresovaných, 
nám  připadá   poněkud    prkenná,   studená,   s   nemožným 


postojem  koně  uprostřed  »Pouť  u  sv  Anlon!čka«,  ačkoli 
vznikla  o  tři  roky  dříve,  je  mnohem  zajímavější :  ncjon 
že  hýří  barvami  a  šťastnými  psychologickými  postřeliv. 
ale  je  zárovei^  jedním  z  východisek  Úprková  umíni.Juk 
je  zde  již  svůj  a  přece  jaký  rozdíl  mezi  Uprkou  z  r.  1804. 
a  Uprkou  dnešním!  Tam  každý  tah  zachycen,  ka/dá 
vráska  domalována,  každá  postava  vykreslena  tak  přesně, 
že  by  mohla  být  středem  nového  obrazu.  Dnešní  Uprka 
se  v  mnohém  zménil:  nejde  mu  již  tak  o  to,  aby  zachvtil 
typ,  jako  aby  vystihl  náladu,  aby  rozcclivčl  všechno,  co 
v  lidské  duši  podléhá  kouzlu  neurčitých  emocí,  barevných 
ploch,  výtrysků  světla.  Jak  dovedně  rcalisoval  toto  nové 
pojetí,  ukazují  »r)ušičky«  a  »nělnici  na  poli«  dvě  sicr 
malá  ale  mistrovská  plátna.  Ncilovcdl  bych  jmenovali 
nic,  co  by  bylo  tak  originelnc  a  vnitřně  slovanské 
jako  tyto  »Dušičky«:  pozdním  dušičkovým  večerem 
míhají  se  postavy  Slováček:  z  nékti-rých  splývajících 
s  temnotou  vidíte  jen  vysoké  tmavé  stíny;  jiné,  osvět- 
lené záři  svíček,  rozeznáváte  určitěji,  vidíte  jejich  ko- 
žíšky, jejich  sepjaté  ruce  ožehnuté  tváře  Je  to  vše  tak 
prosté,  tak  nehledané  a  připadne  vám  na  mysl,  jakoby 
nad  touto  tryznou  bloudilo  nějaké  pohanské  božstvo, 
zahalené  tajemstvím.  i>Dělníci  na  polic  jsou  právě  opakem 
předešlého:  na  poli,  uprostřed  žhavého  dne,  řada  pra- 
cujících; jejich  schýlené  nebo  vztyčené  postavy  zdají  se 
být  květy  proměněnými  v  lidská  těla,  zdají  se  být  řadou 
máků,  rozechvěných  větrem. 

To  je  Uprkovo  dílo;  září  v  něm  Slovácko,  úsměvné, 
bez  velikých  vášní,  plné  slunce.  Slovácko,  nikoliv  se 
svými  rvačkami  a  nízkými  chtíči  (Uprka  vynechal  tyto 
stránky  svého  lidu  a  v  tom  také  spatřujeme  psycholo- 
gický nedostatek  jeho  díla),  ale  Slovácko  dobromyslné, 
idealisované  barvou,  kde  i  opilec  je  kreslen  s  bene- 
volentním humorem  Z  Úprky  nepoznáte  plně  slovickou 
duši.  Vzal  z  ni  jen  jediný  úsek.  její  jasné  chvíle,  její 
svátečně  uklidněné  okamžiky,  vzal  z  ní  své  barvy  a  právě 
tak  jako  jeho  moravští  soudruzi  v  literatuře,  vytvořil 
z  ní  kolorit,  jenž  těžko  najde  soka.  Pro  i:ěho  má  barva 
význam  něčeho  elementárního,  něčeho  sama  o  sobě  a  jeho 
dílo  lze  definovat:  epopeje  barev.    — 

Místo,  jež  nevyplnily  Úprkový  kresby,  je  vyhrazeno 
Josefu  von  Berres.  Jako  byste  postavili  vedle  čerstvých, 
pestrých  květů  hnědé  preparáty  z  nějakého  herbáře, 
takový  dojem  máte  při  srovnání  našeho  umělec  a  Berrcsa. 
Srovnejte  Úprku  s  jeho  maďarským  koUcgou  a  ukáže  se 
vám  teprve  celé  mistrovství  českého  štětec.  Kde  prvv 
hýří  ohněm,  jasem,  životem,  tam  podobají  se  Berresovy 
postavy  modelům,  které  bylv  obícčenv  v  barevné  cáry 
a  nyní  trčí  na  obrazech  jako  statisti,  kteří  se  již  nemohou 
dočkat,  až  jim  bude  dovoleno  se  svléci  a  utec'  z  této 
divadelní  atmosféry. 

* 

Výstava  u  Piska  rozpadá  se  v  manifestaci  tří  různých 
uměleckých  proudů:  jsou  to  četně  zastoupené  práce 
karrikaturistů  seskupených  kolem  »Simplicissimu«,  pak 
Hudečkova  plátna  a  konečně  krásná  díla  maďarského 
sochaře  Sándora  Járaye. 

O  spolupracovnících  »SimpIicissimu«  psalo  se  u  nás 
často  a  jejich  kresby  jsou  v  Praze  snad  právě  tak  po- 
pulární jako  v  jejich  bavorské  vlasti.  Obdivujeme  se 
u  nich  po  stránce  technické  lehkosti,  s  jakou  zjednodušili 
kresbu  a  ovládli  formální  prostředky.  Ale  snad  ještě  větší 
jsou  svou  tvůrčí  energií.  Vezměte  elegantního  Řezníčka 
nebo  tvrdého,  kousavého  ironika  Heineho,  illustrátora 
degenerace  v  »hořejšich  desíti  tisících «  Thonyho,  anebo 
brutálního  Bruno  Paula,  jehož  zdánlivě  neomalcné 
kresby  vystihuji  celou  komiku  lidských  vášní  a  zájmů, 
pohlédněte  na  všechny  ty  malíře  vídeňských  >strizzi«, 
počestných  otců  rodin,  nadutých  »gardelieutenantfi«, 
>kommerzienráthů«,  hofmistrů, studentek  a  buršákň:  všude 
naleznete  snahu  po  nové,  sevřenější  psychologii  karrika- 
tury,  touhu  vytvořit  nový  druh  komiky.  Vrhli  se  na  sou- 
časnou společnost  se  skalpelem   v  ruce,  analysují  ji,  re- 


produkuji v  celé  brutalitě  její  vášní,  jež  se  požírají  na 
vzájem,  ukazují  zkaženost  nízkých  vrstev,  fílistrovství 
středních, chtíče  vysokých,  hloupost  venkova  a  degeneraci 
města.  Kreslí  to  pevnými  rysy  a  jejich  práce  jsou  více 
než  pouhými  illustraccmi:  jsou  uměleckými  dokumenty 
doby.  Jejich  humor  nemá  té  bezstarostné  veselosti 
starších  německých  karrikaturistů.  Je  to  humor  mladého 
Německa,  spise  zoufalý  než  veselý,  humor,  který  je 
kreslen  pérem  namáčeným  ve  vlastní  krvi,  humor  odsou- 
zence u  šibenice,  jenž  se  svého  lešení  poznal  náhle  nc- 
patrnost  celé  lidské  touhy  .  .  . 

Antonín  Hudeček  vystavil  celkem  3.3  čísla.  .Mnohé 
z  nich  známe  z  pražských  salonů,  ale  teď,  když  je  si-skupil 
v  jedno,  vyniká  tím  lépe  jejich  hodnota  a  poznáváme, 
jak  delikátního  a  originelniho  umělce  má  v  Hudečkovi 
české  výtvarnictví.  Hudeček  má  pro  přírodu  duši  tak 
jemnou,  že  se  zachvěje  pod  nejjemnějším  dotekem  ná- 
lady, dovede  rozumět  hře  slunečních  terčů  v  podzimní 
aleji,  kouzlu  měsíce,  houpajícího  se  na  jezerních  vlnách, 
tichému  šelestu  listů,  jež  podzimní  vítr  unáší  se  stromů. 
Hudeček  je  sensitivní  snílek,  tichý  a  nesmělý,  nikdy 
křiklavý,  diskrétní,  plný  nevtíravé  noblessy  a  jeho  obrazy 
nezaujmou  náhle,  nýbrž  pozvolna,  očarují  diváka  jako 
vůně  a  nepustí  ze  svého  magického  kruhu.  Je  to  malíř 
klidů,  navečerň,  lesních  zátok,  kde  skoro  cítíte,  jak  je 
mech  nasáklý  vlhkem,  a  kde  se  sráží  fialová  voda  v  mi- 
liony vln.  Jeho  ženy  jako  »Při  žatvě<  [lodobají  se  vilám 
a  vydechuji  touž  snivou  tesknotu  jako  jeho  lesy.  V  kra- 
jinách, které  evokuje,  leží  podivná  harmonie  vesmíru, 
barva,  člověk,  příroda,  všechno  splývá  v  jedno  a  všechno 
zdá  se  být  jen  symbolem,  který  má  vyjádřit  stav  uměl- 
covy duše.  Nemiluje  příliš  ostré  barvy,  nemá  rád  ani 
pestrou  nádheru  léta  ani  zimní  krajiny  zakleté  ve  sněžné 
monotonii.  Jeho  vyvoleným  královstvím  jsou  teplé  jarní 
dny,  plné  dešťů  a  rašení  anebo  nejisté  podzimní  slunce, 
doba  posledních  prací  na  polích,  jako  v  jeho  »Klestěn 
řepy*.  — 

Na  konec  je  třeba  zmínit  se  o  Járayovi.  Jeho  práce 
nejsou  uvedeny  v  katalogu  a  zdá  se,  že  tohoto  vzácného 
umělce  použili  jen  jako  dekorativní  výplně.  Neprávem. 
Neznáme  brzo  tak  jemného  díla  jako  jeho  »Soninambuly«, 
spící  dívky,  jež  kráčí  po  skalní  stěně,  nebo  rozkošného 
•  Dnešního  .'\mora*,  »Pana«,  a  zvláště  jeho  bronc  »Hráče 
na  cello«.  Járay  tvoří  svým  dlátem  hned  formy  neuvě- 
řitelně křehké,  vytváří  z  mramoru  postavy,  které  se  ani 
nezdají  dotýkat  země,  hned  obličeje  zbrázděné  diony- 
sovskou  křečí  a  jindy,  jako  při  »Hráči  na  ccIlo«,  oživuje 
krásná  těla  s  bohatě  napjatými  svaly,  poddávající  se 
vášni  hudby. 

* 

Jeli  jsme  do  Vídně  plni  napjetí  na  jeden  obraz: 
na  Sochorovu  »Bitvu  u  Střešetic«.  Na  cestě,  ve  vagóně, 
čtli  jsme  Servaesův  článek  v  »Neue  Freie  Pressc«  oplý- 
vající chválou,  vynášející  toto  plátno  jako  nový  krok 
v  moderní  historické  malbě,  jako  riilo  scnsačního  vý- 
znamu. Skutečně  také  budí  » Bitva  u  Střešetic  sensaci  — 
ale  spíše  u  obecenstva  než  u  výtvarníků.  Před  tímto 
plátnem  ohromných  rozměrů,  jemuž  je  vyhrazena  celá 
stěna  jednoho  salonu,  kupí  se  po  celý  den  těsný  polo- 
kruh diváků,  většinou  dámy,  důstojníci  a  starší  páni,  snad 
účastníci  pruské  války. 

Čekali  jsme  scénu  plnou  života,  znamenanou  tragi- 
kou boje,  jeden  z  těch  děsných  okamžiků,  kdy  rty  bled- 
nou vzrušením,  hrůzou  a  krvežíznivostí.  Možná,  že  naše 
sklamání  nebylo  zaviněno  ani  snad  tak  hodnotou  samotné 
práce,  jako  spíše  tím,  že  jsme  očekávali  něco  vskutku  ne- 
obyčejného; ale  naše  očekávání  se  nesplnilo. 

Sochor  vybral  si  attaku  jízdy,  okamžik,  kdy  rakouská 
kavallerie  obdržela  rozkaz,  aby  bránila  ústup  armády  a 
vrhla  se  vstříc  pruským  plukům  pronásledujícím  naše 
sbory.  V  obou  rozích  obrazu  valí  se  massy  jezdců.  Na 
rakouské  straně  Wrangelovi  a  Neippergovi  kyrysaři  a 
hulánský  pluk  č.  11 ;  na  pruské  brandeburští  huláni,  Blů 


cherovi  husa'  ,  gardový  dragonský  pluk  č.  1.  Střed  celé 
episody  je  srážka  rakouských  kyrysníků  pluku  č.  8  a 
pruskiho  dragonského  pluku  č.  3.  Óbě  dvé  linie  přišij; 
již  skoro  na  dosah  šavle.  Přímá  čára  se  lomí,  jednotliví 
jezdci  s  obou  stran  vyrazili  ku  předu,  jejich  přilbice  se 
kolísají  v  hladině  nepřátelských  jezdců,  z  tisíce  hrdel 
jakoby  tryskalo  »hurrá«,  koně  letí,  jejich  planoucí  oči 
jiou  podlity  krvi,  jejich  srst  zrosena  náhlým  potem.  Levý 
roh  obrazu  má  v  sobě  něco  hluboce  vnitřního,  něco,  co 
napovídá  hrůzu  smrti  a  zadrhujc  diváku  hrdlo  prudkostí 
dojmu.  Je  to  několik  kyrysníků  s  mladým  poručíkem 
hrabětem  Nostitzem  v  čele.  Jeho  kůň,  bodnutý  na  krku, 
s  nozdrami,  z  nichž  jižjiž  se  povalí  krev,  vztyčil  se  kolmo 
na  zadních  nohách,  jezdec,  jenž  stěží  drží  se  v  sedle,  je 
ohrožován  npěšalým  dragonem.  Těchto  několik  postav 
řítí  se  vstříc  s  tasenými  palaši,  na  koních,  jež  ostruhy 
dohnaly  k  zuřivosti.  Hůře  je  již  se  středem  celého  plátna: 
je  to  štáb  seskupený  kolem  brigadiera  knížete  Windisch- 
grátzc.  Snad  že  autor  byl  vázán  snahou,  aby  pokud  možno 
věrně  vynikly  zde  portréty  jednotlivých  důstojníků,  ztrácí 
toto  centrum  na  elem''ntární  sile  a  pohnuté  životnosti. 
Jií  sama  postava  brigadiera  je  poněkud  tvrdá;  ještě  ztr- 
nuleji  dopadly  figury  dvou  husarských  důstojníků  Alfreda 
ziir  Helle  a  Bély  von  Kovács.  Ty  nejdají  se  než  dřevě- 
nými raodelv  s  rukama  nakroucenýma  do  nemožnvch 
úhlů... 

Celkem  zdá  se,  že  Sochor  není  šťastným  v  evokaci 
lidských  těl;  nepoměrně  zdařilejšími  a  pravdivějšími  jsou 
jeho  koně  se  svaly  napjatými  až  k  prasknutí,  jedni  řítící 
se  v  před,  jiní  z:iraženi  v  cvalu  jezdcem,  náhle  spad- 
nuvším, a  jiní,  po  'ěšeni,  vzepřeni  k  výši  celým  svým 
tělem. 

Ale  to  vše,  lidé  i  koně,  pádí  krajinf  u.  která  vám  ne- 
suggeruje  předtuchu  boje.  Odmyslete  si  obě  dvě  divise 
jízdy  a  zbude  zelenavé  údolí  s  několika  pahrbky  na 
obzoru  a  s  indifferentni  modří  na  nebi  Zde  zvlášť  je  pa- 
trno,  jak  mnoho  schází  Sochorovi  ku  náladovému  procí- 
tění krajiny  a  ku  zachycení  její  duše.  Snad  je  toto  dílo 
jen  východiskem  talentu,  o  němž  nechceme  nikterak  po- 
chybovati; doufejme,  že  jeho  další  práce  ukáží  nám  ho 
již  uceleného  a  že  on  přinese  v  malířství  to.  po  čem  nás 
dnes  tolik  nadarmo  touží  v  literatuře:  mohutnou  dějo- 
vost  a  rehabilitaci  velkých  vášní.  — 

Ostatní  vystavené  práce,  až  na  několik  málo,  ne- 
snesou přísnějšího  měřítka:  ukazují,  jak  zvláště  v  ma- 
lířství je  současná  německá  produkce  chabá,  bez  nových 
lalentů  a  originálních  umělců.  Z  plastiky  jsou  tu  pozoru- 
hodné práce  Jana  Benka,  F.  Meixnera,  Louisa 
Mascré  a  zvláště  velice  rázovitý  bronc  »IVIarathonský 
zápasník*  od  Paula  Nocqueta.  V  barvě  jmenujeme 
kresby  A.  H.  S  chrám  a,  Imre  Revésze,  Jeana  Gou- 
veloos  a  procítěné  portréty  Henryho  Meuniera. 
* 

Několik  upřímných  práci  a  mnoho,  velice  mnoho 
šarlatanerie  —  asi  takový  dojem  odnášíte  si  z  výstavy 
•  Si^cesse*.  Všech  de-iCt  sálů  budovy  je  natlučeno  obrazy, 
sousošími,  panely,  uměleckými  dróbotinami  a  silné  na- 
vštíveno diváky.  lední  sem  přišli,  aby  se  vysmáli  všemu, 
co  spatří;  jiní,  aby  poznali  tuto  ohrůzyplnou.  modernu, 
aby  uspokojili  svou  zvědavost,  jako  se  chodí  dívat  na 
dravou  zvěř.  Na  většině  tváří  čtete  nejistotu:  je  jisto, 
že  p.  t.  publiknm  se  ve  svém  nitru  ptá:  Bože,  co  má 
tohle  znamenat?  .Me  člověk  musí  dnes  secessi  rozumět 
stůj  co  stůj:  patří  to  k  dobrému  tónu.  A  tak  se  přiházejí 
scény  hodné  tužky  T.  T.  Heineho:  před  obrazem  mla- 
dého impressionisty,  který  má  znázornit  svit  měsíce  a 
není  mž  ohromnou  černou  skvrnou;  matka  s  dvěma  dce- 
rami   se    zde  zastaví   a  starší    z  nich  ukazujíc    na   obraz 


s  tím  podivuhodným  úklonem  hlavy,  jaký  mají  sedmnácti- 
letá děvčata  z  bohatých  rodin,  ani  ne  příliš  chytrá,  ani 
příliš   hloupá,    řekne:    »Mama,    schau,   wie   moderní... * 

Francouzi  odnášejí  si  lví  podíl.  Z  Němců  vystavil 
velice  náladovou  krajinku  I.  Dettmann  »Ce>lou  poli«, 
George  Minne,  jehož  »Muž  se  psem«  je  právě  tak 
krásný,  jako  jeho  ostatní  věci,  straší  násilným  primitivis- 
mem, G.  Wrba  bronc  »Evropu',  Th.  V  Gohsen 
»Houslistu<i  a  konečně  Eugen  Jettel  rozkošné  krajino- 
malby,  plné  lehkého  vzduchu,  jasného  světla  a  jarní  ze- 
leně (na  př.  »Aradské  a  Oscurské  údolí«). 

Gaston  la  Touche  okouzlí  svými  ^Tureckými 
ženami«.  Je  to  bravurní  kousek  koloritu,  tato  tři  čtyři 
ženská  těla,  plná  vůné,  zasazená  v  pomerančovém  světle 
s  tělem,  jež  jakoby  hořelo  tajenou  vášní.  Podobně  do- 
vede malovat  pleť  jen  R  ysselbcrghe,  jehož  »Studie 
k  aktňm«  zdají  se  skoro  dýchat.  Na  konec  jmenuji  ještě 
Degasovy  ^Tanečnice!  (č.  413)  a  »Kytici«  od  P.  G.  Jean- 
n  i  o  t  a.  Otakar  Théer. 

LITERATURA 

Svět.  Hurban  Vajanský,  Novely.  K  českému 
vydání  upravil  K.  Wolf  (Ottova  laciná  knihovna  národní 
č.  174.) 

Několik  obrázků  z  dusné  atmosféry  národní  a  .spo- 
lečenské uherského  Slovenska.  Na  jedné  straně  cdrodilri, 
šlechtici  pohrdající  svým  národem,  maďaronští  úřednici, 
indifferentni  důstojníci,  zaslepeni  řemeslníci,  maloměstské 
dámy.  německy  vychované  slečinky,  hejskové,  udavači, 
opilci  a  šplhavci,  na  druhé  intelligentní  statkáři  milující 
svoji  vlast,  nadšení  umělci,  studenti  zanícení  pro  věc 
národní,  ubozí  učitelé,  veselá,  zdravá,  šlechetná  slovenská 
děvčátka,  hluboce  cítící  a  vznešeně  myslící  dámy,  —  dva 
světy  ostře  oddělené,  v  prudkém  zápase,  žijící  na  svých 
statcích  v  rozkošném  slovenském  kraji,  a  v  malých  mě- 
stečkách plných  maloměstského  bláta.  Jen  sem  tam 
kmitne  se  k  docelení  živého  obrazu  postava  z  lidu,  stará 
slovenská  chůva,  veseá  služka,  neohrabaný,  prudký  mi- 
lenec, neb  prosté  děvče,  jež  odmítá  raději  bohatství,  než 
by  žilo  v  odrodilé  vznešené  rodině. 

Dvě  idey  vedou  autora:  jedna  národní,  jíž  podřízena 
je  osnova  děje  i  charakteristika  postáv  i  psychologická 
pravda,  ostře  vyhraněná,  všudy  prosakující,  dělící  autorův 
svět  ve  dva  neslučitelné  tábory  šlechetných  vlastenců 
a  zvrhlých  odrodilců.  Druhá,  citový  motiv,  láska  v  různých 
variacích,  v  nichž  krisc  podmifiována  vlasteneckými  po- 
vinnostmi i  mravními  momenty. 

Pro  autora  je  význačná  lehká,  pružná  tvořivost, 
s  kterou  snuje  lehounkou  přízi  svých  dějů,  chai  aktcrisuje 
postavy  a  kreslí  situace,  i  bystrá  vnímavost  pro  de- 
taily skutečného  života,  z  níž  vyzlrají  rozkošné,  ostře 
kreslené  obrázky  z  přírody  i  společnosti.  Má  vzácný  dar 
chvatného,  barvitého,  lehkého  stylu,  jímž  snadně  vyslo- 
vuje předem  již  hotové  myšlénky.  Ctete-li,  strhne  vás 
mimoděk  do  proudivého  víru  drobných  charakteristik, 
ostře  vyslovovaných  názorů,  drastických  scén,  a  dovede 
vám  zpříjemniti  i  nápadné  stranictví,  jímž  popisuje  na 
jedné  straně  ušlechtilé  ručky  slovenských  dam  a  na 
druhé  pracky  němčících  děvčátek  i  jiné  silně  pointované 
rozdíly  v  slovníku,  z  něhož  vybírá  výrazy  pro  tu  či  onu 
stranu. 

Nechci  zde,  v  čistě  literárním  referátu,  rozbírati 
otázku,  do  jaké  míry  vystihují  tyto  novely  skutečný  du- 
ševní život  společenských  vrstev  na  Slovensku  —  du- 
šrvni  a  spo'ečenský  život  lidu  není  v  intencích  knížky  ~ 
jen  silný  vnější  vliv  Turgeněva  ještě  bych  připomenul, 
poncciávaje  sociální  význam  knihv  odbornému  ocenění. 

V    Ř. 


Rr  oílli'"^'  'fií.'"  I^i*!"',.?'  "\"  '""  zll-20  (K  2-40),  na  pfil  lét*  d.  2-40  (K4-S0),  na.celý  tok  zl.  4-SO  (K  9-60).  Poštou:  na  čtvrt  léta  zl.  1  :5 
(K  2-SO)  na  pu  lila  j|.  2-50  (K  5— ),  „a  celý  rok  5  zl.  (K  10-'.  -  Sešitové  vydáni  (o  dvou  řislechl  vycház!  při  každém  druhém  (sudém)  iisle. 
tena  seSini  20  kr.  (40  hal.)  —  Patisk  pSvodnich  práci  se  vyhrazuje.  —  Dopisy  administraci  .Lumira.  buďtež  adresovány:  Časopis  .Iiumir.,  Praha, 
Karlovonámésti  č.  34.  —  Listy  pHjimáme  jen  frankované.  —  .Lumii.  vychiii  každý  pálek  (vyjma  prázdniny). 


Redaktor  Václav  Hladík.  —  Majitel,  vydavatel  a  nakladatel  J.  Ot 


Tiskem  České  grafické  společnosti  >Unie«  v  Praze. 


LUMÍR 


KořNÍK  XXIX. 


7.  PROSINCE   1900. 


v:-    CÍSI.O   K). 


JOSFF    Hol  FČEK: 


HOUZÍR. 


z  NETIŠTĚNE  DOSUD 
ČÁSTI  .NAŠICH..  -  -  - 


l-Cartoň  Kojan  byl  poněkud  jiný  chlapec,  než 
'-'  jeho  sourostenci  ve  vsi.  Byl  druhorozeným 
synem  Jana  Kojana.  Prvé  dítko  manželtim  Ko- 
janovým  zemřelo  na  psotník,  když  se  mu  zoubky 
řezaly.  Kojan  i  Kojanka  myslili,  že  jim  zemielo 
.ítéstí  celého  života.  Kojanka  za  rok  počala  opčt. 
A  jak  pocítila  nový  život  pod  srdcem,  radost  a 
naděje,  strach  a  úzkost  opanovávaly  střídavě  jeji 
duši.  Nic  tak  v  manželech  Kojanových  nejiro- 
hloubilo  náboženský  cit,  jako  druhé  těhotenství 
Kojančino.  Jakmile  jí  práce  dovolila,  Kojanka 
poklekala,  poklekala  v  sednici,  ve  chlévě,  v  každém 
koutě  dvora,  na  poli,  poklekala  u  křížů  při  cestě 
a  úpěnlivě  se  modlila,  aby  jí  dítko,  jehož  příští 
očekávala,  zachoval  a  zachová-li  a  bude-li  to 
dítě  mužské,  zaslíbila  je  službě  boží,  předurčila 
je  pro  stav  duchovní. 

Nebylo  to  u  našich  selek  nic  nového  a  mělo 
i  praktickou  stránku.  Selská  živnost,  bylo-li  více 
synů,  nemohla  připadnouti  všem,  nýbrž  jen  jed- 
nomu, ostatní  musili  býti  zaopatřeni  jinak.  Nej- 
čestnějším a  i  hmotně  nejlépe  zabezpečeným  za- 
opatřením zdálo  se  rodičům,  bude-li  syn  jejich 
farářem.  Tím  se  mu  dostane  dostatečné  náhrady 
za  to  že  byl  od  vlastních  rodičů  zbaven  práva 
prvorozenství  a  nestal  se  dědicem  rodné  půdy, 
již  rodiče  hleděli  zachovati  .synovi  mladšímu. 

Když  Kojanka  skutečně  povila  chlapečka, 
domnívala  se,  že  bůh  modlitby  její  vyslyšel  a 
oběť  její  přijal.  Celá  ves  věděla,  že  Kojanouc 
Bartoři  bude  »velebným  pánem«,  dříve  ještě,  nežli 
chlapec  prvé  slovo  promluvil.  Dvouletý  odpovídal 
už  na  otázky:  »Cim  pak  budeš,  Bartůňkn?«  -- 
jako  špaček:  >Knezíctem.<  Tak  mu  již  od  nej- 
útlejšího dětství  jeho  soustavně  vštěpovali,  jaký 
bude  jednou  jeho  stav  a  povolání.  On,  jako  dítě, 
vštípené  přijímal    za    své  a  tak  se  v  něm  pěsto- 


valo,  že   se    cítil    něčím   jiným,    než  ostatní    děti 
ve  vsi. 

Bartoňovi  minul  pátý  rok.  Bylo  na  Dušičky. 
Rodiče  i  čeleď  odešli  do  kostela,  děti  pak  oby- 
čejně zavřeli  do  sednice..  Tehdáž  bylo  již  dětí 
Kojanových  troje.  Dyěma  mladším  uvěznění  v  sed- 
nici nevadilo,  ale  Bartoňovi  právě  toho. dne  bylo 
nesnesitelným.  Poř.id  byl  u  okna  a  toužebně  díval 
se  na  mlhu,  plížící  se  po  dvoře  a  sadě  Byla  mu 
něčím  novým  a  proto  se  mu  zdála  krásnou,  neodo- 
latelné krásnou.  Jíní  na  doškových  střechách,  na 
st:omech  i  na  hnoji  zdálo  se  mu  jako  roztluče- 
ným cukrem,  jímž  maminka  posýpají  koláče.  Nej- 
pevněji oči  jeho  utkvívaly  na  stromech.  Listí 
jejich  nabylo  čarovných  barev,  kterým  podle 
úsudku  Bartoňova  zeleň  léta  a  jara  ani  z  daleka 
rovnali  se  nemohla.  Listí  bylo  žluté  jako  citron, 
jako  dukát,  červené  jako  tatínkův  kapesní  šátek, 
fialové  jako  maminčin  hedbávný  fěrtoch,  a  všecky 
stromové  koruny  sadu  dělaly  naň  v  den  dušičkový 
dojem,  jako  kdyby  byly  ovinuty  n.aminčinou 
tureckou  plenou  a  jakoby  ta  i)lena,  rozumí  se, 
byla  tak  veliká,  že  hlavy  všech  stromů  na  sadě 
dají  se  do  ní  zahrnouti. 

A  ještě  jiný  pocit  mél  Bartoň,  jejž  by  byl 
nedovedl  tenkrát  ani  naznačiti.  Co  se  mii  líbilo, 
zcela  správně  pokládal  za  krásné.  Ale  dětskou 
jeho  duši  opanoval  ještě  jiný  dojem,  ještě  jiný 
pocit  —  ])ocit  nesmírného  smutku,  jenž  hrozil 
srdce  mu  roztrhnouti.  Každý  žlutý  nebo  červený 
lístek,  jenž  od  haluze  odpadávaje  zvolna  se  nesl 
k  zemi  jakoby  nechtěl,  a  míhal  a  třepotal  se, 
jakoby  se  bál  osudu  zničení,  jemuž  již  propadl, 
sevřel  nni  srdce  prudkou  bolestí,  až  konečně  dal 
se  do  usedavého  pláče.  Druhé  dvě  děti  následo- 
valy příklad  nejstaršího  bratra,  a  když  matka 
o  desáté  z  kostela  se  vracela,  ještě  byla  na  návsi 


a  již  slyšela  strašný  ryk  a  řev.  Až  se  lekla,  jestli 
zatím  zlý  člověk  nepřišel  a  drahým  dětem  ne- 
ublížil. 

Letěla  k  sednici,  sáhla  do  úkrytu  pro  kliku 
(dvéře  se  zavíraly  vytažením  kliky),  nastrčila  ji 
a  vešla.  Všecko  bylo  v  pořádku,  a  děti  plakaly, 
jakoby  je  na  nože  bral,  a  nejvíc  Bartoň.  Dotazo- 
vala se,  kdo  jim  ublížil,  kdo  je  šidil,  proč  pláčou  — 
nedovídala  se  ničeho.  Vyndala  cukrové  hůlčičky, 
jež  jim  přinesla  z  kostela.  Obě  menší  děti  dych- 
tivě po  nich  sáhly  a  ztišily  se.  Bartoň  jedva  že 
je  přijal  z  rukou  matčiných,  položil  na  stůl  a 
pořád   plakal  a  z  okna  se  díval. 

"Dětičky,  povězte:  vám   Bartůněk  nabil  ?« 

>Neé.« 

Matka  pozbyla  trpělivosti. 

>Proč  přece  bečíš,  Bartoni?« 

A  Bartoň  do  nového  pláče,  že  mu  maminka 
řekly  jen  Bartoni  a  ne  Bartůňku  nebo  Bartoníčku, 
a  že  už  je  mezi  ním  a  maminkou  konec.  A  jak 
si  to  pomyslil,  hned  se  v  srdci  jeho  ozvala  i  žár- 
livost na  menší  děti,  jež  matka  vlídně  k  sobě 
tulila,  konejšila,  proč  pláčou  se  vyptávala  a  sliby 
dávala,  utiší-li  se.  Bartoň  vypukl  v  pláč  ještě 
větší,  křečovitý.    Matka  si  s  ním    nevěděla  rady. 

•  Takový  kobylák!«  žalovala  naň  menším 
dětem,  aby  Bartoň  nepřímo  slyšel  i  pokárání, 
i  polichocení,  že  jako  jest  ;.iž  velký  a  mohl  by 
ne  husy,  ne  krávy,  nýbrž  koně  pásti. 

Bartoň  na  okamžik  ustal  a  máchl  pravou 
rukou,  jakoby  si  něco  odháněl  od  skráně.  Udě- 
lalo se  mu,  jakoby  se  mu  ze  skráně  vyvinula 
černá,  široká  pantle  a  jakoby  chvějíc  a  třepotajíc 
se  padla  na  zem  několik  krokiíiv  od  něho.  Bartoň 
se  tam  podíval,  a  pantle  nebylo. 

»Cos  to  udělal,  Bartoni,  co?«  tázala  se  matka 
přísně,  myslíc,  že  Bartoňovo  máchnutí  rukou  pla- 
tilo jejím  slovům. 

Bartoň  neodpověděl  a  zase  dal  se  do  pláče 
a  plakal,  až  se  zajíkal. 

»Nu  pojď  sem,  Bartoníčku,  ty  jsi  také  muj,« 
matka  jinou  na  chlapce  obrátila. 

Chlapec  nešel  a  zase  máchl  rnkou,  jakoby 
něco  od  sebe  odháněl ;  zas  uviděl  tu  šuokou, 
černou  pantli,  která  se  mu  vyvinula  ze  skráně, 
zatřepala  se,  několik  krokův  od  něho  na  zem 
padla  a  zapadla,  bez  památky  do  podlahy  za- 
[ladla. 

»A  už  toho  mám  dost!«  matka  do  opravdy 
se  rozhněvala,  jještě  by  trucoval!  Já  tobě  dám 
máchat  rukou,  když  ti  matka  něco  řekne !« 

Bartoňe  vzala,  sukni  zdvihla,  napleskala. 

Bartoň  už  neplakal,  přestal,  jak  by  uťal.  Ještě 
nemohl  popadnouti  dechu,  hleděl  kolem  jako  vy- 
jevený a  nemluvil. 

»Co  tedy  chceš.'-: 

.Ven!« 

»I  marSU 


Vzala  kloučka  za  peroutku  a  vystrčila  na 
dvůr.  Myslila  si:  chlapec  trochu  vyvétrá,  trochu 
vymrzne  a  rád  se  vrátí  do  teplé  sednice  a  bude 
jako  býval.  Ale  mateřské  srdce  jí  nedalo  a  všemi 
okny  vyhlížela  za  Bartoňem,  co  dělá.  Bartoň 
capal  k  zadním,  zahumenným  vratům. 

»Ze  dvora  nemůže,  vrata  i  dvířka  jsou  za- 
vřena,* myslila  si  Kojanka,  »a  na  dvoře  ať  si 
dělá,  co  chce.  Však  on  rád  přijde,  klouček  hla- 
vatá, trucovitá!  To  bych  Pánu  bohu  vychovala 
pěkného    služebníka,  kdybych    ho    tak  nechala!' 

Ustanovila  se,  že  klouček  musí  dnes  býti  vy- 
trestán, aby  podruhé  pro  nic  za  nic  tolik  nevy- 
váděl a  nemáchal  rukou,  když  mu  rodiče  něco 
povídají  a  třeba  ho  kárají.  Plotna  ji  volala.  Čas 
bylo,  aby  strojila  oběd,  všechno,  čeho  potřebo- 
vala, musila  si  sama  snésti,  sama  připraviti,  sama 
oheň  rozdělati,  kromě  toho  dětem  sloužiti,  na 
pošetilé  jejich  otázky  odpovídati.  Kojance  bylo, 
jakoby  ještě  neuběhlo  pět  minut,  a  uběhla  zatím 
hodina  i  víc.  Bartoň  její  mysl  nepřest;;!  zaměst- 
návati a  t  .  nemálo  přičinilo  se  k  tomu,  že  ne- 
pozorovala, jak  čas  míjí. 

Jak  jen  mohla,  přiskočila  zase  k  oknu,  k  jed- 
nomu, druhému,  třetímu  a  pátrala  po  Bartoňovi. 
Myslila  si,  že  klouček  trucovitý  zalezl  si  někam 
do  sena  nebo  do  stáje  a  že  ještě  rád  přijde,  až 
pocítí  notný  hlad.  Až  se  vrátí  otec,  pošle  ho  za 
chlapcem.  Sama  nemůže;  nemůže  se  vzdálit  od 
plotny,  nemůže  malé  děti  samotný  zůstavit,  kde 
jest  oheň,  a  konečně  ani  nemůže  sama  vyhledá- 
vati hlavatého,  umíněného  synka.  Co  že  by  z  něho 
bylo,  kdyby  mu  povolovali  a  dokonce  ještě  ho 
usmnovali,  když  zasluhuje   výprasku? 

Přišel  Kojan,  žena  mu  vypravovala  o  Bartoni. 
Kojan  souhlasil,  že  mu  nebylo  možná  hovět,  a 
vyšel,  aby  chlapce  našel  a  přivedl.  Prohledal  celý 
dvůr,  všechny  chlévy,  všechny  půdy  —  Bartoňe 
nikde.  Ohledal  zahumenná  vrata  a  dvířka  —  byla 
pevně  zavřena  a  Bartoň  nebyl  by  s  to  otevříti. 
Ze  dvora  nemohl  se  dostati :  Kde  by  byl.?  Vrata 
návesná  bylo  mu  ještě  nemiižněji  otevřít.  Knm 
se  podél.''  Kojan  začal  se  starati.  Do  sednice 
nešel,  aby  ženu  nepoplašil  svými  obavami,  ale 
sám  už  šije  vážně  připouštěl.  Neutopil  se  v  studni? 
Roubení  studny  bylo  pokryto  prostými,  nepřibi- 
tými  prkny,  chlapec  snad  některé  prkno  odva- 
loval  a  do  studny  se  skotil.  Kdyby  se  to  bylo 
stalo,  prkno  bylo  by  odvaleno,  ale  není.  Přes  to 
Kojan  vzal  tyč  a  staral  na  dně  stndny.  Ani  tam 
Bartoňe  nebylo. 

Vrátila  se  i  čeleď  Hospodář  je  vyzval,  aby 
všeho  nechali  a  hledali  Bartoňe.  Prolezli  půdw 
kolny,  stodolu,  i  na  odr  po  žebříku  vlezli,  ačkoli 
docela  nepodobalo  se  pravdě,  že  by  si  Bartoň 
žebřík  přistavil  a  po  něm  tam  vystoupil.  Pro- 
hledali nátoň,  sad,  na  sadě  úliště,  při  úlišti  stu- 
dánku —  Bartoňe  nebylo  a  nebylo  I 

Kam  se  poděl  Bartoň? 


iVl  matky  vystrčen,  kráčel  k  zaluimenným 
vratům.  \'iata  i  dvířka  byla  zavřena,  pravda, 
Bartoň  jich  neotevřel  a  nebyl  by.  Ale  za  to  se 
mu  bez  velkých  obtíží  podařilo  přelézti  zídku  a 
již  byl  za  humny. 

A  za  humny  bylo  vám  přepěkně,  nic  proti 
tomu,  jak  bylo  doma  na  dvoře! 

Mlhy  se  ještě  válely,  ještě  plížily,  ale  podál 
od  Bartoňe.  Nad  losy  bylo  jich  husto,  samy  losy 
pro  ně  nevidět,  ale  kolem  Bartoňe  se  jasnilo. 
Široké  kolo  kolem  něho  bylo  docela  jasno,  a  nad 
ním  nahoře  i  nebe  jasné  a  na  nebi  slunce.   Před 


clivili  to  slunce  bylo  červené  jako  krev  a  nyn; 
je  zlaté;  dokud  bylo  jako  krev,  bylo  svobodné 
možno  do  něho  hleděti,  a  nyní  iiž  ne.  jinovatka 
na  stromech,  trávnících,  na  oseních  i  rolích  ještě 
leží  a  třpytí  se.  Hle,  zde  obalila  kakušku,  zde 
pampelišku  .  .  .  Nevesele  ty  kvítky  zíraly. 

>>Chudinky,<  politoval  jich  Bartoň,  co  jste 
tak  zarmouceny?  Což  už  taky  nemáte  ani  tatínka, 
ani  maminku  ř  Já  míval  tatínka  i  maminku,  ale 
tatínek  mi  odešli  a  maminka  mě  vystrčily.  Ještě 
řekly:   »Marš!<;   napleskaly  mi  a  zavřely  za  mnou 

dvf^ře  «  PokraC. 


%         %         %         %         % 


Arnf  Novák: 


KAREL  SLADKOVSKÝ. 


z  CYKLU  STUDU: 
»VÍTř:ZfCÍ  A  PŘEMOŽENÍ. 


"Zde  padla  skála  do  proudu  našeho 
života  a  bude  strmčt  z  něho  přes 
věky  dějin  českých,  a  kdykoliv  zdi- 
vočilý proud  člunem  naším  zatočí, 
až  veslo  se  nám  trhne  z  ruky,  o  tu 
skálu  budeme  se  moci  zachytit!« 
J.\N  Neruda. 

I — lodiny  ticha  a  mlčení  spojují  poiníjející  a  efe- 
*  nu'rní  zjevy  s  tajemstvím  a  říší  věčnosti; 
duše  v  nich  tuší  dalekou  svou  minulost  a  pozdravy 
veliké  budoucnosti,  slyší  tepot  krve  předkíi  a  šu- 
mění jejich  snil,  cítí  přepodstatněni  slavné  a  po- 
vznášející. A  z  těch  předsíní  věčnosti  vrací  se 
náhle  a  rád  člověk  k  jedinečnému  svému  žití,  od 
smyslu  a  mystéria  jsoucna  vrací  se  k  jeho  formě 
a  z  objetí  dálek  prchá  ku  své  zemi.  Mlčíme  dlouho, 
abychom  mohli  významně  promluviti,  hledáme 
v  tichu  rhytmus  a  slovník  své  řeči.  Šťastni,  jichž 
mluvené  slovo  nese  opálový  odlesk  vzácných  chvil 
mlčení,  a  jichž  řeč,  kořeny  tkvící  v  pudě  reality, 
rozpíná  korunu  svou  do  nekonečna.  Národ,  jehož 
tepnami  bije  život  a  síla,  zastavuje  se  na  dráze 
své  a  přemýšlí  o  budoucí  své  veliké  řeči,  o  rheto- 
rické  oběti  vlastního  ducha. 

Obrodili  jsme  se  němým  slovem,  filologové 
a  dějepisci,  snílkové  a  básníci  vykonali  dílo  ob- 
rodné,  slovníky  a  verše,  díla  historická  a  stati 
politické  vlévaly  tělesu  národnímu  nový  život, 
a  všecko  to  významné  a  působivé  slovo  bylo 
pouze  psáno  a  tištěno.  Snílek  a  romantik  Kollár 
ne|)romluvil  nikdy  svou  apostrofu  velkého  stylu 
plnou  drtivé  bolesti  a  mužné  elegie,  veliký  básník- 
učenec  Šafařík  své  vidiny  o  Slovanstvu  trudnou 
a  učenou  prací  měnil  v  překvai)ující  reality,  ale 
nikdy  nebylo  mu  přáno,  velikým  a  mužným  vy- 
stoupením prohlásiti  jich  mohutnost  světu  tváří 
v  tvář,  Juntjmann,  jenž  žil  celý  nudný  a  málo 
hrdinský  svůj  život  pro  jazykovou  výchovu  ná- 
roda, nebyl  řečníkem,  a  první  a  největší,  jenž  hi- 
storické ideje  našeho  vývoje  n.irodního  applikoval 


na  zvolna  se  budící  život  politický.  Palacký,  pů- 
sobil v  shromáždění  politiků  a  řečníků  nejpro- 
nikavěji, když  poslal  svůj  list,  své  osvědčení  ve 
stylu,  kterým  psal  Dějiny.  Národ  snil  o  budoucí 
formě  živého  slova,  chystal  se  v  mlčení  a  k  muž- 
nému vystoupení  rhetorickému.  Než,  když  Ha- 
vlíček, rek  a  hrdina,  jehož  všickni  nosí  v  srdci 
v  mužné  a  pathetické  póse  sochy  kutnohorské 
•  Moje  heslo  poctivost  a  síla!',  mohl  promluviti 
hřímavé  akcenty  svého  odhodlání  a  sebevědomí, 
tu,  běda,  přerušena  jeho  slova  ;  a  muž,  jenž  by 
v  šťastných  poměrech  byl  vzrostl  na  velikého, 
uchvacujícího  rhetora,  vržen  byl  v  ticho  a  mlčení 
ledu  a  odumírání.  A  přišla  opětně  léta  němá 
a  tichá,  a  porobení  a  utlačení  snili  o  zítřku,  kdy 
zazní  veliký  úder  slova  a  věty. 

Vzkříšený  život  parlamentní  i  národní  při- 
nesl posléze  příležitost  a  na  obou  stranách,  kon- 
servativní  i  liberální,  povstalo  několik  dokonalých 
řečníků.  Zapomínáme  jich  i)říliS  a  v  literatuře, 
kde  bez  ostychu  a  se  zadostiučiněním  hradíme 
místa  epigonským  lyrikům,  nikdo  nehledá  a  ne- 
najde jména  těch  umělců  a  virtuosů  slova,  za 
jejichž  periodami  a  obraty  bije  hlasitě  české 
srdce.  Patří-li  Havlíček  literatuře  právě  tak  jako 
Palacký,  má-Ii  Rieger  jistě  takový  literární  význam 
jako  Hálek,  neostýchám  se  postaviti  Karla  Slad- 
kovského tam,  kde  počíná  naše  moderní  umění 
slovesné  jeho  přítelem  a  druhem  Janem  Nerudou. 
Dnes  není  ještě  možno  a  příi)adno  oceniti  a  kri- 
tisovati  politické  dílo  Sladkovského,  v  němž  jeho 
epigoni  ne  vždy  šťastně  a  věrni  mistrii  pokračují, 
než  kdo  brání  i  těm,  již  přišli  po  smrti  Slad- 
kovského, studovati  a  chápati  jeho  řečnickou 
te(  hniku  a  hledati  za  jeho  rhetorikou  ideje  a  my- 
šlénky příznačné  celé  jeho  generaci.'' 

Sladkovskému  bylo  přáno  vystoupiti  nejen 
mnohonásobně  ve  sborech  zákonodárných  za  ideje 
a  tužby  politické,  vynikající  jeho  postavení  v  ná- 


rodním    životě    let    šedesátých    a    sedmdesátých 
dalo  mu  slovo  i  za  velkých  příležitostí  slavnost- 
ních, učinilo  jej  mluvčím  širokých  davů  ve  chvílích, 
kdy  celý  národ   jej    poslouchal.    Nejen  ve  volič- 
ských a  občanských  schůzích,  nejen  pii  sněmovní 
debatě  o  změně  volebního  řádu  a  o  podáni  adressy 
panovníkovi,  ale  i  u   základního  kamene  Národ- 
ního divadla  promluvil  Sladkovský  a  při  významné 
oslavě  Husově,    Komenského  i  Havlíčkově  nále- 
želo hlavní  slovo  jemu.  Jeho  řečnický  odkaz  jest 
bohatý  a  pestrý,  jest  to  veliké  životní  dílo  ostře 
charakterisované  a  velmi  výrazné.  V  jeho  řeči  vše 
žije,  hýbe  se,  mluví  a  plane;    řeč  se  mění  často 
v  dialog    a    soudní    při,    autor    předvolav;!    před 
soud    dějin    všecky    ty,  proti   nimž  má  svoje  ná- 
mitky, a  dá  všem  slovo,  aby  posléze  zamítl  s  pathe- 
tickou  pósou  jejich   při.  Volá  po  revisi  processu 
Husova  a  vyzve    všecky    žalobce    Mistrovy,    aby 
pronesli  svou  žalobu,  ale  třikráte  propadají  před 
soudem  dějin.  Řečnické  otázky  střídají  se  se  žha- 
vými apostrofami.   a    pathosu    řečníkovu    nestačí, 
aby  obrátil  se  k  tisícihlavému  posluchačstvu,  apo- 
strofuje  i  celé  město,  celý  kraj,    celou  zsmi.  Ve 
chvílích    vzrušení    a    duševního    napjetí    vyzývá 
i  k  vnějšímu  projevu  mohutné  nálady  a  volá  slzy 
do  oka  a  bolest  do  srdce  posluchačů.  Řečnické 
figury  a  obraty    mění   v  zjevy    reálné,  poskytuje 
plastickou  skutečnost  jindy  matným  představám. 
Stojí  u  základního  kamene  Národního  divadla  a 
pohlíží   kolem    sebe :    vše    roste  v  obrovské  roz- 
měry: Petřín,  Vyšehrad,  královský  hrad   a  upro- 
střed toho  zvedá  se  veliký  kámen  ústavu  n.-í.rod- 
ního.    Přímo    epické  mohutnosti    dosahuje  v  téže 
slavné  řeči  na  jiném  místě:  oživuje  s  působivostí 
romantického    krajináře,    milujícího    scenerie  he- 
roické.  všech  šestnácte    skal  památných  vrchů  a 
kopců,    z  nichž    sneseno    kamení   ku  stavbě  Ná- 
rodního divadla,  a  když  přes   Hostýn  i  Čerchov, 
Radhošť  i  Svatobor  dochází  k  Blaníku,  pojednou 
uzří  rozevírati    se    a    pukali    žulové  jeho  skály  a 
rytíři    blaničtí    cválají   na  bílých  koních,  a  půso- 
bivou metaforou  vrací  se  řečník  opětně  k  Národ- 
nímu divadlu  s  přáním,  aby  »vycházela  také  z  ve- 
lebných   síní    chrámu    umění    našeho    národního 
mocná    četa    bojovníků,    kteří    kouzelnou  zbraní 
umění  svého  slavně    opět  národu  našemu  vydo- 
budou  předního  místa  v  řadě  národů  osvícených'. 
Jako  pestrými  a  silnými  obrazy  dovedl  Sladkovský 
uchvátiti    visuelní    schopnost    posluchačů    svých, 
tak  i  auditivní    pozornost  jejich    poutá    a    váže : 
ku  konci  svých  odstavců  a  oddílů    op.ikuje  pla- 
menný refrain  a  vyhrocuje  tak  ráz  řeči  v  jedinou 
ostrou  ideu.  V  Husinci  ohromil  velkým,  vždy  se 
vracejícím  refrainem   »Kdož  jste  boží  bojovníci!*, 
při  svěcení  praporu    »Hlaholu«   operoval    účinně 
ozvukem    slovácké    hymny    »Žije,    žije    du.h   slo- 
vanský, bude  žít  na  věky!« 

Četba    romantických    poetů    a    dílem    osud 
vlastni    rozhodly    o    jeho    materiálu    obrazovém. 


jednostranném  a  suggestivním.  Žalář,  okovy,  vě- 
zení a  trest  smrti  nebyly  mu  pouhými  krásnými 
slovy  a  studenými  pojmy;  sudba  sama  se  posta- 
rala, aby  mu  pro  vždy  zůstaly  živoucími  před- 
stavami. Trpkou  a  krvavou  zkušenost  cítíme 
z  nervosně  přerývaného  a  příkře  stručného  passu 
»Duch  ale?  Kdy  pak  ten  již  podlehl?  Slyšel  již 
někdo,  že  byl  duch  kdy  žalařován,  upoután  ? 
Nikdy!  Ducha  zavříti  nemohou  jako  tělo.  Vypo- 
vídali ho  sice,  zavírali  před  ním  okna  i  okenice 
nastavili  stráží,  děl  i  bodáků.  Ale  všechna  práce 
marná !«  Pro  muže,  jenž  hleděl  potupnému  konci 
tváří  v  tvář,  nejsou  ani  představy,  u  mnohých 
epigonů  divadelní  falešností  a  frásovitou  honos- 
ností  urážející,  posou  a  grimassou:  za  nimi  stojí 
trpké  vzpomínky  životní.  Daní  splácenou  sou- 
časnému romantismu,  jest  revoluční  apparát  ob- 
razový ;  kdy  líčí  demokratický  poctivec  se  skrytou 
radostí,  jak  trůn  Stuartovců  se  sesouvá,  trůn 
Bourbonů  praská  a  rozpadá  se  a  popel  bleskem 
zastiženého  trůnu  Filipa  Orleanského  rozprašuje 
se  do  všech  koutů  světa.  A  liberalismus  nalézá 
tu  obrazy  sobě  nejpříznačnější:  Kolumbus  při- 
ráží k  břehům  Ameriky  a  otvírá  nový  věk,  Luther 
vrhá  svou  rukavici  duchovní  autoritě  ve  tvář, 
Jindřich  VIII.  deptá  papežství ;  barikády  mění  se 
v  pohodlné  stupně,  jimiž  Bach  sestupuje  na  kluzké 
a  svůdné  parkety  komnat  diplomatických. 

Podivuhodné  životnosti  a  procítěnosti,  vrouc- 
nosti a  síly  dosáhl  Sladkovský  tam,  kde  sáhl 
k  dávné  klenotnici  českého  mluveného  slova : 
k  bibli.  I  on  byl  jejím  čtenářem  jako  Havlíček, 
jenž  nezapomenutně  dovedl  smísiti  její  tón  s  ironií 
a  břitkostí  ruských  satiriků,  v  ní  hledal  obrazy, 
hesla  i  podobenství  » Nebojte  se  těch,  kteří  za- 
bíjejí tělo,  ale  ducha  zabiti  nemohou!*  volá  a 
rozhorleně  obrací  se  proti  hierarchii  se  slovy: 
>Dům  miij  dflm  modlitby  jest,  vy  však  jste  uči- 
nili jej  peleší  lotrovskou  !«  Havlíček  jest  mu  Moj- 
žíšem, vyvádějícím  lid  utiskovaný  z  Egypta  a  osví- 
ceným ohněm  nebes.  Žalmy  a  proroci  naučili  jej 
úsečné,  pádné  řeči,  jíž  rád  užíval  v  politických 
epištolách,  v  nichž  sprošťuje  se  přítěže  obrazů, 
ukutých  v  zbrojovně  romantického  liberalismu. 
V  krásné  a  významné  stati  z  r.  1872.  » Veliký 
pátek  národů «  rozvádí  ideu  messianismu,  kterou 
jeho  přítel  Neruda  v  » Zpěvech  pátečních*  pro- 
slovil formou  upředenou  ze  slz  a  bolestí,  zkla- 
mání a  lásky.  J.  Sladkovský  volá  »Ecce  hoiuo! 
Ecce  homines!*,  ale  i  on,  vidoucí  v  dějinách  ne- 
přetržitý boj  Ormuzda  s  Ahrimanem,  doufá,  že 
brzo  bude  celé  lidstvo  slavit  své  svatodušní  svátky! 
Tu  vrací  se  Sladkovský  od  běžného  liberalismu, 
v  němž  kolísal  mezi  nacionalismem  a  světovým 
federatismem  národů,  tam,  odkudž  vyšel :  k  po- 
litickému programu  buditelů.  Vzdělal  se  na  nich, 
absorboval  jejich  ryze  romantickou  lásku  k  ab- 
straktnímu lidu,  jejž  kdysi  sám  povyšoval  na 
místo    rodové    šlechty;    přijal    od    nich    neurčité 


slovanství,  rozplývající  se  v  mlhovinách  a  veiloiici 
jej,  ctitele  Husova  a  Konieiiskeho,  k  pochybe- 
iióiini  a  nahodnéimi  kroku  k  |)ravoslaví,  k  témuž 
pravoslaví,  jež  učitel  jeho  Havlíček  na  základě 
vlastních  zkušeností  podrobil  krutému  výsměchu; 
zachoval  si  od  nich  noblessu  ve  vystupování  proti 
německým  krajanům,  s  nimiž  vyhledával  a  mnohdy 
nacházel  snu'r;  předstihl  arciť  svou  politickou  vy- 
spělostí značně  předchůdce:  r.  Ics75.  v  rozsáhlé 
úvaze  'Výklad  voleb  zástu[)cii  dle  práva  a  spra- 
vedlnosti* spolu  se  Stuartem  Millem  akcentoval 
nutnost  repraesentační  vlády.  Kdyby  bylo  dovo- 
leno, upravovati  si  dle  vlastních  zálib  fakta  dě- 
jinná, postavil  bych  Sladkovského  úvahu  na  Velký 
pátek  z  r.  1S7'2.  na  samý  konec  jeho  činnosti 
tak,  aby  končil  i  Sladkovský,  romantik  a  liberál, 
tím,  čím  končí  skvělá  životní  a  myšlenková  pouť 


jeho  soudruha  Jana  Nerudy:  Zpěvy  pátečními-. 
Sladkovskénui  nebylo  j)řáno  vyžiti  život,  nebylo 
přáno,  zodpověděti  všecky  otázky,  jež  si  sám  klndl ; 
smrt  jeho  byla  heroická  ale  nemilosrdná.  Pozdní 
léta  jeho  snad  byla  by  se  vrátila  tam,  odkudž 
liberaiism  německými  vlivy  [irolnutý  jej  odvedl, 
byla  by  odhodila  opětně  masku  pravoslaví  a  ná- 
boženského indifferentismu,  byla  by  zúžila  svou 
lásku  a  dala  jí  kouzlo  intensity.  Neruda  jirobil 
se  vším  tím,  čím  Sladkovský  šel,  dožil  problém 
českého  člověka.  Jest  skalou,  na  níž  stavíme  dále, 
pevně  a  vědomě.  Jeho  spolubojovník  a  přítel 
.Sladkovský  jest  dle  jeho  vlastních  slov  skalou, 
o  niž  budeme  se  moci  zachytit,  až  zdivočilý  proud 
naším  člunem  zatočí. 

V   lierlíně  dne  2>^.   listopadu    1(11)0. 


%         ^         %         Ý         %         % 


Jiiíi  SiiiMÍN: 


NA   VLNÁCH. 


I-Zavla  přecházela  netrpělivě.  Jaký  to  balast  na 
'  její  zmoženou  duši  tato  planá  nadutá  řeč! 
V  první  chvíli  myslila,  že  musí  to  být  pnní  z  je- 
jího rodiště;  tak  známé  a  nudné  jí  to  bylo.  Což 
jsou  všude  takové  dámy  jako  v  Rackově.?  To 
přec  není  možné.  Po  první  větě  znala  ji  naskrz. 
Doktorka!...  ano,  ano  titulovat  se  znají.  Jedna 
L  prvních  a  z  nejprvnějších  v  městě.  Každá  má 
veliký  vliv.  Naše  malá  a  malinká  města  jsou 
vždycky  residencí  malých,  samozvaných  vladařů 
a  vladařek  tím  despotičtějších,  čím  naivnéjších. 
Pavlína  duše  jítřila  se  [íři  dalším  hovoru.  Skutečně 
to  byla  jedna  z  ráčkovských  dam,  ačkoliv  vévo- 
dila v  kteréinsi  jiném  hnízdě.  Poprvé  v  životě 
uvědomila  si,  že  nic  tak  neubíjí  a  nesevšedňuje 
mysl  mladých  lidí,  jako  tato  nízká  úroveň  vlád- 
noucí většiny,  pod  niž  se  všechno  dusí  a  zakriíuje. 
Bohu  díkv,  že  se  vymkla  jich  žezlu !  Nicméně 
naslouchala  vlídně  a  uctivě,  jak  tomu  byla  vždy 
zvyklá,  divíc  se  v  duchu  duševní  chudobě  pade- 
sátileté ženy,  jejím  názorům  na  život  zděděným  po 
prababičkách  a  sterilisovaným  dlouhou  nečinností 
mozků,  jimiž  prošly,  i  jejímu  znaivnčlému  tónu, 
jimž  se  asi  lichotila  k  muži  ve  svých  dvacíti 
letech  a  o  němž  se  domnívala,  že  v  padesáti  činí 
tentýž  dojem. 

Když  byla  Pavle  náležitě  objasnila  význam 
a  vliv,  jejž  požívá  její  rodina  v  celém  okolí,  ja!a 
se  kritisovati  zařízení  sálu. 

»To  malování  asi  hodně  stálo, «  pravila,  pro- 
hlížejíc pozorně  dovedně  komplikovaný  vzor 
z  palmových  listů  a  zlatých  iniciálek  jména  arci 
bisku[)ova.  A  ukazujíc  dcerušce  obraz  arcibiskupův 
ve  vedlejším  sále,  prohodila:  ■>  Ne,  ten  je  vypasený  ! 


A  což  ta  jeho  běloučká  ruka  .  .  .  ve  skutečnosti 
je  zrovna  taková,  viděla  jsem  ho  několikrát,  jak 
žehnal.  Já  myslím,  že  si  to  musel  před  zrcadlem 
nastudovat.  —  Bože,  tam  nemají  ani  záclon!  no, 
dovolte,  to  má  být  přece  přijímací  salon  .  . .  Ale 
možná,  že  jsou  v  prádle !«  zvolala  rychle  Když 
pak  pojednou  přiložila  hlavu  k  samému  okraji 
mříže,  aby  viděla  co  je  v  levém  úhlu,  odskočila, 
jako  hadem  uštknuta.  Přistoupivši  k  Pavle  polo- 
žila její  ruku  na  své  bušící  srdce,  dávajíc  očima 
i  posunky  najevo,  kterak  se  ulekla.  Při  tom  však 
mluvila  nucené  o  jiných  věcech.  Teprve  když  se 
])oněkud  upokojila,  zašeptala,  nehýbajíc  rtoma : 
•  Já  zde  všelicos  mluvím,  myslím  si:  však  jsme  tu 
samy,  a  zatím  tam  klečí  jeptiška  a  modlí  se.< 

Slyšíc,  že  do  vedlejšího  pokoje  kdosi  vstoupil, 
umlkla  docela. 

U  mříže  objevila  se  jeptiška  mladá  a  silná 
ruměné  tváře,  s  plachýma  modrýma  očima. 

Tázala  se,  miní-li  paní  doktorová  odjeti  vla- 
kem o  páté  hodině,  nebo  má-li  ještě  jiné  spojení. 
Musela  by  v  prvním  případě  vyvolati  mater  Lucii, 
ačkoliv  pobožnost  není  ještě  skončena. 

•  Ale  prosím,  já  bych  si  přála  mluviti  s  mater 
rbaldesou,«  pravila  paní  skromně,  ale  naléhavě. 
Jeptiška  zdála  .se  býti  na  rozpacích.  A  pak  bych 
si  také  přála  viděti  zařízení  pensionátu.* 

Ale  jeptiška  nemohla  ničeho  slíbiti.  Poněvadž 
pak  paní  neměla  jiného  spojení,  než  onen  vlak, 
jenž  odjížděl  o  páté  hodině,  rozhodla  se,  že  vy- 
volá mater  Lucii. 

•  Proč  jste  si  přála  mluviti  s  mater  Ubal- 
desou,«  tázala  se  Pavla,  jež  si  toto  př;íní  nedovedla 
vysvětliti,  když  jeptiška  odešla. 


» Protože  prý  je  to  německá  princezna  «  pra- 
vila šeptem.  >Ale  ona  nechce  s  nikým  mluvit.  Nu, 
když  se  chtěla  nafukovat,  to  měla  zfstat  prin- 
ceznou a  ne  jeptiškou  —  ne?  A  pensionát  mi 
také  musejí  ukázat.  Ony  tak  nerady  někoho  pro- 
vedou klášterem!"  Hlas  její  zabarvil  se  vlídnou 
důvěrností,  když  pokračovala:  'To  byla  hezká 
ženština,  viďte!  To  je  táž,  co  s  námi  mluvila 
u  vrat.  Ale  proč  taková  jde  do  klášteia  .  .  .  to  je 
přece  hloupé  od  ní. «  —  Zamrkala  důvěrně  očima 
a  přistoupivši  k  Pavle  tak  těsně,  že  se  jí  dotý- 
kala svými  velkými  ňadry,  šeptala:  » Viděla  jste, 
jaké  měla  ruce  upracované?  Jak  jí  Eminka  řekla: 
Rukulíbám,  rychle  je  spustila  dolíi.  Sotva  jsem 
se  zdržela  smíchu. « 

Pavla_  ucouvla,  pichlavé  horko  rozlilo  .se  jí 
po  těle.  Cekání  ve  společnosti  této  ženy  bylo  jí 
nesnesitelným. 

V  zamříženém  pokoji  opět  cvakly  dvéře. 
Jak'ýsi  ruch  zvedal  se  u  dveří,  jež  právě  zapadly, 
bylo  slyšeti  šum  oděvu,  spěšné  kročeje,  chřestění 
růžence,  jejž  nosí  jeptišky  po  boku,  hlučné  za- 
vření veliké  knihy,  šramot  židle  a  několik  mru- 
čivě  pronesených  slov. 

Dámy  v  hovorně  čekaly  napjatě. 

U  mříže  objevila  se  stařenka  as  šedesátiletá, 
drobounká,  suchá,  s  brejlemi  na  očích  a  tváří  tak 
bezbarvou  a  svrasklou  jako  vymoklý,  nad  ohněm 
sušený  květ.  Jakási  výbojná  vnitřní  síla  sálala 
z  jejích  šedých,  krátkozrakých  očí  i  z  horečně 
živých  pohybů  toho  vyhublého,  drobného  těla  bez 
masa  a  tuku  s  viditelnými  žilami  pod  kůží,  na 
němž,  jak  se  zdálo,  už  ničeho  nezbylo,  co  by 
ještě  mohlo  odumříti. 

Lehce  se  uklonila,  když  stanula  u  mříže 
opírajíc  se  ze  šroka  rukama  o  mramorový  pod- 
stavec, jak  řečníci  činívají.  Po  stranách  hlavy 
splýval  jí  až  k  zemi  černý  ^ávoj,  jenž  činil  drob- 
nou její  postavu  na  pohled  ještě  vzdušnější 
a  leličí.  Méně  si  všímajíc  matky  pohledla  na  ble- 
doučkou  dívku  tím  dobrým,  nevýslovně  laskavým 
pohledem,  jeiuuž  rychle  podléhá  dívčí  srdce. 

»Jsem  představená  pensionátu,*  pravila  sla- 
bým, ale  ostře  akcentovaným  hlasem.  Hned  první 
slova  prozradila  polský  přízvuk. 

Počaly  vyjednávati. 

Paní  doktorová  rozplývajíc  se  úctou  kjeptišce, 
již  omylem  pokládala  za  německou  princi^znu, 
pištěla  vysokým,  zpěvavým  hlasem,  jakým  vítá- 
vala  své  hosty  Rozčilena,  zadýchána  odpovídala 
spleteně  a  rozvláčně,  dávajíc  si  třikráte  opakovati 
touž  věc,  aniž  si  dopřála  oddechu  a  klidu,  aby 
ji  promyslila.  Jeptiška  naopak  jevila  tolik  chvatu 
tolik  nczastřených.  energických  pokusů  zbaviti 
se  rychle  hostí,  je  je  její  přirozená  vlídnost  .sotva 
stačila   mi'niti     ("rsIo  nenacházela  vhodných    vý- 


razů a  pomáhala  si  polskými  slovy,  což  ještě 
více  popletlo  matku  nadějné  svěřenky.  Vyšlo 
také  na  jevo.  že  paní  doktorová  koříc  se  stále 
jeptišce  slovy;  Důstojnosti,  pokládám  si  za  čest .  .  . 
důstojnosti,  promiňte,  že  si  dovoluji . .  .  donmívá 
se  viděti   před  sebou  mater  Ubnldesu. 

Mater  Lucie  byla  tím  nemile  dotknuta. 

» Mater  Ubaldesa  je  představená  řádu,«  při- 
pomenula důrazně. 

»Ale  já  jsem  řekla,  že  s  n  í  si  přeji  mluviti.* 

»Tato  záležitost  te  představené  ani  v  nej- 
menším netýká.  Já  jsem  správkyní  pensionátu  . .  .« 

Paní  doktorová  nabyla  zatím  smělosti  a  klidu. 
Dala  si  zevrubně  všechno  opakovati,  co  se  týkalo 
domácího  řádu,  stravy  i  vyučování.  Byla  již  chá- 
pavější a  činila  některé  námitky.  Smlouvala  také. 
Mezi  jiným  přála  si  výslovně,  aby  dceruška 
k  drahé  snídani  na  místě  chleba  s  máslem  dostá- 
vala dvě  vajíčka  na  měkko.  Je  tomu  od  ma- 
lička zvyklá  a  také  je  tak  slabá  a  bleďoučká. 
Mater  Lucie  se  omlouvala.  V  ústavě,  kde  všecky 
stejně  platí,  nelze  připustit  nijakých  výjimek.  Byla 
už  dlouhým  hovorem  umdlena  a  mrzuta.  Pak 
radila  matce,  aby  si  dcerušku  ponechala  ještě 
rok  doma. 

»Co  vás  napadá, «  odpověděla  tato  s  útrpným 
úsměvem,  tajíc  dosti  špatně  svoji  podrážděnost. 
Je  vidět,  že  se  nedovedete  vmysliti  do  mého  po- 
stavení. Děvče  v  tomto  věku  začíná  být  již  velmi 
zvědavé  a  —  nepohodlné.  V  rodině  jako  je  naše, 
kde  přichází  tolik  návštěv,  kde  je  tolik  známostí,, 
nemůže  být  člověk  na  děti  dosti  opatrný.  Tak 
na  příklad:  onehdy  poslal  mi  pan  okresní  hejtman 
oznámení . . .  (zamrkala  důvěrně  očima,  což  si  však 
jeptiška  špatně  vyložila).  Ale  musím  vám  to  říct 
německy:  dass  seine  Frau  glůcklich  von  einem 
Knaben  entbunden  wurde  . .  .  Ta  žába  mi  to  přečte 
a  chce,  abych  jí  to  vyložila  do  posledního  puntíčka. 
Anebo:  stal  se  mi  malér  se  služkou.  Hodná  holka, 
spolehlivá  a  najednou  —  mit  einem  Dragoner 
hat  sie  sich  vergessen !  Musila  mi  na  hodinu 
z  domu,  toť  se  ví!  V  takovém  domě,  jako  je  náš, 
byla  by  to  kolosální  ostuda,  abych  ji  nechala  do 
konce  měsíce.  —  Zas  to  nekonečné  dotazování: 
Co  udělala?  Proč  jsou  tak  zlá?  A  proč  Toni  tolik 
pláče?  —  Anebo  hloupost  nějaká  se  přihodí,  na 
příklad  —  die  Katze  hat  Junge  bekommen  .  . . 
Já  nechci.  Bůh  uchovej  nechci,  aby  ,se  mi  dítě 
pokazilo  .  .  . 

Mater  Lucia,  jež  naslouchala  s  výrazem  velmi 
vážným  a  zdiveným,  učinila  několikrát  pokus  vpad- 
nouti horlivé  matce  do  řeči,  ale  nepovedlo  se 
jí  to.  Teprve  při  posledních  slovech  zadržela 
prudkým  gestem  její  výmluvnost.  Ale  nemohla  dost 
rychle  nalézti  vhodného  výrazu  a  kynouc  jen 
záporně  hlavou  zakoktala  se  z  počátku.        Dokone. 


Ivf         ^ 


% 


%      %      ií 


JOS.    K.    SlIiJHAK: 


KAPLIČKA. 


Jnk    kiuičivč    siapištělo    zvfíc   v  úžasu  a  zIoká:ií, 
vyhlédajíc   čennir.a    očkama    /.  klubka  svých 
ježatin,   do    nichž    marně    se   svíjelo    i    ukrývalo. 
Beztvará  krvavá  směs  zůstala  posléz  i  něho 
pod    kamenem.    A  zase    dále     Vše    vťikol    záiiio 
v  jakémsi    nesmírném    roztavení  srnaraíjdovém  a 
ta  báň  nebes  vznášejíc  se  v  záludné  bezmeznosti, 
ztápěla  se  v  oslňující  hlubinné  modři.    Neodola- 
telný, nesmírný  onen    souzvuk    vůKol  spěl,  zněla 
hymna  všehomíra  .  .  .  Jen  časem  vyznívalo  z  dáli 
něco  jiného   —    hluchá    zatíasknutf,   takové    roz- 
plizlé   temné    údery,    po     nichž    něco  dlouho  se 
chvělo  .  .  .  Leč  tomu  se  již  zvyklo  a  nedotčeny, 
nerušeny  zůstávaly  sbory  velepísně  života  v  těchto 
končinách.  Mladému  člověku  rozevíraly  se  nozdry, 
očima,  v  nichž  tajil  se  jakýs  zlý  oheň,  slídil  vý- 
znamně vůkol  a  někdy  jakoby  ten  oheň  z  nenadání 
vzplanul,    řeřavě    vystoupil    ze    sevřených    svých 
zřítelnic.  A  jda  zase  dál,  snad  neurčitě,  bezděky, 
zaposlouchal  se  chvílemi  a  zase  zahleděl  se  vůkol  — 
byloť  všady    rozprostřeno  takové   nevystihlé,  zá- 
řivé chvěni    velké    nerušené    samoty.    Lesní  lilie 
vynořily  se  z  tajemného  šera  podrostů  —  i  ony 
bledým  hlubokým  okem  květů  svých  uzříti  chtěly 
něco    z    té    zářivé  veleby    a    vonným    omamným 
dechem  svým  přidati  se  k  nezměrnému  souzvuku 
života.  —  On  byl  by  chvílemi  zajásati  chtěl,  roz- 
křičeti   se    plným  hrdlem,    dralo  se  jim  cosi  ne- 
odolatelně   —    i    tak    havran    rozkřičí    se    náhle 
v  lesních    samotách.    Někdy    seběhl  zprudka  ně- 
kterou z  hromad  kamení,  jež  sypalo  se  chvatně 
pod  nohou  prudce  dopadající,  vyrušeno  z  dávného 
snu,  a  zas  pak  mlčky  se  ukládalo  jakoby  v  němém 
zatruchlení  a  u  výčitce.  Nad  stečenou  hromadou 
ještě  tělem  se  vzepjal  jako  bujný  kůň  a  bravurně 
seskočil.    Půda    vždy    zrovna    zaduněla.    A  dále, 
dále   —    v  takových    časech    rozbouřených    udá- 
lostmi   každý    okamžik    přinésti    může    něco  ne- 
předvídaného,   něčím   zakynouti  výhodně.    Nemá 
pranic  co  ztratiti,  vždy  spíše  získati  může.  A  chtělo 
se  mu  tak  něčeho  ze  života,  z  té  nezměrné  jeho 
míry  jakýs  přebytek,  nějaké    syté   kořisti,    jíž  až 
dosud  se  mu  nedostalo.  Kořist,  kořist  --  nějaké 
Inijné  užívání,  takové  plné  uplatnění  se  ...  a  byl 
by  třebas  v  tu  chvíli  pohltil  celý  svět.  Bylo  tolik 
síly  v  něm.  tolik  přebytečného  zdraví,  sveřepost 
na  tomto  těle  hrála  každým  svalem.  Dále  jen  — 
Bože,    co    světa    všeho   chová  stvoření,    čím  dále 
bczmeznější  je  tato  horská  spoušť.  Tady  je  člověk 
volný  jako  orel,  mocný  jako  král  —  tady  je  pánem 
světa,    aspoň    mu    nikdo    neporoučí.  neobmeziije 
ho.  Ta  zem  se  zrovna  rozbíhá  člověku  pod  no- 
hama do  šíře  i  dáli  . .  .  Zadupal  někdy  nohnnia. 
jen  tak,    z  popudu,    z  překypující    síly.    A  pořád 


dále  —    kamsi,  kamsi  ....    Co  jen  těch  dvé  mi- 
zerných   ptáčat    tak    hloupě,   vtíravě    i    úzkostně 
přilétá    mu    tady    v  ústrety.    Kolem    samé    hlavy 
třeská  mu  to  již    perutěmi  a  křičí  to  tak  proni- 
kavě,   piští    zrovna  jakoby  v  smrtelném    dotčení. 
Takových    dvé   krásných    ptáčat,    zlaté  žíhaných, 
jejichž  zlato    v  sluneční    záři    tím    oslnivčji  žhne', 
nabíhá  do  zek-na  —  oh,  nebozí  hlupáčkové,  pro-^ 
zrazujete,  že  zde  někde  máte  hnízdečko,  dětičky, 
o  něž  tak  se  bojíte,  domnívajíce  se,  že  tímto  po- 
čínáním zastraší  a  zmýlí   se  sveřepý  pud.  Široce 
sešklebil  a  tak  nějak  neoznačitelně  mladý  člověk 
své  rty,  z  nichž  bíle  vycenily  se  neporušené  zuby, 
a  nedbav    ptáčat    ani    křiku,    ani    jejich  dotíráni, 
zůstal  stát,  pátraje  krátce  kolem.  Tak  hloupí  jsou 
tací  tvorové  —  čím  vzácnější,  tím  hloupější.  Zrovna 
na  úpatí  jakéhos  skaliště  a  zcela  zjevně,  jako  na 
dlani  méli  to  své  hnízdečko  a  to  již  od  zdaleka, 
nápadně  třpytilo  se  jakýms  hemživým  zlatem  - 
drobounkých,  obrostlých  patero  mláďat  něžných 
a  dobromyslně  patřících,  chrulo  se  v  hebounkém 
důlku    z  mechu    a    pýří    stkaném.    Teď  těch  dvé 
ptáčat  křičelo  zrovna  zoufale  —  a  neznajíce  snad 
ani  člověka,  jenž  asi  připadati  jim  musel  hrozným, 
obávaným    zjevem,    vrhala    se    odhodlaně   jemu 
v  samý    obličej.    Naivnosti    slabosti  a  něhy,    tam 
kde  řádí  násilí,  stavěti  se  na    odpor  —  jediným 
semčením    hrsti    byl    by  ten  mladý  člověk  zničil 
na  ráz  tolik  života,  ale  on  si  chtěl   jaksi  pohrát, 
pohověti    si,    celé    zvůle    nějak    popřáti    chtíčům, 
jimž  chtělo  se  kořisti.  Jedno  po  druhém  vybíral 
si  raději  mládě  z  hnízda  a  bylo  věru  směšno  ale 
zábavno,  jak  každé  vzpíralo  se  hebounkýma  nož- 
kama    hrsti    obra.    Prohlédl    si    pěkně    každé,  do 
smrtelně   zlekaných    očinek  se  podíval,    zobracel 
na    všechny    strany    —    a    pak    zvolna  ve  špetce 
prstů  zůstávaly  lpěti  zkrvavěné  hlavičky.  A  nikdy 
nebylo  výmluvnějSí  usedání  srdce  a  roztruchicní 
nářku,  jaký  vedla    obě    ptáčata  .  .  .   Posléz  všech 
pět   ještě    nabodal    na    hloží    a    zálibně    zaluskal 
prstoma  a  rty  tak    sešpulil,  jakoby  chtěl  říci   — 
tu  máte,  braši !  Daleko  ještě  za  ním  táhl  úžasný, 
divý  nářek  —  ale  on  byl  již  daleko,  daleko,  tak 
se  cítě  uspokojeným  vším,  a  tak  mu  bylo  volně, 
radostně,  zadostučirěně  na  tom  božím  světě,  jenž 
jakoby  se  k  němu  družně   vinul  a  výmluvně  mu 
sliboval.   —   Bylo   již    k    večeru,    ale    v    tu    dobu 
značí  se  právě  nejopojnější,  nejzáludnější  vyi>jatí 
života.  Vše  tonulo  v  marnivé  záři,  jež  stávala  se 
hlubší,  blaživéjší,   v  ovzduší    ze   všech  niter  a  ze 
všech  hlubin  vnášel  se  sonorní,  nevýslovný,  uta- 
jený   hlas,    všechna    ňadra    se    ozývala,    všechna 
vůně  vyplývala  a  obloha  nebes  zatanula  v  těžké, 
napojené  modři,  jež  jakoby  smaragdově  nabíhala. 


Vše  svítilo  a  plálo  tekutými  barvami,  jakýms 
vroucím  projmutím  a  jasem  Kéž  možno  věčně 
upoutati  a  pozdržeti  takové  clivíle!  A  kiepelka 
tu  v  dáli,  v  osení  měkce  se  rozšeplala,  zaťukala 
sladce  jako  u  zvíření  vzdušných  strun.  U,  to  vo- 
lala k  smíru  a  božímu  požehnání  ...  je  již  k  svaté 
Markétě.  —  Tam  v  zaobzoií  temný  povyk  ran 
pi^íkře  se  pozvedl,  nějak  rušivě  se  vyšinul  z  vůkol- 
níko  velkého  harmonického  souzvuku  —  a  mladý 
člověk  zaposlouchav  se,  potakal  si  pak  zálibně.  — 
Huj,  to  je  masa,  to  je  masa,  ti  se  pořádají. 
A  mimoděk-  zapospíchal  někam  v  tu  stranu-  Při 
hlubším  nepřetržitém  dunění  tam  na  těch  stranách 
pak  trochu  schýlil  hlavu  do  ramen.  Šel  dále  již 
utajeněji,  trochu  po  špičkách,  varuje  se  zbyteč- 
ných šustů,  jakoby  se  kradl.  A  vše  v  tu  chvíli 
kolem  zůstávalo  v  nějakém  naslouchání,  v  utajení 
své  bytosti,  vše  jakoby  se  náhle  provanulo  stonem, 
zamlčelo,  zasmušilo  —  ohromeno  v  té  své  divoké, 
bezmezné  rozprostraněnosti.  Hmyz  v  celých  sbo- 
rech vířící  a  vynášející  se  nad  výspy  této  samoty 
rozprchl  se  a  kovové  háravé  znění,  jež  vzduchem 
táhlo,  zaúpěle  snížilo  svůj  hlas.  Ostatně  bývá  to 
jii  ifiu  dobou  v  přírodě,  že  náhle  uprostřed  nej- 
vyššího vypjatí  ener<4Íe  životni  bczmezne  rozpou- 
tané rozžehnutými  dálavami  prostoru,  prolne  ta 
jemné  vším  jakýs  truchlivý  závan,  jakýs  soumrak 
vznese  se  a  vše  záhadně  nabývá  jiného  vzhledu, 
jiného  vyčkávání.  Tu  duši  cosi  sevřelo  v  chladnou, 
stinnou  náruč,  bezejmenné  usedáni  ji  pojme.  Snad 
je  to  |iž  tucha  nadcházející  jeseně,  jež  svou  ne- 
výslovnou melancholií  jako  stín  se  šine  za  světlem 
poledních  zrání.  Velebnost  souzvuku  všehomíra 
zmlká    utajeně,    chvějně    zastená    a    melancholie 


hluboká  zavlaje  již  jako  smuteční  prapor  ze  zdáli... 
Ale  mladý  člověk  rozhodně  neoddal  se  v  tyto 
okamžiky  tajemného  jakéhos  zastření  žádné  me- 
lancholii, v  jeho  duši  neusedal  stín  hoře.  Něco 
jiného  zdálo  se  na  něho  naléhati,  poutati  ho, 
když  totiž  prokradl  se  ještě  kol  několika  výsp, 
zíraje  kamsi  upjatě,  jakoby  se  mu  něco  tam  ne- 
zdálo, zarazil  náhle,  jakoby  uťaty  jeho  kročeje. 
A  rozepjal  vytrženě  rucCj  jakoby  ohrožen  i  pře- 
kvapen mile  a  zase  jakoby  nabádal  k  pozoru  a 
tichu.  Byla  příčina.  Přes  líhu  kamenitého  úhoru 
zarostlého  vlčím  mákem,  jenž  rudě  se  chvěl 
v  celém  jakémsi  vlajícím  požárovišti  a  přes  obrovské 
trsy  řebříčku  a  šťovíku,  jež  tu  vyháněly  v  neví- 
dané bujnosti,  na  samém  okraji  tady  opět  začí- 
nající houštiny  vyčuhovalo  cosi  nápadného,  z  da- 
leka upoutávajícího  pozornost.  O,  ku  podivu,  jak 
nejneopatrnější  bývá  člověk,  má-li  opatrnosti  nej- 
více zapotřebí.  Ohromný  brunátný  květ  vetknut 
byl  tam  v  změti  zeleně  a  zrovna  podle  něho  z  pod- 
rostu čněla  noha  jakás  v  hrubé  modré,  vojanské  no- 
havici.  Rozpjaté  ruce  ještě  nějak  ostražitěji  se  usta- 
vujíce, velely  všemu  vůkol  co  nejnaléhavěji:   jen 

ticho,  ticho,  počkejte A  člověk  jako  li.ška 

přikrádal  se  přes  kamenitý  úhor  požárovištěm 
měkkého  vlčího  máku  k  houštině  Nebyl  to  nijak 
člověk  bázlivý  —  a  v  dobách  těchto  lecčehos 
lze  se  vždy  nadíti.  A  v  duši  mu  cosi  prudce  já- 
salo, na  všechny  strany  řítilo  se  divokou  nějakou 
radostí.  Však  ho  také  tušení  nezklamalo.  A  že 
nebyl  člověk  docela  bázlivý,  ba  spíše  na  kloub 
rád  šel  každým  okolnostem,  byť  sebe  neobvyk- 
lejším, vetřel  se  až  k  samé  houšti,  ztajiv  tu 
zúplna  dech.  Pokiae. 


VÁCLAV  HiADn<: 


'^Z>^Z>Z>'^'^'^ 


EVŽEN  VOLDAN 


l^ebylo  mu  ještě  třicet  let  —  a  již  byl  doko- 
^  nale  nasycen  všeho.  Nenašel  dosud  uklidnění, 
jeho  život  banálně  požitkářský  tajil  omrzelost  a 
blaseovanost.  Zarazil  se,  když  jednoho  dne  potkal 
bývalého  svého  kollegu  z  university,  asi  o  tři 
léta  staršího,  doktora  Brauna.  Oženil  se  před 
rokem.  Velmi  bohatě.  Všichni  mu  záviděli.  Byla 
to  nejnadanější  a  nejzajímavější  hlava  z  jeho 
soudruhů  a  vzdělaný,  vědecky  pracující,  vý- 
mluvný, praktický,  bystrý,  ctižádostivý.  Voldan 
a  všichni  čekali  od  něho  mnoho.  A  když  jej  tehdy 
potkal,  nemohl  se  ubrániti  pocitu  soustrasti  a 
opovržení.  Vedle  mladého,  štíhlého  muže,  ducha- 
plné tváře,  kráčela  žena  předčasně  sestárlá,  bez- 
barvá ve  scvrklém  obličeji,  nehezká,  špatně  rostlá 
a  křiklavě  oblečená.  Pro  tuto  ženu  a  sto  tisíc 
věna  obětoval  dr.  Braun  velkou  budoucnost,   ','ol- 


dana  napadlo,  že  nynější  jeho  život,  vlastně 
lenošné  a  veselé  živoření,  vede  k  podobným  ně- 
jakým koncům  .  . 

Dal  z  nenadání  výpověď  v  kanceláři.  Odejel 
z  Prahy.  Vrátil  se  za  dvě  léta.  V  té  době  strávil 
několik  měsíců  v  Německu,  v  Hollandsku  a  v  Pa- 
říži studoval  na  svobodné  vysoké  škole  státních 
věd.  A  vrátil  se  zcela  nový.  zmužněly,  uklidnělý, 
jako  člověk,  který  konečně  našel  svou  cestu. 


Vkročiv  do  neveliké,  nevysoké  a  proto  vždy 
dýmem  naplněné  síně  hostince,  poklonil  se  Voldan 
na  levo  do  kouta  k  velkému  stolu,  kde  sedělo 
několik  starších  pánů,  a  zamířil  na  opačnou  stranu, 
ke  kulatému  stolu  u  okna. 


Zde  seděl  BiiUř  a  Kniliš    s  dvěma  mladíky. 

Hulíř  kouřil  viržinko,  jednu  špičku  kníru  niél 
vyžmolenou  vzhůru  a  druhá  mu  visela  ovlhlc  a 
schlíple,  oči  mu  vesele  jiskřily. 

Jak  uzřel  Voldana,   hned  spustil ; 

•  Jakže,  niylorde,  vy  si  sednete  k  nám?  Já  myslil, 
že  Jste  nyní  postoupil  tamhle  mezi  tory  u  dlouhého 
stolu  a  vy  zatím  jste  ostal  demokratickým  whigem. 
All   right!  It  is  very  gentleman lik  ....    indeed!« 

»Eh,  zase  máš  roupy  .  .  .  .'  smál  se  Voldan. 
podal  ruku  oběma  přátelům  a  představil  se  oběma 
mladíkům. 

>Randa,  úředník,'  pravil  útlý,  hubený  jinoch 
velmi  jemných  rysů  v  tváři  hladké,  bezvousě, 
hebké.  Činil  dojem  křehounké  zženštilosti  a  též 
jeho  hlas  zněl  tence  a  něžně,  jako  když  zavadí 
se  lehce  o  velmi  tenkou  a  křehkou  nádobu  skle- 
něnou 

-Kulíšek,  filosof  .  .  .«  zajíkl  se  druhý,  zrzavý, 
pihovatý,  sUtný  mladík,  který  pohlédl  na  Vol- 
dana s  náhlou  hněvivostí,  pak  se  rozpačitě  usmál, 
napil  se  z  malé  sklenice,  při  čemž  ukápl  pivo  na 
kabát,  který  jakoby  mu  byl  malý  a  působil  na 
jeho  vrtivé,  neklidné  pohyby. 

Bulíř  vpravil  se  ihned  do  role  tlampače: 

•  Pánové,  dvě  slova:  Randa.  líředník,  nepraví 
nic,  ale  dvě  slova:  Kulíšek,  filosof,  praví  všechno. 
Pan  Kulíšek,  můj  přítel  a  příznivec,  je  filosofem, 
to  poznáte  při  prvním  pohledu  na  špičku  jeho 
nosu  a  na  knoflíky  jeho  kabátu.  .Špička  jeho  nosu 
trčí  do  všehomíra  jako  onen  pevný  bod,  který 
hledal  Archimedes,  za  to  velmi  se  viklají  knoilílcy 
na  kabátě,  což  je  jen  důkazem  převahy  abstrakt- 
ností v  životě  našeho  filosota.  Víte  vlastně  co  je 
filosof.^  Kvočna,  která  sedí  na  vejcích,  jež  sama 
nesnesla.  A  pan  Kulíšek  je  zatím  jen  kuřátko,  tiché, 
poslušné  kuřátko  naší  majestátní  kvočny  a  zatím 
jen  zobe  zrnka  z  Comta,  Stuarta  Milla,  Spencera 
a  popelí  se  v  prachu  odříkání,  vegetarianismu  a 
altruismu.' 

•  O,  žvanileU  povzdechl  si  Kruliš  nad  š[)e- 
kovými  knedlíky  s  uzeným  masem. 

Bulíř  bez  oddechu  pokračoval : 

»U  pana  Raudy  je  jiný  případ.  Je  to  muž 
s  maskou.  Račte  se  na  něj  podívat.  Ten  profil 
Alfreda  de  Musseta,  ty  subtilní  ruce  virtuosa  to 
hladké,  snadno  se  zardívající  čelo  nesmělého  mi- 
lovníka —  pouhá  maska !  Pan,  vlastně  občan, 
či  spíše  soudruh  Randa  nesní  nad  účetními  kni- 
hami Hospodářské  banky  o  Rollovi  a  »noci  pod- 
zimní«  —  jeho  sny  táhnou  se  jako  pekelná  vi- 
dění Dantova  rudými  plameny  fantasií  a  utopií 
Bakunina,  Proudhoma  a  Krajiotkina.  Černá  duše 
anarchisty,  komunarda  vězí  v  tom  tichém  byro- 
kratovi s  tváří  nevinného,  ještě  dumlajícího  poety. . 
Doufám,  že  se  všichni  dobře  shodneme  u  plzef)- 
ského  zdroje,    vy    filosofe  Kulíšku,  ty  eklektický 


novináři  Kruliši,  ty  gentlemane  a  kapitalisto  Voi- 
dane.  vy  anarchisto  Rando  .  .  .t 

»A  ty  ...  co  ty  jsi  vlastně?*   zamručel  Krulis. 

.Já?. 

Bulíř  vtáhl  dlouhým  douškem  půl  sklenice 
.1   odpověděl  s  úšklebkem: 

»Na  mou  věru,  na  to  jsem  se  ještě  sám  sebe 
nezeptal.' 

•  Šašek  —  harlekýn  v  kostýmu  pestře  skou- 
skovaném  —  odevšad  nějaký  cár  —  a  dohromady 
bláznivá  míchanice,'   pokračoval  výbojně    Kruliš. 

•  Skeptický  reakcionář,'  pravil  Kulíšek  a 
v  mdlém  úsměvu  pohnul  slabými,  bledými  knírky. 

•  Pánové,  vypisuji  cenu  dvou  viržinek  na  roz- 
luštění tohoto  problému,'   smál  se  Bulíř. 

•  Bulíř  není  ani  zpátečník,  ani  revolucionář 
ani  skeptik,  ani  mystik,  ani  atheista.  ani  anar- 
chista —  on  je  prostě  všechno  dohromady  a 
nic  —  chaotikl'   řekl  Voldan. 

"Ano,  chaotik  —  což  jsem  to  neřekl?«  pravil 
Kruliš. 

•  Voldan  vyhrál!'  chechtal  se  Bulíř  již  po- 
někud rozjařený  pivem.  »Ale  to  se  právě  dobře 
hodím  mezi  vás,  pánové  a  přátelé,  jsem  jaksi 
výsledním  vyjádřením  celé  naší  společnosti, 
.1  navrhuji,  abychom  se  konstituovali,  jsouce  pa- 
mětlivi  vlasteneckého  hesla  ^Spolčujmese  !«  vzdru- 
žení  našeho  kulatého  stolu,  a  to  pod  názvem 
•ChaosU 

•  Výborně  —  souhlasím, «  pravil  Randa,  a 
ostatní  přizvukovali. 

»A  co  naši  pravoslavní  východníci  doktor 
Vyhan  a  Koubek  a  co  sochař  Makovec?.  .  .« 

•  Naši  panslavisti  a  katolický  mystik?  -  ti 
jsou  jako  stvoření  pro  náš  Chaos, «  odtušil  Bulíř 
a  ])okračoval :  .potřebujeme  ještě  nějakého  ari- 
stokrata, klerikála  a  konservativce,  abychom  repre- 
sentovali důstojně  obraz  naší  utěšené  vlasti. « 

•  Ti  jsou  naproti  u  širokého  stolu. « 

Tak  byl  založen  stůl  » chaosu*  ze  společnosti 
více  méně  mladých  mužů,  kteří  se  dvakrát  týdně 
scházeli  v  starobylém  a  patricijském  hostinci 
»u  Malinu'  a  tvořili  poněkud  divoký  pendant 
k  měšťanům  u  širokého   stolu. 

Kdežto  u  kulatého  stolu  vířil  vždy  pravý 
chaos  zmatených  debat,  výstředních  nápadů  krko- 
lonmých  paradoxů,  potrhlých  vtipů  —  vládl  oby- 
čejně blahobytný  mír  u  stolu  na  druhém  konci, 
nu'r  rušený  jen  pokojným  projednáváním  denních 
záležitostí  a  klepů,  bodrým  smíchem  při  pikant- 
ních anekdotách  nebo  sonorními  výkřiky  při  dardě 
a  bulce  ušlechtilých  baritonů,  jakými  se  vyzna- 
menávají pouze  usedlí  pánové  obdaření  hodnostmi, 
statky  pozemskými  a  mírnou  otylosti   labužníků. 

V  čele  širokého  stolu  seděl  velkostatkář  a  po- 
slanec Henner,  důstojný,  padesátiletý  elegán  s  velmi 
pečlivým  a  úhledným  plnovousem  lehce  prokvěta- 
lým,  udržující  ve  svém  z;evu  mladistvou  pružnost. 


121 


Měl  jakési  zdvořilé  sebevědomí,  jež  nebylo  ario- 
gancí  boháče  a  vliviiplného  muže  veřejnosti,  ale 
jež  právě  proto  velmi  imperatorsky  působilo  na 
jeho  okolí,  kde  všichni  podrobovali  se  jeho  ná- 
hledům i  rozmarům,  podléhali  mu  stejně  jako 
ženy.  u  nichž  platil  elegantní  starý  mládenec  za 
neodolatelného  svůdníka,  ačkoliv  nikdo  nevěděl, 
zda  měl  vůbec  nějaké  intimnější  styky.  Vedle 
něho  seděl  žoviální  velkoobchodník  Benda,  s  ve 
likým  bílým  knírem  a  živýma,  pronikavýma 
očima  za  zlatými  brejlemi,  velký  jedlík  i  piják, 
který  přinášel  pokaždé  nové  anekdoty,  jež  Henner 
shovívavě  poslouchal  i  když  byly  velmi  hloupé. 
Dále  bohatý  soukromník  Kudrna  s  malou,  čer- 
nou hlavou  na  býčím  krku,  zarudlý  ve  tváři, 
kypící  zdravím  a  bujností,  stále  a  všemu  se  ryčně 
chechtající.  Pravým  opakem  jeho  byl  hubený, 
šedovlasý  a  šedobradý  bankovní  ředitel  Vantoch, 
jenž  se  kradl  životem  po  špičkách  a  mluvil  šeptem, 
jakoby  se  bál  probuditi  své  svědomí.  Pil  pouze 
minerální  vody  a  s  každým  souhlasil.  Otylý  ad- 
vokát Maruška,  hovorný  a  přehnaně  zdvořilý, 
továrník  Fanta,  zasmušilý  hromotluk  s  tváří  svra- 
štělou a  energickou,  tvořili  ostatek  společnosti, 
jež  se  dopliíovala  opožděnými  hosty,  přicházejí- 
cími z  rodinných  večeří,  z  divadla,  koncertů  nebo 
ze  spolkových  schůzí. 

Voldan,  provázený  satirickými  úšklebky 
Bulířovými,  šel  navštívit  široký  stůl,  stisknout 
s  uctivou  koUegiálností  ruku  Hennerovi,  vyslech- 
nout po  několikáté  každému  novému  příchozímu 
opakovanou  nejnovější  anekdotu  Bendovu  a  při- 
jmouti ode  všech  blahopřání  k  svému  zvolení  do 
sněmu.  Byl  dobře  znám  se  všemi,  někteří  ze 
starších  pánň  byli  přátely  jeho  otce. 

•  Mluvil  jsem  dnes  s  Wollnerem,«  pravil 
Henner,  »má  plno  starostí  ve  svých  dolech.  Mezi 
dělníky  to  stále  vře  a  doktor  Voldřich  sbírá  ma- 
teriál pro  svou  interpelaci  o  poměrech  horníků 
a    chce    prý  důkladně    zatopiti    našemu    příteli. « 

Henner  pronesl  svá  slova  s  tím  umíněrným, 
distingovaným  humorem,  jakým  vynikají  lidé  vy- 
sokých, státnických  a  aristokratických  styků. 
Kudrna  se  rozchechtal.  Ředitel  Vantoch  nazvedl 
husté,  šedivé  obočí,  zaclánějící  neklidný  a  těkavý 
pohled  jeho  očí,  přikývl  hlavou  a  prone.sl  jakýsi 
neurčitý,  souhlasný  zvuk. 


»Na  Wollnera  jsou  všichni  malí,«  zvolal  ad- 
vokát Maruška. 

Voldan  jen  pokrčil  rameny  a  usmál  se  roz- 
tržitě, jako  vždy,  když  se  před  ním  mluvilo 
o  Wollnerovi  jako  o  muži  jeho  důvěrného  přá- 
telství. 

»Co  do  vás  hučeli  patricijové .-'«  tázal  se 
Kruliš,  když  se  vrátil  Voldan  k  svému  stolu, 
kam  zatím  přibyl  sochař  Makovec. 

'Cosi  o  nepokojích  dělnických  ve  Wollne 
rových  dolech  a  hutích.  Víte  o  tom  něco  nového 
u  vás  v  redakci?- 

»Jak  pak  ne?  Jsou  v  tom  ruce  Vanda- 
sovy  .  .  .« 

»Ruce?  Řekl  bych  spíše  huba  .  .  .  .«  zasmál 
se  Bulíř. 

»0h,  fi !  Nekřivděme  svým  odpůrcíim!  Vandas 
přece  není  jen  tak  obyčejný  mluvka,  mám  jej  za 
velmi  obratného  a  energického  organisátora." 

»Ano,  Vandas  je  muž,  jejž  nesmíme  pod- 
ceňovat,* doložil  Voldan  s  poněkud  starostlivou 
tváří. 

Vzpomněl  si  na  dopisy,  jež  dostával  v  po- 
slední době  od  důvěrníků  svého  okresu,  na  články 
pražského  » Hlasu  lidu«  i  venkovských  listů  — 
všude  probleskovaly  podezřelé  zprávy,  ale  nepři- 
dával jim  ještě  valného  významu.  Nyní  náhle  se 
mu  zjevily  daleko  hrozivějšími.  Toužil  po  upo- 
kojení hornického  revíru  v  okresu  r  .  .  .  ském 
aspoň  pro  první  dobu  sněmovního  zasedání,  kdy 
si  chtěl  odbýti  svůj  debut.  A  ještě  více  jej  za- 
razi'a  zpráva  že  doktor  Voldřich  chystá  interpe- 
laci o  dělnických  poměrech  v  okresu  r  .  .  ském. 
Tušil  za  tím  dohodnutí  Vandasa  s  radikálem 
Voldřichem,  který  převezme  ve  sněmovně  roli 
propadlého     vůdce    a    žurnalisty    socialistického. 

»Co  pak,  Voldane,  že  jsi  se  tak  najednou 
zakabonil?  .  .  .«   obrátil  se  k  němu  Bulíř. 

»Eh,  nic  .  .  .«  odtušil  nevrle  Voldan  a  tvářil 
se,  jakoby  velmi  pozorně  naslouchal  Makovcovi, 
který  kouřil  z  krátké  lulky  a  vyprávěl  vzpomínky 
z  poslední  své  cesty,  horoval  o  Memmlingovi  a 
starých  mistrech  kolínských  slovy  nejasnými,  ne- 
zřetelně a  pomalu  pronášenými,  jakoby  se  mu 
zaplétaly  a  zadrhovaly  v  jeho  dlouhých,  černých 

vousech.  "  Pukrat. 


FEUILLETON. 

BESTIA  TRIUMPHANS. 

Vlaský  dvůr  v  Kutiuí  Hoře.  Napsal  dr.  Eucrcn 
Muška.  Tisk  a  náklad  v  Praze  Hejda  a  Tuček.  Titulní 
list  od  Zd.  Brauncrové.  Cena  1  K  60  hal. 

Hned  v  prvních  počátcích  boje  za  Starou  Prahu  bylo 
poukazováno    k  tomu,  že   stejné   pozornosti  jako  Praha 


zasluhují  menši  česká  města.  Ta  od  pradávna  z  Prahy 
brala  sobě  přiklad  dobrý  i  zlý  a  není  divu,  dochází-Ii  na 
různých  koncích  naší  vlasti  k  anomáliím  ještě  horším, 
než  v  sídlech  vývinu  i  zániku  nejkrásnějších  myšlének.  — 
Jednu  z  prvních  takových  revisí  podniknul  pan 
Dr.  E.  Muška  v  Hoře  Kutné,  tomto  »kiínotu«  koruny 
české,  městě,  které  svými  památkami  sobě  získalo  název 
českého  Norimberku.  —Uvedený  spisek  týká  se  zatím  je- 
nom Vlaského  dvora,  ale  není  pochybnosti,  že  časem  dojde 


1<  revisi  a  oconČMii  Hory  Kutné  Ccló  se  vsini  všudv.  co  a. 
ilosiul  ilobrého  či  špatného  na  jejím  vzhledu  podniknulo 
l)yio-  —  Klub  Staré  Prahy  už  se  také  stará  o  založeni 
liíialek  svého  sdruiení  po  celých  Čechách,  všude  tam, 
kde  okamžité  podpory  a  pozornosti  jeho  bude  třeba  — 
l'raha  se  jednou  podiví,  jaké  spousty  po  celých  Čcch.irh 
svým  přikladeni  natropila:  stačí  jen  malé  lournéf 
po  českých  méstech,  aby  poznána  byla  dOiležitost  a  včas- 
nost  i  nejpřísnějších  opatření. 

Ponechávaje  oceněni  p.  Mušková  spisku  kruhiini 
odborným,  všimnu  si  pouze  formv  jeho  a  osudu,  který 
knížečku  tu  potkal  na  místě  platném,  v  Kutné  Hoře,  pro 
kterou  spisek  psán  byl  a  kde  dojiti  měl  nejlepšího  při- 
jeti. Na  tomto  výsledku  závislým  učiněno  bylo  i  vydá- 
váni jiných  publikaí,  týkajícicli  se  Staré  Hory  celé  a  není 
vinou  spisovatelovou  ani  nakladaielii,  že  s  vydáváni  ta- 
kového díla  prozatím  —  sešlo. 

Že  restaurace  Vlaského  dvora  nemůže  býti  pro  nás 
žádným  ideálem,  proslýchalo  a  psalo  se  už  dávno.*)  Po- 
drobným, historicky  i  umělecky  založeným  rozborem  této 
otázky  obírá  se  p.  dr.  Muška.  —  Z  dobrých  díjvodíi,  aby 
lidi  spíše  získal  pro  svou  věc.  nežli  aby  je  odradil,  vo- 
lil formu,  pro  kterou  se  věru  nikdo  pohoršit  nemůže.  — 
.Ačkoliv  je  cítit,  jak  se  mu  péro  v  rukou  vzpouzí,  klidně 
psát  i  o  věcech,  které  k  rozhorleni  svádějí  —  přece  nikde 
jej  neopo-jští  konciliantní  klid  a  vzácné  sebezapření,  psáti 
tak,  aby  nikoho  neurazil,  zásluze  raději  přiilal,  než  ubral. 
Že  přes  to  došlo  v  jeho  spisku  k  výtkám  ostřejším,  než 
jak  tomu  uvykly  autonomní  naše  sborv,  není  vinou  jeho. 

•  Můžeme  říci,  že  restaurace,  pokud  poměry 
tomu  dovolovaly,  jest  dosti  věrna,  ježto  zachována 
nejenom  disposice,  ale  tu  i  tam  i  vnější  i  vnitřní  de- 
taily atd.«  (Str.  25.) 

•  Čeho  želíme,  je  okolnost,  že  mohly  býti  zachovány 
šmitny  v  celé  svojí  podobě;  zazděné  dvéře  i  sgrafitové 
miížení  oken,  ač  snaží  se  dosti  trefně  vzbuditi  illusi  dří- 
vější podoby,  nám  nepostačují.  Jak  rádi  bychom  viděli 
aspoň  jednu  z  těchto  šmiten  v  původní  její  podobě, 
vyzdobenou  uvnitř  celým  tím  inventářem  pregéřským  a 
mincéřským,  jenž  byl  by  pro  nás  zrovna  malým  hor- 
nickým museem.  Než  to  j  e  s  t  j  i  ž  n  y  n  í  n  e  m  ož  n  o  a 
proto  vynasnažíme  se  v  čtenáři  tuto  illusi  starých  za- 
šlých časů  ze  života  i  ruchu  v  »lunich«  alespoň  malým 
hi>torickým  obrázkem  vzbuditi*  atd. 

Slovem,  kde  jen  může,  p.  dr.  Muška  uznáním  nikde 
nešetří,  ve  stylisaci  výtek  nikde  se  neupřílišňuje  a  odka- 
zuji k  jeho  spisku  celou  naši  veřejnost,  aby  se  přesvěd- 
čila o  dobrém  tónu,  s  jakým  spisovatel  traktuje  i  mo- 
menty nejpohnutlivější. 

Jaké  nebezpečenství  Hoře  Kutné  hrozilo  vinou  po- 
všechné nálady  naší  buržoasie  z  let  minulých  a  namnoze 
i  přítomných,  vysvítá  z  líčení  ístr.  57.)  takových  poměrů 
města,  za  jakých  nejedná  památka  v  Čechách  »lehla 
popelem*. 

•  Obec  kutnohorská  zakoupivši  tyto  budovy  (Vlaského 
dvora  I  pomýšlela  nejprve  na  restauraci  takovou,  při  niž 
hv  vlastně  byla  z  Vlaskcho  dvoru  nezůstala  než  nepatrná 
čaat  arkýřové  kaple.  Původní  záměr  obce  byl,  na  místě 
Vlaského  dvoru  vystavěti  střední,  obecnou  a  mčšťan.^kou 
dívčí  školu,  jakož  i  obecnou  školu  chlapeckou,  v  krá- 
lovské pak  kapli  umístiti  od  několika  let  již  trvající  mu- 
seum archeologického  sboru  'Vocela*.  Dle  jiných  návrhu 
měla  býti  kaple  proměněna  v  exhortni  síň  při  nových 
školách,  čímž  by  byla  úplně  bývala  zničena    ..  atd. « 

•  Od  osudu  toho,  jenž  zdál  se  býti  neodvratný,  ochrá- 
nila Vlaský  dvůr  vedle  porozumění  několika 
členů  městské  r  ady"^'*)  kutnohorské,  hlavně  česká 
veřejnost  a  přátelé  uměleckých  památek  vCbec^  a  zvldui 
c.  k.    ústřední    kom  i. '..■■o    pro    zachování    dějin- 


*l   Pan   Kamper 
*•)  Jak  pak,  l'r.-il„ 


•  I-olitik 

studem  a 


řbfiuří  -se  v  tohé  nic  ' 


n  v  ch  a  uměleckých  památek,  jez  zvěděvši  o  smutném 
Osudu,  jenž  Vlaský  dvůr  očekává,  vyslala  knnservatorn 
Schmoranze,  aby  prostudoval  celý  vývoj  staré  stavby«  atd. 

•Vyzvání  toto  městská  rada  nucena  jsouc  re- 
spektovati, usnesla  se  ve  směru  návrhu  centrální  ko- 
misse«  —  atd. 

»S  restauraci  Vlaského  dvoru  započato  bylo  zboře- 
ním domu  nejv  mincmistra,  načež  následovalo  bohužel 
zbytečné  zboření  původní  arkádové  široké  chodby,  která 
v  předcházejících  návrzích  měla  býti  zachována.  Dům 
někdy  mincmistrovský  dostal  zcela  jiné  rozměry  a  poně- 
vadž v  křídle  tom  zřízena  býti  měla  škola,  padiy  za  oběř 
i  místnosti  druhdy  mincovní,  na  jichž  místě  viděti  nyní 
—  namalovaná  okna.  Změnou  tou  zrušena  byla  i  zadní 
brána.  Přestavba  části  této  neuspokojila  pfátele  této 
historické  jamátky  a  povstalý  odpor  mél  tu  zásluhu,  že 
s  větší  opatrností  a  šetrnosti  přihlíženo  bylo  napotom 
k  restaurování  druhé  části  této  budovy;  a  litovati  jen 
jest,  že  výstražných  těchto  hlasů  nebylo  náležité  dbáno 
v  čas  při  přestavováni  kaple  královské,  na  kterou  se 
nikdy   sáhnouti  ne  měl  o. ♦  — 

Netřeba  vypisovati  všechna  charakteristická  místa 
p.  Mušková  spisku  a  proto  přestáváme  pouze  na  těchto  — 
tolik  z  nich  každý  poznali  musí,  že  o  restauraci  Vla- 
ského dvora  krolčeji  už  psáno  býti  nemohlo.  — 

•  Taková  je  historie  restaurace  Vlaského  dvoru, < 
končí  svou  publikaci  dr.  Muška:  •Přes  to,  že  není  po- 
chyby, že  obnova  neodpovídá  dokonale  a  úplně  histo- 
ričnosti  a  požadavkům  aesthetika,  nemůžeme,  uváživše 
všechny  okolnosti  a  překážky,  s  jakými  bylo  pracováno*) 
upříti  restauraci  Vlaského  dvora  ceny  poměrné 
.\  přiznáváme-li  tu,  můžeme  konečně  s  čistým  svědomím 
říci,  že  nynější  Vlaský  dvůr  je  i  důležitým  památníkem 
vzácného  porozumění  proto,  čemu  nyní  běžně  říkáme: 
zachování  aesthctiky  a  starobylého  rázu  města!« 

Kladu  důraz  na  krotkou  a  neobyčejně  slušnou 
formu  všech  výtek  p.  drem.  Muškou  uvedených  -  aby 
lira  pregnantněji  charakterisován  byl  osud,  s  jakým  spi- 
sek ten  setkal  se  na  místě  samém,  v  Kutné  Hoře. 

Zdálo  by  se:  tato  bezpříkladná  šetrnost  nemůže 
zůstati  bez  ocenění  a  musí  pohnouti  intcressované  kruhy 
k  jednání  stejně  kavalírskému. 

Zatím  se  stalo  něco,  čemu  jednou  pro  vždy  a  pro 
všechny  podobné  případy  dáno  hromadné  jméno  »Bestia 
triumphans  «  — 

Spisovatel  s  nakladateli  podali  svůj  spisek  okres- 
n  mu  výboru  v  Hoře  Kutné  s  tou  zdvořilou  žádosti, 
aby  kniha  byla  zařaděna  a  v  náležitém  počtu  e.\einplářu 
zkoupena  do  školních  knihoven. 

Dne  1.  září  190O  došlo  nakladatelství  vyřízení,  jímž 
žádost  jejich  zamítnuta. 

V  Praze,  25.  listopadu.  V.  Mkštík. 

DIVADLO. 

Krásu  chmurné,  hrozivé  mohutnosti  a  přísnosti  má 
Bjornsonovo  drama  ^Nad  naši  sílu«.  A  je  plné  úchvatné 
výmluvnosti,  tak  že  poddáváme  se  hlubokému  dojmu 
díla,  nedbajíce,  že  jeho  ideová  tiž  skoro  drtivě  láme 
konstrukci  dramatu.  Jako  vždy  zabývá  se  Kjíirnson  vzru- 
šujicim  konfliktem  a  bolestnou  otázkou  duše  a  jako  vždy 
převládá  v  jeho  díle  tón  filosofického  kazatele  a  novi- 
nářského polemika,  který  smělým  a  někdy  paradoxál- 
nim  způsobem  řeší  své  these,  bez  ohledu  na  zákony  a 
formy  umělecké,  někdy  i  v  odporu  proti  psychologii, 
přirozenosti  a  logice.  Ále  jeho  slovo  má  vždy  vzletný 
rozmach  a  velkým  gestem  věšteckým  a  kazatelským  ve- 
litelsky si  podmaňuje  čtenáře  i  diváky.  V  dvonaktové 
hře  fiíosoficko-mystické  provedené  v  úpravě  a  za  režie 
Jaro-lava  Kvapila  v  N;iroilnim  divadle  líčí  Bjorn:  on  ot  u 

*)  \'étšinn   náklailii   nesla  ol)cc ! 


horoucí  touhu  lidskou  po  nadpřirozeném  a  zázračuéni.  jež 
by  se  dala  ukojit  a  uskutečnit  jen  svrchovaným  zanícením 
nejčistší  a  největší  víry,  a  to  je  mad  sílu«  naši.  Zázrak 
sice  se  dostaví  v  drámatě  Bjornsonově,  ale  překonává 
pastora  Sanga,  který  jej  vyvolal  blouznivým  nadšeníms  vé 
víry,  a  poněkud  mrazivě  skepticky  píisobí,  když  se  do- 
zvíte, že  Bjórnson  komentoval  svou  křesťanskou  a  my- 
stickou thesi  o  divoplodné  a  zázračné  moci  viry  po- 
učkami a  fakty  z  knih  učených  a  moderních  psycho- 
pathologů  a  zejména  ze  Charčota.  Pastor  Sang  osvědčil 
jakousi  tajemnou  suggeslivní,  psychicky  záhadnou  moc 
působiti  svou  vroucí  vírou,  svým  svatým,  zbožným  ži- 
votem na  lidi  choré  a  nešťastné,  jež  uzdravoval  a  potě- 
šoval. Konečně  chce  vykonati  velký  zázrak,  chce  mocí 
své  modlitby  uzdravit  svou  ženu,  která  po  celé  měsíce 
leží  chorá  a  bez  spánku  na  loži.  Jde  sám  modliti  se  do 
chrámu,  neboť  oliě  jeho  děti  byly  vlivem  ciziny  poru- 
šeny ve  své  víře.  Pastor  jde  do  chrámu,  modlí  se  a  pro- 
zpěvuje vroucí  hymny  —  a  skutečně  zázrak  se  udá, 
chorá  jeho  žena  usne  a  pak  povstane  z  lože.  Ale  to  vše 
zázračně  nadpřiiozené,  tajemné  a  jakýmsi  nebeským 
jasem  bíle  prozářené  je  »nad  sílu«  —  Klára  Sanrrová 
klesne  mrtva  s  úsměvem  blaženého  poznáni  lásky,  aSanga 
srazí  též  ta  chvíle  úžasná  a  zázračná  a  zemře  —  s  ne- 
dopovědčnou  otázkou  na  rtech.  Drama  BjĎrnsonovo  do- 
vede uchvátit  svou  exaltovanou  retoričností,  svým 
vzletem,  má  silné,  otřásající  scény,  dosti  rafinovaně 
strojené.  Má  ovšem  své  slabosti,  jimiž  se  nabízí  lehké 
karikatuře  a  pedantické  morosní  kritice.  Ale  tak  se  dá 
na  padrť  všechno  zkritisovat  od  »Macbetha«  až  k  »Po- 
vodni".  Bjornsonova  hra  byla  sehrána  na  prvním  ve- 
čeru populárním.  Takové  večery  budou  se  opakovati 
každou  sobotu.  Ale  ono  lidové  obecenstvo,  jež  bvlo  oče- 
káváno, se  nedo.stavilo  —  snad  právě  proto,  že  byla 
sobota,  den,  jehož  večer  »malý  muž«  nejradéji  věnuje 
požitkiim  zcela  pozemským  a  světským.  Spiše  by  se  snad 
hodily  pro  populární  večery  —  pondělky.  Přetřásána  byla 
též  otázka,  zdali  se  pro  populární  večery  hodí  takové 
hry  těžkého  zrna  myšlenkového  jako  »Nad  naši  sílu«. 
Proč  ne?  Pro  obecenstvo  hodí  se  všechno,  co  vzrušuje, 
zachycuje  cit  a  poutá  mysl  —  co  prostě  nenudí.  A  nudnou 
věru  nemíjže  se  zváti  Ujornsonova  hra  přes  to,  že  se 
v  ní  tolik  disputuje  a  káže.  Naučilo-li  se  obecenstvo 
chodit  na  Wagnerovy  opery  právě  tak  jako  na  operv 
Gounodovy  a  operetty  Offenbachovy,  proč  by  se  nemohlo 
naučit  chodit  na  Ibsena  a  Bjíjrnsona,  zvláště  když  se  po- 
dává na  jevišti  tak  náladově  a  tak  dobře  sehrané,  jako  »Nad 
naši  sílu«.  Představení  r.jňrnsonovy  hry  znamenalo  umě- 
lecký úspěch  pro  pí.  Kvapilovou,  pp.  Seiferta,  Vojana 
a  si.  Grégrovou,  jakož  i  pro  p.  Kvapila,  jenž  šťastně  de- 
butoval jako  režisér.  H. 

REVUE. 

Člen  redakce  listu  -Volgar«  dopátral  se,  že  ve 
vojenské  nemocnici  v  Ni/ním  Novgorodě  leží  bývalý  vo- 
ják .^Mexej  Gninovskij,  jenž  prý  vypravuje  různé  zprávy 
o  Tarasu  Ševčenkovi.  Navštívil  ho  tedy  okamžitě 
a  zjistil,  že  Grunovskij  byl  přidělen  Novo-Petrovské  pev- 
nosti v  době,  kdy  maloruský  básník  do  pevnosti  té  byl 
intcrnován.  A  zajímavé  delaily  ze  života  Ševčenkova  dů- 
ležité pro  literární  historiky  dle  vypravování  Grunov- 
ského  uveřejňuje  teď  »Volgar«  na  věčnou  pamállai.  Tak 
vysvítá  z  vyplavení  prostého  vojenského  písaře,  h-  Šev- 
čenko  dopraven  byl  do  pevnosti  pod  stráží  co  politický 
provinilec,  že  si  brzo  svým  veselým  charakterem  naklo- 
nil velitele  pevnosti,  tak  že  ho  tento  brzo  po  odbytí 
prvních  cvičení  přijal  na  byt  i  na  stravu.  »!  na  stráž 
choditi  nemusil,  jen  u  velitele  seděl,  četl  knihv  a  malo- 


val obrazy.  Ty  pak  kupovali  od  něho  v  Astrachaně  a 
platili  za  obraz  50  — 100  rublíi.  S  důstojníky  chodíval 
ruku  v  ruce  a  jejich  pitkám  se  taky  nevyhýbal.  Na 
hon  chodil  a  divadelní  představení  pořádal.  Byl  veselým 
duchem  celé  pevnosti.  S  vojáky  žertoval  a  za  to  si  ho 
všichni  velice  vážili  .  .  .«  Tak,  jak  to  líčí  očitý  svědek, 
objevený  po  létech  čilým  novinářem,  tak  žil  Ševčenko 
po  sedm  let  v  pevnosti  a  doba  ta  opravdu  pro  literaturu 
byla  nejméně  plodnou. 

»Slavjanoljub«  uvažuje  v  revui  »Slavjanskij 
Věkí  o  tom,  zda  uznávati  máme  Slavjanofilstvo 
či  si  a  v  jano  m  i  1  s  t  ví  (slavjanoljubije).  Autor  hned  ob- 
jasňuje oba  pojmy:  »SIavjanofilstvo  jest  apologie  ruské 
politické  hegemonie  v  stycích  s  ostatními  Slovany,  sla- 
vjanomilství  jest  pouhá,  řekl  bych  platonická  sympatie 
ke  všem  Slovanům,  při  níž  politický  jich  stav  zůstává 
zcela  stranou.  Ideál  slavjanofilstva  jest  panrusism,  ideál 
slavjanomilství  jest  panslavism,  ale  panslavism  v  čistě 
literárním  a  uměleckém  významu,  ne  onen  panslavism 
politický.  Slavjanomilství  přeje  na  př.  Čechům  jich  státo- 
právní snahy,  slavjanofilstvo  jest  rozezleno  na  ně  právě 
pro  jejich  politickou  vyspělost.«  Autor  hájí  slavja- 
nomilství proti  slavjanofilstvu,  jež  zavrhuje.  »Nechme 
politické  postavení  všech  větvi  slovanských  takovým, 
jakým  jest,  ale  sbližujme  se  na  poli  čistě  duševním,  na 
poli  věd  a  umění!«,  tím  vyzváním  končí  autor  svou 
studii. 

Ty,  kdož  zajímají  se  o  ruskou  literární  historii, 
upozorňuji  na  zvláště  bohaté  10.  číslo  revue  »Věstnik 
Jevropy«.  Hned  druhý  článek  jest  důkladnou  studií 
V.  D.  Spasoviče  o  novém  díle  P.  D.  Boborykinovč  »Ro- 
mán  XIX.  století.*  Studie  ta  jest  spravedlivá  v  chvále 
i  výtkách  a  jest  cenným  komentářem  k  dílu  Boborvki- 
novu.  Hlavní  výtkou  jest  to,  že  Boborykin  příliš  mnoho 
přijal  od  Bruncliěra,  příliš  málo  od  Hennequina  Argu- 
mentace toho  tvoří  zas  celou  studii.  —  Důležitým  jest 
článek  N.  Gutiara  »I.  S.  Turgeněv  i  V.  G.  Bélinskijo. 
Dále  sebrané  paměti  Menšíkova  a  Voguě-a  o  Solovjevu. 
Památce  jeho  věnuje  v  témž  čísle  Alexej  Žemčužnikov 
vroucí  báseň. 

^Izvěstija  po  literatuře"  podávají  pěkný  pře- 
hled lotyšské  literatury,  jejž  napsal  P.  R.  Bergs.  Jazyk 
i  literatura  lotyšská  jsou  nám  bohužel  tak  vzdáleny,  že 
vítáme  tuto  přístupnou  studii.  Zcela  spravedlivě  vyzývá 
autou  studie  ruské  časopisy,  by  horlivěji  než  dosud 
všímaly  si  lotyšské  literatury,  »přinášejíce  hlavně  pře- 
klady vynikajících  zjevů  této  literatury,  jež  již  dávno 
vyspěla  k  tomu,  aby  mohla  předstoupiti  před  všeobecný 
soud  literárního  světa«. 

Z  polských  listů  dozvídáme  se  o  nenadálém 
skonu  jednoho  z  nejčinnějších  haličských  literátů  Stani- 
slawa  Schnura-Peplowského.  Byl  to  energický, 
neúnavný  pracovník,  jenž  ochotně  působil  při  veškerých 
podnicích  veřejných,  vybíraje  si  ze  všech  funkcí  nejmíň 
blýskavou,  za  to  však  nejnevděčnější  funkci  jednatelskou. 
V  té  hodnosti  hlavně  pro  »Koto  literacko-astystyczneo 
ve  Lvově  vykonal  mnoho  záslužného.  Jeho  přičiněním  též 
vznikl  orgán  sKolai,  čtrnáctidenník  !>Irisí,  jejž  Peplow- 
ski  až  do  smrti  neúnavně  a  pečlivě  redigoval.  Byl  vzorem 
starostlivého  redaktora:  mám  doma  nejeden  lístek,  v  němž 
upomíná  o  slíbenou  korrespondenci  z  Prahy,  jakmile  se 
tato  jen  o  několik  dní  zpozdila.  Vlastní  jeho  obor  byly 
historické  obrazy  z  minulosti  hlavně  Ivovské,  jež  podával 
slohem  populárním,  tak  že  jeho  díla  těšila  se  v  nejšir- 
ších vrstvách  veliké  oblibě.  Silná  nervosa  přinutila  ho 
v  loni  v  zimě  k  pobytu  v  Zakopaném  a  letos  na  prahu 
zimy  vtiskla  mu  do  ruky  smrtící  zbraň.  Polské  literatuře 
zemřel  v  něm  neúnavný  a  poctivý  pracovník,  nám  — 
vřelý  přítel.  '  Dr.  B.  Prusík. 


Předplácí  se  pio  Prallu:  ii.T  čtvrt  léta  zl.  1-20  (K  2-40),  na  půl  léta  zl.  2'40  (K  4-80),  na  celý  rolí  zl.  480  (K  9-60).  Po.ítou:  na  čtvrt  léta  zl.  1-25 

(K  2-50),  na  půl  léta  zl.  2-50  (K  5--I,  na  celý  rok  5  zl.  (K  10—).  —  Sešitové   vydání  (o  dvou  číslech)  vychází  při  každém  druhém  (sudém)  čísle. 

Cena  seSitu  20  kr.  (40  hal.)   —    Patisk  původních   prací   se  vyhrazuje..  —    Dopisy  administraci    •Lumíra^  buďtež   adresovány;    Časopis  .Lumír.,  Praha, 

Karlovo  neunésti  č.  34.  —  Listy  přijímáme  jen  íranltované.  —  »Lumír«  vychází  každý  pátek  (vyjma  prázdniny). 

Redaktor  Václav  Hladík.  —  Majitel,  vydavatel  a  nakladatel  J.  Otto.  —  Tiskem  České  grafické  společnosti  «Uniec  v  Praze. 


LUMÍR 


Ročník  xxix. 


14.  PROSINCI-:    1900. 


«.    ČÍSLO  11 


Jiří  Slimín: 


NA   VLNÁCH. 


NOVELLA. 


rxj  csiiií  prý  se  na  nich  žádati,  pravila  s  diira- 
•^  ^  zem,  aljy  zde  objasňovaly  dVkám  jisté  chou- 
lostivé stránky  života.  Pokud  jo  toho  třeba,  pří- 
sluší to  především  a  snad  jedině  matkám  .  .  . 
» A  co  se  koček  týče,*  pravila  doslovně  s  hlubokou 
opravdovostí,  » musím  na  něco  upozorniti.  Račte 
mi  prominout,  já  to  nezavedla .  . .  vyšší  dívčí 
škola  ...  tu  je  zákon !  U  nás  se  vyučuje  příro- 
dopisu a  tam  to  také  přijde  —  dass  die  Katzen 
Junge  haben!« 

Spor  přiostřoval  se  nedorozuměním  stran  vý- 
kladu »jistých  choulostivých  stránek  života<.  jep- 
tiška se  domnívala,  že  se  cosi  takového  žádá 
na  nich,  a  vzpírala  se  tomu  Matce  však  nešlo 
vůbec  o  výklad,  naopak  pokládala  ho  přímo  za 
mravní  úhonu  svého  dítěte.  Tváře  obéma  již  ho- 
řely, i^esta  stávala  se  prudšími  i  hlasy  zvýšily 
se  povážlivě.  Paní  doktorová  podotkla  cosi  o  vlivu 
a  vážnosti  své  rodiny,  což  znělo  jako  pohrňžka 
správkyni  pensionátu.  Ostrým  tónem  diktovala 
pak  své  podmínky.  Především  přála  si,  aby  jí 
poslala  do  hovorny  všechny  dívky  známých  ro- 
din. Bylo  jich  celkem  jedenáct.  Pak  si  chtěla 
prohlédnout  ústav  a  konečné  chti'la  mluviti  s  mater 
Ulbaldesou  o  těch  vajíčkách  na  měkko. 

Když  domluvila,  bylo  chvíli  ticho,  jakoby 
zde  nikoho  nebylo,  kdo  by  jí  odpověděl.  Mater 
Lucia  stála  uprostřed  pokoje  s  knihou  pod  paždí 
zasmušilá  a  přísná.  Své  svěřenky  sem  poslati  ne- 
hodlala; byloť  uprostřed  vyučování.  S  prohlížením 
ústavu  byia  potíž.  Každou  chvíli  přijelo  několik 
zvědavých  paniček,  které  předstírajíce,  že  chtějí 
sem  přivésti  své  dcery,  daly  se  celé  hodiny  pro- 
vádět klášterem  Pak  se  ukázalo,  že  měly  dcery 
jcšte  v  peřinkách,  nckdy  také  již  provdané.  Bylo 
tedy  ustanoveno,  že  si  smějí  ústav  prohlédnout 
teprve,  když  dcery  byly  přivedly.  Ale  bylo  těžko 


odepřít  všechno  této  dámě  tak  sebevědomé  a 
nedůtklivé.  Sama  pak  byla  už  také  velmi  una- 
vena a  rozmrzelá.  Ale  náhle  přistoupila  zase 
k  mříži  a  mileznuvši  opět  svůj  srdečný  tón,  ra- 
dila matce,  aby  přivedla  dcerušku  až  na  začátku 
školního  roku.  Při  půl  roce,  třeba  se  přiznati,  že 
je  to  spojeno  s  nevýhodou  pro  svěřenku.  Pensio- 
nát je  přeplněn,  nejlepší  pokojíčky  zadány,  nej- 
lepší místa  obsazena.  Kam  má  umístit,  kam  uložit 
dítě  z  tak  vážené  rodiny.'  Na  začátku  roku,  toť 
něco  zcela  jiného.  Zvlášť  když  je  předem  ohlá- 
šeno, reservují  se  nejlepší  místa.  Kdyby  chtěla 
paní  uposlechnouti  dobré  rady,  nechala  by  si 
dcerušku  ještě  půl  roku  doma.  Nic  nezmešká 
takové  dítě.  A  matinka  už  nějaké  obtíže  přenese 
k.  vůli  pohodlí  své  dcerušky.  Jistá  oznámení  bude 
otvírat  sama,  služky  má  teď  zajisté  vzorné,  jak 
u  dámy  tak  rozšafné  ani  jinak  nemůže  být,  nu, 
a  kočky  také  snad  netropí  často  takové  osturJy 
v  tak  váženém  domě  .  .  .  Tedy  po  prázdninách 
při  zápisu  se  najisto  shledají.  Těší  se  opravdu 
na  tu  maličkou. 

A  za  poklon  a  vybraných  výrazů  obdivu  a 
úcty  zmizela  pojednou,  zanechavši  matinku  s  dce- 
ruškou s  roz';s  nátou.  usmířenou  tváří,  zářící  spo- 
kojeností a  sebevědomím. 

•  Tedy  až  na  začátku  roku!  Dostaneš  nej- 
lepší místo,  všude  budeš  první  a  zvláštní  snídani 
ti  také  vymohu  .  .  .« 

Dala  se  od  ni  obléknout  a  poroučela  se.  Ale 
ve  dveřích  se  zarazila. 

»Snad  se  nás  nechtěla  jen  tak  zbavit  ř  Avšak 
ne,  řekla  jsem  jí  přece,  kdo  jsem.« 

Pavla  hleděla  za  ní,  jak  mizela  ve  tmavé 
chodbě,  a  bylo  jí,  jakoby  se  pohledem  naposled 
l')učila  .se  společností  matčiných    přítelkyň,   jimž 


se  dosud  devotně  kořila,  ano  i  s  matkou  samotnou. 
Ano,  takové  byly  většinou.  Těžko  by  bylo  mezi 
nimi  nésti  osud  a  neštěstí  jako  byio  její,  pokud 
by  si  nezvykla  nésti  znamení  hanby  a  pohrdání 
otupěle  a  klidně.  A  tu  zdálo  se  jí,  že  nový  tento 
důvod  přibíjí  ji  k  místu,  pro  něž  byla  v  tomto 
okamžiku  méně  rozhodnuta,  než  kdykoliv. 

Mrazivý,  skuhravý  vítr  proletěl  chodbou  a 
zatřásl  dveřmi.  Blednoucí  paprsky  sluneční  chvěly 
se  zmíravě  na  perském  koberci  a  znenáhla  hasly. 
Sál  ztemněl  a  sesmutněl.  Park  pod  okny,  tající 
v  sobě  smutek  a  klid  někdejšího  hřbitova,  oživl 
vzbouřeným  dechem  zimní  přírody,  černé  cypřiše 
zmítaly  sebou,  dlouhé  lesklé  větvičky  babylonských 
vrb  rozstřikovaly  se  jako  praménky  vodopádu, 
a  v  dáli  u  plotu  skřípaly  sukovité  větve  starých 
javorů.  Na  oknech  vystupovaly  ostré  kontury 
fantastických  květů. 

Pavla  přála  si  v  tom  okamžiku,  aby  se  paní 
s  dceruškou  vrátila  a  znova  začala  vyjednávat, 
jen  aby  se  ještě  na  chvíli  prodloužila  chvíle  bo- 
lestného rozhodnutí,  jež  se  blížilo.  Zmocnil  se  jí 
pověrčivý  strach,  že  vše,  co  v  tomto  okamžiku 
přijde,  bude  jejím  dalším  neštěstím.  Což  může 
o  tom  vědět,  jak  na  ni  budou  pohlížet  tyto  ženy 
čisté  a  svaté,  které,  pokud  se  dopustily  poklesků 
a  hříchů,  dávno  na  ně  zapomněly?  Nebude  zde 
její  osud  trpčí  a  krutější,  než  tam  mezi  těmi, 
které  alespoň  zná.?  Obraz  převorky  chladný, 
přísný  a  hrdý,  jak  si  ho  utvořila  z  několika  po- 
známek, jež  slyšela  o  ní,  prolnul  mrazivým  dechem 
její  srdce.  Nebylo  lhostejno,  kdo  byla  tato  žena, 
jež  prvním  svým  listem  zmocnila  se  její  bytosti 
a  v  jejíchž  rukou  zajisté  leží  její  osud.  A  této 
neznámé  otevřela  své  srdce  dokořán,  jako  obětní 
dar  položila  před  ní  krvavé  rány  své  duše.  Uhájí 
před  ní  volnost  svého  ducha,  či  pfijde  slepě  za 
jejím  pohledem  chladným  a  tvrdým  ?  Kdo  byla.?.. 
Jako  vonné  kadidlo  neseno  před  ní  její  šlechtické 
jméno...  Není  zajisté  rovnosti  ani  v  klášteře,  jako 
jí  není  nikde  na  světě 

V  tom  kdosi  zvenčí  přirazil  dvéře  vedoucí 
do  chodby  a  zamykal  Rozběhla  se  poděšeně  a 
chtěla  zavolat,  myslíc,  že  na  ni  zapomněli.  Avšak 
ne  .  .  .  to  mohlo  znamenat  něco  jiného!  Snad  se 
to  stalo  na  rozkaz  té,  jejíž  silná  ruka  uchopila 
ji  tam  venku  uprostřed  bouří  a  zmatků  a  přitáhla 
ji  k  sobě.  To  se  snad  na  vždy  zavřely  dvéře  za 
vším,  več  doufala  a  co  milovala.  Znělo  to  jako 
hrouda  na  rakev,  jíž  zjednaný  dělník  sám  spustil 
do  hrobu  bez  účastenství  přátel,  bez  mudliteb 
a  slz 


Chvěla  se  zimničně,  jedva  se  držíc  na  nohou. 
Jen  teď,  jen  teď  aby  nevstoupila  ona  neznámá, 
v  jejíž  rukou  leží  její  osud.  Tato  bolestnění  pro 
její  studené,  přísné  oči  Jen  co  by  nabyla  pev- 
nosti a  klidu. 

Jakýsi  temný  zvuk  ji  vyrušil  Pohlédla  do 
zamřiženého  sálu  a  všecka  se  zachvěla.  Dvé  pro- 
nikavých, temných  očí  hledělo  na  ni.  To  byla 
ona!  Cítila  nad  sebou  velikou,  suggestivní  moc 
té,  jíž  se  tak  upf-ímné,  z  hloubi  duše  vyzpovídala. 
Nepřistoupila  ku  mříži,  bylo  však  slyšeti,  jak 
nesl  se  sálem  jemný  šelest  těžkého  závoje,  splý- 
vajícího k  zemi.  Tiše  otevřely  se  tajné,  tapetové 
dvéře,  spojující  oba  sály,  a  vysoká,  směle  vypjatá 
postava  snesla  se  dovnitř. 

» Buďte  vítána  v  domě  míru  a  pokoje  jménem 
Toho,  jehož  božská  tvář  skláněla  se  vždy  k  hříš- 
níkům trpícím   a  opuštěným !« 

Pavla  neviděla  její  tváře,  ale  účinek  hlasu 
tohoto  byl  takový,  že  lítostně,  žalobně  zaštkala 
Bylo  jí,  jakoby  ve  dlouhých,  krutých  mukách 
jež  přestála,  poprvé  cítila  dotek  soucitné  ruky. 
»Máte  před  sebou  matku,  jejíž  srdcem  pro 
nikl  břitký  váš  bol,  tak  že  zatoužilo  vésti  vaše 
kroky  a  žehnati  vašim  cestám;  máte  před  sebou 
sestru,  jež  plakala  nad  vaším  neštěstím  a  přála 
si  rozděliti  s  vámi  váš  bo!  i  svůj  pevný,  radostný 
klid;  máte  před  sebou  přítelkyni,  jež  s  podivem. 
\  děčností  a  láskou  přijala  důvěru  vašeho  velkého 
srdce  a  jež  tajemství  života  vašeho  s  sebou  vezme 
do  hrobu.  Nechť  jakékoliv  jsou  ce=ty,  na  nichž 
vám  souzeno  dobýti  si  znova  svého  klidu  a  sebc- 
úcty,  slibuji  býti  vám  vždy  tím,  čím  jsem  vám 
v  tomto  okamžiku.  A  jestliže  všemohoucí  Bůh 
usoudil,  že  vstoupíte  do  řádu,  jehož  ozdobou 
byste  zajisté  byla,  přičiním  se,  aby  spřízněnost 
našich  duší,  již  v  tomto  okamžiku  obě  cítíme, 
nalezla  hlubšího  významu  v  sesterském  spolužití, 
pokud  by  Bůh  neshasil  světla  mého  života,  chý- 
lícího se  k  západu.* 

Otevřela  jí  svou  náruč,  ale  štkající  dívka 
padla  jí  k  nohám.  Zvedla  ji  laskavě  a  ztišila  ji 
ve  své  náruči. 

Skuhravý  vítr  hrál  své  divoké  skladby  v  ko- 
runách stromů,  v  dutinách  věží  a  mřížoví  střech. 
Chvílemi  dlouze  žalostně  stkal,  chvílemi  burácel 
zlostně  a  zase  se  studeně,  jízlivě,  divoce  smál. 
Nádvořím  kláštera  proběhla  prostovlasáslužka 
a  kývla  rukou  na  kočího,  čekajícího  u  vrat. 

Usmál  se  kysele,  pohodil  hlavou  a  prá.skl 
do  koní 


ir 


ií     ir 


ť     %     ií 


JOSKh    HOIFČKK: 


HOUZÍR. 


/.  nktiAtiíné  DOSUIi 
OAsTi  .naAicH'.  -  -  - 


l-iaitoň  usedl  na  bobeU,  aby  kaUuSku  a  paiii- 
^-^  pchšku  pot(išil,  očka  jim  od  jinovatky  vytřel  .. . 
Ale  til  zas  ta  černá  pantle!  Ze  skiáně  se  vyvi 
nula,  zachvěla,  zatřepala,  do  země  se  vsoukala  .. . 
Bartoň  vstal  od  kakušky  a  pampelišky,  víc  o  ně 
se  nestaral  a  kráčel  dál. 

Jasné  prostranství,  sluncem  z  mlhy  se  do- 
byvším ozářené,  bylo  širší  a  širší.  Jíní  na  rolích 
tálo,  líchy  se  černaly  a  vypařovaly.  Mrákotné 
mlhy  tlačily  se  na  všeckj-  strany  —  aj,  tam  ne- 
mohou dál  pro  Ilavloucles!  Před  ním  se  zasta- 
vují, hromadí,  hustnou,  válejí  se  a  valí  .  .  . 

•  Dětino,«  řekl  si  Bartoň,  »což  pak  nemáš 
oči?  Dyť  to  není  mhla,  to  jsou  žoky  vlny  a  ho- 
spodáři je  tam  svezli,  aby  přišel  vodňanský  žid 
Samek,  dobře  vlnu  zaplatil  a  dal  si  ji  odvézti 
kam  chce.  Ale  Pane  bože,  to  je  vlny!  To  ani 
víecka  nemůže  býti  z  naší  vsi,  snad  celá  osada 
tam  pro  Samka  vlnu  svezla!* 

A  ještě  si  opakoval  »Pane  bože,  to  je  vlny  !» 
a  podiveně  k  lesu  hleděl,  když  mlha  proměnila 
se  v  stádo  skotu.  Takové  náramné  stádo,  a  do- 
bytek docela  ci^í !    Kdo  jej  tam  přihnal  r 

»To  bude  dobytek  uherský, «  Bartoň  roz- 
umoval. Velké  uherské  voly  vídal  na  panských 
polích  pluh  tahati.  >To  je  jistě  dobytek  uherský, 
ale  je  ho,  chvála  bohu!  Ani  bych  byl  neřekl,  že 
kníže  pán  jsou  tak  bohatí,  aby  tolik  jen  uher- 
ských volů  chovali.  Tu  je  jich,  celý  svět  bych 
s  nimi  zoral!  Ale  na  maso  nejsou, «  dodal  si,  jak 
od  starších  .slýchal;  >co  se  masa  tejčí,  nad  našeho 
českého  vola  není,  obzvláště  když  se  dobrou  pící 
nešetří.* 

Pořád  hledí  k  lesu. 

>Ani  uherský  dobytek  to  není.  Ne,  není! 
I  uherský  vůl  je  kočka  proti  tomuhle.  Dyť  je 
vyšší  nad  ty  sosny  a  smrčiny,  a  rohy!  Pane  na 
nebi,  to  jsou  rohy!  Dyť  jeden  sahá  od  lesa  až 
sem  a  ještě  mne  probodne!  Musím  jít  pomaleji, 
ať  ta  hovada  minou  « 

Zastavil  se.  Slunce  ho  do  tváří  a  čela  hřálo, 
až  pálilo,  ale  nohy  mrzly.  Vyběhl  tak  jak  byl 
v  sednici,  bos  a  neodět.  Potíral  si  nohu  o  nohu 
a  čekal,  až  veliké  stádo  volů  mine. 

A  zase  ta  černá  pantle  ze  skráně !  Pleskl  po 
ní,  zasáhl,  ale  nesrazil  .  .  .  Pantle  nepadla  na  zem, 
ale  vyšvihla  se  jako  pták,  jako  velký,  černý  pták. 

•  Což  pak  jsem  slepý .'«  řekl  si  Bartoň,  >dyť 
to  není  pantle,  je  to  pták,  je  to  havran !  Kamž 
pak  taky  pantle!  Viděli  jste  někdy  kluka,  který 
by  měl  v  hlavě  cívku  pantlí,  černých  pantlí,  aby 
se  mu  spánkem  vyvíjely.?  To  všechno  byli  ha- 
vraiii,  co  jsem  myslil,  že  jsou  pantle. « 

Havran  letěl  a  sedl  si  na  roh  jednoho  vola. 
Hartoň    ani    mrknouti   nestačil   a  již    celé    stádo 


PoVnit. 

hýlu  zakryto  černým  hejnem  havraním.  Havraníi 
bylo  tolik,  že  voli  pod  nimi  se  ztratili  Ani  vo- 
lečka  vidět  nebylo,  ani  růžka,  ani  úška.  Jen  havran 
a  havran,  a  bylo  jich,  že  se  od  nich  tmělo  jak 
od  noci. 

»Snad  je  to  noc,«  pomyslil  si  Bartoň;  »snad 
už  tak  dlouho  jdu,  že  je  blízko  noc.  Ale  kde 
pak  noc,  dyť  svítí  slunce  a  ještě  má  hezký  kousek 
cesty,  než  mi  stane  nad  hlavou.* 

Zbystřil  krok,  neboť  už  nebylo  obavy,  že  by 
ho  volský  roh  probodl.  Do  nohou  již  nezáblo, 
naopak,  až  horko  Bartoňovi  bylo.  Cupal,  cupal, 
ale  od  lesa  očí  neodtrhoval.  A  jak  by  mohl,  dyť 
tam  vidí  dnes  divy  divoucí!  Ani  havrani  to  ne- 
byli, co  padlo  na  stádo  volň.  Bylo  to  takové 
černé  plátno  jako  bývá  o  pašijích  na  oltáři,  jen 
že  přenáramné  —  no,  to  asi  musel  býti  stav,  na 
kterém  takové  plátno  tkali !  A  to  plátno,  jak  bylo 
veliké,  najednou  zmizelo  Rartoni  na  očích,  jakoby 
je  štipec  uprostřed  popadl  a  strhl.  Ale  ruku  s  tím 
štipcem  Bartoň  nezahlédl,  jen  si  ještě  pomyslil, 
kterak  divná  je  to  věc,  že  takového  hodného 
štipce  ani  nezpozoroval.  A  jak  zmizel  černý  pokrov, 
objevilo  se  zase  stádo,  ale  ne  stádo  volň,  ale 
stádo    prasat.    Nebyla    to    prasata  jako    prasata. 

>Toť  jsem  blázen !«  řekl  si  Bartoň.  »Což  pak 
ani  prase  neznám  ř  Ale  arci,  žádného  divu,  kdo 
pak  kdy  vídal  takových  prasat !  Věru  ani  jedno 
není  menši  uherského  vola  —  proto  byla  mýlka 
možná,  že  ta  prasata  uherským  volům  ničeho 
velikostí  nezadají  Což  aby  to  přece  byli  voli.'' 
Ne,  nejsou  voli,  podle  uší  je  poznávám,  podle 
rypáku,  podle  břicha,  podle  ocasu:  rypákem  se 
země  dotýkají,  břicho  bezmála  po  zemi  plouhají, 
ocas  mají   stočený  a  krátký.* 

^Pane  bože,*  pokračoval,  >co  se  to  dnes  se 
mnou  děje?  Což  pak  ještě  nerozeznám  vola  od 
vepře?  Jak  pak  to  mohou  být  vepři,  když  mají 
rohy?  O  vepřích  rohatých  nikdo  nikdy  neslyšel, 
vepř  jak  má  rohy,  není  vepř,  ale  vůl.* 

Zdržuje  krok.  Za  tu  chvilku,  co  běžel,  uběhl 
se  tak,  jako  kdyby  bez  zastávky  pálil  ze  vsi  do 
města  a  dopálil  až  k  Pazderně.  Je  to  dnes  ně- 
jaký běh?  To  již  Bartoň  jinší  běhy  dokázal  a  ne- 
upachtil  se  tolik  1  A  k  lesu  pořád  hledí  a  hlavou 
povrcuje. 

•  Již  to  jiné  nebude,*  usoudil,  »to  jsou  voli 
i  vepři:  rohatí  vepři.* 

Tu  jej  ovládl  nesmírný  strach.  Rohatí  vepři  — 
nikdy  na  světě  rohatých  vepřů  nebylo.  Bartoň 
zajektal  zuby,  z  horka  jei  v  celém  těle  zamrazilo. 
Cítil,  jak  se  mu  oko  ustrnutíin  rozvírá  a  šíří, 
jak  od  toho  pálí  a  bolí.  Zdálo  se  mu,  že  již  musí 
mít  oči  jako  ošatky.  Ohmatal  si  je,  byly  to  jeho 


obyčejné  oči,  ale  pálily  a  bolely,  což  jindy  ne- 
dělávaly. 

»To  jsou  strašidla.  Panenko  Maria,  obhaj 
mě,  nedej  mě!« 

Zundán  usedl  na  cestě,  kudy  vozy  jezdí.  Ani 
tolik  síly  v  sobě  necítil,  aby  si  mohl  sednouti 
na  mez.  Sedí,  drží  si  kolena  sepjatýma  rukama, 
bosé  nohy  choulí  pod  sukni,  na  všech  údech  se 
třese.  Již  je  po  všem  !  Rohatí  vepři  zdvihli  se  od 
lesa  a  rohtajíce  hrnou  se  na  něj.  Až  ho  pře- 
běhnou, nezbude  po  něm  ani  tolik,  jako  je  bláta 
na  opatku.  A  utéci  není  možná!  Jemu  nohy 
neslouží  a  rohatí  vepři  ženou  se  jako  diví.  A  co 
je  jich,  celý  patalion.  Kdyby  tu  všichni  kluci  ze 
vsi  byli,  a  ještě  Zlatovrch,  obecní  pastýř,  pa- 
stýřka,  její  synové  i  dcery,  všichni  byli  by  od 
tolika  vepřů  pošlapáni,  jak  on  bude. 

Vytřeštěným  zrakem  tupě  hledí  neodvratné 
záhubě  vstříc.  Vepři  běží  v  pravidelných  řadách 
jako  vojenští  koně.  Když  ve  vsi  leželi  dragouni, 
táhnouce  do  Netalie,  Bartoň  viděl  na  návsi  jejich 
cvičení.  Zrovna  jako  koně  dragouniíi  seřaděni  byli 
vepři,  řítící  se  na  Bartoňe,  i  sedláni  byli,  ale 
v  sedlech   nebylo  jezdců. 

Ze  v  sedle  není  jezdcii.''  Bartoni,  kde  jsou 
tvoje  oči?  Což  nevidíš  na  sedlech  ty  mužíky  bra- 
daté  a  nosaté,  točící  palicemi.?  To  jsou  diví  muži, 
Bartoni!  Kde  jsou  tvoje  oči,  kde  ušiř  Což  ne- 
slyšíš jejich  bojověno  pokřiku.?  To  na  tebe  jedou, 
Bartoni,  aby  té  palicemi  umlátili  a  umláceného 
roznesli  na  paznehtech  prasečích !  Propadl  jsi 
divým  mužům. 

Vepři  klušou,  hlavy  majíce  schýleny  k  samé 
zemi  Najednou  hlavy  zdvihli.  Všichni  najednou 
hlavy  zdvihli,  ač  jim  to  nikdo  neporučil  ani  slovem, 
ani  trumpetou    A  nový  div! 

Ne,  žádný  div,  Bartoni,  ale  ty  dnes  dobře 
nevidíš!  To  je  tím,  že  tě  dnes  oči  tak  bolí  a  pálí. 
To  nejsou  vepři,  co  ty  za  vepře  máš.  To  je 
strejček  Žlábek,  obecní  kmotr  Bumbal.  Dyť 
ho  přece  dokonale  znáš!  Znáš  jeho  mrzutou, 
tupou,  krabatou  tvář  s  visutou  bradou  a  otevře- 
nými ústy.  Což  to  není  on .? 

Bartoni  se  ulevilo,  že  poznal  sousedskou 
tvář.  Přece  není  možná,  aby  mu  strejček  Žlábek 
ublížili.  Strejček  si  ho  jistě  všimnou,  před  ním 
se  zastaví,  shodí  jednoho  divého  muže  s  sedla 
a  řeknou:  >Sedni  si  ty,  chlapče  Kojanouc,  do- 
nesu tě  domů  tátovi  a  inámě.«  Ale  kdo  proměnil 
strejčka  Žlábka  v  rohatého  vepře  ?  Kdo  jej  osedlal 
jako  vojenského  koně.?  Jak  seto  stalo?  Pře  můj 
milý  bože,   jak  se  to  stalo? 

Bartoňe  oči  bolí  a  pálí,  hlava  mu  hoří,  ale 
vidí  dobře.  Divné  věci  vidí,  ale  není  to  smyslů 
šálení,  co  vidí,  nýbrž  jistojistá  pravda.  Ale  čáry 
v  tom    jsou!    Jak    pak    by    v  tom    nebyly    čáry? 


Strejček  Žlábek  je  ve  vsi  jeden,  a  tu  se  jich  žene 
celá  švadrona,  jeden  jako  druhý,  všichni  jeden 
a  týž  strejček  Žlábek,  jejž  Bartoň  zná  tak  ze- 
vrubně,   jako    třebas    jejich    pacholka     Kašpara. 

Kdo  strejčka  začaroval  v  prase,  v  celou 
švadronu  prasat,  a  to  prasat  rohatých,  po  vojensku 
sedlaných? 

> Kdybych  tak  uměl  to  kouzlo  zlomit,'  po- 
myslil si  Bartoň,  'to  by  strejček  Žlábek  byli 
rádi!  Jak  pak  takhle  pojedou  do  vsi?  Jestli  je 
někdo  shlédne,  to  bude  smíchu!  Kdybych  kouzlo 
zlomil  a  strejčka  vysvobodil,  jistě  by  mi  za  to 
koupili  trumpetu,  takovou  trumpetu  jako  dragouni 
mají  a  já  bych  na  ni  takhle  troubil. « 

Bartoň  dal  obě  pěsti  k  ústům  a  zatroubil 
právě  po  dragounsku :  Trará,  trararará,  trumpi- 
trumpi  trará,  trararará! 

No  vida,  co  té  podivné  švadroně  scházelo  I 
Trubač  jim  scházel,  aby  jim  dal  znamení,  že  se 
nemá  hrnouti  na  Bartoňe.  Jak  vepři  uslyšeli  za- 
troubení, hned  se  rozprchli  na  vše  strany  a  ani 
se  tak  nerozprchli  jako  zmizeli,  jakobys  je  roz- 
foukl.  Ani  rolitu  neslyšet. 

Však  přece!  Pst !  Bartoni,  pst! 

Strejček  Žlábek  se  namáhavě  sbíral  ze  stoky 
při    cestě,    zrovna     naproti    Bartoňovi.    I  on  šel 
v  dušičkový  den  do  Vodňan  do  kostela,  ale  do 
kostela  se  nedostal.  Příčinou  nebyla  velká  tlače- 
nice, nýbrž  obyčej  strejčkův  zastaviti  se  pokaždé, 
jak  zavadil    o    město,    u    kořalečníka    Klimpery. 
Když  se  rozpil,  začal  rozjímati  o  marnosti  světské 
a  říkal:  » Memento  inori,  memento  mori!«  Napil  li       ... 
se  do  němoty,  ještě  mu  zbyla  na  jazyku  ta  dvě       ■ 
slova:   »Memento  moři,  memento  mori!«    Podá-       flj 
vaje  v  tom  stavu    Klimperovi    kalíšek,  aby  ještě 
natočil,  neměl  jiných  slov  kromě  těch  dvou:  >Me- 
mento  mori.« 

I  v  onen  dušičkový  den  odešel  z  Vodňan 
bez  kostela,  ale  s  mementem.  Memento  jej  zvrá- 
tilo s  přímé  cesty  a  obrátilo  do  polí,  tam  jím 
zatočilo  a  postrčilo  k  domovu,  ale  za  humny  na 
polní  cestě  ztropilo  si  z  něho  žert  a  podrazilo 
mu  nohy.  Strejček  Žlábek  spadl  do  struh)-,  ale 
vědomí  úplně  nepozbyl.  Přemáhaje  mrákoty  \  o- 
vstával  a  zas  padal  do  nich  i  do  struhy,  opakuje 
stále:   » Memento  moři,  memento  mori!« 

Konečně  se  mu  podařilo  vydrápati  se  a  po- 
staviti. Vidí  Bartoňe,  Bartoň  vstává  z  uctivosti 
i  strachu.  Něco  všeptlo  strejčkovi,  že  tu  není 
všecko  v  pořádku,  a  z  toho  hned  vznikla  snaha 
dělati  mravokárce  jiným,  zvláště  menším  a  slabším, 
když  sám  s  sebou  ničeho  poříditi  nebyl  s  to. 

>1  ty  kluku,'  spustil  na  Bartoňe,  »tak  ty 
tak?  Tady  ty  na  cestě  krávy  paseš?  Utekl  jsi 
od  stáda  a  tu  civíš?  A  tobě  já  vykudlám,  kloučku 
nepodařená !«  Pokrač.     j 


^    %    ir     %"    ií     ir 


Fm     RVT.   7.   Cf.NKOVA: 


DVA   pařížské   obrázky. 


VI  v  F.     I.'ARMÉE! 


V  landauru  odjíždí  špalírem  lidu 

L  vojenské  přehlídky  president  Republiky  .  .  . 

Stromoví  parku  jak  mrtvo  spí  v  klidu, 

ve  žhavou  dál  se  táhnou  zvadlé  aleje, 

s  mdlých  akacií  občas  list  se  sechvčjc 

na  bouřně  letící  svítivé  kyrysníky. 

Po  cestách  prášivých  Longchampské  pláně, 

od  tribun  ministrů,  poslanců,  senátorů, 

jak  se  skví  míhavým  zášlehem  zbraně, 

co  pluků  vrací  se,  co  zvučí  velení, 

co  kapel  Marseillaisou  budí  nadšení 

ve  valných  zástupech  znavených   parnem  tvoru! 


Ohnivá  epopej  Armády  vstává, 

zaplaší  výčitky,  zapudí  duše  millobu, 

opojná  krvavých  triumfů  sláva, 

to  démonické  kouzlo  vetchých  praporů, 

Vlast  velká,  krásná  v  nadšení  a  ve  vzdoru 

před  zrakem  planoucím  děsné  tu  stoupá  z  h 

»At  žije  armáda !«  volá  se  v  křiku, 

pozdravy  vítavé  snáší  se  na  pěchotu, 

jízdě  vstříc  burácí  mládež  tu  v  ryku, 

jak  by  se  vracel  z  Germanie  s  gardou  svou 

na  bílém  oři  jezdec  s  tváří  dumavou 

v  trojrohém  klobouku,  v  šedivém  ri-dingolu. 


V  tom  jede  president  .  .  .    kočár  se  třpytí  .  .  . 
byrokrat  ve  fraku,  bankéřská  hlava  šedá, 
bezvadný  cylindr  v  slunci  se  svítí, 
tu  a  tam  pozdrav  .  .  .    nadšení  však  ztichlo    v  ráz. 
»Vive  Tarméelc  v  dáli  zní,    rve  klidu  slabou  hráz, 
při  pluků  pochodu  vichrem  se  k  nebi  zvedá. 

PŘÍTEL    ZE    ČTVRTI    LATINSKÉ. 


ÍJyl  krásný  jako  cigán  z  volné  stepi, 
že  každá  griseta  si  vzdechla:  Hezký  hoch! 
měl  z  mansardy  své  rozhled  velkolepý, 
v  ní  spoustu  knih,  pár  obrazů  a  soch. 

Zřel  s  okna  svého  našedlé  střech  moře, 
tu  Paříž  modravou  i  s  vězí  Eifflovou, 
jež  večer  podobna  jsouc  hvězdné  hoře 
nad  plání  jiskřila  se  Martovou. 


Tam  celý  svět  se  hemžil  v  pestrém  roji, 
ó,  jak  to  vřelo  tam  a  co  tam  luzných  žr 
Leč  on  spěl  denně  večer  v  jizbu  svoji 
a  k  dílu  veršů  svých  seď  roztoužen. 

A  ladil  pečlivě  svých  citů  lyru, 
pln  hudby,  něhy,  nadšení  a  povzletu, 
že  zcela  zapomněl  v  té  chvíli  míru 
na  Bídu  —  věrnou  družku  poetů. 


^^^^(Vp(^(^J,^(^^(-, 


VÁCLAV  Hladík: 


EVŽEN   VOLDAN. 


ROMAN. 


^lepřijemně  hnětla  V'oidana  neodbytná  my- 
^  ^    šlénka,    vzbuzená    zprávami    z  jeho  okresiL 

Agitace  Vandasovy  .  .  .  interpelace  doktora 
Voldřiclia  .  .  .  stávka  na  obzoru  .  .  . 

A  citil,  že  se  řítí  z  dálky  ječivý  příval  di- 
voké bystřiny,  která  hrozí  vše  sinésti  dolů  do 
bahna  Podésil  .se  toho  hrozícího,  blížícího  se 
přívalu  špíny. 

•  Wollncr  bude  chtít,  abych  mu  dělal  ob- 
hájce proti  Voldřichovi     .  .«  pomyslil  si  Voidan. 

Téžce  a  trpce  mu  bylo  náhle  ze  života.  Ne- 
slyšel, co  kázal  .Makovec,  ale  záviděl  mu  jeho 
klid  snílka  a  domýšlivce,  jeho  spokojenost  se 
sebou  samým. 


Vyprázdnil  rychle  dvě  sklenice  a  chtělo  se 
mu  nějak    odehnali    vtír.ivé,    nevlídné  myšlénky. 

Filosof  Kulíšek  několikráte  vpadl  Makovcovi 
do  řeči.  Ale  sochař  pohlédl  na  něj  vždy  s  udi- 
veným a  naivním  opovržením  a  nedal  se  rušiti. 
Konečně  Kulíšek  se  rozehřál.  Nechápal  to  sen- 
timentální horování  pro  staré  mistry,  staré  umění, 
staré  domy,  vetešnictví  a  antikvářské  poblouzněni. 
které  pranic  nesluší  naší  době  demokratické  a 
moderní. 

Makovec  pokrčil  rameny  a  vážný,  pohrdavý 
výraz  jeho  tváře  přesvědčoval,  že  je  celý  pro- 
niknut, do  duše  prolnut  svými  láskatŤii  a  vírami, 
a  že  ničím    na    světě    se    nedá  vyrušiti    ze  svých 


mystických  snů,  ze  svých  myšlének  obrácených 
k  minulosti  dávné,  zastřené  a  záhadné.  Zamručel 
jen  do  vousů; 

^Pro  bohy  kathedrály  —  pro  dobytek  chlévy. 
A  teď  již  se  kathedrály  nestaví. « 

Kulíšek  živé  mrkající  brejlemi  a  neklidně 
se  vrtící  dokazoval  své  názory  ostrým  hlasem, 
s  chladnou  a  úsečnou  rozhodností  člověka  též 
přesvědčeného  o  svých  vírách,  ale  jinak,  bez 
blouznivosti  a  nadšení,  spíše  se  zarytosti  mate- 
matika, jenž  všechno  rozluštil  již  svými  ciframi, 
jež  nemohou  klamat,  lhát,  jež  jsou  neomylné  a 
věčné. 

>Do  museí  se  vším  tím  harampátím  histo- 
rickým, všechny  obrazy,  sochy,  zbytky  rozbou- 
raných ghett  oplakávaných  hysterickými  básníky 
a  umělci,  kteří  milují  poesii  špíny  více  nežli  stříz- 
livost čistoty  a  zdraví,  všechno  to  uklidit  z  cesty 
životu,  práci  a  pokroku  a  vše  urovnat,  očíslovat, 
seřadit  v  museích,  uchovat  jako  materiál  a  do- 
kumenty, to  by  bylo  rozumné. « 

Bulíř  se   ušklíbl : 

»He  .  .  .  hc  .  .  .  filosof  chce  ve  světě  uklízet, 
vysmejčit  a  zametat  —  he  .  .  .  he  .  .  .  a  urovnávat 
silnice  pro  nové  poutníky  a  poutnice  .  .  .« 

Voldan  se  vmísil  pojednou  do  hovoru : 

»Tr  chu  méně  archeologie,  starožitnictví,  hi- 
storismu by  neškodilo  našemu  životu.  Snad  má 
pan  Kulíšek  také  pravdu.  Opožďujeme  se  stálým 
ohlížením  se  zpět.  Jsme  plni  romantiky  historické, 
kocháme  se  ve  slávě  a  bohalýrství  našich  předků, 
zbožňujeme  jako  fetiše  husitské  palcáty  a  není 
divu,  že  vrcholem  všeho  našeho  snažení,  největším 
cílem  naší  práce,  jeví  se  nádherný  korunovační 
průvod  s  historickými  kostýmy  a  klenoty  na  Hrad- 
čanech !« 

•  Kdyby  vás  slyšeli  vaši  voličové !«  zasmál  se 
Kruliš. 

»0,  pro  ty  má  Voldánek  jiný  kuplet  na- 
studovaný,«  zasmál  se  Bulíř,  ^s  refrénem  o  ne- 
zadatelných, posvátných,  historických  právech...* 

Makovec  se  rozhlédl  po  svých  přátelích  a 
pohodil  svou  velkou,  rozcuchanou,  snivou  hlavou 

"Komedianti !«  zvol;il  a  bouchl  na  stůl. 

Bulíř  se  rozesmál  ještě  více,  nervosním,  vy- 
drážděným  smíchem 

Randa  jediný  mlčel.  Jeho  jemné  rty  a  jeho 
útlé  prsty  se  nepatrně  zachvívaly,  jakoby  rty 
zadržovaly  jakási  slova,  jež  nebylo  včasné  ještě 
pronésti,  a  jeho  ruce  jakoby  se  nedočkavě  chvěly 
touhou  po  nějakém  činu. 

Voldan  odešel  nejdříve  z  hostince.  Unavoval 
jej  již  Kulíšek,  který  navázal  na  jeho  slova  celou 
přednášku  o  vývoji  a  vypěstění  českého  přepja- 
tého  historismu  následkem  té  okolnosti,  že  kří- 
siteli  českého  národa  byli  kněží  a  aristokrati, 
historikové  a  .stavové  .  .  . 


Byl  stísněn  a  zneklidněn.  Vzpomněl  si  letmo 
na  slečnu  Minu.  »Kdy  ji  zase  uzřím.''  Na  shle- 
danou —  řekla  při  rozchodu.  Zajímavá  .  .  .« 

Umínil  si,  že  zítra  půjde  k  WoUnerovi.  Musí 
zvědět  vše  přesně  a  říci  mu  pravdu  do  očí.  Bál 
se,  že  jej  Wollner  zavleče  do  něčeho,  co  by  jej 
mohlo  kompromitovat.  Bouřil  se  proti  tomu  sobci, 
jehož  vliv  a  moc  nemohl  se  sebe  setřásti.  Sám 
si  musel  přiznati,  že  mu  Wollner  imponuje  a  že 
žádný  z  jeho  přátel  jej  tak  podivným  kouzlem 
neovládal. 

Když  z  Ferdinandovy  třídy  zahýbal  na  Perštýn, 
zaslechl  vzdálený,  nejasný  hukot  hlasů.  Několik 
strážníků  běželo  tím  směrem. 

Temná  a  tichá  ulice  oživla  náhle,  krátce 
před  půlnocí  temnými  zástupy,  s  povykem  se 
vyhrnuvšími  z  Bartolomějské  ulice. 

Voldan  z  povzdálí  pozoroval  ropotně  a  zma- 
teně hlučící  dav  mužů.  Vše  splývalo  v  šeru  hro- 
zivě a  divoce.  Zdálo  se,  jakoby  v  tom  náhlém 
zvlnění  massy  lidské  tajil  se  výbuch  bouře.  Jek 
hlasů  rostl,  ale  byl  ještě  nezřetelnější. 

Několik  pronikavých  signálů  písknutím  šlehlo 
vzduchem.  Bylo  slyšet  hrubé  a  táhlé  hlasy  :  »  Vendo  ! 
Karle'  Tondo!«  a  povely:  »Hoši  na  pravo!«  a 
pak  přísný,  zlostný  výkřik:  ^Rozejděte  se,  pá- 
nové!«   A  šavle  blýskly  temnem. 

V  tom  rozháraný  hukot  srazil  se  a  splynul 
r  prudce  vyrážené,  vzdorně  hulákané  písně,  písně 
práce.  Voldan  poznal,  že  to  byli  dělníci,  vychá- 
zející z  večerní  schůze  v  Konviktském  sálu. 

»Ve  jménu  zákona,  rozejděte  seU  zařval 
vzteklý  hlas 

Před  ozářeným  průjezdem  Konviktu  temnil 
se  a  chumelil  černý  dav  jako  včely  na  česně. 
Voldan  zaslechl  jakýsi  energický  hlas,  křičící 
cosi  nesrozumitelného  do  davu 

A  strhl  se  pokřik,  jako  kdyby  všemi  zalom- 
coval  tentýž  elementární  pocit  nadšení : 

•  Sláva  Vandasovi!  Sláva !« 

A    dělníci  se  zvolna  rozcházeli. 

VI. 

Voldan  vyřizoval  všechny  své  práce  a  zále- 
žitosti s  nervosnim  a  určitým  chvatem.  Netratil 
času  zbytečnými  odchylkami  —  rozrazil  vždy 
skořápku  přímo  k  jádru.  Využitkoval  vše  a  každé 
chvíle  pro  sebe.  Naučil  se  v  cizině  praktické  zá- 
sadě pokládati  čas  za  majetek  a  naučil  se  všude 
sbírati  zkušenosti,  ssáti  dojmy,  vše  si  přizpůso- 
bovati, v  cizině,  kde  neznají  rozkoše  slovansko 
orientální  pohodlnosti  a  německé  sousedské  po- 
valovačnosti,  kde  lidé  nedovedou  proseděti  do- 
poledne ve  vinárně,  odpoledne  v  kavárně  a  večer 
v  hostinci.  Poznal,  že  nikde  se  tak  lehkomyslně 
nemrhá  s  drahocenným  majetkem  času  jako  u  nás. 
Vedle  toho  života  zvolna  se  šmoucího,  mělkého 
a    prázdného,    usínavě    zabředlého    ve    výi).irech 


piva,  připadaly  mu  životy  cizích  velemčst  se  svými 
lomoznými  víry  bulevardů  a  křižovatek,  se  svými 
vřavami  burs  a  jasy  divadel,  se  svými  překotnými 
a  divoce  ryčnými  proudy  davů  a  shluky  povozů, 
omnibusfi,  tramwayí  jako  něco  velkolepě  nadná- 
Sejícílio  mysl,  opíjejícího  ducha,  rozněcujícího 
energii  a  touhu.  Zamiloval  si  ty  nervosní  horečky 
a  Ljladiatorské  zápasy  života,  který  se  řítil  mocný, 
hlučný,  tragický  i  jásající  pařížskými  bulevardy 
i  nekonečnými  perspektivami  londýnských  ulic 
V  tom  liýřivém,  závratném  bacchanale  práce,  po- 
žitkfi,  ctižádosti  i  snů,  třeštícím  ve  sběsilém  ví- 
ření měst  milionových,  pociťoval  se  nejvolněj.ším, 
nejšťastnějším,  sám  se  dal  strhnouti,  sám  se  spíjcl 
ctižádostivými  a  důvěřivými  touhami  a  velikými, 
smělými  sny.  a  v  té  horečce  ztrácel  všechnu  svou 
skepsi,  a  měl  nadšené,  fanatické  záchvaty  víry, 
věřil  v  sebe,  věřil    ve  svou  vlast   vzdálenou  .... 

Tak  nalezl  ve  svých  potulkách  a  studiích 
v  cizině,  v  bouřných  ve'eměstech  evropských 
odkaz  svého  otce.  A  vracel  se  domů  silný,  plný 
vzletu,  pevnosti  a  odhodlanosti. 

Ale  ještě  před  několika  lety,  po  předpo- 
slední větší  cestě  sotva  že  vdechl  do  sebe  pražský 
vzduch,  již  jakoby  všechno  v  něm  změklo  a  na- 
pjaté, do  ocelovosti  vycvičené  svaly  jakoby  stva- 
rohovatěly.  Malý  život  malých  lidí,  pohodlný, 
maloměstský,  bez  horečných  a  vysilujících  námah. 
jirací  i  bez  skvělých,  krásných  pcžitků,  podma- 
ňoval si  ho  vábil  ho  jako  znaveného  pocestného 
měkce  vycpaná  duchna  selské  postele.  A  již  jako 
clo  připravených  kolejí  lehce  vklouzl  mladý  muž, 
inklinující     k  světáctví    do  radostí    pražského  ži- 


vota, v  nichž  se  prohýří  více  času  jak  peněz, 
ducha,  morku  a  krve  .  .  . 

Zažíval  všechny  půvaby  tučného  pražského 
života,  neboť  nikde,  kromě  Mnichova,  neviděl 
tolik  tlustých,  otylých  lidí  j;iko  v  Praze.  Dopo- 
ledne klepy  politické  a  z  radnice  ve  vinárně, 
pak  elegance  polední  promenády  ve  třídě  Fer- 
dinandově, stále  tytéž  figury,  tytéž  úsměvy,  po- 
zdravy, do  omrzení  se  opakující  denní  jcdno- 
tváinost  toalet,  unuděné  paničky  brousící  po 
ulicích,  h<;rečky  vracející  se  od  zkoušky  s  pře- 
sládle  koketníma  očima  as  nejvděčnějšími  úsměvy 
za  pozdrav  každého  několik  eleyánů  tmavých, 
plavých,  nabarvených,  tu  a  tam  nějaký  literát, 
herec,  žurnalista,  zlatá  mládež  mužská  i  ženská  atd. 
Odpoledne  kavárna,  zase  podvečerní  prome- 
n.ida,  divadlo,  koncert  a  pak  hostinec  nebo 
zase  vinárna.  To  bylo  vše.  Někdy  v  známých 
rodinách  nějaké  odpoledne  čajové  nebo  nekonečné 
posvícenské  večeře  o  desíti  chodech  a  zapíjené 
šampaňským  a  rýnským  do  svítání  —  tak  žil 
málo  hybný  a  málo  veselý  život  pražského  mě- 
šťáka, podporující  tučnost  a  spokojenost. 

Ale  když  se  objevil  v  Praze  po  svém  posled- 
ním dvouletém  putování  a  toulání  za  hranicemi, 
nedal  se  již  zlákati  pražským  způsobem  života.  Celé 
dny  nepřekročil  Vltavu.  Zamiloval  si  tichou  krásu 
své  Kampy  a  Malé  Strany  s  jejími  zahradami,  ma- 
jestátními paláci  i  titěrnýnii  domečky,  s  jejími 
křivými  uličkami,  malebnými  perspektivami  i  gro- 
teskními kouty  a  odcizil  se  Praze  na  pravém 
břehu,  Praze  s  promenádami,  pivovary  a  kavár- 
nami, továrnami  a  chantanty.  Pokraf. 


%         %         %  %         % 


Jos.  K.  Šlejhar: 


KAPLIČKA. 


\/elký  brunátný  květ  přímo  na  něho  zřel.  A 
^  cosi  projmulo  se  houštinou  jakoby  pro- 
běhla myška.  Pak  zas  ticho  a  nepohnuto  tady. 
Vyčuhující  noha  v  sedřené,  rozšmaťhané  botě  se 
šněrovaná  v  kamaši,  ležela  jako  kus  klády.  Buď 
byla  ta  noha  mrtvá  nebo  v  těžkém,  udolaném 
spánku.  Dotkl  se  jí  přejev  prsty  přes  ni  tak,  co 
by  motýl  po  květu  zavlál  křídlem.  Byla  zateplala, 
onoho  neoznačitelného  pocitu,  jímž  doteku  jeví 
se  živým  úd,  byť  byl  jakkoliv  zahalen.  Tahovým 
samodéčným  posunem  rozpjala  se  ústa  mladého 
člověka,  jakoby  chtěl  říci  dorozumívavě:  —  á... 
A  již  bezezvučným,  sobě  vlastním  pohybem  od- 
strčiv podivně  na  něho  zírající  brunátný  květ, 
jenž  zdál  se  mu  překážeti  v  jeho  počínán!  roze- 
střel znen;ihla  houštinu  v  téže  bezezvučnosti.  Kočka 
spějící  za  myší  nic  netušící  nemůže  si  počínati 
ostražitěji.   —  A  .  .  .  Znova  k  takovému  jakémusi 


vnitřnímu  zvuku  podivu  a  překvapeni  protáhla 
se  jeho  ústa  ještě  š:řeji  a  úihjmičjí,  téměř  v  ja- 
kési zálibné  křeči  v  tomto  svém  mimoděčném 
rozevření  ustrnula.  Vsunoval  pak  hlavu  do  houStě, 
mezi  kaliny,  hloh  a  ořeší  ...  Vzdá'ené  dunění 
zatím  vystoupilo  jako  bouře  na  obzor.  Jakési 
divé  střetnutí  se  tam  odbývalo  —  strašné  jakési 
rozpoutání,  zápasy  a  udolání.  Hluk  zdál  se  pře- 
sunovati ■/.  místa  na  místo,  tady  ;,e  stavě  a  jinam 
řítě.  Huj,  huj !  To  bude  .  .  .  Člověk  stále  naslou- 
chaje, schyloval  se  zatím  v  houštinu  způsobem 
nejdřív,  aby  ochráněn  byl  před  každým  možným 
napadením  a  nenadálým  překvapením  odtamtud 
a  pak  již  zcela  jaksi  bezpci.ěji  a  jistěji,  vnořiv 
se  do  ní  posléz  celý,  překročuje  obezřele  nohu. 
Pět  spáčů  v  houštině,  v  zemním  šeru,  prodra\- 
ších  se  věru  nesnadno  v  tento  úkryt.  Pět  lidí, 
pět  vojáků   rozedraných,    beze  zbraně,  pohrouže- 


ných  ve  spánku  smrtelné  únavy  a  vysílení.  Bylo 
to  asi  poslední  vypjatí  sil,  jež  stačilo  těmto  lidem 
právě  v  úkryt  sem.  A  tu  jak  se  skáceli,  tak  se 
skáceli  v  bezvědomí.  Nedbali  o  nejvhodnější  po- 
lohu. Přes  mladistvé,  útlé  tělo  ještě  jakoby  hocha, 
rozložilo  se  téměř  na  přič  hrubé  tělo  obra.  čer- 
ného, vousatého,  jenž  hlavu  v  týle  zrovna  zvrácenu 
měl  kamsi  daleko  na  stranu  a  posupně  rozevřená 
ústa,  do  nichž  hlíny  se  nabralo.  Jeden  stulil  se 
celý  v  sebe,  obličej  kamsi  v  břicho  nořil.  A  ten, 
co  mu  tak  neprozřetelně  vyčuhovala  noha,  ryšavé, 
dávno  neholené  brady,  průhledně  pihovitý  v  obli- 
čeji, čehosi  se  oběma  hrstma  křečovitě  jímal. 
Spali  spánkem,  z  něhož  jakoby  nebylo  probuzení. 
Patrně  došedše  sem,  cítili  se  na  těchto  místech 
nejbezpečnějšími  —  a  byť  i  mělo  se  díti  s  nimi 
cokoliv,  došedše  sem,  nebyli  by  mohli  dále,  byloť 
to  zajisté  ono  poslední  vypjatí  sil,  jež  tak  značilo 
se  v  zuboženém  jejich  zevnějšku.  Některé  tváře 
ne  nepodobny  byly  tvářím  mrtvol  —  ztuhle  na- 
pjaté, nehybně  vytřeštěné,  strhané,  naběhlé,  hrozné. 
U  jednoho  byly  zuby  děsivě  vyceněné.  Jen  mladý 
hoch,  na  němž  spočívala  tíha  obra,  jaksi  mdle, 
ale  blaženě  se  usmíval  Snad  ze  strašných  nástrah 
smrti  vyvázl,  a  zase  jednou  spánek  nerušený 
oblažil  mladé  tělo  po  nesčíslných  útrapách  a  snad 
snil  o  tiché  chatě  otcovské  a  o  okénku  své  mi- 
lenky. Pět  desentérů  se  to  sem  uchýlilo  —  pře- 
spati, nabrati  sil  a  pak  již  dále  po  svých  unikati 
ze  strašné  vřavy  smrti. 

A...  vida!  zatanulo  vzrušeně  v  mysli  mladého 
člověka.  U  výraz  jeho  tváře  nastoupil  pocit  jásavý, 
vlnilo  jí  to  a  až  nervósně  natřásalo.  Kolem  rtů 
naskakoval  mu  němý,  hrozný  úsměv,  jenž  byl  by 
za  jiných  okolností  zajisté  hlasně  propukl  a  děsně 
byl  by  zazněl  do  duše  tomu,  komu  byl  by  platil. 
Zřítelnice  jeho  zazelenalých  očí,  vystouplého,  sví- 
tivého bělma  jaksi  dravě  se  ztopořily  v  důlcích 
svých.  —  Pět  desentérů  —  tedy  za  hlavu  tolik 
a  tolik,  dělá  tolik  a  tolik,  rychle  přepočítal  si 
mladý  člověk  —  Však  vy  se  je.ště  hned  nepro- 
budíte, braši,  máte  k  spaní  pořádně  nabráno  Za 
nějaké  tři  hodiny  mohu  býti  zpátky  —  a  pak 
šťastné  dobrýtro,  braši.  Huj,  huj  —  tolik  peněz 
najednou  ...  Až  lakotně  zavířilo  mu  v  duši  vtáhl 
do  sebe  dech  a  přimkl  oslněné  zraky.  Jakživ 
tolik  peněz  neviděl  ani  pohromadě  —  hle,  co  se 
může  tak  nenadále  přihoditi  .  .  .  Ještě  obezíravým 
pohledem  přeměřil  si  všech  pět  spáčů,  jakoby 
se  dokoná  chtěl  jimi  ujistiti,  takovým  pohledem 
zlým,  uhranivým,  jakoby  je  navždy  chtěl  při- 
mknouti k  těmto  místům,  nikomu  nedáti  pardonu. 
Ten  mladý  hoch  ku  podivu  se  právě  po\ismál, 
ale  jen  tím  bludným  úsměvem,  vynořeným  z  nej- 
hlubšího nevědomí,  jaký  i  v  mrákotách  smrti 
rozjasní  někdy  na  okamžik  rty;  a  ústy  jeho  ztr- 
nule cosi  zaševelilo.  Mladý  člověk,  obezírající 
i  tento  úsměv,  o  němž  věděl,  že  neznačí  probu- 
zení, ušklíbl  se  mimoděk;  —  Něco  pěkného  nech 


si  zdát,  jakoby  přál  tímto  úšklebkem,  ale  vlče 
nelenil,  pro  každý  případ  bylo  třeba  pospíšiti. 
Když  vysunul  se  zpátky  z  houštiny,  narovnal  se 
zase  brunátný  květ,  význačně  se  vypjav.  V  tom 
ozáření  západu,  jež  ze  stran  přicházelo,  jevil  se 
neobyčejný  květ  v  jakémsi  sametovém  oparu 
nachu.  —  Pozastavil  se  nějak  mladý  člověk  — 
a  pak  náhle  shýbl  se  prudce,  květ  ulomil  a  za- 
hodil daleko  za  sebe.  Zdálo  se  to  náležeti  k  jeho 
zámyslům  —  —  Za  nějaké  tři  hodiny  ještě  za 
světla,  za  bílého,  ztlumeného  rozevření  nebes,  jež 
pro  tuto  výšinu  později  se  zahalují  soumrakem, 
za  neúnavného  sboru  kobylek,  jenž  ze  všech  stran 
svěže  a  radostně  plynul,  přicházela  v  tato  místa 
silná  vojenská  hlídka,  přiváděná  mladým  člověkem. 
Neomýlil  se  mladý  člověk  ani  v  místech,  jež 
snadno  v  omyl  zavádějí,  ani  ve  své  úvaze,  že  by 
snad  spáčové  dříve  se  probudili.  I  ta  neprozře- 
telná noha  na  stejném  místě  zdaleka  tanula  — 
ovšem  býváť  člověk  nejneopatrnějším,  má-li  opa- 
trnosti nejvíce  zapotřebí  Obstoupivše  houštinu, 
nebudili  spáče  nejšetrněji.  Strašně  promnuli  si 
oči,  jež  jakoby  nemohly  se  vzpamatovati  a  ne- 
mohly viděti  to,  co  se  jim  objevilo.  Mladý  hoch 
křečovitě  zaplakal  a  začal  chvěti  se  jako  zastra- 
šený pes,  zuby  mu  drkotaly  —  ó  probuzení  ze 
sna  o  otcovské  chatě  a  okénku  milenčině  Za- 
plakal, klesnuv  na  kolena  a  zastřev  si  obličej 
rukama,  jež  zatím  svazovali.  Vousatý  obr  hleděl 
tak  vyjeveně  a  ustrašeně,  tak  malomyslně  a  bez- 
radně, jako  dítě,  jež  se  bojí  —  ku  podivu  zdě- 
tiněl  ten  jeho  divoký,  zavousený  obličej.  Ryšavec 
stal  se  v  obličeji  všechen  průhledným  a  v  prů- 
hlednosti té  bílé  naskakovaly  jeho  pihy  jako 
mdlá,  zarůžovělá  rosa.  —  Mladý  člověk  tvářil  se 
nějak  sladce,  přítulně,  v  zamlouvající  se  lahodě  — 
jakoby  všem  těm  pěti  přál  šťastného  dobrýtra. 
Dělo  se  to  v  onom  úplném  zadostučinění  podlosti, 
kruté,  lstivé,  jež  se  více  nezastírá.  Když  odchá- 
zeli —  a  byl  nápadný  hluk  a  nehoráznost,  s  jakou 
se  to  nyní  dalo  oproti  nedávnému  příchodu  — 
přišlo  se  mladému  člověku  ohlédnouti.  Ku  podivu 
rudý  květ  nalézal  se  zase  ve  svých  místech  zdaje 
se  ještě  ohromnějším  a  hleděl  z  houštin  jako  oko 
naběhlé  krví,  ztemnělé,  záhadné,  oko  v  bludném, 
somnambulickém  ustrnutí.  Ale  nebvlo  více  času 
tím  se  obírati.  A  pak  zcela  jiné  zámysly  plnily 
nyní  hlavu  mladého  člověka  Divá,  lačná  radost 
byla  v  něm  nyní  zklidněna,  pokojná  —  neboť  do- 
stalo se  jí  kořisti,  jež  je  zabezpečena  Zatím  nebyl 
by  si  přál  více.  Kráčel  s  hlídkou  u  vědomí  nad- 
míru důležitém.  Po  zajatcích  přátelsky  se  ohlížel, 
nějak  v  srdce  si  je  pojil,  měl  je  rád  —  jako 
řezník  pěkného  volka,  jejž  si  vede  na  porážku 
a  jenž  slibuje  mu  zisk.  Bedlivěji,  se  zájmem  pro- 
hlížel si  jednoho  po  druhém.  Bylo  je  třeba  ne- 
ustále pobízeti  —  tak,  co  jmenuje  se  tu  ranou 
pažbou,  tu  kopnutím,  neboť  vrávorali  a  padali 
jako  zmámení.    Celou    tou    cestou   nesl  se  nářek 


iiiladřlio  hocha;  v  rozlehlé  sainotě  ziičl  takovým 
iinylýii)  ohlasem,  háravě  usedavým  a  nevýslovně 
žalostným,  co  ze  všech  stran  naléhal  horoucí,  ale 
tak  konejšivý  a  měkký  bzikot  kobylek  ...  A  již 
neviditelný  chřástal  rozchřástal  se  v  osení,  více 
neznilkaje    —    celou     výšinou,    poli    a    houštěnii 

pronášelo  se  jeho  táhlé,  záludné  vyvolávání 

Také  docela  nezmýlil  se  mladý  člověk  ve  svých 
rozpočtech.  R.ídně  a  bez  průtahu  dostal  vypla- 
ceno, co  na  každou  hlavu  desentéra  zákonem 
bylo  ustanoveno.  Vůči  udavačství  nebyli  jcštc 
nikdy  skoupí  a  nevděční  úřadové  a  vrchnosti  — 
a  bylo  zřejmo,  jak  na  tu  chvíli  vážili  si  mladého 
člověka.  Nějaký  vznešený  vojenský  pán  celý  vo 
zlatě  a  obsazený  řády  a  premováním,  imposant- 
ních vousů  a  ostatek  v  obličeji  celý  rudý  a  jenž 
neustále  řval,  poklepal  mu  docela  láskyplně  na 
rameno,  ustav  na  ten  okamžik  řvát.  A  všichni 
vojenští  páni  se  na  něho  usmáli,  někteří  kynuli 
mu  i  bílou  rukavičkou.  Všech  pět  pak  bez  zvlášt- 
ních obřadů  oběsili.  Událo  se  to  tak  prostě, 
známě,  jako  něco,  co  rozumí  se  samo  sebou  a 
nad  čím  nikdo  se  tak  dalece  nepozastaví.  Z  vo- 
jáků nebylo  ani  mnoho  zvědavců.  Někomu  to 
nestálo  ani  za  to,  aby  přerušil  protřepávání  svých 
onucí.  Mnozí  pojídajíce  svou  mináž,  jen  tak  leda- 
byle pozastavili  se  při  tom,  v  jídle  neustávajíce... 
Tak  prostě  a  krátce  se  vše  odbylo,  aspoň  vzhledem 
k  netečným  zevlounům.  U  těch  pěti  bylo  třebas 
jinak.  Vousatý  obr  nechal  sebou  činiti  co  kdo 
chtěl  —  přihlížel  ke  všemu  jako  dítě  v  bezmez- 
ném  ustrašení,  vůbec  jakoby  u  výrazu  jeho  obli- 
čeje jedině  ožilo  nevědomé,  ubohé,  smutné  dítě. 
Velké  zbázněné  udělal  oči  a  pohyboval  rty,  jako 
by  chtěl  žalostniti.  Ale  ani  nehlesl.  Jedině  ten 
mladý  hoch  stenal  a  křičel.  —  Já  nechci,  nechci, 
volal  ztřeštěně  blouznivě,  čemusi  vústrety;aco 
se  naohlížel :  a  nevida  to,  co  by  chtěl,  rozkvílel 
se  znova  neznámými  zvuky  lidskosti,  že  až  to 
přece  u  některých  vzbudilo  pozornost  No,  nechce 
se  mu,  podotkl  kdos.  Nuposled  pak  zmlknuv  na- 
jednou, jakoby  se  zastyděl,  zahleděl  se  kamsi 
v  němé,  divně  vzplanulé  háravosti  —  horečně 
lesklé,  zmatené  jeho  zornice  napjaly  se,  zasálaly, 
ah,  to  snad  naposled  prochvěly  se  marnou  zá- 
ludou  snu  o  otcovské  chatě  a  milenčině  okénku. 

V  zastření  mrákotou  smrti  ještě  tak  hleděly  tyto 
zornice  ...  A  pak  nastalo  vířivé  bubnování  -  — 

V  uzlíku  ze  šátku  navázané  tvrdé  stříbro,  od- 
cházel odtud  mladý  člověk.  Ještě  to  poklepání 
na  rameno  příjemně  i  hrdě  ho  blažilo.  A  najednou 
tolik  vystouplého  sebevědomí  a  síly  dodával  mu 
vzácný  uzlik,  jejž  obezřele,  ba  zrovna  dravě  svíral 
v  náruči.  Odtud  jakoby  vzrůstal  sám  před  sebou  — 
přišed  do  vsi,  nebyl  to  již  on,  cítil  se  zcela  jiným 
člověkem,  jaksi  naplněným,  smělým,  povýšeným. 
Ty  věci  tam  jakoby  již  ani  nebyly  —  stříbro  za- 
plašilo každou  vzpomínku  .  .  .  Čemusi  bouřlivě 
hnal  se  napotom  v  ústrety.    Zmocnila  se  ho  ne- 


tušená síla  a  i)rozírnvost.  Nahodila  se  mu  kou[)ě 
krávy,  tak  výhodná,  jak  možno  to  je  ze  svrcho- 
vané bídy  —  jakýs  chudák  ukrývaje  ji  v  lese  a 
nemaje  již  sám  co  jíst,  zbyl  se  jí  za  každou  cenu. 
Bylať  kravka  před  teletem  na  pár  neděl,  vydělal 
na  ní  mladý  člověk  jednou  tolik,  A  zase  hned 
zkonpil  a  zase  vydělal,  A  tak  to  šlo  bez  ustání, 
se  samým  výdělkem  se  samým  zdarem.  Za  ne- 
dlouho nedávný  holý  člověk,  chudák,  bez  groše, 
hezky  obrostl,  zmajetnil  neobyčejně.  Stával  se  již 
váženým,  počítalo  se  s  ním.  A  pořád  zdar  a  pořád 
výdělek.  Vše  jako  kouzlem  hrnulo  se  na  tohoto 
člověka.  Čeho  se  chopil,  zdařilo  se,  vydělal,  prospěl. 
Boží  požehnání  se  na  něho  usmálo  a  zdálo  se  ho 
\  íce  neopouštěti.  Za  boží  požehnání  si  to  pova- 
žoval. A  koupil  mlýn,  kupoval  pole,  reality  — 
až  mu  sám  itarosta  začal  záviděti.  Tolik  majetku 
a  všeho  —  a  nikde  tak  prasata  nešla  jako  u  něho 

Začalo  se  již  dávno  mluviti,  že  má  diblíka 

Míjela  léta  .  .  .  Pozorovalo  se,  že  mlynář  za- 
číná si  neobvykleji  všímati  kostela,  jak  se  říkalo 
pánaboha.  Den  na  den  začni  posléz  docházeli  do 
kostela  ze  svého  vzdáleného  mlýna.  Začal  choditi 
i  na  poutě,  ku  zpovědi  atd.  Jeho  tvář  rozevřená 
odhodláním  a  jistotou  se  nějak  zastírala,  stával 
se  uzavřeným,  zasmušilým.  Přestával  si  i  hleděti 
svých  živností,  dosavad  s  takovou  prudkostí  a 
pronikavostí  provozovaných  a  i  netečným  se  stával 
k  mnohým  zájmům  svým,  on,  jenž  druhdy  tak 
neodolatelně  a  vášnivě  dovedl  zastávati  své.  Až 
začasté  bylo  pohoršení  nad  takovou  očividnou 
netečností  k  majetku  —  ale  zatím  vše  u  něho 
bylo  jako  učarováno,  peníze  zrovna  samy  hrnuly 
se  tomu  člověku,  nechť  dbal  či  nedbal.  Musí  mít, 
musí  nějakého  toho  diblíka,  usuzovali  i  lidé  roz- 
iminčjší,  nejen  staré  báby  v  kalhotách  i  sukních... 
V  kostele  oddával  se  horlivé  pobožnosti.  Ne  ta- 
kové jako  mnozí  zde,  jimž  [)obožnost  byla  jakýms 
s[)ortem  a  závoděním,  jimž  bylo  zadostučiněním 
uprostřed  kostela  klekati  a  okázale  zvraceti  oči 
vzhůru  a  pohybovati  rtoma  a  rukama  spínati,  aby 
lidé  se  upozornili,  mluvili  o  tom  i  pochvalovali. 
U  tohoto  člověka  byla  to  pobožnost  ncdí^tklivá, 
v  Tistraní,  těžce,  pochmurně  zaujatá.  Vždy  zrovna 
strnul  v  této  zaujatosti  v  šeru  svého  chrámového 
zákoutí  ...  A  začalo  se  vypravovati,  že  doma 
divně  i  jinak  si  počíná.  Stává  se  zamlklým,  za- 
leknutým čímsi,  počíná  si  někdy  jakoby  vytržený 
z  mrákot,  vystojí  někdy  celé  doby  kdes  v  samotě 
s  očima  dolů  vhříženýma,  stává  se  posupným  a 
zlým  ke  svému  okolí,  pokud  na  něho  doléhají 
těžkými  starostmi,  a  zase  jakoby  neviděl,  neslyšel, 
ničeho  se  nedotýkaje  .  .  .  Nespal  celé  noci,  hledě 
ztrnule  kamsi  do  černých,  pustých  oken  a  hlasitě 
se  modle  anebo  podivně  se  rozkviluje,  z  nenadání, 
nesrozumitelně  a  proti  čemusi  nastavuje  ruce  jako 
v  zděšení  a  obraně.  Anebo  ponořuje  se  v  němotu. 
Po  takových  nocích  bylo  vždy  ve  mlýně  dusno, 
nesncsitelno,  jakýs  zlý,  uhrančivý  vliv  zdál  se  pro- 


133 


kládati  jeho  ovzduším  ...  V  tu  dobu,  když  po- 
čínání mlynářovo  začalo  býti  nápadným,  dni  po- 
staviti na  krchovcích,  jež  zatím  bezmála  patřily 
mu  celé,  kapli,  pěkně  seříditi,  omalovati.  Lidé  si 
to  pochvalovali,  přičítali  nni  to  za  zásluhu.  Bylo 
o  tom  i  příkladné  kázání.  Kapli  vysvětili,  šlo  k  ní 
procesí.  Do  té  doby  ale  ani  jednou  nebyl  na 
těch  krchovcích  —  ano  vůbec,  co  je  i  měl  v  dr- 
žení, se  tam  nepodíval,  však  mu  to  již  jeho  lidé 
zařídili.  Lidem,  již  všímají  si  všeho  a  všimli  si 
i  této  okolnosti,  nebylo  to  ale  nápadno  —  mělť 
tolik  jiných  obchodů  a  starostí  nejrozmanitějších, 
lépe  odvděčených,  než  aby  mu  to  stálo  ještě  tam 
za  plahočení.  Začal  pak  tam  ten  člověk  docházeti. 
Mimoděk,  nenápadně  a  v  dobách,  kdy  najisto 
nikoho  nebylo  se  tam  nadíti,  a  to  bylo  skoro 
vždy.  Modlil  se  i  tam.  Ale  to  vše  nebylo  nic 
zvláštního ;  bývá  u  nás,  že  když  lidé  si  pomohou, 
mají  chvála  Bohu  všeho  dost  a  nemají  potřebí 
více  starostí  ani  pachtění,  z  nedostatku  jiného 
zaměstnání,  aby  si  ten  čas  tak  nějak  přece  ukrátili, 
když  tak  u  nás  zvolna,  malátně,  jednotvárně 
plyne,  oddají  se  tomuto  sportu,  či  jak  se  říká, 
chytí  se  Pána  Boha  —  to  jen  tak,  po  sousedsku. 
Tím  více  mohl  to  dělati  on,  jenž  měl  všeho  na 
vždy  zabezpečeno  .  .  . 

A  míjela  léta  další  —  on  rychle  scházel, 
chátral.  Stařecky  začal  se  kořiti  zemi,  co  jeho 
vrstevníci  dávno  ještě  se  přímili.  Přestal  jaksi 
vůbec  obcovati  s  lidmi  —  ani  do  obecních  schůzí 
více  nešel.  A  najednou  nechal  kostela,  nechal 
poutí,  nechal  všeho,  co  souviselo  s  tou  obvyklou 
zbožností  —  jakoby  došel  přesvědčení,  že  to 
pranic  nepomáhalo.  Jíanechal  i  pochůzek  ku  kapli, 
a  dlouhou  dobu  jakoby  na  ni  ani  nevzpomněl. 
Kaple  nebyla  natírána,  upravována,  až  spustla 
docela.  A  jaksi  také  tak  spostl  on  sám.  Zakublal 
se  v  sebe,  příkrým  samotářem  se  stal.  Měl  jakousi 
komoru  ve  svém  mlýně,  kam  se  uzavíral  po  celé 
dny,  a  nevědělo  se  dobře,  co  by  tropil.  Nejspíše 
nic  —  oddávaje  se  úpornému  zasmušení.  Míti 
tolik  majetku,  věděl  by  si  každý  s  životem  lepší 
rady,  pane,  dovedl  by  každý  lépe  užívati  na  tom 
světě.  Až  zase  začal  vycházeti,  jakoby  i  dosavadní 
způsob  života  ho  neuspokojil.  A  tu  první  cesta 
jeho  byla  na  ty  jeho  krchovce.  Sestárl  to  zatím 
tak  a  zbídačil,  že  nebyl  k  poznání.  Zůstávali  lidé 
za  ním  v  úžasu.  Co  by  sháněl  na  těch  krchovcích, 
nevědělo  se  dobře  —  za  bláznovství  a  podivínství 
se  mu  to  vykládalo  a  zvyklo  se  posléz  tomu 
jako  všemu  u  nás.  Neboť  den  co  den  usmyslil 
si  napotom  vylézati  do  těch  pustin,  den  co  den. 


za  jakéhokoliv  počasí,  [iřestav  docela  dbáti  jiného 
života  Život  jeho  nezdál  se  pak  míti  jiného  smyslu, 
než  v  této  neodvratné  vycházce.  A  přišed  od- 
tamtud, jakoby  životu  více  nenáležel.  Zdál  se 
ztratiti  ponětí  o  všem  ostatním,  o  lidech,  o  ma- 
jetku svém,  o  své  váženosti  —  nic,  pranic  ne- 
zůstalo ze  všeho.  Přestal  všímati  si  všeho,  ne- 
pozdravil  nikoho,  ničího  pozdravu  neopětuje.  Ani 
starosty,  s  nímž  přece  pokaždé  při  příležitosti 
blahosklonně  pohovořil  náš  pan  rada,  toho  sta- 
rosty, jenž  dokonce  přijat  byl  jednou  v  jakési 
deputaci  e:amým  vysokým  panem  ministrem  (dle 
uctivého  výroku  starosty),  si  nepovšim'.  Jakoby 
to  nebyla  již  na  světě  čest  ani  autorita.  —  A  to 
bylo  uiážlivé.  Přestal  jaksi  vůbec  být  slušným 
člověkem,  ohledným  sousedem.  Ale  co  dělat  ko- 
nečně s  dědkem,  s  bláznem,  podivínem  —  i  zvyklo 
se  tomu,  jako  každé  nutnosti.  Přestali  tomu  také 
lidé  věnovati  pozornost.  —  A,  starý  zas  jde  hlídat, 
leda  s  úsměškem  se  prohodilo,  když  zase  svou 
poutí  ubíral  se  —  onen  schýlený,  zbědovaný 
stařec,  tak  vzbuzující  úžas  tou  neznámou  trýzní, 
zjevnou  v  celé  jeho  bytosti,,  nesoucí  v  duši  zá- 
hubnou  mrákota,  jež  vyplývat  se  zdála  odkudsi 
ze  zámezí  věčnosti  temné  a  hrozné  .  .  . 

A  to  byla  asi  historie  starcova    —      —     — 

Mrákotou  smrti  vše  zjímár.o  se  býti  zdálo 
za  toho  pokoření  lidské  bytosti. 

Pršelo  bez  ustání.  Výdech  nebeských  spoust 
neochaboval.  Vše  zastřeno  bylo  posléz  oblačným 
vírem.  Zmizely  obzory,  lesy,  nejbližší  skutečnost. 
Vodní  příval  zuřil  na  těchto  výšinách.  Temnilo 
se  v  těchto  oblačných  spoustách  A  v  celé  té 
rozpoutanosti  živlů  začal  nastávat  jakýs  děsný 
vytrvávajfcí  klid  .  .  . 

Stařec  nezdál  se  míti  ponětí  o  tom  všem. 
Mohlo  se  zajisté  díti  cokoliv,  dopadati  rány  po- 
zemské —  to  nemělo  již  vztahu  k  této  duši  zá- 
polící se  svými  ranami  .  .  .  Dnes,  dnes  jakoby  to 
bylo.  vždy  jakoby  to  bylo !  Nikdy  více  nedovedla 
zaniknouti  dávná  minulost.  Nezapadá  nic  z  toho, 
na  čem  kdy  utkvěla  duše,  vše  zůstává  vcOnou 
přítomností,  z  níž  není  vyjmutí.  Nikam  nedovedl 
uniknouti,  nedovedl  se  svědomí  setříti  tu  krev, 
tu  hrůzu,  jež  tu  byla  spáchána  jeho  zločinem! 
Od  těch  dob  jakoby  zoufalými  miákotami  potácel 
se  jeho  život  a  kletbami  a  děsem  zůstával  obe- 
střen každý  jeho  projev,  zdání  zdaru  i  výhod,  celé  to 
zdánlivéštěstí  a  všechny  časy,  jaro,  slunce,  všechno 
kouzlo,  všechno  bažení  .  .  .  Nedovedl  více  setříti 
tu  krev  .  .  .  DuIíu.h.. 


FEUILLETON, 


KicHAun  Ki.As:    FRANCE  1'RKŠ1-:RN. 

Lístek  na  jeho  mohylu. 
K   památce  stých   basilikových   luiro/onui. 
Pohá  iUa  slovinskt'ho  pěvce  iijcalisly  v  boji  .se  .sku- 
ti-čnoslí,  pohádka  slavika  s  rozdrcenými  na  konec  křídly 
a  vykrvácenou  mízou  života. 

Hory  vysoké,  skaliska  rozvalená,  údolí  v  ně  vkli- 
něná,  uzavřená  poselstvím  jiných  světfi;  všecko  jakoby 
spalo  v  nehybně  a  nádherně  kráse,  a  lidé  v  nich  jakoby 
nikdy  nezasnili  o  sladkých  zkazkách  a  hrdých  právech 
svého  království. 

Pak  náhle  červánky  zakvetly  růžemi,  slunce  se  ohlá 
silo  teplé,  zářivé  a  slibné,  vyluzující  životni  silu  i  u  prášku 
broučka  na  mechu. 

A  pěvec  povstal,  zadíval  se  na  slunce,  zachvěl  se 
rozkoši  i  touhou  stokráte  žít,  nadnesl  se  k  oblakům  a 
zpíval  tak  líbezně  a  jisté  o  duši  slovinské,  lidské  lásce  a 
světovém  rozhledu,  pěl  vroucí  slastí,  steskem  i  výsmě- 
chem, ]?k  v  jeho  zemi  to  ještě  nikdo    nedovedl — 

V  probouzejícím  se  kraji  povznesl  oráč  hlavu  od 
těžké  hroudy,  pastýř  odtrhl  pohled  od  svého  stáda,  učitel 
s  mluvnickými  či  kazatelskými  úkoly  v  kapse  a  bureau- 
krat  v  tuhém  límci  ohlédli  se  na  své  nepomýlené  cestě, 
měšťan  vytáhl  pomalu  hlavu  z  čistě  omyté  své  okeni- 
čky  —  a  všichni  mžourali  záplavou  slunce  —  a  ti,  co 
dovedli  psát  a  soudit,  uznali: 

Slavík  je  potrhlý  a  na  nepravé  cestě.  Není  slunce 
tady  na  zemi  pro  všechny  národy  stejného,  ani  lásky  bez 
skromnosti;  není  dobrých  způsobů  a  snah  bez  střízli- 
vosti a  přísně  vytčených  cest.  Nehlahol,  pěvce  smělosti, 
schovej  se  do  .skrytého  a  stinného  loubí,  kam  patříš  již 
svým  slovanským  původem. 

Pěvec  se  obrátil,  Zípěl  posměšný  trilek  a  spěl  dále. 
Zahlédl    milostnou  ženu  s  bílým  důmyslným   čelem 
a  světlýma  očima,  a  stržen  k  ni  vroucí,  pokornou  a  věč- 
nou láskou,  chtěl  ke  kapličce  jejího  čistého  obrazu  stulit 
celá  svoje  křídla,  vyznávaje  v  písni  své: 

Kdokoliv  mé  písně  čítá.  jinak  o  nich  soudí; 
ten  je  chválí,  druhý  volá:  »Co  mu  vjelo  v  oudy:« 
Jeden  velí  mi:  pěj  znělky;  jiný:  ballady  pěj; 
třetí  zase  chtěl  by  ody,  jaké  Pindar  loudí. 
.Možno,  třetímu  že  gazel  milý  budou  hlasy; 
jiný  zvolá:  proč  se  Vodníkovy  nedá  v  proudy? 
Nezvedům  mé  písně  budou  příliš  nevinnými? 
Babám  svíčkovým  z  nich  pekelné  rpíť  budou  čmoudv. 
Já  však  tobě  jenom,  drahá,  chtěl  jsem  zavděčit  se^ 
jiných  ncotázal  jsem  se,  co  jim  v  hlavě  bloudí.*) 
Ale  obraz  jeho  lidské  světice  byl  obložen  zlatem  a 
beze  slova,  jen  hrdým,  nevšímavým  pohledem  dokazoval, 
že  nemůže  byt  útulkem  chudého' doktora,  člověka  třeba 
učeného   i   básnícího,    však    bez   paláce   a   bez   zajištěné 
e.xistence. 

Tu  zachvělo  se  pěvcovo  srdce  úzkcsti,  a  on  si  po- 
steskl: 

»Ivomu  neznáma  je  pravda,  smutná  sice,  že  ji  kochám, 
v  písních  mojich  stále  jedna  řeč,  nic  více—  že  ji  kochám. 
Ví  již  noc,  jež  trpce  slyší  vzdychati  mne  beze  spánku, 
ví  již  světlá  jitřenka,  dne  omladnice,  že  ji  kochám. 
Ví  již  ráno,  poledne  ví,  ví  již  večera  chlad  mračný 
tichou  tužbu  moji  bledé,  zvadlé  líce,  že  ji  kochám. 
Příbytku  již  mého  stěnám,  klidné  samotě  je  známo, 
novinkou  ni  města,  rušné  pro  ulice,  že  ji  kochám. 
Ví  již  růže,  jež  při  cestě,  kudy  drahá  chodí,  roste, 
vi_  již,  která  nad  tou  cestou  létá  ptice,  že  ji  kochám. 
Ví  práh  mokrý  jej'ho  domu,  každý  kámen  poblíž  něho, 
cesta  ví,  jež  mne  kol  vodí  po  stezníce.  Je  ji  kochám. 
Ví  již  každý  tvor,  co  vědět,  čemu  slouchat  ode  mne  lze  — 
a  jen  věřit  nechce  <  na,  ukrutnice,  že  ji  kochám  .  . .«  -  *) 

*)  Přeložil  Josef  I'eníK-k. 
"')  Překlad   T^romíra  iJoreckého 


A  Julie  Primicova  zasnoubila  se  se  šlechticem 
Scheuchenstuelem. 

A  pěvec  po  její  ztrátě  pěl  dále  —  o  věčnosti  své 
jediné  lásky,  žehnaje  vidině  svoji  kapličky  nejčistším 
přáním. 

V  slovanské  své  sudbě  smířil  se  trpně  s  osudem, 
přemlouvaje  sám  svůj  bol: 

>Jak  to 
být  poetou  chceš,  když  ti  za  přetěžko 
je  v  prsou  výš  nebes  či  pekel  nést  dno! 

Mějž  tu 
vždy  na  mysli  stav  svůj,  trp  bez  poklidu...**/ 

V  dalším  boji  života  zbyly  pěvci  jen  sny  lepší  slo- 
vinské budoucnosti  a  vzpomínky  šťastného  mládl. 

Konečně  rok  před  předčasným  skonem  slovinského 
básníka    Kranceta    Prešerna   usmálo    se    na   něho    přece 
štěstí.     Po    třináctiletém    trpkém   čekání    na    důstojné   a 
dávno  zasloužené  místo  existenční  udělily  mu  vyšši  moci 
místo   advokáta   v   Krani   a  rok    1848   zasvitl   tak   jiítou 
nadějí  splnění  všech  zbožných  sl(  vanských  snů  !  V  nich 
se  kolébaje   vydechl   svou   duši   dne  8.  února  roku  1849 
u  věku  48  let.    (.)  tři  Icta  později  postavil  mu  slovinský 
národ  na  Kraňském   hřbitově  pomník  z  domácího   růžo- 
vého mramoru  s  nápisem  jeho  vlastních  slov: 
Jedna  přec  tužba  splnila  se  tobě, 
v  rodnou  že  tělo  tvé  po!  řbili  prsť. 
* 

O  básníku  Dr.  Francetu  l'rcšernovi  zaznamenávají 
životopisná  dala: 

Narodil  se  v  selské  chahi|  ě  hornokrajinské  vesničky 
Vrby  3.  prc  since  ISOO  vyrůst;'je  slibně  a  čiperně  k  ži- 
votu mezi  šesti  sourozenci.  —  Velebně  krásná  příroda 
homol  rajinsl-á  byla  mu  první  učitelkou  a  matka  Marie 
pečlivou  vůdkyní.  Navštěvoval  nárt/dní  školu  v  Rybnici 
a  ve  dvanáctém  roce  přišel  na  Lublaňské  gyniiiasium. 
Po  skcmčených  gyninasialních  a  filosofických  studiích 
odebral  se  do  Vidně  na  právnickou  fakultu.  Studentský 
chléb  svůj  dobýval  si  kondicemi  a  uřitelovánm  na  Klin- 
kowstromové  ústavu,  kde  byl  také  duševním  vychovate- 
lem básníka  německého  Anastasia  Grúna  (hraběte  .Anto- 
nína Aiiersperga),  který  v  rozechvění  nad  předčasnou 
smrtí  Prcšernovou  napsal  verše  doznár.í: 

»Er  uar  mein  Lehrer  einst!  aus  dumpfen  Hallcn 
cntfůhrt  er  m  ch  zu  Tiburs  Musenfeste, 
zum  Wundeistrand  . .  .<  atd. 

Ale  později  ponižováním  všeho  slovinského  odvděčil 
se  požehnaným  darům  slovanské  duše  svého  učitele  >za 
chléb  kammcm*. 

Po  právnicl:ěm  doktoráte  vstoupil  Presem  do  praxe 
k  fin;  nčnimu  úřadu,  ale  nedočkav  se  tam  po  dvou  letech 
žádného  platu,  přijal  místo  koncipienta  u  slovinského 
vlastence  cdvol  áta  Chrobata  v  Lublani.  V  této  době 
zjevil  se  mu  obraz  Julie  Primicové,  která  buď  vlastním 
přáním  svého  srdce  anebo  svou  zbohatlou  rodinou  ovH- 
vena  zvolila  si  za  průvodce  života  šlechtice  Scbeuchen- 
stucla  a  láskou  pěvce  chladně  pí  hnila.  V  probouzejících 
se  červáncích  literárních  snášel  Prešcrn  milé  svcje  písně 
do  časopisu  Čebelice,  v  které  druže  se  s  Čepem,  .Smolc- 
lem,  Metelkou  a  j.  klestili  nadšeně  cestu  svým  idcálCm. 
Trudno  je  vzpomínati,  že  Prešcrn  byl  části  tehdejší  slo- 
vinské intclligencc  neoceněn  ano  i  pronásledován.  Ve- 
likou potěchou  byly  Prešernovi  si  yky  duševní  s  českými 
buditeli,  zvlášlě  s  í'".  L.  Čelakovskvm,  a  nimaje  mnoho 
úrody  na  roli  domácí,  přiviroval  se  Prcšern  s  neochvěj- 
nou důvěrou  a  láskou  k  bratrskému  rodu  českému,  vy- 
znávaje silu  slovanského  šiku  vírou: 
>Bog  živí  vse. 
kar  nas  je, 
otrok  slovcčc  mateře.**) 

*)      Bůh  chrání   všechny, 
co  nás  je, 
déti  slovanské  ipatere. 


ba  vypínaje  hlavu  i  vědomím: 

•  Největší  díl  světa  slovanským  patří  dětem. « 

Tylo  zlaté  body  na  vczdy  pochmurném  nebi  jeho 
štěstí  zasvitly  mu  ještě  před  večerem  jeho  života,  kdy 
tušil  lepši  osud  Slovincíi. 

V  čile  rozkvétající  literatuře  slovinské  zíistane  Pre- 
sem hvězdou  jitřní.  Písně  Prešernovy  vžily  se  v  duši 
lidu  a  zpívají   se   nadšené  i  zbožně   všemi  stavy  národa. 

My  přisvojujíce  si  Prešernova  díla  do  svých  slovan- 
ských skvoštů,  slavíme  památku  Prešernova  genia  vděčné 
se  Slovinci. 

DIVADLO. 

F.  X.  Svoboda  dosáhl  pěkného  úspěchu  svou  ve- 
selohrou iCekankamií.  Neúnavný  a  houževnatý  spi- 
sovatel nedal  se  od.strašiti  dvěma  svými  posledními  ne- 
úspěchy na  jevišti  a  dokázal  znovu  svou  veselohrou, 
jako  dříve  ■■Útokem  zisku«  a  »Rozkladem«,  že  má  tem- 
peramcnt  a  talent  draniníika.  sČekanky«  roztomile  po- 
bavily, rozmarná  radobtnost  té  kratochvíle  něžné  a  titěrné 
přenesla  se  s  jeviště  do  hlediště,  nalézala  tam  ohlasu 
svého  humoru  a  smíchu  —  a  to  je  nejlepší  důkaz  život- 
nosti a  piisobivosti  veselohry,  které  slibuji  trvalejší  exi- 
stenci na  jevišti  Národního  divadla. 

Svobodovi  se  nejlépe  daří  mezi  malými,  soused- 
skými lidmi,  kteří  mají  svou  bodrost  životní,  své  malé 
stesky  a  žaly  i  malé  vášně,  kam  nevnikly  nervosy  a  per- 
verse naší  doby,  kde  žijí  se  prosté  historie  a  idylly 
všedního  života.  V  té  filistrovské  a  starousedlé  idylle 
z  let  třicátých  uhodil  autor  na  tón  jemu  velmi  blízký, 
přístupný  jeho  cítění  a  proto  tak  šťastně  se  mu  podařila 
ta  lehká  miniatura  dramatická.  Základní  motiv  veselohry  je 
prostinký  a  roztomilý  —  dv.ináct  starých  panen  a  dvanáct 
starých  mládencíi,  jejich  ženichů,  úředníků  panských,  po 
smrti  starého  zámeckého  pána,  který  netrpěl  ženatých 
úředníků,  slaví  najednou  svatbu.  Celý  zámek  tone  v  ra- 
dosti a  veselí,  konec  je  již  útrapám  starých  panen,  jimž 
trefně  a  posměšně  se  říkalo  »čekanky«,  konec  i  touhám 
starých  mládenců,  z  nichž  někteří  jsou  valně  vyvětralí. 
Vedle  těchto  párků,  komických  a  poněkud  bizarrních, 
je  shon  chvtlavé  mládeže,  praktikanti  a  mladší  úřednici 
panští  otáčejí  se  nejvíce  kolem  rozkošné,  krásné  a  své- 
hlavé kokety  Jiřiny,  nejzdařilejší  postavy  veselohry,  velmi 
zdařile  sehrané  si.  Gr.-grovou,  jejíž  domýšlivé  rozmary 
krutě  zkrotí  praktikant  Plxhta,  jejž  pěkně  představoval 
p.  Matěj ovský. 

Po  třech  aktech  veselohry  míchá  a  plete  se  velmi 
pestrá  společnost  z  doby  paruk  a  květovaných  fráčků 
a  opentlených,  světlobarvých,  pod  ňadry  svůdně  nasbí- 
raných toalet  dívčích,  v  řadě  kratochvilných  episod. 
Pohled  velmi  malebný  a  smavý.  A  zcela  příjemně  se  po- 
slouchají i  ty  veršíky,  lahodné  a  lehké,  někdy  též  prázdné 
nakypělé.  Obecenstvo,  zejména  ono  vděčné  ženské  pu- 
blikum, rozradostněné  vysvobozením  dvanácti  čekanek, 
přijalo  Svobodovu  veselohru  velmi  vlídně,  bylo  rozehřálo 
i  osvěženo  její  humorem,  který  namnoze  mi  připomínal 
gr.iciesní  naivnost  rokokov<-ch  obrázků  Jiráskových. 
.Souíira  byla  znamenitá,  svědčila  o  chuti  a  píli  předsta- 
vitelů hlavních  roli,  z  nichž  vynikli  zejména  p.  Steinsberk, 
p.  Bittner  (výtečný  též  maskou  i,  p.  Mošna,  i  o  dokonalé 
a  svědomité  režii  p.  Šmahy.  H. 

Z  RUSKÝCH  REVUf  A  LISTŮ. 

Kusskaja  Mysl  promlouvá  o  pěkném  projekte 
zříditi  v  Moskvě  Gr  i  bo  j  édo  vské  Museum,  v  němž 
by  sebrány  byly  nejen  literární  památky  po  autoru  »Gore 
ot  uma«,  leč  i  osobní:  nábytek,  oděv  atd.  Velmi  zají- 
mavou bude  as  koUekce  opisů  jeho  komedie  »Gore  ot 
umac,  jimiž  po  celých  deset  let  šířila  se  na  Rusi  známost 


o  této  perle  ruské  dramatické  literatury.  Teprv  10  let 
po  napsání  vyšla  tiskem.  Sbírání  památek  pro  museum 
mají  na  starosti  tři  výbory:  moskevský,  petrohradský  a 
tifíisský.  Značně  znesnadněna  jest  úloha  sběratelů  okol- 
nustí,  že  od  smrti  básníkovy  uplynulo  již  na  70  let  a  že 
mnohé  z  ncjcer.nějšich  památek  zanikly  již  nevědomo  kde. 

Russkoj  e  Slovo  oznamuje  Smrt  vrstevnice 
a  přítelkyně  Puškinovy  V.  A.  Naščokinové. 
Bývalá  kráska,  v  jejímž  bohatém  domě  scházeli  se  básníci, 
malíři,  herci  a  vůbec  celý  elegantní  svět,  umřela  v  hotové 
bídě,  v  špinavé  díře  u  syna  souchotináře,  učitele  a  otce 
6  děti.  Na  sklonku  života  ohluchla,  ale  do  smrti  své  ráda 
a  oživené  vyprávěla  o  Puškinovi.  Umřela  v  lak  stísně- 
ných poměrech,  že  ani  na  lékaře  neměla  . . . 

Novosti  přinášejí  zprávu  o  třech  literárních 
afíairách,  jež  v  tyto  dny  zaujaly  ruskou  veřejnost.  Je 
to  předně  ona  i  u  nás  již  ve  známost  přivedená  scéna 
v  moskevském  divadle,  při  níž  spisovatel  Gorkij  s  origi- 
nální hrubostí  zakázal  si  okukováni  obecenstva.  Goruij 
krokem  tím  tak  velice  si  proti  sobě  popu;lil  i  obecenstvo 
i  část  listů,  že  uznal  za  dobré  zmírniti  poněkud  hrubost 
jednotlivých  výrazů.  Ale  veřejnost  nedala  se  ani  touto 
nepřímou  omluvou  udobřiti  a  jako  na  zlost  uvádí  Gor- 
kimu  na  paměť,  jak  se  na  př.  Tolstoj  taktně  při  podobné 
příležitosti  zacnoval  .  .  .  Jinou  affairou  literární  jest  spor 
knížete  Měščerského,  známého  vydavatele  »Graždanina«, 
s  pí.  Šabelskou,  spisovatelkou,  herečkou  a  majitelkou 
t.  zv,  »Petrohradského  divadla«.  Celá  věc  je  ta:  pí.  Ša- 
belská  získala  si  výhradné  provozovací  právo  nové  hry 
ze  života  veselících  se  kupců  a  ze  sféry  chantantové 
>Otrokyně  veselí«  od  Protopopova.  Hra  má  báječný 
úspěch,  plní  den  co  den  divadlo,  připoutala  k  sobě  celý 
Petrohrad  -  a  tu  kníže  Mťščcrský  z  neznámých  příčin 
za  to,  že  pí.  Šabelská  má  výhradné  právo  provozovací, 
uveřejnil  jízlivý,  čistě  osobni  nájezd  na  ni.  Konec  sporu 
byl,  že  kníže  Sléščerský  slavně  odprosil...  A  konečně 
má  svi:u  affairu  i  mladý  dramatik  Fedorov.  Jeho  kus 
»I)ureIom«  dával  se  s  pěkným  úspěchem  na  carských 
divadlech.  Hrál  se  i  s  velkým  úspěchem  v  Oděsse.  Po 
druhém  představení  však  p.ipíchl  jeden  z  oděsských 
redaktorů  studenty  proti  hře  a  ti  při  nejbližším  předsta- 
vení kus  vypískali.  Vítaná  to  reklama  nadějnému  drama- 
tikovi . .  . 

Ruské  listy  přin  sejí  zprávu  o  smrti  Alexan- 
dra Konstantine  v  iče  Šellera,  známějšího  pod 
pseudonymem  A.  Michajlov.  Zesnulý  náleel  k  nejplod- 
nějším a  nejoblíbenějším  ze  soudobých  ruských  romano- 
pisců a  zárí.veií  i  z  nejobětavějších  ruských  novinářů. 
Seller  umřel  právě  jako  oběť  vysilujícího  povolání  novi- 
nářského. Podryt  na  zdraví,  podryt  i  peněžně  ímusilt 
svůj  list,  známý  denník  >Syn  Otěčestva«,  prodati  za  babku 
v  dražbě  a  žil  na  to  v  nejkrutší  bídě!)  klesá  předčasně 
v  hrob.  Byl  bv  snad  si  pomohl  k  nějaké  peněžní  pod- 
poře, leč  jeho  osobní  hrdost  nikdy  nedovolila  mu  do- 
prošovali  se  pomoci.  A  proto  zemřel  chůd... 

Dle  Birževých  Vědomostí  stala  se  Revue  dcs 
révues  obětí  velmi  smělé  falsifikace.  Vážený  člen  ruské 
kolonie  v  Paříži  přinesl  do  redakce  článek  »Čínská  lež«, 
jenž  bvl  podepsán  hr.  Lvem  N.  Tolstým  a  jenž  i  siohem 
i  vnitřním  obsahem  zcela  odpovídal  způsobu  psaní 
L.  N.  Tolstého.  Pod  jménem  Tolstého  článek  byl  vyti- 
štěn a  odťid  zas  pod  jménem  Tolstého  proběhl  revuemi 
celého  světa,  a  zatím  —  musí  teď  redakce  Revue  des 
révue.s  sama  doznati,  že  v  článku  tom  ani  jediné  slovo 
nepochází  od  L.  N.  Tolstého,  nýbrž  že  jest  to  dle  Tol- 
stého pěkně  napodobený  výrobek  kohosi  zcela  nezná- 
mého . . .  r.ez  výslovného  osvědčeni  samého  L.  N.  Tol- 
stého prý  nebude  »RévUL- des  révues«  na  příště  už  žádný 
článek  od  Tolstého  tisknouti.  Opatrnost,  matka  mou- 
drosti.. .  D.  P. 


TJtýjí}'^'^'  "?,'',"'  P'' ?'!"', '.'•■•  "^■■■'  '='»  '''•  1-20(K  2-W1,  na  půl  léta  zl.  2-40  (K4-S0I,  . 

(K  2-50),  na  pfil  Ida  zl.  2-50  (K  O—),  na  celý  rok  5  zl.  (K  10--).  -  Sešitové   vydáni 

Cena  seSiiu  20  kr.  (40  hal.)  —  Palisk  pivodnich  práci  se  vyhrazuje.  —   Dopisy  administr 

Karlovo  nňniěsti  i.  34.  —  Listy  přijímáme  jen  frankované.  —  »Lumir« 


ok  zl.  4-SO  (K  9-60).  Po.šlou;  na  čtvrt  léta  zl.  1-25 
čislechl  vycházi  při  každém  druhém  (sudému  čísle, 
nira*  buďtež  adresovány:  Časopis  &Lumír«,  Praha, 
každý  pátek  (vyjma  prázdniny). 


Redaktor  Y^cljtv  HlaiJik.  -^  Majitel,  vydavatel  9  nakladatel  J.  Olto.  —  Tiskem  C*ské  grafické  společnosti  •Unie«  v  Praze. 


LUMÍR 


Ročník  xxix. 


21.  PROSINCE   1900. 


*    ČÍSLO  12. 


Jan  Opolský: 


KANAAN. 


C 


o  mohlo  šlehat,  pečlivě  jsem  ulil, 
než  opustil  jsem  arogantní  dům 
a  cestou  šel,  kcie  heřmánek  se  tulil, 
mdlou  rozkoš  plodě  mimojdoucím  rtům 

Ó,  žijte  v  blahu,  staří  pamětníci, 
dle  smutné  pisně  v  domě  vzdáleném! 
Však  jeilnou  as  my  v  času  metelici 
si  lajnou  shodou  všichni  vzpomenem! 

Co  mohlo  šlehat,  udusil  jsem  drnem, 
»do  země  Kanáan!«  potichu  jsem  lhal, 
na  zprávy  kusé  v  studu  opatrném 
jsem  poutníků  se  mimo  vyptával: 

Ó,  rcete,  muži,  jak  ta  země  slyne 
a  jaký  dech  vlá  z  její  ovoce  ? 
Šli  kolem  mne,  co  noha  nohu  mine, 
v  svém  sněni  klesli  tvrdě,  hluboce  .  .  . 

.  .  .  Tak  nyní  půjdu  .  .  .  Den  se  rozehřívá 
klenutí  echa  za  mnou  utíká, 
kdos  z  pozůstalých    »zahučaly  .  .  .«  zpívá 
na  cestu  klidnou  svého  poutníka. 

Dnů  součet  prchlých  cítím,  jak  se  siavi 
do  řady  se  mnou,  odhodlán  jsa  jít  .  .  . 
Nuž,  dome  starý,  zdi  tvé  blahoslaví 
mých  hlubin  skrytý,  erotický  cit. 

Je  násilím  se  odervati  třeba, 
poslední  pohled  zavřít  do  očí, 
na  svatá  pole  voňavého  chleba, 
kde  robot  pozdních  lid  se  plahoči. 

Na  kostel  víry  —  s  výšin  kavky  kvačí  — 
na  oblast  vesnic  —  známé  ševely  —  —   ■ 
Hle,  krunýř  prsou  rozlévá  se  v  pláči, 
chlad  obnaženým  srdcem  tetelí. 


Hlas  ízahučaly  —  — «  konečně  juž  mlčí . 
Do  země  Kanáan  cesta  daleká, 
bdí  za  pni  stromů  žlutá  světla  vlčí 
pro  výsměch  velkých  cílů  člověka. 

Do  země  Kanáan?  světélka  se  zubí 
a  rudé  dásně  dychtivě  se  trou;  .  .  . 
zjev  přírody  to  citelný  a  hrubý 
tě  vyprovází  ranní  hodinou. 

Však  hrdmsky  jsou  louhy  srdce  dumnc', 
nad  postrach  křovin  čníce  jako  král!! 
Víc  heřmánky  se  netulily  u  mne, 
já  cílil  dál  ...  a  dál  —  a  dál  —  a  dál!'. 

.Medem  a  strdí  illuse  mé  kypí, 
tíž  hroznů  vinných  láme  polena, 
slin  míru  plodí  sykomory,  lípy, 
rdi  povolně  se  žena  zvolená. 

Sian  v  zoři  štíhlý,  hovor  krve  pod  ním, 
zvonečky  stádné  v  intervalech  zni 
ku  brodům  stříbra,  ku  cisternám  vodnmi 
a  s  nimi  jdou  mi  snové  líbezní  .  .  . 

A  tak  jsem  spěl,  až  míhaly  se  duchem 
milníky  bílé  staré  otčiny, 
zas  od  poutníků  žadonícím  uchem 
jsem  nové  země  lákal  dějiny. 

Povězte,  muži,  teče  chorál  řeky 
hučavý,  sladký  zemí  slíbenou? 
A  oni  řkou:  »Jsi  slídič  prostořeký!* 
A  pokrčení  zhublých  ramenou. 

I  viděl  jsem,  že  pozdaleku  mřeli, 
tak  nevystihli  v  uzavření  svém! 
Cit  bázně  přišel  divně  rozechvělý 
mé  duši  vyrvat  Kananejskou  zem. 


Ó  srdce  mé,  hle,  parabole  vratká 
z  list  zjemnělého   lásky  proroka, 
jak  zhubila  vše  domnění  má  sladká, 
vše  zkolébání  sladká,  hluboká. 

Ach  není  Kanáan,  nebylo  a  není 

a  symbol  hrozníi  trpce  zakrní, 

kde  ženu  chtěl  vzlyk  prudkých  okamžení 

se  třesou,  mrouce,  starci  chatrní. 


A  touhy  mé,  jež  ku   poledni  pluly, 
zas  kormidlem  se  ve  stín  obrací, 
a  dávný  hlas,  jenž  zdál  se  vyhynulý, 
zas  dominuje  v  nové  vibraci. 

To  znova  někdo  ^zahučaly  .  .  .«  pěje, 

dům  arogantní  dál  se  vypíná 

Zas  pííjdu  tich,  až  den  se  rozehřeje, 
zas  heřmánek,  jenž  srdce  prolíná    — 


<::?    ^    '^    ^    z>    z>    z> 


Pavel  Nach: 


TIŠINY. 


\  /  městě,  které  žilo  svým  mořem,  trávil  poslední 
'  chvíli  očekávanou  již  s  touhou,  zvlášť  ode  dne, 
kdy  rozloučil  se  s  Margit.  Viktor  těšil  se  do  svého 
kraje.  — 

Procházel  se  v  podvečer  hbitými  kroky,  jež 
zrychlovala  nedočkavost,  po  oblé  hrázi,  bílé,  omyté 
pečlivé  včerejším  bouřením  vln,  které  teď  pod- 
dajně omývaly  ostré  balvany  u  její  paty.  Časem 
zvednul  oči  k  zavřeným  žaluziím  oken,  kde  před 
nějakým  časem  ještě  přebývala  Alargit.  Jak  těšil 
se  na  shledání  a  okříval  nadějí  vdechuje  větřík 
od  moře  prozářený  mroucím  světlem  západu! 
Osvěžení  přicházelo  se  všech  stran  pro  smysly 
a  především  pohled  na  rovné  moře,  v  klidu  a 
bezstarostné,    Viktora    roznítil  k  pocitu   nadšení. 

Slunce  potopilo  svůj  oheň  v  moře  a  po  břehu 
ozval  se  jemný  šumot  vln.  Nahoře  rozsvítily  se 
v  temné  modři  hvězdy  a  měsíc  ukazoval  svou 
bílou  cestou  hru  spících  vod.  Duše  osamělých 
a  toužících  neklidně,  kteří  skryli  se  v  stínu  nebo 
za  záclonami  otevřených  oken,  utichly  jako  úža- 
sem a  pokornou  bázní.  Lampy  pozvolna  hasly 
v  příbytcích.  Malé  náměstí  se  vyprazdťíovalo  a 
zástupy  naplnily  všecky  uličky.  S  věže  od  sv.  For- 
tunáta  ozývaly  se  zvony  večerním  tichem  v  rychlém 
tempu  .  .  . » Blažen  .  .  .  zde  byl  blažen,  blažen  .  . .« 

Na  svém  loži  přemítal  Viktor  o  nastávající 
cestě,  osnuje  si  v  mysli  veselý  zítřek.  —  Z  jitra 
procitne  časně  a  v  radostném  kvapu  pospíší  přímo 
pískovou  cestou  na  břeh.  Obejde  malý  ostrov, 
spící  ještě  a  zastaví  se  na  hrázi,  odkud  volný 
rozhled.  Loďky  rybářské  poněkud  spozdivší  se 
budou  přistávati.  Ohlédne  se  kolem,  po  všem, 
po  náspu,  vzdálených  temenech  hor.  blízké  zeleni 
lagun,  —  konečně  kolem  sebe  po  cestách;  kudy 
kráčívali  spolu.  —  Margit!  Zdálo  se  mu,  jakoby 
slyšel  jen  to  jméno,  které  ho  získalo  svojí  slad- 
kostí. Viktor  si  je  opakoval  stále  .  .  .  Nebylo  mu 
přáno,  než  několik  málo  těch  jasných  okami;ikfi 
v  její  přítomnosti,    ale  okříval  jimi  až  dosud  .  .  . 

Děkoval  té  chvíli,  kdy  nejprve  ji  spatřil,  dě- 
koval její  důvěřivosti  srdce,  která  vycítí  upřím- 
nost vzájemnou  v  čisté  hloubce  očí.   Dobře  si  pa- 


matoval, že  tehdy  nebyl  valně  naladěn  podnik- 
nouti výlet  na  blízký  ostrůvek,  kam  byla  pouť 
k  Madonně,  a  dáti  se  zachvátiti  návalem  poutníků 
a  zmizeti  mezi  nimi.  Konečně  dal  si  říci.  — 
Umístili  se  na  malém,  přeplněném  parníku  po 
mnohých  dobrodružných  pokusech  s  vítěznou 
radostí,  kterou  kalilo  jenom  poznání,  že  společ- 
nost jejich  (Viktor  a  jeho  známý  Fran  dopro- 
vázejíce dvě  dámy)  byla  roztržena  a  zábava  ply- 
noucí nemožná.  Každý  staral  se  o  svoji  posici. 
Fran,  který  byl  poblíž  dam,  pokoušel  se  časem 
o  rozhovor,  pokud  hukot  stroje  a  lidstva  dovo- 
loval, dávaje  se  slyšeti  v  přestávkách,  které  dámy 
za  odměnu  vyplňovaly  vděkuplným  smíchem, 
Zpola  jim  naslouchaje  Viktor  zavadil  často  v  letu 
o  zajímavou  tvář,  která  mezi  ostatními  odlišovala 
se  nápadně.  Porovnával  výraz  její  s  rozdovádě- 
nými dámami  svými,  které,  jak  se  mu  zdálo, 
chovaly  se  nenuceněji  uprostřed  této  jim  nezvyklé 
společnosti  poutnické,  než  jak  je  obyčejně  Viktor 
vídával.  Znal  je  z  vypravování  Fráňova  jako 
»dobře  baviti  se  znající«.  Pokuřovaly  s  labužni- 
ckým přivřením  očí  cigaretty,  nabízejíce  Fráňovi 
a  prostřednictvím  jeho  Viktorovi.  » Vyřiď,  že  dě- 
kuji,' odmítal.  ..a  zrak  jeho — již  po  tolikáté  — 
sklouznul  k  té  zajímavé,  mladičké  tváři.  Byl  za- 
chvácen náhlým,  radostným  pocitem,  když  za- 
hlédnul v  tom  okamžiku  jemný  záchvěv  na  tváři 
Margity.  Zachvěl  se  jásotem  nad  tímto  neoče- 
kávaným pochopením,  které  v  jeho  odmítnutí 
pocítilo  symbol.  Neboť  Viktor  před  tím  poznal 
v  jejích  pohledech,  které  stihly  jeho  dámy,  tutéž 
myšlénku,  jaká  v  něm  se  rozvíjela.  Nemohl  už 
nijak  s  ní  se   rozloučiti  .  .  . 

Před  nimi  objevil  se  již  dosti  zřetelně  kostel 
uprostřed  starých  stromů.  Loď  zmírnila  jízdu 
ubírajíc  se  úzkou  cestou  mezi  lagunami.  Viktor 
rozhlédnul  se  kolem  a  utkvěl  na  bledéjasné  ze- 
leni, kterou  byly  porostly  laguny.  Tudy  proplé- 
tala se  loď,  vyhýbala  se  pískovitému  pokraji,  pro- 
jíždějíc jen  úzkým  průplavem  mezi  těmito  body 
představujícími  souši,  jež  zdály  se  jakoby  ji  ne- 
chtěly pustiti  v  před.    Všude    široko  daleko  tá- 


hly  se  kolem  ostrova,  v  řadách,  úzké  písečné 
náspy,  malé  ostrrivky,  výspy  zasazeny  do  mělčin 
těchto  k  ozdobě.  Ležely  tu  lehce  ve  vodách 
nízkých  a  klidných,  jako  loďstvo  přichystané 
k  odplutí.  Ale  třebas  zavály  větry  teplé  a  dmoucí 
mírně  plachty,  nezměnily  místa,  setrvávajíce  iie- 
hnutě  uprostřed  nesměle  .šplouchajících  vln.  Klidně 
oddaly  se  svému  postavení.  Stálý,  neumdlévajxí 
větérek  zachvíval  rákosím  a  sítím.  B>  1  to  jtdiný 
tep  tichého  života,  ustavičná  a  tichá  vzpomínka 
na  kraje,  odkud  vál.  A  tak  ticho  nebylo  poru- 
šováno ničím,  leda  že  skrovná  loď  projíždějící 
tudy  pohnula  vodami,  rozkolébavši  je  do  mírného 
tempa.  —  — 

Přiblížili  se  k  břehu,  proplétajíce  se  zástupem 
loděk,  které  vysadily  již  svoje  náklady  na  břeh. 
Viktorova  společnost  smísila  sviíij  hlasitý,  roz- 
marný rozhovor  s  hlukem,  který  povstával  u  bud 
prodavačů  a  rostl  mezi  četami  poutníků  mručících 
polohlasně  své  modlitby.  Malý  ostrov  s  kostelem 
Madonny  byl  přeplněn.  Poutníci  usazeni  po  zemi 
pili  trpké  a  vlažné  víno,  zatím  co  v  kostele  zpí- 
vala se  slavná,  dlouhá  mše.  Viktor  zůstal  samoten 
pod  volným  nebem  mezi  množstvím  pozoruje. 
Pestrosti  v  krojích  tu  nebylo,  ani  jiné  zajímavosti, 
jediné  upozorňoval  na  se  živý  temperament  lidu. 
Bylo  veselo  slyšeti  jejich  zpěv  doléhající  z  chrámu : 
zvučný  a  rychlý,  jako  do  tance.  — 

Rozhled  po  moři  až  k  obzoru  zatemnil  se 
náhle  s  jedné  strany.  Překvapila  je  všecky  bouře 
neočekávaná. 

Moře  přecházelo  zeleněmodrou  barvou  pá- 
vího péra  k  temné,  přesné  čáře  obzoru,  nad  nímž 
rozepnula  se  černá  stěna,  která  nahoře  rozpty- 
lovala se  v  sklánějící  roztřepená  mračna.  Zavál 
vítr,  zavála  prudce  vichřice  a  vše  se  zatemnilo 
hrozivěji.  Lidé  utekli  se  pod  střechu  a  všecky 
místnosti  se  naplnily  k  zalknutí.  Však  zdálo  se 
zde  býti  vlídněji,  než  na  kterékoliv  palubě.  Liják 
zaplavil  krajinu  Vody  všecky,  které  rozburácel 
vichr,  zdvihnuly  se  v  mocnosti  svojí  a  bouřily 
vlnami  uchvacující  síly  a  pohledů  úchvatně  vzne- 
šených. Do  výše  domů  vzepnuly  se  a  s  hukotem 
padaly  zpět  roztřišťujíce  se  v  jemný  prach.  Bárky, 
které    byly    na  širém  moři.    zakotvily  úzkostlivě. 

Tehdy  poprvé  promluvil  Viktor  k  Margitě, 
ve  chvíli,  kdy  obyčejně  uvolinijí  se  obyčeje  spo- 
lečenské a  jediná  myšlénka  spojuje  lidi  v  jedno- 
svornou  přístupnost  všech.  —  Margit  byla  útlé 
postavy  a  přiléhavý  černý  smuteční  šat  činil  ji  ještě 
drobnější  Viktor  hltal  slova  plynoucí  jiružně 
s  jejích  retů  a  přizdobeiiá  nezvyklým  přízvukem. 
Zapomtnul  na  svoje  okolí  a  nebylo  okamžiku, 
v  němž  by  si  byl  uvědomil  za  celou  jejich  roz- 
mluvu, že  spolu  mluví  ponejprv.  —  Margit  upo- 
zornila, že  místnost  se  vyprazdiíuje. 

Hněv  moře  a  větrů  zjevně  tistal,  ale  chlad, 
který  mezi  těmito  živly  dosud  panoval,  bylo  cítiti 
pronikavé.    Moře    zahrálo    temně    do    zelena    se 


lesknoucími  vlnami  poslední  noty  hněvivosti.  Jasné 
světlo  rozlévalo  se  pozvolna  mocněji,  až  nad  ob- 
zorem vysvitlo  ohnivě  slimce,  téměř  již  na  od- 
chodu jsoucí.  Sedali  radostně  do  kolébajících  se 
Inděk  plni  tichých  úsměvů  nad  uklidněnou  pří- 
rodou. —  Viktor  připojiv  se  s  Margit  k  společ- 
nosti, doufal,  že  mu  bude  tak  uiriožněno,  aby 
věnoval  se  sobě.  Dámy  uvázly  v  zábavě.  Zatím 
co  Fran  jim  naslouchal.  Viktor  osvojoval  si  v  její 
blízkosti  nejkrásnější  chvíle.  Kolem  zašumělo 
moře  vlnami,  které  rozvířily  hry  delfínů.  Moře 
bělalo  se  pěnou  z  radosti  nad  slimcem.  Majestát 
plný  vrtochň  dal  se  tedy  usmířiti.  -  •llleďte,«  — 
ukázal  Viktor  do  jasné  dálky,  kde  štíty  nebe- 
tyčných  hor  se  zaleskly  sněhem  —  »zde  u  nás 
radost  ze  hry  a  světla  a  tam  v  dálce  (nedošli 
bychom  tam,  viďte!)  velebnost  chladná  a  nepo- 
skvrněnáN  A  jeho  oči  svítily  tam  do  dálky,  ale 
Margit  nestihly  nikdy  tak,  aby  z  nich  mohla 
čisti.  »Kam  byste  vy  mne  zavedl,  <  zahlaholilo  jí 
z  úst.  Podívala  se  pak  natí  letmo,  vědouc,  že  jí 
řekl  cosi  vzníceného  ohněm,  který  k  ní  sálal  již 
z  dřívějšícli  jeho  slov  a  odpovědí.  — 

Večer  toho  dne  Viktor  vzpomínal  stále  Jak 
mnohem  svůdnější  a  žádoucnější  byla  žena  skrý- 
vající pod  závojem  tichého  úsměvu  svůj  půvab 
neznámý  a  svou  vůli,  jejíž  líc  byla  nadechnutě 
zbarvena  krví  dle  nálad  srdce  ....  Margit  stála 
nad  jeho  dámami  právě  svojí  ženskostí. 

Tehdy,  jako  nyní,  když  usínal  ukolébán 
zvony,  v  srdci  znělo  mu  sladce:  Margit,  Margit . . . 


Moře  odpočívalo  ještě  v  ranním  úboru  z  ne- 
vyčerpatelného pokladu  svých  krás  v  ospalých, 
šedě  stříbrných  záblescích  tiše  kolébavých  vln, 
aby  probudilo  se  v  radostně  jasnou  záplavu 
modře.  Šumělo  k  pobřeží.  Viktor  vyšel  ven,  svěží 
a  připravený  jako  pták  k  odletu,  a  zamířil  k  dlou- 
hému, do  moře  vybíhajícímu  pavillonu,  kde  po- 
sledně promluvil  k  Marijitě  před  tváří  vod.  Vanul 
hravý  vánek.  Oči  Viktorovy  těkaly  na  vše  strany 
po  volném  rozhledu.  Prohlédl  vše  ještě  na- 
posled.  —  — 

—  Byl  čas  vstoupiti  na  palubu  a  Viktor 
vkročil,  aby  mohl  sledovati  mizící  ostrov,  který 
tak  snadno  stal  se  jeho  doménou,  kde  bylo  mu 
blaze  a  volno  v  těch  několika  hodinách  po  boku 
Margitině,  s  níž  setkati  se  vzrostlo  v  něm  v  touhu 
vášnivou. 

Ostrov  ustoupil  jako  bašta  svými  břehy  a 
bílou  hrází.  Nahoře  na  věži  od  sv.  Fortunáta 
přímil  se  archanděl  Gabriel  ukazuje  do  dálky. 
Viktor  upřel  svůj  pohled  na  tuto  ztrnulou  ruku, 
jež  udávala  mu  cestu  k  ní  .  .  .  Bylo  mu  živěji  a 
veseleji.  Vyslovil  své  tiché  pozdravy  ještě  ke  všem 
místům,  majícím  v  krátké  době  pozbyti  obrysů 
skutečnosti  a  zblednouti  v  mlze  vzpomínek. 


Jak  tak  ubíhaly  vlny,  Viktor  zahleděl  se 
pevně  do  nich,  připoután  ;sa  jejich  hrou  a  jakoby 
chtěl  spojit  myšlénku  s  jejich  cílem  Vznikal  tu 
sice  pocit  cizí  všemu  živoucímu  hnutí,  ale  měl 
svoji  půvabnost,  lákající  podobně  jako  v  náladu 
cizince,  který  dychtiv  a  zvědav  navštíví  důl, 
obléká  šat  horníkův,  jen  aby  přijat  byl  v  černou 
temnotu  podzemní  Ale  účastenství  jeho  jest  jen 
zevnější,  bez  vší  důvěřivosti,  pozorováni  vzdálené 
a  tajená  netrpělivost  a  nedočkavost,  aby  již  byl 
na  světle,  kreslí  svoje  znamení  mu  v  tvář.  — 
Zatím  co  takto  v  mysli  prodléval  v  hlubinách, 
před  jichž  poznaným,  tížícím  tajemst.ím  zalekne 
se  člověk  jako  dítě  při  pohledu  na  lebku  z  blízka, 
v  níž  náhle  se  mu  prohloubí  dvé  důlků  do  ne- 
konečna téměř,  —  povrch  dával  v  barvě  tvrdě 
zelené  a  nehnutostí  svojí  naději  klidné  plavby. 
Moře  pohybovalo  se  v  sotva  slyšitelném  šumotu, 
jenom  kde  příď  rozbrázdila  násilně  jeho  klid  za- 
sáhnuvši, tvořily  se  brázdy  hloubící  se  v  hukotu 
a  táhnoucí  se  po  obou  stranách  lodi  v  jakési 
napodobení  horstev  s  vrcholky  sněžnými.  I  ostrost 
útesů  v  některých  chvílích  byla  docílena.  A  nad 
propastmi,  které  vyrovnávaly  se  v  nejbližším  oka- 
mžiku v  roviny  a  vzestupovaly  ve  vrcholky,  roz- 
pukla se  voda  v  bělostnou  pěnu,  —  květ  pomí- 
jející její  brázd  — ,  která  vracejíc  se  v  podobu 
prvotní  ztratila  se  pod  novým  přívalem,  ale  vzduch, 
který  upoutala  svou  bělostí  v  průzračném  hře- 
benu vlny,  rozbíhal  se  v  bublinkách  jako  tříšť  pa- 
prskovitě zbělivší  vnitřek  křišťálu,  jenž  byl  v  sbí- 
hajících se  rozích  pohmožděn. 

Do  šíře,  po  celé  rozsáhlosti  plochy,  lámaly 
se  vlny  hbitě  v  rýhách  drobnějších,  v  daleku 
hladina  se  uklidňovala.  Loď  kolébala  se  nepatrně, 
postupujíc  k  cíli.  — 

Viktor  zaslechnul,  procházeje  se  palubou, 
z  vnitřku  od  strojů  táhlý  nápěv,  zpívaný  silným 
hlasem,  k  němuž  hukot  parního  stroje  zavzníval 
příhodným  průvodem.  Zdálo  se,  že  zpívá  několik 
hlasů  poutničkou  píseií.  —  Za  chvíli,  když  zpěv 
umlknul,  vynořila  se  z  útrob  parníčku  postava 
strojvůdce,  tonoucího  v  potu  tváře,  do  tmavo- 
hnědá úmorným  vedrem  zžehnuté  Viktorovi  zje- 
vila se  tato  postava,  vyskytnuvší  se  pojednou, 
kdy  ještě  zabýval  se  melodií  písně,  jako  znamení 
života  úplně  oddaného  vlnám,  z  jichž  ovzduší 
řinula  se  ustavičně  píseň  podobná  svou  melan- 
cholií a  v  jichž  nesmírnu  soustřeďovala  se  její 
vnitřní,  poutající  moc  kolem  vratké  spleti  trámců, 
jež  i  s  sebou  samým  člověk  svěřil  moři. 

Kam  propadnuly  se  všecky  ty  hloubky,  které 
chtěl  člověk  vyzkoumati?  Kam  směřovaly' všecky 
větry  ať  příznivé  a  bezpečné  jízdy,  ať  za  smrští 
divokých,  vichřic  nepřátelských.?  Všude  chtěla 
lidská  ruka,  třesoucí  se  úderem  srdce  rozčileného 
obavou  a  odvahou,  přivésti  tajemno  na  světlo 
poznání.  Ale  z  nitra  všeho,  z  posic  nejžádouc- 
nějších  a  nedostižitelných,  zavznívala  jen  nesroz- 


umitelná, ale  dojímající  melodie,  teskná  jako  ona, 
která  opět  stoupala  z  vnitřku  od  hučícího  stroje. 

Oči  Viktc)rovy  zarazily  se,  setrvávajíce  v  jed- 
nom směru.  Kolem  táhla  se  červená  prouha  jako 
od  krve  raněného  zvířete,  které  dole  zmizelo  se 
svou  bolestí,  vědouc,  kde  nejlépe  ji  ukryli.  — 
Když  však  příď  rozrazila  první  pruh,  poznali 
všichni  překvapeni  klam  zažloutlé  trávy,  spálené 
sluncem,  která  zdála  se  kaliti  vodu  do  červena. 
Byl  to  nevinný  klam  moře,  jemuž  podlehli,  ale 
bylo  z  něho  lze  dovoditi,  jakou  může  zjeviti  se 
nejnepatrnější  pravda  a  její  oběť  přinesená  Ma- 
jestátu sebevědomému.  Neboť  všecky  věci,  které 
v  oběť  propadly  jeho  pravomoci,  potopeny  jsou 
v  hloubkách,  odkud  není  návratu.  Tam  chovány 
jsou  v  tišinách  nesmírných  hlubin  a  od  nich  od- 
poutává se  smysl  jejich  vnitřní  a  jejich  minulého 
života.  Jsou  to  pravdy  skryté  síly,  soustieděné 
sem  od  věků,  hluboká  moudrost  vzestupující 
vzhůru  k  hladině  a  v  jemných  parách  snoubící 
se  s  výpary  země.  Tam  dole,  na  rozsáhlých  ro- 
vinách a  pohořích  v  tichu  nesmírného  tlaku,  mí- 
hala se  všecka  ta  zjevení  překvapující,  zatím  co 
třásla  se  hladina  po  celém  povrchu  v  nesjedno- 
cených  zápasech  s  větry,  které  přinášely  poselství 
se  země  bouřící  životem.  — 

Jen  chvatem  připomenul  si  Viktor  melodii 
kypící  životem,  tanec  lidu,  který  hrávala  Margit 
vzpomínajíc  na  domov.  V  předvečer  odjezdu 
cítil  s  ní  všecku  touhu  její  duše,  kterou  vložila 
do  písně,  stále  ji  opakujíc.  Tehdy  pocítili  oba 
společně  spojení  srdcí  stejně  tlukoucích  .  . . 

Chvíle,  kdy  se  loučil,  tanula  mu  na  mysli 
jako  v  ozvěně     .  . 

»Až nás  navštívíte':  —  pravila  dobromyslně  — 
•  nebudu  již   v  smutku  .  .  .< 

»Ano,«  —  usmál  se,  vykládaje  slova  jinak 
než  jich  užila  —  »vy  přec  jste  nejpůvabnější 
v  tomto  smutku !«   — 

»Tedy  —  navštivte  nás,  jistě, <  pravila  pře- 
svědčivě .  .  . 

V  její  hlas  zavznělo  již  znamení  k  odjezdu. 
Podal  jí  ruku,  aby  vstoupila.  Stanul  těsně  u  přídy 
a  díval  se  zkaleným  zrakem  v  neurčilo.  Zdálo 
se  mu,  že  i  její  oči  tonuly  v  prázdnu.  Slov  ne- 
bylo. 

Můstek  byl  shozen  a  vzdálenost  větší  a  větší 
je  rozdělila  z  nenadání. 

Viktorovy  oči  sledovaly  parník,  jak  vyjížděl 
z  úzkého  kanálu  na  širé  moře.  Tam  stále  ještě 
viděl  onu  drobnou  postavu,  ale  znenáhla  splj'- 
nula  mu  v  ostatních  ....  Pak  již  nepostřehnul, 
než  bíK;  těleso  parníku,  které  se  ztrácelo  v  zeleni 
lagun  a  náhle  vystoupivším  mračny  kouře.  Loď 
zrychlila  jízdu.  —  Margit!  —  — 

Smutná  byla  v  něm  myšlénka  o  chvíli  ply- 
noucí, by  se  nevrátila.  Pocítil  nyní  rychlost  par- 


niku,  která  ho  uchvátil.!,  by  dostal  se  k  novému 
cíH.  Uzřel  jii  jen  o4rov,  jak  --  malý  —  mizel, 
tiskna  se  svými  obrysy  k  čáře  obzoru.  Jenom 
domy  zřel  dosud  zřetelněji,  jak  vyčnívaly  sráznč 
i  vod,  až  zvolna  splynuly  v  bílý  pruh.  Ticho 
večerních  chvílí  naplnilo  širý  vodní  kraj.  Světlo 
a  šero  mísily  se  v  ozdnší  v  závoj  s  nádechem 
pestře  prosvítajících    vzpomínek  .  .  . 


Ne  —  řekl  si  Viktor,  poznávaje  cenu  onoho 
okamžiku  —  Bylo  by  to  sliledání,  jehož  se  třeba 
uvarovati.  Neboť  setkání  naše  nebylo  by  němým 
překvapením  a  chvílí  pronik.ijící  slasti,  nýbrž 
předvídaným,  úmyslným  pokračováním  toho,  co  za- 
padlo s  posledním  pozdravem  na  rozlončenovi  v  hlu- 
biny našich  niter,  —  věc  tím  posvátná  a  nedotknu- 
telná. —   Nerušme  tišiny  snící  klidem  vesmíru  . . . 


^     ir     ^     %     % 


^ 


JOSEP    HOLEČr.K: 


HOUZÍR. 


'/.  NETIMHNE  DOSUD 
ČÁSTI  .NAŠICH'.  -  -  - 


Rozehnal  se  po  Bartoni,  ale  j)laně.  Pravice  mu 
sjela  mimo  Bartoňovu  hlavu.  Rozkýval  se, 
hledaje  rovnováhu. 

•  Memento  mori!=  řekl,  našed  ji  jak/,  takž, 
a  nakročil  k  domovu. 

A  Bartoň  dal  se  tam,  kam  zprvu  chtěl  a  kam 
mu  strejček  Zlábek  poručili.  Úzkost  jej  jímala, 
jakoby  byl  tatínkovi  a  mamince  hroznou  škodu 
způsob. 1,  že  jde  tak  pozdě  na  pastvu.  Utíkal  by, 
ale  do  pat  jakoby  mu  olova  nalil.  Nemůže  s  místa, 
nemůže  dechu  poi^adnouti,  zadychne  se,  zalkne  se! 

Ale,  ale,  Bartoni,  jakéhož  pak  divu,  že  chůze 
ti  je  tak  těžká  ?  Kdyby  bylo  sucho,  cesta  jako 
mlat,  běželo  by  se  ti  jako  psu,  ale  dnes  je 
tolik  bláta,  že  je  strach,  abys  neutonul  v  něm 
jako  kámen.  Odkud  se  to  bláto  bere.!'  Tolik 
bláta  a  neprší! 

Bartoň  namáhavé  dobývá  paty  z  propasti 
bláta,  ale  daremně,  neboť  bláto  roste  a  roste,  a 
poroste-li  tak  ještě  nehrubou  chvíli,  Bartoňe  pře- 
roste i  s  čepicí.  Té  čepice  bude  největší  škoda. 
Tatínek  s  maminkou  koupili  ji  v  městě  o  letním 
jarmárce  a  teprve  minulý  týden  posadili  mu  ji 
na  hlavu,  aby  ji  nosil.  Je  kulovatá,  černým  be- 
ránkem obšitá  i  podšilá.  V  té  je  teplo,  och,  v  té 
je  te|)lo,  hlava  by  shořela!  Tatínek  s  maminkou 
mu  řekli,  když  mu  čepici  dávali:  »Na,  tu  doko- 
nalou čepici,  a  šetři  si  ji,  abys  ji  měl  ještě,  až 
se  budeš  ženit.«  Tak  mu  řekli,  usmívali  se,  če- 
pici mu  oprubovali  tak,  oprubovali  onak,  a  potom 
jej  pohladili.  Tatínek  i  maminka  ho  pohladili  a 
říkali  mu  »Bartůňku,  Bartoníčku-,  a  dnes  mu  ta 
jistá  maminka  napleskaly  a  do  toho  bláta  vystr- 
čily! Ale  dobře  jim  tak!  Neutone  v  blátě  jen 
Bartoň,  utone  s  ním  i  nová  čepice,  a  ať  se  ta- 
tínek   s    maminkou  dost  pro  ni  naplačou ! 

Ach,  přece  by  se  chtěl  zachránit,  ale  bez 
cizí  pomoci  není  možná,  a  k  pasákům  na  lukaje 
tak  nekonečně  daleko,  každým  krokem  dáleji! 
Chtěl  si  pomysliti;  »Zatroubím  na  ně,  dám  jim 
znamení,  že  jsem  tu,«  ale  myšlénka  mu  se- 
lhala a  on  si  pomyslil  licho:  'Zatroubím  na  to 
blátf).  snad  uteče  jako  ti  vepři.- 


A  přilože  pěsti  k  ústům,  troubil  zase:  Trará, 
trará,  tramtarará,  trumpy,  trumpy  tramtará! 

Ani  nedotroubil,  ruce  mu  sklesly  jako  dře- 
věné a  bolely,  i  nohy  bolely,  v  zádech  bolelo, 
celé  tělo  bolelo,  a  nejvíce  hlava  a  v  hla.ě  oči. 
Již  sebou  nevládne,  ale  čím  méně  má  sil,  tím 
ostřejší  pobízí  ho  nutkání,  aby  šel  a  došel 
svého  cíle. 

»Strejček  Žlábek  poručili,  já  na  pastvu  musím, 
strejček  by  nabili!' 

Sám  pozoruje,  že  mu  slova  váznou  tak  jako 
nohy,  že  je  docela  nemohoucí.  A  tu  se  před 
ním  zdvihá  veliká  vlna  bláta,  tak  se  zdvihá,  jakoby 
z  bláta  povstával  obr  vepř  a  husté  bláto  teklo 
mu  se  hřbetu,  s  boků  s  hlavy.  Vepře  ještě  ne- 
vidět, ale  vepř  je  pod  tím  blátem  jistojistě.  Blá- 
těný  kopec  jde  pořád  blíž  a  blíž  k  Bartoňovi  a 
již  ho  zavalí.  Již  ho  zavaluje,  již  je  po  něm  veta! 

Ještě  si  pomyslí  na  čepici.  »Bláto,  nemaž 
mi  čepici,  musí  mi  vydržet  ještě,  až  se  budu 
ženit !«  Nedořekl,  nedomyslil.  A  poslední  pokus 
činí,  zdaž  by  blátčná  hora  nedala  se  na  útěk, 
kdyby  ji  pořádně  jiolnicí  v  uši  zařehtal.  i>Trará, 
trumpy,  trumpy    — « 

Ale  hora  nedbá  a  Bartoňe  zavaluje. 

Sklesl  na  obrubě  luk. 

Mlhy  se  rozešly,  obloha  se  rozmodrala,  slunce 
rozehřálo. 

Pasáci  nedaleko  měli  oheň.  Snášeli  naň  bram- 
borovou nať  a  pýr.  Kouř  byl  hustý  a  těžký.  Zů- 
stával při  louce,  jen  dál  od  ohně  byl  řidší  a 
modřejší.  Někteří  shledávali  po  brambořištích 
zapomenuté  brambory,  paběrkovali  je  a  snášeli 
k  ohni.  Kačena  Linhartova  dělala  hospodyni, 
brambory  v  popelu  pekla. 

Krávy  se  líně  popásaly  anebo  zamyšleny 
přežvykovaly.  Amen  bylo  po  bujnosti,  které  byly 
plny  ještě  před  šesti  nedělemi,  po  Otavách.  Slřeček 
tenkrát  jen  udělal  »zuj.  zuj«  a  krávy  hlavy  na- 
horu jako  jeleni  a  ocasy  jako  svíce  a  začaly  di- 
voký rej,  jakoby  se  byly  pominuly.  Tenkrát  bylo 
umění  pásti,  nyní  hračka. 


Brambory  se  doplkaly,  některé  se  rozsýpaly. 
Bylo  čas  sezvati  hodovniky. 

Linhartova  Kačena  odložila  hůl,   dlaněmi  si 
obložila  ústa,  vypjala  se,  zahalekala: 

»Hej,  hej!  Báro,  Baruško  Tenderova! 
Požeň  sem  ze  Šanců, 
dostaneš  pukanců, 
jsou  pěkně  pečené, 
v  popelu  válené, 
bělí  se  bělají, 
praskají,   pukají, 
na  tebe  čekají   —   bej  I 
Hela,  hela,  helilalou,  helilalou, 
helilalou,  helilalou,  helilalou. 
HelilalouU 
Bára  Baruška  Tenderova  slyšela  a  rozuměla. 
Vystoupila  v  Šancích  na  Vysokou  mez,  vypjala 
hrdlo,    ústa   dlaněmi    obložila  a  dávala    znamení 
další  kamarádce: 

»Hej,  hej !  Anko,  Ančičko  Bakulova! 
Vzkazuje  Kačena, 
pečené  pečena, 
tabule   prostřena, 
lučina  zelená   —    hej! 
Hela  hela  helilalou,  helilalou,  helilalou, 
hcla  hela  helilalou,  helilalou.  Helilalou  !»< 
Anka    Ančička  Bakulova  vypjala    hrdlo,  ob- 
roubila ústa  dlaněma  a  dala  znamení  dál: 
»Hej,  hej!   Francko  Františko  Novákova! 
Požeň  sem  z  Podhory, 
pečeme  brambory, 
strojíme  tabuli, 
budem  hrát  čampuli, 
čampule  zahřeje, 
srdéčko  okřeje  —  hej  ! 
Hela  hela    helilalou,  helilalou,  hcliblou, 
helilalou,   helilalou, 
hela  hela  helilalou.  Helilalou!* 
Se  všech  stran  stáda  skotu  zvolna  začala  se 
pohybovati  tam,    kde  u  ohně  čekala  Linhartova 
Kačena.  Sháněli  i  ti  pasáci  a  pasačky,  kteří  ještě 
nebyli  osobně  pozváni,  ale  slyšeli  o  přichystaných 
hodech.  Celá  strana  ozývala  se  pokřiky,  pobíze- 
jícími krávy,    a    práskáním    bičů.    jímž    na    sebe 
upozorňovali  chlapci.   Děvčata    podle  silného  za- 
práskání  poznávala,    čí  je.    A  některé    biče  prá- 
skaly jako  rány  pušečnč 

Chlapce  Linhartova  Kačena  pozvala  sumárně : 
»Hej,  hej!  Chlapci,  chlapíci  sousedovští! 
Požeňte,  pasáci,  kde  jste  jaký, 
pečeme  brambory,  dáme  taky, 
dáme  vám  se  na  nás  podívati, 
uválené  slupky  sesbírati  —  hej ! 
Hela  hela  helilalou,  helilalou,  helilalou, 
hela  hela  helilalou.  Helilalou  !<: 


Jen  náhodou  oko  Linhartovy  Kačeny  padlo 
na  nepatrnoti  hromádku  dětského  těla,  jež  patřilo 
Bartoni  Ani  si  hned  nepomyslila,  že  by  to  tam 
ležel  lidský  tvor.  Viděla  něco  podivného  a  ne- 
věděla, co  by  to  bylo.  Kulatou  čepici  s  berán- 
kem, kulovačku,  rozeznávala,  ale  nevěřila  svým 
smyslům,  že  by  to  skutečně  byla  čepice.  Jak 
by  se  sem  dostala.?  Leda  by  ji  někdo  ztratil. 
A  to  byla  věc  nemožná,  na  to  byl  i  strejček 
Zlábek  tuze  opatrný,  aby  se  mu  nic  neztratilo, 
aby  všecko  na  něm  bylo  jako  přibito.  Nerozva- 
žovala,  nerozpakovala  se  a  skokem  byla  u  čepice. 

Bartoň  ležel  na  chladné  zemi,  v  tváři  čer- 
vený jako  pivoňka,  oči  měl  dokořán,  ale  jakoby 
se  jimi  nedíval. 

'Bartoni,  Bartoníčku,  kde  jsi  se  tu  vzal?« 
otázala  se  Kačena,  ale  nečekajíc  odpovědi,  chlapce 
sebrala  a  nesla  k  ohni.  K  plamenu  ho  nepoložila, 
trochu  dál,  aby  naň  teplo  nesálalo.  Ohmatávala 
mu  ruce  i  nohy,  potírala,  ve  svých  rukou  zahrá- 
vala, na  ně  dýchala.  Odvázala  si  plenu  křížem 
převázanou  a  podložila  pod  chlapce,  jako  robátko 
zavinula. 

♦  Zmrzlý  na  kost,«   usoudila 

A  nelenujíc  opět  vypjala  krk,  vystoupila  na 
špičky,  dlaněmi  ústa  obroubila  a  zahalekala: 
»Hej,  hej!  Marko  Markyto  Kojanova! 
Poleť  jak  na  koni 
k  vašemu  Bartoni, 
je  tady  chasníček, 
zmrzlý  jak  rohlíček   —   hej! 
Hela  hela  helilalou,  helilalou,  helilalou, 
hela   hela  helilalou.  Helilalou!" 

Biče  práskaly  ještě  silněji  a  rychleji,  pokřiky 
byly  čilejší  Krávy  už  samy  viděly,  že  se  tu  něco 
neobyčejného  děje.  Zdvihaly  hlavy,  zkoumavě  se 
rozhlížely  na  právo,  na  levo.  Přidaly  do  kroku. 
Za  nevalnou  chvíli  byla  louka,  kde  pásla  Lin- 
hartova Kačena,  přeplná  krav  z  té  strany  vsi 
Pasáci    a    pasačky    shromáždili    se    kolem  ohně. 

Sešli  se  na  hody  hosté  zvaní  i  ti,  které 
zvláště  zváti  nebylo  času  a  kteří  na  to  nečekali, 
majíce  vědomí  nezadatelného  práva  na  místo 
u  tabule,   kterou   přichystala  Linhartova  Kačena. 

Jak  byli  přistrojeni  bohatýři,  dostavivší  se 
na  vzácné  hody.'' 

Krásně  byli  vystrojeni:  každý  na  těle  dva 
staré  letní  kabáty  a  na  krku  rudozelený  šál,  do 
jehožto  štůčky  zapadala  brada.  Tváří  byli  osma- 
hlých, vzhledu  bystrého  a  podnikavého.  Hlasy 
měli  vykřičené  a  drsné  a  jeden  jako  druhý  po- 
koušeli se  mluviti  hlouběji,  nežli  s  věkem  jejich 
se  srovnávalo,  aby  na  sebe  navzájem  i  na  pří- 
tomné vzácné  panny  činili  dojem  větší  mužnosti. 

Která  z  panen  byla  přistrojena  nejkrásněji? 

rokrač. 


ir 


% 


%■     ^ 


% 


JOS.    K.    ŠlEJHAR: 


KAPLIČKA. 


^W|  chybně  loži  jeho  tčlo  roziiio-ticno  na  knmené. 
^  ^  Píi[)adá  jako  tělo  ntoiience  vyvržené  sem 
pravé  z  vod.  Z  jeho  oděvu  stékají  kalné  stružky, 
vlasy  jsou  jeden  chomáč,  z  něhož  roní  se  voda, 
ztuhlost  a  jakási  vzdmutost  zeje  z  celého  starcova 
zjevu  —  vše  na  tom  těle  je  jako  zbubřeno  a  do- 
koná zmáčeno.  Kaple  téměř  splynula  s  vodní 
znojí,  zaniká  v  šerém  víru  a  jakoby  se  do  zá- 
kladů otřásala.  Vůkol  staví  se  již  voda  a  zma- 
teně hrne  se  na  všechny  strany.  Asi  již  na  svazích 
této  výšiny  jako  z  jezera  žene  se  do  údolí. 

Nechtěl  bych  dnes  míti  majetek  a  život 
v  nížině  údolí  tohoto. 

Na  planině  zachváceno  je  vše  onou  příšernou 
jednotvárností  nezměrného  hukotu  a  ztmění.  Vše 
jakoby  bylo  zastřeno  děsivou  hypnosou,z  níž  není 
nějakého  vziiledu,  rady  ani  názoru.  Jakýs  černý 
vír  tu  záhubně  ovlačuje  a  hřímá  a  vše  strhuje.  — 

Začaly  náhle  sebou  cloumati  na[)jaté,  žilnaté 
ruce  starcovy,  tak  jakoby  kamenem,  jehož  tak 
křečovitě  se  jímaly,  pohnouti  se  snažily.  A  stařec 
ožil,  tělem  ostatním  cloumal  pohyb.  Bylo  to  strašné 
jakési  kolísáni  po  čemsi  snažících  se  sil,  jež  zdály 
se  ochromeny,  vyčerpány.  Celo  posléz  namáhavé 
se  pozvedlo,  vyčrělo  vzhůru.  Zároveň  podchytily 
ruce  tělo,  a  takto  podepřeno,  ležíc  napříč  stupně, 
s  hlavou  úporně  vztyčenou  a  v  takovém  zoufalém 
udržování  se  jakoby  plaza,  jenž  chca  se  vzhůru 
vychýliti  ze  zemského  svého  ujařmení,  vypjati  se 
marné  kamsi  snažilo.  Vlečeno  se  zrovna  zdálo 
po  těch  kamenech  v  krutém  jakémsi  zápolení. 
Jakoby  lezlo,  z  vlastních  útrob  vydrati  se  chtělo  — 
a  nemohlo  z  místa.  Zpod  čela  zablácenéiio,  zmá- 
čeného vystouply  divné  oči,  lidským  očím  jakoby 
dávno  odcizené.  Byly  strhané,  těžce  ztmělé  a  za- 
nášely se  udéšeně  vzhůru,  do  neznámé  dáli,  lam 
jejich  zážeh  jakoby  horečně  vyjevené  hrůzy  čehosi 
se  marně  snažil  zachycovati.  A  takové  úpění 
jimi  zatřásalo.  tak  zoufale  něčeho  .=e  domáhaly. 
chtěly  něco,  křičely  po  něčem,  že  až  v  jejich 
chmurné  oblasti  jakoby  se  vše  proráželo  a  na- 
plněno bylo  touto  jejich  strašnou  výmluvností . . . 
A  pohledem  svým  to  plazící  se  schromené  tělo 
zanášeno  se  zdálo  sebou  v  tu  záhadnou  dáli, 
vstříc  neznámým  sférám  hriiz  ze  svého  zemského 
spjatí.  Takto  zřelo  tělo,  takto  němě  úpělo,  co 
ze  všech  stran  plynula  záhuba.  Ráda  by  byla 
cosi  vyřkla  otřásající  se  brada,  malátné  ševeleni 
rtů  ZvJěšený  bezejmenný  jakýs  kvil  vydati  by 
chtělo  —  ale  to  vše  byly  jen  marné  reflexy 
ohromujícího  ustrašení,  sápajícího  stařeckým 
nitrem. 

V  tomto  zápasu  zase  tak  nehybně  ztrnulá 
bytost  starcova  —  neuchylujíc  se  z  místa,  jiným 
životem  než  z  oněch  tenmých,  strašlivých  zdrojů 


se  neprojevujíc,  přece  jakoby  závratně  spěla  pro- 
pastmi příšerná,  beze  směru  a  .světla.  Ani  zákmit 
nejposlednější  záře,  nejposlednější  útěchy  nevnikl 
do  bezedných  těchto  tůní  —  — 

Průtrž  mračen  valila  se  to  již  výšinou.  Tolik 
majíc  odtoku  všemi  svahy  a  úbočinami  a  samými 
roklemi  od  dávna  prorvanými,  neměla  přece  času 
voda  odtékati,  v  divoce  zvířený  rozsáhlý  rozliv 
na  výšině  se  hromadíc.  Nalézala  se  v  slepém 
rozjítření  jakémsi,  hledajíc  odtoku  z  nef)řiroze- 
ného  svého  stanoviště,  kypěla  a  kalně  se  pěnila, 
obehnala  všechny  výspy,  jež  jako  nehostinné 
ostrůvky  vynášely  se  z  divoké  vodní  spousty,  a 
novým  a  novým  proudům  vrhajícím  se  na  ni 
vzpínala  se  v  ústrety,  v  nesčíslných  vírech,  v  ne- 
sčíslných úderech.  Připadalo,  že  nebesa  pojí  se 
se  zemí,  ve  společnou  zkázu  se  uvrhujíce.  Hu- 
kotem přívalu  dovedly  prorážeti  chvílemi  hluché 
plaché  skřeky  —  temné  skvrny  ptactva  vyděše- 
ného ze  svých  úkrytů,  kam  vniknul  dravý  živci, 
snažily  se  soumrakem  vodního  dštční  dostati  se 
kamsi  v  bezpečí,  divokými  skoky  zajíc  kamsi  se 
dral,  ale  vysílen,  unesen  byl  náhle  proudem. 
Jakýmsi  středem  tohoto  jeztra  zbrázdila  se  na- 
jednou jakási  bezuzdná  spousta  V^šechny  směry 
sem  namířily  a  vrhaly  o  závod  svoje  vlny,  jež 
plynuly  celými  hřebeny  rozježenými  a  rozječe- 
nými  Nesmírné  jakési  chumle  sbíraly  v  prorvaný 
tento  tok,  massa  země  vyrvána  hnaTa  se  tu  v  divém 
rozpoutání,  celé  břehy  se  strhaly,  celé  huštiny 
byly  servány  a  zachváceny  tímto  ústředím  víru. 
Balvany  jako  netvory  černě  se  provalujíce  hnány 
byly  strží.  A  strž  ta  se  vším  vrhala  se  v  údolí.  — 
Vše  to  stalo  se  jako  z  nenadání,  zázralem  zhoubv, 
nepřipraveno,  nepředvídáno  —  v  údolích  bude 
zle.  Země  napojena  vodou  nic  nepřijme  a  bude 
se  zdáti,  že  z  ní  samé  dravě  vyvírají  živly  vše 
prudkou  zkázou  zaná.šejíce.  Co  v  údolí  se  nachází, 
bude  těžce  zasaženo,  zničeno,  na  léta  poškozeno. 
Bude  se  zdáti,  že  přikvačil  příšerný  běs  ne  po- 
dobný vodě,  vše  zaplavuje,  strhuje  hráze,  rozmo- 
távaje obydlí  —  jak  sn-omy  se  budou  káceti 
jako  pírka,  jarmary,  kolébky,  zdechliny  poplynou 
po  valícím  se  hřbetě  neivora  Na  výšině  odbude 
se  vše  v  nemnohých  chvílích.  V  údolích  ale  jakoby 
věčnost  zkázy  zuřila  a  celé  epochy  hrůz  se  ode- 
hrají .  .  . 

Voda  obklíčivši  posléz  kapli,  udeřila  na  první 
stupeň.  Nohy  starcovy  byly  již  zanořeny.  Zne- 
nadání schoulilo  se  podivně  tělo  starcovo.  Ustalo 
to  již  v  tom  svém  marném  čehosi  se  dovolávání, 
v  tom  zoufalém  se  vypjatí  jakoby  plaza.  Schoulilo 
se  celé  v  sebe,  tak  neobyčejně,  ne  lidsky,  spíše 
jako  u  psa,  jenž  po  strašném  ubití  ponechán  byl 
sám.    Nastalo    nějaké    zřícení    u  té    bytosti,    vše 


u  ní  jakoby  zvrátilo  náhle  své  pohledy,  zahalilo 
se  mrákotným  úžasem.  Žilnaté  ruce  pustily  se 
kamene.  A  chvějíce  se  jako  vetchá  pavučina 
v  otřesech  mrazivého  vání,  zanášely  se  před 
obličej,  jenž  jakoby  se  šmahem  ztrácel,  tak  se 
menšil,  tak  se  hroutil.  Na  oči,  na  ty  schýlené 
zřítelnice  zlomeného,  zhaslého  zážehu,  vhřižila  se 
stařecká  hrst,  v  niž  i  celý  obličej  se  skryl.  Ne- 
bylo tu  již  jaksi  lze  odolati  tomu  servání,  jakým 
kdy  nitro  bylo  zasaženo.  Vše  tak  strašně  ze- 
mdlelo, podlehlo  v  nitru  tomto  .  .  . 

Pláč  kvílivý  v  stařecké  sevřenosti  začal  se 
tu  dobývati  z  těch  hrstí  chvějně  přiložených  na 
obličej,  jimiž  jakoby  chtělo  býti  zabraňováno, 
aby  celé  nitro  nepropuklo.  Byly  to  steny  jako 
u  dítěte,  ale  tak  nezdržované,  propukla  v  celém 
nářku  svém,  v  celé  bezmeznosti  svého  vyplynutí, 
jemuž  jakoby  se  byio  prodírati  hložím  nej- 
strastnějších  muk.  Co  hučel  příval  vůkol  u  vy- 
řicování  se  svých  spoust,  vynořených  odkudsi 
ze  zavátých  temnot  nebes,  v  této  ohromivosti 
jakoby  vyburcovaného  echa  věčnosti,  lkala  lidská 
duše.  Ale  jen  tak  nezvěstným  připadalo  to  lkáni 
u  strašném  onom  vyburcování,  jakoby  v  bouři 
ptáče  típalo.  A  slzy-li  odkanuly  tomu  lkáni,  hravě 
a  beze  sledu  byly  přemoženy  zátopou.  A  přece 
zdálo  se,  že  nastalo  náhle  neskonalé  vyjmutí  se 
z  jakési  příšerné  zamlklosti  vším  děsivě  rozpro- 
střené, zdálo  se,  že  pozastavilo  se  vše  v  divém 
svém  rozsoptění  živelném,  že  pozastavilo  se  a  na- 
slouchalo samo  echo  věčnosti,  aby  celá  zvůle 
dána  byla  ohromnému  jakémusi  zaúpění  duše 
odsouzené,  jež  nezměrným  pokáním  vymaniti  se 
snaží  ze  svých  hříchů.  A  zdálo  se  i,  že  všechna 
ta  záplava  proudů  jako  rozhojněnost  slz  a  lítosti 
vyplynula  jedině  z  tohoto  zalkání  duše. 

Co  přibývalo  vody  zatápějící  ve  strašnou 
svou  úroveň  výšinu,  připadalo,  že  kaple  sama 
stává  se  čím  dále  význačnější,  že  stojí  sama  nad 
vodami  u  vzrůstající  velebě,  u  významném  jakémsi 
zasahání  v  tyto  rozbouřené  moci.  Vše  jakob)'  ve 
chvíli  té  symboly  svými  poznala,  vše  postřehujíc, 
co  odbývalo  se  tu  v  neoznačitelných  záhadách... 


Najednou,  jako  podivným  rozmarem,  ze 
svévole  takové,  zabočil  si  proud,  v  nějž  slévati 
se  zdála  jako  ve  své  ústředí  ostatní  zátopa,  zrovna 
ku  kapli  Vzedmul  se  tu  prudce  naraziv  na  pře- 
kážku a  s  jekotem  vytrysknul.  Ale  hned  čehosi 
se  tu  chopiv  a  zamávav  tím,  zavířil  jako  do  spádu 
hlubin.  Ale  již  zase  u  volném  poskoku  nerušené 
hnal  se  dále  .  .  . 

Nerušené  splývaly  pak  vody  přes  tato  místa, 
jakoby  na  nich  nikdy  nebývalo  té  kaple.  A  jakoby 
v  jejím  úpatí  nikdy  nebývalo  té  lidské  bytosti, 
Úpicí  v  ohromení  svého  svědomí.  Pusto  a  prázdno 
bylo  nad  výspami,  z  nichž  řítila  se  do  údolí  po- 
vodeň, aby  ničila  nabudování  majetku  i  hříchů  — 

Když  toho  dne  chýlilo  se  k  západu,  byla 
již  výšina  prosta  vody.  Vše  za  jakési  okamžiky 
dovedlo  stéci  do  údolí.  Zase  jen  divočina  pone- 
chaná sama  sobě  tudy  se  kladla  Mohla- li  se 
státi  ještě  pustější  a  mohla-Ii  v  srdce  klásti  ještě 
více  úžasu  a  beznadějného  stesku,  bylo  to  nyní 
v  tom  svém  černém  zbahnění,  v  tom  prorvání,  v  celé 
té  spoustě  zanechané  přívalem.  Zoufalé  divé  roz- 
truchlení  pronikalo  těmito  končinami,  zaléhalo 
v  tajemnou  duši  jejich  výsp. 

Z  rozervané  zátopy  oblačné  zastírající  nebesa 
vynořilo  se  velké  rudé  slunce.  Značilo  se  z  pří- 
šerného jakéhosi  ohraničení,  za  nímž  vše  byly 
černě  zející  hlubiny  a  propadání.  Vystrnulo  odtud 
jako  nezměrné  uřícené  oko,  vyhlédajíc  dílo  uči- 
něné. Rozervanou  jakousi  průtrží  mračen  vyky- 
pěla  těžká  hrozivá  jeho  zář  ...  V  brunátné  po- 
chmurné přítmí  zahalila  se  hned  výšina  v  prudkém 
tom  f>dlesku  těžkého  vyzáření,  jakési  osudové 
přítmí  to  nastalo  za  těch  chvil,  v  němž  jakoby 
se  zpodobila  tragika  věků.  Vzneslo  se  pak  vůkol 
ticho  ohromující,  jakoby  chtělo,  aby  jím  proni- 
kaly zvěsti  minulosti,  jež  tudy  kvačila  .  .  . 

A  hle;  z  kterési  houště  černě  slité  v  ústrety 
tomu  slunci  zatanul  velký  brunátn,  květ,  ale 
kaple  nebylo  tu  více  ani  ničeho  ....  Pak  hned 
v  soumraku  zaniklo  vše  a  jakoby  stíny  a  vzdechy 
zatáhly  výšinu  —  —  — 


ir 


% 


^     %     ik     %     ir 


VÁCI  AV    Hl.ADÍK: 


EVŽEN  VOLDAN. 


ROM.AN.  


LJáno  již  o  8.  hod.  obyčejně  seděl  ve  své  pra- 
*^  covně,  nevelkém  pokoji  s  vyhlídkou  do  za- 
hrady. Temná  zeleň  skupiny  jehličnatých  a  cypři- 
šových stromů  dívala  se  mu  do  okna  a  slyšel  jen 
šumění  stromů,  štěbetání  a  cvrlikání  vrabců, 
pokřiky  zahradníka  —  tak  vzdálen  byl  starý 
dům  barokní  uprostřed  snivých  zahrad  Kampy 
ode  v.šcho  ropotu,  Sumotu  a  drnkoiu  ulic. 


Nejdříve  se  pustil  Voldan  do  korespondence. 
Té  měl  nyní  jako  poslanec  třikrát  tolik  co  dříve. 
Již  nyní  docházely  prosby  a  stížnosti.  Voličové 
pokládají  poslance  hlavně  jako  zástupce  svých 
osobních  individuelních  záležito.stí  a  ne  jako  re- 
presentanty n)yšlénky  politické  jisté  skupinv, 
jistého  souhrnu  lidí.  jsou  jim  advokáty,  dohazo- 
vači, prostředníky,  agenty,  zřízenci   jejich  zájmů 


11  veřejných  a  slátních  úřadů,  zastanci  jejich  alér 
a  i)ilmluvčínii  jejich  suplik  u  zemského  výboru, 
nifstodržiteiství  i  u  ministerstva,  a  kdyby  na 
schuzícli  voličové  vyzývali  poslance,  aby  nejdivo- 
čejší opposicl  vyjádřili  vůli  národa,  přijdou  titéž 
voličové  se  svými  zkroušenými  suplikami,  okolko- 
vanými  papíry  a  posílají  poslance  na  křížovou 
cestu  proscbníku  antichambrovat  místodržiteli  a 
ministrům,  bloudit  z  kanceláře  do  kanceláře.  i)o- 
klonkovat  a  orodovat  u  imjiertincntné  zdvořilých 
vysokých  hodnostářů. 

Takových  záležitostí  z  volebního  jeho  okresu 
nahrnulo  se  již  několik  na  stolek  Voldanův  a  již 
několik  návštěv  a  deputací  se  vystřídalo  u  něho. 
Voldan  podal  se  s  resignací  těmto  povinnostem 
a  skoro  celé  dojíoledne  psal  dopisy  týkající  se 
urychleni  stavby  nádraží  v  městě  R.  a  dosa- 
žení pense  pro  vdovu  po  železničním  zřízenci, 
zabitém  při  práci,  která  neměla  právo  na  pensi. 
jioněvadž  jejímu  muži  scházely  asi  dva  měsíce 
do  deseti  let  zaměstnanosti.  Voldanovi  zálcžek> 
velice  na  této  věci,  kterou  mu  k  projednání  ode- 
vzdal vlivuplný  hostinský  v  jistém  městečku  jeho 
okresu. 

Do  jedenácti  hodin  seděl  u  stolku,  načež 
mu  přinesla  pani  Karla,  žena  zahradníkova  a  po 
smrti  otcově  jaksi  ředitelka  domácnosti,  dopo- 
lední snídani. 

Slunce  jej  lákalo  z  pokojíku  —  jeho  zněž- 
nělý  a  chladný  jas  podzimní  rozestřel  se  v  oknu 
a  osvítil  zlaté  rámce  obrazů  i  blyskotavě  za- 
hrálo na  sklech  a  porcelánech  rozestavených 
po  skříních,  etažeře  i  konsole  vysokého  lenochu 
pohovky  Pokoj  byl  velmi  skromný  —  naplněný 
knihami,  novinami,  brožurami,  papíry  a  bylo 
velmi  nesnadné  udržeti  v  něm  nějaký  lad  a  po- 
íádek.  Vedle  zasklené  skříně  urovnaných  svazků 
ve  vazbách  starých  i  moderních,  lipských  i  ťran- 
couzských,  kožených,  plátěných  i  ze  všelijakých 
látek  hedvábných  a  vzácných  uměle  zrobených, 
byla  velká  otevřená  skříň  s  pestře  nakupenými 
knihami  a  revuemi,  nedávno  rozřezanými.  Podle 
velkého,  širokého  stolu,  který  nikdy  nestačil 
haldám  dopisů,  poznámek,  listin,  stála  otáčecí, 
příruční  knihovna  a  skříň  s  přihrádkami  na  ru- 
koi)isy,  materiály  a  poznámky,  výpisky  a  výstřižky 
v.  novin  i  brožur.  V  jedné  přihrádce  měl  po- 
psané bloky,  fotografie,  nejrozmanitější  doku- 
menty vztahující  se  k  poslední  jeho  cestě  po 
Německu,  v  jiné  měl  podobný  materiál  i  záznamy 
osobních  styků,  návštěv  a  rozmluv  přinesené 
e.  Paříže,  v  jiné  pak  měl  rukopisy  a  náčrty 
článků  svých,  do  jiné  ukládal  poznámky,  zápisky 
pro  knihu  o  otázce  sociální. 

Několik  rytin  a  fotografií  obrazů  a  soch 
z  florentinských,  haagských  museí  a  z  I.ouvru, 
několik  váz,  talířů,  staré  i  moderní  porculány  a 
majoliky  z  Míšně,  Sěvresu  a  Limoges,  —  tvořilo 


celou  výzdobu    -  -  a  též  několik  ženských   podo- 
bizen s  podpisy  a  dedikacemi. 

VII. 

Voldanův  dům,  nevelký  i  pohodlný,  útulný 
d  im  patricijský,  jakých  mnoho  je  na  Malé  Straně 
proměněno  v  dusně  hemživé  domky  činžovní,  byl 
ukryt  uprostřed  zahrady,  za  zdí  dlouze  se  tá- 
hnoucí a  uzavírající  celé  to  mlčcnlivé  prostranství 
z.dirad  na  ostrově  Kampě  přiléhajících  k  několika 
p.ilácům,  k  mlýnům  a  k  zbrojnici  oujezdskó. 

Pokročilý  barok  s  koketními  ozdobami  ro- 
kokovými ve  vlysu  a  mansardovitá,  velmi  vzhledná 
střecha  spoMvající  na  hlavní  římse  nad  prvním 
[latrcm  plasticky  vystupující  naznačovaly  původ 
stavbv  z  první  polovice    18.  stol. 

Úhledná  a  milá  stavba,  s  důstojnou  omše- 
lostí  tak  slušící  barokním  domům,  neměla  historie, 
byla  vždy  sídlem  idyllického  života  rodin  zámož- 
ných, spořádanýcli.  Původně  tu  žil  primas  Men- 
šího Města  Kryšpin  Rak,  pak  jakýsi  italský  sta- 
vitel, paumistr  J.  M  císařské  a  královské,  jehož 
syn  architekt  restauroval  stavení  ve  slohu  Ki- 
liána Ignáce  Dintzenhofera  a  zahradu  vyzdobil 
fontánou,  gloriettem  i  všelijakými  sochami  anti 
ckými  a  pak  přešel  dům  do  majetku  kupce 
Vavřince  Voldana,  praděda  Evženova. 

V  šerých  a  chladných  pokojích,  z  nichž 
přízemní  dva  byly  klenuté,  vanula  vůně  rokoka, 
einpiru,  doby  předrevoluční.  Vybledlé  květy 
látek  na  křeslech  a  pohovkách  vyvolávaly  před- 
stavy paruk  i  krinolin.  A  roztomilá  naivnost 
dob  zašlých  jevila  se  v  drobných  hračkových 
předmětech,  v  pozlacených  hodinách  hracích, 
představujících  watteauovskou  podkasanou  pa- 
sačku  chovající  beránka  a  nad  ní  vztyčené  dva 
alabastrové  sloupy  se  štítem  ciferníku,  v  černa- 
jících portrétech  vážně  strnulých  zamračených 
pánů  a  dam  s  neživými  úsměvy  loutek  v  nepři- 
rozeně růžových  tvářičkách.  Pouze  ložnice,  pra- 
covna a  malý  salonek  byly  Evženem  poněkud 
zmodernisovány  a  to  nejvíce  uměleckými  a  exo- 
tickými předměty  přinesenými  z  cest 

Voldan  v  lehkém  svrchníku  sestoupil  do 
zahrady.  Za  slunných  dnů  a  vlahých  večerů 
našel  vždy  utišení  mezi  záhony  a  skupinami 
stromů  a  keřů,  při  krásném  a  neobyčejném  roz- 
hledu po  zahradách  vroubených  starobylými 
domy  a  paláci,  se  zeleným  návrším  Petřína  a 
vysoko  strmícími  obrysy  Hradčan  v  pozadí. 
A  uprostřed  zahrad  tichounce  se  vinulo  mezi 
trávníky  a  stromy  rameno  Vltavy,  které  na  tomto 
místě  nebylo  zvířené  koly  mlynářů  ani  sevřeno 
zdmi  domů. 

Záhony  byly  prázdné,  rozkopané,  stromy 
bezlisté,  keře  růžové  zabalené  slaměnými  ro- 
hožkami, smutek  podzimu  lehl  na  zemi,  na  listí 
opadalé  a  uvadlou    trávu,  ale    ve    vzduchu    roz- 


12* 


jasněném  sluncem,  oblohou  mdle  azurovou  tála 
svěží  lahoda,  a  rozptylovala  melancholii  obestí- 
rající  tichou  krásu  opuštěných  zahrad  uprostřed 
odumřelých  paláců  hrdých  a  pochmurných. 

Voldan  ssál  dojem  obrazu  vždy  ladného  a 
stále  jej  lákajícího,  plného  vzpomínek  .  .  . 

Zde  žila  kdysi  nádhera  aristokratického  ži- 
vota, zde  plesala  renaissanční,  umění  a  požitku 
zasvěcená  duše  Prahy,  když  zotavila  se  c  tragi- 
ckých záchvěvů  své  duše  náboženské,  scholastické, 
gotické,  když  po  hrůzách  husitských  válek  a  po 
bitvě  na  Bílé  Hoře  nastala  lehkomyslná  rozma- 
řilost barokní  Prahy,  nádherné  kurtisány  vzpup- 
ných  a  vítězných  cizinců  .  .  . 

Paláce  šlechty  vymřelé,  dosud  žijící  i  při- 
stěhovalé, paláce  Hrzanských,  Michnů  z  Vacinova, 
Chotků,  Bouquoyů,  Nosticů  i  Metternichů,  za- 
chovalé i  proměněné  v  budovy  státní  a  veřejné, 
ve  zbrojnici  jako  palác  Michnův,  ve  školu  jako 
palác  Metternichův,  obklopují  tento  okruh  hlu- 
bokých   zahrad,    protknutých    ramenem    Vltavy. 

Hlaholy  zvonů  rozhoupaných  ve  štíhlých 
věžích  i  v  baňatých  kupolích  chrámů  harmonicky 
se  nesou  nad  zelenou  nížinou  zahrad  v  podvečer 
a  zpívají  z  obou  břehů  Vltavy  ohlasy  smutků, 
touh,  modliteb  a  nadějí  velkého,  hlučivě  hybného 
města,  jehož  život  statisíců  není  v  tomto  ztichlém 
a  odumřelém  zákoutí  jinak  tušiti. 

Voldan  vdechoval  mír  —  a  kráčel  lehký  a 
zjasnělý,  odehnav  všechny  starosti  od  své  hlavy, 
pěšinkami  zahrady  Stanul  na  dřevěném  můstku 
přes  Čertovku.  Na  druhé  straně  kroužily  se  přesné 
záhony  Nosticovské  zahrady  a  na  právo, až  k  břehu, 
vybíhal  cíp  zahrady  paláce  hraběte  Bouquoye 
hned  vedle  žluté,  massivní  budovy  bývalého  pa- 
láce vymřelého  rodu  hrabat  Hrzanských  a  v  po- 
zadí za    kamenným    mostem    tratila  se  Certovka 


v  budovách  inlýnských.  Opačným  směrem  byl 
rozkošný  výhled  do  zahrad,  jež  jakoby  se  táhly 
daleko  a  jež  v  létě,  hustě  vybujelé,  podávaly  si 
skoro  větve  přes  úzké  řeči.ště  na  tom  místě  zcela 
zarostlé.  Dvě  loďky  houpaly  se  u   břehu 

A  zvolna  přecházel  zahradou,  pozoroval  bílá 
poupata  čemeřice,  ojedinělá  a  opožděná  na  okrajích 
prázdných,  černých  záhonů,  ohledal  keříky  růžové 
obalené  slámou  a  zašel  do  skupiny  vysokých 
stromů  a  keřů,  kde  byl  altán  a  kde  stály  dvě 
sochy  rozbité  a  zelenavé  lišejníky. 

Bylo  to  místo  jako  stvořené  pro  zádumčivé 
se  zahloubání.  Veliký  smutek,  snivý  a  sladký 
vanul  odsud  z  listů  cypřišů,  pevných  a  jemných, 
podobných  krajkám  tvrdě  a  subtilně  prolamo- 
vaným. S  modřínů  padalo  jehličí.  Modré  smrky, 
kosodíevce,  limby  a  jiné  jehličné  ozdobné  stromy 
zachovávaly  si  svou  temně  vzdornou  zcleií. 

Socha  jakési  nymfy,  s  hlavou  a  jednou  rukou 
uraženou  stála  uprostřed  tt  ch  stromů  na  vysokém 
balvanu,  v  němž  byla  vydlabána  lavička.  Na  pod- 
noži zmrzačené  sochy  bylo  vyryto  po  straně: 
Opus  Joannes  Brokoff  A.  D.  1717.  A  na  přední 
straně  vrýpnuta    byla   nožem  do  pískovce  slova: 

•  A  thiníí  of  beauty  is  a  joy  for  ever.« 

Verš  Keatsův  o  věčné  radosti  krásy  byl 
krutou  ironií  k  dílu  sochaře,  ale  též  zbožným 
vydechnutím  lásky  ke  kráse  vznášející  se  vůkol 
ve  velebnosti  paláců  a  věží,  připomněl  Voldanovi 
krásné  letní  odpůldne. 

Manželé  Bílkovi  a  několik  přátel  scházívalo 
se  ve  Voldanově  zahradě  v  neděli  odpůldne. 

Pani  Bílková  byla  tehdy  v  nejpůvabnějším 
rozpuku  své  plavé,  něhyplné  krásy.  Odpočívala 
na  lavičce  pod  nymfou  Brokoffovou  a  poslou- 
chala Voldana,  jehož  ústa  vyprávěla  cosi  roz- 
marného, lhostejného  a  jehož  oči  planuly  nadšenou 
oddaností  lásky.  Pokrac. 


FEUILLETON. 

Jakub  Arbes:  Z  LITERÁRNÍCH  DROB- 
NÝCH STUDIÍ. 

.Mnohý  z  čtenářů  dojista  se  z  různých  studií  a  čtt 
o  prvopočátcích  divadla  českého  z  konce  minulého  sto- 
letí pamatuje,  že  připisují  se  skoro  veškeré  svízele  českého 
divadla  všeobecně  a  mnohdy  s  nemalým  důrazem  nepřá- 
telství živlů  protičeských  v  první  řadě  odnárodnělé 
tehdejší  šlechté,  o  kteréž  se  tvrdivá,  že  češtině  a  tudiž 
i  českému  divadlu  nepřála  z  důvodů  národnostních. 

Pravda  sice,  že  tehdejší  šlechta  nebyla  převahou 
českou;  pravda  také,  že  někdejší  stavovské  (nvní  ně- 
mecké) divadlo  v  Praze  vystavěno  bylo  původně  hra- 
bětem Nosticem  pí  o  Němce  a  vůbec  pro  umění  německé 
a  italskou  operu.  Ale  že  by  byla  šlechta,  která  divadlo 
to  navštěvovala,  nepřála  a  vzpírala  se  divadelním 
představením    českým    výhradně    z    důvodův 


národnostních  jako  odpůrkyně,  po  případě  nepří- 
telkyně všeho  českého,  zdá  se  nám  býti  při  všeobecné 
národnostní  indiferentnosti  tehdejší  doby  jedním  z  oněch 
tradicionelnich  omylů,  kterýž  jednou  vysloven  přechází 
l)ezmyšlénkovitě  s  generace  na  generaci. 

Bylo-li  se  strany  šlechticů  a  mocných  jejich  slu- 
žebníků všech  kategorií,  hlavně  pak  různých  správců  a 
kar.ibáčníkův,  brojeno  proti  pořádání  českých  předsta- 
vení v  novém  divadle  iSosticové  a  usilováno  o  jich  za- 
mezení, nedělo  se  tak  po  našem  náhledu  převahou 
z  příčin  národnostních,  nýbrž  více  méně  z  příčin  — 
s  oci  aln  i  ch. 

Čeština  sama  o  sobě  ani  šlechtě,  která  navštěvo- 
vala skoro  výhradně  jen  německá  představení  a  o  česká 
představení  nestála,  aniž  šlechtickému  služebnictvu  všech 
kategorií,  když  česká  představení  navštívilo,  nevadila. 
Ale  těmto  a  ještě  více  tomu  neb  onomu  šlechtici,  jestliže 
navštívil  již  první  představení  v  jazyku  českém,  vadil 
najisto  duch  kusu  a  jednotlivé  scény,  jakož  i  mnohá 
ostrá  a  chceme-H  bezohledná  místa  dialogu. 


První  český  kus  (přuklaii  tříaktovO  hry  »Odbi'hlf'r 
L  lásky  synovski-.^  od  B.  Stcphanie' ml),  jenž  byl 
v  novem  Nosticovč  divadle  poprvč  provozován  diie 
20.  ledna  17S5,  nebyl  v  jistc^in  v/jiledč  tak  neviňourkoii 
hrou,  jak  by  se  zdálo  dle  zastaralého  titulu,  v  němž  po- 
užito slova  »odbéhlec«  místo  nyní  břžného  »sbéh«. 

Chaiakteristickť  jest,  že  po  vyhrnuti  opony  spatřili 
čeátí  diváci  -  ovšem  jen  náhodou  —  selskou  světnici. 
z  jejíhož  každého  kouta  zela  bezmérná  bída:  tudíž  jaksi 
symbolický  obraz  celého  zuboicného  národa, 
jejž  v  tu  dobu  representoval  skoro  jen  stav  selský 

Základní  myšlénka  kusu  jest,  /e  mladý  vojín  — 
syn  sedláka,  kterého  správce  vrchnosti  pro  nepatrný 
dluh  přivede  na  mizinu,  k  záchraně  rodičli  obétuje  sč 
v  tel  způsob,  že  desertuje,  aby  peněžitou  odměnou, 
která  se  v\  pláci  za  polapení  a  dodáni  vojenského  sběha 
úřadům  vojenskýin,  rodičům  vypomohl. 

Ústředním  černým  bodem  celého  kusu  jest  vrch- 
nostenský správce,  muí  bczcitný,  ukrutný,  pravý 
prototyp  karabáčnika  z  doby  nejkrutější  poroby  sel- 
ského lidu. 

V  prvním  aktu  rozmlouvá  syn  s  otcem  o  rodinných 
poměrech.  Otec  líčí  svou  bídu  i  obavy.  Vrchnostenský 
správce  mu  byl  totiž  pohrozil,  že  mu  prodá  živnost,  ne- 
zaplatí-li,  co  jest  vrchnosti  dlužen. 

»Ale  jak  může  vaše  vrchnost  tak  nemilosrdná  bvt.« 
praví  syn  k  otci,  »a  v;is  o  vaši  živnost  připravit  .=  Vás 
pro  lecjakých  třicet  rejnských  na  žebrotu  uvést  ?  Nemohla 
by  nějaké  strpení  mít-  Cm  ji  pomůže,  když  na  panství 
místo  sedláků  žebráky  mít  l>u<le?...« 

Charakteristickou  odpověď  otcovu  citujeme  s  ne- 
patrnými mluvnickými  změnami. 

•  Tak  se  déje.«  odpovídá  otec,  »když  vrchnost  jak- 
živa  svých  poddaných  nevidí:  ona  neví.  co  na  nich  má.iMv 
našeho  hraběte,  co  jeho  pSniáta  v  :emi  jest,  ani  jediným 
okem  neviděli.  On  sedí  v  městě  a  nechá  správce  dělat, 
co  se  mu  líbí  —  ten  dělá  ž<  braky.  Však  on  časem  svým 
shledá,  že  by  mu  bývalo  užitečnější,  kdyby  byl  někd\ 
kpanu  správci  dohlédnul,  aby  se  přesvědčili  zdali  je 
všechno  tak,  jak  mu  o  tom  správec  zprávu  dává...  Naše 
vrchnost  ani  za  mák  o  nás  nrdhá.  Odpusť  mi.  Bože,  pře- 
těžký hřích  —  člověk  se  má  ještě  za  ni  modlit,  že  nám 
poslední  košili  s  těla  svlikne.c 

V  druhém  jednání  naléhají  otec  i  syn  a  jiní  z  po- 
čátku prosebně  na  správce,  aby  aspoň  nějaký  čas  po- 
shovčl.  Posléze  slyšeli  čeští  diváci  tento  dialog: 

»l'odám  císaři  spis,«  praví  syn,  »v  nímž  vypíši 
otcovu  bídu  a  nemožnost  platit  právě  tak  jako  jeho, 
pane,  ukrutnost.  Poddaní  jsou  především  poddanými 
císařovými  a  potom  teprve  hraběcími,  a  císař  nedopusť', 
aby  se  s  nimi  tak  kruté  zacházelo.* 

>Cisař  tu  nemá  co  poroučet,*  rozkřikne  se 
rozzuřený  již  správec.  .Váš  otec  je  dlužen  mému  hrabčíi 
a  hrabě  musí  být  zaplacen.* 

»Cože  pán  povídá?*  leplikuje  syn.  »Císař  že  tu 
nemá  co  poroučet  ?  Ví-liž  on,  že  jest  i  jeho  hrabě  císařův 
poddaný?  Ví-liž  pak  on,  že  má  můj  otec  v  očích 
císařových  větší  cenu  než  jeho  hrabě^  Můj 
otec  pracuje  a  hrabě  zahálí.  K  mrhání  peněz  není 
potřebí  hraběte  —  to  djvedc  leckterý  mrcha  člověk. 
.•\  císař  zahálku  nenávidí;  neboť  on  sám  dnem  i  nocí 
jako  císař  pracuje.* 

Spor  pak  se  vždy  více  přiostřuje,  až  se  správec 
rozlítí  a  poctí  sedlákova  syna  titulem  »zatracený  klukiu. 
Takto  oslovený  oplatí  to  správci  políčkem  a  slovy: 
»To  jsi  řekl  vojákovi  a  řádnému  sedlákovi!  Jdeš  mi 
s  očí,  psí  duše!  Škoda  kaídého  slova,  jež  jí-me  s  tebou 
ztratili  .  .  .'   .V  vyhodí  správce  ze  dveří  .  .  . 

Již  z  pouhé  této  ukázky  jest  zřejmo,  že  čeští  diváci 
o  prvním  českém  představení  v  Nosticově  divadle  viděli 
scény  a  slyšeli  slova,  jež  by  ani  za  našich  dnů  divadelní 
censura  nepřipustila,  a  možno  se  domysliti,  jaký  dojem 


takové  scény  a  takováto  slova  učinily  na  šlechtice,  byl-li 
náhodou  v  divadle,  nebo  na  vrchnostenské  správec  nebo 
kteréhokoli  z  patolízavých  služebných  duchů,  kterýmž 
byl  šlechtic,  kterému  sloužili,  tak  čímsi  jako  polobohem. 

Druhý  kus  >Neslýchaná  náhoda  strašlivého 
hromobití*,  kterýž  později  sloužil  za  potlklad  hry  se 
zpěvy  »I-latmatilka*,  kterouž  ještě  později  Jan  Nrp 
átépánek  zpracoval  ve  frašku  pod  titulem  »Čech  a 
Němec*  —  ovšem  mohl  býti  provrzován  beze  vší  zá- 
vady, jako  se  provozoval    »Čech  a  Němec* 

Ale  již  třetí  český  kus,  překlad  Waidmannovy  hry 
•  Stepán  Kédinger*,  jenž  byl  v  Nosticově  divadlo  po- 
prvé proveden  dne  \b.  kvčlna  I78i,čpěl  s<;cialními  •zá- 
vadami* všeho  druhu. 

Uvádíme  z  dialogu  jen  některá  místa  Jedna  z  os(  b. 
generál  Pappenhaym,  připomíná  Ki  dingrovi,  jenž  se  bvl 
zbouřil,  že  •nevěrnost  trcfce  svého  vlastního  pána*,  /e 
zbouřivší  se  »v  odboji  zemdli  a  síla  jeho  se  ztenčí,  po- 
něvadž nemůže   vždy   lidi   dosazovat  jako  jeho  pán  .  .  .« 

Kédinger  mu  odpovídá:  »Odkud  nabývá  pán  len 
I  vlastně  panovník)  sily  nežli  od  nás?  Kdo  vyplňuje  všcchnv 
stavy?  Sedlák!  .Ano,  pane  generál,  sedlák  —  to  pro- 
následované, utiskované  hovado,  jež  vy  potupujete!  Zá- 
vidí se  nám  to  světlo,  které  spatřujeme,  a  to  povětří, 
které  svobodně  polykáme.  Jsme  vejmětkové,  po- 
směch země;  my,  jenž  všechny  živíme;  na 
nás  zeměplazy  páni  nohama  šlapou,  musíme  se 
kroutit;  oni  žnou,  kde  my  sejeme.  Páni.  proste  Boha, 
by  náš  lid  vždy  vtuposti  zůstal,  sic  se  třeste! 
neb  vyrůstají  vám  nad  vaše  hlavy  —   —    — 

.\ž  dosavad  nebylo  na  tom  dosti  nás  uvrhnout  do 
nejhlubší  bídy;  ješlě  se  dál  pokračuje,  naše  svědomí 
nám  do  želez  kladou,  utiskují  nás;  vyobcují  naše  učitele, 
usazují  rozpustilé  válečníky  do  našich  vesnic,  kteří  nás 
vytřebají,  a  na  každé  slovo  pozor  mít  musejí,  jsme  mánií?) 
a  otroci  v  našich  vlastních  i  říbvtcích  ....  Žádá  to  náš 
otec?  (Slovem  tím  míněn  jest  císař. 1  Ne!  To  nemůže 
žádat.  Jc-li  bídnějšího  stavu  nad  ten.  jejž  vedu  jár* 

Z  dalšího  dialogu  citujeme  jen  některé  urývky. 

Pappenhaym:   Snad  se  nějaké   zlořády  vloudily, 

Fédinger:  O,  pes  psa  nekouše!  Ti  velicí  jen 
vždy  myslí  na  svou  ctižádost,  na  svou  pejchu,  na  svůj 
zysk,  a  zapomínají  všeho  člověčství  —  —  — 

Pap  :  Máte  tudy  právo  s  svým  pánem  válčit,  své 
přísahy  rušit,  buřičemi  být?  Nemáte  cestu    k    prosbě? 

Féd.:  K  prosbě?';  prosbě?!  Lezli  jsme;  často  jsme 
prosili;  ale  dvůr  má  tlusté  stěny.  Cýsař  potře- 
buje svých  uší  jinam,  nemůže  jich  nám  propůjčit  — 

Pap.:  .  .  .  pleníte  jeho  (císařovu)  zem. 

Féd.:  Ony  toliko  trestáme,  kteří  nám  ublížili.  Ať 
zeman  taky  jednou  trpké  jho  bídy  cýtí  atd. 

Posléze  jest  Fédinger  ochoten  složiti  zbraň  za  těchto 
podmínek:  svoboda  náboženství,  ulehčení  látisku  a  udě- 
lení milosti  všem  zbouřencům. 

Z  pouhých  těchto  ukázek  jest  zřejmo,  že  r.  178.5 
zaznívala  s  jeviště  Nosticova  divadla  slova,  jež  by  za 
našich  dnů  divadelní  censura  bez  milosrdenství  z  každého 
kusu  prostě  vyškrtla     .  . 

Pravda  sice,  že  kusy  ty  provozovány  i  v  jazyku 
německém  a  že  představení  riavštěvovala  šlechta.  .\\c 
o  německých  představeních,  do  kterých  se  dostavovala 
valnou  převahou  jen  •elita*  společností,  z  pravidla  tedy 
lidé  skoro  ve  všem  více  méně  indiferentní,  neměla  a  ne- 
mohla míti  citovaná  slova  a  jim  podobná  nikdy  takového 
účinku  jako  o  českých  představeních,  jež  navštěvoval 
.zase  převahou  vznětlivý  lid,  mezi  kterýmž  byli  najisto 
mnozí,  kteří  podobného  něco  v  životě  svém  doposud 
nikdy  neslyšeli. 

Není  nižádné  pochybnosti,  že  právě  místa,  jež  jsme 
uvedli  na  ukázku,  o  představení  německém  vyslechnuta 
bez  valného  zájmu,  kdežto  o  českých  představeních  bu- 
dila najisto  neslýchané  bouře  potlesku  a  působila  na  lid 
elementární  silou. 


Není  nižádné  pochybnosti,  že  z  představení  něme- 
ckých odchá,;ela  chladnokrevná  »ehta«  společnosti  z  pra- 
vidla s  obvyklým  klidem  indiferentních  a  poloindiferent- 
ních  ubíječu  dlouhé  chvíle,  kdežto  z  českých  představení 
valíval  se  vznětlivý  prostý  lid  v  mocném  vzrušení  a  vždy 
ještě  dlouho  a  to  najisto  i  vášnivé  diskutoval  a  rozbíral 
závažná  nebo  rozplameňující  slova,  jež  mu  ukazovala 
svět  a  poměry  ve  světle  zcela  jiném,  než  jak  se  mu  je- 
vívaly  v  duševní  jeho  zanedbanosti. 

DIVADLO. 

Jeden  z  prvních  našich  hercu  a  nejlepších  znalců 
divadla  Josef  Šm  aha  použil  svých  zkušeností  a  znalosti 
jeviště  1  jako  dramatický  spisovatel  Jeho  tříaktová 
komedie  »Zlato«  je  jeho  druhým  a  zdá  se  i  šťastnějším 
.skutkem  divadelního  spisovatele  Obecenstvo  přijalo 
Šmahovu  komedii  s  povzbuzující  vlídností.  Smaha  s  tiu- 
morcm  drastickým  a  k  vůli  dusažení  naturalistické  cha- 
rakteristiky až  do  triviahiosti  vybíhajicim  —  což  se  ko- 
nečné opakuje  u  všech  našich  genrových  obrazů  drama- 
tických, v  nichž  autofi  snaží  se  býti  co  nejrealističtějšími 
v  dialogu  —  vylíčil  historii  prostou  a  účinnou,  jejíž  zá- 
kladní motiv  r.em  sice  nový,  ale  jež  ve  svých  detailech 
i  v  některých  postavách  má  sviij  zvláštní  ráz.  Malíř  po- 
kojil Vaňka  má  hezkou  dcerku,  prohnanou  koketku,  zka- 
ženou fiflen'iU  velkoměstskou,  která  své  mravní  zásady 
čerpá  z  Prévoítových  »Polopanen«  a  řídíc  se  patrné 
víorem  své  elegantnější  a  duchaplnější  pařížské  kollegyně 
slečny  .Maud,  odbude  svého  nápadníka  malíře  Lípu,  šle- 
chetného mladíka  hovořícího  v  dosti  moudrých  senten- 
cích, dá  přednost  bohatému,  stárnoucímu  plešatci  Kou- 
delkovi a  zajistí  si  pro  budoucnost  planoucí  lásku  třetího 
ctitele,  otcova  malířského  pomocníka  Edv,  který  bude 
v  její  šťastné  domácnosti  klassickým  >třctim  nejšťastnéj- 
ším«.  Rodiče  slečny  Marie  jsou  nadšeni  praktickou  svou 
dcerkou  a  též  na  ně  působilo  zlato  domácího  pána.  Pod- 
manění lehkých  a  nízkých  povah  zlatem  —  to  je  zákadní 
myšlénka  Smahovy  komedie,  po  níž  očekáváme  od  au- 
tora, tak  účinné  scény  sestavujícího  a  trefně  pozorujícího, 
další  zdařilejší  práce  pro  české  jeviště.  Komedie  »Zlato« 
byla  velmi  dobře  sehrána,  zejména  vynikala  intensivní  ka- 
raktekteristikou  hra  pí.  Húbnerové  a  p.  Sedláčka.     H. 

LITERATURA. 

Právě  před  Vánocemi  vyšly  dvě  nádherné  a  krásné 
knihy,  na  něž  zatím  upozoriiujeme  své  čtenáře.  Jsou  to 
Jiráskovi  »Psohlavci«  v  šestém  vydání  s  illustracemi 
Alešovými  a  Svatopluka  Čecha  báseň  »Sníh«  s  kar- 
tony Viktora  Olivy.  Kniha  Čechova,  vydaná  skvostně 
nákladem  V.  Topiče,  provázená  zdařilými,  poetickým  de- 
chem provanutými  komposicemi  Olivovými  vyvolá  za- 
jisté nejživější  ohlas  v  českém  čtenářstvu,  jež  'zbožňuje 
jasnou  harmonii  a  lahodné  barvy  verše  Svatopluka  Čecha 
a  dává  se  unášeti  mohutným  dechem  jeho  čisté,  ideální 
inspirace.  Jiráskovi  »Psohlavcit,  vydaní  nákladem 
J.  0:ty,  objevují  se  již  v  šestém  vydání  a  potvrzují 
znovu,  co  bylo  již  v  těchto  místech  pověděno  o  neoby- 
čejných úspěších  Jiráskových  románů  a  povídek,  jež  si 
podmaňuji  českého  čtenáře.  »Psohlavci«  budou  se 
čisti  hojné  a  hojně  i  v  tomto  novém,  nádherném  vydáni, 
neboť  slovo  romanopiscovo,  tak  rázně  a  mile  české,  je 
doplněno  ry.ím  kouzlem  čcskcrsti  illustraci  mistra  Aleše 
a  tak  spojením  dvou  těchto  mohutných  individualit  umě- 
leckých docíleno  bylo  dílo  krásné  a  dojímající. 

VÝTVARNÉ  UMĚNÍ. 

.■\lfons  Mucha.  Otčenáš.  Komposice  A.  M  Muchy. 
Velké  folio.  22  listů  světlotiskových  a  barevných  lito- 
grafií. Nakladatel  B.  Kočí. 


Józa  Uprka.  Výbor  jeho  prací.  Karakteristiku 
umělcovu  napsal  K.  B.  iMadl.  Tiskem  a  nákladem  gra- 
fické společnosti  »Unie«  a  B.  Kočího. 

Dušan  Jurkovič.  Poustevně  na  Radhošti.  Péčí 
klubu  přátel  umění.  Nakladatel  A.  Píša  v  Brně.  Tiskem 
»Unic«. 

Ferd.  |.  Lehncr.  Dějiny  umění  národa  českého. 
Seš.  1.  Tisk  a  náklad  »Unie<:. 

Český  tisk  umělecký,  naše  uměni  grafické  učinily 
v  krátké  době  úžasný  pokrok.  Není  tomu  dávno,  co  jsme 
rausili  za  hranicemi  dávat  vyřizovat  obtížnější  a  jemnější 
práce  grafické,  a  nyní  naše  tiskárny  nejen  že  konkuruji 
s  nejpřednějšími  závody  německými  a  anglickými,  ony 
i  předčí  podobné  úslavy  francouzské.  Velkou  zásluhu 
o  tento  náhlý  rozvoj  má  zkušený  a  umělecky  cítící  od- 
borník p.  Vilím,  jehož  vzorný  a  moderní  ústav  splynuvši 
s  tiskařskou  a  nakladatelskou  společností  „Unií«  překva- 
puje nás  stále  skvélejšiini  výkony,  zejména  v  oboru  ba- 
revných reprodukcí  Činnost  tato,  jež  je  naši  chloubou 
a  kulturně  nás  znamenitě  representuje  před  cizinou,  je 
ovšem  podporována  svěžím  rozmachem  produktivnosti  na- 
šeho umění.  České  výtvarné  uméní  ožilo  ohnivě,  dobývá 
si  uznání  světa.  Triumfy  Úprky  a  Bílka  ve  Vídni  jsou  vý- 
znamným úkazem  a  to  vše  musí  blahodárně  působiti  i  na 
rozvoj  našeho  grafického  umění,  jemuž  rostoucí  produkce 
výtvarnická,  všeobecné  vzbuzený  zájem  o  české  uměni, 
ukládá  nové  a  důležité  úkoly.  A  jak  výtečně  tyto  úkoly 
se  již  u  nás  provádějí,  to  dokazují  tři  skvostné  a  nád- 
herné publikace  výtvarné,  jež  vesměs  vyšly  z  tiskárny 
>Unie«:. 

První  práce  však,  kterou  zahajuji  svůj  referát,  je 
česká  pouze  jménem  umělcovým.  Je  to  české  vydání 
krásného  a  fantastického  díla  Muchova  »Otčenáš». 
Mladý  mistr  spojil  v  tomto  díle  zbožném  a  poetickém 
dvě  hlavni  vlastnosti  svého  talentu:  svůj  visionářský 
vzlet  i  svou  delikátní  procítěnost  dekorativních  detaihl 
S  neobyčejnou  vroucnosti  pracoval  Mucha  na  svém  ko- 
mentáři křesťanské  modlitby  pérem  i  štětcem,  vložil  v  něj 
své  meditace  filosofické  i  své  básnické  vidiny  vyvolané 
prostou  vznešeností  modlitby.  Sedm  veršů  »Otčenáše«; 
doprovází  Mucha  sedmi  listy  komentáře  francouzského, 
v  tomto  vydání  na  zvláštních  listech  do  češtiny  přelože- 
ného, a  sedmi  komposicemi  a  sedmi  listy  ornamentálními. 
Symbolická  ornamentika  vroubící  verše  modlitby  je  kou- 
zelná a  rozkošná,  plná  subtilní  nádhery  a  bohatosti  svých, 
hlavně  květinových  motivů.  Výmluvný  pathos  mají  kar- 
tony illustrujicí  modlitbu.  Mucha  vykonal  znamenité  dílo, 
v  němž  mocnými  tóny  ozvala  se  jeho  básnická  duše. 
Doufám,  že  ..Otčenáši  nebyl  nadarmo  vydán  pro  české 
obecenstvo,  jež  bv  pro  svého  slavného  krajana  mohlo 
projeviti  aspoň  část  enthusiasmu  a  sympatie,  které  mu 
vzdává  veřejnost  a  obecenstvo  ve  Francii  —  a  snad 
všude  v  Evropě. 

Uprkovo  album  je  skutečným  skvostem.  Rázovité 
a  svěží  křepkostí  bující,  sluncem  a  barvami  a  pohybem 
života  hýřící  dílo  mladého  malíře  je  tu  dokonale  vysti- 
ženo v  reprodukcích  vzácné  věrnosti  a  jemnosti,  jež  po- 
dávají zejména  všechny  odstíny  impressionistického  štětce 
Úprková.  První  díl,  provázený  velmi  zajímavé  psanou  ka- 
rakteristikou  umělcovou  od  K.  B.  Mádla  a  věcnými  vy- 
světlivkami folkloristickými  od  prof.  Klvani,  obsahuje 
20  kartonů  a  přečetné  reprodukce  v  textu.  Nacházíme  tu 
většinu  známých  nám  obrazů  z  výstav  a  v  celé  své  svě- 
žesti oživuji  před  námi  v  mistrných  reprodukcích.  Jméno 
Uprkovo  jde  nyní  na  výboj  českého  umění  za  hranice  a 
ve  Vídni  již  sklidil  Uprka  první  triumfy.  Tírň  dodává  se 
jeho  albu  aktuelnosti,  jež  zaručuje  jeho  plný  úspěch. 

Dokonč. 


>^£l         Siíí      ^'?'ÍAVi-'-'r*''T'  '*'"  ^,1- l-ZO  (K.  2-40),  napůl  léta  zl.  2-40  (K  4-80),  na 

!-50),  na  půl  lila  zl  250  (K  5--),  na  celý  rok  5  zl.  (K  10-).  -  Sc5i  to  vé  vvd  áni  (c 

a  scíuu  20  kr.  (40  hal.)  -    l'atisk  původních   prac!   se  vyhr.-,íuje.   -    Dopisy  administraci 

Karlovo  minésli  t.  34.  —  Listy  pHjimáme  jen  frankované.  —  »Lumír.  ^- 


lý  rok  zl.  4-80  (K  9-60).  PoStou:  na  čtvrt  léta  zl..l-25 
:vou  číslech)  vychází  při  každém  druhém  (sudém)  čísle. 
Lumira«  buďlež   adresovány:    Časopis  »L«mír«,  Praha, 
\'ycháží  každý  pátek  (vyjma  prázdniny). 


Redaktor  Václa 


adik.  —  Majitel,  vydavatel  a  nakladatel  J.  Otto.  —  Tiskem  České  graBcké  společnosti  .Unie.  v  Praze. 


LUMÍR 


Ročník  xxix. 


28.  PROSINCE   1900. 


ČÍSLO  13. 


Miloslav  Silén: 


polní  kaple. 


Je  záře  v  temnotách  a  anděl  v  sen  se  sklání 
proud  šatů  stříbrných  mu  šerem  šelestí, 
ret,  riiže  podzimní  u  truchlém  rozkvétání, 
má  fijalový  nádech  mroucí  bolesti. 

.■\  svícny  oltářní  svá  matná  světla  hostí, 
dech  touhy  posmrtně  z  jich  září  zavání, 
a  svaté  obrazy  jsou  plny  truchlivostí 
a  nadpozemsky  krásných  usmání. 

Smích  slunce  palčivý  do  síně  často  padne, 
oblohy  odlesk,  sladce  modravý, 
však  patře  v  stíny  zádumné  a  chladné, 
na  cestě  své  se  smutně  zastaví. 

Zde  klasy  mají  hlas  tak  zvláště  zádumčivý, 
když  přejde  chodec  kol  neb  zefýr  zazpívá, 
neb  oblak  přeletí,   oř  zlatostkvouci  hřívy, 
dusaje  v  dálek  ticha  zářivá. 


Zde  studánky  jsou  plny  divné  síly, 
z  podzemí  vzhůru  k  světlu  zurčíce, 
jak  koupaly  by  zlatovlasé  vily 
v  nich  bílá  těla  svá  při  loutně  měsíce, 

jak  slétali  by  do  nich   z  modra  píti 

nové  své  trilky  toužní  skřivani, 

neb  jak  by  čerpala  z  nich  vonná  luční  kvítí 

andělsky  opojná  svá  vlídná  zasmáni. 

...  Až  z  nenadání  večer  zašelestí 
a  z  polních  zátiší  mír  zkvete  veliký, 
na  drsných  kamenech  růženec  chřestí 
a  dusně  voní  teplé  šeříky, 

a  volně  tekou  horké  slzy  z  lící, 

ret  marnou  modlitbu  svou  hořce  šepotá  — 

Dál  v  tichu  víří  hvězdy  dřímající 

nad  bezútěšnou  touhou  života  —  — 


TICHÝ   STESK. 


Jdou  volným  krokem  topole  a  břízy, 
na  půli  cestě  zas  se  zastaví, 
kraj  do  zlata  je  vpit,  paprsků  teplé  řízy 
zářivě  otkaly  sen  dálek  modravý, 

a  všude  tolik  světla,  tolik  kouzla,  síly, 
topole  hovoří  a  kvítí  zavání, 
jez  hřímá  tlumeně  a  roste,  tichne,  bílý, 
a  bříza  třcsavá  se  k  slunci  uklání, 


motýli  trysknou  z  kalichů  a  víří 
jak  purpurové,  třpytné  plameny 
a  oblak  bělostný  jda^nebem  vůni  šíři 
a  jemný  přísvit  teskně  zlacený, 

a  zefýr  vchází  v  lada  dřímající 

na  útlých  stoncích  ševelit  a  hrát  — 

Je  mi  tak  smutno.  Chtěl  bych  něco  říci. 

Chtěl  bych  si  někde  zaplakat  —  — 


^<í>^<s7^^<í?<;?9? 


149 


Friedrich  Nietzsche: 


SOKRATŮV   PROBLÉM. 


PŘEL.  Alfons  Breska. 


I. 

O  životě  soudili  stejně  za  všech  časů  ti  nej- 
moudřejší: neník  ničemu...  Vždy  a  všude 
byl  slyšán  z  jich  úst  tentýž  zvuk,  —  zvuk  plný 
zoufalství,  plný  zádumčivosti,  plný  únavy  z  ži- 
vota, plný  odporu  k  životu.  Sám  Sokrates  pravil, 
když  umíral:  »žíti  —  to  znamená  být  dlouho 
nemocen:  jsem  spasiteli  Asklepiovi  dlužen  ko- 
houta.«  Sám  Sokrates  byl  jím  syt. —  Co  to  do- 
kazuje.? Na  co  to  ukazuje?  — Druhdy  bylo 
by  se  řeklo  ( —  oh  řeklo  se  to  a  dosti  hlasitě 
a  naši  pessimisté  nejdříve!):  »Zde  musí  rozhodně 
vězet  něco  pravdy!  Consensus  sapientium 
dokazuje  pravdu. «  —  Budeme  dnes  ještě  tak 
mluvit.?  smíme  to?  »Zde  musí  rozhodně  něco 
nemocného  být*  —  dáme  my  za  odpověď: 
tyto  nejmoudřejší  všech  dob,  měli  bychom  si  je 
dříve  z  blízka  prohlédnout!  Nebyli  snad  všichni 
dohromady  více  pevní  na  nohou?  pozdní?  ko- 
lísaví? décadents?  Jevila  by  se  snad  moudrost 
na  zemi  jako  havran,  jejž  uvádí  malý  zápach  hni- 
loby v  nadšení?  .  .  . 

II. 

Mně  samému  tato  neuctivost,  že  velcí  mudrci 
jsou  typy  zániku,  otevřela  se  právě  v  jednom 
případě,  kde  se  jí  nejsilněji  učený  i  neučený 
předsudek  staví  na  odpor:  Poznal  jsem  Sokrata 
a  Platona  jako  úpadkové  symptomy,  jako  ná- 
stroje řeckého  rozkladu,  jako  pseudořecké,  jako 
protiřecké  (»Zrození  tragedie*  1872).  Onen  con- 
sensus sapientium  —  to  chápal  jsem  vždy 
lépe  —  dokazuje  nejméně,  že  měli  pravdu  v  tom, 
v  čem  spolu  souhlasili:  dokazuje  spíše,  že  oni 
sami,  tito  nejmoudřejší,  někde  v  něčem  fysio- 
logicky  souhlasili,  aby  stáli  stejným  způsobem 
záporně  k  životu,  —  státi  mu  si  li.  Cenění,  hod- 
nocení života,  pro  nebo  proti,  nemohou  být  ko- 
nečně nikdy  pravdivá:  mají  pouze  cenu  jako 
symptomy,  pouze  jako  symptomy  se  berou 
v  úvahu,  —  sama  o  sobě  jsou  taká  cenění  hlou- 
postí. Je  nutno  naprosto  prsty  po  tom  vztáhnout 
a  učinit  pokus,  abychom  chytili  tuto  úžasnou 
finessu,  že  cena  života  nemůže  být 
oceněna.  Žijícím  ne,  poněvadž  je  stranou,  ano 
dokonce  sporným  předmětem,  a  ne  soudcem ; 
mrtvým  ne,  z  jiného  důvodu.  —  Dle  nějakého 
filosofa  spatřovat  v  ceně  života  problém,  zů- 
stává na  ten  spůsob  dokonce  námitkou  proti 
němu,  otazníkem  jeho  moudrosti,  nemoudrostí. — 
Jak?  a  všichni  ti  velcí  mudrci  —  oni  byli  by 
nejen  décadents,  oni  nebyli  by  bývali  ani 
moudrými?  —  Ale  vracím  se  k  problému  So- 
kratovu. 


III. 

Sokrates  náležel,  svým  původem,  k  nejnižší 
vrstvě  lidu:  Sokrates  byl  chátra.  Ví  se,  lze  ještě 
zřít,  jak  byl  ohyzdný.  Avšak  ohyzdnost  sama 
o  sobě  námitkou,  je  mezi  Reky  skoro  porážkou. 
Byl  Sokrates  vůbec  Řekem?  Ohyzdnost  bývá 
dosti  zhusta  výrazem  skříženého,  křížením  z  a- 
staveného  rozvoje.  V  jiném  případě  jeví  se 
jako  zanikající  rozvoj.  Anthropologové  mezi  kri- 
minalisty  praví  nám,  že  typický  zločiriec  je 
ohyzdný:  monstrum  in  fronte,  monstrum 
in  animo.  Ale  zločinec  je  décadent.  Byl  So- 
krates typickým  zločincem?  —  Při  nejmenším  neod- 
poroval by  tomu  onen  slavný  úsudek  fysiognoma, 
který  zněl  přátelům  Sokrata  tak  pohoršlivě. 
Jistý  cizozemec,  který  se  vyznal  v  obličejích, 
pravil,  když  ubíral  se  Athénami,  Sokratovi  zpříma, 
že  j  e  monstrum,  —  že  skrývá  v  sobě  všechny 
špatné  neřesti  a  žádosti.  A  Sokrates  pouze  od- 
větil:  »Vy  mne  znáte,  pane!«  — 

IV. 

Na  décadenci  u  Sokrata  poukazuje  nejen 
přiznaná  zpustlost  a  anarchie  v  instinktech:  právě 
k  ní  poukazuje  též  superfótace  logického  a  ona 
zloba  rhachitika,  jíž  se  vyznamenává.  Ne- 
zapomeňme též  na  ony  sluchové  hallucinace, 
které  jako  »Dámonion  Sokrata«,  do  nábožen- 
ského jsou  interpretovány.  Vše  je  přehnané, 
bu  f  f  o,  carricatura  na  něm,  vše  je  zároveň  skryté, 
zámyslné,  podzemní.  —  Snažím  se  pochopit, 
z  jaké  idiosynkracie  pochází  ono  sokratické  na 
roven  kladení  rozumu  =  cnosti  =  štěstí :  onen 
nejbizarrnější  rovnoklad,  jaký  stává  a  který 
zvláště  má  proti  sobě  všechny  instinkty  staršího 
Hellena. 

V. 

Sokratem  zvrhá  se  řecký  vkus  ve  prospěch 
dialektiky:  co  se  tu  děje  vlastně?  Přede  vším 
je  tím  poražen  vznešený  vkus;  chátra  při- 
chází dialektikou  na  povrch.  Před  Sokratem  byly 
odmítány  v  dobré  společnosti  dialektické  spů- 
soby :  platily  za  špatné  spůsoby,  ony  staví  na 
pranýř.  Varována  mládež  před  nimi.  Též  nedů- 
věřovalo se  všemu  takovému  předkládání  svých 
důvodů.  Rádné  věci  nenesou,  jako  řádní  lidé, 
svoje  důvody  tak  v  ruce.  Jest  neslušné,  ukazovat 
všech  pět  prstů.  Co  se  teprve  dokazovat  musí, 
je  málo  cenné.  Všude,  kde  ještě  náleží  autorita 
k  dobrým  mravům,  kde  se  »nezdůvodňuje<  ale 
rozkazuje,  je  dialektik  jakýmsi  hanswuřtem:  smějí 
se  mu,  nepojímají  ho  vážně.  —  Sokrates  byl 
hanswuřtem,  který  se  dal  vážně  pojímat: 
co  se  tu  stalo  vlastně? 


VI. 
Dialektika  se  volí  jen,  není-li  žádného  jiného 
prostředku.  Je  známo,  že  se  jí  budí  jen  nedň- 
věra,  že  málo  přesvědčuje.  Nic  nelze  snáze  smazat 
než  dialektický  effekt :  zkušenost  každého  shro- 
ináždéní,  kde  se  mluví,  to  dokazuje.  Může  být 
jen  obranou  z  nouze,  v  rukou  takových, 
kteří  nemají  více  žádných  jiných  zbraní.  Nutno 
míti  své  yynucovací  právo:  dříve  se  jí  ne- 
používá. Židé  byli  proto  dialektiky;  Reinecke 
lišák  byl  jím:  jak?  a  Sokrates    byl    jím  též  i"   — 

VII. 
—  Je  ironie  Solratova  výrazem  revolty? 
ressentimentu  chátry?  užívá  jako  potlačený  své 
vlastní  krutosti  v  nožových  bodnutích  s)  Ilos|ismu  ? 
mstí  se  na  vznešených,  které  fascinuje?  — 
Člověk  má  jako  dialektik  nešetrný  nástroj  v  ruce; 
možno  jur.  si  hrát  na  tyrana;  stavíme  na  pranýř, 
zatím  co  vítězíme.  Dialektik  přenechává  svému 
protivníku  důkaz,  že  není  idiotem:  činí  zuřivým, 
činí  zárovei^  bezmocným.  Dialektik  depoten- 
cuje  intelekt  svého  protivníka.  —  Jak?  je  dia- 
lektika jen  formou  pomsty  u  Sokrata? 

VIII. 
Dal  jsem  na  srozuměnou,  čím  mohl  Sokrates 
odpuzovat:  zbývá  tím  více  vysvětlit,  že  fasci- 
noval. —  Ze  objevil  nový  druh  ago  nu,  že  platil 
za  prvního  šermířského  mistra  odtud  pro  vzne- 
šené kruhy  Athén,  toť  jedno.  On  fascinoval,  do- 
týkaje se  agonálního  pudu  Hellenů,  —  přivedl 
variant  v  zápas  mezi  mladými  muži  a  jinochy. 
Sokrates  byl  též  velký  erotik. 

IX. 
Ale  Sokrates  uhádl  ještě  víc.  Zřel  za  svoje 
vznešené  Atheiíany;  pochopil,  že  jeho  případ, 
jeho  idyosynkrasie  případu  nebyla  vůbec  žádným 
výjimečným  případem.  Stejný  druh  degeneres- 
cence  připravoval  se  všude  potají:  staré  Athény 
dokonávaly.  —  A  Sokrates  chápal,  že  celý  svět 
měl  ho  zapotřebí,  — -jeho  prostředku,  jeho 
léčení,  jeho  osobního  umělého  obratu  sebeza- 
chování . . .  Všude  nalézaly  se  instinkty  v  anarchii; 
všude  byli  pét  kroků  vzdáleni  excessu:  mon- 
strum in  animo  bylo  všeobecným  nebez- 
pečím. »Pudy  chtějí  hrát  si  na  tyranna;  je  nutno 
objevit  pr  oti  ty  r  an  n  a,  jenž  je  silnější*... 
Když  onen  fysiognomilc  odhalil  Sokratovi,  kým 
byl,  peklem  všech  špatných  žádostí,  nechal  velký 
ironik  ještě  zaznít  slovo,  které  propůjčuje  klíč 
k  němu.  »To  je  pravda, «  pravil,  »ale  já  stal  se 
pánem  nade  všemi. <  Jak  stal  se  Sokrates  nad 
sebou  pánem?  —  Jeho  případ  byl  v  základě 
jen  extremní  případ,  jen  ten  nejvíce  v  oči  bijící 
z  toho,  co  tenkráte  stávalo  se  všeobecnou  bědou: 
že  nikdo  nebyl    více  pánem    sebe.    že    instinkty 


obracely  se  proti  sobe.  On  fascinoval  jako 
tento  extremní  případ  —  jeho  děsící  ohyzdnost 
vylučovala  jej  pro  každý  zrak:  fascinoval,  jak  se 
samo  sebou  rozumí,  ještě  silněji  jako  odpověď, 
jako  rozřešení,  jako  zdánlivé  léčení  tohoto 
případu. 

X. 

Má-li  kdo  potřebí,  aby  učinil  z  rozumu 
tyranna,  jako  Sokrates  to  učinil,  pak  musí  být 
nebezpečí  nemalé,  že  něco  jiného  stane  se  ty- 
rannem.  Rozumnost  byla  tenkráte  uhádnuta  jako 
vysvobod  it  e  1  ka,  nedáno  na  vůli  ani  Sokra- 
tovi ani  jeho  »nemocným«,  aby  byli  rozum 
nými.  ■  bylo  to  de  rigueur,  byl  to  jich  po- 
slední prostředek.  Fanatismus,  s  jakým  se 
vrhá  celé  řecké  přemýšlení  na  rozumnost,  pro- 
zrazuje nesnáz :  bylo  nebezpečí,  zbývala  jediná 
volba  :  buď  zahynout  nebo  být  absurdně  roz- 
umným .  .  .  Moralismus  řeckých  filosofů  počí- 
naje Platonem  je  pathologicky  podmíněn;  rovněž 
jich  cenění  dialektiky.  Rozum  =  cnost  =  štěstí 
znamená  pouze:  je  třeba  napodobit  Sokrata  a 
proti  temným  chtěním  zavésti  permanentní  denní 
světlo  —  denní  světlo  rozumu.  Je  nutno  být 
chytrým,  čistým,  jasným  za  každou  cenu:  každé 
povolení  instinktům,  podvědomému  svádí  dolů  . . . 

XI. 

Dal  jsem  na  srozuměnou,  čím  Sokrates 
fascinoval:  jevil  se  lékařem,  spasitelem.  Jest 
nutno,  ještě  ukázat  omyl,  který  spočíval  v  jeho 
víře  v  rozumnost  za  každou  cenu  ?  Je  to  sebe- 
klam se  strany  filosofů  a  moralistů,  že  tím  již 
uniknou  decadenci,  vedouli  proti  ní  válku. 
Uniknutí  leží  mimo  jich  sílu :  co  volí  za  pro- 
středek, za  záchranu,  je  samo  jen  opět  výrazem 
decadence  —  oni  mění  její  výraz,  jí  samé 
neodstraňují.  Sokrates  byl  nedorozumění;  celá 
polepšující  morálka,  též  křesťanská, 
byla  nedorozumění...  Nejostřejší  denní 
svit,  rozumnost  za  každou  cenu,  život  jasný, 
chladný,  opatrný,  vědomý,  bez  instinktu,  v  od- 
poru k  instinktům  byl  sám  jen  nemocí,  jinou  ne- 
mocí, —  a  rozhodně  žádný  návrat  k  »cnosti«, 
ke  »zdraví',  k  ště5tí .  .  .  Musit  potírat  instinkty  — 
to  je  formule  pro  decadence:  pokud  život 
stoupá,  rovná  se  štěstí  instinktu. 

XII. 
—  Pochopil  to  sám  ještě,  tento  nejchytřejší 
všech  sebepřelstitelů?  Řekl  si  to  konečně,  v  mou- 
drosti své  odvahy  k  smrti?  .  .  .  Sokrates  chtěl 
zemřít:  —  ne  Athény,  on  dal  si  pohár  jedu,  on 
nutil  Athény  k  poháru  jedu  .  .  .  'Sokrates  není 
žádným  lékařem,  pravil  si  tiše:  smrt  jediná  je 
zde  lékařem  .  .  .  Sokrates  s;lm  byl  jen  dlouho 
nemocen  .  .  .< 


%     ^     ir     ^     ^ 


Josef  Holeček: 


HOUZÍR. 


z  NETISTENE  DOSUD 
ČÁSTI  jNAŠICHí.  -  -  - 


Sama  hospodyně  hostitelka,  Linhartova  Kačena, 
byla  přistrojena  nejkrásněji.  Sukní  měla 
pět,  kacabajky  dvě,  pleny  tři,  z  nich  dvě  na  těle 
a  jednu  na  hlavě.  Jednu  z  těch  dvou,  co  měla 
na  těle,  podestřela  pod   Bartoňe. 

Všichni  byli  bosi. 

Jak  byli  ozbrojeni  bohatýři.? 

Krásně  byli  ozbrojeni  bohatýři. 

Ozbrojeni  byli  biči  pramennými.  Prameny 
byly  konopné  i  řemenné,  kupované  i  vlastní  rukou 
robené.  Poslední  byly  nejdůkladnější,  nejsilnější 
a  nejdelší.  Tlusté  a  dlouhé  biče  měly  rukovílky 
tlusté  a  krátké;  dlouhé  a  tenké  biče  dlouhé  a 
tenké  rukovítky.  Nejlepší  rukovítky  byly  z  prutů 
jalovcových.  Prameny  bičfi  na  koncích  měly  při- 
pleteny hedbávné  střapečky,  na  vlákna  rozčesané. 
Ty  střapečky  tak  slavně  práskaly. 

Od  koho  byly  pastevcům  hedbávné  střa- 
pečky? 

Od  pastvic.  Každá  střapečkem  vyznamená- 
vala toho,  kdo  ji  na  pastvě  nejochotněji  pode- 
stával,  stádo  její  na  nejtučnější  trávu  zaháněl  a 
sháněl  je,  roztoulalo-li  se;  kdo  jí  rozháněl  kusy, 
které  se  utkaly  soubojem,  odháněl  ty,  které  zašly 
na  škodu;  kdo  jí  nejčerstvěji  přinášel  ve  kbílku 
ze  studánky  vodu,  bylo-li  jí  daleko. 

A  ruce  pastvic  ničím  nebyly  ozbrojeny? 

Ani  pastvice  nechodily  za  dobytkem  s  ho- 
lýma rukama.  Každá  měla  krátkou  dubovou  hůl, 
břinkovku,  jíž  dovedně  metala.  Byla-li  kráva  ne- 
poslušná a  neměla  se  k  tomu,  aby  ze  škody  se 
vrátila  na  okřiknutí,  přiletělo  na  ni  napomenutí 
z  povětří  jako  hromová  rána.  Která  dobře  tre- 
fovala, nechybila  kyčle  dobytčete.  V  to  místo 
dovoleno  bylo  trestati.  Hanba  bylo  pro  ruku, 
konající  spravedlnost,  trefila-li  hůl  do  boku,  do 
slabin  a  zvláště  do  rohu ;  trefiti  z  předu  přímo 
do  koruny  a  nepoškodit  ani  roh,  ani  oko,  bylo 
dovoleno  jako  nejtěžší  pokuta  nenapravitelných 
hříšníků. 

Pro  Bartoňe  zapomenuto  pukanců.  Pasáci 
i  pasky  ho  prohlíželi,  zkoumali,  hlavami  vážně 
povrcovali,  jak  se  slušelo  při  vážném  případu. 
Všechny  zajímala  nejprve  otázka,  jak  se  Bartoň 
dostal  mezi  ně.  Linhartova  Kačena  oznámila,  jak 
jej  našla.  Všem  se  to  zdálo  neuvěřitelným,  vě- 
děliť,  jak  si  Kojanka  Bartoňe  hlídá. 

Rozšafný  Martin  Soucha  bezmála  uhodl. 

»Já  vám  povím,«  ozval  se  hrubým  hlasem, 
»jak  to  bylo.  Táta  i  máma    kloučkovi  odešli  do 


kostela  a  dlouho  nepřicházeli.  Klouček  nevydržel 
o  samotě  a  prchl  fuk!«  A  Martin,  maje  vědomí, 
že  pronesl  něco  velmi  moudrého  a  pravdivého, 
zvolna  sáhl  do  kapsy  a  vyiíal  dýmku  z  košťálu 
vykrouhanou  a  mající  bezovový  troubel.  Dal  do 
úst  a  dělal,  jakoby  pouštěl  dýmy  a  odplivoval 
skrze  zuby. 

•  Nejspíš  proto  nevydržel',  řekl  ztrápeně 
vyhladověl,  Jouza  Šoubar,   »že  měl  hrozný  h!ad.< 

Slovo  »hlad«  vynutilo  souhlas  pasákův 
i  pasek. 

» Nakrmíme  ho!«  nabídly  se  pasky  jako 
jedním  hlasem. 

^Nejlepší  pukanec  bude  Bartoňův*,  oznámila 
Linhartova  Kačena  a  počala  starati  holí  v  po- 
pelu, aby  jej  vybrala.  A  podařilo  se  jí  vybrati 
brambor  jako  jablíčko,  puknutím  až  rozchlíplý, 
se  slupkou  všude  pěkně  opečenou,  nepropálenou. 
Otřela  jej  zástěrou,  posolila,  ještě  více  rozevřela, 
s  dlaně  na  dlaň  převrhovala,  foukala.  Všichni 
pasáci  i  pasky  jevili  takovou  samaritánskou  péči 
o  Bartoňe,  že  každý  z  nich,  i  ten  vyhladovělý 
Jouza  Šoubar,  chtěl  být  aspoň  fouknutím  účasten 
přípravy  krmě,  která  měla  Bartoni  navrátiti  sílu. 

Bartoň  ležel  jako  dřevěný  Rychle  a  těžce 
oddychoval,  tváře  měl  rozpálené,  ústa  pootevřená, 
pysky  oprýskané,  oči  dokořán ;  ale  oči  se  ne- 
obracely ani  nemrkaly,  dívaly  se  jakoby  se  ne- 
dívaly a  byly  jako  skleněné.  Vyptávali  se  ho 
jeden  přes  druhého,  vybízeli,  aby  vstal,  posazo- 
vali ;  a  Bartoň,  jak  nebyl  podepřen,  padl  na  znak 
a  ležel  jako  nedobitý. 

>Ten  ale  má  strach,'  prohodil  Martin  Soucha; 
» vidět,  strejček  Kojan  mají  těžkou  ruku,  umějí 
přiložit.* 

Sám  věřil  tomu,  co  řekl,  a  pokusil  se  sníti 
s  Bartoňe  strach  slovy:  »Hloupý,  nestarej  se, já 
se  ti  sám  u  táty  přimluvím,  aby  ti  prominuli  I 
Řeknu:  Sami  vidíte,  strejčku,  že  je  to  kluk 
hloupá  a  nedostatečná.  Nebijte  ho,  rozsype  se 
vám  pod  rukou  na  prášek !« 

Bartoňem  ani  tak  přátelská  potěcha  nepo- 
hnula. Pořád  ležel  jako  roubík,  nemluvil,  neplakal, 
neusmíval  se. 

Pastvice  do  něho  vecpaly  kus  pečeného 
bramboru.  Musily  to  udělat  mocí  mermo,  neboť 
nechtěl   pohnout  ani  dásněmi,  ani  jazykem. 

Čiperný  Kuba  Cirkl  myslil,  že  Bartoni 
nechce  se  tak  jíst,  jako  pít. 


•  Holky,  která  jste  nejčerstvější,  dejte  kbilck, 
doskočíin  do  studánky  pro  vodu!  Což,  důry, 
nevidíte,  že  to  žízní  chřadne?  Žízeň  je  těžší 
hladu,  říkávají.  Podívejte  se,  pysky  má  jak  ope- 
čené. To  je  žízní  l« 

Nejhbitější  byla  Linhartova  Kačena.  Rozvá- 
zala zástěrku,  svlíkla  s  tkanice  kbílek,  podala 
Cirklovi  a  on  běžel  k  studánce.  Byl  tu  v  oka- 
mžení A  zase  všichni  Bartoňe  obklekli  a  obstou- 
pili, lili  do  n''ho  vodu  a  mezi  tím  hltali  brambory 
a  mounili  se  v  obličejích. 

•  Vidíte,  že  jsem  měl  pravdu !«  honosil  se 
Kuba  Cirkl;  »žízeň  ho  mučila  i  Hnedle  bude 
čilý  jako  tesařík,  jen  co  se  mu  srdce  obveselí.* 

Kuba  Cirkl  postavil  se  před  Bartoňem  na 
hlavu,  aby  mu  srdce  obveselil.  Pastvice  se  za- 
řehtaly a  pasáci  myslili,  když  ony  se  veselí,  že 
i  Bartoň  musí  se  rozesmáti  Odhodili  biče  a  cho- 
dili po  rukou  a  přemetali  se. 

Bartoň  se  díval,  ale  nesmál. 

•  Zasměj  se  přeci  ztrápený  princi  U  pobídl 
ho  zhruba  Kuba  Cirkl. 

Bartoň  se  nezasmál,  ale  prudce  sebou  po- 
hnul, dal   pěsti  k  ústům  a  zatroubil  : 

•Trara  trara  trumpitárum,  trara  trara  truiii- 
pitárum,  trumpitárum   re!- 

»Vida,«  chlubí  se  Jouza  Soubar,  šťáraje  v  po- 
pelu, je-li  tam  ještě  jaký  brambor.  »já  hned 
uhodl,  co  mu  schází.  Já  jen  se  podívám  a  hned 
poznám,  má-li    kdo    hlad.  Já  mám    pořád  hlad.' 

•  Nechlub  se,  ty!«  osopil  se  naň  Kuba 
Cirkl.  »Jen  bysi  se  chlubil  a  nemáš  proč.  Ze 
měl  hladř  Což  pak  snědl  brambor?  Ještě  ho 
tu  máš  větší  kus  na  zemi,  můžeš  dojíst.  Ale 
já  na  to  padl,  co  mu  bylo.  Žízeň  měl.  A  nebýt 
mne  a  Bartoň  nedostat  napít,  ještě  by  tu  ležel 
bez  vlády. « 

A  z  radosti,  že  Bartoni  pomohli,  a  v  dobrém 
úmyslu,  aby  ho  rozveselili  ještě  víc,  pasáci  po- 
čali provozovati  bujný  rej  Chopili  se  s  pasačkami 
za  ruce.  utvořili  kolo,  do  kola  vzali  malého 
Bartoňe  a  tančili  kolem  ohně  Bartoň  učinil  ně- 
kolik skoků  dobře,   všichni  ho  pochvalovali. 

»Co  pak  ten,  ten  přeskočí  vodňanskou  véž!« 
lichotil  mu  Martin  Soucha,  aby  ho  povzbudil  ke 
skokům  ještě  větším. 

Dobře  Bartoň  skákal,  ale  nevydržel.  Na- 
jednou, mezi  nejlepším  kolem,  síly  jej  opustily, 
nohy  podklesly,  hlava  spadla. 

Kolo  zastavilo,  rejovníci  znova  prohlíželi 
Bartoňe.  Bartoň  jektal  zuby  a  klepal  sebou  na 
všech  údech. 

•No  chudinka,  ten  namrzl,«  pravila  Linhar- 
tova Kačena;  •nezahlídnout  já  ho  v  čas,  už  by 
byl  nebožtíčkem.  Jen  ho  zahřát  a  bude  dobře !« 


Jak  byli  zkřehlí,  když  .se  sešli,  tak  jim  nyní 
všem  bylo  teplounko  až  blaze.  Myslili,  že  s  Bar- 
toňem musí  býti  také  tak.  Hoši  počali  skákati 
přes  oheň.  Skákali  jak  o  závod,  nejen  pro  ve- 
selou Bartoňovu  podívanou,  nýbrž  i  pro  podiv 
a  pochvalu  pastvic. 

»Skoč  si  taky,  Bartoni  I «   pobídl  Kuba  Cirkl. 

Rozšafný  Martin  Soucha  řekl:  »Kam  on 
puchýř  a  k  tomu  v  sukních  může  se  takových 
skoků  odvážit !  Bartoňe  musíme  vzít  za  ruce 
s  každé  strany  jeden  a  přes    plamen    přenášet.* 

Martin  Soucha  byl  od  pasákův  i  pastvic  na 
slovo  brán.  Nemluvil  mnoho,  ale  každé  slovo 
bylo  rozum.  Chtělo  být  nejen  slyšeno,  nýbrž 
i  plněno,  bylo  vážné,  pomalé,  určité. 

A  milosrdní  Samaritáni  začali  svého  mučed- 
nická přenášet  i)řes  oheň.  Všichni  se  vystřídali, 
přenášeli,  až  se  unavili.  A  když  Bartoňe  posta- 
vili, chlapec  položil  si  ruku  na  prsa,  dlouze  a 
hluboce  vydechl,  a  shroutil  se  v  sebe,  hrstička 
ho  najednou  bylo  A  jak  vydechl,  rázem  se  mu 
změnila  tvář.  Dosud  byla  plná  a  rozpálená ; 
plnost  její  zmizela,  tváře  se  ztratily,  siné  pruhy 
pod  očima  rozšířily  se  až  po  bradu,  skleněné 
oči  vystoupily. 

•  Trumpi,  trumpi,  trumpitárum,*  chtěl  troubit, 
ale  pěsti  už  nedal  v  trubku  a  hlas  jeho  byl  mdlý 
a  stále  mdlejší,  ani  nedotroubil. 

•  Bartoň  stůně!*   vzkřikli  pasáci  i  pasky. 
Děvčata    nemeškala  a    jala    se    chorému  na 

louce  stláti  měkké  lože.  Co  která  měla  na  sobě 
přebytečného,  podstýlala  pod  Bartoňe.  Některá 
dala  plenu,  některá  dvě,  některá  i  kacabajku. 
Chlapci  nezůstali  za  děvčaty.  Shazovali  s  těla 
chatrné  letní  kabáty,  záplatované,  bez  knoflíkův, 
ale  činili  tak  bez  rozmýšlení.  Za  půl  minuty 
Bartoň  ležel  v  kupě  šatů. 

Markyta,  paska  Kojanova,  zdvihla  se  letem, 
aby  oznámila  v  živnosti,  co  se  s  Bartoňem  při- 
hodilo. 

Uviděla  hospodáře,  jak  vyšel  za  humna.  Vyšel 
zoufalý  bez  cíle,  když  Bartoňe  nikde  v  stavení 
nenalezli.  Za  humna  zašel  jen  tak  maně,  nemysle, 
že  by  se  tam  byl  chlapec  mohl  ze  statku  dostati. 

Markyta,  jak  strejčka  zhlédla,  dala  dlaně 
k  ústům  a  zahalekala : 

•Hej  hej!  Strejčku  Kojane,  hospodáři! 

Popilte,  poleťte, 
Bartoňe  odveďte, 
on  se  tu  roznemoh, 
stočil  se  jako  roh, 
leží  tu  pachoe 
podobno  mrtvole  -    hej! 
Hela,  hela.  helilalou.  helilalou, 
helilalou.  Helilalou!* 


%         1^         ^         %        ik         Ý 


Pavla  Renánová: 


DĚTI. 


Pohlížím  do  zahrady,  jejímž  stromovím  a  keři 
vane  vlažný,  jemný,  jarní  vzduch  Tam,  kde 
prostý  plot  ji  zakončuje,  počíná  rovina,  pole,  role,  tu 
a  tam  pruh  řídkého  lesa.  Na  obzoru  prostírají  se 
v  mírném  oblouku  nízké  pahorky.  Ty  nejsou  již 
v  království  .  .  .  Opodál  stojí  větrný  mlýn.  Čtyři 
jeho  dlouhá  křídla,  podobná  vychrtlým,  ztrnulým 
rukám  točí  se  zvolna  a  pomalu.  Nad  tím  sváží 
a  kupí  se  mraky  v  podivné  obrazy  a  podoby, 
v  hrozivé  a  strašidelné  postavy,  které  opět  zmizejí 
a  se  rozptylují.  Na  blízku  stojí  nádraží  Chvílemi 
je  slyšet  dunění  a  hřmot  vlaků,  tu  vzdálené,  tu 
opět  blízké  pronikavé  hvízdání.  Jen  málo  domň 
je  v  tomto  okruhu.  Městečko  se  tu  rychle  za- 
končuje. Má  svou  ostrou,  určitou  hranici ;  tu  a 
tam  hromady  cihel  a  kamenů  zakončují  řadu. 
Za  nimi  jen  hnědé  hroudy  rolí,  do  nichž  před 
nedávném  zaseta  byla  semena. 

Dole  v  zahradě  hrají  si  děti.  Děvčátka  a 
hoši.  Největší  z  nich,  osmahlé  děvče  plných  tváří, 
čítá  asi  patnáct  let.  Otevřeným  oknem  dolítají 
ke  mně  jména :  Jeto,  Karlo,  Prokope  ....  Stojí 
u  tělocvičného  nářadí  a  přemýšlejí,  nabaživše  se 
dosavadní  hry,  co  nového  počíti.  Karla  —  ta 
nejstarší,  ta  s  těmi  tlustými  copy,  které  nosí 
ovinuty  v  hustých  pletencích  kolem  temene,  sedí 
lenivě  na  houpačce,  a  špičky  jejích  žlutých,  nízkých 
střevíců,  které  má  obuty  na  černých  punčoškách, 
sunou  se  zvolna  po  zemi  sem  a  tam.  Jarní  vánek 
pohrává  jejím  vlasem.  Tak  houpá  se  zlehka  na- 
horu —  dolů.  Tmavé  její  oči  v  tichém  přemítání 
upřeny  jsou  do  dálky.  Ani  slova  nepromluví.  — 
To  zdá  se  býti  ostatním  zdlouhavým  Utíkají 
pryč  a  z  konce  zahrady,  tam  kde  stojí  keře  ry- 
vízu,  zaznívá  jejich  jasný  smích. 

A  Karla  houpá  se  —  zvolna  —  nahoru 
dolů  —  a  dotýká  se  země  malými,  žlutými  špičkami 
svých  štíhlých  nožek. 

Pohled  její  stále  je  upřen  do  dálky,  do  zlatých 
třpytných  obrysů  dáli.  Cítí  se  již  býti  velikou, 
dospělou  a  její  malé,  teplé  srdíčko  zdá  sejí  býti 
již  povzneseno  nad  dětské  hry.  .Stojí  již  na  prahu 
let,  jež  přinášejí  ony  velké  sny,  sny  plné  jasu  a 
světla,  ve  kterých  domnívá  se  člověk  tušiti  tu 
veškerou  krásu  a  velikost  našeho  ubohého  života. 
Snad  opájí  se  již  svým  prvým  snem  tak  sladkým, 
tak  nevýslovně  krásným  a  plným  velikého,  ne- 
smírného .štěstí,  z  něhož  probuzení  jest  tak  bo- 
lestné. 

Či  snad  prožila  již  tento  prvý  svůj  sen?  Oči 
její  pohlížejí    tak    vážně  a  unaveně    zahradou  — 


její  obličej  je  tak  tichý  a  nehybný  —  bojím  se 
o  to  dítě.  Kdo  ublížil  té  mladé,  útlé  duši.? 

Zatím  již  přiběhli  ostatní.  Za  veselého  smíchu 
a  křiku  stáhli  Karlu  s  houpačky,  vlíknou  ji  pryč, 
staví  se  do  kola  a  Karlu  uprostřed. 

Nyní  rozeznal  jsem  také  její  hlas.  Není  jasný 
a  veselý,  takový,  jaký  by  odpovídal  jejím,  pat- 
nácti letům,  —  mluví  s  ostatními,,  ale  necítí  při 
tom  žádné  radosti.  To  lze  pozorovat.  Děti,  ty 
ovšem  to  nevycítí,  jsou  šťastny  a  spokojeny,  že 
Karla  je  zase  mezi  nimi.  Já  však,  naproti  u  ote- 
vřeného okna  dobře  ji  pozoruji,  kterak  pomalu, 
lenivě,  stále  ještě  tonouc  v  trudných  myšlénkách 
svojí  osamělosti,  se  vzpírá  tomu  dětskému  životu. 
Ach,  co  pak  vědí  ti  o  tom,  co  její  mladé  srdce 
tak  tísní  a  svírá,  že  div  nepukne.  —  —  — 

Čím  je  jí  jaro,  to  jaro  v  rozpuku,  kolem  ní 
krásné  divy  tvořící?  Vždyť  ona  bloudí  prázdnem, 
tím  děsným  prázdnem,  v  němž  procitla,  když  její 
sladký  sen  se  rozplynul.  Její  malé,  dětské  ručky 
nenalézají  žádné  opory  —  její  bol  žádného  uti- 
šení Tak  bloudí  bez  ustání  celý  den,  s  okem 
zaníceným,  jež  nemůže  snésti  jara  —  to  ubohé, 
utýrané  dítě  —  —   —  — 

Následujícího  dne  viděl  jsem  Karlu  opět 
v  zahradě  —  a  tu  pojal  mne  pocit,  jako  kdyby 
se  odehrávala  —  poslední  kapitola  —  nelítostný 
konec.  Světlovlasý,  štíhlý  jinoch  stál  několik 
kroků  před  ní;  padala  pi^itlumená,  leč  prudká 
slova.  Vlastně  mluvil  pouze  on  —  neboť  Karla 
jen  poslouchala  Tedy  nikdo  není  ušetřen  tímto 
koncem  prvního,  tak  božsky  krásného  zápalu 
lásky. 

A  v  tomto  posledním  aktu  je  vždy  tolik 
ukrutné  zúmyslnosti,  jako  kdyby  někdo  stůj  co 
stůj  chtěl  zdupati  něco  mladistvě  něžného.  Tak 
jako  krupobití,  jež  dopadá  s  rozkoší  ničitele  na 
první  růže,  jichž  vůně  sladce  opájí  vzduch. 

Nikdo  nezůstane  jí  ušetřen,  touto  poslední 
hodinou  surového  odhodlání,  ve  které  se  hledají 
drsná  slova,  kterými  se  chce  jen  raniti,  v  do- 
nměnce,  že  tak  jest  nutno  —  neboť  jinak  by  sen 
neměl  konce.  Ony  dvě  mladé  lidské  děti.  ten 
štíhlý  hoch  a  to  snědé  děvče,  jehož  prsty  kvapně 
a  nepokojně  pohrávají  a  škubají  stužku  zástěry  — 
ti  dva  již  nyní  zakončili.  A  mladý  sen  silné  lásky 
rozptýlí  se  jako  lehké  bláčky  v  jarním  vánku 
provívajícím  zahrady,  jenž  pohání  a  otáčí  ona 
čtyři  černá  ramena  větrníku  tam  v  dáli  —  — 
Roztržku  způsobil  zajisté  on,  ten  světlovlasý  hoch, 


jenž  zajisté  je  silnější  a  bezohlednější.  Kdo  asi 
jest?  Snad  student,  mladý  a  veselý  to  hocli, 
jemuž  svět  otevřel  tisíce  svých  bran,  před  nímž 
život  rozestírá  svoji  silnou  širokou  náruč,  ten  život 
usměvavý  a  veselý,  ženoucí  se  dál  přes  bolesti 
a  rány.  Není  již  děckem  —  jest  to  mladý  doby- 
vatel, pln  sily  a  šťastné  lehkovážnosti  svých  stu- 
dentských let.  Hodinu  onoho  velikého  nezměr- 
ného bolu  ještě  ncprožil  -  ta  dostaví  se  později, 
za  to  ale  tím  prudčeji,  silněji  s  hlubšími   dojmy. 

Až  doposud  stále  byl  hrdinou,  vítězeni,  jenž 
bezohledně  kráčel  po  zašlapaných  květech,  neboť 
vůně  nových,  právě  rozkvetlých  vane  mu  vstříc 

Rozešli  se.  On,  bledý  jinoch,  rychlými  kroky 
vítěze  opustil  zahradu  a  Karla  zlomena,  utápěla 
žal  svůj  v  slzách,  které  neusýchaji  a  nepřestávají 
téci.  Takový  je  život!  Jiný  spěchá  dál  svou  poutí, 
hodiny  jeho  jsou  jasné  a  plny  veselí,  a  Karla  — • 
dítě  s  tím  ubohým,  zarmouceným  srdéčkem,  s  tím 
velkým  zklamáním  její  čisté  oddané  hísky.  po- 
hlíží v  to  jasné  jaro,  které  pro  ni  je  odumíelým. 
a  potlačuje  v  sobě  bol,  zmítající  jejím  mladým, 
jemným  tělem. 

Jak  dlouho  ještě  bude  teskniti? — 


Snad  již  jen  do  příští  neb  následující  neděle, 
kdy  vstoupí  tiše,  ještě  zcela  pohřížena  ve  svůj 
bol,  v  malý  kruh  dítek,  jejichž  nevědomost  dodá 
jí  útěchy.  —  — 

Vidím  ji  opět  na  houpačce.  Nožky  její  ne- 
dotýkají se  země.  Ve  velikém  oblouku  vznáší  se 
nahoru  —  dolii.  Její  copy  se  rozpletly  a  nožkou 
dotkne  se  keře,  na  němž  zatím  rozkvetly  modravé 
kvítky  šeříku.  A  zrak  upírá  zase  v  dáli.  Jinak 
než  dříve,  ne  již  v  tak  bolestném  zadumání  a 
s  němou  výčitkou.  Oči  jí  září  -  -  smějí  se,  jsou 
opět  světlé  a  veselé.  A  nyní,  když  stojí  tam  vy- 
soko na  houpačce,  zní  lehounký  výkřik,  jenž 
uklouzl  jejím  rtům,  jako  jásot  osvobozující. 

Karla  houpá  se  dále,  vždy  výš  a  výš  letí  — 
děti  se  smějí  a  křičí  —  tak  vysoko  žádný  z  nich 
dosud  se  nevyhoupl!  —    —  — 

Zvolna  ustává,  jen  ještě  několik  okamžikfi 
a  bude  klidnou  —  srdéčko  prudce  jí  tluče,  ale 
z  milého,  opáleného  obličeje  září  jí  slunce  a  jaro. 
A  to  je  přece    tak    krásné  —  tak   krásné  —  — 

Toť  štěstí  celé  a  úplné. 

Takovou,  doufám,  uvidím  ještě  Karlu  rok 
příští  —  snad  ještě  následující?  — 


%         %         ^         %         %         %         % 


Jaroslav  Schiller: 


TICHÉ    SNY. 


N. 


I  a  podzim  ve  hvozd  skanul  jas 
v  spadlém  listí  poklad  svit  — 
s  rubínem  smaragd,  chrysopras, 
mrtvého  jak  carství  třpyt. 

Les  zaklet  v  bájnou  nádheru 
v  modrou  snů  se  stápi  zář, 
a  nad  ním  v  líném  záchvěvu 
stříbrný  se  stkává  šlář. 


Mysticky  vzplál  teď  tichý  lesk, 
zem  v  něm  pod  nohou  se  chví 
a  v  malých  větvích  bloudí  stesk 
s  tony  lkavých  kadoncí. 

Na  hvozd  to  padla  únava 
jak  z  perutí  tichých  snů, 
jež  vroubí  smutku  záplava, 
z  odvanutvch  letních  dnů  . . . 


POD   SVIŠTÍCÍMI   KOSAMI. 


1    od  svištícími  kosami 
padá  zlatovlasá  hlava  léta, 
kol  rudé  máky  kapkami 
krve  třísní  pole  žitem  setá 


Pod  svištícími  kosami 

nad  nivami  smutek  stíny  spřádá, 

a  z  máků  krve  kapkami 

v  srdce  těžký  zármutek  se  vkráilá. 


Pod  svištícími  kosami 

slunce  bledne  -  stárne  svět  na  scestí: 

podzim  se  blíží  nivami, 

bez  měsíce,  beze  hvězd  a  —  štěstí . .  . 


Z>'^Z>Z>Z>'s9Z>^^ 


VÁCLAV  Hladík: 


EVŽEN  VOLDAN. 


|-<ulíř  je  bavil  svým  humorem  bláznivým  a 
*-'  dětinským.  Válel  se  v  trávě  a  křičel  jakési 
verše   a  blouznivě    se  klaněl  nožce  paní  Bílkové. 

•  Milostivá  paní,  špička  vašeho  střevíčku  má 
vznešené  krásy  více  nežli  tamhle  špička  věže 
svatovítské  .  .  .«  a  ještě  potrhlejší  nesmysly  ho- 
vořil. Pak  umlkl  náhle,  nerušil  již  Voldana  a  paní 
Bílkovou,  jejíž  muž  seděl  v  altánku  s  dvěma  pány, 
přátely  Voldanovými. 

Bulíř  nožem  vrýpl  do  pískovce  verš  Keatsův: 
» Krásná  věc  je  radost  pro  věčnost «  a  vyslovil 
jím  celé  dojmutí,  které  v  jeho  mysli  umělce  a 
básníka  rozněcoval  vždy  a  vždy  i)ohled  těchto 
míst. 

A  Voldan  vzpomínal  na  čarovné  hodiny 
štěstí  a  lásky,  zažité  s  rozkošnou  přítelkyní. 

Jejich  láska,  vznícená  bez  hlubších  záchvěvů 
duše,  tak  naivně  smavá  a  lehkomyslná,  že  do  ní  ne- 
padl ani  stín  tragiky  podobných  poměrů,  a  jen  tem- 
peramentem  a  žízní  mladé  krve  vydrážděná  do  zá- 
chvatů vášně,  přelétavě  a  lehce  se  mihla  stezkami 
staré  zahrady,  v  zádumčivém  stínu  tisů  a  cypřišů, 
pod  konejšivě  ševelnými  korunami  dvou  starých 
lip,  stojících  před  stranou  domu  obrácenou  k  Čer- 
tovce. 

Přišla  několikráte  za  letních  večerů  plachá 
a  udýchaná,  zlekána  kroky  osamělých  chodců 
v  tichých  ulicích  malostranských,  zastřena  úzkost- 
livě závojem,  a  jako  stín  vklouzla  do  pootevře- 
ných dveří  zahradních  na  náměstí  u  Sovových 
mlýnů. 

Mladý  muž  ji  čekal  a  rty  jeho  hořely  jako 
rozžhavené  dlouhou  nedočkavostí  a  touhou. 

A  když  hvězdy  vzplanuly  nad  Prahou,  Petřín 
se  chmuřil  v  tmách,  věž  Mikulášská  a  Hradčany 
měly  grandiosní  ponurost  a  rostly  šerem,  a  když 
celá  něha  vlahého  večera  vypuzená  z  hluku  a 
dusna  ulic,  jakoby  se  schoulila  v  tichém  zákoutí 
zahrady  malostranské,  tu  květy  na  zánonech  a  na 
keřích  vydychovaly  vůni  opojení  jako  pootevřené, 
sladké  rty  žen  toužících,  stíny  cypřišů  tajily 
vzdechy  stlumené  a  náruživé  radosti,  a  nad  hla- 
vami milenců  zvedala  se  rozbitá  socha  koketní 
nymfy  na  podstavci  s  Keatsovým  veršem  o  věčné 
rozkoši. 

V  těchto  vzpomínkách  se  Voldan  kochal 
jako  lakomec  prohrabující  své  poklady.  Nyní, 
když  vše  již  minulo,  láska  ta  zanikla  tak  snadně 


a  hravě  jako  vznikla  a  zanechala  jen  stopu  přá- 
telství přívětivého  a  důvěrného,  divil  se,  jak  smělí 
a  zaslepeni  byli  ve  svých  stycích,  neviděli  nija- 
kého nebezpečí,  nedbali  klepů,  trousících  se  již 
ve  společnosti.  Ještě  v  čas  ustali  ve  svých  schůz- 
kách. Ochladil.  Bez  sentimentálnosti  a  bez  hněvu 
se  rozešli  jako  dva  rozumní  a  elegantní  milenci. 

Voldanovi  připomínala  zahrada  všemi  svými 
květy  a  stromy  tu  krátkou,  drahou  dobu  a  po- 
cítil znovu  lačnou  touhu  po  lásce,  po  oživení 
tohoto  zákoutí  svěžího  a  vonného,  obklopeného 
tolika  krásami,  jásavým  ohlasem  dvou  srdcí,  chvě- 
jících se  v  horečce  ....  Není  krásnějšího  místa 
pro  takové  skryté  blaho  —  a  Voldanovi  bylo 
teskno,  smutno  v  nyjícím  tichu  bezlistých  stromů, 
holých  záhonů  .  .  . 

Rychlé  hrčení  kočáru  za  zdí,  v  ulici  u  So- 
vových mlýnů,  a  náhlé  zastavení  u  dvířek  zahrad- 
ních vyrušilo  Voldana  z  mizivé  roztržitosti  milých 
vzpomínek. 

Obrátil  se  a  spatřil  ve  dveřích  vysokou  a 
štíhlou  postavu  muže  velmi  distingovaného  ze- 
vnějšku —  poněkud  v  před  nachýlené,  jako  zna- 
vené postavy  a  obličeje  zamračeného,  bledého, 
vyžilého,  vyjadřujícího  však  prudkou,  pánovitou 
energii  a  náruživost. 

Byl  to  velkostatkář  a  milionář  Wollner. 

Voldan  spěchal  mu  vstříc. 

»Ato  přicházíte  jako  na  zavolanou  —  chystal 
jsem  se  dnes  k  vám  po  obědě.* 

Wollner  vypustil  monokl  s  oka  a  krátce 
stiskl  ruku  Voldanovu. 

»Chcete  jít  ke  mně?« 

»Ne,  ostaňme  zde  v  zahradě.  Je  zde  velmi 
příjemně.* 

Wollner  vyhrnul  si  límec  svrchníku,  zapálil 
doutník  a  zvolna  se  loudal  vedle  Voldana. 

Vyměnili  několik  slov  spěšných  a  ledabylých, 
jakoby  se  vyhýbali  věci,  o  které  chtěli  pro- 
mluviti. 

»Nu,  pane  poslance  - — «  pravil  Wollner 
s  úsměvem,  »jak  vás  zlobí  vaši  voličové  . . .  máte 
po  čertech  nepohodlný  kraj  .  .  .« 

Voldan  mávl  rukou : 

'Připadá  mi  to,  jakobych  se  stal  veřejným 
písařem  a  pokoutním  advokátem  ...» 

Wollner  obzíral  sklíčkem  monoklu  zahradu 
a  odpověděl :  »To  všechno  již  patří  k  věci.  Trochu 


156 


nepohodu,  trochu  špíny,  trochu  hlouposti.  Ale 
máte  při  tom  vědon\í,  že  sloužíte,  hni  ....  my- 
šlénce, svému  národu  ....  no,  a  když  jste  do.sti 
praktický  i  —  sobč  .  .  .  Ale  máte  to  zde  i)ékné. 
(Změnil  hlas  a  zastavil  se  )  Jako  v  zahradč  nějaké 
llorentinské  villy  .  .  .« 

» A  ta  scenerie  kolem  !«  okázal  Voldan  k  Pe- 
třínu a  ke  směsici  střech,  věží  malostranskýcli  a 
k  Hradčanům.  'Takovou  nenajdete  ve  Florencii  — 
nikde  .  .  .« 

•  Ano  .  .  .  ano  .  .  bylo  by  to  místo  pro  cle- 
j^antní  garden  party  —  představte  si  světlé  dámské 
toalety,  odrážející  se  od  zeleni  stronn°i  —  něco 
tak  aristokraticky  elegantin'ho  bylo  by  tu  možno 
prožiti,  co  by  se  hodilo  do  tohoto  ovzduší  .  .  .« 
Oko  WoUnerovo  zasvítilo  pod  sklíčkem  zálibnou 
lozkoší  labužníka  a  pokračoval:  >mám  na  mysli 
takovou  kostymní  garden  party,  jakou  jsem  viděl 
posledně  v  Nizze  ve  ville  hraběte  di  Casteilana, 
tam  ti  byla  slavnost  renaissanční  -  samé  Bcatrice, 
Cenci  a  Kornariny  —  a  zde  by  to  mohla  být 
oživená  scéna  z  Van  Looa,  ťéte  galante  Watteau- 
ova,  Chardinovský  elegantní  genre  rokokový. 
Víte,  jak  velice  miluji  tyto  francouzské  mistry 
z    IS.  století.' 

•  Vím  —  však  také  jsou  nejkrásnější  ozdobou 
vaší  gallerie  « 

•  Několik  portrétů  —  ale  vskutku  jsou  to 
vzácné  věci  Byl  to  lov,  který  mne  potěšil  více, 
niržli  moje  nejbravurnější  coups  na  burse  .... 
Nedovedete  si  představit  radost  sběratele,  když 
se  mu  podaří  tak  někoho  pořádně  napálit  a  získat 
lacině  celý  poklad  «  Wollner  se  zasmál  —  vyrazil 
z  hrdla  suchý,  rezavý  zvuk  a  zkřivil  ještě  více 
svou  vyžile  zasmušilou  tvář. 

Okázal  hůlkou  do  dálky  a  pokračoval:  íTam 
za  Nosticovským  palácem  na  půdě  paláce  kní- 
žete Mohana  našel  jsem  svůj  poklad  —  zaházené 
harampádí,  nepotřebný  krám,  který  urozený  znalec 
prodal  za  pár  zlatek,  jednalo  se  mu  jen,  aby 
zpeněžil  dříví  rámů  a  nestaral  se  o  začernalé, 
zaprášené  portréty  svých  francouzských  předků 
z  doby  přcdrevoluční,  z  epochy  Ludvíka  XIV.  a 
XV.  Nyní  mi  nabízí  diisseldorfskýWáhnrich  lO.OOU 
marek  za  jediný  portrét  od  Fragonarda  .  .  ale 
nedám  i  .  .  .« 

Přešli  můstek  a  octli  se  na  druhé  straně. 
Voldan  otevřel  zamřížovaná  vrata  zahrady  sou- 
sední 'Mám  nového  Doua  a  skvostné  květiny 
od  van  Huysama  —  přijďte  se  podívat  « 

•  Přijdu    —  co  nejdříve.' 

Wollner  se  tiukl  prstem  do  čela  a  zvolal . 

•  Ale,  vždyť  bych  málem  zapoinněl  —  má 
žena  vás  zve  na  budoucí  středu  večer  —  malé 
diner  s  přátely  a  trochu  hudby  .  .  .• 


Voldan  s  úklonou  přijal  pozvání. 

•  Bude  u  nás  hrát  znamenitá  virtuoska  slečna 
Mnia  Havlenová." 

Voldan  se  živé  obrátil  k  Wollnerovi,  který 
doložil  s  tím  svým  ušklíbavým,  labužnickým 
úsměvem  bursiána  a  sběratele: 

»A  krasavice !« 

•  Znám  ji,«  odtušil  Voldan,  »a  těším  se  na 
její  hru.« 

Obešli  veliký  trávník  s  opatrné  vykrojenými 
záhony  a  přistřihanými  stromky.  Starý  zahradník 
ovazujicí  stromky  je  pozdravil. 

Uprostřed  trávníku  šuměl  a  třpytil  se  prudce 
vyrážený  jediný  a  vysoký  proud  vodotrysku.  Šlehal 
do  výše  skvoucí  a  stříbrný.  Zdálo  se,  jakoby 
vodotrysk  zápolil  s  paprskem  slunečním,  jakoby 
se  zlatým  čepelem  slunce  skíížil  se  tenký  rapír 
stříbrný  a  ohebný.  Démantové  jiskry  sršely  z  mi- 
hotavé srážky  jasu  tryskající  vody  a  oslnivého 
slunce.  Vodotrysk  šuměl,  kypěl,  soptil  jakoby  se 
rozlítil  v  tom  svém  divokém  dychtění  vzhůru  a 
chtěl  vystihnouti  ještě  výše  a  zase  ševelil  a  smál 
se  v  tříštivých    tónech    crčícím    řinutím    se  vody. 

•  Ano,  zde  bych  chtěl  aranžovati  takovou 
rokokovou  zahradní  slavnost, «  opakoval  Wollner, 
nahrble,  unaveně  se  loudající. 

»Nu  —  proč  ne  —  zkusme  to.  Pozveme  ně- 
kolik krásných  dam  a  krásných  pánů,  několik 
umělců,  pár  lidí  od  divadla  —  nu  a  snad  se  nám 
to  podaří.* 

Wollner  přikývl  hlavou  a  zamručel: 

•  Dobrá   —   o  tom  si  ještě  promluvíme.* 
A  pak  náhle  obrátil   směr  rozmluvy: 

•  Příteli  —  musíme  si  udělati  malý  výlet  do 
našeho  kraje  .  .  .« 

Voldan  se  díval  na  hru  vodotrysku  a  ne- 
odpověděl hned. 

•  Víte  snad,  že  se  to  u  nás  hýbe  .  .  .* 
»Ano  —  u  nás  .  .  .«  odvětil  Voldan,  jenž  po- 
cítil přízvuk,  s  nímž  Wollner  vyslovil  slovo  »u  nás«, 
jako  bodnutí. 

Wollner  pravil  dále  hlasem  skoro  zněžněle 
měkkým: 

»Záleží  mi  na  klidu.  Nemohu  strpět,  aby 
zase  se  měly  opakovat  poslední  bouře  a  zmatky. 
Mně  ovšem  škody  nenadělaly  —  kdybych  byl 
tak  raffinovaným  spekulantem,  za  jakého  mne 
někteří  vyhlašují,  postaral  bych  se  sám,  aby  nyní, 
ještě  v  čas  propukla  stávka.  Sapristi  —  to  by 
byla  hausse!  Ale  jsem  lepší  nežli  je  má  pověst... 
he  .  .  .  he  .  .  .  nu  a  tak  musím  zatneziti  nové  ty 
nepořádky,  jen  v  zájmu  horníků  a  celého  kraje. 
Vždyť  poslední  stávkou  nejvíce  utrpěli  malí  živ- 
nostníci, kupci,  hostinští,  hokynáři  — < 

•Myslím  však,  že  nebezpečí  nyní  není  tak 
akutní, «   přerušil  jej  Voldan  poněkud  netrpělivě. 

Pokrač. 


%    %    %    ik    %    \V    ir    ^ 


13* 


Bohuslav  Reiman; 


KRISTUS  NA   POUŠTI. 


Vyšel  rozsévač,  by  rozséval 
zlatistá  zrna,  těžká  v  plodnou  zem. 
Satan  se  zatím  skrytě  smál, 
jakmile  rozsévač  odešel  s  večerem, 
koukole  našil,  pole  rozdupal. 


?\ásledky  možno  všude  zřít. 
Studená  srdce,  hlavy  z  plev. 
Třeba  zas,  Kriste,  světem  jít, 
dát  mu  svůj  mozek  i  svou  krev, 
posměch  a  hanu  v  úděl  mít. 


VÝPRAVA. 

LJ kotlů  seděli  a  šeptem  hovořili 

o  nových  výzkumech,  o  novech  objevech, 

vyprahlé  traviny  již  dávno  cosi  snily, 

jen  od  Hor  zavanul  tak  občas  tklivý  vzdech. 

V  tom  obzor  zruď  a  otřásal  se  v  hřmění, 

a  stáda  buvola  kol  hnaly  fúrie, 

a  na  zpěněném  koni  v  hrozném  uděšení 

se  jezdec  mih'  a  jenom  křik':  Prchněte!  Hoří  Prérie! 


FEUILLETON. 

Alfons  Breska  :  O  ŽENĚ  NA  PLESU. 

Koráby  nejrůznějších  vlajek  brázdí  chvatně  mořskou 
pláň  až  k  nejdálnějším  ostrovům  Východu,  vlaky  křižuji 
celou  zeměkouli,  pouště,  stepi  a  hornatiny,  továrny  všech 
měst  oddechuji  zdvojeným  žárem,  milliony  dělných  rukou 
v  horečné  činnosti,  aby  mohly  opatřit  všechny  ty  před- 
měty, kterých  žena  potřebuje  v  nastái/ající  .sezóně  plesů. 
Přivážejí  se  drahocenné  hedváby  z  Orientu,  krajky  z  Brus- 
selu,  kožešiny  z  Ruska,  pštrosí  péra  z  .Afriky.  Plení  se 
korálové  trsy  východoasijských  ostrovů,  potápěči  noří 
se  do  hlubin  zelených  a  modrých  moří,  aby  vylovili 
perly  dosti  vzácné  pro  sametová  ouška  žen.  Kovkopové 
sstoupají  do  tajemných  temnot  země  Australské  a  Kapské, 
by  vynesli  na  světlo  nejvzácnější  démanty,  jež  mají  zvy- 
šovat lesk  labutích  šíjí.  Pustoší  se  růžové  zahrady  slunné 
Persie,  tísní  jejich  vůni  do  zlatých  flakónů,  z  nichž  jediná 
kapka  na  mušelinovém  šátku  dává  znovu  tušit  celou 
nádheru  kvetoucího  Východu.  Zlatnici  zasazuji  záhadné 
smaragdy,  safíry,  rubíny,  jež  mají  žhoucí  krev,  a  opály 
mlžné  záře  luny.  Všeho  toho  potřebuje  žena,  aby  mohla 
se  zaskvíti  v  plném  lesku  na  některém  plese.  Ji  třeba 
všech  těchto  předmětů  luxu,  aby  zazářila  v  celém  kouzlu 
svého  ženství.  Jako  královna  vstupuje  se  zrakem  zářícím 
do  osvětlených  sálů  za  intrád  hudby,  vědoma  své  krásy 


a  vznešenosti.  Ona  ví,  že  vše  na  ní  je  krásné,  a  cítí  se 
šťastnou.  Jenom  v  přepychu  rozkvétá  žena  úplně  a  ča- 
rovně, stává  se  vtělenou  krásou  a  poesií,  vydechuje 
kolem  sebe  celé  to  slunečné  štěstí,  jež  ji  opojuje.  V  chu- 
době zakrňuje  žena,  cítí  se  šlapanou  ve  své  přirozené 
touze,  ve  svých  vlohách,  cítí  se  nešťastnou  a  žádné 
sladké  povinnosti  nevyváží  hloubku  tohoto  neštěstí.  Nikde 
není  tak  krásnou,  tak  milováni  hodnou,  jako  právě  kdy 
objevuje  se  v  plném  lesku  toilet,  vyzdobenavším  sněným 
[iřepychem.  Zena  je  nejkrásnější  na  plesu.  Vězí 
v  tom  veliké  nedorozumění,  horuje-li  někdo  o  »ženě 
v  domácnosti«,  o  i>domáckv«  vychované  ženě.  Jeví  to 
nechápavost  pro  »věčně  ženské«.  Viděti  ženu  u  krbu, 
u  hrnců  masa,  s  rozpálenou  tváří,  pukající  pletí,  jak  po- 
skvrňuje své  bílé,  atlasové  ručky,  —  jaký  to  nonsens! 
Chtít  směšovat  poesii  a  krásu  s  všedností  a  ohyzdnosti!! 
Ne,  opakuji,  že  žena  není  krásna  v  dětském  pokojíku, 
ale  na  plesu  jedině!  Znáte  přece  pohádku  o  »Popelce«, 
jak  byla  šeredná,  jak  politování  hodná,  když  seděla  v  po- 
pelu uprostřed  svých  holubů  ?  Ale  s  démantovou  čelenkou 
ve  dlouhých,  zlatých,  vonících  kadeřích  a  oděna  v  stří- 
brná, mihotavá  roucha  oslnila  všechn\",  získala  lásku  sa- 
mého princ,  dobyla  trůnu,  koruny  a  říše.  Jedině  v  oslnivé 
atmo.sféře  r  .  epychu  rozkvétá  žena  čarovnými  květy,  stává 
se  bytostí  šťastnou,  lepší  a  krásnější.  Veliký  Balzac  viděl 
jasně,  když  pravil,  que  tpute  femme,  qui  n'a  pas  voiture, 
n'est  pas  une  femme.  Že  žena,  jež  nemá  kočáru,  neni 
ženou.  D  is  ist  des  Pudels  Kern. 


DIVADLO  V  BIÍRLINÍ-:. 

(O.  E.  llartlebcn:  Der  Kosenmontaij.  II.  Sudcrmann: 
Johannisfcucr.  Renaissancc  antických  dramat.  Pokus  o  oži- 
vení starších  nčnicckých  dramatiků   Secessionsbiihne.) 

Mladistvý  a  svěží  Hans  Landsberg  hlučnou  a  pro- 
nikavou svou  polemickou  brožurou  »Los  von  llaiipt- 
mann!«,  v  níž  lámal  oštěp  za  novoroniantism  a  idealism 
a  v  níž  s  nadšením  dvaceti  let  povznášel  se  od  trudnr  a 
k  zemi  tíhnoucí  poesie  slezského  dramatika  k  spirituelním 
výšinám  uměni  \Va^'nerova  a  Hoecklinova,  vzbudil  nuvý 
zájem  pro  G.  Hauptmanna,  na  něhož  po  prostředních 
úspěších  formanské  tra^jedie  a  úplném  propadnuti  Sha- 
kespearské  burlesky  se  zaponn'nalo.  Co  přinese  nového 
•  Deutsches  Thealerc  pro  počínající  saisonu  od  svého 
Hauptmanna?  tázalo  se  zvěilavč  obecenstvo,  ale  ze 
Schreiberhau  kus  dychtivě  očekávaný  nepřišel:  přísný  a 
těžkopádný  básník,  v  jehož  krvi  lpí  ještě  mnoho  stesku 
a  smutku  ubohých  horských  tkadlců,  dal  se  předhoniti 
svižným  a  rozpustilým,  kousavým  a  duchaplným  humori- 
stou a  satirikem  (J.  E.  Hartlebenem.  Pruští  důstojnici 
kroutili  povážlivě  špičky  vzhiiru  obrácených  knírů  čtouce 
na  vývěscích  »eine  Offiziers-Tragoedie  in  tunf  Akten«, 
a  kolem  jdoucí  »die  E"reien«  radovali  se  v  duchu,  že 
O.  E.  Hartleben  dá  ucítiti  své  žahadlo  i  světu  díistoj- 
níkn.  Obé  strany  odcházely  z  >Deutsches  Theatert  ne- 
uspokojeny. V  módním  lístku  Hans  Landově  »Das  neue 
Jahrhundert*  zadrnčely  dústojnické  ostruhy,  a  s  oprav- 
dovosti německého  professora  vysvětlujícího  »Ding  an 
sichc  dokazoval  anonymus,  že  kus  přes  všecken  personál 
i  dekorace  není  pranic  důstojnický,  že  případ  Hanse  Ru- 
dorfia  může  stihnouti  právě  tak  úředníka  jako  lékaře, 
professora  jako  soudce,  a  na  druhé  straně  nechtěly  se 
občanské  kruhy  smířiti,  že  i  O.  E.  Hartleben  daí  se 
trochu  strhnouti  morálkou  officírskou.  Ale  potutelný 
autor,  jenž  svou  dobou  strašně  zkarrikoval  thesové  drama 
Ibsenovo  a  jenž  se  štěstím  applikoval  techniku  fran- 
couzské komedie,  usmíval  se  nad  svou  sklenicí  a  mvslil 
si:  >Vezmi  nechť  všecky  třídní  i  morální  otázky;  vždvť 
já  chtěl  stvořiti  jen  působivé  drama !«  Buď  jak  buď: 
uprostřed  všech  těch  důstojnických  maškarád,  uprostřed 
zaplétání  a  rozplétáni  všemožných  intrik,  jimiž  druzi  a 
přátelé  Hanse  Rudorťfa  chtějíce  zachrániti  důstojnickou 
jeho  čest  odvedli  od  něho  a  oklamali  jeho  milenku, 
prostou  řemeslnickou  dceru  Gertrudu,  jest  několik  sccn, 
jež  mají  krev  a  bolest  tragiky  lidského  srdce;  Elsa  Leh- 
niannová,  známá  z  postinských  her  v  Praze  i  českému 
obecenstvu,  dovedla  v  scénách,  kde  Gertruda  vrací  se 
k  Hansovi,  aby  prchla  s  ním  nejen  před  důstojnickou 
morálkou,  ale  i  životem  vůbec,  a  kde  jdou  spolu  na 
smrt,  zatím  co  hi'dba  vojenská  hraje  rušný  a  hýřivý  po- 
chod, vytvořiti  opravdový  kus  života,  v  němž  slabá  žena 
čelí  samému  osudu. 

Je-li  O.  E.  Hartleben  ztělesněný  esprit  a  vtip,  zů- 
stává H.  Sudermann  stále  tím,  čím  ukázal  se  v  prvních 
pozoruhodných  svých  románech,  jež  dnes  tisknou  se  již 
v  padesátém  vydání:  básníkem  nervS  a  vášnivé  smysl- 
nosti.  Z  jeho  slabých  dramat  jest  »Zkáza  Sodomy*  stěží 
nejsilnější,  ale  dojista  nejcharakterističtější:  rudé  plameny 
nečisté  vášně  shltají  a  zničí  vše.  Tragedie  ta  nepronikla, 
prudnimu  obecenstvu  byla  přece  trošku  silná.  Ale  Sudcr- 
mann jest  dobrý  divadelník  a  přítel  svých  diváků;  do- 
vedl nalézti  formu,  v  níž  i  starostlivé  berlínské  malinky 
a  usedlí  tatínkové  tleskali  spolu  s  ubledlými,  štíhlými 
dcerkami  jeho  kusům;  vášeň  a  smvslnost  ovroubil  po- 
čestným a  dobrosrdečným  životem  sosáků.  Vše,  co  dalo 
se  řičí  o  >Štěstí  v  zákoutí«,  jež  jsme  před  dvěma  Uty 
zcela  zbytečně  viděli  na  »Národním  divadle«,  bylo  by 
opakovati  i  o  novém  dramatě  >Johannisfeuer«.  Kus  po- 
hanství, které  jest  v  nás,  propukne  jednou  v  roce:  v  noci 
o  svatém  Janě  Křtiteli;  tu  rozpoutají  se  vášně,  a  my 
trháme   všecky   okovy;   v   noci   před   svatbou   s   dobrou 


domácí  husičkou  Trudou,  setká  se  (jcorg  von  Hartwig 
v  domě  jejích  rodičů  s  přijatou  dcerou  svého  strýce  :i 
budoucího  tchána  Vogelreutera  Marikke,  nazvanou  Heim- 
chen,  dcerou  potulné  žebrácky;  tuto  svatojanskou  noc 
jsou  oba  mladi  lidé,  již  dlouho  se  milovali,  úplně  svoji, 
zítra  podá  Gcorg  ruku  sentimentální  a  šťastné  Trudě 
Kus  byl  psán  pro  jedinou  scénu,  kde  Hcimchcn  za  plá- 
polu svatojanských  ohňů  na  okolních  kopcích  vrhá  se 
v  náruč  Georgovu  se  slovy:  »Má  matka  krade,  já  kradu 
taky!^  Jinak  jest  mdlý,  jako  většina  Sudermannovýcli 
dramat,  ač  vedlejší  figury  pevně  jsou  stavěnv.  V  »Lcssing- 
Theatru«,  jež  do  té  míry  jest  říší  Sudermannovou,  jako 
•  Dcutsches  Theater«  Ilauptmannovou,  dvorní  činohra 
Wildenbruchovou  a  »Berliner  Theater*  Blumenthalovou 
a  Kadelburgovou,  byla  nová  činohra  přijata  s  jásotem. 
Jak  >Roseninontag«  tak  >Johannisfeuer«  jsou  dra- 
mata, jež  rodí  se  a  umírají  se  saisonou;  pro  své  autory 
mají  nejvýše  význam  tím,  že  vyzvědají  jejich  charakteri- 
stické znaky,  ale  hlubšího  kulturního  rázu  přiznati  jim 
nelze.  Veliké  ideové  pozadí  tuším  za  renaissancí  antické 
tragedie,  jež  letos  i  loni  učinila  dva  životné  a  významné 
kroky.  I  u  nás  objevila  se  nedávno  na  scéně  »Nár.  diyadla* 
Antigona,  ale  nebýti  interessantní  a  nadané  debutantky, 
si.  Švagrovské,  jez  s  grácii  deklamovala  iamby  tragedie 
.Sofokleovy  uprostřed  nevhodných  a  anachronistických 
kostumů  a  dekoraci,  byla  by  nešťastná  dc(  ra  Oidipodov:i 
dřímala  v  divadelním  archivu,  právě  jako  tam  dřímá  ni- 
čemná Messalina  vedle  vzorné  .Nrrie,  dokud  některá  po- 
hostinská heroina  starého  stilu  nevzbudí  nejbědnější  kus 
jinak  ne  právě  bezcenného  Wildbrandta  ze  sna.  Jinak 
v  Berlíně:  loňské  provozování  Sofokleova  x-Oidipoda  krále« 
a  letošní  Aischylovy  trilogie  »Oresteia«  má  svou  určitou 
notivaci  myšlenkovou.  Novohumanism  obrodil  německou 
kulturou;  Winckelmann  odkryl  ^vznešenou  prostotu  a 
tichou  krásu«  řeckého  výtvarného  uměni,  a  za  ním  šel 
Lessing  theoreticky,  Gocthe  a  Schiller  prakticky  v  dra- 
maturgii; křesťanský  Klopstock  byl  učedník  Reků,  Goethe 
a  Lessing  jejich  bratřimi;  Goethe  básnil  »Iphigenii«  a 
Schillerova  ^Nevěsta  Messinská'<  jest  dítě  obrozeného 
ducha  hellenského;  zatím  co  Grimmové  a  Lachmann  po 
stopách  národní  poesie  řecké  našli  a  vykládali  národní 
poesii  německou,  vstupoval  Goethe  za  živa  mezi  řecké 
bohy.  Německé  umění  výtvarné,  hlavně  architektura, 
omezily  svůj  cíl  tak,  že  přizpůsobovaly  potřebě  moder- 
ního člověka  antické  formy;  celé  životní  dílo  Ludvíka 
Bavorského,  v  Berlíně  pak  téměř  vše,  co  povstalo  v  době 
Friedricha  Viléma  IIL  i  IV.,  mluví  tu  jasně.  Než  zatím 
co  architekt  a  sochař  znovu  vraceli  se  k  řeckým  sloupo- 
řadím a  vlysům,  odcizovala  se  literatura  pod  hesly  roman- 
tismu, realismu  a  naturalismu  antice;  snahy  největších 
nesly  se  k  stvoření  velkého  germánského  dila;  Wagner 
realisoval  sny  nejsmělejší;  v  »Nibelungách<  stvořil  uchva- 
cující germánskou  tragedii,  v  »Mistřich  pěvcích*  vzornou 
a  svěží  německou  komedii.  Ale  dále  nebylo  možno  jíti, 
nemělo-li  se  upadnouti  v  mrtvé  epigonství  Nietzsche  proti 
Wagnerovi  hlásal  znovu  veselé  a  tančící  bohy  Hellady,  de- 
kadenci Evropy  hojil  Dionysem;  bohatství  a  žhavost  řecké 
kultury,  zatím  ve  vší  bohatosti  forem  odhalené  Boeckli- 
nem,  mezi  filosofy  Burckhardem,  stavěl  proti  křesťanství. 
Z  literatury  nejmladší  generace  mluví  neohellenism  ten; 
koketuje-li'  Altenberg  s  liellenslvím,  jest  Hoflmannsthal 
duše  řecká.  Odpůrce  první  knihv  mladistvého  professora 
klassické  filologie  Fr.  Nietzsche  byl  jeho  kollcga  Ulrich 
von  Wilamouitz-Moellendorf,  proti  Nietzscheovu  Diony 
sovi  stavěl  .Apollina.  Jeho  život  jest  kult  tohoto  světlého 
boha,  v  jeho  tváíi  hrá  ve  chvílích,  kdy  nepřehlednému 
svému  posluchačstvu  na  berlínské  universitě  předvádí 
skryté  finessy  kultury  řecké,  radostný  úsměv  těch,  jimi 
bylo  přáno  zříti  Feidiova  Dia.  Jemností  svého  vzácného 
ducha  vniká  v  nejtajnější  záhyb  života  řeckého  a  traduje 
jej  uchvacující  formou  lidem  moderním.  Přebásnil  doko- 
nale řecké  tragiky  a  vynasnažil  se  předvésti  je  pomocí 
nejpřednějších  dramatických  umělců  berlínských  intelli- 
gentnímu   diváctvu:   úspěch  jak   trilogie   Aischylovy  lak 


Sofokleovy  Antigony  byl  pronikavý;  duševní  aristokratie 
shromáždila  se,  aby  byla  účastná  slavnosti  KleusinsUých, 
jež  širokému  obecenstvu  zůstávají  mystériemi.  Uczvadňé 
provedeni  a  vzorné  inscenování  uchvátilo  všeobecně. 
Tuším,  že  renaissance  antické  tragedie  Willamowitzem 
bude  v  budoucnosti  ceněna  tak  vysoko,  jako  získání 
Shakespeara  romantiky  pro  německé  divadlo. 

>Secessionsbiihne«,  jež  honosí  se  skutečně  vybranou 
úpravou  a  náladovými  dekoracemi,  hledá  stále  své  po- 
slání a  nemůže  ho  najíti.  Její  vznik  v  letošním  jaře  byl 
zbytečný;  slovo  »secession«  samo,  jež  tak  protivně  chutná 
po  Vídni,  nemá  pranic  s  uměním  společného,  neznamená 
pražádný  ideový  neb  umělecký  směr;  jest  to  označení 
čistě  negativní.  Chápu  úplně  dobře,  mluví-li  se  o  secessio- 
nistických  nákrčnících  a  účesech,  obálkách  knih  a  ná- 
bytku, secessionistických  kavárnách,  ale  v  umění  vidím 
smysl  toho  terminu  jen  tehdy,  jedná-li  se  o  skutečnou 
původní  secessi ;  jinak  není  slovo  to  pražádným  soudem, 
pražádnou  představou.  »Seccssionsbúhne«  předvádí  zboží, 
jež  má  moderní  nátěr:  pohádkové  vise  Maeterlinckovy, 
grotesky  Čechovovy,  melodické  dramatické  proverby 
Hoffmannsthalovy,  ironické  hry  Wassermannovy  v  pestré 
směsi  a  bez  výběru.  Repertoir  Její  jest  bohatý,  ale  skládá 
se  větším  dílem  z  aktovek,  z  nichž  jedna  ruší  a  káli 
<lojem  druhé;  provedení  bývá  obyčejné  velmi  slabé  a 
nehotové.  Generace  dvacetiletých  zbudovala  si  scénu, 
zápasí  o  její  finanční  udržení  a  namáhá  se  dodati  jejímu 
programu  zajímavosti  a  aktuality.  Veškerá  její  činnost 
jest  horečné  hledání.  Dřivé  stavěly  si  generace  a  umě- 
lecké skupiny  teprve  tehdy  divadla,  když  našly  sebe  a 
mezi  sebou  opravdové  básníky.  Dnes  patrně  jest  mládež 
šťastnější.  Skapino. 

NEOHELLÉNOVÉ. 

Byronovo  nadšení  pro  vzkříšení  svobody  řecké  a  pro 
slávu  této  země  přešlo  na  mnohé  cizince,  kteří  jsou 
dychtiví  zasvětiti  se  v  novou  kulturu  tohoto  malého 
národa,  jenž  zvednul  se  z  poroby  k  jasnému  sebevědomí. 
1'řes  veškery  změny  a  dlouhá  století  neutichly  vzpomínky 
Reků  na  minulost  a  nezanikly  ani  za  půl  tisíciletí  panství 
tureckého.  Mluvě  o  úplné  emancipaci  v  kruzích  literárních 
mladý  spisovatel  moderní  Janis  Kambysis  řekl  ne  bez 
jakési  hyperboly,  že  poroba  od  Turků  ustoupila  pod- 
robení se^ učiteli  a  škole. 

Vlastní  silou  pozdvihli  se,  nelitujíce  obětí  sebe 
značnějších  na  zvelebu  své  národnosti  a  jeví  se  jako 
první  kulturní  národ  Levanty.  Duševní  práce  soustřeďuje 
se  v  Athénách,  ('ařihradě  a  Smyrně  V  cizině  Řekové 
jsou  konservativní  a  nezištní  vlastenci  a  mysl  jejich  za- 
létá  vždy  na,  klassickou  půdu,  odkud  doufá,  iže  vzejde 
sláva  nová.  Řecko  jest  —  praví  důvodně  —  více  než 
národ:  jest  to  idea  pradávná,  jejíž  nesmrtelná  podoba 
zazářila  postupně  v  Prométheovi,  Sokratovi.  Svoboda, 
Krása  jsou  její  jiná  jména. 

Mateřská  země_  řecká  a  ostrov  Kréta  dávají  na  první 
pohled  tušiti,  co  Řek  ochoten  jest  obětovati.  Keboť 
ostatní  ostrovy  jsou  malé  a  nemají  po  ruce  prostředků 
organisovati  se  vespolek.  Ač  takto  omezen  a  odkázán 
úplně  na  sebe  sama  zjednává  Řek  ku  podivu  dokonalosti 
nejen  své  mluvě,  nýbrž  i  písemnictví. 

V  obyčejné  konversaci  řečtina  jest  zajímavá  nad 
jiné:  ani  Ital  ani  Francouz  nemůže  se  píiblížiti  její 
ohebnosti.  Z  bohatého  pak  pokladu  rómijských  (jak  také 
nazývají  svoji  řeč)  písní  nárcdních  čerpá  se  tmel,  jímž 
by  vespolek  pojeny  byly  literatura  nová  a  život,  a  to 
jest  také,  co  dodává  nejvíce  svěžesti  nové  práci.  —  Doby 


a  počasí  roční  -  (příkladem)  —  mají  svoje  zpěvy.  Jiné 
jsou  v.  době  vinobraní,  když  lisuje  se  víno,  nebo  při 
práci  žen  u  ručních  mlýnů.  Jiné  opět  jsou  jmenovitě 
věnovány  dnu  prvního  máje,  první  vlaštovky.  Tyto  dvO 
poslední  nesou  známku  velké  starožitnosti;  ony  byly 
zpívány  každoročně  již  ode  dnů  Hesiodových.  — 

Třebas  nynější  Řekové  nebyli  tedy  přímo  a  souvisle 
dědici  intellektuclního  bohatství  starých,  třeba  jest  při- 
znati jim,  aby  se  hlásili  k  nim  s  hrdosti  a  sebevědomím. 
Jejich  vlastenecký  zápal  a  obětavost  uvolňují  cesty 
kulturním  snahám  a  naděje  jejich  vrcholí  v  hesle,  jež 
zavznívá  v  dramatu  Kambysisově  pronikavě  z  hlučícího 
zástupu  pod  Akropolí  —  Grccce  for  cver!!  13. 

VÝTVARNÉ  UMĚNÍ.  Dok„„i. 

Onginelní  a  pozoruhodné  dílo  vydal  mladý  sloven- 
ský umělec  Dušan  Jurkovič  »Pustcvně  na  Radhošti«. 
Reprodukoval  své  stavby  v  lidovém  slohu  slováckém, 
které  jako  turistické  útulny  dala  zříditi  podhorská  jed- 
nota » Radhošťů  ve  Frenštátě. 

Jurkoviče  si  pamatujeme  již  z  národopisné  výstavy. 
Podařilo  se  mu  vystihnouti  cit  lidového  stavitelství  va- 
lašského a  slováckého,  i  pěkný  smysl  lidu  toho  pro  ma- 
lebnost i  dekorativnost  v  zevní  i  vnitřní  úpravě  obydlí 
a  se  zdarem  snaží  se  použiti  lidových  motivů  při  stav- 
bách uměle  konstruovaných.  Výsledky  jeho  snahy  a  práce 
jsou  pěkné,  jak  dosvědčuji  zejména  Jurkovičovy  villové 
stavbv  na  Radhošti.  Poetický  lesnatý  Radhošť  získiil 
mnoho  třemi  villami,  které  jsou  neobyčejně  zajímavé, 
všechny  nejrozmanitější  motivy  a  prvky  lidového  stavitel- 
ství a  umění,  jak  bvly  odpozorovány  a  vvstudovány  na 
selských  staveních  na  Valašsku  a  Uherském  Slovácku,  jsou 
uvedenv  rukou  uměleckou  v  ladný,  harmonický  celek. 
Odborné  kruhy  stavitelské  zajisté  vysloví  uznání  Jurkovi- 
čově  práci.  Každý  pak,  kdo  má  cit  pro  lepou  barvitost 
a  pitoresknost  lidového  umění  našeho,  bude  si  přáti  jen, 
aby  Jurkovič  pokračoval  na  této  cestě  a  našel  i  hojně 
následovníků.  Villy  jeho  slohu  jsou  bližší  našemu  vkusu 
a  zamlouvají  se  vůbec  každému  vkusu  daleko  více  nežli 
banální  stavby,  jež  obyčejně  zříme  na  letních  sídlech. 

Jurkovič,  slibující  souborné  dílo  o  lidovém  stavitel- 
ství valašském  a  slováckém,  promlouvá  ve  svém  albu 
stručně  o  jakémsi  svém  programu  uměleckém  a  vykládá 
reprodukce  svých  »pusteven«,  kde  jak  stavba  i  všeclmo 
zařízení  odpovídají  úplně  duchu  lidového  umění.  Na  J6 
listech  alba  černě  i  barevně  provedených  jsou  vyobra- 
zeny: všechny  budovy  útulen,  velmi  krásná,  originelni 
jídelna,  návrh  útulny  Maměnky,  pohledv  ňa  pustevny 
z  různých  stran,  zařízení  pokojů,  pohled  na  jídelnu  s  de- 
koračními výplněmi  od  K.  Stapfra,  interiéry,  kuželna, 
návrh  zvonice  atd.  Album  Jurkovičovo  vyšlo  jako  prémie 
brněnského  »Klubu  přátel  umění«,  který  již  za  první  dvě 
léta  své  činnosti  vykazuje  mnohé  úspěchy  a  přispívá  na 
Moravě  k  popularisování  a  propagandě  umění. 

Významnou  publikací  jsou  Ferd,  J.  Leh n era  »Dě- 
jiny  uměni  národa  českého-'.  Leží  před  námi  1.  sešit  — 
omezujeme  se  tedy  jen  na  upozornění  na  nádherné  dílo, 
jež  vycházeti  počalo  tiskem  a  nákladem  »Unie«.  Známý 
znalec  umění  a  starožitností  Ferd.  J.  Lehner  slibuje  v  pro- 
spektu podati  obsáhlé  a  podrobné  dějiny  českého  umění 
církevního  a  profáního.  První  část  bude  ve  třech  svaz- 
cích obsahovati  české  umění  románské  od  sklonku  IX. 
do  konce  XII.  věku.  Další  části  budou  pokračovati  v  dě- 
jinách českého  umění  až  do  doby  nejnovější.  Dílo,  jak 
již  z  ukázek  prvního  sešitu  patrno,  bude  přebohatě  vy- 
zdobeno illustracemi,  reprodukcemi  i  barevnými,  rytinami. 


yj'n,Sii          "í,?.'"  '!'?'1"V,','"  *'"'  '*•*  ^'-  ''20  (K  240),  na  půl  léta  zl.  2-40  (K  4-80),  na  cd«  rok  zl.  4-SO  (K  9-60).  PoStou:  na  čtvrt  léta  z\.  1-25 
(K  2-60),  na  pfil  teta  zl    ^-50  (K  5--),  na  celý  rok  5  zl.  (K  10—).  -  SeSitové  vydání  (o  dvou  íislech)  vychází  při  každéip  dmhém  (.sudém)  čísle. 
1  seSitu  20  kr.  (40Jial.)^—Paask  původních  prací  se  vyhrazuje.  —  Dopisy  administraci   .Lumira.  buďtež  adresovány:    Časopis  .Lumír.,  Praha, 
""* ""  *    ^^         Listy  přijímáme  jen  frankované.  —  "Lumír*  vychází  každý  pátek  (vyjma  prázdniny). 


Karlovo  náměstí  č.  34. 


Redaktor  Váda 


idík.  —  Majitel,  vydá 


akladatel  J.  Otlo.  —  Tiskem  České  grafické  spole 


LUMÍR 


Ročník  xxix. 


4.    LKDNA    1901. 


•x-    ČÍSLO   14.    * 


JosEP  Holeček: 


HOUZIR 


Kojan,  tule  Bartoňe  do  náruče,  odnášel  si  jej 
z  pastvy.  Hlava  Bartoňova  sklesla  otci  na 
ránié,  ruce  ani  tolik  síly  neměly,  aby  se  přichy- 
tily otcova  klku.  Donesl  jej  domi.  Kojanka,  jak 
zhlédla  muže,  an  vchází  do  dvora,  pochopila, 
kolik  uhodilo.  Neběžela  naproti,  nespustila  v  pláč 
a  bědování,  jen  tiše  zavzlykala  a  ruce  zalomila 
a  jala  se  na  ručest  chystati  lůžko  nemocnému 
Přistavila  přenosnou  lávku  s  opěradlem  k  lávce 
ku  stěně  přibité,  vystlala  peřinami,  a  když  Kojan 
vkročil  do  jizby,  vzala  dítě  z  rukou  jeho,  při- 
tiskla, vášnivě  zulíbala  rozpálené  skráně  i  rty,  a 
svlekši  chorého,  složila  na  lože. 

•  Zapřáhni  a  dojed'  pro  Pavláska,«  vybídla 
Kojana. 

Kojan  se  nehýbal,  dívaje  se  rozpačitě  na  ženu 
i  dítě. 

Pavlásek  byl  starý  ťelčar  ve  Vodňanech. 
Praxí  jeho  bylo  po  většině  trhání  zubů.  Na  domě 
iněl  dvě  tabulky  jako  desky  Mojžíšovy,  na  nichž 
nejprve  německy,  potom  česky  napsáno  bylo  jeho 
jméno,  celý  titul  a  minulost,  jež  bezpochyby  byla 
slavnější  než  jeho  praktické  působení  ve  Vodňa- 
nech, neboť  ani  v  městě,  ani  v  okolí  lidé  neměli 
se  k  tomu,  aby  stonali,  a  když  se  přece  rozsto- 
nali, pokládali  to  za  pokyn  boží,  aby  se  přichy- 
stali na  cestu  k  němu,  a  v  tom  stavu  raději 
volali  kněze,  než  lékaře. 

Kojan  právem  byl  na  rozpacích.  Co  tomu 
v  obci  řeknou,  pojedeli  hned  pro  Pavláska .? 
I  starým  lidem  posílají  proň  teprve,  když  mají 
duši  na  jazyku,  a  jak  s  dítětem?  Dítěti  v  obci 
dosud  nikdy  nezavolali  lékaře.  Roznemohlo-li  se 
dítě.  pomáhala  mu  sama  matka  nejprve  vřelými 
modlitbami  a  potom  prostředky  známými  i  dotud 


z  NETIŠTÉNÉ  DOSUD 
ČÁSTI  .NAŠICH..  -  -  - 
Polírač. 

neznámými,  kterých  užívala  bez  cizího  návodu 
z  vlastního  vnuknutí  božího.  Když  byl  ve  vsi 
záškrt,  —  byl  tam  poprvé,  nikdo  aspoň  se  naň  ne- 
pamatoval —  několik  dětí  zemřelo,  ale  Velíšková 
zachránila  své  dvě  dcerky  tím,  že  jim  krčky  zevně 
obkládala  pytlíčky  s  horkým  semátkem  a  uvnitř 
protírala  brčkem,  namočeným  do  másla.  To  po- 
mohlo, a  nikdo  jí  to  neporadil,  jen  z  božího  vnuk- 
nuti to  měla. 

Celá  obec  bude  pohoršena,  uvažoval  Kójan, 
pojedu-li  hned  prvý  den  pro  Pavláska.  Řeknou: 
Helejte,  ti  se  s  tím  Bartoňem  mazlí,  jen  aby 
šťastně,  aby  je  bůh  nepokáral,  že  předcházejí  jeho 
vůli  a  nečekají  jeho  rozhodnutí!  Třeba  vyčkat 
as|)oň,  ukáže-li  se.  že  je  to  skutečně  nemoc.  Snad 
je  to  jen  horkost,  která  do  zítřka  mine  po  ně- 
kolikerém přiložení  zelného  obkladu.  To  by  bylo 
v  obci  smíchu,  kdyby  Kojan  dnes  dojel  pro  Pa- 
vláska a  Bartoň  zítra  chodil ! 

Kojanka  učinila  konec  rozjakům  mužovým. 
Zatím  co  on  váhal,  ona  klečela  u  postýlky  a 
vroucně  se  modlila.  Modlitba  její  byla  tichá,  ale 
celá  bytost  byla  vzrušena  Ponořovala  tvář  do 
peřin  postýlky,  hledala  pod  peřinou  ruce  a  nohy 
synkovy,  spínala  si  ruce  nad  hlavou  a  po  pře- 
stávkách vzdychala,  tak  vzdychala,  že  každý 
vzdech  Kojanovi  srdce  probodával.  Náhle  se 
vzchopila  a  postavila  proti  muži.  Kojan  se  zalekl, 
jaká  změna  stala  se  s  ní  v  několika  minutách. 
Hezká,  kulatá  tvář  její  se  přepadla,  protáhla,  zsi- 
nala,  oko  bylo  vyjevené,  jakoby  nevěděla,  co  se 
s  ní  děje. 

•  Pamatuj  se,  Kačenko*  řekl  jí  zajíkavě  Ko- 
jan, a  sám  také  by!  bezmála  bez  sebe.  Tvář  že- 
nina,   když    od    postýlky    chlapcovy    se    zdvihla, 


vypadala  podobně  ;ako  chlapcova,  když  mu  jej 
pasáci  na  louce  odevzdali.  Bylo  inu  úzko  jako 
před  hrozným  neštěstím,  které  ještě  před  ním 
nestanulo  a  nedalo  se  zúplna  poznati  a  změřiti, 
ale  které  jakoby  bylo  velmi  blízko,  tu  ve  vedlejší 
komoře,  a  jakoby  jen  scházelo,  aby  vzalo  za  kliku, 
otevřelo  a  zadávilo  Kojanovi  jeho  nejmilejší, 
synka  a  ženu. 

»Jeď!«   vzkřikla  Kojanka,    rozhodila    rukama 
a  malomocně  dupla. 

Kojan  sklopil  hlavu  a  odcházel.  Ve  dveřích 
ještě  se  pozastavil  a  viděl  svou  ženu,  mladou 
matku,  ana  si  dlaněma  skráně  svírá,  potácivým 
krokem  vrací  se  k  lůžku  a  znova  k  němu  klesá. 
Kojan  se  již  nerozpakoval,  má-li  dojeti  pro 
Pavláska. 

Potom  pro  něj  dojížděl  častěji.  Kojanka 
s  úzkostlivou  důvěrou  plnila  příkazy  lékařovy  a 
snažila  se  účinnost  léků  sesíliti  vroucími  modlit- 
bami. Sama  se  neroznemohla  touž  nemocí  jako 
dítě,  jak  se  obával  Kojan,  ale  nemoc  dítěte  po 
celou  dobu  svého  trvání  zaujala  všecku  její  mysl. 
Až  jí  to  ve  vsi  měli  za  zlé.  Mínili,  že  takové 
dotěrné  modlitby,  jako  jsou  Kojančiny,  nejiaklá- 
nějí  boha,  aby  vyhověl  nouzi  lidské.  Člověk 
má  se  modliti,  o  ano,  má  Hospodinu  své  prosby 
přednášeti,  ale  nemá  se  mu  vnucovati,  neboť  On 
jako  nejmoudřejší  nejlépe  ví,  co  v  každém  pří- 
padě mu  jest  udělati.  Kojanka  svými  násilnými 
modlitbami  Pána  boha  rozmrzí  a  On  jí  ukáže, 
jako  přečasto,  že  lidské  jsou  modlitby  a  boží 
rozhodování. 

Nastrojili  starého  Beraničku,  aby  proto  Ko- 
janovi domluvil. 

Beranička  si  naň  počkal  následující  neděli 
na  cestě  z  kostela.  Po  dobu  Bartoňovy  nemoci 
jen  Kojan  chodil  do  chrámu  Páně,  Kojanka  se 
nehýbala,  ošetřujíc  synka.  A  Kojan  býval  prvý 
ze  dveří,  s  nikým  se  nevítal,  s  nikým  nezastavoval 
a  spěchával  domů  jako  na  koni. 

>Sousede  Kojane,<  řekl  Beranička,  srovnav 
s  ním  krok,  » povídají,  že  tvoje  žena  míchá  se  do 
božího,  a  z  toho  nic  dobrého  nevzejde.  Dobře  je 
se  modlit,  ale  nesnn'me  milého  Pána  boha  uinodlit, 
aby  si  nezacpal  k  prosbám  našim  uši.  Hospodin 
ví,  co  dělá,  a  skutky  Jeho  bývají  dobré  i  když 
my  toho  nepochopujeme,  protože  z  nich  pro  chvíli 
máme  škodu  nebo  zármutek.  Slýchal  jsem  o  matce, 
která  měla  jediné  dítko  a  to  dítko  se  rozstonalo 
psotníkem  a  stonalo  po  měsíce.  Ona  nad  ním 
sedala  zoufalá,  a  když  vídala  tílko  jeho,  ano  tu- 
hne jako  zkamenělé  a  ústecká  sebou  škubají  a 
pěna  na  ně  vystupuje  a  očka  sebou  hrozně  kroutí, 
bývalo  jí  asi  tak,  jako    tvé  ženě    nad  nemocným 


Bartoňem,    neboí,    milý  sousede,   mateřské  srdce 
je  pouze  jedno,  jedno  pro  matky    všech  stavů  a 
pronárodu.     Tak   to  dlouho    trvalo.     Matka    po- 
každé,   když    dítě  popadl  psotnfk,    myslila,   že  jí 
dokonává.  Křísila  je  studenou  vodou,  octem,  dá- 
vala mu  k  nosíku  cibuli  a  křen,    ale  úzkostí   při 
tom  umírala.  Říkala  svému  muži:    , Uvidíš,  muži, 
vezme-li  mi  Pán  bůh  toho  pacholíka,  že  tu  ránu 
nepřežiju.'  Muž  ji  marně  napomínal,  aby  tak  ne- 
mluvila, že  se  rouhá  a  že  má  ještě  jiné  děti,  aby 
měla  o  koho  se    starat,    a    opět  jiné    že   jí  ještě 
bůh    může   svěřit,    aby  mu   je   opatřila  a  k  Jeho 
cti  a  chvále  vychovala.     Žena    ale   jakoby  s  ne- 
mocným   dítětem    tím    těsněji  srůstala,    čím  více 
se  nemoc  prodlužovala.  Zdálo  se  jí,  že  musí  vy- 
pustiti ducha  týmž  dechem  jako  choré  dítě.  Robě 
po    každém    záchvatu    se    vzpamatovalo  a  do  zá- 
chvatu následujícího  bylo  čilé,  živilo  se,  hrálo  si, 
rostlo  i  sílilo.  Někdy  psotník  po  několik   dní  se 
nedostavil,  snad  zatím  jiné  ubožáčky  lámal.  V  ty 
doby    nešťastná    matka   ožívala  a  naděje  jí  vstu- 
povala v  duši,  že  psotník  někde  v  horách  zbloudí, 
do  hluboké  rokle  nebo  do  vlčí  jámy  zapadne  a 
cestu  nazpět  nenajde  do  jejího  dítěte    A  tu  \\o- 
Vořívala    svému    muži:    ,Muži,    Pán  bůh    se  musí 
smilovati  nade  mnou  a  mým  klenotem  ze  všeho 
nejdražším,  neboť  On  jako  nejdobřejší  musí  chtít, 
aby    také  lidé  dobří    byli  a  lepšími   se  stávali,  a 
já  se  cítím  dobrou,  a  lepší,  když  mám  naději,  že 
bůh    od    mého    synáčka    psotník    zažene    a  nedá 
mu  jej  zavražditi;  ale  po  návratu   psotníku  jsem 
zlá,    hříšná  a  zdá  se  mi,  bože  hříchy   odpusť,  že 
bych  i  každého    zločinu    schopna  byla,  jen  když 
bych  zachránila  své  nebohé  dítě,  jež  nikomu,  ne- 
vinňátko,  neublížilo,  ani  tomu  psotníku  ne,  nikoho, 
nemluvňátko,  neurazilo,  ani  ten  psotník  ne,  křtem 
svatým  je  dědičného    hříchu    zbaveno  a  pořádně 
v  církev    boží  uvedeno,   na   sobě  nemá    viny  ani 
poskvrny  a  pícce  je  mučeno  a  trýzněno,  až  nad 
jeho  mukami  srdce  hyne." 

»Po  delší  přestávce,'  pokračoval  Beranička. 
»když  už  rodiče  se  domnívali,  že  psotník  navždy 
odešel,  dítě  mělo  záchvat  ze  všech  nejprudší. 
Matka  byla  s  ním  sama  doma.  Obnažené  tílko 
leželo  před  ní  na  stole  nataženo  jako  struna. 
Matka  je  křísila  všemi  prostředky,  které  znala, 
ale  bylo  mamo.  Kroucení  očí  a  úst  byly  jediné 
známky,  že  dítě  ještě  žije,  hruď  se  dechem  ne- 
zdvihala. Byl-li  největší  záchvat  psotníku,  bylo 
největší  i  zoufalství  matčino.  Konečně  jí  ruce 
sklesly.  Neměla  síly,  neměla  vlády,  neměla  slz, 
aby  ještě  plakala,  neměla  hlasu,  aby  ještě  vydala. 
Zůstala  jako  solný  sloup.  Tu  pohlédla  do  kouta, 
a  co  tam  vidí.?  V  šeru  sedí  na  lavici  stařena, 
shrbená,  o  hůl  opřená.  Poiin.\ 


%     %     %     ir     ^     %     % 


Jan  z  WdjKOWicz: 


N. 


CONFITEOR.. 


■rliť  krásou  ukončenou  se  řecký  bářn  U  zpíjí 
miluji  lukoncčnost  a  joji  harmonii  .  .  . 
Od  moře  větrové  mi  přišli  volal  dální 
o  všeho  věčného  rozkoši  musikální, 
o  lásce,  o  ženě,  o  velké  uměné, 
o  touze  duše  mé  —  co  věčné  proměně  — 
a  vím  a  vím  a  vím:  Co  krásné  je  a  žije, 
že  musí  nekonečné  mít  kouzlo  symetrie  — 
že  věčně  cirkuluje  a  nekonečnem  slůně, 
a  nekonečnem  nyje  a  hudba  je  a  vůně, 

a  jenom  rovnoběžek  že  existuje  krása, 
protože  nekonečnem  si  letí,  sní  a  jásá, 


o  možném  setkání  do  nekonečna  louží 
a  spirálami  lelí,  až  dech  se  kráse  ouží  .  .  . 

1-iCČ  čtverec,  těleso,  linie  uzavřená, 
lot  krásná  květina  při  stvolu  ulomená, 
bez  žití,   mizení, 
l'řírody  umění. 

A  proto  vím  a  vím,  co  krásné  je  a  žije, 
to  nesmí  konec  mít,  to  věčné  cirkuluje     - 
nechť  krásou  uzavřenou  se  řecký  básník  zpijí 
miluji  nekonečnost  a  její  harmonii! 


P  I  S  E  IV. 


Oh 


'h,  jak  je  malá  tato  zem 
pro  všecka  srdce  nadšená! 
Plout  nekonečným  vesmírem 
v  kolotu  světů  zářivém, 
ve  světel  hudbě,  ach  —  ich  —  ach  — 
tam  někam,  kde  má  otčina, 
tam  někam,  kde  má  otčina! 

Že  daleký  je  někde  svět, 
světelný  všeho  bytí  střed, 
to  tušení,  tu  víru  mám! 
To  hudbou  větrů  z  dávných  let 
jak  pohádka  zalétá  k  nám! 

Tam  někam,  kde  má  otčina, 

dech  stane,  hlahol  začíná  — 

ach  tam,  ach  tam 

mé  duše  zpitý  Ikaros  svá  křídla  bolně  rozpíná! 

SVĚTLA  PLUJÍCÍ  HLADINOU  DUŠE. 


Je  nás  na  tisíce 

odrazů  celé  klenby  hvězd. 

plujeme  svítíce. 

Jsme  světlem  hladinou, 
jsme  mírem'  na  duši, 
jsme  chvílí  blaženou. 

Jsme  klamnou  náladou 

o  všeho  vyplněni, 

o  všeho  vysvětlení, 

a  nejsme,  nejsme  víc  než  klamivou 

optickou  hrou. 

Je  nás  k  nekonečnu, 
perspektivy  k  Véčiiu! 

Všechno  je  úměrné, 
blahem  nekonečné. 


krásou  nekonečné, 
hluboké,  světelné, 
kouzelně  úsměvné, 
dálky  otevřené  .  .  . 

Hladinou  tichou  jako  sen 
plujeme  snivým  andanU-m, 
kolébáme  se  tam  a  sem 
krásy  a  blaha  valčíkem  -  ■ 
a  nikdo  v  snění  závratném, 
nevidí,  že  jsme  pouhým  snem, 
konstellac  hvězdných   odrazem 

1'lujeme  tichou  hladinou, 
dálky  tak  jasné,  krásné  jsou, 
plujerae  čarou  světelnou, 
čarujem  blahou  náladou, 
kolébáme  se  tam  a  sem  .  .  . 


^Z''k?^'^^^'s? 


CoNSTANriNO: 


ŠKRTNUT. 


VZl>OMlNKA  PŘÍTELE  OD  TUGKLY. 


\  /  improvisované  pevniistce,  palissadami  ohra- 
*  zené,  stojí  poručík,  ještě  kluk,  plod  vojenské 
školy,  s  vytahanými  knírky,  hubený  nad  pomy- 
šlení. Před  šesti  měsíci  byla  jeho  tvář  plná  a 
červená,  jak  tvář  lovce  zajíců  o  Vánocích ;  avšak 
západní  pobřeží  africké  nni  vtlačilo  svou  pečeť 
v  obličej  —  to  byla  nyní  utrápená,  žlutá,  vyzáblá, 
mdlá  tvář  a  jeho  unavené  oči  s  patrnou  námahou 
pátraly  pomocí  polního  kukátka  v  hustém  křoví, 
obklopujícím  pevnůstku.  Poručík  dal  pokynem 
prstu  rozkaz  své  malé  posádce  a  ihned  na  to 
vyhrklo  několik  ran  z  otvorů  palissady.  Smutná 
ozvěna  odpovídala  v  dálce  ránám.  Jako  živá  od- 
pověď však  vyskočilo  několik  černých  postav 
z  křoví,  které  děsivě  křičíce  běžely  kousek,  načež 
se  vrhly  na  zemi  a  zmizely  ve  vysoké  trávě. 

>Pozor,  hošil«  zvolal  poručík,  a  vojíni  pohra- 
niční stráže  se  připravili,  jak  to  činili  každý  den 
a  mnoho  nocí  minulých  šest  neděl.  Byla  to  černá 
chasa  v  roztrhaných  uniioimách,  s  vyvstávajícími 
lícními  kostmi,  prozrazujícími  trvalý  nedostatek 
potravy,  s  vyprahlými  rty,  které  špatně  chladila 
špinavá  vlažná  voda.  Vyděšené  oči  jejich  mluvily 
zřejmě  o  hrozných  přestálých  strastech.  Ve  dne 
v  noci,  v  noci  ve  dne  byli  na  stráži,  bojovali  bez 
])řestání,  pokojné  chvilky  neměli  a  ještě  ta  vlajka 
vzdorovitě  vlála  nad  jejich  hlavami. 

Poručík  pohlédl  na  svůj  revolver,  nervosně 
třesoucími  se  prsty  si  zatočil  slabou  cii^aretku  a 
pokoušel  se  o  úsměv.  Byl  to  smutný  a  marný 
pokus  —  a  tvář  jeho  nabyla  hned  zas  dřívějšího 
chmurného  výrazu. 

V  pevnůstce  padlo  sice  dosud  málo  mužů, 
neboť  je  palissada  vysoká  a  dobře  upravená  chrá- 
nila proti  nedokonalým  zbraním  černých  nepřátel 
a  ovládala  při  pozornosti  vojínů  vzdálenost  na 
■200-  ."'.iiO  metrů  zcela  jistě,  ale  poručík  pod  žhou- 
cími paprsky  tropického  slunce,  s  prázdným  ža- 
ludkem, s  vyschlým  hrdlem,  nekonečnou  touhou 
po  odpočinku  a  spánku,  neustálým  rozčilením, 
ustavičnou  myšlénkou  na  vyčerpání  střeliva  ztrácel 
naději  na  vysvobození. 

To  byla  jeho  první  zkušenost  válečná.  Kde 
byla  ta  sláva,  o  níž  snil  ve  škole?  Kdyby  statečně 
padl,  málo  kdo  by  se  dověděl,  že  » pevnost  Mutti« 
se  tak  chrabře  a  tak  dlouho  držela  proti  černým 
hordám.  Toho  času  právě  mysli  celé  Evropy  byly 
zaměstnány  jinou  končinou,  kde  válka  zuřila  mezi 
nmži  bílé  pleti  .  .  .  Přes  to  poručík  konal  svou 
povinnost  důležitější  než  se  domýšlel,  neboť    ani 

*)  Autor  —  mladý  krajan  náš  —  zaslal  tuto  práci 
2  Jižní  Afriky.  Dříve  dlel  v  Západní  Africe,  jmenovitě 
v  státu  Konžském  a  osobnč  byl  súčastněn  v  bojích  proti 
vzbouřeným  černochflm. 


nevěděl,  co  díiležitých  jiných  bodů  závisí  na  udr- 
žení jeho  místa. 

»Zde  se  hrnou,*  vyhrklo  mu  maně  z  úst  a 
rázem  ztratil  všecky  své  tíživé  myšlénky.  Ze  všech 
stran  vfikolniho  lesa  řítilo  se  množství  četných 
bojovníků  a  rány  všeho  druhu  bylo  slyšeti  z  jejich 
kruhu:  praskání  z  moderních  pušek,  velké  dunivé 
rány  ze  starých  pušek  na  slony,  křesadla  mušket 
a  v  to  vše  se  mísil  válečný  křik  divochů,  jichž 
kruh  se  kolem  pevnůstky  vždy  víc  a  více  úžil. 
Z  »pevnosti  Mutti«  nedávali  odpovědi.  Nemohli 
rozhazovati  nestřídmě  a  na  nejisto  prach  a  olovo. 
Cekali.  Hordy  nahých  divochů  s  těly  různými 
barvami  pomalovanými,  s  vlasy  fantasticky  upra- 
venými a  různými  péry  propletenými  se  hrnuly 
děsně  proti   palissadě. 

» Palte !«  zvolal  poručík  a  ze  starých  pušek 
Martini  vychrlily  se  velké  koule  hnané  množstvím 
prachu.  Olovění  tyto  poslové  zavrtávající  se  ne- 
milosrdné do  nahých  těl  divochů  působili  brzo 
zmatek  v  řadách  nepřátel,  kteří  s  děsným  křikem 
prchali  zpátky  do  lesťi.  Jen  několik  fanatiků  olo- 
vem dosud  ušetřených  hnalo  se  ve  vášnivém  roz- 
lícení  v  před,  aby  nalezli  smrt  na  hrotech  bo- 
dáků —  —  — 

»Děti  bílého  ďábla «  zase  jednou  zvítězily. 
Než  nepřítel  si  při  tomto  útoku  počínal  odváž- 
něji a  chrabřeji,  než  kdy  jindy.  V  pevnosti  ubý- 
valo patron  a  čerstvý  útok  byl  zas  zvenčí  při- 
pravován. Poručíkovo  srdce  klesalo  a  snad,  aby 
i  sám  sebe  povzbudil,  promluvil  několik  pochval- 
ných a  nadějných  slov  ku  hloučku  svých  vojínů. 
Jeho  slova  ještě  nedozněla,  když  sluchu  jejich, 
zostřenému  vysilujícím  bděním,  se  donesl  vzdá- 
lený, ale  zřetelný  zvuk  trubky  a  pak  za  několik 
okamžiků  smrtelně  trapného  napjetí  rachot  pušek 
a  neustálé  pop,  pop,  pop  —  toho  ubique  Maxi- 
mova  —   — 

Pevnost  Mutti  byla  vysvobozena. 

1  Výborně,  milý  brachu, «  pravil  poručíkovi 
major  řadového  vojska  as  '20  minut  později,  »držel 
jste  se  statečně  a  vynasnažím  se  vám  opatřiti  pro 
vaši  udatnost  záslužný  vojenský  kříž.  Nyní  mně 
podejte  svou  pravici,  abych  ji  stiskl.*  Poručík 
sotva  chápal,  co  mu  major  povídá  —  snad  soudil, 
že  jeho  statečnost  byla  přeceťíována.   —  — 

II. 

Po  třech  tiedělích  následkem  zpráv,  jichž  se 
jim  dostalo  při  běhounu  od  pobřeží,  byla  pevnost 
Mutti  opuštěna  a  osvobozená  posádka  i  osvobo- 
ditelově dostali  rozkaz  prosekati  se  k  jiné  oble- 
žené   pevnosti,    jejíž    existence    rovněž    byla   na 


164 


vážkách.  Poručíkovi  bylo  dáno  na  vybranou : 
buďlo  se  vrátiti  na  pobřeží  do  hlavního  města, 
nebo  provázeti  výpravu;  jako  hoch  volil  po- 
slední —  ač  ho  jeho  nepoiiodhié  pocity,  mrazení 
v  kříži,  bolesti  časem  jako  blesk  tělem  probíhající 
mohly  varovati.  Vojenský  lékař  ho  zrazoval, 
avšak  bodrý  hoch  se  usmíval  a  hleděl  smutně 
v  zrak  lékařftv,  který  sám  byl  raněn  a  neměl  od- 
vahy pronésti  dia^jnosu,  jak  by  si  b>'l  přál. 

Poručík  si  [íoněkud  odpočinul  a  byl  zrovna 
divoký  rozkoží,  že  si  zas  mohl  pohovořiti  se  čtyřmi 
bílými  muži  a  že  měl  něco  slušnějšího  k  jídlu; 
crkot  sodové  vody  hrál  jeho  sluchu  hudbou  kři- 
šťálové vody  padající  se  skal.  Jakmile  se  najedl, 
byl  pln  dobré  mysli.  Teprve  si  rozpomněl  na 
svou  slávu,  počal  žvatlati  svým  kamarádům  o  svých 
operacích.  Druzi  jeho  vyslechli  ho  shovívavé  a 
s  trpkým  úsměvem  mu  vykládali,  že  jest  něco 
jiného  bojovati  v  úkrytu  a  v  širém  poli. 

První  opojení  brzo  mizelo,  a  poručík  s  udi- 
vením pozoroval  změnu  svého  celkového  stavu. 
Divil  se,  proč  se  tak  všeho  leká,  proč  se  děsí 
každého  pohybu  větví  a  proč  ve  všem  vidí  skry- 
tého nepřítele.  Stával  se  zainlklým,  odpovídal 
úryvkovitě  a  nesouvisle.  Soudruzi  s  ním  zachá- 
zeli jako  s  mladým  člověkem  trochu  zpitým 
slávou.  Na  nemoc  nemyslili,  neboť  posuzovali 
zdraví  podle  množství  snědené  i>otravy,  a  jioručík 
jedl  za  čtyry.  Nevěděli,  že  bylo  mladému  oslavenci 
po  každém  obědě  zle,  poněvadž  zalízal  jako  ra- 
něné zvíře.  Malarie  ve  zvláštní  formě  hryzla  po- 
malu ale  jistě  na  jeho  mladém  organismu.  Poručík 
nebyl  už  svůj.  Jeho  otrávená  krev  zvláštním  způ- 
sobem vyživovala  mozek :  chvílemi  byl  jako  beze 
smyslů ;  při  pohledu  na  hada  by  se  byl  uleknutím 
zastavil,  ale  jistě  by  byl  v  následujícím  okamžiku 
šlápl  bosou  nohou  do  nebezpečné  traviny  —  — 

Výprava  pomalu  a  jednotvárně  postupovala 
smutným  lesem.  - —  Z  nenadání  byla  vyrušena 
ze  svého  klidu.  Právě  když  vystupovala  z  lesa 
na  prostou  platí  protékanou  potokem,  přes  nějž 
se  přepínal  jednoduchý  most,  byla  překvapena 
prudkou  střelbou  právě  z  čela  s  obou  boků. 
Vojíni  rychle  padali,  zmatek  nastával  v  jejich 
řadách,  nebylo  času  na  dlouhé  rozmýšlení,  jak 
se  brániti  proti  neviditelnému  nepříteli.  Jediné 
východisko :  most  se  špinavými  chýšemi  za  ním 
musel  býti  rychle  obsazen.  Major  se  rychle  roz- 
hlížel svými  řadami.  Starší  důstojník  byl  raněn 
do  nohy  a  lékař  právě  mu  ránu  obvazoval.  Nej- 
bližší v  komandě  byl  vzdálen  a  sám  zaměstnán. 
Poručík  byl  nejblíže  a  major  vzkřikl:  Vezměte 
s  sebou  tucet  mužů  a  obsaďte  rychle  můstek! 
Poručík  pohlédl  na  majora,  na  most  —  podivnou 
to  konstrukci  z  bambusových  tyčí  s  křovím,  mezi 
nimiž  klokotala  špinavá  žlutá  voda  potoka.  Plorký 
vzduch  byl  plný  smrti.  Mezi  vojíny  nastával  zřejmý 
nepořádek.  Poručík  mechanicky  pozdravil,  ale 
nehýbal    se    se    svého    místa ;    shrbil  se,  ruce  se 


mu  počaly  třásti,  jeho  oschlé  rty  zbělely.  •Sly- 
šíte, poručíku,'  řval  znova  major,  >obsad'te  most, 
a  to  hnedle  Neustálé  ping,  ping,  ping  se  všech 
stran  se  ozývalo  a  mezi  to  se  mísil  křik  pora- 
něných a  strašný  chrapot  krve  z  hrdel  umírajících. 
Jako  much  se  vyrojilo  z  lesa  černých  nepřátel. 
^Poručíku,  naposled  vám  rozkazuji  obsaditi  most  !• 
Majorův  hlas  byl  tentokráte  příkrý,  třesavý  roz- 
čilením. Jeho  šavle  ukazovala  cestu.  >  Vojíni  po- 
licie, já  sám  vás  povedu !«  a  už  se  za  majorem 
s  divokým  křikem  prosekával  houť  vojáků  černou 
hradbou  —  —  Most  a  vesnice  obsazeny  a  ně- 
kolik salv  rozprášilo  nepřítele.  Jádro  vojska  zba- 
veno svírajícího  černého  kruhu. 

Poručík  ležel  na  zemi  a  naříkal.  Shledáno, 
že  nebyl  poraněn  Osud  jeho  byl  zpečetěn.  Služba 
ho  už  neznala.  Hyl  statečný  za  [lalissadou,  zba- 
bělý v  otevřeném  poli. 

Široce   otevřenýma    očima    díval    se  poručík 
na  své   druhy,    kteří   mezi    sebou  o  něm  mluvili. 
Pomalu  chápal,  že  je  vyvrhelem  této  společnosti . . 
Jedině    plasmodium    malarie    mohlo   vypravovati, 
l>roč  byl   zbabělým   —    —   — 

III. 

Slunce  udiveně  patřilo  na  mraky  dýmu,  za- 
halující několik  vrchů  jihoalrickýcli.  Od  časného 
rána  se  ozývalo  hřmění  děl  z  kopje  ku  kopji, 
[jromíšené  bzukotem  a  praskáním  granátů,  hrče- 
nfm  kol  těžkých  děl  a  vozů  muničních  Námořní 
brigáda  anglická  střílela  na  boerské  posice,  které 
jí  hlučně  odpovídaly. 

Hluboká  Tugela,  po  jejíchž  březích  se  kdysi 
[jovaloval  říčný  kůň,  na  jejíchž  březích  stáda 
štíhlých  antilop  si  kdysi  hrála,  v  jejíž  rychlých 
vodách  lev  svou  žízeň  kojil,  nyní  tvořila  hranici 
mezi  dvěma  na  smrt  nepřátelskými  tábory.  Nízké 
kopje  byly  plny  ozbrojených  Burů,  úvaly  mezi 
nimi  patrolovány  jejich  jízdou,  na  každém  pahorku 
strategicky  důležitém  umístěna  těžká  Kruppova 
děla  a  daleko  nesoucí  Creusoty.  Tisíce  Burů 
s  mauserovkami  leželo  v  lehkých  krytích  —  otu- 
žilí strážci  terrénu,  jistě  a  neúprosně  mířící  střelci. 
S  klidnou  odvahou  v  tváři  pohlíželi  na  přípravy 
k  útoku  na  anglické  straně,  a  divili  se  blbé  od- 
vaze nenáviděných  »roineků«.  )  Pluky  anglické 
byly  naposled  od  plukovníků  přehlíženy  a  čekaly 
znamení  k  útoku.  Zvuky  trubačů  se  všech  stran 
se  ozývaly  a  mezi  sebou  mísily.  -Setnina  za  set- 
ninou  se  hotovila  k  boji,  pluk  za  plukem  rychlým 
l>ochodem  se  ubíral  na  vykázaná  místa,  co  dělo- 
střelci  se  svými  těžkými  ku.^^y  nechávali  za  sebou 
oblaka  prachu.  Důstojník  jakýs  úprkem  se  hnal 
po  předních  strážích,  které  stály  u  svých  koní, 
již  se  zdáli  větřiti  bitvu.  Po  několika  povelech 
komandantových  se  celá  jejich  čára  dala  v  pohyb 


•)  Vcrdom  rooinck  -     proklatý  červenokabátnil;. 


a  klusala  k  břehům  řeky.  Jednalo  se  o  to,  najíti 
a  obsaditi  brod.  Irská  brigáda  vyvolena  přikročiti 
a  vzíti  kopje  útokem.  Do  první  řady  voláni  dobro- 
volníci. Všickni  se  hlásili.  As  půl  tuctu  jich  vy- 
bráno. ]\Iezi  nimi  byl  mladík,  který  by  jen  velmi 
nesnadno  podle  svého  vzhledu  mohl  býti  pro- 
hlášen za  schopného  vojenské  služby.  Ale  žádáni 
byii  dobří  jezdci  a  dobří  střelci  a  on  ve  zkoušce 
obstál.  Jeho  tvář  byla  vychrtlá,  strázeň  a  nespo- 
kojenost mu  zíraly  z  očí:  něco  zoufalého  čišelo 
z  celé  jeho  postavy.  Vypadal  starý  na  svá  léta, 
ale  pohled  jeho  byl  divně  divoký  —  —  Tento- 
kráte nechce  zanedbati  povinností  vůči  své 
vlasti  — 

»Vaší  úlohou  jest  nalézti  na  blízku  brod, 
přejíti,  možno-li,  vrátiti  se,  oznámiti."  Tak  zněl 
rozkaz.  »Stěstí  vám,  kamarádi  — «  byl  dodatek. 
IMalá  tlupa  cvalem  se  blížila  k  řece.  Kulky  jako 
kroupy  svištěly  kol  jejich  hlav  zapadajíce  do  písku 
a  zvedajíce  kotoučky  prachu.  Jeden  byl  sestřelen 
s  koně,  druhý  poraněn  sklesl  a  nohou  věze  v  tře- 
mení, vláčen  byl  po  zemi  a  po  kamenech.  Jiný 
kůň  poraněn  se  vzpírá  a  brzo  byli  všickni  více 
uv'-nč  raněni.  Bylo  div,  že  nebyli  všickni  ještě 
smeteni  deštěm  nepřátelských  kulí.  Zdálo  se  ne- 
možným proniknouti  k  řece  Ale  v  čele  tlupy 
cválal  tnladý  muž,  který  maje  ochromenu  ruku 
ranou  do  rainene,  nohama  pobízel  koně  k  úprku. 


Již  doběhl  vody  sám.  Kůň  se  skokem  vrhl  do 
proudů  řeky.  Brzo  nalezl  brod.  Ale  v  následují- 
cím okamžiku  zapadal  do  hlubiny  a  úzkostlivě 
zdvihal  hlavu  s  široce  rozevřenýma  nozdrama. 
Kolkolem  odvážlivce  šplouchala  voda  nárazem 
kulí.  Bylo  viděti,  jak  se  muž  namáhá  koně  vy- 
vésti z  hloubky.  Konečně  si  oddychli  všichni  ka- 
marádi s  úžasem  pohlížející  na  nerovný  ten  zápas. 
Ačkoliv  věděli,  že  jich  nemůže  slyšeti,  povzbu- 
zovali ho  i  varovali  různými  výkřiky.  Než  ne- 
známý se  přebrodil  a  nastojte  —  neobrací  se 
zpět  k  svým,  nýbrž  úprkem  se  žene  po  břehu 
k  obsazené  výšině  sám  jediný,  nekrytý,  vrhá  se 
před  jícny  nepřátelských  pušek.  vPio  Boha,  on 
se  zbláznil!"  křičel  štábní  důstc)jník,  který  měl 
na  starosti  předvoj.  Viděl  svým  binoklem,  jak 
kůň  divoce  se  žene  a  jezdec  jako  bez  ducha  ho 
svírá  nohama.  Pojednou  se  kůň  prudce  vzepjal 
a  krváceje  z  velké  rány  na  hrudi,  hnal  se  zpět 
s  vojákem,  který  rovněž  krváceje  z  mnoha  ran 
se  skláněl  na  jeho  hřívu.  Kůň  v  šíleném  letu  se 
vrhl  do  řeky  a  uchvácen  byl  proudem.  S  koně 
ztrativ  rovnováhu  smeten  jezdec,  který  chvilku 
viděn  v  proudech  a  pak  zmizel  —  unášen  hravým 
i  dravým  tokem  k  moři  —  —  Jeho  cestou  se 
bral  na  jatky  nepřehledný  zástup  mladých  mužů. 
Nikdo  nevěděl,  kdo  byl  tento  šílený  odvážlivec; 
nikdo  z  diváků  nebyl  v  pevnůstce  Mutti. 


Paviíl  List: 


%     ^     ir     ivf     %     ^ 


DO    VÝSLUŽBY. 


I. 

I  enkrát  vězel  již  po  krk  v  dluzích,  když  dcera 
*  jeho  vstoupila  do  gymnasia.  Pro  ni,  pro  svou 
Věru  byl  by  vše  nasadil.  Byla  ze  všech  nejupřím- 
nější a  zdála  se  míti  soucit  s  ním,  odkopávaným, 
nenáviděným  otcem,  nenáviděným  ženou,  synem 
a  vším  okolím. 

Bylo  mu  vždy  lehčeji,  přišel-li  utrmácen  kan- 
celářskou dřinou  domů  —  a  viděl-li  Věru  nad 
knihou  schýlenu,  co  zatím  ostatní  již  spali. 

Ta  její  studentská  lampa,  šířící  slabé  světlo 
v  okruhu  jejího  malého  stolku,  opatřená  dlouhým 
stinidlem  z  tuhého  zeleného  papíru,  aby  nevadila 
spící  již  matce  opodál,  byla  mu  spasnou  hvězdou, 
když  se  plížil  mnohdy  pozdě  v  noci  domů,  zdržev 
se  cestou  z  úřadu  ve  své  hospodě.  Alespoň  ne- 
vypadal ten  pozdní  jeho  příchod  tak  tuze  pozdním, 
když  byla  lampa  ještě  rozžata  a  Věra  ještě  při 
knize.  Pr<icitla-li  náhodou  matka,  odpadla  pro  něj 
hrozná  trýzeň  její  výčitek.  Matka  v  tom  případě 
šetřila  jen  dceru,  vidouc,  že  se  učí  a  že  je  citlivá 
příliš,    než    aby    vádu    s  otcem  klidně  vyslechla. 


Byl  v  duchu  vděčen  své  dceři  a  byl  vždy 
potěšen,  spatřil-li  při  svém  vstupu  její  hlavu  sklo- 
něnu nad  knihou,  na  stole  rozevřenou,  a  její  ruce 
bílé,  jež  vztahovala  vždy  po  jeho  holi,  aby  za- 
bránila možnému  šramotu  v  obavě  před  matčinou 
zlostí. 

Dcera  rozuměla  otcovu  trápení.  Nikdo  jiný 
nechtěl  pochopit,  nechtěl  uvěřit  jeho  nekonečné 
trýzni,  již  vlekl  za  sebou  jako  olověnou  kouli  a 
která  jeho  bytosti  odnímala  pružnost,  sílu  a  či- 
nila jej  sešlým  starcem  odpuzujícího  zevnějšku. 
Ostatní  se  od  něho  s  pokrčením  ramen  odvraceli. 
Neměl  přátel,  nenalézal  soucitu.  Stěžoval-li  si, 
sotva  věřili,  že  byla  příčinou  toho  jeho  stavu 
žena  jeho.  Jedině  Věra  tušila,  že  v  otci  bylo 
dříve  asi  více  ohně,  více  vzletu,  více  energie  a 
více  duše,  a  pociťovala  k  němu,  vidouc  ho  tak 
slabým,  pokleslým  a  ochablým,    soucit  upřímný. 

Zdála  se  jediná  rozuměti  té  jeho  nemoci 
a  rozpoznala  ji,  davši  jí  jméno:  -ztupění  vůle. 
A  den  ke  dni  přesvědčovala  se  určitěji,  že  je 
v  otci  méně  chuti  k  životu  účelnému  na  pravi- 
delných základech  vybudovanému  a  že  mu  schází 


166 


vůle  znovu  začít  stavět.  A  že  by  imisil  začít 
zcela  nově,  to  jí  bylo  jasno.  Jak?  omlouvala  ho, 
uvažujíc  o  jeho  poměrech,  nem,i-li  nikde  opory, 
když  rodiné  se  odcizil,  když  dal  vymříti  citu  ve 
svém  nitru  a  ztupěl,  ochlad!  pro  vše.  K  tomu 
pak  je  i  tělesně  sešlý,  bídný!  — 

Jednou  čekala  na  pozdní  příchod  otciiv 
vskutku  již  sama  netrpělivě.  liyla  již  umdlena 
bděním  Konečně  vešel,  nechav  dvéře  za  sebou 
otevřeny,  a  vrávoral,  dcery  si  ani  nepovšimnuv, 
ku  dveřím  diuhého  pokoje,  Věra  zale'..la  se 
otcova  vzezření.  Připadal  jí  jako  příšera. 

Bála  se  ho  oslovit  a  byla  ráda,  že  beze  slova 
zmizrl  ve  svém  pokoji  a  že  zavřel  dvéře  za  sebou. 
A  když  se  ukládala  sama  na  lože,  chvěla  se  před- 
tuchou néjakélio  neštěstí,  které  čekala  den  co  den. 

V  sídci  jejím  tesknil  pocit  lítosti  s  ubohým 
starým  otcem,  který  zapadal  čím  dál  tím  hlou- 
běji v  bahno  všednosti.  A  přece  věděla  o  něm, 
že  býval  idealistou  za  svého  mládí  a  že  prahnul 
po  scbevzdčláni.  Slyšela  o  něm  často  vypravovat 
když  bývala  u  strýce  v  Kolíně  na  prázdninách, 
jak  byl  duševně  čilý.  jaký  čtenář,  že  i  básně 
psával  a  že  se  o  něj  ucházely  slečny  z  nejlepších 
rodin.  A  jakási  tíseň  ji  vždy  sevřela,  když  zaslechla, 
že  matka  byla  první  příčinou  jeho  zkázy  svou 
rozmařilostí,  svými  nemírnými  požadavky.  Ne- 
smlčeli  před  ní  ničeho  a  řekli  jí,  jak  otce  uta- 
hovala, že  vybočovala  z  mezí  skrovných  jeho  pro- 
středků malého  úředníka  a  že  i  jeho  nutila,  aby 
si  vedl  kavalírsky. 

A  přesvědčila  se  sama  později,  že  matka 
ještě  tehdy,  kdy  vlastně  již  jen  živořili  ve  zcela 
bídných  poměrech,  kdykoli  mohla  dostati  se 
k  penězům,  nikdy  nešetřila  a  že  k  vůli  tomu 
byly  vády  s  otcem  skoro  neustálé.  Dosud  ji  vzpo- 
mínka na  podobné  scény  uvádí  v  bolestný  rozruch. 
B\'lo  jí  trapno  žíti  v  listředí  takového  rodinného 
neladů  a  byla  by  snad  krví  rodičům  pomohla, 
ale  kde  jenom  najít  tu  cestu,  která  by  ji  vyvedla 
z  bludiště  myšlé.nek  trudných  a  zoufalých? 

V  píli,  ve  studiu  hledala  jedinou  záštitu  pro 
svou  zouřalost  a  od  výsledku  zkoušek  slibovala 
si  mnoho  pro  svou  záchrannou  akci,  kterou  si 
předsevzala.  Těšila  se,  až  bude  v  praksi  někde, 
pak  že  bude  moci  otci  něčím  přispět,  aby  vybředl 
z  dluhů  a  aby  si  mohl  osud  alespoň  v  předvečer 
svého  života  trochu  zpříjemnit. 

Pracovala  se  zdvojeným  úsilím,  neboť  pozo- 
rovala, že  v  poslední  době  otec  již  ani  zevnějšku 
nedbá,  neholí  vousů,  ba  ani  vlasů  stříhati  nedává, 
lituje  každého  krejcaru,  jen  aby  mu  zbylo  na  pivo, 
v  němž  utápěl  svůj  bol.  Věra  sice  chápala,  že 
nalé/.á  otec  zapomnění  v  pití,  ale  myslila,  soudíc 
dle  svého  čistého  nazírání,  že  by  se  mohl  i  toho 
zdržet  kdyby  mu  bylo  lze  o  něco  se  opřít,  kdyby 
nalezl  radost  ze  života,    kterou  tušila  na  příklad 


ona,  byť  jen  \>o  svém  způsobu.  Nalézala  ji  v  lásce, 
moci  se  přimknout  k  bytosti,  která  s  člověkem 
cítí  stejné  vřele  a  stejně  upřímně,  v  tom  spatřo- 
vala všechnu  radost  ze  života,  rozkoš  jeho. 

Měla  své  tajemství  lásky  a  byla  by  se  s  ním 
ráda  jednou  olei  svěřila.  Těšila  se,  že  dnes  to 
učiní;  zatím  přišel  však  otec  v  tom  stavu  zbě- 
dovaném. Ráda  by  zvěděla,  co  o  tom  otec  soudí. 

Matce  bála  se  svěřit  svoje  myšlenky.  Byla 
by  ji  snad  popudila.  Otci  spíše  důvěřovala.  Matka 
beztak  proklíná  to  její  učení.  Nesčetněkráte  vy- 
týkala jí,  co  to  stojí,  těch  knih  a  všeho.  A  co  že 
jí  to  dá  práce,  než  se  něčemu  naučí.  Cítila  to, 
těžce  to  nesla  a  pak  ta  láska  její  zdržovala  ji  tu 
talcé  ve  studiu.  Odnímala  jí  chuti  k  učení  a  za- 
plavovala jí  duši  .  .  . 

Teď  však  kdo  ví  co  se  otci  stalo!  Nebude 
s  ním  řeči  kolik  neděli  Bývá  pak  jako  nelida, 
na  nikoho  se  ani  nepodívá !  Celá  domácnost  je 
tu  jako  rozviklána,  všude  ve  všech  koutech  to 
straší  a  tu  bída  tím  vyzývavěji  šklebí  se  svým 
lačným  pohledem  v  zášeří  vychladlého    krbu! 

Věra  se  zachvívala  odporem,  pomyslila-li  na 
ten  obraz  nevlídné  domácnosti,  která  byla  na 
ruby.  Ani  se  neodvažovala  pomyslit,  jak  by  tu 
přijala  svého  přítele,  kdyby  tak  jednou  se  mu 
zachtělo  poctít  je  svou  návštěvou.  Je  tak  uhla- 
zený a  pořádný.  Pochází  z  přední  pražské  ro- 
diny. Jak  by  ho  mohla  uvést  sem  do  takového 
brlohu  všeho  neladů  a  vší  zpustlosti.  Ať  se  na- 
máhala jak  namáhala,  ze  starého  odřeného,  otlu- 
čeného nábytku  nebylo  lze  učinit  jiný,  staré,  roz- 
třepané a  potrhané  koberce  není  lze  také  vyspravit 
tak",  aby  na  nich  nebylo  znát  dlouhé  stáří.  Ba 
ani  zakrýt  není  čím  tu  sešlo.st,  ani  vyzdobit  nijak 
pokoj,  aby  se  utlumil  první  nepěkný  dojem.  Je 
to  k  zoufání  již !  .  .  .  A  její  Karel  jí  už  jednou 
naznačil,  že  by  se  rád  o  ni  ucházel! 

Starost  ta  ubírala  jí  spánku.  Chvěla  se  o  tu 
svou  lásku,  sotva  dokonale  uvědomovanou  a  zmí- 
rala starostmi,  jak  otce  na  to  připravit  Bála  se 
zahledět  do  mlžin  nejbližší  budoucnosti  Př  šera 
jakéhosi  neštěstí  sevřela  jí  pokaždé  srdce,  kdykoli 
rozpjala  touha  její  křídla  a  chtěla  se  vznést  blíže 
k  světlu.  Tím  světlem  mínila  svůj  budoucí  život, 
svc)U  vlastní  domácnost,  kterou  by  sdílela  s  ním 
a  jíž  byla  žádostivá,  jako  každá  jí  podobná  dívka 
s  mladými,  k  životu  se  hlásícími  ňadry,  s  nitrem, 
rozpínajícím  se  kvasem  žádostí  a  milostných 
tuch.  Plna  rozkoše,  jež  vždy  —  snila-li  —  roze- 
chvívala  její  dívčí  prsa,  opadla  však  rázem  a 
s|)laskla  jako  pěna  mléka  náhle  ochlazená,  ote- 
vřela-li  oči  a  vrátila  se  k  skutečnosti,  již  neveselé 
poměry  její  rodičů  nebyly  s  to  zachránit.  Teď 
má  přijít  s  tím.  Vždyť  byla  určena  k  studiím, 
aby  se  brzo  doprarovala  k  [iraktickému  životu  a 
aby    bylo  rodičům  pomoženo.  Pokrař. 


%     if     ^     ií     '^     i^     ^ 


é 


VÁciAV  Hladík: 


EVŽEN  VOLDAN. 


IVJebezpečí  stávky  je  latentní".  pravil  Wollner, 

*  ^  i> propukne  dříve  nebo  později,  avšak  daleko 
silněji  a  rozhodněji  nežli  loni.  Boj  bude  připraven 
lépe    a    proto   též    my  musíme    býti  připraveni* 

»Hm  .  . .  my  . . .« 

»Nu  odpusťte,  příteli,  že  si  dovoluji  poněkud 
stotožňovat  naše  zájmy  .  . .« 

»0  co  se  vám  tedy  vlastně  jedná?« 

»Přišel  jsem  vám  zatím  jen  vylíčit  stav  věci  — 
o  tom  dalším  smluvíme  se  snad  kamarádsky. < 

A  svým  nedbalým  zdvořilým  tónem,  za  nímž 
se  tajila  promyšlenost  a  odhodlanost  muže  silné 
vůle,  oznamoval  Wollner  poslední  události,  líčil 
situaci. 

Zastavili  se  pod  vysokým  stromem  bezlistým, 
zasmušilým  v  té  jasné  záři  poledního,  hřejivého 
slunce  a  vzdychavě  šelestícími  holými  větvemi 
do  smíchu  a  jásotu  vodotrysku.  Wollner  držící 
doutník  v  koutku  úst,  s  výrazem  napjatosti  v  tváři, 
se  sklíčkem  vrýpnutýin  hluboko  a  pevně  pod 
hustým  prošedivělým  obočím,  vyňal  z  kožené 
tobolky  několik  dopisů  a  papírii. 

•  Loňská  stávka  «  hovořil  Wollner,  >dopadla 
velmi  bídně  pro  horníky.  S  pomatenými  hlavami 
rozběhli  se  proti  bodákům  vojáků  —  a  několik 
jich  ostalo  ležet  na  zemi,  ostatní  se  pak  vrátili 
do  práce  pod  zem.  Voilá  tout.  Nám  pomohli 
k  zvýšení  cen  —  a  také  jsem  projevil  svou 
vděčnost  náležitým  způsobem  několika  chlapíkům, 
kteří  rozeštvali  velmi  obratně  stávku.  Zaopatřil 
jsem  jich  několik  v  ústraní  —  a  několik  jsem 
ponechal    v    aktivitě,   jak  vás  hned  přesvědčím  « 

Wollner  se  usmál  a  zatřepal  papíry,  jež 
držel  v  ruce. 

•  Zde  mám  zápisky  —  ba  skoro  oficielní 
protokoly  o  všech  tajných  poradách  generálního 
štábu  mých  nepřátel.  Podívejte  se,  Voldane. 
Všechno,  každé  slovo,  každý  návrh  je  tu  za- 
znamenán, i  korrcspondence  s  cizozemskými 
organisacemi  a  výbory  dělnickými  Ti  páni  pra- 
cují tentokráte  velmi  důkladně  a  pomalu.  Budou 
míti  i  peníze,  ke  stávce  je  jich  zapotřebí  více 
jak  k  vojně.  Ostatně  bude  to  po  čertech  zuřivá 
vojna  . .  .« 

»A  nerovná  . .  .< 

> Přijde  na  to  . . .« 

»Boj  stotisíce  hladových  proti  dvaceti  uhel- 
ným velmožům .  . .« 

»Uhlobaronům  —  říká  se  nám  teď,«  odvětil 
Wollner  a  pokračoval  měkkým  lahodným  úsměvem : 

•  Nerovný  boj  —  ale  spravedlivý.  Můj  bože  — 
každému  se  musí  dostat  dle  jeho  potřeb  a  podle 
přirozených  okolností.  Přece  uznáte,  že  já  pro  svou 
gallerii  atd.,  baron  Ullmann  pro  své  koně,  hrabě 


Windisch  pro  svou  primadonnu  potřebujenr.etrochu 
peněz  —  ten  poměr  inezi  potřebami  dvaceti  našinců 
a  stotisíci  dělníků  žijících  o  kořalce  a  bramborách, 
neboť  jiných  požadavků  nemohou  míti  a  ani  na  ži- 
votě a  přírodě  nemohou  vymáhati  lidé  takové  práce, 
takové  existence  a  takové  ragy,  není  tak  hrozný. 
A  zajisté  seznáte,  že  je  stejně  krásné  jako  pro- 
spěšné, abych  já  sbíral  staré  bronzy  a  rytiny  a 
obrazy  Chardinovy,  aby  Ullmann  vypěstil  nej- 
ušlechtilejší čistokrevné  závodní  běhouny  a  aby 
krásná  milenka  hraběte  Windische  za  svou  lásku 
a  za  své  umění  byla  odměňována  nejvzácnějšími 
diamanty  a  jezdila  v  nejelegantnější  ekypáži.  Nic 
prostšího.  Někteří  lidé  jezdí  na  koni  —  jiní  se 
])lazí  v  blátě  —  někteří  zrodili  se  krásni  a  silni 
jako  Antoniové,  jiní  oškliví  a  linusni  jako  Quasi- 
modové, někteří  jako  bohatýrové  a  dobyvatelé 
světa,  jiní  jako  páriové  -  a  je  zcela  přirozeno 
a  zákonno,  že  na  jednoho  takového  velmože, 
bohatýra  či  uhlobarona  přijde  nějakých  deset 
tisíc  páriů  .  .  .« 

Wollner  se  rozjařil  poněkud  v  proudu  řeči. 

Obešli  opět  velký  okruh  trávníků  s  keři  a 
záhony  odumřelými  ale  s  vodotryskem  živým 
a  veselým   uprostřed. 

»Hm,  zde  se  dá  rozprávěti  a  filosofovat  velmi 
krásně  —  jako  v  zahradě  Platonově,'  pravil 
Wollner. 

•  Řekněte  raději    —  Epikureově.« 
Voldan  doložil  po  přestávce: 

•  Když  tak  umíte  mluvit,  divím  s-",  že  své 
principy  nevyložíte  a  nehájíte  před  veřejností, 
Icdyž  pociťujete  potřebu  se  hájiti  a  brániti  proti 
útokům. « 

»Děkuju  pěkně!  Veřejno-st  je  příliš  senti- 
mentální, než  aby  .snesla  takovou  upřímnost. 
Ukřičela  by  niiic  jako  cynického  otrokáře  — 
nechce  chápat  hlubokou  pravdu  zákona  nerov- 
nosti, ustanoveného  přírodou  a  nevyvráceného 
ani  r.  Ií7'.i,  ani  r.  1^71,  který  bude  vzdorovati 
všem  revolucím  a  všem   filosofům...* 

A  v  hlaholu  poledních  zvonů,  které  sě  roz- 
zpívaly  na  všech  věžích  a  odpovídaly  si  zvuky 
jasnými  a  dunivě  temnými,  pozvedl  Wollner  svůj 
hlas  stále  jemně  lichotný  a  roztomilý: 

•  Tedy  řeknu  vám  určitě:  podle  zpráv  mých 
důvěrníků  čili  špiclů  —  jak  chcete  • —  připravuje 
se  něco  velkého,  mohutného,  co  má  otřásti  zemí 
jako  náhlý  sopečný  výbuch.  Stávka  propukne 
u  nás,  v  Německu,  v  Anglii,  ve  Francii  najednou. 
Snad  za  pár  měsíců,  snad  za  rok  —  ale  je  jistá 
a  bude  strašlivá.  Nebude  to  již  boj  mezi  děl- 
níky a  zaměstnavateli,  ale  boj  sociální  demokracie 
proti  celému  společenskému  řádu.  A  tento  boj 
nesmí   skončiti   sebe    menším  úspěchem  sociální 


demokracie  —  jinak  jsou  společnost,  veiejno.st, 
průmysl  a  obchod  vážně  ohroženy 

•  Takové  velké  fráze!  A  to  proto,  aby  se 
nemuselo  přidati  pár  krejcarů  horníkovi.  Ale 
jděte  —  vždyť  vám  to  nikdo  neuvěří.  Proto  se 
svádčjí  divoké,  hrozné  boje,  [uoto  teče  krev  .  .  .^ 
Voldane!  Zdá  se,  že  nemůžete  zapomenouti 
na  své    bývalé    pošetilosti    a  ideály.    Nu  ano,  on 

revient  toujours    a    ses    premiers    amours 

Nepodceňujte,  co  vám  říkám,  vy,  který  jste  do- 
vedl být  tak  bojovným  proti  koUektivistftm.  Víte, 
co  jste  napsal  nedávno  ještě  r  Kollektivismus  to 
je  hrob  encryie  a  talentu,  to  znamená  všeobecnou 
prostřednost,  panbureaukratismus,  zlenošeni  a 
zbahnění  společnosti,  jež  se  [)íetvoří  v  kasárna 
neb  v  donucovací  pracovnu  .  .  .« 

»Ano,  to  jsou  moje  náhledy.   Nevím  však  .  .' 

»Dobrď  Snad  si  porozumíme  .  .  .«  přerušil 
jej  chvatně  Wollner  a  uchojnl  ho  za  rámě.  »Boj 
tedy  bude,  to  je  jisté.  A  jak  víte,  válečné  útraty 
těchto  bojů  sociálních  neplatí  ani  proletáři,  ani 
kapitalisté,  nejméně  pak  slát  —  ale  třetí  stav, 
střední  třída,  tak  zvané  jádro  národa,  rolníci, 
obchodníci,  živnostníci  .  .  .  Tito  lide  ve  své  libe- 
rální sentimentálnosti  staví  se  na  stranu  dělnictva  « 

»Nic  není  přirozenějšího  .  .  .« 

»Ale  kdyby  chtěli  pochopiti,  že  právě  pro- 
letáři jsou  jejich  nejhoršími  nepřátely,  že  je  ohro- 
žují hmotně,  že  mají  k  nim  stejnou  nenávist  jako 
ke  kapitalistům,  a  že  až  s  třmito  budou  hotovi, 
zatočí  s  nimi  .  .  .« 

»Ah,  do  té  doby  bude  sociální  otázka  ma- 
lého člověka  zrovna  tak  krutá  a  bolestná  jnko 
u  proletáře,"   odpověděl    Voldan. 

Wollner  nevrle  švihl  hůlkou. 

»Hm  ....  Ale  musíme  nahnat  společnosti 
trochu  strachu.  Hleďte:  stávka,  zdražení  a  ne- 
dostatek uhlí,  hladovění  tisíců  dělníků  —  to  jsou 
pohromy  pro  celé  kraje  naše.  Záleží  mi  přede- 
vším na  tom,  aby  stávka  vypukla  až  na  jaře. 
V  tom  smyslu  pracují  též  moji  páni  .  .  hm  .  .  . 
důvěrníci  ...  v  generálním  štábu  dělnickém  — 
a  v  tom  smyslu  musíme  i  my  dva  něco  učiniti. 
Doprošuji  se  pomoci  u  poslance  mého  okresu, 
proto  jsem  přišel  k  vám  ...» 


Voldan  jen  prosykl  skrze  zuby: 
•  Uvidíme  .  .    - 

Wollner  se  suše  a  krátce  zasmál: 
'Nedělejte  drahoty,  příteli,  vždyť  se  známe... « 
a  zamručel  chvatně,  více  pro  sebe:    »a  můžeme 
vždy  se  potřebovati.* 

A  pokračoval,  zastaviv  se  znovu: 
Program  budoucí  stávky  je  již  ve  velkých 
rysech  hotový  Připravují  jej  jako  koncert  s  volnou 
zábavou.  No  —  zatančíme  si.  Zatím  chystají  do 
lidu  tyto  papírové  petardy  .  .  .  jež  budou  dělat 
náladu  a  křesat  vzdor  z  otupělých  lebek  děl- 
níků. Bohužel  je  to  málo  originelní.  Ti  lidé  opa- 
kují stále  totéž. « 

'Co  mají  říkat  jiného  nežli:  hlad  achlebai'' 
»Ah.  je  to   skandální,   jak    jsou  jednotvární. 
Poslyšte!'    Wollner  i^řečetl   rychle  koncept  pro- 
volání, pronášeje  některá  místa  s  ironickým  pa- 
thosem: 

'Horníci!  Odborníci!  Kostky  musí  býti  vr- 
ženy! Boj  o  požadavky  horníků  musí  teprv  po- 
číti. Ne  frivolnost  a  lehkomyslnost  vhání  horníky 
do  těžkého  boje.  Řadu  let  jsou  požadavky  ur- 
putným uhlobaronům  předkládány,  aniž  by  ty 
nejmenší  ústupky  se  byly  staly.  Naopak!  Po- 
směchem byla  odpověďtěchto  urputníků.  Poslední 
odpověď  uhlobaronů  minulého  roku  nám  podala 
důkaz,  že  žebráním  a  prosbami  ničeho  nedo- 
sáhneme. V  odpovědi  praví:  že  velká  massa  hor- 
níků jest  spokojena  s  nynější  dlouhou  pracovní 
dobou  a  poměry  mzdovými,  že  jest  to  dílo  štváčů 
a  nepředloženýcl)  elementů  s  jich  bezměrnými 
požadavky.  Horníci!  Situace  jest  vážná!  \'e  všech 
uhelných  revírech  rakouských  pozvedají  soudruzi 
hlas  o  ty  nutné  požadavky,  osinihodinnou  dobu 
pracovní  a  lepší  mzdy.  Též  i  my  horníci  v  severo- 
západních Cechách  žijem  v  těch  samých  pomě- 
rech a  považujeme  nynější  čas  za  nejpříhodnější, 
b\chom  od  uhlobaronů  požadavky  tyto  vymohli. 
Horníci!  Vaši  delegáti  se  namáhali  v  dobrém 
dohodnutí  docíliti.  Uhlobaroni  ale  vždy  dali  ur- 
putnou, naposledy  ale  brutální  odpověď.  Jest  nyní 
na  Vás,  abyste  rozhodli  a  jim  patřičnou  odpověd 
dali.  Huďte  připraveni!   Blíží  se  doba  nejvážnější!* 

Pokrač. 


FEUILLETON. 

DR.J.^RosL.^vKvÉT:  DEKADENCE  V  BÁS- 
NICTVÍ, JAK  O  NÍ  SOUDÍ  PSYCHIATRIE 

I'odle  francouzského  pramene. 

Není  to  pjprvé,  co  .se  plete  medicína  do  umění. 
Vzala  si  ui  vicckrátc  na  mušku  toho  neb  onoho  umělce, 
jehož  nespořádaný  život  obrátil  na  se  pozornost  veřej- 
nosti, proklamovavši  jej  za  p.sychopatha,  bez  ohlc<lu  na 


to,  že  mezi  dobou,  ve  které  žil,  a  dnešním  psychiatrem 
jest  období  několika  století. 

Nemilosrdná  a  řekněme  i  trochu  indiskrctní  věda  — 
ovšem  jen  v  tom  smy.slu  indiskretní,  že  předmět  její 
pozornosti  zapadá  do  prastarých  dob  nebo  týká  se 
osob,  které  náležejí  pro  své  vynikající  činy  historii  — 
lato  věda  dokázala,  že  mnozí  slavní  básníci  byli  nervosní, 
někteří  byli  alkoholikové  (to  se  týká  většinou  hudebních 
koryfeíi),  jiní  trpěli  epilepsii  atd. 

Na  tomto  místě  chci  tlumočili  podle  zajímavé  stali 
v  »L'indépe.idance  médicalc*  nedávno  uveřejněné  (roč.  II. 


14* 


čís.  42.  a  43.)   nadepsané   >-La  Počsic  dccatlentc  devant 
la  science   psychiatrique«. 

Ale  hned  předem  musí  se  zaznamenati,  že  se  tu 
nenaráží  na  žádnou  školu  básnickou  ani  v  minulosti  ani 
v  přítomnosti,  nýbrž  že  se  pojmem  dekadence  označují 
umělecké  výtvorv  básnické  autoríi  různých  dob, 
směrů  a  škol,  i  básníků,  kteří  jsou  tcfho  daleci  nále- 
žeti ke  škole,  která  s  oblibou  i  od  lidí,  kteří  nemají 
o  umění  ani  potuchy  a  deset,  dvacet  let  žádné  básně 
nečtu,  nazývána  bývá  dekadentní 

Povšimneme  ši  jen  básní,  ať  je  psal  parnassista 
či  symbolista  či  přívrženec  starých  básnických  štočkÍJ, 
uzavřený  novým,  osvěžujícím  proudům.  .Školy  a  příslu- 
šenství k  tomu  či  onomu  uměleckému  směru,  kroužky 
jjouštím  se  zřetele. 

*      -p       * 

»Ncvím,  kdo  to  řekl,  že  literatura  a  umění  má  vliv 
na  mravy.  Ať  to  řekl  kdokoli,  byl  to  nepopiratelně  velký 
lilupák.  To  je  jakoby  řekl:  Osení  přivolalo  jaro.  Nikoli, 
osení  roste,  že  je  už  jaro.  jako  třešně  zrají,  že  je  léto. 
Proto  knihy  jsou  plody  raiavu  a  nikoli  naopak. « 

V  tomto  Gautierově  paradoxu  skrývá  se  notný  kus 
pravdv.  Spisovatel  nestvoří  knihu,  jakou  chce.  On  pro- 
dukuje dílo,  jaké  může,  a  může  takové,  jaké  mu  inspiruje 
jeho  personalita  a  ústředí,  ve  kterém  žije.  Proto  jsou 
jisté  formy  básnické  jen  důsledkem  zvláštního  stavu 
duše.  O  tom  přesvědčují  nás  všecky  literatury,  od  dět- 
ského  jich    stadia    až   po    vrchol  dokonalosti  a  úpadek. 

Národové  elementární  kultury  ozývají  se  ve  svých 
básnících  naivností  a  nejednou  i  veškerou  svojí  brutál- 
ností.  Poesie  primitivních  národů  je  nejnaturalističtější, 
jakou  známe,  ale  je  naturalistickou  v  dobrém  slova 
smyslu,  t.  j.  v  přesném  slova  smyslu.  Maluje  věci  a 
bytosti  takové,  jaké  jsou,  a  nepociťuje  potřeby  (chorobné 
potřeby)   vyhledávati    ošklivé   a  odporné   zjevy    přírody. 

Leč  mravy  národa  se  čistí,  vkus  se  zjemňuje,  city 
se  zušlechťují  a  přeměna  ta  se  hned  odráží  na  poesii. 
Básnici,  vycházejíce  od  reálného,  činí  člověka  větším, 
přírodu  krásnější,  při  tom  však  zůstává  vše  lidským.  To 
je  onn  zlatá  doba  literati;ry  a  národů,  kterou  obecně 
nazvali  klassickou. 

Rasa  poskytla,  co  měla  nejlepšího.  Dosáhla  svého 
vrcholu;  co  nevidět  dostaví  se  úpadek.  S  temene  sestu- 
puje umění  po  svahu  vedoucím  k  jalovosti  a  nicotě.  Po 
básnících  velikých  dob  vidíme  poety  tápající  v  mátohách, 
honící  se  za  neskutečným,  neuskutečnitelným  a  hledající 
něco,  co  nazývají  ideál,  sen  to  jejich  nervosního  mozku. 
Jsou  to  již  ptáci,  kteří  bijí  křídly.  Brzy  po  té  ztrácejí 
naději,  že  naleznou,  co  hledali,  ;>tento  modrý  květ  ve 
zlatém  srdci,  který  rozkvetl  perlami  porosen  do  jarního 
nebe  za  vonného  dechu  měkkého  sněním. 

Brzy  po  té  zrodí  se  nechuť,  neurčitá  beznadějnost 
a  v  příští  generaci,  která  je  ještě  bezkrevnější,  ještě 
zakrnělejší  a  ješté  bližší  konečné  degeneraci,  která  po- 
stihuje všecky  rasy,  nalézá  dekadence  čím  dále  lim  více 
půdy.  Poesie  stává  se  nervosní,  chorobnou,  stonající 
onou  božskou  nemocí  umění,  chcete-ii,  ale  přece  jen 
nemocnou. 

Duchům  neduživým  třeba  pokrmu  kořeněného,  pe- 
prného.  s  kanthai idami  a  medikamenty.  Vino  nedráždí 
již  hrdla  pijákova.  Potřebuje  vodku  neb  absinlh.  A  ná- 
rodové blízcí  vyhynutí  mají  poesii  opilou.  Básník  už  ne- 
pěje  o  životě,  o  půvabu,  o  kráse.  Nemůže  ani  opěvati 
tyto  vděky,  když  je  sám  v  agónii.  Opěvá  chorobu,  která 
hlodá  na' jeho  zdraví  a  mučí  jej;  opěvá  smrt  a  rozklad. 
Miluje  aroma  krvavých  zdechlin,  miluje  pohled  na  sinavá 
těla,  sálající  otravu.  Nemiluje  již  plavovlasou  čistou 
dívku,  po  níž  se  pnuly  básně  jeho  mužských  předků, 
miluje  polosvět  a  jeho  neřesti,  jeho  sprosté  vnady  a  jeho 
vražedné  laskání. 

Ale  i  tato  poesie  má  své  krásy:  krásu  smrti,  půvab 
choroby.    Ofclie  a  Julie   byly   krásny  i  ve  smrti.   .\  tyto 


bledé,  chudokrevné  "dívky  s  pletí  vykrvácenou  a  očima 
umdlenýma,  tyto  chlorotické  nevěsty,  které  pohlavní  do- 
spíváni připravilo  o  všecku  baryu  a  učinilo  nyjícimi, 
jsou  také  krásny.  Jsou  jako  nemocné  lilie,  rozpuklé  příliš 
záhy  pod  příliš  bílým  rozbřeskem  jitra. 

Do  této  poesie  chorobné  a  přece  mnohdy  plné 
vděku  učiňme  zájezd.  Lékař  v  něm  nalezne  stopy  či  lépe 
reflex  oněch  stop  degenerace,  kterými  charakterisovali 
psychiatři  naši  nervosní  a  rozviklanou  rasu. 

Pátrejme,  jak  nervy  v  nepořádek  uvedené  a  ztráta 
rovnováhy  myšlének  obráží  so  v  poesii.  Dokonč. 

ULTRAPARASITI. 

Jsou  »žurnalisti<i,  kterým  nestačí  už  ani  vlastni 
klep;  žiji  a  pasou  se  na  klepech  cizích.  Hmyz  na 
hmyzu  a  na  tom  zase  hmyz.  Ultraparasiti  říká  jim  věda. 
Parasiti  jsou  zvířátka  žijící  na  účet  jiných  organismů. 
Ale  ultraparasiti  potravu  svou  berou  z  třetí  ruky,  tráví 
z  trávícího,  jsou  příživníky  na  těle  příživníků.  Tedy: 
parasiti  z  parasitů.  Žid  tyje  na  př.  z  nás  —  to  je  pří- 
živník; ale  druhý,  třetí  tyje  ze  židů-příživniků  — a  to 
je  ultraparasit.  Kaftinovaný  lup,  vyšší  či  nižší  kultura, 
nóbl  či  sprostý  nějaký  systém,  ale  v  každém  případě 
podařený  vtip  »náturY«.  Snad  jsou  ještě  vyšší  či  nižší 
podřády  a  neřády;  to  nevím,  ale  ve  společnosti  lidské 
jsou.  Politické  strany  jen  se  jimi  hemží.  A  počítají 
už  na  to,  že  litlé  jinak  žijící  IJudou  se  jich  štítit,  že 
je  nechají  raději  v  platnosti,  než  by  se  s  nimi  rvali 
nebo  v  jakýkoli  s  nimi  přišli  styk.  Ten  styl  se  pak 
rozlézá  do  všech  vrstev  společnosti  a  zachvacuje  všf  chno. 
Žurnály  na  něm  zakládají  svoje  abonnement,  příslušníci 
stran  a  táborů  své  blízké  i  vzdálené  karriery.  Ústavy, 
divadla,  akademie,  spolky,  banky,  vědecké  kruhy, 
úřady,  umělecké  i  literární  korporace,  autonomie  — 
všude  jsou  takoví  ultraparasiti  —  i  ve  světě  morálním. 
Člověk  s  nečistým  krkem  už  ani  nevěří,  že  by  mohl 
vedle  sedět  někdo  s  krkem  jiným  nežli  špinavým.  Ne- 
návidí ho  dotud,  dokud  krk  jeho  uměle  nepošplíchne 
toutéž  mixturou,  s  kterou  už  tak  dokonale  jak  cikán 
srostl  sám.  Síří  se  ta  špína  jako  nakažlivina  a  běda, 
umyješ-li  se!  Není  journalu  dost  nízkého,  není  člověka 
dost  mrzkého,  aby  se  za  jeho  nařknutím  nečenichalo 
něco  pikantně  reelního.  Jak  se  překrásně  vyslovil  Zeyer  — 
nenávist  pěšáka  k  jedoucímu  na  koni.  Proto  to  drásání 
lidi  s  koně  do  bláta.  Proto  úžasné  to  poličkováni,  strkání, 
slintání  a  křik:  »Dolů  s  tím  darcbou,  který  nechce  být 
jako  my.«  —  Veřejné  svědomí  o  žebrácké  mošně  plazí 
se  za  nimi. 

.Časd  míval  pro  tylo  zjevy  ostrý  čich.  Starý  tento 
duch  z  »Casu<  zatím  vyprchal.  A]e  vzpomínáme  ho  přece 
jako  vzácné  reliquie  z  dob,  kdy  se  v  národě  aspoň  něco 
zamrvilo  z  lepších  snah. 

Diváky,  dne  20.  prosince  1900.  V.  Mrštík. 

LITERATURA. 

Calderon:  Lékař  své  cti.  Přel.  Jar.  Vrchlický. 
Nákladem  Grosmana  a  .Svobody  v  Praze.  Cena  1  k  20  h. 

Don  Pedro  Calderon  de  la  Barca,  Gonzales  de  Henao, 
Ruiz  de  Blasco  y  Riaňo,  je  posledním  a  největším  dra- 
matickým básníkem  španělským,  vrcholem  romantické 
činohry,  její  posledním  rytířem.  Před  ním  pouhé  nejisté 
a  tápavé  pokusy,  autoři  nedostateční  jako  Moratin,  Gil 
Vicentc,  Lopc  de  Rueda,  Fernando  Rojas,  Torres  Na- 
harro,  po  něm  umění  v  úpadku,  řada  nohsledň  a  napo- 
dobitclů.  Sám  veliký  Lope  de  Vega,  sfénix  básníků«_, 
bledne  před  ním.  Dramatům  Lope  de  Vega  schází  přesná 
dějová  souvislost,  jsou  rozvleklá  a  obtížena  zbytečnojj 
učeností.  Calderon  vyniká  nad  něho  harmonickým,  umě- 
leckým zpracováním,  přesným  a  organickým  vedením 
děje,  kde  není  nic  ledabylo  nahozené  ale  vše  s  doko- 
nalým mistrovstvím  provedeno.  Jeho  verš  je  neobyčejné 
hudební,  plný   assonancí  a  ozvěn,  jeho  věty  nevšedních 


(■bralu,  hypi-rbul  a  stupriovaiiýcli  oliiazii,  vlasliiDsli,  kUrrr 
scházejí  l.opcovi  dc  Veya  úplni-. 

Volikoii  ťást  Caldcroiiova  dila  tvoři  autos  sacra- 
nicntalcs,  oslavující  dojjmata  církevní  s  netušeným  vzletem 
a  vroucností.  Tato  aiitos,  samým  autorem  vysoce  ctěná. 
l)yla  provozována  s  velikou  nádlierou  na  církevní  svátky 
a  uváděla  v  li/.as  diváky.  Mimo  tyto  látky  čistě  nábo- 
ženské tvoří  láska,  sečny  žárliviisti  a  prudkých  liojú  za 
čest  skoro  jediný  obsah  jeho  děl.  Jak  líčí  ("aUleron  čest, 
tento  vznešený  a  ideální  princip,  její  choulostivosl, 
křehkost  a  dráždivost,  dochází  výrazu  jen  v  bajce  o  her- 
meiinu,  který  byl  tak  hrdý  na  bělost  své  srsti,  že  raději 
sám  se  vydá  do  rukou  jej  pronásledujících  lovců,  než 
by  poskvrnil  jeho  skvoucí  čistotu.  Ale  tento  cit  cti  je 
vrozen  stejně  Calderonovým  ženám  jako  mužíim,  je  stejně 
mohutný  u  obou  pohlaví.  Žena  muže  milovat  jen  muže 
neposkvrněné  cti,  láska  možná  jen  vedle  cli,  nikdy  však 
nad  ní  nebo  dokonce  mimo  ni.  Láska  je  posvátným  a 
tajným  slibem,  jehož  musí  být  úzkostlivě  šetřeno.  Ona 
musí  být  mlčelivá  a  tajná  až  do  doby  zákonného  spojení, 
kdy  miiže  veřejně  vystoupit.  Nad  touto  láskou  bdi  věčně 
ostražitá,  stále  propukající  žárlivost,  která  jí  dodává 
vznešenosti  a  posvěceni.  Ale  to  není  žárlivost  na  poulu- 
držení  ženy,  to  je  žárlivost  na  nejjemnější  hnuti  srdce, 
na  samou  duši  ženy,  a  stačí  pouhý  zachycený  pohled, 
políbeni  ruky,  nejnepatrnější  projev,  áby  rozpoutal  v  těchto 
srdcích  nedůvěřivých  a  vášnivých  celé  bouře,  které  na- 
bývají mnohdy  vzezření  hrozivého  a  tra;;icky  končí. 

Tyto  všechny  tři  duševní  vzpružiny,  čest,  lásku, 
žárlivost  nalézáme  v  nově  přeloženém  dramatě  .Lékař 
své  cti<t  úžasně  sloučeny  a  zauzleny,  v  neustálém  boji 
spolu  a  spějící  neodvratně  ke  vznešené  a  hrůzné  kata- 
strofě. Zde  je  čest  neodvratným  osudem,  který  bez- 
ohledně kráčí  železným  krokem  přes  všechna  štěstí  až  ke 
konečnému  rozuzlení,  kde  v  krvi  nachází  zadostiuči- 
nění   a  očisty. 

Jako  v  jiných  dramatech  tak  i  zde  má  Calderon 
pouze  ilvě  kate!.;orie  lidí:  šlechtice  a  sluhy.  Caballero  a 
Dáma  representují  mravnost,  statečnost,  ctnost.  Gracioso 
a  ("riada  nebo  Duefía  zvyšuji  kontrastem  nízkosti,  zba- 
bělosti a  nedbalosti  vzne.?enost  svých  pand. 

Provozování  této  hrv  na  jevišti  Nár.  divadla  po- 
tkalo by  se  jistě  s  úspěchem.  Myslím  totiž  svými  kva- 
litami čistě  dramatickými  asi  v  tom  smyslu,  jak  pravil 
(ioethe;».\uf  jedem  Jahrmarkt  gctraue  ich  mir,  autliohlen 
iiber  Fiisser  geschichtet.  mit  Calderons  Stůcken,  muiatis 
mutandis,  der  gebildeten  und  ungebildeten  jMasse  das 
hochste  Vergniigen  zu  machen.«  Že  by  však  našlo  po- 
chopeni a  ohlasu  v  srdcích  dnešního  diváka,  o  tom  po- 
chybuji. Co  je  čest  dnešnímu  bezectnému  věku.  dnešním 
lidem,  kteří  tak  rádi  drzou  rukou  sáhají  na  nejvvšší 
ideální  statky  a  opět  zalizají  do  svých  doupat,  příliš 
zbabělí,  než  aby  dovedli  smazal  vlastní  krví  své  provi- 
něni? Čest  je  pro  ně  něčím  neurčitým,  matným,  nad 
čímž  se  ironicky  usmějou.  Jim  stačí  život,  třeba  bezectný, 
jun  když  je  to  život.  Co  je  diskrétnost  a  tajnost  lásky 
dnešním  lidem,  kteří  s  drzvm  smíchem  svými  výboji  ve- 
řejné v  kavárnách  tak  rádi  se  chvástají.-  Co  je  naši 
zlaté  mládeži  úcta  k  ženě,  o  niž  utvořila  si  své  míněni 
ze  styků  s  demi-mondem.^  Co  jejim  ideální  pathos  dramatu 
Caldcronova:  Chvíli  snad  při  představeni  budou  se  krčit 
ve  vědomi  vlastní  nicotv  před  hromovým  hlasem  vzne- 
šeného středověku,  pak  ale  vyhrnou  límec  svého  zimníku, 
nasadí  si  cylindr  a  budou  se  ubírat  z  divadla  domů 
ironickým  úsměvem  na  riech  .  .  .        Alfons  Bkkska. 

Staroskotské  bal  lady.  Přeložil  a  úvody  opa- 
třil Ladislav  Quis.  (Světová  knihovna  č.  173.) 

Když  vyšlo  (Juisovo  vydáni  Havlíčka,  bylo  pozo- 
rovali v  naši  kritice  zajímavý  zjev.  —  Mluvím  o  kritice, 
měl  bych  však  spíše  mluviti  o  tom  volném,  líném  proudu 
referátů,  jimiž  je  zaplavován  náš  tisk  od  venkovských 
týdenníků  až  do  pražských  revuí,  o  té  spoustě  potiště- 
ných sloupců,   jež    se    vyplňují    z  velké   části    proto,  že 


ka/.',lý  pořádný  list  p  ivažuje  za  svoji  povinnost  míli  lite- 
rární rubriku,  o  těch  nekonečných  růžeiu-ich  leilabylýcii 
obsahů,  otřelých  IVásí,  obnošených  superlativu,  .stereo- 
typních úsudků  a  za  vlasy  přitažených  metafor,  jež  se 
vyrábějí  řemeslně  pod  vlivem  řádkového  honoráře,  počtu 
iiísertů  a  volného  mí>la,  jež  vybývá  mcttcurcnpageovi 
na  konci  čísla.  V  U  nito  kritickém  bahně,  jež  přes  usi- 
lovné ojedinělé  snahy  jednotlivců  dosud  těžce  leží  na 
naší  literatuře  a  řídi  vkus  našeho  venkovského  čtenář- 
stva, objevilo  se  popudem  (Juisova  >IIavlířka<  několik 
svěžejších  řádek  místo  šablonovilých  tirád.  To  rozbředlé 
•  veřejné  míněni«  ucítilo  v  knížce  té  cosi  nezvyklého: 
pečlivou  práci  literáta,  jenž  úpravě,  spořádání,  podání 
cizí  myšlenkové  práce  věnoval  poctivé,  celé  své  úsilí  a 
no  řemeslně  vykonal  úkol,  který  si  vytkl  Nejsme  u  nás 
na  takovou  účelnou,  vědeckou  práci  při  knihách,  urče- 
ných pro  širší  čtenářstvo,  zvyklí.  Vyhýbáme  se  vědě 
jako  čert  kříži,  mrazí  nás  hned  při  pomyšleni  na  citáty, 
učené  fráse,  pomocnou  literaturu,  všechno  to  nezbytné 
lešení,  bez  něhož  si  nedovedeme  představili  to,  co  jen 
zdaleka  označeno  jako  »věda«.  Do  nedávná  báli  se  ještě 
naši  redaktoři  otisknout  nřkolik  řádek  charakteristiky 
autora,  z  jehož  prací  přinášeli  ve  svém  listě  ukázku, 
věda  připouštěna  jen  s  nutným  přídavkem  »populární< 
a  omezovala  se  na  zdravotnictví,  veselé  i  smutné  obrázky 
historické  atd,,  krátce  jen  na  to,  co  by  mohlo  čtenářstvo 
bavit«,  při  čemž  úroveú  toho  čterářstva  stlačena  pod 
nulu.  Dnes  už  přece  mizí  len  slrach  vědecký,  a  to  čte- 
nářstvo, o  jehož  zábavu  dříve  byly  takové  starosti,  od- 
hodlaně čte  i  obchodní  článkv,  i  ge:ogrartcké  a  botanické 
úvahy,  filosofické  záhady,  ba  neleká  se  dokonce  ani  lite- 
rární vědy.  Zvyklo  si,  čte-Ii  cizilio  autora,  dovědět  se 
také  trochu  o  jeho  činnosti,  o  jeho  významu,  o  jeho 
rodné  zemi,  o  jeho  postavení  v  duševních  proudech 
k.vropy,  nehltá  jen  obsah,  ale  zajímá  je  také  literární 
význam  díla. 

Předesílám  lolo  trochu  obšírné  říkání,  poněvadž 
nevím,  jak  bvch  jinak  lépe  vystihl  význam  toho  ni;iU'ho 
svazečku  skotských  ballad,  jež  tak  pečlivě  vybral  a  j»  šlě 
pečlivěji  přeložil  (Jus  pro  naše  čtenářstvo.  Překlady 
u  nás  jen  prší  a  hrozí  přímo  zátopou  domácí  produkci; 
těch  jedenadvacet  básni,  jež  přinášejí  k  ním  ze  skotských 
hor  trochu  vůně  zašlých  časů  a  výronů  cizích  duší,  mizí 
v  té  překladové  povodni,  že  byste  snadno  mohli  pře- 
hlédnouti, co  tě/ké  práce  a  úsilného  chtění  vložil  vyda- 
vatel do  své  rozměrem  neveliké  knížky.  Cle.  se  lo  tok 
lehce.  Volně  probíháte  pěkný  úvod,  jenž  vás  na  několika 
stránkách  informuje  o  vzniku  skotské  lialladý,  kreslí 
obrázky  ze  zašlého  světa  potulných  niinstrelů  a  vystihuje 
několika  slovy  život  celého  literárního  útvaru,  jenž  žil 
ve  Skotsku  po  několik  století.  Nepozorovaně  poučíte  .-e 
i  .0  složení  ballady,  i  o  lidech,  kteří  sbírali  a  zachovali 
potomstvu  rozkošné  ly  květy  lidské  duše,  i  o  sbírkách 
a  celém  tom  učeném  apparátě,  z  něhož  vydavatel  vybral 
a  hladce  upravil  příjemné  čteni.  I  ty  drobné  úvody, 
předcházející  jednotlivým  balladám,  jistě  nepřeskočíte 
při  čtení  a  nepohrdnete  informacemi,  jež  ncvtíravě  vy- 
kládají data  nutná  k  pochopení  a  k  pravému  požitku 
jednotlivých  písní.  Literární  historik  snad  dovedl  by 
rozmnožiti  komparační  materiál,  dovedl  by  pronikavji 
rozanalysovati  děj  i  stavbu  jednotlivých  látek  a  shledal 
by  jiné  shody  zvlášť  s  českými  balladami  a  písněmi  — 
ale  toho  právě  netřeba  u  knížky,  jež  chce  naše  čte- 
nářstvo jen  seznámili  se  vzácným  cizím  plodem  a  po- 
dati mu  jej  v  případném  rámci.  Vydavatel  dobře  poznal, 
jak  daleko  může  iíti,  aby  neunavil  našeho  horlivého  sice, 
ale  přece  jen  vědecké  rezoně  ještě  nedosti  zvyklého 
čtenáře,  jenž  na  konec  vždy  hledá  právem  požitek  v  ob- 
sahu a  formě. 

A  ta  forma  lo  jest,  pro  niž  se  mi  knížka  Ouisova 
hlavně  libí.  Kdo  zkusil  kdy  útrapy  překladu  cizích  básní, 
překladu  nezištného,  z  lásky  k  obsahu  podnikaného,  do- 
vede ocenit,  jak  krušnou  práci  vvkonnl  překladatel  těmi 


kondcnsovanými,  často  úryvkovitými  a  složitými  verši, 
jež  v  jeho  překladů  jvoni  na  mnoha  místech  tak  volně 
a  svěže,  jak  naše  národní  píseň.  Když  ukolébá  vás  lehký 
rythmus,  zvonivé  rýmy  a  opakující  se  verše  v  podivné 
sny  o  tom  tajemném  téměř,  vzdáleném  světě,  plném 
tešklivých  tuch,  smutných  příběhu,  mořských  [iříšer, 
stínů  z  onoho  světa  a  veselých  obrázků,  necítíte  ani,  co 
tuší  jen  literát:  jak  hluboce  musil  pi-oniknout  překladatel 
psychickou  hloubku  toho  cizího  světa,  než  podařilo  se 
mu  přenésti  jej,  svěží  a  nesvadlý,  do  naší  literatury. 
Měl  bych  snad  sledovati  jej  a  vyložiti  obsah,  formu,  li- 
terární úvod  atd.,  co  vše  k  dobrému  pořádku  náleží. 
Myslím  však,  že  to  nejlépe  sami  poznáte  z  <.>uisovy 
knížky.  V.  Ř. 

Zasláno 

ZA.STARALI-:  PATRONY. 

Cas  od  času  dobře  je  kolem  sebe  zamést. 

Klerikální  žurnál *i  i>Čas«  —  —   — 

N'ež  především  musím  prosit  za  odpuštění,  že  od- 
povídám tak  pozdě.  Ale  »Ča3U«  se  dá  odpovídat  i  za  ně- 
kolik let  a  vždycky  to  dopadne  stejně.  —  Znáte  přece 
zápas  s  mlynářským  pomocníkem  ?  Jen  zavadíš  a  lidé  se 
diví,  jak  jsi  zamoučen! 

»Cas«  u':  loni  vyvedl  něco,  zač  se  jinde  vyplácejí 
znamenité  prémie. 

»Osvěta«:  vychází  už  hezkou  řadu  let.  Za  tu  dobu 
vystřídal  se  v  ní  snad  kde  jaký  literát  až  na  ty,  kteři 
pro  jiné  závazky  buď  nemohli  v  »Osvětě«  tisknout,  nebo 
»drželi«  s  »Časem«;. 

Loni  od  •Svatoboru«  dostalo  několik  literátů  po 
stovce  »na  cestu  kolem  světa«.  Mezi  nimi  byl  i  můj  bratr, 
aby  za  stovku  jel  podívat  se  na  jih.  —  —  »Čas«  ihned 
všechny  obdařence  sestavil  do  řádku  a  shledal,  že  všichni 
jsou  současně  i  spolupracovníky  »Osvéty«. 

To  je  cizí  řeč,  proto  ji  třeba  přeložil  do  češtiny, 
lo  znamená:  Václav  Vlček  je  jednatelem  Svatoboru,  ale 
pan  Václav  Vlček  je  zároveň  redaktorem  »Osvěty«.  Ob- 
daření byli,  nebo  jsou  spolupracovníci  »Osvěty«  —  érf;o  . .  . 
a  ostatní  u2  se  jen  hvízdá!  Hvízdnutí  po  Praze  jako  po 
skalách  několikerou  ozvěnou  šíři  se  dál.  Jak  z  mlýnice 
literáti  vyšli  z  redakce  »Času«  zamoučeni  a  to  byl  hlavni 
účel  poznámky.  —  —  — 

Letos  vyvedl  »Čas<i  něco  podobného  —  a  to  už  se 
týká  mne. 

V  č.  36.  rozepsal  se  —  kus  po  kuse  —  jak  ná- 
sleduje: 

•Ještě  několik  slov  o  knihách  nevydaných.  Za- 
jímavým důkazem,  že  móda  má  na  literaturu  značný  vliv, 
jsou  nevydané  knihy  pana  Viléma  Mrštíka.  —  —'Když 
přišla  do  literární  mody  politika  (>krokodýli  slzy«;\  roz- 

*)  Lidé  nevidí  totiž,  že  je  laké  jiný  klerikalisraus,  než 
katolicky.  Je  i  protestantský  a  pUitnym  jeho  orgánem  osvědčil 
se  »Cas€.  Klerikalismus  se  stejnými  čily,  stejnými  prostředky, 
hnuti  mo/.no-li  ještě  nebezpečnější,  poněvadž  přichází  obe- 
střeno »kouzlem«  miiiorily,.))amátkoii  muíennických  dob  z  mi- 
nulosti (není  nad  historismus!)  a  s  maskou  svobodomyslnosti. 
Pod  tinito  oparem  čert  nezdá  se  býti  tak  rohatv  —  ale  rohymá 
a  pořádné.  Když  už,  tož  už  —  ale  pak  na  celé  čáře.  A  ne  aby 
utloukáním  jednoho  vyvíjel  se  druhý  a  ještě  horší.  Jinak  je 
to  tatrmanství.  Čert  vyhání  se  Relzeliubem  a  njají  oba  paz- 
riehty.  Už  dnes  jeví  se  následky  protestnnlského  suchého, 
umruěného  názoru  na  život,  literaturu,  rdosofii,  umění  i  svět. 
V  kulturním  ovzdu.ši  Francie  vliv  protestantismu  dávno  už  je 
znám  a  odbyt.  U  nás  zdá  se  —  teprv  nyní  začne  národ  vypo- 
covat  zastaralou  tuto  nemoc.  Až  posud  mezi  největšími  odpiirei 
Ulerikalismu  katolického  byli  —  protestanti.  Eccolo  (jui! 


hlasováno,  že  pan  Mršlik  vydá  knihu  o  životě  a  utrpení 
českých  menšin. 

To  je  první  kus. 

»Nuž  —  co  jsem  o  českých  menšinách  říci  chtěl  a 
měl,  to  jsem  napsal  ve  své  ^Kravalistice*  v  Rozhledech  — 
a  všecko  ostatní  slibuje  za  mne  »Čas«. 

To  »Cas<  vi,  ale  poněvadž  vědět  nechce  a  nemůže, 
má-li  psát  jak  psal  —  dovede  o  tom  také  nevědět 
a  za  to  zodpovědným  činí  mě. 

Dále: 

•  Když  byla  literární  módou  turistika  (nóbl  slovo!), 
kolovaly  po  Praze  zprávy,  že  Vilém  Mtštík  vydá 
knihu:  Krásy  přírody  zemí  českých,*  —  — 

Nuže,  když  už  mám  na  to  odpovídat,  tož  bych  rád 
věděl,  kdy  cesty  nebyly  v  modě!.>  Zatím  po  různých 
časopisech  vydal  jsem  následující  ^Obrazy  z  cest*:  — 
»Hudci«,  »Jak  já  rád  jezdím«,  íCikáni*,  »Di.stinf;uovaná 
společnost*  —  »Na  Sněžku*  —  »Domu«  —  »Šumava«  — 
»Bílá  smrť*  —  i>V  Babiččině  údolí*  —  »Litice«  a  •Ji- 
zera". —  —  Knihu  si  vydám,  až  já  budu  chtít  a  ne  kdy 
suchvm    svým  prstem  o  stůl  zaklepe  >Čas«.  — 

To  íČas«  ví,  ale  poněvadž  vědět  nechce  a 
nemůže,  má-li  psát,  jak  psal  —  dovede  také 
o  tom  nevědět   a  zodpovědným  zato  činí  mě. 

Třetí  kus: 

•  Když  byli  před  lety  v  literární  módě  studenti, 
ohlásil  pan  Vilém  Mrštik,  že  vydá  knihu  Bratři  Zumři'''), 
kterou  prv  ukončena  bude  trilogie  studentských  románů: 
Santa  L-jcia,  Pohádka  máje  a  Bratři  Zumři.* 

Tn  už  opravdu  nechybí,  než  abych  bvl  slíbil  a  napsal 
knihu  o  »Case«  —  dokud  v  módě  byl  »Cas«!... 

Až  budu  psát  román  o  kočkách,  budou  v  módě 
kočky;  —  až  budu  psát  o  slepicích,  budou  v  módě 
slepice.  —  —  Dělám  si  tedv  modu  sám. 

Zatím  knihu  »Zumři«  chystám  do  tisku  a  vydám  si 
ji  zas,  až  já  budu  chtít  a  ne  kdy  na  stůl  uhodí  »Cas«, 

Je  li  o  mých  knihách  tímto  způsobem  psáno  už 
nyní  (turistika!),  kdy  vydány  ještě  ani  nejsou,  jak  teprv  až 
vyjdou''!  Nemohou  se  páni  dočkat.'  Já  jim  neuteču  — 
nemusí  tak  »kvaltovat«. 

Také  na  to  se  neparaatuju,  že  bv  student  býval  kdy 
literární  modon  —  leč  až  jsem  ho  do  románu  přivedl 
já  sám. 

Proto    »Cas*    píše,    aby  hodně  realisticky  zakončil : 

»Pan  Mršlik  chce  patrně  mít  v  literární  módě  vždy 

poslední    slovo.   Thomas    de  Iriarte    napsal    v  jedné   ze 

svých    bajek,    kde    had    vvsmivá    se    samochvále 

kachn  y  :   (! !  !) 

•Jedno  to  si  pamatujte, 

k  slávě  není  ani  k  chvále 

to  či  cno  mluvit  —  ale 

jedno  —  to   však   dokonale!*   —   — 

Bravo! 

Na  jednu  nevydarou  knihu  >Čas«  zapomněl. 

Když  byl  v  módě  ruský  román  —  chystal  se  p.  Ur. 
Herbcn  s  p.  L)r.  Massarykem  vydat  román  po  způsob u(l) 
ruských  románů.  To  tenkrát,  když  byl  v  módě  Národo- 
pisný Ivrismus  —  Už  i  plán  měl  a  sešlo  s  toho,  poněvadž 
p.  dr.  llerben  musil  psát   »Čas*. 

Ale  jak  já  mám  psát  své  Zumry,  když  sČas*  musím 
aji  —  číst!.' 

A  nejen  číst,  ale  i  vyvracet,  co  »Čas«  na  mé  na- 
dělal ?  - 

Diváky,  dne  19.  prosince  1900. 

V.  Mrštík. 

*)   »Zumři*    —    a  žádni    ISratři. 


Pfcdpláci  se  p.o  Pruhu: 

,  (K  2-50),  na  pňl  liin  zl.  aSO  i 

Ce.na  scSilu  20  kr.  (40  IkiI.)  — 

Karluvo  II 


l\n  leu  zl.  1-20  (K  ■J-4m,   na  půl  léla  zl.  2-40  (K  4-SO),  na  celý  rok  zl.  4-SO  (K  0-bOi.  Poštou:  na  člvrl  léla  zl.  1-25 
-1,  na  celý  r,.k  5  zl.  (K  lii_).  _  Scšilové  vydáni  (o  dvou  íislecli)  vycliizi  pil  každúm  druhém  (sudé"-i  řklc 
Sk  pSyodnich   prací  sí:  vyhr:iziije.  —   Dopisy  administraci   »Liimira«  buďtež  adresovány:    Časopis  »Linnir« 
:i  c.  34.  —  i.isly  přijímáme  jen  frankované.  —  .Lumír,  vychází  každý  pátek  (vyjma  prázdniny). 


Praha 


Redaktor  Václav  Hladík.  —  Majitel,  vydavatel  a  nakk-idatel  J.  Otto.  —  Tiskem  České  grafické  společnosti  .Unie*  v  Praze. 


LUMÍR 


K.OČNIK  \\l\. 


11.    I.KDNA    1901. 


ií    CiSJ.O   15.    * 


K.    S.    HoirčhK: 


VYZNAVAČI   SLUNCE. 


/lutavě  bílé  hrozny  akátových  květů  na  Fran- 
^-^  tiskově  nábřeží  vypouštěly  do  vlhkého  po- 
biož:iího  vzduchu  za  jasného  červnového  večera 
máiiiivou  vůni.  Nad  Petřínem,  na  protějším  břehu, 
slunce  jakoby  ostře  prohlíželo  ze  stařecky  svra- 
štělého obrví,  jímž  mu  pokryla  oblaka  tvář.  Mělo 
při  tom  vzezření  čínského  bůžka  v  úsměvu  se 
rty  do  délky  protáhnutými. 

U  staroměstských  mlýnů  lelkovali  klidně 
dva  pekařští  chasníci  a  opřeni  o  zábradlí  dívali 
se  do  íeky,  která  dole  šplounala.  Svojí  vytrva- 
lostí v  pohodlné  pósc  odpočinku  jako  by  dávali 
na  jevo,  že  očekávají,  až  půjde  nějaký  cizinec 
mimo  ně  s  Baedekrem  v  ruce  a  zaznamená  si  do 
denníku:  v  Praze  jako  v  Neapoli,  tatáž  maleb- 
nost pós. 

Uprostřed  nábřeží  zastavili  se  tři  mladí  muži, 
kteří  poutali  vším,  zjevem,  úborem,  plynulostí 
jjohybu  i  odlišností  posuřiků.  Že  nejsou  obyčej- 
nými smrtelníky,  bylo  viděti  z  jejich  hrdých  čel 
a  sebevědomého  vystupováni.  Třeba  se  nedalo 
soudit,  že  by  v  tak  střízlivém  večeru  si  vyšla 
nějaká  trojice  princů  na  procházku  právě  na 
pražské  nábřeží,  na  cestu  mezi  mostem  a  mlýny, 
[)řece  bylo  zjevno,  že  tři  zmínění  chodci  neza- 
dají podobným  pohádkovým  vzorům  ani  z  nej- 
zazšiho  orientu 

Všicci  byli  tmavovlasí  a  měli  bujný,  umě- 
lecky pěstěný  vlas. 

Protože  první  věcí,  která  do  oka  padá,  je 
vždy  způsob  vystupování,  snadno  si  domyslit,  že 
lidé,  se  kterými  se  setkávali,  pilně  je  pozorovali, 
a  protože  při  vystupování  nějakém  nemožno  se 
obejíti    bez    chůze,    že    si  i  této  bedlivě  všímali 

Nejmladší  z  nich,  který  měl  svěží  Benjamí- 
novské  líce  a  oči  omžené  tichem  svého  rodného 


jižního  kraje,  kráčel  poněkud  zhurta  a  byl  stále 
o  krok  před  soudruhy,  spěchaje  s  tělem  ku  předu 
vychýleným    za  hvězdou  jiným  neznámou. 

Prostřední  v  letech,  však  menší  postavou  a 
štíhlého  vzrůstu  šel  za  ním  klidně  se  vzhledem 
duševního  aristokrata.  Nesl  se  nenucené  vzpřímen, 
ba  více  se  schyloval  vzad,  takže  kolmice  těla 
připadala  jako  vyvrácená  ze  základů.  Nevědomo, 
l>roč ;  ale  nikdo  by  si  byl  netroufal  tvrditi,  že 
mladý  tento  dandy  nosí  zachovalejší  podešve  než 
podpatky.  Bylo  by  to  bývalo  tak  jalově  směšné, 
že  v  žádné  lebce  ani  stínu  podobného  podezření 
nebylo,  a  snad  vše  bylo  jen  pouhé  zdání  těch 
kterých  unavených  očí.  Vždyť  aristokrat  se  zdá 
vždycky  převráceným  člověkem;  proč  by  nemohla 
aristokratická  chůze,  či  lépe  řečeno  sama  aristo- 
kratická noha  budit  zdání  převrácenosti.'' 

Mimo  to  mladý  muž  opíral  se  o  hůl  jemně 
ze  sanktusového  dřeva  soustruhovanou  a  zelenavě 
leštěnou  v  takové  vydatné  míře,  že  bylo  patrno, 
že  vše  činí  proto,  aby  se  rozhodně  odlišil  od 
ostatních  smrtelníků. 

Kdož  by  mu  to  ostatně  zazlíval  ?  Je-li  někdo 
nadšen  pro  svéráznost  prací  toho  kterého  mistra 
umělce,  jiný  může  se  zase  rozohniti  pro  své- 
ráznost chůze,  vzezření  celého  zjevu  samého 
mistra,  nechávaje  jeho  práce  stranou,  a  je-li  ten 
rozohněný  žena,  žena  sličná,  —  pak  cíle  je  do- 
saženo. A  za  to  vždy  stojí  koupiti  si  vysokou  hůl 
a  opírati  se  o  ni  s  loktem  v  úhlu  šedesáti  stupňů 
sevřeným  a  do  ulice  ven  vylomeným 

Konečně  třetí  postupoval  po  boku  soudruhů 
s  poprsím  mírně  ku  předu  vychýleným,  lehce 
a  pružně,  bradu  s  modernisovaným,  prorockým 
vousem  vzhůru  nadsunutou  a  okamžik  za  oka- 
mžikem obracel  se  ke  středu   ulice  s  důstojností 


apoštola  na  orloji,  aby  shlédl  vsedni  rej,  ve 
kterém  mu  bylo  žíti. 

Všichni  nesli  světlé  obleky,  nejmladší  měl 
nohy  obalené  bílými  kamašemi,  a  stále  jcšté  byl 
o  krok  napřed. 

»Pane  Havlíku,*  a  mladý  muž  s  loktem 
v  úhlu  šedesáti  stupňů  a  zpáčenýma  nohama  vy- 
hodiv hůl  mrštným  pohybem  před  se  a  silně  ji 
přitisknuv  zase  na  kámen  dlažby,  zastavil  spěch 
soudruha  v  bílých  kamaších 

Oslovený  se   obrátil. 

»Jak  vidím,  nerad  opřádáte  své  fantasie  vůní 
akátových  květů,  sice  byste  tak  neunikal  jejímu 
příboji.* 

»Ó,  mýlíte  se,  příteli  redaktore;  ostatně,«  a 
hlas  mluvícího  se  melancholicky  přitlumil,  ne- 
smírná něha  jako  by  byla  ovanula  jeho  tvář,  »svoje 
fantasie  bych  nejraději  opředl  plavým  vlasem 
své  neznámé  Madonny. 

»Ouvé,  pak  se  musíte  ozbrojiti  trpělivostí, 
až  se  vám  podaří  ji  zase  potkati.  Zatím  je,  jak 
jste  sám  pravil,  nezvěstná." 

» Bohužel,  říkáte  mi,  co  sám  dobře  vím;  kdy- 
byste mi  raději  mohl  říci,  kdo  ona  je,  a  jak  k  ní 
blíže. « 

>Hle,«  a  třetí,  dosud  mlčící  mladý  muž  pro- 
nesl první  slovo.  Po  něm  však  nastala  přestávka, 
an  mluvící  spěchal,  aby  zachytil  plným  pohledem 
dva  sněhově  bílé  zjevy  v  plissées  živůtcích  a 
sukních,  jež  kráčely  po  druhém  chodníku. 

♦  Hle,"  a  muž  s  prorockým  vousem  doplnil 
svůj  úvod  celou  větou,  »mohl  bych  vám  částečně 
pomoci.* 

Oči  obou  druhů  obrátily  se  ku  promluviv- 
šímu. 

♦  Urobte  portrét  své  dámy  ve  verších,  a  já 
vám  jej  podle  popisu  namaluji.  Polozastřená  tvář. 
vodopády  vlasu,  barvu  byste  udal  ve  verších, 
aby  to  nebylo  prosaické  a  nerušilo  mi  inspiraci, 
taktéž  rozměry  postavy.  Ujišťuji  vás,  že  by  se 
vám  velice  ulevilo.'! 

Havlík  uvolnil  krok,  aby  přemýšlel.  Za  chvíli 
však  odmítl.  Potřásl  rozhořčeně  bujným  vlasem, 
klepl  holí  o  bílé  kamaše  a  spěchal  zase  napřed. 
Chtěl,  aby  žil  jeho  ideál  jen  v  nitru  jeho  duše, 
profánní  prsty,  které  se  obírají  všedními  věcmi 
pro  jiné  smrtelníky,  nesměly  se  k  němu  vztáh- 
nouti. 

Nabídka  tudíž  padla,  protože  bylo  nedůstojno 
umělce,  aby  se  po  druhé  nabízel. 

Společnost  šla  chvíli  mlčky,  při  čemž  muž 
s  výrazným  loktem  učinil  seznání,  proč  mladší 
soudruh  se  drží  stále  před  nimi.  Byla  to  ohromná 
snaha,  aby  ze  množství  nohou,  kterým  byla  po- 
krývána dlažba,  více  vynikly  bílé  obaly  jeho 
střevíců. 


'Snad  tu  souvisí  s  jeho  touhou  po  plavé 
Madonně,«  pomyslil  si  klidný  muž  věda,  že  jsou 
okamžiky  v  životě  každého  člověka,  kdy  zejména 
by  chtěl  býti  viděn  svojí  zbožňovanou. 

Slunce  zapadlo  a  šedý  soumrak  potuloval 
se  po  hladině  vody,  která  se  leskla  tmavě  ko- 
vovým nádechem  a  spokojeně  se  brala  vstříc 
hlučivérnu  objetí  splavu. 

Vfině  akátových  květů  se  ještě  sesilovala 
spádem  večera  a  mocnými  proudy  vln  na  vzduchu 
nesených  ovíjela  se  okolo  obličejů  chodců  po- 
zvolna řídnoucích. 

Mladí  muži  obrátili  se  u  mlýnů  a  brali  se 
zpátky.  Ze  Střeleckého  ostrova  zaznívala  sem 
hudba  plná  řinčivých  útoků  na  sluch. 

Dvojice  zamilovaných  se  živým  smíchem 
okolo  rtů  a  výmluvnýma  očima  jako  by  vyrůstaly 
ze  země  po  celé  délce  akátové  aleje  a  vinily 
Máchu,  že  vědomě  na  počátku  své  májové  písně 
mluvil   nepravdu. 

Muž  s  vysokou  holí  který  se  ostatně  jme- 
noval Hlasivec  a  byl  svým  povoláním  kritik,  vy- 
plňující každý  týden  určitý  počet  řádek  v  pří- 
slušné příloze  většího  pražského  žurnálu,  vyklonil 
se  kLi  předu,  hledaje  opět  přítele  poetu,  kterému 
jako  by  byla  narostla  křídla. 

Zahlédl  na  pokraji  chodníku  v  zástupu  lidí 
bílý  úbor  jeho  nohou.  Ty  kamaše,  které  se  mu 
neustále  vtíraly  na  oči,  přivedly  jej  na  myšlénku, 
jež  svým  vztahem  sáhala  do  řeckých  mythů. 

»Jak  že,  pane  Zvonaři,*  odbočil  kritik  od 
původní  rozmluvy,  oslovuje  soudruha,  s  nímž  zůstal 
zpět,  "Vyvinuje  [lan  Havlík  mimořádnou  činnost 
v  oné  části  své  bytosti,  kterou  mu  dala  příroda, 
aby  se  jí  dotýkal  zeměP* 

Malíř  vychýlil  zpytavě  hlavu. 

Tak  jej  to  přivedlo  k  myšlénce  srovnávat, 
čím  se  vyznačovala  v  různých  dobách  rychlost 
pohybu,  když  uváděl  dále  kritik  svůj  nápad:  v  době 
mythů  Hermes,  posel  bohů,  měl  na  nohou  křídla, 
v  době  pohádkové  obouvaly  se  sedmimílové  boty, 
naposledy  je  ještě  oblékl  Petr  Schlemihl,  a  v  době 
páry  a  elektřiny  stačily  již  bílé  kamaše. 

Zvonař  přisvědčil.  Bylo  vidět,  že  v  lehkosti 
a  jednoduchosti  úboru  začínala  se  přítomnost 
vraceti  do  kolejí  starověku. 

Poeta,  který  ve  svém  neklidu  neměl  potuchy 
o  jizlivosti  přátel,  šel  v  předu  sám  se  svými  my- 
šlénkami. Chvat  jeho  měl  ustálený  ráz  svižné, 
elegantní  chůze  ohnivé  povahy,  a  myšlénky  jeho 
toulaly  s2  vesele  po  vzácných  vzpomínkách  jako 
po  pestrém  palouku  mlsní  motýli.  Uprostřed 
nich  prozářena  sluncem  vlastního  půvabu  stála 
v  bujné,  vyspělé  kráse  žena,  která  mu  pronikla 
duší,  které  byl  hotov  obětovati  vodopády  svých 
nejnádhernějších  myšlének,  před  kterou  se  skláněl 
v  úctě  divocha  a  kterou  nazval   Madonnou. 


%     %     ir     %    ■% 


z   BÁSNI    OTAKARA   THEERA. 


ZVĚDAVÁ    LÁSKA. 


iVlyni  srdcem  jako  na  plese   šly  ženy  s  touhou  v  lici. 
Na  jedněch  šperky  zářily  s  hrou  lustrů  žertující 
a  jiné  místo  klenotů  svou  rozestřely  kštici. 

Zrak  jedněch  vášcři  sliboval,  zrak  druhých  rorazil  ledem, 
rty  jedněch  snily  o  krvi,  rty  druhých  o  snu  bledém, 
a  všechny  srdce  chtěly  zmást'   svých  řeči  slovosledem. 

Tu  sáh'  jsem  po  nich  zvědavě.  Však  neuspokojený 
jich  tělem  chtěl  jsem  více  znát  než  vášnivé  jich  steny, 
a  více  nežli  polibky  mne  svedla  duše  ženy 


Ta  duše!  Chtěl  jsem  poznat  ji,  ji  chopit  a  ji  spoutat, 
a  její  vůni  chtěl  jsem  ssát  jak  výdech  prvních  poupat 
a  v  jejích  citech  chtěl  jsem  se  jak  v  horkých  vlnách  koupal. 

Však  ony  zmlkly.  Zívaly.  Zrak  na  hodiny  vpjaly, 
kdy  ukončí  se  rozmar  můj,  jak  by  se  němě  ptaly, 
a  když  jsem  znovu  tázal  se,  znuděny  zavzdychaly. 

»Což  nestačí,  že  milujcm.'«  mi  řekly.  .'V  když  zase 
jsem  po  jich  duši  vášnivě  tak  jako  zprvu  ptal  se, 
tu  místo  odpovědi  mi  jen  polibek  svůj  rialy. 


NÁVŠTĚVA. 


I  ak,  jako  'oývá  v  pohádkách,  mne  jednou  navštívila, 
už  nevím,  v  které  noci,  snu  podivuhodná  víla. 

Jí  z  její  dlaní  ledových  dva  keře  růží  kvetly 
a  v  její  očích  plálo  to  jak  nesčetnými  světly. 

>Ty  růže,  ač  se  zdají  být,  ty  keřem  nejsou,  milý, 
ty«  řekla  tiše  »srdce  jsou;  jinak  by  nerozvily. 

Jsou  touha.  Rudé  jsou,  vždyť  živím  je  svou  krví, 
a  že  mi  krev  už  vyssály,  mám  obličej  tak  bledý. 


Vše  dala  jsem,  co  mohla  dát;  však  růže  na  mých  dlaních 
sni  o  těch,  jimž  jsou  určeny,  o  krásných,  vzácných  paních, 

o  rukách,  jež  je  utrhnou,  o  rukách  císařoven, 

o  rukách  svatě  tajemných,  v  nichž  smysl  hvězd  je  vložen. 

Však  paní  nejdou  .  .  .  Zbývá  mi:  s  nadějí  umírati 
(mé  růže  chtějí  růsti  výš);  i  tu  jim  nutno  dáti, 

tvář  zahalit  a  neptat  se,  proč  touhou  život  .vhasl, 
jen  zemřít  .  . .« 


Vzdychl  jsem  si  tu. 


Ret  se  ji  němě  třásl 


a  »tiše,  tiše<,  řekla  mi  a  tiše  zastenala 

a  tiše  šat  jí  zašuměl,  mne  tiše  v  náruč  spjala 

a  ti.šc,  tiše  zmizela  .  .  .  ta,  jež  mne  milovala. 


TROCHU    ZENY. 


iL.pévačka  Uupletů  zpívat  už  začala. 
Valčíku  kadence  táhlé 
zazněly  z  orchestru   Seděl  jsem  u  vina; 
na  židli  vedlo  mne  náhle 

blondýna  přisedla,  drobná  a  vonící, 
k  mladému  člověku,  smavá, 
z  dětských  že  nevyšla  sukének,  řekl  bys, 
tak  zdá  se  nevinná,  hravá. 

1'řisedla.  ."^raála  se.  O  žízni  mluvila, 
dlaň  svou  mu  na  šíji  kladla, 
koupil-li  jásala,  nekoupil,  plísnila, 
tak  buďto  hořkla,  buď  sládla. 


Mate  lio  smíchem  svým,  měnnou  hrou  úsměvů, 
nervosou  dlaní  svých  malých, 
šelmovským  gestem,  jímž  ke  rtům  mu  podává 
tokajským  rudnoucí  kalich. 

Prsteny  s  prstů  mu  pomalu  vysvléká 
na  své  si  palce  je  dává, 
tak  zcela  bez  citu,  jako  když  kuchařka 
kuře  oškubává. 

Zdvihli  se  konečně  .  .  .  Sukénku  nadzvedla, 
v  úsměvu  zoubky  ji  bleskly. 
Sla  jako  královna;  zář  lamp  jí  padala 
v  její  vlas  dětský  a  lesklý  —  —  — 


V(   chvíli  stůl  náš  byl  pokrytý  láhvemi 
(Rýnské  dvě,  vcrmouth  a  cháblis.) 
I-ízla  jen  od  každé,  novou  však  mámil;i 
novv  druh  před  ni  zas  kladli 


.-\  já,  mysle  na  knihy  ty  počestné 
v  kterých  každá  láska  končí  oltářem, 
v  kterých  obraz  ženy  aureolou  dobra 
jako  svatý  obraz  při  processi  bývá  ozářen, 

ilál,  idyllické  zjevy  těšivé, 


řekl  jsem   k  nmi:   množl< 

v  hezkých  vazbách,  pro  měšť.lky  poctivé, 

knihy  krotké!..  Ale  lidi'  žili.  žiji,  budou  žíti  v  Ninive 

<^        "^        ^        Z>        ^        "^        ^ 


Pavel  List: 


DO    VÝSLUŽBY. 


NOVELLA.  


IVAatka  často  jí  připomínala,  že  spoléhá  na  její 
■*  '^  *  brzkou  výpomoc.  Tedy  nejen  ulehčit  svým 
odchodem,  ještě  i  pomocí  přispěti  musí.  To  je 
jejím   údělem!  A   chtěla-li  by  se  vdát?  — 

Kdo  ji  však  bude  chtít,  nemá-li  ani  na  vý- 
bavu ? 

A  starost  o  výbavu,  která  ji  dnes  tak  ne- 
odbytně zalehla  v  rozteskněné  nitro,  vtlačila  slzy 
v  její  velké,  bystré  oči,  které  neznaly  dříve  pláče, 
živě  se  upírajíce  do  knih,  oči  posvěcené  práci, 
zbystřené  bídou  a  tvrdým  životem,  plným  nástrah. 
Oh  té  touhy,  té  touhy  mladých  dívčích  prsou  I 
A  té  snahy  přinésti  co  možno  nejvíc  muži  milo- 
vanému !  Jako  by  tušily  ty  nevinné  na  pohled 
bytosti,  že  jednou  ta  láska  vyprchá,  že  odehne 
jako  vůně,  uschne-li,  uvadne-li  květ,  touží  alespoň 
po  spokojenosti  vnější,  po  klidu  rodinném  a  tuší 
je  v  dostatku,  ne-li  v  hojnosti  darů  pozemských. 
Hrozno  je  lásce,  která  se  zahostí  u  krbu  chu 
dého  bez  nádhery  a  bez  požitků.  Hrozno  a  teskno 
je,  jsou-Ii  sousta  zažita  a  na  zítřek  nezbývá  ni- 
čeho více.  Hrozný  je  pohled  na  prázdnou  mísu, 
máme-Ii  hlad  a  vidime-li  na  ní  jen  ohlodané 
kosti,  zbytky  to  včerejší  večeře  .  .  . 

Věra  ztrávila  skoro  celou  noc  v  duševním 
neklidu  a  v  horečných  snech. 

K  ránu  probudila  ji    prudká    váda  v  otcově 
pokoji.  Seskočila  v  zděšeni    s    lože  a    přehodivši, 
přes  sebe  svrchní  sukni    a    šátek,  s  nohama    bo- 
sýma stanula  u  dveří. 

Naslouchala  s  dechem  utajeným,  ruce  na 
klice  u  dveří. 

Byla  sic  uvj-kla  takovým  výstupům,  ale  dnes 
měla  oprávněnou  předtuchu,  že  je  příčina  hněvu 
otcova  jiná  a  závažnější  než  obyčejně. 

Zaslechla,  jak  matce  spílá,  jak  jí  činí  nej- 
trpčí  výčitky,  že  nadržuje  bratru  Frantíkovi,  že 
jej  zkazila  a  stala  se  jeho  spoluvinnicí. 

»Co  se  stalo .?«  ptala  se  u  sebe  a  bylo  jí. 
jako  by  i  na  ni  dopadal  hněv  očí  otcových  Stud 
spaloval  jí  ruce,  třesoucí  se  v  úzkosti,  rozžhavoval 
jí  tváře,  bledé  strachem. 

Pokud  se  mohla  domyslit  z  krátkých  vý- 
křiků otcových,  z  jeho  ostrých,  jakoby  jedem 
kalených  slovních  šípů,  které  hluboko  se  v  srdce 
zařezávaly,  byl  včera  svědkem,  jak  daleko  se 
jeho  syn  spustil,  kterému  byl  s  velikou  obtíží 
opatřil  místo  v  jednom  velikém  závodě  hodinář- 
ském. Včera  spatřil  u  něho  ukradené  hodinky!  — 
Vlastní  otec  obviríoval  syna  z  krádeže ! 

»Lump!  lump!«  křičel  otec,  lapaje  po  vzduchu 
a  zajíkaje  se.  .Zloděj  a  ty  s  ním!  Ty  —  jeho 
matka  1  —  Styď  se,  styď  se !  Fuj ! «  — 

Bouchal  do  stolu  při  tom,  hlomozně  pře- 
cházeje po  pokoji. 


»Ty's  šlapala  moji  autoritu  před  ním  do 
bláta!  —  A  jako  jsi  ze  mne  učinila  bídáka,  mrzáka, 
i  jeho  jsi  zkazila,  ty  —  ty  —  A  kazíš  i  dceru! 
Také  jsem  leccos  zaslechl  onehdy  Už  také  není 
tak  hodná  jak  bývala  —  (ruce  Věřiny  spadly 
s  kliky,  byly  těžké  jako  z  olova  a  bez  vlády 
sklesly  podle  její  dívčích  boků)  —  s  nějakým 
hejskem  prý  se  vodí.  Manželství  prý  jí  sliboval. 
A  je  prý  to  klouček  ještě  neumělý,  bez  posta- 
vení, nějaký  věčný  student !  —  Pěkně  to  vypadá 
u  nás!  Hrom  tu  zapal!  A  od  ní,  od  ní  jsem  to 
nečekal.  Já  ji  měl  za  anděla,  který  všechny  spasí; 
a  vida,  děvka  z  ní  bude,  jako  z  každé  jiné! 
Uličnice !  —  A  vůbec  ať  je  všechno  najednou 
odbyto.  Zavolej  ji  seml«  křičel  na  matku,  která 
jen  pláčem  si  ulevovala.  Věra,  která  již  zmírala 
úzkostí,  pojednou  zbystřila  sluch  a  vypjavši  hlavu, 
prudce  otevřela  dvéře.  —  Setkala  se  s  otcem 
tváří  v  tvář  právě  ve  dveřích. 

Popatřila  na  něj  zcela  již  klidným  zrakem 
a  řekla  tiše: 

»To  není  pravda  otče!  křivdíte  mi!«  A  od- 
mlčela se,  smutně  hledíc  na  otcovu  ubohou  po- 
stavu, vidouc,  kterak  se  přikrčil,  uzřev  ji  bledou 
a  tak  klidnou  před  sebou  v  [)ose  uražené  dívčí 
hrdosti. 

3>Já  se  ničím  neprovinila,"  pokračovala  Věra 
hlasem  rozechvěným,  »a  bůh  je  můj  svědek,  že 
o  mne  ničeho  špatného  neuslyšíte.* 

A  chtěla  mluvit  dál,  ale  vidouc,  že  otec  se 
stišil  a  usedl  na  posteli,  odmlčela  se. 

Zatím  i  matka  se  vzchopila  a  přistoupivši 
ku  dceři,  t.íhla  ji  za   ruku,  chtějíc  ji  odvésti. 

»Nech  ho,«  řekla  posupně;  » nevyspal  se 
dosud.  Což  nevíš,  že  přišel  jako  to  zvíře.?'  A  jako 
by  přítomnost  dceřina  jí  dodávala  smělosti, 
křičela:  »Pán  bůh  tě  najde  za  ta  slova,  ty  — 
pse,  ty  pse!«  A  dořekši,  vychrstla  před  ním 
slinu. 

Neodpovídal  však,  jsa  znaven  a  k  smrti  se- 
sláblý  rozčilením.  Bez  vlády  ležel  na  posteli,  třesa 
se  v  deliriii. 

♦  Bože!  Bože!«  vydechla  Věra  zoufale  a  od- 
cházela, plačíc.  "A  já  jun  chtěla  pomáhat,  já  jim 
chtěla  ulehčit!  já  chtěla  snít  tu  klatbu,  která 
nad  nimi  vis(!« 

A  zoufající  nitro  její   drásala  pochybnost . . . 

n. 

Toho  dne  se  starý  kanceiista  Vyšín  vůbec 
domů  nevrátil. 

V  úřadě  strávil  celý  den  s  nikým  nemluvě. 
Byl  zabrán  ve  svou  práci,  neodvažuje  se  ani  od 


svýcli  papírů  povznésti  zkalené  své  oči,  jicliž 
vička  byla  zateklá. 

Nenadčlal  vůbec  v  úřadě  mnoho  řečí  nikdy, 
a  dal  li  se  někdy  slyšet,  stálo  to  již  za  to.  Tu 
iiemluvil,  tu  se  hádal.  Při  tom  nečinil  rozdílů  a 
ppílal  každému,  kdo  mu  v  cestu  přišel.  Byl  již 
íkoro  na  obtíž  druhýni  kolegům  kteří  s  ním 
méli  strpení  jen  ze  soucitu,  znajíce  jeho  poinčry 
rodinné  a  soukromé  vůbec. 

Dnes  pracoval  spíš  jako  automat.  A  když 
se  blíži!  čas  k  odchodu,  hleděl  před  se  posupně 
a  tvrdě,  jako  by  v  něm  byl  odumřel  všechen  smysl 
pro  okolí. 

Večer  vytratil  se  tiše  a  zašel  rovnou  do  své 
kavárny  Na  kávu.  Bylo  to  snad  jeho  první  a  po- 
slední jídlo  dnes. 

Usad'l  se  ve  svém  koutě  a  vypiv  kávu,  za- 
pálil si  doutník. 

Časopisů  mu  nepředkládali.  Znali  ho  již.  Býval 
častým,  pozdním  hostem  kavárničky,  který  ne- 
vyžaduje innolu)  pozornosti. 

Vyseděl  mnohdy  kolik  hodin,  nic  nemluvě, 
tupě  a  lhostejně  patře  na  míhající  se  postavy 
lidí  přecházejících  ulicí. 

Měl-li  peněz  víc,  pustil  se  do  piva.  Pil 
v  dlouhých    intervalech,    ale    napil-li  se,  stálo  to 


již  za  to.  Mnohdy  vyprázdnil  kolik  sklenic.  i'o 
takovém  doušku  zdálo  se,  že  nehybný  jeho  mozek 
poněkud  se  zvlnil,  oko  jeho  se  zálibou  ulpělo 
na  polovyprázdněné  sklenici  a  jazyk  labužnicky 
ještě  pomlaskával  na  vousech  rty  přečnívajících 
a    srkal  zatrpklou  vlhkost    ulpěvší  na   rtech. 

A  zdíílo  se,  že  i  myšlénka  nějaká  vždy  v  zá- 
pětí bleskla  mu  hlavou.  Aspoři  zášleli  oka  ji 
zrcadlil  a  tušiti  dával. 

A  bývaly  to  my.šlénky  prariizné. 

Domova  nikdy  nevolal,  ani  minulosti  S  tou 
byl  na  dobro  hotov.  Obrazy  minulosti  dávno 
vnořila  pod  niveau  jeho  vědomí  těžká  fakta  pří- 
tomnosti, která  plovala  jako  těžké  listy  blatouchu 
nad  hladinou  a  nepropouštěla  ničeho  svou  hustou, 
těžkou  a  spletitou  vrstvou.  Jeho  fantasie  byla  po- 
topeným zvonem,  jehož  srdce  se  více  nepohne. 
Hluboko  dole,  v  bahně  uvízla  křídla  jeho  nadšení, 
nebyl  víc  schopen  povzlctu,  nedovedl  již  ducha 
jiovznést,  očistit  od  tížících  přímětků  všednosti 
a  prohrát  v  slunci  volných  obzorů.  Zkornatělo 
v  něm  všecko  cítění,  vlnění  tajemných  záchvěvů 
srdce,  zuhelnatělo  všecko  jemné  a  měkké,  co  snad 
za  mlada  v  něm  se  pozachvívalo.  Utuchl  v  něm 
zájem  a  porozumění  roki..ř. 


%     ir     %     ^    lir 


Josef  Holeček 


HOUZÍR. 


z  NETISTENE  DOSUD 
ČÁSTI  .N.\ŠICH«.  -  -  - 


l-ivla  bílou  sukní  odéná.  bílou  plenou  zastřená. 
■-^  Hlavou  povážlivě  pokyvuje,  zoufalou  matku 
pozoruje.  Z  pode  stříšky  pleny  vidný  jsou  pouze 
oči  její.  Jsou  vážné  a  pronikavé,  chladné,  že  až 
krev  ledovatí,  a  přece  jakoby  v  nich  byly  smutek, 
lítost  nad  osudem  nebohé  matky.  Na  ruce  měla 
bílý  košík,  kolem  prstů  pravice  ovinutý  růženec, 
s  bílým  kostěným  křížkem. 

Matka  pomnula  si  oči,  aby  lépe  viděla,  po- 
mnula si  spánky,  aby  se  lip  upamatovala,  kdo  by 
ta  přespolní  žena  byla,  jestli  se  s  ní  kdy  viděla. 
Připadala  jí  nějak  známá  i  neznámá.  A  jak  si 
matka  pomnula  oči  a  čelo,  žena  zmizela. 

"fJože,  přebože!«  zahořekovala  matka,  »smiluj  se 
nade  mnou  vzkřis  mi  děťátko  ze  smrtelné  mdloby, 
zažeň  od  něho  zlou  Smrt,  nedej,  aby  mi  je  vychvá- 
tila! Smiluj  se,  dyť  vidíš,  že  zármutkem  už  zdra- 
vých smyslů  pozbývám!  Smiluj  se,  smiluj  se!« 
A  pořád  -smiluj  se,  smiluj  se!«  a  děťátko 
leželo  před  ní  psotníkem  ztopořeno.  Matka  mu 
listy  padla  na  siná  ústecká,  křečovitě  sebou  šku- 
bající, a  dýchala  mu  v  ně  svůj  horoucí  dech. 
Myšlenka  jí  projela,  tak  že  je  nejspíše  vzkřísí, 
že  dech  přichází  přímo  z  jejího  milujícího  srdce. 
Ale  neprospělo  ani  to. 


A  tu  sirá  matka,  co  udělala?  Hněv  ji  pojal, 
hněv  na  všecko,  na  boha,  na  sebe,  na  otce  děcka, 
auíj  i  na  ně  samo. 

Vzchopila  se,  běhala  sedničkou,  vlasy  sobě 
rvala  a  mluvila  řečí  hříšnou:  'Již  vidím,  že  jste 
se  všichni  proti  mně  spikli  a  všichni  uložili 
o  mou  záhubu,  o  setření  mého  mateřského  srdce. 
Všichni  jste  mými  odpovědnými  nepřáteli!  I  ty. 
Pane  bože,  neboť  jestliže  jsi  všemohoucí,  proč 
nekyneš  malíkem  své  ruky,  jedinou  řasou  svého 
oka,  a  zachráněno  bylo  by  i  moje  dítě,  i  já!  Ale 
ty  nejsi  všemohoucí,  neboť  kdybys  byl,  nebylo 
by  možnii,  abysi  ziistal  hluchým  k  modlitbám 
matky,  která  již  před  tebou  celou  duši  vymodlila, 
tak  že  na  dně  jejím  zůstal  pouze  rmut  zoufalství, 
hněvu  a  nenávisti.  Ty  jsi  hluchý  a  srdce  za- 
tvrzelého! Jakž  pak  ty  můžeš  pochopiti  bolest 
mateřskou,  když  jsi  jí  nepocítil  nad  vlastním 
Synem  a  vydal  jej  na  potupnou  smrt!!  Proč  a 
zač.?  Je  nám  od  té  doby  lépe?  Neumíráme,  ne- 
stonáme, nemoří  nás  hlad  a  nouze,  nemusíme 
v  potu  tváři  robotovati?  Ty  nejsi  dobrý,  ale  zlý, 
zlé  jsou  všecky  tvoje  dary,  a  jestliže  někdy 
lidem  okusiti  dáváš  sladkosti,  to  jen  proto,  aby 
jím  tím  odpornější  a  nesnesitelnější  byla  hořkost, 


kterou  jim  hned  na  to  proliješ  krky  až  do  za- 
lknutí. Odjakživa  medu  dáváš  po  kapkácli,  ale 
octa  a  zeměžluči  po  pohárech.  Já  vždycky  v  tebe 
doufala  vždycky  tebe  vzývala,  k  tobě  se  v  ne 
snázích  utíkala.  Jak  jsi  mnou  naložil?  Zdvihal  jsi 
mne,  dokud  jsem  sama  síly  měla  vstáti,  ale  nyní, 
když  nemohu  vstát  ani  stát.  noha  tvá  šlape  mi 
na  temeno  hlavy  a  ruka  tvá  vytrhuje  mi  z  ňader 
srdce  a  drtí  je.  Modlila  jsem  se  ti  o  milosrdenství. 
ty  však  jsi  si  zacpal  uši  před  mými  modlitbami. 
Nemodlím  se  již,  neprosím  se  tebe,  nežádám  tvé 
milosti,  neboť  bera  mi  synka  ničeho  mi  dáti  ne- 
můžeš. Vezmi  si  i  život  můj,  n<;boť  on  je  pro 
mne  bezcenný,  nemohu-li  jej  zasvětiti  blahu  svého 
synáčka!  Zde  jsou  prsy  mé,  jimiž  chtěla  jsem 
odkojiti  tobě  ku  chvále  mladý  lidský  život  — 
proměň  mi  je  v  žulu  kámen,  aby  z  nich  ssáti 
nemohl  mízu  života  žádný  jiný  lidský  tvor,  jejž 
napřed  proklínám,  proklínám,  proklínám!* 

A  jak  se  dala  do  proklínání,  nejhroznější 
klatby  valily  se  jí  z  úst  jako  povodeň.  Proklí- 
nala den  svého  narození,  proklínala  svého  otce 
i  matku,  proklínala  sebe  i  muže  svého,  onen  den, 
kdy  mu  oddána  byla  k  ukájení  jeho  vilnosti, 
proklínala  manželské  svoje  lože,  proklínala  onu 
noc,  kdy  počala  toto  svoje  neštěstí,  přeneštěstí, 
toto  svoje  dítě,  jež  ji  opouští  jako  naschvál,  aby 
jí  nevděkem  odplatilo  za  lásku  materskou.  »Ano, 
nevděčné  jsi,  neboť  kdybys  mělo  vděčnosti  aspoň 
tolik  co  pes,  neodcházelo  bys  mil  Zlé  jsi,  na- 
schvál zlé,  protože  víš,  že  jsi  mi  zrakem  očí,  že 
jsi  mi  duší,  světem,  a  ztratím-Ii  tebe,  že  se  mnou 
bude  jako  s  odkvetlou  pampeliškou,  jež  se  roz- 
ptyluje v  povětří,  páru,  prach,  a  ničeho  po  ní 
nezbývá.  Zlý  jsi,  zlý,  a  já  tě  chtěla  míti  dobrým! 
Chtěla  jsem  tě  vést  a  pěstit,  učit  a  povzbuzov.it, 
abys  byl  zdárným  synem  a  dobrým  člověkem. 
Ale  jak  může  z  tebe  býti  člověk  dobrý,  ze  syna 
nezdárného?  Ano,  nezdárný  jsi,  o  nic  lepší  a 
zdárnější  než  každý  ohavník,  který  se  stal  vra- 
hem své  mateře !  Slyšíš,  slyšíš !  Já  tě  proklínám, 
proklínám  a  přeju,  aby  na  onom  světě,  kam  mi. 
neposlušný,  utíkáš,  Ten,  který  mne  od  svého 
trůnu  odkopl,  také  tebe  od  sebe  zavrhl !  Viď, 
jemu  se  chceš  zavděčiti,  znamenaje  jeho  nenávist 
ke  mně  i  jeho  moc?  Viď,  já  jsem  ti  slabá  žena, 
co  se  mnou,  co  u  mne?  —  Ty  po  příziii  mocných 
bažíš  a  po  slabé  ženě  šlapeš  jak  oni,  byť  pošla- 
paná žena  byla  matka  tvá!  Jdi  si  tedy,  kam  tě 
srdce  vleče,  nevěrný,  nevděčný,  falešný!  Jdi  si, 
kam  ti  je  vůle,  mně  jsi  už  od  srdce  odpadl!  Již 
tebe  nemám  ráda,  nenávidím  tě,  každý  pohled 
na  tebe  oči  mi  kole!  Jdi  si,  jdi,  aby  tě  nebylo !« 

Zoufalá  matka  nevěděla,  co  mluví,  co  dělá. 
Přistoujiila    ke    stolu,   kde    leželo  obnažené  tílko 


synáčkovo,  psotníkem  škubané,  a  prudce  do  něho 
strčila,  tak  že  málem  bylo  by  se  stolu  spadlo  na 
zem.  Ale  tu  ta  bílá  žena,  která  se  jí  před  chvílí 
ukázala  v  koutě  sedničky  a  zmizela  zas,  objevila 
se  u  samého  stolu,  nastavila  bílou  zástěru,  za- 
chytila do  ní  dítě  a  dávala  si  je  do  košíka.  Oči  a 
ústa  dítěte  již  sebou  nekroutily,  všecko  tělo  bylo 
tuhé.  Hrůzou  matce  srdce  umřelo. 

Bílá  žena  již  košík  zaklopovala  a  otáčela  se, 
aby  odešla,  když  matka  nabyla  dechu  a  mohla 
promluviti. 

-> Která  pak  jste?<  otázala  se  lítě.  »Která 
jste?  Odkud  přicházíte?  Kdo  pro  vás  poslal? 
Kdo  vás  posílá?  Co  tu  pohledáváte  v  cizím  domě, 
nezvaná  hoste  ?  Vartě  od  našeho  prahu,  vartě  a 
řekněte,  že  jste  tu  byla,  osobo  nemilá!* 

A  chopila  jednou  rukou  za  košík,  druhou 
do  [)rsou  bílou  ženu  udeřila  a  košíka  se  zmocnila. 
Bylo  jí,  jakoby  se  ledu  dotkla  a  jakoby  sama 
tu  minutu  měla  se  proměniti  v  studený  led.  Ale 
mateřské  srdce  rychle  rozehřávalo  kry,  které  je 
chtěly  obejmouti  a  plápol  jeho  udusiti.  Matka 
potušila,  jakého  to  hosta  má  v  příbytku 

Bílá  žena  nepustila  se  do  zápasu  o  dítě.  Po- 
stavila se,  plenu  s  tváři  poodhalila,  a  tvář  její, 
nemladá,  nestará,  vážná  a  smutná,  byla  bělejší 
té  pleny,  bílá  jako  padlý  sníh,  a  také  chlad  z  ní 
vanul  jako  ze  sněhu,  když  náhle  se  ho  navěje 
na  pole  i  luka. 

A  bílá  žena  promluvila:  »Teta  milá,  pově- 
domo  mi  je  vaše  hoře.  Když  mi  .svého  synáčka 
vydati  nechcete,  aspoň  mi  košík  vydejte  a  já 
odejdu  za  rozkazy  Páně  a  za  dlouhý  čas  se  ne- 
uvidíme. Jen  abyste  nikdy  svého  dnešního  skutku 
nelitovala.  Já  po  vůli  boží  mezi  lidi  chodím  a  ze 
světa  vezdejšího  je  odvádím,  každého  po  zásluze : 
toho  do  světlosti,  toho  do  temnosti,  toho  do  ra- 
dosti, toho  do  žalosti.  Na  mne  se  nehněvejte  a 
košík  mi  vraťte  Jen  si  pamatujte,  že  nevyzpyta- 
telné jsou  cesty  Páně  a  že,  co  bůh  činí,  všecko 
dobře  činí.  My  všichni,  kdo  jsme  jeho  stvoření, 
lip  neuděláme,  jako  poznáme-li  vůli  boží  a  při- 
lahodíme  se  jí,  byť  se  nám  i  mnilo,  že  nám  z  toho 
vzejde  škoda  a  žal.  Kdo  stvořený  reptá  proti 
vůli  boží,  rouhá  se  skutkům  a  radám  jeho  a  chce 
je  opravovati  nebo  jim  brániti,  jedná  jen  k  větší 
škodě  své  a  žalu.« 

Matka  odklopila  košík,  a  synáček  její  seděl 
v  něm  zdráv  a  vesele  si  broukal.  Matka  jej  vyn- 
dala a  prázdný  košík  vrátila  bílé  ženě.  Bílá  žena 
dveřmi  nevyšla  a  na  tom  místě,  kde  stála,  se 
ztratila.  A  matka  se  dala  do  jásotu,  smíchu,  zpěvu 
a  tance  Ani  nepospíšila  děcko  košilkou  přiodíti 
Ohmatávala  všecky  údy  děťátka  a  nenechala  na 
nich  místečka,  které  by  nebyla  zlíbala  nastokrát. 


%     ir     %     %     Ý     %     % 


V.\(  1  w    Hl  ADIK: 


EVŽEN  VOLDAN. 


W^flliit;''  vyj.ustil  sklíčku  z  ,,ka  a   řekl  s  tichvin, 
*•     matným  úsmí-škem. 

.Buďte  připraveni!   Však  biidemc 
Okázal    pak   Voldanovi    ješté    další    zápisky, 
zprávy,    protokoly.    Upozorňoval   jej    na  důležitá 
místa.    Tak    prošli    zahradami    po    obou    březích 
Certovky  cele  zabráni  do  své  rozmluvy. 

'Teď  přece  uvěříte,,  pravil  WoHner,  .že  se 
jedná  o  véci  svrchované  seriosní.  Boj  bude  zou- 
falý a  rozhodný  s  obou  stran.  Ale  musíme  je 
předejít  v  jejich  manévru,  získávat  si  sympatie 
měšťanstva,  intelií,'ence  a  malých  lidí.  Socialisti 
sami  nám  napomáhají  v  mnohém  ohledu,  při- 
pravují se  o  tyto  sympatie  svým  protinárodníiii 
smérem,  židovstvím  svých  vůdců  a  svého  tisku. 
Je  to  něco  —  hm  ...  ale  velmi  nespolehlivé. 
1  nejbídnější  proletáři  naši  v  jádru  svém  chovají 
instinkty  své  rai;y,  nedovedou  zapřít  své  záští 
protiněmecké  a  protižidovské  a  obratem  se 
mohou  celé  ty  massy  změniti.  Internacionalismus 
dělníkii  je  něco  velmi  theoretického  a  .  .  .. 
Voldan  se  usmál : 

•Ovšem  na  daleko  praktičtějších  a  pevnějších 
základech  spočívá  internacionála  kapitálu  a  bursy, 
ringů  a  trustů.' 

•Oh  .  .  .  to  je  zase  něco  jiného,  můj  milý. 
Nejvyšší  a  nejmocnější  zájmy  vytvořily  nutně 
mtornacionáhi  kapitálu,  klerikalismu  a  'dynastií 
[>anovnických  .  .  .« 

VVollner  pokrčil  rameny,  rozhodil  rukama 
na  znamení,  že  není  třeba  se  šířiti  o  věcech 
samozřejmých,  a  pokračoval  tónem  jaksi  diitkli- 
véjším : 

»redy  hlavni  nnši  prací  musí  býti,  upraviti 
také  jednou  veřejné  mínění  pio  nás.  Bude  to 
velmi  těžké  —  a  po  případě  snadnější,  nežli  si 
myslíme.  Těžké  by  bylo,  kdybychom  proti  frázím 
sociální  demokracie  měli  bojovati  svými  frázemi. 
Naší  zbraní  je  přesná  logika  proti  bombasticko- 
sentimentálni  rétorice.  Nerovný  boj.  Souboj  fleu- 
retu  a  cepu.  Lehčí  však  bude  práce,  podaří  li 
se  trochu  poplašiti  bodré  občany,  kteří  by  po- 
malu již  zařadili  I.assalla  a  Bcbela  mezi  patrony 
svého  měštackého  liberalismu.  Pustíme  jim 
na  zeď  rudé  strašidlo.  A  pořádr.č!  Vyvoláme 
paniku,  a  jakmile  zatřeseme  trochu  jejich  zá- 
ložnami, spořitelnami  —  to  uhlídáte,  jak  se 
všechno  změn'.  Viděl  jste-  někdv  zděšené  davy 
deroucí  se  k  pokladnám  ohroženého  peněžního 
ústavu  pro  své  vklady?  Znáte  strach  lakotnosti 
lidské,  strach  nebožáků  třesoucích  se  o  své  vy- 
dřené   vypocené  úspory.-    Je  v  něm  elementární 

^  ^^^'*k'í^  ^"^'    ^'"^^'    **^"*°    '^"'^'='1  musíme  w- 
volat.    Na  burse  se  strhne    nějaká    černá    sobota 


nebo  černý  pátek  —  to  není  tak  těžké  insce- 
novati. A  jakmile  naši  měštVici  uzří  v  nebezpečí 
.své  vklady  a  kupon}',  začnou  se  děsit  sedláci  a 
řemeslníci  pak    budeme    nu'ti    vyhráno    —    a 

učiníme  z  příští  stávky  rozhodující  boj  společ- 
nosti a  její  nepřátel  —  a  poněvadž  zvítězíme 
(o  tom  přece  nemůže  býti  pochybyi,  zúčtujeme 
se  definitivně  se  sociální  demokracií  a  učiníme  ji 
neškodnou.* 
»Na  čas.« 

"Na  čas  co  možná  nejdelší." 
"A  což  myslíte,    že    se    ta    vojna    vyřídí   jen 
mezi  dvěma  tábory,  mezi  kapitalisty  a  ])roletáři.^ 
Na  zakročení  státu  nemyslíte?' 

'Odpusťte,  to  zatím  trochu  podceťíuji.  Ne- 
musíme se  ho  aspoii  báti,  dokud  nebude  u  nás, 
jako  v  Rusku,  ministr  vnitra  nařizovat  ceny  uhlí 
a  nebude  dávat  velkoobchodníky  pod  policejní 
dohlídku.  A  to  se  u  nás  nestane  —neboť  žijeme 
v  Rakousku,  ve  státě  svobodomyslném  .  .  .« 
Wollner  se  dal  do  smíchu 
Ocitli  se  opět  na  levém  břehu  ratnene  Vltavy, 
Za  vysokou  mříží  vrat  vedoucích  do  Nosticovy 
ulice  s:ál  mladý,  hubený  muž  jemné  tváře.  Snivě 
pohlížel  na  omšelou,  mohutně  rozložitou  budovu 
paláce  šlechtického,  jako  by  se  těšil  ozdobami 
bi)hatě  členěného  římsoví. 

Voldan  zastavil  Wolliiera  a  ukázal  nená- 
padně na  mladíka: 

>Toho  bychom  měli  přibrati  na  poradu  — 
jako  třetího  do  spolku.' 

•Kdo  je  to?«  a  Wollner  zanvřil  monoklem 
iia  mladíka. 

•R.inda,  můj  známý.  Anarchista  « 
-Ah,    tak!    Zajímavý   jinoch.    Anarchista  — 
ov.šem  jen  theoretický  .... 

•  Snad  .  .  .  zatím  ...  to  není  to  pravé  slovo, 
spíše  módní  by  se  mělo  říci.  neboť  anarchie  je 
více  módou  .  .  .« 

Oba  přátelé  ještě  hodnou  chvíli  procházeli 
se  a  hovořili  Rozešli  se  pak  v  srdečné  náladě 
dorozuměni,  pokud  mohla  vzniknouti  vůbec  mezi 
nimi  nějaká  srdečnost. 

.Nczapomeřite  na  náš  večer, «  volal  ještě 
v  zahradních  dvířkách  Wollner 

'Přijdu    jistě,»     odvětil    Voldan    a    poněkud 
IHokřehlý    a    hodné  hladový   ubíral  se    k  obědu. 
VVollner    otevřel  dvířka    kočáru.     Podíval  se 
na   hodinky  a  úsečně   volal: 
'Havlena." 

Kočí,  zvyklý  na  tento  rozkaz  a  znající  adressu, 
práskl  do  koní  a  ujížděl  k  Smíchovu. 


Vlil. 

Třed  domem  stály  již  dva  tiakry,  když  Voldan 
vstoupil  do  vysokého,  bílého  a  jasného  průjezdu, 
kde  čekal  v  parádní  uniformě  obtloustlý  portýr 
schytralého  pohledu  aby  otvíral  dvířka  povozů 
a  pomáhal  z  nich  dámám.  Pozdravil  mladého 
muže  velmi  uctivě,  ale  s  tím  odstínem  familier- 
nosti,  naznačujícím,  že  úcta  tato  je  jiného  druhu, 
nežli  jakou  sluha  prokazoval  jiným  hostům,  které 
postavil  na  úroveň  s  boliatstvím  a  významem 
svého  pána. 

»Kdo  to  byl?'  tázala  se  ho  žena,  když  na- 
hlédl do  zasklené  své  budky,  aby  si  přihnul  ze 
džbánu  piva. 

-Ten  mladý  —  doktor   Voldan. « 
^Ten  fešáček.?  Již  u  nás  dlouho  nebyl. « 
»Snad  nic  nepotřeboval  .  .  .  he,  he..«  a  portýr 
si  utíral  ústa. 

»Já  myslila,  že  za  naší  milostpaní  pošil- 
hává .  .  .« 

•  Co  to  brebentíš?  Za  naši  milostpaní!  Jiní 
chlapíci  .si  mohli  za  ní  nohy  uběhat  —  co  hrabě 
Lilienkron  a  ten  baron  od  žlutých  dragounů  — 
he?   A  všichni  odtáhli  s  dlouhým  nosem.  .  .« 

•  To  měl  náš  Frantík  víc  štěstí  .  .  .«  z.ichech- 
tala  se  portýrová  tiše  a  zlomyslně. 

»Pro  Pána  Boha,  aby  tě,  osobo,  někdo  slyšel,' 
zděsil  se  portýr  hrozně  poznámky  své  klcvetivé 
ženy  o  mladém  komorníkovi  a  bouchnuv  dveřmi 
z  portýrské  lože  vedoucími  do  bytu  běžel  k  vratům, 
u  nichž  zahrčel  kočár. 

Voldan  kráčel  zvolna  po  širokém,  velkolepém 
schodišti,  které  svou  monumentální  úpravou  bylo 
krásným  vstupem  do  nádherného  paláce,  dáva- 
jícím tušiti  přepych,  bohatství  a  vkus  příbytku 
linančního  velikána  a  sběratele    uměleckých  děl. 

V  bílém  jasu  zářilo  schodiště  neposkvrněně 
vybílené,  chladné  a  vzdušné,  se  stupni  pozvolně 
stoupajícími  a  širokými,  těžkým  kobercem  pota- 
ženými, takovými,  po  nichž  v  zápiavě  světel 
vstoupají,  vlastně  vznášejí  se  zvolna  ztepilé  a  im- 
posantní ženy,  šelestící  hedvábím  dlouhých  vleček. 
Na  prvním  záhybu  schodiště  ohromná  zrcadla 
tvořila  výplně  stěn.  Se  stropu  bílého,  kassetova- 
ného,  visela  starobylá  lucerna  železná  české  re- 
naissanční  práce,  nejspíše  z  dílny  mistra  Jaroše 
pocházející. 

Voldan  lehce  přehlédl  svůj  zevnějšek  v  zrca- 
dlech. Výstřih  fraku  zabélal  se  v  rozepjatém 
svrchníku  Byl  si  jist  svou  korrektní  elegancí  od 
hladkého  účesu,  který  dodával  jeho  plavé,  jemné 
hlavě  výiaz  diplomatičnosti  a  pevné  vůle,  až 
k  špičkám  lakýrek.  Byl  spokojen  s  revisí  svého 
zevnějšku  a  konečně  i    s  náladou  svého  vnitřku. 


Kráčel  lehce  a  vesele,  jako  člověk,  který  setřásl 
se  sebe  všechny  starosti  a  jde  do  společnosti  se  ' 
pobavit,  ke  stolu  pohodovat,  poslechnout  trochu 
hudby,  požvatlati  hloupě  a  i  ozmarně  se  ženskými 
a  vykouřit  dobrý  doutník.  To  vše  vždy  v  nejlepší 
jakosti  a  v  nejhojnější  míře  našel  u  svého  přítele 
Wollnera.  Tentokráte  těšil  se  na  něco  mimořád- 
ného, těšil  se  na  slečnu  Havlenovou,  zajímavou 
a  tichou  virtuosku  s  očima  příliš  černýma  a  ohni- 
výma v  příliš  bledě  zněžnělé  tváři 

Balustráda  schodiště  byla  z  dubového  dřeva, 
ušlechtilé  renaissanční  řezby  a  s  velikou  pečli- 
vostí upravená  a  nákladně  převezená  z  rozpadá- 
vajícího se  přepychu  jakéhosi  benátského  paláce. 
Bronzová  kopie  Michel-Angelova  Davida  rozlévala 
harmonickou  lepost  tělesné,  mladistvé  krásy 
mužské  ve  vestibulu  prvního  poschodí,  a  ji,  jako 
protějšek,  odpovídala  sladká  unylost  Canovovy 
Venuše,  [lodobající  se  náhlému  a  kouzelnému 
proměnění  v  mramor  ženského,  hebkého  těla, 
rozechvělého  rozkoší.  Celou  šíř  stěny  pokrýval 
starý  gobelín  francouzský,  z  jehož  ubledlých 
barev  zíral  rozmilý  ples  pastýřské  scény  rokokové. 

Veškeré  chodby  a  síně  domu  Wollnerova 
byly  obloženy  dřevěným  pažením,  nebylo  vidět 
nahých  stěn  kromě  v  pokojích,  a  ty  byly  potaženy 
bohatými  čalouny  a  látkami  nejrozmanitějšími 
Comfortem  nejmodernějším  i  nejvybranější  nád- 
herou všude  udivoval  dům  milionářův,  ale  nebyla 
to  nádhera  vystavená  jen  na  odiv  vzpupností  bo- 
háče, aby  hlásala  moc  a  slávu  peněz  bursovního 
spekulanta  a  podnikatele,  bylo  v  ní  více  —  touha 
obklopiti  se  ovzduším  elegance,  krásy,  míti  to  vše 
spíše  pro  radost  a  požitek  vlastních  očí  nežli  pro 
úžas  a  závist  očí  cizích. 

V  salonu  slohu  Ludvíka  XVI.,  bílém  a  modrém, 
zazníval  již  veselý  hovor,    když  vstoupil  Voldan 

Pan  Wollner  —  jaksi  osvěželý,  zmladistvělý, 
se  sklíčkem  méně  hluboko  vtisknutým  pod  čelo 
méně  svraštělé  a  méně  mračné  a  s  řetízkem  mi- 
niaturních řádů  na  fraku  —  a  pani  Wollnerova. 
obdivuhodná  v  .svrchovaně  jednoduché  eleganci 
své  pařížské  toalety,  jež  tou  neobyčejnou  a  raffi- 
novanou  jednoduchostí  činila  dojem  výstředního 
chicii.  vítali  uprostřed  salonu  hosty. 

Paní  Wollnerova  podávala  Voldanovi  ruku 
zářící  drahokamy  prstenů, 

•  To  jste  hodný,  že  jste  přišel  . .  .« 
Voldan    jemně   stiskl    ruku.  ale    nepolíbil  jí. 

poněvadž  znal  názory  paní  Wollnerové  o  pražsl<c 
galantnosti. 

•  Cest  sauvage."  říkávala  se  svým  ironickým 
a  pohrdlivým  úsměvemdámy  distingované  a  trochu 
kosmopolitické. 


FEUILLETON. 


BRONISLAV  GRABOVSKY. 

Polské  listy  přinášejí  smutnou  zvěst  o  úmrti  na- 
šeho drahého  přítele  p.  Bronislava  Grabov  sUého. 
Právč  o  svátcích  vánočních  podlehl  zvěřnélý  mrtvici 
v  stáři  59  let.  Narodil  se  v  Kališi  v  ruském  Polsku  a 
v  této  části  Polska  prožil  i  celý  svůj  život,  vyučuje  na 
gymnasiích  ve  Varšavě,  Čenstochové  a  Pinc/.owč.  Jeho 
touha  býti  stále  v  středu  duševního  polského  života,  ve 
Varšavě,  se  nevyplnila,  on  zemřel  v  zastrčeném  Pinczowě. 
Pro  nás  smrt  jeho  jest  stejně  bolestnou  jako  pro  Poláky, 
bylť  zvěčnělý  nejhorlivějším  té  doby  propagátorem  shody 
polsko-české.  Jeho  láska  k  naší  literatuře,  jeho  nadšeni 
v  převádění  naši  poesie  a  belletrie  vůbec  do  polštiny 
byly  tak  dojimavy,  ie  musíme  mu  zachovati  vděčnou  a 
trvalou  památku  Nejvíce  překládal  Vrchlického,  Čecha 
a  Světlou,  ale  i  jinak  —  informačními  články  v  předních 
revuich  —  staral  se  o  seznámení  Polákii  se  všemi  vyni- 
kajícím; událostmi  u  nás  Čechle  .  .  .  Poláci  ztrácejí  v  něm 
dobrého  vidStence,  zdatného  spisovatele  —  jeho  belletri- 
stické  práce  jsou  velmi  oblíbeny  —  my  pak  ztrácíme 
v  něm  vzácného  a  předrahého  přítele  ...  13.  P. 

TMÉNÍ  A  POLITIKA  —  POLITIKA 
A    UMĚNÍ.  Diváky,  2.  ledna  19(11. 

Literátu  nesluší  se,  míchati  se  do  politických  zále- 
žitostí. 

.\ni  mně  nenapadá  míchati  se  v  kalném  tom  ryb- 
níku. Stačí  jen  seděti  na  břehu  a  sledovati  zápas  di) 
vzduchu  a  po  sobě  chiapajících  stran,  zatím  co  předmět 
sám,  o  který  je  veden  boj.  pozvolna  se  topí.  —  A  tu 
těžko  odolat  zájmu  a  přemýšlení,  když  tonoucí  předmět 
zrovna  tak  je  náš  jako  jejich  a  starost  o  jeho  osud  větši 
snad  než  tam  u  peroucích  se  jeho  mrožii  Proto  slavná 
dťlegace  odpustí,  pakli  nejponíženější  její  sluha  aspoň 
přihlédne  k  vysokému  jejímu  řemeslu 

Chci  ostatně  jen  citovat.  Jde  o  projev  z  jejích  vlast- 
ních řad.  'Výsl  edky  j  azy  ko  vé  politiky«  jmenoval 
se  výborný  článek,  který  otisknut  bvl  v  »Mor.  Orliri-  a 
vyšel  už  8.  srpna  1900  —  Jak  v  zrcadle  obráží  se  v  něm 
celý  význam  našeho  titulu.  V  záplavě  journalistických 
úvah  zřídka  kdy  vyskytne  se  projev  tak  vysokého  smý- 
šlení a  dobře  míněné  pravdomluvnosti.  Otiskujeme  jej 
zde  na  těchto  místech,  kde  politika  ve  světle  umění  a 
umění  ve  světle  politiky  podléhá  zrovna  tak  rozboru  jako 
kterýkoliv  jiný  společenský  zjev. 

Článek  zní: 

Stará  a  správná  je  zásada,  že  nejlepším  měřítkem 
prospěšnosti  té  které  politiky  jsou  její  výsledky.  Posu- 
zujeme-li  dle  tohoto  měřítka  úspěchy  jazykové  politiky 
naši,  zahájené  nařízeními  hraběte  Badena,  musíme  si  do- 
znati dle  pravdy,  že  dodělali  jsme  se  výsledků  právě 
opačných. 

Chtěli  jsme  dosici  rozšíření  práv  jazyka  našeho  a 
zmenšení  protizákonných  privilegií  němčiny  v  úřadech. 
a  dodělali  jsme  se  —  nového  vydání  pověstného  Krau- 
sova nařízeni  o  výhradné  platnosti  němčiny  ve  vnitřním 
úřadování  a  zákazu  užívání  češtiny  při  svědeckých  vý- 
sleších četnictva.  Vedle  toho  hrozí  nám  ještě  zrušení 
Stremaycrových  nařízení,  jež  po  dvacet  let  byla  v  plat- 
nosti, a  nad  hlavou  visí  nám  Damoklciv  meč  státní  něm- 
činy, jejíž  »slibné€  počátky  již  obsahovaly  jazykové- 
osnovy  dra.  Korbra. 

To  jsou  výsledky  naší  jazvkovč  politiky  v  oboru 
jazykovém. 

Také  v  jiných  oborech  nám  ona  přinesla  mnoho 
škod.  Sjednotila  německé  řady,  dříve  roztříštěné,  v  jed- 
notný šik  proti  nám,  rozdmýchala  německo-nacionálniho 
ducha  a  zjednala  NčracQm  vítězství,  jež  politicky  velice 
je  posilnilo,  a  z  něhož  ještě  dlouho  budou  čerpati. 


Vina  nespadá  na  českou  ilclegaci.  Činila,  seč  mohla, 
ale  poměry  ukázaly  se  silnějšími.  S  německou  levicí  bo- 
jovala byrokracie,  vyšší  i  nižší,  bojovaly  armádní  a  dvorní 
kruhy,  bojovala  celá  německá  říše,  s  námi  s  větším  či 
menším  zápalem  strany  pravice.  Heslo,  že  ohrožena  jen 
němčina,  účinkovalo  na  všechny  strany  německé  a  na 
přečetné  kruhy  v  řiši  Vilémově.  .\ni  katoličtí  lidovci  ne- 
mohli mu  zcela  odolati,  pro  požadavek  rovného  práva 
češtiny  nebylo  ve  stranách  pravice  tohoto  společného 
zápalu.  Ukázalo  se  zkrátka,  že  strany  pravice  zejména 
v  otázkách  jazykových  dělí  různost  názorů  atd.  Veškery 
tyto  příčiny,  spojené  s  dávnými  tradicemi.  Němcům  př,i- 
tclskými,  zpťisobilv,  že  krok,  jejž  v  oboru  jazykovém  jsmo 
učinili  ku  předu,  byl  opět  odčiněn. 

Bolestná  tato  kapitola  neměla  by  však  pro  nás  zů- 
stati bez  poučení.  Zkušenosti,  získané  v  boji  jazykovém, 
měli  bychom  si  náležitě  uvědomiti  a  těžiti  z  nich  pro 
další  náš  postup.  Zejména  měli  bychom  si  uvědomiti,  že 
doba  nynějšího  rozmachu  německonacionálniho  nikterak 
se  nehodí  ku  řešení  jazykových  otázek  Kabinetní  list 
císaře  Ferdinanda  z  r  1848,  mající  dle  rozhodniiti  nej- 
vyššího soudu  platnost  zákona,  a  článek  XIX.  státních 
základních  zákonů,  stanovící  rovnost  jazvků  ve  škole, 
úřadech  a  celém  životě  veřejném,  jsou  nám  příliš  cen- 
nými, než  abychom  jazykovým  zákonem,  sdělaným  ve 
znamení  Schonererově,  vydávali  je  v  nebezpečí.  Lepším 
pro  rovné  právo  žádný  nový  jazykový  zákon,  usnesený 
za  nynějších  poměrů,  by  nebyl,  ba  naopak  každému  my- 
slícímu i  politiku  jest  jasno,  že,  dojde-li  dnes  k  jazyko- 
vému zákonu,  bude  kodifikovati  i  dosavadní,  mlčky  a 
bez  protestu  snášená  privilegia  němčiny  . . . 

Za  takových  dob  třeba  uvážiti  zrale  a  dobřs,  zdaž 
je  ve  prospěchu  národa,  snažiti  se  zrovna  nyní  o  zákon- 
nou úpravu  jazykových  poměrův,  a  zdaž  by  se  snad  ne- 
doporučovalo naupak,  právě  dnes  se  jí  vystřihati,  všemi 
silami  trvati  při  zmíněných  základech  našeho  jazykového 
práva  a  hleděti  si  prospěchův  na  poli  jiném. 

To  není  naprosto  žádná  abdikace,  nýbrž  prostě  pří- 
kaz dobré  politiky,  která  je  uměním  věci  možných.  Není-li 
možno,  dosici  pronikavých  jazykových  úspěchflv,  —  a 
tuto  možnost  sotva  vidí,  kdo  nechce  vykupovati  vnitřní 
češtinu  státní  němčinou  a  uznáním  uzavřeného  německého 
území  —  káže  politická  rozvaha  prosté,  za  neoblomného 
trvání  při  základech  našeho  práva,  obrátiti  snahv  v  jiný 
směr  a  snažiti  se  o  úspěchy  tam,  kde  cesta  k  nim  není 
zahrazena  takovými  balvany.x 

Není  naší  věcí  odhadnouti  míru  daných  vývodů. 
Události  brzy  dají  na  ni  nejsprávnější  odpověď.  Ale  jeli 
tomu  tak,  jak  psáno,  pak  článek  ten  bereme  za  podklad 
dedukcí  a  ptáme  se:  když  »vina  nespadá  na  naši 
českou  delegaci«  —  tož  na  koho.^  Kdo  je  vinen? 
Vláda  snad?  Ale  kdo  ji  k  tomu  veď,  kdo  ji  přemlou- 
val, aby  nařízení  ona  vydala?  —  Poměry?  Vnitřní  či  za- 
hraniční vlivy?  Ale  kdo  jiný  byl  povinen  je  předvídat 
a  paralysovat  —  ne-li  politik  v  přísném  slova  toho  smy- 
slu? A  nemohl-H  je  paralysovat,  nač  je  vyvolávat?  Nebo 
by  tím  naposled  byl  vinen  —  lid?  Ten  ovšem  vždycky 
je  vinen  vším. 

Článek  i>Mor.  Orlice«  nebyl  by  úplný,  kdyby  na 
všechno  to  nebyla  dána  celá  a  nepokrytá  odpověď.  Tak 
se  rány  nehojí.  Zdá  se  to  být  zastaralá  nemoc,  a  čím 
hloub  se  do  minulosti  sáhne,  tím  jistěji  se  přijde  na 
kořen.  Snad  se  ukáže,  že  vedení  politiky  nikdy  nebylo 
radno  činiti  závislým  na  vůli  či  nevůli  neuvědomělého, 
strašně  pleteného  voliče,  ale  ten  že  měl  býti  vždycky 
veden  dobrou  vůlí  politiky.  A  ta,  jak  správně  ře- 
čeno bylo,  není  představením  na  ochotnickém 
jevišti,  ale  vědou  přísnou  a  těžkou,  jejíž  ta- 
jemství není  přístupno  každému  a  už  dokonce 
ne  ubohému  voliči.  Je  trapné  podívání  na  každé 
shromáždění  zubožených  a  zároveťi  zbožňovaných  těchto 
mužů,  když  nedo5tatečným  svým  důvtipem,  vzděláním  a 
rozhledem,  při  naprosté  nepřítomnosti  všeho,  co  politiku 


dělá  politikou,  o  talentu'  ani  nemluvě,  s  pouhým  zlom- 
kem tolikrát  už  zdiscreditovaného,  událostmi  bezpočtu- 
krát  sbitého  a  přece  stále  ještě  celovaného  ^zdravého 
smysluc  národa  —  určovati  mají  dráhu  obdivovaného 
nebo  proklínaného  svého  vyvolence.  Politika  je  hi- 
storie přítomnosti,  a  je-li  těžko  rozuměti  hi- 
storii minulosti  —  jak  teprv  přítomnosti? 
Smyslu  nehotových  fakt?  Kolik  hlav  se  vlastně  k  tomu 
hodí?  Nejen  vědomostmi,  ale  i  talentem  výlučně  politi- 
ckým, jako  je  talent  hudební,  básnický,  výtvarný?  Kolik 
jich  té  historii  přítomnosti  t.  j.  smyslu  vyvíjejících  se  udá- 
lostí opravdu  rozumí?  —  Když  dvě,  tři  »dobře  zpra- 
vené* hlavy-  není  to  již  mnoho?  Volič  pro  tyto  jasné 
hlavy  —  musí  být  úžasným  břemenem,  pod  kterým  se 
ohýbají  až  k  zemi  Jsou  přece  piípady  (a  právě  nej- 
nebezpečnější a  pro  národ  n  ej  osudněj  šil  — 
kdy  politik  musí  jednat  zcela  opačně,  než  volič  chce 
a  než  jak  tomu  rozumět  miJže  —  A  politik  přece  tak 
za  daných  poměrů  jednat  nesmí.  Uvedu  jen  příklad, 
pouhou  illustraci  svého  mínění,  a  žádný  návrh  snad,  jak 
by  se  lehce  mohlo  soudit.  —  Dejme  tomu,  že  by  takový 
:  možný«  politik  vstal  a  řekl: 

»Jak  věci  dnes  dopadají,  Němci  nemohl' 
by  býti  přivedeni  do  větších  rozpakí\,  než  kdy- 
by chom  na  ten  čas  celou  jazykovou  otázku 
strčili  do  kapsy  a  počkali  si  na  dobu  vhod- 
nější.—  Zatím  hleďme  si  prospěchu  na  poli 
j  in  ém  —  — < 

Pravím:  dejme  tomu  isám  o  tom  rozhodovat  ne- 
chci), smí  se  to  který  politik  opovážit  říci  dnes  před 
svými  voliči,  i  kdybv  na  tom  závisela  spása  celého  ná- 
roda? —  I  kdyby  tím  proveden  byl  nejsprávnější  řez, 
který  na  mysli  tane  snad  všem,  —  měl  by  kdo  odvahy 
a  upřímnosti  tolik,  aby  do  prsou  se  uhodil  a  řekl:  »od- 
pusť,  lide  pravoslavný  —  zhřešil  jsem,  odpusť,  ze  všeho 
se  chci  vyznat!?*  —  Hle,  kam  vede  závislost  na  v  ii  li  vo- 
ličstva — !  Celá  věc  národa  se  o  ni  láme,  s  ní  trvá  nebo 
padá.  —  Zavřeny  jsou  brány  upřímnosti,  zavřeny  cesty 
k  pravdě  a  zbývají  jenom  následky  jednou  podniknutých 
chyb,  o  kterých  nikdo  neví,  kam  povedou,  a  přece  vši- 
chni je  prohlašují  za  správné.  Ale  jak  se  do  lesa  volá, 
tak  se  z  lesa  ozývá.  Tak  dlouho  se  do  lidu  hučelo,  že 
jediná  naše  spása  je  v  rozřešeni  jazykové  otázky,  zave- 
dení vnitřní  české  úřední  řeči,  —  až  lid  uvěřil,  že  v  ni- 
čem jiném  spásy  pro  něho  není,  a  pevně  na  svém  trvá 
jako  dub.  Praskni  co  praskni!  O  ničem  jiném  poučován 
nebyl,  nic  jiného  také  vědět  nechce  —  A  politik  jde  a 
musí  jít  za  svým  stádem,  i  kdyby  srdce  mu  pukalo 
úzkostí  —  Tak  po  sobě  odehrávají  se  v  národě  drobné 
Bílé  Hory  a  vinu  toho  nikdo  nechce  bráti  na  sebe.  V  tom 
smyslu  je  pak  ovšem  vinen  lid,  ale  až  teprv  tenkrát,  kdy 
mu  do  ucha  nasadili  blechu,  pro  jejíž  povyk  nic  jiného 
slyšet  ani  nemůže  —  A  tu  jsem  při  konečném  vývodu, 
že  politik  má  být  i  dobrým  psychologem  nejen  jedno- 
tlivce, ale  především  mass;  musí  předem  vědět,  jaké 
účinky  po  letech  vyvolá  učením  jednou  zasetým  —  Ra- 
ději tedy  neset,  když  nevím  co  budu  žít  —  Snesl 
bych  spíš  diktaturu  jednoho,  ale  povolaného,  zodpověd- 
nosti vědomého  člověka,  než  tento  bídný  stav  hrůzovlády 
voliče,  který  každého  politika  degradovati  mus!  na  stu- 
peň nejubožejšího  tvora.  Proto  ne  nenávisti,  ale  lítosti 
lioden  je  takový  muž,  ovšem  jen  v  těch  vzácných  dvou, 
třech  případech,  kdy  celou  svou  osobností,  svým  talen- 
tem, .-.vědomitostí  a  znamenitým  vzděláním  odpovídá 
svému  poslání.  A  není  zase  naší  věci  rozhodovati,  je-li 
sborem  takových  mužů  naše  delegace.  Vím  jen  tolik,  ,"e 
každý  člověk  bez  těchto  hlavních  podmínek  je  pouze 
směšný  chudák  a  ne  politik.  To  všechno  se  jednou  uzná, 
až  bude  pozdě. 

Tak  diametrálně  na  různo  by  se  rozcházeti  mohl 
politik  se  svým  voličem  v  příčině  politiky  — 

Ale  rozcházeti  se  mohou  i  v  jádru  věci  samé  —  a 
politik  zase  se  nesmí  opovážit  s  pravdou  přijít  na  světlo. 


Vším  právem  může  se  ptát,  —  což  je  ta  dvojjazyčnost 
úřadů  takovým  ohromným  neštěstím,  aby  se  mu  v  šanc 
dávalo  všechno  i  s  desíti,  dvaceti  léty  planého,  ale  prud- 
kého rozčilování?  —  Vždyť  právě  dvojjazyčnost  v  našich 
rukou  byla  zbraní,  kterou  jsme  pronikali  i  tam,  kam 
bychom  jakživi  nebyli  přišli  z  toho  jediného  důvodu,  že 
Němec  zřídka  kdy  se  dovede  naučiti  českému  úřadování 
tak,   jako    Čech    německému  —  —  Dokonč. 

Dr.  Jaroslav  Květ:  DEKADENCE  V  BÁS- 
NICTVÍ, JAK   O   NÍ  SOUDÍ  PSYCHIATRIE 

Dokonč. 

Z  předrážděnosti  našich  vyčerpaných  nervů  zrodila 
se  tato  nervosní  poesie,  kterou  přinesla  plejáda  básníků, 
již  jsou  dnes  považováni  za  genie  nebo  za  bohy  a  zítra 
vyhlašováni  budou  za  blázny.  Jeden  z  těchto  dekadentú 
(v  pravém  slova  smyslu),  Marhal  Besson,  vykládá 
nám  to  znělkou,  jejíž  smysl  jest  asi  tento: 

»Na  konci  století  propadlého  nervose  třeba  slz 
krvavých  a  hořkých  výbuchů  k  podrobnému  rozboru 
našich  srdcí  v  posledním  taž;ní;  třeba  divných  veršů 
křiklavých,  podobných  prose.  Básník  nynější  ozbrojiv  se 
studeným  skalpelem  uchýlil  se  k  umění  pitvy  ponuré; 
pak  na  mramor  položil  svou  nahou  duši.  A  nvní  před 
očima  pomatených  okolojdoucích,  které  pálí  žár  neznámé 
žízně,  křičí  duše  a  zmítá  se  ve  svých  chvějících  se  prstech.* 
Opravdu,  něco  v  tom  je.  Ale  duše,  kterou  básník 
pitvá  a  položí  na  pitevní  stůl  (»raramor«)  nahou  na  oči 
okolojdoucích,  je  jeho  vlastní  ubohá  duše  chorá.  Dychtivý 
dav  přihlíží  tomu  nezdravému  divadlu  stejně,  jako  ze 
zvědavosti  patří  na  zrůdnost  neb  jinou  anomálii,  na  př. 
na  srostlé  sestry  Blažkovy. 

Taková  poesie  je  zřejmě  deviací  duše  lidské.  Právě 
takto  definoval  slavný  psychopatholog  francouzský  M  o- 
rel  degeneraci. 

Jak  se  nyní  zračí  tato  ztráta  rovnováhy  poetovy 
v  jeho  verších  ? 

Různým  způsobem. 

Třeba  ovšem  postupovati  se  všemožnou  šetrností, 
aby  nebyla  poraněna  citlivost  některých  zvláště  choulo- 
stivých duší.  Duše,  jež  trpí  a  zmítají  se  v  mukách  impo- 
tence, které  se  nemohou  sprostiti,  bývají  excessivně  ci- 
tlivé. U  nich  ozývají  se  dojmy  zvučností  zvýšenou,  až 
bolestnou. 

Jeden  z  prvních  rysů  ducha  zatíženého  je  nestejno- 
měrnost.  Jsme  všichni  více  méně  nevyrovnaní,  v  různých 
dobách  a  různých  stavech  dráždivosti  a  aktivity  mozkové. 
U  každého  z  nás  je  stoupání  a  klesání.  To  závisí  však 
na  ústředí,  v  němž  žijeme,  a  na  našem  temperamentu. 
Celá  řada  vnitřních  příčin  působí  na  naši  mozkovou  čin- 
nost, jedny  ji  vzněcují,  druhé  seslabují  Ale  přece  nese- 
stupujeme  pod  jisté  meze,  ač  také  nedovedeme  vystoupiti 
nad  jisté  vrcholky. 

Osoby,  které  ztratily  rovnováhu,  jdou  však  od  jed- 
noho extrému  do  druhého,  od  geniálnosti  ke  slabomysl- 
nosti.  Duch  jejich  postupuje  jaksi  samými  pádv  a  skoky. 
Jednou  je  to  orel  odvážně  letící,  který  patří  do  slunce, 
vznáší  se  k  nebi  Zítra  ukáže  se  náhlý  pád,  návrat  k  zemi. 
Už  to  není  orel,  už  je  to  jen  pták  slepý,  bez  křídel;  vleče 
se  po  pláni,  a  vzlétne-li,  je  jeho  let  bez  vděku. 

Takový  je  básník  degenerovaný,  či,  chcete-li,  de- 
kadent. 

Zvolíme  k  lepšímu  porozumění  příklad.  St.  Mal- 
larméa,  knížete  této  kohorty. 

Opěvá  květy  a  počíná  velkolepě: 
•  Mečík  žlutočervený,  s  labutěmi  jemných  šíjí, 
a  božský  vavřín,  strom  duší  vyhnancu, 
nachový  jako  čistý  prst  serafína, 
který  se  rdi  studem  nakupených  červánků, 
hyacinth  a  myrta  plná  vzácného  jasu 
a  růže  krutá,  podobná  tělu  žen,  tato 
herodiada  mezi  květy  v  sadu  světlém, 
zalévaná  krví  divokou  a  jiskřící  ...» 


To  vše  je  skvělé,  vše  je  řečeno  bohaté  a  barvami 
tóméř  nenapodobitelnými.  Básník  pokračuje  dále  rytmem 
nejasným,  tiimér  úplné  temným. 

Eťtu  fis  la  blancheur  sanglottante  des  lys 
qui  roiilant  sur  des  niers  ďe  soupirs  qu'elle  effleure. 
.A  travers  lOcéan  des  horizons  pális. 
Monte  rúvcusement  verš  la  luně  qui  pleurc! 
1  to  lze  ještě   pochopiti  a  tato  snivá,  vajjiii  poesie 
má  dosud  jisté  vděky. 

Aki   již    příští   strofa   stává  se  temnou,  nesrozumí 
telnou.  Řekl  bys,  že  oslněné  oči  poetovy  byly  zahaleny 
rouškou.  Nevidí  již,  mluví  však,  ale  to  už  jsou  jen  zvuky. 
iiossanah  sur  le  cistue  et  dans  les  encensoirs, 
Notre-Damc,  hosannah  au  jardin  de  nos  limbes! 
Et  finisse  IV-cho  par  les  célestes  soirs, 
Extase  des  régards,  scintillement  des  nimbes! 
O  měře  qui  créas,  en  ton  sein  Juste  et  fořt, 
Calices  balan^ant  la  future  fiole 
Da  yrandes  fleurs  avec  la  balsamique  mort.*) 
Poslední   verš   neniliž   výkřikem  impotence  a  bez- 
naděje   zemdleného    poety.'    »Le    poete    las   que   la  vie 
étiole«  cítí,  že  sestupuje  se  svých  hvézdnatých  snů  a  že 
chiméra,    kterou    chtěl    zachytit,    mu   vyklouzla,  a   že  je 
to  pouhý   fantom,   co   se    míhá   v  dalekých  mlhách  .... 
Francouzský  autor,  jehož  tu  tlumočím,  sebral  před 
Ictv  v  ústavu  sv.  .Anny'''*)  celou  sérii  podobných  veršů. 
Když  pak  ubohému  nemocnému,  který  byl  autorem  básní, 
řekl:  >Já  vám  nerozumím!*  odpověděl  tento  prostě: 

•Jsem  nahoře,  vy  jste  dole.  Mluvím  příliš  z  dálky; 
nemůžete  mi  rozuměti.' 


Bylo  již  řečeno,  že  degenerovaní  poetové  jsou  nevy- 
rovnaného ducha.  Kontrasty  je  jich  jsou  nesmírné. 
Všichni  básníci  jsou  více  méně  rozmarní  a  podléhají 
rychle  a  snadno  enlusiasmu  neb  inspiraci  okamžiku 
Jsou  dnes  jemni  a  sniví,  zítra  sarkastičtí  a  krutí,  podle 
dojmů.  Přecházejí  od  lásky  k  nenávisti,  od  smíchu  ku 
pláči,  někdy  náhle,  bez  nějakého  přechodu.  Dnes  zlořečí 
králům 

Les  rois  de  guerres  civiles 
Rois  pillards  et  méprisés,  ***) 

Ouiltez  Tépée  et  le  cimier 
Portez  le  manleau  bleu  plein  ďabeilles  joyeuses 

Et  la  main  de  justice,  o  rois. 
Les  nuages  fuiront  et  les  chansons  rieuses 

Chasseront  les  pesanls  efTrois, 
Et  Thomme  qui  n'a  pas  de  longs  printemps  á  vivre 

Et  vous  qui  mourrez  comme  lui, 
vous  goůtcrez  la  joie  ou  la  fleur  ďor  s'enivre 

quand  le  scleil  au  bois  a  lui. 
ale  nálada  ta  pomine  a  zítra  doufá  básník  opět  v  dynastie 
Rois,  soyez  rois,  soyez  ces  fiers  géants  de   bronze,  f 

Básník  A.  Pauly,  z  něhož  vzaty  obě  ukázky  zvučné 
a  plné  poesie,  není  dekadentem.  Přesto  podává  se  in- 

*)  Co  jsem  rozuměl,  přeložil  jsem.  Ultra  posse  nemo 
tenetur.  Cell  jsem  ty  verše  mnohokráte,  ráno  i  večer,  stoje. 
sedě  i  leže,  vykládal  jsem  je  jako  filologové  sporné  místo 
v  klassikovi.  dal  jsem  se  opájeti  hudbou  slov  ale  —  smy.slu 
jsem  nepostřehl. 

**)  Známý  ústav  choromyslných  v  Paříži. 
***)  Králové  občanských  válek,  králové  lupiči  opovržeui. 
f)  Králové,    bufftež  králi,  buďte    těmi  hrdými   giganty 

z   bronzu 
odložte  kord  a  přilby,  vezměte  modrý  plást  —  phiý 

veselých  včel 
a  držte  se  práva,  ó  králové. 
Mračna  uprchnou  a  usměvavé  zpěvy 
zapudí  tížící  hrůzy  a  člověk,  jemuž  není  dáno 
mnoho  jar  žiti.  i  vy,  kteří  zemřete  stejně  jak  on, 
okusíte  radosti,  jakou  se  zlatý  květ  snijí, 
když  slunce  v  háji  ho  libá. 


spiraci  a  dotýká  se  dle  nálady  všech  strun  své  lyry, 
mění  rythmy  i  tony.  Ale  v  jediné  znělce  nepřechází 
náhle  od  jednoho  extrému-  ke  druhému.  Jeho  dílo  činí 
přes  to  prese  všecko  celek  jednotný  a  harmonický, 
v  němž  vidíme  chvěti  se  duši  touž,  ale  měnící  se  dle 
dojmu,  jichž  reflexem  jest. 

U  dekadentů  jsou  kontrasty  excessivní.  Mohlo 
by  se  říci,  že  autor  je  dvojí  neb  aspoň  mění  se  a  žije 
jiným  životem  s  jinými  dojmy  a  jinými  city.  Lepšího 
dokladu  pro  ten  názor  není  nad  svazek  básní  P.  V  er- 
laine-a    »Parallélement.5 

Básník  nejdříve  exaltuje  v  sobě  cit  náboženský, 
na  to  noří  se  do  velmi  jemného,  ale  temného  mysticismu. 
Později  upadá  v  sexuálnost,  bez  mála  sadismus.  Oslavuje 
abnormní  lásky  perversní,  spouští  se  do  Sodomy  nebo 
na  Lesbos.  Opěvá  slávu  Sapfy  a  »ženy  zubracené.« 
Homo   duplex! 

Týž  básník,  který  se  včera  stápěl  v  čistých  mysti- 
ckých láskách,  poskytne  zítra  vzpurné  vášni  vydatnou 
náhradu.  Oslavuje  neřesti,  svoje  neřesti,  a  jim  adressuje 
hrdé  hymny.  Jeden  z  obdivovatelů  Verlaine-a  Bunant 
praví  o  něm:  •Včera  zbudoval  •Sagesse«,  vznešenou 
píseň  víry  a  lásky  v  boha,  mystických  tužeb,  vzlétající 
s  roztaienými  perutěmi  ku  blankytu;  dnes  křičí  jeho 
smyslnost,  vzpírající  se  předsudkům,  ve  knize  soptící 
pěnou  vášně  a  rozkoší.  Tak  na  fasádách  našich  kalhcdrál 
nectné  rypáky,  necudné  polohy,  chlipné  posunky  a  křeče 
zviřeeké  rozkoše  bijí  do  očí  vedle  světců  ve  ztrnulých 
posách,  se  sepjatýma  dlouhýma  rukama,  lomícíma  k  ne- 
besům.* 

Takové  překotné  kontrasty  lze  nalézt  i  u  jiného 
talentovaného  básníka  E.  Tailhadea.  Básník  žhoucích, 
čistých  hymnů  na  Pannu  Marii  (»Empériěre  au  bleu 
pennonc  neb  »Les  marlyrs  en  surplis  ďécarlateo),  z  čistá 
jasná  shodí  se  sebe  starého  člověka  a  stane  se  realistou. 
Ve  svých  „Ouatorzains  ďété<  opěvuje  výrazy  neutlume- 
nými  třetí  pohlaví,  hydrothcrapii  nebo 

Madame  Dindona,  dont  la  croupc  est  pareillc 

au  dos  de  Téléphant  sacré   de  Bénarés. 
(paní  Dindonu,  jejíž   hýždě  podobají   se  hřbetu  posvát- 
ného slona  benaresského). 

Duše  nepevná,  mdlá  a  lehká,  vůle  vratká,  jaký  div, 
že  degenerovaný  poeta  neví,  kam  spustit  kotvu.  Těká 
v  dobrodružstvích  myšlének  svých,  tu  dobrých,  tu  zlých, 
neschopen  vzdorovati  své  inspiraci.  Nemá  pravidelné 
rovnováhy,  která  je  nezbytná,  aby  život  a  mysl  správně 
pracovaly. 

Vůle  podléhá  dojmům  okamžiku  či  lépe:  impulsu 
jeho.  Toť  říše  rozmarů.  Uzda,  která  by  regulovala  nebo 
mírnila  fantasii,  vzala  za  své. 

To  je  zřejmo.  Dá  se  to  dokázati  na  pracích  deka- 
dentů, duší  opuštěných,  bez  kormidla  dobrodružně  se 
potulujících,  dnes  v  neuvěřitelných  ideálech,  zítra  v  bahně. 


Každý  projev  kulturní  bývá  posuzován  alespoň  se 
dvou  hledisk  krajních:  předpojatého  a  objektivního. 
Předpojatost  může  vyvěrati  ze  strannictví,  na  př.  ortho- 
doxního  neporozumění  nebo  z  uměleckého  starověrectví. 
Ujišťuji,  že  tato  stať  nevyplynula  z  nižádného  strannictví. 
Je  otevřena  a  přístupna  krásám,  jež  ji  uchvacují,  ať  je 
stvořil  duch  kterékoli  doby,  kteréhokoli  směru  a  školy. 

Jak  autor  francouzského  článku,  z  něhož  čerpáno, 
lak  i  autor  tohoto  ohlasu  jsou  blízci  svazky  přátelskými 
a  styky  literárními  nejednomu  z  těch,  kteří,  nejsou-Ii 
právě  dekadenty,  aspoň  dekadenci  oceňují.  Ale  kdyby 
ani  toho  nebylo,  již  objektivita  lékaře,  který  nemá  žád- 
ného zájmu  v  nadržování  jedněm  a  tupení  druhých  umě- 
leckých škol,  již  lato  nepředpojalnst  pozorovatele- 
psychologa  je  zárukou,  íe  ntá  jen  pravtlu  na  zřeteli. 

Ano,  dekadence  v  poesii  je  jedním  z  nejvýmluv- 
néjších  příznaků  nervového  porušení  našich  dob 


DIVADLO. 

v  uchu  Dionysiově.  Antická  komedie  o  třech 
dějstvích.  Napsal  Jaroslav  Vrchlický. 

U  autora  mocné  plodnosti,  který  s  úžasnou  a  ob- 
divuhodnou lehkosti  tvoři  v  nejrůznějších  oborech  lite- 
rární práce,  neznamená  neúspěch  nějakého  pětadvacátého 
dramatu  daleko  to,  co  ku  př.  u  Hauptmanna  propadnutí 
posledního  jeho  díla  Michael  Kramer«.  Tím  méně  zna- 
menala by  podobná  pohroma  u  Vrchlického  (jež  na  štěstí 
se  neudala,  neboť  poslední  antická  komedie  Vrchlického 
doznala  velmi  vlídného  přijetí  u  obecenstva  i  u  větší 
části  kritiky),  neboť  básník  s  vážnou  hrdostí,  již  musíme 
respektovati,  prohlásil,  že  je  povznesen  nad  chválu  i  hanu 
a  doložil  s  překvapující  mladistvou  ohnivostí,  že  »nikdo 
jej  na  jeho  dráze  nezastavit,  podobně  jako  p.  Hilbert 
v  předmluvě  dramatu  »l'ěst«  vyslovil  s  krásným  sebe- 
vědomím a  smělostí  umělce,  že  není  osob  ve  světě,  které* ; 
by  jej  zastavily  na  cestě,  jíž  jde,  musí  a  chce  jíti  ...  Po 
takových  proklamacích  míižeme  se  vždy  nadití  velkých 
činů  —  a  čekáme  je  s  radostí  ....  Nechci  snad  se  po- 
koušeti o  nějaké  porovnávání  poslední  premiéry  velkého 
básníka  německého  a  velkého  básníka  českého,  nebylo 
by  to  ani  správné,  neboť  osud  jejich  byl  nestejný, 
»Michael  Kramer*  úplně  a  beznadějně  propadl  ...  A  ně- 
mecká kritika,  i  ta,  která  dosti  pospíchala,  aby  podala 
Hauptmannovi  vavřín  Goethea  a  učinila  autora  »Osamě- 
lých  duši<  a  »Potopcného  zvonu«  —  a  zajisté  právem  — 
národním  velikánem  německým,  konstatovala  upřímně 
a  bez  okolků  nezdar  nejasného,  malého,  nedramatického, 
ploše  povídavého  posledního  díla  Hauptraannova,  v  němž 
však  ozývají  se  pravdivé  tóny  bolesti  a  tragiky.  Kritika 
velkých  žurnálů  berlínských  a  vídeňských  přinesla  zdr- 
cující posudky  a  je  to  zajisté  krutá  porážka  u  básníka, 
který  poznal  největší  vítězství  moderního  jeviště,  a  jenž 
tvoří  namáhavě,  cele  soustředěný  v  jediné  své  dílo  dra- 
matické, jenž  ocitl  se  asi  u  dvanáctého  svého  díla.  Ovšem 
velká  vítězství,  velké  porážky.  »Das  grosse  Misslingen 
kann  mehr  bedeuten  —  am  Allergrossten  tritt  es  hervor  — 
kann  starker  ergreifen  und  hoher  hinauf  fůhren  —  ins 
Ungeheuere  tiefer  hinein  —  als  je  das  běste  Gelingcn 
vermag«  —  praví  Hauptmann  ve  svém  vvpískaném,  pro- 
padlém dramatu,  a  má  pravdu. 

Jaroslav  Vrchlický  uveřejnil  po  premiéře  své  ko- 
medie poslední  výí.e  již  citované  prohlášení  —  jakési 
objasnění  a  vy.ívětlení.  Jsem  rád,  že  jsem  je  četl,  ještě 
nežli  jsem  začal  svůj  referát,  lituji  však,  že  nepřišlo  dříve, 
nežli  jsem  »Ucho  Dionysiovo«  viděl  v  divadle.  Mohlo 
mi  ušetřit  jisté  zklamání.  Patřil  jsem  též  mezi  ty  naivní, 
které  cele  svedlo  označeni  »ant i cká  komedie«,  a  netušil 
jsem,  že  se  místo  toho  má  vlastně  čísti  »moderní  ko- 
medie* —  a  šel  jsem  do  divadla  v  očekávání  nád- 
herné a  jasné  poesie  básníka  »Hippodaraie«  a  deli- 
kátní »Pomsty  Catullovy«,  těšil  jsem  se  na  požitek  ryzí 
antiky,  jaký  podávají  díla,  vytvořená  nejen  zářivou  evo- 
kativní  inspirací,  ale  i  hlubokými  a  těžkými  studiemi, 
díla  jako  Flaubertovo  »Salambo«,  Sienkiewiczův  »Qiio 
yadis<,  obrazy  Alma  Tademy  Nyní  však  poznávámT  že 
jiem  neměl  bráti  titul  komedie  Vrchlického  doslovně  a 
že  jsem  se  neměl  pedanticky  pozastavovati  nad  některými 
anachronismy,  jež  mi  rušily  jasné  linie  a  kolorit  komedie 
»V  uchu  Dionysiovči.  Zdá  se,  že  v  mnohém  ohledu  se  po- 
dařil Vrchlickému  experiment  »moderní  komedie  v  rouše 
antickém*  —  aspoři  dikce  komedie  odpovídá  této  snaze 
dodatečně  autorem  prozrazené.  Nevím  však,  zdali  ctitelé 
Vrchlického  (tím  jsem  já  též,  snad  více  upřímným  nežli 
lichotným)  budou  tuto  hru  zaradovati  mezi  nejlepší  jeho 
práce  —  já  aspoň  bych  byl  na  rozpacích  Komedie 
»V  uchu    Dionysiově*    má    účinná   místa  —  hned    první 


scéna,  nezdařený  atentát  filosofa  Damona  na  tyrana  Dio- 
nysia  je  bravurně  zachycena  —  má  též  mnoho  humoru 
a  Dionysius  je  vylíčen  jako  tyran  stížený  nervosou  všech 
tyranů  —  nedůvěfivostí.  Tyran  Syrakuský  je  stále  po- 
drážděný, i  když  předstírá  hovornou  bonhomii  samo- 
vládce,  který  má  v  hrsti  váš  život,  žertuje  s  vámi  a  v  oka- 
mžitém obratu  nálady  a  rozmaru  vás  může  poslat  na 
šibenici.  Pan  Seifert  měl  v  Dionysiovi  roli  velkou  a  na- 
máhavou a  provedl  ji  znamenitě  a  duchaplně.  H. 

Z  činnosti  Národního  divadla  za  nové 
správy. 

Na  sklonku  roku  vydává  nová  správa  Národního 
divadla  statistický  výkaz  o  své  dosavadní  činnosti,  a  to 
i  v  poměru  k  témuž  období  loňského  roku.  Od  svého 
nastoupení  koncem  července  až  do  31.  prosince  1900  uspo- 
řádala nová  správa  Národního  divadla  celkem  203  před- 
stavení, a  to  156  večerních,  47  odpoledních.  Ze  156  ve- 
černích představení  připadlo  69  zcela  činohře, 
76  zcela  opeře;  zbývajících  11  večerů  bylo  věnováno 
jednak  koncertům,  jednak  aktovkovým  večerům  činohry 
s  operou  nebo  opery  s  baletem.  (Za  staré  správy  měla 
v  témž  období  činohra  57  večerů,  opera  70  večerů,  a  zbý- 
vajících 28  večerů  připadlo  výpravným  hrám,  operetám, 
velikým  baletům  atd  )  Odpolední  představení  — 
nedělní,  lidová  a  studentská  —  náležela  i  letos  skoro 
vesměs  činohře;  ze  47  odpoledních  představení  bylo  jen 
6  operních,  1  operetní  als  výpravnou  hrou.  Činohra 
měla  tedy  celkem  —  odpoledne  i  večer  —  108  předsta- 
vení (mimo  1  večer  spolu  s  operou  a  2  představení  vý- 
pravné hry)  a  v  těchto  představeních  sehrála  33  různé 
práce  celkem  134krát.  Opera  měla  na  repertoiru  dosud 
25  různých  děl,  jež  sehrála  se  celkem  88krát.  Mimo  to 
se  hrálo:  I  výpravná  hra  Ikrát,  2  operety  2krát,  1  balet 
akrát,  a  pořádáno  6  koncertů.  V  činohře  z  počtu 
33  dél,  svrchu  uvedených,  bylo  9  novinek,  vesměs  celo- 
večerních (3  původní  a  6  cizích),  a  nově  nastudováno 
bylo  13  her  (9  původních  a  4  cizí).  Z  dřívějšího  reper- 
toiru převzalo  se  1 1  činoherních  prací  celkem  beze  změny. 
Novinky  činoherní  hrály  se  celkem  47krát,  hry  nové  na- 
studované celkem  57krát,  tak  že  činohrám  z  dřívějšího 
repertoiru  zbylo  30  představení.  Srovnáme-li  letošní 
činoherní  billanci  s  loňskou  v  témž  období,  shle- 
dáme, že  za  staré  správy  bylo  loni  vypraveno  5  novinek 
(letos  za  nové  správy  9)  a  nově  nastudováno  8  prací  (letos 
131.  Činoherním  novinkám  věnovala  se  loni  22  předsta- 
vení (letos  47),  činohrám  nově  studovaným  21  předsta- 
vení (letos  57),  činohrám  starším  54  představení  (letos 
30).  Z  domácí  literatury  uvedeny  bylv  loni  na  scénu 
2  novinky  (Zeyerovi  »Bratři«  a  Legerův  »Vpád«),  a  nově 
nastudována  jediná  práce  (Šubertovi  »Probuzenci«).  Letos 
uvedeny  z  české  literatury  3  novinky  (Svobodovy  xČe- 
kanky*,  Smahovo  »Zlato«  a  Vrchlického  »V  uchu  Dio- 
nysiově*), a  mimo  to  nově  nastudováno  9  českých  her 
(Ladeckého  »Dva  světv*,  Šimáčkův  jjiný  vzduch'*,  Šte- 
chovv  »Maloměstské  tradice*,  Mrštíkova  >Maryša«,  Štol- 
bovo' >Na  letním  bytě*.  Vrchlického  »Noc  na  Karlštejně*, 
Tylova  ^Paličova  dcera*,  Hilbertova  ^Vina*  a  Stroupež- 
nického  »V  panském  čeledníku*)  Stará  správa  měla  tudíž 
loni  z  původní  produkce  3  hry  nové  a  nově  nastudované; 
nová  správa  vykazuje  letos  12  prací  tohoto  druhu.  Loni 
hrály   se    české    práce    dramatické  celkem  31krát,   letos 

celkem  58krát. 

* 

Úplná  česká  bibliografie,  obsahující  všechny 
knihy  vyšlé  od  r.  1850— 1900^  vyjde  v  sešitech  po  25  h 
nákladem  knihkupectví  Dra  Frant.  Bačkovského  v  Praze. 
Jest  to  práce  několikaletá  pánů  K.  Brunera  a  B.  Jindřicha, 
a  budou  v  ní  knihy  roztříděny  abecedně  dle  spisovatelů 
i  dle  odborů. 


^^'^FJ.^'^'  ^^P,"  Prahu:  ii.i  čtvrt  léta  z'..  1-20  (K  2-+0),  na  půl  léta  zl.  2-40  (K  4-SO), 
íK  2-SO),  na  půl  léta  zl.  250  (K  5--),  na  celý  rok  5  zl.  (K  10-i.  —  SeSitovévydár 
Cena  seSitu  20  kr.  (4p  hal.)  —  Hatisk  původnich  prací  se  vyhrazuje.  —  Dopisy  admii  ' 
iir.ésti  i.  34.  —  Listy  pHjimáme  jen  frankované.  —  >Lti 


elý, 


Karlo 


k  zl.  4-80  (K  9-60).  Poštou:  na  ítvrt  léta  zl.  1'25 
číslech)  vychází  při  každém  druhém  (sudém)  čísle. 
íra«  buďteí    adresovány:    Časopis  »Lumír«,  Praha, 
vychází  každý  pátek  (vyjma  prázdniny"!. 


(o  dv 


Redaktor  Václa 


Majitel,  vydavatel  a  nakladatel  J..Otto.  —  TUkem  České  grafické  společaoiti  >Unie<  v  Prare. 


LUMÍR 


Ročník  xxix. 


IS     l.KDNA    1901. 


*    ČÍSLO  16.    .» 


JdSLI     HOLKČtK  : 


HOUZÍR. 


z  NETIŠTÉNÉ  DOSUD 
ČÁSTI  .N.\ŠICH<. 


/\^atcřská  l;'iska  zvítězila  nad  .smrtí !«  volaa,  až 
*  '^  *  se  lidé  zastavovali  pod  okny  Podivili  se  a  šli 
povědět  jejímu  muži.  Muž  nechal  všeho  a  chvátal 
domu.  Manželka,  jak  uslyšela  jeho  kroky,  běžela 
mu  v  ústrety,  volajíc:  >Láska  mateřská  zvítězila 
nad  Smrtí !«  Vedla  jej  do  sedničícy.  Synáček, 
zatíui  oblečený  košilkou  a  sukničkou,  šoural  se 
kolem  lavice  a  když  otec  vešel,  obrátil  se  k  němu 
Veselýma  očkama  a  koukal  jakoby  mu  chtěl  vy- 
pověděti, jaká  podivná  příhoda  s  ním  se  udala. 
Ale  na  jazýčku  jeho  byl  .ještě  okov  němoty  a 
matka  sama  musela  otci  vypraviti,  co  bylo  v  jeho 
nepřítomnosti  Pověděla  všechno  věrně,  jen  zatajila 
káravá  slova  Smrti  před  odchodem. 

Rozumí  se,  že  i  táta  se  radoval. 

Psotník  od  dítěte  na  vždy  odešel  a  nikdy 
žádná  nemoc  ho  nenavštívila.  Přicházely  nakaž- 
livé nemoci  dětské,  mnoho  dětí  pohubily,  nebylo 
rodiny,  aby  jí  nevyrvaly  některého  malouška,  ale 
synek  láskou  mateŤskou  z  náruči  Smrti  vydobytý 
byl  stále  dobrého  zdraví  a  prospíval.  Ano,  pro- 
spíval, ale  jen  na  těle  a  nikoli  na  duši.  Byl  zlý 
a  nezvedený,  nikomu  nic  df)brého  neudělal,  ubli- 
žoval lidem  slovem  i  skutkem. 

Nejvíc  od  něho  zkoušela  vlastní  matka.  Za- 
rmucoval ji  sedmkráte  za  den  Ona,  i)ravda,  dá- 
vala mu  dobrá  napomenutí  a  prosila  i  zaklínala 
ho,  aby  jxh  byl  poslušen  Ale  aby  naň  metlu 
vzala,  k  tomu  neměla  odvahy  ani  když  byl  ma- 
ličký, a  když  povyrostl,  nebyl  by  se  dal.  I  pro- 
sila boha.  aby  jí  byl  pomocníkem  a  syna  jí  obrátil 
ra  cestu  pravou,  ale  bylo  marno  Syn  se  neohlížel 
ani  na  boží  přikázání,  ani  na  matčino  napomínfmí, 
a  řítil  se  do  propasti,  která  znamená  věčnou  zá- 
hubu těla  i  duše. 

Stal  se  z  něho  ještě  v  mladých  letech  ne- 
bezpečný zločinec.  Nebylo  zákona,  kterého  by  byl 


nepřekročil,  nebylo  zločinu,  kterého  by  se  byl 
nedopustil.  A  neminulo  snad  ani  půl  kopy  let 
od  té  doby,  co  matka  syna,  když  byl  ještě  ne- 
vinným robátkem,  násilně  vyrvala  z  rukou  Smrti, 
a  míra  nepravostí  synových  byla  dovršena. 
Beranička  se  zastavil.  Zastavil  se  i  Kojan. 

•  Sousede  Kojane,  došli  jsme  k  Pazderně. 
Pověz,  co  zde  za  stará  bývalo. « 

»Popraviště.« 

•  Ano,  boží  muka  Popravovávali  tu,  kde  je 
nyní  zahrádka,  na  tom  klínku  mezi  dvěma  ce- 
stama.  Pod  kořeny  těch  jabloní  a  hrušní  odpočívá 
bůh  ví  co  lidských  těl,  která  zde  byla  zpověšena, 
zpotínána,  na  kole  zpřelámána  právem  a  nejspíš 
i  neprávem,  neboť  my  Čechové  co  stojíme  práva 
jsme  neužili  ani  tolik,  co  je  za  zimního  dne  slu- 
nečného tepla.  Dej  jim  Pán  bůh  nebe  všem,  i  těm, 
kterým  učinili  po  právu,  i  těm,  který-^m  učinili 
křivdu,  i  těm,  kteří  byli  pachateli  křivdy!  Odpusť 
jim,  Hospodine,  upokoj  jejich  vášně,  smiř  jejich 
viny,  smiř  jejich  duše,  aby  aspoň  tam  u  Tebe  po 
křesťansku  živi  byli,  když  na  tomto  světě  hříšná 
tělesnost  jim  nedala!' 

Oba  smekli  a  požehnali  se  křížem.  Kojan 
vzhlížel  k  Beraničkovi  s  nesmírnou  úctou,  již  ale 
jinak,  než  němým  pohledem,  na  jevo  nedával. 
Beranička  vyslovil  něco,  co  žilo  v  duši  Kojanově, 
co  ale  dosud  cele  nepromyslil  ani  neprocítil.  Od 
té  doby  nikdy  neopominul  pokřižovati  se  a  smek- 
nouti, šel-li  kolem  starodávného  vodi^anského  po- 
praviště. 

Beranička  pokračoval. 

»Tu  jej,  syna  té  matky,  vpletli  na  kolo.  Tělo 
synovo  leželo  nad  matkou  tak  obnažené  jako 
před  lety.  když  bylo  tak  drobné,  že  Smrt  vzala 
si  na  né  košík,  aby  je  odnesla.  Matka  to  tělo 
mladého,    statného,    zdravého    muže    nemilovala 


méně,  než  druhdy  tílko  nemluvňátka.  Ale  tehdy, 
když  ji  syna  psotník  lámal,  klatbami  mu  bránila, 
a  nyní,  když  mu  kosti  lámal  kat,  neměla  již 
nářku,  klatby,  ba  ani  vzdechu,  ani  slzy.  Všecky 
vzdechy  vyvzdychala,  všecky  slzy  vyplakala,  ne  pro 
smrt,  nýbrž  pro  život  svého  syna. 

Za  stará  bývalo  obyčejem,  že  žena,  i)opra- 
venému  nejbližší,  jako  je  manželka  manželu, 
matka  synu,  sestra  bratru,  milá  milému,  sedala 
pod  čakanem  až  do  slunce  západu,  kdy  popra- 
veného snímali  a  pochovávali  a  nebyl-Ii  ještě 
mrtev,  dobíjeli.  A  ta  manželka,  matka,  sestra, 
milá  prostřela  před  sebe  bílý  ubrus  a  lidé,  kteří 
přišli  na  popravu  se  podívat,  házeli  jí  na  ubrus 
peněžité  dárky.  S  rnatkou  bývaly  i  děti.  Dobrý 
to  byl  obyčej,  neboť  jím  bylo  naznačeno,  že  rodní 
rodného  neopouštějí  a  nezříkají  se  ani  ve  chvíli 
jeho  hanebného  utracení,  a  bližní  projevovali,  že 
následky  hrdelného  trestu  neprostírají  na  pozů- 
stalé potrestaného. 

Tak  i  matka  seděla  pod  kolem,  na  kterém 
pněl  syn  její. 

Slunce  strojilo  se  zapadnouti.  Lidé  přivedení 
k  popravišti  zvědavostí,  rozešli  se,  pod  kolem 
zbyla  jen  matka  a  dva  ozbrojení  holomci. 

Muž  na  kole  probudil  se  z  mrákot  smrtelných 
a  promluvil  hlasem  mdlým,  ale  způsobem  zlosyn- 
ným:  ^Ej,  v  kříži  bolí,  to  jsem  se  polámal!  Ba 
zdá  se  mi,  že  mě  tam  i  blecha  kouše !  Což  tu  ni- 
koho není,  kdo  by  ji  sebral  a  mě  po  pleci  poškra- 
bal ?    Což  tu  nikoho  není,  kdo  by  mě  napravil .''« 

»Naprav  tě  bůh!«  řekla  matka 

A  zločinec,  jak  uslyšel  hlas  matčin,  dal  se 
do  hřešení,  nedbaje,  že  jsou  okamžiky  jeho  spo- 
čteny. Spílal  a  proklínal,  jakoby  matka  byla  za- 
vinila všechno  jeho  neštěstí.  Ale  v  té  chvíli  neměl 
za  neštěstí  svoje  těžké  hříchy,  nýbrž  to,  že  byl 
polapen     Až    toho  i  těm    holomkům  bylo    příliš. 

»Neztichneš-li,«  povídá  jeden,  »oštěpem  tě 
protknu  dříve  ještě,  než  přijde  mistr,  aby  ti  zlomil 
vaz!  Nikdy  jsem  neviděl  tak  zatvrzelého  lotra!" 

»Kolik  pak  jste  vybrala  pod  mým  čakanem  ?« 
ozval  se  opět  syn.  » Napijte  se  na  mé  zdraví 
i  s  tátou,  a  pijte,  až  se  budou  hory  zelenat ! 
A  mně  za  mé  peníze  nedají  ani  doušku!  Džbán 
vína,  ten  by  mě  napravil!' 

To  slovo  matce  vnuklo  myšlénku.  Shrnula 
s  ubrusu  peníze  a  dala  hlídačům,  aby  nakoupili 
vína.  Všecko  jim  dala  do  vindry  a  holomci  odešli. 
Když  odešli,  na  popravišti  nikoho  nebylo  kromě 
matky  i  syna,  neboť  kat  měl  přijíti  teprve  po 
západu  slunce,  aby  dílo  své  dodělal. 

Matka  přistavila  si  ke  kolu  katovský  žebřík 
a  vylezla  vzhůru  k  synovi.  Hlava  její  sklonila  se 
nad  jeho  tvář,  ohyzdnou  od  hříchu  a  muk.  Ale 
matce  ohyzdnou  nebyla.  Syn  se  neradoval  z  té 
návštěvy. 


»Co  tu  chcete,  matko,*  povídá.  » Tu  je  místo 
pro  kavky  a  vrány  a  ne  pro  vás.  Přišla  jste  mne 
obtěžovat  spasitelným  napomínáním  ř  Co  vám  za 
to  dali,  abyste  zvýšila  moje  muka  výčitkami  a 
strašáky,  že  větší  ještě  a  věčné  utrpení  mne  oče- 
kává? Vím  to  bez  vás,  kam  budu  poslán,  až  za 
chvíli  přijde  kat  a  zlomí  mi  vaz,  jako  mi  již  hnáty 
zpřelámal.  O  matko,  proč  jste  mne  nezadusila 
hned  [irvní  noc  po  mém  narození !« 

Ale  ani  napomínání,  ani  výčitky,  ani  klatby 
neozývaly  se  z  úst  matčiných.  Nerozmnožovala 
jeho  utrpení,  neukazovala  mu  ani  na  hanbu,  ani 
na  bolest,  kterou  jí  způsobil.  Tomu  se  syn  po- 
divil a  pochopil,  že  náramná  bolest  matčina  sama 
se  ztrávila  a  strhala,  jako  se  strhává  třeskutý 
mráz.  Ale  nerozuměl,  proč  matka  k  němu  vy- 
stoupila a  co  mu  chce.  Pomyslil  si,  že  si  přeje, 
aby  ji  odprosil.  A  ještě  ví,ce  zatvrdilo  se  jeho 
srdce.  Ne,  on  nikoho  neprosí,  ani  aby  odpustil, 
ani  aby  se  slitoval  Ničeho  nelituje,  čeho  se  do- 
pustil, dopustil  se  z  vlastní  vůle,  sám  si  je  zod- 
pověděn, sám  si  všecky  následky  vytrpí  a  chce 
býti  sám. 

Které  myšlénky  matka  by  nevyčetla  z  tváři 
svého  dítěte?  Matka  zalekla  se  toho  klikatého 
písma  v  líci  synově,  zalekla  se,  aby  nic  takového 
nepřenesl,  co  mu  tváří  se  vyráží. 

»Odpusť!«    řekla  matka. 

Syn  se  podivil  ještě  víc. 

»Co  jste  řekla,  matko?   Jste-li  při  sobě?^ 

'Odpusť  I « 

Zatvrzelé  ledy  na  srdci  synově  počaly  se  lá- 
mati, ale  ještě  pravil: 

»Co  bych  já  vám  odpouštěl  ?« 

Nebylo  místa  ani  času,  aby  mu  matka  vy- 
pravovala, jak  tenkrát,  když  byl  maličký  a  zoubky 
se  mu  řezaly.  Pán  bůh  naťí  seslal  lítý  psotník  a 
jak  ho  Smrt  už  měla  v  košíku  a  jak  ho  matka 
Smrti  vychvátila  a  životu  navrátila.  Vychvátila, 
navrátila,  ale  ach!  ani  k  jeho,  ani  ku  svému  blahu! 
Kdyby  tehdy  nebyla  Smrti  zabránila  vyplniti 
rozkaz  boží,  dítě  její  bylo  by  již  takovou  dobu 
v  kůru  andělském,  bylo  by  věčně  blaženo,  a  nyní 
bude  věčně  nešťastno.  Kdo  je  vinen?  Ten,  kdo 
se  mísil  do  nevyzpytatelných  soudů  božích. 

'Odpusť I*   matka  zaprosila  do  třetice. 

A  tu  již  tlusté  ledy  na  srdci  synově  rozjihly 
docela. 

•  Vy,  maminko  milá,  odpusťte!  Jak  rád  bych 
vám  ruce  i  nohy  zlíbal,   ale  již  je  po  všem!" 

Na  oku  jeho  objevila  se  slza,  a  slza  zhladila 
tvář,  že  byla  zase,  jako  když  byl  nevinným  dí- 
tětem. Slza  dítěte,  dvě  mateřiny.  A  matka  svoje 
ústa  dala  na  synova,  a  již  se  ústa  jejich  za  živa 
od  sebe  neodtrhla. 


%     %     ir     ir     % 


Miloslav  Silén  : 


POLNOCNÍ. 


>^tesk  bledých  vln  se  stulil  u  mne, 
vétve  se  tiše  houpají, 
a  temné  bory,  teskné  dumné 
dech  sličné  luny  opáji. 


Skal  obří  stín  se  v  propast  hloubí, 
kříž  černý  kmitá  v  rozcestí, 
a  ustrašené  lesní  loubí 
se  třese  tichou  bolestí. 


Smutného  cos  si  píjí  jívy, 
smutná  je  hvčzda  nad  hrází 
Neb  jezerní  břeh  zádumčivý 
duch  samovrahův  obchází  — 


N. 


ZAHRADA. 


I  a  koruny  zvoní  zefýry 
jako  hebké  prsty  na  lyry, 
temnomodré  kvítí  dokola 
ohněm  prudké  vůně  plápolá. 


Purpurové  slunce  zapadá, 
probouzí  se  dumná  zahrada, 
tiché  stíny  rostou  potají, 
ubledlými  rty  se  líbají  .  .  . 


HRA   OBLAKU. 


Jde  oblak  truchlivý  jak  kněžna  v  tiché  báji, 
na  zámku  zakletém  na  chmurná  úbočí, 
ta,  kdykoliv  se  venku  chýlí  k  máji, 
hebounký  šátek  tiskne  na  oči, 

okénko  otvírá  a  zlaté  vlasy  spouští 
do  noci  stříbrné  a  tiše  naříká 
a  z  kvetoucího,  modravého  houští 
jí  odpovídá  vzlykot  slavika  — 

na  starém  cimbuří,  kam  luna  svit  svíij  hází, 
juž  bledne  její  tvář  a  hořem  prosvítá, 
neb  sladký  osvoboditel  sem  pořád  nepřichází 
za  zvuků  kouzelného  svého  varita  — 

Pak  zase  matka  dítě  vroucně  líbá, 
předena  z  příliš  sladkých  oblakíi, 
neb  jakýs  blažený  se  přísvit  v  duši  shýbá 
opojnou  září  kana  ze  zraků. 


holoubci  bílí  sněží  s  modrých  výší 
a  dítě  rozvírá  svá  očka  nebeská, 
kdykoliv  anděl  plyna  z  rajských  říši 
stříbrným  křídlem  vůkol  zatleská  — 

Pak  jedou  zbrojnoši  a  zlaté  slunce  hoří 
jak  hvězda  ohromná  na  každém  pancíři, 
komonstvo  dusotá  jak  bouřné  vlny  moří, 
vzduch  časem  zavíři  třpytnými  končíři, 

kříž  šlehá  z  praporů,  jdou  šířit  světlo  víry, 
nad  nimi  táhnou  hejna  havranů, 
neb  nasytit  se   musí  obzor  šírý 
sveřepou  krvi  lítých  pohanů  — 

A  tichý  anděl  v  stříbrotkané  říze 

posléze  stoupá  k  modrům  zářivým 

a  doprovází  prchavé  ty  vise 

svým  velkým  okem,  divně  tesklivým  —  — 


PRŮVOD    KRÁLOVSKÝ. 


Ilias  zvonů  velký  byl  a  vzduch  jak   vůně  í 
a  se  střech  šumělo  sta  štíhlých  praporů, 
tlum  věží  stříbrných  se  tratil  do  pohádky 
pod  vyzlacenou  krásou  stkvoucích  obzorů. 

Laškoval  větřik,  struny  hudců  smály 
se  jasnou  písni   v  pokřik  hřímavý, 
komonstvo  družné  růže  zastíraly 
i  štítonošů  vzdorné  postavy, 

ruměnec  na  tvářích  byl  rajský  dvorských  pa 
a  tichá  oddanost  ve  zracích  rytířů, 
neb  znělo  opojné  rtů  sladké  šepotání 
pod  vonnou  mhou  bělostných  šlojiřů, 


lev  bledě  stříbrný  v  purpuru  tiše  svítil 
a  jemně  modral  se  nad  králem  baldachýn 
a  panen  bílý  tlum  jak  oblak  růží  nítil 
se  doprovázen  hudbou  mandolin. 

A  střecha  nad  střechou,  věž  nad  věží  se  tměla 
i  okna  hřímala  svůj  pozdrav  plamenný 
i  hořce  pučící  kdes  růže  osamělá 
kynula  vroucnou  vůni  se  stěny. 

A  kdesi  v  podkroví  děd  vetchý,  všecek  bílý, 
k  nebesům  spínal  ruce  třesavé, 
zrak  s  hůry  obrátit  juž  nemaje  dost  síly 
jen  blaze  šeptal:  Svatý  Václave  — 


Z>     Zí     "^     Z>     "^     ^     z> 


Pavel  List: 


DO    VÝSLUŽBY. 


NOVELLA.  — 
Pokr 


KU  podivu,  že  někdy  život  člověka  ochromí  tak, 
že  ni  vzpomínka,  to  jediné,  co  může  osvěžit, 
co  může  očistit  a  uzdravit,  nemá  již  významu 
pro  něho.  I  tu  retrospektivní  mohutnost  život 
umrtvi. 

Je-li  něco  života  ještě  v  té  šedi  mozkové 
takového  poHtování  hodného  tvora,  je  to  jen  život, 
podobající  se  bubhně,  vzedmuté  na  hladi  zelené 
louže,  pokryté  vrstvou  neproniknutelných  řas  .  .  . 
Takovou  bublinou  byl  v  mrtvé  tiši  Výšinová 
duševního  života  včerejší  den. 

Zákalem  jeho  šedi  mozkové  to  na  okamžik 
hnulo  a  zvířilo  jeho  nitro  .  .  . 

Seděl  v  černém  pivováre,  kam  někdy  zašel, 
chtěl-li  si  dopřát  něčeho  lepšího.  Chodíval  tam 
málokdy,  ale  šel- li,  skončila  vycházka  zpravidla 
velkou  kocovinou  Dobré  pivo  a  řízný  vtip  sklep- 
nice, kterou  rád  vídal  již  z  dřívějších  dob,  často 
ho  rozjařily. 

Hříchy  pobloudilého  stáří,  škádlení  a  ne- 
omalené  vtipy  v  blízkosti  sklepnice,  byly  jeho 
slabostí,  která  jedině  dovedla  rozjařit  jeho  zbah- 
nělou  mysl. 

Tu  roztál  trochu  vetchý  ii.už  a  oko  umdlené 
prací  při  světle  se  trochu  zalesklo.  Jako  poslední 
záblesk  před  západem.  Krvavé  pruhy  jen  beze 
svitu  a  bez  ohně.  Doutnající  sloup,  v  jehož  troudu 
vzplane  tu  a  tam  ještě  mdlá  jiskra.  A  pak  neobjeví 
se  dlouho  zas  nic,  jen  příšerný  kužel  dýmu  se 
tyčí,  aby  se  zvrátil  k  zemi  prvním  závanem  větru. 

K  včerejšímu  večeru  v  pivovaře  zanesla  ho 
teď  jeho  mysl.  Vzpomněl  na  tu  vřavu,  na  to 
vzplanutí  své  vášně.  Byl  vesel  včera,  jako  už  léta 
ne.  s  Mařka «  s  vyhrnutými  rukávy  točila  se  v  jeho 
blízkosti.  Její  oblé  lokty,  dva  kužely  zahrocené 
ve  vyzývavě  zarudlé  ohbí,  svítily  mu  před  očima 
a  mámily  z  lethargie  vzbuzené  chtíče.  Pociťoval 
lehké  vlnění  v  týle,  jakoby  se  v  něm  probouzelo 
ztracené  mládí.  Oh,  to  mládí!  A  dopiv  první 
sklenku,  dal  si  přinést  druhou.  Pivo  bylo  jako 
křen.  Jak  to  chutná  pak  dvojnásob!  —  Bylo  mu 
včera  Jakoby  se  měl  vznést,  uchvátit  tu  čarovnou 
děvu  v  roztouženou  náruč  a  zkusit  sílu  svých 
paži.  Unést  ji,  zahýřit  si,  začtveračit!  —  Zapomněl 
na  tíhu  svých  dnů,  na  olovo  svých  nohou,  na 
kletbu  svého  osudu  .  .  . 

Byl  tam  též  jeho  syn,  který  se  nui  přišel 
vysmát  do  očí,  jeho  vlastní  syn,  mladík  bujných 
paží.  Krev  s  jeho  totožná!  Týž  zrak  neklidný  a 
plný  chtivosti  u  něho  postřehl,  tytéž  choutky  a  tutéž 
smělost  v  něm  vytušil! 

Přišel  sem,  aby  se  vysmál  jeho  stařecké  vášni 
a  způsobil  mu  divadlo,  kterého  se  nenadal,  kterého 
nečekal,    aspoň    v  tom    okamžiku    ne,    kdy   jeho 


ospalá  vášeň  se  vzbudila,  kdy  to  zabouřilo  jeho 
prsoma,  jako  zášleh   březnových  větrů. 

Jeho  Frantík,  na  němž  si  před  lely  zakládal, 
přišel  se  mu  vysmát  a  bratřil  se  před  jeho  očima 
s  tou,  k  níž  sám  hořel  vášní  .  .  . 

Při  vzpomínce  té  sevřely  se  dlaně  staříkovy 
samoděk.    Hrozil    jimi,    zdvihaje   je    nad  stolem. 

Litoval  teď  že  ho  včera  přede  všemi  nezbil. 
Ze  ho  neprohlásil  zlodějem,  když  spatřil  jak 
» Mařce «  dává  darem  skvostné  stříbrné  hodinky. 
Kde  by  k  nim  byl  přišel.''  Kradl,  ukradl  je 
svému  pánu.  Někdo  jej  okřikl,  když  chtěl  syna 
ztreitai.  Před  očima  se  mu  začernalo  ...  a  co  se 
dělo  dále.?...  Ona  se  osopila  na  něj,  vysmála 
se  mu  i  s  Frantíkem  a  pohaněla  ho  před  celou 
společností.  »Přebrali!  Jdou  se  vyspat!*  Dosud 
mu  zní  v  uších  ten  její  ostrý  úšklebek  a  dosud 
ji  vidí,  s  jakou  zálibou  pohlížela  na  jeho  syna  a 
na  jeho  dárek  .  .  .  Toho  se  dožil,  na  to  se  musil 
vlastníma  očima  dívat  a  neměl  síly,  aby  se  mstil, 
aby  trestal!  Vysmáli  se  mu  všichni,  pok-ořili  ho 
zapudili  ho  .  .  . 

A  starý  kancelista  zavřel  oči,  jakoby  chtěl 
zastřít  ten  obraz  včerejší  své  pohany.  —  V  ka- 
várně^ bylo  již  pusto.  Poslední  hosté  se  vytratili. 

Číšník  loudavým  krokem  se  plouhal  po  lokále, 
zakrývaje  si  oči  špinavým  ubrouskem. 

Světla  byla  již  většinou  zhašena,  pouze  v.  pto- 
středního  lustru  hořel  jediný  plamínek. 

Po  chvíli  ticha,  přerušovaného  jen  občasnýn) 
rachotem  mimojedoucí  drožky  a  šramotem  slu- 
žebné, oplachující  nádobí  v  kuchyni,  pohnul  se 
starý  kancelista  lehce  na  proutěné  pohovce  a 
otevřel  zkalené  oči  své,  aby  je  upřel  na  protější 
hodiny. 

Pak  zahleděl  se  na  číšníka,  který  usedl  v  koutě 
u  kamen  a  klímal. 

Ve  sklenici  bylo  dosud  nedopité  pivo.  Vznesl 
ji  k  chvějícím  se  rtům  a  když  pil  zhořklý  zbytek 
zvětralého  nápoje,  byl  podoben  symbolu  člověka, 
který  si  ustanovil  dopit  kalich  hořkosti  až  ke 
dnu.  S  tváří  resignovanou,  s  obdivuhodným  klidem 
otřel  vlhkost  s  vousů  švadlou  a  jako  vosk  žlutou 
rukou  a  položiv  na  desku  stolní  vedle  prázdné 
sklenice  desetník,  založil  ruce  v  klín.  Pak  opřel 
hlavu  o  zadní  opěradlo  lenošky  a  zavřel  oči. 

Brzo  zachroptil. 

Číšník  uslyšev  nad  sebou  známý  drkotav)' 
zvuk  hodin,  ohlašujících  mu  hodinu  vysvobození, 
ohnal  se  ubrouskem,  jakoby  rozehnati  chtěl  dým 
a  prach,  houstnoucí  v  ztemně'é  síni,  a  zaměřil 
k  spícímu  hostu. 

Uzřev  pak  desítník,  vstrčil  jej  klidně  do  kapsy. 

»Tak  se  tu  zas  vyspějí?* 


Host  neodpovídal. 
•  Tak  dobrou  noc!« 

Číšník  stáhnuv  pak  poslední  plamen,  opustil 
místnost. 

III. 

Od  té  doby,  co  uslyšela  Věra  otcova  slova, 
vryla  se  v  duši  její  pochybnost  o  opravdovosti 
lásky  jejího  Karla.  Teď  si  teprve  vzpomíná,  že 
se  jí  mnohdy  zdál  Karel  nedosti  opravdovým, 
povrchním  a  lehkomyslným.  Po  onom  výstupu 
s  otcem  umínila  si,  že  se  ho  optá,  jaké  má  na- 
děje do  budoucnosti,  jakými  úmysly  se  zanáší, 
pokud  jí  se  týče,  mysii-li  to  s  ní  upřímné.  Úto- 
čila na  něj  otevřenou  otázkou.  Ptala  se  ho,  oče- 
kává-li  věno  od  své  příští  ženy.  Vyhýbal  se  od- 
povědi, ale  když  naléhala,  když  byla  neodbytnou  — 
chtěla  vyzvědět  pravdu  —  řekl,  že  na  to  nepo- 
myslil dosud,  a  hleděl  věc  zamluvit.  Nedala  mu 
pokoje.  Chtěla  nabýt  jistoty  a  vylíčila  mu  poměry 
svých  rodičů.  Pověděla  mu  všecko,  nesmíce  vši 
ani  toho  nejmenšího,  odestřela  před  ním  všecku 
tu  neveselou  skutečnost,  která  její  srdce  napl- 
ňuje obavou  před  budoucností  a  která  ji  nutí 
zříci  se  toho  blaha  slouti  jeho  nevěstou. 

Opouštěl  ji  nerad,  v  mrzuté  náladě.  Ale  ko- 
nečně přece  ji  opustil,  zůstaviv  ji  osudu  jejímu 
bez  sl.tování,  bez  soucitu.  Dnes  třeba  už  ani  na 
ni  nemysli.  Vzala  by  na  to  jed,  že  se  dvoií  jiné 
dívce  a  že  opět  neuvažuje,  zraní-Ii  její  srdce, 
uvede- li  z  rovnováhy  její  duši,  zmaří-li  květy  jejího 
mládí. 

Při  svém  ideálním  nazírání,  se  svou  zanícenou 
duší,  měla  Věra  tolik  odvahy  a  tolik  energie,  aby 
se  opřela  mužům  a  nevěnovala  jim  celou  svou 
duši.  Snad  ji  tomu  naučila  zkušenost,  snad  okolí 
zocelilo  jí  duši  a  obrnilo  vůči  útokům  amorových 
střel  .  .  . 

První  večer  pociťovala  velikou  stísněnost, 
když  místo  obvyklé  vycházky  s  ním  v  parku  na 
Karlové  náměstí,  musila  [iřijati  za  vděk  vychá/.kou 
na  pavlač.  Vyhlídka  do  neveselé  zahrádky  musila 
jí  nahradit  pestré  skupiny  květin  na  ozdobných 
záhonech,  několik  keřů  hlohu  a  šeříku  houštiny 
zajímavých  křovin,  v  jichž  stínu  často  chvilku 
spolu  postáti  mu  dovolila. 

Bylo  to  hezké,  když  ji  vzal  za  ruce  a  díval 
se  jí  dlouze  do  očí,  které  se  touhou  šířily  a 
zdály  se  v  něm  spatřovati  spásu  jejího  budoucího 
života !   — 

Ale  jak  zpozdilé  to  bylo  všecko!  A  jak  dě- 
tinsky nerozumné  jí  to  připadá  dnes!  Už  neteskní. 
Nemá,  po  čem  by  tesknila,  neboť  je  přesvědčena 
již  a  má  trpkou  zkušenost  [)ři  svých  rodičích,  že 
i  to  největší  opojení  přetrvá  sotva  západ  slunce. 


Je  dojista  nejlépe,  že  učinila  rázem  konec  celé 
té  avantuře.  A  pak  vůbec  nač  se  vdávat  za  ta- 
kových okolností ř  Bez  krejcaru  peněz! 

Věra  si  umínila  pevné,  že  se  zabéře  opět 
do  svých  studií. 

Leč,  když  se  chopila  opět  knihy,  pocítila 
nechuť  k  studiu.  Jakýsi  odpor  ke  všemu  opanoval 
celou  její  bytost,  ke  všemu,  čím  dříve  byla,  čím 
se  dříve  zaměstnávala. 

Zavírala  knihu  a  podepřevši  hlavu  o  stůl, 
snažila  se  střást  se  sebe  tu  mdlobu  Nazvala 
to  »mdlobou«,  jak  zvyklá  byla  všecko  pojmenovat. 
Zdálo  se  jí,  že  jí  bude  lip,  vyspí-li  se  z  toho  a 
zvykne  trochu  té  změně,  která  nastala  v  jejím 
žití.  Ale  •mdlobaí  její  neopouštěla  jí  ani  v  posteli, 
uložila-li  se  ku  spaní,  ba  ani  s  probuzeným  jitrem 
nemohla  se  vybavit  z  její  spárů.  Činilo  ji  to  již 
malátnou.  Chorý  stav  její  duše,  který  se  i  tělu 
sděloval,  ji  rozčiloval.  S  obavou  pokračovala  v  ná- 
vštěvách přednášek.  Ani  škola  nezdála  se  jí  být 
tím  pravým  útulkem,  v  němž  by  se  srdce  její 
vyléčilo  Ve  škole  vyzvídaly  kollegyné,  co  se  to 
s  ní  děje.  Neodpovídala,  uzavřela  se  vůči  sdíl- 
nému přátelství  a  neprozradila  ničeho,  co  v  jejím 
nitru  roste. 

A  rostlo.  Rostl  v  něm  jakýsi  novotvar,  novo- 
tvar, jejž  nazvala  »nechutí  ke  všemu  světskému^ 
a  sem  patřilo  vše,  co  dívku  činí  dívkou,  tvort  ni 
lehkým,  hravým,  zálibným  a  niilováníhodným. 
Zřekla  se  lásky,  zřekne  se  i  sdílnosti,  přátelství, 
zřekne  se  touhy  neurčité  a  bezúčelné,  zřekne  >e 
i  výhod  plynoucích  ze  studia  a  z  družnosti  Od- 
loučí se  ode  všech,  uvolní  všechny  svazky,  které 
ji  poutají  ke  škole  a  k  okolí,  zapomene  na  celou 
minulost,  která  ji  tíží  a  unavuje  a  uteče  —  kam 
se  uchýlí. í  Kam  jen,  kam? 

Takové  zápasy  vedla  kolik  dní,  co  zatím 
oiec  její  domova  se  vzdaloval  a  nepřicházel. 
Matka  chodila  také  jako  umučení,  kamkoli  se 
posadila,  vše  v  nepořádek  ještě  větší  uváděla, 
všecka  se  zachvívajíc  předtuchou  blížící  se  po- 
hromy. Myslila  na  něj,  jakou  ostudu  jí  činí  ve 
světě,  co  lidé  řeknou  tomu  počínání  bláznovskému, 
výstřednímu,  co  si  v  úřadě  pomyslí  o  ní  (pro- 
hlásil ji  dávno  za  Xantipu  a  za  škůdnici),  myslila 
na  dceru,  která  jí  při|)adala  jako  strašidlo,  vi-po- 
nn'nala  na  Františka,  jak  s  ním  to  dopadá.  Na 
něho  myslila  nejvíce,  protože  ve  svém  nitru  ucí- 
tila po  nedávném  výstupu  hrot  svědomí,  které  jí 
vytýkalo  spoluvinu  na  jeho  znemravnění. 

Celá  domácnost  odpovídala  náladě  obou  žen. 
Když  už  as  týden  uplynul  a  otec  se  nevracel, 
utekla  se  Věra  k  bohu  o  pomoc.  Půjde  do  ko- 
stela!   To    si    předsevzala.    A  časně    vstávši,   šla 

k    SV      Ignáci.  Pokrač. 


%    lir     %     1^    %     lir 


F.  S.  Holeček: 


VYZNAVAČI   SLUNCE. 


I — lavlik  schýlil  pozorně  hlavu  a  úsilně  jal  se  sto- 
*  *  povati  v  myšlénkách  okamžiky  kcJy  ji  poprvé 
uzřel  Za  ním  Hlasivce  něco  vykládal  malíři,  který 
se  dal  do  krátkého,  ostrého  smíchu.  Proud  tohoto 
smíchu  zalil  Havlíkovi  sluch  a  vyrušil  jej. 

,Jak  drsně  se  ten  Zvonař  směje,'  zamrzelo 
jej.  ,Bylo  vidět,  že  stárne,  sdrsněl,  kritika  mu  to 
ji/,  vytkla,  i  v  pracích  jeho  se  to  jeví,'  proválo 
Havlíkovi  f)odružně  hlavou,  hned  však  se  zase 
vrátil  ke  vzpomínkám,  nechávaje  před  svým 
vnitřním  zrakem  vystupovati  zjev  ženy, jenž  jakoby 
z  palety  Rubensovy  byl  vyšel. 

Jednoduchá  prška,  před  kterou  se  chtěla 
skrýti,  když  ji  potkal,  a  před  kterou  ji  ochránil 
svojí  nabídkou,  že  jí  zapůjčí  deštník,  něco  tak 
jalově  všedního,  takový  skoro  nechutný  začátek 
románu,  přivedlo  jej  v  její  poblíží.  Zářivě  z  té 
chladné  všednosti  setkání  vynikaly  v  jeho  mysli 
jen  její  rozpaky  důstojné  patricijské  ženy,  její 
zardění  se,  ta  červeň  první  úzkosti  z  blížení  se 
cizího  muže,  a  její  smích  nad  nehodou,  která  ji 
přinutila  povoliti  mu. 

Byla  tak  majestátní,  urostlá  a  jen  svítila 
úsměchem  svých  rtů,  svých  bílých  zubů.  V  tom 
blouznivém  lehkém  smíchu  s  důlky  v  růžových 
lících  a  očima  v  dálce  se  toulajícíma  jakoby  se 
inu  stále  a  stále  ztrácela  směrem,  kam  za  ní  ne- 
mohl. 

A  nechtěla  se  s  ním  setkati,  marně  prosil, 
marně  vysvětloval,  že  ani  nevytuší  jeho  přítom- 
nost, že  bude  skromný,  že  se  k  ní  nebude,  roz- 
hodně nebude  blížit,  aby  jen  byla  klidná  a  bez- 
pečna, že  se  spokojí,  dovolí-li  mu  hleděti  na  ni 
z  dálky  očima  pokrytýma  záclonou  lhostejnosti, 
aby  nikdo  ani  vteřinou  nemohl  chovati  podezření. 
Cím  klidnější,  čím  odmítavější  byla  ve  své  re- 
servovanosti  nepřístupné  ženy,  tím  více  napínal 
tětivu  své  snahy,  aby  šípem  výmluvnosti  otevřel 
zámek  její  přízně.  A  místo  všeho  na  konci  dlouhé 
Novoměstské  ulice  odmítla  další  jeho  služby  a 
děkovala  stručně.  Ruku  mu  podala  teprve,  když 
za  to  prosil 

Zůstalo  při  tom,  že  jí  nesmí  vyhledávat.  Děla, 
že  se  k  ní  nemůže  hlásit.  Marná  všecka  snaha, 
svítilo  z  těch  kouzelně  modrých  duhovek,  jež  se 
naň  usmívaly  v  dobrotě  chápající  ženy,  a  jež  jej 
svojí  vlídností  odháněly  již  na  prahu. 

niasivec  a  Zvonař  jej  volali.  Vrátil  se  k  nim. 

První  jej  bodl,  má-li  také  tak  prudké  my- 
šlénky jako  chůzi,  že  co  nejdříve  narazí  na  pa- 
triarchální usedlost  čtenářů.  Dle  jeho  soudu  bylo 
radno  regulovat  se,  dokud  byl  čas. 

Havlík  pokrčil  rameny. 

Z  ostrova  řinčely  plechové  nástroje  v  něja- 
kém  pyšném    pochcdu    a    vítr    rozhazoval    jeho 


zvuky  po  celém  nábřeží,  opíraje  se  lehce  plnýma 
prsoma  labužníka  o  husté  vonné  koruny  akáto- 
vých velikánů,  jichí  odumírající  květy  sil  pod 
nohy  chodců.  Na  západě  nad  Petřínem  vystoupla 
oblaka  všecka  ohnivá  zapadlým  sluncem,  a  čím 
více  se  blížila,  tím  rychleji  hasla,  jakoby  rychlá 
ruka  smazávala  všecek  jejich  lesk  a  žár. 

»HIe,  prosa  života  .  .  .<-  a  Zvonař  více  k  sobě 
promluvil    svým    úryvkovitým    způsobem  mluvy. 

»Co  je?'  Hlasivec  rozhlédl  se  zvědavě  kolem 
sebe,  hledaje  tuto  prosu  ve  vzezření  ulice. 

'Pociťuji  nutnost  povečeřet, «  doplňoval  malíř 
svá  slova. 

»Aby  vás  .  .  .«   zahoršil  se  kritik. 

•  Proč  .  .  .  doufám,  že  se  také  rád  takto  za- 
městnáváte,«  podotknul  klidně  mladý  muž,  zdvi- 
haje v  zamyšlení  věštce  bohatou  bradu. 

»Nepopírám  .  .  .  půjdeme  tedy  .  .  .  Vy  zů- 
stanete.?' a  kritik  obracel  se  k  Havlíkovi,  který 
sejmul  klobouk  na  rozloučenou. 

>Ano,  budu  se  ještě  procházet.« 

II. 

Triumvirát,  který  přišel  upoutati  pozornost 
obecenstva  na  pražském  nábřeží  se  procházejícího, 
aniž  by  tmi  byl  pobouřil  klid  veřejných  orgánů, 
majících  za  účel  intensivně  pečovati  o  tento  svůj 
klid,  jakož  i  o  klid  království,  vznikl  za  okolností 
zcela  obyčejných. 

Jednoho  podzimního  jitra  vstupoval  Havlík 
do  vozu  rychlíku  ve  větším  městě  českého  jihu. 
a  vsednuv,  ubíral  se  ku  Praze,  aby  se  zde  při- 
tulil  k  živným  ňadrům  alm.-^e  matris.  Za  sebou 
zanechával  platonické  vzdechy,  obtíže  z  prvního 
kouření  a  j)rvní  lásky  a  jiné  a  jiné  vzpomínky 
yymnasisty,  dále  zanechával  tam  otce,  hlavu 
města,  jehož  purkmistrovská  hodnost  dodávala 
i  jemu  ve  městě  a  ve  škole  důležitosti,  a  konečně 
srdečný,  mateřský  zjev   paní  purkmistrové. 

V  Praze  poznal  svět  veleduchů,  mlází  i  vy- 
soké palmy  jednotlivých  tříd  akademie,  doplnil 
svoji  toilettu  několika  páry  kamaší  a  odložil  na 
vždy  maloměstský  zvyk  vstávati  před  osmou  a 
ubírati  se  do  přednášek. 

Jako  každý  student  psal  verše  již  ve  kvartě 
a  psal  y:  ještě  ve  čtvrtém  ročníku  práv,  a  protože 
kritika  byla  hlavní  soudnou  stolicí  v  této  věci, 
pozdravil  několikrát  z  pozdálí  Hlasivce,  aby  si 
jej   naklonil. 

Díky  blahosklonné  přízni  tohoto,  jež  byla 
ušlechtile  snoubena  s  vášní  vyhledávati  a  uváděti 
do  světa  nové  talenty,  měl  ve  svém  dvacátém 
třetím  roce  věku  za  sebou  první  úspěch,  knihu 
veršů,  ke  které  Zvonař  nakreslil  vignetu. 


190 


úspěch  oslaven  byl  v  soukromém  byte  Ha- 
vlfkovč  v  kruhu  důvěrných  přátel  při  studené 
kuchyni  a  zavařeninách,  jež  poslala  z  jihu  pani 
purkmistrová,  a  k  nimž  pan  purkmistr  připojil 
ze  svého  sklepa  několik  lahví  cizí  marky,  aby 
podepřely  význam  večeře,  kterou  dával  jurista 
a  básník. 

Sbratření  při  jemném,  jiskřivém  moku  uza- 
vřené neslo  pečeť  ušlechtilé  známky,  pod  níž 
vzniklo,  a  bylo  i  ohnivé  i  srdečné. 

Kruh  se  sice  během  dvou,  tří  let  ziižil,  ale 
jako  nerozborné  jádro  jeho  zůstal  celek  tří 
mladých  mužů,  blízkých  sobě  věkem  a  náklon- 
nostmi. 

Šli  společně  za  stejným  cílem,  hašteřili  se 
společně  s  odpůrci  svého  uměleckého  kréda,  a 
žili  bezstarostně  uprostřed  dobrodružství  a  práce, 
která  v  tísnivých  domácích  poměrech  je  nutila 
tříštiti  se  v  nepatrnostech. 

Až  jednoho  dne  Hlasivec  svým  kritickým 
zrakem  postřehl  změnu  v  Havlíkově  tváři.  Byla 
ubledlá,  a  oči  při  nezvyklé  plachosti  prudce  se 
otevíraly  k  nejistým  pohledům.  Byl  roztržitý  a 
stále  zapadával  do  hloubek  vlastního  nitra. 

Bylo  to  při  společném  obědě  v  zahradním 
restaurantu  spolku,  kde  se  obědvalo  z  patriotické 
noblessy,  když  Hlasivec  odloživ  vidličku,  nožem, 
který  mu  zbyl  v  ruce,  zamířil  na  soudruha  ptaje 
se  po  příčině. 

Havlík  zprvu  popřel  tvrdě,  že  je  bledým  po 
otci,  pak  vida,  že  se  mu  nevěří,  jistil,  že  je  to 
z  matčina  rodu.  který  vykazoval  vždy  pleť  bílou 
v  černém  rámci  vlasů,  a  konečně  maje  myšlénky 
těžké  a  duši  na  půl  cestě  ke  sdílnosti  íe  přiznal, 
že  byl  uchvácen  touhou,  a  z  řečí  jeho  poprvé 
vystoupil  reliéf  jakoby  na  tympanonu  znázorně- 
ného jeho  setkání  se  s  plavovlasou  ženou,  jež 
mohla  býti  nejvýše  v  jeho  věku,  a  jež  jej  odmítla. 

Oba  přátelé  byli  překvapeni,  ale  poněvadž 
Havlík  se  omezil  ve  své  sdílnosti  na  stručný 
pouze  úvod,  nechali  jej,  až,  jak  Hlasivec  usoudil, 
celou  episodu  ztráví,  očekávajíce,  že  pak  vniknou 
v  tajemství  raněné  duše,  aby  zde  mohli  býti  ná- 
pomocni při  zhojovacím  procesu. 

Příležitost  naskytla  se  již  asi  třetí  večer  po 
dni    procházky    pod    akáty    Františkova    nábřeží. 

Básník  v  té  chvíli  pln  světlého  rozmaru, 
k  němuž  mu  dala  podklad  výborná  jakost  telecí 
ledviny,  seděl  se  soudruhy  v  zahradním  hostinci 
na  Vltavském  ostrově  na  nejzazším  konci  řady 
stolů,  kam  se  uchylovali,  aby  mohli  přehlédnout 
celou  společnost  zde  se  shromažďující,  a  aby  byli 
sami  co  nejméně  pozorováni  a  vyrušováni  ze  svého 
studia  davu. 


Viděl  před  sebou  při  rudé  záři  světel  ubledlé, 
růžové  a  snědé  líce  žen,  unyló  i  prudké  pohledy 
očí,  viděl  něhu  a  vášeň,  ostych  a  výbojné  sebe- 
vědomí, dobromyslnost  a  rozmar  i  hrdý  posměch 
v  celém  vzezření  jednotlivých  zjevů  přítomných 
paní  a  dívek,  všecko  to  množství  jednotlivých 
složek  jako  rozestřené  vidmo  duhových  proužků, 
a  každý  ten  detail  jednotlivého  ženského  ,já'  vy- 
volával v  paměti  jeho  vzpomínku  na  podobný 
rys  povahy  u  dámy,  kterou  nosil  v  nitru  a  kterou 
považoval  za  nejvyšší  složku  všech  těch  púvabíí 
ženství,  které  se  zde  pestřily. 

»Dnes  je  zde  četně  obecenstva, «  a  Havlík 
vyrušiv  sebe  z  klidu,  vyrušil  i  soudruhy. 

•  Zvláště  dam  bylo  zde  hojně  jako  kvítí  na 
záhonu  pramáteře  Evy.^   pokračoval. 

•  Zajisté, «  obrátil  Hlasivec,  a  lenivým  jaksi 
jazykem,  unyle  pronášeje  další  slova,  mínil,  že 
by  se  z  toho  záhonu  dala  sestaviti  překrásná  ky- 
tice pro  dnešní  večer,  a  ještě  by  zůstalo  pro  celý 
život. 

Ale,  což  byly  všecky  kytice  proti  jedinému 
květu,  všecky  přítomné  proti  zjevu,  který  nebyl 
sice  přít.-men,  ale  předčil  je  všechny  pýchou  i  do- 
brotou, nepřístupností  i  srdečností,  krásou  vysoko 
nad  nimi  stál  a  duchem  je  porážel  jako  mohutná 
vichřice,  zablouznil  Havlík,  zvrátiv  lehce  v  zad 
obličej  s  očima  ve  vzpomínkách  snivě  přivřenýma. 

!■  Mátoha  vaší  fantasie,"  a  kritik  odfoukl  nějak 
zlehčivě  dým  svého  doutníku,  netečně  hledě  při 
tom  před  se. 

Zvonař  mlčky  přemístil  pod  stolem  nohy 
jsa  toho  náhledu,  že  při  slovech  přítelových  se 
nedá  nic  lepšího  učinit. 

Havlík  rozhodně  se  opřel,  byl  tak  šťasten, 
že  poznal  takovou  ženu  a  doufal,  že  dosáhne 
toho.  aby  také  své  přátele  s  ní  seznámil. 

Skutečně,  ta  žena  byla  neobyčejný  zjev,  do- 
dával ve  volných,  tlumených  slovech,  a  pomalu, 
přerývaje  se  9  zamlčuje,  jakoby  se  rozmýšlel, 
uváděl  podrobnost  za  podrobností,  jak  se  s  ní 
setkal,  jak  se  mu  jevila  klidná  a  majestátní.  Jak 
přijala  jeho  nabídku,  aniž  by  na  ni  byl  padnul 
jediný  stín  z  lidské  všednosti  styku.  Světlo,  nej- 
krásnější světlo  byl  všecek  její  zjev. 

Hlasivec  naň  klidně  pohlédl. 

> Dobře, «  odpověděl.  Nebylo  příčiny,  aby 
l)říteli  nevěřil,  pak  ale  trval  na  tom,  co  již  řekl. 

Aby  žena  tak  veskrze  dokonalá  kráčela  ještě 
dnes  po  pražských  chodnících,  zdálo  se  mu  pravdě 
nepodobno,  to  snad  bylo  možné  jen  tehdy,  kdy 
bohové  se  stýkali  s  lidmi,  a  vzhledem  k  tomu, 
že  od  doby,  kdy  lak  se  dalo,  uplynuly  tisícovky 
let,  musil  státi  na  svém,  že  přítel  viděl  jen  zjev 
své  rozohněné  mysli.  Poiiraí. 


%     %     lir     ir     "ór     %     % 


VÁCLAV  Hladík: 


EVŽEN  VOLDAN. 


ROMAN. 


Paní  Wollnerová  podobala  se  bílé  štíhlé  lilii 
v  sukni  přiléhavé,  zvyšující  útlost  jejího  pasu, 
rozšířené  dole  ve  vějířovité  záhyby,  a  její  poprsí 
rozvíralo  se  v  krajkách  oslnivě,  bělostně  jako 
nádherný  a  delikátní  květ.  Z  černých,  bohatých 
vla.sů  svítila  diamantová  jehlice  jako  hvězda  z  temné 
noci.  Nebyla  krásná,  její  tvář  bledá  jevila  sledy 
nervosy  a  nudy  i  unylé  vášnivosti,  ale  její  oči 
měly  mladistvý  žár  A  činila  dojem  herečky  vy- 
strojivší se  s  raffinovanou  distingovaností :  bylo 
cosi  sesíleného,  podškrtnutého  v  pařížském  ak- 
centu její  elegance  odpozorované  a  vystudované. 
Představila  Voldana  manželům  Hellmerovým, 
s  nimiž  se  ještě  neznal.  Pani  Hellmerová,  asi  tři- 
cetiletá, hubená  brunetka,  sličná  a  živá,  obrátila 
se  rychle  a  usmála  se  s  tím  příliš  rozzářeným  ja- 
sem očí  koketky,  která  má  vždy  jen  jedinou  touhu 
líbiti  se  a  svýma  krásnýma  očima  okouzlovati 
každého  .  .  .  » Takové  ženy  nemohou  zvyšovati 
oheň  svých  zraků, «  pomyslil  si  Voldan  »a  proto 
je  zavírají  v  záchvatech  lásky  a  rozkoše. «  Mladá 
dáma  měla  světle  červenou  toaletu  hedvábnou 
s  benátskými  krajkami  a  velké  diamanty  v  ná- 
ušnicích i  ve  vlasech. 

Její  muž  by!  malý,  vychrtlý,  asi  pětatřicetiletý, 
již  plešatý,  s  černým  knírkem  a  přistřiženými 
licousy. 

Voldan  znal  švihácký  párek  mladých  man- 
želů, které  často  potkával  kráčející  vedle  sebe 
mlčící  a  znuděné  .  .  .  Byli  velmi  bohatí  a  ne- 
měli čím  vyplniti  prázdnotu  svých  dnů  v  Praze. 
Vyprávělo  se  o  nich,  že  celé  hodiny  vysedí  po- 
slouchajíce papouška,  a  že  Hellmer,  jenž  nebyl 
ani  sportsman,  ani  karbaník,  ani  záletník,  jen 
z  dlouhé  chvíle  se  pustil  do  bursovních  spekulací. 
Voldan  pozdravil  se  s  Hennerem,  který 
uprostřed  salonu  vážně  vztyčoval  svou  důstojnou 
hlavu  s  ušlechtilým  plnovousem  a  bavil  se  s  paní 
Hellmenivou  a  s  paní  Bílkovou,  která  uvítala 
Voldana  s  důvěrným  úsměvem,  přihinuřujíc  oči 
skoro  tak,  jak  si  navykla  ještě  v  době,  kdy  se 
s  ním  dorozumívala  ve  společnosti  pohledy  a  jimi 
mu  vyjadřovala  svou  poddajnou,  tichou  touhu. 
Stiskli  si  ruce  a  Voldan  mezi  zuby  polohlasitě 
pronesl : 

» Třetí  grácie,  t 

Zdála  se  mu  nejprostší,  nejsvěžejší  a  nejroz- 
tomilejší v  toaletě  světlé,  nehledané,  jaksi  non- 
chalantně  jen  spíchnuté  z  krajek  a  mousselinu, 
jež  by  rázem  spadla  s  jejího  vnadného  těla,  kdyby 
povolil  nejmenší  špendlíček  . .  . 

»Počítá-te  mne  k  těm  krasavicím?  Vždyť  jsem 
vedle  nich  jako  shaslá  —  ani  jiskry  diamantu, 
ani  slzy  perly  na  mne  nenajdete  —  vidíte,  jak 
jsem  chudá  .  .  .«   smála  se  za  vějířem. 


Voldan  ocenil  důvtip  své  přítelkyně,  jež  ne- 
mohla závoditi  se  šperky  paní  WoUnerové  a  proto 
přišla  bez  náušnic,  bez  skvostů.  Bylo  v  tom  jakési 
impertinentní  sebevědomí  krasavice  a  koketní  ženy. 

Shledal,  že  slečna  Mina  nebyla  ještě  mezi 
hosty,  a  zaslechnuv  hlasy  z  vedlejšího  pokoje, 
ohlédl  se  tam. 

Wollner  uchopil  jej  pod  paždí  a  táhl  jej  tam 
se  slovy : 

» Okáži  vám  něco  pěkného.' 

V  sousedním  saloně  s  kulečníkem  byli  Ma- 
kovec, Bulíř  a  profesor  malířské  akademie  Klenka, 
znamenitý  malíř  nudit,  nejlepší  kreslíř  těla  a  ko- 
lorista  masa. 

Literát  a  oba  umělci  prohlíželi  dva  malé 
obrazy  a  starobylou  vásu  řeckou,  pečlivě  opra- 
venou, sestavenou  z  několika  střepů,  ukrytou  pod 
skleněným  poklopem. 

»Tu  je  ten  Huysam  a  Dou,  o  nichž  jsem  se 
zmínil, ♦  okazoval  Wollner  na  obrazy  opřené 
o  dva  stojany  a  dodal:  »A  tato  vása  je  můj  nej 
novější  skvost." 

Vtiskl  si  sklíčko  do  oka  a  s  rozjařením  ama- 
teura,  které  vždy  poněkud  zladnilo  jeho  svraštělou 
a  vyžilou  tvář,  když  prohlížel  neb  okazoval  vzácné 
předměty  svých  sbírek,  vykládal: 

•  Vásu  mi  včera  poslal  Springr,  můj  pařížský 
dodavatel,  koupil  ji  v  dražbě  nějakého  zkracho- 
vaného knížete.  Nóbl  věc !  Lekythos,  vása  na  par- 
fumy  —  asi  třetí  století  před  Kristem.  Něco  ve 
stihl  Nicosthěnesském.  Podívejte  se  jen  na  tu 
elegantní  formu  a  jak  jsou  malby  zachovalé  - 
docela  dobře  rozeznáte  figurky  —  Theseus  u  Am- 
phitrita." 

A  zase  odkvapil   do  salonu  vítat  hosty. 

•  Ten  se  vyzná  -— «  zahučel  Makovec  do  svého 
černého  plnovousu,  pohřížený  do  zálibného  po- 
zorování drahocenné  starožitnosti. 

Bulíř  chvíli  se  díval  na  Huysamovy  květiny, 
jež  měly  bujnou  svěžest  přes  ztemnělý  kolorit,  a 
rudá  barva  růží  jen  hořela.  Zívl  a  poodešel  a 
s  větším  zájmem  zastavil  se  u  akvarel  a  kreseb 
v  bílých  rámcích  zavěšených  na  zdi. 

»Sapri.sti  —  to  je  přece  něco!  Ehml'  po- 
mlaskával labužnicky. 

Profesor  malířské  akademie  i  sochař  při- 
stoupili k  literátovi,  který  se  rozplýval  nadšením 
před  akvarellou  Helleuovou  —  pikantní  profil 
Pařížanky  -  a  pied  kresbou  Willettovou—  pierrot 
hrající  na  loutnu. 

» Celou  kilometrovou  fresku  Tiepolovii  bych 
dal  za  takový  něžný  skvost !«   zvolal. 

»A  Mozartovo  rekviem  za  OíTenbachův  ku- 
plet  — .  s  pohrdavým  úsměškem  prohodil  Ma- 
kovec. 


192 


»Ah,  to  je  inftj  vkus.  Miluji  uniční  graciosní, 
ťrivolní  a  moderní,  které  iná  vzduch  mé  doby. 
Mám  raději  takovou  Helleuovu  dámu,  v  které 
mohu  zbožňovat  obraz  krásy  nmč  bh'zké,  snad 
dosažitelné  i  bližšímu    obdivu    a  zbožňování  .  .  .« 

»To  je  to,'   usmál  se  profesor  akademie. 

BuHř    pokračoval: 

•  ...nežli  kostelní  madonny  a  musejní  Venuše 
ud  nejslavnějších  a  největších  mistrů.  Véru,Wollner 
má  vybraný  vkus  a  nehrabe  se  jen  ve  starém 
harampátí.  A  za  toho  Willetta  -  podívejte  se 
na  tu  rozkošnou  ležernost  kresby!  —  mu  od- 
pouštím všechnu  fadessu  jeho  odbornických  vý- 
kladů před  všelijakými  stíc|)y  jeho  musea." 

Voldan  sdílel  enthusiasmus  svého  přítele  pro 
drobné  a  hra\é  práce  pařížských  kreslířů  a  skoro 
se  pohá<lal  s  Makovcem,  krčícím  soucitně  rameny 
nad  těmi  módními  titěrnostmi. 

Šelest  hedvábí  přerušil  jejich  hovor.  Paní 
llellmerová,  rozvirajíc  své  usměvavé,  velké  oči  za 
lorgnonem,  přišla  si  též  prohlédnout  nové  kusy  sbí- 
rek Wollnerových.  Zajímala  se  velmi  o  starožitnosti, 
v  poslední  době  sbírala  staré  porcelány  a  rytiny 
a  často  její  elegantní  silhouetta  mihla  se  v  přítmí 
špinavého  krámku  žida  Tewelesa,  kde  uprostřed 
neladně  naházených  obrazů,  starých  rámců,  ná- 
bytků, map  s  rytinami,  látek  starobylých  blikalo 
celý  den  žluté  světlo  plynové. 

I  Ach,  to  je  krása!  Velkolepé!*  poněkud 
affektovaně  projevovala  svůj  obdiv  nad  vásou. 

»A  jak  je  zachovalá,  že  ano,  milostivá  1«  při- 
točil se  Bulíř  k  paní  Ilellmerové  a  počal  horo- 
vati:    >Já    zrovna    hořím    pro    podobné    věci    — 


takový  střípek  etruské  vásy  je  mi  drahokamem  — 
a  prosím,  zde  ta  kresba  —  stil  Nicosthenesský  — 
představuje  Tliesea  v  Amfiteátru.' 

•  A  Amfitrita!*  opravil  jej  Voldan,  stěží  po- 
tlačující smích. 

'  »Amfitrita,<  mávl  Bulíř  rukavičkou,  »přec 
jsem  to  řekl,  ne.?  Zajisté  máte,  milostpaní,  ještě 
vzácnější  věci  ve  svých  sbírkách  —  slyšel  jsfm 
o  nich  tolik  pochvalného.* 

»Ah,  to  bylo  jistě  přeháněno, «  odpověděla 
mladá  dáma,  ukazujíc  v  úsměvu  bílé,  překrásné 
zuby,  >jsem  ještě  chudá,  začala  jsem  teprve  před 
dvěma  roky  —  ale  mám  několik  interessantních 
kousků,  několik  maurských  a  íerrarských  ma- 
jolik  —  a  trochu  míšeňského  rokokového  por- 
celánu. Baví  vás  podobné  věci?' 

» Nesmírně !«  odvětil  Bulíř  se  zápalem  skoro 
upřímným,  a  když  paní  Hellmerová  o[)ět  odešla 
do  velkého  salonu,  oznamoval  svým  přátelům,  že 
jej  pozvala  na  návštěvu,  aby  si  prohlédl  její 
sbírky. 

•  Ona  vás  v  nich  asi  nejvíce  láká, «  pravil 
Makovec 

»Proč  ne  —  ale  ona  vlastně  patří  do  kollekce 
Wollnerovy.  Co  se  divíte,  pánové.?  Wollner  je 
vášnivý  sběratel,  sbírá  všechno,  obrazy,  rytiny, 
staré    vásy,    sklo,    bronzy,    rukopisy  —  a    ženy.« 

•Jakže,  paní  Hellmerová.''*  tázal  se  profesor 
akademie  malířské.  •To  se  mi  zdá  neuvěřitelným.* 

Voldan  se  usmál  a  pobídl  Bulíře. 

»Tak  pokračuj,  jemný  psychologu  a  pozoro- 
vateli —  ale  opatrně,  al!  tam  vedle  nepozorují, 
že  někoho  z  nich  pomlouváme  Pokrae. 


FEUILLETON. 


Alfons  Bresk.^:  JAKUB  SEIFERT. 

Chceme-li  oživili  v  pamčti  diváků  stále  blednoucí 
obraz  něktcrt^ho  herce,  nebo  dokonce  zachoval  budouc- 
nosti něco  i  jeho  pomíjcjiciho  umění,  nestačí  pouhý 
udej  biografických  dat  a  výpočet  jeho  rolí.  Je  třeba  ně- 
kolika určitými  tahy  narýsovati  zvláštní  zpíisob  jeho 
tvorby,  jeho  přednesu,  upozornit  na  určité  znaky  spo- 
lečné všem  jeho  výkonům  a  kterými  se  Uší  od  o.stal.iích 
spoluherců. 

."ohledávám  tedy  úplně  zbytečným  vypočítávat  všecky 
role,  kterě  sehrál  Jakub  Seifert  během  svě  dlouholeté 
divadelní  činnosti,  ježto  všecky  mají  tytéž  společné  znaky, 
všecky  nesou  pečeť  téže  umělecké  individuality. 

Co  především  láká  tohoto  umělce,  je  slovní  výraz, 
věta,  bá-;nická  trase,  kterou  odívá  svoje  city.  Jemu  jedná 
se  především  o  nejkrásnější  výraz  věty,  o  nejhudebnější 
přednes  verše  se  všemi  rytmickými  kouzly,  o  harmonické 
rozčlenění  hovoru  a  oslnivé  uplatnění  duchaplné  pointy. 
Veta  je  u  něho  všechno.  Dává  každému  slovu  zvláštní 
smyslový  i  hudební  výraz,  propůjčuje  mu  samostatný 
život,  líčí  [)ředstavy,  jaké  u  něho  vyvolává.  Kekne-li  na 
příklad,  že  »jako  hudba  zní>«,  snaží  se  dodati  svému  hlasu 
nejkrásnějšího  zvuku  a  vystihnout  celé,  jímavé  kouzlo 
hudby.    Ťulí-li    se    Hipodamic    na    voze    k    Oinomaovi 


jako  poupě  růžového  jara",  vlhne  jeho  zrak  a  chce  ne- 
výslovně sladkým  přednesem  vzbuditi  v  nás  představu 
něčeho  tak  jímavě  krásného,  jako  je  poupě  v  lesku  rů- 
žových jar.  Je  ovšem  pochopitclno,  že  nedosahuje  tento 
umělec  nikdy  jednotného  clojmu,  vše  je  roztříštěno  na 
ninoštví  části  samostatně  žijících,  na  nejrůznější  pocity, 
které  postrádají  úhrnné  úchvatnosti.  k  přece  jsme  dojati 
každým  jeho  výkonem.  Ale  tento  dojem  se  liší  od  dojmu, 
jaký  bychom  z  jeho  postavy  míti  měli.  Co  nás  tak  okou- 
zluje, je  úžasné  umění,  s  jakým  dovede  jednotlivé  části 
své  věty  spojiti  v  harmonický  celek;  co  nás  dojímá,  je 
nekonečná  melodie  jeho  přednesu,  hudební  vlnění  jeho 
hlasu.  Zde  vidíme  teprve  jasně,  jak  podrobně  při  studo- 
vání rozkládal  každý  verš,  každou  větu  a  opět  je  pojil 
v  ladný  celek.  Zde  uvádí  nás  v  úžas  ona  energie,  jaké 
mu  bylo  třeba,  než  překonal  všecky  hlasové  překážky, 
než  dodal  mu  takové  ohebnosti,  aby  dovedl  jím  zachytit 
všechny,  i  nejprchavější  dojmy  básnické  frase,  než  do- 
stoupil tohoto  mistrovství  v  ciselováni  slovního  výrazu. 
Znamenitým  prostředkem  ovšem  k  dosažení  jeho  intencí 
je  šťastný  dar  čarokrásného  hlasu,  který  bychom  raarně 
hledali  u  jiných  divadel. 

Jakub  Seifert  je  parnassistou  herců.  Ve  svém  ovlá- 
dáni slova,  ve  svém  mistrovství  v  ciselováni  frase  nemá 
soka  u  Národního  divadla.  Naši  velicí  básníci  Jaroslav 
Vrchlický  a  Julius  Zeyer,  dva  malíři  slova,  nalezli  v  něm 
svého    nejlepšího    představitele   a  jeden   z  nich    unesen 


jeho  dokonalou  interpretaci  věnuje  mu  knihu,  kde  zve 
jej  výstižné  »tnistrem  slova«.  Je  pochopitelno,  že  při  po- 
dobném způsobu  umění  nalezne  nejvíce  možnosti  k  vy- 
niknuti v  dílech  čistě  verbalistnich,  v  básnicích  velikých 
řečnických  pasáži,  veršových  maleb,  rozsáhlých  a  odstí- 
něných vyspravování.  Jeho  vypravování  maršejdníka  Brt- 
nického  v  »Paní  mincmistrové«,  řeč  Antonia  v  kJuUu 
Caesaru«  klidí  bouře  potlesku.  Ve  čtvrté  scéně  sCyrana 
z  Bergeracu«,  kde  v  partii  o  nose  nutno  přibližně  ve 
čtyřiceti  verších  přes  dvacetkrát  změniti  tón  hlasu,  slaví 
tento  herec  pravé  triumfy.  Vavříny,  které  klidí  ve  fran- 
couzském romantickém  repertoiru  v  konversační  sofistice 
Dumasovských  komedií,  jsou  jen  nutným  důsledkem 
tohoto  obzvláštního  nadání 

Pozorujme  nyní  jeho  gesta,  kterými  provází  mluvené 
slovo,  zvláštní  druh  jeho  pós,  způsob  přechodů  a  chůze, 
ve  kterých  si  libuje.  Čeho  si  na  první  pohled  všimneme, 
je,  že  jeho  gesta  nevyplývají  náhle  a  bezprostředně  z  mlu- 
veného slova,  ale  projevují  zjevnou  snahu  po  stilisaci. 
Nezdají  se  být  ani  odpozorovaná  skutečnosti,  jinak  byla 
by  složitější,  rozmanitější  a  daleko  ne  tak  harmonická. 
Oproti  italským  verislům  a  berlínským  naturalistům  za- 
mítá Jakub  Seifert  přesné  napodobení  života  a  snaží  se 
naopak  každý  posunek  zidealisovat  a  posvětit.  Nezdá  se 
sdílet  názor,  že  jen  gesto  nevinné  je  krásné,  že  v  hněvu, 
lásce,  extasi,  kdy  myšlénky  ztichnou,  je  každý  krásný. 
Naopak  on  stále  dává  pozor,  neustále  ciseluje,  zjemňuje 
a  snaží  se  dodati  každému  pohybu  kouzla  a  půvabu.  Ani 
v  momentech  nejvyšších  rozpoutáni  vášní  nedá  se  strhnout 
k  pohybu  neotesanému,  drsnému,  třebas  pravdivému. 
Jemu  jedná  se  především  o  krásu  linií,  o  dekorativní  pů- 
sobení. Nesmírné  množství  gest  zjednodušuje  a  svádí  na 
jeden  základní  pohyb,  který  s  různými  obměnami  a  od- 
stíny vždy  znovu  a  znovu  u  něho  se  vrací.  Je  to  jemně 
prohnutá  linie  volné  napjaté  ruky,  toto  jednoduché  a 
krásné  gesto,  kterým  dovede  dodati  větě  mnohdy  výrazu 
neobyčejně  plastického  a  úchvatného.  Stejnou  snahu  po 
formální  kráse  projevují  i  jeho  pósy  a  postoje.  Vysloví-li 
rčení  »jakoby  sám  archanděl  Gabriel*,  tu  zdá  se  vzrůstat, 
zraky  jeho  planou  posvátným  ohněm  a  s  rukou  vztýčenou 
nad  hlavou  stojí  tu  jako  anděl,  střežící  plamenným  mečem 
zahrady  ráje.  S  rukou  napjatou  ku  předu,  rozšířenými 
prstv,  jež  chvěji  se  děsem,  ustupuje  před  zjevením 
v  -Hamletu^  a  škodolibými  kobolty  ve  vypravování  mar- 
šejdníka Brtnického.  .\]e  ani  v  záchvatecli  velikého  hněvu 
ve  »Cti«  a  v  hospodské  scéně  a^Keanat  neurážejí  jeho  gesta 
hrubostí,  jsou  vždycky  stlumená  a  půvabná.  Klesá-li 
opilý  nebo  raněný  do  křesla,  činí  tak  elegantně  a  ko- 
ketně. Opírá-li  se  o  vysokou  berlu  ve  sVasantaséně* 
aneb  o  lovecké  kopí  v  komedii  »Král  a  ptáčník*,  kouzlí 
celé  škály  krásných  pohybů,  tu  stoupaje  rukou  až  k  sa- 
mému vrcholku  berly,  při  čemž  celé  jeho  tělo  k  ní  jako 
k  opoře  se  chýlí,  tu  opět  sjížděje  poněkud  níže  stojí  tu 
v  póse  slavnostní. 

Ve  všech  těchto  velikých  pósách  jeví  se  snaha  vy- 
kouzlit co  nejkrásnější  linie,  v.šechny  činí  dojem  soch  a 
velkých  dekorativních  panneau.x. 

Chůze  jeho  je  lehká,  rytmická  a  pružná.  Nikdy  ne- 
viděly jsem  tohoto  herce  postupovati  po  jevišti  přímo- 
čarně,  ale  vždy  pohybuje  se  ve  vábných  křivkách.  Při- 
cházíjlí  jako  Hamlet  nebo  Chrysippos  pohřížený  v  dumy 
a  snění,  postupuje  šikmo  od  jednoho  rohu  jeviště  ke 
druhému  směrem  přepony.  Chůze  jeho  je  neobyčejně 
vláčná,  rytmická,  rozčleněná,  a  stane  zamyšlen  vždy  po 
třetím  kroku  s  nohou  jemně  vysunutou  ku  předu,  stří- 
davě, tu  pravou,  tu  levou.  Ale  tyto  všechny  vlastnosti 
nečiní  nikde  dojem  strojenosti,  jsou  krásné,  ale  jemu 
.  úplně  vlastní.  Vidíme  tohoto  herce  jednati  a  pohybovati 
se  úplně  stejným  způsobem  v  životě,  na  prořnenádě 
i  v  salonech.  Svléká-li  svůj  kožich  v  kavárně,  činí  tak 
stejným  způsobem  jako  jeho  Robert  ve  »Cti..  Pohyby 
jeho  jsou  stejně  elegantní  u  kávového  stolku  i  u  billi- 
ardu,  krok  jeho  je  stejně  pružný  a  rvtmickv  na  jevišti 
i  na  promenádě. 


Duševní  obrysy  svých  reků  kreslí  vždy  zjednodu- 
šeně ve  hlavních  liniích,  tak  že  působí  vždy  dojmem 
jednolitým  a  přimočárným.  Svádí  vše  na  jistý  základní 
a  podstatný  rys,  kterému  všechny  ostatní  ustupují  do 
pozadí.  Tak  jeho  »Ham]et«  je  vždy  jen  melancholickým 
princem,  a  zajímavoje  srovnávati  jeho  výkon  s  výkonem 
Bonna  v  téže  roli.  V  monologu  s>Být  či  nebýt«  šlehají 
neustále  Hamletovou  skleslostí  plameny  potlačovaného 
vzdoru,  čímž  naznačit  chce  patrně  Bonn  základní  rozpor 
povahy  Hamletovy.  U  Seiferta  naopak  celý  monolog 
dělá  dojem  monotónního  šumění  deště,  melancholické 
hudby  vod.  Hraje-li  Karla  v  !>Noci  na  Karištejnč«,  nebo 
Artuše  v  komedii  »Král  a  ptáčnik«,  je  to  vždy  a  přede- 
vším král,  vznešený  a  majestátní,  a  i  tam,  kde  musí 
ukázati  jejich  slabosti,  činí  tak  s  jistou  reservou  a  gran- 
dezzou. 

Je  pochopitelno,  že  nemůžeme  žádati  od  umělce 
tak  idealistního  a  dekorativního  ani  nějaké  přesné  rea- 
listické malby  charakterů,  uvádějící  v  úžas  svojí  sku- 
tečností, ani  zvlášť  odlišné  a  podrobné  odstiňování  du- 
ševních stavů.  Je-li  nucen  hráti  v  některém  realistickém 
dramatě,  vymyká  se  svým  přednesem  celému  okolí  a 
pokus  se  nezdaří.  Stejně  bude  se  cítit  nevolným  v  mo- 
derním repertoiru,  kde  nemůže  uplatnit  svoje  umění,  a 
kritika  bude  s  ním  namnoze  nespokojena.  Jediného  a 
velikého  interpreta  naleznou  v  něm  však  romantičtí 
básníci,  kde  může  rozvinout  celé  své  mistrovství  v  cise- 
lování  básnické  frasc  a  v  iilealistnim  traktování  jejich 
reků.  Velikým  bude  v  konversační  komedii  francouzské, 
kde  ukáže  celé  svoje  jiskřivé  a  oslnivé  umění  rétorické. 


UMĚNI   A   POLITIKA 
A   UMĚNÍ. 


POLITIKA 

DulioMČ. 


Tak  do  německých,  kdysi  českých,  ale  pak  poněmče- 
ných krajů  k  vůli  silným  našim  minoritám  dosazováni  naši 
obou  jazyků  znalí  lidé  prostě  proto,  že  sám  život  si 
potřebu  tu  nenápadně  sice,  ale  stále  mocněji  a  mocněji 
vynucoval.  .-^  to  se  dělo  na  hranicích  a  ne  uvnitř,  tedy  tam, 
kde  se  o  českou  věc  vede  rozhodující  boj.  Ten  proces  zasta- 
vit znamená  zastavit  rozvoj  naší  ideje  ven  z  našeho  území 
tam,  odkud  jsme  byli  vytlačeni.  Percentuální  systém  není 
žádnou  velkou  ochranou.  Je  tím  menší,  čím  větší  vliv  na 
stanovení  procent  národnostních  má  mocná,  zámožná  a 
všude  bdělá  majorita.  Čísla  se  obcházet  dají,  ale  život 
se  na  dlouho  obcházet  nedá  a  nedal.  Toho  svědectvím 
byla  četná  úřadnická  místa  osazená  kdysi  obojího  úřa- 
dování znalými  Čechy.  Za  boykotu  byli' vypuzeni.  Pro- 
nikali jsme  už  všude.  Pomalu,  ale  všude.  .4  lak  v  zájmu 
tohoto  obrozovacího  procesu  na  hranicích  snese  se  snad 
už  něco  nepohodlí  uvnitř.  —  O  tom  už  netřeba  se  ani 
zmiňovat,  že  se  pro  zavádění  jednojazyčnosti  v  úřadech 
všechno  sázelo  va  banque  na  úřednický  stav,  který  nám 
v  hodinách  zkoušky  buď  málo  nebo  nic  není  platný.  Ať 
úřaduje  česky  nebo  obojjazyčně  —  je  to  vždycky  bureau- 
kratický  otrok  i  despota,  který  buď  pro  svou  chudobu, 
ze  strachu  o  kus  chleba  nebo  pro  karrieru,  pro  záslužný 
kříž  není  s  námi  i  když  není  proti  nám  —  .^rmáda  úplně 
bezmocná  a  jen  tenkrát  platná,  když  vládne  politické 
bezvětří.  Už  nyní  vzdychá,  sotva  se  šrouby  jen  trochu 
přitáhly.  Jak,  až  to  začne  v  kloubech  praštět?  Ovšera, 
i  to  přečkáme,  —  ale  je  toho  třeba,  máme  tolik  času  a 
sil  nazbyt,  abychom  hazardovat  mohli  časem,  když  tolik 
toho  musíme  dohánět.'  Ne  jazyk,  ale  duch  rozhoduje 
o  uvědomění.  V  hodinách  krise  i  úředník  úřadující  česky 
může  a  bude  jednat  německy,  jaká  úřední  řeč  mu  v  tom 
zabrání?  Ke  všem  těm  vývodům  má  politik  právo,  poně- 
vadž se  opříti  může  o  život,  na  místě  v  ovzduší  ohrože- 
ného území  prostudované  věci  a  ne  formule  sbité  u  ze- 
leného stolu  —  -A  zevrubným,  přesně  vědeckým  studiem 
všech  těchto  otázek  dospět  může  politik  ku  zcela  jiným 
názorům,  než  má  a  může  mít  někde  v  Chlebovicích  od 
svého  narození  až  do  svého  posledního  vydechnutí  civící 
český  volič  —  —  —   Nehodí  se  tedy  za  poslance  žádný. 


klcrý  nezná  svčta,  nuzná  lidi,  nevidí  než  na  pft  krokň  ;i 
na  voličův  nos. 

Ale  ani  do  loho  nám  nic  není.  To  ať  .si  politiUovr 
vyřídí  .sami  se  .sehon.  Jak  si  kabát  nastřilili,  tak  at  si  ho 
sešijou  a  v  něm  chodí.  Jsou  mnozí,  kteří  doma  u  své 
manželky  j;izyková  nařízení  z  té  duše  proklínají,  jen  na 
vcnek  se  jim  to  říci  nedá,  »projádřit  se«  nesmí,  a  lak 
v  úplném  odporu  s  vlastním  přesvědčením  odvolání  ja- 
zykových nařízení  dále  prohlašují  za  ohromné  ncštčstí 
českého  národa,  ačkoliv  před  tím  prohlašovali,  že  žádným 
velkým  dobrodiním  není  —  Tartufteric  nejušlechtilejšího 
^enru. 

Co  nás  zajímá,  je,  že  není  naděje  na  obrat,  který 
napovídá  politik  v  »Mor.  Orlici*  — 

Nuř,  co  zatím  »naši«  ve  Vídni  prohrávali  a  prohrá- 
vají, odehrál  se  ve  Vídni  proces,  který  zasluhuje  větší 
pozornosti  i  se  strany  těch,  kteří  plačky  pohlížejí  na  své 
výsledky  — 

Ba  už  dřív  došlo  k  něčemu,  co  mělo  být  předmětem 
dalekosáhlých  úvah  a  nových  starosti  — 

Ryl  v  Praze  p.  Ivanov.  Napsal  čtyry  sáhodlouhé 
články,  hotové  brožurky  o  našem  životě,  snahách,  výsled- 
cích naší  práce  a  byl  hojně  citován  —  Dál  než  k  citování 
ovšem  u  nás  nikdy  nedojde  —  Ba  jeho  feuilletony  ne- 
vyšly dosud  ani  v  samostatné  knížce! 

Z  úvah  o  tomto   panu  Ivanovu    ani   nevycházím  — 

Tak  rád  bych  vládnul  nyní  listem,  který  by  se  do- 
stal do  všech  rukou  a  byl  všude  čten  — 

Co  všechno  by  se  na  základě  jeho  článků  o  nás 
nedalo  povědět  nám,  našim  vlastním  lidem  —  přítomným 
i  budoucím ! 

Hle,  čeho  .si  všimne  takový  inteligent,  na  výši  doby 
stojící  muž.  vládnoucí  tak  neslýchanou  u  nás  upřímností, 
že  nejen  na  svém  bludu  netrvá,  ale  schválně  si  přijede 
podívat  se  k  nám,  abv  na  místě  se  přesvědčil  a  blud 
svůj  charakterně  opravil!  (Smetana.) 

Co  všechno  mu  ncimponuje! 

Věci,  které  se  robí  u  nás  jaksi  samy  sebou,  v  bídě, 
chudobě,  beze  vši  podporv,  za  úplné  apathie  širší  ve- 
řejnosti, celý  obraz  domovské  kultury,  z  které  poznati 
mohl  jenom  jednu  část  (hudbu)  a  jak  jej  nadchly  ku  pro- 
pagandě naší  věci  v  Rusku!  Tu  nejde  jen  o  pana  Iva- 
nova, tu  v  jeho  osobě  mluví  světový  Journal  »Novoje 
Vremja«,  ruský  Times,  Kigaro,  Temps!  V  jeho  slovech 
obráží  se  duše  každého  intelligentního  cizince.  —  Není 
on  sám.  Nejiným,  ještě  zevrubnější  znalost:  a  správným 
vystižením  našeho  národa  v  tomtéž  listě  »Novoje  Vrcmja« 
už  XII.  článek  píše  Néstar  —  p.  .Svjatkovský. 

A  to,  co  v  rozčilení  udržuje  národ  už  po  tolik  de 
sítiletí,  v  době,  za  kterou  mohlo  býti  vykonáno  tolik 
jiné  práce  na  půdě  jediné  před  světem  platné  —  až  na 
sjednocený  zápas  proti  Němectvu  —  všechny  ty  zápasy 
a  hamižné  strhání  stran  —  kdo  o  to  zavadí?  Nezavadil 
ani  Ivanov,  důsledně  se  vyhýbá  Něstar.  Jak  kdybychom 
se  pochlubiti  mohli  vším  možnvm  výsledkem  našich 
schopností  a  lepších  snah  za  poměrů  jiných,  než  těch, 
které  rozkvet  tohoto  života  dusí?  Jaké  paláce  za  tytéž 
peníze,  za  které  postaveny  byly  ničemnosti,  jaká  divadla. 
architektury,  gallerie,  školy  a  ústavy  mohly  by  tu  stát, 
kdyby  lid  duchem  tohoto  pokroku  živen  byl?  —  Těžko 
ze  všeho  toho  vinit  politikv  přímo,  ani  toho  nedopouští 
vládnoucí  styl  dnešního  »politika«,  ale  pánové  mnji  roz- 
hodující vliv  na  vedení  svých  osobních  a  strannických 
journalů  —  tam  odtud  aspoň  světlo  by  vzniknout  musilo, 
kdyby  světlo  to  bylo.  Už  jen  sama  rubrika  vkusu  kdyby 
říz"na  byla  vědomě  a  systematicky  -  nebylo  by  možno, 
abv  domácnosti  zaplavovánv  byly  spoustou  bezcenných 
a  každou  ilomácnost  hyzdících  barvotisků  tam,  kde  za 
tytéž  peníze  viset  může  studie,  skizza,  ba  za  láce  našich 
původních  obrazů  —  hotový  obraz,  pravá  a  jedině  krásná 
ozdoba  kaž<lého  .slušného  domu.  -  Pak  by  nebylo  možno, 
aby  ulice  naše  nabývalv  vzhledu  ncipustších  ulic  vídeň- 
ského pře'lměstí,  nepadaly  by  nejkrásnější  stavby  <>eniáL- 
niho     Dinzenhofcra,    jehož    dílo    zničit     znamená 


zrovna  tolik,  jako  v  galerii  jedním  máchnu- 
tím nože  rozřezat  a  z  dupat  kterýkoliv  draho- 
cenný obraz  —  vyjít  na  most  a  do  vody  srazit 
kteroukoliv  Brokovovu  sochu.  Pak  by  nebylo 
možno,  aby  česká  buržoasie  milliony  peněz  vyhazovala 
za  bezcharakterní,  passov.sky  židov.ský,  ostudný  a  celou 
rodinu  pomlouvající  nábytek,  kdyby  věděla,  že  ne 
k  ozdobě  sobě,  ale  na  svou  potupu  místnosti  .svoje  upra- 
vuje darebným,  třeba  drahým  haraburdim.  Pak  by  nebylo 
možno,  aby  tatáž  buržoasie  stavěla  své  villy  po  vkusu 
frisérů,  fiakrů  a  commis,  ale  po  mistrech  by  se  ohlédla, 
kteří  by  villu  postavili  dovedli,  jak  postavena  býti  má, 
vkusně  a  pohodlně  za  cenu  daleko  menší.  —  Dosud  nikdo 
ani  netuší,  co  nevkus  stojí  peněz  a  jak  laciný  je  často 
vkus  —  kdyby  jen  trochu  širší  veřejnost  o  umění  po- 
učována byla,  ani  úřady,  ani  obce  nemohly  by  na  dlouho 
strpěti,  aby  školy  jejich  stavěny  byly  v  tom  profánním 
vzezření,  v  jakém  stavěny  jsou.  .A  1<;  tak  důsledně,  že 
až  příslovečnou  se  stala  jejich  podoba:  není  hrůznější 
obludy  ať  na  venkově  nebo  ve  městě,  než  je  .škola.  — 
.V  jsou  to  odchovanci  právě  těchto  kriminálů  zevnějškem 
i  vnitřkem,  po  kterých  žádáme  pak  smysl  pro  formu, 
umění  a  vkus !  ■  — 

A  tak  p.  Ivanova  zaujati  mohlo  jenom  to.  co  opravdu 
dobrého  u  nás  je,  co  má  význam  trvalý  i  za  hranicemi 
nepomíjející  a  pro  celý  svět  slovanský  nepoměrně  důle- 
žitější než  jakýkoliv  nespolehlivý  upír  politických  vymo-, 
žeností.  Ty  samy  jednou  musí  padnouti  do  klína,  jakmile 
národ  kulturně  bude  tak  vyspělý  a  silný,  že  polilirké 
jeho  poměry  i  cizině  budou  na  posměch.  —  Zatím  cizina 
až  na  řídké  náhody  —  (Ivanov)  o  tom,  co  už  máme,  ani 
informována  není.  —  Trest  na  pařížské  výstave  stihnul 
nás  za  to  úžasný,  ale  spravedlivý  u  srovnání  s  tím,  co 
mohl  pro  nás  znamenat  a  vykonat  jeden  jediný,  ale  po- 
řádný náš  pavillon.  —  Jakob  v  nás  v  Kvropě  ani 
nebylo!  —  Pak  ovšem  nás  v  Evropě  také  není. 
To  není  politický  čin  —  nečiň  -  To  není  politická  práce  - 
lenošství  a  omrzenost?  To  není  důkaz  politické  neschop- 
nosti v  rámci  širším,  než  je  ten  náš  okresní?  Nemluvili 
jsem  dosud  ani  s  jedním  intellifjenlním  naším  člověkem, 
aby  se  mu  ruka  netřásla  a  studem  oči  se  nczalévaly  při 
vzpomínce  na  tu  českou  nullu,  s  kterou  se  shledal  na 
pařížské  výstavě.  —  Prázdný  štít  a  nulla  v  něm  to  bude 
za  krátko  náš  český,  všude  pověstný  eib  —  studenti 
nech  si  ho  přišijou  na  svou  čepičku. 

Současně  skoro,  brzy  po  návštěvě  p.  Ivanova,  došlo 
k  druhému  a  ještě  významnějšímu  momentu:  k  uplat- 
nění českého  umění  ve  Vídni.  —  Ovšem  zas  jen  zásluhou 
jednotlivých,  zrakem  dále  pronikajících  umělců,  než  kam 
vidět  dopřáno  je  Bohem  našim  pomazaným  vyvolencům 
národa. 

To  byla  hotová  operace  Vídně.  Umění  strhlo  na 
sebe  tu  porci  uznání  (nejmírněji  řečeno),  jakého  nedo- 
sáhli ani  doma. 

Není  malého  významu,  když  Neue  Freie  Presse  na 
tétéž  stránce,  na  tomtéž  papíru,  kde  vychrleno  bylo  tolik 
urážek  a  křivd  na  účet  náš  —  poil  čarou  musila  přijít 
s  něčím,  bez  čeho  přijít  ani  nemohla  —  ^a  také  nechtěla 
aliy  nepřišla  v  rozpor  s  celou  intelligentní  obcí  vídefi-. 
skou.  — 

Nový  důkaz,  že  na  kulturním,  opravdu  o.světovém 
poli  spíš  uhájíme  svou  potenci  a  snad  i  vůdčí  rolli  v  celém 
Rakousku,  jen  kdvž  politika  trochu  bude  skromnější,  jen 
když  nebude  se  drát  do  popředí  všude  a  dá  v  prvních 
řaclách  vyrůst  opravdovým  silákům.  A  těmi  naši  umělci 
jsou  a  budou,  jen  trochu-li  se  jim  dostane  podmínek,  za 
kterých  vvrfisti  mohou  a  uplatniti  dovedou  to,  co 
v  duších  jejich  nesplněno  a  poměry  utlačeno  dřímá.  To 
je  naše  vojsko,  před  kterým  nepřítel  ihned  skládá  zbraň. 
A  s  tím  vojskem  (Smetana,  Dvořák,  kvarletto  atd  )  už 
jsme  leckterou  bitvu  vyhráli. 

Neodolá  nui  nikdo,  leda  ignorant  a  i  d  n  Wo:! 
před  svými  činí  se  jenom  směšným  člověkem  Kdv  si  ti. 
podařilo  politice? 


A  tak  v  celém  světě. 

Jsou  listy  ve  Vídni  (Fackel,  Zoit),  ,  kde  se  píše 
o  našich  lidech  až  s  dojemnou  něžností.  Snilo  se  kdy 
našim  o  takové  noblesse?   — 

To  je  zjev  neslýchaný  v  dějinách  našich  a  Rakouska 
celého,  v  tomto  osvíceném  století  skutek  jediný.  —  A  jen 
těmi  kroky  v  popředí  jde  historie  přítomnosti  —  poli- 
tika ať  jde  za  nimi. 

S  těmi  událostmi  jdeme  do  věku  příštího. 

Nech  aspoň  nvní  svitne  ve  »víidčích«  hlavách  to 
světlo,  které  chápou  už  a  po  světě  nosí  n;iši  škíidníci 
(Neue  Freie). 

Ale  jak  to  napsala  Fackel  (Petr  Altenbcr<;) .' 

»Lieber  Karl!  Solche  sollen  erstehen  als  Saat  aiif 
Ihrcm  Schlachtfelde  niederj;emahtor  Schurkcn!« 

V.    MuŠTÍK. 

DIVADLO. 

Božena  Viko vá-Kunět ická  je  povaha  bnjovnr 
tvořivosti,  energická  a  vášnivá,  dávající  se  unášeti  svým 
tempcramentem  k  výmluvnosti  někdy  až  paradoxální, 
někdv  též  dosti  ploché.  Postavila  si  svťij  cil  zajisté  dosti 
vysoko  nad  průměrnou  úroveň  ženské  »ruční  práce«  lite- 
rární, a  nutno  uznati,  že  postupuje  za  tímto  cílem  namá- 
havě sice,  přes  mnohé  překážky,  ale  pevně,  neoslabeně 
a  neodstrašená  i  neúspěchy.  Sledoval  jsem  vždy  s  velkým 
zájmem  práci  mladé  spisovatelky,  práci  obsáhlou,  kvpící 
životem  prudkého, horečného  temperamentu,  nestejnou  ve 
výsledcích,  někdy  zarážející,  někdy  vzrušující,  vždy  zají- 
mavou. Kromě  povídek  a  románů  byla  zlákána  Viková- 
Kunětická  divadlem.  Již  v  útlém  mládí  uchvátilo  ji  kouzlo 
divadla  —  vystupovala  na  jevišti  Národního  divadla,  ale 
s  nezdarem.  Později  se  vrátila  na  totéž  jeviště  jako 
dramatická  spisovatelka  —  ale  ani  tehdy  nepřineslo  jí 
jeviště  opojivý  požitek  úspěchu  a  potlesku.  Konečně 
nyní,  po  tolika  zklamáních  a  námahách,  přišel  vysněný 
okamžik.  Paní  Božena  Viková-Kunětická  dosáhla  nepo- 
piratelný úspěch  svou  veselohrou  >Přítěží«  a  zajisté  se 
zadostiuřiněním,  které  jí  dlužno  upřímně  přáti,  poslou- 
chala lu  bouři  smíchu  a  potlesku,  která  se  rozpoutala 
po  druhém  jednání  v  hledišti,  odkud  dříve  mladistvé 
debutantce  herecké,  později  i  literární,  vanul  vstříc  re- 
přístupný  chlad.  O  veselohře  i.Přítěž<  nebvio  by  vděčné 
psáti  nějaký  obšírný  rozbor,  neboť  není  radno  psáti 
nudně  o  věcech  velmi  zábavných.  A  zábavná  je  jistě  ta 
veselohra  vybíhající  do  drastičnosti,  frašky  a  karika- 
tury, nikdy  však  banální  ani  ordinární.  l.ehký  sujet  zjira- 
covala  autorka  s  náležitou  též  lehkostí  a  ňenuceností. 
Mlaclá  paní,  znuděná  a  znechucená  náhle  starostmi  do- 
mácími, zvláště  trampotami  s  dvouměsíčním  řvavým 
klukem,  a  ve  svém  klidu  kolébavé,  buclatějící  mladé  pa- 
ničky, šukající  v  prošoupaných  pantodích  v  pokojích  a 
knUm  plotnv.  zviklaná  nebezpečnými  theoriemi  mladého 
bratrance  Snětiny,  hlasatele  individualismu,  najednou 
upadá  do  romantické  sentimentalnosti,  když  se  má  po 
12  letech  před  ní  ocitnouti  její  první  ctitel,  pan  liíza, 
který  tehdy  byl  kučeravý,  ideální,  verše  píšící  jinoch. 
Podnikavý  bratránek  chce  pomocí  citátů  ze  Stirnera  a 
Nietzscheho  svésti  ni1adf)U  paničku,  ale  nebvio  bv  mu  to 
nic  platné,  i  kdvby  citoval  ještě  Spencera,  neboť  filosofie, 
i  ta  nejsubtilnější  a  nejanarchističtějši,  neosvědčuje  se 
v  podobných  donjuanských  podnicích,  kde  vůči  i  nej- 
kulturnějším a  neilitcrárnějším  paničkám  platí  zcela  jiné 
argumenty.  Paní  Čápova  —  zapomněl  jsem  vám  předsta- 
viti hrdinku  veselohry  —  blouzní  nad  zkamenělým  preclí- 
kem a  uschlými  klasy,  relikviemi  to  první  její  láskv,  a 
chce  nějak  se  uvolniti  z  prosy  svého  života.  Ale  tii  se 
stane  něco,  co  se  mohlo  skoro  předvídati  a  co  se  již  stalo 
v  několika  veselohrách  a  románech-  přijde  očekávaný  Bíza 


a  s  ním  zmizí  illuse.  Je  to  učiněný  pařez,  otylý  správec,  který 
přijde  do  nadšení,  jen  když  mluví  o  dobytku.  Pani  Cápova 
je  vyléčena  a  pomocí  svého  křiklavého  kluka  i  zbaven.i 
tlruhého  nebezpečí  své  ctnosti  a  svého  klidu  manžel- 
ského. Nadčlověk  Snětina  je  vypuzen  skutečně  nadlidským 
řvaním  malého  kloučka  z  bytu  Cápových,  kde  byl  pod- 
nájemníkem a  následkem  všelijakých  jiných  nedorozumění, 
zejména  nezdarem  svého  filosofického  záletnictví,  uchy- 
luje se  na  svůj  statek.  Několik  podařených  figurek  motá 
se  po  jevišti  v  kratochvilných  situacích.  Velmi  trefně 
odpozorován  je  párek  starých  manželů  Kajlikových,  ro- 
dičů pani  Cápové.  .Služka  Mary,  služka  moderní  a  pokro- 
ková, je  karikatura,  ale  vtifiná  karikatura.  Veselohře 
by  nevadilo  více  bystřejšího  tempa  souhry  a  méně  t.  zv. 
náladových  paus.  Hrálo  se  celkem  velmi  dobře,  zejména 
pí.  Kvapilová,  pí.  Hůbnerová  a  pp.  Mošna,  Seifert  a  Vojan 
prospěli  veselohře  nemálo  svou  hrou.  H. 

REVUE. 

Skromný  jindy  sešitek  slovinské  revue  >I,jub- 
Ijanski  Zvon«  wšel  v  prosinci  v  objemu  snad  třikráte 
větším  a  s  výpravou  v  pravdě  stkvostnou  co  překrásný 
sborník  »Prešernov  album«.  Památka  Prešernova 
dala  podnět  k  uspořádání  neobyčejně  zdařilého  sborníku 
a  zásluhu  hlavní  o  to  má  básník  A.  Aškerc.  Album  Prc- 
šernovo  jest  vypraveno  tak  krásně  a  jest  to  dílo  tak 
informativní,  že  měl  by  si  je  u  nás  zaopatřiti  (za  velmi 
nepatrnou  cenu  1  K.  40  h.  i  s  poštovným!)  každý,  kdo 
jen  dost  málo  zajímá  se  o  slovinskou  literaturu,  ne- 
mluvě už  ani  o  těch,  kdož  slovanskou  vzájemnost  u  nás 
podepírati  chtějí.  Těch  stolky,  doufám,  zdobil  již  před 
vánoci  tlustý  svazek  Ljubljanského  Zvonu.  O  Prešernovi 
v  listech  vrstevníků  píše  L.  Pintar  (vydavatel  nádherného 
jubilejního  vydání  Prešernových  básnil.  »Prešeren  mezi 
Slovanyi  zní  titul  článku  J.  Šlebingerova,  úředník  zdejší 
univ.  knihovny  Ivan  Žmavc  objasňuje  sociální  problém 
u  Prešerna.  Prešern  u  Srbů,  u  Němců,  u  Vlachů,  u  Švédů 
znějí  tituly  dalších  studií.  Na  konec  oznamuje  ].  Boreckv, 
že  chystá  úplný  překlad  Prešernových  básní.  Žel,  že 
u  nás  přijdeme  vždy  —  post  festům.  Rada  osobních 
vzpomínek,  básní  a  novel  na  počest  Prcšernovu,  jakož 
i  pěkné  illustrace  jsou  překrásnou  ozdobou  alba,  jež  ani 
dosti  nemohu  doporučiti  našemu  čtenáři.  —  .Sešitem  tím 
zároveň  končí  l.jubljanski  Zvon  XX.  svůj  ročník  a  stoji 
na  prahu  roku  XXI.  Nechť  má  šťastnější  pouť  než  až 
dosud 

Rok  XXXIII.  svého  trvání  započala  chorvatská 
revue  »Vienac  zabav  i  i  pouc!«,  změnivši  s  re- 
daktorem i  formát.  Redaktorem  jest  básník  a  rektor 
záhřebské  university  Dr  Gjuro  .Nrnold,  majitelem  jest 
•Matica  flrvatskat.  »Vienac«  všímá  si  systematicky  a 
pravidelně  všech  zjevů  naší  literatury  a  přináší  sym- 
paticky psané  posudky  o  všech  literárních  novinkách 
i  zprávy  o  všech   osobních  událostech. 

I  polské  listya  revue  vyšly  v  slavnostní  úpravě. 
A  dvakrát:  je<lnou  když  varšavská  opera  slavila  velký 
svátek  .500.  představení  Moniuszkovy  Halkv  a  po  druhé 
právě  teď  při  velkolepé  oslavě  Sienkiewiczova  jubilea 
ve  Varšavě.  Tomu.  kdo  by  se  zajímal  o  některá  obzvlášť 
zajímavá  data  o  díle  Moniuszkově,  doporučuji  »Echo 
muzyczne  i  teatralne«.  č.  4').  a  bCi.;  čís.  51.  a  52. 
téhož  "Echa*  a  vůbec  všech  revuí  varšavských  těm,  kdo 
zajímají  se  o  oslavu  Sienkiewiczovu. 

Nové  číslo  Slavjanského  věk  a  je.st  opět  bohato 
obsahem.  Pozoruhodný  jest  článek  »Pohled  na  osud 
jihozápadního  Slovanstva*  od  V.  Lamanského,  pak  infor- 
mativní studie  o  Pogodinovi  a  o  Prešernovi;  vřelý  článek 
vybízející  k  zřízení  ruského  konsulátu  v  Praze  a  sym- 
patický referát  o  Holečkově  knize  ^Zájezd  na  Rus«. 


J  o  ■ř.^'"^'  ''i,';.'"  T,"''":  ."-I  ':'^"  lels  ^'l.  1-20  (K  2-4l)\  „a  ,,61  léta  zl.  2-40  (K  4-80),  na  ceK 
^K  2!íll>,  na  pú    Icu  z\.  2-50  (K  S-l,  ..a  celý  ruk  5  zl.  (K  Ul-V  -  SeSitové  vydáni  (o  dv 
scSilu  20  kr.  (40  lial.)  —  Palisk  pfivodiiicli  práci  se  vylirazuje.  —   Dopisy  administraci    »I 
•listi  f.  34.  —  I,i.;ly  přijini.imc  jen  franltované.  —  >Luinir<  vycli; 


Karlovo  nr'' 
Redaktor  Václav  Hladík.  —  Majitel,  vydá 


A  zl.  4S0  (K  <)-50).  Poítou:  na  ílvrt  líl:i  zl.  l-'íi 
čiskch)  vycházi  při  každém  drahém  (sildénO  čísle. 

[iíra«  liuďtcž  adresovány:  Časopis  i.I..umir«,  Praha, 
každý  pálek  (\Trjnia  prázdnitiy). 


atel  a  nakladatel  J.  Otto.  —  Tiskeni  České  grafické  spolcčnořli  •Unii 


LUMÍR 


Ročník  xxix. 


LEDNA   1901. 


ČÍSLO  17. 


VÁCLAV  Hladík: 


EVŽEN   VOLDAN. 


^  ROMAN. 


IJánové,  nic  není  prostšího.  Znáte  paní  Buldy- 
*  chovcii?  Ano!  Dobrá,'  mluvil  Bulíř  spěšné  a 
ztlumeně.  >Ta  dáma  —  mimochodem  řečeno 
velmi  útlá  a  jemná  —  najednou  objevila  v  sobě 
vášeň  pro  mešní  roucha  stará  a  zdekorovala  jimi 
všechny  kouty  svého  budoaru  a  pak  počala  shánět 
staré  truhly  z  vykládaného  dřeva  i  skříňky  s  re- 
naissančními  intarsiemi  A  zajisté  vám  je  známo, 
že  jednoho  dne  náš  znamenitý  hostiter  při  roz- 
mluvě s  manželem  paní  Buldjchové  upustil  proti 
své  vůli  monokl  následkem  ukvapeného  gesta 
pana  manžela.  Pak  prý  se  oba  páni  stříleli,  ale 
jako  dobře  vychovaní  gentlemani  si  nic  neudělali. 
A  teď,  prosím,  dejte  pozor.  U  pani  Hellmerové 
rovněž  tak  nenadále  před  dvěma  lety  propukla 
choroba  sběratelská.  Slyšeli  jste  ji  —  co  tu  po 
vídala.  Chápete  tedy?« 

»0h, jemný  psycholog!'  řekl  Makovec  s  tichým 
úsměvem. 

•  Ano,  to  jsem  přece  správně  vypozoroval. 
Podle  toho  jsem  vypátral  Wollnerovy  niilenk)-. 
Dlouho  jsem  pozoroval  paní  Ilellmerovou,  měl 
jsem  ale  jen  matné  podezření.  Ale  jak  jsem  ji 
po  prvé  slyšel  o  benátských  vásách  »a  reticelli«  a 
když  jsem  ji  zahlédl  v  krámku  Tewelesově,  bylo  to 
pro  mne  důkazem  zřejmějším,  nežli  kdybych  ji 
přistihl  vycházejíci  s  Wollncrem  z  nějakého  po- 
dezřelého domu  .  .  .« 

•  Dovedl  ženy  zainteressovat  pro  sebe,  pro 
své  záliby,'  řekl  Makovec  »a  to  jen  dokazuje  jeho 
světáckou  sujjerioritu.i 

Professor  Klenka  zadíval  se  do  salonu,  kde 
VVollner  stál  uprostřed  skupiny  dam  a  pánů  — 
přibylo  zatím  opět  několik  liostů  —  as  nervosni 
živostí  něco  vyprávěl.  Bylo  slyšet  jasný  smích 
paní  Hellmerové. 


'Obličej  má  jako  zločinec,*  zašeptal  Klenka, 
podívejte  se  na  tu  lebku  a  ty  čelisti.  Ale  je  to 
přece  jen  zajímavá  hlava,  krásná  ve  své  ohyzd- 
nosti.* 

» A  jeho  žena  není  žárlivá  ?<:  tázal  se  Makovec 
Voldana. 

•  Pochybuji.  A  kdyby  byla,  nedala  by  to  na 
sobě  znát.  Je  velmi  rozmarná,  on  velmi  chytrý, 
zdá  se,  že  si  oba  rozumějí  a  nepřekážejí." 

Bulíř  přisvčdčoval  Klenkovi: 

>  Ano,  máte  pravdu.  Fisáž  moderního  lupiče  — 
bursovního  piráta.  Máme  čest  býti  hosty  geniál- 
iiiho  ničemy.  A  co  chcete.?  Co  pak  není  vlastně 
krádež  a  loupež,  když  se  provozuje  ve  velkém 
slohu,  s  příslušnou  eleganci  a  noblessou,  něco 
velmi  krásného  a  obdivuhodného?  Obdivujeme 
se  vraždám  Napoleona  —  proč  bychom  měli  mít 
hnus  z  krádeží  Wollnerových  ?  Jmění  nejpyšněj- 
ších aristokratů  bylo  založeno  přičinlivými  uro- 
zenými dlouhoprsťáky,  kteří  se  vraceli  z  vojny 
s  plnými  měšci  a  vozy  naloženými  poklady  a 
v  okolí  svých  hradů  obírali  kramáře  a  kupce. 
.Měli  též  veliký  smysl  pro  umění,  ten  smysl  pře- 
p>chu  a  požitku,  který  je  vedl  k  rozmařilosti, 
k  bujnosti  a  vzpupnosti  orientální,  k  usměvavé 
nádheře  rennaissanční.  Co  bychi'm  měli  vytýkat 
VVoUnerovi.?  Jeho  případ  není  ani  tak  příliš  ne- 
mravný. Nepřepadá  lidí,  na  silnici  nestrká  jim 
ruce  do  kapes  —  trpí  pouze,  že  hlupáci  mu  no- 
.sili  své  peníze,  své  jmění.  Vydělal  pár  milionů 
svými  stavbami  a  podniky,  založil  různé  závody, 
je  vůbec  tvůrčí  duch.  Podniky  a  závody  skra- 
chovaly,  hm.  bylo  to  ostatně  v  divoké  době  po- 
věstného » národohospodářského  rozkvětu" — pár 
rodin  přišlo  na  mizinu,  nějaký  finanční  spolupra- 
covník  Wollnerův  skočil  do  řeky,  jiný  se  oběsil. 


Stavěl  továrny  i  činžáky,  které  mu  vynesly  sta- 
tisíce, a  uzavřel  tak  důmyslné  smlouvy  s  těmi, 
kteří  stavbu  prováděli  neb  dodávali  materiál,  že 
odešli  po  vykonané  práci  jako  mouřenínové  a 
jeden  se  zbláznil  ze  vzteku,  že  se  dal  tak  napáliti. 
Wollner  je  výtečný  muž  a  nikdo  mu  nemůže  nic 
vytýkat.  Nikdy  ani  nezavadil  o  paragrafy  trest- 
ního zákona,  z  každé  sebe  choulostivější  situace 
dostal  se  lehce  a  korrektně.  Zasluhuje  úctu  a 
vážnost  jako  každá  moc  a  síla,  a  jeho  moc  je 
v  penězích,  jeho  síla  je  v  duchu  spekulanta, 
v  energii  podn-katele,  v  talentu  muže  nevšedního. 
Je  dokonce  i  dobrý,  ze  spekulace  je  schopen 
zrovna  tak  nejšlechetnějšího  skutku  jako  nejhor- 
šího darebáctví.  A  pak,  proč  bychom  jej  nemi- 
lc>vali  my  umělci  a  lidé  vkusu,  když  vidíme,  že 
svého  jmění  užívá  s  vybraným  jemnocitem  pro 
krásu,  obklopuje  se  uměním,  podporuje  práci 
našinců.  Mám  jej  velice  rád,  ale  to  je  jisté,  kdy- 
bychom mohli  konečně  aranžovat  nějakou  sociální 
revoluci, —  s  přítelem  Randou  často  o  té  možnosti 
uvažujeme,  —  dal  bych  našeho  hostitele  prvního 
pověsit  na  kandelábr  ...» 

>Pánové,  račtel«  ozval  sena  prahu  Wollner 
zvoucí  své  hosty  do  jídelny.  Spozorovav  břitkým 
pohledem  skupinu  mladých,  smějících  se  mužů 
kolem  Bulíře,  doložil:  '>To  jsem  rád,  přátelé,  že 
vás  vidím  tak  veselé,  a  doufám,  že  tuto  náladu 
dovedete  udržet  i  na  dále,  hlavně  pomocí  espritu 
našeho  pana  redaktora  .  .  .« 

•  Příliš  lichotivé!*;  odvětil  žurnalista  s  úklonou 
zdvořilou. 

Voldan  se  dal  do  smíchu. 

Klenka  uchopil  Wollnera  pod  paždí  a  opa- 
koval: >Ale  ta  vaše  vása  řecká  — to  je  skvost! 
to  je  skvost !« 

•  Pěkný  střep, «  zahučel  Bulíř  k  Makovcovi 
a  ještě  tišeji  doložil:  »]\Ině  se  zdá,  že  ten  lišák 
má  tenké  uši,  snad  něco  zaslechl  ...  A  kdyby  — 
myslím,  že  to,  co  jsem  jí  o  něm  povídal,  spíše 
by  mu  pochlebovalo  nežli  ho  urazilo. 

Voldan  vešel  za  nimi  do  jídelny.  Spatřil  oka- 
mžitě slečnu  Havlenovu.  Přišla  před  chvílí,  skoro 
poslední  se  svým  otcem.  Sel  k  ní,  nežli  se  spo- 
lečnost rozsadila  kolem  ohromného  stolu,  zářícího 
květinami  a  třpytem  skla  i  stříbra.  Podali  si  ruce. 
Zdála  se  mu  ještě  bledší,  ale  jaksi  živější,  vese- 
lejší. 

"Těšila  jsem  se,  že  se  zde  sejdeme, «  pravila 
zcela  prostě.  »Vyprávěla  jsem  o  našem  seznámení 
se  tatínkovi.* 

Představila  jej  svému  otci. 

Voldan  znal  dobře  od  vidění  toho  pohybli- 
vého, elegantního  pána,  který  měl  nabarvené  černé 
kníry  a  velmi  mladistvé  pohyby,  a  který  již  asi 
třicet  let  patřil  k  lidem  nejvíce  a  všude  ve  spo- 
lečnosti potkávaným  a  nejvíce  též  pomlouvaným. 


Usedli  ke  stolu.  Uklidnil  se  šelest  hedbáv- 
ných  vleček  a  krajek.  Rozhovor  nesl  se  méně 
hlučným  tónem  nad  tabulí,  stal  se  méně  vše- 
obecným, omezoval  se  na  dialogy  sousedů  a  kolem 
stolu  čile  a  tiše  pobíhali  sluhové  v  černých  livrejích, 
v  bílých  pletených  rukavičkách,  v  nichž  se  zdají 
ruce  nosící  mísy  a  talíře  tak  neohrabaně  veli- 
kýma 

Noví  hosté  rozmnožili  společnost  v  posled- 
ních minutách,  nežli  začlo  diner.  Vysoký  a  štíhlý 
rytmistr  hulánský  Malina  krčil  svou  příliš  vysokou 
postavu  vedle  paní  Bílkové  a  neúnavně  mluvil, 
pohlížeje  vždy  rychle  a  krátce  na  svůj  talíř,  pak 
do  očí  své  sousedky  a  na  její  dekoletáž. 

Voldan  sedící  na  protější  straně  stolu,  vedle 
Wollnera  jako  zdomácnělejší  již  přítel  domu  — 
(čestné  místo  po  boku  paní  Wollnerové  zaujal 
Henner  a  šedivý,  otylý  pán  s  veselým  výrazem 
v  zarudlé,  bonvivantské  tváři,  známý  hudební  kritik 
Karas,  jenž  byl  pozván,  aby  vyslechl  slečnu  Minu) 
zachytil  komicky  zoufalý  pohled  své  přítelkyně, 
neboť  důstojník,  držící  podivným  způsobem  nůž 
i  vidličku  velikými  prsty,  přidržující  své  dlouhé 
lokte  k  tělu,  mluvil  s  cizím,  patrně  po  nějakém 
aristokratovi  napodobeným  přízvukem  a  vyprávěl 
stále  o  svých  psech  a  koních  a  o  honbách. 

Havlena  ovládal  svým  hlasem.  Byl  nadšen 
úpravou  tabule  a  s  dvorností  starého  světáka 
vyslovil  svůj  obdiv  hostitelce. 

»Ah,  to  je  znamenitý  nápad  rozházeti  tak 
květiny  po  celém  stole  — « 

•  Ano,  to  je  novinka,'  odvětila  s  úsměvem 
paní  Wollnerová 

» Milostpaní,  můj  kompliment  ....  opravdu 
wunderschon,«  pravil  rytmistr,  »poprvé  jsem 
viděl  podobné  uspořádání  stolu  u  hraběte  Ma- 
lewského  ve  Vídni  —  lauter  Orchideen  ...  ale 
toto  upravení  —  arangement  —  je  daleko  .  .  . 
abych  tak  řekl  .  .  .  hm.'  Ncřckl  však  již  nic  a  jen 
roztomile  přiložil  palec  a  ukazováček  ke  rtům  a 
slal^ě  s  pohvizdnutím  pomlaskl  na  důkaz  nej- 
většího obdivu. 

»Orchidee?«  pravila  paní  Wollnerová  po- 
hledem a  obočím  upozorňujíc  sluhu  nalévajícího 
červené  víno  na  sklenku  Havlenovu,  "ty  se  mi 
nezdají  pro  podobné  věci  dosti  .  .  .« 

» Dekorativní, <•  vpadl  do  řeči  Havlena  obra 
ceny  k  sluhovi:  »ne,  ještě  ne  —  jaké  to  je!« 
pohlédl  na  vignettu  a  nadšeně  zvolal:  ^ó  Moiiton- 
Chimay  1878!  Ale  napřed  mi  nalejte  ještě  sheny," 
a  přisunul  malou  číšku. 

Chrysanthémy  vyjímaly  se  nádherně  na  širé, 
bílé  f'loše  stolu,  kde  za  jasu  starého  měděného 
lustru  flamanského  s  třiceti  svíčkami  třpytily  se 
sklínky,  číše,  pokály  nejrůznějších  tvarů,  syme- 
tricky rozestavené  před  příbory.  U  každého  pří- 
boru kromě  »menu«,  ozdobeného  humoristickými 
a  něžnými    perokresbami,    ležela    malá  kytička  a 


celé  kupy  ciitysaiithóin  byly  rozházeny  malebné 
a  ladnč  iiprostŘd  stolu.  Barvy  květin  vyšlehávajy 
jako  ohnivó  plameny  uprostřed  jasu  bílého  a  sni- 
vého, splývajícího  se  starého  lustru,  zvyšujícího 
lesk  křišťálu  a  skla  i  jiskřivé,  měnivé  blesky 
velkých  déniantii  paní  WoUnerové  a  Hellmerové. 
Příkře  a  skoro  výstředně  odrážel  se  zářivý  stůl 
s  tim  věncem  dámských  toalet  a  fraků  okolo, 
od  celého  rázu  jídelny,  která  měla  jakousi  slav- 
nostní těžkopádnost. 

Veliký  bílý  krb  rcnnaissanční,  staré  nádobí, 
emailové  faience,  limogeský  a  starý  saský  por- 
celán v  ohromné  dubové,  vyřezávané  a  vykládané 
skříni,  sčvreské  vysoké  dvě  vásy  a  mezi  nimi  svícen 
z  delftskéhn    porcelánu,   těžké    benátské   guipury 


na  záclonách  a  portierách  —  to  vše  činilo  dojem 
[)řísné  vážnosti.  Na  stěnách  viselo  několik  starých 
obrazů  hollandských,  dvě  zátiší  a  tři  začernalé 
krajinky.  Zdravá  bujarost  a  hltavost  jordaensovské 
hostiny  nebo  ostadeovské  pitky  sálala  z  obou  zá- 
tiší plných  masa,  drůbeže,  ovoce,  pohárů. 

»To  dodává  chuti, «  říkal  o  těch  obrazech 
Havlena,  který  všestranně  dovedl  projevovat  svou 
znaleckou  vděčnost  výtečnému  sklepu  a  kuchyni 
Wollncrově. 

Hostitel  se  svou  chotí  bděli  nad  služebnictem. 
Když  přišlo  asi  třetí  jídlo,  bažant,  uchopil  sám 
zaprášenou  láhev  do  servitku  a  naléval  do  malých 
sklínek  červené  víno  —  ohnivé  a  temné.  Upo- 
zorňoval na  vzácný  ročník.  Pokrač. 


V.  S    1  loi  PČEK: 


1^         %         %         ^         ^ 


VYZNAVAČI    SLUNCE. 


Xvonař  s  úsměchem  charakterisujícím  jeho  zaml 
^-^  klou  (lovahu  podepřel  jeho  rozpoznání  tvrze- 
ním, že  scéna,  kterou  přítel  básník  zažil,  odehrála 
se  jistě  mezi  některou  večerní  a  ranní  hodinou 
za  záclonami  jeho  mládeneckého  pokoje  a  to 
v  onom  světě,  který  je  na  venek  representován 
několika    krychlovými    centimetry    šedé    hmoty. 

Havlík  se  bránil.  Bylo  tehdy  podmračno  a 
celkem  klidno.  Žádné  měnící  se  scény,  jako  ve 
snech  bývá.  Vidí  ji  ještě  teď,  jak  kráčela  před 
ním,  svrchní  šat  vykasaný,  a  dole  okolo  nožek 
stále  v  lehkém  pohybu  krajky  a  krajky.  Příval 
bílého  neklidného  pletiva,  které  šelestilo  a  se 
měnilo.  Bylo  to  jako  když  se  mořská  pěna  zdvihne 
a  šumíc  stoupá  ke  břehu 

Hlasivce  lehce  vyhvízdl. 

•  Nuže.  a  mimo  tuto  pěnu  krajek, «  zvídal 
ihned  jaksi  pohnutě,  rozčileně  ukazuje  prstem 
proti  soudruhovi,  '  co  jste  viděl  ještě  okolo,  po 
krajině,  po  vůkolí  totiž  « 

Poeta  se  zamlčel  a  s  nejistotou  a  rozpači- 
tostí  jakousi  prohlásil,  že  v  témž  okamžiku  všecko 
vůkolí  mu  zmizelo  s  očí  že  viděl  jen  to,  o  čem 
tvrdil,  že  je  krajku,  a  co  naň  působilo  dojmem 
Sumotu  rozpéněných  vln. 

»Tož  tedy,«  a  Hlasivec  si  jaksi  oddychl, 
■zde  je  nezvratný  důkaz  pro  mé  tvrzení. « 

Bylo  to  všecko  sen,  a  to  sen  nad  všecky 
krásnější,  protože  v  něm  viděl  ženu,  o  jaké  více 
nebylo  pochybnosti,  že  je  nejdokonalejší  ze  žen, 
které  kdy  kráčely  světem. 

•Jste  šťastný  muž,  básníku,*  podával  mla- 
dému muži  ruku. 

Zvonař  lehce  rozevřel  oči  zvědav  na  konec 
vývodů    soudruhových,  a  Havlík    vyčkávavě   lpěl 


na  rtech  mluvícího.  Jen  tak  ani  nevěda  přijal 
podávanou  pravici  Hlasivcovu. 

Tento  pokračoval. 

V  tom  momentu,  kdy  viděl  přítel  krajku 
okolo  nožek  neznámé  měnící  se  v  pohybu  svém 
a  působící  do  mem  šumící  pěny  při  vstupu  moře 
na  břeh,  viděl  vlastně  nejsličnější  bohyni  starého 
světa,  která  se  zjevila,  aby  jej  posvětila  k  jeho 
příštímu  životu  umělce.  Bohyně  krásy,  která  jej 
přišla  vyzvat,  aby  sloužil  jí  a  kráse. 

Havlíkovi  se  zaleskly  oči. 

»Kdo  to  bylř«  končil  kritik  celkem  suše  a 
úryvkovitě. 

Pěnu  okolo  nožek  ...  z  pěny  se  zrodila  jenom 
Afrodita,  pokud  sáhala  pamět  historie.  Zde  ne- 
mohlo býti  omylu. 

Oba  mladí  muži  byli  překvapeni,  a  poeta 
zůstal  nepohnut,  zkrušen  velikostí  odhadnutého 
setkání. 

Přece  se  však  pokusil  o  námitku.  Dáma, 
kterou  potkal,  zdála  se  mu  býti  starší,  než  jak 
byla  podle  podání  bohyně    Hlasivcem  odhalená. 

I  to  bylo  vysvětlitelné,  hájil  kritik  svoji  my- 
šlénku. Vzhledem  1:  tomu,  že  od  doby,  kdy  Pra- 
xitelcs  zachytil  její  zjev,  uplynula  plná  dvě  tisíci- 
letí, a  že  tato  tisíciletí  oproti  věčnému,  jež  je 
údělem  bohů,  mohou  býti  čítána  jen  hrstkou  roků, 
dlužno  za  to  míti,  že  i  jím  zjištěná  božská  žena 
mohla  býti  o  tato  léta,  ve  skutečnosti  ov.šem 
tisíciletí  starší,  a  jako  taková  se  soudruhovi 
zjevila. 

Havlík  poplašen  dedukcemi  přítelovými  roz- 
leptávajícími  na  dobro  všecku  jím  prožitou  sku- 
tečnost, zt  šil  se  odevzdaně  na  hostinské  židli, 
aniž  by  se  byl  pokusil  více  o  odpor. 


Do  šera  noci  svítily  pak  již  jen  tři  uhlíky 
doutníků  napomáhajíce  správě  hostince  při  osvět- 
lování ostrova.  Kdo  však  tím  získal,  byly  dvě 
osobnosti  stejného  pohlaví.  Neznámá,  která  po- 
výšila na  bohyni,  a  bohyně,  která  v  ní  slavila 
z  mrtvých  vstání.  Snadno  totiž  se  dohádat,  že 
tímto  rozpoznáním  slavila  sličná  bohyně  starého 
Řecka  svůj  majestátní  vjezd  do  středu  trojice,  a 
možno  též  ihned  klidně  říci,  do  středu  Prahy. 
Neboť  přijde-li  kdo  vzácný  do  cizího  města,  je 
vždy  hostem  celého  města,  a  celé  město  je  na 
jeho  přítomnost  pyšno.  a  nebylo  by  ani  nic  plátno, 
aby  si  jej  chtěl  jednotlivec  schovávat  pod  zámek 

Možno  tudíž  klidně  říci,  že  Praze  se  dostalo 
na  sklonku  století  cti,  chovati  ve  svých  zdech 
zjev,  ke  kterému  byl  jinak  jen  přístup,  kdjž  krtci, 
jako  Schliemann  odhrnuli  několik  tisíciletí  hlíny 
se  strání  Peloponnesu. 

III. 

Na  Malé  Straně  je  starý  měšťanský  dům,  na 
venek  není  nijak  zvláště  vzhledný  svým  jedno- 
duchým průčelím  beze  všech  ozdob,  dvě  poschodí 
v  sobě  zahrnujícím,  za  to  do  dvora  a  do  rozsáhlé 
zahrady  vybíhají  přístavky,  asi  původní  starší 
domy  jednopatrové  s  dvojitou  střechou,  širokými 
a  úzkými,  ale  vesměs  vysokými  komíny  a  dvěma 
štíty.  Je  to  směsice  šesti,  sedmi  střech  s  dvoj- 
násobným počtem  komínů  v  bizarrním  pomíchání, 
kde  oko  těká  hned  na  zčernalých  prejzách  pří- 
zemkového  stavení  stojícího  uprostřed  zahrady, 
hned  zabloudí  v  levou  stranu  k  baroknímu  štítu 
a  dvěma  střechám  jednopatrových  domků,  jimž 
napříč,  jakoby  jim  bránil  v  rozběhu,  postavil  se 
dům  poměrně  nízký,  však  s  vysokým  dvojstřeším, 
maje  po  pravém  boku  jiný  dům  se  širokým  re- 
nesančním štítem,  zabírajícím  třetinu  střechy. 
Směsice  groteskní,  však  ladná,  ukazující  na  pa- 
triarchální volnost  rozmachu  staré  doby  a  uza- 
vřená na  venek  dlouhým  a  vysokým  okrajem 
střech  u  domů   tvořících  ulici. 

Skupina  jak  z  dávné  pohádky  pod  červeným 
prejzovým  krytem  se  skvrnami  bíle  nastříkanými 
zednickou  štětkou,  která  zde  nedávno  upravovala, 
co  minulý  čas  setřel. 

Do  zahrady,  kde  jen  řídká  tráva  se  udržo- 
vala při  neprostupném  stínu  košatých  akacií  a 
starých  bezových  a  jasmínových  keřů,  vešly  dvě 
ženy  oděné  pohodlným  domácím  šatem. 

Obě  byly  plavovlasé,  jedna  ve  věku  nejvýše 
třiceti  let  a  druhá  o  čtyři,  pět  let  mladší. 

Starší  žena  byla  postavy  urostlé,  pružné  a 
měla  bujné  žlutoplavé  vlasy  zapletené  v  jedno- 
duchý závit  na  temeni  hlavy. 

Její  společnice  byla  dívka  skromného  vystu- 
pování, vlasů  sice  plavých  ale  světlých  jako  vy- 
smahlá  rež,  a  obličeje  na  pravidelném  malém 
nose  a  střední  části  pihovatého. 


Z  vystupování  jejího  šlo  na  jevo  že  je  ve 
službě  první  ženy. 

Obě  přešly  na  volnější  prostranství  zahrady, 
kde  bylo  slunečno,  a  starší  dáma  se  zde  zastavila, 
rozevírajíc  ihned  slunečník. 

^•Po  koupeli  teď  trochu  sluneční  lázně, « 
usmála  se  na  svoji  průvodkyni  lahodným  hlasem 
a  s  nenuceností  ženy,  která  je  doma,  otočila  se 
plecemi  směrem  k  jižnímu  nebi,  kudy  se  právě 
bral  ohnivý  kosmický  poutník. 

•  Milostivá  paní,  dám  přinést  stoličky,  <  na- 
bídla se  dívka. 

»Ne,  slečno  Mary,«  zabránila  paní,  vyslovujíc 
po  anglicku   jméno    dívčino,    » nechtě    mne  stát.« 

Ze  by  si  snad  společnice  chtěla  usednout, 
to  jí  nepřipadlo  na  mysl,  snad  protože  oslovo- 
vala dívku  jménem  z  jazyka  Shakespearova, 
kterým    asi    mluví    v  Cechách    jen    lide  roztržití. 

Slunce  příjemně  hřálo  do  plecí  sličné  paní, 
která  měla  jen  jedinou  úzkost,  aby  také  nezasáhlo 
šíji,  a  opatrně  nad  ní  držela  svůj  hedvábný  pří- 
střešek. 

Byl  však  to  také  divný  rozmar  slunce:  od 
pradávných  věků  bílilo  tkaniny,  plátna,  a  na  jeinné 
pleti,  která  by  takovou  bělí  znamenitě  ještě  zí- 
skala, si  zvyklo  vykouzlovat  opačné  účinky  jakoby 
naschvál. 

Sličná  paní  si  ovšem  tímto  rozmarem  slunce 
hlavy  nelámala  a  jen  se  z  přítomnosti  hřejivé 
záře  ve  své  zahradě  těšila. 

Bylo  to  jako  hra  s  milencem,  který  přišel, 
a  s  kterým  vyměňuje  první  stisk  ruky,  ke  kte- 
rému se  přimyká  v  bleskovém  záchvěvu  rozkoše. 

'Sem  polibky,  a  ještě  sem,«  jakoby  k  němu 
děla,  »a  teď  paži,«  a  posuny  jejího  bujného  těla 
byly  tak  tiché,  tak  pomalé,  tak  vleklé  jako  pod- 
dávání se  krásné  kočky,  která  obklopena  proudem 
světla  na  bílém  písku  vlnitě  prohýbá  svůj  pružný 
hřbet. 

Pojednou  se  postava  ženy  vyhřívající  se 
prudčeji  pohnula,  šíp  sluneční  byl  příliš  ostrý. 
Na  ruměnné  tváři  kmitl  se  mazlivý  výraz  roz- 
mrzelosti  a  durdivé  výtky,  se  kterou  jakoby  se 
odvracela  od  slunce.  Uchýlila  zasaženou  část  zá- 
tylí  z  nebezpečného  dosahu  slunečních  paprsků 
a  změnila  posici. 

•  Milostivá  paní  příliš  se  vystavuje  slunci,« 
podotklo  děvče  provázející  dámu,  »jde  již  na 
dvanáctou,  horko  je  veliké. « 

»Buďsi,«  pohnula  paní  hlavou,  ^postižený 
hledá  všecky  prostředky,  aby  se  ochránil.  Což 
nevíte,  slečno  Mary,  že  vážím  zase  více  ?  ani  si 
nechci  vzpomenout  na  tu  číslici,"  zaznělo  hned 
v  zápětí  z  jejích  úst  v  komickém  rozčilení. 

»A  to  je  něco  zlého  ?«  podivila  se  dívka. 

»Je,  jc,«  svéhlavě  opakovala  paní,  a  z  dalších 
slov  jejích  bylo  zjevno,  že  je  jí  úzko  při  pomy- 
šlení, že  by  měla  ztratiti  svoji  souměrnou  po- 
stavu. 


•  Protuže  jsem  ovdověla,  iiiáiu  snad  zaniknout 
iickde  v  ústraní-  Kdo  by  o  mne  stál?  Ještě  by 
někdo  nad  mojí  rakví  řekl :  Byla  to  dobrá  žena 
a  měla  vlastnosti  tykve,  žalovala  rozhorleně  mladá 
vdova. 

•  Milostivá  pani  má  stále  neklidné  myšlénky,* 
odpověděla  dívka  týmž  zdrželivým  výrazem  slova. 

«Snad,«  pohnula  domácí  paní  rameny,  ale 
bylo  jí  nepříjemným  pomyšlení,  že  by  po  celou 
řadu  let.  které  snad  bude  žíti,  měla  zůstati  od- 
kázána sama  na  sebe. 

Nechť  se  tedy  vdá,  podotklo  děvče. 

>Ne,  slečno,  ne  •  .  .  Býti  znovu  ženou,  projíti 
znovu  manželstvím  tak  vlažným,  jako  bylo  moje, 
ah,  nechci!* 

•  Jsem  volná,'  a  paní  pokynula  svéhlavě,  jakoby 
se  v  čemsi  utvrzovala;  dám-li  někomu  svoji 
přízeň,  musí  býti  výhradně  mým,  nebude-li,  roz- 
loučíme se.  Myslím,  že  ta  volnost  obapolná  bude 
nejpevnější  páskou.  < 

-Volná  a  žádoucí,*  a  dáma  doplnivši  svá 
slova  ztichla  a  očima  nějak  snivě  přivřenýma  za- 
hleděla se  do  zeleně  protějšího  kře. 

Myšlenkami  jejími  pronikla  jakási  vzpomínka 
a  zjasnila  jí  tvář,  úsměv  oblil  ústa  ženy  bezpe- 
čící se  na  svoji  sličnost. 

Pozdvihla  vesele  hlavu. 

»Bude,  jak  chci.' 


•  Hleďte,  slečno  Mary,«  děla  po  chvíli  k  dívce 
odstoupivší  do  stínu  strouu"i  opodál  a  zabývající 
so  tiše  pletením  krajky,  »je  to  určitá  myšlénka, 
za  kterou  jdu,  a  k  níž  se  snad  dostanu  .  .  .  Jen 
nebýti  toho  všedního  setkání  se  .  .  .«  přerušila  se 
větou  mluvenou  k  sobě  samé. 

Poznala  náběh  takové  lásky,  o  jaké  snila  již 
jid-o  děvče.  Bylo  na  její  vůli  zdvihnouti  ji  na 
ulici  kde  k  ní  prosebně  ruce  sepjala,  kde  se  jí 
chvěla  v  očích  touha,  taková  živá  touha  [)ři  prvním 
slově,  že  se  až  vesele  zasmála. 

Bylo  to  hezké,  uváděla  mezitím,  co  děvče 
lehce  udiveno  k  ní  mlčky  hledělo,  až  ji  teď  bolí, 
že  byla  lak  nepřístupnou.  A  ze  slov  jejích,  pře- 
rývaných smíškem,  vyrozuměla  konečně  slečna, 
že  příčinou  zvláštního  rozmaru  jejího  bylo  na- 
hodilé setkání  se  s  neznámým  mladým  mužem, 
který  k  ní  přistoupil  a  ji  žádal,  aby  ji  směl  do- 
provoditi. 

Bylo  to  ve  chvíli,  kdy  byla  překvapena  deštěm, 
a  kdy  nebylo  ve  vůkolí  povozu,  jenž  by  ji  byl 
přijal. 

Nabídl  jí  svůj  deštník,  a  byl  při  tom  v  tako- 
vých široce  zvlněných  rozpacích,  z  úžasu  nad 
jejím  zjevem,  tak  nesměle  uctivý  v  její  přítom- 
nosti, že  jej  bezděky  srovnávala  se  starozákonným 

loSefem.  Pokrač. 


Tk    %    ir     ^    %     ik 


K.  Bačkovský 


Mí: 


lízá  se  zdvihala  z  kořenu  k  Slunci 
Země  se  zachvěla,  jak  zamlklá  touhou 
uvítat  dceř  svou,  v  náruč  ji  schválit: 
—  Demeter  matka. 

Mateřsky  rozstřela  plášť  sviíj  sněhobílý, 
k  srdci  ji  přitisknout  chtějíc  náruživě. 
Zeleným  podrostem  zasmály  se  luhy 
radosti  vlahou  .  .  . 


J  .A  R  N  í. 


A  člověk  —  chránčncc  —  okřál  v  bytosti  .sv 
zavýsknul  bujné:  v  echu  stichlém  v  stráních 
potulné  kukačky  zaslechnul  píseň 
—  o  ietu  času. 

Mladí  pak  v  zavlhlých  útulcích  hájů, 
—  zatím  co  lekal  je  vánek  šumě  listím  — , 
vyčkavše  západu  pili  z  žhavých  retů 
života  nektar. 


DEN    SKLIZNĚ. 


I    řczralé  klasy  a  nalité  hrozny, 
jež  Sol  tak  příliš  plodností  dařil 
a  slastmi  úrody  přetížil.  Živný,  — 
Krajinou  voní  .  .  . 

Osmahlí  ženci  již  nepějí  písni, 
—  i  žnečky  umlkly  v  tichu  podezřelém; 
své  oči  nejisté,  zvlněnou  hruď 
slišit  se  snaží. 


l'an  kolem  obchází,  buh  alhlctický, 
své  tělo  krášlí  si  k  slavnostním  veselím, 
až  s  úrodou  hojnou  domíi  vše  se  vrátí. 
Ženci  však  smutni  .  .  . 

Nymf  už  je  zástupy  nebudou  škádlit  .  .  . 
A  —  v  vlnách  obili,  kde  se  objímali, 
už  se  víc  nevzbudí  za  rosy  z  rána  .  .  . 

Nevzbudí  nikdy  — 


Z>      ^      Z>      '^      Z>      'k?      ^ 


JosEH  Holeček  : 


HOUZIR. 


í  nkti.sti;ne  do&uu 
ČÁSTI  "-naších..  -  -  - 


Slunce  sedalo  nad  Lány.  Kat  se  zdvihl  na  po- 
praviště,  aby  popraveného  dorazil,  bude-li  za- 
potřebí, a  s  pomocí  holomků  na  tom  hanebném 
místě  pochoval.  Holomci,  nutno  povědět,  ještě  se 
nevrátili.  Pro  víno  šli,  ale  zůstali  na  víně.  Vidouce, 
že  slunce  je  nad  západem,  i  oni  se  zdvihli.  Sli, 
kde  měli  býti,  bez  vína,  ale  peníze,  kterých  ne- 
propili,  mfzi  sebe  rozdělili  a  navrátit  nemínili 
Na  cestě  spatřili  před  sebou  svého  mistra.  Báli 
S'j,  co  že  z  toho  bude,  až  je  mistr  nezastihne  na 
popravišti,  a  loudali  se,  nevědouce  si  rady. 

Mistr  kat  i  jeho  tovaryši,  on  zvlášť  i  oni 
zvlášť,  byli  svědky  toho,  co  se  nyní  stalo. 

Slunce  za  horu  seshouploa  na  tom  místě  hned 
se  objevila  bílá  podoba.  Bílé  byly  šjty  její,  bílé 
byly  tváře  její,  bílé  byly  ruce  její,  bílé  byly  nohy 
její.  Sedm  lidských  postav  byla  zvýší,  nebyla 
stará  ani  mladá,  pohled  její  byl  vážný  a  chladný, 
ale  z  toho  chladu  jako  by  prokmitávalo  politování. 
L'ci;iii  neměla,  andělem  nebyla,  a  nesla  se  jakoby 
na  vlajících  rouškách,  které  se  povětřím  zdouvaly. 
Soumrak  padal  na  krajinu,  a  bílá  postava  letěla 
rychle,  měkce  a  tiše  jako  výr.  Snesla  se  tam, 
kde  se  toho  miitr  kat  nejméně  nadál:  na  popra- 
višté,  a  na  popravišti  na  kolo,  a  na  kole  nad  zlo- 
čince ráno  popraveného  Celé  kolo  na  okamžik 
bylo  zahrnuto  bílými  rouškami  "bílé,  obrovité  po- 
doby. A  jedva  se  nad  kolem  zastavila,  hned  zase 
k  večerní  obloze  se  povznesla,  ale  již  nebyla 
sama,  nýbrž  byly  podoby  tři,  dvě  mnohem  menší, 
o  nic  vetší  postav  lidských,  ale  také  tak  bílé, 
lehké  a  měkké,  také  tak  bez  perutí,  a  přece  brzo 
letící  jakoby  dva  holubíčkové.  Letěly  za  sluncem 
a  nad  Lány  zmizely  jak  ono.  A  při  tom  bylo 
slyšet  jako  vzdálenou  hru  na  varhany.  To  z  ote- 
vřeného nebe. 

Mistr,  jemuž  kroky  vázly,  dokud  povětrné 
podoby  se  neztratily,  pospíšil  na  popraviště  A  co 
tam  viděl  ?  Matka  zločincova  stála  na  katovském 
žebříku,  ke  kolu  přistaveném,  a  ústa  měla  na 
ústech  synových.  Obořil  se  na  ni  volal,  sháněl 
ji,  ale  matka  se  nehýbala.  Má  jí  žebřík  podtrh- 
nouti anebo  ji  strhnouti?  I  kat  se  rozpakoval 
skutkem  býti  k  matce  surovým.  Nevěda  si  rady 
čekal,  až  přišli  jeho  pomocníci.  Potom  teprve 
mrtvou  matku  oddělili  od  mrtvého  syna. 

Co  viděli  a  co  se  udalo,  bylo  tak  neobyčejné, 
že  kat  netroufal  si  popraveného  pohrbiti  na  po- 
pravišti. Sebral  se  a  oznámil  to  radním  pánům. 
Radní  páni  zase  oznámili  otcům  duchovním  a 
ještě  toho  večera  konala  se  porada,  jak  naložiti 
s  mrtvolami  syna  a  matky.  Mají  pochovati  kaž- 
dého zvlášťř  Co  bůh  spojil,  člověk  nerozlučuj. 
Mají  matku  pochovati  na  popravišti  jako  syna.? 
To    by    bylo    hříšné   její   zneuctění  a  nesvěcené 


místo  největší  lidské  hanby  bylo  by  posvěceno 
svatým  tělem  bolestně  milující  matky.  Mají  matku 
položiti,  kam  patří,  do  svěcené  půdy  hřbitova 
a  syna  k  ní .?  Svěcená  půda  hřbitova  by  se  od- 
světila,  kdyby  do  ní  zakopali  tak  těžkého,  toli- 
krát provinilého,  vyvrženého  zločince. 

I  usnesli  se  a  matku  i  syna  pochovali  do 
hrobu  společného,  ale  ani  na  popiavišti,  ani  na 
hřbitově,  nýbrž  kousek  cesty  za  Pazdernou,  na 
nejbližší  křižovatce,  na  Balcárkouc  klínku. 

» Uvažuj, «  Beranička  řekl  Kojanovi,  dokončiv 
svou  pověst. 

Kojan  mlčel,  neodpovídal  ani  bílé,  ani  černé, 
jen  z  toho,  že  měl  hlavu  hluboce  sklopenou,  bylo 
vidno,  že  Borovička  darmo  ho  nerozbíral.  Ani 
Borovička  více  nemluvil.  Teprve  přede  vsí  Kojan 
prudce  vzal  Beraničku  za  ruku  a  vší  silou  mu 
ji  sevřel. 

•  Zaplať  vám  to  Pán  bůh,  strejčku!"  podě- 
koval vroucně  a  pokorné,  jako  by  žebrák  Jostal 
neočekávaně  bohatou  almužnu.  (Domkář  Beranička 
byl  nejstarší  pamětník  ve  vsi.  Vysoký  věk,  mnoho 
zkušeností  a  osvědčená  poctivost  zjednaly  mu 
obecnou  vážnost.  On  všem  tykal  a  někdy  i  ho 
spodáře  oslovoval  »chlapci«,  neboť  i  nejstarší 
z  nich  pamatoval,  jak  pásali  husy.  Oni  jemu  vy- 
kali, říkali  mu  « strejčku*  a  považovali  ho  jako 
za  veřejné  svědomí  obce.) 

Beranička  šel  domů  vsí,  Kojan  humny.  Pověst 
Beraničkova  hluboce  ho  dojala.  Myšlénky  a  city 
se  mu  tísnily  v  duši  jako  kamení  a  tlačily  ji 
k  zemi.  Chtěl  křídla  její  toho  kamení  osvoboditi, 
aby  se  mohla  povznésti  k  bohu,  k  jehož  nevy- 
zpytatelné moudrosti  Beranička  příkladem  ukázal 
mu  cestu,  ale  nebyl  s  to.  Duše  jeho  pořád  pa- 
dala k  zemi.  Kdo  je  divákem  cizího  neštěstí, 
dobře  se  mu  dívá,  ale  zle  je  neštěstím  postiže- 
nému Tak  mocně  vypravování  Beraničkovo  pů- 
sobilo na  Kojana,  že  viděl  před  sebou  jen  dvojí 
možnost:  buď  Bartoň  umře  hned  a  stane  se  božím 
andělem,  anebo  jim  jej  bůh  ponechá,  povole  jejich 
slzavým  modlitbám  a  maje  slitování  s  jejich  malou 
myslí,  a  stane  se  pak  něco  podobného,  jako  se  stalo 
se  synem,  o  kterém  vypravoval  Borovička.  Obojí 
možnosti  se  hrozil  a  na  třetí  možnost,  že  Bartoň 
se  pozdraví,  v  dojmu  povídky  Beraničkovy  ani 
nemyslil  Snažil  se  smířiti  s  naučením  z  [lovídky 
vyplývajícím  a  s  pomyšlením,  že  bůh  odejme 
jim  Bartoňe  hned.  aby  předešel  většímu  neštěstí 
jeho  i  jejich.  Ale  nedařilo  se  mu.  Sel  kolem  za- 
humenné  zdi  svého  sadu.  Nad  ním  něco  smutně, 
zoufale  šustilo.  Jindy  by  si  byl  toho  zvuku  ne- 
povšiml jako  dávného  a  lhostejného  známého. 
Na  té  cestě  z  chrámu  Páně  nad  šelestem  se  za- 
razil a  pozastavil.  Co  jej  vydává?    Suchý  list  na 


strome,  osiřelý,  třesoucí  se  na  mraze  a  zimních 
větrech,  nevědoucí,  je-li  živ  či  mrtev.  Tak  bylo 
srdci  Kojanovu.  Třásl  se  jako  zimicí  a  při  tom 
jej  polil  hojný  pot  jako  ve  žně  na  poli.  Sundal 
čepici  a    zvolna,  jakoby    rozpačitě  otíral  si  čelo. 

Jako  zloděj  vkradl  se  do  svého  dvora.  Zavřel 
za  sebou  dvířka  a  zastavil  se,  jakoby  naslouchal, 
nedoniká-li  až  sem  nářek  matčin  nad  mrtvým 
Bartoňem  Ne,  nedoniká.  Naslouchal  ještě  bedli- 
věji, neuslyší-li  až  sem  vzdychání  nebo  blouznění 
nemocného  dítěte.  Ne,  ničehož  nesly.šr.o.  K  .ndl 
se  podél  zdi.  Přiběhl  k  němu  Sultán,  ptu  Ho- 
spodář mu  pohladil  hlavu,  jež  mu  se  otírala 
o  kolc:-'^.  a  úzkostlivě  hleděl  v  dobré  oči  věr- 
ného ziířete,  nedočte-Ii  se  v  nich  žalných  novin 
o  Bartořiovi.  Sultán  se  prohýbal,  protahoval,  lehl 
na  přední  nohy,  hlavou  hospodáři  i  boty  otíral, 
temné  vrčel,  ale  Kojan  nebyl  s  to  vyrozuměti, 
co  mu  chce  zvěstovati.  Nerozeznával,  znějí-li  ty 
zvuky  radostné  nebo  žalostně.  Spíše  se  mu  zdálo, 
že  radostně,  ale  již  byl  do  trudných  myšlének 
tak  nade  hlavu  p^jtopcn,  že  každý  zákmit  radosti 
považoval  za  světlo  bludičky,  že  i  samo  slovo 
radost  považoval  za  lež. 

Hospodář  sklonil  se  k  psu,  pople^Ual  ho  po 
hlavě  a  řekl  mu  zticha,  sobě  pro  útěchu  :  »Sul- 
tane,  Sultáne,  co  jsi  mi  udělal  s  pacholičkem 
Bartoníčkem?  Což  pak  jsem  ti  vždycky  neřikával, 
odcházeje  do  kostela  a  nechávaje  doma  z  lidských 
duší  jen  ty  drobné  děti :  Sultáne,  ty  tu  nyní  budeš 
nejmoudřejší  hlavou,  opatruj  mi  stavení,  dobytek 
i  havěť,  a  zvláště  ty  malé  děli?  Jak  pak  jsi  splnil 
svou  povinnost  ?  Proč  tenkrát  na  Dušičky  pustil 
isi  Bartůňka  ze  dvora.'  Proč  jsi  mi  nepověděl, 
kam  šel?  Byl  bych  za  ním  hned  běžel  a  zachránil 
jej  od  těžké  nemoci.  Sultáne,  Sultáne,  ty  jsi  toho 
všeho  příčina !« 

Kekl  slova  ta  bez  úmyslu,  jen  tak,  aby  se 
rozmluvil.  A  co  pes?  Hospodář  psu  nerozuměl, 
když  mu  vrčením  podával  rapport,  ale  pes  roz 
uměl  hospodáři.  Dušené,  úzkostlivě  za  vyl  a  skokem 
odrazil,  jakoby  ho  prudce  odkopla  noha,  ku  které 
se  lísal.  Zastavil  se  a  prohlížel  si  hospodáře  po- 
hledem podivu  a  bolestné  výčitky.  Náhle  odvr.itil 
se  od  něho,  zatáhl  ocas  a  kňuče  utíkal  do  boudy. 

Kojan  za  ním  volal  dušeným  hlasem:  »Sul- 
t.qne,  .Sultáne,  pocem,  starý!  Nerad  jsem  ti  ublížil, 
poccm.  obejmu  tě,  [)ohladím  tě!  Pocem.  já  s  tebou 
j";n  žertoval !  Pocem,  tys  vždycky  býval  věrnou 
chtivou  toho  chlapce  Bartoňe,  našeho  Bartoníčka! 
Pocem,  pocem !  Pojď  mi  o  něm  povědět,  o  syná- 
čkovi! Žije  ještě,    dýchá  ještě?    Pocem,  pocem !« 

Ale  Sultán  zahrabal  se  do  slámy  boudy,  za- 
lezl <lo  zadního  kouta  a  vyvábiti  se  nedal.  Toho 


dne  nevylezl,  ani  aby  poobědval.  Nejprve  kohout 
odvážil  se  na  opuštěný  oběd,  {)o  něm  se  vystří- 
dalo několik  slepic,  na  konec  vrabci  se  na.sypali 
na  hrnec  a  z  něho  si  vybírali.  Sultán  nechal  havěť 
havětí  a  vylezl  teprve  druhého  dne.  Sel  přímo 
ilo  sednice,  sám  hospodáři  podal  hlavu,  aby  ji 
popleskal.  Byl  zas  hodný  pes  jako  býval.  Vy- 
kouřil se  mu  včerejšek  sám  z  hlavy  anebo  naschvál 
zapomněl? 

Hospodář  uvítání  psovo  pokládal  za  zlé  zna- 
mení. Každá  myšlénka  dávala  Beraničkovi  za 
pravdu  a  Kojana  přesvědčovala^  že  bude  lip, 
umřc-li  Bartoň,  a  čím  vlče  tak  sám  sebe  pře- 
svědčoval, že  Bartoň  umřít  musí,  že  je  to  vůle 
boží,  že  to  bude  lépe  pro  něj  i  pro  rodiče,  tím 
více  byla  jeho  duše  rozrušena,  a  správněji  řečeno, 
tím  méně  duše  v  něm  bylo.  Pořád  si  rovnal  slova 
na  jazyku,  jak  ženě  své  poví,  co  myslí  obec  a 
jakým  příkladem  poučil  jej  Beranička,  ale  ještě 
slova  nesrovnal  a  zmátla  se.  Mezitím,  ačkoli  se 
loudal,  jakoby  měl  nohy  svázané,  blížil  se  k  osudné 
scdnici,  kde  matka  dli  u  lože  nemocného  a  snad 
už  mrtvého  synka. 

Okna  sednice  byla  zamrzlá,  nebylo  možno 
nahlédnouti  dovnitř,  ani  nemohl  býti  spatřen 
zevnitř.  Přes  to  se  shrbil  a  plížil  se  až  k  domov- 
ním dveřím;  Byly  jen  přivřeny.  Zvolna  a  zlehka 
je  pootevřel,  vklouzl  do  '.domu*  a  za  sebou  zavřel. 
Tma.  Pouze  malým  okénkem  nade  dveřmi,  o  málo 
větším  dlaně,  proniká  troška  zimního  světla.  Ho- 
spodář zase  stojí  a  naslouchá.  Po  pravé  ruce  je 
nui  stáj  Je  cítit  příjemný  zápach  hovězího  do- 
bytka a  slyšet  pohodlné  jeho  přežvykování.  Živo- 
čišné teplo  stáje  naplňuje  i  dům,  ale  není  tu  samo. 

V  koutě  domu  stojí  džber  s  pařením   pro  krávy. 

V  zimě,  když  není  ničeho  zeleného,  paří  se  pše- 
ničné plevy  a  ouhrabky,  promísené  omětkem, 
solí  se  černou  solí  a  nechávají  se  stát  od  poledne 
do  poledne,  aby  poněkud  zakysly.  Výpary  paření 
mísily  se  s  výpary  chléva,  mlátová  vůně  paření  se 
slévala  se  zápachem  chléva.  Kfiii  zafrkal.  V  ku- 
chyni, iež  byla  hospodáři  naproti,  husa  sedíc  na 
vejcích  šochtala  zrní  a  sem  tam  i  za.štěbetala. 

Všecko  bylo  tak,  jak  obyčejně  bývá.  Jindy, 
když  Kojan  překročil  práh  svého  obydlí,  toto 
povědomé  ovzduší,  tyto  povědomé  zvuky  milým 
dojmem  ho  naplňovaly.  Hned  se  pocítil  doma, 
bylo  mu  veseleji,  bodřcji  a  statcčněji.  Kolikráte 
při  překročení  tohoto  prahu  nemohl  odolati  ra- 
dosti, která  se  mu  z  prsou  drala  do  hrdla,  a  za- 
notoval si!  Nikdy  by  si  byl  nepomyslil,  že  jednoho 
dne  půjde  domů  takto  sklíčen,  tak  bez  ducha, 
tak  ustrašen,  tak  sám  sobě  nepodoben.  Sotva  by 
mu  bylo  těsněji,  kdyby  mu  v  exekuci  prodali 
rodný  krov  a  on   by  naposled  pod  něj  se  vracel. 


i{f     ií     "k     i)     "k     %     % 


Pavel  List; 


DO    VÝSLUŽBY. 


NOVELLA.  — 


\  /  ranním  šeru  stanula  u  velké  mramorové 
*  nádržky  se  svěcenou  vodou  a  když  se  byla 
porosila  a  vznesla  k  oltáři  své  oči  bděním  vpadlé 
a  uiiylé,  připadalo  jí,  jakoby  se  v  duši  její  pro- 
trhávala  šedá  vrstva  tížícího  ji  nánosu,  která  jí 
zbraňovala  vzdechnout  a  uvolnit  zatíženým  prsům. 
Ulevilo  se  jí,  odlehlo  něco  tísnivého  s  její  prsou, 
co  jí  srdce  zalévalo  olovem. 

»V  tom  je  spása !«  zajásalo  to  mystickým 
nadšením  v  jejím  nitru,  » spása  pro  vás!  Zaplať 
bůh!  Tak  to  bude  nejlépe !« 

A  rozjařená  a  vyplašená  duše  její  zalétla 
v  chodby  blízkého  kláštera  milosrdných  sester, 
kde  tušila  pohoštění  a  kde  hledati  si  umínila  po- 
silu pro  svůj  bol,  pro  svůj  smutek,  lék  pro  svou 
»nemoc«.  Viděla  se  v  duchu  již  v  černém  rouše 
řeholnice,  s  vlasy  ustřiženými,  s  bílou  plachetkou 
podél  skrání  bílých,  bez  uzardění,  bez  plnění 
světských  vášní,  s  očima  v  askesi  k  nohám  kříže 
upřenýma,  s  pohledem  plným  nebeského  blažen- 
ství,  neznajícím  než  jedinou  představu,  za  jediným 
cílem  se  nesoucí;  pomáhat,  uzdravovat,  utěšovat 
modlitbou  i  skutky 

A  balsám  víry  její  byl  tak  silný  a  tak  vy- 
datný, že  nemoc  její,  ono  » ochabnutí  vůle«,  jež 
v  nitru  svém  pociťovala,  ustoupila  silnému  chtění, 
odhodlanému  odříkání,  pokorné  poslušnosti.  »A 
budeme  spaseni  všichni !«  šeptali  její  rtové,  když 
se  byla  vyzpovídala  nejbližšímu  knězi,  klečíc  před 
obrazem  Panny  Marie,  kde  si  odbývala  svoje 
pokání. 

IV. 

Listy  begonií,  pelargonií  a  bazalek,  zdobících 
záhon  kolem  vodojemu  v  sadech  Karlova  náměstí, 
porosilo  jasné,  osvěžující  jitro.  Tráva,  z  večera 
krátce  střižená,  zaváněla  silně  lučinou  a  dávala 
tušiti  obyvatelům  města  lahodnou  vůni  opravdo- 
vých luk,  plných  opojné  silice  nesčetných  druhů 
travin  a  květů  nevybíraných  a  nevypletých. 

Kancelistovi  Vyšínovi,  sedícímu  na  jedné 
z  málo  lavic,  vyňatých  z  dozoru  slečny  výběrčí, 
(nerad  by  byl  platil  zbytečně  za  sedadlo  v  parku), 
stačilo  to  však,  aby  si  připadal  jako  uprostřed 
volné,  nefalšované  a  nepřistřihované  přírody. 

Přišel  sem  posedět,  jakmile  opustil  své  místo 
v  kavárně,  která  byla  mu  i  noclehárnou,  a  umínil 
si,  že  tu  prosedí  celý  čas,  který  zbýval  do  osmi 
hodin,  kdy  se  musil  objevit  v  kanceláři. 

Umdlené  oči  jeho,  jež  spánkem  na  pohovce 
kavárny  málo  se  osvěžily,  pálící  dosud  účinkem 
kouře  a  špatného  ovzduší,  otvíraly  se  do  široka 


a  pásly  se  žádostivě  na  lahodné,  osvěžující  zeleni 
měkkého  koberce  trávníku.  Se  zálibou  vnímal  tu 
bezvadnou  hlaď  rozlehlého  lánu,  na  jehož  zeleni 
třpytila  se  kapka  rosy  vedle  kapky  a  působila 
příjenmé  vlhko,  které  pronikalo  chřípím  a  ovla- 
žovalo  vysušené  polebí.  Beztak  o  vodu  ani  ne- 
zavadil ! 

A  domů  nepůjde!  Co  by  tam  dělal ř  Na  ni- 
koho se  ani  podívat  nemůže.  —  A  ji,  syou  ženu  — 
musil  by  leda  stlouci.  Tak  se  mu  stala  pro- 
tivnou. —  Kdo  jiný  je  tím  vším  vinen  ?  Tou  bídou, 
tou  strázní.''  Tím  životem  plným  odříkání.? — Od 
prvního  okamžiku  jich  sloučení  zavěsilo  se  nad 
hlavou  jeho  těžké  závaží  a  to  jej  tlačí,  tlačí  jako 
na  mučidle  stále  víc  a  nížejí.  A  neúprosněji.  A  ať 
se  namáhá  jakkoli,  nemůže  dostat  to  závaží 
s  hlavy.   — 

Vlasy  mu  to  již  sedřelo,  a  není  přece  dosud 
tak  stárř!  Co  je  to  padesátka?  —  A  třese  se, 
jako  sedmdesátiletý  vetchý  stařec.  O  holi  musí 
chodit,  činí  dojem  žebráka.  Vždyť  ani  kabát  si 
nemůže  vyměnit,  nosí  jej  již  čtyři  roky  .  .  . 

Ještě  že  Věra  mu  vše  vyčistit  hleděla.  Ta, 
ta  jediná!  .  .  Skoda  jí,  že  musí  sdílet  všecku  tu 
bídu  s  ním.  Škoda!  ....  A  bude  taky  tak  ne- 
šťastnou, taky  tak  zavrženou  jako  on.  Vždyť  je 
jeho  dcerou,    jeho  obrazem,  jeho   krví! 

Jak  starostlivá  byla  o  něj!  Neměla  chudáček 
ničeho,  ale  kravatu  nějakou,  nějaký  ten  límeček 
koupila  vždycky  .  .  . 

A  starý  Vyšín  svěsil  hlavu  v  zadumání. 

Proč  jí  vlastně  tak  ublížil?  Čím  se  provinila? 
Ze  s  ní  onen  floutek  začíná?  Nu  snad  není  dosud 
tak  zle,  a  pak  řekla  přec,  že  na  ní  viny  není! 
Snad  přijde  k  rozumu  a  odřekne  mu.  Ti  dva 
nemohou  být  nikdy  svoji.  Tatíka  má  boháče,  ale 
ten  chce,  aby  kluk  peníze  vyženil  a  má  prý  pro 
něj  nevěstu  už  vyhlédnutu.  Věra  tedy  má  být 
asi  jen  milenkou,  snad  jen  pochoutkou  tomu 
úlisniku.  Ale  ne,  toho  nedopustí,  tomu  zabrání, 
děj  se  co  děj ! 

V^yšín  vztýčil  se  na  svém  sedadle  a  zaťal 
pěsti  k  hrozbě,  jakoby  měl  svůdce  dcery  své  před 
sebou. 

Jako  automat,  který  dokonal  svou  úlohu, 
padl  však  nečinně  na  zad  a  zrakem  vytřeštěným 
zadíval  se  na  své  ztopořené  nohy.  Cítil  v  nich 
bolestivou  tíži,  která  mu  opět  připomínala  jeho 
osud. 

»Pod  zem,  pod  zem,  nejraději!  Co  se  mnou?« 
ptal  se  v  duchu,  opíraje  se  rukama  o  kolena, 
v  nichž  pociťoval  líporný  tlak.  »Pod  takovou 
travou  zapadnout  —  pak  bylo  by  snad  lépe  mně 


i  jini!«  huhlal  a  bloudě  očhna  po  pažite,  lesk- 
noucím se  v  živěji  zaplanuvších  paprscích,  nepo- 
zoroval ani,  že  se  dívčí  postava  přiblížila  lehkým 
krokem  k  jeho  lavici  a  že  se  u^-adila  vedle  nělio. 
Cítil  jen  bolest  v  nohou  a  pak  jakousi  neoby- 
čejnou palčivost  v  očích,  která  jej  nutila  st.ihovat 
víčka,  ale  čím  více  je  stahoval,  tím  ostřeji  [)álilo 
jej  něco  v  koutkách  a  tlačilo  se  pod  řasy,  pře- 
káželo a  rostlo  .  .  . 

»Tatínku,   vy  pláčete?* 

Obrátil  prudce  hlavu  a  teprv  teď  zpozoroval 
Věru,  která  seděla  mu  na  blízku. 

Bezděčně  ucouvl  a  popatřil  na  svůj  zevnějšek. 

•  Myslil  jsem  na  tě  právě,«  řekl  sotva  slyšitelně 
a  poposedl  dál. 

Bylo  nui  stydno  před  ní. 

'Tatínku,  proč  tohle  všechno.  Pojďíe  se  mnou 
domů.  Vždyť  vám  snad  nikdo  neublížil  ?  A  Frantík, 
ten  jisté  sám  se  potrestá  za  své  jednání  A  ta- 
tínku, maminku  přece  znáte?!  Vždyť  to  nebylo 
po  prvé  — '  ani  naposled,  chtěla  dodat,  ale  od- 
mlčela se,  vyčkávajíc,   co  na  to  odpoví. 

Mlčel  jen,  snaže  se  povstati. 

•  Kam  půjdete,  otče?- 

•  Do  ouíadu  musím,  holka,  je  už  čas  « 

•  Není  ještě  ani  sedm,  tatínku,  zůstaňte,  vyšla 
jsem  si  záhy  do  kostela. « 

>Tak  se  tedy  modlit  chodíš  ?« 

•  Budu  teď  chodit  každý  den.« 

»Sama?»  tázal  se  Vyšín  posupně,  kosmo  na 
ni  pohlížeje. 

Tvář   Věřina  vzplanula 

»Otče,  pokládáte  mne  za  horší,  nežli  jsem. 
Bůh  vám  odpusť!  Abyste  však  věděl,  že  nestojím 
tak  nízko,  kde  vy  mě  stále  vidíte,  řeknu  vám  již 
dnes,  ano  přísahám,  že  mne  doma  dlouho  ne- 
udržíte  — « 

V  udivení  rozevřel  oči,  nechápaje  smyslu 
její  řeči,  která  se  řinula  z  její  svěžích  úst  jako 
zvuk  zvonu. 

•  Ano  «  pokračovala,  úplně  již  odhodlána 
provést  svůj  úmysl,  » půjdu  do  kláštera.  Tím 
ulehčím  snad  vám   a  zachráním  sebe.» 

•  *  Odmlčela  se,  tázavě  spočinuvši  zrakem  zaní- 
ceným na  jeho  zsinalé  tváři. 

•  Do  kláštera!*  zalehlo  v  duši  otcovu  jakoby 
úderem  zvonu  a  hnulo  to  srdcem  jeho  zatvr- 
zelým. 

» A  já  jí  tak  křivdil,  tak  ubližoval!"  volalo 
cosi  v  jeho  nitru,  které  se  rozechvívalo  přívalem 
měkkosti  a  soucitu  dávno  se  neozvavšího  v  jeho 
hrudi. 

Podával  jí  třesoucí  se  ruku,  chtěje  jí  dát  na 
srozuměnou,  že  ji  žádá,  aby  mu  odpustila. 

Stiskla  ji  ve  své  měkké,  teplé  dlani. 

Povstav,  zachytil  se  její  ruky  pod  paží  a  opí- 
raje se  o  ni  jako  Oedipus  o  ruku  Antigony,  ubíral 
se  s  ní  stezkou  parku  ku  kostelu  sv.  Ignáce. 


•  Půjdeme  spolu  do  kostela.  Pomodli  .se  za 
mne    dušičko,  neboť  tebe  spíš   -  -« 

•  Budeme  se  modlit  spolu,  otče.' 

A  když  se  její  přispěním  dostal  až  na  nej- 
vyšší stupeň  kostelní  brány,  zadržel  se  pevněji 
její  ruky  a  dal  se  vésti  do  vnitra  chrámu,  z  něhož 
zavanula  mu  vstříc  vůně  kadidla  a  voskových 
svěc,  jež  rozpalovala  na  železném  stojanu  svíčková 
bába  u  vchodu.  »Re(iuiescat  l«  znělo  mu  v  uších, 
když  spatiil  ten  kruh  rozžatých  svíček  a  když 
přihlížel,  mezitím  co  jeho  dcera  poklekla  podle 
jeho  nohou,  jak  kane  vosk  ze  svíček  obětních 
až  na  zem. 

A  pocítil  neodolatelnou  touhu  dát  se  tím 
vo.skem  zalít  nadobro  a  ohlušit  v  sobě  to  chvění, 
které  neklidné  srdce  jeho  sdělovalo  všem  jeho 
údům,  uvádějíc  v  pohyb  jeho  prsty,  podlamujíc 
jeho  kolena,  oslabujíc  jeho  síly  .  .  . 

V. 

Marně  pokoušel  se  starý  otec  od  zvrácení 
úmyslu  Věřina.  Nedala  jinak. 

Dokončivši  rok  studijní,  činila  přípravy,  aby 
se  dostala  do  kláštera  jako  pomocnice  v  lékárně 
Vyšín  od  onoho  památného  jitra  --  snad  účin- 
kem dceřina  posvátného  odhodlání,  snad  vlivy 
jinými  —  ku  podivu  všech  začal  odvykat  večer- 
ním vycházkám  do  svého  hostince.  V  úřadě  pra- 
coval tím  usilovněji.  'Táhl«,  jak  říkáme,  celý  den. 
Za  příplatek  pracoval  i  za  jiné  a  někdy  i  bez 
jídla. 

»Setřím,«   těšil  se. 

A  bylo  opravdu  lze  radost  čísti  v  jeho  tváři, 
když  se  probíral  ve  své  »kase«,  kterou  měl 
uloženu  ve  stolku    Radil  zlatku  ku  zlatce  a  spořil. 

Jen  několik  nejbližších  jeho  kollegů,  kteří 
zvláštní  důvěry  jeho  požívali,  vědělo,  že  se  vy- 
půjčil z  banky  pro  dceru  na  kauci  a  na  výbavu 
pro  klášter  osm  stovek. 

Nový  dluh! 

•  Kam  to  spěje  ř'  potřásali  rozvážnější  počtáři 
hlavami.   »Vždyť  se  pak  chudák  ani  nenají!« 

Byla  to  velká  rána  pro  něj  ale  co  měl  dělat? 
Přec  neodepře  dceři,  svému  nejmilejšímu  dítěti, 
to  jediné,  co  pro  ni  mohl  udělat? 

Odhodlal  se  k  tomu  rád  a  nelituje  toho, 
třeba  by  jinak  tím  trpěl.  Její  oběť  byla  větší  — 
uvažoval  —  a  připomínal  si  tehdejší  ranní  výstup, 
kdy  ji  obviňoval  a  urážel.  Kdo  ví,  k  čemu  ten 
její  krok  není,  a  dojista  lip  bude  ukryta  tam  — 
rozumoval  —  než  v  úzkých  šraňcích  nějaké  chudé 
domácno.sti,  kterou  by  založila  své  rodině,  kdyby 
se  vdala.  Mnohdy  roztesknily  úvahy  o  dceřině 
osudu  kancelistu  velice  a  činily  jej  zas  divochem. 
Oj)ět  jako  hory  vršily  se  před  ním  stíny  jeho 
vlastní  rozervané  domácnosti,  která  ho  strašila, 
tím  více  teď,  kdy  poslední  paprsek,  Věra,  opu- 
stila  nehostinný   krb.    Nepocítí  víc   tepla,  jež  se 


přenášelo  z  její  teplé  ruky  v  jeho  nitro,  kdykoli 
spolu  důvěrně  hovořili,  nespatří  víc  její  laskavých 
pohledů  a  přívětivých  pokynů,  až  přijde  v  noci 
domů.  Ty  příchody  jeho  za  svitu  její  lampy,  ty 
neopouštějí  jeho  mysl.  Jak  to  bylo  pěkné!  A  co 
zbývá  teď.ř  Co  dál  tady.?  .  .  .  Svět  nechystá  ni- 
čeho již  pro  něj.  On  také  ničeho  si  již  nežádá. 
Zahrál  si  v  karty  a  prohrál  všecko!  Prohrál  svou 
spokojenost  —  prohrál  nejdražši  své  dítě  — 
prohrál  život  celý!  ...  I  kaiieru  prohrál  při  své 
ztupělosti  a  duševní  ochablosti,  která  mu  bránila 
dodělat  se  úspěchů  a  činila  ho  úředníkem  již  jen 
z  milosti  v  aktivitě  trpěným. 

Cítil  již,  že  se  vlní  pod  ním  půda.  Ze,  se 
posouvají  opory,  na  nichž  stál  jeho  život,  že  se 
rozpadávají  základy  jeho  bytí  .  .  . 

A  opět  jej  to  vyhánělo  od  toho  nehostinného 
krbu,  který  se  rozstupoval  a  pu.stl  Opět  míjel 
domova  utíkal  se  do  své  kavárny,  aby  tu  zapomínal, 
aby  oklamal  svědomí,  které  svými  jemnými  ale 
nesčetnými  ostny  duši  mu  rozdíralo. 

Těžce  pociťoval  svou  vinu,  kterou  si  uvě- 
domil teprve  po  osudném  odchodu  dcery  do 
kláštera.  Proč  nehájil  hned  první  den,  kdy  byla 
náprava  možná,  svou  důstojnost  jako  muž  od- 
hodlaný a  pevný?  Proč  vyhýbal  se  neštěstí,  proč 
utíkal  před  ním,  proč  nevzdoroval  osudu  a  ne- 
nastavil čelo  tam,  když  byl  boj  nejkrutší.?  To 
jen  tupě  si  vedl,  jako  dobré  hovado,  jemuž  za- 
věsili jho  na  ohnutý  hřbet  a  ono  se  nebrání,  ne- 
pokouší se  ani  o  svržení  toho  jha,  nevypíná  hlavu 
a  nehájí  své  svobody.  Raději  utekl  vždy  i  s  tím 
svým  jhem,  ukryl  se  zlu,  místo  aby  jiříkladem 
vítězil,  slabým  byl  vzorem.  Utekl  se  vždy  tam, 
kam  utíká  každý  slaboch,  každý  duševní  mrzák  . .. 
do  hospody,  aby  hledal  zapomenutí  v  opojení. . . 


Přiblížil  se  den,  kdy  měla  být  Věra  zasvě- 
cena službám  Kristovým  a  kdy  jako  nevěsta  měla 
předstoupit  před  oltář,  aby  složila  sliby  řeholní 

Pro  Výšina  nastával  těžký  úkol.  Musí  být 
obřadu  přítomen,  musí  dceři  požehnat. 

Těžko  přivykal  té  myšlénce  na  brzkou  slav- 
nost a  s  velikým  odporem  podrobil  svůj  neurov- 
naný  zevnějšek  neodbytné  kultuře  holiče  a  vlá- 
senkáře.  Žena  jinak  nedala.  Musil  si  dát  ostříhat 
své  dlouhé,  sporé  vlasy,  které  přesahovaly  okraj 
obyčejně  zašpiněného  límce  vzadu,  upravit  své 
vousy    valně    již    zplesnivělé    a  nestejně    urostlé. 

Omládl  trochu  po  té  proceduře,  ale  vzdor 
tomu  činil  dojem  člověka  —  zoufalce.  — 

Dobelhal  se  stěží  do  kostela  a  když  zasedl 
do  lavice,  vyhrazené  pro  příbuzné  a  červeným 
suknem  pokryté,  zašumělo  to  zástupem  zvědavců 
a  hostí,  již  hojným  účastenstvím  zvyšovali  les-k 
a  slavnostní  ráz  nastávajícího  obřadu. 

Šeptáno  mnoho  o  něm,  ukazováno  na  něj. 
upozorňováno  na  jeho  vzezření.  Hádáno  a  ujišťo- 
váno semo  i  tamo.  Bylo  si  i  toho  povšimnuto, 
že  má  vypůjčený  kabát,  k  jeho  postavě  poněkud 
dlouhý,  a  svíčková  bába  ujišťovala  dvě  sousedky 
v  koutku  u  dveří,  že  měl  na  nohou  staré  bačkory. 

»Chudák!«  litovali  jedni.  "Zasloužil  by !«  mí- 
nili jiní. 

Ale  všem  zatajil  se  dech  a  všichni  zmlkli 
rázem,  Icdyž  na  dané  znamení  zvoncem  vyšli 
kněží  a  za  nimi  tři  kandidátky  v  rouše  nevěst, 
s  vlasy  rozpuštěnými,  se  zlatými  křížky  na  bílých 
hrdlech. 

A  oči  všech  upíraly  .se  na  ztepilou  postavu 
nejvyšší  z  nich,  která  ostatním  vévodila  důstojným 
krokem,  štíhlou,  hrdou  postavou,  ruměnou  tváří 
měkkých  linií. 

»To  je  Výšinová  !«  Pokraí. 


FEUILLETON. 

LITERATURA. 

Gerharta  Hauptmanna  noví-  drama  Michael 
Kramař.*) 

Tragedií  veliké  touhy  znovu  a  znovu  nazýván  byl 
llauptmannův  »Potopený  zvon-  a  běžným  a  zvolna  všed- 
n(-jícím  tírn  výrazem  mimoděk  charakterisována  byla  celá 
tvorba  jejího  slezského  básníka.  V  jeho  dramatě  raší  a 
puči  vše  tuchami  a  sny  nejisté  budoucnosti,  mladistvé 
vysněné  a  vytoužené,  ale  mrazí  a  tísní  tu  i  dusivý  a 
ochromujicí  svět  přežilých,   churavých   útvarů  mravních 

*)  Mezitím,  co  kronika  .Z  berlínských  divadeU,  otištěná 
v  posledním  čísle  >Luni!ra«,  byla  v  tisku,  provedeno  bylo 
dlouho  očekávané  nové  drama  G.  Hauptmanna  >Michael 
Kramer«  v  .Deutsches  Theater*.  Přítomných  nékolik  jrlos.s, 
spočívajících  na  dojmu  z  premiéry,  chce  sloužiti  jako  dodatek 
minulé  kroniky  Skapinovy. 


i  společenských,  nad  něž  vznésti  se  a  nad  nimiž  zvítěziti 
horečně  si  přeje  touha  básníkova.  Spor  těch  dvou  světů: 
starého  a  odumírajícího  lidí  trpících  a  ubohých,  porobe- 
ných a  ujařmených,  a  neurčitého  nového  svobodných 
a  sebou  šťastných  opakuje  se  v  poesii  Hauptmannově 
v  nejrozmanitějších  variacích.  Starému,  úzkoprsému  řádu 
a  nelítostnému,  smutnému  osudu  podléhají  ti,  již  měli 
největší  touhy;  nebeská  říše  princezničky  Haničky  jest 
pouhým  klamavým  přeludem  a  v  rakvičce  zůstane  přece 
jen  vyhublé,  podlitinami  znetvořené  tílko  ubohé  zednické 
dcerky  Haničky  Maternové.  Florian  Geyer  nedobude 
selského  království,  Jan  Vockerat  nesmí  se  státi  účastným 
budoucího  dokonalého  poměru  mezi  mužem  a  ženou, 
Helena  >Před  slunce  východem*  u>adne  přec  v  rodin- 
ném bahništi  se  všemi  touhami  po  čistém  životě,  revol- 
tujici,  hladoví  tkadlci,  kteří  v  ubohých  duších  svých 
viděli  celé  tnové  království*  v  kousku  masa  a  větší  skyvé 
chleba,  zůstanou  vždy  otroky  svých  zaměstnavatelů  a 
příslovečný  zvonař  Jindřich  podlehne  přece  hlasu  pono- 
řeného zvonu  staré  morálky  a  starého  svědomí  a  nedo- 
staví nikdy  svatyni  na  horách.  Typický  ten  spor  a  z  něho 


klíčící  veliká  touha  ncmiue  nebýti  výrazem  dušcvn  '% 
organisace  básníkovy,  nemůže  neodpovídati  jeho  ncj- 
vnitřnějšíift  bolestem  a  mukám.  Není-li  však  posud  snad 
moino  činiti  závčry  a  odhady  pro  lidskou  osobnost  bás- 
níkovu, opravňuje  veliká  řada  jeho  dél  ku  konklu^ím 
o  básnické  jeho  individualitě. 

Velikou  touhu  po  stvořeni  nového  stylu  dramati- 
ckého pro  nové  formy  života  neupře  Hauptmannovi  m  j- 
krutčjši  jeho  nepřítel.  Vyšed  jednak  z  lidového  dramatu 
jihouémeckého,  vyvrcholivšího  Anzeni;ruberem,  jednak 
z  intimní  dramatické  dušemalby  Ibsenovy  pokoušel  se 
Hauptmann  mnohonásobně  vypracovati  novou  dramati- 
ckou formuli.  Nedovedl-li  se  v  svých  rodinných  > Katastro- 
fách* odpoutati  od  velkého  vzoru  Ibsenova,  podařilo  se 
mu  v  »Tkalcich«  zpodobiti  nově  a  rázovitě  život  a  pohyb 
lidové  massy  a  položiti  tak  základy  k  technice  jak  mo- 
derního dramatu  sociálního,  tak  i  nové  tragedie  histo- 
rické. Než  jeho  touha  po  realisaci  těchto  nových,  spíše 
napověděných  než  vvslovených  genrech  dramatických 
zůstala  právě  tak  touhou  jako  sny  jeho  rckíi  o  novém, 
lepším  životě;  když  pokusil  se  Hauptmann  applikovati 
techniku  »Tkalcůt  ve  »Florianu  Geyerovi  na  skutečné 
velké  drama  historické,  bědný  byl  výsledek  a  v  poslední 
lidové  jeho  tragedii  »Formanu  Henčlovi«  opuštěno  jest 
úplně  nazírání  na  lid  jako  na  veliký,  vlnicí  se  komplex 
a  proveden  návrat  k  starému  dramatu  jedinečného,  ná- 
hodného osudu.  Hauptmann  nedovedl  se  povznésti  nad 
touhu  po  novém  stylu,  nedovedl  uskutečniti  snii  svých 
a  zůstával  vždy  hledajícím  a  ztrácejícím  okamžitě  to,  co 
nalezl.  Umělecká  jednota,  stylová  harmonie,  jež  jest  pro- 
jevem pevně  vykrystallisované  individualitv  básnické, 
chyběla  jeho  dílu,  marně  hledali  diváci  a  čtenáři  jeho  za 
pestrým  dílem  určitou  osobitost  Pokud  básník  byl  mla- 
distvým začátečníkem,  rádi  pozorovali  v  něm  všickni 
smělého  experimentátora;  ale  zvolna  v  létech,  kdy  blížil 
se  Hauptmann  mu.'ným  létům,  netajilo  si  více  jeho  obe- 
censtvo přání,  aby  posléze  vypracoval  sek  jednotě  umě- 
lecké a  stylové. 

A  když  21.  prosince  čekali  nedočkavě  v  »Deutsches 
Theater«  zástupové  na  !>umělecké  drama*  Michael  Kra- 
mer,  přáli  si,  aby  Hauptmann  jim  dnes  dal  dílo,  jež  by 
bylo  jasným  dokumentem,  že  k  té  jednotě  se  dopracovaí, 
že  jeho  individualita  se  vyhráněla.  .\\e  tím  větší  bylo 
zklamání.  Nové  čtyřaktové  drama  nejen  nepřineslo  obraz 
usiálené  osobnosti  umělcovy,  jež  by  předešlými  díly  byla 
vykládána  a  vysvětlována,  nýbrž  samo  trpě'lo  a  padalo 
vnitřní  nejednotností  stylu,  zborceností  koncepce  a  drama- 
tické stavby.  Třetí  jeho  akt,  v  němž  nikoliv  bez  přiklonv 
k  předměstskýrn  fraškám  Hauptmann  groteskně  přec 
zpodobil  banální  scény  z  málo  vybrané  společnosti  všed- 
ního výčepu,  rušil  nevkusně  náladu  dramatu,  jež  expo- 
nováno jest  jako  ponurá  .rodinná  katastrofa*  a  vyznívá 
sacerdotálním  kultem  majestátu  smrtí.  V  celém 'dosa- 
vadním díle  Hauptmannově,  vpočítajíc  i  groteskního 
•  Schlucka  a  Jaua*  i  dramatickou  kuriositu  ^Floriana 
Geyera*,  není  tak  hrubého  dramatického  nevkusu  jako 
tento  akt,  jenž  udupává  a  ničí  ryze  umělecký  dojem, 
jímž  působí  v  druhém  a  čtvrtém  dějství  některé  rysy 
charakteru  titulního  reka,  umělce  Michaela  Kraměra. 
Bohužel  ani  tento  charakter  nerozvíjí  se  dramaticky  před 
námi ;  co  dovídáme  se  o  něm  a  jeho  duševních  krisích, 
to  vysvítá  hlavně  jen  z  narážek  v  nekonečném  nářku 
nad  mrtvolou  synovou.  Tu  teprve  tušíme,  že  velmi  pů- 
sobivé drama  i  dokonalé  umělecké  dílo  mohlo  vzniknouti 
z  trosek  a  fragmentů,  jež  básník  bez  autokritiky  jako 
hotové  dílo  předvésti  dal,  tu  teprve  litujeme,  že  duši 
Kramerovu  nevylíčil  psychologií  svých  .Osamělých  duši«. 
Miciiael  Krameř,  starý  umělec,  jehož  sny  byly  vždy  větší 
než  provedení,  v  zmrzačilém  a  posupném  synu  .^irnoldovi 
vidi  chvílemi  nadání  odpovídající  vlastním  touhám  a 
snům,  ale  nespořádaný  a  divoký  život  synův,  plynoucí 
více  než  v  práci  v  sprostém  výčepu,  jenž  jest  dějištěm 
nešťastného  třetího  aktu,  oddaluje  otce  i  syna  vždy  více. 


Arnold,  jehož  talent  ztrácí  vždy  více  a  více  nutnou  basi 
reální,  končí,  uštván  sebou  i  společností,  samovraždou; 
nad  mrtvolou  domnívá  se  poznávati  otec  lepší  díl  duše 
synovy  a  zhroucen  nalézá  hluboká  slova  pro  tajem.ství 
smrti  a  odpuštění.  Než  tento  .'\rnold  jest  úplné  nedo- 
kreslen,  sem  tam  nahozen  zajímavý  rys,  tu  onde  odkryt 
kus  duše  krvácející  a  zahořklé,  ale  získati  pro  něj  soucit 
divákův  Hauptmann  přece  nedovedl.  Vrchol  dramatu 
jsou  monology  starého  umělce  o  smrti  a  svatém  poslár.í 
umění,  ale  ani  ony  neplynou  z  charakterů  a  osudů,  nýbrž 
nesou  stále  ráz  aforismů  načerpaných  v  studnici  Ruski- 
nově  a  Emersonově. 

Michael  Kramer  má  jistě  své  jednotlivosti,  jež  ne- 
jsou bez  zajímavosti,  má  několik  scén,  v  nichž  Haupt- 
mann zůstal  dovedným  malířem  rozmanitého  ústředí 
společenského  a  proto  mohla  snad  obec  slepých  obdi- 
vovatelů autorových  snažiti  se  zachrániti  kus  před 
zřejmým  propadnutím.  Nezachránila  ho  však.  Ubledlá 
tvář  štíhlého  básníka,  jež  děkovala  s  bolestným  chvěním 
kol  rtů  za  potlesk  věrných  a  nekritických  ctitelů,  zdála 
se  žádati:  »Prosím,  čekejte  ještě;  pak  přinesu  konečně 
dílo  své  mužné  síly'«  Ale  v  hledišti  jsme  se  tázali:  •Ne- 
čekáme již  příliš  dlouho?*  Skapino. 

V.  Říha:  Povídka  o  svatbě  krále  Jana. 
S  illustraccmi  od  L.  Nováka.    Nákladem  Jana  Laichtera. 

Je  to  zcela  česká  pohádka,  která  rozehřeje  srdce, 
upoutá  mysl  českého  čtenáře.  Autor  po  dlouhých  a  dů- 
kladných studiích  bohatých  pramenů,  jež  poskytuje  lidová 
poesie  česká,  když  úplně  vnikl  do  kouzla  pohádky  české 
a  vžil  se  do  jejího  sioi.u,  napsal  řadu_  pohádkových  ka- 
pitol z  historie  hloupého  Honzy,  V.  Říha  jest  však  též 
sám  po  ta,  vypravovatel  plný  citu  a  humoru,  a  tak  se 
mu  podařilo  obohatit  typickou  figuru  českou  hloupého 
siláka,  dobráka  a  vykutáleného  diplomata  Honzu  o  ně- 
kolik zajímavých  a  zábavných  rysů. 

Říhovy  pohádky  jsou  přístupné  mládeži  svým  leh- 
kým, nenuceným  tónem  obratného  spisovatele  a  též  do- 
vedou zaujati  čtenáře  dospělé  svou  uměleckou  cenou. 
Asi  patnáct  těch  povídek,  vypravovaných  v  lesní  hospodě 
kovářem,  farářem,  selkou,  vrchním,  radním,  myslivcem 
i  židem,  vodníkem  i  čertem,  letmo  přečtete,  tak  mají 
svůdnou  svěžest.  Illustrace  L.  Nováka  velmi  výhodně 
doprovázejí  roztomilou  a  vkusně  vypravenou  knihu. 

G.  de  Maupassant:  Silný  jako  smrt.  Román, 
přeložil  B.  W.  Zdráhal.  Nákladem  Hejdy  a  Tučka. 

Dílo  plné  zralosti  obdivuhodného  umělce,  který  tak 
jasně  a  prostě  dovedl  líčit  život,  jeho  drsnou  pravdu 
i  jeho  záhady  a  choroby.  Maupassant  od  třiceti  do  čtyři- 
ceti let  tvořil  rycHe  a  vášnivě,  ve  chvatu  genia  neoby- 
čejné potence  a  svěžesti,  tušícího  snad,  že  nebude  mu 
dopřáno  dlouho  žíti  a  pracovati,  a  proto  divoce  se  sna- 
žícího co  možná  nejvíce  vyžiti  ve  svém  krátkém  životě, 
co  možná  úprkem  dospětí  nejdále  na  krátce  vyměřené 
době  cesty.  Tato  předtucha  asi  nutila  Maupassanta  do 
práce  kvapné  a  horečné,  která  však  byla  vždy  svědo- 
mitá, poctivá  i  bolestná,  i  tehdv,  když  se  nepodařila,  když 
se  tříštila  v  dosti  všedních  á  povrchních  fragmentech 
naskizzovaných  povídek.  Tak  tvořili  všichni  ti,  jejichž 
mozek  i  srdce  bylv  ve  stálém  ohni  a  překypění  ideovém 
a  citovém,  kteří  příliš  mnoho  mají  pověděti,  kteří  příliš 
mnoho  žili  a  pozorovali,  studovali  a  snili  a  jejichž  duch 
se  žene  jako  vodopád  a  není  nějakým  mechanicky  se- 
strojeným, namáhavě  do  výše  nuceným  vodotryskem. 
Maupassant  byl  z  rodiny  těch  velkých,  bohatých  tvůrců, 
kteří  tvořili  nestejně,  tu  dostupovali  výše  geniů,  tu  klesali 
do  všedností  literárních  řemeslníků,  do  rodiny  herou 
péra,  jimiž  bvli  Balzac,  Dostojevský,  k  nimž  patří  tnladý 
a  tak  bujně,'  hýřivě  tvořivý  a  všestranný  romancier  a 
kronikář  Paul  Adam. 

Maupassantův  román  »Silný  jako  smrt*,  který  nej- 
nověji se  dostal   do   rukou  českých   čtenářů   v  překladu 


obratném  a  plynném,  je  vzácným  skvostem  francouzského 
románu  moderního.  Má  mocnou  tragiku  bolestné  a  ne- 
možné lásky.  Starý  umělec,  malíř,  zamiluje  se  do  dcery 
své  přítelkyně,  dlouholeté  milenky.  Dcera  je  ku  podivu 
podobná  matce  a  v  jeji  svěží,  líbezné  kráse  mladistvé 
vyvstává  před  umělcem  kouzelný  obraz  její  matky  z  té 
doby,  kdy  ji  počal  před  lety  milovat,  kdy  maloval  její 
portrét,  své  nejzdařilejší  dílo.  Starý  umělec  je  zdrcen 
utrpením  této  nesmyslné,  osudné  lásky,  která  je  též 
hrozným  ztroskotáním  jeho  dlouhé  a  hluboké  lásky  k  paní 
do  Guileroy,  matce  sličné  dívky,  ženě  čtyřicetileté.  Jako 
román  sNaše  srdce«,  tak  i  román  tSilný  jako  smrt«  do- 
kazují moc  a  půvab  psychologie  Maupassantovy,  vystu- 
dované a  odpozorované  přímo  v  životě,  nekonstruované 
násilně  a  pedanticky.  —  a.  — 

REVUE. 

Belgické  listy  rozepisují  se  o  obou  officielních 
publikacích,  jež  vydala  vláda  belgická  u  příležitosti  pa- 
řížské výstavy.  Jsou  to  překrásné  fotografické  album  »La 
Belge  pitoresque  et  monumentalec,  doprovozené  in- 
struktivním textem,  a  potom  dosti  objemná  knížka,  vy- 
daná ministerstvem  průmyslu  a  informující  nás  na  základě 
nejnovějších  dat  o  veškerých  hlavních  odvětvích  života 
belgického.  Tuto  všimneme  si  jen  oněch  odvětví,  jež 
literární  rubrice  jsou  nejbližšími.  Jest  to  vylíčení  osvěty 
v  Belgii  a  cest  k  dosažení  jejímu  —  vyučování.  Belgická 
konstituce  vyhlásila  naprostou  svobodu  ve  vyučování, 
t.  j.  každý,  buďsi  Belgičan  nebo  cizinec,  míiže  otevříti 
ústav  vyučovací,  aniž  k  tomu  potřebuje  úředního  povo- 
lení. Stát  dbá  jen  o  to,  aby  nedala  se  zneužívání  této 
svobody  vyučovací,  a  vystupuje  na  př.  jen  proti  vyučo- 
vání zásad  podvratných,  státu  nebezpečných  atd.  Proto 
také,  že  v  Helgii  panuje  naprostá  svoboda,  jest  tam  ve- 
lice mnoho  ústavů  vyučovacích,  nevydržovaných  státem, 
ale  jinými  korporacemi,  hlavně  kněžími.  Tito  řídí  dvě 
svobodné  university,  80  koll  jí,  65  středních  škol,  150  pen- 
sionátů pro  dívky  a  velice  mnoho  škol  elementárních. 
Vyučování  belgické  vůbec  dělí  se  na  elementární,  střední, 
vysoké  anebo  technické.  Školy  elementární  jsou  zařizo- 
vány obcemi;  každá  obec  musí  míti  alespoň  jednu  školu. 
Chudé  děti  neplatí  školného.  Vyučování  střední  jest  buď 
vyšší  v  t.  zv.  atheneích  neb  kollejích,  anebo  nižší  v  t.  zv. 
středních  školách.  Každé  atheneum  má  tři  sekce:  řecko- 
latinskou,  latinskou,  moderní.  Vysoké  školy  jsou  buď 
ústavy  universitní  nebo  tak  zv.  technické.  University 
v  Belgii  jsou  dvě  státní  v  Gandu  a  v  Liěge  a  dvě  kněžské, 
soukromé   v  Louvainu   a    Brusselu.     Fakulty  jsou  čtyři: 

1.  philqsophie  et  lettres,  2.  sciences,  8.  droit,  4.  mede- 
cine.    Ústavy   t.  zv.  technické  jsou:    1.  ústavy  vojenské, 

2.  průmyslové,  3.  obchodní,  6.  hospodářské  a  rolnické  a 
7.  umělecké,  mezi  něž  sluší  počítati  též  čtyři  královské 
konservatoře  v  Brusselu,  Antverpách,  Gandu  a  Liěgi. 
Zajímavo  jest  seznati  vydání,  jež  Belgie  v  r.  1897  měla 
s  ústavy  školními.  Roku  toho  vydala  na  školy  elemen- 
tární belgická  vláda  14,236.628  fr.,  na  školy  střední 
4,172.847  fr.  a  na  školy  vysoké  2,080.345  fr.  Ďle  péče, 
s  jakou  vláda  belgická  se  stará  o  rozkvět  věd  a  uměni, 
poznáme  stupeň  civilisace  belgické.  V  té  příčině  stojí 
Belgie  v  předních  řadách,  jak  patrno  z  toho,  že  v  Belgii 
vedle  královské  akademie  věd  a  umění  existuje  ještě 
deset  královských  společností  nauk,  že  vedle  královské 
bibliotheky  jest  v  Belgii  as  na  600  knihoven  veřejných 
a  lidových.  Pobídkami  k  práci  velice  mocnými  jsou  stá- 
tem vypisované  ceny  za  práce  literární  a  umělecké  Tak 
jest  zřízena  1.  cena  tříletá,  vypisovaná  za  nejlepší  práci 
dramatickou  (psanou  buď  francouzsky  nebo  flamsky)  za 
období  H  let;  cena  sestává  ze  zlaté  medaille  a  z  peněžité 
odměny  500—1500  fr.;  2.  cena  pětiletá  (5000  fr.)  jest  vy- 


pisována co  5  let  pro  práce  vědecké;  3.  cena  desítiletá 
(5000  fr.)  týká  se  jen  filosofie  a  filologie.  Mimo  to  král 
sám  založil  každoroční  cenu  25.000  fr.  za  nejlepší  spis, 
jenž  byl  by  zodpověděním  otázky  každoročně  králem 
samým  vyslovené.  Cena  tato  vždy  po  tři  léta  reservo- 
vána jest  Belgičanům,  čtvrtý  rok  však  přístupna  i  ci 
zincům.  Mimo  to  ovšem  jest  ještě  celá  řada  cen  sou- 
kromých. 

Divadel  jťst  v  Belgii  as  dvacet  stálých  a  značný 
počet  takových,  jež  nemají  stále  určitou  hereckou  spo- 
lečnost. Časopisů  jest  v  Belgii  109  denníků,  754  týden- 
níků a  510  jiných  časopisů. 

Tak   asi  jeví  se  nyní  stav  duševního   života  Belgie. 

B.  P. 

ZPRÁVY  A  POZNÁMKY. 

Nietzsche  o  ženách.  Stanově  svůj  ideál  hrdosti, 
panství  a  moci  velikého  člověka  činů  a  svobody,  podři- 
zuje Nietzsche  ženu  muži  co  nejúplněji.  Ničeho  nemá 
býti  nad  velikostí  a  silou  nadčlověka,  jásajícího  u  vítěz- 
ných, nikdy  nepřestávajících  bojích  a  radujícího  se  stejně 
bohatě  z  čestné  porážky  svého  hrdinného  nepřítele  jako 
z  čestné  porážky  vlastní.  Vše  ovládati  —  především  sebe 
a  potom  druhý  díl  svého  života,  svou  celou  bytost  k  muži 
pojící  ženu.  A  to  je  žena:  úplná  rozdílnost  od  muže, 
něco  teple  oddaného;  hodno  soucitu  a  opatrování;  sla- 
bost, utrpení,  jemnost,  pokora,  poslušnost,  věčné  ženství, 
vzpírající  malé  ručky  k  jediné  své  existenci,  jíž  je  láska 
jako  vyvrcholení  celého  ženina  života.  «Vše  jest  u  ženy 
hádankou  a  vše  má  u  ženy  rozřešení:  zove  se  těhoten- 
ství.«  Poesie,  toť  krása  ženy.  A  běda,  utone-li  v  ohyzd- 
nosti všedního  života,  zbabělosti  mužově,  v  přeškrtnutí 
daného  zákona  ošklivou  skutečností  poměrů.  A  běda, 
odhazuje-li  žena  svou  krásu  vlastní  vůlí.  A  toho  se  do- 
pouští, klesajíc  jako  rival  mužů,  honících  se  za  surovým 
dneškem,  ve  sprosté  skutečnosti,  v  ošklivostech  světa. 
A  klesajíc  dále  do  nepřirozeností  ženské  podstaty  — 
»Má-li  žena  učené  náklonnosti,  není  pravidelně  v  její 
pohlavnosti  něco  v  pořádku.*  Uměleckými  požitky  roz- 
rušuje si  moderní  žena  nervy  a  připravuje  se  tak  o  vý- 
znamnou schopnost  ploditi  světu  krásné  a  zdravé  děti. 
Nejbohatší  odměnou  ženy  za  její  poddanosti  jest,  je-li 
ona  poddanost  nejúplnější,  nejobsáhlejší,  nejdokonalejší. 
Žádné  slabosti  nemá  míti  muž;  pouze  žena  všechny.  Zá- 
pasícímu, rostoucímu  muži  sladkou,  utěšivou  vůní  má 
býti  ženina  podružnost.  Vždy  jediný  příkaz  za  absolutně 
nerovného,  ale  radostně  doplněného  poměru,  těchto 
dvou  vysoce  rozdílných  bytostí  jest  obsažen  v  definici 
štěstí,  jaké  tvoří  si  k  vzájemnosti  žena  odřeknuvší  se  své 
vůle  a  muž  využívající  vůle  z  plna:  štěstí  mužovo  se  zove: 
já  chci;  štěstí  ženino:  on  chce.  »Vše  ostatní  jest  poše- 
tilost.«  É.  Klas. 
* 

Zasláno. 

K  polemice  s  iČasem*. 

K  famósní  poznámce  o  nevydaných  knihách  přihlásil 
se  v  »Čase«  autor  sám. 

Teď  bych  ale  rád  věděl,  jak  k  tomu  přijdu,  abych 
s  každým  p.  Benešem  vyrovnávati  musil,  co  se  kde  o  mně 
proslýchá  nebo  žvaní. 

P.  Beneš  ke  všemu  vytrhává  jednotlivá  slova  a  po- 
čítá v  nich  nadávky.  Nevím,  zasluhuje-li  ultraparasita 
lepších  jmen.  Ale,  když  už,  pak  dobře  kýmsi  řečeno  bylo, 
že  nikdo  není  povinen  z  daleka  popisovati 
zvíře  od  kopyta  až  po  uši,  když  zkrátka  a  dobře 
nazvati  ho  může  oslem. 


Diváky,  18.  ledna  1901. 


V.  Mrštík. 


JVl^J"'^'  s=,P'0  Prahu:  "a  ít^'"  léta  zl.  1-20  (K  2-40),.  na  půl  léta  d.  2-40  (K  4-80),  na  celý  rok  zl.  480  (K  9-60).  Poštou:  na  čtvrt 

léta  zl.  1-25 

(K  2-60),  na  pul  léta  zl.  250  (K  5--),  na  celý  rok  5  zl.  (K  10-—).  —  Sešitové   vydáni  (o  dvou  číslech)  vycliázi  při  každém  druhém  (s 

udém>  čísle. 

Cena  sešitu  20  kr.  (40  hal.)   —    Pausk  pfivodnich   prací   se  vyhrazuje.    —    Dopisy  administraci    .Lumíra,  buďtež   adresovány:    Časopis  .Lui 

nír.,  Praha, 

Karlovo  n.Miiěstí  č.  34.  —  Listy  přijímáme  jen  frankované.  —  »Lumir«  vychází  každý  pátek  (vyjma  prázdniny). 

Redaktor  Václav  Hladík.  —  Majitel,  vydavatel  a  nakladatel  J.  Otto.  —  Tiskem  České  grafické  spolcčn 


LUMÍR 


Ročník  xxix. 


1.    ÚNORA   1901. 


*    ČÍSLO  18. 


Josef  Holeček  : 


HOUZÍR. 


z  NETIŠTÉNÉ  DOSUD 

ČÁSTI  .NAŠICH.. 

Pokrač. 


IJřiloudal  se  ku  dveřím  sednice.  Zas  naslouchá 
*  s  dechem  zatajeným.  Slyši  hrubý  a  rychlý 
tepot  svého  srdce  pod  kožichem  a  pomalé,  ospalé 
tikání  hodin.  Více  nic'  . . .  Ne,  více  nic.  Drobnější 
děti  byly  u  přátel,  hlásky  jejich  nemohly  se  tu 
ozývati. 

Myšlénka  mu  hlavou  projela:  »Múj  bože,  snad 
jsou  oba  mrtvi !  Snad  mi  synka  smrt  zadávila, 
ženu  zoufalost  otrávila!' 

A  tu  již  Kojan  odhodlaně  položil  ruku  na 
kliku,  pevně,  ale  ještě  opatrně  ji  stlačil  a  bez 
hluku  otevřel. 

Matka  zas  na  kolenou  ležela  u  lůžka  sy- 
náčkova. Celo  tlačila  na  tvrdé  dřevo,  ruce  měla 
nade  hlavou  sepjaty.  Modlila  se.  Kojan  si  při- 
pomněl onu  matku,  o  které  mu  vypravoval  Be- 
ranička.  Rád  by  věděl,  co  se  jeho  žena  modlí. 
Dosud  se  o  obsah  jejích  modliteb  nestaral.  A  žena 
jež  neznamenala  příchodu  mužova,  jakoby  znala 
jeho  v  té  chvíli  myšlénky:  hlavu  pozdvihla,  obrá- 
tila se  tváří  k  obrazům  a  začala  se  modliti  hla- 
sitě, zřetelně  a  volně  jako  v  chrámě  >  Věřím 
v  boha«.  Jedno  dokončila,  druhé  začala.  A  když 
se  měla  k  tomu,  aby  »Věřim<  po  třetí  opakovala, 
Kojan  dlouhým  krokem,  ale  po  špičkách  přistoupil 
k  ní,  aniž  toho  pozorovala,  smekl  beranici,  dal 
ji  na  hůl  jako  poutník  z  daleka  a  jal  se  modliti 
se  ženou:  také  tak  vroucně  a  horlivě,  také  tak 
hlasitě  a  slavně.  S  čím  kráčel,  s  čím  domů  přišel, 
všecko  s  něho  spadlo.  Mysl  jeho  dosud  byla  jako 
pýr,  a  nyní  vzrostla  jako  bor  Strach  jeho  minul, 
jakoby  ho  nikdy  nebylo.  Kolem  něho  se  vyjasnilo 
a  oteplilo,  a  to  jasno  a  teplo  jakoby  bylo  přešlo 
v  jeho  nitro  z  Bartoňovy  matky,  jeho  ženy.  Stav 
ten  stal  se  mu  odtud  drahým  a  vyhledával  jej  po 
celý  život. 


Manželé  vstali  a  pohlíželi  na  sebe  udiveně 
a  zvědavě,   ale  nikoli  již  smutně. 

>Jak  je  chlapci?*  otázal  se  Kojan.  Pověsil 
beranici  i  kožich,  postavil  hůl  do  kouta  a  při- 
stoupil k  nemocnému. 

•  Nevím, «  odpověděla  Kojanka.  »Horkost  ještě 
má    ale  nefantasuje  a  pokojně  spí.' 

>Snad  Pán  bíjh  dá,  že  se  pozdraví.  Ale  děj 
se  vůle  Jeho,«  řekl  Kojan  vážně  a  zpytavě  po- 
hlížel na  manželku. 

"Jako  se  díti  bude  na  věky,«  dodala  Kojanka 
pokorně  a  odevzdaně. 

"Člověk  i  neštěstí  přivyká,  opakuje-li  se  nebo 
dlouho  trvá.  Když  nám  synáček  nebožtíček  stonal, 
bylo  nám  hůř,  a  což  potom,  když  umřel !« 

•  Nevím,  bylo-li  mi  hůř,  Jene.  Dobře  mi  není 
nikterak,  ale  tehdy  jsem  neporoučela  své  utrpení 
bohu,  a  nyní  poroučím.* 

•  Tehdy  jsi  se  úpěnlivě  modlila,  aby  ti  bůh 
synáčka  neodňal,  a  slibovala  jsi  mu,  sp!ní-li  tvé 
modlitby,  že  jej  vychováš  k  službě  Jeho.< 

»Ano,  a  když  jej  bůh  k  sobě  povolal,  div 
jsem  si  nezoufala,  a  v  zoufalství  svém  prosila  jsem 
boha  za  jiného  pacholíka  a  ještě  nepočatého  Jemu 
zaslibovala.  Když  i  Bartoň  se  nám  roznemohl, 
poznala  jsem,  že  na  naší  straně  není  všecko  v  po- 
řádku a  že  nám  bůh  ukládá  zkoušky  A  zpytujíc 
se  pocítila  jsem,  že  se  to  děje  pro  mne,  pro  mé 
pochybení,  kterého  jsem  se  dopustila  z  lásky 
mateřské,  ale  přece  jen  to  bylo  pochybení.  Ne- 
měla jsem  k  bohu  tak  dolízati  a  naléhati,  aby 
k  vůli  mně  změnil  soudy  své,  o  nichžto  sama 
vím,  že  jsou  nezměnitelný.  Změnila  jsem  své  mo- 
dlení Již  ani  se  nemodlím  >Otče  náš,  dej  nám 
chléb  vezdejší'  a  jen  •  Věřim«  a  sVěřím*.  Suduju, 
že  tak  se  člověk  modliti    má  v  každém  soužení. 


18 


Věřím,  Pane,  že  jsi,  že  jsi  mne  stvořil,  ode  hříchu 
vj^koupil  a  k  věčné  spáse  dovedeš.  Tím  více 
věřím,  čím  Icrvavěji  šlehá  mě  metla  Tvoje.  Tím 
více  věřiti  budu,  čím  hlouběji  mne  ponižovati 
budeš  pod  jařmo  moci  Své.  Dokud  se  mi  jazyk 
v  ústech  ševeliti  bude,  modlitba  íVěřím«  na  něm 
neumlkne.  » Věřím « jest  jediná  modlitba  spomocná 
a  vítězná,  neboť  pomáhá  člověku,  aby  zvítězil 
sám  nad  sebou,  nad  žádostmi  svého  těla  i  duše 
své.< 

Kojan  usedl  za  stůl  a  polohlasně  odříkával 
modlitbu  před  jídlem  nad  misou,  na  níž  mu  žena 
podala  desátou.  Mezi  tím  uvažoval,  co  by  ženě 
odvětil.  Zdálo  se  mu,  že  při  své  horoucí  letoře 
upadá  z  krajnosti  do  krajnosti.  Podobné  rozjimavé 
hovory  náboženské  vodily  se  u  nich  stále,  jimi 
i  žerty  končívaly. 

»Ty,  Kačenko  má  milá,«  Kojan  ozval  se  opět, 
»v  ničem  míry  nezachováváš.  Pán  bůh  i  víře  vy- 
kázal mez,  neboť  řekl  ústy  evangelistovými: 
Kdybys  měl  víru,  že  bys  hory  přenášel,  lásky 
pak  kdybysi  neměl,  nic  nejsi. « 

Kojanka  stojíc  před  mužem,  dala  si  ruce 
pod  zástěru  a  pravila:  sAno,  ale  třeba  evangeh- 
stovi  rozumět  Kdo  by  přestával  na  víře,  jak  je 
psána,  a  neměl  ani  lásky,  ani  skutků,  toho  víra 
byla  by  mrtvá,  ten  budoval  by  železného  ptáka, 
jenž  by  jen  tím  hřmotněji  padal  k  zemi,  čím  více 
by  člověk  usiloval  dáti  mu  let.« 

Kojan  jedl  a  pokyvoval  hlavou.  Mladá  žena 
jeho  sklonila  hlavu,  zarděla  se  v  sličné,  ale  v  pře- 
padlé tváři,  a  obrácena  k  obrazům,  pod  nimiž 
Kojan  seděl,  mluvila  zticha  a  vroucně : 

'Ale  má  víra  není  mrtvá,  není  bez  lásky 
Milující  je  víra  má,  Pane  bože,  Ty  nejlépe  to  víš. 
Miluju  Tebe  i  díla  T\á,  miluju  Tvoje  nebe.  Tvoje 
hvězdy,  Tvé  slunce  i  měsíc.  Tvou  noc  i  den,  mi- 
luju Tvůj  svět  a  všecko  na  něm,  co  jsi  stvořil 
k  obrazu  svému  a  k  slávě  své,  miluju  tohoto 
věrného  člověka  svého  i  toto  choré  dítě  své,  mi- 
luju Bartonlčka  jako  Matějíčka,  Matějíčka  jako 
Marjánku  —  i  tu  boží  Smít  miluju. « 

Kojan  sebou  zachvěl,  ale  hned  se  vzpama- 
toval a  opanoval.  Přistoupil  před  ženu, 

^Cos  to  řekla,   Kačenko  r« 

Žena  jeho  m.rnč  se  usmívala. 

>I  Smrt  miluju,  křesťanskou  Smrt  miluju. 
Ty  myslíš,  že  jí  neznám,  že  jsem  jí  nikdy  nevi- 
děla tváří  v  tváv>  Ona  tu  často  bývala  za  nemoci 
Bartuňkovy.i 

»Bílá  žena  s  bílým  košíkem  a  bilýni  křížkem 
na  růženci .''« 

»Ale  ne!  Bílá  byla,  bílá  jako  padlý  sníh,  ale 
ne  v  selských  šatech  a  s  košíkem  na  lokti.  Paní 
to  byla,  krásná  jako  anděl  a  bohatě  oblečená. 
Ve  Vodňanech  jsou  také  paní,  nle  žádná  není 
ani  tak  vzácná,  ani  tak  krásná,  ani  tak  bohatá. 
Bylo  to  asi  měsíc  potom,  co  se  Bartoň  roznemohl. 
Byla  jsem  tu  s  ním  sama  doma,  odpoledne  bylo. 


Sníh  se  sypal  od  rána,  tak  hustě  se  sypal,  že 
pro  něj  těžko  bylo  z  okna  rozeznati  stodolu.  Já 
seděla  nad  Bartoňem.  Tu  ti  něco  podivně  zahučí  — 
myslila  jsem  že  to  vítr,  a  vzdechla  jsem :  Pomoz, 
bože,  dnešního  dne  poutníkům  cestovníkům,  proveď 
kroky  jejich  závějemi,  jako  spravedlivé  provádíš 
ďábelskými  nástrahami  1  —  Nebyl  to  vítr,  ale 
panský  kočár  zastavil  se  na  našem  dvoře.  Nikdy 
jsi  takového  kočáru  neviděl.  Myslím,  že  byl 
všecek  stříbrný,  a  zapraženi  v  něm  byli  bezúhonní 
bělouši  jako  dvě  panny.  Kočího  na  kozlíku  ne- 
bylo, to  mi  bylo  nejvíc  divno,  že  si  ta  paní  sama 
pohoní.  A  stejně  mi  bylo  divno,  že  v  kočáře  se- 
dělo selské  děvčátko,  tváře  jako  jablíčka,  ani 
hrubě  na  zimu  oblečené,  jen  tak  v  kartounové 
jupičce  a  sukničce.  Pomyslila  jsem  si:  Já  bych 
tak  v  tom  nečase  svoje  dítě  nepustila!  —  ale 
v  tom  už  bílá  paní  vstoupila  do  naší  sednice. 
Vstoupila,  a  dvéře  se  neotevřely,  klika  necvakla. 
Po  křesťansku  pozdravila,  já  po  křesťansku  podě- 
kovala a  pobídla  ji  dál.  A  byla  jsem  plna  rozpakův 
a  zmatku.  To  víš,  když  taková  vznešená  návštěva 
přijde! 

» Pěkně  vítáme,  vzácná  paní,  to  jsou  k  nám 
hosti,  posadčji  se !«  ji  pobízím  a  v  duchu  si  myslím, 
kdyby  hned  neusedla,  abych  si  ji  mohla  prohléd- 
nout. Jakživo  se  mi  o  takové  ženské  kráse  ne- 
snilo, ani  o  takové  ženské  nádheře.  Ale  při  té 
nádheře  všecko  bylo  tak  prosté,  že  bych  to  — 
pomyslila  jsem  si  —  také  dovedla  nosit.  Jen 
že  já  jsem  vzrůstu  drobného,  a  ona  skoro  do 
stropu  —  pod  trámem  se  musela  sehnout.  Měla 
na  sobě  bílý  plášť,  bílý  a  měkký  jako  čerstvý 
puch,  a  na  něm  poskvrny  ne.  Také  čepici  — 
nikdy  jsem  ženskou  neviděla  v  čepici  —  měla 
z  té  divné  a  krásné  kožešiny.  Plášť  byl  až  na 
zem  a  bez  rukávů,  čepice  byla  vysoká,  v  dýnku 
užší,  a  v  tom  plášti  a  v  té  čepici  dohromady  vy- 
padala jako  veliká  homole  cukru.  Jaké  měla 
vlasy?  Husto  jich  měla,  čepice  musela  být  na 
nich  pořádně  napaloušena,  aby  držela,  ale  jaké 
byly  barvy,  udati  nejsem  s  to.  Bylo  na  nich  plno 
sněžných  hvězdiček,  a  ty  hvězdičky  v  sednici  ne- 
jihly  a  zůstaly  na  vlasech,  jak  byly,  až  paní  zas 
odešla.  A  tvář  ti  byla  tak  bílá  a  jasná,  jako 
v  lednu  sníh,  když  na  něj  za  poledne  slunce 
svítí. 

Mně  bylo  rozdivno,  že  ta  paní  z  venku  při- 
chází, ze  sněhu  jde  a  sníh  na  sobě  nese  a  jako 
sníh  vypadá,  a  přece  z  ní  nejde  zima.  Spíše 
jakoby  se  bylo  v  sednici  oteplilo.  Snad  to  její 
líce  hřály,  takové  upřímné,  jasné  a  klidné.  Ale 
ruky  mi  nepodala,  a  já  se  po  ní  nehnala.  Něco 
mi  pravilo:  Nedotýkej  se  jí! 

Byla  jsem  zmatena  vzácnou  návštěvou,  ale 
strachu  jsem  neměla,  ne!  Tak  mi  bylo,  jakoby 
byla  přišla  některá  blízká  sousedka.  Ale  když 
na  moje  »posaději  se«  paní  se  posadila  ne  za 
stůl,  ale    do    hlav    Bartoňových,  ve  mně  hrklo  a 


řeklo  mi  to:  Nespouštěj  tu  paní  s  očí!  Dávala 
jsem  si  pozor,  abych  se  k  ní  ani  jednou  neobr.i- 
tila  zády.  Byla  bych  ráda  vzala  posvícenskou 
slánku  skleněnou,  ale  byla  bych  pro  ni  mu- 
sela do  komory  Co  dělat?  I  chopila  jsem  bochiiík 
chleba  tak,  jak  ležel  na  stole,  a  nůž  vedle  něho 
a  slánku  slaměnku  a  podávala  jsem  hostovi,  aby 
si  ukrojila.  A  při  tom  jsem  si  myslila  —  odpusť 
mi  to,  bože,  odpusť  mi  to  i  ty  hospodáři  — 
ukrojí  li  si,  že  si  rozhalí  plášť  a  že  uvidím,  jaké 
šaty  má  pod  ním. 

Jak  jsem  jí  chleba  podávala,  paní  se  po- 
usmála vlídně  i  dojemně,  že  mi  z  toho  bylo  niilo 
i  tcsklivo    A  po  noži  sáhla  a  já  držela  bochnik. 

»Aby  se  nezamoučily,«  řekla  jsem,  ale  tobě 
nezapírám,  Jene,  že  ani  v  tom  soužení,  které  jsem 
měla  z  nemoci  Bartoňovy,  ani  v  tom  překvapení, 
které  na  mne  hodila  ta  bílá  paní,  nemohla  jsem 
přemoci  svou  ženskou  zvědavost,  jaké  šaty  paní 
má  pod  pláštěm.  A  ani  ti  nepovím,  byly-li  atla- 
sové, nebo  hedbávné.  nebo  jen  kmentové,  jen 
vím,  že  taky  byly  bílé,  čisté  a  panské.  Abych 
si  byla  prohlídla,  z  čeho  byly,  to  jsem  nemohla 


pro  kříž,  který  jí  visel  na  ňadrech.  Pan  biskup 
nemají  většího,  nebyl  zlatý,  ale  mné  se  mní,  že 
byl  mnohem  dražší.  Jakoby  byl  složen  z  jasných 
hvězd,  tak  zářil  a  se  třpytil,  a  záře  z  něho  šla 
bílá  a  lahodná,  a  celá  naše  sednice  ji  byla  plna. 

Ukrojila  si  soustečko.  a  já  povídám:  »Jen 
zakrojeji  do  živého,  vzácná  paní !  Vrabeček  nejsou, 
aby  se  zobnutím  nasytily.  Měly  přijít  na  posví- 
cení, byli  bychom  je  uctili  pšeničnými  koláči. 
O  posvícení  bylo  u  nás  ještě  veselo,  ale  po  Du- 
šičkách už  se  nám  rozstonal  Bartoníček,  a  od  té 
doby  je  tu  smutno.'  Jak  si  krájela,  viděla  jsem 
ruce  její.  To  ti  byly  ruce!  Jako  lilie,  byla  bych 
na  nich  oči  nechala. 

Soustečko  ukrojené  v  ústa  nedala,  ale  jako 
nepozorovaně  položila  za  sebe  na  lavici!  Když 
pal:  odešla,  já  je  smetla  a  spálila. 

•  Sedněte  si  ke  mně,  Kojanko,«   povídá. 

Přisedla  jsem  si  opatrně,  neboť  tak  mi  bylo 
lé]>e  možno  pozorovati  každý  její  pohled  i  po- 
hyb. Ona  seděla  za  hlavami  Bartoníčkovými 
a  já  vedle  ní.  Pokrač. 


%        ^        ^        %        ^        %        Ý 


Alfons  Breska: 

1  vá  zádumčivá  krása  bledá, 
ta  není  krásou  sněných  žen, 
jež  moje  duše  toužně  hledá 
ne,  ty  můj  nejsi  sen. 


Z    HLUBIN. 

Za  Vláknem  vlákno  lásky  puká, 
ty's  cizejší  mi  každý  den, 
jen  rány  jítří  tvoje  ruka  — 
ne,  ty  můj  nejsi  sen. 


Když  tvoje  oči  láskou  šili, 
v  mém  srdci  vzlyká  pláčíi  sten, 
lkající  hlasy  hloubí  kvílí  — 
ne,  ty  můj  nejsi  sen. 


Kd 


v.dyž  západ  slunce  chlumy  zlatí, 
plá  modrým  jasem  hvozdů  lem, 
bolestný  neklid  duši  chváti 
po  slunném  kraji  dalekém. 


MODRA    DÁLKA. 

Co  v  dálných  horstev  lůně  dřímá, 
co  tají  dumná  doubrava, 
že  mocným  kouzlem  duši  jímá 
ta  dálná  dálka  modravá? 


V  neznámé  kraje  touha  šílí, 
ó  nebesa!  být  tulákem, 
jenž  dobrodružnou  cestou  pílí 
zn  hory,  doly,  lesů  lem. 


TICHO. 


^něl  v  kraji  zlatý  jarni  den, 
já  sluncem  lákán  vyšel  ven. 

Rozjásán  pěšinou  jsem  šel 
a  cestou  lesem  píseň  pěl. 

Leč  zvolna  nápěv  umlkal 
i  slova  písně  prchla  v  dál. 

I  zpěvný  rytmus  duše  ztich' 
v  mlčení  hvozdů  hlubokých. 


Ve  stromů  zlaté  zeleni 
zní  jepic  tenké  houslení. 

Sní  v  slunci  lesní  samota, 
třpyt  mými  nervy  mihotá. 

Jak  okouzlený  mlčí  les, 

sen  ticha  mdlobou  v  duši  kles'. 

Hluboko  hlouběji  se  třas' 
nejasné  touhy  jasný  hlas. 


Z>        Z>        Z> 


Z>       Z>       Z> 


F.  S.  Holeček: 


VYZNAVAČI   SLUNCE. 


Jen  ruku  vztáhnout  a  byl  její.  Ale  ne,  nechtěla 
býti  Putifaikou,  a  milý  Josef,  když  po  něm 
nesáhala,  začal  vztahovati  ruku  sám 

Nesleviia  mu,  rozloučila  se  s  ním,  jak  nej- 
rychleji mohla,  ale  nezapomněla  naň. 

Řekla  mu,  že  jí  nesmí  vyhledávat,  a  byla 
jista,  že  po  ní  pátrá  všude  na  opačném  konci 
města,  kde  se  s  ní  setkal. 

í  Což,  slečno  Mary,  je  tomu  měsíc,  je  to  možné, 
aby  ještě  na  mne  myslil.?* 

»Nemá-li  jiné,<    odezvala  se  uvážlivě    dívka. 

Rozmarná  paní  sebou  živě  hnula. 

^Myslím,  že  ne,«  jistila,  možnost  toho,  co 
řekla  její  společnice,  ani  zdaleka  nepřipouštějíc, 
a  jakoby  chtěla  vyváznouti  z  rozpaků,  které  ji 
popadly  při  slovech  dívčiných,  dala  se  do  ne- 
přirozeného smíchu. 

Rtyjejí  se  zdloužily  v  přemýšlení.  Okamžikem 
rozvíjela  se  jí  pod  čelem  pod  spoustou  těžkých, 
světlých  vlasů  scéna,  kdy  na  ni  Havlík  naléhal, 
aby  svolila  k  setkané. 

Vzpomínka  na  román  Flaubertův,  o  němž 
se  zmínil,  rozestřela  po  její  tváři  živá  světla  a 
v  očích  zapálila  blesky  rozkoše  ze  slov,  jimiž 
hýčkal  její  zjev. 

Chtěl  ji  následovati  jako  Frederic  Moreau, 
býti  jejím  stínem,  býti  jejím  sluhou,  státi  za  jejím 
vozem  jako  groom  a  sloužiti  jí  i  bez  odměnění 
pouhou  nadějí. 

Myšlénky  mladé  ženy  se  rozeskotačily,  teplo 
rozkoše  prolilo  se  do  všech  žil,  teprve  nyní  si 
uvědomila  zase  úpal  sluneční  a  couvla  pod  stromy 
ke  své  společnici. 

»Uvidím,«    řekla  polohlasně. 

IV. 

V  redakci  >  Volného  Projevu «  seděl  Hlasivec 
a  nohy  křížem  opřené  o  židli  proti  sobě  posta- 
venou, pouštěl  mlčky  kotouče  dýmu  z  jemné 
cigarety.  Odvinulo  se  to  vždy  od  jeho  úst  jako 
výbuch  prachárny.  Byl  klidný,  protože  jej  jako 
muže  z  redakce  denního  listu  nic  nerozčilovalo, 
a  mlčel,  protože  kritik  mluví  vždy  jen,  když  ho 
jiní  slyší ;  ale  v  pokoji  nikoho  nebylo  mimo  něj, 
a  tu  Hlasivec  z  umělecké  úspornosti  nechával 
mozkové  a  ústní  orgány  na  odpočinku. 

Z  vedlejší  místnosti  zalehl  sem  občas  živý 
hovor  z  polvoje  chefredaktorova,  kde  dva  ven- 
kovští občané,  přívrženci  strany  representované 
redakcí  listu,  umlouvali  s  redaktorem  návštěvu 
k  voličské  schůzi. 

Hlasivec  odpočíval ;  před  chvílí  odeslal  článek 
do  sazárny,  aby  přinesl  svoji  oběť  Molochu  čte- 
nářstvu, a  teď  jen  z  nouze  seděl  v  redakci,  pro- 


tože venku  se  rozšelestil  drobný,  hustý  déšť,  který 
mu  znemožnil  vyjíti.  Po  oknech  se  tiše  sléval 
jeho  proud,  a  Hlasivec,  aby  nemusil  hleděti  na 
tak  jednotvárné  utrácení  dne,  v  jakém  si  libovala 
příroda,  otočil  se  klidně  zády  k  oknu  a  zíral  do 
vnitřku  síně,  plece   maje  opřeny    o  psací  stolek. 

Vkročil  Havlík  promoklý,  s  výrazem  resig- 
nace  ve  hnědých  očích. 

» Přijměte  naše  pohostinství,  ubohý  příteli, « 
a  Hlasivec  vida  jeho  úbor,  nabízel  mu  spěšně 
židli,  tázaje  se  spolu,  kde  prodléval. 

Mladý  muž  odpověděl,  že  šel  Karlínem,  pak 
se  dal  převézti  do  Holešovic  a  vracel  se  přes 
Malou  Stranu.  Sel  tou  oklikou  v  pošetilém  dou- 
fání, že  snad  dnes  se  mu  poštěstí  uzříti  hledanou 
jím  paní. 

Poněvadž  chtěl  zjistiti  osoby  ukrývající  se 
v  průchodech  domů  při  náhlých  útocích  deště, 
nemohl  použiti  žádného  povozu  a  tak  zmokl  na 
kůži. 

»Ah,  jak  jste  nepraktický,*  zahoršil  se  kritik. 
»Bloudit  takto  bez  plánu  ulicemi. « 

Poeta  se  hájil,  že  má  plán  a  přesný,  podle 
kterého  pátral  po  stopě  neznámé  již  delší  čas. 
Ráno  tržnice.  Zelný  a  Vaječný  trh,  dopoledne 
Ferdinandova  třída  a  Příkopy,  odpoledne  jedno- 
tlivé části  města,  kde  předpokládal,  že  by  mohla 
činiti  návštěvy. 

»Hm,«  a  Hlasivec  potřásl  hlavou.  Po  jeho 
náhledu  odpolední  hodiny  nebyly  úplně  zužitko- 
vány. Snad  by  bylo  lépe  popadnout  věc  za  jiný 
konec.  Snad  by  si  mohl  ulehčiti  pátrání,  kdyby 
si  z  jednotlivých  čtvrtí  města  sestavil  adresář 
osob,  se  kterými  by  asi  po  jeho  soudu  dáma  jím 
hledaná  se  mohla  stýkati.  Měl  by  tím  značně 
ušetřeno  tápáni  v  temnu,  pak  by  zbyly  vždy  jen 
ulice,  kde  mohl  předpokládat,  že  ji  najde. 

Mladý  muž  se  zachvěl  chladnem  a  zapomněl 
odpověděti. 

»Co  je  vám?«  ptal  se  chvatně  kritik  vyrušen 
z  okamžikové    práce    svého    všestranného  ducha. 

»Ah,  nic;  myslím,  že  by  mi  dobře  posloužilo 
suché  prádlo,"  a  Havlík  povstával.  »Dovolíte-li, 
vzdálím  se  zase,  abych  se  doma  upravil. « 

Hlasivec  litoval,  že  v  redakci  nebylo  na  něco 
podobného  pamatováno,  a  že  nemůže  prospěti 
příteli.  Kdyby  však  chtěl  čísla  starších  novin, 
redakční  nůžky  by  mu  již  pomohly  zažit  upro- 
střed Prahy  kus  robinsonády.  Prádlo  by  poslali 
dolů  k  domovnici,  aby  je  dala  usušit. 

Básník  poděkoval  za  přátelskou  pomoc,  ale 
trval  na  svém,  že  se  převlékne  doma. 

•  Budiž,  ale  nezapomeiíte,  nač  jsem  vás  upo- 
zornil,«  a  Hlasivec  zarazil  spěch  mladého  muže. 


212 


Ostatně  redakční  exemplář  adresáře  byl  mu  k  dis- 
posici. 

•  Ano,  ano,  díky,  použiji  v  plné  míře,«  a  poeta 
spěchaje,  potřásl  rukou   přítelovou. 

Hlasivec  opět  osaměl,  a  aby  nezahálel,  vě- 
noval příští  okamžiky  chvále  dobrého  hospodáře, 
který  ví,  že  bouře  a  zaplaveniny  škodí  poli  života, 
a  proto  pečlivě  staví  hráze  a  prohlubuje  struhy 
aby  odvedl  stranou  by.střiny  a  bez  uškození  nechal 
bíti  blesky.  Tímto  hospodářem  učinil  sebe  a  utě- 
šeným polem  květnatého  života,  přes  něž  nehlu- 
čely   bystřiny    vášní,    lán    svého    duševního    žití. 

Vkročil  sluha,  svíraje  v  rukou  redakční  čapku, 
a  položil  na  jeho  stůl  jedno  z  několika  čísel  ve- 
černíku cizího  listu. 

»Je  tam  něco?«  a  mladý  muž  sáhaje  rukou 
s  loktem  osvědčeně  v  úhel  lomeným  za  sebe  po 
výtisku,  oslovil  sluhu. 

Vytáhlý,  hubený  muž  s  obličejem  z  kůže, 
z  jaké  se  dříve  robil  pergamen,  se  zastavil 

»Nic,  zvláštního,  pane  redaktore,  Čína  se  hýbe 
stále,*  odpovídal  suše  s  klidem  diplomata,  >  pobili 
tam  nějaké  jeptišky  a  mnichy  a  pobořili  kostely, 
německý  vyslanec  byl  zavražděn,  a  také  několik 
desítek  copatých    křesťanů  bylo  posláno  onam.* 

•  Tak,  a  co  pak  tomu  říkají  velmoci ř^ 

•  Uherský  ministrpresident  byl  již  interpelován 
v  parlamentě." 

>Ano.  a  .  .  .«   zažíval  Hlasivec. 

•  Odpověděl,  že  rakouská  válečná  loď  vysa- 
dila na  břeh  dvacet  pět  mužů  námořní  pěchoty,  aby 
hájili  v  Pekingu  životy    rakouských    poddaných.' 

•  Úplně  v  pořádku,  ti  pánové  mají  krásnou 
příležitost  se  vyznamenat  před  celým  světem  .  . 
Podaří-Ii  se  jim  dobýti  Pekingu  .  .  .« 

•  Děkuji  pěkně,  pane  redaktore,  těch  čínských 
ďáblů  je  jako  much  « 

Hlasivec  pokrčil  rameny  a  klidně  pohleděl 
na  pochybovače. 

•  Pane  Pešku,  mně  se  zdá,  že  pochybujete 
o  zdatnosti  naší  armády.  Znáte  historii  dobývání 
Troje.'«  A  kritik  spustiv  list,  do  kterého  nepo- 
hlédl, počal  šlechtiti  své  nehty  perořízkem. 

Pešek  protáhl  svůj  vyhublý,  sestárlý  obličej 
a  rozevřel  ústa  výrazná  tím,  co  v  nich  spočívalo, 
a  c  1  je  značkou  třídy  lidí,  jež  má  na  starosti 
pořádek  v  domech,  a  z  nichž  sečtělejší  vrstva, 
jak  na  přítomném  muži  bylo  vidět,  mohla  se  státi 
i  členy  redakčního  sekretariátu. 

Při  otázce  kritikově  se  pozastavil.  Nevěděl, 
co  si  pod  tím  představit,  což  bylo  pro  člověka 
z  novin  nepříjemná  situace.  Jméno  Troje  mu 
bylo  konečně  známo,  o  to  nešlo,  ale  s  tím  dobývá- 
ním měl  ve  své  paměti  potíž. 

•  Dovolte,  pane  redaktore,  myslím,  že  vám 
rozumím.'  řekl  konečně,  'je-li  to  totiž  tam,  odkud 
u  nás  inserují  stolní  víno  • 


•  Příteli  Pešku,  jste,  jak  vidím,  v  hospodářské 
stránce  silnější  než  v  historické,  a  naše  redakce 
])otřebuje  sluhu  všestranně  vzdělaného,  je  to  k  vůli 
našim  přívržencům,  budete  musit  doplniti  v  re- 
dakční knihovně  své  vědomosti. 

Trója  byla  veliké  starověké  město,  dobývána 
byla  před  tisíci  lety  a  vyznamenala  se  zde  hrstka 
řeckých  vojáků,  kteří  se  dali  uzavříti  ve  velikém 
dřevěném  koni.  Když  ostatní  řečtí  válečnic;  Istně 
se  vzdálili,  jakoby  již  odt.ihli,  zavezli  takto  okla- 
maní obhájci  Trojští  dřevěného  koně  do  svého 
města  a  aby  mohli  jej  tam  odvléci,  pobořili  ke 
všemu  ještě  bránu  městskou, »  poučoval  kritik 
Peška,  který  přikyvoval,    že    rozhodně  již  chápe. 

»Nu,  vidíte,  našich  dvacetpět  hrdin  má  před 
sebou  skvělý  vzor,  a  budculi  jednat  jako  jejich 
starověcí  kamarádi,  je  Peking  náš. « 

•  Slaka,  to  by  bylo  již  něco,  vy  máte  báječnou 
fantasii,  pane  redaktore,  ale  vy  dovedete  také 
přesvědčit,  na  mou  duši,«  zaklínal  se  Pešek,  » skoro 
bych  věřil,  že  už  ten  Peking  mají,  a  tak  mám 
z  toho  takovou  nějakou  nehoráznou  radost  « 

•  Vidíte,  jděte  a  studujte  Trojánskou  historii ; 
bude-li  Čína  naše,  uděláme  tam  zahraniční  re- 
dakci pro  asijské  poměry,  a  projde-li  můj  návrh 
u  družstva,  budete  jedním  z  redaktorů.' 

•  A  pane  redaktore,  to  bych  ani  nechtěl, 
z  Prahy  nepůjdu.* 

»Pane  Pešku,  nevzdorujte,  mohl  byste  nosit 
cop,  podívejte  se  v  Praze,  kolik  je  lidí,  kteří  by 
za  to  nevím  co  dali,  kdyby  se  s  ním  nemusili 
skrývat. « 

•  Pane  redaktore,  vy  se  mi  posmíváte,  proč 
to  .  .    ?. 

»Ne,  mýlíte  se,  pane  Pešku,  můj  posměch 
je  mířen  jinam,  ujišťuji  vás,  tady  je  ruka  na  to, 
my  jsme  a  zůstaneme  dobrými  přáteli,-  a  Hla- 
sivec se  rozehřál,  »v  míru  i  v  boji  proti  copu, 
což  ?« 

Vévoda  ze  Septmontu  nepodával  s  větší  dů- 
stojností ruku  milenci  své  ženy  a  synu  vychova- 
telky než  Hlasivec  vnitřnímu  sloupu  své  redakce. 

Pešek  s  patrným  potěšením  na  pergamenové 
masce  zkonstruované  z  několika  záhybů  pokožky 
a  nezbytných  otvorů  do  ní  sklonil  se  uctivě. 
Protože  však  při  úkloně  ruka  jeho  přišla  příliš 
do  nízké  polohy,  a  šede.sátistupťíový  loket  Hla- 
sivcův  visel  nad  ní  zase  poněkud  vysoko,  nezbylo 
Peškovi  než  vystoupit  z  uctivého  postoje,  a  pak 
teprve  spojily  se  ruce  dvou  mužů,  jimž  osud  dal 
v  úděl  postrkovati  ku  předu  pokrok  v  srdci 
Evropy. 

Za  chvíli  seděl  Hlasivec  zase  sám  na  židli 
a  hově  si  v  nenuceném  držení  těla  ciseloval  my- 
šlénku   která  byla  plodem   minulé  rozmluvy. 


%     ir     ir     ^If     % 


VÁCLAV  Hladík: 


EVŽEN  VOLDAN. 


I — I  avlena,  jenž  jevil  nejvíce  veselé  hovornosti 
*  *  a  s  nadšením  labužnického  požitkáře  při 
hostině  vybrané,  pozvedl  sklenku  a  podíval  se 
do  její  rudé  jiskřivosti  proti  světlu,  jakoby  zkoušel 
jas  drahokamu, 

iBožský  nápoj.  Šťastná  Francie!'  mluvil  jako 
vždy  rychle  a  úryvkovitě,  když  byl  dlouhým 
tahem  vssál  ohnivý  mok:  ^Takové  víno  plodí! 
Zár  slunce  i  teplý  dech  úrodné  země  se  v  něm 
snoubí!  Velkolepý  nápoj!  Báseíí,  hotová  báseň. 
A  její  rýmy  jsou   polibky  ženy!-; 

Starý  švihák  zatočil  si  své  nabarvené  černé 
kníry  a  rozhlížel  se  vesele,  naplněný  potěšením 
člověka,  který  se  rád  poslouchá. 

•  Pan  Havlena  je  dnes  v  dobrém  humoru. 
To  jistě  padl  zase  na  dobrou  kartu  .  .  .«  smál 
se  VVollner,  nalévaje  nui  přes  stíjl  ještě  jednu 
sklínku  z  drahocenné  staré  láhve. 

Havlena  jen  rychle  zamžoural  očima  a  pohnul 
obočím,  při  čemž  pojednou  vyvstala  na  jeho  tváři 
stařecká  síť  trpkých  vrásků,  a  mrkl  po  Wollne- 
rovi  schytralým  a  ironickým  pohledem,  jakoby 
chtěl  naznačiti,  že  vidí  každému  do  karet.  Ale 
hned  zase  se  usmál  jaksi  poťouchle  a,  zatím  co 
rozkrajoval  opatrně  sluku  s  lanýžovou  nádivkou, 
mluvil  k  celému  stolu  : 

»Mám,  čím  dál,  tím  větší  smůlu!  Makao! 
Nejkrásnější  hra  a  nejpoctivější.  Jeden,  dva,  tři  — 
a  pár  stovek  je  v  kapse  nebo  v  prachu!  Včera 
zase  mne  uvrtali.  Do  pěti  hodin  do  rána!  To  je 
život!  Tolik  hodin  napjetf,  pozornosti,  přemý- 
šlení —  a  výsledek  prázdná  kapsa !  A  pak  se 
řekne,  že  tohle  je  zábava!' 

Znovu  vyprázdnil  sklenku.  Ozval  se  smích, 
v  němž  nejostřeji  pronikal  vysoký  hlas  paní 
Hellmerové.  která  pohlížela  na  hovorného,  na- 
barveného starce  lorgnonem  jako  na  kuriositu. 
Paní  Wollnerová  usmála  se  jen  lehkým  zkřivením 
rtů,  jímž  měla  její  tvář  vždy  výraz  unavené  pohrdli- 
vosti  Jako  sladké  trilky  stříbrných  zvonků  zazněl 
něžný  smích  paní  Bílkové.  Voldan  si  všiml,  že 
slečna  Mina  ostala  zcela  apatickou.  Ani  nepohnula 
brvou. 

Sluhové  roznášeli  šampaiiské  víno  ve  křišťá- 
lových karafách.  Bouchání  zátek,  připomínající 
rozjaření  chambre-separée,  rušilo  by  distingova- 
nost  této  hostiny  bohatého  svčtáka,  žijícího  v  pře- 
pychu a  raffinovanosti    aristokrata  i  umělce 

Voldan  roztržitě  poslouchal  hovor,  smích, 
žerty,  přeslechl  vtipnou  invektivu  Havlenovu 
i  pointu  jakéhosi  Bulířova  zlomyslného  klepu  di- 
vadelního, který  všechny  rozesmál. 

Zvláštní  lahodné  roztesknění  zmocnilo  se  ho. 
Způsobil  jej  pohled  na  jeho  okolí  i  rozehřívající 
požitek    hostiny  a  vína.    Toto   roztesknění  vzru- 


ROMAN.  


šovalo  vždy  jeho  ctižádostivé  fantasie  a  touhy. 
Probudilo  se  v  něm.  vždy,  když  viděl  radost, 
sláiu.  moc  silných  a  bohatých.  Toužil  též  po 
síle,  moci,  ano  i  po  penězích.  Peníze  mu  jedině 
mohly  dáti  neodvislost  úplnou  a  mohly  odstra- 
niti všechny  překážky,  jež  by  se  mu  postavily 
do  cesty,  hravě  a  lehce,  bez  boje  a  násilí.  Viděl 
se  znamenitým,  obdivovaným,  mocným.  Viděl  se 
výše  nežli  vzpupný  boháč  Wollner,  neboť  mohl 
dodati  své  moci  ušlechtilého  dojmu,  talentu  a 
práce  obětované  vznešeným  ideám  lidskosti,  vlasti 
atd.  Rozechvívaly  se  v  něm  všecky  jeho  sny 
o  pouhé  slávě  muže,  který  vkročí  do  arény  a 
bije  se,  který  vstoupne  na  tribunu  a  uchvacuje 
massy,  který  dovede  si  podmaniti  nadšeni  davu 
i  úctu  superiorních  i  zbožňování  žen.  Daleko,  ne- 
smírně daleko  byl  od  svých  dřívějších  snů,  jež 
vněm  neméně  prudce  a  vášnivě  vznikaly  v  tichých 
nocích  nad  knihami  a  v  malých  hospůdkách  mezi 
dělníky,  agitátory  a  redaktory  socialistickými, 
kdy  psal  své  útočné  články,  kdy  dovedl  tak 
ohnivě  a  bojovně  tlumočit  nejkrajnější  názory. 
Ale  to  byla  jen  episoda  —  jak  se  mu  teď  zdálo  — 
v  nejistém,  zmítaném  vývoji  jeho  ducha,  tíhnou- 
cího vždy  k  jakémusi  diletantismu  i  k  dandysmu, 
k  tomu  vyššímu  dandysmu,  který  dovede  býti 
frivolním  i  tragickým,  který  by  učinil  z  exalto- 
vaných, dobrodružně  ctižádostivých  povah  stejně 
barikádní  bojovníky  komuny,  jako  by  z  nich  vy- 
tvořil diplomaty. 

A  ta  horoucí,  lačná  touha  slávy,  požitku, 
rozkoše,  všeho  toho  nejintensivnějšího  vyčerpání 
života  vstoupila  mu  k  mozku,  chtěl  povstat,  po- 
zvednouti číš  a  jásavou  řečí  vysloviti  všechnu 
radost  a  sílu  mládí  a  bojovného  mužství  zde, 
v  tom  rozkošném  ovzduší,  před  krásnými  ženami. 

Setkal  se  náhle  s  pohledem   slečny  Miny. 

Připadlo  mu,  že  ona,  mlčelivá  a  zamyšlená, 
snad  zabývá  se  podobnými  myšlénkami.  V  tom 
oduševněném,  krásném  záření  její  velkých,  tem- 
ných očí  tušil  též  vůli  a  exaltovanost  povahy 
dychtící  vzhůru. 

Usmála  se  lehce    Jejich    oči    si  odpověděly. 

Pan  Henner  povstal  a  důstojně  vztýčený,  po- 
zvedaje svou  ušlechtilou  bradu,  pronesl  krátký 
přípitek  domácí  paní  i  dámám. 

»Bravol«  zvolal  malý  pan  Hellmer,  a  bylo 
to  první  slovo,  které  pronesl  za  celý  večer,  jako 
by  procitl  náhle  ze  své  věčné  nudy. 

Jeho  žena,  která  po  celý  večer  nejvíce  za- 
bírala pozornost  Wollnerovu  a  smála  se  histor- 
kám Bulířovým,  s  nejněžnějším  úsměvem  man- 
želským, obrátila  se  k  Hellmerovi  a  zavadila  o  jeho 
sklenku. 


Páni  odešli  do  kuřáckého  pokoje  vypit  li- 
kéry, černou  kávu  a  vykouřit  doutník. 

Havlena  si  zapálil  malou  lulku  anglickou  a 
stále  rudějšf  vyprázdnil  dvě  sklenky  cognaku  a 
pohodlné  rozvalen  v  houpací  židli,  vypravoval 
dvojsmyslnou  anekdotu  s  neomaleným  a  senilním 
cynismem  Rytmistr  Malina  chtěl  jej  přetrumf- 
nouti historkou  z  kasáren  a  též  Helhiier,  žmoule 
cigarettu  a  nervosně  poškubávaje  licousy,  chtěl 
vyprávět  cosi  pikantního,  ale  uvízl  a  skončil  ne- 
určitým, křehkým  smíchem.  Ostatně  nikdo  ho 
neposlouchal. 

Zazněly  tóny  piana. 

•  Slečna  Havlenová  již  sedla  ke  klavíru,' 
oznamoval  Wollner  a  vyplašil  pány  z  pohodlí  a 
nenucenosti  kuřáckého  pokoje  do  salonu,  kde  se 
rozesddili  a  rozestavili  kolem  dam,  sedících  v  polo- 
kruhu před  pianem. 

Kritik  Karas,  po  celý  večer  veselý  a  bodře 
naladěný,  náhle  zvážněl,  svraštil  obočí,  naslouchal 
hře  mladé  dámy.  Po  chvíli  zase  nabýval  jeho  ši- 
roký obličej  bývalého  usměvavého  výrazu  a  po- 
kyvoval lehce  hlavou. 

Slečna  Mina  zahrála  Bachovu  fugu  a  úryvek 
ze  Schumannova  Carnevalu. 

Byla  bledá,  měla  rty  sevřené  a  oči  planoucí. 

Hrála  s  takovou  vroucností  a  ohnivostí,  že 
hned  po  prvních  úhozech  podmanila  si  poslu- 
chače. 

Voldan  měl  pocit  krásy,  umění  a  nadšení, 
onen  pocit  lehkého  zamrazení,    které  stupťíovalo 

%     ir     ir     % 


se  až  do  migrény  u  něho,  když  jej  vzrušilo  a  do- 
jalo něco  nevšedního  a  krásného. 

Ztrnulé  ticho  —  přerušené  výkřiky  obdivu 
a  potlesku  při  každém  přechodu  dri  nové  skladby. 
Ale  slečna  Mina  jen  pohodila  lehce  hlavou,  usmála 
se  spíše  pro  sebe  a  již  začla  novou  piequ.  A  hrála 
Lisztovy  rhapsodie  vášnivě,  divoce. 

Voldan  viděl  Wollnera  pohlížejícího  na  pia- 
nistku  zamračeně,  úporně,  jakoby  chtěl  své  sklíčko 
rozdrtit  mezi  tvrdým  čelem  a  čelistí  dravce  v  za- 
padlém oku.  Paní  Bílková  měla  slzy  v  očích, 
Makovec  pohlížel  k  zemi  v  zoufalé  póse,  a  Bulíř 
se  čemusi  ironicky  usmíval  a  při  tom  jen  ssál 
tóny.  Hellmer  z  kouta  salonu  velmi  pozorně  po- 
hlížel na  úžasně  hbité  prsty  pianistky,  a  starý 
Havlena    v  druhém    koutě    funěl    a    podřimoval. 

Dohrála. 

Vyskočila  jako  děvče  a  zvolala: 

•  Tak,  sehrála  jsem  to  raději  všechno  najednou, 
v  jednom   tahu,    abych    měla  pokoj  a  vy    také.« 

Byla  roztomilá  v  té  chvíli,  jakoby  se  do  ní 
vtělila  všechna  smavost  a  graciosnost  Chopino- 
vých tanců  Voldanovi  zjevila  se  v  takové  líbezné 
a  půvabné  něžnosti,  že  nevěděl,  čím  je  více  dojat, 
zda    uměním    neb    půvabem    neobyčejné    dívky. 

Pochvala  zahlaholila  v  saloně  kolem  slečny 
Miny  jako  bouře. 

Dámy  ji  objímaly  a  vykřikovaly :  » Ach,  božské! 
mé  dítě,  vy  jste  anděl!  jaká  umělkyně!  Celá  Mary 
Krebsová!« 

Páni  jí  líbali  ruce  a  závodili  v  enthusiasmu. 

Pokrač. 


ií 


% 


ir 


Pavel  List: 


DO    VÝSLUŽBY 


\ /šichni  ji  znali,  vždyť  byla  ze  sousedství.  Sou- 
*  sedky  znali  ji  jako  malou  holčičku,  mnohé 
s  ní  rostly,  mnohé  ji  milovaly,  mnohé  k  ní  cho- 
valy city  přátelské.  —  Všichni  byli  očarováni 
jejím  spanilým  zjevem,  nebesky  klidným  pohledem 
její  velkých,  tmavomodrých  očí,  v  nichž  zrcadlila 
se  měkkost  její  liliové  duše,  posvěcené  mystickým 
dotknutím  posvátných  slastí  a  náboženského  za- 
nícení. 

Tichá  modlitba  splývala  s  její  úzkých,  zaru- 
žovělých  rtů,  co  zatím  ruce  její,  bílé  a  čisté  jako 
kalicli  lotosu,  tiskly  se  v  pevném  odhodlání  a 
v  andělské  pokoře  k  panensky  rozvitým  ňadrům, 
jež  dnes  naposled  se  zachvívala  mírnou  vlnou 
pod  světským  rouchem  nevěsty. 

Z  nevěsty  světa,  kterou  nádhera  provází  a 
zdobí,  kterou  pozdravuje  úsměv  rozjařeného  zá- 
stupu, stane  se  v  malém  okamžiku  nevěsta  Kri- 
stova, jež  ztlumí  své  touhy,    utají  své  vášně,  za- 


NOVELLA.  

Pokrai. 

tlačí  své  úsměvy  a  uhasí  pohledy  svých  záletných 
pohledů,  jimiž  by  oblažovala  jiné.  Službě  Kristové 
oddá  se  cele,  v  pokoře  nejoddanější  věnuje  mu 
knížecí  poklady  svého  mládí. 

Otec  pozoroval  do  nejhlubší  duše  rozechvěn 
všecky  její  pohyby.  A  bál  se  toho  okamžiku,  až 
jí  ustřihnou  vlasy,  ty  nádherné  proudy  zlata,  jež 
vlnily  se  jí  až  po  pás,  až  zmizí  to  bílé  roucho, 
které  ji  činí  tak  veselou  a  tak  líbeznou. 

A  utajoval  dech  a  zavíral  oči,  když  se  po 
chvíli  objevila  opět  v  černém  hávu  řeholním.  Bylo 
mu,  jakoby  byla  právě  vydechla  duši  a  opustila 
svět.  Memohl  jí  pohledět  do  tváře  a  lekal  se  jí 
jako  přízraku. 

Tedy  přece!  tedy  přece! 

Další  obřady  vnímal  již  jen  sluchem,  hlavu 
opíraje  o  vysoké  opěradlo  lavice.  Bál  se  povznést 
očí.  Ale  sluch  napínal  usilovnéji,  jakoby  na  něco 
čekal,    co    nesmí    přeslechnout.    Cekal   na  jedno 


slovo,  které  teď  vyslovit  má,  bál  se  ho  a  těšil  se 
na  ně. 

Na  kůře  dozněl  melodický  zvuk  varhan  a 
v  nastalém  tichu  dával  starý  probošt  novickám 
různé  otázky,  jež  tvořily  podstatu  slibu  řádového. 
Novicky  odpovídaly  hlasem  jasným  a  pozdviže- 
ným. »A  vstupuješ  do  služeb  církve  bez  při- 
nuceníř<  » Ano,  vaše  milosti N  odpovídala  Věra 
hlasem  tichým  a  pevným,  ale  starému  otci  se 
zdálo,  že  se  jí  hlas  pozachvěl  a  že  neodpovídala 
tak  jasně  jako  k  dřívějším  otázkám.  A  to  bylo, 
čeho  se  tak  strachoval.  Toho  zvuku  jejího  hlasu, 
toho  zastření  její  odpovědi.  Kdykoli  si  to  dříve 
představoval,  znělo  v  jeho  duši  to  její  >ano« 
pevně  a  zvučně.  A  dnes.?  —  Vždyť  jí  ale  vlastně 
nikdo  nenutil.?  Zvláště  on  jí  nenutil!  A  dnes  od- 
povídá tak  váhavě,  jakoby  byla  tou  otázkou  pře- 
kvapena, jakoby  se  teprv  rozmýšlela,  váhala,  vzpo- 
mínala! Na  koho  asi  myslila  v  tom  momentu? 
Odpovídala  duše  její  vlastní  v  ní,  nebo  někdo 
jiný  —   bože,  snad  by  — 

Vzpomínka  na  nedávnou  minulost,  na  výslech, 
který  vyvolal  před  rokem,  vzpomínka  na  její 
náhlé  rozhodnutí  tehdejší  zalehla  mu  náhle  v  duši 
a  vzedmula  jeho  nitro. 

Přikrčil  se  v  bolesti  a  úkosem  zadíval  se  na 
klečící  zástup  v  hlavní  lodi  chrámové. 

Hlučný  akkord  varhan  a  následující  vpád 
chorálu,  zpívaného  na  kruchtě,  dodaly  mu  od- 
vahy. Vzhlédl  k  oltáři  zas  a  vida  dceru  svou 
stejně  klidnou  a  stejně  odhodlanou,  byl  by  si 
přál,  aby  to  ještě  jednou  opakovala.  To  »an0', 
bez  přinucení.  Jistě  by  teď  znělo  zvučněji  a 
pevněji.  Vždyť  to  byla  její  vííile  !  Proč  by  se 
chvěla,  proč  by    váhala?... 

A  obřady  chýlily  se  ku  konci,  novicky  ubí- 
raly se  již  na  svá  místa,  ale  starý  Vyšín  dosud 
obíral  se  svou  utkvělou  myšlénkou  a  stále  slyšel 
jemnou  její  odpověď,  jak  se  pozachvěla  na  její 
drobných  rtech. 

A  když  byl  přinucen  vystoupit  z  lavice  a  měl 
se  ubírat  za  ostatními,  zdálo  se  mu,  že  se  na  něj 
zástup  hrnoucí  se  z  kostela  obrací,  že  mu  hrozí 
zaťatými  pěstmi  a  že  hlučí  a  volá  v  rozhorlení: 
•  Musila  do  kláštera!  Musila !«  Jen  jemu  platily 
ty  vyhrůžky,  jen  jemu  a  kostel  jich  byl  pln. 
Hlava  se  mu  točila.  Už  aby  byl  raději  venku! 
Šum  zástupu  vzdalujícího  se,  vrzání  dveří  a 
šoupání  nohou  na  dlažbě  posypané  pískem  v  chod- 
bách klášterních  činily  jej  nervosním. 

Jednu  chvíli  zakryl  si  oči,  aby  odehnal  ty 
příšery,  stavící  se  mu  v  cestu,  ale  nedařilo  se 
mu  to.  Hukot  a  výsměch  toho  zástupu  pronásle- 
doval ho  až  do  tichých  síní  kláštera,  v  nichž  ne- 
bylo   hluku    žádného,    kde  jen  přátelé    se  vítali, 


kněží  se  pozdravovali,  pozvaní  k  slavnostní  tabuli. 
Byl  konečné  rád,  že  se  dostal  až  za  stůl. 

Teprv,  když  požil  prvních  několik  Ižic  po- 
lévky, trochu  se  utišil.  Snad  to  bylo  účinkem 
hladu,  snad  to  všechno  přejde,  až  se  nasytí  a  na- 
pije. A  třásl  se  již  na  víno,  které  spatřil  na  stole. 
Bylo  tu  vyrovnáno  kolik  láhví  mělnického  dobré 
marky.  Píval  je  rád  dříve,  za   lepších  časů. 

Ale  zastyděl  se,  vida  dceru  svoji  nějak  za- 
mlkle seděti  vedle  matky. 

Zastyděl  se.  že  k  tomu  dnešnímu  hodování 
vůbec  došlo.  Bylo  mu  tak  nějak  nezvykle  do 
pláče,  jako  když  po  pohřbu  při  obědě  si  vzpo- 
menou pozůstalí,  že  schází  někdo,  kdo  s  nimi 
dříve  sedával,  a  u  srdce  zalehne  taková  mučivá 
tíseťí :  jen  se  rozplakat!  A  vy  pozorujete,  že  vám 
kanou  slzy  skrze  prsty  a  že  se  vám  chvěje 
brada  .  .  . 

Scházela  mu  zde,  scházela  jeho  Věra  ve  svém 
čistém,  domácím  živůtku,  v  bílé,  obyčejné  zá- 
stěrce, scházela  mu  zde  a  místo  ní  zdál  se  spa- 
třovati než  její  obraz,  snímek  její  tváře,  který 
udělati  dal,  když  umřela  ..  . 

I  matce  bylo  úzko,  a  Věra,  popatřila-li  na 
své  rodiče,  stěží  potlačovala  slzy,  ač  se  tvářila 
stále  hrdinně,  pozorujíc  tu  zamllclost,  tu  vše- 
strannou nehybnost  a  suchost. 

O.statní  byli  ještě  jaks  taks  veselí.  Její  družky 
měly  zde  také  rodiče.  Jak  jinak  chovali  se  tito 
i  oni.  Jakási  harmonie  byla  s  nimi,  usjednocenost. 
Věřili  v  nutnost  té  skutečnosti,  která  se  odbyla, 
a  nedivili  se  ničemu.  Dali  výhost  všem  úvahám, 
zaplašili  otázky  a  žili  již  jen  přítomnosti  svých 
dcer.  Ale  její  rodiče?  Jakoby  se  teprve  teď  di- 
vili, že  se  k  tomu  kroku  odhodlala,  kdežto  ona 
si  tu  odbyla  již  rok  cvičební  a  ráda  a  odhodlaně 
se  podrobila  noviciátu.  Tady  je  alespoťí  zaopa- 
třena. Nic  nevyruší  ji  z  její  rovnováhy,  z  jejího 
klidu,  který  tu  vyhledala  pro  svou  duši.  A  našla 
si  zde  práci,  zaměstnání  sobě  přiměřené  v  lékárně 
ústavu,  práci,  která  Ji  těší. 

Aby  se  otci  laskavou  ukázala,  nalila  mu  sama 
vína,  pobízela. 

Potřásal  jen  hlavou  a  pil.  A  když  spozoroval, 
že  vypil  na  ráz  celou  sklenici  vína,  zastyděl  se 
před  ostatními  a  i  před  ní,  ač  ho  pobízet  ne- 
ustávala. Připadala  mu  tak  nějak  povznesenou 
nad  ním,  tak  vyvýšenou  s  tím  svatým  odhodláním 
na  čele,  zastíněném  bílou  obrubou  jejího  čepečku, 
že  se  cítil  velikým  vinníkem  v  tom  okamžiku. 
Sklopil  oči  a  zadumal  se.  A  když  se  vzdá- 
lila a  s  matkou  do  hovoru  se  dala,  vypil  znovu 
sklenku  rázem.  V  témž  okamžiku  zdálo  se  mu 
však,  že  se  zakymácely  láhve  na  stole  a  že  se 
vlní  půda  pod  jeho  nohama.  Dokone. 


%    %    ir     lir    %     tk 


JULIUS    ZEYER. 


NAROZEN  26.  DUBNA  1841. 


ZEMŘEL  28.   LEDNA    1901. 


Zhasla  krásná  duše,  neboť  umřel  básník  —  — 
Jeden  z  těch  mála  pomazaných  a  vyvolených  Páně, 
kteří  hodni  jsou  velikého  jména  básníka  v  celé  jeho 
.slavné  šíři  a  hloubce,  kteří  neprofanovali  je  nikdy  řád- 
kem ani  písmenem.  Klesl  jeden  z  těch  málo  orlů,  kteří 
nad  drobnou  štébetavou  druž  dovedli  silnými  křídly  se 
vznésti  až  k  výši  osamělých  oněch  ledovců,  na  kterých 
sídlí  sama  dokonalost,  suverénní  mistrovství.  Zemřel  sku- 
tečný básník,  neboť  měl-ii  kdo  u  nás  právo  odíti  se 
tímto  hermelíncm,  byl  to  Julius  Zeyer,  básník  a  umě- 
lec svým  životním  dílem,  celým  svým  životem.  Byl  jedním 
z  těch  málo  šťastných  u  nás,  pro  které  neexistovaly  mali- 
chernosti, nízké  a  všední  bolesti,  jehož  křídla  nikdy  se 
ncpotřísnila  tím  nízkým  blátem,  tou  úžasnou,  plebejsky 
nízkou  úrovní  veřejného  života,  ve  kterém  všechen  kul- 
turní život  bolestné  a  jakoby  ustrašeně  živoří,  vytlačen 
smělejšími  lokty  do  postavení  podružného. 

Zachovati  si  v  takových  okolnostech  ryzí,  čistá 
křidla,  státi  vysoko  nad  tím  vším:  už  to  budí  obdiv. 
A  takový  obdiv  pojí  se  k  jménu  Julia  Zeyera.  Byl  jen 
čistý  básník,  ryzí  umělec.  Život  hodný  závisti  a  bezpod- 
mínečné úcty.  Kdybychom  žili  v  jiných  normálních  pomě- 
rech, rausila  by  ztráta  takové  hodnoty  umělecké  vzbuditj 
jednohlasný  výkřik  bolesti  a  smutku  v  celém  národě 
Odešelť  v  Zeyerovi  jeden  z  mistrii  českého  slova,  básník 
velkého  stilu,  spisovatel  vzácného  zrna.  Tím  padl  jeden 
z  tří  básnických  obrů,  jenž  s  Jar.  Vrchlickým  a  Sv.  Če- 
chem tvořil  trojici,  jejíž  činnost  bude  na  vždy  spojena 
s  vývojem  české  literatury  nově  zrozené,  která  jejich 
díla  připočte  k  nejkrásnějším  a  největším  svým  zjevům 
v  uplynulém  století.  Z  nich  však  Zeyer,  třeba  že  ne  nej. 
větší  svým  významem,  bude  nejlu.xusnějším  kouskem. 
Něco  luxuriosního  je  v  celém  jeho  životním  díle  básni- 
ckém. Celá  jeho  činnost  jest  obetkána  touto  září,  po- 
dobna skřínce  klenotů,  ve  které  jemný,  vytříbený  vkus 
majetnika  shrnul  nejpodivuhodnější  kusy,  nejzářivější 
šperky,  nejbravurněji  broušené  kameny.  V  jeho  dílech 
nenajdeš  ničeho,  co  by  ti  připomínalo  všední  banalitu 
života,  utilitaristického  ducha  doby,  ve  které  žil.  Jakoby 
náležel  jinému  leps.ímu  světu  už  daleko  za  námi  ležícímu, 
podoben  vzácným  umělcům  dávných  staletí,  kteří  tepali 
krásné   zlaté   vásy   a  podivuhodné,    drahokamy    zdobené 


náhrdelníky  pro  šíje  královen:  tak  žil  obrácen  k  minu- 
losti, ze  které  mocná  obraznost  jeho  tkala  své  vidiny, 
vybírala  reky  a  hrdinky,  obklopujíc  je  zářivým  okolím. 
Jeho  postavy  nejsou  obyčejné  a  běžné.  Mají  v  sobě 
vždycky  něco  velikého,  exaltovaného,  jejich  cíle  nejsou 
malé,  jejich  dráhy  nejsou  úzké,  jejich  utrpení  není  nikdy 
utrpením  všedních  lidí.  Nade  vším  klene  se  vždycky  rys 
jakési  slavné  grandiosity,  mocný,  patheticky  silný  tón. 
.■\ť  už  vybírá  si  mythologicky  tajemné  postavy  pro  krásné 
své  nordické  ságy,  ať,  jako  v  Karolinské  epopeji,  před- 
vádí žulově  velké,  silné  postavy  anebo  v  ústraní  tichých 
klášterů  v  mystickém  pološeru  se  vznášejí  stíny  fanta- 
stických somnabulistů  a  asketů,  ať  konečně  tká  oslňující 
obrazy  orientální,  podobné  krásným  kobercům  a  gobelí- 
nům plným  hýřivě  jasného  koloritu:  vždy  a  všude  po- 
střehuješ ducha  rozmařilého  a  nádherymilovného.  V  každé 
řádce  cítíš  přímo  idyosynkrasie  k  malé  dnešní  době,  její 
malým  lidem,  jakoby  chtěl  básník  říci:  To  nejsou  lidé 
pro  mne!  A  i  tam,  kde  básník  na  okamžik  zabloudí  do 
současnosti,  obetkává  postavy  z  ní  odleskem  velikých 
vlastností  minulosti.  K  námětům  a  otázkám  druží  se  při- 
léhavě i  stil.  Pln  žhavého  koloritu,  překvapujících  obrazů 
a  luxu  podobá  se  více  práci  klenotníka,  jenž  ví,  že 
drahý  kámen  potřebuje  stejně  vzácné  hmoty  a  kovu 
k  zasazení. 

Také  životní  pouť  básníkova  není  u  nás  zrovna  ob- 
vyklá. Daleké  a  rozsáhlé  cesty  na  jih,  na  daleký  sever 
nebo  Orient,  tedy  všude  tam,  kam  ho  táhne  dráždivý 
parfum  tajemných  a  neobyčejných  věcí,  jsou  pro  básníka 
význačný.  Nelákají  ho  hlučné  ulice  středoevropských 
veleměst,  kde  kraraářsky  všední,  kupecky  vypočítavý 
duch  slaví  své  orgie.  Jako  plachý  pták  se  vyhýbá  těmto 
hnízdům  malicherného  mamonářského  kutání.  Za  to  se 
zálibou  pobývá  ve  Španělsku,  tomto  Kanaanu  krásných 
tradic  rytířské  romantiky,  této  zemi  plné  slunce  a  žha- 
vých barev,  vlasti  ponurých  mnišských  klášterů,  snících 
na  pláních  Estremadury.  Miluje  Orient  pro  jeho  fanta- 
stičnost,  a  daleký  islandský  sever  pro  jeho  soumračnou 
snivost.  A  i  když  vrací  se  do  své  otčiny,  dává  před 
Prahou  přednost  venkovskému  zátiší  vodňanskému,  kde 
v  starém  domě,  obklopen  celým  museem  starožitnickým, 
oddává  se    své    práci.     A    odlesk   všeho   života  jeho  je 


18* 


v  jeho  díle,  a  v  celém  životě  odlesk  jeho  děl!  Jaká 
vzácná  harmonie  života  a  práce! 

Několik  životopisných  dat  vetkaných  do  tohoto 
krásného  života  má  celkem  vzhledem  k  jeho  významu  a 
dílu  podřadný  zájem.  Julius  Zeyer  narodil  se  26.  dubna 
1841  v  Praze.  Vystudoval  reálku,  načež  vyučil  se  —  te- 
sařstvi.  Už  tato  podivná  volba  dává  tušiti  zvláštního 
ducha.  Doplniv  vzdělání  na  gymnasiu  a  filosofii,  vykonal 
dlouhé  cesty  po  Německu,  Švýcarsku,  Francii,  Itálii  a 
Švédsku.  Také  na  Rusi  pobyl,  v  Petrohradě  a  na  Krymu 
jako  vychovatel  ve  vznešených  aristokratických  rodinách. 

Dráhu  literární  nastoupil  poměrně  pozdě  —  jako 
muž  třicetiletý.  Za  to  už  první  práce  jeho,  r.  1873  v  Lu- 
míru otištěná,  i>Duhový  pták«,  dává  tušiti  vyspělého 
umělce  a  prozrazuje  už  ráz  jeho  tvorby.  Je  prvním  tak- 
tem ouvertury,  dávajícím  tušiti  základní  motiv  celé  ži- 
votní skladby.  Na  to  následovaly  v  různých  periodách 
časových  kniha  za  knihou.  A  vždy  v  každé  z  nich  je  to 
ten  hýřivě  nádherný  Zeyer.  Verš  i  prosa  měly  v  něm 
stejného  mistra,  zdá  se  však,  že  přece  dával,  soudě  dle 
počtu  knih,  přednost  prose,  jako  ohebnějšímu  materiálu. 
Široký,  nespoutaný  tah  prosy  spíše  mu  dovoloval  roz- 
vinouti všechen  hýřivý  tok  barev,  než  upjatý,  metricky 
jako  obručí  spjatý  verš.  Přes  to  i  ve  verši  byl  stejně 
veliký.  Přečtěme  jeho  velkolepý  cyklus  »Vyšehrad«,  »Ka- 
rolinskou  epopeji*,  »Vlastu«,  »Ctibora«,  »Libuši*,  »Igora« 
a  jiné  ostatní  a  poznáme  ihned  silnou  ruku  umělce,  stejně 
jako  v  jeho  >Kronice  o  svatém  Brandanu«,  »Letopisech 
láskyí,  >Třech  legendách  o  krucifixu*. 

Jakkoli  už  výpočet  těchto  děl  ukazuje  velkého  bás- 
níka, přece  prosa  jeho  je  bohatší.  Kdož  neznal  by  »Báje 
Šošany«,  »Ondřeje  Cernyševa*.  nádherný  román  »0  věr- 
ném přátelství  Amise  a  Amila«,  čarovnou  povídku  »Blaho 
v  zahradě  kvetoucích  broskví*,  nebo  >Jana  Maria  Ploj- 
hara*  ř  Z  dalších  jeho  pros  buďtež  aspoň  názvem  uve- 
deny: »Fantastické  povídky*,  »Dobrodružství  Madrány*, 
překrásné  »Obnovené  obrazy*  a  »V  soumraku  bohů*, 
•Tereza  Manfredi*,  »Dům  u  tonoucí  hvězdy*  a  jiné. 

Zcela  zvláštní  kapitolu  zaslouží  Zeyer  jako  drama- 
tik. Ačkoliv  divadelní  praktika  v  nich  neměla  rafinované 
účinnosti  nových  divadelních  fabrikátů,  jsou  dramatické 
básně  Zeyerovy  plny  velkého  kouzla  a  obtěžUány  toutéž 
nádherou  poetickou  jako  jeho  verš  a  prosa,  a  ti,  kdož 
v  divadle  hledají  poesii,  přičtou  Zeyera  k  nejdražším 
svým  jménům.  Jsou  to  zejména:  »SuIamit«,  ^Legenda 
z  Erinu*,  »Libušin  hněv*,  biblická  aktovka  »Z  dob  rů- 
žového jitra*,  čínská  komedie  »Bratři*  a  »Doňa  Sanča*. 

Celým  rázem  své  tvorby  byl  Zeyer,  jak  patrno,  dů- 
sledný romantik,  nejčistokrevnější  zástupce  tohoto  směru. 
Ale  přes  to,  že  pro  většinu  prací  svých  hledal  látky 
v  nejrůznějších  zemích,  přece  žila  v  něm  čistá,  uvědomělá 


duše  česká.  Svědčí  o  tom  jeho  »Vyšehrad*,  »Šárka*  a 
jiné  práce  vzaté  z  české  mythologie,  zejména  pak  ohnivě 
psaný  a  cítěný  román  »Jan  Maria  Plojhar*.  Také  zvláštní 
sklon  jeho  ku  křesťanské  a  náboženské  mystice  je  proň 
charakteristický,  ale  jako  u  romantika  více  než  vysvětli- 
telný. Jeho  »Zahrada  Mariánská*  je  apotheosou  marián- 
ského kultu.  Je  pochopitelno,  že  jeho  duch,  tak  čistý  a 
exaltovaný,  našel  v  krásném  tomto  kultu  zalíbení.  S  ně- 
kterých stran  byly  činěny  na  to  nejapné  narážky,  jakoby 
koketoval  s  klerikalismem.  Nesmyslnost  toho  je  jasnou, 
uvážíme-li,  že  se  stejnou  tvůrčí  radostí  nořil  se  do  my- 
thologie pohanské.  Pro  tvůrčího  ducha  uměleckého  budou 
vždycky  postavy  náboženského  mysticismu  míti  zvláštní, 
neodolatelnou  přitažlivost,  ať  je  to  některému  literárnímu 
nebo  politicko-estetickému  kantoru  vhod  či  nic.  Lidem, 
kteří  dívají  se  na  umění  umělecky,  bude  vždycky  ta- 
ková námitka  dětinstvím  nebo  dogmatickou  zaslepeností. 
A  kde  začíná  hovořiti  tato  ctihodná  dvojice,  tam  mlčí  — 
uměni!  Těmto  komickým  Dantonům  by  patrně  působilo 
nehoráznou  rozkoš,  kdyby  někdo  rozkopal  a  vyházel 
z  galerií  všechna  náboženská  díla  starých  mistrů.  K  tak 
obludným    koncům    by     vedla    tato    liberálně    policejní 

esthetika! 

* 

Zhasla  krásná  duše,  neboť  umřel  velký  básník. 

V  českém  životě  tato  událost  omezí  se  na  lakonické 
nekrology  časopisů,  ostatní  zůstanou  lhostejni.  Stalo  se, 
že  náhodou  zemřel  jiný  umělec  —  v  Itálii.  Celá  země 
stojí  v  smutku  nad  rakví  Verdiho.  Senát,  sněmovna,  nej- 
červenější republikáni  i  monarchisti  stojí  v  svorném  po- 
hnutí. Poslední  kupčík  pospíchá  vzdát  úctu,  zavíraje  svůj 
krám.  Hle,  tato  skorumpovaná,  politicky  i  mravně  zban- 
krotělá  Itálie  dovede  vycítiti  instinktivně,  že  žije  jen  svou 
kulturou.  A  u  nás?  Kdo  že  umřel?  Básník!  Lhostejno, 
že  veliký!  Český  národ  nepotřebuje  básníků  ani  umělců. 
Nač  by  četl  a  znal  své  básníky?  Jsou  už  takové 
smutné  parado.Ky  v  životě  národů,  ale  sotva  že  kdy  vy- 
krystalisovaly  v  tak  posupné  a  absurdní  hranoly  jako 
v  Čechách,  kde  panství  politické  řvavé  fráze  s  úžasnou  roz- 
pínavostí usurpovalo  si  celý  život.  Přijdou  doby,  kdy  příští 
generace  budou  s  podivením  patřiti  na  tuto  rejtharsky  su- 
rovou periodu  a  vtisknou  jí  po  zásluze  v  čelo  cejch 
největší  reakce  a  nejtěžšího  hříchu  proti  skutečnému 
vývoji  národního  života.  Přijdou  doby,  kdy  tyto  vzděla- 
nější generace  budou  s  úžasem  se  dočítati  o  tom,  že 
v  ubohém  tom  národě,  který  měl  na  prvním  místě  a 
především  jiným  kulturně  tolik  doháněti,  vzbudil  větši 
pozornost  dvouhodinový  politický  tlach  než  krásná  kniha 
velkého  básníka  nebo  dílo  velkého  umělce.  Slušnější 
lidé  už  dnes  rdí  se  studem  před  soudem  této  budoucnosti. 
A  to  je  na  tom  to  nejsmutnější!  Ant.  Nbčásek. 


FEUILLETON. 

K.   Bačkovský:    NA    ROZMEZÍ    STOLETÍ. 

Známá  historie  o  biskupu  llipponsl<ém  a  nezměr- 
nosti  má  svůj  trvalý  a  dokonalý  pendant  v  naší  éře,  která 
s  vítězoslavným  úsměvem  naměřila  již  devatenáct  století, 
k  nimž  mvsl  lidská  upírá  sebevědomý  svůj  pohled  jako 
U  cestě,  kterou  sama  vyšlapala. 

Běh  světa  neobsahnutelného  řítí  se  však  kolem  a 
v  kiamu  času  reminiscence  na  ukončení  minulých  století 
poskytují  pohled  odpovídající  téměř  nynějšku  jako  ka- 
pitoly Písma:  »Za  onoho  času  . .  .«    — 

Naříkaje  si  do  všech  nedostatků  svoji  doby  snivý 
filosof  přírodní  J.  J.  Rousseau  v  úvodu  k  >Emilu<  svádí 
výtku  svou  v  tato  slova:  >Přes  všechen  tak  veliký  počet 
spisíi,  které  mají  prý  za  účel  veřejný  prospěch,  leží  přece 
umění,  jež  se  týká  prvního  ze  všech  prospěchů  —  umění 
vzdělati  člověka  —  zapomenuto.*  —  Jeho  slova  do  dnes 
platí  v  stejné  beznadějnosti.  Málokdo  z  nynějších  lidí 
vycifuje  štěstí  neporušeného  zdraví,  této  tělesné  rovno- 
váhy, z  níž  vzniká  jarost  sil  a  pružnost  ducha,  štěstí 
smyslného  pocitu,  jenž  překonává  všecky  smyslné  ostatní 
požitky  a  přivádí  člověka  k  pravému  pochopení  života, 
jež  u  tak  mnohých  jest  pochybené. 

Kultura  tohoto  století,  ačkoliv  přirozeně  konečný 
článek  v  evoluci,  ukazuje  se  pojednou  člověku  vítěz- 
stvím, jehož  nabyto  bylo  ztrátami  dosud  pohřešovanými 
a  stále  neÉiahraditelnými.  Myšlénky  a  zásady,  jež  kolem 
jsou  hlásány,  vzbuzují  přesvědčivé  domnění,  jakoby  rov- 
nou cestou  a  nejvhodněji  směřovaly  právě  k  nejdokona- 
lejší formě  lidské  evoluce.  Naše  století  shlíží  se  zcela 
vážně  v  dvojím  zrcadle:  vzdělání  a  humanity.  Škoda,  ie 
těchto  dvou  slov  (jako  vždy  podobných  hesel)  dá  se 
užiti  vždy  a  působí  dojmem  kouzelného  zařikání.  Jinak 
jsou  bez  výsledku,  bez  významu:  protože  rozdávají  po- 
krok nesoudný  a  povrchní  a  humanitu  povrchní  a  ne- 
soudnou. 

Oživuje  znova  Tacitova  definice  »Corrumpere  et 
corrumpi  saeculum  vocatur«.  Nemluví  se  nadšeně  než 
o  neodvislosti  a  svobodě,  nemluví  se  než  o  lidskosti  — 
zatím  co  bují  otroctví  těla  a  duše,  co  se  prolévá  krev 
lidi  >nevědoucích« ;  jest  vyslovena  Negace  za  podklad 
všech  životních  úkonů  a  —  v  echu  mocném  —  odpovídá 
ji  heslo  Nadčlověka.  —  Stoupající  a  rozšiřující  se  mate- 
rialismus, nízká  politika  ulice,  hospod  a  parlamentu  sní- 
žily na  míru  nejmenší  hodnotu  ceny  duchovni.  —  Lidé 
míjejí  se  vlastním  cílem,  ztrácejíce  lásku  k  životu.  A  přece 
je  zřejmo,  jestliže  bůh,  nebo  osud,  nebo  příroda  — 
chcete-li  —  dala  nám  tento  život,  že  nám  byl  darován, 
bychom  z  něho  těžili  nejušlechtilejší  a  nejpodstatnější 
předpoklady. 

Člověk  jako  vše  živé  jest  však  omezen  ve  svých 
schopnostech.  Dokonalého  člověka  nemožno  tedy  vytvo- 
řiti harmonickým  vývojem  jeho  sil.  Důkaz  podává  fe 
zřejmý  v  tom,  že,  pěstuje-li  se  jednostranně  intcllekt, 
zakrní  ethické  vlastnosti,  mozek  krmí  se  uměle  na  útraty 
srdce.  Jest  pravda:  rozum  je  světlo,  ale  přirozenost  chce 
býti  rozumem  osvětlena,  ne  potlačena  nebo  vznícena. 

•  Slabost  člověka  a  krátké  jeho  bytí  nedovolují  mu 
nic  většího,  nic  vznešenějšího,  než  věnovati  se  specielnímu 
povolání  a  zachovati  si  při  tom  plné  porozumění  pro 
vše,  co  jest  velkého  a  krásného  v  ostatních  sférách. « 
Pouze  dělba  práce  umožnila  výši  intellektuelního,  mo- 
rálního, estetického  a  ho-^podářského  vzdělání,  —  zprvu 
jen  pro  velmi  malý  počet,  avšak  později  znenáhla  pro 
větší  množství  jednotlivců.  (Cit.  Schmoller) 

Ale  tím  drsný  boj  o  život  obnovuje  se  hodinu  co 
hodinu  a  stává  se  předmětem  denního  pořádku  v  deba- 
tách všech  vr.stev.  Myšlénky  a  povahy  ztrácejí  se  ve  vřa- 
vách potyček  jako  pisčiny  v  příboji.  Vlna  všeobecného 
vydělání  rozlévá  se  v  kaluže,  čest  světoobčanství  jest 
znamení  psance.  Marné  ohlížejí  se  nyní  po  zachování 
osobitých  energií  jednotlivých  krajin,   pozdě  volá  se   po 


výchově  těchto,  po  opravě  jich  nedostatků  zdravou 
kázní,  by  přivedeny  byly  k  cíli  vždy  vznešenějšímu,  před- 
mětu tolika  přání,  tkvějícímu  v  tom,  by  člověk  po  celý 
život  poznával  v  sobě  a  cítil  syna  svých  otců.  — 

A  tak  toto  století,  jež  z  tolika  věcí  dává  se  v  ob- 
žalobu, kterouž  v  celku  lze  asi  shrnouti  slovy  oné  známé, 
vznesené  na  Sokrata,  století  nařknuté  z  nejodvážlivějšího 
skepticismu  —  poskytuje  právě  hojně  příkladů  donqui- 
jotství. 

Zcela  zřetelně  (neboť  v  literatuře  jistě  běh  myšlé- 
nek doby  obráží  se)  ukazuje  nám  se  tato  dobrodružnost, 
srovnáme-li  hlasy,  jimiž  přijímány  jsou  spisy  Tolstého  a 
ďAnnunziovy,  v  nichž  trvám  zračí  se  výrazně  dvojaké 
pochopení  a  provedení  životního  úkolu.  Ale  extrémy  se 
stýkají,  v  uměleckých  prostředcích  se  oba  spisovatelé 
spojují,  třebas  každý  jinam  směřovali;  Tolstoj  odmítaje 
zcela  uměleckou  bytnost  svého  díla  —  ďAnnunzio  zasa- 
zuje ji  pevně  jako  stěžej  své  práce.  —  Jich  líčení  života 
v  plném  toku  neuspokojuje  ty,  kteří  si  dávají  jméno  mo- 
ralistů. Tím  nezmaří  se  však  zjevná  věc,  že  stařečkovi 
Tolstému,  kdysi  urozenému  důstojníku  a  muži  v  plném 
rozkvětu  sil,  kdysi  římskému  hýřilovi,  ďAnnunziovi  — 
zjevuje  se  proud  života  v  stejné,  neproměnné  tvářnosti 

V  Anglii  sáhla  puritánská  opatrnost  [O  knize  Tol- 
stého, vystříhajíc  se  pečlivě  smíst  závadných*  a  spoko- 
jila se  s  ostatním  jako  s  dobrým  nedělním  kázáním.  Ulo- 
mila osten,  právě  ten,  který  i  se  stránek  díla  ďAnnun- 
ziova  stal  se  mnohým  kamenem  úrazu,  a  v  dojemné 
soucitnosti  varují  jiné.  Je  to  klassické,  že  pařížský  Figaro 
uznal  za  vhodno  přinésti  článek,  nadepsaný  »La  pureté 
du  feu«,  týkající  se  morálnosti-ncmorálnosti  některých 
stránek  románu  »Ohně».  — 

Zde  je  vhodno  připomenouti  si  tolik  nadarmo  bra- 
nou »výchovu  prostředí*  a  všecky  nesrovnalosti,  strhující 
člověka  ze  soiiladného  spojení  s  podmínkami  žití!  — 
Jediná  věc  jest  s  to,  aby  zachovala  a  obnovovala  tuto 
nutnou  harmonii:  jest  to  umění,  jehož  výsadou  je  vyvo- 
lávali velké  výsledky  malými  prostředky.  Lidé  zapadli 
do  logických  bludišť,  lidé  zatíženi  zaměstnáním  denní 
námahy  (nepozn.ivše  jeho  chuť),  snad  —  zdá  se  —  ncza- 
stesknou  si  po  ovoci  umění.  Podáváť  se  všem.  Ale  ti, 
kdož  pro  život  ztrácejí  »vivendi  causas*  —  vyhledají 
^svrchované  dobrodiní  odhalené  krásy,  vítězství  Umění 
osvobozujícího  od  běd  a  pobouření  a  ohavností  dnešku*, 
jež  se  jim  stává  úhelným  kamenem  jejich  životního  pro- 
spívání. — 

LITERATURA. 

M.  A.  Šimáček:  Světla  minulosti.  Román 
Nákladem  F.  Šimáčka. 

Autor,  odmítaje  předem  všecky  předpoklady,  píše 
v  předmluvě:  »Jediné  jsem  chtěl:  aby  osoby  mého  ro- 
mánu byly  lidmi  živoucími,  zájem  i  účast  budícími  a 
poutajícími.*  Je  nemožno,  aby  se  osoby  z  našeho  středu 
nedotkly  v  hovorech  otázek  sociá'ních,  politických,  umě- 
leckých, ale  to  nesvědčí  o  intenci  spisovatelově  —  řešiti 
nějaký  problém,  který  se  u  nás  tak  rád  knihám  podkládá 
a  tou  problémovou  zbraní  se  všecko  umělecké,  čisté, 
pravdivé  rozseká.  Kusem  umělcckv  zachyceného  našeho 
života  je  nový  dvoudílný  román  Šimáčkův,  zrovna  živý 
v  pohybu  a  projevováni  osob,  ať  je  to  filosofující  a  poli- 
tisujicí  ředitel  Pupctr,  záletný  adjunkt  Kouřík,  humori- 
stický oficial  Fáček,  nebo  rozumující,  rozšafný  mlynář 
Fabián,  vzácná,  starosvětská  stařenka  matka  dra.  Vejvody, 
učitelka  Mašatová  a  banální  paní  Škoulová.  Ovšem  tě- 
žiště tománu  spočívá  na  hlavní  osobě  knihy  —  Nedose- 
ckém  doktoru  Vejvodovi  a  graciosní,  do  nejjemnějších 
odstínů  vykreslené  postavy  Bettyny  Kunzovy. 

Barevně  a  plasticky  je  vystiženo  intermezzo  z  mi- 
nulosti —  první  styky  Bettyny  s  doktorem  a  scény  po 
jejím  nenadálém  příchodu  do  Ncdosek,  v  kterých  zvláště 
dominuje  její  sršivv,  pronikóvý  t(  mpcramcnt  a  jeho  stále 
analysujici  duše,  roztavující  se  často  až  v  bolestné  sebe- 


analyse,  kterou  se  nám  však  odhaluje  a  s  celou  inten- 
sitou palčivých  životních  rozporův  osvětluje.  Nedosecký 
doktor  se  svým  probouřeným  mládím,  které  zatemřiuje 
schopnost  illusí  a  upravuje  pro  celý  život  poměr  k  zené 
vůbec,  je  pevně  vytesaný  tvp  určitého  člověka  naši  doby, 
sympatický  i  ve  svém  zapadáni  do  tajemství  rozkoší 
i  v  kolísavém  uvažování  a  zápaseni,  i  v  tom  konečném 
veplutí  v  klidné  životní  zátiší  s  českou  Agatou  Matvé- 
jevnou  po  strýčki;  Fabiánovi. 

V  naší  literatuře  románové  a  povídkové  —  rozví- 
jející se  teprve  —  přibývá  »našich  postava,  a  ve  »Světlech 
minulosti^  jsou  naši  lidé,  kleři  se  nezapomenou  po  pře- 
čtení a  stanou  se  našimi  známými,  jako  bychom  se  s  nimi 
byli  také  v  životě  potkali  a  jejich  tep  krve  často  vycí- 
tíme ve  skutečnosti.  R.  J- 

Gabriela  Preissová:  Jerla.  Povídka  z  Ko- 
rutan.   Nákladem  F.  Šimáčka. 

Prostá  povídka,  bez  vzrušujících  dramatických  scén, 
bez  bombastu  a  elTektu  jest  Jerla  paní  Preissové.  Román 
podivuhodného  děvčete  z  venkova,  pólo  selky,  pólo  in- 
telligentky,  která  mluví  i  o  »belletristických«;  časopisech. 
Vyrostla  v  korutanských  horách  tato  dcerka  »sedláka 
z  pily«,  na  břehu  rvavé  Drávy,  která  pohltila  Jerlina 
bratra  i  raalou  sestřičku  Něžu.  jerla  zbyla  sama  a  stala 
se  hýčkaným  miláčkem  starého  sedláka  Rohonce,  jenž 
k  večeru  utápěl  vzpominky  ha  trudné  události  v  mcstu 
a  víně.  Obklopena  jsouc  samou  něhou  v  přírodě  i  v  do- 
mově vvrůslá  tato  pozoruhodná  dívka  zcela  samostatně; 
vlivem  vlasteneckého  faráře  Lušína  a  mladého  ideálního 
učitele  Rebjana  stala  se  z  ni  pilná  čtenářka  a  slovinská 
vlastenka.  Cte  zamilované,  něžné  verše  PrešernovV:  které 
jí  farář  zapiijčil,  a  v  mladém  jejím  srdci  vzklíčí  dětská 
láska  ku  krásnému  knězi  s  temnýma,  laskavýma  očima, 
jimiž  uděluje  útěchu  a  sílu.  A  plna  oddanosti  a  lásky 
přiběhne  večer  k  němu,  padne  mu  k  nohám  a  prosí, 
by  ji  přijal  do  svého  domu,  třeba  za  poslední  služku, 
jen  aby  byla  jemu  na  blízku.  Faráře  poleká  výbuch  mladé 
dívky,  ukonejší  ji  a  radí  jí,  by  hledala  lásku  jinde,  tam, 
kde  může  býti  opětována,  myslí  při  tom  na  svého  přítele, 
učitele  Rebjana,  klerý  dávno  skrytě  miluje  svou  bývalou 
žačku.  Avšak  dívka  nepřijímá  lásku  mladého  učitele.  Zlo- 
mené její  srdce  se  zavírá  jako  poraněný  kvét  a  odříká 
se  rodinného  štěstí.  Čas  ubíhá  a  Jerla  stárne.  Jest  jí  ji; 
osmadvacet  let,  když  setká  se  s  Teodorem  Jamnikcm, 
právníkem  ze  štýrskohradecké  university,  synem  chudé 
vdovy.  Přijel  domíi,  by  okřál  na  venkovském  vzduchu  a 
dokončil  studie. 

Starý  sedlák  z  pily  jest  jeho  kmotrem,  a  mladý 
student  stává  se  denním  hostem  na  pile,  kde  se  o  něho 
pečlivé  starají.  Přináší  s  sebou  nový  vzduch  do  tiché 
samoty,  obzory  širokého  světa,  nové,  moderní  náhledy, 
a  uzavřené  srdce  dívčino  se  znova  otvírá  a  zaplane  lá- 
skou k  mladému  s'udentovi,  jehož  počínání  ji  k  tomu 
opravňovalo. 

Avšak  mladý  student  byl  praktický  muž  na  své 
mládí  dvaadvaceti  let.  Chodí  na  pilu  jen  pro  materielni 
prospěch,  přijímá  ochotně  dárky  něžné  dívky  a  netají  se 
tím  v  dopise  svému  příteli,  který  neopatrný  mladík  ne- 
chal na  svém  stole  a  který  Jerla  přečetla  při  návštěvě 
u  jeho  matky. 

Prostým,  dojemným  způsobem  dává  mu  Jerla  na 
jevo  své  opovržení.  Vložila  do  obálky  226  zlatých  a  při- 
psala k  tomu:  »Prosím  vás,  nechoďte  k  nám  víckrát. 
Těch  22ř>  rýnských,  co  je  tady,  je  počítáno  za  těch  226 
cest,  které  jste  k  nám  vážil  .  .  .« 

Po  druhé  zasazena  jejímu  srdci  krutá  rána  Ale  hrdé 
ji  snáší,  se  »sebevědomou  hrdostí  jejího  vlastního  pocti- 
vého pohledu  do  světa«. 


A  vzpomněla  si  na  jednoho  muže,  který  ji  miloval 
upřímně  a  nezištné.  To  byl  učitel  Rebjan,  jenž  oženil  se 
před  lety  s  dcerou  nadučitele,  Pavlínou,  ovdověl  a  staral 
se  o  dítky,  jež  mu  zůstaly.  Jerla  vzpomíná  si  na  povídku 
faráře  Lušína  o  muži  s  hnědýma  očima,  kterého  proto 
nemilovala,  že  chtěla,  aliy  měl  její  oblíbenec  oči  zelené. 
Ano,  ten,  ten  jediný  byl  hoden  její  lásky.  A  v  piostotě 
své  a  citlivosti  píše  mu  něžný  dopis,  nabízejíc  se  mu  za 
ženu  a  jeho  dětem  za  matku. 

To  je  celý  děj  této  povídky.  Jest  v  ní  dosti  senti- 
mentálního, ale  přece  pravdivě  vykresleny  jsou  postavy 
její.  Převraty  v  duši  Jerlině  líčeny  jsou  opravdu  deli- 
kátně. Měkký  kolorit  poetického  alpského -kraje  a  jeho 
lidí  dodává  půvabu  této  malé  knížce,  která  hlavně  dív- 
kám stane  ge  milou  četbou.  Září  z  ní  sluneční  jas  i  utlu- 
mený svit  měsíce,  a  s  pravou  radostí  následuje  čtenář 
spisovatelku  do  zelených  horských  údolí  a  po  úzkých 
■stezkách  korutanských  hor.  A  není  v  ní  nic  báná  niho, 
a  to  je  velikou  vzácností  historií  lásky.  Jak  je  prostá 
fabule  a  dívčí  srdce,  zde  popisované,  čisté  a  průhledné, 
tak  čistá  a  průhledná  a  prostá  jest  i  forma  paní  Preis- 
sové. A  kde  je  prostá  melodie,  není  také  falešného  tónu. 

V  Praze,  dne  27.  ledna  1)01.  Jan  Osten. 

REVUE. 

Orgán  spolku  Ivovských  spisovatelů  (Kola  lite- 
rackiego)  »lris«  —  zprvu  měsíčník,  později  čtrnácti- 
denník  —  vyvolaný  do  života  St.  Schnúrem-Peplowskim, 
se  smrtí  tohoto  také  zanikl.  Kollegové  zvěčnělého  vydali 
ještě  poslední  číslo  II.  ročníku,  v  němž  oznámili,  že  ne- 
mohou se  odhodlati  k  dalšímu  vydáváni.  Škoda  toho 
listu:  byla  to  velice  sympatická  a  z  haličských  nejlepší 
revue,  jež  ochotně  otvírala  své  sloupce  i  poznávání  na- 
šeho českého  života. 

Varšavský  týdenník  literární  iPravda«  vydal  poslední 
číslo  ročníku  1900  co  číslo  jubilejní,  uzavírající  XX.  ročník 
této  revue,  jež  vzala  si  za  heslo  »pravdu<c  vždy  a  všude. 
Redaktorem  listu  jest  Alexander  Swietochowski,  a  dle 
statistiky  po  oněch  20  ročníků  nejvíce  pěstěna  byla 
literatura,  pak  společenské  otázky  a  politika.  Řada  při- 
spěvatelů jest  takměř  nepřehledná  Čísel  vydáno  bylo 
1044.  Do  nového  ročníku  XXI.  nese  prý  si  redakce 
»Prawdy«  mnohou  zkušenost  trpkou,  ale  nezlomcnou 
chuf  k  práci  a  boji  za  pravdu. 

Kurjer  Warszawski  přináší  výsledek  zajimai'é 
ankety,  jaké  dílo  považují  čelní  polští  učenci,  spisovatelé 
a  umělci  ve  svém  oboru  za  nejdůležitější  plod  XIX.  sto- 
letí. Nejvíce  hlasů  dostala  v  oboru  literatury  a  umění 
tato  díla: 

Poesie:  Adam  Mickiewicz,  Pan  Tadeusz. 

Drama:  juljusz  Slowacki,  Mazepa. 

Veselohra:  A.  Fredro  (otec),  Zemzta  za  mur  gra- 
niczny. 

Román:   Henryk  Sienkievvicz,  Trilogie  a  Quo  vadis. 

Hudba:  Chopin  (Smuteční  pochod)  a  Moniuszko 
(Halkn). 

Malířství:  Matějko,  Kázání  Skargy. 

Sochařství:  Weloňski,  Gladiator. 

.\rchitektura:  J.  Dziekoúski,  Kostel  sv.  Floriana  na 
Pradze  (ve  Varšavě). 

Vienac  přináší  sympathický  referát  o  posmrtné 
knize  E.  Albertově  »Na  nebi  i  na  zemi*. 

Izvěstija  po  literatuře  přinášejí  velmi  zajíma- 
vou studii  »Déjiny  ruské  tištěné  knihy«,  z  níž  dovídáme 
se  zajímavého  fakta,  že  dějiny  ruské  tištěné  knihy  mají 
svůj  počátek  v  naší  Praze,  kde  r.  1517  jakýs  František 
Skorina  z  Plocka  vydal  tiskem  první  ruskou  knihu 
.Psaltir.  (Žaltář).  B.  P. 


Předplácí  se  pro  Prahu:  n,-i  íti-rt  léta  zl.  1-20  (K  2-40),  na  půl  léta  zl.  2-40  (K  4-SOÍ,  na  celý  role  zl.  4-80  (K  9-60).  PoSto 

(K  2-50),  na  půl  léta  d.  2-50  (K  D--),  na  celý  rok  5  ll.  (K  10-— 1.  —  SeSitové    vydilní   (o  dvou  číslech)  vycliád  při  každéij 

Cena  sešitu  20  kr.  (40  hal.)  —    latisí:  původních   práci   se  vyhrazuje.   —    Dopisy  administraci    »Lumira«  buďtez   adresovány:    C 

Karlovo  n;iiiii-sti  i.  34.  —  Listy  přijímáme  jen  frankované.  —  .Lumír,  vychází  každý  pátek  (vyjma  prázdn 


čtvrt  léta  zl.  1'26 
lém  (sudém)  čísle, 
i  .Lumif,  Praha, 


Re.l.iklor  VácU- 


Hl 


Majitel,  \-ydavatel  a  n.ikladatel  J,  Otto.  —  Tiskem  České  erafické  spole 


LU 


ÍR 


Ročník  xxix. 


8.   ÚNORA   1901. 


ČÍSLO  19.   « 


Josef  Holeček  : 


HOUZÍR. 


z  NETISTENE  DOSUD 
ČÁSTI  .NAŠICH".  -  -  - 


Ještě  mi  ani  ona  neřekla,  co  je  zač,  ani  já  jí 
se  neptala.  Cekala  jsem,  jenť  ono  samo  z  řeči 
to  vyjde.   A  vyšlo  hned. 

•  Vzácná  paní,«  já  řkii,  »tam  nechali  holčičku 
samotni!  v  kočáře,  v  sněhu  a  zimě.  Arci,  k  nám 
do  sednice  není  radno  děti  vodit,  sami  jsme  drob- 
nější děti  odeslali,  aby  se  nenakazily.< 

»Ta  se  nenakazí,*  děla  paní. 

»Aie  přece  by  bylo  dobře  něco  teplého  na 
ni  hodit,  a  myslila  jsem  si,  otáže-li  se  >Co?«  že 
JÍ  poradím,  aby  jí  tam  donesla  můj  kožich  a 
dobře  děvčátko  zabalila.  Ale  ona  se  tak  neotázala. 
A  já  zas : 

»Zdá  se,  že  je  tu^e  papírově  oblečena;  aby 
se  nerozstonala.« 

»Ta  již  dostonaia,'   řekla  paní. 

Věděla  jsem  dost. 

»A  ta  panenka  není  jejich  .r' 

»Ne.  Je  to  Konšelova  Marjánka  z  Chclčic. 
Ještě  před  chvílí  byla  boží  a  Konšelova,  a  nyní 
už  jen  boží.  < 

-Všichni  jsme  boží,«  na  to  já.  'Pán  bůh  ro- 
dičům děti  dává  pro  potěšení  a  k  pomoci,  a 
k  tomu,  aby  mu  je  opatrovali  a  podle  zákona 
Jeho  vodili,  až  se  Mu  zlíbí  a  on  k  sobě  povolá 
rodiče  nebo  děti  Ale  nač  je  Pánu  bohu  třeba 
té  malé  Konšelovy  Marjánky.^  Jakou  práci  ona 
Mu,  kuřátko,  podělá .''' 

Z  chytrosti  jsem  se  tak  optala.  A  paní  od- 
pověděla : 

»Pán  bůh  [potřebuje  Konšelovy  Marjánky, 
aby  mu  husy  p;isla.  Často  se  na  ni  díval  na  jaře 
i  v  létě,  jak  výborně  mamince  husy  pase.  Ma- 
minka Marjánčina  na  podzim  husy  dobře  prodala, 
Marjánka  v  zimě  nemá  koho    pást  a  Pánu  bohu 


zrovna  včera  vylíhla  se  kukaň  housátek.  Vzpomněl 
si  na  Marjánku  Konšelovou,  že  by  je  dobře  pásla, 
a  poslal  mne  pro  ni.« 

»Ale,  Pane  bože,'  podivila  jsem  se,  »to  je 
to  tam  v  nebi  divné!  Jakou  to  Pán  bůh  má  ho- 
spodyni, že  nechává  vysedět  housátka  v  čiré  zimě.^ 
Do  jara  všechny  pochcípají.« 

»Kojanko  milá,«  povídá  zas  bílá  host,  »jak 
pak  pochcípají,  když  je  v  nebi  věčné  jaro?« 

A  já  zase  na  to  zchytra:  » Věčné  jaro?  Toť 
ani  není  dobře,  suduju.  Když  je  v  nebi  věčné 
jaro,  kdy  pak  tam  obilí  zraje,  kdy  tam  žnou  a 
mlátí.?  Věčné  jaro?  Toť  je  pro  dědečky  a  babičky, 
a  ne  pro  lidi,  kteří  ještě  práci  konají  anebo  k  ní 
rostou,  a  bez  práce  nemají  radosti.' 

Já  od  té  paní  očí  neodtrhovala.  Seděla  jsem 
vedle  ní,  střehla  ji,  ale  dávala  jsem  pozor,  abych 
se  jí  nedotkla,  neboť,  co  by  bylo,  kdybych  se  jí 
dotkla  či  ona  mne,  dobře  jsem  věděla.  A  pořád 
jsem  strachy  měla,  nevstane-li  a  nedotkne  se 
Bartoňe.  Dosud  nevím,  co  bych  byla  učinila, 
kdyby  se  to  bylo  stalo.  Myslím,  kdyby  byla  po- 
vstávala a  k  Bartoni  se  skláněla,  že  bych  byla 
[jíiskočila,  dítě  uchopila  a  s  ním  utekla  —  ať 
ume  honí!  Která  pak  matka  dobrovolně  dá  svoje 
dítě?  I  té,  která  si  stále  opakuie,  že  dítě  je  boží 
a  jí  jen  svěřeno,  srdce  puká,  když  se  má  s  ním 
rozstanouti.  Ale  při  úzkostech  svých  nepřestávala 
jsem  doufati,  že  se  nějak  vykličknju,  zajde-li  řeč 
na  Bartoňe,  jako  že  zajde.  A  tím  spíše  doufati 
jsem  mohla,  že  té  paní,  člověče  milý,  usmálo  se  levé 
oko,  když  jsem  jí  tak  prostým  selským  způsobem 
na  srozuměnou  dávala,  že  pod  naší  střechou  ještě 
nikdo  není  zralý,  aby  se  odebral  do  nebe.  A  jak 
se  jí  oko  usmálo,  roztála  sněhová  hvězdička  na 
její  řase  a  jako  slza  spadla  na  tvář  a  s  tváře  na 


19 


ňadra.    A  tu  se  ti  ukázalo    krásné    oko    té  paní, 
inodié  jako  kytička  fialek. 

Začala  o  Bartoni.  Můžeš  si  pomyslit,  jak  ve 
uinč   hrklo. 

»Váš  Bartoníček  dlouho  stůně ?« 

'Dlouho,  nedlouho,  vzácná  paní.  Každý  den 
je  matce  věčností  muk,  co  je  dítě  její  nemocno. 
Roznemohl  se  zrovna  na  Dušičky,  nastydl  na 
pastvě,  hlavničku  dostal. <■ 

"Berete  mu  doktora .?« 
Bereme,  vodňanského  Pavláska.f 

•  Ani  doktor  nezabrání,  aby  se  světa  neodešel 
ten,  na  koho  Pán  bfih  ukáže. « 

»I,  to  já  dobře  vím,  paní  vzácná, «  řekla  jsem, 
»což  by  mohl  chudák  Pavlásek,  co  všichni  doktoři 
světa  proti  božímu  uráčení?  Ale  co  má  dělati 
člověk,  dokud  mu  není  vůle  boží  oznámena.?  Své.« 

»Vy  tedy,    Kojanko,    nejste    slabá  ve  víře?« 

»Bože  nedej,  abych  byla!« 

»To  dobře  děláte.  Radím  vám,  abyste  se 
často  modlívala  »Věřím«.  To  je  modlitba  blaho- 
slavených, nemajících  žádných  potřeb  ani  přání, 
které  by  Hospodinu  přednášeli  a  s  Ním  smlou- 
vali." 

»Mně  se  taky  tak  zdávalo, <^  povídám  zas  já, 
>ale  dosud  nikdo  moudrý  mne  neutvrdil  v  tom, 
že  myslím  dobře.  Člověk  tu  se  modlí  k  Otci 
svému  o  chléb  vezdejší  a  jiné  věci  pozemské,  tu 
zas  vzývá  Matku  boží  o  přímluvu,  ale  zapomíná, 
že  hlavní  jest,  aby  rozr.ěcoval  víru  svou  a  v  ní 
se  upevňoval.  Nevím,  paní  vzácná,  zdaž  to.  prostá 
selská  osoba,  dobře  myslím  a  dobře  povídám, 
ale  zdá  se  mi  tak,  jakoby  se  člověk  modlitbou 
♦  Věříins  nejvíce  bohu  přibližoval,  ''akoby  se  po- 
vznášel až  k  samému  trůnu  Jeho,  zářícímu  zlatem 
a  drahým  Icamením  Naděje  a  Lásky,  a  jakoby 
z  tě  záře  něco  božského  v  duši  jeho  vstupovalo 
a  v  tom  i  něco  nadlidské  síly.« 

Paní  dťla:  >  Dobře  jste  to  řekla,  Kojanko, 
a  dobře  to  myslíte.  Nuže.  miiá  matko,  když  máte 
dosti  síly,  vězte,  že  mne  Pán  bůh  poslal  pro  va- 
šeho Bartoníčka.  Potřebuje  ho  za  trubače,  jeho 
troubení  se  Mu  zah'bilo  již  na  Dušičky,  když 
Bartoníček  potrubuje  si   kráčel   na  pastvu. « 

Bílá  paní  fiovstala  a  já  padla  na  kolena,  se- 
pjala ruce  a  začala  se  modliti  »Věřím«.  Jak  jsem. 
se  po  prvé  modlila,  ještě  jsem  se  bála,  že  Bar- 
toníčka ztratím  ;  jak  jsem  se  modlila  po  druhé, 
všechen  strach  se  mne  spadl;  jak  jsem  se  modlila 
po  třetí,  Bartoníček  z  fantazu  na  postýlce  sedl, 
ruce  dal  k  ústům  a  zatroubil:  Tr.ira  trara  trum- 
pitárum,  trara  trara  trumpitánim,  tiumpitárum  rel 

Jedva  dotroubil,  vyhublé  ručky  bezvládně 
mu  odpadly  od  úst  a  tělo  kleslo  nazptt  do  pod- 
ušek. 

»0  jej,'  řekla  bílá  paiií,  -to  by  byl  špatný 
trubač  do  nebeského  království!  Musím  to  říci 
Pánu  bohu,  že  by  svůj  úřad  kloudně  nezastal,  že 


nemá    ani    dechu,    ani    vlády  v  rukou.    Ostávejte 
s  Pánem  bohem,  Kojanko  K' 

Zrfivna  jsem  se  domodlila  třetí  » Věřím-. 
Vstanu  a  vidím,  jak  bílé  paní  na  brvách  pravého 
oka  rozjihly  sněhové  hvězdičky  a  ono  vzhlédlo 
modře  a  jasně  jako  levé  a  bylo  jak  ono  jako 
kytička  fialek.  A  po  naší  sednici  rozlila  se  líbezná 
vůně  fialková  jak  o  sv.  Jiří.  Považ  si,  jaký  div: 
uprostřed  sněhu  a  ledu! 

"Provázej  Pán  bůh,«  řekla  jsem  a  chvátala 
ke  dveřím,  abych  je  bílé  pani  otevřela.  Ale  ona 
již  byla  ta  tam,  zavřenými  vyšla.  Běžím  k  oknu. 
A  tu  vidím,  jak  stříbrný  kočár  s  bílými  koni  od- 
jíždí. Bílá  paní  sedí  v  něm  a  tulí  k  sobě  Kon- 
šelovu Marjánku.  Kočár  sám  jede,  nikdo  koni 
nepohoní,  ani  opratí  nedrží.  Zavál  prudký  vítr, 
v  komíně  zaskučelo,  pod  oknem  zafičelo  a  vítr 
sebral  i  kočár,  i  koně,  i  bílou  paní  i  Konšelovu 
Marjánku,  a  jak  bylo  pod  sněhem  šero,  ještě 
větší  šero  udělalo  se  pod  večerem,  a  všecko  to 
přeletělo  přes  naši  bránu  a  letělo  někam  k  Pra- 
žáku. A  nic  ti  to  nevypadalo  jinak,  než  jakoby 
se  peřina  vysypala  a  vítr  peří  bral :  peří  se  po- 
větřím kotoučem  valí,  valí  i  rozptyluje,  až  se  neví 
ani  o  peřině,  ani  o  peří.« 

Kojanka  vypravovala  pokojně  a  s  tváří  zjas- 
něnou. Kojan  stál  naproti  ní,  maje  hlavu  starost- 
livé sklopenu.  A  čím  déle  manželka  vypravovala, 
tím  níže  hlavu  pochyloval.  Kojan  nebyl  pověrčivý. 
Pověst,  kterou  mu  vypravoval  a  spíše  jen  připa- 
matoval  Beranička,  dojala  jej  hlubokou  životnou 
pravdou,  jejíž  jádro  dobře  rozeznával  od  slupky, 
do  které  byla  zaobalena.  I  v  tom,  co  mluvila 
jeho  žena  bylo  jádro  pravdivé,  ale  se  slupkou 
tak  srostlé,  že  by  je  rozbil,  kdyby  je  chtěl  vy- 
loupnouti Slupka  se  tu  zmocňuje  jádra  .  .  .  jeho 
Kačenka  dostává  od  Bartoníčka  nemoc,  začíná 
blouznit,  v  mysli  její  začíná  směšovati  se  sku- 
tečnost a  pravda  s  přeludy  obraznosti  ! 

•>Běda!«  mysli  si  Kojan;  ověřím,  věřím,  ale 
zdaž  by  víra  moje  nebyla  ryzejší,  mocnější  a 
ptáka  rychlého  zlétnější,  kdybych  se  nepodobal 
červu  pod  kamenem  ?  Jak  pak  může  takový  červ 
povznésti  hlavu  k  nebi,  když  m.u  na  ní  leží  těžký 
kámen?  Uznávám,  že  člověk  nemá  připoutávati 
všecku  mysl  svou  k  stvořenému,  nýbrž  od  stvo- 
řeného ji  odvazovati  a  k  bohu  obraceti.  Ale  jakž 
ji  mohu  odtrhnouti,  když  mi  zlomena  síla  ne- 
štěstím?-! 

Kojan  zaštkal,  jal  se  ženě  své  <  inakávnti 
skráně  i  rty  a  zdálo  se  mu,  že  jsou  horečně 
rozpáleny 

>  Kačenko,  ty  taky  stůněšit 

»Ne,  nestůňu,«  odporovala  žena  něžrě,  >je 
mi  dobře,  starosti  se  mne  j)adají,  brzy  bude 
i  Bartoníčkovi  lépe  Ta  paní  sama  mi  to  řekla. 
Ještě  se  tu  u  mne  několikrát  zastavila,  ale  nikdy 
se  již  tak  dlouho  nepozdržela,  jako  po  prvé.  Jen 


tik  na  slovíčko  zaskočila,  Bartoňe  prohlédla  a  po 
každé  řekla:  Na  trubače  slabý.  I  dnes  tu  byla, 
maloíi  chvíli,  než  jsi  přišel,  a  o/cnámila  mi,  že  Pán 
bůh  k  si)bě  povolal  jiného  trubače,  aby  potiu- 
boval  regimentům  jeho  vyvolených  pacholičkň, 
když  si  hrajou  na  vojáky.  VyDral  si  Kokrhova 
Venclíčka  z  Křcpic.  A  řekla:  » Buďte  tu  s  Pánem 
bohem,  myslím,  že  se  již  neuvidíme  za  dlouhá 
léta.«  Dvéře  se  neotevřely  a  pani  se  ztratila. 
Ještě  volám:  »Provázej  je  Pán  bňh!«  a  jí  už  není. 
Nemohla  být  ještě  nade  vsí,  když  dvéře  se  ote- 
vřely a  vešla  stará  žebrácká  a  vypravovala  mi, 
že  přichází  z  Křepic  a  v  Křepicích    že  je  \eliký 


smutek  pro  Venclíčka  Kokrhova.  Ani  prý  hrubě 
nestonal  a  shasl.  Dala  jsem  jí  almužnu,  a  jak 
byla  za  dveřmi,  sklesla  jsem  na  kolena  a  modlila 
se  » Věřím «  zas  a  zas,  až  ty  jsi  přišel,  l^ž  neměj 
starostí,  Bartoniček  se  pozdraví.* 

A  Bartoniček  usedl  na  postýlce  a  zatroubil 
na  pěsti:  ^Trará  trará  trumpitárum,  trumpitá- 
rum  re!« 

Ještě  neměl  síly  ani  v  dechu,  ani  v  rukou. 
Nedovedl  zatroubiti  po  druhé,  hlava  .se  nui  zase 
položila,  ale  rodičům  se  zdálo,  že  zatroubení  zvučí 
vesele  a  že  si  to  l>artoníček  zatroubil  nový  po- 
chod   do    života  Pokraí. 


%%%%%%% 


GlÍB    USPENSKIJ  : 


BOUŘE. 


z  ClíSTOV.NÍOH  POZN.ÁMEK. 
PŘELOŽIL   V.    MrŠTÍK. 


Úvodem. 

[Vjázev  povídky  v  originále  je  »Poboišče  . 
^  ^  Po  dlouhém  tápání  a  hledání  v  synonymech, 
kterými  by  vystižen  býti  mohl  pravý  smysl  ti- 
tulu, rozhodl  jsem  se  pro  název  » Bouře «.  Tak 
jsme  říkali  elementárním  výbuchům  nenávisti  a 
zloby  v  Praze,  Holešově,  Vsetíně,  Val.  Meziříčí, 
Kyjově  atd.  —  a  líčené  Uspenským  událosii  to- 
tožného druhu. 

Při  čtení  povídky  'Bouie«  živě  jsetii  si  vzpo- 
mínal všech  podobných  výjevů  u  nás.  Bylo  o  nich 
psáno  i  tak,  že  byly  výplodem  jakéhosi  připra- 
vovaného antisemitického  a  hypernationalistického 
hnuti.  Když  se  jednalo  o  bouře  boxerů  v  Cíne, 
vědělo  se  ihned  přes  ohromné  d:ly  světa,  celá 
mocnářství  a  rozsáhlá  moře,  že  to  byli  hlavně 
němečtí  pastoři,  s  nimi  všichni  ostatní  zbrojnoši 
"•civilisacei  a  'křesťanských"  církví,  kteří  bouře 
ty  zavinili.  Těžko  pak  souditi  a  odsuzovati  člo- 
věka, když  stupiiovanými  křivdami,  stálým  dráž- 
děním, pionásledováníin  a  olupováním  připraven 
je  o  všechnu  lidskou  rozvahu  a  stane  se  tím, 
čím  ho  konečně  snad  míti  chtěli,  aby  bezpečně 
a  před  tváří  celého  světa  vésti  jej  mohli  na  po- 
pravu. Tak  budí  hrůzu  ne  ten,  kdo  pak  na  kře- 
sťanech páchal  nepříčetné  ukrutnosti,  ale  křesťan, 
který  jinak  klidný,  vědomě  passivní,  pracovitý 
lid  poštval  k  bestiáinosti,  nad  kterou  sám  trne 
úžasem.  'Když  křesťan  rdousí  Cuíana,  je  to  civi- 
lisace,  ale  když  Číňan  vraždí  Evropana,  je  to 
barbarství*  —  bylo  vtipné  kdesi  řečeno  o  Čině. 
Ale  když  došlo  k  pohoršlivým  výstupům  u  nás, 
musilo  ihned  dojíti  k  nejjednostrannějším  výkla- 
dům o  příčinách  zcela  opačného  druhu,  než  ve 
skutečnosti  byly.  Tak  čejka  odvádí  od  pravého 
svého  hnízda  a  hrozně  naříká  nad  bezvýznanmou 


kupkou  hrudy.  A  přece  všechny  ty  výjevy  s  pra- 
vého stanoviska  objasněny  býti  mají,  aby  se  jim 
dobře  rozumělo  i  pro  budoucnost  a  vysvětlením 
zabráněno  bylo  všem  bludným  a  zvráceným  ná- 
zorům o  nich.  —  I  napjetí,  které  vzniklo  pro 
Hilsncrovu  afféru  —  špatně  se  vykládá.  Myslím, 
že  ani  tu  nejde  o  žádnou  antisemitickou  propa- 
<(andu  a  demonstraci,  ale  o  ten  morální  a  roz- 
hodující moment,  který  Glěb  Uspenský  v  povídce 
•  Bonře«  podrobuje  přesnému  rozboru  — O  žád- 
ném velikém  antisemitickém  hnutí  a  žádné  jeho 
daleko  široko  rozvětvené  organisaci  v  našem  lidu 
ničeho  mi  není  známo,  ale  o  protižidovském  na- 
]);etí  na  venkově  i  v  městech  vím.  Ale  také  vím, 
že  tímto  už  dávno  před  Hilsnerovou  afférou  ho- 
tovým a  podřízenou  touto  událostí  jen 
stupňovaným  napjetím  není  vinen  křesťanský  lid, 
nýbrž  ti,  kdo  půdu  pro  vzejití  dračího  semene 
saini  proti  sobě  připravovali.  Ani  Němci,  ani  židé 
nemohou  si  naříkat  na  nedostatek  pohostinství 
našeho  lidu.  Ale  bylo-li  jednou  pohostinství  to 
vypovězeno,  pak  jistě  tu  překročeny  byly  jisté 
meze,  jichž  porušení  na  pravém  hříšníku  se 
mstí.  — 

O  spisovateli  Glěbovi  Uspcnském  napsal 
•Čas.  (1S97,  příl.  3.): 

»Gléb  Usp.  jest  jeden  z  hlavních  představi- 
telů -národníků*,  t.  j.  skupiny  spisovatelů  ruských, 
kteří  se  pohroužili  v  život,  v  život  hlavně  lidu 
selského  .  .  . 

»Mezi  národníky  G.  Uspenský  jest  methodou 
zpytatel,  úinyslem  lékař  a  umělecký  asketa,  muž 
neobyčejný.  Tím  liší  se  ode  všech  národníkův 
a  zvláště  od  antipoda  svého  Zlatovratského,  že 
mu  nestačí  příběh,  slunce,  obraz,  barva,  pointa, 
nýbrž  hledá  u  všech  zjevu  života  příčinu, 
smysl     událostí     a    přeinýšlí    o     východ  u 


z  nich.  Muž  hrozné  analysy  a  pravdy,  jimž  raději 
obětuje  umění.  A  v  tom  záleží  ten  asketism.  Vy 
totiž  cítíte  ze  dvou,  tří  črtů,  jak  veliké  umění 
vře  v  Uspenském,  ale  on  ho  neužívá.  — « 

Dva  svazečky  povídek  G.  Uspenského  vyjdou 
mým  překladem  v  »Matici  lidu«.  —  Zde  před- 
kládáme jednu  z  nich ;  má  pro  nás  do  dnes 
smysl  akutní. 

Překladatel. 


V  neděli,  27.  dubna,  v  tak  zvaný  »den  od- 
puštční«  (před  velikým  postem),  strávil  jsem  večer 
ve  známé  bakinské  jedné  rodině;  večer  míjel 
obvyklým  v  tu  dobu  způsobem :  víc  nudně  než 
vesele  a  za  úplného  skoro  nedostatku  živějšího 
hovoru,  kterého  za  nynějších  dob  neslyšet  skoro 
nikde;  večer  schyloval  se  klidně  k  šťastnému  za- 
končení, t.  j.  k  večeři,  při  níž  jsme  měli  tentokrát 
poprvé  »okusit«  nového  měchu  kachetinského 
vína.  Kdesi  stranou  zvonily  už  o  sebe  malounké 
pohárky  bečičkoiřitými  svými  bříšky  (hostitel  byl 
ctitelem  » ruského  stilu«),  když  tu  do  pokoje 
s  chvatem,  bled  a  vyděšen  vešel  sluha  a  lámanou 
ruštinou,  jakou  mluvívají  obyčejně  lidé  z  »vý- 
chodu«,  oznamoval,  že  v  městě  je  »vzbouření«, 
že  je  nařízeno  pozavírat  vrata  a  že  je  zavoláno 
vojsko. 

Tato  zpráva  ne  že  by  byla  vyvolala  zděšení 
nebo  zvláštní  nějaký  nepokoj,  ale  spíš  jakési 
vážné  podivení.  »Hieďme,«  pomyslil  si  každý 
z  přítomných  —  »my  si  tu  sedíme,  nudíme  se, 
nevíme,  jak  bychom  si  do  večeře  poradili  s  časem, 
žvaníme,  co  se  nahodí,  máme  nouzi  o  nenucený 
hovor,  nemůžeme  nalézti  vhodné  k  němu,  upřímně 
námi  všemi  za  docela  vážné  uznané  thema  a  tam 
kdesi,  zde  za  těmito  zdmi,  zde  za  těmito  okny, 
zastavenými  květinami  a  pečlivě  zastřenými  před 
cizími  zraky,  tam  to  bouří,  bouří  až  do  krve- 
prolití,  srocení  lidu  .  .  .  přivolání  vojska  .  .  .  My 
si  tu  sedíme,  nudíme  se,  zíváme,  čekáme  na  knihu, 
aby  oživila  naprostou  prázdnotou  utrápenou  naši 
duši,  chceme,  aby  hovoru  poskytla  látky  aspoň 
»do  večeře «,  a  tamhle  beze  všech  řečí  odehrávají 
se  jakási  »themata«,  k  vůli  nimž  .  .  .  volají  vojsko! 
I  vrata  kážou  zavírat !« 

Zkrátka,  zpráva  ta,  přinesená  sluhou,  přiměla 
všechny,  aby  se  zamyslili  nad  tím,  že  my  všichni 
zde,  vzdělaní  obyvatelé  města,  na  cosi  jsme  vzpo- 
mněli, na  cosi  vážného  a  důležitého,  a  hle,  tu  j  e 
pojednou  vážná  t;i  věc,  sama  se  hlásí,  hlásí  se  hrubě, 
a  co  hlavního,  my  o  tom  nevíme,  my  toho  ne- 
chápeme ..  .  Nezmocnilo  se  nás  zděšení  —  ne, 
ale  cosi  jako  pocit  »viny«.  trpký  pocit  tesklivé 
tíhy  člověka,  že  nezná  »bídy«  lidského  života. 
»To  je  proklatý  život !«  pomyslili  jsme  si, 
vztahujíce  slovo  >proklatý«  ne  k  životu  těch,  kteří 
»tam«  právě  stropili  demonstraci,  ale  k  sobě, 
k  inteligentnínni  svému  životu  .  .  .  Mimovolně  po- 


ciťoval každý  jakousi  spojitost  mezi  n^SÍ  inteli- 
gentní mravní  vyžilostí  a  tím  mravním  rozechvě- 
ním, které  se  tajilo  »tam«,  v  hlubinách  bouřících 
mass  přes  to,  že  jsme  ku  svému  neštěstí  naprosto 
nechápali,  co  vlastně  se  to  »tam«  tají  a  co  určitě  a 
jasně  vysvětliti  nijak   bychom  nedovedli. 

Rozumí  se,  že  každý,  kdo  v  tu  clivili,  když 
sluha  vešel  se  zprávou  o  bouři,  byl  v  pokoji, 
pospíšil  si  ihned,  aby  na  vlastní  oči  se  přesvědčil, 
co  se  vlastně  v  městě  stalo.  Dámy  šly  se  dívat 
na  bouři  s  balkonu  a  přes  to  prese  všechno,  že 
na  dvoře  bylo  tma  a  že  balkon  byl  obrácen 
v  zcela  opačnou  stranu,  než  kudy  se  bouře  valiti 
mohla,  hned  pod  balkonem  pak  bylo  moře,  tvr- 
dily dámy  v  pohnutí,  že  je  slyšet  střílení,  že  je 
slyšet  nářek,  křik,  pláč,  ba  že  i  úžasný  jakýsi 
oheň  vzplál  kdesi  na  horách,  patrně  požár.  Kromě 
toho  i  vítr  a  šum  moře,  pro  který  nebylo  ani 
možno  něčeho  slyšet  —  pak  ticho  na  liduprázd- 
ném nábřeží  mohlo  každého  předsvědditi  o  pravém 
opaku,  t.  j.  že  ani  střelby,  ani  pláče  a  vůbec  ni- 
čeho takového  tu  nebylo.  Když  jsme  vyšli  na 
prostranný  dvůr,  přiléhající  k  domu  a  vedoucí 
na  nábřeží,  mohli  jsme  železnou  mříží,  kterou 
dům  byl  obehnán,  na  velikou  dálku  viděti  úplně 
prázdné  nábřeží  s  celými  sloupy  honícího  se  po 
něm  nesnesitelného  bakinského  prachu.  Občas 
projela  tudy  ekypáž  s  rozžatými  svítilnami  (sví- 
tilny tu  má  každý  izvozčík)  a  jen  z  rychlosti  její 
jízdy  dalo  se  tušit,  že  v  městě  došlo  k  nějakým 
nepokojům.  Ulice  ústící  na  nábřeží  a  stoupající 
odtud  do  středu  města,  k  místům,  kde  dojíti 
mělo  k  řeži,  byly  také  skoro  úplně  prázdny;  tu 
a  tam  vyskytli  se  sice  chodci,  jednotlivě  i  v  ne- 
velkých hloučcích,  ale  zvláštního  nějakého  roz- 
čilení na  nich  pozorovati  nebylo  .  .  .  Hle,  tu  se 
právě  motá  opilý  námořní  voják  s  puškou  na 
rameni  a  s  rozepjatým  pláštěm.  Na  naši  otázku, 
»kde  je  melaaje-li  už  po  všem,«  zabručí  jakýsi 
nesmysl  a  klopýtnuv  o  kámen,  padá  do  příkopu. 
Čím  výše  do  ulice  a  čím  hlouběji  do  města, 
směrem  k  tak  zvanému  Molokanskému  parku  — 
tím  více  přibývá  zástupů.  Některé  velice  hlučně 
spolu  hovoří;  odkudsi  z  pobočné  ulice  je  slyšet 
hvízdnutí,  a  třeba  se  přiznati,  hvízdnutí  opravdu 
zbojnické;  ulička  je  tmavá  a  bujný  vichor,  roz- 
nášející po  celém  okolí  toto  hvízdnutí,  nahání 
člověku  úzkosti  .  .  .  Ale  to  jenom  na  okamžik. 
Skupiny  lidstva  množí  se  sice  neustále  ale  nebylo 
možno  si  nevšimnouti,  že  se  už  rozchází,  že  už 
je  » všemu  konec «  a  lid  že  se  už  valí  sdomů«... 
A  hle,  tu  jsou  i  vojáci,  tu  a  tam  postávají  ve 
skupinách,  důstojník,  neklidně  přecházející  po  svém 
stanovišti,  a  zase  jakési  postavy  se  trousí  tu  jedno- 
tlivě, tam  v  celých  skupinách  ...  Ze  všeho  toho 
dalo  se  usoudit,  že  je  skutečně  už  po  všem  a  lid 
potulující  se  po  jevišti  bouře  buď  rozvažuje  o  tom, 
co  bylo,  nebo  z  dlouhé  chvíle  ještě  čeká,  ne- 
dojde-li    k  něčemu    znovu.?    Nejživěji  bylo    v  tu 


224 


dobu  (bylo  už  deset  hodin  večer)  v  okolí  Molo- 
kanského  parku;  sad  ten  nalézá  se  na  blízku 
nejčilejších  a  nejlilučr:čjších  častí  města;  a  jako 
místo  zábav,  obklo[)eno  hostinci  s  harfenistkanii, 
které  tak  rády  navštěvují  nejrůznější  nové  piibylé 
elementy  námořních  a  továrních  dělníků  nejrůz- 
nějších stavů  a  povolání,  byl  park  místem  velice 
živým  a  hlučným;  zde  bylo  lidu  vždycky  dost. 
Z  rozmluv  hromadícího  se  zde  lidu,  z  něhož 
mnozí  zde  byli  od  začiitku  až  do  konce  a  někteří 
z  nich    dokonce    snad    se  i  bouře    súčastnili,  ne- 


bylo možno  při  nejlepší  vůli  vybrati  si  něco  zá- 
važnějšího. Jmenovitě,  oč  vlastně  šlo,  nedovedl 
nám  nikdo  vysvětlili  ani  účastnici,  ani  diváci,  ba 
nniti,  kteří  se  chlubili,  že  viděli  všechno  na  vlastní 
oči,  od  začátku  až  do  konce. 

Tak  začal  jeden  z  těch,  který  viděl  všechno 
na  vlastní  oči:  'Vidíte,  sám  jsem  při  tom  byl  a 
všechno  jsem  viděl.  Zcela  jednoduše:  začalo  to 
tím,  že  dělník  jeden,  námořník,  přišel  do  krámu, 
do  čajovny,  rozbil  v  opilství  lampu  a  kramář  ho 
za  to  udeřil  přes  hlavu. «  pukr.ie. 


^ 


% 


% 


% 


\^ 


ir     ^ 


P.WEL  List: 


DO    VÝSLUŽBY. 


l-/řidržel  se  okraje  stolu  a  chtěl  povstat.  V  uších 
■  mu  zalehlo,  chtěl  vykřiknout,  ale  zamručel 
jen  něco  a  nechal  se  odvésti  dvěma  sestrami,  jež 
se  vyznaly  v  opatrování. 

Nabídly  mu  sklenici  vody.  Odmítl,  pohybuje 
rukou  jako  automat  sem  tam.  Pak  naklonil  těžkou 
svou  hlavu,  dotýkaje  se  čelem  nízko  ruky  jedné 
ze  sester. 

>Rozčilil  se,«   mínily  tyto. 

•  Domů,  domůli  vypravil  konečně  těžce,  la- 
paje po  vzduchu  .  .  . 

Poslaly  pro  drožku  a  odvezly  jej   domů. 

!>Ani  se  chudák  se  mnou  nerozloučil!*  po- 
vzdechla Věra,  dívajíc  se  za  vozem,  který  se  vzda- 
loval, a  jakási  slabost,  dnešním  rozčilením  přivo- 
děná,  přinutila  i  ji,  aby  o-pustila  hodovnu  a  unikla 
dojmům,  které  na  ni  doléhaly  .  .  . 

VI. 

Samota,  již  sdílel  Vyšín  se  svou  nenáviděnou 
ženou,  tížila  ho  nesmírně.  Jako  stín  ploužil  se 
vždy  podle  zdí,  ubíral-li  se  ulicí  šouravou  svou 
chůzí  do  úřadu.  Vyhýbal  se  lidem,  bál  se  jich. 
Bylo  mu  vždy,  jakoby  na  něj  prstem  ukazovali. 
Jistě  jsou  všichni  zpraveni  o  jeho  osudech,  o  jeho 
vině  i  Všichni  mu  asi  zazlívají,  že  pohřbil  svou 
dceru,  kterou  měli  rádi  v  sousedstvu.  Kéž  by  již 
ani  na  ulici  nemusil!  Ale  musí  se  nutit.  Dluh 
vzrostl,  musí  tedy  dále  sloužit,  do  úpadu  sloužit, 
až  se  to  jeho  trápení  skonči.  Naděje  na  zlepšení 
ani  nejmenší  jiskra!  Povleče  dál  to  břímě  své 
minulosti.  Má  co  dělat. 

A  když  začal  účtovat  a  počítat  a  přišel  na 
poslední  dluh,  který  udělal  k  vůli  Věře,  namlouval 
si,  že  vlastně  pro  ni  dost  udělal.  Kdyby  se  byla 
vdala,  nebyla  by  ani  tolik  dostala.  Dotloukl  se 
vlastně  tím.  Ale  něco,  u  ďábla,  jí  dát  musil.  A  za- 
sloužila si  toho,  plně  si  toho  zasloužila.  A  bolestná 


ta  vzpomínka  zavedla  vždy  mysl  jeho  mezi  vy- 
soké zdi  kláštera,  kde  jeho  Věra  ted  také  živoří, 
odevzdána  svému  osudu. 

Od  doby  skládání  slibu  jí  neviděl.  Bál  s 
teď  předstoupiti  před  ni,  bál  se  pohledu  její 
čistých,  posvátných  očí.  V  takových  chvilkách 
rozčilení  viděl  v  ní  světici  a  neustával  sebe  ob- 
viňovat, zatracovat  za  to,  že  jí  tak  ukřivdil.  A  kdy- 
koli vypočítával  na  prvního  každého  měsíce,  co 
komu  je  dlužen,  při  položce  posledního  dluhu 
myslíval  s  povzdechem  :  »Na  pohřeb  pro  Věru.« 

Často  si  připomínal  i  slavnost  a  hostinu 
v  klášteře.  Tenkrát  to  vínko!  To  bylo  vínko! 
>To  jsem  se  napil!'  říkával  kollegům,  přišla-li 
řeč  na  to.  A  ve  své  slabomyslnosti,  která  jej  za- 
chvacovat počínala,  litoval,  že  se  tehdy  tak  špatně 
držel,  že  tak  málo  vypil.  A  bylo  to  tak  dobré, 
tak  dobroučké ! 

A  v  takových  okamžicích  zachtělo  se  mu 
často  se  napit,  pořádně  se  napit  a  upit  se.  Tenkrát 
se  mu  to  nezdařilo.  Byl  by  se  také  rád  upil,  až 
by  byl  klesl  pod  stůl.  Co  s  takovým  psem.  Dolů, 
dolů!  —  křičel  a  zatínal  pěsti. 

V  takové  chvíli  vystoupila  vždy  žena  jeho 
ze  svého  úkrytu  a  začla  svou.  Ale  jako  když 
oleje  přilévá  do  ohně.  Zprvu  odpovídal  krátkými 
výkřiky,  pak  mával  rukama,  pěsti  zatínal  a  oháněl 
se  kolem    sebe    rukama    třesoucíma    se    v  zlosti. 

Měla  radost,  vidělali  jej  v  takovém  stavu 
duševní  nepříčetnosti,  podařilo- li  sejí  pobouřit 
v  něm  všecku  žluč.  Viděla  v  tom  zadostučinění 
za  svou  trýzeií,  za  svou  dlouho  utajovanou  zlost, 
která  jí  vířila  v  nitru.  Pozlobit  hodně  pozlobit, 
až  mu  šla  pěna  od  úst,  až  se  chvěl  na  celém  těle  — 
to  jí  lahodilo,  to  ji  uspokojovalo. 

Vášeň  Xantippy,  která  byla  její  přirozeností, 
uchovala  do  svého  pozdního  věku,  nic  se  neohlí- 
žejíc, že  má  po  svém  boku  tělesně  i  duševně  se- 
šlého   starce,    lidskou    ruinu.    Mstila    se    mu    za 


víechny  jeho  dřívější  sk-utk\',  za  všechnu  jeho 
tvrdost  k  ní,  za  jeho  neústupnost,  za  požitky,  jichž 
si  neodpíral  dobře  věda,  že  ona  ničeho  si  nemůže 
dopřát,  ničím  se  povyrazit,  ničím  se  vymanit  ze 
svého  zakletí.  A  bylo  to  hnusné  podíváni  na  va- 
divou  ženu,  ana  v  zaslepenosti  své  chrlila  spoustu 
nadávek  a  lávu  překypělého  hněvu  na  otce  svých 
dětí,  z  nichž  jedno  bývalo  jeho  strážným  andělem, 
druhé  démonem. 

Když  konečně  po  takovém  výstupu  se  holi 
domakal  a  klobouku  dopídil  a  ocitl  se  z  dosahu 
zloby  ženiny,  tu  teprv  venku  na  čerstvějším 
vzduchu  si  oddechl  a  narovnával  své  choré  údy 
jako  pes,  utrživší  notný  výprask. 

Tu  pak  uvědomoval  si,  co  vše  ztratil  ve  své 
Věře,  a  stokráte  bylo  mu  jí  žel. 

Kde  že  je  její  bdělost!  —  litoval  —  její  po- 
rozumění! Kde  její  lampa  studentská,  bdělé  oko 
její  noční  hlídky!  Ani  domů  zas  nesmí  v  noci! 
Byl  by  snad  ztlučen,  zabit  .  .  . 

A  známá  kavárna  po  takovém  výstupu  vždy 
pohostila  svadlého  starce. 

Ký  div,  že  scházel  den  ke  dni  víc  a  více, 
V  úřadě  to  s  ním  už  nešlo.  Vzdor  tonni,  že  byl 
zasloužilý  a  že  jeho  práce  z  dřívějších  dob  by!a 
oceňována,  byl  nucen  přednosta  úřadu  dát  návrh 
k  pcnsiování  jeho. 

Přes  to,  že  na  to  byl  skoro  připraven,  zdře- 
věněl úžasem,  když  mu  byl  doručen  modrý  arch. 
Přednosta  —  přítel  jeho  z  dřívějších  mladších 
dob  —  těšil  jej,  že  bude  moci  užit  ještě  klidu 
teď  k  stáru  a  odpočine-li  si,  že  snad  se  ještě, 
úplně  vyléčí. 

Stál  jako  ztrouchnivělý  trám,  jehož  rozhlo- 
dané nitro  drží  již  jen  stěží  při  sobě.  Slabý  úder 
sekyrou  a  rozpadne  se  v  prach  .  .  . 

A  když  mu  dával  přednosta  s  bohem,  chtěje 
mu  dát  na  srozuměnou,  že  jednání  jeho  s  ním 
je  u  konce,  teprv  se  vzbudil  ze  svého  ztrnutí  a 
dotýkaje  se  podávané  mu  pravice  přednostovy, 
zalkal  hlasem  bolestivým : 

»S  tímhle  domů  nesmím!" 

A  kýval  hlavou. 

»Nu,  nu,  jen  se  nebát,  Františku,"  povzbu- 
zoval přednosta,  »jen  kuráž  a  pravou  nohou 
v  před.«  Vrávoral  ze  dveří  úřadovny  předno- 
stovy .  .  . 

Ruch  ulice  ho  omámil. 

Zůstal  stát  před  vraty  budovy  úřední  a  roz- 
hlédnuv se  plaše  na  vše  strany,  dal  se  skoro 
v  útěk,  namáhavě  sé  šouraje  a  odstrkuje  lidi 
vzpříčenými  lokty. 

Rachot  přijíždějících  kočárů,  řinkot  otřása- 
jících se  železných  prutů,  jež  vezli  kolem  na  nízkém 
špeditérském  voze,  hvizdot  tramwayových  kočí 
ohlušoval  ho. 

Spěchal,  hnal  se  kamsi,  nevěda  dosud,  kam. 
Byl  v  bezvědomí,  nedovedl  se  ovládnouti.  V  ta- 


kovém stavu  rozčilení  povšechného,  kdy  člověk 
jde,  řiti  se  ulicí,  neohlíží  se  na  právo,  neohlíží 
se  na  levo  —  až  náhle  narazí  na  překážku.  Ta- 
kovou překážkou  byla  mu  řada  vojáků,  pohybu- 
jící se  právě  proti  němu,  chvátajícímu  středem 
ulice.  Důstojnický  zástupec,  velitel  čety,  odstrčil 
ho  plochou  šavlí,  již  v  ruce  třímal,  tak  že  od- 
letěv stranou,  zavrávoral.  S  námahou  sebral  své 
choré  údy  se  zeině  a  týčil  svůj  hřbet  k  novému 
chystaje  se  útěku.  Sotva  se  však  držel  na  nohou. 
V  kolenou  citil  třesení  jako  před  těžkou  nemocí 
a  v  ústech  a  v  polebí  palčivou  bolest.  Vyprahlo 
mu  hrdlo  a  žár  jakýsi  opaloval  mu  jazyk,  kterým 
nemohl  skoro  ani  pohnout  Opíraje  se  o  lifil 
vyčkal,  až  vojáci  přejdou,  a  když  přešli,  záblesk 
úsměvu  sešklebil  jeho  uvadlé  rty.  Zamával  holí 
a  mručel  pro  sebe;   »Pal!  Pal!  Pal!^ 

Lidé  ohlíželi  se  po  něm.  Měli  jej  za  opilého 
Druh  druhu  jej  ukazoval.  Tropili  si  z  něho  smích. 

•  Pal!«  hučelo  mu  to  ozvěnou  v  hlavě,  zalé- 
halo v  duši. 

A  jakési  mocné  zvlnění  energie,  jakoby  příval 
nových  sil,  vzpružilo  jeho  údy,  utužilo  jeho  paže, 
jimiž  mával  nad  hlavou,  vzpřímilo  jeho  nohy, 
které  jakoby  se  byly  vypracovaly  z  rozmok- 
lého  jílu. 

Znovu  se  rozkýval,  rozběhl  se  a  potácel  se 
v  před  Spálenou  ulicí  směrem  ku  Karlovu  ná- 
městí. 

»Pal,  pal!'  volalo,  hlučelo  to  v  jeho  duši  a 
čím  více  hluku  vnímal  z  vnějšku,  tím  intensiv- 
nějším  byl  hukot,  bouřící  mu  v  nitru.  Všechny 
zvuky  jakoby  v  jeden,  jediný  hlas  se  byly  slily, 
a  jediným  hromovým:  "pal!*  zaplavily  všechny 
jeho  smysly  .  .  . 

S  očima  zarudlýma,  s  tváří  popelavě  zmo- 
dralou doběhl  až  k  mřížoví  botanické  zahrady 
ve  Slupi. 

Tu  se  zastavil  a  drže  se  železných  tyčí  ve- 
likých vrat,  rozhlížel  se  kolem,  jakoby  něco 
hledal  —  hluk  ustal  z  věnčí,  i  uvnitř  zmírnil  se 
hukot.    Napínal    zrak,    hledě    ztrnule    dolů    ulicí. 

>Tady  to  musí  být!«  volal,  sotva  dechu  po- 
padaje.  »Tu  je  přece  klášter!* 

»Jaký  klášter,  člověče.?<!  ptá  se  kolemjdoucí 
výrostek. 

•  Klášter  Alžbětinek  — « 

»Ten  je  až  tamhle, «  ukazoval  mladík,  pro- 
hlížeje si  staříka  výsměšně. 

»Tamhle  -r-  tam.?'  pracně  se  dobývalo  z  nitra 
prsou  Výšinových.  -A  prosím  vás,  je  to  tu,  co 
je  má  ■ —  má  dcera .?« 

»Co  já  vím?«  smál  se  tázaný  hlasitě,  nasa- 
zuje si  čepici   na  stranu. 

»Víte  —  já  jdu  k  ní,  ona  je  —  ona  byla  — 
mou   — í 

» Kdyby  šli  rač  domň,«   radil  výrostek. 


•  Domů?  Nesmím  —  domů  — »  vyrazil 
stařec  a  snažil  se  volnou  rukou  dostati  so  do 
n;i prsní  kapsy. 

Ruka  se  iiui  však  zachvěla,  jednou,  dvakrát 
a  uvízla  v  mczeie  mezi  zapjatými  dvěma  knoflíky. 
V  zápětí  uvolnila  se  i  druhá  ruka,  křečovitě  se 
držící  mříže  zahradní  —  a  stařík  sklesl  na  kolena, 


naraziv  hlavou  na  výrostka,  který  čekal,  co  mu 
chce  ukázat 

Zástup  lidí,  který  zakryl  v  malé  clivíli  pad- 
nuvšího starce,  přivábil  sem  strážníka  .  .  . 

•  Došlou  žil,'  řekl  nělido  v  zástupu,  když 
se  přiblížil  vůz  záchranné  stanice. 

Ubožák! 


^ 


%         ií 


% 


ir 


F.  S.  HoLEČiTK; 


VYZNAVAČI   SLUNCE. 


I — I  te,  našel  jsem  novou  linii  života, «  děl  k  sobě. 
'  *  >bude-h  pršet,  půjdu  vždy  uzavírat  aliance, 
člověk  je  tak  měkký,  přístupný  dojmům  v  ta- 
kové chvíli. « 

Sdělí  to  kolegům,  učiní  z  toho  společné  re- 
dakční tajemství,  aby  mohli  pracovati  jednotně 
stejným  směrem. 

Za  půl  roku  mohly  býti  Čechy  svojí  nejlcp.ší 
polovicí  na  jejich  straně. 

Hlasivec  již  viděl,  jalc  vzrfistá  jejich  ors^ani- 
sace  jak  dva  pokoje  jejich  redakčních  místností 
jako  pod  kouzelným  prutem  čarodějné  víly  se 
množí  jako  buňky  v  plástvi,  kde  hemži  se  re- 
daktory a  návštěvami,  jak  na  zevnějšek  z  nich 
vyrůítá  leskuplný  palác  a  jak  se  závistí  na  ně 
hledí  kolegové.  Ano,  pařížský  »Le  Journal «  při- 
náší popis  o  jeho  knížecí  nádheře,  která  před- 
stihla i  redakční  zařízení  Journalu. 

Venku  déšť  utěšeně  se  sléval  na  oknech, 
v  [lokoji  se  rozestřelo  přítnu',  taková  šedá  nálada 
pronikla  zde  vzduch,  že  myšlénky  se  nenápadně 
uklidily  někam  do  kouta  mozku,  a  mladý  muž 
se  ztišil  ve  své  póse  opřen  zády  o  stůl  a  nohy 
na  protější  židli. 

Za  chvíli  odehrával  se  v  redakčním  pokoji 
první  akt  Hugova:  Le  pape,  vyjádřený  králem 
poetů  dvěma  slovy:   II   dort. 

Hlasivec  spal. 

V. 

Jak  Prozřetelnost  usoudila,  byla  neznámá, 
jež  jako  starozákonná  Judita  kouzlem  obestřela 
hlavu  básníkovu,  vdovou. 

Tento  s[)olečenský  stav  její  byl  zaviněn  aktem 
před  osmi  lety  u  přítomnosti  a  za  přímého  iiča- 
stenstvi  malostranského  patricia  Jana  Nepomucena 
fuzara,  městského  radního  a  majitele  domů  ve 
farním  kostele  Karmelitánském  uzavřeným. 

Radní  Tuzar  měl  několik  vynikajících  vlast- 
ností, které  by  jej  byly  učinily  nesmrtelným  jiři 
jeho  veřejném  postavět. í,  kdyby  snut  nebyla  od- 
stěhovala jeho  tělo  do  hrobky  otců  v  Olšanech 
a  nerozmnožila  tak  počet   těchto  vlastností  ještě 


Pokrač. 

o  jednu,  a  sice  o  rychlost  odchodu,  když  počal 
drsností  svých  čtyřicetípěti  let  býti  své  sličně 
rozkvetlé  paní  nei)ohodlným. 

Její  stav  vdovský  trval  nyní  již  dvě  léta  a 
dospíval  ke  kritickému  okamžiku,  který  by  se 
nsi  dal  vystihnouti  slovy:  Naplnily  se  dnové  její 
samoty. 

Mladá  vdova  viděla,  že  smutek  její  byl  dosti 
bohatý,  když  vytrval  plná  dvě  lela,  a  že  vlastně 
trval  déle  než  její  smutkový  úbor,  který  nestačil 
počtu  dní  a  hloubce  bolesti  a  musil  býti  vy- 
měněn za  jiný  šat,  který  byl  s  to.  aby  pojal 
nádheru  a  přepych  jejího  vdovského  zjevu.  Proto 
jala  se  pomýšleti,  jak  si  upraví  svoji  budoucnost, 
a  aniž  by  byla  snad  myslila  na  George  Egerto- 
novou,  bezděky  se  přihlásila  pod  její  prapor 
Volné  ženy. 

Jen  jaksi  jí  ieště  vadila  nezvyklost  postavem, 
které  chtěla  zaujmouti,  neboť  nebylo  určitého 
případu,  nebylo  zde  nikoho,  v.  či  komu  by  se 
tak  rozhodně  postavila.  Byla  ovšem  ženců  volnou 
proti  všem,  ale  nebyla  volnou  proti  jednotlivci, 
jak  by  si  byla  vzhledem  na  své  vdovství  a  náplň 
let  přála,  protože  zde  žádného  ještě  nebylo,  který 
by  se  byl  do  takové  blízkosti  p<  stavil,  což  sličnou 
paní  trochu  uvádělo  v  rozpaky  a  nejistotu,  jak 
ten  přechod  do  budoucna  vlrstně  dopadne. 

Byla  tím  všecka  popletena,  napjatá  a  roz- 
mrzelá  jako  obcliodnik,  který  otevřel  závod  s  la- 
hiidkami,  a  ke  kterému  nikdo  nevchází,  tak  že 
lahůdky    pomalu    zakysávají.   a    stávají    se    obětí 

plísně.  .... 

Leč  nějaké  rozliodnutí  musilo  přijiti,  pani 
Tuzarová  bvla  plna  nejlepší  předtuchy,  a  čím 
dále  plynuly  dny,  čím  více  nadcházelo  léto.  tím 
více  se  jí  zdálo,  že  je  blízké.  Cítila  to  živé  na 
svém  neklidu,  své  netrpělivosti,  na  rozchvátaných 
svých  nervech  rozechvěných  jako  čivy  cestujícího, 
který  jel  dnem  a  nocí  na  místo  svého  určeni  a 
konečně  vjíždí  do  poslední  stanice. 

Že  iiž  chtěla  na  této  stanici  raději  býti,  vy- 
světliti si  je  snadno,  uváží-li  se,  že  čítala  dvacet 
šest  let  a  tři  měsíce,  že  byla  dva  roky  osamocena, 
a  že  pan    T^^ar,    městský    radní    a  soukromník, 


za  svého  života  více  se  snažil  poznati  sklepy  ve 
svých  domech  než  nitro  své  paní,  a  že  tudíž  tato 
měla  plné  právo  přáti  si,  aby  byl  co  nejrychleji 
lepším  znalcem  nahrazen. 

V  očekávání,  že  přijde,  co  přijíti  niusilo,  se- 
trvávala v  Praze,  ani  nepomýšlejíc,  aby  se  ode- 
brala na  své  vdovské  letní  sídlo  v  lázních  pro- 
slulých vodou,  oplatkami  a  high  lifem. 

VI. 

Byl  jasný,  suchý  letní  den.  Karlovou  ulicí 
kráčel  Havlík,  hledě  na  všecky  strany.  Přišed  na 
Křižovnické  náměstí,  byl  nucen  se  zastaviti. 

Vozkové  několika  podnikli  pro  dopravu  osob 
a  materiálu  zkoušeli  se  zde  v  nauce  o  prostup- 
nosti těles. 

Poeta,  jenž  byl  na  cestě  do  Stromovky,  hleděl 
přes  ně  netrpělivý,  přeměřiv  již  dříve  jediným 
oka  mžiknutím  jednotlivce,  na  všech  stranách  se 
kupící. 

Té,  kterou  hledal,  mezi  nimi  nebylo. 

Vedle  něho  stál  malý,  pohyblivý  pán,  všecek 
jakoby  hnědý.  Rlěl  hnědou  tvář,  hnědý  vous, 
hnědý  oblek. 

'Individuum  kolorované  ve  hnědém  tóiiu,« 
pomyslil  si  mladý  muž. 

Pán  střetl  se  se  zraky  básníkovými  a  vlídně 
se  usm.ál. 

•  Zajímavá  věc,«  podotkl,  > takovými  jsou 
kočí  a  vozkové  snad  na  celé  zeměkouli,  co  sou- 
díte, pane,  že  mám  pravdu.''* 

j>No,  mohlo  by  být,«  řekl  oslovený,  ienž  se 
chtěl  zachovat  jako  společenský  tvor. 

»Skoro  se  zdálo,  jakoby  to  zaměstnání  bylo 
školou  pro  svéhlavost  « 

Havlík  upřel  na  souseda  poněkud  roztržitě  oči. 

>Skoro,«   odpověděl  konečně. 

Tvář  drobného  pána  zazářila  přívětivostí. 

•  Všecky  známky  k  tomu  ukazovaly,  že  .  . .  .« 
Mladý    muž    strnul.    Zase    něco,    aby    musil 

přikývnout.  Jistě  nějaký  adept  srovnávací  vědy. 
Dobře,  chce-li  rozhovor,  tedy  .  .  . 

»Zadržte,  pane,  nejsem  jablko  se  stromu  ký- 
valů.  Mám  jiný  názor.  Vidím  těm  lidem  do  lebek, « 
a  poeta  sekl  prstem  po  vozech,  jež  se  již  rozjížděly. 

Byl  to  jen  pud,  instinkt,  který  scházel  jiným 
lidem.  Takový  pocit  vědomí  u  každého  z  těch 
lidí,  že  projede,  aniž  by  uhýbal  jinému  vozu  v  ce- 
stě stojícímu. 

Ten  pocit  vědomí  musil  býti  o  něco  opřen; 
o  něco,  co  scházelo  všem  ostatním.  A  byl.  Ti 
lidé  jinak  viděli.  Bylo  to,  jakoby  hmota  jejich 
očím  a  smyslům  nečinila  obtíží,  překážek  a  ne- 
stavěla se  jim  v  cestu,  tak  že  tam,  kde  jiní  viděli 
hmotu,  viděla  tato  kasta  lidí  věc  duchovou,  ne- 
hmotnou 


ir    ir    ik 


Pán  otevřel  zděšeně  oči. 

Havlík  byl  toho  přesvědčení,  že  tito  všichni 
lidé  jsou  spiritisty,  any  pro  ně  existují  čtvrté  di- 
mense, a  bylo  jen  následek  nedůvtipu  výborů 
spiritistických  spolků,  že  o  tento  lidský  materiál 
nerozmnožili  ještě  své  řady. 

Pán  pobledlý  ve  rváři  nejistě  po  straně  po- 
hlédl na  hovořícího. 

»Myslíte.?<i<  zavanulo  tiše  s  jeho  rtů,  a  drobná 
jeho  postava  zůstala  o  krok  zjjět. 

Mladý  muž  šel  ku  předu,  nestaraje  se  o  to, 
učinilo-li  se  neznámému  nevolno  z  jeho  logiky 
či  nic.  Sáhl  po  límečku,  který  mu  byl  ve  vedru 
nepohodlný.  Na  most  padalo  těžké,  horké  slunce, 
které  viselo  již  déle  čtrnácti  dnů  nad  vltavskou 
kotlinou  a  vyssávalo  svým  dechem  všecku  vláhu 
vzduchu  i  země.  Tímto  Ikarovským  rozmarem 
otce  Phoeba  velice  trpěli  on  a  soudruzi,  a  jeden 
byl  stesk  mezi  nimi,  když  se  u  večer  sešli  ku 
přátelskému  rozhovoru,  že  zase  den  uplynul 
prázdný.  Nebylo  možno  ani  skicovat,  ani  psát, 
ba  ani  se  procházet  po  ulicích. 

Zejména  Havlík  byl  zmalátnělý.  Při  vší  své 
námaze  nepostoupil  po  celou  dobu  ani  o  krok 
v  rozřešení  svého  úkolu,  kterého  se  dnes  již  na- 
polo vzdával,  jsa  ovšem  všecek  mimořádně  po- 
bouřen. 

Po  Hlasivcovi  přišel  Zvonař,  a  ve  velkém 
rozboru  mu  dokázal,  že  dáma,  o  niž  stále  šlo,  ne- 
mohla v  okamžiku,  kdy  ji  viděl,  tak  vyhlížeti, 
jak  on  ji  líčil.  Za  deště,  za  nálady,  jaká  byla 
v  celé  přírodě,  z  pod  '  mraků  pokrývajících  ob- 
lohu nemohl  vlas  její,  jehož  tón  byl  pro  básníka 
rozhodující  a  jím  také  byl  důrazně  akcentován, 
nikdy  zlatem  se  lesknouti.  Měl  jistě  mdlý  ráz. 
A  mýlil-li  se  již  přítel  v  tónu,  kdo  ví,  nemýlil-li 
se  také  v  barvě  vlasů,  což  bylo  lehce  vysvětli- 
telné značným  rozčilením,  neúplností  dojmů  při 
první  setkané  a  krátkostí  doby.  Po  jeho  sondu 
mohla  neznámá  dáma  zcela  klidně  míti  tmavé 
vlasy  tak,  jako  přítel  mluvil  stále  o  světlých. 

Havlík  stiskl  rty,  měl  chuť  použiti  svých 
kloubů  k  ukázce,  jak  dalece  pokročilo  v  Praze 
boxerské  umění;  ale  ovládl  se. 

V  této  nesnázi  mu  doporučil  Hlasivce,  aby 
tedy  konal  svá  pátrání  jen  v  době,  kdy  bude 
obloha  tak  zakalena,  jako  bylo  tehdy,  kdy  se 
udalo  jeho  záhadné  setkání,  aby  si  byl  jist,  uzfel-li 
dámu,  po  které  se  pídil,  že  se  nemýlí. 

Havlík  nedůvěřuje  již  sobě,  uposlechl  rady 
přítelovy,  a  poněvadž  v  době,  kdy  se  mu  jí  do- 
stalo, trvaly  horké  dny  a  obloha  byla  bez  žá- 
doucího zákalu,  upustil  od  celodenních  potulek, 
jichž  bezvýslednost  jej  unavovala.  Za  to  vrátil  se 
ke  své  pravidelné  činnosti  ač  bled  a  přepadlý, 
a  našel  sám  sebe  jako  básník  napsav  velikou 
epopeji:   Vítězství  slunce.  lukr^e. 

ií        ^        ^ 


VÁCLAV  Hladík: 


EVŽEN  VOLDAN. 


Gratuluvali  též  starému  Havlenovi,  který  jen 
zamručel  spokojenč  a  zmizel  nepozorovaně 
do  kuřáckého  i)okoje  k  lahvím  likéru  a  k  houpací 
židli. 

Kritik  Karas  uchopil  slečnu  IMínu  za  obě 
ruce  a  velmi  srdečně  se  s  ní  rozpovídal  s  tím 
naivním  zápalem,  který  je  vlastní  jen  hudebníkům. 

•  Máte  velkou  budoucnost,  slečno  ■ —  jen  do 
práce  s  kuráží.  Za  dvě  léta  bude  o  v;ís  mluvit 
celá  Evropa  ...■•-  opakoval  jí  kritik  a  v.šechny 
kolem  ujišťoval,  že  již  dávno  neslyšel  tolik  vrouc- 
nosti a  energie  v  přednesu. 

Slečna  Mina  se  usmívala  tak,  jakoby  se  ně- 
čemu velice  divila,  co   však  očekávala. 

'Líbila  jsem  se  vám  tedyr«  [iravila,  když  se 
k  ní  přiblížil  Voldan 

•  Nedovedu  vám  ani  říci,  jak!«  — hlas  jeho 
se  zachvěl. 

"To  jsem  ráda,  velmi  ráda,  že  jsem  se  vám 
líbila.. 

Bulíř  zvolal    rozjařeně : 

^Modlil  bych  se  k  vám,  slečno  —  hrajete 
jako  svatá  Cecilie. -•  A  obrátiv  se  k  Makovcovi 
a  Klenkovi,  doložil  stlumeně: 

•  Ale  tvář  má  jako  Stuckiiv  , Hřích'. « 

»Já  hudbě  sice  nerozumím,  ale  málem  bych 
se  rozplakal,  přiznávám  se  upřímně, «  řekl  Ma- 
kovec. 

»A  já  se  chtěl  modlit,*  přerušil  ho  Bulíř  a 
deklamoval:  , Nikdy  nejsem  veselá,  když  sly.ším 
hudbu  ladně  znějící,'  praví  Jessika,  a  já  jí  věřím. « 

Skoro  nepozorován  vklouzl  do  salonu  doktor 
Bílek.  Omrzelý,  vždy  jako  vychraptělý  mluvením 
a  otupělý  posloucháním  nekonečných  a  nudných 
řečí,  ale  vždy  též  s  jevením  jakési  chtivé  a  ne- 
pokojné energie,  přišel  ze  scliůze  nějaké  společ- 
nosti akciové  nově  se  tvořící  Poklonil  se  dainám 
(na  svou  ženu  se  bezbarvě  usmál),  stiskl  niku 
Wollnerovi  a  pozdraviv  se  letmo  s  ostatními, 
přistoupil  k  Voldanovi. 

'Proč  jsi  dnes  nepřišel  do  schůze  výkonného 
komitétu .'«  tázal  se  mladého  muže  a  hladil  dlou- 
hými, třaslavými  prsty  svůj  rusý,  zašpičatělý 
plnovous. 

•  Nemohl  jsem.  Do  večera  jsem  psal  a  nechtěl 
jsem  ani  minutku  zameškat  z  tohoto  krásného 
večera. < 

>  Vezměte  si  z  něho  příklad,    pane  doktore, 
pravila  paní  Wollnerová  s  úsměvem. 

'Milostivá,  při  nejlepší  vůli  nemožno.  Což 
Voldan,  ten  užívá  mládí  a  má  dobře.  Myslí  si, 
že  to  bez  něho  také  půjde.  Ale  já  ubožák,  já  jsem 
se  dostal  na  docela  jiné  stanovisko.  Teď  přichá- 


zím již  ze  čtvrté  schůze  za  dnešní  den.  V  poledne 
jsem  měl  schůzi  exekučního  komitétu  > Banky 
pražské*,  odpoledne  výborovou  schůzi  pojišťovny 
městské,  pak  výkonný  výbor  a  teď  večer  poradu 
nové  akciové  společnosti.  A  nesmím  zapomenout 
na  dopolední  dvě  stáni.  Nedovedete  si  představit, 
jaký  život  vedu  —  z  jedné  práce  do  druhé  a  tak 
to  jde  celé  dny  bez  přestávky.' 

Doktor  Bílek  otřel  si  pot  s  čela  a  prozra- 
zoval celým  svým  zjevem  člověka  schváceného 
trampotami  života. 

»He  .  .  .  he  .  .  .  Kdo  se  chce  pásti,  musí  se 
sehnouti, <  ozval  se  v  tom  ostrý  hlas  Havleny, 
který  se  vrátil  z  kuřáckého  pokoje  s  tváří  ještě 
zarudlejší  a  s  očima  navlhle  lesklýma. 

Ozval  se  hlasitý  smích.  Bílek  se  lehce  za- 
mračil ale  přizvukoval  též.  Havlena  jej  uchopil 
pod  paždí  a  poněkud  rozjařeně  pravil : 

»Tak  co,  doktore.?  Tohle  nic  pro  nás!  Mu- 
zika a  žvanění  s  ženskými.  Vedle  je  ticho!  Ho- 
díme si  partičku  —  co.?  Pojďte!  Svrbí  mne  pravá 
ruka.  Budu  klopit.  No  —  jen  půl  hodinky.' 

Havlena  nemusil  jej  dlouho  přemlouvat.  Bílek 
znal  slabosti  hry  starého  bonvivanta,  velmi  ha- 
zardního a  kavalírského,  a  pomyslil  si,  že  nemusí 
ani  tu  marně  ztrácet  čas  a  že  se  dá  něco  trhnout 
na  starém  Havlenovi. 

Společno.st  se  rozšuměla  po  všech  salonech 
a  pokojích,  jež  byly  od  sebe  odděleny  pouze 
portierami.  Okna  celého  prvního  poschodí  zářila 
do  noci  tiché  ulice. 

Utvořily  se  skupiny  a  kroužky.  Paní  Bílková 
seděla  u  velkého  stolu,  převracela  listy  v  albu 
kreseb  a  reprodukcí  obrazů  Fortunyho,  a  za  ní 
stál  Makovec,  který  konečně  našel  příležitost 
přiblížiti  se  k  ní.  Usmívala  se  naslouchajíc  jeho 
řeči  stále  rychlejší  a  těkavější;  v  níž  zapomínal 
sochař  na  svou  mysticko  prorockou  pósu.  V  zlo- 
myslném záští  zamilovaného  žárlivce  kritisoval, 
jiomlouval  všechny  muže.  Nejvíce  Voldana  a  ko- 
nečně se  rozehřál  i  na  F"ortunyho.  Divil  se,  jak 
ji  mohou  zajímati  ty  sladké  banálnosti. 

A  ona  se  jen  smála,  občas  vrhla  na  mladého 
umělce  krátký,  koketní  úsměv  a  Makovec  ztrácel 
ještě  více  svou  rozvahu. 

•  Přijďte  ke  mně  zítra, «  šeptal  již  zcela  po- 
matený, »jen  na  chvíli,  do  atelieru,  chci  vám  oká- 
zati něco  nového.  Dělám  hlavu  Satana  .  .  .« 

>Chcete  strašit  malé  hodné  dětičky.?*  pravila 
paní  Bílková  hlasitě,  s  nezbedným  smíchem  ne- 
vinně flirtující  koketky.  Všimla  si,  že  paní  Hell- 
merová  obrací  k  nim  svůj  lorgnon.  Upozornila 
.Makovce,  zavadivši  o  něj  kolenem,  a  dodala  ztlu- 


19* 


méně,  nachýlená  nad  knihu,  Jakuby  v  ní  něco 
okazovala  mladému  umělci:  »Piijdu,  můj  hlu- 
páčku —  to  se  ví,  přijdu  zítra  —  a  už  buďte 
rozumný.' 

Paní  VVoUnerová  v  rokokovém  salonu  se  ba- 
vila s  rytmistrem  Malinou  a  Hennerem.  Oba  se 
překonávali  ve  vypravováni  honebních  a  sportov- 
m'ch  historek.  Rytmistr  nahrbující  svou  vysokou 
postavu  a  rozkládající  své  velké,  červené  ruce  pletl 
do  svého  vypravování  výrazy  německé,  anglické 
a  jména  aristokratů  a  marně  se  snažil  připoutati 
pozornost  paní  Hellmerové.  Útlá  brunetka  ne- 
klidně těkala  očima,  k  nimž  často  přikládala 
lorgnon,  byla  roztržitá,  nervosní.  a  veliký  nepokoj 
háral  asi  v  jejím  nitru.  Přikyvovala  rytmistrovi, 
usmívala  se  —  ale  nevěděla  ani,  o  čem  se  mluví, 
a  naprosto  již  nepostřehla  zpytavý  pohled  a 
zvláštní  chladný  úsměv  paní  Wollnerové. 

IX. 

»Ukážu  vám  něco  hezkého, «  zvolal  pojednou 
Wollner  opřený  o  piano  a  naslouchající  veselému 
žertování  Bulíře  a  slečny  Miny  »mám  nové  me- 
daille  a  plaquetty  z  Paříže.* 

Uvedl  je  do  nevelikého  pokoje,  do  svého  po- 
koje. Vše  tu  bylo  starožitné  a  velmi  authentické. 
Každý  kus  nábytku  byl  z  jiné  doby  a  jiné  země. 
Jedině  železná  pokladna  v  koutě,  za  zlatočerným, 
žaponským  paraventem  lišila  se  v  tom  okolí  svou 
neohrabanou  moderností.  Psacím  stolkem  byl 
rozkošný  sekretář  empirový,  což  bylo  dostateč- 
ným svědectvím,  že  Wollner  ponechává  si  vyři- 
zování svých  záležitostí  obchodních  do  druhé 
své  pracovny  v  druhém  křídle  svého  domu,  kde 
byly  jeho  pisárny. 

Wollner  otevřel  dubovou,  vykládanou  skříň, 
v  níž  objevila  se  řada  podlouhlých  zásuvek",  po- 
znamenaných jmény  Chápu,  Roty,  Charpcntier, 
Dubois  atd.  A  ze  zásuvek  vyjímával  medaillc  a 
plaquetty  francouzských  mistrů,  drobné  a  jemné 
práce  nejraffinovanějšího  vkusu  a  elegance. 

Ale  slečnu  Minu  nebavilo  dlouho  prohlížení 
profilů  jí  velmi  lhostejných  pánů  a  dam,  básníků, 
umělců,  hereček,  kurtisan  zobrazených  v  bronzu 
a  ocenivši  dosti  netečně  sbírku,  na  které  si  ho- 
stitel velmi  zakládal,  usedla  do  velkého  křesla, 
s  vysokým,  vyřezávaným  lenochem,  podobajícím 
se  trůnu. 

»Pojďte,  budeme  si  něco  vypravovat !«  zvala 
své  průvodce. 

Obklopili  ji  všichni  čtyři;  tíulíř,  Klenka  a 
Voldan  posadili  se  na  nízká  sedátka,  Wollner 
stál  v  pozadí  opřený  o  stůl.  Ona  vynikala  nad 
ně  všechny  a  vyhlížela  s  vysokého  křesla  jako 
královna.  Překonávali  se  všichni  v  lichotné  dvor- 


nosti.  Klenka  se  konečně  rozohnil  a  počal  vele- 
biti její  krásu  a  žebronil,  aby  mu  dovolila  ma- 
lovati její  portrét. 

Buliř  načechraný,  rozjařený  a  paradoxalně 
ironický,  prodával  se  ji  do  otroctví. 

»Proč  byste  nechtěl  být  jen  mým  přítelem  — 
to  by  vám  nestačilo.'*  tázala  se  podobným  žer- 
tovným tónem.  i 

"Přátelství  se  ženou?  Nikdy !«  a  Buliř  mávl  { 
rukou  v  dramatickém  posuňku:  > Přátelství  svámi?  ' 
To  by  bylo  příliš  nebezpečné  pro  mne.« 

» Představte  si   přátelství,  takové  kamarádské 
porozumění    dvou    lidí    našeho    druhu  —  vy  jste         \ 
poeta  a  já  též  souvisím  nějak  s  uměním  .  . .  může        j 
být  něco   přirozenějšího  .i^' 

Buliř  zkroutil  si  špičku  kníru,  odkašlal  roz- 
čileně a  poněvadž  nevěřil  těm  očím  příliš  tmavým 
a  svůdným  v  bledé  tváři,  jež  měla  jas  panenství 
i  enervovanou  unylost  vášně,  zachránil  svůj  po- 
směšný a  frivolní  tón: 

•  Račte  to  tedy  zkusit.  Ale  za  výsledek  ne- 
ručím. Bojím  se,  že  bych  se  do  vás  zamiloval  — 
tu  to  máte!  Učinila  byste,  slečno,  lépe,  kdybyste 
přijala  mou  první  nabídku  a  přijala  mne  jako 
svého  otroka  a  třeba  najatého  vraha. « 

Smáli  se  všichni  a  pokračovali  rozpustile, 
neboť  slečna  Mina  sama  vyvolala  tento  tón,  který 
ostře  se  odrážel  od  obvyklé  její  plaché  zamlklosti. 

» A  vy  nevěříte  též  v  možnost  pravého,  ušlech- 
tilého přátelství  muže  a  ženy  ?«  obrátila  se  k  Woll- 
nerovi. 

»Já.?  Jak  bych  nevěřili* 

»Ale  vám  nikdo  nevěří!'  opáčil  Buliř  a  znovu 
zazněl  smích. 

Voldan  jen  hltal  očima  graciosni  krásu  mladé 
dámy  Všechno  se  mu  na  ní  zdálo  neskonale  do- 
konalým, každý  její  pohyb  i  její  slova,  její  smích, 
i  jak  seděla  ve  vysokém  křesle  v  póse  rozmarné, 
velitelské  krasavice. 

A  slečna  Havlenová  pozorovala  ty  čtyři  muže, 
a  u  všech  citila  touž  žádost  vzbouřenou  a  vy- 
chvělou  v  jejich  galantním  dvoření,  které  se  uvol- 
nilo tak  nenucené,  poněvadž  ona  sama  si  náhle 
vynutila,  aby  s  ní  jednali  jako  s  umělkyní  a  ne 
jako  s  nějakou  naivní  slečinkou. 

Viděla  tu  žádost  a  touhu  vznicenou  v  očích 
malíře  Klenky,  tušila  ji  pod  posměšnou  maskou 
Bulířovou  a  brutální,  výbojná  jevila  se  jí  v  úpor- 
ném a  podmanivém  pohledu  WoUnera,  který  od- 
haloval před  ní  všechnu  moc  a  slávu  svých  mil- 
lionů,  a  honosil  se  jí,  že  je  více  nežli  obyčejný 
kramář  a  bursián,  že  je  mužem  velké  raffinova- 
nosti  duševní,  který  i  krásu  a  umění  využitkuje 
k  zvýšení  požitků  života.  A  pohled  jeho  jiskr- 
ného oka    za    sklíčkem     monoklu    nabízel,    chtěl 

i    hrozil    Pokrač. 


23U 


FEUILLETON. 


LITERATURA. 

I' aul  Adam:  La  Korce.  {i'aris,  P.  OUcinlortí, 
350  fr.) 

Je-li  me^i  současnými  francouzskými  romancii  ry  po- 
volán některý  k  tomu,  aby  vzkřísil  před  očima  čtenářstva 
zašlé  doby  svého  národa,  je  to  na  pivním  místč  pan  Paul 
Adam,  tento  kouzelník  slov  a  obrazů.  P.  Paulu  Adamovi 
dostalo  se  všeho,  čeho  si  mťiže  romanopisec  žádati  k  úkolu 
tak  obtížnému:  br.ivnrni,  neustále  živé  imaginace,  hluboké 
znalosti  lidského  srdce  a  úžasné  vytrvalosti  v  práci.  Jen 
touto  vytrvalostí,  —  která  mu  dovoluje  pracovat  deset 
hodin  denně,  --  jioštěstilo  se  mu  sebrat  ten  nesmírný 
počet  drobných  dobových  dokumentů,  jaký  vykazuje  jtho 
poslední  dílo. 

»La  Forcec  je  prvním  kamenem  monumentální  bu- 
dovy, o  niž  snil  od  svých  dvaceti  let.  Je  to  román  fran- 
couzské rodiny  z  napoleonski'  doby-  Bernard  Dessling-Hé- 
ricourt  je  jeho  hlavní  figurou,  je-U  totiž  možno  mluvit 
o  nějaké  hlavní  osobě  v  románu,  kde  se  to  přímo  hemží 
postavami,  událostmi,  popisy  měst  a  skizzami  kiajin  Po- 
kusíme se  zde  načrtnouti,  tak  stručně,  jak  bude  jen  možno, 
obsah  románu: 

liernard  účastní  se  jako  husarský  podporučík  války, 
kterou  Direktorium  vypovědělo  Rakousku.  Projížděje 
v  čele  jezdecké  hlídky  bádenskými  lesy  sní  o  tom,  jak  se 
stane  velkým  generálem,  jak  se  jím  stane  ryzostí  svého 
charakteru,  čistou  neposkvrněností  své  povahy.  Tane  mu 
na  mysli  ideál  římského  vlastence;  žene-li  se  útokem 
na  nepřítele,  šeptají  při  tom  jeho  rty:  Marius,  César, 
Cincinnatus  . , .  !,  tři  jména,  jichž  se  chce  státi  hoden.  Sní 
o  tom,  jak  se  postaví  v  čelo  svému  národu  a  povede  ho 
k  lepší  budoucnosti. 

Ale  za  nedlouho  byl  Napoleon  zvolen  za  konsula 
a  tři  roky  po  té  za  císaře,  lieinardova  příznivce,  generála 
Moreaua,  uvrhl  Bonaparte  do  vězení  a  později  vyhnal  ho 
ze  země.  Tak  stane  se  vůdcem  národa  jiný,  cizinec,  přistě- 
hovalý Korsikán,  sok  Héricourtův.  Všichni  bývalí  piátelé 
Moreauovi,  všichni,  ač  vědí,  jakých  úskočných  a  podlých 
prostředků  císař  užil  proti  generálovi,  aby  ho  vyštval  ze 
země,  dají  se  na  stranu  koiisulovii.  Jen  on,  Bernard  llé- 
ricourt,  zůstane  věren  dávnému  příznivci. 

A  za  to  ho  v  krátku  Napoleon  zbaví  důstojnické 
hodnosti. 

Je  přemlouván  od  příbuzných,  aby  prosil  Napoleona 
za  opětné  vrácení  šarže,  poněvadž  obchodní  podnik  jeho 
sestry  Karoliny  je  ohrožen  Bernardovou  neloyalitou. 
Všichni,  i  jeho  mladá  žena,  ho  nutí,  aby  se  podrobil.  Jak 
by  si  vedl  římský  občan  na  jeho  místě?  myslí  lléricourt; 
a  přesvědčen,  že  by  obětov;d  svou  zášť  a  pokoření  ve 
prospěch  celku,  pokoří  se  před  lionapartem. 

Pod  Bonapartovými  praporyjdedoválky:  Nordlingen, 
vtrhnutí  do  Vidně,  Slavkov, .  .  .  celá  řada  vítězství,  jež  ná- 
sledují ráz  na  i.íz,  za  rachocení  dél,  v  alarmu  polnic. 
Bernard  zapomněl  na  svou  osobní  zlobu  a  bojuje  za  velkou 
ideu  francouzského  národa.  Překonal  se.  Dovedl  svůj  cha- 
rakter k  té  ryzosti,  o  jaké  snil.  A  pro  tuto  velkou  ideu 
Francie  padne  v  bitvě  u  Wagrainu.  — 

Tak  koncipoval  p.  P.  Adam  svého  hrdmu:  ukázal 
přiklad  energie  ;i  poctivosti.  Ale  nedosti  na  tom:  vyvolal 
zároveři  ve  svém  díle  s  překvapující  jistotou  celé  ovzduší 
napoleonské  dobj  :  ti  lehki  myslní  vojáci  s  řinčícími  ša- 
vlemi, ten  slepý  otec,  pološilený  fixní  ideou,  že  jeho 
děti  ho  pronásUdují,  ti  neotesaní  bratři-námořníci,  kteří 
si  přivezli  celý  harém  čerošských  .služek,  Bern;irdova 
sestra  .Aurelie,  šišlající  ještě,  jak  bylo  módou  v  XVI II. 
století  —  všecliny  ty  figury  žijí,  nulují  se  a  nenávidí, 
a  umírají  na  bitevních  polích  ve  svých  uniformách  zářících 
zlatem. 


Jedno  srovnání  p,  Adamova  románu  se  takřka  na- 
bízí: myslím  na  Tolstého  »Vojnu  a  mír«.  Obé  díla 
jsou  episodami  napoleonských  válek,  obě  mají  stejně 
zajímavého  hrdinu,  ptvé  Dcssling-Hériconrta,  druhé 
hraběte  Ondřeje.  .-Xle  na  obou  hned  prvým  pohledem 
poznáte,  že  autoři  náleželi  různým  ra^ám.  Lidé  Tol- 
stéhj  jsou  snílkové,  mystičtí  idealisté,  bytosti,  které  znají 
jedinou  tragiku:  tragiku  srdce  Naproti  tomu  vp  Ada- 
mově románě  je  vše  výbojné,  dobyvačné,  ideové.  A  srov- 
nejte prostou  stavbu  věty  Tolstého  se  stilcm  .Ada- 
movým, z  něhož  cituji  jedno  z  nejkrásnějších  míst: 

>Jako  když  voda  uniká  z  košíku,  vylévala  se  z  lesa 
republikánská  armáda  řekami  pěšáků,  potůčky  dělostře- 
Icctva,  velkými  bublinami  rychlé  jizdy.  Slévalo  se  to 
v  jedině  jezero  kouře,  plné  blesků  a  jasných  barev.  Lidské 
moře  vrhalo  tisíce  vln  proti  hřímajícím  dělům  a  chocho- 
latému  davu  nepřátelských  škadron  .  .  .< 

Otakar  Theer. 

DIVADLO. 

Josef  Štolba:  Mořská  panna.  Žert  o  3  dějstvích. 
Režisér:  Josef  Šmaha.  Poprvé  na  Národním  divadle  dne 
2    února. 

Plavci  Odysseovi  a  po  nich  ještě  jiní  slýchávali  prý 
na  moři  líbezné  sladké  zvuky,  jimž  nikdo  neodolal.  Po- 
cházely od  Sirén,  jež  středověk  nazval  mořskými  pannami. 
Běda  plavci,  který  dal  se  zlákati  tímto  hypnoticky  svůd- 
ným zpěvem!  Býval  na  vždy  ztracen!  Mořské  krasavice 
přinesly  mu  jistě  záhubu.  Tato  stará  pověst  není  špatně 
myšlena.  Člověk  by  skoro  řekl,  že  ten,  kdo  poprvé  ji 
smyslil  -•  byl  výborným  znalcem  ženské  dušť,  kterou 
.symbolisoval  tvorem,  který  ničí  z  pouhé  rozkoše,  jen 
pro  ukojení  svého  ješitného  vědomí,  že  k  vůli  němu  a 
jeho  půvabu  lidé  srožejí  vaz.  Opakuji:  mám  v  podezření 
původce  této  mythologické  povídky,  že  znal  důkladně 
ženy.  Od  časů,  kdv  Odvsseovi  plavci  bloudili  mořem, 
změnilo  se  všelicos.  Svět  a  lidé  se  zmodernisovali,  na- 
sákli praktickým  vzduchem  doby.  Tomuto  procesu  neušly 
ani  mořské  panny.  Místo  tantastické,  balladlcké  podoby, 
jak  vidíme  ji  na  obrazech  Bocklinových,  přijaly  zcela 
střízlivou  eleganci  dnešních  módních  atelierů,  a  nešťastné 
plavce,  které  podařilo  se  jim  zlákati,  nepřipravuji  o  hrdlo. 
.\ikoliv!  Spokojí  se  pouze  s  jejich  tobolkou.  Také  oblast 
svého  bytu  změnily.  Ze  širokých  dálek  širých  moří  při- 
stěhovaly se  blíže  k  pobřeží  a  sídlí,  zejména  v  létě.  se 
zálibou  v  mořských  módních  lázních. 

Nevím,  jestli  pan  Hrdý,  počestný  statkář  z  kteréhosi 
koutu  Českého  království,  znal  mythologii.  Tolik  je  však 
jisto,  že  osud  mu  předurčil,  aby  setkal  se  s  takovou 
módní  mořskou  pannou.  Slyšme,  jak  se  to  stalo:  Panu 
Hrdému,  který  dostal  z  klidného  blahobytu  trochu  roupy, 
poradil  lékař,  aby  si  vyjel  někam  na  dva  měsíce.  Nejra- 
ději  do  mořských  lázní  a  na  sever  do  Norska  Pan  Hrdý, 
který  je  poněkud  přiskřipnut  pantoflem  své  sedmé  svá- 
tosti, konečně  dostává  manželskou  dovolenou  a  se  svým 
přítelem,  statkářem  Machačem,  jemuž  svěřen  pod  ochranu, 
jede  po  Rýnu  na  sever.  V  lodním  saloně  přidruží  se 
k  nim  továrník  Sojka,  a  tu  v  starých  opelichaných  sela- 
<lonech,  z  nichž  každý  má  na  zádech  svou  padesátku,  se 
probudí  zuřivá  revolta  proti  jednotvárnosti  manželského 
života.  Jako  uprchlí  vězňové,  jejichž  žalářnici  jsou  daleko 
od  nich,  shazuji  svá  »pouta«,  snubní  prsteny,  a  umloavají 
se  o  dobrodružstvích,  která  mají  přinésti  trochu  jiného 
vzduchu  do  jejich  fadesy.  Je  to  zejména  pěknější  polo- 
vice člověčenstva,  na  kterou  se  chystají  podnikavě 
k  útoku.  Podrobují  kritice  každý  ženský  zjev  v  saloně 
lodním,  když  tu  náhle  se  objeví  jako  meteor  nová  žena. 
Ďábla!  Jaká  však  žena!  Jakoby  seslaná  osudem,  aby  svým 
zjevem  ohromila  staré  mlsouny  a  vzbudila  v  nich  muka 
Tantalova.  Pokoušejí  se  proto  ihned  a  ohledávají  terrain. 
Dva  z  nich,  Machač  a  Sojka,  však  hanebně  pohoří,    Ko- 


nečně  třetímu,  Hrdému,  dík  náhodě,  se  podaří  s  dámičkou 
zapřísti  rozhovor,  jehož  výsledkem  je.  že  si  ji  veze  s  se- 
bou jako  improvisovanou  choť  do  Ostende.  Není  již  po- 
chyby: ctihodný  pan  Hrdý  dostal  se  do  osidel  mořské 
panny,  která  s'  imponujícím  mistrovstvím  láká  z  ného 
stofranky,  že  brzy  cítí  pan  Hrdý,  jak  mu  tobolka  řádně 
splaskla,  zejména  když  domnělý  manžel  ••mořské  panny 
z  něho  hrozbami  skandálem  vynutí  tři  tisíce  franků.  Ale 
tím  neni  kalich  utrpení  ještě  vyprázdněn.  Náhle,  upro- 
střed této  pohromy,  ja'<o  Banciiv  duch  zjeví  se  tu  —  paní 
Hrdí,  která  z  novin  lázeňských  se  dočetla,  že  do  Ostende 
přijel  pan  Hrdý  s  choti,  a  ptá  se  zcela  pochopitelně,  co 
to  znamená.  Dá  to  mnoho  práce,  než  přátelům  pana  Hr- 
dého za  pomoci  mazaného  sklepníka  se  podaří  paničku 
obalamutit  a  upokojit.  Fřes  to  však  i>manžel.ská  dovo- 
lená* konči,  a  paní  Hrdá  odváží  těžce  zkoušeného  svého 
manžela  do  poctivých  českých  polí,  hezky  daleko  z  do- 
sahu chapadel  mořských  panen. 

Uvedl  jsem  schválně  obsah  nové  hry  páně  Štolbovy. 
Je  vidět,  že  nejedná  se  zde  o  veselohru  jako  umělecký 
genre,  ale  spíše  o  bujnou  frašku,  tak,  jak  ji  k  mistrovství 
přivedli  ve  francouzském  divadle  Carré  a  Bisson,  v  ně- 
meckém Kadlburg.  Veselohrou  rozhodně  poslední  no- 
vinka není.  Schází  jí  ono  poetické,  hlubší  zabarvení,  které 
nesmí  veselohra  postrádati.  Ostatně  autor  sám  naznačil 
svou  hru  »žertem«  a  tím  vymezil  její  nároky.  Také  v  pro- 
stře iiích  a  vtipech  není  autor  vybíravý.  Ostatně  nevklá- 
dejme do  věci  úmy.sly.  jichž  s:im  autor  neměl.  Š'o  mu 
o  veselou  frašku,  a  ta  se  konečně  povedla.  Divadelně  je 
působivá,  technicky  neobyčejně  vyspělá.  Také  několik 
pěkných  říCTurek  vykazuje.  A  ještě  něčím  se  mi  zamlouvá. 
Autor  opustil  baráčnické  prostředí,  v  němž  tone  většina 
naší  produkce  literární  a  dramatické.  Svou  hru  zasadil  do 
elegantního,  fešáckého  milieu  mořských  lázní.  Tímto  fe- 
šáckým  rázem  se  liší  prospěšně  hra  od  obyčejných  na- 
šich krotkých,  provinciálně  plachých  a  nesmělých  vý- 
robků. 

Hráno  bylo  s  patrnou  chutí.  V  titulní  roli  ^mořské 
panny«  vynikla  slečna  Grégrova,  které  přičítám  k  dobru, 
že  s  jemným  taktem  vycítila  hranice  této  choulostivé 
role,  která  by  jinou  herečku  snadno  svedla  ke  karrika- 
tuře  a  triviálnosti.  Slečnina  kokota  byla  distingovaná  a 
jemná.  Trojici  přátel  zahráli  výborné  pp.  hniaha,  Sedlá- 
ček a  Mošna,  který  zejména  v  posledním  akte  v  okamži- 
cích své  sklíčenosti  působil  neodolatelně.  V  menších 
rolích  na  místě  byly  dámy:  Hilbertová,  Hiibnerová,  Danz- 
rová  a  ^Červená,  z  pánů:  Kafka,  Pštros.  Havelský,  Ine- 
man  a  Zelenský,  který  trochu  příliš  »hrál«.  Režie  páně 
Šmahova  byla  případná  a  výstižná. 

Přes  svou  lehkost  a  průzračnost,  zejména  druhého 
aktu  (dle  mého  názoru  nejslabšího),  hra  je  čiperně  sta- 
věna a  v  chudém  našem  veselém  rcpertoiru  vykoná  dobře 
službu,  ku  které  je  určena  Ku  konci  poznámka:  po  po- 
sledních veselých  novinkách  mohli  bychom  snad  žádati 
nějakou  skutečnou,  jemnou  veselohru! 

.Ant.  Nečásek. 

REVUE. 

Russkaja  Mysl.  Oblíbené  thema  ruských  soudo- 
bých belletristů:  úpadek  rodové  šlechty  a  rozkvět  šlechty 
finanční  našlo  nového  zpracování  v  povídce  ťotapenka 
•Jeden  pro  druhého«.  —  I  pro  nás  důležitý  a  zajímavý 
jest  článek  Lesevičc  »Světový  jazyk  a  jazyky  národní*. 
Tenor   článku  jest  ten,   že  nelze  nikdy   vnucovati  jazyk 


cizí  tam,  kde  půda  není  mu  příhodná.  Národní  jazyky 
mají  svou  oprávněnost,  světové,  po  případě  t.  zv  státní 
jazyky  nikoliv. 

J ež em ěsj  ač  n ij  a  Sočiněnaja  skončily  právě 
svůj  první  ročník.  Je  to  z  ruských  literárních  měsíčníků 
dle  mého  soudu  nejpečlivěji  redigovaný  list  a  obsahem 
nejpoutavější.  Belletristická  část  jest  vždy  vybraná,  mě- 
síční literární  přehledy  a  kritiky  znamenité.  Mimo  to 
přináší  každé  číslo  skvostnou  fototypickou  podobiznu 
některého  ze  soudjbých  ruských  spisovatelů.  Redaktor 
této  mladé  revue,  romanopisec  j.  Jasinskij,  uveřejnil 
v  celém  ročníku  román:  »1.  března  1881«,  v  němž  mi- 
.strně  vylíčil  náladu,  jež  zachvátila  celou  Rus  po  zavraž- 
dění cara  Alexandra  II. 

Istoričcskij  Věstník  mí  stálou  zajímavou 
rubriku  »Cizinci  o  Rusku«.  Doppručovalo  by  se  i  u  nás 
zavésti  takovou  stálou  rubriku,  v  níž  by  se  referovalo 
p  knihách  napsaných  o  nás  Češích. 

Věstnik  Jevropy  věnoval  jazykovému  sporu 
v  Rakousku  vřelý  článek,  v  němž  stojí  rozhodně  na  naši 
straně.  Kéž  by  hlas  ten  našel  u  ruského  čtenářstva  sluchu 
co  nejhojnějšího. 

Slavjanskij  Věk  téže  otázce  věnoval  článek 
z  pera  V.  J.  Lamanského;  i  v  tom  stojí  autor  na  stano- 
visku práva.  Doporučuje  jako  rakouský  jazyk  dorozumívací 
mezi  Slovany  rakouskými  s  jedné  a  Němci  i  Maďary 
s  druhé  strany  —  ruštinu.  Tedy  totéž,  co  navrhoval 
hrabě  Coudenhove. 

Bibliotéka  Warszawska  přináší  důkladný  ko- 
mentář k  Sienkiewiczovým  Křižákům  z  pera  Marye  Ko- 
nopnické.  Po  přečtení  této  SOstránkové  Studie  hledíme 
na  velký  historický  román  Sienkiewiczův  mnohdy  zcela 
jinýma  očima. 

Ksi^žka.  Nevelký  sešitek  nového  polského  mě- 
síčníku máme  v  rukou.  Je  to  list  bibliografický,  jenž  raá 
patrně  nahraditi  zašlý  smrtí  Wislockého  krakovský  »Prze- 
wodnik  bibliograficzny«  Účelem  varšavské  bibliografické 
revue  jest  »býti  dle  možnosti  úplným,  nestranným  a  od- 
borným obrazem  běžné  literatury  polské«.  Toho  dosici 
chce  nový  list  jednak  úplnou  měsíční  bibliografií  a  jednak 
co  nejrychlejšími  referáty  o  novinkách  polských  ze  všech 
oborů.  Pokud  lze  souditi  dle  prvého  čísla,  jest  to  list 
vážný,  bez  něhož  neobejde  se  nejen  Polák,  ale  ani  Čech, 
jenž  dost  málo  chce  sledovati  soudobou  tvorbu  pol^Kou. 
Z  toho  důvodu  doporučujeme  nový  list  bibliografický, 
jenž  stojí  ročně  pouze  2  rub.  50  kop. 

Glos  a  Niwa  Polská  všimly  si  stejným  způso- 
bem jistého  zjevu:  že  totiž  přízeň  obecenstva,  má-li  voliti 
mezi  herečkou  a  zpěvačkou  na  jedné  a  spisovatelem  neb 
umělcem  výtvarným  na  druhé  straně,  dá  rozhodnou 
přednost  divadelní  umělkyni.  A  kdyby  to  i  bylo  těsně 
po  jubileu  zbožřiovaného  Sienkiewicze,  přece  jen  auto- 
graf  zpěvačky  Kruszelnické  byl  ve  varšavské  výstavě 
autografů  prodáván  třikrát  tak  draho  jako  autografy  sa- 
mého božského  Hcnryka!  Orzeszková  a  Konopnická 
dosáhly  jen  ',-,  ceny  autografů  pí.  Kruszelnické,  Stefan 
Žeromski  —  jeden  z  nejsilnějších  soudobých  talentů!  — 
jen  Ve4'  I  Siemiradzki,  Kossak  a  jiní  umělci,  ač  připojili 
k  autografů  i  skizzy,  zůstali  daleko,  daleko  za  zbožněnou 
divou!  Varšavské  listy  uvádějí  tuto  maličkost  co  charak- 
teristickou ukázku  smýšlení  varšavské  společnosti.  A  to 
vše   ani   ne    měsíc   po   ohnivém    jubileu   Sienkieuiczově, 

B.  P. 


Předplácí  se  pro  Prahu:  na  čtvrt  léta  zl.  1-20  (K  2-40'),  na  půl  léta  zl.  240  (K  480),  na  celý  rok  zl.  4-80  (K  Q-60).  Poítou:  na  čtvrt  léta  zl.  I-2i 

IK  2-5IÍ),  na  piM  léla  zl.  2-50  {K  5--1,  na  celý  rok  6  zl.  (K  lO'— ).  —  SeSitové   vydáni   (o  dvou  čislechí  vycliázi  při  každém  druhém  (sudém)  čísle 

Cena  scSitu  20  kr.  (40  hal.)  —    ťalisk  původních   prací   se  vyhr.izuje.    —    Dopisy  administraci    •Lumira«  buďtež   adresovány:    Časopis  .Lumir«,  Praba 

Karlovo  n-«iiiěsti  č.  34.  —  Listy  [iřijimáme  jen  frankované.  —  »Lumír«  vychází  každý  pátek  (vyjma  prázdniny). 


Redaktor  Václav  H'adik. 


Majitel,  vydá 


akladatel  J.  Otlo.  —  Tiskem  České  grafické  spolcčno 


•Unie 


LUMÍR 


Ročník  xxix. 


15.  ÚNORA   1901. 


*    ČÍSLO  20. 


z   NOVÝCH    BÁSNÍ  A.   SOVY. 


JA  TED  ZDKIMNU,   ŘEKLA  BOLEST. 


Já  teď  zdřímnu,  řekla  Bolest.  • 
Tisíc  (inů  mne  unavilo, 
tisíc  cest  za  modrých  nocí, 
motlrých,  záhadných  jak  moře  . 


Ale  zase  brzy  vstanu. 
Hledání  dny  neskončeny, 
mnoho  zbývá  odcizovat 
mstivým,  závistivým  Bohíim  . 


Ale  až  se  Bolest  vzbudí! 
Studené  dny  budou,  smutné, 
hledání  dny  lovcích  pudíí. 

Vzbuzena  až  zpozoruje: 
Přes  moře  Sny  velké  plují, 
ona  zmeškala  plout  s  nimi .  . . 

NAIVNÍ  RELIÉF     MRTVÉ  MYŠLÉNKY 


1  a  mrtvá  v  duši  krajina, 
zamrzlých  jezer  hladina  .  . . 
Ze  sněživého  příkroví 
mži  hluboký  les  sosnový; 
nálada  zelení  chce  zpívat, 
z  luk  travou  březnovou  se  dívat, 
leč  sníh  je  všade,  sníh  a  sníh, 
a  mrtvo  v  rašeliništích  . .  . 

Stín  Hradu  poblíž  mlčenlivý 

svou  šerou  věží  v  oblak  civí, 

dekorativní  strašidlo 

se  chladně  kolem  rozhlídlo, 

a  velikášstvi  směšné  v  něm 

hrá  vysměvačným  odstínem. 

Mokvavé  jeho  kameny 

jsou  v  ledu  jezer  vkresleny, 

a  teskní  pod  ním  krajina, 

jak  západ  v  oknech  shasíná .  . . 

Ta  mrtvá,  bílá  krajina, 
zamrzlých  jezer  hladina 
v  mé  duši  roste  do  šírá. 


Snad  nálada  v  ní  umírá, 
i  zeleň  lučin  březnových, 
pod  vločkami,  jež  navál  sníh, 
a  vítr  lesíi  na  krajích 
až  pláčem  srdce  rozdírá  . . . 

Což  noc!  Když  věsí  černý  flór 
na  bílé  šaty  smutných  hor, 
na  hradní  křivé  výklenky, 
skrčené  ve  snách  přísténky, 
Myšlénka  moje  zkamenělá, 
jež  hradní  věží  k  výši  čněla, 
jiskřivou  výší  ve  hvězdách 
se  ztrácí,  leskne,  hasne  v  snách  . 

Oh  mrtvá,  bílá  krajina,  — 
zrak  můj  se  marně  napíná, 
zda  jezdce  opožděný  hvizd, 
cval  kopyt  zazní  z  oněch  míst, 
zda  Myšlénka  má,  mrtvý  hrad, 
se  počne  hudbou  ozývat, 
zda  princezna  v  ní  vězněná 
svá  vztýčí  k  slunci  ramena. 


a  prudkou,  žhavou  láskou  svou 
mou  loutnu  vzkřísí  zamlklou? 

Ta  zasněžená  krajina, 
zamrzlých  jezer  hladina  . . . 

A  já  se  věcí  všech  tu  ptal, 
koho  bych  se  tu  dovolal, 
všech  věcí,  tvorů  všech  se  ptal 


I  zbožný  mnich  za  přívozem, 
jenž  hrá  si  s  králickém  a  psem, 
skryt  v  stalaktiků  zášeří, 
už  v  příchod  jara  nevěří . . . 

Když  ten  už  v  jaro  nevěří, 
když  nevěří  a  nevěří, 
to  příliš  srdce  uděsí . . . 


Sníh  těžce  padá  na  lesy 

a  Myšlénka  má,  mrtvý  hrad, 

ční  pustou  věží  z  mlžných  lad, 

dekorativní  strašidlo 

se  chladně  krajem  rozhlídlo, 

a  jak  se  stmívá  víc  a  víc, 

strach  padá  siný  přes  měsíc  .  . . 


JL  vod  vonících  stromy  ospale 
se  rozšuměly; 

slyš  housle,  jak  drobounko  korále 
by  perlivě  zněly. 

V  oblacích  ptáci  rozpjatí 
stříbrně  pláli, 
a  modrem  nad  luh  rozváli 
ve  výši  stáli . . . 


TAJEMSTVÍ. 

Mrtvo  je,  jasmínů  zahrada 
se  vzduchem  bělá, 
slunce  nad  střechami  zapadá, 
a  zemdlelo  zcela. 

le  takový  kovový,  přísný  chlad 
v  něm  mlčenlivý. 
O  tajemství  chtěl  by  povídat 
ten  zrak  tvůj  .sivý? 


Pověz,  proč  zrak  tvůj  divný  je  dnes, 
že  hluboce  svítí, 
jak  hladina,  pod  níž  kdosi  kles' 
a  přestal  žiti  ? 

V  noc  letní  někdo  tam  pohřben  spí, 
to  poznat  lehce; 

a  my  to  víme,  —  tvé  srdce   to  ví.  — 
—  a  povědít  nechce! 


iJolesti  často  zasmály  se: 
My  tolik  těžce  bolely, 
my  poznaly,  jak  srdce  chví  se 
a  našimi  mře  pocely. 


BOLESTI    ČASTO  ZASMÁLY   SE. 

A  usmály  se  jako  duha 
když  rozestře  se  na  chvíli. 
I  vyšla  bolest,  vyšla  druhá 
a  v  lehkém  tanci  kroužily. 


mne  obstoupily,  křikly,  výskly, 
zemdleny  tanců  od  vichřic, 
a  líbaly  mne,  k  sobě  tiskly.  — 
Pak  ránv  bolelv  zas  víc.  — 


JARNÍ  SNĚNÍ. 


Kd 


k.dyž  Noc  se  schýlila  nad  vsí,  já  přistihl  Nazaretského  .  .  . 
V  koutě  u  zvonice  zpuchřelé  na  kříži  visel  a  chvěl  se  nějak, 
neb  noc  byla  průsvitně  modrá  a  vlahá  a  tichá .  .  . 
A  voněly  kolem  bezy,  hrdličky  lkaly  a  šuměly  trávy  u  vod, 
a  vysoké  nebe  s  hvězdami  rozklenulo  .se  v  dálky  .  .  . 


A  tu  se  mi  zdálo, 

že  vidím,  jak  protáhnul  údy  své  hubené, 

byl  stár  a  chvít  se  zdál  snad  kouzlem  jara, 

a  bolestně  vzdychnuv,  otevřel  oči. 

V  té  jedné  vteřině  procítil  všecko: 

jak  poraženo  je  lidstvo, 

na  tisíce  let  je  poraženo, 

jak  smutno  je  lidstvo  pod  porobou  vítězů 

s  tím  jeho  jménem  na  rtech  .  .  . 

A  Chudoba,  hle,  vychválená  kdys  jeho  ústy, 

roztoulala  se  po  špinavých  dvorech, 

po  chatrčích  večerem  rozteskněných, 


po  pustých  vřesovištích, 

po  krčmách  zapomenutých  .  .  . 

A  Pokora,  jím  vychválená, 
jak  nízko  se  zahnízdila 
na  šíje  porobených! .  .  . 

Já  přistihl  Nazaretského  .  .  . 

.Své  hubené  vztyčoval  údy 

nad  zvráceným  dilem  svým,  smutným, 

za  jarní  noci  tak  malomocně 

tam  na  jihu  ve  vsi  poslední  .  .  . 


^       (^J       ^       ^       ^        ^        ^ 


Josef  Holeček  ; 


HOUZÍR. 


^Jávštěvy  bílé  paní  u  Kojanů  přestaly,  někam 
*■  ^  docela  v  jinou  stranu  se  obrátila.  Bylo  to 
vidět  na  Bartoni.  Vyhublý  jako  tříska  těžko  ještě 
vládl  rukama  a  na  nohy  se  postaviti  nemohl.  Ale 
oko  bylo  již  jasné  a  veselé. 

Bartoni  bylo,  jakoby  se  byl  probudil  z  dlou- 
hého a  mučného  sna.  Přeludy,  které  se  mu  byly 
ukázaly  na  Dušičky,  když  ubíral  se  na  louku 
k  pasákům,  nesa  již  chorobu  v  sobě,  zjevovaly 
se  mu  po  celou  dobu  nemoci.  A  když  mu  již 
bylo  nejhůř,  když  se  mu  zdálo,  že  osedlané  svině 
ho  rozšlapou  anebo  valící  se  vlna  bláta  pokryje, 
pomáhal  si  troubením  do  pěsti  a  tírn  zachraňoval 
svůj  život  To  jediné  si  z  nemoci  pamatoval. 
Usouzených  rodičů  neviděl,  ani  Pavláska. 

Když  procitl  ze  sna -nemoci,  všecko  kolem 
něho  bylo  nové,  krásné  a  radostné.  Nevěděl  ni- 
čeho o  tom,  že  od  jeho  onemocnění  uplynulo 
mnoho  času,  že  podzim  ustoupil  zimě,  deště 
sněhům.  A  jak  mu  oko  jasně  prozřelo  a  ucho 
zřetelně  proslyšelo,  vidě!  barvy  a  slyšel  zvuky, 
nad  kterými  srdce  mu  plesalo. 

-S  postele  Bartoňovy  nebyla  velkolepá  vy- 
hlídka, ne.  Vyhlídka  byla  taková,  že  jen  on,  k  ži- 
votu znova  povolaný,  dovedl  ji  oceniti.  Za  oknem 
byl  mech,  jenž  představoval  zelenou  lučinu.  Na 
louce  pásly  se  tučné  ovce  s  červenými  pásky. 
Jedny  měly  hustou  a  dlouhou  vlnu,  druhé  byly 
jako  dnes  ostříhané,  ale  jedny  i  druhé  byly  bílé 
jako  sníh.  (Prvé  byly  z  vaty,  druhé  z  obílené 
hlíny.)  Mezi  ovcemi  stálo  několik  pastýřův,  odě- 
ných zeleně,  červeně  a  modře.  Jeden  měl  dudy, 
jeden  troubu,  jeden  hůl  jako  berlu,  jeden  klečel. 
Hlinění  panáčkové  zdáli  se  Bartoníčkovi  velkými 
a  živými,  U  stěny  mcziokenné  stál  obrázek,  před- 
stavující výjev  betlémský.  Jestliže  ovce  a  pastýři 
zdáli  se  mu  živými,  jakž  teprve  osoby  betlémské! 
Nikdy  v  životě  již  nespatřil  výtvarné  krásy,  která 
by  byla  naň  učinila  tak  mocný  a  hluboký  dojem, 
která  by  jej  byla  tak  vzrušila,  takové  horoucí 
nadšení  v  něm  zapálila. 

Pod  oknem  byl  široký  podestřišek,  útulek 
vrabců.  Bartoň  celé  hodiny,  celé  dny  vydržel  s  po- 
stele tam  se  dívat.  V  koutě  mezi  krokví  a  trámem 
byla  napjata  stará  pavučina,  jež  pod  každým  větru 
zavanutím  prohýbala  se  a  chvěla.  V  ní  dávno 
uvázlo  a  smrt  našlo  několik  much,  mezi  nimiž 
pohupoval  se  vymlácený  pšeničný  klásek.  S  do- 
škové  střechy  visely  tlusté  rampouchy.  Dál  bylo 
široké  jako  silnice  zápraží,  za  ním  hnojiště,  jež 
se  vypařovalo.  Na  holé  jeho  části  slétala  se  hejna 
vrabců,  chocholoušův  a  strnadů.  Najednou  ně- 
který z  ptáků  začal  se  motat  a  třepetat.  Ostatní 
pronikavě  křičíce  plaše  ulétli  a  on  zůstal  sám, 
chycen    do    nalíčeného    oka.    Otec  běžel,  ptáčka 


z  NETIŠTÉNÉ  DOSUD 
ČÁSTI  .NAŠICH..  -  -  - 

Pokrač . 

vysvobodil  a  nesl  Bartoni,  a  Bartoň  byl  š(!asten> 
přešťasten.  Sednice  byla  plna  ptáků.  Sýkorky 
otec  lapal  do  klícek,  které  robil  z  lískových 
prutů.  Vězníčkové  neměli  se  špatně.  V  sednici 
nacházeli  hojně  zrní  a  drobtů.  Posléze  sami  hle- 
dali cestu  do  zajetí.  Jak  se  dvéře  sednice  ote- 
vřely, některý  vklouzl  do  sednice.  Jiní  zase,  když 
se  nasytili  a  ohřáli,  hledali  a  našli  tudy  cestu  ven. 

Bartoň  cítil,  jak  je  vzácný.  Lichotilo  mu  to, 
byl  tomu  rád. 

'Chvála  bohu,  že  jsem  stonal !«   myslil  si. 

Ze  stodoly  po  celé  dni  od  rána  do  soumraku 
ozýval  se  veselý  tepot  cepů,  klektajících  vždycky 
touž  píseň :  Teta  peče  vdolky,  teta  peče  vdolky ! 
Bartoň  měl  už  tolik  zkušenosti,  že  mu  postačilo 
shšeti  píseň  cepův,  aby  věděl,  kteří  mlatci  jsou 
na  mjatě. 

Že  nebezpečí  minulo,  menší  děti  byly  při- 
vezeny domů.  Ale  po  několik  dní  jakoby  větší 
byly:  Bartoňovi  ještě  nohy  nesloužily,  pohyboval 
se  tak,  jako  by  se  teprve  učil  chodit.  Mnoho  zá- 
bavy ten  obrácený  poměr  nadělal  dětem  i  rodičům. 
Bartoňe  děti  vodily,  podporovaly,  když  padl,  po- 
zdvihovaly, dobromyslně  mu  ukazovaly,  jak  se 
chodí,  a  on,  pln  rozkoše,  obracel  svou  tělesnou 
slabost  v  žertovnou  schválnost. 

Den  běžel  za  dnem  a  každý  přinášel  Barto- 
ňovi nových  sil. 

A  když  pocítil  v  sobě  více  síly  a  životnosti, 
než  před  nemocí,  když  se  mu  zazdálo,  že  je 
vzácným  nejen  k  vůli  své  nemoci  a  slabosti, 
nýbrž  proto,  že  je  jarý  chlapík,  který  mladší  do- 
vede i  přinutit,  aby  ho  měli  ve  cti.  najednou 
všecko  se  změnilo  a  obrátilo.  Bartoň  viděl,  že 
přestal  býti  vzácným.  Nikdo  ho  nepohladil,  s  ním 
se  nepomazlil  a  to  mu  působilo  lítost.  Umiňoval 
si  v  duchu,  že  se  zas  rozstůně  a  ještě  hůř,  a  ta- 
tínek s  maminkou  ještě  rádi  přijdou  a  hladiti  ho 
budou  a  pěkná  jména  dávati!  Ještě  rádi  budou 
mu  říkati  >Bartoníčku,  pašolíčku*,  a  ne  jako 
nyní  »Bartoni«  a  třeba  i  »Bárto«!  Již  i  hlavu  po- 
kládal a  tvářil  se,  jako  by  se  mu  nemoc  vracela. 
Ale  kdež  pak  byly  ty  zlaté  časy  nemoci! 

>Co  pak  jsi  hnilička,  že  tak  sám  padáš.?* 
otázal  se  otec. 

»Drž  se,«  posmívala  se  matka,  »abys  nepadl 
do  smetí!  Až  by  tě  vymetli  na  hnojiště  a  slepice 
tě  sezobaly,  co  bych  měla.'« 

Nemoc  nešla,  bílá  paní  byla  daleko.  U  Ko- 
janů na  ni  nemyslili  a  jí  se  nebáli.  Kojanka  měla 
její  slovo.  A  bylo  u  nich  tak,  jako  v  každém 
dvoře  ve  vsi:  drahoty  s  dětmi,  které  již  odrostly 
chůvě,  nedělali,  nebyli  k  nim  ani  něžni,  ani  sho- 
vívaví. Co  řekl  otec  nebo  matka,  dítě  musilo 
konat,  nečekajíc  na  opakování  slova.  A  jemu  ani 


nenapadlo  čekat,  neboť  vědělo,  že  za  okamžik 
prodlení  utržilo  by  ránu.  Až  zase  dědečkové  a 
babičky  mazlívali  se  s  vnoučky. 

Jednou  v  úterý  otec  přijel  z  trhu  a  přivezl 
s  sebou  něco  zaobaleného.  Bylo  to  ovázáno  mo- 
touzem  a  mělo  čtyry  rohy.  Co  by  to  bylo?  myslil 
Bartoň  a  hleděl  se  tomu  přiblížit,  aby  to  ohmatal, 
prozkoumal  a  podíval  se  tomu  na  duši,  zavázanou 
v  papírovém  obalu. 

Ale  otec  přísné  a  chladně  poručil:  »Nech 
toho,  nepálí!  Jak  se  brzo  dovíš  a  bude  tě  mrzet !« 
Po  obědě  čeleď  odešla  na  mlat,  v  sednici 
zůstali  rodiče  a  děti,  jež  si  hrály  na  zemi.  Otec 
vzal  Bartoňe  mlčky  za  ruku  a  posadil  za  stůl. 
Matka  usedla  na  lávku  u  kamen.  Otec  vzal  vážně 
onen  záhadný  předmět,  přivezen>  z  trhu  a  roz- 
balil Objevila  se  břidlicová  tabulka,  několik  archů 
papíru  a  tenká  knížka,  slabikář.  K  tabulce  otec 
přiložil  z  rodinné,  snad  staleté  zásoby  tenkou 
železnou  tyčinku,  na  obou  koncích  ostře  zašpi- 
čatělou. Slabikář,  tabulku  a  rafičku  posunul  před 
udiveného  Bartoňe.  Papír  složil  a  řekl:  »Ma- 
minko,  vem  niť  a  jehlu  a  sešij. » 

Ochotně  se  stalo  a  za  minutu  ležel  před 
Bartoňem  ještě  sešit  hrubého,  ručného  papíru, 
jaký  pro  celé  Pošumaví  vyráběli  v  Blanici  u  Ba- 
vorova. 

•  Bartoloměji,  budeme  se  učit,*  řekl  otec  a 
zvolna  a  důstojně  vstal. 

V  Bartoňovi  stydla  krev.  Toho  ještě  nebylo, 
aby  mu  otec  řekl  » Bartoloměji'.  Jméno  to  bylo 
mu  ještě  cizejší  než  » Bárto  .  Pomyslil  si  žalostně  : 
Kdyby  mi  tatíček  radši  nalupali,  jen  aby  mi  ří- 
kali zas  Bartůňku  a  Bartoníčku!  Ustrašenýma 
očima  sledoval  otce.  Otec  vyšel  ven  a  ze  zádveří 
přinesl  koště.  Vytáhl  z  něho  dvě  metly  a  zas 
obrátil  na  ženu:  >Maminko,  svaž  je  provázkem.* 
Ochotně  se  stalo  a  svázané  metly  matka  po- 
ložila na  stfil  naproti  Bartoňovi.  Otec  posadil  se 
velebné  na  židli  k  metle  a  hnedle  Bartoň  se  do- 
věděl, co  se  děje. 

Otec  jal  se  řečniti:  »Miiý  synu  Barloměji  I 
Bůh  nestvořil  člověka  ku  hře  a  zábavě,  nýbrž 
aby  Jej  poznával,  velebil,  sloužil  a  přikázaní  Jeho 
následoval.  Krásný  je  věk  útlého  dítěte.  Ono  ni- 
čeho neví  a  přece  je  bohu  milé.  Ale  čas  letí  a 
člověk  často  nežli  se  nadál  má  za  sebou  celý 
dlouhý  život.  Tím  rychleji  míjí  dětství,  malá 
částečka  lidského  věku.  Za  málo  neděl  naplní  se 
tvůj  šestý  rok.  Šestý  rok  znamená  konec  prvého 
dětství.  Od  té  doby  začíná  učení.  Pan  učitel  po- 
vídal, že  tě  do  školy  přijmou  teprve  o  sv.  Václave. 
Ale  já  v  starostech  o  tvou  duši  nemohu  si  vzíti 
na  svědomí,  abys  tolikou  dobu  promeškal  a  pro- 
válel, a  proto  jsem  se  ustanovil,  že  ti  prvé  po- 
čátky literního  umění  vštípím  sám   Dnes  počneme 


se  učit.  Cokoli  kdy  začínati  budeš,  modlitbou 
začínej,  na  boha  vzpomínej  a  sobě  ber  za  pomoc- 
níka. Tím  způsobem  daleko  dojdeš.  Vstaň,  sepni 
ruce  a  pomodli  se  , Otčenáš'  a  ,Zdrávas'.« 

Vstal    Bartoň,    vstali    i    rodiče    a    všichni  tři 
hlasitě  se  modlili. 

Po  modlitbě  Bartoň  chtěl  usednouti,  ale  otec 
mu  zabránil 

» Zůstaň  stát  a  poslouchej  !« 
Sám  otec  také  zůstal  stát  a  mluvil  dál,  zpola 
obrácen  k  matce:  »V  naší  vsi  od  nepamětna  byli 
dbalí,  aby  děti  nerostly  bez  literního  umění. 
Každý  se  naučil  podle  schopností,  které  mu  Pán 
bůh  dal,  ale  docela  nepoučeného  dítěte  v  naší 
obci  nikdy  nebylo.  Co  se  týče  čtení  a  psaní, 
nade  mne  ve  vsi  nebylo.  Hůře  bylo  s  počty,  ty 
mi  nikdy  do  hlavy  nechtěly.  Za  to  zas  tvoje 
matka,  Bartolomějj,  je  počtářka,  že  bys  ji  musil 
pohledat.  Žádný  Žid  ji  neošidí,  a  dříve  vypočítá 
z  hlavy,  než  kupec  křidou.  Já  tě  budu  učit  číst 
a  psát  a  maminka  počítat.  A  poslouchej,  co  ti 
dále  pravím.  Já  začal  choditi  do  školy  brzy  po 
těch  velkých  vojnách,  co  byly  s  Francouzem. 
Tenkrát  se  nám  do  vsi  z  vojny  vrátil  Lukáš  Ve- 
verka jako  jednonohý  invalida.  Byl  z  malé  chalupy 
a  na  ní  už  neměl  ničehož  Co  měl,  byl  malý  graciál 
a  licenc  na  prodej  tabáku,  a  z  toho  by  nebyl  mohl 
býti  živ.  Ale  takový  obyčej  už  byl  ode  dávna,  že 
z  vysloužilých  vojáků  dělali  u  nás  učitele.  Tak  je 
zaopatřili  a  o  své  děti  se  postarali.  Škola  byla 
v  obecní  chalupě  za  kovárnou.  V  té  chalupě  bydleli 
obecní  lidé:  pastýř  kovář  a  učitel.  V  příbytku  učite- 
lově byla  škola,  ale  jen  v  zimě.  V  létě  učitel  se  ško- 
láky sedával  pod  lipou  nad  kapličkou.  A  pršelo-li, 
zavedl  je  k  některému  sousedu  pod  kolnu.  A  ten 
Lukáš  Veverka,  dej  mu  Pán  bůh  nebe,  byl  učitel 
tuze  výborný.  Jak  bylo  po  snídaní,  ozval  se  od 
kapličky  jeho  hlas,  hlučnější  pastýřovy  trouby : 
Do  školy,  děti,  do  školy!  —  a  již  ze  všech  vrat 
vycházeli  školáčkové  a  školačky.  Neshovíval.  Jak 
něco  řekl,  musili  jsme  dělat.  Netrpěl  odmluvy, 
ani  omluvy.  Sekal  a  sekal,  a,  pane,  dobře  to  bylo! 
Čemu  nás  učil,  naučil,  tomu  nás  už  nikdo  ne- 
odnaučí,  ani  ještě  větším  výpraskem.  Neříká  se 
nadarmo  » učeník  mučeník«.  Žák  musí  býti  bit, 
aby  z  něho  něco  bylo.    Bartoloměji,  pojď  seni!« 

Rozkaz  otcův  byl  tak  určitý,  že  Bartoň  ne- 
opovážil se  váhati.  Vyšel  ze  zástolí,  otec  položil 
si  ho  přes  koleno  a  nalupal  mu  metlou.  Chlapec 
plakal  a  ryčel:  »Tatínku,  tatínku,  dyť  jsem  nic 
neudělal !«   Ale  otec  jen  přikládal. 

Když  ustal  a  medu  odložil,  poručil  chlapci, 
aby  si  sedl  na  své  místo. 

»Tak  u  nás  vždycky  vítali  každého  školáka 
do  školy  a  dobře  to  bylo.  Dítě,  než  vejde  do 
školy,  podobá  se  divokému  koni.  Koně  divokého 
nezkrotíš,  jestli    neohrozíš.  Pokrat. 


%         %         %         %         % 


236 


CjLřB    USPENSKIJ 


BOUŘE 


^íe,  ncudeřil;  tak  to  nebylo.  Majitel  vymáhal  na 
^  ^  nřní  deset  rublů  a  dělník  začal  křičet:  , zlo- 
ději, zloději'  a  —  už  to  bylo.« 

iProč  ale  křičel  .zloději',  když  nui  nikdo 
nic  nebral  ?« 

»Nu  proto,  že  to  všechno  bylo  opilé.  To  je 
píece  jednoduché.' 

-Ne,  ne  proto!  Bude  on  si  žádat  deset  rublů, 
a  lampa  nestojí  ani  za  tři!  Snad  ani  za  rubl  ne- 
stojí. Ne,  —  to  jsou  pořádní  zloději.  —  Když 
už  chtějí  někoho  odřít  —  tak  dělníka,  jen  co  je 
pravda !« 

»Ale  přece,   jak    došlo  k  tak  povšechné  vý 
tržnosti.?* 

»Tak  vidíte;  začalo  to  opravdu  jen  tak  ná- 
hodou, že  byli  všichni  napilí  a  rozjaření.  Což  už! 
Darmo  zapírat,  matuška  vodočka*)  není  při  tom 
poslední  a  musíte  vědět,  že  se  cosi  chystalo  už 
přede  dvěma  týdny  .  .  .  Pamatujete  se,  jak  pou- 
štěli osla.?. 

> Jakého  osla?" 

>No,  z  parku,  jakýsi  Francouz  balonem 
pouštěl  osla.« 

>Nu  a  co?' 

»Nu,  a  tenkrát  také  se  tu  sešlo  mnoho  lidstva, 
aby  se  podívalo,  jak  osel  poletí  do  nebe  .  .  .  Nu, 
a  když  se  balon  vznesl  a  osel  o  pažení  se  udeřil 
do  tlamy,  hned  zahlučeli.< 

.KdoN 

.-Myslím,  nejvíc  Tataři.* 

» Všici  hlučeli;  jaká  taky  radost?  Přivázat  zvíře 
a  pustit  je  čert  vi  kam  —  pěkná  zábava!  Tu 
všichni  na  něho  ...  A  konec  konců  byl,  že  Francouz 
sedl    do    faetonu    a  jel    za    město    hledat    osla  « 

»No,  a  našel  ho?* 

» Našel.  Zdráv  a  bez  úhony  stojí  tam  a  řve 
.Muž  přivezl  ho  s  sebou,  neli  dokonce  ve  faetonu, 
a  ukázal  publiku  —  prosím,  je  živ.  Nu,  a  rozešli, 
se.  Ale  ti  začali  na  něho  dolízat  .  .  .  Tak  vidíte ; 
a  tenkrát  se  dopálil  kde  kdo. « 

»Na  koho?  Na  Francouze  nebo  na  Tatary? 
A  co  tady  s  Tatary  ?« 

»Jak,  co  s  nimi?  Taškáři  jsou!  A  dost!  Celou 
obecní  zem  tu  rozkradli  —  za  jednu  noc  na 
prázdném  místě  ztluče  nějaký  ten  výklenek  z  ka- 
mene a  podle  jejich  zákona  země,  jeli  zastavěna, 
už  je  jeho  .  .  .  Odkud  by  z  nich  byli  takoví  bo- 
háči? Jenom  z  těch  šmejdů. « 

»Ale  dovolte, «  v  největším  udivení  ptá  se, 
kdo  bedlivě  naslouchal  celému  tomu  hovoru  a 
vysvětlování.  «Já  pořád  nechápu  ...  co  tu  měl 
co  dělat  oseI?« 

•)  Kořalka. 


z  (:|.>TOVN'Il  H  ťOZNÁMEK. 

I'keložil  v.   Mrštík. 

Pokrač. 

•  Osel  tu  byl  k  tomu,  že  se  lid  dopálil  .  .  . 
Proto  jsem  se  o  oslu  zmínil.  Protože  máme  bez- 
hlavou městskou  radu  —  proto  l« 

»To  je  pravda!'  pravil  kdosi  s  plným  pře- 
svědčením. 

»Tam  pořád  jen  všelijaké  to  taškářství  mají 
co  zamazávat  a  vytáčet  .  .  .  Proto  panuje  všude 
takový   nepořádek.- 

»Lid  chtěl  tedy  jen  vydřiduchům  dát  co 
proto? 

'I  vydřiduchům  a  tak  vůbec 

»To  jest  ?« 

»Co  ,to  jesťř  Kdyby  u  nás  byla  policie,  nic 
takového  by  se  nestalo!  Ale  povídám,  co  pak  je 
to  u  nás  nějaká  městská  rada  ?•■ 

»Jaká  pak  policie?  K  smíchu!  —  Jen  u  gu- 
bernatorova  domu  stojí  jeden  člověku  podobný 
strážník,  a  to  hlupák  na  hlupáka,  samý  tatrman 
a  ne  policie  I « 

»To  já  taky  povídám!  ...  Já  říkám:  kdyby 
byl  u  nás  pořádek  —  nic  takového  by  se  nestalo! 
Ale  to  čtyři  nějací  otrhánci  ženou  se  na  celý  tisíc 
opilého  lidu  —  co  ti  spraví  ?- 

»A  proč  tak  lid  doráží?' 

»A  proto  doráží,  že  mu  nikdo  neporoučí, 
proto !  Kdyby  byl  živ  generál  (jméno  jsem  za- 
pomněl), za  něho  by  se  to  nestalo  .  .  .  Ne,  ne  ! 
Za  něho,  brachu,  by  se  tak  nerozkurážili!« 

»Za  něho?  Prach  by  po  něm  nezůstali* 

»Za  —  a  — a  nněho,  to  odpusť,  by  se  to  ne- 
stalo! Bez  vojska  jedinký  sám  v  ráně  by  rozehnal 
všechnu  tu  sběr! . .  .  Ten  by  si  už  dovedl  po- 
radit .  .  .  Jen  vzkřikl  někdy  a  nohou  dup'  .... 
a  už  chraň  tě  královno  nebeská!' 

»A  jak  můj  milý,  ponebí  měl  černé  ?«  iro- 
nicky otázal  se  jeden  z  posluchačů. 

»A   proč  to  chceš  vědět ?« 

»A  tak,  chtěl  jsem  jen  vědět,  jaké  bylo?« 

•  Nevím,  jestli  černé  nebo  zelené  nebo  do- 
konce modré,  ale  s  vámi,  braši,  by  slitování  neměl! 
Ne,  za  něho  byste  se  tak  nerozvířili.' 

»A  jak  vy  nás  znáte?  Kde  jste  nás  poznal?' 

»A  já  jsem  se  pořád  díval,  jak  zrovna  takoví 

jako    jste  vy   —  myslím    vaši    kamarádi  —  okna 

v  domech  vytloukali  a  jak  je  vojáci  pažbami  po 

zádech  tloukli." 

•  Po  čem  ?« 
•Po  zádech. « 
»A  čím  že?« 

■  A  pažbami,  holoubku,  pažbami  ...  Co  drbeš 
si  záda?« 

•  Ne,  já  ne!  Já  se  nedrbu.  Ale  někdo  jiný  se 
drbe.  Pažbami  i  Ne,  pane,  takový  zastaralý  pro- 
středek už  k  ničemu  se  nehodí.' 


»Moudře  mluvíš,  ale  záda  si  přece  drbeš, 
dostal  jsi  pažbou,  co?« 

♦  Takových  zastaralých  prostředků  už  by 
mohli  nechat.  Už  je  toho  dost !  Ty  staré  zvyky 
nás  pálily,  proto  jsme  si  záda  drbali.  Teď  už 
bychom  se  nemusili  drbat  .  .  .  Iš  ho  chlapíka  — • 
luzu  by  rozehnal !  .  .  .  Ty  sám  jsi  taková  luza, 
jak  pozoruju.< 

»Nechceš,  já  zavolám  důstojníka!  .     .« 

>Já  sám  jsem  důstojník!*  rychle  odcházeje 
od  rozmlouvajícího  zástupu  hlasitě,  ze  vší  síly 
doložil  opponent  i>očitého«  svědka  a  nadávaje 
zmizel  v  temnotě- 

»To  byl  jistě   on.« 

»Já  ho  viděl.  To  je  jistě  palič.  Takový  rypák 
jsem  zahlédl,  když  hasili  krám.« 

»Cí  krám?« 

»A  tu  na  rohu,  nevím  .  .  .« 

»Proč  ho  zapálili .?« 

»Proč  —  proč!  Jděte  a  zeptejte  se  jich, 
proč?  Protože  žádného  pořádku  není  . . .« 

II. 

Když  jsme  se  byli  dost  naposlouchali  tako- 
vých nic  nevysvětlujících  zpráv  a  posudků,  k  dva- 
nácté hodině  v  noci  teprv  vraceli  jsme  se  po 
prázdném  bakinském  nábřeží  domů,  t.  j  k  témuž 
pohostinnému  pánu,  u  něhož  jsme  trávili  večer. 
Barďuk*)  už  byl  odkorkován,  víno  rozlito  do 
lahviček  a  večeře  připravena.  K  společnosti  při- 
bylo mnoho  nových  hostí  a  hovor  na  tentokrát, 
oživen  událostmi  v  městě  (také  bečičkovité  sklínky 
byly  velice  přesně  doplňovány),  byl  všeobecný 
a  hlučný.  Ku  zprávám,  kterých  jsme  sami  nabyli 
z  rozmluv  s  očitými  svědky  na  místě  bouře,  při- 
bylo mnoho  zpráv  nových,  přinesených  novými 
hosty,  z  nichž  někteří  byli  očitými  svědky,  jiní 
pak  vypravovali  to,  co  slyšeli  od  očitých  svědků. 
Prese  všechnu  hojnost  těchto  zpráv  přece  jen  nijak 
nebylo  možno  dopíditi  se  nějakého  podstatného 
důvodu  těchto  bouří,  nebylo  možno,  najíti  zřejmý 
a  určitý  střed  celé  té  události  od  hluku  a  sběhu 
lidstva  na  bazaru  počínaje  až  po  házení  kamením, 
vypalování  a  vytloukání  krámů. 

Vý.sledek  byl  ten,  že  příčin  celé  té  události 
bylo  buď  velice  mnoho  anebo  vůbec  žádných 
kromě  té,  že  byl  svátek  a  lid  asi  opilý.  Ale  jak- 
mile celá  ta  otázka  zjednodušena  byla  až  na  tento 
stupefí,  bylo  jasno  pojednou  všem,  jak  nesmyslná 
je  taková  prostota  našeho  názoru.  Lid  slaví  svátek 
devadcsátkrát  do  roka  a  v  krčmě  bývá  ještě  ča- 
stěji  ~  -  proč  by  jej  právě  dnes  vodka  strhnouti 
měla  k  vypálení  dvou  krámů  a  k  výtržnosti,  při 
které,  jak  se  vypravovalo,  přišli  někteří  i  o  život. 
Někdo,  kdo  se  i-zahloubá*  v  jádro  celé  té  věci, 
pronese,  dejme  tomu,    následující    myšlénku:    — 

*)  Kožený  liutli  na  víno   v  kavkazských    krajinách. 


•  Prosím  vás,  massa  lidí  je  teď  bez  práce,  jen  po 
železnici  přijelo  jich  přes  pět  set  . . .  chudoba ! . . . 
Já  sám  viděl  mnoho  dělníků,  kteří  byli  hotovi 
pracovat  za  třicet  kopejek  denně  .  .  .«  A  ledva 
začnete  přisvědčovat,  že  mínění  to  má  svou  opráv- 
něnost, už  druhý  namítá:  »A  což  těm  tisícům 
se  polehčí  tím,  když  roznesou  krámek  nějakého 
toho  Abdulky?  Či  dostanou  pak  více  než  třicet 
kopejek  na  den.'»  > Ovšem  .  .  .  ale  jen  si  všim- 
něte .  .  .  vždyť  u  nás  není  ani  nocleháren,  jsou 
to  přece  také  lidé  .  .  .  Dovolte,  být  bez  krovu 
a  přístřeší  .  .  .«  »I  to  je  všechno  pravda;  ale  tím, 
že  není  nocleháren  —  je  snad  vinen  Abdulka? 
O  to  se  má  městská  rada  postarat,  ale  Abdulka 
s  tím  nemá  co  dělat  .  .  «  Ano,  ovšem  ...  A  když 
jsme  tak  po  stopách  logického  proudu  svých 
myšlének  začali  mluviti  o  městské  radě  a  samo- 
správě, došli  jsme  ku  konci  hovoru  až  Bůh  ví 
k  jakým  zbrklým  vývodům  :  došli  jsme  na  příklad 
až  na  svobodu  tisku  a  všechna  spojitost  hovoru 
s  tím,  co  se  bylo  sběhlo,  byla  ovšem  tatam ;  věru, 
co  společného  měla  svoboda  tisku  s  nevolí  massy 
proto,  že  osel  narazil  šňupákem  o  pažení  v  měst- 
ském parku .?  Nebo  s  Tatarem,  který  rozzlobil 
dělníka  tím,  že  na  něm  žádal  deset  rublů  za  roz- 
bitou lampu?  >Co  tu  má  co  dělat  svoboda  tisku, 
když  všichni  byli   opilí?* 

Slovem,  čím  více  se  kupilo  zpráv  a  pozoro- 
vaní očitých  i  neočitých  svědků,  tím  méně  bylo 
možno,  nějakým  jasným  a  určitým  způsobem  vy- 
světliti to,  co  se  bylo  sběhlo.  Před  několika  lety 
v  Americe,  v  Chicagu  došlo  k  velikým  nepoko- 
jům mezi  železničními  sluhy  a  dělníky.  Společ- 
nost dráhy  uznala  za  nutné,  velice  snížiti  mzdu  všem 
svým  služebníkům  a  dělníkům.  Dělnictvo  a  služeb- 
nictvo zahájilo  stávku  proti  společnosti  a  vešlo  s  ní 
v  zápas.  Tu  je  zápas  pochopitelný :  jedna  strana 
utiskuje  druhou.  Pochopitelný  a  úplně  už  jasný 
je  i  sám  způsob  boje :  když  ku  zamezení  stávky 
a  na  ochranu  zájmů  železniční  společnosti  při- 
trhlo vojsko,  zástupy  dělníků  zmocnily  se  děl  a 
začaly  bez  okolků  rozbíjeti  železniční  budovy; 
z  děl  stříleli  do  nádraží,  do  vagónů  s  úplně 
jasným  úmyslem,  nadělati  škod,  způsobiti  nepří- 
teli ztráty,  donutiti  jej,  aby  se  vzdal.  Při  této 
události,  jak  vidíte,  je  všechno  až  do  posledního 
písmene  jasno;  střílejí  z  děl  přímo  do  peněžní 
skříně,  do  kapsy,  která  se  nechce  vzdát.  Abdulky 
se  při  tom  nikdo  ani  nedotýká;  vinna  je  peněžní 
skříií  —  a  proto  bijí  přímo  do  skříně;  s  lecjakou 
hadrnicí  také  se  nikdo  nepere,  protože  zrovna  tak 
jako  Abdulka,  jak  se  říká,  »není  toho  příčinou*, 
a  právě  této  jasnosti  nebylo  možno  se  dopíditi 
při  vysvětlování  bouří,  ku  kterým  došlo  v  Baku. 
A  to  prese  všechen  nadbytek  sebe  menších  po- 
drobností,   vypravovaných    očitými    i    neočitými 

svědky.  Pokrač. 


^<v'^^^<í?^^<::?; 


VÁCLAV    HLADfK: 


EVŽEN  VOLDAN, 


—  ROMAN. 


\/oldan  zíral  na  ni  tak,  že  poznala  hned,  jaké 
''  pohnuti  lomcuje  asi  v  duši  mladého  muže, 
který  mluvil  málo,  usmíval  se,  když  ostatní  se 
dusili  chechtotem,  a  nespouštěl  s  ní  zraků.  Těšilo 
ji  to  vše  nesmírně,  ještě  více  nežli  ten  potlesk 
a  výkřiky  obdivu  a  pochvaly,  když  dohrála 
Lisztovu  rapsodii. 

A  svou  přehlídku  čtyř  ji  obklopujících  mužíi 
zakončila  úsměvem  ženy  uvědomělé  a  chápající. 

Její  rty  měly  však  i  v  tom  úsměvu  čistou 
netknutost  panenskou. 

Vešla  paní  Bílková,  sledovaná  Makovcem, 
který  nedovedl  a  ani  se  valně  nesnažil  zakrýti 
své  vnitřní  pobouření  muže  přecitlivělého,  stále 
roztouženého,  stále  žárlivého,  zotročeného  a  ztrýz- 
něného  láskou. 

>Zde  mezi  vámi  je  veselo,«  pravila  plavovlasá, 
•  vezměte  nás  do  svého  kroužku  !« 

♦  Postoupím  vám  své  místo  na  trůně,'  od- 
větila s  půvabným  úsměvem  černovlasá. 

Paní  Bílková  poklonila  se  v  hluboké  reve- 
renci dvorní  dámy: 

>To  patří  majestátu  umění,  mládí  akr;isy!- 

"Výborně!'  zvolal  Wollner. 

Bulíř  chtěje  překonati  všechny  svou  dvor- 
ností,  protestoval  však  a  prohlásil  se  pro  změnu 
vlády  : 

»Ať  žije  majestát  roztomilosti !« 

•Ano,  ten  patří  milostpaní,*  přizvukoval 
Klenka,  okouzlený  lahodnou  graciosností  usmě- 
vavé, zlatovlasé  dámy. 

>Ah  —  to  je  věrnost  mých  rytířů,*  smála 
se  slečna  Mina,  » pojďte  na  mé  místo,  milost- 
paní.* 

>Pardonl  Ještě  slovo, <  paní  Bílková  zadržela 
posuřikem  Minu  a  obrátila  se  k  Voldanovi:  »A  co 
vy  řeknete  změně    na  trůně ?<< 

Její  hlas  zněl  lichotnou  sladkostí  —  ale  b)  lo 
v  něm  též  cosi  výsměšně  nezbedného  a  vyzýva- 
vého. 

Voldan  se  zarděl. 

Makovec  se  zamračil  a  škubal  se  za  svou 
prorockou  bradu. 

Bulíř  zadupal  lehce  —  tak  jej  bavila  celá 
ta  komedie,  které  rozuměl  dobře,  jejíž  záhady 
a  pozadí  vypozoroval,  vyslídil.  On  jedině,  jak  se 
mu  zdálo,  viděl  nitky,  jimiž  se  pohybovaly  loutky 
na  jevišti. 

Voldan  odpověděl  s  úsměvem,  ale  s  pohledem 
rozř.uřeným : 

»Já  ostanu  věrným  staré  vládě  —  až  do  těch 
hrdel  a  statků  .  ,  .<    A  poklonil    se  slečně  Míně. 

Paní  Bílková  se  nervósně  zasmála: 

»Tato  stálost  a  konservativnost  —  to  jsou 
vaše  zcela  nové  zásady. « 


V  tom  zazněly  ze  salonu  zvuky  piana. 

»Paní  Hellmerová  bude  zpívat!'  křikl  do 
dveří  rytrnistr  Malina. 

Všichni  se  hrnuli  k  salonu  rozjařeni,  ale  též 
nespokojeni,  že  byli  vyrušeni. 

Mina  podala   rámě   Voldanovi: 

>Pojďte  —  vy  jste  mi  ostal  nejvěrnějším!' 

"A  co  já?«  ozval  se  za  ní  Wollner,  »já  jsem 
též  . .  .« 

»Vyř«  přerušila  jej  mladá  dívka.  »Vy  .... 
u  vás  to  není  zásluha.  Pan  Voldan  patřil  dříve 
do  dvoru  té  rozmarné  královny* 

»Jak  to  myslíte    princezno  ř«  tázal  se  Voldan. 

»0  já  vím  všechno!  A  vy  pojďte  za  námi, 
pasuji  vás  též  na  svého  rytíře,'  pravila  slečna 
Mina  s  jakousi  u  ní  nenadálou,  smělou  koketností 
a  udeřila  Wollnera  vějířem  do  tváře. 

•  Snad  nevěříte,  slečno,  všelijakým  klepům?' 
polohlasitě  pravil  Voldan  nakloněný  k  černým 
kadeřím,    jejichž    pocítil    jemný    a  vonný    dotek. 

Netrpělivě  škubla  jeho  ramenem  a  přitiskla 
je  k  svému  a  řekla,  pohlédnuvši  mu  do  očí  ostře 
a  vážně: 

•  Nemluvte  již  o  tom.  Já  vím  již  dávno  všechno 
o  vás  « 

•  Jak  to  —  dávno?' 

*Již  přes  rok!  Snad  nemyslíte,  že  vás  znám 
teprve  od  těch  několika  dnů,  co  jsme  se  setkali 
u  —  té  paní?  .  .  .« 

Poslední  dvě  slova  pronesla  s  roztomilým 
sešpulením  rtů. 

Voldan  pocítil  velmi  příjemný  a  lahodící 
dojem  mladého,  světáckého  muže,  který  je  schopen 
té  nejhloupější  ješitnosti  u  vědomí,  že  zajímá  a 
zajímal  ženu  jej  samotného  zajímající  ještě  dříve 
nežli  se  s  ní  setkal.  Byl  jí  pozorován  zdálí  Po- 
slouchala snad  i  vyzvídala  klepy  o  něm.  I  jeho  články 
v  revuích  četla.  Bylo  mu  vesele  a  vlaze  kolem 
srdce.  Zdálo  se  mu,  že  všechna  podstata  života 
se  změnila  v  té  chvíli  pro  něj.  Ale  též  jen  [iro 
tu  chvíli  —  ubezpečoval  se  sám.  Věděl,  že  v  sa- 
motě, doma,  při  práci  bude  zcela  jiným,  silným 
a  opravdovým.  Ale  poněvadž  chtěl  vyžiti  svůj 
život  co  nejúplněji,  vyssáti  z  květu  i  ovoce  života 
všechnu  vůni  i  všechnu  šťávu,  přizpůsoboval  se 
pružně  a  poddajně  všem  náladám  a  všem  stavům 
duše.  Dovedl  by  zapomenouti  na  celý  svět  ve 
vášnivém  objetí  ženy  a  líbal  by  se  zavřenýma 
očima,  se  zadrženým  dechem,  hluchý,  slepý,  bez- 
vládný rty  milované,  vytoužené  a  po  mnohých 
bojích  podmaněné,  i  kdyby  země  se  kolem  něho 
propadávala  a  obloha  řítila.  Ale  stejně  mocné, 
do  hlubin  duše  rozdrážděné  ekstase  měl  v  záchva- 
tech své  výbojné  eneríjie  a  ctižádosti,  ve  svých 
snech  a  touhách,  a  tak  vášnivě  a  podmanivě  chtěl 


uchvacovat  i  svým  duchem  a  svou  výmluvností 
a  jimi  zneklidňovati  massy,  davy,  lid,  jako  ženy 
svou  láskou. 

>Je  rozkošná,  krásná,  neobyčejná,*  pravil  si, 
pohlížeje  na  bledou,  černovlasou  virtuosku  s  očima 
hlubokýma  a  zářivýma,   »musí  býti  mou!« 

A  zachvěl  se  při  představě  polibků  její  rtů. 
Ona  již  úplně  vystoupla  ze  své  reservy,  ho- 
vořila s  ním  s  veselou  důvěrností. 

Posadili  se  vedle  sebe  v  saloně,  nevšímajíce 
si  ostatních, 

Paní  Hellmerová,  provázená  na  klavíru  Kara- 
sem, zazpívala  svým  vysokým  a  jako  rozjiskřeným 
hlasem  sentimentální  a  banální  píseťi  od  Testiho. 
Přivírala  očí,  lorgnon  se  jí  třásl  v  prstech  a  vrhala 
krátké,  plaché  pohledy  směrem  k  místu,  kde  stál 
Wollner.  Usmívala  se  velmi  rozčileně,  když  do- 
zpívala, a  všichni  ji  obklopili  a  Bulíř  tleskal  a 
křičel:  » Bravo!    Výborně N 

V  tom  šumu  a  vzruchu  vyměnili  Voldan  a 
slečna  Havlenova  několik  kvapných  slov,  jako  by 
hledali  pro  své  důvěrnější  sblížení  buď  vír  a  vřavu 
shromáždění  nebo  ticho  samoty. 

»Hle  .  .  .  pár  falešných  tónů  falešně  senti- 
mentální písničky,  a  jaký  poprask!" 

»Jste  přísná,  slečno,  pani  Hellmerová  nezpí- 
vala falešně.  Aspoň  se  mi  nezdálo  .  .    « 

»Vše  je  na  ní  falešné l« 

^Co  pak  ji  tak  dobře  znáte  ?« 

»Já  znám  více,  nežli  si  myslíte.* 

>To  věřím. < 

•  Nejsem  naivní  holčička,  za  jakou  mne  po- 
važují. Vím  mnoho  a  mám  zkušenosti  .  .  .« 

.Ale!  ale!« 

»Vy  se  mi  posmíváte?  Tedy  vězte,  že,  je-li 
zvědavost  vlastností  ženskou,  je  vyvinuta  u  mne 
více  nežli  u  všech  jiných  žen.  Chci  poznati  vše, 
procítiti  vše,  prožiti  vše  .  .  .« 

xTo  je  velmi  odvážné  a  nebezpečné. « 

-'A  dobrodružné,  řekněte.  Objevovateié  ne- 
známých světů  byli  největšími  a  nejsmělejšími 
dobrodruhy  a  v  mých  očích  největšími  hrdiny. 
Miluji  takový  život  .  .  .  objevující  nové,  rozšiřující 
každým  dnem  náš  svět,  državy  naší  říše  životní, 
dobývající  nové  země  ...» 

>Ale  nezapomeňte,  slečno,  že  takový  život 
přináší  nejvíce  zklamání  —  a  cílem  jeho  jest 
blaseovanost  a  zhnusenost  .  .  .« 

»0,  proti  tomu  jsem  chráněna!" 

»Čím?<: 

^Uměním!* 

A  její  bledá  tvář  zahořela.  Voldanovi  se  zje- 
vila v  nové,  čarovně  zjemnělé  kráse. 


"Milujete  své    uměni.''' 

»Ano,  miluji,  nade  vše  na  světě,  pouze  je!« 
odvětila  prudce  a  povstala. 

Wollner  k  nim  přistoupil,  odtrhnuv  se  od 
paní  Hellmerové,  jež  mu  cosi  dlouho,  rozechvěně 
a  ztlumeně  svěřovala. 

*Již  nám  nic  nezahrajete,  slečno?*  tázal  se 
měkkým,  prosebným  hlasem,  nasazuje  si  m.onokl. 

»Již  ne,«  odvětila  suše  a  doložila:  »pojďte, 
pane  Voldane,  vyhledáme  si  někde  útulné  místo 
a  budeme  se  zpovídat  jeden  druhému." 

»Ale  .  .  .<   chtěl  namítnouti  Wollner. 

Slečna  Mina  přerušila  jej    ostře: 

•  Nerušte  nás,  prosím  vás.  My  s  panem  Vol- 
danem  máme  jakési  společné  zájmy  a  názory  . .« 

"Politické?"  ušklíbl  se  Wollner  s  mimovolnou 
podrážděností. 

»Ne  —  životní,''  odtušila  slečna  Mina  a  táhla 
Voldana  s  veselým  smíchem  do  vedlejšího  po- 
koje. 

Voldan  divil  se  bezohlednému  tónu,  s  jakým 
náhle  promluvila  slečna  Mina  na  Wollnera,  a  ne- 
ušlo mu  též  jeho  podráždění. 

Ale  na  ní  vše  se  mu  zdálo  dnes  tak  roz- 
marné a  neobyčejné,  že  již  o  ničem  neuvažoval 
a  jen  se  dával  unášeti  kouzlem  její  krásy  a  jejího 
ducha. 

Za  chvilku,  o  půlnoci,  shromáždila  se  spo- 
lečnost opět  v  jídelně.  Podávaly  se  cukrovinky 
a  šunka.  Pilo  se  šampaňské  a  plzeňské. 

Havlena  přišel  též  s  Bílkem  a  Hellmerem, 
jejž  přilákali  do  své  partie  karet.  Havlena  i  ad- 
vokát obehráli  mlčelivého  a  stále  se  nudícího 
hubeného  pána,  který  byl  poněkud  živější,  neboť 
se  mu  tím  právě  naskytla  látka  k  hovoru  a  když 
rychle  vyprázdnil  dvě  číše  šampaňského,  chodil 
kolem  stolu   a  opakoval  každému: 

•  Zelená  sedmička  mne  pronásledovala.  Jak 
jsem  ji  dostal  do  ruky  — již  jsem  tam  byl.  Atén 
čertovský  pan  Havlena  mi  ji  pokaždé  vrazil  .  .  . 
he,  he  .  .    «   a  smál  se  pisklavě  a  dětinsky. 

I  ke  své  ženě  přišel: 

•■Zelená  sedmička  ti  mě  dnes  pronásledo- 
vala ..."    počal  .  .  . 

»E,  mlčel  už  konečně!"  odbyla  ho  podráž- 
děně. 

Podíval  se  na  ni  ustrnule  a  svěsiv  poněkud 
ramena,  loudal  se  k   Havlenovi: 

»Tak  co,  budeme  pokračovati?" 

Havlena  souhlasil  a  uchopiv  pod  paždí  Hell- 
mera  i  Bílka,  odvedl  je  opět  do  kuřáckého  sa- 
lonku, kde  hráli  ještě  asi  hodinu,  až  přišla  slečna 
Mina  pro  otce,  aby  ji  odvezl  domů. 


%      ií      ^      %      ^      ^      ií 


F.  S.   Hoi  EčEK  : 


VYZNAVAČI    SLUNCE. 


I-Jyla  to  skvělá  báj  o  světic,  jež  luzžcluije  všude 
'-'  život  a  vítězně  kráčí  vesmírem.  Pod  papr- 
skem jeho  ležel  vznik  a  květ  lidstva,  rostl  lomoz 
světové  práce,  ozývaly  se  modlitby  dervišů,  inlioti- 
řily  se  oči  skrčených  čínských  figur  a  dloužila 
se  tvář  křováka  padajícího  na  zem  při  východu 
slunce. 

Hlasivce,  před  nímž  přítel  ve  zběžném  náčrtu 
rozvrhl  řadu  motivů  své  básně,  ihned  rozpoznal, 
že  by  ta  věc  byla  výborná  jako  slovní  průvod 
k  baletu. 

Poeta  potěšen  a  aby  se  něčím  zavděčil  sou- 
druhům, nabídl  se,  že  ji  přednese  v  nějaké  vhodné 
chvíli 

Kritik  a  inalíř  přijali. 

Vil. 

Rozhodnutí  paní  Tuzarovou  očekávané  se 
nedostavovalo,  aby  ji  vyvedlo  z  dosavadníhcj  pro- 
zatímního života,  a  opuštěná  paní  chtíc  ujíti  vle- 
koucím  se  chvílím  své  samoty,  chystala  se  po- 
malu do  lázní.  Jen  žár,  jenž  proměřioval  vagóny 
rychlíků  v  mrtvá  pekla,  ji  zdržoval  v  Praze,  kdež 
SI  okrašlovala  život,  jak  jen  šlo. 

Na  Letné  rozkvetly  lípy,  a  ovdovělá  paní, 
aby  se  zaneprázdnila,  nosila  do  středu  jejich  svůj 
bolestně  nadechnutý  klid  a  kouzlo  svého  maje- 
státu, až  ji  to  omrzelo. 

Na  Žofině  byly  koupele  četně  navštěvovány. 
a  mladá  žena  vzpomněla  si,  že  jako  dívka  byla 
dobrým  plavcem,  a  rychle  rozhodnuta  uchýlila 
se  do  plovárny. 

První  chvíle  uvnitř  v  basinu,  pak  nesmělé 
ohledávání  řeky  za  asistence  slečny  Mary,  pak 
cestování  ke  Střeleckému  ostrovu  zabraly  její 
pozornost  úplně. 

Jednoho  dopoledne  v  měsíci  odkvétajících 
růží  vešla  s  chvatem  do  plovárny  lehce  našla- 
pujíc po  kluzkých  prknech  a  rychle  se  odstro- 
jovala. 

•Slečno  Mary,  dnes  poplujeme  k  jezu,«  roz- 
hodovala se. 

Nikdo  dosud  v  řece  nebyl,  nikdo  je  nebude 
pozorovat,  aby  je  rušil. 

Mary  pokynula  a  tiše  se  svlékla,  pomáhajíc 
ještě  své  paní. 

Bylo  by  marno  líčit,  jak  tato  měnila  úbor, 
jak  konečně  sestupovala  se  žebiíčkových  schůdků, 
k  podání  toho  je  každý  lidský  um  nedokonalý 
a  1  kdyby  to  byly  verše  básníka  Havlíka,  či  štětec 
jeho  přítele  Zvonaře  aneb  ostře  reliéfující  kritické 
péro  Hlasivcovo. 

Jen  tolik  možno  říci,  že  paní  Tuzarová  byla 
vtělený  klid    když  se  položila  po  boku  své  prů- 


rokr.li. 

vodkyně  do  chladivých  vln,  když  růžový  oblek 
její  ztemněl  na.sáklou  vodou,  a  proudem  máchly 
údy  mladé  paní  v  nacvičeném  tempu. 

Mary  v  prostém  modrém  koupacím  obltku, 
aby  byla  její  odvislost  více  doložena,  namííila 
podle  pokynu  své  paní. 

Chvíli  tak  pluly,  před  sebou  tmavou  plochu 
vody  a  nad  sebou  přívětivý  zjev  slunce,  který 
s    klidem    závodníka    odměřoval    své    kilometry. 

Vše  vůkol  dýchalo  ještě  svěžestí  a  lahodou 
jitra,  na  pjovárně  bylo  jen  několik  lidí,  a  z  pozadí 
jejího  se  Zofínského  ostrova  a  s  ostrovů  Střtle- 
ckého  a  Židovského    vál    chlad  ze  stínu  stromů. 

S  labužnickým  rozpjetím  paží  postuptvala 
paní  Tuzarová  středem  Vltavy,  nechávajíc  si  po- 
lévati hruď  a  hrdlo  proudem  vtidy,  již  rozrážela, 
a  prohlížela  si  při  tom  okolí.  Její  pozornost  byla 
záhy  upoutána  v  předu,  v  pravém  směru.  Nahoře 
u  cípu  Židovského  ostrova  stáli  v  lodičce  dva 
muži  a  dívali  se  poloodchýleni  ode  zdi  ostrovní 
proti  jezu.  Jeden  z  nich  se  pohnul  a  učinil  po- 
suněk,  jakoby  rozkládal  rukama  před  kýmsi  třetím, 
který  stál  nnhoře. 

Paní  Tuzarová  pozdvihla  oči  a  spatřila  třetího 
muže  na  okraji  zdi.  prostovlasého,  čelícího  slunci 
a  mluvícího,  jak  se  jí  již  na  první  pohled  zdálo, 
nějakou  vzletnou  řeč.  Stál  jakoby  v  póse  knížete 
nějaké  církve  a  držel  ruce  polovzepnuté  vzhůru 
a  jak  mluvil,  pohybovaly  se  jeho  paže  a  vzpínalo 
se  jeho  témě  pokryté  černým,  vlajícím  vlasem, 
že  bylo  možno  ihned  souditi  na  duši  uchvácenou 
nadšením. 

Mladá  paní  ustala  v  plování  a  pohleděla 
přímo  před  se.  Po  hladině  Vltavy  mihal  se  stří- 
břitý lesk  odražených  paprsků,  až  oči  přecházely. 

•  Slečno  Mary,  rychle,  prosím  vás,  pohleďte, 
ti  tři  lidé  tam,  v  právo,  na  konci  ostrova,  jeden 
z  nich  je  nahoře,  co  to  znamená,*  vlnilo  se  v  údivu 
v.  jejích  úst  vesele  naladěných,  »kdojsouti  lidé.''« 

sPojďme  blíže, «  a  Mary  se  uvedla  v  čilejší 
pohyb. 

Ale  kdo  je  to,  ten  první  v  loďce  se  občas 
ukláněl  jakoby  k  východu  .  .  .  jakoby  to  byly 
nějaké  obřady,  a  paní  zvědavostí  hnána  se  až 
udýchala. 

•  Budeme  dělat  obecenstvo,  nebo  členy  sekty, 
jak  to  půjde, «  odpověděla  Mary,  která  byla  rychle 
rozhodnuta. 

Nejspíše  asi  to  byla  nějaká  sekta,  sekta  kla- 
nících se  bohu  v  přírodě  nebo  snad  ani  ne  bohu, 
snad  nějakému  fetiši,  snad  slunci. 

Ano,  slunce  to  mohlo  býti,  kterému  se  kla- 
něli, potvrdila  paní.  slunce  to  bylo,  tomu  nasvěd- 
čovaly jejich  obřadné  pohyby. 


, Vyznavači  slunce,'  a  paní  Tuzarová  plna 
horlivosti  spěchala,  aby  spatřila  blíže  zajímavé 
ty  lidi.  V  hlavě  jí  už  rostly  představy  o  snědých 
princích  se  šikmýma  očima,  o  černých  pohlavá- 
rech s  bezvousou  bradou,  ve  svém  spěchu  za- 
hlédla ještě,  že  ten,  který  stojí  na  zdi,  má  na 
nohou  bílé  kamaše. 

Teď  již  bylo  jisto,  že  to  byli  cizinci,  jistě 
černoši,  neboť  černoši  si  vždy  libují  v  bílém 
prádle  na  nápadném  místě,  to  znala  mladá  paní 
z  Karlových  Varů.  Napjetí  její  stoupalo  a  zvě- 
davá paní  i)ustivši  s  mysli  jez,  plula  přímo 
k  mužům  zaměstnávajícím  se  způsobem  na  Prahu 
tak  zvláštním. 

Byly  již  jen  několik  metrů  za  nimi,  blížíce 
se  se  strany  a  jsouce  dosud  nepostřehnuty.  Paní 
zaujata  svým  pozorováním  pohleděla  ostře  na- 
horu k  neznámému,  ke  kterému  ji  hlavně  poutala 
zvědavost,  protože  hovořil,  a  ona  by  byla  ráda 
slyšela,  o  čem;  ale  sotva  jej  blíže  shlédla,  pojednou 
ustala  plovati,  ruce  jí  sklesly  a  ústa  lehce  vy- 
křikla úžasem.  V  témže  skoro  okamžiku  se  obrá- 
tila nazpátek. 

»Slečno  Mary,  rychle  pryč,«  zavolala  kuse 
na  svoji  průvodkyni  přitlumeným  hlasem  a  ve 
zmatku  mířila  stranou  k  jezu,  ani  se  neohlížejíc 
po  dívce. 

Slečna  se  zarazila  a  učinila  v  prvním  ulek- 
nutí pohyb  za  svojí  paní,  pak  se  však  uklidnila 
a  hleděla  k  mužům,  jen  volně  plujíc  za  svojí 
velitelkou. 

Náhlé  zjevení  se  jich  obou  způsobilo  zjevný 
poplach  mezi  neznámými,  a  muž  umístěný  nahoře 
stál  jako  ohromen.  Jeho  postava,  jak  ji  slečna 
Mary  shlédla  s  boku,  byla  prohnuta  úžasem  jako 
dřík  leklého  živočicha  z  vodní  tůně  a  ruce  tvořily 
odchylku,  jakou  as  vykazují  čapí  křídla  v  oka- 
mžiku, když  si  majitel  jejich  vespod  upravuje 
toilettu. 

VIII. 

Tři  mladí  muži  setkali  se  ráno  téhož  dne, 
kdy  se  paní  Tuzarová  pustila  až  k  jezu,  v  ob- 
vyklé kavárně  k  snídaní,  a  poněvadž  jitro  bylo 
rozkošné,  rozhodli  se,  že  ho  užijí,  pokud  slunce 
nebude  ještě  příliš  pálit.  Zvonař  navrhl,  aby  se 
odebrali  na  některý  z  ostrovů,  kde  mohli  získati 
loďku  a  provézti  se  spolu  po  řece. 

Hla.sivec  a  Havlík  souhlasili,  a  kritik  pobídl 
básníka,  aby  se  přihotovil,  že  bude  nejvhodnější 
chvilc,  aby  někde  v  ústraní  ostrova  uprostřed 
svěží  zeleně  přednesl  své  verše  o  slunci.  Chtěl 
je  slyšet,  protože  měl  v  úmyslu  o  nich  referovat 
jako  o  literární  události. 

I  Zvonař  byl  úplně  srozuměn  s  přednesem. 

Loďka,  větší  jola,  byla  ihned  získána  a 
■s  gourmandskými  pocity,  které  vzbuzoval  chladný 


ranní  větřík,  postupovali  všichni  proti  proudu 
k  Židovskému  ostrovu,  kde  byli  nejdále  od  lidí. 

Básník  opustil  lodici,  a  vystoupiv  po  schůd- 
kách, kráčel  na  jižní  cíp  ostrova,  kam  jej  násle- 
dovali přátelé  po  kraji  řeky.  Zde  se  vyšvihl  na 
zeď  ohraničující  ostrov  a  usedl  na  ni,  nechávaje 
nohy  viseti  nad  hladinou. 

Měl  šedý  oblek  s  dlouhým  kabátem  až  po 
kolena,  a  botky  jeho  pokrývaly  známé  již  bílé 
kamaše. 

Hlasivce  se  obrátil  z  dola  k  němu  s  dota- 
zem jakousi  starostlivost  jevícím,  je-li  dostatečně 
disponován. 

Poeta  jej  ujistil,  že  ano,  aby  nechoval  obav, 
utrpěly- li  mimořádným  jeho  stavem  orgány,  v  nichž 
se  vyrábí  krev  a  také  láska,  zůstaly  netknuty 
orgány  hlasové,  a  Havlík  si  troufal  i  při  svém 
vzrušení  a  své  bolesti  najíti  mohutné  zvuky  v  hrdle 
k  vycítění  básně. 

Zvonař  rozhlédnuv  se  radil,  aby  poodpluli, 
aby  získali  přehled 

Havlík  rychle  doporučil,  aby  se  obrátili 
směrem  k  slunci,  že  bude  nejlépe,  když  odpou- 
tají svoji  pozornost  od  jeho  osoby  a  budou  vní- 
mati hlas  jeho  jen,  jako  se  vnímá  vanutí  větru, 
šelest  stromů,  hukot  vody,  jen  tak  z  neurčitá 
jako  hlas  přírody. 

Oba  přátelé  uposlechli. 

Za  těchto  příprav  uplynula  delší  chvíle,  ve 
které  sňali  též  klobouky 

Básník,  než  se  nadali,  začal  pojednou  ve 
slibně  rozvinutém  úvodu  mluviti. 

Byl  to  hlubokomyslný  pozdrav  ohnivému 
velikánu,  který  mu  posílala  duše  básníkova,  vý- 
heň ducha  výhni  sférické. 

Hlasivec  byl  uspokojen  a  zvučným  , bravo' 
dal  na  jevo  svůj  souhlas;  leč  nechtěje  si  rušiti 
illusi,  zůstal  odvrácen  od  soudruha  a  jen  se  dva- 
kráte uklonil  za  sebou  proti  slunci.  Obřadnost 
to,  která  byla  díky  vzletu  básně  několikráte  opa- 
kována a  která  byla  paní  Tuzarovou  mylně  po- 
chopena. 

Zvonař  s  rukama  založenýma  byl  pohřížen 
v  pozorné  mlčení. 

Havlík  mluvil  dále,  rozechvění  a  vzlet  jeho 
stoupaly. 

Povstal  a  vznesl  v  zanícení  své  paže  k  slunci 
a  ve  věšteckém  postoji  tom  prorokoval  dárci 
světla  věčnou  vděčnost  všech,  kdož  se  živí  ze 
zdroje  jeho  ohně,  a  spolu  vzýval  mocného  boha 
toho,  aby  neumdléval  ve  svém  konání  dobra  a 
hojně  vyléval  jasný,  živný  proud  se  své  šťastné 
dlaně  dolů  na  hlavy  všech,  kdož  .  .  . 

Básník  chystal  se  jižjiž  větu  koncipovanou 
v  mohutném  rozmachu  ukončiti  velikolepým  pro- 
jevem ctitele  slunce  když  jej  umlčel  výkřik  žen- 
ského hlasu,  vycházející  se  strany,  kde  ležela  voda. 


\'ýkřik  ten  jej  rozhodné  zarazil.  Byl  zde  sa- 
moten  se  dvěma  soudruhy  uprostřed  vodní  tišiny. 
Odkud  pojednou  tento  výkřik?  A  to  výkřik  ženy? 
Od  lidské  bytosti  pocházeti  nemohl  vzhledem 
k  tomu,  že  žádná  slušná  žena  by  se  neodvážila 
pokřikovati.  Nedějeli  se  to  nikde  na  ulici,  na 
řece  tím  méně,  ježto  voda  je  tekutá,  a  ústa  i  nej- 
sličnější ženy  jsou  dutinou.  Mohl  to  tedy  býti 
jen  ozev  z  hlubin,  nějaký  rozmar  některé  vodní 
žlnky,  která  vyrušena  ze  svého  ranního  klidu  na 
říčním  dně  přišla  s  nim  zalaškovat  a  vyzvědět, 
co  je  mezi  lidmi  nového. 


Přes  to  v.šak,  /.e  byl  nadobro  polekán  tak 
nenadálou  příhodou,  což  dal  také  na  jevo  výra- 
zem svých  rozpeřených  prstii  v  první  chvíli,  byl 
okamžitě  ochoten  zahájiti  rozhovor  a  nechati 
všeho  domlouvání  se  se  sluncem,  které  bylo 
inedné  značně  dále,  než  mohla  být  Nereidkn,  a 
pak  postrádalo  všeho  půvabu  ženy. 

A  tento  pťivab  viděl  poeta  ze  své  ptačí  per- 
spektivy v  nejbližším  okamžiku  v  naprosto  uchva- 
cujících formách,  kdy  v  hloubce  pod  ním  kmitnul 
se  rijžový  šat  a  pod  kloboukem  stejné  barvy 
světlý  vlas  známého  tónu.  Potrat. 


FEUILLETON. 

J.  L.  TURNOVSKÝ. 

Dne  8.  února  zemřel  známý  vlastenecký  publicista 
a  spisovatel  Josef  L.  Turnovský  u  věku  64  let.  Od 
18.  roku,  kdv  se  stal  hercem,  až  do  posledních  dnů  svého 
života  byl  Turnovský  neúnavně  čmným  jako  novinář, 
literát  i  Jeden  z  nejhorlivějších  spolupracovníků  Ústřední 
Matice  Školské.  Jeho  život  byl  dobře  a  ušlechtile  vyplněn. 
Turnovský  narodil  se  r.  1837  v  Sobotce,  Jako  mladík 
stal  se  členem  herecké  kočující  společnosti  a  počal  psáti 
a  překládati  frašky  a  veselohrv.  Zaopatřoval  divadlo 
běžným  tehdejším  repertoárním  zbožím  německé  a  fran- 
couzské činohry.  Po  r.  1860  stal  se  žurnalistou,  ale  po 
čase  se  opět  vrátil  k  divadlu,  byl  též  ředitelem  společ- 
nosti r.  1866,  zakusil  všechny  radosti  a  strasti  kočujícího 
herce  a  r.  1871  vrátil  se  k  ňovinářství.  Roku  1872  byl 
redaktorem  »Slovana«,  po  roce  se  stal  členem  redakce 
»Pokroku«.  Později  byl  Turnovský  jmenován  tajemníkem 
•  Českého  klubu«,  načež  byl  povolán  za  ředitele  >Ustředni 
Matice  Školské«,  kde  rozvinul  velmi  energickou  a  plat- 
nou činnost.  R.  189?  vzdal  se  této  příliš  napínající  práce 
a  iicitl  se  znovu  mezi  svvmi  soudruhy  novmářskými,  stav 
se  spolupracovníkem  »Hlasu  Národa*,  Turnovský  si  vždy 
všímal  divadla,  psával  kritikv  a  články  o  dramatickém 
umění,  napsal  velmi  cenný  životopis  j.  K,  Tyla.  Loni 
počal  vydávati  své  meraoary  pod  titulem:  »Paměti  sta- 
rého vlastence*. 

Národní    divadlo :    zeyerlv 

VEČER. 

Byla  to  zajímavá  kapitola  umělecká,  kterou  bylo 
by  možno  vložiti  pod  nadpis:  Zeyer  —  dramatik.  Když 
četl  jsem  po  smrti  básníkově  celé  to  moře  článků  po- 
dobných si  jako  vejce  vejci,  měl  jsera  tísnivý  pocit,  jak 
bezmyšlenkovitý  snobism  si  zatancoval  nejtriviálnější  fra- 
sovitý  kankán  nad  mrtvolou  velkého  básníka.  Kohosi 
totiž  napadlo  napsati,  že  Zeyer  byl  vyložená  duše  epická. 
A  hle,  lato  »cpická  duše«  putovala  a  putuje  jako  věčný 
žid  všemi  posmrtnými  články.  Hodí  se  klidně  stranou 
jiskřivá  jelio  lyrika,  a  přejde  se  klidně  přes  veliký  ten 
řetěz  jeho  tvorby  dramatické.  Tím  nechci  říci,  že  bych 
neuznával,  že  většina  prací  Zeyerových  je  epika,  ať  veršo- 
vaná, at  psaná  prosou.  Ale  rozhodně  je  potřebí  pozved- 
nouti Zeyera  jako  dramatika,  který  v  paušálním,  vodnatéin 
defilé  všech  těch  úvah  přišel  hodně  zkrátka.  Příčinu  toho 
asi  tuším.  Zeyer  totiž  i  na  jevišti  zůstával  básníkem, 
sobě  samému  věrným.    On  nekoncedoval  ani  jevišti,  ani 


diváku.  Byla  ho  daleka  ctižádost  státi  se  milostnicí  zá- 
stupů, jakýmsi  druhem  thcaterfuttru,  nad  nímž  joviální 
ťilistr  kývá  spokojeně  hlavou,  hladě  si  tučné  břicho.  Jeho 
dramata  nejsou  dramaty  v  běžném  smyslu,  jakým  mo- 
derní divák  zvykl;  dramaty,  v  nichž  přímo  úzkostně  se 
autoři  vyhýbají  každé  poesii,  zalidňujíce  své  hry  posta- 
vami průměrných  lidiček  z  ulice.  Ne,  Zeyer  i  zde  zůstal 
si  věrným  a  na  scénu  uvedl  veliké  rysy  neobyčejných, 
skvělých  postav;  na  její  scénu  místo  učazených  světniček 
nebo  protzovských  salonů  uvedl  zářivý,  skvoucí  kolorit 
vlastni  všem  jeho  dilům.  A  to  stačilo  už,  aby  Zeyer 
dramatik  byl  strčen  do  druhé  řady.  A  přece  on  miloval 
divadlo  více  než  co  jiného.  Je  to  viděti  z  té  řady  dra- 
matických jeho  prací  i  z  předmluv  k  nim,  ve  kterých 
jevil  nemalou  uraženou  ješitnost,  ale  oprávněné  rozhor- 
leni knížete,  jenž  pozval  ulici  k  hodům.  Při  tom  dopou- 
štěl se  arci  té  neopatrnosti,  že  tabule  byla  právě  knížecí, 
a  že  ji  neopatřil  zákusky  pro  žaludek  ulice.  Je  pravda, 
v  jeho  pracích  divadelních  často  setkáváme  se  snedrama- 
tickými  délkami,  prostými  onoho  zahrocení  a  ostře  kon- 
turované řezby,  jakou  žádá  dnešní  pojem  dramatu.  Ale 
to  není  jen  vadou  Zeyerovou,  Vezměte  jiné  slavené  bás- 
níkv  dramatické,  nevvjímaje  ani  Aischvla  (jaké  tam  často 
jsou  nekonečně  dlouhé  periody!)  a  Shakespeara.  Vedle 
toho  však  najdete  u  Zeyera  na  jevišti  scény  mohutně 
dramaticky  koncipované  a  vyvrcholené.  (Viz  ku  př.  druhý 
akt  a  závěrek  třetího  aktu  v  »Sulaniit«,  a  některé  scény 
v  »Radúz  a  Mahulena^  a  j.)  Co  však  je  pravdou,  kterou 
ochotně  přiznávám,  že  Zeyer  dramatik  není  pro  každého 
diváka.  Ostatně  jím  není  celá  řada  velkých  básníků  jiných. 
O  tom  mohla  by  vůbec  mluviti  prázdnota  domů  při  vět- 
šině klassického  repertoiru  ,  Jinak  ovšem  je  u  těch,  kteří 
v  divadle  a  na  scéně  chtějí  něco  více  než  machu.  Tito 
řídcí  zasvěcenci,  kteří  dovedou  ještě  ocefiovati  a  rado- 
vati se  z  čisté  poesie,  na  jevišti  najdou  v  Zeyerovi  dra- 
matikovi řadu  krásných  uměleckých  momentií  čistě  dra- 
matických. Národní' divadlo  chystá  cyklus  Zeyerových 
všech  her.  Bude  to  vítaná  příležitost  přesvědčiti  se,  jak 
významný  článek  tu  vypadl  z  řetězu  naší  původní  dra- 
matické tvorby. 

Prozatím  v  pátek  dne  8,  února  uvedlo  divadlo  »Su- 
lamit«.  Zvolilo  ji  proto,  že  Zeyer  nejvíce  na  této  své 
práci  lpěl  svou  tvůrčí  láskou.  Hra  byla  již  po  třetí  scé- 
nována a  uvedena  na  jeviště,  kde  nebyla  novinkou,  leda 
po  stránce  herecké  interpretace  v  novém  obsazení,  ne 
zrovna  šťastném.  Byla  chystána  ještě  za  života  básníkova, 
ale  neočekávaná  smrt  jeho  učinila,  že  stal  se  nový  vstup 
její  na  jeviště  smuteční  slavností,  kterou  vzdalo  divadlo 
jejímu  tvůrci. 

Práce  má  biblickv  podklad.  Ale  jen  jména  po=tav 
,si  vypůjčil   básník,  jako  u  většiny   svých   prací.     Zeyer, 


jakkoli  vesměs  čerpal  z  histoiie,  byl  nejméně  histoiickým. 
Všechny  detaily  historické  ponechal  ctihodnému  sboru 
badstelii,  Sám  vyzvedl  vždyckv  jednu  postavu,  kterou  po 
svém  umělecky  zpracoval.  Jeho  žhavému  exotismu  střízlivý 
detail  byl  přítěži.  Tu  arciť  by  se  mohla  položiti  otázka, 
jestli  ku  prospěchu  díla.  Se  stanoviska  historického  jistě 
nikoli.  Ale  s  uměleckého.'  Kdo  může  umělci  předpisovat 
nijakou  maršrátu?  Také  »Sulamit«  je  takovou  prací,  ve 
které  žili  jen  jména  postav.  To  vše  ostatní,  zkrocená 
pýcha  Šalomounova,  zázračná  přeměna  jeho  blížence  a 
uchváceni  královské  moci,  ta  tichá  postava  líbezné  dívky 
sulcmské  Levóny  je  Zeyerovské.  Co  do  dramatické  stavby 
vykazjje  báseň  zejména  v  prvním  aktč  řadu  dlouhých 
dialogů,  kterých  by  moderní  dramatik  jiný  se  vystřihal. 
Za  to  druhý  akt,  střetnutí  se  obou  blíženců  královských, 
a  závěrečná  mohutná  scéna  působí  silně  dramaticky. 
Mluva  jako  vždy  u  Zeyera  je  královsky  vyšperkovaná  a 
podává  podivuhodný  obraz  bohatství  .-lovní  palety. 

Provedení  silně  kulhalo.  Pan  Malějovský  nestačí  na 
takové  role.  Zajikání  a  kudrlinkování  hlasu  tu  působí 
naprosto  rušivě  a  ukazuje  naprostý  nedostatek  jemného 
odstínovátn'.  Také  pan  Vávra  do  úlohy  Ampicla  měl  by 
vložiti  více  andělské  vroucnosti.  Byl  trochu  tvrdý.  Krásně, 
měkce  odříkala  verše  Zeyerovy  pí  Kvapllová,  která 
i  hrou  i  zjevem  byla  světlým  bodem  večera.  Šalomouna 
s  příslušnou  vášni  sehrál  p.  Vojan.  Znamenitá  byla  zje- 
vem i  hrou  Lilita  paní  Laudové,  jež  této  tvgří  povaze 
dodala  náležitě  ostré  pointy  a  reliéfu.  Menší  role  pí.  Skle- 
nářové, si.  Hilbertové  a  p.  Řady  byly  v  dobrých  rukou. 
Režie  p.  Kvapila  svědčila  o  péči  a  pietě.  Jen  ta  družina 
.Šalomounova  se  mi  zdá  trochu  příliš  .skromnou  a  chu- 
dou, uvážím-li,  že  jde  tu  o  dvůr  tak  nádherou  proslulého 
krále. 

Celek  večera,  jenž  zahájen  byl  symfonickou  básni 
Smetanovou  »Vyšehrad«  ,  působil  slavnostním  rá/cm. 
Bylo  patrno,  že  obecenstvo,  které  vyplnilo  celý  díim, 
naslouchá  hře  s  pietou  u  nás  opravdu  vůči  dílu  umělce 
vzácnou.  Ant.  Nečásek. 

REVUE  SLOVANSKÉ. 

Věstník  Jevropy  přináší  nejnovější  román 
P.  U.  Boborykina  »Orii()KypCHiii;n«  (»Spolužáci«),  jehož 
milieu  jest  studentský  svěř  moskevský. 

Istoričeskij  Věstník  počíná  zajímavou  studii 
V.  O.  Michněviče  'O  hře  v  karty  na  Rusi«.  Dle  autora 
zanesli  na  Rus  hru  v  karty  Poláci  a  ukrajinští  Kozáci, 
kteří  znali  karty  již  za  Zigmunda  III.  V  polovici  XVII. 
století  byla  hra  v  karty  na  Rusi  již  tak  rozšířena,  že  bylo 
nutno  carským  úkazem  vpraviti  ji  do  určitých  mezi. 

SJavjanskij  Věk  otiskuje  polemiku  ruského 
žurnalisty  Amfiteatrova  (Old-Gentleman)  s  bar.  dr.  Riegrem 
pro  jeho  řeč  v  pražském  >Slovanském  Klubu«,  v  níž  po- 
ložil důraz  na  to,  že  nechceme  nikdy  provozovati  poli- 
tický panslavism,  nýbrž  panslavism  čistě  literární  a 
umělecký. 

Izvěstija  po  literatuře  ostře  píší  proti  nesvě- 
domitosti  kritiků,  iiž  nedají  si  ani  práce,  aby  dílo  kriti- 
sované  prostudovali,  překladatelů,  kteří  nevžijí  se  v  dílo 
překládané,  a  publicistu,  kteří  neseznámí  se  začasto 
s  předmětem,  o  němž  píši  články  sáhodlouhé.  Zjev  ten 
prý  na  Rusi  poslední  dobou  se  silně  rozmáhá.  —  len 
na  Rusi  ? 

Černohorská  literární  revue  »Luča«  vyšla  v  slav- 
no.stnít^  rouše,  oslavujíc  40letou  šťastnou  vládu  svého 
knížete  Nikoly  I.  Slavjanofilský  román  knížete  Golicyna 
•  Babyloňané,  přináší  již  -Luča.  v  překlade  srbském.  Mv 
se  překladu  dočkáme  zas,  až  předmět  románu  pozbudi- 
docela  své  časovosti. 


•  Ljublanski  zvon«  přináší  důležitou,  studii 
M.  Můrka  ».Misli  k  Prešernovemu  živlenjepisu«,  v  níž 
autor  vykládá  vlivy,  jež  na  básníka  působily,  jeho  vztah 
k  Celakovskému,  Kollároviaj.  Článek  Murkův  jest  cen- 
ným komentářem  ke  všem  Prešernovým  biografiím. 

Slovinská  mládež  ve  Vídni  studující  založila  si  svůj 
vlastní  orgán  p.  t.  »Jug«.  Slovinské  listy  vítají  s  potě- 
šením nového  druha,  a  to  je  znakem  dobrým  pro  bu- 
doucnost mladého  listu. 

Nadá  uveřejňuje  z  pera  V.  Jelovška  studii  o  mo- 
derním plakátě;  autor  líčí  tu  hlavní  zástupce  plakátového 
umění  všech  národů  a  s  nadšením  zmiňuje  se  též  ob- 
šírně o  českých  umělcích,  Muchovi,  Hynaisovi,  Hofbau- 
rovi,  Maroldovi  aSimůnkovi;  celou  řadu  dalších  českých 
plakatistů  s  uznáním  jmenuje. 

Przewodnik  naukový  i  literacki  uveřejňuje 
korespondenci  básníka  Bohdana  Záleského  a  historika 
Juliana  Bartoszewicze  Obojí  korespondence  jsou  velice 
kulturně  historickv  důležitý. 

Krytyka,  list  socialistické  mládeže  polské,  přestal 
vycházeti  v  Krakově  a  přenesl  se  s  programem  poněkud 
změněným  do  Lvova 

Poglad  na  šwiat,  tento  velmi  dobrý  list,  věno- 
vaný čtenářstvu  a  samouctvu,  přináší  na  několik  stránek 
stlačený  velmi  pěkný  přehled  všeobecných  dějin  literár- 
ních od  prvopočátku  až  po  naše  dny.  Autorem  toho 
přehledu  jest  redaktor  listu,  známý  popularisator  vědy 
W.  M.  Kozlovski.  B.  P. 

ZPRÁVY  A  POZNÁMKY. 

Co  je  umění.  Nádherné  vítězství  .srdce,  rozepjav- 
šího  do  omamných  dálek  všech  světů  svůj  silný  tep. 

Horoucí  modlitba  slabého,  jenž  v  klesání  pokorou 
a  mírem  pozdvihuje  své  neštěstí  na  svatost  krásy  a  tepUi. 

Nejhlubší  smutek  neustávaj  ďho; 

nejvyšší  radost  nekonečnosti; 

široká  věčnost,  podobná  moři,  podobná  slunci,  po- 
dobná propasti  s  růžovým  dnem. 

Vše  ovládati;  toť  umění.  Vše  milovati:  toť  umění: 
Smrt:  toť  umění. 

Slza,  jež  polije  bolestnou  tvář,  úsměv,  mizící  stínem, 
umření,  ono  hrozné  dusno,  vše  je  pojmem  života,  jako 
déšť,  jako  bílé  jitro,  jako  úžas  tmy. 

Vše  jest  život,  vše  krása,  vše  umění,  čeho  se  dotkne 
požehnaný  paprsk  vidění.  Neboť  poznati  znamená  zdvojiti 
sebe;  srdcem  zmíráme  jako  příliš  slabí;  týmž  srdcem, 
dostupujíce  světla,  silníme  jako  nalévající  se  plod. 

Umění  —  toť  život. 

Umění  —  toť  smrt  a  toť  vše. 

Buďme  vším.  E.  Ks. 


Literární  odbor  Umělecké  Besedy  v  Praze  lozpisuje 
soutěž  na  aktovku  nevyžadující  příH.<-né  výpravy  a  ko- 
stýmů, způsobilé  pro  malé  jeviště.  Cena  I.  K  100—, 
cena  II    K  50-  — 

Práce  ucházející  se  o  cenu  nes.mějí  býti  dosud  tištěny, 
a  vyhrazuje  si  Umělecká  Beseda  právo  práce  cenami 
poctěné  sehráti  pro  členy  své  ve  svých  večírcích. 

Po  provedení  autor  vstupuje  ve  všechna  práva. 

Porota  se  skládá  z  členů  výboru  literárního  iidboru 
Umělecké  Besedy. 

Doba  podání  prací  kouči  dne  30.  března  t.  r. 
o  6.  hod.  večer.  Práce  buďtež  odevzdány  při  zachováni 
anonymity  v  kanceláři  Umělecké  Besedy  v  Praze  (Neká- 
zanka,  palác  Zemské  banky). 

Alexandr    G  1  ú  c  k  s  e  1  i  g,  František  H  e  r  i  t  e  s, 

jednatel.  předseda. 


PředpUci  .se  pro  Prahu:  n.i 

iK  2-50),  na  pul  léta  zl.  250  (K 

Cena  seSitu  20  kr.  (40  hal.)  —   i' 

Karlovo  n  M,i 


Rcdaktoi  Václav  Hladík.  —  Majitel,  vydá 


tvrt  léta  zl.  1-20  (K  2-40),  na  půl  léta  zl.  2-40  (K  4-80),  na  celý  rok  zl.  4-80  (K  9-60).  Po.Uou:  na  čtvrt  léta  zl.  1-26 
-).  na  celý  rok  5  zl.  (K  10-— 1.  _  Sešitové  vydání  (o  dvou  číslech)  vychází  při  každém  druhém  (sudém)  čísle. 
isK  původních  pract  se  vyhrazuje.  —  Dopisy  administraci  »Lumíra«  buďtež  adresovány:  Časopis  .Lumír.,  Praha, 
:■  I..  34.  —  Listy  přijímáme  jen  frankované.  —  .Lumir<  vycliázi  každý  pátek  (vyjma  prázdniny). 


nakladatel  J    O  (to.  —  Tiskem  České  grafické  spol- 


.Un 


Praze. 


LUMÍR 


NOČNÍK  XXIX. 


•2.  ÚNORA   1901. 


•x-    ČÍSLO  21.    -x- 


Jan  (Icoiskv 


PŘECHOD    PRES   MORE. 


ír.N  EflCKY. 


V 


stal  Farao,  býk  pikonosý,  žlulý, 
střed  draperie  tvoře  zjevem  svým, 
hřměl  blouznivě  gong  drahocenně  kutý, 
ve  hlavách  sloupů  tenký  pučel  dým. 

Tok  lidských  vředů  páchnul  v  kraji  celém, 
Nil  jednotvárný  plavil  trupy  těl, 
a  daleko  ve  víru  rozechvělém 
je  trapně  asi  o  břeh  rozbíjel. 

Kdo  mluvit  chtěl,  juž  neotevřel  ústa, 
paď  naduřelý  v  prostřed  kročejc, 
je  zkaženo,  co  v  lůně  matek  vzrůstá 
a  nikde  zář  a  nikde  naděje! 

Všech  směry  vod,  jež  ku  pobřežím  plynou, 
jsou  v  krve  lepký  obráceny  rmut, 
ret  hnije  svlažen  otrávenou  slinou  . .  . 
\'stal  Karao  a  zůstal  nepohnut. 


I  neustalo  smrtonosné  tmění, 
do  prázdna  vyšel  smutný  gongu  třpyt, 
a  žádný  obrys,  nikde  pablesk  není, 
kde  prosebné  se  možno  zachytit. 

Bůh  Hebreii  (však  jeli  bohem  asi!) 
žab  milionem  říši  přepadá, 
pád  nakažlivý  po  všem  stádě  kvasí, 
zni  poloprázdné  širá  ohrada. 

A  hlísty  hnusné  krásná  těla  ssaji, 
jich  lože  v  slastech  slimák  pokálí, 
pro  vy.schlý  prs  dřív  děti  umírají, 
než  měly  sílu,  aby  plakaly. 


A  kroupy  vodní,  zvící  šťastných  plodů, 
vše  ztloukly  navždy,  co  se  chvělo  z  hrud, 
šlo  šílení  od  hlavy  k  hlavě  v  rodu  . . . 
Vstal  Faiao  ...  a  zůstal  nepohnut . . . 


Tak  převrženo  smilování  Trónu  ! 
Když  křížila  se  půlnoc  se  šerem, 
šel  Trestající  dechem  visionů, 
pláč  temný  nastal  v  lidu  veškerém, 

neb  když  pak  jitro  fialkovým  retem 
se  usmívalo  plno  mátohy, 
v  tvář  theatrální  pohubeným  dětem 
paď  jeho  první  pohled  ubohý. 

A  gongů  hlas,  teď  nevystihle  žalný, 
juž  marně  vznášel  svoje  úpění: 
kdo  změnit  může  poklid  theatrálný, 
když  v  mírném  spánku  takto  zkamení.' 

Vstal  Farao,  býk  pikonosý,  žlutý, 
když  tento  akord  v  tiché  dáli  mřel, 
střed  draperie  zdál  se  nepohnutý, 
však  v  kořenu  se  vulkanicky  chvěl . . . 


Tak  Israelští  vyvedeni  byli . . . 
kdes  tužby  Horeb  strmě  vrcholí, 
kdes  velké  moře  elegicky  kvílí, 
a  ranní  vítr  s  rouchem  zápolí; 

kdes  bledá  manna  dobrodějně  skrápne, 
i  v  chladu  krystal  pukne  ze  skály  . . . 
I.SOU  západy  svou  grandezzou  až  trapné, 
a  běda  těm,  kdož  zpátky  zůstali ! 


šly  věrných  ovci  nepřehledné  phiky  ■    • 

V  sen  trpící  a  v  melodický  cval 
je  sepjal  všecky  triumf  silné  ruky; 
tak  věrných  ovcí  mrak  se  ubíral. 

Pak  dále  voli  váhavého  plémě 

a  hříbátka  se  mdlýma  očima 

k  svým  těžkým  matkám  chýlila  se  jemně, 

hled  láskyplný  bloudil  za  nima. 

A  velbloudi,  jimž  resignace  šerá 
věk  zpopelila  v  monotónní  pláň... 
(Vždy  tentýž  svět,  od  rána  do  večera, 
vždy  totéž  smírné  pohledění  naň!) 

I  spěly  tak  ty  tisícové  nohou, 

vše  přikrývaly  kopyt  pečetí, 

prach  zlatý  zdvižen  plynul  pod  oblohou, 

s  míst  dalekých  jej  bylo  viděti. 

A  v  zadu  lid  pln  povděčného  blaha 
(tíž  čtyřstaletých  zajateckých  chvil!) 
svá  přímil  v  záři  téla  polonahá, 
jak  moudrý  poutník  štěstí  svoje  pil. 

V  své  děti  zřel  a  do  výše  je  vzpínal, 
svých  pozdravuje  těhotenství  žen, 
hřích  milenců  na  fátum  zapomínal, 
svým  novým  jarem  vilně  unaven. 

A  v  zadu  lid,  jenž  nesl  svoje  stany 
a  nezralá  a  lačná  jehňata, 
svou  novou  tužbou  rozbolněné  panny 
a  siláci,  jimž  patří  tužba  ta. 

A  v  zadu  lid,  jenž  po  staletích  tíže 
zas  harfy  nesl  —  nyvý  srdcí  štít  — 
a  slavný  žalm,  čím  ku  Horebu  blíže, 
ve  skrytech  budil  polomrtvý  cit. 


Po  mnoha  dnech,  když  soumrak  skláněl  čelo, 

juž  uslyšeli  vzkazy  v  daleku: 

to  Mrtvé  moře  dýchalo  a  hřmělo, 

byl  velký  svátek  vně  i  v  člověku. 

Blíž  ku  břehům,  kde  delfín  důvěřivý 
svůj  tichý  zrak  a  bolest  potápí, 
jsou  sbity  stany...  Srdce  hojí  divy, 
duch  bázeň  skrývá  z  příští  etapy  .  .  . 


»Tlí  žernovy,  kde  zrní  moje  mleli, 
beji  vyrůstá,  kde  byli  sadaři, 
o  pýše  mé  zní  žerty  v  Israeli, 
znak  cítím  páchly  leptat  na  tváři! 

Ret  jejich  dětí  posunčí  se  po  mně, 
mé  trůnní  lvice  myšinami  zvou, 
hlas  jízlivý  se  toulá  po  mém  domě, 
jsa  jízlivější  každou  vteřinou! 

Kal  po  nich  zůstal,  jsem  já  uklizečem.' 
Duch  polí  schátral,  mám  se  rozplakat  ? . . , 
Ivdyž  oni  vyšli  za  svítání  s  mečem, 
mám  v  sukni  bab  já  čekat  na  západ? 

Oh,  jinak  chci!  Chci  Jahvému  se  vzpírat! 
Chci  jeho  děvkám  těžší  jařma  dát, 
sen  jejich  zloupit  —  hrdopyšný  pirát  — 
Chci,  Jahve!    Chci  .  .  .«    I  počal  usínat  .  . 

A  když  se  vzbudil,  malý  mráček  sice 
táh'  závojem  přes  jeho   odvahu, 
však  zavlály  už  jasné  korouhvice 
a  zařičelo  tisíc  potahů. 

A  rovněž  tam,  kde  delfín  důvěřivý 
svůj  tichý  zrak  a  bolest  potápí, 
své  sbíjel  stany  .  .  .    Srdce  hojí  divy, 
duch  bázeň  svírá  z  příští  etapy. 

Sloup  ohnivý  a  mystérií  plný 
ty  krásné  voje  jenom  oddílel, 
na  Mrtvém  moři  slévaly  se  vlny, 
v  sluch  obou  smutně  delfin  zakvilel. 

Moc  ódická,  jež  z  ohně  sloupu  vlála, 
tém  Židů  zvedla  prvý  k  pochodu 
a  spousty  vln  až  ke  dnu  pronikala  .  .  . 
Vztah'  Mojžíš  puzen  dlaně  nad  vodu  .  .  . 

Vztah'  nevěda,  a  živlů  duše  hlubá 
se  nevzepřela  jednou  krůpějí, 
byl  pohnán  brav  a  zahučela  tuba, 
stín  Horebu  se  zachvěl  v  naději. 

Šli  utvořenou  katakombou  moře, 
už  v  jejich  zrak  se  Egypt  nevrátí! 
Zní  nový  žalm,  vlá  v  amethystech  zoře, 
je  sotva  slyšet  vody  dýchati  .  .  . 


Však  nedáno  jest  Faraónu  spánku, 
zem  očištěna  od  nákazy  ran, 
krev  na  veřejích  uschla  po  beránku  . 
On  bděl  a  sípěl:  »Tcdy  oklamán ?!< 


A  za  půl  dne  (když  epos  v  duši  dozní) 
jsou  vyvrženy  údy,  kolesa, 
sám  Farao  ...  a  korýšové  hrozní  .  .  . 
Den  zapaluje  jitřní  nebesa  .  .  . 


'<?'^'^'::p^Z^^'s9Z>^'^ 


Josef  Holeček  : 


HOUZIR. 


z  NETIŠTÉNÉ  DOSUD 
ČÁSTI  .NAŠICH<.  -  -  - 


Jak  jsi  jej  ohrozil,  máš  vyhráno  ty  i  on.  Vždyci<y 
potom  se  tě  bojí  a  posloiich;í,<' 

Mezitím,  co  Bartoň  plakal,  otce  vzal  tabulku 
a  ratičkii  a  napsal  na  ni  švabachem,  jak  nejlíp 
uměl:  ixirtoIonuM  lío^dii.  Tabulku  i  rafičku  podal 
Bartoni:  'Tak  se  budeš  podpisovat.  Napiš  to  po 
mně  a  dej  si  záležet.  Zvláště  si  povšimni  velkých 
písmen.  Takové  kličky  a  mašličky,  říkával  můj 
učitel,  Lukáš  Veverka,  málokterý  panský  i  městský 
písař  tak  dovede,  jako  já.  Dbej,  abych  tě  mohl 
taky  tak  pochválit,  r 

Bartoň  se  dlouho  nad  tabulkou  mořil,  ale 
nesvedl  ničeho.  A  čím  déle  se  mořil,  tím  vypadal 
tupěji  a  zoufaleji.  Ano  otec  pojal  podezření,  že 
ze  vzdoru  nechce  se  učit. 

Druhý  den  před  učením  Bartoň  zase  dostal 
výprask  a  poučení,  že  nemá  býti  skalou,  na  které 
dobré  símě  se  nezachytí.  Símě  na  skálu  zaseté 
ovšem  sezobá  ptactvo  polní,  ale  má-liž  nějakou 
výhodu  z  toho  skála,  že  se  nechce  obměkčiti  a 
proměniti  v  úrodné  pole?  Ale  ani  tvrdá  skála 
neujde  ostrému  nástroji,  jenž  její  vzdor  zkrotí  a 
ji  rozdrtí.  Vzdor  skály  přemáhá  nosatec,  vzdor 
tvrdohlavého  dítěte   metla  a  dňtky. 

Po  výprasku  synovu  otec  Kojan  ještě  pozor- 
něji na  tabulku  napsal  jméno  Bartoňovo  a  Bartoňovi 
přísně  poručil,  aby  tah  za  tahem,  oblouček  za 
obloučkem  písmenku  za  písménkou  opsal  svůj 
podpis.  Chlapec  jektaje  pláčem  a  třesa  se  úzkostí, 
nasadil  rafičku  a  udělal  bod. 

»Dobře,«  pochválil  jej  otec,  aby  jej  i  povzbudil. 
Ale  nebylo  dobře :  rafička  nějak  sama  sebou 
trhla,  prudce  z  bodu  vyjela  a  ruku  písařovu  od- 
vedla. A  Bartoň  už  ani  bod  nebyl  s  to  udělati 
bezvadně,  aby  získal  pochvaly  svého  učitele. 

Třetího  dne  žáček  tak  byl  ustrašen,  že  učitel 
uznal  za  dobré,  dopřáti  metle  odpočinku.  Bylo 
mu  synka  líto,  ale  také  se  hněval,  že  svou  ne- 
chápavostí a  nepoddajností  zahanbil  vlastního 
tatíka,  a  to  před  tím,  před  kým  chtěl  se  stkvíti 
svou  učeností   a  umřním:    před   jeho    Kačenkou. 

'Máme  ještě  jedno  české  písmo,  novější, 
latinku,*  Kojan  poučoval  syna.  »Já  i  latinku 
umím,  ale  jí  jsem  se  naučil  sám.  Lukáš  Veverka 
učil  nás  jen  staročeskému  písmu,  novočeské  sám 
neuměl.  A  já  se  mu  naučil  sám,  bez  cizího  ná- 
vodu a  pomoci,  ani  sám  nevím,  jak.  Arci,  latinka 
mi  nejde  tak  rychle  a  pěkně,  ani  není  možno  při  tom 
novočeském  písmu  dělati  ty  umělé  mašličky, 
kterými  staročeské  písmo  bylo  krásno.  Ty  se 
budeš  podpisovati  tak:  fíartohm--;  Kojan.  Napiš 
to  po  mně.  To  snad  spíše  dovedeš,  to  je  písmo 
pro  nynější  pokolení,  nechápavé  a  nedovedné. 
Piš!. 


Bartoň  zase  hmoždil  se  a  hmoždil,  ale  ne- 
svedl ani  písmenky.  V  povaze  Kojanů  nebylo 
hned  ustupovati  překážce.  Mučili  se  otec  i  syn, 
až  nemohli  déle.  Kojan  utíral  si  s  čela  krůpěje 
potu. 

» Lopota  je  s  tím  chlapcem,*  postěžoval  si, 
»lopota  jako  na  robotě. « 

Kojanovi  napadlo,  že  snad  od  chlapce  příliš 
mnoho  najednou  žádá.  Také  Kojanka  byla  toho 
mínění. 

•  Povedu  mu   ruku,«    ohlásil  Kojan. 
Následujícího  dne  byl  na  synka  vlídný.  Byl 

přesvědčen,  že  chybil  sám;  měl  Bartoni  vésti 
ruku  a  Bartoň,  možná,  uměl  by  se  již  podepsati 
jako  pan  děkan.  Sedl  si  za  Bartoňe,  vzal  jeho 
pravici  jako  vrabečka  do  své  a  'vedl  mu  ruku«. 
Ajhle,  Bartoň  je  podepsán!  Ne  sice  tak  rovně, 
drobně  a  pravidelně,  jako  jej  podepsal  otec,  ale 
za  to  zřetelně. 

1  Vidíš,  brzo  budeš  psát  až  radosti"  [)och valil 
synka,  jenž  nad  svým  uměním  zaplesal. 

»ještě  několikrát  ruku  ti  povedu  a  potom 
už  dovedeš  to  sám.« 

Učinil  tak  a  Bartoňův  podpis  byl  stále  úhled- 
nější a  čitelnější.  Učitel  byl  potěšen  a  po  hodině 
pohladil  žáčka  po  hlavě.  Matka  jej  odměnila 
něčím  na  zub.  Byla  všeobecná  spokojenost  a  nej- 
lepší naděje. 

•  Dnes  už  se  jistě  dovedeš  podepsati  sám,< 
pravil  otec  nazejtří. 

Žáček  už  nestál  rafičkou  nehybně  na  jednom 
bodu  a  čmáral  jak  čmáral,  ale  všecky  klikyháky 
nedávaly  podobu  ani  jediné  písmeny.  Učitel  pozbyl 
trpělivosti. 

»  Pozor  I «  zvolal  přísně. 

Žáček  se  lekl  a  rafička  přejela  tabulku  jako 
blesk. 

»Tomu  u  vás,  kloučku,  říkají  dávat  pozor ř 
Pojď  sem  !< 

Bartoň  byl  zase  bit.  Kojan  mrskal  synka, 
mysle,  že  koná  svou  otcovskou  a  učitelskou  po- 
vinnost, jako  ji  v  dětství  jeho  vykonávali  na  jeho 
kůži.  Sám  v  sobě  měkký  a  nepřesvědčeny,  že 
koná  také  spravedlnost,  a  ne  pouze  domnělou 
povinnost,  neměl  ničehož,  čím  by  rány  své  od- 
važoval aneb  odměřoval,  a  silná  jeho  pravice  na- 
kládala Bartoni  štědře.  V  srdci  pociťoval  lítost 
nad  chlapcem,  ale  zdálo  se  mu.  že  by  se  pro- 
hřešil nad  svým  milým  synkem,  kdyby  mu  ulevil. 
Ne,  neuleví,  nastříhá  mu  jich,  co  se  do  něho 
vejde,  aby  jednou  vděčně  si  vzpomínal:  měl  jsem 
otce.  který  mne  měl  rád  a  ničeho  pro  mne  ne- 
litoval. A  lup  a  lup  1 


Matka,  majíc  oči  plny  slz,  stála  při  pravici 
mužově,  aby  ji  zadržela,  kdyby  nezachovala  míru. 
Ale  podle  jejího  mínění  míra  ještě  daleko  nebyla 
dovršena.  A  synek  byl  bit  jako  žito  a  svíjel  se 
na  koleně  tatíkově  jako  červ.  Svíjel  se,  ale  plakal 
jen  tak  po  tichu,  ne  víc,  než  kdyby  mu  vy- 
mlouvali. 

» Nevím,  maminko,  nevím, «  pravil  po  výprasku 
otec,  »mně  se  zdá,  že  nám  z  toho  pacholete  vy- 
roste zatvrzelý  hřišnik." 

Matka  sepjala  ruce,  obrátila  oči  k  nebi  a 
vzdychla  pobožně:   »Bože  nedej!' 

Následujícího  dne  rodiče  konali  jakési  ob- 
zvláštní přípravy  k  vyučování.  Matka  pečlivě  otřela 
tabulku  i  ratičku,  chlapce  pohladila,  polichotila 
mu.  Otec  mezitím  seděl  u  kamen  a  z  dřívka  cosi 
vyřezával.  Když  byl  hotov,  přistoupil  ke  stolu  a 
z  blízka  Bartoni  ukázal  věc,  kterou  vyrobil. 

»Toješipka,o  řekl.  »Není-liž  to  pěkná  šipka.? 
Hleď,  jak  je  vroubkovaná  a  zoubkovaná!  Cí  bude 
ta  šipka  ř  Tvoje  bude,  sebereš-li  všech  pět  do- 
hromady a  dobře  se  budeš  učit.  Libí  se  ti  ta 
šipka?" 

»Libí,«  odpověděl    Bartoň  a  sahal    po  šipce. 

íOho,  ne  tak  zhurta!  Řekl  jsem,  že  snad 
bude  tvoje,  ale  ještě  není!  Dáš-li  si  záležet  a 
všecko  uděláš,  jak  se  patří,  jisté  ti  ji  dám.  Nu, 
pověz,  dáš  si  záležet?' 

»Dám.« 

•  Za  to  dostaneš  dva  ptáčky,  tři  ptáčky,«  sli- 
bovala matka. 

Slibovaní  ptáčkové  byli  z  kobližného  těsta, 
s  koblihami  v  sádle  smažívaní  koncem  masopostu, 
jako  na  přivítanou  prvým  přelétavcům,  z  krajin 
zámořských  se  vrátivším. 

Bartoň  uznale  na  matku  se  podíval.  Ta  jeho 
srdci  rozuměla ! 

>Nu,  Bartůňku,  viď,  že  všecko  uděláš,  jak  se 
patři,  aby  se  tatínek  na  tebe  nehněvali!" 

» Udělám,*  ujistil  Bartoň,  naplněn  nejkrás- 
nějším předsevzetím  a  dojat  vlídnosti  rodičů,  zvláště 
matčinou.  Viděl,  že  ho  mají  přece  rádi.  Tatínek 
mu  šipky  vyřezávají,  maminka  mu  ptáčky  smaží. 
Cítil  se  jako  velikým  hříšníkem  na  jejich  lásce. 
Že  ho  tatínek  lupali.^  To  tatínek  musejí,  jako  ta- 
tínek, aby  z  dětí  něco  bylo.  Tatínek  taky  byli 
lupáni,  a  co  je  z  nich!  Silni  jsou,  že  se  nikoho 
báti  nepotřebují,  mezi  svými  jsou  váženi,  když 
jdou  do  kostela,  každý  je  pozdravuje  a  čepici 
posmekuje.  A  když  byli  chlapec,  taky  bývali  biti! 
To  musí  být.  Bartoň  chce,  aby  i  z  něho  něco 
bylo,  chce  se  rodičům  odměniti  za  jejich  lásku 
a  starostlivost.  Ne,  to  nemůže  být,  aby  za  všecko 
na  něj  si  naříkali  I  Bartoň  učiní  všecko,  co  se 
patří,  aby  ho  tatínek  s  maminkou  pochválili.  Po- 
chvalu jejich  pokládá  za  vrchol  všeho  blaha. 


Otec  zvolna  a  ze  široka  usedl  na  židli  a  po- 
odstrčil  metlu,  jež  před  ním  na  stole  ležela, 
jako  na  znamení,  že  jí  dnes  třeba  nebude. 

>Začneme,«   řekl. 

Bartoň  stoje  za  stolem  jako  obyčejně  před 
vyučováním  pomodlil  se  otčenáš  a  zdrávas.  Modlil 
se  pomalu  a  vroucně.  Ruce  měl  na  prsou  sepjaty 
a  vzhlížel  k  svatým  obrazům.  Rodiče,  zvláště 
matka,  s  rozkoší  modlení  jeho  naslouchala.  V  duchu 
viděla  ho  velikého,  sněhobílou  rochetkou  oble- 
čeného, an  se  před  celou  osadou  modlí  před 
oltářem    vodňanského  kostela.    Až  jí  oči  oslzely. 

Domodlil  se,  pokřižoval. 

»Dobře,  začneme,'   řekl  otec. 

A  milý  Bartoň  se  zdvihl,  klidně  a  skromně 
jako  ovečka  přistoupil  k  otci.  S  tváře  jeho  zmizel 
strach,  jejž  dosud  vždycky  za  vyučování  míval, 
a  ustoupil  výrazu  ne  dětskému,  výrazu  jakési 
tiché  blaženosti. 

Udiveně  díval  se  na  to  otec.  Cekal,  co  bude. 
A  Bartoň  pousmáv  se  naň  položil  se  otci 
na  koleno  a  zaujal  hned  takovou  polohu,  do 
které  jindy  otec  teprve  jej  vpravoval,  když  mu 
chtěl  našlehati. 

Otec  chlapce  zprudka  odstrčil  a  vyskočiv, 
pádnými  kroky  měřil  sednici. 

Několikrát  pozastavil  se  před  matkou,  sepjal 
prsty  rukou  a  zoufale  zakroutil  hlavou.  A  běhal 
zase. 

•  Kluku  pokrytecká !«  zahoukl  několikrát  na 
Bartoňe,  stojícího  pokojně  u  židle,  kde  dříve 
seděl  otec.  Bartoň  nerozuměl  ani  hněvu  otcovu, 
ani  slovu,  které  mu  řekl. 

A  otec  dál:  »Jak  se  ti  to  v  hlavě  vylihlo? 
Myslíš,  že  líčenou  pokorou  zlomíš  mou  přísnost? 
Ne,  dvojnásobné  budu  přísný  a  budeš  bit,  bit, 
až  bude  z  tebe  hodný  člověk,  kdyby  to  mělo 
trvati  do  tvého  čtyrycátého  rokuU 

Ale  Bartoň  už  se  bití  nelekal.  Naopak  po- 
ciťoval při  hrozbách  otcových  příjemné  podráž- 
dění, jež  mu  celým  tělem  probíhalo. 

Zastoupil  otci  cestu,  políbil  mu  uctivě  ruku 
a  pravil  upřímně:  »Tatinku  milý,  proč  byste  se 
zlobili,  nezlobte  se!  A  je-li  mi  třeba  nalupat,  na- 
lupejte,  a  lupejte  k  boží  chvále  a  neulevujte,  až 
ze  mne  něco  pořádného  bude.^ 

Otec  rozhněval  se  ještě  víc. 

»A  taky    že  nalupámU   zvolal.    »Pojď  sem!' 

Vzal  kloučka  za  límec,  pozdvihl  jako  hračku, 
podal  z  ruky  do  ruky,  díval  se  mu  do  očí.  A  oči 
Bartoňovy  pořád  byly  klidné  a  neustrašené.  Otec 
položil  jej   ne  sobě  na  koleno,  ale  na  lavici. 

'Natáhni  se  jako  struna !«   poručil. 

Bartoň  poslechl. 

»Ruce  k  tělu!« 

Bartoň  poslechl.  P"!*"' 


^     ir      ir     %     Ý 


Otakar  Tiif:t-:u: 


PŘÍCHOD   ŽENY. 


I. 

Když  projížděl  Kamil  ze  Sán  údolím  vedle  řeky, 
bily  na  věži  ve  vesnici  tři  hodiny.  Červnový 
den,  vibrující  nárazy  slánce.  Bylo,  jako  by  od- 
polední žár  vydechovala  obloha  sklenutá  v  ne- 
konečné modro.  Od  ní  na  právo  panoramaticky 
odrážely  se  zalesněné  chlumy  se  zvonicí  kaple 
tak  nepatrnou,  že  by  se  pěstí  zakryla.  A  na  levo 
Vltava  a  nízké  hřbety,  nad  jejichž  holými  strá- 
němi hrálo  slunce. 

Potkával  spřežení  s  náklady  cihel  a  opuky, 
se  spícími  vozky  na  kozlíku  Parník,  bílý  netvor, 
sledovaný  tancem  vln,  míjel  kolem  něho;  na  pa- 
lubě několik  dam  mávalo  kapesníky  a  z  protější 
villy  jim  odpovídaly  bílé  ruce  rusovlásky  ve 
smutku. 

Ostatně,  jak  bývá  u  lidí  zaujatých  nějakou 
myšlenkou,  hleděl  na  celou  tu  sluncem  vyzlacenou 
krajuiu,  aniž  si  toho   byl  vědom. 

Zaklesnutý  v  řídítka  byciklu  myslil  na  svou 
minulost;  o  deset  roků  nazpět  myslil,  na  svá 
chlapecká  léta,  která  tak  rozhodně  poznamenala 
svým  vlivem  ta,  s  níž  se  měl  dnes  setkati. 

Byl  osmiletý,  když  mu  otec  zavěsil  v  pokuji 
její  Portrait.  Bledá,  s  černými  kadeřemi,  rozpu- 
štěnými po  šíji,  nebyla,  čemu  se  říká  klassická 
krása.  Ale  za  nedlouho  se  mu  zdálo,  že 
všechno,  co  má  svět  podivně  hrůzného,  děsivě 
vznešeného,  tajemně  krásného,  je  obsaženo  v  té 
bytosti.  Žádný  svatý  obraz  nelákal  ho  a  nenaháněl 
mu  zároveň  tolik  strachu  jako  její  Portrait.  Kdy- 
koli slyšel  vykládat  o  Bohu  katechetu  ve  škole, 
vždy  ho  napadla  myšlenka  na  tvář  z  obrazu. 
A  viditelným  znamením  tohoto  božstva  bylo  dvé 
ruček  sevřených  na  zábradlí,  o  něž  se  opírala, 
dvé  ruček  drobných,  bílých,  jejichž  prsty,  po- 
divuhodně vyhrocené,  plné  prstenů,  zdály  se  být 
stvořeny  ku  rdoušení  a  zákeřným  hrám  s  dýkou. 
Ale    oči    usmívaly    se    krásce    smutně  a  v  touze. 

Bylo  jí  prý  dvacet  let  tehda 

Teď  mu  ovšem  připadá  to  vše,  co  po  něja- 
kých sedm  roků  prožil  pod  Portraitem,  úctyplně 
komickým.  S  jakým  gestem  dával  vždy  l:i.  května 
(výroční  to  den,  kdy  mu  otec  Portrait  daroval) 
kytici  za  rám.  Jaké  pohledy!  A  ona  tesknila 
nebo  se  usmívala,  hovořila  s  Kamilem  divnou 
mluvou  stínů,  její  oči  někdy  zářily  magnesiově 
a  jindy  nebyly  ani  dvěma  vyhaslými  lampami. 
Vzpomněl  si,  jak  jednou  v  noci  sestoupla  k  němu 
a  dotkla  se  dlaní,  vonící  nebeskými  květy,  jeho 
čela.  Bylo  to  vše  snem?  Ale  pro  něho  žil  Portrait 
svým  vlastním  životem.  Dlouho,  velice  dlouho  mu 
nenapadlo,   že  neznámý    malíř  zachytil  zde  toliko 


podobu  té,    která  žila  nebo  žije  někde  v  nezná- 
mém  světě. 

A  přece,  ačkoliv  se  teď  smál  všem  těm  hlou- 
postem chlapeckých  let,  zachvěla  jím  horečka, 
kdykoli  si  vzpomněl,  že  jede  k  ní,  po  prvé  k  ní..  . 
Za  městečkem,  rozlezlým  po  stiáni,  ocitl  se 
v  nízkém  lese.  Mladé  dubiny  zelenaly  se  podél 
silnice  přímé  jako  šňůra,  klesající  a  stoupající, 
tečkované  silhoucttami  vzdálených  chodců.  Čas 
od  času,  vysoký  a  mlčelivý,  minul  kolem  něho 
smrk  s  korunou,  v  níž  jehličí  zářilo  tisícerými 
paprsky  slunce.  Neviděl  než  massy  dubin,  kupící 
se  jako  vlny  listnatého  moře,  rozpoltčného  silnicí, 
a  ohromný  azur  nad  sebou.  Jen  místy,  na  mýti- 
nách, zaleskla  se  před  ním  daleká  Vltava.  Jako 
stříbrný  had  provlékala  se  mezi  horskýnu  svahy; 
dvě  trpasličí  města  bylo  vidět  na  jejích  březích  a 
po  jejím  lesklém  těle  drásal  se  parník  jako  veliký 
brouk. 

První  villy  bělaly  se  v  dálce;  zatočil  na  levo 
do  lesa,  Pak  ocitl  se  jakoby  na  okraji  nekonečné 
mísy.  Takový  tvar  měla  totiž  horská  kotlina,  jejíž 
protější  návrší  byla  plna  lesů,  a  na  jiných,  vzdá- 
lených, sršelo  obilí.  Před  ním,  nad  osainělým 
dvorcem,  vyvstala  »Skalka«,  černá  hradba  balvanů, 
korunující  plateau,  Cesta  zahýbala  kolem  tohoto 
tmavého  kolossu;  a  když  před  samým  Varí- 
nem  napadlo  se  mu  ohlédnout,  všiml  si  bizarrního 
vzhledu  té  skály:  [lodobala  se  zuhelnatělé,  na 
metry  vysoké  čelisti  fantastické  šelmy.  Všechny 
její    vykotlaniny    bělaly    se    nitkovými   těly    břiz. 

Nebyl  již  po  nějaké  tři  roky  v  tomto  hnízdě 
a  přece  se  nezměnilo  jedinou  linií:  tucet  desko- 
vých střech,  hnědnoucích  mezi  haluzemi  lip  a  ja- 
sanů, na  návrší  nad  nimi  tři,  čtyři  chalupy,  jichž 
obrysy  se  ostře  stínovaly  na  horizontu  a  rudková 
barva  tetiny  villy  se  zlatým  nápisem  BEAU 
COEUR  v  průčelním  štítě.  Byl  to  stále  týž  tichý 
kout  země,  útulek  chudých  duchem  anebo  těch, 
kteří  chtějí  žít  vlastnímu  tajemství. 

Projel  návsí,  nepravidelnou,  s  polorozpadlou 
zvonicí  a  kaluží  plnou  hus.  Vyšplhal  se  s  bicyklem 
po  srázné  cestě,  až  spatřil  železný  plcit  a  celé 
Bcau  Coeur,  s  balkonem  v  průčelí,  pod  nímž  se 
červenaly  růže. 

Zazvonil.  Z  villy,  s  vykasanými  rukávy,  vy- 
běhla služka.  Stiskla  mříže  nahými  lokty  a  ote- 
vřela. 

•  Kde  je  slečna ?«   ptal  se  vstupuje. 

»Milostslečna,«  řekla,  jako  by  ho  opravovala; 
»tain  .  .  .  v  parku;*  a  nahý  loket  ukazoval  ke 
kaštanové  aleji. 

Zjevila  se  mu  na  konci  stromořadí,  v  toilettě 
barvy  perleťově    šedé.    Rozevřený  krajkový    slu- 


249 


nečník  kolotala  na  rameně.  Víčka  přimhouřená, 
tělo  vypjaté,  tak  blížila  se  zvolna,  jako  by  květ 
přicházel. 

A  pak  neodvážil  se  již  na  ni  pohlédnout. 
Jen  ruku  jí  políbil.  Jeho  prsty  dotkly  se  cizích; 
ucítil  na  rtech  teplotu  její  ruky  a  chlad  prstenů, 
kam  vložil  své  políbení.  Neřekli  si  ani  slova. 
Viděl  jen  jediné:  pěst  otáčející  slunečníkem. 

Tak  kráčeli  chvíli  tiše  a  Kamilovi  se  zdálo, 
že  cítí,  jak  se  její  rty  rozevřely  k  ironickému 
úsměvu    Konečně  se  zeptala: 

.Nechcete  spatřit  mé  trofeje,  Kamile?-  mo- 
duloval její  hlas  tak  blízko,  že  se  zachrel.  jako 
by  se  ho  dotkla:  a  přikývl.  Vstoupili  dovnitř 
domu. 

V  přizemní  komnatce  .íe  stíny  nábytku  bylo 
šero. 

»A  čím  bych  měla  začít?  Východ,  západ 
nebo  sever  ř«   moduloval  hlas  znovu. 

Zvolil  poslední.  Vysunula  žaluzie,  sejmula 
klobouk  a  podepřená  o  okenní  rám  glossovala 
album  fjordů.  A  zatím  co  ona  se  skloněnou 
hlavou  listovala  v  knize  tak,  jakoby  s  těch  vrchů, 
oplachovaných  mořem,  chtěla  smést  do  své  duše 
všechny  vzpomínky,  pohlédl  na  ni.  To  bylo  jako 
stopa  oné  tváře  z  Portraitu:  kolem  očí  rozvíraly 
se  jf  dva  vějíře  vrásek,  nehlubokých,  sotva  vidi- 
telných. Obličej  se  zostřil.  Kadeře,  nyní  upevněné 
na  temeni,  měly  u  spánků  něco  šedivých  vlasů. 
Pouze  v  jejích  boltcích,  tak  jako  na  Portraitu,  na 
zlatých  řetízcích  visely  jantarové  dvojkužely,  za- 
lirocené  diamantem. 


Světlo  leželo  na  jejím  profilu  byzantské  cí- 
sařovny. A  Kamil  pohlížeje  na  ni  stojící  tak  blízko 
vedle  něho  a  přece  tak  vzdálenou  majestátem 
svého  výrazu,  pocítil  náhle  zas  ten  dojem  děsu 
a  tajemství  jako  někdy  před  Portraitem 

Jakoby  zlomila  nějakou  myšlénku,  zaslechl 
ještě  poslední  slova  kouzelného  hlasu:  ».  ..  kde 
večer  je  lialový  a  svatý  .  .  .*;  pak  zavřela  album, 
a  tázala  se,  chce-li  prohlédnout  pokoje. 

Celé  hořejší  patro  villy  byla  řada  přijímacích 
komnat,  hudebních  kabinetů,  ložnic  a  salonů 
s  garniturami  různých  mod,  střídajících  se  jedna 
za  druhou,  massivní  a  filigránské,  tmavé  ořechové 
kusy  a  zarudlé  tvary  anglického  nábytku,  to  vše 
prokvetlé  na  stěnách  drobnými  obrazy,  oživené 
bibeloty,  pestré  zajímavostmi,  jež  nasbírala  po 
patnáct  let  mimo  Cechy.  Vzduchem  šla  buď  vůně 
siamské  benzoe  nebo  růžového  oleje. 

A  zatím  dověděl  se  její  historii  v  krátkých 
větách,  vyměřujících  holá  fakta,  jako  by  nechtěla, 
aby  nahlédl  do  její  duše:  Po  smrti  matčině,  jeho 
babičky,  sedmnáctiletá,  šla  studovat  do  Paříže 
na  konservatorium;  milovala  housle.  Snila  o  vir- 
tuositě, zpitých  zástupech,  vánici  kytic.  Po  třech 
letech  se  objevilo,  že  nemá  sluchu.  Zlomená  uzamkla 
nástroj ;  pak  dilettovala  ve  výtvarnictví,  v  ma- 
lířství, v  literatuře.  Nalezla,  jsou  tomu  tři  roky, 
přítele,  Kermora,  doktora  filosofie  jemuž  jest 
mnohým  povinna.  Přestěhovali  se  na  Rus,  ku 
Kaspickému  moři.  Odtud  do  Skandinávie.  Touha 
poznat  kořeny  své  bytosti  zavedla  ji  sem,  do  do- 
mova. j-Doufám,  že  zde  zemru,  tak  zcela  tiše,  jako 
list,'  skončila.  PoUrao. 


-^     ^     ií     ^     "k     ^     ^ 


Gléb  Uspenskij 


BOUŘE. 


I  Jcitli  jsme  se  v  divném  mravním  stavu,  když 
^-^  jsme  uvažovali  o  novinách  tohoto  dne ;  všichni 
jsme  byli  přece  intelligentní  a  všichni  současní 
mtelligenti,  jak  známo,  nudí  se,  souží,  dychtí  po 
něčem  a  ničeho  se  nedomohou,  trpí  a  trpí  bez- 
nadějně. Je  nám  teskno  a  těžko  vždy  a  všude, 
doma  i  na  ulici,  v  městské  radě,  v  zemském  se- 
děni i  v  divadle.  Činnost  nás  neuspokojuje  — 
ani  veřejná,  ani  soukromá  —  neuspokojuje  nás 
ani  rodinný,  ani  společenský  život.  Hněte  nás 
břemeno  bezúčelného  života  a  hlodá  červ  úzkosti. 
Za  takové  nálady  jak  se  nevzpružit  hovorem 
o  takové  události,  jako  je  lidová  bouře?  Při  ve- 
čeři tedy  mnoho  a  živě  jsme  o  nich  hovořili. 
Spolu  s  podrobnostmi  očitých  svědků  uvedli  jsme 
i  své  intelligentní  názory,  vysvětlovali  jsme  si  je 
a  mluvili  o  tom,  co  proti  nim  podniknout.  Většina 
sedících  u  večeře  nebyla  ctitelem  holi  jako  vše- 
mocného prostředku  a  dotkla  se  věci  trochu  šíře. 


z  cestovních  poznámek. 

PŘELOŽIL   V.    MrŠTÍK. 

Poltrař. 

A  což?  Svobodně  jsme  si  pověděli  všechno,  co 
tam,  v  hlubině  duše  nás  hlodalo  a  mořilo;  svě- 
řili jsm.e  si  navzájem  všechny  své  protesty  a 
touhy  —  a  ze  všeho  toho  zas  nevysvitlo  nic  jas- 
ného, živého,  pochopitelného  a  podstatného. 
Všechno  jsme  rozebrali,  všeho  se  dotkli,  ba,  jak 
jsem  se  už  zmínil,  v  úvahách  svých  došli  jsme 
až  na  svobodu  tisku,  rozehnali  jsme  se  po  celém 
světě  a  konec  konců  zase  jsme  se  nedodělali 
centra  všech  svých  hovorů.  Vysloveno  bylo  mnoho 
myšlének,  dotkli  jsme  se  tak  mnohých  zjevů, 
ukázali  jsme  na  mnohé  nedostatky,  ale  všechno 
to  byly  pouhé  střepy,  ničím  nesouvisící  kousky. 
A  když  všechny  ty  střepy  intelligentních  mravních 
nároků  sloučily  se  v  mé  mysli  v  jedno  se  střepy 
bezpočetných,  zrovna  tak  navzájem  spolu  nesou- 
visících vlivů,  z  nichž  vznikly  takové  lidové  zjevy 
jako  bakinské  bouře,  o  kterých  jsme  právě  mlu- 
vili,   tu    mimoděk   jsem    pocítil    —    a    tentokrát 


úplnč  jasně  —  spojitost  mezi  tmavou  ulicí,  kde 
bouří  lid,  a  tou  světlou,  komnatou,  ve  které  za- 
sídá  panstvo  Vůtec,  obraz  pouličních  výtržností 
a  obraz  zrňdností,  které  jsme  my  hovořící  u  ve- 
čeře stavěli  proti  ulici  na  objasnění  všech  zrňd- 
ností v  ní  —  všechno  to  ukazovalo  na  takovou 
mravní  tíhu  a  takovou  nezřízenost  idejí  stejně 
rozčilujících  i  salon  i  ulici,  že  člověku  ze  všeho 
toho  bylo  studeno  a  velice  těžko.  I  salon  i  ulici 
rozechvívají  spousty  smutků,  žádostí,  myšlének, 
ale  všechno  to  nemá  jaksi  žádného  zdraví,  žádné 
pravidelnosti  organického  vývoje,  který  dodává 
životním  zjevům  trvanlivosti  a  poučnosti.  Trvan- 
livosti a  poučnosti  takové  nedoznáte  ani  v  rodině 
ani  ve  veřejném  životě,  ani  ve  škole,  ani  v  městské 
radě,  ani  v  zemstvu  a  konečně  ani  na  ulici,  kde 
vytloukají  nevinného  Abdulku.  Všude  kyšou  ideje 
a  touhy,  ale  jsou  pomačkány,  zmuchlány,  polo- 
živý, bez  podkladu,  konce  a  centra. 

Nevím  už,  jakým  způsobem  při  téže  večeři 
v  hovoru  o  prdrobnostech  bouře  vznikaly  po- 
jednou v  mé  mysli  vzpomínky,  které  očividně 
neměly  nic  společného  ani  s  Kavkazem  ani  s  po- 
bíjením Tatarů  na  bakinských  náměstích  a  v  ba- 
kinských  uličkách.  Vzpomněl  jsem  si  na  naši  se- 
verní ves,  zanesenou  závějemi  sněhu,  je  večer, 
tma  a  ticho  ...  Po  prázdné  ulici,  zapadaje  do 
závějí  sněhu,  vršícího  se  po  stranách  uzounké, 
saněmi  ujeté  a  jako  nejkrásnější  parketa  hladké 
cestičky,  jde  mužík,  vyslaný  stařešinou  ze  sou- 
sední, dvě  versty  vzdálené  vísky,  aby  k  »sezení« 
v  jakési  záležitosti  pozval  nejzávažnější  mužíky 
naší  vsi.  Vyslaný  mužík  zašel  do  jednoho,  do 
druhého  a  třetího  domu  a  všude  oznámil,  že 
u  stařešiny  sedí  na  návštěvě  pan  Ceremuchin,  že 
přijel  z  města,  chce  o  čemsi  pohovořiti  se  starci 
a  vůbec  solidními  venkovskými  lidmi.  »Což,  snad 
nějaký  připiš?*  ptali  se  pozvaní.  —  »Bude  to  ně- 
jaký přípis,«  ničeho  nevěda,  odpovídá  posel  a 
dodává:  »pijou  teď  čaj  s  rumem!  Autoritativní 
mužíci  neradi  se  sbírají,  by  vyhověli  stařešinovu 
přání.  Každý  z  nich  právě  v  tu  chvíli,  kdy  jej 
volali  k  jakémusi  sezení,  obíral  se  v  duchu  svou 
záležitostí:  jeden  se  staral,  jak  zaplatí  koně,  druhý 
přemýšlel  o  plánu,  jak  oženiti  syna,  třetí  strojil 
plány  o  koupi  sena  a  tak  rád  by  nějak  přitiskl 
sousední  statkářku,  aby  mu  trochu  slevila.  Slo- 
vem —  každý  měl  v  hlavě  své  běžné,  vezdejší 
starosti,  otázky  nejbližšího  dne  a  nejbližší  chvíle. 
Nuž  tedy  s  takovými  »svými«  otázkami  v  hlavě 
jdou  sezvaní  na  poradu  k  stařešinovi.  Ukázalo 
se,  že  k  stařešinovi  >schválně«  přijel  z  města 
jeden  zemský  přísedící,  obírající  se  specielní  my- 


šlénkou >národního  vzdělání'.  Přísedící  upřímné 
se  stará  o  úspěchy  národní  osvěty  a  blahobytu. 
V  nejbližších  dnech  měl  v  úmyslu,  přečísti  v  se- 
brání přednášku  o  řemeslných  třídách  při  ná- 
rodních školách  a  jelikož  měl  vyhlídky,  že  zemstvo 
penězi  tentokrát  skrblit  nebude,  f)roto,  aby  se 
opravdu  už  něco  dalo  a  ne  pořád  jen  psalo,  sám 
osobně  objížděl  body,  kde  třídy  takové  měly  býti 
zřízeny,  neodkládaje  věc  do  poslední  přihrádky 
a  spravuje  se  v  tomto  »dobrčm«  předsevzetí  ne 
snad  svou  třebas  intelligentní  zvůlí,  nýbrž  veřej- 
ným míněním  lidu.  —  »Nuže,  pánové, <  pravil, 
obraceje  se  k  autoritativním  venkovským  lidem, 
»a  jakého  druhu  řeireslo:  soustružnictví,  zámeč- 
nictví,  kovářství  nebo  které  jiné  řemeslo  máte 
pro  tento  kraj  za  nejlepší  ř  Jakého  druhu  řemesla 
cítíte  tu  největší  potřebu  ?«  V  této  otázce  a 
v  tomto  úmyslu  přísedícího,  jak  vidíte,  bylo  velice 
mnoho  pozornosti  vůči  lidu  a  opravdové  vůle 
prospěti,  dobře  činiti  lidu,  ale  sotva  že  pronesl 
svou  otázku,  nejen  on  sám,  ale  i  autoritativní 
sedláci  pocítili  jedno:  jakési  nepohodlí.  >Tak  a 
tak,  ano,  ale  přece  je  to  jakési  hloupé  .  .<:  » Tisíc 
let  jsem  žil  —  a  najednou,  zrovna  dnes,  když 
jeden  má  na  mysli  seno,  druhý  zase  svatbu  a  třetí 
koně,  máme  rozřešiti  otázku,  co  je  pro  nás  dů- 
ležitější: soustružnictví,  zámečnictví  nebo  nějaké 
jiné  řemeslo?  Návrh  vznikl  z  dobrého  pramene 
a  má  dobrý  cíl  před  sebou  a  přece  duše  všech 
cítí  tu  jakousi  faleš.  Proč  právě  dnes,  v  osm  hodin 
večer,  mají  vědět,  co  je  lepší:  zda  soustružnické 
nebo  zámečnické  řemeslo?  Mám  starosti  se  svatbou 
a  lam  si  teď  hlavu  se  soustružnickým  řemeslem. 
Je  to  v  pořádku,  je,  a  přece  jo  to  jaksi  hloupé. 
•  Což,'  praví  jeden  z  pozvaných,  ^soustružnictví  ř 
Proč  ne.  může  to  být  i  soustružnictví!  všechno 
je  k  dobrému  ...»  Druhý  zas  zakašlal  a  cítě  se 
v  hrozně  hloupé  situaci,  dodal :  »Stolařství — co 
se  stolařství  týče  —  to  by  také  nebylo  špatné  .  .  . 
dokonce  ne  špatné  «  —  *To  nikdy  není  na  škodu, « 
dodal  třetí  A  beseda  je  vyčer|)ána.  A  kdyby 
jí  nebyl  udržoval  stařešina  a  nebyl  prohlásil,  že 
,ze  všech  nejlépe  by  bylo  chopit  se  výroby  samo- 
varů nebo  kerosinových  lamp'  (návrh,  který  se 
nelíbil  už  nikomu),  byla  by  tímto  vynášením  sto- 
lařského a  soustružnického  řemesla  celá  porada 
se  zkušenými  lidmi  také  skončila.  Ale  skončit  ji 
tak  hloupě,  to  už  dokonce  k  ničemu  nevedlo  a 
proto  přísedící  účastníci  porady  dohodli  se  ko- 
nečně na  »koIářství«.  Postaviti  tělegu  (vůz)  —  je 
přece  jen  ze  všeho  nejlepší.  Tu  je  —  i  soustruž- 
nická  práce  i  stolařství  a  konečně  vozu  potřebuje 

každý.  Pokrai. 


lir     %     ir     lir     %     ^     % 


F.  S.  Holeček: 


VYZNAVAČI   SLUNCE. 


\  /  téže  chvíli  byl  ovšem  vyveden  ze  své  illuse, 
*  která  mu  jižjiž  namlouvala,  že  snad  je  to  vodní 
žena,  neboť  vodní  žena  by  se  mu  nebyla  zjevila 
v  takovém  plovacím  obalu,  jakým  byla  zahalena 
bytost  označující  svoji  přítomnost  výkřiky,  a  skoro 
toho  litoval,  vzhledem  k  tomu,  když  si  představil, 
jak  by  bylo  pěkné  uvidět  rusalku.  Leč  nezbylo 
mu  času,  jako  blesk  proletěla  mu  myslí  vzpo- 
mínka: tu  postavu,  hlavu,  vlas,  to  vše  že  již  viděl 
a  že  to  vše  náleží  dámě,  kterou  po  tolik  týdnů 
marně  hledal. 

A  při  té  vzpomínce  se  vyřinul  zase  z  jeho 
úst  výkřik,  výkřik  úzkosti  z  možné  ztráty. 

» Milostivá  paní,  má  úcta,  ruku  líbám . . .  prosím, 
neprchejte  . . .  prosím,  neprchejte!" 

Kdyby  byla  paní  Tuzarová  v  tom  okamžiku 
pohleděla  vzhůru  v  zad,  byla  by  viděla,  kterak 
v  náhlém  rozčilení  vyměřuje  očima  vzdálenost  a 
chystá  se  odhodit  kabát,  jakoby  chtěl  skokem 
přímo  do  vody  dostati  se  k  ní. 

Byla  by  však  viděla  hned  v  druhé  chvíli, 
jak  se  zarazil  a  nerozhodně  spěchá  hned  v  právo, 
hned  v  levo. 

Havlík  totiž  si  v  témž  okamžiku  uvědomil,' 
že  by  při  skoku  musil  nechati  svůj  dlouhý  kabát 
na  zdi.  A  předstoupiti  před  dámu  v  úboru  ne- 
dělních výletníků  zdálo  se  mu  nedůstojné  a  na- 
prosto zarazilo  jeho  odvahu. 

Hlasivce  a  Zvonař  hleděli  uděšeni  na  jeho 
počínání.  V  tom  se  Havlík  před  jejich  tváří  spustil 
se  zdi,  drže  se  prsty  ve  štěrbinách  mezi  cihlami 
a  vyhledávaje  rukama  a  nohama  spáry  vymleté 
vysokými  jarními  vodami,  drápal  se  po  ploše  zdi 
přímo  nad  vodu. 

>Pnrazte  rychle...  zavolal  na  soudruhy 
/.měněným  hlasem,  prosyceným  rozčilením. 

Zvonař  rychle  sáhl  po  veslech,  básník  se  bez- 
ohledně   spustil    dolů  a  sjel    do  objetí    malířova. 

»K  ní,  k  ní,«  a  mladý  muž,  sotva  se  ocitl 
v  loďce,  hnal  se  po  veslech. 

IX. 

Oba  přátelé,  ač  nebylo  dosud  nic  vysloveno, 
kdo  by  asi  byla  neznámá,  která  přišla  nepozoro- 
vána, z  poplachu,  jaký  způsobila  v  rozvaze  sou 
druhově,    uhodli    palčivost    situace   a   jen    mlčky 
na  sebe  pohlédli. 

Hlasivce  si  první  uvědomil  choulostivost  toho, 
co  chtěli  učinit.  Upozornil  na  to  Havlíka  a  vy- 
zval jej,  aby  zůstal  klidným  a  držel  se  zpět,  že 
bude  vyjednávat,  aby  se  pokusil  zaplašit  uleknutí 
obou  dam.  Na  jediném  slově  záviselo  mnoho. 

Za  několik  okamžiků  byli  po  boku  dam, 
opodál  se  držíce. 


Paní  Tuzarová  plula  nevšímavě  hbitým  tem- 
pem, slečna  Mary  zůstávala  pozadu.  Ulekaně 
jaksi  vrhla  pohled  stranou  po  loďce.  Hlasivce  za- 
chytil ten  pohled  a  odpověděl  mu  hlubokou, 
uctivou  poklonou. 

,Bude  lépe,'  pomyslil  si  opatrný  muž,  ,když 
získáme  napřed  slečnu  společnici,'  a  rychlým  po- 
hybem kormidla  otočil  loďku. 

Slečna  poplašena  uchýlila  se  stranou  a  za- 
stavila se,  jakoby  čekala,  že  ji  mladí  muži  minou. 

"Slečno,  prosím,  vyslechněte  mne, «  a  Hlasi- 
vce kvapil,  aby  ji  upokojil.  »Jsme  zde  tři  přátelé, 
nerozluční,  skláníme  se  s  největší  úctou  před 
milostivou  paní  a  vámi,  jméno  dáma  je  pro  nás 
nejposvátnějším  talismanem,  nikdy  bychom  sebe 
neposkvrnili  frivolno.stí,  prosím,  račte  upokojiti 
milostivou  paní  a  sděliti  jí,  že  jí  nabízíme  své 
služby,  kdyby  byla  unavena. « 

Zvonař  ustal  veslovati. 

»Ani  neodpověděla,'  a  hrdost  jeho  se  bouřila 
při  pohledu  na  dívku,  která  svěže  plula  za  svojí 
velitelkou. 

Hlasivce  jej  upozornil,  že  je  ta  dívka  pouze 
paní  k  ruce  a  že  tedy  nemůže  o  své  ujmě  roz- 
hodovat, ale  Zvonař  ho  nedbal. 

■Takhle  to  nejde,  nechci  s  tím  nic  míti,« 
vzepřel  se 

•  Zabíjíte  mne,«  a  Havlík  zoufale  trhl  vesly, 
žena  lodku  ku  předu. 

»To  je  přepadnutí,*  vysvětloval  Zvonař  klidně 
svůj  názor. 

»Nikdy,  neodvažujte  se  mé  jednám'  nikdy 
takto  zvát, »   bouřil  se  mladý  muž. 

■•Bude  mne  jen  těšit,  utkáme-li  se  v  junáckém 
mejdanu, «  obracel  se  Zvonař  s  úklonou,  »ale 
dále  nejedu.  Odplujme  k  některému  břehu,  já 
vystoupím,  a  pak    můžete    učinit,    co  vám    libo.« 

Poeta  se  vzepnul  jako  akrobat,  dávaje  na 
jevo  všecku  prudkost  své  povahy. 

»?ak    vystupte    hned,    pane,    voda  je  teplá. « 

Hlasivce  byl  všecek  ulekán.  V  první  chvíli 
ani  nepromluvil.  Vzpoura  na  lodi.  Od  dob  Ko- 
lumbových neocitl  se  nikdo  v  tak  choulostivé 
situaci. 

»Ale  pánové. ..<'  pokusil  se,  » ale  něco  tako- 
vého.« 

Nikdo  ho  však  nedbal.  Zvonař  seděl  klidně 
a  nevšímavý  k  tomu,  co  se  děje  okolo  něho,  sáhl 
do  pouzdra   po  cigaretě. 

Básník-  se  sevřenými  zuby  zaměstnával  se 
zdviháním  vesla,  neznámo  určitě,  k  jakému  účelu, 
ale  tolik  se  dohádal  Hlasivce,  který  jej  úzkostlivě 
pozoroval,  že  ne  k  tomu,  aby  ho  užil  jako  vějíře. 

Vzpoura  přecházela  do  stadia  příšerného 
očekávání. 


252 


Illasivec  nevěděl,  co  přinese  nejbližší  chvíle. 
Bezděky  pohlédl  k  těm,  které  svým  objevením 
se  připravily  mu  takovou  nesnázi. 

•  Zadržte, «  vzkřikl  na  Havlíka,  který  přecházel 
již   k  činu,    »slečna...«    ukazoval     »pluje    sem.« 

Pobouřený  muž  se  ohlédl.  Ani  nepostřehli, 
že  je  již  u  loďky. 

'Odvolávám  se  na  vaši  nabídku,*  a  slečna 
Mary  obrátila  se  ke  kritikovi,  >jsem  unavena, 
dovolte  mi  zavěsit  se.« 


Ý         %         % 


-A  milostivá  pain',"  pieí)ral  Hlasivce  Havlí- 
kovi slovo. 

•  Popluje  sama,«  odpověděla  dívka,  zachytivši 
se  okraje  lodice.  Oči  její  po  straně  pozorovaly 
básníka,  který  divokými  pohledy  přeletěl  celé 
okolí  a  ztratil  svoji  pozornost  na  růžovém  před- 
mětu v  dálce  několika  metrů  v  řečišti  vzhůru 
si;  pohybujícím.  Rozmarný  úsměch  obletí  dív- 
činy  rty. 

Pokrač. 

r     ir     ^     % 


VÁCLAV  Hladík; 


EVŽEN  VOLDAN, 


I — lavlena  se  vzpouzel,  byl  rozjařený  hrou,  li- 
*  ■  kéry,  doutníky,  veselým  tlacháním  a  vtip- 
kováním, kterého  nezanechal  ani  při  nejodvážněj- 
ších partiích  ;  neúmorná  čilost  životní  svítila  v  jeho 
očích  nikdy  ospalých,  chvěla  jeho  nervy  .stále 
dráždivě  a  dychtivě  vibrujícími  ve  stařeckém  těle. 
5  Ale  papá  .  .  .«  pronesla  slečna  Mina  a  zamra- 
čila se. 

Starý  hýřil  ihned  odložil  karty  a  poslušně 
se  zvedl. 

•  Zde  vidíte  poslušiiého  tatínka, «  smál  se  a 
bylo  patrno,  že  skutečně  neodváží  se  odporovati 
své  dceři. 

Ale  trvalo  to  ješté  chvíli,  nežli  se  rozloučil 
se  všemi  Každému  něco  řekl;  paní  Wollnerové 
nadšené  pochválil  hostinu.  »A  což  ten  turbot 
s  humrovou  omáčkou?  — velkolepý!  A  ten  pud- 
ding!«  a  jen  luskl  prsty.  Pro  každého  měl  nějaké 
lichotné  slovo  nebo  vtip;  paní  Hellmerové  po- 
chválil její  zpěv:  »rozkoš!  rozkoš !«  opakoval  a 
políbil    si    s  dvorným    posuňkem    konečky  prstů. 

Wollnera  zatáhl  na  rychlo  stranou  a  tváře 
se,  jako  by  mu  vypravoval  nějakou  pikantní 
anekdotu,  polohlasitě  pravil  jako  člověk  stěží 
potlačující  smích: 

•  Nezapomeňte  na  svůj  slib  Je  zle.  Váš  podpis 
mne  může  zachrániti. « 

A  Wollner  se  smíchem  mu  potřásal  lukou : 

»Výborně,  příteli!  To  je  znamenité!'  A  mezi 
zuby  procekl  stlumeně;  >Zítra  jsem  u  vás  v  po- 
ledne, odpoledne  v  bance  schůze  —  pozítří  máte 
všechno  ...» 

A  oba  přátelé  se  rozloučili  s  hlasitým  smí- 
chem. 

Slečna  Havlenová  při  odchodu  stiskla  dlouze 
a  jemně  ruku  Voldanovi  a  pravila: 

•  Tedy  na  shledanou!  Přijďte  nás  navštívit 
kterýkoliv  den  mezi  čtvrtou  a  šestou  odpoledne!" 

•  Přijdu  co  nejdříve!* 

Společnost  se  pak  brzo  rozešla.  Kočáry  a 
fiakry  odhrčely    od    domu  s  ozářeným  průčelím. 

Mezi  posledními  odcházejícími  byl  Voldan 
a  Bulíř. 


Noc  byla  tichá  a  mírně  chladná,  s  mdlým 
zářením  hvězd  pod  závojem  mlh. 

Oba  přátelé  zvolna  kráčeli. 

Voldan,  který  mnoho  nemluvil  po  celý  večer 
byl  teď  velmi  hovorný. 

Bulíř,  jehož  bylo  stále  slyšet  a  jenž  bavil 
všechny  svou  ironickou  a  posměvačnou  vervou, 
byl  teď  zamlklým  a  poslouchal  Voldana. 

•  Nikdy  bych  neřekl,  že  slečna  Havlenová 
má  tolik  ducha  a  živosti.  Zdála  se  mi  plachou, 
utýranou,  nervosní  virtuoskou.  A  ona  zatím  — 
taková  dáma!  A  jak  je  graciosní !  A  její  oči  — 
neviděl  jsem  nikdy  nic  krásnějšího.  A  jak  je  roz- 
toniile  mladistvá,  dětinská  —  a  při  tom  má  někdy 
její  obličej  takový  podivuhodný  výraz  unylosti 
a  únavy  .  .  .« 

•  Prosím  tě  —  jen  se  neplaš  jako  naivní 
hošík  I «  zahučel  Bulíř  do  vyhrnutého  límce  svrch- 
níku. 

•  Vždyť  jsi  sám    div   na  ní  oči  nenechal!..' 

•  To  víš,  že  já  pouze  pozoruji,*  ušklíbl  se 
Bulíř. 

Voldan  pokračoval  ve  své  hymně  na  vděky 
a  půvaby  slečny  Miny. 

"Voldane  ...  ty  jsi  na  nejlepší  cestě  provésti 
zase  nějakou  hloupost." 

•  Snad  nemyslíš,  že  bych  se  mohl  zamilovat!* 

•  Jak  ne!  A  teď  je  to  nejnebezpečnější.  Blížíš 
se  ke  čtyřicítce.  Kritická  doba,  kdy  i  nejprohna- 
nější záletníci  dostávají  záchvaty  sentimentálnosti 
a  lezou  do  manželství  jako  myši  do  pasti  na 
špek.* 

•  Mýlíš  se,  kamaráde.  Mám  příliš  mnoho 
vážných  věcí  na  starosti.  Ale  takhle  malá  pletka, 
takový  lehký  flirt  s  mladou,  krásnou  a  ducha- 
plnou dámou  —  to  by   nemohlo  škodit!" 

»He  .  .  .  he  .  .  .  flirt!  A  se  ženskou,  která 
má  takové  oči.  Dej  si  pozor  :  drápkem-li  uváz', 
chycen  celý  pták.* 

Rozloučili  se  na  nábřeží.  Voldan  byl  velmi 
veselý  a  pohvizdoval  si.  Bulíř  byl  velmi  zasmu- 
šilý a  spěšně  zahnul  kolem  Národního  divadla 
do  Vojtěšské  čtvrti. 


21* 


X. 

» Příliš  mnoho  luxusu  a  elegance  .  .  parfumy 
a  krajky  a  šperky  .  .  .  pražská  noblessa  když  se 
do  toho  dá,  tak  neví,  kde  přestat  .  .  ale  ženy, 
ženy  máme  přece  1..  jsou  trochu  hloupé,^  ale 
též  schytralé  .  .  a  všechny  jsou  tak  svůdně 
hříšné  .  .  .  všechny,  i  ta  aristokratická,  pyšná  paní 
Wollnerová,  i  ta  roztomilá  paní  Bílková,  i  ta  bledá 
pianistka  s  panenskou  tváří  .  .  .  Eh,  šumí  mi 
v  hlavě  šampaňské  .  .  .  likéry  .  .  .  celý  večer  žva- 
něné  a  poslouchané  pitomosti  .  .  .  jiné  ovzduší  .  .  . 
změnu  .  .  .  trochu  luzy  a  špíny!« 

Bulíř,  když  neměl  nač  vyvalovat  oči.  kde 
slídit,  s  kým  se  přít  a  debatovat,  měl  ve  zvyku 
upadati  o  samotě  do  nekonečných  meditací,  jež 
byly  též  někdy  nesouvislými  monology,  když  byl 
příliš  rozčilen  a  myšlénky  tančily  divoký  kankán 
v  lebce  literáta  a  žurnalisty,  která  byla  stále 
k  pronajmutí  jako  veřejná  tančírna  v  době  kar- 
nevalu. Byl  stále  spisovatelem,  básníkem  i  novi- 
nářem. Bez  ustání  a  všude  prodělával  tentýž 
process  duševní,  ať  se  ocitl  kdekoliv,  vše  viděné 
a  slyšené  absorboval  jako  materiál  pro  svou 
dílnu  tvůrčí.  Tu  fysiognomii,  tu  gest,  tu  slovo 
zachycoval  do  paměti  své  pro  román  nebo  drama, 
pohledy  na  různé  zjevy,  episody,  obrazy  kolem 
něho  na  ulici  i  doma,  inspirovaly  mu  celá  pojed- 
nání, a  úvahy  i  sentence,  jež    též    někdy    nahlas 


vyslovoval  slohem  svých  článků  a  feuilletonů  a 
býval  při  tom  aíTektovaně  duchaplný  a  mnohdy 
nepříjemně  kousavý. 

Chtěl  být  nenuceným,  prostým  a  přirozeným, 
ale  neměl  ještě  rovnováhy  dozrálého  ducha,  a  jeho 
horečná  dychtivost  poznati  a  tvořiti  pioměřiovala 
mu  často  pravou  tvářnost  lidí  a  věcí,  stavěla  je 
do  světla  příliš  příkré  pravdy  nebo  do  záhadného, 
fantastického  pološera.  A  to  se  jevilo  i  v  jeho 
pracích,  kde  vedle  nejžhavějších  a  nejdrsnějších 
barev  impressionistického  naturalismu  vyskytovaly 
se  ztlumené  a  náladové  barvy  clair-obscuru  fan- 
tastického a  snivého  .  .  . 

Byl  někdy  naivní  a  dosti  nezkažený  přes  to,  že 
se  tvářil  velmi  zkušeným,  frivolním  a  cynickým  Jak- 
mile opustil  sviij  stolek  doma  nebo  v  redakci, 
přestával  být  literátem,  člověkem  péra,  měl  velmi 
světské  a  švihácké  choutky,  ale  byla  to  marná 
maska,  nezapřel-  se,  umělec-bohem  každou  chvíli 
prokoukl  ze  šviháka,  který  ostatně  nedovedl  nikdy 
zapříti  svou  ješitnost  literáta,  a  pochvala  neb  jen 
pouhá  zmínlša  o  jeho  románu  z  úst  kohokoliv 
těšila  jej  dětinsky. 

Bulíř  byl  tak  naplněn  dojmy  a  obrazy  večera, 
rozrušen  ženami,  jež  vzrůstaly  na  lvice  a  hrdinky 
ve  zraku  fantasty-románopisce,  trochu  podrážděn 
hostinou  a  havanskými  doutníky,  že  pocítil  nut- 
nost zapadnout  ještě  na  chvíli  někam,  aby  se 
v  samotě  pohroužil  do  těch  obrazů  a  dojmů. 


FEUILLETON. 

JOSEF  HLÁVKA. 

Dne  15.  t.  m.  slavil  70.  narozeniny  své  Josef  Hlávka, 
jehož  jméno  věhlasné  velkými  pracemi  architektonickými 
stalo  se  populárním  v  národě  českém  velkolepými  skutky 
mecenášskými.  Josef  Hlávka  je  zakladatelem  České  Aka- 
demie, jeho  zásluhou,  jeho  pomoci  finanční  i  jeho  ener- 
sjickou  činností  organisačni  dostalo  se  nám  ústavu,  který 
má  velký  význam  kulturní.  Vědám  i  umění  prospěla  štědrá 
působnost  Hlávkova  neobyčejně.  Musíme  ji  kvitovati 
tím  vděčněji,  poněvadž  mecenášové  jsou  u  nás  vzácni  a 
podporovatel  umění  a  osvěty  české  v  takovém  rozsahu, 
v  takovém  velkém  slohu  je  u  nás  zjev-em  ojedinělým. 
President  Hlávka  počíná  si  ve  svých  podnicích  jako  muž 
osvícený  i  praktický,  chce  především  prospět  věci  a 
idei;  to  dokázal  velmi  zajímavě  svým  přátelským  pomě- 
rem k  zesnulému  básníkovi  Zeyerovi.  Je  známo,  že  ne- 
odvislý  a  aristokratický  duch  Zeyerův  nebyl  nakloněn 
akademii,  podobně  jako  mnozí  z  našich  největších,  jako 
J.  J.  Kolár,  Neruda  a  Svatopluk  Cech,  a  přes  jeho  dosti 
příkrý  rozchod  s  akademii  získal  nejvřelejší  přátelství 
a  podporu  u  zakladatele  a  presidenta  tohoto  ústavu. 

Josef  Hlávka  věnoval  mnoho  značných  podpor  če- 
skému výtvarnému  uměni  a  českému  školství.  Denní  listy 
vypočítaly  imponující  souhrn  jeho  mecenášských  darů. 
Mezi  velké  jeho  zásluhy  patří  zvelebení  akademie  výtvar- 
ných uměni  v  Praze.    Mnohým  umělcům  výtvarným  po- 


skytl značných  podpor.  Přečetné  jsou  též  jeho  drobné 
skutky  dobročinné.  Každý  nadějný  talent  umělecký  našel 
obětivého  příznivce  v  Hlávkovi,  který  sám  jako  umělec 
má  vynikající  minulost,  ktetý  proslul  ve  svém  oboru. 
Avšak  ocenění  této  jeho  práce  patří  péru  odbornému. 
My  jen  můžeme  kon.-tatovati  záslužnou  a  sympatickou  jeho 
činnost  jako  podporovatele  a  mecenáše  osvětových  snah 
českého  národa  a  připojiti  se  k  těm,  kteří  blahopřejí 
neúnavnému  kmetu,  aby  ještě  dlouho  svěže  a  energicky 
pokračoval  ve  svém  krásném  díle,  jež  nesmazatelně  ve- 
píše jeho  jméno  do  vděčné  paměti  národa.  H. 

GIUSEPPE  VERDI. 

V  říši  tónů  shaslo  velké  světlo,  Giuseppe  Verdi, 
pěvec  Itálie  devatenáctého  století;  zemřel  v  Miláně  dne 
28.  ledna  t.  r.  Celé  lidstvo  truchlí  nad  čerstvým  rovem 
hudebního  genia,  a  smrti  stíny,  rozkládající  se  nad  jihem, 
zatemňují  obzor  veškerenstva.  Smrt  největšího  hudebního 
dramatika  vlašského  znamená  trpkou  mezeru,  neyyplni- 
telnou  nižádným  moderním  aneb  hvpermoderním  zjevem. 
Bylť  Verdi  podoben  v  poslední  fási  svého  žití  zasněže- 
ným velikánům  Alp,  bouře  života  dřímaly  hluboko  pod 
ním,  a  věčný  jas  obestíral  jeho  skráně  —  k  blahu  všech 
milovníků  hudby.  Tak  genius  opět  jednou  si  vyžádal 
mocí  neodolatelnou  uznání  všeobecné  přes  rozdíl  jazyk", 
vyznání  a  politických  hranic.  Ovšem,  ne  vždy  jako  v  staří 
byly  Verdiho  charakteristické  rysy  klasickv  jasný.  A  proto 
není  lehkým  úkolem  charakteristický  profil  syna  vesnice 
Roncole   znázorniti,  neb   Verdi  měl  za  svého  dlouhého 


žití  —  bylf  narozen  v  roce  1813  —  profilů  nemálo.  Roz- 
umělť  Verdi  zůstati  povždy  na  povrchu,  byl  vždy  mo- 
derní, a  ačkoliv  psal  pro  neméně  než  tři  trenerace,  zůstal 
vidy  oblíbeným,  milovaným,  ba  zbožííovaným.  Verdi  své 
slávy  nepřežil,  přokvapují-í  sumorostlost  a  vysoká  inlcl- 
litjence  tvoření  jej  chránila  před  obvyklým  tím  osudem 
dlouhověkých  komponistů.  Tento  zjev  neobyčejné  in- 
telligence  jej  vedl  ku  všem  mnohdy  nápadným,  ba  snad 
poněkud  násilným  změnám  v  tvoření,  neb  Verdi  neznal 
úzko.stného  nazírání,  a  jakmile  se;:nal  to  lepší,  opu.stil 
dobré.  Tím  jest  zevní,  kolísající  ráz  umělecké  charakte- 
ristiky mistra  úplně  vysvětlen,  neb  prýštěl  z  poctivé, 
ohnivé,  zdravé  lásky  k  pravému  umění. 

Po  předcházejících  vývodech  zní  snad  tvr:»ení,  že 
při  tom  všem  si  zůstal  Verdi  až  do  smrti  věrným,  po- 
někud paradoxně,  nicméně  Verdi,  nezávisící  na  zevním 
výrazu  —  formě  — ,  vyprošťující  se  hravě  ze  zvyku 
tvorby  —  manýry  —  si  zůstal  povždy  věrným  svému  já, 
své  báječné,  neskonalé,  omamující  inspiraci.  Vcdie  na- 
šeho Smetanv  jest  Verdi  jediný,  kteréhož  individualitu 
plamennou,  mocnou,  impulsivní  ani  všemu  prostřednímu 
zhoubné  vlny  hudebního  dramatu  nemohly  zdolati  - 
kotvilf  příliš  pevně  v  ocelové  půdě  své  silné,  až  do  smrti 
bujaré  a  rado.stné  jsoucnosti. 

.A  přec  jak  ohromných  změn  zakusila  tvorba  mistrova 
od  jeho  první  opery  »Oberto«  (1839)  až  k  >Falstaffu« 
(1893).  Jen  malá  změna  slov,  číslic,  leč  co  znamená  pro 
hudební  a  kulturní  svět,  co  znamená  pro  celý  moderní 
vývoj  lidstva! 

Ovšem  v  obvyklém  slova  smyslu  Verdi,  opět 
v  tom  podoben  Smetanovi,  se  nevyvíjel.  Uzřel  jaksi 
světlo  operního  světla  hotov,  zcelen,  obdařen  vlastní 
individualitou,  a  všecky  pozdější  změny  jsou  pouhými 
změnami  —  podstata  zůstala  tatáž  A  tato  podstata  byla 
eruptivní,  grandiosní,  podobna  sopečnému  výbuchu. 
Žhavá  láva  melodie  a  —  jak  dodnes  řík.ají  uhlazení  naši 
kritikové  této  melodice  —  »brutální«  elíektnost  její  váš- 
nivé linie  si  podmanily  italský  svět.  Abych  učinil  zadost 
školní  nauce,  sděluji,  že  po  Bellinim,  Donizettim  a  Ros- 
sinim  Verdi  fascinoval  své  krajany  hudbou  dramati- 
ckého rozmachu  a  hluboké,  drsné  vášně  elementární, 
nové  síly. 

Hudební  tradice  —  čerpající  bohužel  u  nás  skorém 
výhradně  z  učených,  a  nic  jiného  než  z  učených  děl  ně- 
meckých —  se  tu  poněkud  mýlí,  neb  nezná  Italů  jako 
zpěvný  lid.  Vlach  nepěje  samých  lehkých,  elegantních, 
kudrlinkových  melodií,  Vlach  zná  ve  svých  nápě- 
vech akcentv  vášně  horoucí  —  ba  někdy  hrubé,  bru 
tální  vášně. 

A  Verdi.  mladý,  vášnivý  Verdi,  pěl  melodii  svých 
horkokrevných,  dramaticky  toužících,  politicky  ujařme- 
ných krajanů,  Verdi  bvl  v  nejvlastnějším  slova  smyslu 
národním  skladatelem,  který  se  jedním  rázem  stal  vlád- 
cem vlašské  opery.  Ne  snad  volbou  svých  librett,  za 
to  ale  svým  hudebním  výrazem  stal  se  Verdi  apoštolem 
rozervané,  horoucí,  planoucí  Itálie.  A  proto  Vlaši  dnes, 
po  dokonání  pouti  umělecké,  šest  decennií  ttvavší,  cítí, 
že  jim  odešel  národní  hrdina,  největší  syn  národa,  jenž 
velikost  svého  lidu  bude  hlásat  všemu  potomstvu.  Vždyt 
umění  všeobecné  a  umění  Verdiho  zvláště  po  dlouhou 
dobu  bylo  Vlachům  surrogátem  politického  sjednocení. 
V  umění  nalézali  Vlachové  tmel  veškerou  Itálii  vížící, 
a  umění  Verdiho  hvlo  páskou  spojující  »Italii  irredentu<. 
Tak  z  krásně  prýštícího  pramene  hudebního  umění  svého 
miláčka  čerpala  Itálie  novou  sílu  k  boji  po  sjednocení, 
a  Verdi  se  stal  heroem  moderní  politické  Itálie.  Nebylo 
vždy  cílem  jeho  »brutálních«  melodií  působiti  uměle- 
ckou rozkoš.  Často  vzbuzoval  vášně  a  podněcoval  revo- 
luci. Byl  Vlachem,  a  národní  duše  lidu  mluvila  z  jeho 
hudby. 

Analogon  k  Verdimu  co  národnímu  hrdinovi  nalé- 
zám opět  jenom  v  Smetanovi,  neb  tento  božský  pěvec  psal 


též  národně,  jeho  hudba  má  zdravou  vůni  české  země, 
tak  jako  Verdi  k  nám  mluví  čistě  vlašsky  —  vždy 
a  vždy.  Nechť  Smetana  psal  sebe  více  pod  vlivem  nauk 
Wagnerových,  vždy  zůstal  českým,  naším,  zbožňovaným 
Smetanou;  nechť  psal  Verdi  sebe  více  pod  vlivem  nauk 
Wagnerových,  vždy  zůstal  pravým,  velikým  Vlachem 
Druhá  polovice  devatenáctého  století,  stojící  v  operní 
tvorbě  pod  vlivem  Wagnerovým,  staví  proti  gigantickému 
bayreulhskémn  mistru  právě  zvláštním  řízením  osudu  dva 
huclebníky,  kteří  v  pozdějších  letech  přijali  —  ovšem 
cum  grano  salis  -  jeho  nauky  za  své,  a  oba  tito  hudeb- 
nici jsou  největšími  i  árodními  »muzikanty«  národů  nej- 
muzikálnějších,  vlašského  a  českého.  Jaké  to  perspektivy 
se  nám  jeví.  Uměni  německého  velmistra,  ladem  ležící 
v  domovině,  ziirodňuje  hudebné  duše  oněch  národů,  kde 
tryská  hudba  ze  srdce  a  života  lidu  samého. 

Ovšem  i  dávno  před  recepcí  Wagnerových  nauk 
b)la  hudba  Verdiova  v  Itálii  takřka  všemohoucí.  Svůj 
první  veliký  úspěch  slavil  Verdi  operou  »Nabucco«  (1842), 
ktervž  byl  stupňován  úspěchy  oper  »!  Lombardi«  a 
»F.rnani«  (1844).  Nejenom  že  svou  hudbou  přiváděl  u  vy- 
tržení, on  působil  na  posluchačstvo  mocí  agitátora,  mocí 
myšlenkového  vůdce.  Každá  jeho  opera  stala  se  takto 
politickou  demonstrací,  v  divadelních  sálech  se  prováděla 
za  zvuků  uchvacujících  melodií  mladého  maestra  vysoká 
politika,  jejíž  hrot  ovšem  v  první  řadě  byl  namířen  proti 
nenáviděnému  Rakousku,  držiteli  to  Lombardie  a  Ve- 
netie.  Po  ohromném  úspěchu  opery  »F,rnani«  následovala 
doba  jakéhosi  ochabnutí,  kdy  skutečně  se  zdá,  že  Verdi 
byl  více  národním  politikem  než  národním  vůdcem.  Tak 
na  př.  napsal  pravou  revoluční  operu  »La  battaglia  di 
Legnanoo,  kteráž  1849  v  Římě  a  Neapoli  slavila  ohromné 
demonstrativní  úspěchy. 

Leč  zcela  potají  uzrála  v  mistru  jedna  z  oněch  výše 
naznačených  změn.  Hudebník  počal  vítěziti  nad  vřavou 
dne,  a  jemná,  umělecká  mysl  Verdiho  provedla  zname- 
nitou metamorfosu,  Verdi  počal  charakterisovat.  V  letech 
1851—1853  sepsal  tři  ze  svých  největších  oper:  i>Rigoletto«, 
»I1  Trovatore*  a  »La  Tráviata,  které  ještě  dnes,  po  půl 
století,  uchvacují  davy  a  působí  rozkoš  citu  a  srdci. 
Těmito  třemi  operami  nabyl  Verdi  světového  jména 
a  stal  se  vládcem  všech  operních  jevišť.  I  české  di- 
vadlo bylo  dlouho  domem  slavného  Vlacha. 

Se  světovou  slávou  nastala  ve  Verdim  nová  meta- 
morphosa.  poněkud  »meyerbeerovská«,  kteráž  sice  pro 
mistra  měla  znamenité  finanční  úspěchy,  jejíž  umělecká 
cena  však  jest  až  na  operu  »Un  hallo  in  maschera«  po- 
poměrně  malá.  Teprve  ».Aida.  (18691  a  »Ret|UÍem*  za  Man- 
zonim  jsou  díla  důstojná  velikosti  Verdiho,  a  zvláště 
»Aida«  jest  divotvorným  plodem  nejvyššího  uměleckého 
vzplanutí  —  opera  to  pro  věčnost. 

Aidou  nastala  opět  jedna  mctamorphosa  mistrova, 
totiž  tak  zvané  přiblížení  se  naukám  Wagnerovým.  Verdi 
byl  v  témže  roce  narozen  co  Wagner,  a  ačkoliv  jejich 
umění  pn  dccennia  se  pohybovalo  různými  směry,  přec 
lze  od  ».-\idy«  konstatovati  jakousi  paralclnost^  obapol- 
ných  názorů;  vliv  Wagnera  na  Verdiovo  tvoření  jest 
nepopiratelný,  leč  tento  vliv  právě  tak  jako  u  Smetany 
nemá  pražádného  účinku  na  podstatu  umění,  ne- 
rozrušuje umělecký  charakter,  jak  to,  bohužel,  u  všech 
slabších  bývá. 

Naopak  Verdi  svvm  .Othellem*  (1887)  vybudoval 
arcidílo,  kteréž  jest  přímo  protiváhou  hrůzovlády  Wagne- 
rovských motivů.  Přijal  mnohou  zevní  formu  bayreuth- 
skou,  leč  v  podstatě  zůstal  věrným  dramaticnosti 
melodie.  .\  dramatické  melodii  náleží  budoucno.  Jednou 
po  >Othcllu<  vzplanul  Verdi  k  činu  vysoké  umělecké 
hodnoty,  ve  .KalstalTu'  (1893)  stvořil  osrňdesátilctý  mistr 
mistrnou  hudební  veselohru  -  poslední  to  jeho"meta- 
morphosn.   Ourli  překonal  hmotu.  E.  Š. 


255 


LITERATURA. 

Edmond  Rostand:  Aiglon.  Drama  v  6  jednáních, 
Chaipentier  et  Fasquelle. 

Aiglon,  který  měl  nevím  kolik  set  představení  v  di- 
vadle Sáry  Bernhardtovy,  a  který  vyplnil  repfrtoir  sezóny 
výstavní,  vyšel  teprve  v  prosinci  tiskem,  rozšířený  a 
opravený,  a  měl  úspěch  nemenší.  A  přece  se  tvrdilo,  že 
to  měla  úspěch  jen  Sarah.  Pravda  je,  že  Sářina  koncepce 
se  lišila  od  básníkovy.  Dětské  oči,  stále  upjaté  k  nebi, 
a  přílišná  pathetika  vadí  diváku,  který  je  zvyklý  inter- 
pretaci realističtější.  Ale  pařížské  obecenstvo  je  jiné 
a  má  rádo  velké  gesto  a  deklamaci. 

P.  Rosíand  si  zůstal  věren,  ba  stupňoval  se: 
Flambeau,  bývalý  voják  Napoleonův,  hcroický  mluvka, 
který  prošel  všemi  eonapartistickými  spiknutími  a  dovedl 
se  dostat  z  několika  vězení  až  k  vévodovi  Reichstadt- 
skému  za  lokaje,  a  který  umírá  pro  svoji  bonapartistickou 
likci  u  Wagramu  v  illusi  poslední  vítězné  bitvy  —  to  je 
(-'yrano,  totéž  velké  srdce,  které  žije  jedné  utkvělé  ideji, 
jediné  lásce,  týž  nezlomný  a  poctivý  žvanil.  Táž  záliba 
v  dekoraci,  zde  stupňovaná  až  do  raffinovanosti  (inte- 
rieury  císařských  vil,  ples  Metternichiiv  na  zříceninách), 
a  táž  pohyblivá  a  bohatá  scéna,  na  níž  kolem  středu  se 
kupí,  zauzluje  a  rozuzluje  řadu  vedlejších  dějů  a  dramat. 
A  raffinovanost  ve  vynalézání  rýmů,  divných  a  doiíma- 
vých,  a  víc,  daleko  víc  espritu  v  dialogu,  v  trhane-  a 
elipsovité  mluvě  velkých  pánů,  povrchní  a  přece  charak- 
teristické. _  Je-li  Cyrano  velmi  francouzský,  je  .\iglon 
velmi  pařížský,  —  tak  pařížský,  že  by  sotva  kde  iinde 
našel  velké  a  dojaté  obecenstvo.  Vévoda  Reichstadtský 
je  dnes  v  Paříži  populárnější  než  za  svého  života,  kilyž 
si  ho  přáli  za  císaře.  Ženské  i  mužské  bijouterie  jsou 
ozdobeny  kadeřavou  hlavou  Vévody  —  Sářinou. 

Koncepce  vévody  Reichstadtského  je  zcela  nová 
ve  tvorbě  p.  Rostanda.  Bledý  syn  veJkého  císaře  zdědil 
po  otci  sny  —  ale  ne  sílu.  A  nejen  jeho  sny,  ale  větší. 
A  není  jen  slab,  ale  má  něco,  co  nesmí  mít  muž  činu: 
subtilní  svědomí. 

Znáte     Mussetovu    charakteristiku     mladého    muže 
v  létech  třicátých:    .Za  válek  císařství,  zatím  co  otcové  , 
a  bratři  byli  v  Německu,  matky  v  neklidu  porodily  gene- 
raci žádostivou,  bledou  a  nervosní." 

Rostandův  bledý  princ  se  charakterisuje  podobné 
emissarovi  bonapartistickému,  který  se  dostal  na  Šchon- 
brunn  v  přestrojení  za  pařížského  krejčího: 

Le  jeune  homme: 
Prince  pále,  si  pále  en  la  cravate  noire, 
De  quoi  étes  vous  si  pále? 

I.e  duc: 
D'ětre  son  řils! 

Le  jeune  homme: 
Eh  bien!  faibles,   fiévreux,  tourmentés  pour  jadis, 
Murmurant  comme  vous:  Oue  reste-t-il  a  faireř 
Nous  sommes  un  peu  les  fils  de  votre  pčre. 

Překládám  v  prose: 

Mladík: 
Bledý  princi,  tak  bledý  v  černé  kravatě, 
proč  jste  tak  bled.> 

Vévoda: 
Ze  jsem  jeho  syn. 

Mladík : 
Nuže,  slabí,  v  horečce,  pro  minulost  mučeni 
jak  vy  si  šeptáme:  co  zbývá  nám? 
jsme  také  trochu  jeho  syny. 


Nejsou  to  táž  slova?  A  Orlík  v  téže  době,  kdy  živí 
svou  imaginaci  obrazy  otcovy  slávy,  čte  Lamartiňea  a 
Chataubrianda. 

•  Ideologu !«  vyčte  mu  opovržlivě  jeho  sestra,  dcera 
Josefiny,  hraběnka  Camerata,  která  je  víc  Bonapartovou 
dcerou  než  on  —  kdvž  zmaří  svůj  útěk  do  Francie  sta- 
rostí o  její  život,  obětovaný  jemu,  rodu  Bonapartovu. 
Není  možno  podati  zde  podrobný  obsah.  Zmíním  se  jen 
letmo  ještě  o  dvou  jiných,  roztomilých  ženských  posta- 
vách; Theresa  de  Lorget,  francouz.ská  emigranťka  a  před- 
čítatelka  Marie  Louisy,  poetická  duše,  miluje  kouzlo  ne- 
štěstí princova  —  a  tolik,  že  je  hotova  oddat  se  mu  cele 
na  jeho  pouhou,  nemotivovanou  žádost.  Fanny  F,lssle- 
rova,  vídeňská  mondénka,  dotčená,  jako  mnoho  jiných 
žen,  plavým,  štíhlým  a  graciosním  princem.  Obě  mu  po- 
máhají při  útěku.  Rozkošné  spiknutí  žen  pro  milovaného 
prince  při  plesu  Metternichově  na  tro.skách,  spiknuti, 
jemuž  se  Metternich  smál  a  které  by  se  bylo  málem  zda- 
řilo. Princ  žen!  ve  všech  jejich  srdcích  vládnul,  aniž  by 
chtěl,  aniž  by  dbal! 

Princ  se  dostane  na  svém  útěku  pouze  na  Wagram- 
ské  pole.  Váháním,  nemá-li  raději  zachránit  sestru,  hra- 
běnku, která  v  přestrojení  ho  zastupovala  v  Schunbrunně, 
v  pavilonu,  kde  měl  umluvenou  schůzku  s  Terezou,  a 
která  měla  odpykati  za  jeho  zaniýšlený  hřích  —  či  má-li 
jít  dobvt  císařství,  se  zdržel,  až  ho  našla  policie  s  hra- 
bětem Sedlinským  v  čele.  Vévoda  nemohl  být  zatčen. 
Ale  byli  jiní.  i  dobrý  Flambeau,  který,  vida,  že  jeho  sen 
padá,  se  probodne.  Červená  skvrna  se  objeví  na  jeho 
uniformě  francouzského  granátníka.  Ach,  to  nic!  Luxus! 
Stuha  čestné  legie,  kterou  mu  Napoleon  I.  slíbil.  A  věrný 
voják  umírá  v  illusi,  že  armáda  císařova  vítězí,  v  illusi 
podporované  zprávami  .•\iglona,  který  prostě  opakuje 
z  paměti  tak  hluboce  vštípené  dějiny  bitev  otcových. 
Ale  zatím,  co  Flambeau  umírá,  podléhá  sám  vlastní  fikci, 
slyší  francouzské  fanfáry,  vzdechy  umírajících,  volání  po 
vodě,  po  poslední  ráně  —  všech  těch,  kteří  spolustvořili 
slávu  otcovu —  slávu  jeho  —  a  zmírají  heroicky,  bez  vy- 
znamenání, bez  jmen  jiných,  než:  Jean,  1'ierre,  Paul . . .  vo- 
lajíce ještě:  Vive  1'Enipereur!  —  celá  hrozná  bitva  v  ima- 
ginaci, v  niž  vévoda  trpí  pro  tolik  prolité  krve!  Tu 
uslyší  rakouský  pochod,  řady  rakouské  pěchoty  se  bělají 
v  šeru.  Vévoda  vytasí  šavli  a  žene  se  sám  proti  mepří- 
telií,  proti  vlastnímu  pluku,  který  přichází  na  pole  cvičit 
na  vlastní  včerejší  nařízení  plukovníka-vévody.  P.  Rostand 
má  několik  míst  stejně  brillantních,  a  celé  drama  je  ironií 
reality  až  do  konce.  Císař  v  touze,  ve  skutečnosti  král 
ženských  srdcí,  umírá  obklopen  ženami :  Tereza,  arcivé- 
vodkynř,  hraběnka  sestra  jsou  u  jeho  smrtelného  lože  — 
a  všecky  pláči  a  opakují,  že  ho  milují,  i  Marie  Louisa, 
v  našem  dramatě  vic  žena,  než  byla  manželkou  a  než.  je 
matkou.  A  umírá  plavý,  bledý  princ  Napoleon  II  ,  dávaje 
si  předčítati  slavnont  křtu  —  Napoleona,  římského  krále, 
jímž  se  narodil ! 

Je  to  bohaté  drama  —  prohlédněte  seznam  jedna- 
jících osob  —  kolik  je  mezi  nimi,  kteří  nemají  ani  trochu 
vlivu  na  rozvoj — jsou  tu,  abv  učinily  celý  ten  život  bo- 
hatým, plným,  doplnily  ho  svým  slovem,  svou  osobou, 
kostumem  .^  všechno,  dekorace,  barvv,  je  voleno  auto- 
rem pečlivě,  aby  obraz  až  nuancí  dal  plnou  náladu  života 
empiru.  P.  Rostand  je  autor  neobyčejně  nadaný  silou 
vise.  Jeho  komposice  je  sotva  těžká,  takové  lehounké, 
vzdušné,  vskutku  konversační  verše  nevyplývají  z  pracné 
.stilistické  procedurv.  Jeden  rok  Cyrano,  druhý  Aiglon  — _ 
to  podporuje  velmi  přesně  mé  mínění.  —  .^  je  to  poslední 
třicátník,  ale  tak  moderní  a  tak  milý! 

Paříž,  únor  1901.  Otakar  Šimek. 


i^'l>?.m\"n,'  'JlV.°  '^''^'UÍVl-'"/'^"  '''"  '}■  '  -  '  P"'  lí"  zl.  2-40  (K4-80),  na  celý  rok  t\.  480  (K  9-601.  PoStou:  na  čtvrt  léta  x\.  125 
Ccna^žl.u  v^  ír-  4n  í  :'?"  ^  J"''!'  "?  '^'>^  í"'-  ^'  ^'  '^  '"'->■  -  Sešitové  vyláni  (o  dvou  číslech)  vychá^i  při  každém  druhém' (sudém)  čisle. 
Cena  sešitu  20  kr.  (40  hal.)  -  Pal.sk  pivodn.ch  práci  se  vyhrazuje.  -  Dopisy  administraci  .Lumira.  buďtež  adresovány;  Časopis  .Lumir-,  Praha, 
is-ariovo  namésti  č.  34.  —  Listy  přijímáme  jen  frankované.  —  >Lumír.  vycháii  každý  pátek  (vyjma  prázdniny). 


Redaktor  Václav  Hladik.  —  Majitel,  vydavatel  a  nakladatel  J.  Otto.  —  Tiskem  České  grafické  společnosti  >Uniet  v  Praie. 


LUMÍR 


Ročník  xxix. 


1.  BŘEZNA   1901. 


*    ČÍSLO  22.    « 


Josef  Holeček  : 


HOUZÍR. 


z  NETIŠTÉNE  DOSUD 
ČÁSTI  .NAŠICH.. 


í  Jtec  chopil  se  metly  a  rozpřáhl  se  k  rané. 
^-^  Matka  přiskočila  a  postavila  se  mezi  otce 
a  synka. 

>Tatínku!«  řekla  hlasem  prosícím  i  napo- 
mínajícím. »Ty  se  zlobíš,  a  ve  hněvu  se  nesluší 
soudit  ani  trestat.  Nejprve  se  utiš. < 

•  Máš  pravdu,  ale  je  třeba,  abych  toho  kluka 
aspoň  chvíli  neměl  na  očích. « 

Aby  ukázal,  čeho  si  přeje,  otec  odvrátil  se 
tváří  do  kouta.  Matka  rychle  Bartoňe  oblekla, 
nasadila  mu  čepici,  zavázala  mu  náušky,  třikrát 
ovinula  kolem  krku  šál,  sama  mu  nasadila  dře- 
váčky  na  nohy,  obuté  tlustými  vlněnými  punčo- 
chami s  příkopytím,  do  kapsy  mu  strčila  tři 
ptáčky  a  Bartoňe  vyvedla  za  dvéře. 

•  Za  chvíli  se  vrať,"  řekla  mu,  'já  zatím  ta- 
tínka   upokojím. « 

Bartoň  minutku  prostál  v  domě,  minutku  na 
prahu,  potom  jako  by  nechtě  vyšel  na  ves  a  přes 
náves  dal  se  do  zasněžených  polí. 

Matka  přistoupila  k  otci  a  položila  mu  ruku 
na  rámě. 

»Jane,«   pravila.   »ty  se  rmoutíš. < 

•Jakž  bych  se  nermoutil!  Takový  tupant! 
A  při  tom  by  svatouška  dělal  jako  starý  po- 
krytec !« 

Den  byl  únorový,  únor  se  již  k  březnu  pře- 
chyloval.  Sníh  ještě  držel,  ještě  ho  i  v  oblacích 
bylo  plno,  ale  nebylo  zima.  Jen  teplý  větřík  do 
toho  a  nastane  odměk.  Země  se  bělala,  ale  co 
nad  ní,  všecko  bylo  šedivé,  jako  by  omotáno 
pavučinou.  Celé  nebe  jako  by  bylo  jednou  pa- 
vučinou a  slunce,  jehož  jasnost  byla  přidušena, 
jako  by  bylo  pavoukem,    který    takové  pavučiny 


tkáti  umí.  Pilný  je  ten  pavouk  pracovník!  Obetkal 
i  lesy,  i  stromy  na  zahradách,  i  stromy  při  cestách, 
i  křoví  v  poli.  Nikde  živé  duše  ne. 

V  polích,  daleko  ode  vsi,  spatřil  chvojnou 
boudu,  také  takovou  pavučinou  ovinutou.  Věděl, 
že  takové  boudy  hajní  staví,  aby  byly  úchylkem 
polní  zvěře  za  tuhých  mrazův  a  vysokých  sněhů. 
Myslil  nejinak,  nežli  že  taková  bouda  jest  jako 
hospodou  zajícův  a  koroptví,  že  tam  jen  hodují 
a  masopostu  užívají,  nemajíce  žádné  roboty,  že 
si  vypravují  zažité  příhody  a  staré  skušenosti,  a 
když  si  do  sytá  navypravovali,  že  tanči  a  zpívají. 
Co  by  jiného  dělala  taková  havěť  bezstarostná, 
jíž  hajný  chalupu  vystaví  a  v  chalupě  jídlem  zá- 
sobuje, jež  nemusí  mlátit,  ani  obilí  vát,  ani  na 
sýpku  nosit,  ani  do  mlýna  vozit?  Podepsati  se 
nedovědí,  rafičku  držeti  neuměl,  a  tady  lile!  ani 
nejmenších  pochybností  neměl,  že  všemu  bude 
rozuměti,  co  si  zajíci  a  koroptve  povídají,  jen 
jak  bude  mezi  nimi.  Moudrost,  kterou  od  nich 
uslyší,  v  jeho  očích  má  neskonale  větší  cenu  než 
ta,  která  je  v  slabikáři.  To  je  rozdíl,  moudrost 
a  moudrost!  Slabikář  se  ještě  ani  neotevřel  a  již 
ti  z  jeho  moudrosti  srdce  stydne,  a  na  takovou 
moudrost,  kterou  zvíš  od  zajícův  a  koroptví 
v  boudě  jen  si  vzpomeneš  a  již  tě  hřeje  jak 
ovčí  rukavice!  (Bartoťi  rukavic  neměl  a  ruce  ho 
pálily.  Přičítal  to  za  zásluhu  zaječí  a  koroptví 
moudrosti,  pro  niž  sobě  kráčel.) 

Kráčí  a  kráčí,  kráčí  přes  pole  role,  po  polích 
snadno,  po  rolích  těžko.  Každá  hrouda  je  mu 
překážkou,  kterou  musí  namáhavě  převládat. 
Šlápne  li  jí  na  temeno,  nejednou  se  svalí,  šlápneli 
vedle  ní,  nejednou  zapadne.  Ale  neustupujc  a 
chůze  mu  není  těžká,  nýbrž  zábavná. 


Myslí  tak  celou  duší  na  zajíce  a  těší  se  na 
besedu  s  nimi,  že  se  mu  samému  zdá,  jakoby 
nebyl  Bartoňem  Kojanovým  ale  zajícem,  jedním 
z  těch,  kteří  se  k  tamhle  té  boudě  sbíhají  a  pod 
ní  nalézají  přístřeší  i  pokrm,  v  ní  na  hrátkách 
besedují  a  rejdí.  Bude-li  tam  jaký  zelný  košťál, 
to  bude  pochoutka ! 

Zajíc  pomyšlením,  že  v  boudě  najde  zelný 
košťál,  nabývá  tolik  síly,  že  přes  hrudy  neleze 
již,  ale  skáče;  a  Bartoni  je  neslabší  vzpružinou 
připomínka,  že  má  v  kapse  tři  kobližné  ptáčky, 
které  v  boudě  slupne  jako  med.  Dvojí  osten  po- 
bádá  jej,  že  běží  a  kobrtá,  kobrtá  a  běží  až  dechu 
nepopadá.  A  běží  k  té  boudě,  kterou  hajný  vy- 
stavěl pro  zajíce  a  koroptve  a  která  se  dnešního 
dne  zdá,  jakoby  byla  opředena  pavučinou. 

V  cestu  se  mu  namátl  havran.  Byl  sám  je- 
diný, celý  černý  jako  pan  podkrajský,  nos  veliký  a 
zahnutý,  oko  zlostné. 

Zajíc  se  pozastavil,  bezmála  se  lekl.    Myslil, 
že  se  lekne  havran  a  uletí,  ale  ne  havran,    nýbrž 
zajíc  se  lekl  a  nemohl  s  místa. 
Havran  se  ozval:   »Kterák?« 
•  Kterak  mi  jako  říkají.?  Kojane  Bartoni." 
Havran  zase:   > Kterak ?« 

Zajíc  rozuměl,  že  jeho  odpověď  přísnému 
černému  pánu  nedostačuje,  i  hledal  odpověď 
novou. 

"Kterak  jsem  se  sem  dostal?  Já  neutekl, 
mne  maminka  samy  vyvedly  za  dvéře. « 

Černý  pták  měl  besedy  dost  a  hleděl  si  svého 
Bartoň  viděl,  že  havran  obírá  zajíce,  jenž  tu  padl, 
a  smrtelná  úzkost  jej  projala.  Až  černý  pán  bude 
hotov  s  jedním,  dá  se  do  druhého,  do  Bartoňe. 
'Ale  což  pak  budu  na  to  čekat ?<'  pomyslil 
si  Bartoň  a  běžel  dál  k  boudě. 

Teninký  ptačí  hlásek  uslyšel.  Kdo  to  zpívá  > 
To  skřivánek  zpívá.  Mdle  se  vznáší  nad  sněžnými 
poli,  mdle  a  nevysoko.  Skřivánci  prý  jsou  tu  již 
od  Hromic,  slyšel  Bartoň.  Skřivánek  musí  na 
Hromice  vrznout,  kdyby  měl  zmrznout.  Povrzává 
on  si,  ale  nota  mu  mrzne  v  zobáčku.  Peroutkami 
maše    ne  z  rozkoše,  ale  jen  tak  pro  zahřátí. 

Tam  sedí  asi  tři  páry  koroptví  v  dychánku. 
Pod  hrudou  sedí,  za  větrem,  hlavičkami  k  sobě 
stuleny,  samy  hroudě  podobny.  Bartoň  zná  již 
tuto  jejich  moudrost.  Neplaší  jich 

»S  vámi  se  ještě  dnes  uvidíme  v  boudě, « 
myslí  si  a  pospíchá  dál. 

Jest  u  boudy  Před  otvorem  sníh  jest  ušlapán. 
Na  ušlapaném  místě  zbyly  skrovné  zbytky  hla- 
dových hodft  polní  zvěře:  hluché  plevy  a  dřevo 
košťálů.  Podivu  hodnějšími  zdály  se  Bartoňovi 
trojprsté  stopy  koroptví,  zůstavené  ve  sněhu,  i  stopy 
měkkých  tlapek  zaječích. 

•  Přijdou  domů  až  k  večeru,*  myslí  si  Bartoň. 
»Ti  se  podiví,  až  tu  najdou  hosta !« 

Prolezl  nízkým  otvorem  do  boudy.  V  boudě 
ma,    jen    od    otvoru    vchází   něco  šerého  světla 


Ale  teplo  je  tu,  teploučko  jako  za  kamny !  Hezké 
to  mají  u  sebe  koroptve  a  zajíci! 

Bartoň  ani  dost  málo  nepochyboval,  že  se 
s  nimi  dorozumí,  až  se  večer  sejdou.  Těšil  se 
na  to,  tak  živě  se  na  to  těšil,  tak  živě  si  to  před- 
stavoval, že  na  všecko  zapomněl,  i  na  tatínka  a 
maminku,  i  na  menši  děti  doma,  i  na  dědouška 
a  babičku,  i  na  koně  v  stáji,  i  na  krávy  v  chlévě, 
i  na  radosti  i  na  žalosti  pod  otcovskou  střechou, 
a  myslil  jen  na  koroptve  a  zajíce.  Zajícem  už 
byl  cestou,  nyní  se  měl  za  koroptviho  kohoutka. 
Přikrčil  se  po  spůsobu  koroptve  a  tokal  po  ko- 
roptvímu. 

Neťokal  dlouho.  Fantasie  ještě  nestačila  unésti 
ho  doprostřed  jara,  do  zeleného,  hustého  obilí, 
kde  jeho  slepička  sedí  na  vejcích  a  on,  její  kohout, 
hlídá,  neblíží-li  se  nebezpečí,  když  ozval  se  před 
budou  přísný,  hněvivý  hlas  Bartoňova  otce. 

>  Bárto  U 

Kojan  pro  neučelivost  a  proto,  co  se  mu 
zdálo  pokrytectvím,  vzdorem,  na  Bartoňe  rozhně- 
vaný, po  chvíli  udusil  v  sobě  hnutí  mysli,  které 
pokládal  za  hříšné,  a  pokojněji  pravil  Kojance : 
►  Maminko,  přiveď  toho  kluka  « 

Kluka  nebylo  v  domě,  nebylo  na  dvoie,  ne- 
bylo v  stodole,  nebylo  u  koni  ani  u  krav.  Ko- 
janka,  plna  strachu,  že  se  bude  s  Bartoňem  opa- 
kovati, co  se  stalo  na  Dušičky,  se  všemi  následky, 
chvátala  na  ves  a  ptala  se  po  svém  chlapci.  Do- 
věděla se,  kudy  šel,  kam  se  dal.  Obrátila  se  a 
pověděla  muži.  Kojan  hodil  na  sebe  ovčí  kožich 
a  šel  hledat  stopu  Bartoňovu  a  po  ní  došel  až 
k  boudě  Všecko  v  něm  vřelo.  Vzpomínal  si  na 
pověst  Beraničkovu  a  stále  si  v  duchu  opakoval: 
«0n  musí  být  hodným  člověkem,  musí!  A  ne- 
bude-li  se  mu  chtít  po  dobrém,  přinutím  jej 
metlou,  důtkami,  karabáčem,  holí!  Já  z  tebe, 
kloučku,  vytluku  toho  ďábla,  který  si  z  tvého 
srdce  dělá  domov !« 

Ani  starý  jezdec  v  okamžiku  nepřesedlá 
V  Bartoni  hrklo,  když  uslyšel  hlas  otcův.  Teprve 
se  zabíral  do  sladkého  dětského  snění,  když  byl 
z  něho  vyburcován.  Ale  již  si  připomněl  onu 
slast,  kterou  pocítil  pod  otcovskou  metlou,  a  nejen 
poslušnost  hodného  dítěte,  nýbrž  také  dychtění 
po  novém  výprasku  měly  ho  k  tomu,  aby  z  boudy 
vylezl.  Lezl  z  otvoru  po  čtyřech. 

»Bude-li  pak  to?»  ozval  se  otec  netrpělivě. 
.Brzo!* 

A  tu  Bartoň  vystrčil  hlavu  z  boudy.  Otec 
jej  popadl  za  límec,  jednou  rukou  jej  vyzdvihl 
do  povětří,  zatřepal  jím  jako  štěnětem,  a  druhoti 
jej  udeřil  ve  tvář. 

»Houzíre!  Na!« 

Pustil   Bartoňe  na  zem. 

Bartoň  z  náboženských  výkladů  rodičů  již 
leccos  pochytil  a  v  duši  své  uschoval.  Mimo  jiné 
věděl,  že  řekl  Pán  bůh:  Dal  li  ti  někdo  facku  na 
jednu  tvář,  nastav  mu  druhou. 


Poliček  otcův  nebyl  pohlazením.  Bartoňovi 
zajiskřilo  se  v  očích,  zahučelo  mu  v  hlavě,  málem 
byl  by  upadl.  Ale  síla  ducha  přemohla  slabost 
těla.  Udělalo  se  mu  nějak  obzvláštně,  nějak  vzne- 
šeně, a  tím  zapuzena  tělesná  bolest. 

I  obrátil  se  k  otci  druhou  tváři  a  pravil 
klidně  a  měkce  podle  slov,  jak  se  domníval, 
evangelia:  »Tatínku,  Pán  bůh  řekl:  Dal-li  ti  někdo 
facku  na  jednu  tvář,  nastav  mu  druhou.  Tady  je!  r 

»Tu  máš!  Ty  houzíre,  kluku  nevytrestaná, 
nekáraná,  tupante  a  trucoune!' 

Již  by  ji  byl  Bartofíovi  ani  krejčí  neodpáral, 
jak  dobře  se  mu  přišila.    Opět    se    mu  zajiskřilo 


v  očích,  zahučelo  v  hlavě  a  zavrávoral,  div  ne- 
upadl. Ale  bolest  rázem  ustoupila  příjemnému 
trnutí,  jež  od  hlavy  rozlévalo  se  Bartofiovi  po 
těle.  Nejprve  srdce  mu  zalilo,  potom  duši,  a  potom 
se  rozlinulo  až  do  malíků  nohou.  Bartoňovi  se 
nmilo,  že  dokázal  něco  neobyčejného,  čeho  jiní 
teprve  v  dospělém  věku  schopni  bývají,  po  dlou- 
hých bojích  a  cvičeních,  t.  j.  že  učinil  tak,  jak 
přikazuje  bůh. 

Kojanovi  napadlo:  »Ví  už  ten  chlapec,  co 
mluví  a  jedná.'  Nevlezla  zase  do  něho  nemoc?* 

Naložil    si    Bartoňe    na  záda    a    donesl    jej 

domů  Pokr.ič. 


%     ^     %     ir     %     %     ir 


ULEB    USPENSKIJ  :  ^                                                               2  CESTOVNÍCH  POZNÁMEK. 

BOUŘE.  PŘELOŽIL   V.    MrŠTÍK. 

Pokrač. 

[Vjalezen  konečně  bod,  který  úplně  splýval  s  ve-  prázdnota  a  konec  konců  zmatek,  ztráta  peněz, 
*■  ^  řejnýni  míněním  venkova.  Všichni  zástupci  povšechný  neukojený  stesk  v  duši  intelligentnlho 
jednohlasně  dosvědčují,  jedná-li  se  o  »tělegu«,  a  zlost  v  duši  neintelligentního  člověka, 
nic  zlého  kromě  dobrého  že  z  toho  pojit  nemůže.  Bakinské  bouře  jako  všechna  jiná  massové 
zástupci  odešli,  přísedící,  staiající  se  o  blaho  lidu,  hnutí  z  posledních  let  jsou  právě  resultátem  ne- 
odejel, ale  jaký  neklid  a  jakou  tíhotu  způsobila  zdravého,  porušeného  stavu  ruské  intelligentní 
jemu  i  těm  zástupcům  lidu  celá  ta  záležitost,  mysli.  Pronikajíc  v  lidové  massy  cestou  nejrňz- 
která  krom  dobrého  skutečně  nic  špatného  s  sebou  nějších  veřejných  i  soukromých  zřízení  a  podnik- 
přinésti  nemohla!  I  zástupci  obce  i  přísedící  cítí,  nutých  plánů,  hlavně  pak  pronikajíc  v  lid  v  po- 
že  porada  jejich  byla  prázdna  a  že  nebude  mít  době  tak  rozervané  jako  nyní,  ke  všemu  v  takovém 
žádných  výsledků ;  cítí  to  proto,  že  právě  tento,  málo  promyšleném  a  proto  málo  upřímném  slohu 
sám  o  sobě  prospěšný  podnik  není  jaksi  v  žádné  napravým,  nezdravým  způsobem  rozčiluje  národní 
souvislosti  jak  s  potřebami  a  starostmi  dneška,  rnassy,  zasahujíc  do  nich  v  nejednom  ohledu,  ale 
tak  i  s  potřebami  a  starostmi  národního  života  neuspokojujíc  jich  ani  v  jediném;  a  massy  zatím 
vůbec,  jimž  vyhověti  tu  chtějí  způsobem  jaksi  musí  na  svých  ramenou  nésti  nerozumná  zřízení 
osamoceným,  beze  vší  souvislosti  se  vším  ostat-  a  podniknuté  plány,  které,  jak  jsme  už  pravili, 
ním,  rovněž  tak  jaksi  -náhle*.  Jak  tak  najednou,  proniknuty  jsou  bezpodstatností  a  nepravdivostí 
v  sedm    hodin    večer    měli  rozřešiti    otázlcu  sou-  v    důsledku    chorobného    pathologického    stavu 


stružnického  řemesla.-'  Současně  v  hovoru  o  uži- 
tečnosti řemeslnických  tříd  v  témž  sezení  mlu- 
vilo se  i  o  tom  že  lid  potřebuje  zemské  banky, 
pomocí  níž  lid  může  zveličovat  pozemkovoi!  svou 
majetnost    a    následkem    toho    i    svůj     blahobyt. 


ruské  intelligentní  mysli,  obtížené  břemenem  ve- 
likých úloh,  na  neštěstí  však  neschopné  svobodně 
a  prostě  o  nich  pracovati. 

Neživotnost    intelligentní    mysli    (odsouzené 
tomu,  aby  nedospěla  nikdy  k  činu)    projevuje 


Ustanoveno:  domáhati  se  jí  atd    Ale  do  opravdy-li  .se  u  nás  na  Rusi  v  rysech,  které  budí  nejhlubší 

se  jedná    o  zvelebení    národního    blahobytu    po-  zármutek  a  podivení.  Před  vzdělaným,  vyspělým, 

mocí  rozšíření  pozemkové  majetnosti,  pak  nutno  věci  znalým  člověkem    stojí   na    př.  fakt,  vyzdvi- 

míti  představu    také    o  tom,   že    rozmnožení  po-  zený  samým    životem,    žádající  jmenovitě  takové 

zemku  zveličuje  hospodářství,  že  je  pak  k  němu  vyspělosti    a    takového    směru    myšlének,  jakými 

třeba  všech  rukou,    ručiček  devítiletých  dětí  ne-  vládne  tento  člověk.  Dívá  se  naň,  chápe  ho,  vidí 

vyjímaje,    nnž,  kdo  a  nač  se  pak  půjde  učit  sto-  a  —  přece  nic,  jakoby  toho  fakta  před  ním  ani 

lařskému  řemeslu?  Oba  návrhy,  posouzené  v  je-  nebylo  a  jakoby    to    ani    nebyl    právě    ten    fakt, 

dnom   a    témž    sezení,    navzájem    se    ničí    a  naše  kterého    potřebuje.    Tak   někdo    k  vám    mnoho 

iníelli;4entní  mysl  ve  své  srdečnosti,  t.  j.  ve  svém  a  dlouho    mluví    o    proletariátu    a    zatím    tentýž 

zdraví,  prostotě  a  smělosti  tak  už  seslábla,  že  ani  proletariát    stojí    před    ním  a  on  ho  nevidí,   t.    j. 

nepozoruje,    jak    jeden    návrh    stává  se  naprosto  vidí,    ale    navykl    už    tak  myslit    a    jednat,    aby 

zbytečným  vedle  návrhu  druhého,  že  v  oba,  jinak  z  jeho  myšlének  a  skutků  nikdy  nepošlo  nic  ži- 

dobré    podniky   zavléká    se    takovým    způsobem  vého.    Co    jsme    se  načetli  na  př.  statí  o  hospo- 

nedomyšlenost,    nedůslednost,    z    obou    že    zeje  dářských  školách  pro  sedláky,  co  se  o  nich  na- 


259 


mluvilo  zemstvo  a  není  už  daleko  do  té  doby, 
kdy  se  za  ně  utráceti  budou  peníze !  Úplně  správná 
a  svědomitá  snaha  zlepšiti  národní  blahob)'t  při- 
vádí lidi  na  myšlénku,  zříditi  takové  zlepšené  ho- 
spodářství, které  by  sedlákům  sloužiti  mohlo  za 
vzor;  sedláci  vezmou  si  příklad  ze  vzorně  zaří- 
zených hospodářství  a  budou  zvelebovat  i  hospo- 
dářství svoje.  Takový  způsob,  který  proveden 
býti  může  pouze  za  pomoci  speciálních  prostředků 
a  nanejvýš  jen  na  deseti  —  dvaceti  místech 
v  celém  Rusku,  považován  je  za  spasitelný  pro- 
středek pro  celou  zemi,  která  na  milliony  verst 
pokryta  je  milliony  vesnic,  kde  každý  dvůr  je 
doslovně  takovou  zemědělskou  školou,  kde  ke 
všemu  každý  5 — (iletý  hoch  ví,  že  dobré  semeno 
je  lepší  než  špatné,  že  dobrý  kůň  je  lepší  než 
špatný  atd.  A  ořou-li  špatnými  koni  a  sejou-li 
špatné  símě,  pak  se  tak  děje  právě  proto,  že 
obejíti  se  musí  bez  těchto  speciálních  prostředků, 
na  jejichž  půdě  zakládati  chtějí  vzorné  školy 
Školám  těm  přikládá  se  veliká  důležitost  a  mluví 
se  o  nich  jako  o  prostředku,  kterým  se  zameziti 
dá  po  Rusku  šířící  se  tuláctví,  život  bez  přístřeší 
a  vůbec  selský  proletariát.  Zatím  na  očích  všech, 
kdo  nejupřímněji  (nepochybujeme  o  tom  ani  na 
okamžik)  o  těchto  věcech  pojednávají  a  všemož- 
nými cestami  a  všemožnými  způsoby  je  hájí, 
přede  všemi  tu  stojí  ohromný  proletariát:  šlech- 
tický, činovnický,  popovský,  vyrostlý  na  účet  za- 
darmo jim  poskytovaného  chleba  nevolnického 
práva,  proletariát,  který  nenašel  útulku  v  speci- 
álních školách  (ani  jich  takřka  není),  aniž  může 
následkem  nedostatku  prostředků  projíti  celý- 
žebřík  všeobecného  vzdělání.  —  A  v  tomto  ohrom- 
ném proletariátu  nevzniká  žádná  otázka,  která 
by  žádala  svého  rozřešení!  Nanejvýš  že  občas 
vyjde  na  př.  nějaký  ten  cirkulář  ku  založení 
ústavu  pro  úředníky;  tam  je  třeba  celé  massy  ne- 
pracujících lidi  a  všichni  dostanou  slušný  plat 
Z  takového  proletariátu  vyberou  pak  několik 
tisíc  lidí,  ale  ty  tisíce,  když  přišly  k  hotovému 
kousku  chleba,  žení  se,  mají  potomstvo  a  to 
rovněž  volá  po  takovém  cirkuiáři,  vyzývajícím, 
aby  služné  šli  brát  všichni  ti,  kdo  ničemu  se  ne- 
učili a  ničeho  dělat  neumějí. 

Jeli  třeba  jakého  zemědělského  učiliště,  pak 
jmenovitě  pro  proletariát  tohotodruhu, 
tak,  aby  vlídností  a  ne  dohnán  hrubou  a  surovou 
bídou  přiveden  byl  k  samostatné  práci;  k  práci, 
která  by  mu  nepřekážela,  aby  státi  se  mohl  po- 
řádným a  vzdělaným  člověkem,  k  práci,  která  by 
konec  učinila  typu  lidí  vytloukajících  cizí  prahy, 
typu  nic  nedělajícího  Hamleta,  člověka,  který 
neplodně  žalostní  a  na  marno  se  rozchází  v  ne- 
ustálém vyhledávání  různých  prostředků  své  exi- 
stence. 


Je  to  naše  ruské,  pro  nás  závazné  rozře- 
šení otázky  proletariátu;  rozřešiti  se  dá  ne  bitím 
a  ne  rozvojem  karrier  pro  darmochleby,  ale  prostě 
a  dle  vůle  BoH  tím  způsobem,  že  přivedeni  budou 
k  ušlechtilé  práci,  k  samostatné  existenci  za  cenu 
práce  rukou  svých,  že  z  darmochlebů  Hamletů 
stanou  se  hospodáři.  Ale,  aby  tak  prostě  a  spra- 
vedlivě rozřešeny  byly  nejobyčejnější  otázky, 
které  nám  dal  život  a  o  jejichž  důležitosti  pře- 
svědčila nás  zkušenost  celé  Evropy,  dlužno  vá- 
žiti si  svých  myšlének  a  ručiti  za  ně  a  za  právo 
logického  jejich  uskutečnění  v  životě  Nuž,  a  právě 
v  tom  je  celé  naše  neštěstí,  myšlénky  máme,  ale 
abychom  je  uvedli  v  život  —  toho  ne- 
dovedeme, poněvadž  se  toho  ani  neodvážíme  ;  od- 
vykli jsme  této  odvaze,  a  tak  své  nejušlechtilejší 
myšlénky  následkem  tohoto  v  jádru  vězícího  na- 
šeho neduhu  logicky  v  život  neuvádíme.  Takový 
nelogický  resultát  asi  očekává  zemědělské  školy 
i  otázku  městského  proletariátu.  Cítí  se,  že 
i  zemědělská  učiliště  shltnou  tak  massu  tohoto 
proletariátu,  ale  výsledek  všeho  toho  nebude 
žádný:  městský  proletariát  zabezpečí  se  v  nich 
pod  formou  zkoušených  pěstitelů  kur,  specialistů 
v  chovu  krav,  hlavních  dozorců,  dobytčích  in- 
spektorů příručích  dozorců,  hospodářů  a  exeku- 
torů,  vyšších  veterinářů  a  nižších  agronomů  atd. 
Všechno  se  zařídí  v  nových  bytech,  všechno  to 
bude  hrát  na  kytaře:  »0h  jak  rád  bych  já  měl 
rád . .«  na  konec  vyskytne  se  pak  i  lupičství.  A  mužík 
zůstane  při  hubeném  dobytku  a  při  hubeném 
semeni,  poněvadž  koupit  je  není  zač  —  jinak  by 
sám  si  je  obstaral  i   bez  školy. 

Ovšem,  bezvýznamná  tato  fakta  a  povrchní 
jejich  objasnění  nestačí  aby  si  čtenář  představiti 
mohl  celý  ten  složitý  obraz  těžkého  našeho  mrav- 
ního stavu;  přece  však  i  z  toho  možno  poznati, 
že  nešťastni  jsme  proto,  poněvadž  neposloucháme 
hlasu  svého  svědomí,  nepodrobujeme  se  svému 
poznání,  vedoucímu  neodbytně  k  přesvědčení,  že 
my  jako  národ  začínající  žít  povinni  jsme  zalo- 
žiti mravní  svůj  rozvoj  na  péči  o  blaho  mass. 
Začíti  život  péčí  o  špatný  pořádek  je  nemožno. 
Pečovati  o  to  na  příklad,  aby  spořádaná  obec 
byla  zkažena,  je  nemyslitelno;  třeba  jen  upřímně 
a  přímo  si  přiznati,  co  nám  samou  přírodou  pře- 
depsáno jest,  a  nebáti  se  logických  důsledků. 
Ale  byly  příčiny,  které  nás  polekaly,  spletly 
i  »svedly<  a  oslabily.  Ale  sesláblá  mysl  naše 
projevila  se  v  sesláblém,  zkaleném,  nezdravém 
způsobu  veřejných  i  soukromých  zřízení;  my- 
š'énka  ta  prosakujíc  jimi  v  tétéž  zkalené,  zne- 
pokojující a  neuspokojující  podobě  v  massy, 
k  jejichž  dobru  všechny  ty  nutné,  bezvýsledné 
kroky  podniknuty  byly,  leká  je,  mrzí,  popuzuje 
a  přivádí  k  bezvýsledným  zrůdnostem.         Pokrae. 


Ý        %         %         %         ^         %         % 


z    BÁSNÍ    S.    BOUŠKY. 


VIDĚNÍ   BOLESTI. 


INcznámý  nčkdo  do  srdce  símě  mi  hodil, 

pohasla  svčtla, 
tajemný  život  znenáhla  v  něm  se  rodil, 
kořínků  spleť  se  v  žíly  a  cévy  spletla. 

Veliká  tiha  a  tíseň  mě  drtí  a  tíží, 

býlí  to  bují, 
klesám  a  nohy  kořeny  zrádné  mi  víži, 
v  haluzích  trysklých  studené  vichory  duji. 

Studeným  proudem  divoký  rej  ten  hučí, 

jaká  to  jízda? 
napjaté  struny   v  duši  se  třesou  a  zvučí, 
šíleným  pláčem  více  a  více  to  hvízdá. 


Bolest  mč  přemohla,  prorostla,  pronikla  zcela, 

bylina  zrádná, 
myšlénku  každou  zajmout  a  polapit  chtěla  — 
Uniknout.'  prchnout?  v  zajistí  naděje  žádná. 

Ssaje  mou  krev,  již  v  ohnivých  květech  pučí, 

příšerné  máky! 
dusí  můj  výkřik  a  v  němotě  mé  mě  mučí, 
s  děsem  se  blíží  šílené  její  zraky- 

O  pomoc  volám  udušen  trnitou  spleti, 

šíji  mi  zdrhá  — 
bělostná  ruka  neznámá  s  hůry  letí, 
krvavé  květy  pomalu  láme  a  trhá. 


Výdech'  jsem  opět,  postava  světlá,  bílá 

ke  mně  se  shýbá, 
kořeny  strhala,  trny  mně  uvolnila. 
Šílenství  prchá  a  Milost  mč  na  čelo  líbá. 


TOUHA. 


V 


íš,  co  je  touha?  Zelený  had, 
kol  mého  srdce  se  svinul, 
lapá  můj  dech,  krev  všecku  chce  ssát, 
bych  zhynul,  bych  zhynul 

Víš,  co  je  touha?  Nesmírná  poušť, 
noha  má  ochromla  křečí, 
pralesy  věčné,  bez  konce  houšť 
a  za  nimi  srdce  se  léčí. 


Víš,  co  je  touha?  Oceán  sám 
a  loďka  má  ztratila  vesla, 
kormidlo  zničeno,   zlomil  se  trám 
a  plachta  má  sklesla. 

\'íš,  co  je  touha?  Nejdelší  z  cest! 
Ó  hvězda  je  hvězdě  blízká!  — 
od  jedné  duše  k  druhé  se  snést, 
a  mezi  nimi  se  stýská. 


P  I  S  E  N. 


I    oslal  jí  obrázek  rozbitý 
a  stále  ho  v  duši  to  trudí: 
byl  plamenem  lásky  zalitý 
a  proto  byl,  proto  byl  ro;.biiý, 
ji  však  to  přece  studí. 

Ó  ty  můj  Bože  rozmilý, 
kéž  se  to  neštěstí  změní, 
sprav  to  zas,  co  jsme  rozbili, 
aby  se  střípky  zcelily, 
vždyť  to  tak  nemožné  není. 


.-\  ty  mu  pranic  nevracej, 
nevrátíš,  co's  mu  vzala, 
hořkému  kvítku  tepla  přej, 
do  drahé  dlaně  vezmi  jej, 
abys  ho  dechem  hřála. 

Ptáčkové  Sedí  na  snětích, 
ptáčkové  vrabečkové, 
nevidět  nic  než  studený  sníh  — 
Sněhy!  kdy  bledule  vyjdou  z  nich? 
Zobáček  do  sněhu  klove. 


^^Z>Z>Z>^'^^Z>Z>^ 


261 


Otakar  Theer: 


PŘÍCHOD   ŽENY. 


Wtanuli  v  malém,  rohovém  pokoji  s  vyhlídkou  na 
^^  park.  Celý  tento  čtverec,  plný  zákoutí  zalid- 
něných národem  faunů,  satyrů,  najadek  a  sfing, 
sem  tam  s  altánkem  bělajícím  se  na  vršku,  nad 
korunami  stromů,  zachvěl  se  nárazem  větru  jako 
tajemný  šik,  pozdravující  svého  miláčka.  Nebo, 
zdálo  se  Kamilovi,  byla  to  němá  vyhrůžka,  co 
volala  až  sem,  za  okenní  tabule,  těla  břiz,  sosen, 
lip  a  kaštanů.? 

Otevřela  okno  a  pokud  mohli  dohlédnout, 
jmenovala  jednotlivé  stezky,  aleje  a  pavillony. 
její  tváří  táhla  dlouhá  řada  výrazů  smavých  a 
bolestných,  jak  je  snad  probudily  vzpomínky  na 
ta  místa. 

»Tam  na  právo,  kde  jste  mne  potkal,  jest 
Modrá  Alej  Kaštany  lesknou  se  v  barvách  ocele, 
jakmile  zapadá  slunce.  Zdá  se  vám  to  divné,  ne  ř 
Dole  pod  námi  je  stezka  Dobrých  Nadějí;  zde 
sedávaly  naše  matky  a  matky  jejich  matek,  když 
se  čekaly. « 

A  pak  ukázala  Hrádek,  bílý  altán  na  kopci 
vysázeném  růžemi.  Velké  Kolo,  Kapličku  a  Šedý 
Pavillon. 

>Hled'te,«  pokračovala,  »zde  je  rendez-vous 
stínů  naší  rodiny.  Kdybyste  chtěl,  Kamile,  spa- 
tříte je,  ty  dobré  pány,  v  kloboucích  na  tři  ku- 
ráže, s  parukami,  v  sametových  kamizolách  a 
stávkových  punčochách ;  opírají  se  o  hůl,  jdou 
od  stroiTui  k  stromu,  šňupají  chvílemi  a  s  úsmě- 
vem na  svých  oholených  tvářích  opatrují  budouc- 
nost rodu.  A  viděl  byste  jiné  v  cylindrech  a 
fracích,  empirové  matrony,  a  jiné  v  čepcích, 
mantillách,  s  koketními  modlitbami,  všechny  ty. 
kteří  nás  zde  zanechali,  jak  neslyšně  promenují 
po  cestách.' 

Usmívala  se  na  něho  záhadně.  Pak,  aniž  si 
toho  všiml,  stiskla  tajný  knoflík  ve  zdi.  Ko- 
bercové stěny  se  rozletěly  a  se  zdí  hledělo  na 
né  sto  tváří  v  různých  obrazech,  růžové  tváře 
s  rusými  kadeřemi,  protknutými  květy,  tváře  dů- 
stojnické,  jako  by  vyrostlé  z  kyrysů,  milé  a  bon- 
homní  tváře  majitelů  panství,  tváře  úředníků,  se- 
pjatých v  černý  šat,  s  kordem  po  boku  —  ne- 
hybné processí  postav  spojených  navzájem  něčím 
nepojmenovatelnym,  co  v  nich  vykvetlo  erbem 
stuhy  modré  a  zlaté  se  stříbrnou  ostrví  uprostícd. 

To  byla  tedy  ta  rodinná  pinakt^thcka,  o  níž 
slyšel  tolik  vypravovat.  Šel  od  ol  rázu  k  obrazu, 
nalézal  vztahy  a  upozorňoval  ji. 

Ona  se  usmívala  .  .  . 

Kdesi  v  zadních  salonech  zaštěkal  pes.  A  pak 
spatřili  dánskou  dogu,  sametové  srsti,  klusat  sem 
řadou  pokojů  jako  fantastická  šelma,  která  bdí 
nad  tímto  královstvím  němých  věcí. 


">Tallyho,«    zavolala  I..ina. 

Pes  několika  skoky  byl  tu  a  třel  se  o  její 
šat:  zvíře  a  žena,  v  témž  odstínu  barvy,  nad  níž 
s  úsměvem  zářil  císařský  obličej. 

í>Pane  ze  Sán  —  můj  průvodce  Tallyho!« 
představovala.  Pes  usedl  a  jeho  oči  svítily.  — 
^Tallyho  —   můj  synovec  Kamil  ze  Sán.« 

»Sluha  váš,  Excellence,*  řekl  Kamil  a  stiskl 
pracku,  kterou  mu  doga  podala  knížečky  vážně.. _ 

"Ale  to  je  dóbre  .  .  .  véritablement  ...  to  je 
dóbre,«  ozvalo  se  za  nimi  v  cizím  přízvuku,  a 
malý  člověk,  s  krásnou  tváří  Žida,  v  cylindru  a 
zelené  kamizole  turistů,  smál  se  ve  dveřích.  Pak 
se  uklonil,  skřížil  ruce  a  v  póse  vasala  řekl: 

»Já  .  .  .  docteur  Bensoin  Kermor  .  .  .  Pán  de 
Sány,  ano?« 

Kamil  jen  pokývl,  neboť  bizarrnízjev  doktorův 
a  ieho  rychlá,  jako  zvuk  trompety  ostrá  mluva 
zabraly  mu  celou  pozornost;  ale  již  mluvila  Lina: 

»Doktore,  Kamil  je  ten  básník,  o  němž  jsem 
vám  tak  často  vypravovala." 

»Charmé  . .  .  Vous  savez  monsieur  ...  já  okou- 
zlený   českou  literatyr.    Jaké  hloubka  a  lyrismi* 

Zamlčel  se  na  okamžik,  jako  by  se  chtěl  po- 
kochat v  údivu,  který  ožil  v  Kamilově  tváři  Pak 
pokračoval  se  stejným  chvatem: 

»0h,  monsieur.  Já  čtu  .  .  .  víte  .  .  .  také 
mládě  .  .  .  Ku  příkladu  .  . .  pan  Březina.  Pan 
Březina  .  .  to  jako  xeres:  bílý,  sladký,  it 
puissant.  Co  říkám  ř  .  .  .  I  jako  váš  vin  de  Bohéme  : 
palčivý  .  .  .  yrandiosný  .  .  .  Nom  de  Dieu !  Já,  já 
se  obrozuji.  já  vás  ujišťuji,  monsieur  .  .  .  Já,  starý 
člověk,  já  rozděluji  literatyr  na  dvě:  které  mají 
a  které  nemají  .  .  .  víte  .  .  .  které  nemají  sérce 
(srdce).  A  vaše  literatyr  oh,  ta  má  sérce,  co  říkám .? 
ďáblsky  mnoho  sérce  .  .  .  Ono  se  vidí:  jedna  rasa 
velmi  mladá  .  .  .  Tak  .  .  .  Vaše  imaginase?  .  .  • 
O  velmi  dóbre  vaše  imaginase  .  .  .« 

» Myslím, í  řekla  Lina,  »že  bychom  mohli 
přenést  tuto  velepíseň  do  parkové  atmosféry, 
k  vůli  svačině.' 

Sešli  dolů;  Lina,  doktor,  Kamil,  Tallyho  a 
jiné  dvě  dogy.  které  je  předbíhaly.  Slunce  bylo 
nízko  nad  obzorem.  Modrá  alej  zfialověla  nad 
nivni  jako  malachitové  klenutí,  v  němž  se  listí 
třáslo  violově. 

V  malém  altanu,  ověšeném  lambrekýny,  bylo 
prostřeno.  Usedli  a  dogy  položily  se  vně,  za 
Linou.  Přinesli  samovar,  ovoce  a  zákusky.  Ona 
nalévala  čaj,  občas  pomazala  housku,  hodila  zví- 
řatům, volajíc  to,  jemuž  patřila,  jménem:  »Harry! 
Frowardness!  TallyhoU  třásly  se  vzduchem  její 
výkřiky. 


Kamil  měl  doktora  naproti.  Cylindr  položil 
na  židli  a  vysvětloval  svou  nemoc,  zatím  co  Lina 
otáčela  prsteny  na  malíčku,  mechanicky,  jako  by 
slyšela  věc  opakovanou  do  omrzení.  Doktor  vy- 
pravoval o  své  nervose,  která  mu  brání  duševně 
pracovat,  tak  že  .  .  .  » představte  si .  . .  monsieur... 
co  jsme  z  Parisů  ...  já  chytám  ryby  ...  to  je 
všechno  .  .  .  Snes'  byste  takovou  .  .  takovou  exi- 
stensi  .  .  .  monsieur.?  ...  A  říci  ...  já  ..  že  mám 
tolik  idejí  .     .  které    pár  let  si  lámu  o  prsty  .  .  . 


a  .  .  .  představte  si  .  .  .  nemohu  li.xovati  .  .  .  Běží 
to  jako  .  .  .  comme  des  nuages  .  .  .  přede  mnou . . . 
a  já  ...  já  jdu  ku  svým  rybám  .  .  .  Ah  oui!« 

Šero  kladlo  se  po  celém  parku.  V  dálce, 
mezi  větvemi,  zazářila  hvězda  bílým  plamenem. 
Doktor  mluvil  neustále  a  jeho  nervosa  oddělo- 
vala mu  slova  stále  delšími  pomlčkami ;  náhle, 
bez  jediného  slova  vyskočil  se  židle  a  prostovlasý 
ubíhal  alejí. 

»Co  se  stalo ?«  tázal  se  Kamil.  r..kr;,č. 


VÁCLAV  Hladík: 


Ý     %     ir     ilí     %     %     % 


EVŽEN  VOLDAN. 


ROMAN.  — 


/piloval    kontrasty   a   proto  ze  salonů  velkého 
finančníka  zapadl  po   půlnoci  do   noční  ka- 
várničky, špinavé,  zadýmané,  hlučné. 

Usedl  v  koutě  šerém,  poručiv  sklepníkovi, 
aby  shasil  plynové  světlo  nad  ním 

Zahalil  se  v  dým  cigaretty  a  prohlédl  si  zběžně 
své  okolí. 

Na  druhém  konci  neveliké  místnosti  mlátil 
do  piana  vychrtlý  mladík.  Několik  mužů  a  děvčat 
povykovalo  u  dvou  stolů.  U  jiného  stolu  tulil  se 
k  sobě  nějaký  párek.  Táhlá  a  smyslně  larmoyantní 
melodie  valčíková  elegicky  naladila  hlavy  obtí- 
žené alkoholem;  muži  bručeli  chraptivě  píseň 
smutně  sprostou  a  děvčata  kvičivě  jim  přizvuko- 
vala. Párek  v  koutě  držel  se  kolem  krku  a  mla- 
skavě  se  hubičkoval. 

Bulíř  znaveně  přivřel  oči. 

Hudba  a  zpěv  splývaly  v  nejasný,  vzdalující 
se  šum. 

Bulíř  kroutil  si  kníry,  odplivl  si  několikrát, 
mocně  zabafal  a  usmíval  se. 

VidčI  krásnou  komedii.  Pozoroval  její  tajem 
ství,  její  záhady,  její  pozadí. 

Všichni  ti,  které  dnes  viděl  a  slyšel,  s  nimiž 
mluvil,  vířili  před  jeho  očima  jako  divokým,  kva- 
píkovým tempem  unášený  řetěz  farandoly  a  všichni 
z  luzného,  nádherného,  osvětleného  sálu  íítili  se 
splašení,  vyjevení,  rozvášnění,  šílení  ven  .  .  .  do 
šera  ...  do  neznáma  ...  do  podzimní,  temné  noci .    . 

Bulíř  přehlížel  kolem  něho  defilující  muže  a 
ženy,  ženoucí  se  v  divoké  farandole,  přehlížel  je 
se  zálibou  a  úzkostí  umělce  studujícího  modellysvé. 

Viděl  scény  dramat  a  románů.  Za  zdánlivě 
zcela  mírnou,  konvencionální  večerní  zábavou 
společnosti  velmi  korrektní  a  distinguované  tušil 
zlobu,  hnus,  hriíizu  života,  klamy,  lži  a  zločiny 
vášní,  tragiku  i  komiku  viděl  pod  líčidlem  ele- 
gance, blahobytu  a  požitkářství. 

Pozoroval,  co  dalo  se  mezi  Wollnerem  a  p.^ní 
Hellmerovou,  a  viděl,  jak  se  měl  k  slečně  Míně 

•Snad  nechce  ten  ničema  rozšířiti  svou  kol- 
lekci.?  .... 


Všiml  si  utajovaných  záchvatů  žárlivosti  po- 
pudlivého  umělce  Makovce,  dohnaného  laškovnou 
a  líbeznou  koketností  paní  Bílkové  až  do  kruté 
rozvášněnosti. 

»A  Voldan?  Můj  ubohý  kamarád.  Tak  mi 
vždycky  imponoval  jako  pravý  umělec  života  I 
Jak  virtuosně  zakončil  svou  historii  s  paní  Bíl- 
kovou, právě  když  začínala  býti  napjatou  a  mohla 
se  zvrátiti  v  jeden  z  těch  poměrů,  které  trvají 
celý  život,  poutají  a  tíží  .  .  .  Zdá  se  .  .  .  hm  .  .  : 
slečna  Mina  je  velmi  nebezpečné  stvoření.  Má 
chvíle,  kdy  se  mi  zdá,  jako  by  ji  rozžhavil  vnitřní 
jakýsi  oheři  vášně  —  a  pak  zase  vyhasne  a  je 
učiněný  rampouch  .  .  .  Voldane,  kamaráde  .... 
drápkem-li    uvázneš  .  .  .« 

•  Smím  si  vzít  cigarettu?«  vyrušil  Bulíře  z  jeho 
románové  meditace  o  večeru,  tichý  hlas.  Prt  ti 
němu  seděla  mladá  ženština  nedbale  oblečená, 
s  křiklavou  blůzou,  s  tváří  nalíčenou  a  vyhublou. 

Dotekla  se  pouzdra,  které  Bulíř  položil  před 
sebe  vedle  sklenice  černé  kávy. 

>Prosím,«  odvětil  Bulíř. 

Tvář  ženštiny  se  uzarděla  pod  líčidlem,  neb  ji 
překvapil    zdvořilý  tón  odpovědi    mladého  muže. 

Bulíř  přivíraje  oči  vrátil  se  do  svých  dum 
a  vzpomínek.  Pociťoval  rozkoš  i  hořkost  umělce. 
Viděl,  pozoroval  tolik  krásy,  zajímavosti,  novosti 
v  životě  okolním,  pociťoval  a  zažíval  sám  události, 
duševní  úlevy  a  nálady  nevšední  —  to  vše  v  něm 
vzbuzovalo  touhy  zobrazovati  ty  krásy  a  zajíma- 
vosti světa  okolního,  tlumočiti  své  nálady  lyrické 
a  své  filosofické  a  morální  úvahy  —  a  tvořiti 
díla  plná  života  a  krásy,  pravdy  a  fantasie,  umění 
a  moudrosti.  Jít  životem,  vidět  a  vzíti  z  něho  co 
nejvíce  a  všechno  říci 

Ale  hořko  mu  bylo,  když  do  jeho  tvořivých 
záchvatů,  do  jeho  extasí  a  inspirací  spisovatele 
milujícího  všechny  zjevy  života  jako  modely  na- 
bízející se  mu,  nořícího  se  do  svých  vlastních 
dojmů  a  citů  s  analysující  dychtivosti  vpadly 
otázky  skeptické  a  výsměšné,  ironické  a  zneklid- 
ňující. Někdy  snesl  se  jako  mrazivý  déšť  na  jeho 


hlavu  rozpálenou  vidinami  a  výtvary  jeho  esteti- 
ckého, básnického  ducha,  jindy  vybuchl  jako 
skryté  podkopy  podzemní  pod  novými  základy 
jeho  vysněných  a  vyfilosofovaných  názorů.  A  tu 
pociťoval  hnus  a  prázdnotu,  viděl  marnost  a 
směšnost  všech  svých  prací,  touh,  ctižádostí  a 
snů  —  neboť  nenalézal  v  nich  ani  klid  umělce 
zabraného  do  svého  díla  se  zbožnou  naivností 
věřící  v  zázraky  krásy,  ani  uspokojující  rovnováhu 
myslitele,  přesvědčeného  o  účelnosti  a  prospěš 
nosti  svých  činů.  Byl  dalek  domýšlivosti  a  ješit- 
nosti autorské,  mnohdy  stejně  malicherné  jako 
ješitnost  herce,  domýšlivost  byrokrata.  Ty  ošklivé 
sprchy  pochyb,  výbuchy  skepse  rušily  jas  a  klid 
jeho  duše. 

A  život  mu  nabízel  mnoho. 

Bylo  by  lehké  a  radostné  pro  jeho  práci, 
kdyby  se  mohl  říditi  Goethovou  radou:  »Greift 
nur  hinein  in  voUes  Menschenleben  .  .  .«  Stačilo 
by  mu  zachytiti  v  mocném  obraze  bujných  barev, 
nervosního  pohybu  tu  šílenou  farandolu  Wollnera, 
Voldana,  Miny,  paní  Bílkové,  Makovce  ...  že- 
noucí se  z  jasu  skvělého  sálu  do  temné  noci 
podzimní .  .  .    Ale  .  .  . 

V  tom  vyrušil  jej  opět  tichý,  ostýchavý  hlas: 

•  Prosím!  Já  bych  ráda  jednu  černou  kávu.« 
BuHř    netečně    pohlédl    na    vyhublou    dívku 

v  křiklavé  blůze,  jako  by  jí  nerozuměl.  Slyšel 
kolem  sebe  hluk,  křik,  smích,  piano  a  zpěv  a 
v  první  chvíli  si  neuvědomil,  kde  je. 

•  Prosím  . .  .ještě  jsem  dnes  neměla  ani  kapku 
teplého  v  žaludku  .  .  .<   žebronil  tichý  hlas. 

Bulíř  setkal  se  s  pohledem  velkých  očí,  tma- 
vých, horečně  planoucích. 

»Vždyť  to  jsou  oči  slečny  Miny  .  . .«  připadlo 
mu  náhle  a  se  zájmem  pohlédl  na  mladou,  hu- 
benou a  nalíčenou  ženštinu. 

Byla  to  ubohá,  utýraná  tulačka,  pokálená 
blátem  ulic,  zmořená  bídou  a  zpustlostí.  Její  oči 
byly  velké,  žhavé  v  hubené  a  vyžilé  tváři,  pod 
dosti  ladným  obočím  a  tvořily  všechen  půvnb  žen- 
štiny v  křiklavé  bluzičce.  Bylo  v  nich  mnoho  smutku. 

•  Kdyby  se  neleskly  alkoholem,  nebyly  zni- 
čeny probděnými  nocmi  —  byly  by  to  celé  oči 
slečny  Havlenovy  .  .  .  tentýž  pohled  žádostivý  a 
plachý.  ..«   a  nahlas  zvolal  na  sklepníka: 


»Sem  černou  kávu!« 

»S  rumem!'  křikla  ženština  hlasem  ochrap- 
tělým a  usmála  se. 

I  hlas  i  úsměv  učinily  ji  zcela  jinou,  odhalily 
pravou  tvářnost  tulačky  cynické  a  schátralé. 

»Vy  jste  byl  na  bále?«  tázala  se,  ukazujíc 
na  bílou  kravatu  a  výstřih  frakový,  objevivší  se 
po  uvolnění  svrchníku. 

»Ne.. 

Zapálil  si  novou  cigarettu. 

»Co  jste  to  řeklař  Ze  jste  dnes  ještě  nejedlař« 
tázal  se  Bulíř. 

»To  se  mi  stává  často, «  ušklíbla  se  ženština, 
sve  dne  bych  ještě  nějak  přespala,  ale  v  noci 
běhat  po  Praze,  když  člověku  kručí  v  břiše.  No, 
děkuju  pěkně.  A  pak  nejhorší  je,  že  nemám  hlad 
sama  .  .  .« 

»Jak  toř' 

»E  —  mám  fakana  na  krku!«;  odvětila  drsně. 

»Dejie  si  něco  jíst.* 

>I  zaplať  vám  to  Pánbůh  nebeský.  Hned 
jsem  věděla,  že  jste  nóbl  pán  .  .  .«  a  přisedla 
ještě  blíže  k  němu,  chtějíc  mu  nějak  něžně  pro- 
jeviti svou  vděčnost. 

Bulíř  ještě  v  čas  položil  mezi  ni  a  sebe  svůj 
klak  a  rukavičky. 

Pustila  se  hltavě  do  šunky,  ale  větší  polo- 
vičku zabalila  si  do  papíru  s  dvěma  rohlíky. 

»Pro  toho  fakana  .  .  .«  řekla  a  zcela  jiný 
úsměv  neočekávaně  zmírnil  výraz  jejího  obličeje. 

A  vyprávěla  vděčně  a  horlivě  mladému  muži 
o  svém  životě.  Mluvila  vulgárně,  ale  přece  docela 
jinak  nežli  její  opilé  družky  ječivě  prozpěvující 
v  koutě  u  piana. 

Měla  lepší  minulost.  Byla  sklepnicí.  Mužští 
se  za  ní  fantili,  povídala,  ale  » peníze  jí  přišly 
k  ztracením  —  dostala  tři  měsíce  a  od  té  doby 
bylo,  čím  dál,  tím  hůře.  Má  pětiletou  holčičku. 
Jako  sklepnice  měla  poměr  s  advokátním  písařem. 
Pro  něj  ukradla  peníze,  s  ním  měla  děcko. 

»Mohla  jsem  se  vdát  —  a  dobře  vdát!  Chtěl 
mne  jeden  úředník  od  města  a  jeden  medik  napsal 
takové  hezké  skládání  ve  verších  a  říkal,  že  mám 
oči  jako  dvě  studánky,  z  kterých  by  se  nechtěl 
jen  napít,  ale  hned  v  nich  utopit  .  .  .«  zasmála  se 
a  utřela  si  dlaní  ústa.  Pokraí. 


%         %         %         %         % 


F.  S.  Holeček: 


VYZNAVAČI   SLUNCE. 


t— I  lasivec  v  pause  první  chvíle  uvedl  sebe  a  oba 
soudruhy  jako  umělce,  kteří  si  vyšli  sbírat 
dojmy  a  náladu  k  dnešní  práci  do  volné  přírody, 
čímž  spolu  vysvětloval  nahodilou  přítomnost 
všech  na  cípu  ostrova. 


"•Slečno,  dovolte,  uhýbá  milostivá  paní  takto 
všem  lidem, «  a  poeta  se  vzhledem  piráta  hartu- 
sivě  obrátil  řeč  ke  svému  vlastnímu  zájmu. 

Není  nedůležité  upozornění,  jak  vzduch  na 
vodě  dýchaný  podněcuje  odvahu.    Havlík,  který 


byl  jinaU  uhlazený,  vyliýčkaiiý  v  loktecli  [)aní 
purkinistrové,  byl  v  této  chvíli  disný  a  tvrdý, 
jakoby    byl    od  dčtstvi    dýchal    vzduch  Podskalí. 

Slečna  potrhla  rameny;  její  velitelka  byla 
vždy  svéhlavá  a  rozin.Trná. 

Mladý  muž  zřetelné  vzdychl 

Slečna  IVIarj'  nafi  pohleděla  soucitně  a  ptala 
se  ho  po  příčině  jeho  smutku. 

•  l'ane  Havlíku,  sdělte  slečně  příčinu,  nebo  do- 
volte, abych  ji  směl  vypovědět  sám.  Snad  získáte 
spojence,*  vybídl  Hlasivce,  vida,  že  básník  pono- 
řený ve  svůj  hněv  pouští  z  ruky  všecku  příležitost. 

•  Mluvte  jen!« 

Hlasivce  ve  stručných  slovech  uvedl,  kterak 
l>řítel  přišel  jednoho  dne  a  nechutnalo  mu,  a  když 
se  ho  ptali  po  příčině,  svěřil  se,  že  přišel  do  ně- 
jakého pustého  kouta  Prahy,  kde  byl  očarován 
kouzly,  kde  ho  paní  nějaká  nechala  zmoknout  a 
pak  ho  poslala  domů,  že  se  za  to  do  ní  zamiloval 
a  od  té  doby  že  chodí  jen  v  okolí  toho  místa, 
nemluví,  a  musí-li  již  něco  delšího  říci,  že  si  to 
rozdělí  vždy  na  několik  dní. 

Dívka  rozevřela  své  bledé  oči  jakoby  údi- 
vem. »Ah...  jistě?...  To  je  zvláštní  1«   žasla. 

Hylo  možno  věřit,  že  by  v  tak  střízlivé  době 
byl  někdo  tak  ideální  povahy.? 

»Ne,  ah,«  a  slečna  Mary  všecka  rozohněna 
vydatně  používala  citoslovcí,  kterými  vládla  če- 
ština, k  rozhodnému  označení  svého  překvapení. 

Ale  tadv  byla  pomoc,  vzpomněla  si  konečně, 
aspoii  částečná  pomoc    obracely  se  k  Hlasivcovi. 

Snad  by  kouzlo  s  jeho  přítele  spadlo,  kdyby 
chodil  v  jiném    okolí,    snad  po  levém    vltavském 


l)řeiui,  po  Malé  Straně  snad,  která  je  píivabna 
svými  pohádkově  spletitými  ulicemi,  jedna  z  těch 
ulic,  stočená  do  oblouku  a  |)íeťatá  ulicí  Újezdní, 
by  jistě  velice  přispěla  k  uklidnění  jeho  svým 
tichem  a  polední  ospalostí. 

Havlík  počal  měniti  barvu  v  obličeji,  ale  byl 
více  bledý  než  jinobarvý  a  měl  ústa  otevřená 
jako  zpěváci  vlaské  školy  při  vysokém  c. 

•  Slečno,  dovolte*  strhl  prudkým  výbuchem 
plnou  pozornost  dívčinu  k  sobě,  itrváte  na  slo- 
vech, která  jste  pravila  .?>< 

»Ale  ano,«:   přisvědčila  slečna  Mary. 
Mladý    muž   jakoby    se  byl  v  sebe   shroutil, 
živost  jeho  ochabla. 

•  Neuvěřím  tomu  nikdy, «  děl  k  sobě  pokle- 
slým zvukem  hlasu  a  pohled  jeho  se  mlčky  ztrácel 
na  dnu  vltavské  hlubiny. 

»Zkuste  jen,«  a  Hlasivce  fjobídl  přítele. 

Havlík  rozložil    /  pochybnosti  ruce. 

Při  prvním  setkání  nepochodil,  při  druhém 
viděl  urputný  útěk,  má  snad  při  třetím  pokusu 
o  přiblížení  se  býti  svědkem  nějakého  stěhování 
se  z  Brahy  ? 

Slečna  Mary  pohnula  pažemi.  Ona  nemohla 
rozhodnout,  jakého  rozmaru  bude  její  paní  Usly- 
ševši o  jeho  nesnázi,  poradila ;  další  je  jeho  věcí. 
Nemohla  také  déle  již  zňstati  vzdálena  od  své 
velitelky. 

»Diky  za  ochotu,  pánové,  s  níž  jste  mne 
nechali  si  odpočinout,  s  Bohem, «  a  dívka  s  při- 
vřenýma očima,  jakoby  se  jí  pojednou  byl  zmocnil 
ostych  z  blízké  přítomnosti  mužů,  pustila  se  rychle 

lodice.  Dokonč 


FEUILLETON. 

FRANTIŠEK  HERITES. 

Česká  literární  obce  oslavuje  padesáté  narozeniny 
hranliška  Heritesa.  Oslavy  tal<ové  omezují  .se  u  nás 
na  několili  článků  a  lokálek  v  novinách  a  na  nějaký  přá- 
telský banket,  v  němž  však  nejméně  bývaji  zastoupeni 
literární  soudruzi  jubilantovi,  poněvadž  za  nynějších 
poměrů  neseženete  pět  literátů  kolem  jednoho  stolu. 
Všichni  ostatní  .si  nadávají,  vynadali  si  již,  nebo  teprve  si 
vynadají.  Širší  veřejnost  nezasahá  do  podobných  oslav 
i  tam,  kde  se  jedná  o  spisovatele  tak  populárního  a  oblí- 
beného, jakým  jest  František  Heritcs.  Jinde  by  snad 
našel  den  padesátých  narozenin  takového  spisovatele 
většího  ohlasu. 

František  Herites  může  s  plným  uspokojením  pod- 
škrtnouti  dosavadní  svou  bilanci  a  učiniti  přenos  znač- 
ného aktiva  — •  bohužel  snad  jen  morálního  —  na  novou 
stranu,  která  bude  zajisté  ještě  obohacena  mnohými 
značnými  položkami  práce  plodné  a  sympatické. 

»Lumír«  pi^ipojuje  se  velmi  srdečné  k  těm,  kteří 
tisknou  ve  slavnostní  den  ruku  dobrého  a  milého  spiso- 
vatele. V  •Lumirut  před  27  lety  začal  Herites  svou  lite- 
rární činnost.  Zde  uveřejnil  četné  své  práce,  duchaplné 
arabesky,  výrazné  kresby,  svěží  povídky  a  zde  uveřejnil 


též  jednu  ze  svých  nejkrásnějších  prací:  ^Tajemství 
strýce  Josefa. « 

Herites  vynikl  zejména  ve  svých  krátkých  pracích, 
rozmarných  i  sentimentálních  >short  stories«,  z  nichž 
sbírka  iZ  mého  herbáře"  patří  k  nejlepším,  co  u  nás 
v  tomto  směru  bylo  napsáno.  Rovněž  velmi  šťastným  je 
Herites  v  povídkách  genrových,  v  humoristickém  líčení 
života  maloměstského. 

Heritesovo  dílo  literární  je  velmi  bohaté  a  roz- 
manité. Má  svůj  vážný  význam  v  rozvoji  české  povídky 
a  románu.  Herites  byl  jedním  z  těch,  kteří  tvořili  mo- 
derní naši  prosu.  V  kruhu  spisovatelů  vyšlých  z  •Lu- 
míra* Nerudova  a  seskupených  kolem  »Lumira«  Slád- 
kova zaujímá  František  Herites  jedno  z  předních  a  nej- 
sympatičtějších míst. 

SEMITISMUS  -  JESUITISMUS. 

Co  je  antisemitismus? 

O,  -to  je  věc  úplně  jasná!  —  Antisemitismus  —  to 
je  nenávist  k  člověku,  du.ševní  zvrhlost,  zahrávání  se  špat- 
nými náruživostmi  davu  .  .  .  Tak  dnešnímu  čtenáři  vy- 
světlují antisemitismus  židé,  pečlivě  zachovávajíce  mlčení 
o  tom,  jak  ve  skutečnosti  jeví  se  otázka  semitismu  ve 
světle  antisemitismu. 

Ale  proč  se  tedy  šíří  antisemitismus  stále  mocněji 
a  mocněji  a  proč  v  životě  národů  počíná  hráti  stále  účin- 


néjši  roli?  Vždyf  v  osvíceném  našem  století  šíření  se  ta- 
kového protiosvětového  hnutí,  za  jaké  se  antisemitismus 
vydává,  bylo  by  zjevnou  stvůrností;  a  precese  antisemi- 
tismus bez  odporu  šíří,  stává  se  současně  klidnějším  a 
pevnějším,  poněvadž  hodinu  od  hodiny  stává  se  uvědo- 
mělejším. Bylo-li  minulé  století  bojem  proti  jesui- 
tismu,  bojem,  který  jesuité  se  svými  přívr- 
ženci nazývali  bojem  proti  katolictví  a  proti 
křesťanství,  všechno  nasvědčuje  tomu,  že  budoucí 
století  bude  v  historii  lidské  kultury  vyznačeno  zápasem 
proti  židovstvu,  který  židé  a  přívrženci  židů, 
spravujíce  se  taktikou  jesuitů,  horlivé  vyličují 
křesťanům  nemajícím  vlastního  zraku  jako  zápas  proti 
všelidským  zásadám  bratrství  a  lásky. 

Ano,  židé  jsou  —  dnešní  jesuité.  Organisace  jejich 
vždycky  byla  totožná  s  organisací  jesuitů,  alespoii  za 
našich  dob  význam  židovstva  v  celém  životě  národů  při- 
pomenul moc  a  vliv,  jakým  jesuité  vládli  do  tohoto  sto- 
letí v  otázkách  světských.  V  tom  je  —  smysl  a  příčina, 
proč  se  šíří  antisemitismus,  který  v  židovstvu  potírá 
silnou  a  křesťanství  nepřátelskou  organisaci  a  zápolí  s  ní, 
spasiti  se  snaže  křesťanskou  kulturu,  aby  porobena  ne- 
byla silou  jí  nepřejnou. 

Židovstvo  —  to  je  jesuitský  řád  našich  dnů,  s  tím 
toliko  rozdílem,  že  jesuité  existovali  pouze  půl  třetího 
století;  po  officielním  jeho  rozpuštění  r.  1774  vyšlo  na 
jevo,  že  nestačilo  ani  celého  století,  aby  vyhlazeny  byly 
všechny  stopy  tohoto  řádu;  židovstvo,  jeho  organisace, 
trvá  už  tisíciletí.  , 

»Ad  majorem  dei  gloriam«  —  tato  formule  náleží 
zrovna  tak  židům  jako  jesuitům.  »Cíl  posvěcuje  pro- 
středkys  —  je  zásadou  jesuitů  i  židů  v  praxi  jejich  mo- 
rálky. 

Zrovna  tak  jako  židé,  jesuité  vynesli  ze  svého  .středu 
vznešené  mučenníky  bratrství  a  lásky;  ale  když  řád  jejich 
byl  zničen,  lidstvo  dokonce  nekleslo,  ale  naopak  v  ne- 
obyčejné šíři  postoupilo  ku  předu  zvláště  v  mravním  a 
náboženském  svém  životě. 

Jako  u  židů  tak  i  u  jesuitů  skutečnou  cenu  řádu 
určuje  organisace  jejich  centra;  za  cenu  stejně  kruté 
discipliny  u  obou  massa  celkem  zabarvuje  se  tou  barvou, 
jakou  na  ně  vrhají  paprsky  centra;  ale  takovou  bude  — 
věříme  s  celým  lidstvem  —  ovšem  jen  potud,  pokud 
paprsků  těch  z  centra  dostávati  se  jí  bude. 

Jako  v  zápasu  proti  jesuitismu  temný  lid  zbavoval 
se  temného  svého  hoře  hrubými  a  rouhavými  výpady 
proti  sutaně,  tak  i  antisemitismus  zná  výbuchy  masso- 
vého  nepřátelství  a  nevědomosti.  Ale  k  jádru  antisemi- 
tismu tyto  výbuchy  se  neodnášejí,  jsou  všude,  kde  zápas 
pronikne  i  do  vrstev  lidových. 

Organisace  mezinárodního  židovstva  zrovna  tak  jako 
organisace  jesuitismu  udí  zuje  se  v  tajnosti;  je  dost  už 
prozrazena,  aby  nebylo  žádné  pochybnosti  o  její  tajem- 
nosti;  tajemnost  za  našich  dob  sama  sebe  usvědčuje, 
už  tím,  že  je  důkazem  své  odloučenosti  od  principů  všelid- 
ských. V  tom  je  právě  smysl  antisemitismu  a  jeho  zá- 
pasu s  bojovnou  výlučností  židovstva. 

»Jen  my  jsme  —  katolíci*  —  taková  je  formule  je- 
suitismu, který  pronásledoval  a  zakazoval  školy,  zaka- 
zoval kázání,  zmocňoval  se  administrace  Augustiniánů  a 
jiných  nebojovných  řádů;  »jen  my  jsme  —  lidé<  tvrdí 
židé  a  dle  toho  také  jednají,  jesuité  a  židé  jsou 
stejně  internacionální  a  židé  současně  tvoří  do  jisté 
míry  zrovna  takový  řád,  t  j.  zrovna  takovou  velmoc, 
jakou  velmocí  byl  pověstný  výtvar  španělského  rytíře. 
V  prvém  století  své  existence  rozlezli  se  Jesuité  po  Číně, 
Japonsku,  Přední  a  Zadní  Indii,  Mexiku,  Peru,  Brasilii. 
Podobně  jako  židé  měli  stejný  instinkt,  rozšiřovati  se. 
To  proto,  že  jesuita  neměl  vlasti  kromě  svého  řádu  a 
nemá  bratra  mezi  všemi  lidmi  mimo  bratra-jesuitu.  A  zrovna 
tak  dávno  už  před  rozbořením  Jerusalema,  dávno  už 
před  nar.  Kr.  židé  naplňují  Alexandrii  a  Řím,  nyní  pak 
už  jsou  venkoncem  všude,  nikde  nemají  vlasti  a  také 
nikde  jí  nehledají.  Při  takové  rozptýlenosti  jedni  i  druzí 


zůstávají  naprosto  cizími  v  každé  zemi,  která  jim  po- 
skytne útulku.  Na  všech  končinách,  uprostřed  všech  ná- 
rodů ihned  se  zařizuji  po  svém  způsobu  a  zařizuji  se  tak 
po  celém  světě  jedním  a  týmž  způsobem.  Poslouchají  a 
poslouchají  slepě  pouze  své  vlastní  organisace,  svého  — 
ne  vždycky  a  ne  všem  známého  —  zákona,  zásady,  ri- 
tuálu. Jako  jesuité  tak  i  židé  vedou  své  vychování  ve 
svém  výlučném  duchu,  svou  výlučnou  methodou  s  tem- 
nými ústními  tradicemi  a  částečně  i  na  základě  pečlivě 
v  tajnosti  jimi  chovaných  knih.  Tento  status  in  státu 
zvláště  svého  výrazu  dochází  v  tom,  že  pomocí  mezi- 
národního lichvářství  a  bankovní  sítě  vržené  nvní  na 
celou  Evropu  prováděti  se  snaží  svou  zvláštní  politiku  — 
politiku  rozkladu.  V  Paraguai  jesuité  organisovali  celý 
hospodářský  stát  —  ohromnou  ekonomii  s  vlastním 
loďstvem,  otrokářstvím,  výborně  vzdělanými  plantážemi, 
cosi  podobného,  čim  byla  Karthagina  uprostřed  severo- 
afrických divokých  plemen.  Svým  časem  byli  jesuité  zrovna 
tak  nesčetně  bohatí  jako  židé,  obchodují  tímtéž  způso- 
bem —  a  v  XVIII.  věku  u  soudu  dovoláváno  se  bylo 
kodexu  specielních  jejich  zákonů  pr';to.  poněvadž  ode- 
přeli zaplatiti  ohromný  dluh  ne  na  základě  všem  společ- 
ných královských  zák(mů,  ale  na  základě  specielních 
pravidel  svého  řádu,  který  je  každého  takového  zapla- 
cení dluhu  zbavoval.  Když  Choiseule  doslechnuv  o  tomto 
záporném  rozhodnuti,  dal  si  k  nahlédnuti  předložiti 
>zvláštní  tato  pravidla*,  podivil  se  svět  a  byl  pobouřen 
nemravností  velké  jich  části  a  process  týkající  se  zapla- 
cení tohoto  dluhu  skončil  vyhnáním  všech  jesuitů  z  Francie 
a  brzy  na  to  i  z  celé  Evropy.  Ale  vyhnaní  jesuité  ne- 
zmizeli; i  zde  osvědčila  se  bystrá  předvídavost  jejich 
internationálnosti.  Každý  z  Francie  vypuzený  jesuita 
našel  »bratry«  v  Belgii,  svobodném  Švýcarsku,  pravo- 
slavném Rusku  a  konečně  ve  zbývajících  ještě  kromě 
Evropy  čtyřech  částech  světa;  zrovna  tak  jako  židé  tla- 
čící se  ze  západního  ruského  území  na  východ, aby  »svoje« 
vyhledali  v  Jaroslavlu,  v  Tambově,  v  Sibiři  a  na  Kavkaze. 
Židu  neodepře  svou  pomoc  žid,  jako  pro  jesuitu  vždycky 
je  připraven  byt  a  stůl  v  každé  jesuitské  koleji.  Všim- 
neme-li  si  »knih  zvláštních  pravideU  u  jedněch  i  u  dru- 
hých, přesvědčíme  se,  že  jsou  si  podobny  až  do  nejmen- 
ších podrobností  a  tato  jejich  podobnost  není  než  vý- 
ronem  hluboké  výlučnosti  žida  a  jesuity  ode  všeho 
ostatního  světa.  Tomu  i  onomu  všechno  se  odpouští  ad 
majorem  gloriam  dei  nebo  gentis  judaicae.  Oba  stejně 
mlčí  u  přísahy  a  přece  nejsou  viněni  z  křivé  přísahy; 
totéž  bezmezné  vykořisťováni  nežid.i  židem  a  nejesuity 
jesuitou  —  v  obojím  případě  »cíl  posvěcuje  prostředky*. 
Stačí  jen  vyznačiti  názvy,  jakých  se  křesťanům  dostává 
v  talmudu,  by  se  poznalo,  jak  málo  je,  proč  by  se  žid  cere- 
monii s  křesťanem.  I  v  nejkrutější  vojně  křesťan  nehlásá 
ani  část  té  nenávisti  k  nepříteli  svému,  jakou  každý  žid 
prodchnutýduchemtalmudu  hlásá  vůči  křesťanstvu  i  vdobč 
nejhlubšího  míru.  Nepadá  na  váhu,  že  nebojujeme 
se  židy;  na  váhu  padá  to,  že  židé  bojuj  ísnámi 
a  že  nás  zmáhají,  poněvadž  sami  tušení  ne- 
máme, že  žijeine  uprostřed  války. 

Válka  s  jesuitismem  vedena  byla  poir  ocí  osvěty,  a  ty, 
kdo  ji  vedli,  nazvala  Evropa  vůdci  své  osvěty.  Velká  škoda, 
že  místy  antisemité  dali  se  postaviti  na  úplně  lživé  sta- 
novisko, zavedeni  byvše  na  půdu  naprosto  nemístných 
a  úplně  nesprávných  názorů  o  »všelidskosti*  žida,  zatím 
co  žid,  jak  dalece  je  talmudistou,  dokonce  není  vůbec 
»člověkem«,  nýbrž  »výlučným  člověkem^.  Ve  skutečnosti 
zápas  se  židovstvem  je  vysloveným  zápasem  s  tmou, 
s  nenávistí,  s  tajemstvím  jeho  učení  a  vystavovaného 
jím  ideálu,  výlučnosti.  Je  pouze  opakováním  osvětového 
zápasu  s  jesuitismem  a  přímým  pokračováním  tohoto 
zápasu.  Všimneme-li  si  ústrojí  evropské  osvěty,  poznáme, 
že  podstata  její  vězí  v  tom,  že  vylučuje  ze  sebe  všechno 
temné,  nejasné,  každou  past  číhající  na  člověka,  každé 
tajemství  a  výlučnost.  Naše  evangelium  je  otevřené,  čti 
každý  a  zkoumej  je.  Jaká  protiva  jesuitů,  jejichž  knihy 
vyšly  na  světlo  Boží  pouze  na  rozkaz  soudu!   Jaká  pro- 


tiva  žulu,  kteři  prokleli  překlad  sedmdesáti  vykladačů 
poři^iný  v  Alexandrii  i  vysmáli  se  unámému  liuniaiiistovi 
a  židovi  Mendclsohnovi  za  lo,  že  pod  vlivem  idei  Les- 
singovCxh  pořídil  překlad  Bible  do  němčiny  pro  německé 
židy  bez  talmudických  komentářů!  Vlastni  Bible  —  je 
pro  iitla  archaeologií;  novým,  svěžím,  výhradně  |>latným 
je  pouze  Talmud  —  tato  stvůra  mraku  a  ncvědomosli, 
nadutosti  a  stranění  se  lidí.  Proto  antisemitismus  jest 
zápasem  proti  výlučnosti  a  kastě,  zmocňující  se  světově 
moci  a  zápas  ten  skončí  teprve  tehdy,  až  židé  zrovna 
lak  jako  jesuité  otevrou  své  knihy  a  zřeknou  se  své 
organisace.  Jsme  přesvědčeni,  že  svět  začíná  se  pro- 
bouzet a  začíná  oči  protírat  na  jesuitský  řád  našich 
dníi;  a  přijde  doba,  kdy  svět  právem  moci  své  řekne 
tomuto  řádu;  »Zjev  se  celý  a  stafi  se  člověkem.* 
A  k  tomu  dojde  prese  všechnu  nynější  sílu  židovstva; 
svým  časem  i  ta  byla  jesuity  přivedena  v  podnoží  jejich 
řádu.  íNovoje  Vremja«.  Přel.  V.  M.  *) 

LITERATURA. 

l'rantišek  Kvapil:  Životem  k  ideálu.  Lite- 
rární vzpomínky  a  skizzy,  1888—1899.  (Nakl.  J.  Otty.  Sa- 
lonní bibliotéka.) 

Vzpomínková  literatura  je  jedním  z  nejchuději  za- 
stoupených odborů  naší  literární  produkce.  Neprávem; 
neboť  kolik  zajímavých  profilů,  kolik  charakteristických 
hlav  mizí  tím  s  uměleckého  kolbiště,  aniž  se  někdo  po- 
kusil zachytit  jejich  rysy  buď  ostře  vyrytým  portréuni 
nebo  příznačnou  anekdotou,  v  niž  se  ukázal  některý  kout 
jejich  duše,  anebo  konečné  prostými  údaji  jejich  soukro- 
mého života.  Ale  přece  místo  aby  rostla,  ubývají  vzpo- 
mínková dila  rok  od  roku. 

V  poslední  době  vydal  p.  Fr.  Kvapil  řadu  stručných 
literárních  skizz:  »Životem  k  idealui  nazývá  se  jeho  kniha. 
P.  Kvapil  je  již  českému  čtenářstvu  dobře  znám  jinou 
knihou  podobných  črt:  »Zťny  a  milenky  slovanských 
básniků«  Dnes,  kdy  oba  svazky  leží  před  námi,  vidíme 
tím  lépe  jejich  souvislost,  ačkoli  praví  autor  v  předmluvě, 
že  obě  knihy  nemají  být  pokládány  za  ukončená,  dohro- 
mady související  díla;  chtěl  totiž  kdysi  napsati  řadu  studií 
o  životě  a  spisech  slovanských  básníků,  v  níž  by  se  stří- 
daly články  tiiografickč  s  rozbory  vynikajících  děl,  a  která, 
systematicky  uspořádána,  tvořila  by  v  sobě  uzavřený, 
dle  určitého  plánu  zbudovaný  celek. 

Nepřízni  osudu  nepoštěstilo  se  mu  však  vytvořiti 
tuto  velikou  sérii  spisů,  jež  by  osvětlila  náš  poměr 
k  ostatním  slovanským  národům.  .^  tak  předkládá  dnes 
z  celé  té  budovy  jen  dva  kameny,  dvě  řady  črt,  k  nimž 
chce  připojiti  za  nedlouho  řadu  třetí. 

Tolik  asi  vypravuje  autor  v  předmluvě  o  vzniku 
své  knihy.  Zdá  se  však,  že  ve  své  přílišné  .skromnosti 
podceňuje  její  význam.  Neboť  najdete  v  přítomném  svazku 
nejedím  stránku,  u  které  se  zdržíte  déle  než  obyčejně, 
a  nejeden  portrét,  jenž  vás  mile  překvapí  ostrou  urči- 
tostí svých  rysů.  Jmenuji  zde  tu  bystře  charakterisova- 
nou  postavu  .í\dama  Asnyka  anebo  krásné  líčení  mladi- 
ckých let  Mickiewiczových  v  Moskvě.  P.  Kvapil  postřehne 
podstatu  věcí  do  nejnepatrnějších  detailů  a  podává  ji 
prostým,  ale  výstižným  stilem.  Knihu  doprovází  řada 
zdařile  přeložených  básní,  jež  pořídila  částečně  autorova 
choť,  částečně  p.  Kvapil  sám. 

Na  jednu  věc  dovoluji  si  upozornit:  nebylo-li  snad 
záhodno  připojit  na  konci  knihy  bioi,'rafické  tabulky 
autorů,  o  nichž  se  jedná,  aby  se  dovedl  orientovati  čte- 
nář méně   seznámený  s  jednotlivými   literárními   proudy. 

Šelma  Larrerl  ufo  vá:  Antikristovy  zázraky. 
(Přel.  O.  S.  Vetťi.  Nákl.  J.  Otty.  .Laciná  knihovna*.) 

Staroitalské  paláce,  dílny  se  svatými  obrazy,  ulice, 
v  nichž  se  suší  prádlo,  zázračné  sošky,  bohaté  .Angličanky 

^  Článek  tento,  vzbudivši  velkou  pozornost,  vyšel  v  uej- 
vétším  ruském  žurnále,  který  je  dalek  antisemitské  propa- 
gandy. 


na  cestách,  mniši  a  karabinníci,  mezkaři  a  lítna,  socialisté 
a  banditi,  processí  a  ■■niaffie*  —  takový  je  len  román 
švédské  autorky  Sclmy  Layerlijlové.  Je  to  lak  trochu 
jako  r.icilská  »C'arnien  ,  ale  o  několik  stupňů  méně  bar- 
vitější a  kterou  by  psal  nějaký  ženský  Mériméc. 

Kniha  začíná  císařem  AuRustem  a  končí  socialisti- 
ckými bouřtmi,  které  vypukly  na  Sicílii  v  roce  1895. 
Mimo  to  dočtete  se  velice  podrobných  údajů  o  klášteře 
Františkánů,  založeném  ve  středověku  na  Kapitolské  hoře. 
Tedy  starověk,  středověk  a  novověk  v  jediné  knize. 
A  ptáte-li  se,  proč  byly  stěsnány  tři  dějinné  periody  do 
jednoho  svazku,  dostane  se  vám  jednoduché  odpovědi: 
aby  mohla  ukázat  autorka  souvislost  Sibylliných  proroctví 
s  dnešním  socialismem. 

Neboť  to  chce  Šelma  Lagerlofová  demonstroval: 
že  socialism  jest  jen  křesťanstvím  na  ruby  a  že,  liší-li  se 
od  něho  něčím,  je  to  toliko  různé  pojetí  jeho  konečných 
cílů.  Křesťanství  je  autorce  .královstvím  z  onoho  světa«, 
kdežto  socialism  .královstvím  z  tohoto  světa«. 

Ale  jako  ve  většině  románů,  které  chtějí  být  ten- 
denčními, vycházíte  i  zde  nepřesvědčeni.  Naopak,  pro 
pestrou  dekoraci,  do  níž  je  vtěsnáno  toto  thema  o  so- 
cialismu, zapomínáte  brzo  na  autorčino  thcoretisování  a 
dáte  se  tím  spíše  okouzlit  karnevalem  osob  a  příběhů, 
jimiž  se  v  knize  jenjen  hemží. 

Autorka  dovede  barvitě  vidět  a  barvitě  vypravovat. 
Nalezla  některé  figury  a  některé  popisy  krajin  a  měst, 
které  dovedou  před  čtenářem  vyvolat  plný  a  živy  dojem 
viděného.  Tak  na  př.  ta  rázovitá  postava  bandity  Falco 
Falcone  nebo  rozkošné,  poloironické  líčení  Gaetar.ova 
mládí.  Nebo  čtěte  na  93  str.  popis  italského  města  a  ná- 
vrat uvězněných  socialistů  za  noci  na  Sicílii.  To  jsou 
partie,  v  kterých  to  prýští  životem  a  barvami  a  pro  které 
odpustíte  rádi  autorce  její  neurčité  theoretisováni. 

Otakar  Theer. 

Rudolf  Kassner:  Die  .Mystik,  die  Kůnstler 
und  das  Leben  (Eug.  Diederichs.  Lipsko  19fi0  .  — 
Vídeň  ran  několik  stranou  stojících  literátů,  jichž  knihy 
jsou  jakoby  pokladnicemi  vyjemnělé,  na  prahu  podzimků 
se  nalézající  kultury  Jsou  to  snílkové  rozjímající  o  zá- 
hadném smyslu  života,  virtuosové  vážně  nesené  hudby, 
básníci  vybledlých  brokátových  gobelínů.  Jejich  essayistou 
je,  tuším,  Rudolf  Kassner.  Jeho  kniha  mohla  by  se  prostě 
jmenovat  ..Angličtí  praerafaelité  a  symbolisti*.  Jsou  to  totiž 
studie  o  Williamu  Blakeovi,  Shelleyovi,  Keatsim,  Kosrttim, 
Swinburneovi,  Morrisovi,  Burne-joncsovi  a  Browningu; 
ale  autor  volí  titul  krásnější,  neurčitější,  významuplnějši. 
.A  taková  je  i  celá  kniha.  Povrch  mu  nestačí,  jeho  svě- 
tem je  zásvětí,  jeho  filosofií  metafysika.  Každá  stránka 
je  axiom,  kterému  buď  uvěříte  nebo  ne.  Podivuhodná  je 
ta  kniha  svou  formou  a  svým  naivním  nadšen'm.  Čtete 
ji,  a  přece  nedovedete  vyslovit,  čeho  jste  se  dověděli; 
možná  také,  že  v  ní  ani  není  mnoho  poznatků,  alejen  tisíce 
jemných  slov  a  dojmů.  Autor  ncsňal  závoj  s  dila  oněch 
umělců,  pohnul  jím  toliko,  a  vůně  vám  stoupá  vstříc. 
1  Rudolf  Kassner  stal  by  se  snad  sám  básníkem,  kdyby 
byl  tolik  nečetl.  Takto  je  jeho  kniha  jako  pokladnice 
vyjemnělé,  na  prahu  podzimku  se  nalézající  kultury. 

.ArthiirSchnitzler:  Reigen.  —  Rozkošná kni.ka, 
kterou  autor  vydal  vlastním  nákladem  a  toliko  přátelům 
rozeslal.  Vymyká  se  nedůvěřivě  veřejnosti.  —  Prosím  vás, 
je  tu  deset  dialogů,  každý  přerušený  řadou  pomlček: 
tu  spouští  musa  záslony.  Svět  je  plný  sexuálních  pro- 
blémů. Obrazy  se  mění  jako  ve  skioptiku:  prostitutka  a 
voják,  voják  a  panská,  panská  a  mladý  pán,  mladý  pán 
a  mladá  paní,  mladá  paní  a  manžel,  manžel  a  .sůsscs 
MádeK,  »sůsses  MíideU  a  básník,  básník  a  herečka,  he- 
rečka a  hrabě,  hrabě  a  prostitutka.  Tento  řetěz  obemyká 
všechny  společenské  třídy! —  -  Vždy  stane  se  totéž: 
muž  a  žena,  —  a  krev  zpívá  svou  temnou  melodii.  Ta- 
kový je  život.  A  v  tom  je  také  uměni  říci  v  stručném  dia- 
logu to  nejchoulostivější  a  nejodvážnější.  Schnitzlera  na- 
učili   tomuto    umění    l'"rancouzi  a  jeho    »sůsse  Mádels« : 


jeho  slova  jsou  tak  jasná,  průsvitná,  že  ani  nepozorujeme, 
jak  těsnč  balancujeme  na  hranici  dovolenřho.  A  s  jakou 
elegancí  a  zručnosti!  Od  »Zcleného  papouška*  kladu 
Schnitzlera  po  bok  Hauptmannovi  a  Halbcovi;  u  nad  ty 
mají  jeho  díla  ještě  personální  a  lokální  parfum.  »Rcigen« 
je  dokument  pro  erotický  život  velkoměst.  Bohužel,  ne- 
jsou naši  mladí  lidé  tak  smyslní,  jak  by  si  je  autor  přál; 
smyslnost  stává  se  stále  oduševnélejši.  Na  smrt  jdoucí 
pozdravují  Caesara!  Camill  Hoffmann. 

Un  siěcle.  Mouvement  du  monde  de 
1800  á  1900. 

Obsáhlá  kniha  o  více  než  900  stranách,  vydaná  pod 
aegidou  papeže  Lva  XIII.,  v  Paříži  za  spolupracovnictví 
vynikajících  odborníkíi.  Úvodní  slovo  napsal  vikomt 
Eugen  Melchior  de  Vogúé.  Kniha  sama  dělí  se  na  tři 
hlavní  části:  Mouvement  politique  et  économique,  Mou- 
vement intellectuel  a  Mouvement  rcligieu.x.  První  oddíl 
vyplňuje  jedenáct  odborných  studií,  z  nichž  jmenuji: 
Dílo  a  vliv  Napoleona  (od  M.  Sepeta),  Národnosti  (od 
Et.  Lamyho),  Vlády  (od  H.  Jolyho),  Zákonodárství  (od 
E.  Chénona),  Nové  národy  (od  vikomta  de  Meaux),  Válka 
I  od  gener.  hrab.  de  la  Gircneiie),  Člověk  a  vzdělávaná 
půda  (od  J.  Burnhesal,  Obchod  a  průmysl  (od  vikomta 
G.  ďAvenel),  Otázka  sociální  (od  hrab.  A.  de  Muii)  atd. 

Oddíl  sMouvement  intcUectueU  vypliíuje  13  studií. 
Tuto  názvy  nejzajímavějších:  Tisk  (E.  Tavernier),  Vý- 
chova iPechcnard),  Kritika  (Lapótre),  Eilosofie  (Chanoin- 
Didiot),  Archaeologie  (AUard),  Historie  (Duchesne),  Lit- 
teratura  (Brunetiěre),  Krásná  umění  (Peraté',  Hudba 
(Bellaiguo)  atd. 

Konečně  oddíl  »Mouvement  réligieux*  vyplněn  jest 
osmi  studiemi,  jež  především  obírají  se  rozvojem  kato- 
licismu, ale  všímají  si  i  ostatních  náboženství.  Mimo  to 
jest  v  oddíle  tom  studie  o  dobročinnosti.  , 

Závěrečné  slovo  arcibiskupa  pařížského  Richarda: 
•Sjednoťme  se!*  končí  tuto  objemnou  ijiformativní  knihu 
o  století  právě  minulém.  B.  P. 

REVUE. 

Nová  polská  revue  literární:  Chiméra. 
Za  vedení  znamenitého  a  nám  tak  milého  Z  e  n  o  n  a 
Przcsmyckého  (Miriama)  počala  vycházeti  ve  Var- 
šavě nová  revue  pro  literaturu  a  umění:  Chiméra. 
Revue  presentuje  se  velmi  skvěle  obsahem,  celým  svým 
rázem  i  krásnou  úpravou.  Českého  čtenáře  se  dotkne 
neobyčejně  vroucí  vzpomínka,  již  na  prvním  místě  revue 
věnuje  .Miriam  Zeyerovi,  o  němž  mluví  tak  nadšeně,  jak 
jen  opravdový  básník  může  mluvit  o  opravdovém, 
velkém  bás,n'kovi.  »Chiméra<  přináší  překlad  Zeyerovy 
básně  >Na  Sinaji*,  dále  krásný  článek  Zcnona'  Prze- 
smyckého  »Los  geniuszóvv*,  začátek  nové  pozoruhodné 
práce  Przybyszewského:  »Syno\vie  ziemi«,  dále  básnické 
i  prosaické  práce  Jana  Kn^prowicze,  Cypryana  Norwida, 
Ivdwarda  Porijbowicze,  Jana  Lemariského  a  j.  Reprodukce 
z  Moreaua,  kresby  Mehoffrovy,  Debického  a  Okunia  jsou 
uměleckou  výzdobou  revue,  které  přejeme  plného  zdaru, 
největšího  úspěchu.  H. 

Ruská  lite  ratura  v  1900  roce.  Minulý  rok,  po- 
slední to  rok  XIX.  století,  jež  ruské  literatuře  dalo  tolik 
slavných  mužů  a  jež  učinilo  z  ruské  literatury  literaturu 
světovou,  byl  v  celku  málo  plodný.  Byl  to  rok  vzpo- 
mínek, rok  jubileí  a  oslav.  A  mimo  to  byl  to  rok  ob- 
zvláště krutý  vzhledem  k  ruské  literatuře:  vyrvalat  smrt 
tak  mnohého  z  vynikajících  spisovatelů! 

Z  literárních  jubilei  třeba  vzpomenouti  oslavení 
150leté  památky  založení  prvního  ruského  divadla  v  Ja- 


roslavli  Kedorem  Grigorjcvičem  Volkovem,  jehož  bio- 
grafie až  dosud  v  mnohém  uhlcdu  zůstala  temnou. 

Pak  oslavena  lOOlctá  památka  narození  básníka  Ba 
ratynského,  jednoho  z  nejnadanějších  představitelů 
památné  puškinské  plejády.  Jubileum  toto  vyneslo  mnoho 
nových  zpráv  o  básníku  vůbec  a  o  jeho  poměru  k  Pu- 
škinovi  zvláště. 

V  lednu  dovršeno  bylo  30  let  ode  dne  smrti  Ger- 
cenovy.  Vzpomínky,  jež  tato  památka  vyvolala,  téměř 
jednohlasně  toužily  po  vydání  souborném  spisů  Gerce- 
nových,  přístupném  širokému  čtenářstvu. 

V  září  bylo  vzpomínáno  25letí  ode  dne  smrti  Alek- 
sěje  Tolstého.  Památka  ta,  bohužel,  nepřinesla  mnoho 
nového,  tak  že  úplná  a  jasná  biografie  básníka,  jemuž 
dřívější  ruská  kritika  nespravedlivě  ukřivdila,  dosud 
ruské  literatuře  schází. 

Jubileum  Bélinského,  oslavené  r.  1899,  mělo  na 
r.  1900  ten  blahodárný  vliv,  že  došlo  k  překrásnému  vy- 
dání jeho  spisů,  jež  vzorně  obstaral  a  poznámkami  opatřil 
S.  A.  Vengerov. 

Z  žijících  spisovatelů  oslaveni:  Nestor  ruských  bás- 
níků .Aleksěj  Michajlovič  Zemčužnikov,  jehož  SOlctá 
činnost  literární  současné  s  79.  narozeninami  vřele  osla- 
vena; 401etou  památku  oslavil  i'.  D.  Boborykin  a 
SOletou  vydavatel  sNovostí*  O.  K.   No  to  vlč. 

Co  se  tkne  literárních  novinek  roku  1900,  tu  možno 
poukázati  jen  k  nemnohým  jako  k  vynikajícím. 

Anton  P.  Čechov  napsal  zoufalý,  bezútěšný  obraz 
z  venkovského  života  »V  roklině*  (překlad  této  povi<lky 
otištěn  v  minulém  ročníku  České  Revue),  mistrné  dopl- 
nění jeho  obrázku  rMužíci*.  Povídka  ta  jest  jedním  z  nej- 
cennějších plodů  minulého  roku. 

Maksimu  Gorkému  zachtělo  se  rovněž  napsati 
něco  nového  o  mužících,  ale  jeho  povídka  »Mužíci«  ne- 
dosahuje nikterak  mohutného  obrazu  Čechova  »V  roklině'. 
Zdá  se,  že  nepodařenost  toho  Gorkij  sám  vycítil,  nebof 
zůstavil  svou  povídku  nedokončenu.  Jeden  čas  mluvilo 
se  o  jeho  dramatě  »Sestry«,  ale  autor  vyvrátil  tyto  řeči 
tvrzením,  že  dramata  takového  dosud  nenapsal. 

P.  D.  Boborykin  napsal  v  r.  1900  jednu  jedinou 
povídku  i-Odnoj  porody*,  ale  za  to  vydal  veliké  vědecké 
dílo  »Iívropejskij  román*,  založené  hlavně  na  zásadách 
Tainových. 

D.  S.  Merezkovskij  dokončil  svůj  román  »Vos- 
kresšije  bogi«,  v  němž  podává  obrovský  materiál  ze  ži- 
vota Leonarda  da  Vinci.  Ale  skvělá  perioda  renaissance 
příliš  unesla  autora,  tak  že  kniha  jeho  jest  spíš  kulturně- 
historické  dílo  nežli  román. 

Jednou  z  hlavních  literárních  novinek  r.  1900  jest 
založení  listu  sj  ežem  ěsj  ač  nyj  a  Soci  něn  i  j  a*  pod 
redakcí  J.  Jasinského  (o  němž  jsme  se  už  zmínili 
v  jednom  z  minulých  čísel).  Pokus  »mladých«  založiti  si 
vlastní  orgán  »Slovco«  skončil  již  během  prvního  roku 
smutně. 

V  roce  právě  minulém  zemřeli:  Grigorij  Avetovič 
D  ž  a  n  š  i  j  e  v,  publicista,  autor  velmi  oblíbené  knihy 
'Z  epochy  velkých  reíorm«;  kníže  Alexander  Ivanovic 
»Urusov«,  nadaný  řečník  a  vřelý  podporovatel  literatury 
i  literátů;  nakladatel  Florentij  Éedorovič  Pavlenkov, 
známého  slovníka  ruského;  divadelní  kritik  Michajil  An- 
drejevič  Zaguljajev;  slovutný  akademik  Leonid  Niko- 
lajevič  Majko  v,  učenec  na  slovo  vzatý;  jemný  a  ideální 
filosof  Vladimír  Sergějevič  Solovjev;  talentovaný  ro- 
manopisec .\lexander  Konstantinovič  Šeller  (A.  Michaj- 
lov)  a  žurnalistka  i  spisovatelka  románů  Kapitolina  Va- 
lerianovna  Nazarjeva. 

Tím  podali  jsme  v  největší  stručnosti  obraz  toho, 
jak  jevil  se  rok  1900   pro  literaturu  ruskou.  B.  P. 


,^  oc^fs  ^^,^f°  Pf^ihii:  "-•>  itvrt  léta  2I.  1-20  (K  2-40Í,  na  pfll  léta  zl.  2-40  (K  4-80),  na  celý  rok  zl.  480  (K  9-60).  Poštou:  na  čt^■rt  léta  zl.  1-26 

(_K  2-50),  napůl  i<:ta  zl    2-50  0^  J>-r}-  ""  "'í  ">^  5  zl.  (K  lO-t.  -  SeSitové   vydáni  (o  dvou  číslech)  vycházi  při  každém  druhém  (sudéra)__či3le 

10  hal.)  —  Patisk  původních  práci  se  vyhrazuje.   —   Dopisy  administraci   »Lumira«  huďtei  adresovány:    Časopis  »Lumir«; 

Karlovo  niímčsti  č.  34.  —  Listy  přijiniúme  jen  Irankované.  —  »Lumir€  \-ycházi  každý  p.ítek  (\'yjma  prázdniny). 


Cena  sešitu  20  kr. 


Praha: 


Redaktor  Václav  Hladík.  —  Majitel,  vydavatel  a  nakladatel  J.  Otto.  —  Tiskem  České  grafické  spolcč 


»Unie«  v  Piaie. 


LUMÍR 


Ročník  xxix. 


8.  BŘEZNA   1901. 


ČÍSLO  23.    * 


Josef  Holeček  : 


HOUZÍR. 


z  NETIŠTÉNE  DOSUU 
ČÁSTI  .NAŠICH.. 


W  velikým  břemenem  Kojari  domů  se  vrátil. 
^^  Břemenem  nebyL  mu  Bartoň,  ale  starosti,  co 
se  s  Bartoňem  děje,  jaký  ten  chlapec  bude  a  co 
z  něho  bude.  Stále  se  mu  stavil  na  mysl  obraz, 
který  mu  svým  vypravováním  vykreslil  Bera- 
nička. 

Doma  břímě  beze  slova  složil. 

Bartoií  doufal,  že  bude  bit  a  tím  přispěje, 
aby  se  otec  potěšil  a  rozveselil.  Zmýlil  se.  Otec 
ho  již  nebil,  ani  ho  nekáral  a  nevadil.  Přecházel 
po  sednici  z  kouta  do  kouta,  z  hluboká  vzdychal 
a  co  chvíli  ruce  zalamoval.  Matka  s  ošizenýma 
očima  šukala  po  sednici,  sem  tam  některý  přcdinět 
bez  potřeby  přendala,  také  povzdychávala  a 
nesměle  a  plaše  pohlížela  s  otce  na  syna,  se 
syna  na  otce.  Ze  zkušenosti  věděla,  že  ve  chvílích 
takových  nejlépe  je  na  Kojana  nemluvit  a  čekat, 
až  promluví  sám  Zná  ho  dokonale.  Kdykoli  jím 
zmítal  duševny  nepokoj  a  ona  se  pokusila,  aby 
ho  jako  věrná  manželka  utěšila,  znamenala,  že 
mu  neposkytuje  opory,  za  jakou  byl  by  vděčen 
strom,  vichrem  k  zemi  ohýbaný,  nýbrž  sesiluje 
bouři,  která  na  jeho  duši  doráži,  tak,  že  mu  zlo- 
mením hrozí.  Kolikrát  úzkostí  vykřikla,  když  vi- 
děla, jak  zle  útěcha  na  Kojana  působí.  Mlčela 
tedy. 

Bartoň  nepochopoval,  co  se  s  tatínkem  děje. 
Vyciťoval,  že  tatínek  pro  něj  tak  obzvláštně  si 
vedou,  ale  co  jim  udělal?  Nic  kromě  toho,  že 
byl  na  honzíru.  Ale  což  mu  za  to  nemohou  na- 
lupat  a  být  veselí  i*  Bartoň  se  rmoutí  a  láme  si 
hlavu,  cože  by  měl  udělati  tatínkovi  pro  radost. 
A  zdá  se  mu,  že  ničeho  nemá  kromě  své  kůže. 
A  sladkým  úsměvem  hledí  se  postavit  otci  na 
oči.    Otec  jakoby  ho  neviděl.  Bartoň  s  týmž  zá- 


měrem přebíhá  v  jinou  stranu.  Již  se  třese,  slzy 
mu  se  derou  v  oči,  spíná  ruce  a  klesá  před  otcem 
na  kolena. 

"Tatínku,  prosím  vás  — < 

Kojan  se  nad  ním  zastavil.  Myslí,  že  chlapec 
chce  odprosit  a  slíbit  polepšení. 

•  Tatínku,  prosím  vás,  nabijte  mi,  nabijte,  co 
se  do  mne  vejde,  já  vidím,  že  nic  jiného  srdce 
vaše  nepotěší!' 

•  Hade  jedovatý !«  řek!  Kojan  hlasem  násilně 
přidušeným  a  vyběhl  ven.  Jakmile  byl  za  dveřmi, 
Kojanka  přiskočila  k  Bartoni,  hladila  a  celovala 
a  pro  pláč  nemohla  nic  jiného  pověděti,  než: 
♦  Bartoníčku,  nesužuj  nám  tatínka  I « 

•  Nebudu,  maminko, «  děl  Bartoň  spravedlivě 
a  myslil  si:  Jak  já  tatínka  přece  udobřím  a  při- 
vedu k  tomu,  že  mi  nabijou  a  sobě  uleví! 

Po  několik  dní  bylo  u  Kojanů,  jakoby  někdo 
z  nich  byl  umřel  Hospodář  nemluvil,  jen  vzdychal. 
Rozkazů,  co  kdo  má  dělat,  nedával,  čeledi  se 
vyhýbal.  Nechtěl,  aby  se  ho  někdo  dotazoval,  a 
ještě  méně  si  přál,  aby  ho  někdo  těšil.  Ani  mezi 
lidi  nechodil.  Bál  se  jich  a  nejvíc  Beraničky  se 
varoval.  Jakoby  ho  slyšel;  » Neříkal  jsem  to,  sou- 
sede Kojanc.?  Neměli  jste  se  míchati  do  soudů 
božích.  Bartoň  by  už  byl  zaopatřen  v  kůru  anděl- 
ském a  vy  byste  byli  beze  starostí  o  jeho  vy- 
chování a  budoucnost.  Už  na  má  slova  dochází, 
už  to  začíná !«  Místo  jeho  u  společného  stola 
bývalo  prázdno.  Kojanka  sedala  na  své  židli, 
jejíž  místo  bylo  po  levé  straně  židle  hospodářovy, 
sama  jako  vdova.  Hovory  a  žerty  za  stolem 
utichly  Nikdo  neudával  svého  pozorování  v  ho- 
spodářství a  přírodě,  každý  konal  mlčky  své. 
Kojanka  muži  podstrojovala  zaniilovaná  jídla,  aby 


přece  něco  vzal  do  úst  On  jedva  se  jich  tknul 
a  již  odkládal  lžíci. 

Černo  bylo  kolem  něho  a  stále  černěji.  On, 
jenž  měl  snahu  přivozovati  si  stav  duševného 
jasná  a  tepla,  hrozil  se  černé  a  studené  tmy, 
která  nyní  duši  jeho  všecku  zachvátila,  tak  že 
v  ní  bylo  jako  za  prosincové  podmračné  noci. 
Ze  stavu  toho  poznával,  .že  je  v  chybě,  ale  ne- 
věděl jaké. 

Bartoň  byl  ty  dni  volný.  Zapomněl  na  učení- 
mučení,  zapomněl  i  starati  se,  jak  by  tatínkovi 
pro  radost  utržil  výprask.  Nekárali  ho,  nenapo- 
mínali,  neporoučeli  mu,  a  on,  sám  sobě  zůstaven, 
dělal  to,  k  čemu    srdce  neodolatelně    ho  vleklo. 

Chodil  houzírem. 

Tálo.  Dni  byly  jasné  a  teplé.  Sníh  na  vý- 
slunných stranách  doškových  střech  rychle  roz- 
plýval a  milliony  kapkami  pršel  s  okapů.  Kapky 
také  s  rampouchů  stékaly,  rampouchy  se  zrca- 
delně  leskly.  Každá  kapka  všemi  barvami  hrála 
jako  krůpěj  rosy.  Za  okapy,  při  zdech,  bylo  již 
sucho.  Zazelenaly  se  tu  prvé  lístky  kakušky,  le- 
bedy, pampelišky.  Broučkové  ještě  si  netroufali 
vylézti  ze  svých  skrýší.  Kapky  vydlabávaly  jamky, 
omývaly  kaménky,  voda  odtékala  stružkami  a 
potůčky.  Potůčky  hrčely,  kapky  se  rozpleskávaly, 
vrabci  nezbedně  švitořili.  Ještě  jiné  ptačí  hlásky 
Bartoři  slyšel,  ale  čí  by  byly,  nevěděl.  Lastóvčí 
nebyly',  lastovky  se  ještě  nevrátily  Nepřibudou 
do  Panny  Marie  Lastovičné,  a  do  té  ještě  několik 
neděl,  jak  doma  slyšel 

Duhové  barvy  kapek,  lesk  rampouchíiv  a  po- 
tůčků na  slunci,  omyté  kaménky,  zvonivé  tříštění 
krůpějí  a  štěbot  vrabčí  poskytovaly  smyslům 
Bartoňovým  tolik  pastvy,  že  všeho  kolem  sebe 
zapomínal  a  jen  se  díval  a  díval 

Málokdo  šel  kolem   něho. 

^Co  tu  děláš,  Bartoni?« 

•  Dívám  se.« 

Někteří  se  té  odpovědi  zasmáli  a  šli  dál, 
myslíce  si:  Hloupý  chlapec,  hloupé  děti.  Jiní  se 
ptali:   ^A  nač    pak  se  díváš?* 

»Jak  kapky  prší.« 

Sel-li  týž  člověk  kolem  za  hodinu,  za  dvě, 
viděl  Bartoňe  pořád  na  tomtéž  místě. 

»Bartoni,  ještě  se  díváš ?<: 

» Dívám.* 

A  skutečně  díval  se,  ani  okem  nemrkaje, 
díval  se  upřeně,  jakoby  každá  ta  kapka  byla 
divem  a  krásou  krás,  uchvacující,  unášející. 

Vzpamatovával  se  z  opo:ení  teprve,  když 
slunce  přešlo  dál  a  přestalo  hřáti  ten  okap,  který 
Bartoň  pozoroval,  a  vzepřelo  se  o  jiný.  Tu  po- 
ciťoval hladká  hlad  jej  honil  domů.  Uměl  přijíti 
tak  nenápadně,  tak  nenápadně  vplížiti  se  do  sed- 
nice,  odložiti  kožíšek  "a  beraničku,  že  nikdo  ne- 
věděl, jak  dlouho  byl  mimo  sednici. 

Matka  myslila,  že  Bartoň  chodí  k  dědouškovi 
na  výměnek.  Proto  se  oň  nestarala,  když  ho  ne- 


viděla v  sednici.  Kdež  pak  by  si  byla  pomyslila, 
že  se  potuluje  po  vsi  I  Ziliť  v  každém  dvoře 
uzavřeně,  jen  nejbližší  sousedé  se  navštěvovali, 
a  to  jen  v  neděli  a  o  svátcích,  a  dítky  od  ma- 
lička přivykaly  těmto  pravidelným  stykům  a  při- 
spůsobovaly  se  jim. 

Jako  domů  přicházel,  tak  zas  odcházel.  Ně- 
které stavení  se  mu  zalíbilo,  aniž  věděl  proč. 
Líbila  se  mu  stará,  do  stříbrná  ošlehaná  vrata, 
nevýslovně  se  mu  líbilo,  že  kus  jednoho  prkna 
byl  vyražen  a  staré  prkno  novým  nastaveno, 
líbilo  se  mu  nad  míru  jílovité,  koly  hluboko  roz- 
řezané bláto  pod  těmi  vraty  a  výkleneček  na 
svatého  patrona  podle  nich,  a  ten  výkleneček  byl 
modrý  jako  nebe  a  kolem  svatého  byly  růže 
červené,  bílé,  modré  a  zelené.  Bartoň  neviděl, 
že  jsou  vybledlé,  zaprášené,  polámané.  Jemu  se 
zdály  čerstvými  a  voňavýrňi,  a  svatý  mezi  nimi 
velikým  a  živým,  a  modrý  výkleneček  nad  svatým 
neobsáhlou  jasnou  oblohou,  ne  tou,  která  nad 
pozemšťany,  nýbrž  která  nad  svatými  se  klene 
v  nebeském  království. 

Někdo  z  toho  stavení  vyšel  a  viděl  Kojanova 
Bartoňe. 

»Co  tu  děláš,  Bartoni.?« 

» Dívám  se.' 

»A  nač  se  díváš  ?« 

»Na  vrata.* 

»To  máš  hezkou  podívanou." 

Bartoň  prostál  před  vraty  hodinu  a  zraku 
od  nich  neodtrhl. 

Někoho  jiného  tudy  vedla  cesta. 

»Bartoni,  přijď  se  dívat  i  na  naše  vrata  i « 

»Přijdu,«   slíbil  vážně. 

Tak  odcházel  a  vracel  se  a  po  každé,  když 
opět  vyšel,  odvážil  se  trochu  dál.  Nebylo,  co  by 
ho  nezajímalo.  Zajímalo  ho  podobou,  barvou, 
zvukem,  zápachem.  V  předměty  pozorované  jako 
by  se  zahořoval  a  s  nimi  v  jedno  splýval.  Nic 
mu  nebylo  špatným,  špinavým,  ošklivým. 

U  Nováků  zastihli  ho  stojícího  nad  hnojem 
a  pozorujícího,  jak  se  vypařuje. 

»Co  děláš,  Bartoni?« 

•  Dívám  se  « 

•  A  co  vidíš  ?« 

•  Hnůj  « 

•  A  co  na  tom  hnoji  ?« 
sjak  se  kouří." 

Zdálo  se  mu,  že  hnůj  Novákouc  docela  jinak 
se  kouří,  než  jejich,  Kojanouc. 

Potom  se  vybral  protivnou  stranou  za  ves, 
směrem  k  lesům.  V  těch  končinách  vsi  ještě 
nikdy  nebyl,  zde  mu  již  byla  cizina  Sel,  pořád 
šel,  a  čím  byl  dál,  tím  mocněji  ho  cosi  od  do- 
mova odstrkávalo.  Bylo  se  tu  nač  dívat!  Na 
stromech  a  keřích  bylo  vidět,  že  se  jim  vrací 
život.  Pavučina,  kterou  byly  omotány  ještě  před 
málo  dni,  spadla.   Haluze  jejich,  nedávno  tuhé  a 


zkřehlé  jako  kosť,  počaly  se  nalévati,  ohlazovati 
a  barviti.  Když  Bartoň  kráčel  do  koroptví  boudy, 
stromy  i  keře,  sady  i  lesy  měly  stejnou  barvu 
tmavou.  Dnes  pruty  vrby  se  žlutají,  koruny  bílých 
břez  červenají,  jívy  a  svídy  stříbrnají.  Také 
střemcby  se  červenají  a  na  lesklé  kůře  mají  ma- 
linké krupičky.  Střemcha  čpí,  jívy  a  svídy  mají 
šedivé,  hebounké  kočičky.  Ani  pelíšek  babiččin 
není  tak  měkký,  jako  tyto  kočičky. 

Všecko  jej  vábí  a  láká.  Kráčí  cestou,  ne- 
ohlíží se  a  nezastavuje.  Zde,  na  posledních  vý- 
roncích  Šumavy  sníh  ještě  netaje,  Po  cestě  se 
jde  jako    po    mlátě.    Takové  cesty  musí  se  užit. 

Kam  jde? 


Konečně  sám  pociťuje  potřebu  udati  si  ně- 
jaký cíl  cesty. 

Kdysi  zaslechl  mluviti  o  této  straně,  že  tam 
•lišky  dávají  dobrou  noc«.  Ano,  ano,  tam  piijdel 
Ještě  dnes  uvidí,  jak  lišky  dávají  dobrou  noc. 
Tak  určitý  a  díjstojný  cíl  vzpružuje  jeho  síly. 

Ujetá  cesta  přestala.  Zašel  na  cestu  neujetou 
mezi  lesnatými  pahrbky.  Prvý  soumrak  rozložil 
se  po  krajině,  zafoukal  chladný  vítr,  ale  lesy 
sebou  nepohnuly  a  nezašuměly.  Bylo  mrtvo,  pusto, 
chladno.  Bartoni  srdce  dosud  vesele  bilo.  Ano, 
bilo  vesele,  protože  pořád  cítil  blízkost  domova, 
blízkost  otce  a  matky,  dědouška  a  babičky.  Ale 
tady  je  smutno,  ach,  tady  je  smutno  I  Pokr.iř. 


ik     ir     %     ir     \V     ir     lyf 


H.vNuš  Jelínek: 


Kd 


MSTITELKA. 


s.dož  ví?   Snad  jen  jste  nevědomky  mstila 
—  jak  komický  a  groteskní  to  nápad!   — 
ty  všecky  ženy,  jež  jsem  zradil  v  žití, 
jichž  slzy  nemoh'  jsem  či  nechtěl  chápat, 


ty  všecky  ženy,  které  vstříc  mi  nesly 
svých  důvěřivých  duší  mládí  smavé, 
jich  zklamání  a  nekonečnou  hořkost 
a  pohledy  jich  smutné,  vyčítavé, 


bezsenné  noci  v  pláči  beznadějném, 
krev  prolitou  a  probuzené  vášně, 
čest  ztracenou  a  zradu,  lež  a  výsměch  — 
to  všecko,  všecko  pomstila  jste  strašně  .  . 


Ve 


'cstálko  moje, 
světice  má  bílá, 
ve  jménu  ctnosti 
jste  mne  zavraždila. 


VESTÁLKO    MOJE 

Krev  moje  teče 
a  krev  má  mne  dusí. 
Je  láska  boj  —  a 
jeden  padnout  musí. 


Bezectná  žena, 
v  světě  by  se  řeklo. 
Pámbiček,  hehe, 
přichystal  by  "peklo. 


Vestálko  moje, 
světice  má  bílá, 
morálky  jménem 
jste  mne  otrávila. 


Zachránila  jste 
jméno  čestné  ženy. 
Já  na  bojišti 
zůstal  přemožený. 


Zachránila  jste 
jméno  svého"domu. 
Přijměte,  madame, 
moji  kletbu  k  tomu. 


Ach,  je  to  hořké. 
Hrdlo  to  stiská. 
Je  žena  slabá, 
a  je  žena  nízká. 


Tak.  A  teď  mužem 
konstatovat  suše: 
Je  žena  malá. 
Nemá  žena  duše  . . . 


Na  oči  padá 
mlha  jakás  bílá. 
Hlava  mi  třeští. 
Opouští  mne  síla  —  — 

Má  vražednice  bílá,  bílá,  bílá 


^^'s9^Z^^'^Z>^^Z> 


F.  S.  Holeček: 


VYZNAVAČI   SLUNCE. 


X. 


jJaní  Tuzarová  vystupujíc  z  řeky  spěchala,  aby 
'  se  oblékla.  Tak  ji  to  nějak  hnalo  odsud 
pryč,  aby  byla  již  zase  doma,  za  hradbou  svých 
stěn,  kde  byla  bezpečna  a  kde  se  mohla  všemu 
překvapení  a  stíhání  vysmáti. 

»To  jsme  si  daly,«  byl  jediný  vzdech  sličné 
paní,  když  se  oblékala. 

Mary  souhlasila,  že  je  to  překvapení  nepří- 
jemné, ale  samy  je  zavinily,  protože  se  o  své  ujmě 
přiblížily  cizím  mužům. 

Paní  ji  zakřikla. 

»Slečno  Mary,  mlčte,  nemáte  slovo. « 

Slečna  poslušně  přerušila  proud  řeči,  což  jí 
však  nezabránilo,  aby  zvykem  nejen  všech  spo- 
lečnic, ale  všech  žen  aspoň  pro  sebe  polohlasem 
nedokončila  1 

Vlastně  tím  byla  vinna  milostivá  paní,  protože 
jí  vše  svěřila  jen  na  půl  úst  a  ani  slovem  jí  ne- 
sdělila, jak  ten  pán  vypadá.  Tomu  všemu  se 
mohlo  předejít,  kdyby  byla  paní  sdílnější  bývala. 
Rozhodně  byla  to  vina  milostpanina,  protože 
s  takovými  nebezpečnými  lidmi  je  nejlépe  hned 
k  fotografovi  a  za  skříň,  aby  je  každý  znal. 

Snad  by  byla  slečna  ve  své  samomluvě  ne- 
ustala, kdyby  ji  byla  paní  Tuzarová  nepožádala, 
aby  se  poohlédla,  má-li  v  pořádku  šat. 

»Co  myslíte,  slečno  Mary,«  obrátila  se  při 
tom  ke  své  společnici,  »nevkročí  nám  ti  lidé 
v  cestu ř« 

Oslovená  dívka  soudila,  že  ano,  když  se  pu- 
stili již  v  lodi,  tím  spíše  na  suchu.  Ten  pán, 
který  mluvil  se  zdi  a  kterého  se  paní  tak  ulekla, 
byl  energického,  ba  prudkého  vzezření.  Byl  jistě 
z  těch,  kteří  necouvají. 

^Nelekejte  mne  ještě  více,«  poplašila  se  paní. 

Ale  proč,  divila  se  slečna,  ten  mladý  muž 
byl  roztomilý  člověk,  příjemné,  bledé  tváře,  čer- 
ných očí  s  vysokým  obočím.  Je-li  neústupný,  je 
to  hezké. 

•  Slečno  Mary,  nesvolila  jsem,  abyste  si  šla 
mezi  ně  odpočinout  snad  proto,  abyste  pak  o  nich 
básnila  chvalozpěvy,'  a  paní  Tuzarová  se  ohra- 
dila naprostým  klidem,  důstojným  svého  posta- 
vení. Mlčela  delší  chvíli,  a  Mary  soudila  z  toho, 
že  o  něčem  uvažuje. 

>  Slečno. «  děla  posléze  s  přísným  vzhle- 
dem, » řekněte  plavčímu  mistru,  aby  byl  tak 
laskav  a  připravil  si  nějakou  lodičku,  převeze 
nás...  Kudy,  určím,  až  pojedeme.* 

Mary  se  zarazila,  a  obličej  její  vzal  na  sebe 
naprosto  nechápavý  výraz. 


Dokonč. 

Nakazující  žena  se  živě  zasmála. 

Snad  si  nemyslí,  že  půjde  po  mostech,  aby 
padla  všetečkům  do  nastražených  sítí.  A  ze  slov, 
z  hrdého  pozdvihnutí  hlavy  sličné  vdovy  bylo 
zjevno,  jak  se  cítí  takovou  domněnkou  dotknuta. 
Ještě  by  se  mohli  domnívati,  že  jim  úmyslně  jde 
vstříc 

Mary  se  tiše  obrátila  a  šla  vyjednat  pře- 
plavbu. 

» Okolo  ostrova  nahoru  a  na  zad  ke  mlý- 
nům,«  velela  mladá  paní,  když  loďka  přistála 
u  stupňů,  po  nichž  před  tím  sešla  do  řeky,  a 
plavčík  ji  ujistil,  že  se  dá  nenápadně  vystoupiti 
za  ostrovem. 

Za  chvíli  vycházela  paní  Tuzarová  klidně  a 
hbitě  s  lodice  na  schůdky  mířící  do  úzké  Ser- 
linské  ulice,  aby  se  oklikou  dostala  do  svého 
domova  pod  ochranná  křídla  rodinných  skřítků 
z  rodu  Tuzarová. 

Sebevědomí  ženy  opět  vítězilo. 

XI. 

Obavy  prchající  ženy,  že  bude  sledována, 
byly  bezpodstatny.  Mladí  muži  opustili  sice  v  čas 
loďku  a  ostrov,  u  kterého  přistáli;  altí  rozloučivše 
se,  odebrali  se  každý  po  svých  záležitostech. 
Zvonař  do  atelieru  na  Starém,  městě,  Hlasivec 
do  redakce,  a  Havlík  spěchal  do  nejbližšího  knih- 
kupectví, aby  si  opatřil  plán  Prahy.  Vyzbrojen 
mapkou  pustil  se  na  Malou  Stranu,  a  poněvadž 
ulice  Újezdní  byla  jen  jedna,  byl  v  druhé  nazna- 
čené ulici  za  nedlouho.  Při  dalším  pátrání,  při 
němž  seznal  že  stříbrný  kov  a  nervstvo  hlasivek 
v  ústech  domovníků  a  domovnic  dává  ochotnou 
sloučeninu,  pro  niž  dosud  ovšem  chybí  v  chemii 
pojmenování,  ocitl  se  v  domě  jím  hledané  paní 
a  zvěděl,  že  po  dvě  let,i  již  nosí  vdovský  šat,  že 
žije  uzavřeně,  že  dnes  ráno  byla  v  plovárně,  odkud 
se  právě   vrátila  a  je  v  zahradě. 

Široká,  pohodlná  žena  s  výrazem  blahobytu 
ve  tváří  hleděla  naň  při  sdělování  tak  dobrotivě, 
že  básník,  maje  na  mysli  plnost  tvarů  paní  Tu- 
zarové  a  vida  nyní  tento  přebytek,  bezděky  myslil 
na  Taina,  odhadujícího  bohaté  vnady  holand- 
ských žen. 

,K  jakým  asi  důsledkům  by  byl  došel  v  Ce- 
chách, kdyby  byl  viděl  tento  dům,'  hádal 
mladý  muž 

•  Můžete  mne  ohlásit  milostivé  paní,«  ptal 
se  ženy,  »poshovte,  napíši  několik  slov  na  svoji 
kartu. « 

Havlík  vytáhl  lístek  a  napsal  naň: 


372 


Velectěná  milostivá  paní! 

Vidél  jsem  Vás  dvakráte,  po  druhé  dnes 
ráno  ve  Vltavě,  a  nemohu  si  odepříti  smčiost, 
abych  Vás  viděl  opět  a  opět.  Smím  prosit,  abyste 
ninf"  neústupnému  podala  ruku  na  přivítanou  a 
přijala  mneř 

Jsem  zvědav,'  mručel  k  sobě,  když  domov- 
nice zmizela  za  zelenými  skly  dveří  směrem  k  za- 
hradě, ,nedá-li  mne  vyvést  z  domu.' 

Její  piůvodkyně  ji  nazvala  svéhlavou  a  roz- 
marnou. Poeta  s  komicky  mrzutě  svraštělým 
obočím  zastavil  se  nad  těmito  slovy.  Zvláštní 
nálada  vyjádřená  v  barvách  a  chuti  Josefa  Satt- 
lera  jako  bledě  zelené  očekávání  smrti,  Wasser- 
grún-Veryehen,  zmocnila  se  ho,  a  bylo  mu,  jako 
by  mu  někdo    kleštěmi  násilně   rozpínal    ramena. 

Za  sklem  se  zatměly  postavy,  a  slečna  Mary 
se  smíchem  zatlačeným  do  koutků  úst  přišla  do 
chodby. 

>Pěkně  vítám, «  klonilo  se  škádlivě  děvče, 
^přicházím  vám  poděkovat  za  přispění  uprostřed 
řeky,'  a  slečna  se  pásla  na  napjetí  celé  postavy 
příchozího. 

•  Slečno,  tuším,  že  jste  přišla  od  milostivé 
paní  s  určitým  slovem,  má  povaha  je  trochu 
prudká,  budete-li  otálet,  vniknu  do  vnitř  bez  svo- 
lení .  . .   Pardon  tedy  1* 

Mladý  muž  ani  již  neslyšel,  že  jej  slečna 
upozoriiuje,  že  domácí  paní  je  v  právo  v  besídce, 
a  bez  otálení  vkročil  do  zahrady 

Uprostřed  zeleně  poněkud  prořídlé  úpalem 
slunce  stála  paní  Tuzarová  v  oděvu,  v  jakém 
přišla,  vlasy  vlhké  ještě  koupelí  a  nedotknuté 
kadeřícími  želízky.  Vážně  nějak  hledíc  sličnou 
drobnou  tváří,  zdála  se  očekávati  jeho  vstup. 

•  Milostivá  paní,  promiňte  vetřelci:  ale  vešel 
bych  za  vámi  všude  kde  bych  vás  našel.  Zejména 
dnes  kdy  vím,  že  jste  volna,  že  není  nikoho,  kdo 
by  se  mi  mohl  i)Ostaviti  v  cestu, «  rychle  se  hlásil 
Havlík,  postaviv  se  přímo  před  přítomnou  paní, 
jakoby  se  bál,  aby  mu  neunikla. 

Smí  očekávat,  pokračoval,  aby  vyplnil  mlčení, 
ve  které  se  halila,  že  nebude  odmítnut,  že  bude 
připuštěn  jako  přítel? 

Mladá  žena  ukázala  na  sedadlo. 

»A  jaký  má  býti  cíl  toho  přátelství.?*  ptala 
se  klidně. 

•  Cílem, «  obrátil  Havlík  v  rychlých,  úryv- 
kovitých  slovech,  dosažená  možnost  býti  podle 
ní,  viděti  ji  a  .  . .  sloužiti  jí.  Snad  nezapomněla 
dosud  na  jeho  slib  z  první  setkané,  že  chce  býti 
jejím  sluhou,  nositi  její  livrej    . . 

•  Ujišťuji,*  hájil  se  rozmarně,  vida,  že  paní 
Tuzarová  přemáhá  úsměch 

Mladá  paní  pokynula  přerušujíc  jeho  líčené 
blouznění. 

Nebylo  příčiny,  proč  by  odmítala  přátelství 
ji  podávané.  Žena  ovdovělá,  osamocená  ve  světě 


stiskne  ráda  ruku  každému,  kdo  jí  chce  býti  ne- 
zištným přítelem. 

Havlík  se  jaksi  nervosnč  pohnul,  a  domácí 
paní  přivřela  skrytě  oči. 

Stejně  jako  jej  přivitá  i  ony  druhé  pány, 
jeho  soudruhy,  chtí-li  býti  jejími  přátely,  doplí^o- 
vala  po  chvíli  svá  slova  netečným  hlasem. 

Host  se  jaksi  vztýčil  na  sedadle,  a  na  jeho 
tváři  jakoby  někdo  maloval  rychlým  črtem  úhlu 
tahy  inkvisitora. 

•Děkuji  jménem  jich  a  připomínám,  že  jsem 
jim  slíbil,  že  vám  je  představím,  milostivá  paní; 
díky  tedy  ještě  jednou,  že  mi  usnadňujete  můj 
slib,«   a  básník  se  strojeně  uklonil. 

,Takové  jsou  tedy  vyhlídky,'  pomyslil  si 
u  sebe,  .přátelství  jednoho  jako  všech  druhých. 
Ovšem  pro  sličnou  ženu  bylo  přátelství  mužů 
obyčejným  zbožím." 

Dobře  tedy,  rozhodoval  se,  a  ve  hlavě  jeho 
zanotoval  vzdor  divokou  melodii.  V  tomto  oka- 
mžiku byl  by  přivedl  celou  Prahu,  nejen  Hlasivce 
a  Zvonaře 

♦  Milostivá  paní,  přejete  si  snad  ještě  některé 
jiné  mé  soudruhy  seznat.?"!  ptal  se  úmyslně  po 
krátké  chvíli  paní,  jež  se  jaksi  nespokojeně  za- 
mlčela. 

>Ne,  ne,  děkuji,  jsem  již  s  dostatek  přesvěd- 
čena, že  jste  nezištným  přítelem,*  a  ústa  ženina 
pokryl  smích. 

,Jak  se  umí  čepýřit,'  pomyslila  si. 

Chce-li,  vybuchnul  mladý  muž  neústupně, 
obklopí  ji  hlučnou  družinou,  skvělou  družinou 
všech  svých  přátel  a  známých,  přivede  jich  tolik, 
až  si  jména  zmate,  sbory  divokých  a  drsných, 
chce-li  píti  z  nefalšovaného  vína  jejich  řečí,  ne- 
slazeného  a  necezeného  školáckou  manýrou, 
sbory  uhlazených,  vyžilých  a  unavených,  jejichž 
frase  budou  aqua  destillata,  a  jejichž  slovník  bude 
z  výrazů  bez  významu. 

Obklopí  ji  všemi  těmi  lidmi,  dodával  jakoby 
suše,  a  bude  státi  mezi  nimi,  sám  zvědav,  bude- li 
míti  kdo  z  nich  stejně  ohně  a  vytrvalosti  jako  on 

Mladá  žena  mlčky  přivřela  oči. 

Hovor  uvázl  okamžikem,  až  Havlík,  hledě 
na  své  bílé  kamaše  obrátil  se  k  ní  s  otázkou, 
ztráví-li  léto  v  Praze. 

Ne,  paní  Tuzarová  se  hodlala  odebrat  do 
Karlových  Varů  jako  dosud  každý  rok  počátkem 
příštího  měsíce. 

•  Moji  přátelé  tedy  osiří, «  uvedl  host  jakoby 
netečně. 

Naslouchající    paní    vykroužila    udiveně    oči. 

Její  odjezd  a  siroba  lidí  jí  neznámých,  té 
souvislosti  se  nemohla  dohádati. 

»Nu  ano,«  vysvětlovala  návštěva,  »ztratí  vás, 
milostivá  paní,  a  pak  ztratí  také  mne,«  dodával 
zdlouha  hovořící  muž. 

»Ah  tak,«    pochopovala  nyní. 


Havlík  odjížděl  domů  na  týden,  pak  hodlal 
přes  Vídeň  do  Mnichova  prohlédnout  si  letošní 
umělecké  výstavy,  a  z  Mnichova  byla  na  cestě 
do  Karlových  Varů  jen  dvě  města,  Norimberk 
a  Cheb. 

»Tak,  v  Karlových  Varech  budu  vás  tedy 
míti  v  patách,"  a  bezohlednost  ostře  svitla  v  očích 
mluvící,  třeba  rozmar  žertem  oblil  její  slova. 

íPardon,  to  by  byla  mýlka,«  hájil  se  básník 
již  klidněji.  Stačí  jediný  její  pohled,  a  více  ho 
neuzří.  Nechť  také  jen  laskavě  trochu  počítá 
s  jeho  sebevědomím. 

Havlík  vstával. 

»Fromiíite,  milostivá  paní,  půjdu  již,  odchá- 
zím poněkud  schlazen,  přiznám  to,  představoval 
jsem  si  vás  v  kruhu  vaší  domácnosti  zcela  jinou, 
důvěřivější  a  vlídnější." 

Paní  Tazarová  neodpověděla;  ale  pohled  její, 
plný  jasného  překvapení  spolehl  v  jeho  tvář  hle- 
dící kamsi  do  neurčitá  v  netajené  nevrlosti. 

Šaty  její  zašelestily,  jak  povstala  s  lavice. 
Mladý  muž  obrátil  se    očima    k  ní.     Byla    sličná 


v  tom  svém  ústroji,  v  lehoučkých  šatech  se  ští- 
hlými, zprohýbanými,  bledě  modrými  květy  na 
bílé  půdě  látky  Obličej  její  byl  pln  světlého  roz- 
maru, kterým  jakoby  se  mu  vysmívala.  Veliké 
oči  její  kvetly  krásnou,  hlubokou  modří  jako  jižní 
české  nebe. 

»Tak  sličná  a  tak  málo  přívětivá. « 

•  Viníte  mne  neprávem, «  odpověděla  mladá 
žena  klidně  sníženým  hlasem,  > nechtěl  byste  snad 
vyčkati  s  úsudkem,  až  vám  bude  neznámá  po- 
vaha jasnější.?-' 

»Bude  mi  dovoleno  studovat  záhadnost  té 
povahy .?« 

-Snad  .  . .« 

»Díky,«  splynulo  tiše  se  rtů  loučícího  se 
muže.  Věru,  že  nevěděl,  jakým  způsobem  se 
setkala  jeho  ruka  s  rukou  sličné  paní;  okamžik 
hleděl  jí  do  lící,  oči  její  necouvaly  před  jeho 
pohledem  a  byly  plny  světla  a  vlídnosti,  která 
ve  svrchované  dobrotě  rozkvetla  kolem  jejích  úst. 

»Díky,<f  a  Havlík  schýlil  hlavu  k  lehkému 
polibku  uchopené  ruky. 


%     %     %     %     lif     %     ir 


Otakar  Theer: 


příchod  ženy. 


Ach,  toho  vám  musím  vyložit.  Vidím,  že  se 
■'*  v  něm  nevyznáte.  Nemůže  vidět  hvězdy. 
V  noci  musí  být  jeho  pokoj  zabedněn  jako  sklep. 
Však  se  přesvědčíte.  A  nyní  promiňte,  musím 
jít.  Zadusil  by  se  mi  děsem  a  samotou.* 

Přistoupla  k  němu,  sklonila  se  a  její  vyučené 
rty  podaly  mu  na  čelo  polibek  tak,  jako  by  mu 
podávala  čiši  vína.  Projel  jím  zážeh  palčivého 
chladu  a  ruce    vysíleny    mu    klesly    do  lenošky. 

Nasadila  si  doktorův  cylindr,  práskla  knutou, 
a  v  klubku  svých  dog  odcházela  k  ville.  Obrátila 
se  ještě  a  řekla : 

>Kamil  na  mne  nezapomene?  Chci  vás  vidět, 
brzy  !« 

Za  chvíli,  daleko,  ozvalo  se  prásknutí  knuty 
a  její  výkřik:  »Hop-la,  TallyhoU 

Když  odjížděl,  bylo  již  nahoře  ve  ville  světlo. 

II. 

Navracel  se  do  Prahy  po  stu  letech,  že  se 
mu  zdála  tak  docela,  docela  zapomenutou? 

Světla  předměstí  ho  pohltila.  Ulice  s  cirku- 
lací lidstva,  tramwayí  a  kočárů,  mosty,  nad  nimiž 
planula  dvojí  šňůra  luceren,  tóny  koncertu  val- 
číkujícího  kdesi  na  druhém  břehu  a  pískání  loko- 
motiv —  to  vše  znělo  a  svítilo  tak  cize  1  Jako  by 
mezi  Prahou  a  Beau  Coeur  byl  celý  oceán,  tak 
vzdálené  se  mu  zdálo  obojí.  A  jako  vystěhovalec, 


když  po  prvé  vstoupí  do  nové  země,  tak  si  při- 
padal v  tom  ruchu  a  hluku;  jako  vystěhovalec, 
který  zanechal  doma  něco  krásného   —   — 

Půl  desáté,  když  Kamil  vstupuje  doma  do 
jídelny.  Matka  je  k  němu  obrácena  zády;  hraje 
s  rytmistrem  von  Maidenstein  domino  a  její  hlava, 
podepřená  o  ruku,  hoří  zlatým  požárem  rusých 
vlasů,  osvětlených  lampou.  Rytmistr,  velký  blondýn 
v  husarské  uniformě,  vztýčí  se  z  lenošky  a  jde 
mu  vstříc.  Dala  přinést  nové  víno  a  pak  tázala  se 
chvatně: 

•  Neokouzlila  tě,  vid'?« 
.Kdo?« 

•  Ona  .  .  .  Lina.' 

» Hlouposti !«   a  začervenal  se. 

»Ale  jdi,  dítě,"  a  strhla  Kamila  k  vášni- 
vému objetí.  »Vy  si  nedovedete  představit,  ryt- 
mistře,»  mluvila  potom  ^jak  ji,  Linu,  nenávidím. 
Ona  vyrvala  mému  muži  Beau  Coeur.  Ta  špi- 
navá kreatura!  Viděla  jsem  ji  před  třemi  roky 
v  Berlíně  a  musila  jsem  odejít  ze  společnosti; 
omdlívala  jsem;  tak  se  mi  hnusila.  Nesnesu  to, 
takové  vzezření  panenky  s  pěstovanými  nehty, 
má- li  člověk  minulost  ...  A  teď  zde  hnízdí  po- 
malu dva  měsíce.' 

'Počkejte,  před  třemi  lety?  To  jsem  ji  viděl 
v  Misdroy.« 

»Vy  ji  znáte ?«    a  matčiny    zraky    zableskly- 


•  Nedotkl  jsem  se  než  špičky  její  nelitu,  mi- 
lostivá. Žila  tam  mezi  Angličany  a  nějaký  fran 
coiizský  žid  se  potloukal  kolem  ní.  Bydlili  jsme 
v  sousedních  hotelech  ....  Vyhlídka  na  moře. 
VVunderschonl* 

Pokračovali  v  partii.  Bílé  kostky  na  stole 
řadili  ve  veliké  N,  začáteční  písmeno  matčina 
jména  Natálie.  Chvílemi  jeden  z  obcu  vykřikl: 
'kupovat!'  ;  její  kovový  smích  zazvučel  při  šťast- 
ném tahu. 

'Hotova!'  zvolala  a  zakončovala  figuru.  »A... 
pan   rytmistr  zůstane  u  nás,  žeř* 

Von  Maidenstein  se  uklonil  a  políbil  jí  ruku. 
Pak  učinil  ohromný  doušek,  protáhl  své  Icktové 
kníry,  louskl  prsty,  vyskočil  a  odepjal  šavli.  Stanul, 
podepíraje  se  o  krb.  Matka  beze  slova  k  němu 
přistoupila.  Její  oči  pod  zlatým  baldachýnem 
vlasů  hořely  jako  sírové  pochodné.  A  on,  v  sa- 
lonní uniformě  planoucí  zlatem,  cvrnknul  ostru- 
hama  a  zanotoval: 

»Byt   husárek  jeden 
měl  koníčků  sedem  .  .  .« 

•  Bravo!'  ozvalo  se  z  matčiných  úst.  Přešla 
do  druhého  rohu  pokoje,  ku  kredenci,  a  udeřila 
v  gong.  Tón  rozvlnil  se  těžce  pokojem 

Kamil  odešel  — 

Ve  svém  kabinetu  otevřel  okno  a  naslouchal 
dešti  omývajícímu  tiše  listí  na  zahradě.  Jasany, 
sivé  měsícem,  nejasně  šuměly  a  v  protějším  domě 
viděl  žhnout  jediné  okno. 

Jako  vystěhovalec  si  připadal  .  .  . 

III. 

Do  čtrnácti  let  žil  Kamil  v  adoraci  Portraitu. 
Zprvu  jímal  ho  jako  hezká  hračka.  Ale  později 
vtěloval  sem  všechno,  co  se  mu  zdálo  být  na  ži- 
votě zvláštním  a  nevysvětlitelným.  Tak  pomalu 
ta  tmavovlasá.  bledá  bytost  vyrůstala  u  něho 
v  představu  bytosti  cizí,  jiné  a  podivné  —  po- 
stavu ženy  K  ní,  jako  vůně,  mísilo  se  vědomí 
těžké  atmosféry  hrůzy,  rozstříkané  nad  Portraitem. 
Tak  vyrůstala  v  něm  Zena,  předmět  náboženského 


děsu,  modliteb  a  touhy,  kolem  něhož  otáčela  se 
jeho  duše  okouzlená  a  hypnotisovaná.  Život  při- 
padal mu  jako  obraz,  který  kdysi  sjjatřil :  Na  globu 
kroužícím  kdesi  mezi  nebem  a  zemí  obrovská 
postava  ženy.  s  očima,  jejichž  úsměv  mohl  být 
z  hrůzy  anebo  z  veselí.  Globus  kolotá  nesmírně 
rychle,  pádí  nekonečnem,  jako  by  chtěl  rozbiti 
svou  děsnou  jezdkyni  o  klenutí  nebes,  ale  ona 
tím  šíleněji  kmitá  chodidly,  chvílemi  jako  by  se 
měla  sřítit,  kolísá,  až  pak  s  divým  výkřikem  ně- 
jakého »heia«  zastavuje  kouli  —  hlavu  muže  sípa- 
jící horečkou  .  .  .  Erotika  tal.  záhy  vypěstovaná 
byla  mu  dechem  celého  žití,  jedinou  basí,  na  niž 
tíhl  jeho  svět. 

Až  později,  při  prvních  zásvitech  pohlaví, 
ohromilo  ho,  že  mu  Portrait  nedostačuje.  Cítil 
nové  touhy,  vyskakující  mu  z  lebky  jako  ohnivý 
hmyz,  imaginace  oživovala  před  ním  nové  krajiny, 
svůdné  a  tropické,  smysl)'  dohadovaly  se  nové 
souvislosti  věcí;  to  vše  bylo  sežehnuto  plamenem 
sexuálního  pekla,  svadlé  a  bezbarvé  jako  vegetace 
z  nějaké  Thulé  spleenů.  Aby  tak  v  Portraitu  ne- 
byla celá  Žena!  A  když  znovu  a  znovu  stával  se 
Portraitu  nevěrným,  blížil  se  k  němu  nejdřív 
s  pokornou  lítostí  a  později  s  drsným  výsměchem  ; 
jako  kdyby  rozbil  sochu  Boha  a  nebyl  za  trest 
stižen   bleskem. 

Teď  probíhal  za  večerů  uličkami  kde  v  bli- 
kání luceren  sinavěly  ženské  tváře,  zahalené  do 
plaidů,  šeptající  nabídky.  On  však  zděšen,  se  za- 
mhouřenýma očima,  prchal  na  volná  prostranství, 
k  nábřežím,  aby  u  temné  hladiny  řeky  nabral 
dechu. 

Tento  příboj  hallucinnjícíbo  pohlaví  bouřil 
v  něm  skoro  dva  roky. 

A  po  celou  tu  dobu  nedotkl  se  ženy    .  . 

Jednou  v  hledišti  Theátre  Varieté  zavolal 
ho  k  sobě  přítel  Routof.  Seděl  s  krásnou  blon- 
dýnou, dvacetiletou,  s  plavými  vlasy,  rozčesa- 
nými jako  u  panoše;  rozkošná  tvář,  vykouzlená 
v  odstínech  zlata  a  růží.  Podala  mu  rukti  a  řekla 
rozpustile:   ^'šak  my  se  skamarádíme!  Chcete ?« 

Pokrač. 


if 


^     %     %     %     ir     % 


Josef  Muldner: 


odcházím  z  města. 


Já  nechci  teď  už  víc:  chci  nyní  klid  jen  míti. 
At  ztuhne  náruč  má,  když  nelze  objímat. 
Chci  všechno  zapomnět  a  všechno  opustiti, 
já  všechny  touhy  své  jsem  viděl  umírat. 


Já  objímám,  co  uniká  mi  v  snech, 
a  myslím  na  časy,  které  se  nevrátí. 
Na  cizím  štěstí,  cizích  úsměvech, 
jež  nepatří  mi.  chci  se  zahřáti. 


A  odcházím  ...    To  Město  je  mi  cizí. 
Zde  oči,  ústa,  srdce,  všechno  lže, 
zde  ruky  své  mi  nikdo  nenabízí, 
po  jméně  mém  se  nikdo  netáže  .  .  . 


GlÉB    USPENSKIJ: 


BOUŘE. 


III. 


\  /  tomto  smyslu  bakinské  bouře  jsou  velice 
■  složitý,  bezvýsledný,  zrůdný  a  mohou-li  býti 
vylíčeny  v  podobě  aspoň  trochu  souvislé  a  určité, 
pak  výhradně  jen  se  stanoviska  policejního  ná- 
zoru. S  tohoto  stanoviska  možno  o  nich  říci  něco, 
co  má  svůj  začátek,  prostředek  a  konec.*) 

Ale  správnost  a  zaokrouhlenost  všech  zpráv 
o  takových  neočekávaných  a  v  mnohém  ohledu 
nepochopitelných  zjevech,  jako  jsou  tak  zv.  »vý- 
tržnosti'  tak  neobyčejně  často  se  opakující  na 
jihu  Ruska,  správnost  těchto  zpráv,  omezujících  se 
na  přesný  výpočet  všech  »bodů«,  kde  k  bouřím 
došlo,  oplývajících  neméně  přesným  výpočtem  roz- 
bitých oken,  pobouraných  domů  a  vydrancova- 
ných krámů,  nedopouštějících  se  nižádných  chyb 


*)  Tato  policejní  pozorování  a  zprávy  zněly  násle- 
dovně: »27.  února  kolem  čtyř  hodin  s  poledne  do  ča- 
jovny pod  hostincem  »Italie«  zašlo  někoHk  ruských, 
úplně  zpilých  nádenníků.  Jeden  z  nich  z  nenadádí  rozbil 
lampu,  za  kterou  kramář  požádal  deset  rublů  Dělníci 
začah  křičet,  že  Tataři  je  okrádají.  Došlo  k  hádce,  kte.'á 
brzy  na  to  přešla  ve  rvačku  mezi  Rusy  a  v  čajovně  se 
právě  nacházejícími  Tatary,  při  čemž  rozbito  bylo  nádobí 
a  v  druhé  místnosti  krámu  rozneseno  bylo  ohniště.  Děl- 
níci, nemajíce  dost  na  tom,  začali  pozývat  soudruhy 
z  ulice  na  lup.  Na  jejich  pokřik  připojoval  se  k  nim  lid 
vracející  se  z  mostských  sadů;  brzy  na  to  vzrostl  zástup 
přibližně  tak  na  200  lidi  a  začal  ihned  loupit  krám  a  bit 
mimojdoucí  musulmany.  Na  místo  přibylý,  toho  dne 
službu  obstarávající  přiruči  městského  dozorce,  pak  po- 
licejní komissař  s  městským  dozorcem,  kozáky  a  stráž- 
níky marně  se  namáhali  uklidniti  rozkacený  zástup,  který 
před  jejich  očima  dočista  vyloupil  krám  pod  hostincem. 
Brzy  na  to  od  rohu  Krasnovodské  a  Trhové  ulice  začal 
se  iírnout  nový,  velmi  značný,  přibližně  tak  na  500  lidí 
silný  dav,  ozbrojený  holemi  Uklidněný  poněkud  dav 
u  »Italie«,  když  zahlédl  posilu,  rozzuřil  se  znovu.  Po- 
licejní komissař  s  městským  dozorcem  Vizirovem,  pěti 
kozáky  a  třemi  strážníky  spěchali  vstříc  blížícímu  se  zá- 
stupu v  naději,  že  zabrání  jeho  sloučení  s  prvním  zástu- 
pem Skutečně  na  krátko  podařilo  se  jim  zadržeti  přední 
řady  dorážejících  a  některým  z  nich  odňaty  byly  hole, 
ale  úspěch  ten  nepotrval  dlouho.  Rozlehl  se  pokřik: 
>Neposlouchej,  všechny  je  bij  !«  Policejní  komissař 
stále  více  tlačen  směrem  hostince  »ltalie«  viděl,  že  ne- 
bude s  tozadržeti  rozzuřený  dav,  který  začal  i'ž  vytloukat 
druhý  krám,  poručil  tedy  městskému  dozorci,  aby  zpravil 
gubernatora  o  sběhlých  zde  nepořádcích  a  prosil  za  vo- 
jenskou pomoc.  Gubcrnator  podniknuv,  čeho  bylo  třeba 
ohledně  vyslání  vojska,  vypravil  se  osobně  na  místo,  kde 
došlo  k  největším  výtržnostem. 

Policejní  komissař  zatím  snažil  se  působiti  na  dav 
domluvami,  ale  všechno  jeho  úsilí  zabrániti  loupeni  a 
výtržnostem  zůstalo  marným;  dav  už  nebylo  možno  za- 
držet, zástupy  stále  více  a  více  jaly  se  dorážet  na  poli- 
cejní úředníky  a  kozáky.  Policejní  komissař,  když  dostal 
dvakrát  pěsti  do  hlavy  a  kamenem  do  zad,  byl  davem 
zatlačen  ku  dveřím  hostince  »Italie«,  které  se  ihned  za 
ním  zavřely.  Po  půl  hodině,  právě,  když  policejní  ko- 
missař s  pěti  nově  přibylými    kozáky  opustil  hostinec  a 


z  CESTOVNÍCH  POZNÁMEK. 
PŘELOŽIL   V.    MrŠTÍK. 

Pokrač. 

v  topografii  a  statistice  událostí,  dodává  celé  té 
události  naprosto  nespolehlivé  a  nesprávné  po- 
doby. Čtenář,  když  přečte  topograficky  a  stati- 
sticky tak  přesné  vylíčení  události  jako  to,  které 
jsme  uvedli,  vidí  před  sebou  pouze  loupící  a  bou- 
řící dav  a  mimoděk  pozastaviti  se  musí  nad 
otázkou,  odkud  se  mohla  vzíti  taková  massa  lidí 
dychtících  po  loupeži?  I  když  čtenář  prese 
všechny  tyto  zprávy  neuvěří,  že  by  rozčilenou 
massou  skutečně  vládly  nějaké  lupičské  náklon- 
nosti, přece  se  jen  podiví  neobyčejné  cifře  roz- 
vzteklených lidí  náhle  a  nenadále  vyskytnuvších 
se  na  ulicích  toho  neb  onoho  města,  někdy 
úplně  bezvýznamného  a  málo  osídleného.  Odkud 
se  vzala  taková  massa  rozkaceného  lidu?  Kde 
byla  před  tím  ?  a  konečně,  kam  se  poděla  pak. 
když  si  byla  zahlučela  dva,  tři  dny?  A  zatím  po- 


rozehnati  se  snažil  dav  loupící  krám  Bakinců,  značná 
část  spilého  a  povykujícího  houfu  obrátila  se  směrem 
Prádelnické  ulice  a  cestou  rozbíjela  krámy  zase  tam.  Na 
místo  nepořádků  přispěvši  gubernator  v  domnění,  že 
bataillon  místního  vojska  nestačí,  poslal  do  přístavu  [.ro 
četu  námořních  vojáků.  Zatím  výtržnosti  nabyly  nej- 
ostřejší povahy:  vyskytli  se  podněcovatelé,  začalo  pod- 
palování  krámů.  Přikvapivši  konečně  místní  vojenská  po- 
sádka zabránila  dalšímu  šíření  nepořádků. 

Na  rozkaz  gubernatorův  vyslaná  vojska  —  polovička 
4.  čety,  2.  četa  místního  bataillonu  a  četa  kaspické  dru- 
žiny zůstala  na  místě  v  těch  částech  města,  kde  jevila 
se  toho  potřeba,  až  do  4  hodin  večer,  načež,  když  vý- 
tržnosti přestaly,  2.  četa  byla  poslána  do  svých  kasáren, 
polovice  4.  čety  pak  ponechána  byla  při  městské  policii 
a  k  vůli  zostření  všech  prostředků  pro  zachování  bez- 
pečnosti v  městě  byla  na  noc  na  různých  místech  v  sil- 
ných patrolách  rozestavena  četa  námořních  vojáků; 
městská  stráž  v  městské  věznici  rozmnožena  o  15  mužů. 
Noc  minula  v  klidu. 

Druhého  dne,  2  .  února,  všechno  bylo  klidno  až  do 
9  hodin  zrána  a  lid,  i  když  se  kupil,  kupil  se  jen  ze  zvě- 
davosti K  9.  hodině  v  Karantině  davem  čítajícím  kolem 
.^00  lidí  vyloupena  byla  čajová  putyka  Bakince  Irzy-Ma- 
meda-Ogly,  ale  dalšímu  loupení  v  těchto  místech  zabrá- 
něno bylo  přibylými  sem  námořními  vojáky.  Aby  se  ne- 
pořádky neopakovaly,  byly  gubernatorem  přivolány  1., 
3.  a  4.  četa  místního  bataillonu.  Na  to  část  zástupu  obrá- 
tila se  k  nádraží  a  tam  podařilo  se  jí  ještě  přepadnouti 
a  vylf)upiti  dva  baráky. 

Po  všechen  ostatní  den  lid  se  jen  hromadil.  Massa 
lidu  bez  práce  za  křiku  a  hřmotu  přepadala  a  kamením 
házela  po  niimojdoucích  musulmanech.  K  sedmé  hodině 
večer  v  městě  všude  zjednán  byl  pořádek  a  klid,  který 
nebyl  porušen  ani  v  následující  dny. 

Při  uklidňováni  lidu  nebylo  užito  ani  chladné,  ani 
střelné  zbraně;  pěchota  si  pomáhala  pažbami,  kozáci  — 
knutou. 

Resultáty  výtržnosti  jsou  následující:  vyloupeno 
bylo  15  krámů  v  ceně  asi  10  000  rublů,  poraněno  a  za- 
bito bylo  10  lidí.  Kromě  toho  desíti  mužům  místní  po- 
sádky byly  kamenem  rozbity  u  pušek  zámky. 

Zatčeno  bylo  celkem  70  ruských  nádenníků,  obža- 
lovaných pro  zločin  vzpoury,  žhářství,  loupeže  a  urážky 
úřadů.  < 


276 


licejně  vyměřená  zpráva  (takovou  odměřcností 
bohužel,  prohřešují  se  i  některé  novinářské  kor- 
respoiidence)  mimoděk  vyličující  neznámo  odkud 
vyskytnuvši  se  dav  jako  tlupu  lupičů  a  zbojníků, 
napovídá  už  i,  jakým  způsobem  zakročili  proti 
nim  v  tomto  přesně  naznačeném  směru,  to  jest, 
aby  byli  zavřeni  a  postaveni  před  soud.  To  jest, 
napovídá  tu  celou  řadu  ne-li  úplných  nepravd, 
pak  jistě  celou  řadu  zbytečně  rozčilujících  a  ni- 
čeho nedostihujících  přísností. 

IV. 

Neméně  než  takový  policejně  správný  názor 
o  věci  nespravedlivá  bude  i  každá  jiná  •správ- 
nost*, každé  jiné  jednostranné  vysvětlení  fakt ..  . 
Zkuste,  prosím,  a  pohlédněte  na  tyto  události  vý- 
hradně jako  na  vojnu  -kapitálu  a  práce«.  Faktum 
jest:  50'J  dělníků  na  železné  dráze  bylo  z  práce 
propuštěno  právě  před  bakinskými  nepokoji  a 
přišli  do  Baku  bez  peněz  a  bez  přístřeší;  naftová 
krise,  provázející  dělníky  neustále  při  naftových 
závodech,  konečně  nepřesné  vyplácení  mzdy 
v  těchto  závodech  atd.  —  a  máte  už  s  dostatek 
důvodů,  abyste  si  vysvětlili  tuto  událost  jiným  a 
naprosto  určitým  směrem.  Ale  stačí  jen  věnovati 
věci  sebe  menší  pozornost,  aby  se  každý  pře- 
svědčil, že  správnost  nebo  aspoň  oprávněnost  ta- 
kového vysvětlení  je  pochybná,  kterýkoliv  naf- 
tový průmyslník  řekne  vám,  že  tomu  není  tak,  a 
uvede  vám  následující  příklad:  Dělníci,  když 
do  komptoiru  závodu  přijdou  k  výplatě,  říkají : 
, Pánové,  dejte  nám  aspoň  abychom  se  mohli 
najíst  ...  A  ostatní,  až  se  vám  lip  zase  povede: 
my  sami  dobře  víme,  že  nemáte  ani  kopejky! 
Což  je  si  počít.?'  Ani  železnice,  která  z  práce 
propustila  5U0  dělníků,  ani  závody,  které  je  ne- 
ustále z  práce  propouštějí  a  na  ulici  nechávají 
ke  všemu  v  cizích  pro  ně  končinách  —  slovem, 
z  těch,  kteří  přímo  zavinili  vzrůst  hladového  lidu 
na  ulicích,  nebylo  ublíženo  ani  jednomu;  všichni 
zůstali  zdrávi  a  bez  úhony  a  nevydávají  se  ani 
nejmenšímu  nebezpečí.  Jádru  věci  o  nic  blíže 
není  ten,  kdo  bouřící  se  dav  vyličuje  jako  opilou 
sběř  lidu.  R.  18Š1  v  Baku  došlo  k  nepokojům 
mnohem  silnějším  a  jádrem  rvoucích  se  byli 
bednáři,  lidé  úplně  zabezpečení,  vydělávající  si 
po  stu  rublech  za  měsíc,  oblékající  ženy  své 
v  brokátové  »dušehřejky<.  Když  jednoho  z  těchto 
bednářů,  zatčeného  v  době  nepokojů,  po  dlouhém 
čase  vyslýchali  před  soudem,  tu  bednář,  aby  do- 
kázal svou  nepřítomnost  v  době  nepokojů,  mluvil 
následovně: 

>Kde  jste  byl  v  tu  dobu.?«   tázali  se  ho. 

•  Dělal  jsem  návštěvy,  i 

(K  bouřím  došlo  v  týden  velikonoční.) 


"A  den  na  to,  rozumí  se  samo  sebou,  nuisil 
jsem  návštěvy  zas  přijímat.  To  je  přece  docehi 
pochopitelné.* 

Jaká  tedy  » čertí «  lidu  a  jaká  holota.? 

Rovněž  tak  nebude  se  úplně  srovnávati 
s  pravdou,  svede-li  se  celá  ta  událost  na  národ- 
nostní nepřátelství  mezi  Rusy  a  Tatary  —  jako 
v  Baku,  nebo  Rusů  a  Židů  — jako  na  jihu  vůbec. 
Pamatuje-li  se  čtenář  na  dopis  sedláka,  uveřejněný 
před  několika  lety  v  »Otěčestvenych  Zápiskách*, 
nezapomněl  asi,  že  v  dopise  tom,  doporučujícím 
»bít  židy*  nejméně  už  se  mluvilo  o  těchto  po- 
sledních, ale  naopak  —  řeč  autorova  nabývala 
zvláštní  živosti  a  hněvu,  jakmile  se  dotkla  jednání 
duchovních,  soudců,  statkářů  atd.,  vesměs  ruských 
lidí;  rovněž  tak  při  bakinských  nepokojích  nelze 
dosah  celé  události  vyčerpati  národnostní  ne- 
vraživostí mezi  Rusy  a  Tatary.  Seznámiv  se  velice 
podrobně  s  historií  nepokojů  v  Baku  r.  1881 
k  velikému  svému  podivení  jsem  se  přesvědčil, 
že  z  počtu  tří,  policií  poznačených  (policie  sestává 
výhradně  z  Tatarů  a,  jak  tvrdí  Rusové,  nadržují 
Tatarům)  za  vůdce,  kteří  nejvíc  lidi  podněcovali 
a  ze  všech  nejvíce  křičeli:  »Pojďme,  děti,  rozbíjet 
a  bít!*  — byl  pouze  jeden  Rus,  přezviskcm  Sko- 
belev,  který  však  na  lid  vůbec  nekřičel  —  z  pře- 
líčení aspoň  nic  takového  zřejmo  nebylo  —  ostatní 
pak  dva  vůdcové  proti  Tatarům,  co  byste 
myslili,  kdo  byli  ti.?  Jeden  z  nich  byl  Tatar  Sja- 
kajev  a  druhý  —  až  k  víře  nepodobno  —  byl 
žid  S — n!  Tu  máte  zápas  Rusů  s  Tatary! 

Národnostní  nevraživosti  neodpovídá  také 
fakt,  vypravovaný  skutečnými  očitými  svědky  ne- 
pokojů r.  1881 :  Dav  bednářů  táhne  po  ulici  dolů 
a  hází  kamením  po  utíkajících  Tatarech  a  tatar- 
ských domech.  Jeden  z  těch  kamenů  padne  do 
mečety;  Tatar-stráíník  vyjde  z  ní  a  řekne  k  davu 
nepřátel:  »Děti,  zde  je  mešital*  a  na  tuto  prosbu 
(vlastní  výpověď  Tatarinova)  Rusové  odpověděli 
tím,  že  přestali    vytloukat    a  táhli  na  jiné    místo. 

A  čím  více  pátrati  budeme  po  vyjasnění  věci 
tím  širší  a  širší  bude  její  nejasnost  Hned  násle- 
dujícího dne  po  výtržnostech  (r.  18sl),  když  na 
[)olicii  sedělo  mnoho  arestantů,  přihrnul  se  dav 
k  policejní  budově  a  žádal  propuštění  zatčených. 
Přijel  policejní  komissař,  pak  prokurátor;  dav 
mlčky  vyčkával  splnění  své  žádosti,  pouze  jeden 
výše  vzpomenutý  Tatar  tak,  aby  ho  všichni  moh'i 
slyšeti,  prohlásil  všechny  prosby  a  domluvy  za 
zbytečné  i  marné  a  křičel:  >Jaké  pak  domluvy: 
pojďme  drancovat!*  Po  nějakém  čase  trpělivého 
očekávání  zavření  byli  propuštěni  a  davem  roz- 
lehlo se  hřmotné  'hurrá!*  'Zdálo  se,*  vypra- 
voval rovněž  úplně  věrohodný  očitý  svědek,  »že 
massa  tímto  propuštěním  byla  uspokojena  a  za 
ně  vděčná.'  Pokmí 


%    ^    %     %    %     lir 


23* 


VÁCLAV  Hladík: 


EVŽEN  VOL  DAN 


j-iulíř    dlouze    a    zpytavě    pohlédl    na    tulačku 
■-^  A  bylo  mu  sentimentálně 

Odvrátila  hlavu.  Nemohla  snésti  přímého  po- 
hledu jako  dítě,  které  je  často  bito  a  žije  ustra- 
šeně. 

Piano  klinkalo,  muži  řvali,  ženy  ječely,  vzduch 
čpěl  špínou  a  potem  Zoufalá  a  zavilá  zpilost 
těch,  kteří  s  hrůzou  očekávají  den,  stoupala  v  po- 
sledních hodinách  nočních. 

Ženštině  v  pestrém  živůtku  bylo  nevolno 
vedle  mladého,  podivínského  muže,  který  ji  krmil 
a  choval  se  k  ní  slušně.  Pošilhávala  po  stole 
vedle  piana. 

»Proč  tedy  nepracujete?  Snad  byste  se  do- 
vedla uživit .?«  tázal  se  Bulíř  vlídně. 

Ušklíbla  se. 

»Kde  bych  já  našla  jakou  práci?« 

»Snad  přece  něco   —  kdybyste  hledala  « 

Zachechtala  se. 

»No,  ještě  to  se  mnou  není  tak  zlé!  He  .  .  . 
he  .  .  .  Ještě  jsem  k  něčemu.  Proč  bych  tedy  . .« 
Zablikla  očima  do  zrcadla  visícího  na  protější 
stěně  a  urovnala  si  vlasy. 

»A  pak  .já  .  .  .  já  .  .  .  nevím,  čeho  bych  se 
měla  chytit.  Šít  neumím,*  dodala,  jako  by  chtěla 
zmírniti  drsnost  své  odpovědi. 

Po  chvilce  mlčení  zatáhla  za  ruku  mladého 
muže,  který  měl  znaveně  přivřené  oči. 

>Já  bych  chtěla  .  .  .« 

»Co?«  osopil  se  Bulíř  náhle  na  ženštinu  a 
ošklivost  se  ozvala  v  jeho  hlase. 

Ulekaně  odsedla. 

»No  ...  já  jen  .  .  .« 

Bulíř  upustil  cigaretu,  když  otevíral  pouzdro. 
Rychle  se  sehnula  a  s  otrocky  oddaným  úsměvem 
mu  ji  podávala.  A  zase  se  přiblížila  trochu  a 
pravila: 

»Vy  jste  fešák  —  za  vámi  se  musí  ženské 
fantit  —  paničky  i  slečinky  .  .  .  však  ty  nejsou 
o  moc  lepší  nežli  .  .  .«  odkašlala  a  náhle  nahnula 
se  a  políbila  ruku  mladému  muži. 

>Co  chcete ř« 

>No  .  .  .  takhle  jeden  bordopunč  by  neško- 
dil,<  usmála  se  ostýchavě,  odhalujíc  zkažené  zuby 
pod  nalíčenými  rty. 

»Vy  se  chcete  opít,  že.?« 

»E  co  —  opít,  neopít  —  co  má  našinec 
dělat  ř« 

•  Jděte  domů  —  máte  tam  přece  někoho, 
jak  jste  pravila.* 

»To  se  řekne  —  a  co  pak  myslej'  že  tak 
bez  krejcaru?* 

>Ah  tak  .  .  .  počkejte    Platit  !< 

Rozměnil  při  placení  desítku  Ženština  se 
k  němu  přiklonila  a  zavadila  o  jeho  koleno.  Po- 


—  ROMAN.  — 

Pokrač. 

ložil  před  ni  dva  zlatníky  a  vyšel  spěšně  z  ka- 
várny. 

Ale  sotva  že  udělal  několik  kroků,  uchopila 
ho  cizí  ruka  za  rameno.  Byla  to  ženština  z  ka- 
várny. 

Ve  tmě  zasvítily  její  veliké,  horečné  oči. 

•  Co  tak  rychle  .  .  .  nemohla  jsem  vás  ani 
dohonit  .  .  .♦ 

Bulíř    rozlobeně    odstrčil    dotěrnou  ženštinu. 

>Co  ještě  chcete?  Máte  peníze  a  jděte  domii.« 

Teď  pochopila  a  rozkřikla  se:  >A  co  si  to 
o  mně  myslíte  —  já  nejsem  žádná  žebrácká  — 
víte  !  Já  ty  peníze  jen  tak  nevezmu.  To  by  bylo 
pěkné.  Ještě  nejsem  tak  ošklivá,  stará  baba,  abych 
musila  žebrat.  Víte?« 

A  vracela  mu  peníze. 

Bulíř  se  dal  do  smíchu. 

•  Ejhle  žena!«  pomyslil  si,  »všechny  jsou 
stejné.  Vždyť  já  ji  urazil. « 

•  Nedělejte  hlouposti.  Ještě  mi  vynadejte  za 
to,  že  jsem  ...»  pravil  nahlas,  »jděte  domů  a 
mne  nechtě  na  pokoji.  Však  se  příště  zase  uvi- 
díme.* 

Odkvapil  spěšně  a  slyšel   jen  zahučení : 

•  Blázen!* 

Kráčel  tichými  ulicemi.  Zasmušilé  chladno 
vanulo  jimi.  Obloha  byla  smutná.  Bylo  mu  též 
smutně  —  vlastně  sentimentálně,  totiž  neupřímně 
a  afTektovaně  smutně.  Celkem  byl  spokojen  se 
svým  večerem  a  chystal  se,  že  zaznamená  si  ně- 
kolik   dojmů  a  nápadů  dříve,,    nežli    půjde    spát. 

Vzpomínal  na  slečnu  Minu  a  na  bledou  tvář 
s  velkýma  krásnýma  očima,  vyzařujícíma  vášní 
a  dychtivostí  i  plachou  nevinností.  Vzpomínal 
též  na  velké,  zakalené  oči  noční  tulačky.  oči, 
v  nichž  ?e  skrývalo  podobné  tajemství  ženskosti 
i  krásy. 

»Ubohá.... 

A  po  chvilce  opakoval  tiše: 

•  Ubohé  .  .  .* 

A  bylo  mu   velmi  sentimentálně. 

XI. 

Po  několikahodinné  schůzi  klubu  poslane- 
ckého vrátil  se  Voldan  domů  umořený  a  zachvá- 
cený nudou.  Přípravná  porada  před  nastávajícím 
zahájením  sněmu  byla  vyplněna  rokováním  skoro 
výhradně  o  věcech  školských  a  Voldan  ani  jednou 
nezasáhl  do  debaty  a  ani  valně  neposlouchal, 
místo  poznámek  roztržitě  čmáral  tužkou  po  pa- 
píru. Kromě  dvou,  tří  poslanců,  kteří  měli  zvláštní 
svůj  zájem  na  otázkách  probíraných  v  poradě, 
jejichž  byly  jaksi  specialitou,  ostatní  sledovali 
rovněž  tak  apaticky  únavnou  schůzi. 

Byl  krásný,  hřejivě  jasný  den. 


Voldan  chystal  se  již  od  týdne  na  návštěvu 
k  Havlenovým.  Veselá  nálada  slunného  dne  a 
touha  okřáti  nějak  po  únavě  posledních  dnů  a 
zejména  po  nudě  schůze  klubovní  zlákaly  jej,  že 
se  rozhodl  jíti  na  Smíchov. 

Krátce  před  čtvrtou  vyšel  z  domova.  Kráčel 
rychle.  Těšil  se,  že  uzří  slečnu  Minu.  Vzpomněl 
si  často  na  ni,  jak  byla  rozkošně  svůdn;i  na  trůně 
v  pracovně  Wollnerově.  Vzpomněl  si  též  na  její 
smích  i  na  její  pohled,  když  pravila,  že  o  něm 
ví  všechno. 

»Proč  ne  .  .  .«  myslil  si  a  cele  se  v  nitru 
svém  rozjařil,  »trošlcu  kamarádství  —  trochu  zá- 
bavy —  trochu  flirtu  .  .  .  proč  ne?  ...  Je  tak  ne- 
obyčejná .  .     rozkošná  .  .  .  dívčí  ...  a  zdá    se,  že 


velmi  samostatná,  neodvislá  přes  všechnu  svou 
plachost.* 

>Je  zvědavá  a  podrážděná  životem  i  nervosou 
svého  umění  .  .  •  takové  ženy  bývají  někdy  velmi 
raffinované  a  někdy   bláznivé  až  do  hysteričnosti  < 

Náhle  ,  s|)ozoriJval  blížící  se  dámu  černě 
oděnou  na  druhé  straně  chodníku. 

Poznal  postavu  i  chůzi  paní  Bílkové.  Spěšnými 
krůčky    ubíhala    podél    zdí   zahrady    Odkolkovy. 

» Nejspíše  si  myslí  ona  o  mně  totéž,  co  já 
o  ní,«  pokračoval  ve  své  samomluvě,  »všimla  si 
dobře  mé  kamelie  a  mého  zevnějšku,  aby  nebyla 
v  pochybnostech  o  významu  mé  cesty.- 

Zmizela  za  rohem  její  vnadná.  lehce  se  vzná- 
šející postava.  pokr.-.č 


FEUILLETON. 

POLITICKÁ  KARRIKATURA. 

Či-ské  umění  výtvarné  může  se  dnes  honositi,  že 
zkvetlo  do  všech  směrů  a  proudů.  Jen  jedno  ku  podivu 
u  .schází:  politická  karriUatura.  Je  s  podivem,  že  v  zemi 
pohtickč  par  excellence,  jako  u  nás,  schází  tento  umě- 
lecký genre  téměř  úplně.  Arciť  činí  karrikatura  na  svého 
původce  požadavky  větší  než  by  kdo  myslil.  Vyžaduje 
zvláštní  pozorovatelské  nadáni,  určitý  vysoko  položený 
životni,  chcetc-li,  filost)fický  názor  na  osoby  a  věci,  které 
karrikuje,  nemluvě  o  humoru,  kořeni  to  tak  vzácném! 
A  pak  je  tu  osudný  Rubikon !  Karrikatura  musí  být  vtipná, 
ale  ne  sprostá!  A  to  každv  nedovede.  Proto  umělec 
karrikaturista  je  zjev  vzácný  všude,  zejména  však  u  nás. 
Dosavadní  pokusy  v  tomto  směru  jsou  chudé,  a  už  do- 
cela nedají  se  porovnávati  k  mistrovským  výkonům  kar- 
rikaturistií  německých  a  francouzských,  kde  toto  obtížné 
umění,  vyžadující  zcela  zvláštního  temperamentu  a  nadání, 
je  přivedeno  k  dokonalosti  skutečné  umělecké.  U  nás, 
bůh  suď,  čím  je  to,  se  karrikatuře  nedaíí.  České  výtvar- 
nictvi  vydalo  už  takové  ovoce,  že  se  mu  pokořila  i  nej- 
vybíravější čásl  obecenstva  a  kritiky  i  v  cizině,  ale  po- 
litická karrikatura  česká  je  pořád  ještě  zbožným  přáním, 
hudbou  budoucnosti.  A  přece,  jaký  materiál  má  u  nás 
po  ruce!  Ivolik  skvostných  podnětů  podává  téměř  denně 
náš  veřejný  život  v  celé  své  směšné  malichernosti,  co- 
pařském  maloměšťáctví,  nejsměšnějším  šosáctví!  Šťastná 
ruka  politického  karrikaturisty  měla  by  tu  skutečné  lu- 
kulské  hody.  Ale  přes  to  všechno,  nejde  to!  Je  to  jako 
s  českou  komedii  a  satirou.  Materiál  leží  na  dlažbě  (často 
chodí  tam  v  nejmódnějším  úboru  i  masce)  a  nenajde  se 
ruka,  která  by  ho  zužitkovala.  My  dosud  čekáme  na  po- 
litickou českou  komedii,  a  přece  nikde  snad  není  pro  ni 
takové  půdy  jako  u  nás!  Cekáme  také  na  politickou  kar- 
rikaturu! 

* 

Něčím  stůně  náš  život.  Je  to  nedostatek  vtipu  a  ve- 
selosti. Cosi  jako  těžká  můra  leží  nad  českým  světem, 
který  tu  stojí  jako  zařezán,  bez  úsměvu  a  veselosti,  jako 
by  bylo  pod  trestem  smrti  ZTkázáno  trochu  bujněji  se 
rozveseliti.  V  celém  snad  světě  nenajdeš  tolik  tváří  ukrutně 
vážných,  až  komicky  vážných  jako  u  nás.  Zdá  se  ti,  jako 
bys  potkával  živé  mumie,  jichž  životními  úkolem  je  strašit 
malé  i  velké  děti  příšernou,  asketickou  vážností.  A  přece 
je  v  tom  hodně  pokrytecké  přetvářky.  Nejlacinější  vtip 
rozřehtá  hoípodskou  společnost,  divadlo  se  otřásá  smí- 
chem   při    francouzských  a  jiných    komediích,  které    mu 


předvádějí  komicky  zkomolené  typy  společenské.  Jak 
vděčně  by  uvítalo,  kdyby  ku  příkladu  náš  domácí,  český 
typ  zkarrikovaný  —  —  — 

Ale  dosti!  Tady  jsme,  zdá  se,  u  kořene  našeho  zla. 
Domácí  karrikatura!  Český  typ  zkarrikovaný!  lirr!  Jaký 
poplach!  Víte,  co  mrzutosti  vyneslo  vždycky  u  nás  ně- 
komu, kdo  se  pokusil  zavadit  o  naše  lidi.  A  to  je  to. 
Jsme  si  tak  blízcí  v  tom  českém  světě.  Jako  rybičky 
v  akváriu  objíždíme  kolem  dokola,  denně  se  srážíme 
s  ostatními.  V  malém  našem  centru,  kde  se  všichni  lak 
dobře  známe,  víme,  kolik  kdo  platí  činže,  co  jí  ráno, 
v  poledne  a  večer,  je  těžko  něco  napsati  nebo  nakresliti 
někomu  na  záda.  A  učiňte  to  tím  nejnevinnějším  způso- 
bem, uvidíte,  jaký  bude  poplach!  A  teď  si  představme 
umělce  karrikaturistu,  který  by  tu  žil  mezi  námi,  denně 
se  stýkal  s  lidmi,  které  včera  karrikoval,  nebo  bude  kar- 
rikovati  zítra.  Nedůtklivost  by  vystrčila  hned  svá  t\kadla, 
nešťastník  byl  by  nucen  vystěhovati  se  někam  do,  vy- 
hnanství,  ač-li  by  z  nařízení  obce  nebyl  vyobcován  jako 
nešlechetný  zlehčovatel  počestných  měštěnínů,  jako  zlo- 
činec nebezpečný  celé  společnosti.  Mohla  by  z  toho  být 
malá  lokální  diplomatická  zápletka.  Anebo,  vraťme  se 
k  české  komedii  na  divadlo.  Ať  se  pokusí  někdo  u  nás 
napsati  říznou,  svižnou  satiru  na  pražskou  společnost, 
která  přímo  volá  po  svém  satirikovi.  Nejsem  zvědav,  ale 
rád  bych  viděl  tuto  premiéru,  při  které  by  dostali  rádný 
výprask  pp.  X.  Y.  nebo  paní  Z. 

Nevím,  co  by  se  asi  nešťastníkovi  stalo.  A  ku  konci 
by  se  mohlo  státi  následující.  Nešťastník,  nad  nimž  vy- 
řknuta klatba,  skonal  by  někde  v  ústraní  bez  kapky  vody, 
přístřeší  a  stravy,  byl  by  s  opovržením  pohřben  ke  hřbi- 
tovní zdi  a  nad  jeho  hrobem  vztyčen  náhrobek  s  tímto 
lidumilným  nápisem:  Zde  odpočívá  podomek  X.  Y., 
který  atd.  atd. 

To  není  tuze  lákavá  perspektiva  a  proto  snadno 
l/,e  pochopiti,  že  se  málo  komu  zachce  karrikovati  naše 
milování  hodné  sosáky.  Karrikatura,  ať  kreslená,  ať  psaná 
je  vždycky  výsledkem  nejvyššího  vývoje  společnosti  a 
proto  daří  se  jí  také  jen  tam,  kde  tato  společnost  dc- 
spčla  určitého  stupně  vývojového,  jako  ku  př.  v  Anglii, 
ve  Francii  a  v  Německu.  A  pak  potřebuje  veliké  volnosti 
a  liberálnosti,  naprosto  však  nesmí  zakrněti  v  ovzduší 
maloměšťáckého  šosáctví.  k  proto  nechť  klidně  spí  naši 
roztomilí  šosáčkové,  nechť  bez  obavy  kladou  jako  jezevci 
po  svých  pěti,  šesti  i  více  plzeňských  (jsem  dost  liberální, 
abych  připustil  i  největší  množství)  své  hlavičky  na  lože 
bez  obavy,  že  budou  vystaveni  k  obveselení  svých  bliž 
nich.  Máť  naše  společnost  ještě  hezky  daleko  ze  svého 
maloměšťáckého   kutlochu   íce  stupni  ostatní  společnosti 


jinde,  a  proto  má  také  ještě  hezky  daleko  k  svému  — 
karrikaturistovi.  Proto  spěte  sladce  a  klidně,  počestní 
měštěníni,  jejich  ženy  a  dcery,  spěte  sladce,  drbaní  i  ne- 
drbaiií  politikové,  náměsíčni  nepraktičtí  poetové  i  prak- 
tičtí bohabojní  otcové  města!  Váš  velký,  krutý  nepřítel, 
karrikaturista,  je  dosud  jen  vroucně  zdaným  Mesiášem, 
zaslíbeným  někde  ve  velké  mlhovité  dálce,  v  nedozírné 
budoucnosti.  A.  N. 

DIVADLO. 

Marce  Praga:  Ideální  žena.  Komedie  o  třech  děj- 
stvích. Přeložil  Hanuš  Hackenschmíed.  Režisér  Jaroslav 
Kvapil.  —  C.  Brieux;  Červený  talár.  Hra  o  čtyřech 
dějstvích.  Přeložil  J.  B.  Veselý.  Režisér  Jakub  Seifert. 

Národní  divadlo,  zdá  se,  že  chce  sviij  dluh  obecen- 
stvu za  postrádanou  operu  splatiti  zajímavým  repertoirem 
činoherním.  Poslední  týden  vypravilo  dvě  novinky  cizo- 
jazyčné. První  z  nich  je  italská  komedie  ironická,  jemná 
řezba  ženské  duše,  druhá  je  neobyčejně  prudký,  obratně 
skonstruovaný  pamflet  proti  justici  a  jejím  vykonavate- 
lům ve  Francii  —  nebo  třeba  také  kdekoli  jinde.  Je  to 
zcela  slušný  »Schaustiick«,  tento  »Červený  talár<t,  a  jeho 
břitce  zahrocené,  výbušné  efekty  půjdou  asi  dobře  k  duhu 
pokladně.  Je  z  her,  které  »táhnou«.  Dvě  tyto  novinky 
hrány  byly  v  intervalu  ani  ne  celý  týden  trvajícím.  Chcť- 
me-li  odhadovati  cenu  a  jádro  "Ideální  ženy«,  strčme 
především  pěkně  klidně  do  kapsy  jakékoli  morální  po- 
žadavky. Myslím  dokonce,  že  paní  Julie  Campianiová, 
tato  »ideální  žena«  a  hrdinka  hry  došla  u  mnohých  cnost- 
ných  měšťáků  dokonalé  popravy.  Považme  přece!  Tato 
podivuhodná  žena  je  zcela  miloučkou,  hodnou,  oddanou 
chotí,  plná  něžnosti  a  ohledů  k  manželu  i  dítěti,  ale  při 
tom  dovede  s  pravou  jižni  zuřivosti  žíznivého  a  nena- 
sytného ženského  naturelu  milovati  ještě  jiného  muže! 
Víc  vskutku  podivuhodná  pro  diváka.  Vzorná  žena  a 
přece  nevěrná.  Jste,  věru,  na  rozpacích,  co  říci  tomuto 
podivuhodnému  typu  a  máte-li  paní  Campianiovou  jen 
tak  beze  všeho  hoditi  na  hromadu,  kam  se  házejí  vdané 
ženy,  žijící  v  nečistém  sexuálním  poměru  se  svobodným 
milencem.  Je  pravda,  pan  Campiani,  bursián,  jinak  však 
vzor  manžela,  pozorného  a  oddaného,  věnuje  povážlivou 
většinu  času  svým  cifrám  a  bursovním  konjunkturám, 
nož  se  sluší  manželu  tak  temperamentní  paničky,  kterou 
třeba  sytiti  v  lásce  jinak,  než  dovede  takový'  střízlivý 
bursovní  velmož.  Ale  připusťme  i  tuto  (ostatně  obyčejnou 
u  všech  nevěrných  žen)  výmluvu,  postačuje  s  mravního 
hlediska  k  omluvení  poměru  paní  Campianiové,  která 
visí  na  svém  milenci  s  prudkostí  a  vášni,  kterou  prozra- 
zuje její  rozčilení  při  myšlénce,  že  tento  její  miláček  se 
má  oženiti?  Ale  panu  Prngovi  jde  asi  starého  čerta 
o  mravní  problém  nějaký.  On  neříká  ani  ano,  ani  ne! 
Nedává  rozhřešení,  ani  na  druhé  straně  nekárá.  Spokojil 
se  prosté  předvésti  tu  jistý  typ  žen.  které  přes  to,  že 
milují  svou  domácnost,  mají  potřebu  prudkých,  výbuš- 
ných chvílí  lásky  zcela  animální,  které  neposkytuje  klidná, 
les^ální  manželská  láska,  ale  za  to  tím  více  náruč  milence. 
Typ  ženy,  která  sice  svého  muže  ctí  a  miluje,  ale  při 
tom  má  milence.  Typ  zajímavý  a  zvláštní,  ale  v  životě 
v  mužském  i  ženském  vydání  obyčejnější,  než  by  si  kdo 
myslil.  A  kresba  tohoto  typu  se  autoru  jistě  podařila 
Ostatně  celá  hra  je  jen  podmalovaným  pozadím  pro  tuto 
zajímavou  ženskou  postavu,  která'  před  očima  diváka 
provádí  skutečně  mistrovské  kousky  ženského  pašeráctví 
v  manželství,  a  tato  postava  je  načrtána  se  vzácnou  de- 
likátnosti  skutečného  umělce. 

Hráno  by!o  dobře.  Paní  Kvapilová  v  titulní  roli  vy- 
brala celý  arsenál  svého  velkého  umění  a  vyzdobila  ji 
všemi  finesami,    jež   interpretace  těžké  této   úlohy  žádá. 


Byl  to  jeden  z  nejmistrovštějších  její  výkonů,  které  jsem 
kdy  obdivoval.  Ano,  to  byla  ta  pravá  ženská  kočka,  hladká, 
jemná  a  při  tom  obratná  a  úskočná.  jaké  jsou  v  životě 
a  jak  si  je  asi  autor  představoval.  Úlohy  mužské  podali 
s  diskrétní  elegancí  pp.  Slukov  (manžel  Campiani),  Vojan 
(advokát  Velati)  a  Bittner  (Monticelli).  Režie  páně  Kva- 
pilová je  pečlivá  a  překvapila  milou  úpravností  a  vytří- 
benou eleganci  interiérů.  Úspěch  hry  přes  jej  i  uměleckou 
hodnotu  (snad  právě  pro  ni)  nebyl  valný.  Při  druhé 
reprisi  bylo  divadlo  z  póla  prázdné.  Obecenstvo  naše 
nemá  pro  jemněji  konstruované  práce  příliš  smyslu.  Za 
to  přijalo  s  velkým  zájmem  »Červený  talár«,  o  němž 
příště.  Ant.  Nečásek. 

REVUE. 

Krakovská  revue  »Przeglad  polski«  přináší 
hrstku  osobních  dojmů  hrab.  St.  Ťarnowského  o  slavno- 
stech Sienkiewiczových.  V  Sienkiewiczovi  vidí  autor 
vyvrcholení  polské  literatury  v  XIX.  století  a  nejlepší 
proroctví  do  století  XX. 

Atenea  varšavského  vyšel  první  sešit  26.  ročníku 
a  zároveň  i  101.  svazku.  Vstupujíc  tedy  do  nové  pěta- 
dvacítky, resp.  do  nové  stovky,  postarala  se  redakce  této 
stěžejní  polské  revue  —  Wlaď.  Spasowicz  a  Ign.  Chrza- 
nowski  —  o  bohatý  obsah.  Z  literárních  článků  uvádím 
W.  Jablonowského  studii  o  ".Mysticích  v  soudobé  litera- 
tuře<,  "Neznámé  dosud  autografy  A.  Mickiewicze«  od 
L.  Méyeta  a  "Samovláda  soudobého  románu«  od  W.  Go- 
stomského.  Belletristická  část  zastoupena  je  románem 
A.  Górského  >Bludné  duše«  a  J.  Nowiňského  »Život  a 
siiéní«. 

Frawda  věnovala  celé  první  číslo  nového  ročníku 
sérii  studií  o  pokroku  jednotlivých  věd  a  umění  za 
XIX.  století.  Výborné,  stručné  a  přece  zcela  látku  vy- 
čerpávající přehledy  psali  na  slovo  vzatí  odborníci.  Mimo 
to  v  dalších  číslech  táž  revue  probírá  detailně  pokrok 
jednotlivých  věd  v  XIX.  století,   pokud  se  tkne  Polska. 

áwiat  nazývá  se  nový  illustrovaný  týdenník,  jenž 
začal  vycházeti  v  ř-odzi.  V  tomto  polském  Manchestru, 
jijž  tak  mistrně  zvěčnil  Wl.  Reymont  ve  své  "Zaslíbené 
zemi«  a  v  němž  živel  polský  těžký  vede  boj  s  živlem 
německo-semitským,  je  nový  list  polský  na  místě. 

Rola  v  literárním  přehledu  promlouvá  o  polském 
překladu  K.  Raisových  "Zapadlých  vlastenců*. 

Bibliotéka  Warszawska  přináší  článek  >Pocta 
myšli»  pro  literární  historii  nad  míru  důležitý.  Je  to 
zcela  nové  vylíčení  určité  periody  básníka  Zygmunta 
Krasiiíského  a  sice  na  základě  neznámé  dosud  korespon- 
dence jeho  s  Angličanem  H.  Reeve.  —  Belletristická  část 
zastoupena  jest  románem  od  H.  Weyssenhofa  »Spra\va 
Dolegi«,  jehož  »Podfilipskiť  těšil  se  nedávno  velikému 
úspěchu. 

Tygodnik  illustrovan  y  přináší  velice  zajíma- 
vou korrespondenci  Henryka  Sienkiewicze  se  svým  pří- 
telem dr.  Dobrskim,  jenž  vzal  na  sebe  úkol  uvésti  nej- 
slavnějšího dnes  romanciera  polského  v  širší  známost 
tím,  že  staral  se  o  vytištění  první  jeho  povídky  »Na 
marne«.  Předložil  ji  Kraszewskému,  jenž  se  o  ní  s  opravdo- 
vým nadšením  vyjádřil  a  byl  ochoten  ji  sám  vydati,  leč 
právě  v  tu  doliu  byla  knihtiskárna  Kraszewského  prodána 
a  Sienkiewicz  byl  nucen  —  proti  přání  svému  —  vydati 
ji  v  časopise  Wiencu.  Korrespondence  je  plna  zajímavých 
podrobností.  Tuto  jen  maličkou  ukázku:  Sienkiewicz, 
dokud  byl  ještě  v  domnění,  že  povídka  vyjde  v  samo- 
statné knize,  píše  příteli:  "pochopíš  dojista,  že  čím  lépe 
bude  kniha  vypravena,  tím  víc  půjde  na  odbyt.  Ani  mi 
neuvěříš,  jak  velice  mi  o  to  jde,  aby  byl  tisk  veliký  a 
stránek  co  možná  velice  mnoho... «  B.  P. 


■:o),   na  pil  léta  zl.  2-40  (K  4-8 
K  )n-_).  _  Sešitové  vyd 
.e  vyhrazuje.   —    Dopisy  adi 
iímátne  jen  frankované.  —  »] 


a  celý  rok  zí.  4-SO  (K  9-60).  Postou:  na  čtvrt  léta  zl.  1-25 
(o  dvou  čislech)  vychází  při  každém  druhém  (siidém)^čísle, 

umíra«  buďtež  adresovány;    Časopis  »Lun  *       " 
vychází  každý  pátek  (vyjma  prázdniny). 


Praha. 


Redaktor  Yácla 


i  dík.  —  Majitel,  vydavatel  a  nakladatel  J.  Otto.  —  Tiskem  České  grafické  společnosti  »Unie€  v  Praze. 


LUMÍR 


Ročník  xxix. 


15.   BRKZNA    1901. 


«.    ČÍSLO  24.    * 


Jan  Osten : 


BLANKA. 


Ano,  v  tento  den  nabyl  jsem  fířesvědčení,  že 
^^  na  vždy  jsem  ji  ztratil.  Vzpomínka  na  ten 
den  zaryla  se  mi  ostře  do  duše  a  ničím  nelze  ji 
vyhladiti.  A  tolik  vzpomínek  v  duši  vybledlo, 
úl)lně  pohaslo,  dívám  se  občas  na  podobizny,  na 
tváře  tiivek,  které  kdysi  jsem  miloval  —  a  jest 
ve  mně  klidno. 

Mrtvě  a  chladně  dívají  se  na  mne  jejich  oči, 
pamatuji  se  na  jakési  shledání;  některý  moment, 
zvláště  význačný,  vystoupne  před  mým  zrakem, 
avšak  to  vše  nezanechá  hlubšího  dojmu.  A  přece 
to  byly  ženy  tak  dobré  a  hodné  milování. 

Luisa,  Luisa,  které  jsem  citoval  tak  rád 
Heineovo:  'Die  ungetreue  Luise,  sie  kam  mit 
sanftem  Geflijster«  a  ona  se  zlobila  na  oko  a  dí- 
vala se  na  mne  oddaně  svýma  lichotnýma,  čer- 
nýma očima. 

.  Potkal  jsem  ji  jednou  na  mostě  spojujícím 
toto  cizí  město  s  pevninou.  Šla  s  otcem.  Chodník 
byl  úzký,  vyhnu!  jsem  se.  A  tu,  když  šla  kolem 
mne,  uklonila  se  a  usmála  se  na  mne:  přátelsky 
a  vlídně,  pam.ituji  se,  že  mé  srdce  zaplesalo. 
Smekl  jsem  rychle  a  hluboko  a  díval  jsem  se 
za  ní  v  udivení,  neznal  jsem  jí.  Celé  odpoledne 
toulal  jsem  se  po  městě  a  přemýšlel  jsem  o  této 
dívce  Proč  se  přede  mnou  uklonila  i*  Proč  se  na 
nme  usmála  tak  přátelsky  a  vlídně?  Zajisté  mne 
znala.  A  nemohl  jsem  se  upamatovati.  A  přece 
jsem  s  ní  již  před  tím  jednou  mluvil  A  našel 
jscni  ji,  byla  ke  mně  laskavou  a  milovala  mne. 
Byia  tak-  oddaná,  dobrá  a  tichá,  vím,  šťastným 
by  mne  byla  učinila.  A  přece  jsem  na  ni  docela 
zapomněl; jen  probíraje  se  v  dopisech,  vzpomínám 
na  ni,  na  její  teplé  a  důvěrné  pohledy  a  měkké, 
opálené  a  teplé  ruce  Italky,  jíž  byla  po  otci. 


Ale  v  srdci  nic  mne  nebolí,  pranic. 

A  Marie,  tato  horská  květinka,  čistá  jako  pra- 
meny v  horských  údolích,  svěží  a  štíhlá,  jak  ta  ke 
mně  lnula!  A  zemřela,  zemřela  v  osmnácti  letech 
svého  věku  Truchlil  jsem,  byl  jsem  zdrcen,  však 
odešel  jsem  a  nyní  se  mi  to  vše  také  zdá  býti  snem. 
Smrt  jest  vykoupením,  myslím  si,  a  její  život  byl 
l-;r.isný.  Nepoznala  bídy  života,  drsný  vítr  nezavál 
do  její  zahrady.  A  uvadla.  A  odpočívá  na  ves- 
nickém hřbitově  na  úpatí  hory,  na  jejímž  temenu 
leží  věčný  sníh,  tak  bílý  a  čistý,  jako  byla  ona. 
Ne.  také  po  ní  mé  srdce  nestůně. 

A  jen  ona,  ona  rozedrala  mou  duši.  Ona, 
která  měla  tak  andělské  jméno:  Blanka! 

Nezvyklé  jméno  ve  venkovských  rodinách; 
ale  její  matka  byla  dáma  romantická,  proto  dala 
ji  jméno  Blanka. 

A  jeden  den  poznal  jsem,  že  na  vždy  je  pro 
mne  ztracena. 

Není  to  počátek  všeho  toho,  co  chci  vypra- 
vovati, avšak  ten  den  je  důležitým  pro  celý  můj 
život. 

Byl  to  den  v  měsíci  srpnu,  krásný,  slunečný 
den.  Slunce  tehdy  hýřilo  svými  paprsky  a  všechno 
bylo  krásné,  stromy  v  lese,  hustý,  měkký  mech, 
ptačí  zpěv,  vše  zdálo  se  mi  tehdy  dobrým,  i  lidé 
kolem  mne.  Podnikli  jsme  výiet  do  lesa,  pozval 
nás  pan  lesní,  starý,  veselý  brach,  který  s  námi 
l)rohýřil  nejednu  noc.  Celá  maloměstská  honorace 
se  tam  vypravila  A  ovšem  i  já  s  ní.  Byla  tehdy 
nádherná  v  ten  den,  měla  bílé  šaty,  které,  jak  se 
mi  zdálo,  znamenitě  slušely  jejínui  jménu.  Směl 
j.sem  nésti  její  kabátek  a  trhal  jsem  jí  po  lese 
jahody,  které  zabarvily  její  něžné,  malé  rtíky. 
Jak  jsem    byl    šťasten,  ach  jak  šťasten!  Každého 


byl  bych  objímal  samou  radostí  ze  života.  A  byl 
jsem  jí  stále  po  boku,  vždyť  jsme  se  dávno, 
dávno  milovali.  Byla  to  krásná  cesta  lesem  k  my- 
slivně.  Byli  jsme  očekáváni,  od  myslivny  šli  nám 
dva  muži  vstříc:  starý  pan  lesní  a  pak  mladík 
v  mysliveckém  úboru.  Byl  to  nový  příručí,  který 
po  prvé  měl  předstoupiti  před  tváře  honorace 
malého  města.  Pan  lesní  nám  jej  představil.  Po- 
díval jsem  se  naň  zběžně:  hezký,  ramenatý  chlapík, 
málo  přes  dvacet  let.  Měl  ruměné  tváře,  černé, 
malé  knírky,  široká  ramena,  jiskrné,  tmavé  oči, 
zpod  mysliveckého  klobouku  draly  se  tmavé  ku- 
čery. Nezdolnou,  brutální  silou  dýchal  celý  jeho 
zjev,  svěží  a  otužilý. 

Nezajímal  mne.  Ale,  když  lesní  představoval 
jej  Blance,  zúmyslně  jsem  pozoroval,  jaký  dojem 
na  ni  učiní.  Zdrtilo  mne  to.  Poklonil  se  před  ní 
nehluboce  a  podíval  se  na  ni  rychle  a  směle 
orlími  svými  zraky,  přeměřil  celou  její  vděkuplnou 
postavu.  Díval  jsem  se  na  ni  upjatě.  Ona  se  za- 
rděla,  svraštila  na  okamžik  obočí  a  pak  se  naň 
podívala  pohledem,  kterého  jakživ  nezapomenu. 
Pohled  ten  toužil  po  něm.  Proud  nezkrotné  smysl- 
nosti  zazářil  v  jejích  hlubokých  očích,  nabyly 
výrazu,  kterého  jsem  já  u  ní  dosud  nikdy  nepo- 
střehl. Zdálo  se  mi,  že  v  tom  okamžiku  probudila 
se  v  ní  žena,  toužící  po  sevření  v  náruč.  Docela 
jiný  výraz  měl  nyní  její  obličej,  jejž  já  pozo- 
roval tisíckráte,  ve  všech  jeho  přeměnách  a  ná- 
ladách. 

Byla  to  ona?  Mladá,  panenská  její  ňadra  se 
prudce  vzedmula,  zavrtěla  celým  tělem  a  v  roz- 
pacích otáčela  v  rukou  parasol.  Co  se  v  ní  dalo? 
Div  kolem  krku  mu  nepadla  před  společností. 
Ano,  byl  konec,  konec  všemu.  Tento  barbar 
z  lesů  ji  okouzlil,  probudil  v  nf  to,  co  já  pro- 
buditi nedovedl.  A  přece  tvrdila,  že  mne  miluje, 
a  znali  jsme  se  od  dětství. 

Ale  musím  poč''ti  jinak,  jít  dále,  do  chlape- 
ckých let.  ^  ^ 
* 

Od  té  doby,  jakmile  stal  jsem  se  studentem, 
trávil  jsem  veškery  prázdniny  u  strýce,  jenž  byl 
lékárníkem  v  tomto  malém  okresním  městě.  Byli 
to  .staří,  dobří  lidé,  strýc  i  teta,  citliví  a  měkcí, 
neměli  vlastních  dětí  a  mne  rozhýčkávali.  Jak 
u  ničil  bylo  všechno  teplé,  pohodlné  a  měkké 
a  jak  sladká  jídla  vařila  teta  a  zapíjeli  je  sladkým 
vínem.  Žili  v  samých  sladkostech,  jen  strýcova 
dýmka  a  jeho  vycházky  dvakrát  týdně  k  >  be- 
ránku* rušily  sladký  proud  tohoto  života. 

Ostatně:  mně  tam  bylo  dobře,  měli  velikou 
zahradu,  jíž  protékal  mělký  potok,  a  v  ní  bylo 
plno  ovocných  stromů  a  na  těch  plno  ovoce  a 
ptačích  hnízd,  ba  i  veverka  tam  někdy  z  lesa 
zabloudila  a  líná  voda  potoku  přece  jaks  taks  po- 


poháněla dřevěný  mlýnek,  který  jsem  pracně  vy- 
robil za  pomoci  laboranta  Chvojky,  který  o  me- 
chanice neměl  ponětí.  Ano,  bylo  tam  dobře  a 
nemohl  jsem  se  dočekati  dne,  kdy  jsem  tam  od- 
jížděl. Nechali  mi  dosti  svobody,  stačilo,  dosta- 
vil-Ii  jsem  se  v  čas  k  jídlu  a  k  spaní.  Strýc  vězel 
v  lékárně,  teta  chodila  na  návštěvy,  pletla  věčně 
punčochy,  četla  tlusté  německé  romány,  bůh  suď, 
od  jakých  spisovatelů,  a  hladila  strakatého  ko- 
coura, který  se  sotva  valil  pro  svou  neobyčejnou 
tlouštku. 

A  hned  vedle  lékárny  byl  vysoký  dům,  nej- 
větší v  městě,  a  tnm  měl  obchod  pan  Preiner. 
Jaký  to  byl  veliký,  podivný  obchod.  Stá!  jsem 
časem  na  chodníku  a  díval  jsem  se  s  netajeným 
obdivem  pootevřenými  dveřmi  dovnitř  do  krámu. 
Nad  vchodem  visela  guirlanda  z  dřevěných  po- 
morančů  a  citronů  a  hned  u  dveří  stály  sudy 
s  kávou,  zelenou  i  praženou,  s  ořechy  a  rýží,  celé 
svazky  rákosek  (jak  špatné  časy  asi  měli  zdejší 
školáci !),  lesklé  kosy,  svázané  dráty,  rýče,  lopaty. 
Nad  dlouhým  pultem  visel  ohromný,  ukrutný 
drak  s  vypoulenými  zraky  a  s  rozevřenou  tlamou. 
A  pod  ním  stával  pan  Preiner,  pán  a  duše  toho 
všeho,  suchý,  dlouhý,  stále  oděný  v  lodenový 
kabát,  se  šedivou  čepicí  na  hlavě  Kol  něho  otá- 
čeli se  dva  i  tři  pomocníci  a  několik  učedlníků. 

A  co  skrývala  zadní  stěna  krámu,  bůh  ví. 
Zajisté,  myslil  isem  si,  jest  v  těch  nesčetných  zá- 
suvkách a  sklenicích  všechno,  nač  si  jen  člověk 
může  pomysliti.  A  od  rána  do  večera  drnčel 
zvonek  ve  dveřích,  lidé  chodili  tam  a  zpět,  po- 
mocníci sekali,  měřili,  vážili,  sedláci  zvonili  ko- 
sami o  cihlovou  podlahu,  by  dle  zvuku  ocenili 
jakost  kosy,  ustavičně  se  balilo,  nosilo,  podávalo, 
a  uprostřed  toho  všeho  stál  pan  Preiner,  suchý 
a  klidný,  jen  občas  čepici  posmekl,  přišel-li  vzác- 
nější host,  nebo  se  napil  vína,  jehož  měl  plné 
sudy  a  jež  se  čepovalo  vedle  krámu  v  malém 
přístěnku. 

A  když  jsem  se  tak  díval  jednoho  rána  do 
krámu,  uzřel  jsem  po  prvé  ji:  Blanku.  Vyšla 
z  domu,  v  ruce  tašku  na  knihy,  vešla  do  krámu 
a  šla  panu  Preinerovi  políbit  ruku  Ten  se  usmál, 
tak  pěkně,  jako  nikdy  jindy  se  neusmíval,  po- 
hladil dívku  po  tvářích  a  sáhnuv  do  jedné  velké 
sklenice,  podal  jí  cosi  sladkého.  Srdce  mi  zabu- 
šilo. Podívala  se  na  mne  blankytnýma  očima, 
patrně  ji  překvapil  můj  nezvyklý  zjev  zarděla  se, 
avšak  pohodila  hrdě  hlavičkou  a  kráčela  drob- 
nými, rychlými  kroky,  tak  že  tmavorusý  vrkoč 
bohatých,    těžkých    vlasů    házel  se  jí  po  zádech 

Bylo  jí  tehdy  deset  let.  Díval  jsem  se  za  ní, 
dokud  nevešla  vzhůru  na  náměstí,  kudy  vedla 
cesta  ku  škole.  A  ani  jednou  se  neohlídla,  nni 
jednou,  pyšná!  Pokrae 


%     ir     %     if     ")^/     ir     ir 


Josef  Holeček 


HOUZÍR. 


z  NETIŠTÉNÉ  DOSUD 
ČÁSTI  .NAŠICH.. 


Koncčnč  se  zastavil,  obrátil,  a  jak  se  obrátil, 
leUniitíiii  div  neumřel  Vsi  své  neviděl,  všecko 
kolem  něho  bylo  neznámé,  stopa  jeho  ztrácela 
se  ve  sněhu. 

Před  ním  i  za  ním  stoji  lesy  jako  regimenty 
vojsk.  Vojska  slojí  jako  podle  šňůry,  a  obě  J5ou 
černá,  každý  voják  urostlý  jako  sosna  a  černý 
od  hlavy  do  paty  Černý  jest  jeho  plášť,  černá 
jeho  tvář,  černý  klobouk,  černý  meč,  i  kver  jeho 
černý.  Každý  stojí  jako  vkořeněný  a  hlavou  sahá 
do  šedých  oblak.  Před  vojsky  tu  a  tam  stojí 
o  samotě  oficír  nebo  kaprál,  také  vysoký  a  černý. 
Stojí  nehybně  a  němě,  jen  si  prohlížejí  jeden 
druhého,  aby  změřili  svou  sílu  a  dali  se  do  sebe. 
To  bude  strašné  !  To  bude  bitva  jako  u  Sol 
ferina.  (Bitva  solferinská  byla  roku  loňského. 
Bartoň  o  ní  mnoho  slyšel  a  na  ni  myslil.  Na 
představu  jeho  o  ní  účinkovala  hlavně  známá 
l>íseň,  jež  vypravuje,  že 

»byla  bitva,  byla,  to  u  Solferina, 
bylo  tam  krve  dost,  krve  po  kolena. 
Krve  po  kolena  a  na  vozy  masa, 
vždyť  se  tam  rubala  osmnáctá  chasa«.) 
Jak  se  ty  dvě  armády  začnout  sekat,  světlo 
se  udělá  od  jisker  jejich  mečů,  a  co  je  nyní  mezi 
nimi  sníh  a  sníh,  bude  krev  a  krev. 

Hrůza  Bartoňe  obchází.  To  bude  hrozné! 
Chlapec,  který  se  tu  pozdrží,  bude  jako  moucha 
mezi  stěnou  a  plácačkou.  Spas  se,  kdo  můžeš ! 
Bartoň  přidal  do  kroku,  ale  ne  nazpět,  neboť 
nebylo  mu  dáno  obracet  a  ustupovat.  Tato  vlast- 
nost byla  mu  vrozena  jako  jiným  jeho  rodákům 
a  krajanům.  Věděl  už,  že  zašel  příliš  daleko  po 
cestě  bludné,  ozvalo  se  v  něm  svědomí  i  strach, 
že  tu  v  neznámé  cizině  bídně  zahyne,  ale  přes 
to  šej  dále. 

Široký,  závějemi  zarovnaný  pruh  mezi  bo- 
rovým lesem  v  zadu  a  borovým  lesem  v  předu 
byl  volný  po  pravé  i  levé  straně.  Bartoň  capal 
maním  nemaním.  Zahořoval  se  hluboko  do 
sněhu  a  nevěda  o  tom,  byl  v  stálém  nebezpečí, 
že  se  nevyprostí  a  zahyne 

Zatím  se  smrákalo  víc.  Soumrík  byl  nad 
sněhem  a  pod  šedou  oblohou  nenáhlý  a  dlouhý. 
Bartoň  přemáhal  obtíže,  jak  mohl.  Bylo  mu  horko, 
nejraději  by  byl  svlékl  koží.šek,  sundal  beraničku 
a  zul  dřevěnky,  aby  se  ochladil  a  stal  se  lehčín). 
Ale  neodvážil  se  toho  věda,  že  by  to  bylo  těžkým 
prohřešením  proti  zákonům  otcovým  a  matčiným. 
Kdyby  mu  dali  kožich  a  beranici  v  nejparnějším 
létě,  nesvlekl  by  je  m!mo  dům  za  celý  svět. 

Nikde  neviděl  lidského  obydlí,  neslyše!  lid- 
ského hlasu  a  od  poslední  lidské  stopy  vzdaloval 
se  dál  a  dál.  Byl  přesvědčen,  že  je  v  cizině,  v  ta- 
kové   cizině,    kde    lidského    tvora    není,  v  cizině. 


kde  lišky  dávají  dobrou  noc.  Zapomněl  svého 
dětského  věku.  Připadal  si  jako  pohádkový  rytíř, 
který  jde  konat  divy  udatcnslví  a  šlechetnosti. 
Mysl  jeho  se  tím  zbodřovala  a  povznášela.  Každým 
krokem  víc  osvobozoval  se  od  výtek  svědomí  a 
myšlének  na  domov. 

Soumrak  ještě  šedější  se  snesl. 

Na  sněžné  pláni  tu  se  zakmitlo  světlo,  ještě 
jedno  světlo,  všecka  značně  od  sebe  vzdálena. 
Bartoň  zamířil  k  nejbližšímu.  A  když  se  pro- 
šlapal až  k  němu,  uviděl  malouiikou  a  nizounkou 
clialoupku,  která  by  za  dne  ještě  více  v  závějích 
mizela,  protože  by  na  sebe  neupozorňovala 
světlem. 

Chaloupka  stála  na  jedné  straně  neckovité 
rokle,  Bartoň  vyškrabal  se  na  druhou  stranu  a 
dřepl  si  bez  okolků  do  sněhu. 

Okénkem  jako  dlaň  pozoruje  život  v  cha- 
loupce. O  jé,  to  je  sednička!  I  ten  dědeček,  kte- 
rého tam  vidí,  musí  se  shýbati,  aby  hlavou  ne- 
zavadil o  strop.  Sednička  jest  osvětlena  loučí, 
jež  je  na  krbu  zastrčena  do  železného  kroužku. 
Čadící  plamen  louče  se  třepotá  a  tíhne  do  krbu, 
odkudž  odchází  jeho  kouř  komínem.  Hospodáře 
tam  taky  mají.  Ten  je  chlapák,  ten  by  potřeboval 
půl  sedničky  pro  sebe  a  strop  hlavou  div  ne- 
prorazí. Hospodář  jde  ke  krbu,  štípe  nožem  louč 
a  připravuje  ji,  aby  svítila.  Hospodyni  tam  také 
mají.  Tam  asi  je  teplounko,  když  hospodyně 
může  být  bez  haleny,  jen  tak  v  košili.  Ale  ruce 
nemá  mladé  a  bílé,  jako  mívaly  Bartoňova  ma- 
minka, když  ještě  byl  u  nich  doma  a  nebyl  ry- 
tířem, který  se  zabral  do  cizích  zemí  konat  divy 
iidatenství  a  šlechetnosti.  Tahle  hospodyně  má 
ruce  scvrklé  a  kostnaté  a  jakoby  tuze  opálené. 
Co  pak  to  dělá?  Přistavuje  na  plotýnku  hrnec 
brambor  a  holka  rozdělává  oheň.  Snadno  sejí  oheň 
rozdělává  do  suché  chvoje!  A  nerozdělávají  tu 
oheň  sirkou,  nýbrž  od  louče  na  krbu.  Ta  holka, 
ta  je  patrně  jejich.  Větší  je  Bartoňe.  Kromě  ní 
uinjí  ještě  tři  děti.  Chvála  bohu,  dost  na  takovou 
chaloupku! 

A  jak  si  ji  opatřili!  Od  země  až  po  střechu 
obložili  si  ji  chvojnými  otýpkami.  Bílý  kouř  zrovna 
se  vyhnal  komínem  a  kolem  chaloupky  zavončlo 
viíní  pálící  se  smoly. 

A  také  psa  tam  mají.  Vidět  ho  není,  ale  slyšet. 
Poštěkává  vztekle,  s  tím  by  nebylo  žertů !  Dobře, 
že  není  venku  I 

Hezky  je    tu,    myslí  si  Bartoň,  a  zima  není. 
Kde  pak  zima!  —  teplounko    a  mile,  jako    času 
letního,  hovíš-li  si  v  stínu  a  tvých  údů  zmocňu  e 
se  únava,  sladká  jako  med,    a  za  únavou  dosta 
vuje  se  ještě  sladší  dřímota.    Bartoň  ještě  nikd_\ 


nespal  v  sněhových  peřinách.  To  se  to  dnes  bude 
spát! 

Bartoň  požehnal  se  křížem  a  začal  se  mo- 
dliti modlitbu  před  spaním.  Modlil  se  nahlas, 
jako  doma  se  modlíval.  Ale  nemohl  se  domodliti, 
tak  se  mu  slova  nějak  na  jazyku  motala  Začal 
se  modliti  znova,  šlo  mu  to  ještě  hůř.  A  jakž  by 
nešlo  ! 

»Takhle  brambora  kdyby  byla  «  šeptá  si, 
'anebo  dvě  či  tři!  To  je  pochutnaná,  když  va- 
řené brambory  vysypou  se  na  ošatku  a  ty  honem 
sáhneš  po  nejlepší,  potepneš  ji  pěstí,  aby  se  roz- 
pukla a  byla  moučná,  solíš,  s  dlaně  převrhuješ 
na  dlaň,  a  potom  jíš  a  zajídáš  mléko  nebo  pod- 
máslí!  Nejchutnější  je  mléko  ssedlé,  ale  to  bude 
až  v  létě.  A  dnes  kdyby  bylo  třeba  jen  sladké, 
anebo  jen  to  podmáslí!  A  kdyby  třeba  ani  pod- 
máslí  nebylo,  jen  když  by  bylo  dost  brambor  ! 
A  l<dyby  konečně  jich  nebylo  ani  dost  a  byla 
aspoň  jedna  jedinká!* 

Bartoň  si  umínil,  že  půjde  do  chaloupky  a 
poprosí  o  bramboru,  jak  jen  se  uvaří.  Zatím  si 
odpočine. 

Odpočívá  si,  dívá  se  do  chaloupky  jako  per- 
níkové, dívá  se  okénkem  jako  dlaň,  dívá  se,  dívá  .. 
Ale  to  je  divná  věc!  Kam  pak  dal  Bartoň  oči, 
že  toho  dříve  neviděl  ?  Chaloupka  není  chaloupka, 
ale  liščí  doupě,  a  nejsou  tam  lidé,  ale  rodina 
liščí.  Ovšem,  dyť  nemůže  být  jinač  v  kraji,  kde 
lišky  dávají  dobrou  noc! 

Když  za  chvíli  v  chaloupce  uvařené  bram- 
bory vysypali,  Bartoň  už  jich  neviděl.  Usínal,  tak 
sladce,  tak  blaženě  usínal  —  a  byl  by  usnul 
snem  věčným,  kdyby  Kojanka  nebyla  měla  slovo 
Bílé  paní,  že  dlouho    se  mu  bude  vyhýbat 

Holka  vyšla,  aby  přinesla  ze  sklípka  mléka. 
Pes  vyrazil  za  ní,  dal  se  do  divého  štěkotu  a 
b."žel  tam,  kde  ležel  Bartoň.  Štěkot  a  přítomnost 
psa  trochu  osvěžily  ochabující  smysly  Bartoňovy. 


Lidé  z  chaloupky  se  sběhli  a  našli  na  sněhu  ne- 
známého chlapce. 

•Zebráček,  chudáček,*   povídali  si. 

To  Bartoňe  urazilo. 

'Já  nejsem  žebrák,  já  jsem  houzír,«  chtěl 
říci,  ale  jazyk  jeho  byl  těžký  a  ústa  jako  zka- 
menělá, ani  je  otevříti  nemohl 

»Proč  pak  jsi  u  nás  nezaklepal.?«  otázala  se 
cizí  matka.  »Tolik  místa  v  naší  chaloupce  přece 
je,  abys  i  ty,  kudličko,  tam  se  vešla!* 

»Co  pak  nám  děláš  takovou  hanbu?*  pokáral 
jej  cizí  otec.  >  Zrovna  na  našem  prahu  zemřel  by 
zimou  a  snad  i  hlady !  Toť  se  ví,  že  taky  hlady, 
tohle  povětří  tráví! « 

Děti  svítily  na  Bartoňe  loučemi.  I  jejich  dě- 
doušek vyšel  ven 

A  tohle  je  pěkné  nadělení!  zvolal.  »To  je 
jistě  chlapce  divé  žínky.  Z  Hor  není  ničí,  a  proč 
by  sem  cizí  dítě  chodilo  a  jak  by  se  sem  dostalo? 
K  nám  nechodívají  ani  na  žebr,  ani  na  krádež, 
ani  na  hrátky  a  jinou  zábavu  Nic  nemáme,  aby- 
chom rozdávali,  bohatství  naše  rez  nekazí  a  zloděj 
nebere,  a  do  veselosti  nám  není.  Od  jakživa  jtn 
dřinu  máme,  a  to  je  jediné,  co  na  Horách  otec 
odkazuje  synu.  Měla  tě  máma  pohodit  někde 
u  knížecího  zámku,  ale  ne  na  našem  prahu.* 

Zatím  chlapce  sbírali.  Stavěli  ho,  nestál,  padal. 

»I  pro  pána!«  žehnal  se  dědeček.  »Dyť  on 
je  tak  zkřehlý,  že  ani  stát  nemůže!  Ať  je,  čí  je, 
takhle  ho  nechat  nemůžeme.  Kdybychom  aspoň 
věděli,  čí  ;e  a  jak  se  sem  dostal!  Hej,  chlapečku, 
od])ověz,  když  se  tě  ptají:  čí  jsi  a  odkud?* 

A  dědeček  naklonil  šedivou  hlavu  uchem 
k  ústům  Bartoňovým,  aby  mu  neušlo  ani  hlesnutí 
odpovědi. 

Bartoň  zablekotal  své  jméno  a  původ. 

Dědeček  spráskl  ruce:  »Rozuměli  jste?  Je 
prý  Kojanouc  Bartoň  A  jak  jsi  zapadl  k  nám? 
Kde  zůstal  tatínek  ?  Jistě  že  jste  byli  v  panských 
lesích  pro  dříví  a  ty  jsi  se  ztratil!'  Fokmí. 


St.  Kovanda: 


^     ir     %     %     %     %     % 


E  L  E  O  I  E. 


r\í  k  chvíli  vláhy  půlnoční 
mě  slídil  pohled  útočný, 
v  těkavčm  kruhu  tanečnic 
dvé  pronikavých  zřítelnic. 
Žehavé  oči  cikánčí, 
jež  k  svědomí  se  protančí, 
v  týl  pevně  se  ti  zasednou 
a  celiS  nitro  prohlédnou. 
Tvou  první  úzkost,  první  hř 


ti  zjeví  leskem  pupill  svých, 
milenky  smutek  zaklrtý 
již  zhanobil  jsi  před  lety. 
(Takové  vášní  mlžení, 
s  propastí  tajné  sblížení.) 
Tak  u  vzkříšení  mlh  ranních 
jsem  vzpomněl  vlasíi  havranních, 
rtů  horkých,  plachých  objetí, 
jež  zavrhl  jsem  před  lety. 


^       <:í>       9?       ^       ^       "v?       ^ 


GlĚB    USPENSKIJ  : 


BOUŘE. 


]V|iUdo  nejevil  nejmenší  chuti,  začínati  nějakou 
*■  ^  půtku;  dva  bednáři  vypravili  se  na  policii, 
prohlédli  budovu  venkoncem  a  prohlásili  tak, 
že  to  každý  mohl  slyšet:  i- Nikoho  tam  není, 
všechny  pustili  domťi!«  A  dav  se  iirnul  domii. 
Ale  zástupy  Tatarů,  považujíce  »hurrá!«  za  bo- 
jovný pokřik,  daly  se  před  Rusy  na  útěk  a  Ru- 
sové »pro  smích «  pustili  se  za  nimi  .  .  .  Kluci 
začali  házet  kamením  a  polekaní  Tataři,  zahnaní 
do  postranní  jakési  uličky,  začali  se  liránit  rovněž 
kameny  —  a  zase  došlo  k  pračce.  Jeden  skutek 
dobrý,  rozumný  a  druhý  učiněné  uličnictví,  pro 
smích,  bez  potřeby  a  účelu  .  .  . 

S  touto  směsí  nutného  a  zbytečného,  to  jest 
aspoň  poněkud  důvodného  a  zas  úp'ně  nevysvětli- 
telného —  setkáváš  se  na  každém  kroku. 
Okrvavený  Peršan  vběhne  na  dvůr  jednoho  ob- 
čana a  za  nim  se  žene  zástup  čítající  na  oQll  lidí. 
•  Co  to  děláte ř<  obrací  se  po  nich  občan.  »A  tu 
s  kynžalem  jsme  ho  přistihli  —  ještě  někoho  za- 
bije, proklatý!*!  »Ale  vždyť  ho  zabijete  a  budete 
se  zodpovídat  z  vraždy.  Musíte  ho  zavést  na  po- 
licii a  tam  už  podle  zákona  ho  potrestají.'  — 
•Zaveď  ho  tedy  na  policii!  Pak  se  ho  ani  prstem 
nedotknem  «  —  >Na  tvou  čest.'«  —  Rusové,* 
vypravuje  občan,  dali  mně  na  to  čestné  slovo 
a  skutečně  nechali  Peršana  na  pokoji;  počkali 
jen,  až  jsem  sednul  do  faetonu  a  Peršana  si  po- 
sadil veďe  sebe.  Dav  odtáhnul.  Ale  ihned  se  při- 
hrnul jiný  a  jeden  z  tohoto  houfu  z  ničehož  nic 
udeřil  tolio  Peršana  železnou  holí.  Štěstí  ještě, 
že  přiskočili  lidé  z  prvního  zástupu,  kteří  se  mi 
zavázali  s'ovem,  nedotýkat  se  ho;  řeži  se  tak  pře- 
dešlo. 

Při  takovém  vlnění  nálad  v  bouřícím  se  lidu 
"náhoda «  často  docela  mizerná  má  ohromný  vý- 
znam. Líčené  zde  bouře  vznikly  pro  lampu,  za 
kterou  hostinský  žádal  10  rublů,  ale  v  r.  1881 
případ,  pro  který  povstaly  nepokoje  mnohem 
větší,  by]  ještě  podivuhodnější.  Rusové  přecházeli 
po  bazaru,  chodili  do  krčem  (byl  sváteční  den), 
v  bazaru  pak  v  kterémsi  místě  stál  Tatar  -  policajt 
a  pokaždé,  kdykoliv  kolem  něho  šel  Rus,  vylu- 
zoval  z  úst  jakýsi  zvuk.  Jaký  to  byl  zvuk  —  z  vy- 
šetřování nevysvítaio.  A  proč  právě  tento  zvuk 
Rusy  tak  urážel  —  také  se  nedá  vysvětliti.  Konec 
konců,  Rusové  toho  > nesnesli'  a  došlo  k  řeži 
provázené  vytloukáním  krámů,  ničením  neškod- 
ných ošatek  s  perníky  a  házením  kamení;  velko- 
dušně  žádáno  bylo,  aby  na  svobodu  propuštěni 
byli  zatčení,  úctyplně  pak  šetřeno  i  prosby  stráž- 
níka mešity;  došlo  i  k  naprosto  zbytečnému  krve- 
prolití  a  ukrutnostem. 

Slovo  .vůdce«  při  tak  složitém  a  zároveň 
nepravém    směru    myšlének    davů    nemá    takřka 


z  CESTOVNÍCH  POZNAMEK. 

Pkei.ožil  v.   Mrštík. 

Po!ir:.č. 

žíídného  významu  a  zase  —  jako  by  nějaký  vý- 
znam píece  mělo.  Tak  na  př.  ten  ruský  vůdce, 
kterému  dali  přczvisko  Skobelev.  Dle  vypravování 
byl  to  "ryšavý  bednář',  . vůdce «  zástupů.  Čtenář, 
když  se  setká  s  tímto  slovem  v  novinářské  zprávě, 
může  se  domnívat,  že  dav  vyvolil  si  svého  vůdce, 
že  vůdce  ten  chápe  a  zná  jeho  cíle,  jinak  by 
nebyl  jeho  vůdcem,  že  vůbec  tato  jako  by  nc- 
o  ganisovaná  massa  opilců  a  lupičů  musí  míti 
nějakou  organisaci.  Vždyť  má  svého  vůdce  a  pře 
/děli  mu  dokonce  Skíibelev.  Ve  skutečnosti  však 
dopadají  věci  poněkud  jinak. 

Tento  zrzavý  bednář  beze  všech  plánů  a 
cílů  přišel  zcela  prostě  z  Balachanů  do  města 
na  svátky,  nevěda  ani,  že  tam  nějaké  výtržnosli 
jsou;  přišed  do  města,  zašel  nejprve  »povyrazit  se« 
do  krčmy,  našel  tam  přítele  a  popíjel  s  ním  vodku. 
V  tom  do  krámu  vešel  houf  vojáků  od  Širvan- 
ského  pluku,  vracejících  se  z  achal-tekinské  ex- 
pedice; také  vojáci  začali  popíjet  vodku  a  když 
se  rozjařili,  začali  připíjet  na  zdraví  Skobeleva. 
Pak  napilí  řvali  a  řvali  asi  tak  hlučně,  že  do 
krčmy  vešel  strážník  -  Tatařín  a  pravil: 

»Co  je  to   za  křik?« 

*Na  zdraví  Skobeleva-a-a!«  odpověděli  vojáci 
novým  výbuchem  křiku 

Tatar  neznal  toho  jména  a  pravil: 

>Co  je  to  za  Skobeleva?  Kde  je?^ 

»Atadyje!<  tak  jen  pro  smích  pravili  vojáci, 
ukazujíce  na   bednáře 

'Já  jsem  ^  Skobelev !»  v  podnapilém  stavu 
vyhrknul  ze  sebe  i  bednář,  »drže«  se  svými  a 
z  Tatara  si  tropě  šaška 

»Já  tě  seberu. « 

»Jak?  Skobeleva?' 

•  Mne?  Jen  to  zkus!« 

•  Děti!  Skobeleva  nedejme!' 

A  s  křikem  •Skobeleva  nedejme!'  houf  roz- 
jařených  vojáků  vysypal  se  na  ulici. 

•  Skobelev!  Kde  je  Skobelev ř« 

•  Tady  jsem!« 

A  bednář  »pro  srních'  vpravil  se  ve  svou 
roli  a  přišed  do  shluklého,  na  Tatary  táhnoucího 
davu,  vykřiknul  : 

•  Za  mnou,  děti!« 

•  Ku  předu.  Skobeleve  !  Ehe  !  Kůň  běží  i  Chytni 
si  koně!  Ehe,  ehe!« 

A  zase  »pro  smích*  bednář  vskočil  na  koně, 
který  polekán  křikem  a  hlukem,  utekl  snad  z  ote- 
vřeného nějakého  dvora  a  tím  více  zvětřil,  když 
ucítil  na  sobě  Skobeleva.  Bednář  když  už  seděl 
na  koni,  aby  .obiaz'  byl  dokonalý,  snažil  se, 
aby  generála  skutečně  také  představoval. 

•  Za  mnou,  děti!  Poklusem  pochod  —  marši- 


Chechtot  a  smích  A  tu  zrovna  tak  »pio  siních« 
v  zástupu  kdosi  »z  nenadání'  převrhnul  právě 
stánek  s  ovocem,  zdvihnul  otýpečku  zeleného 
česneku  a  křičí : 

»Skobeleve!    Tu  máš  za  klobouk    chochol. « 

•  Zastrč  si  ho  za  čepici !« 

•  Generál I  Učiněný  generál!" 

A  hle,  Skobelev  na  koni  a  s  otýpečkou  ze- 
leného česneku  za  čepicí  místo  generálského  cho- 
cholu z  čistá  jasná  stal  se  vůdcem;  s  počátku 
jen  »pro  smích«  jde  ku  předu;  potom  však  jde 
tam,  kam  jej  vleče  rozbouřené  moře  lidu :  buď 
převraceti  jen  ošatky  nebo  vysvobozovati  zavřené 
neb  jen  tak  náhodou  přepadali  a  honiti    Tatary. 

Dokonce  nechci  říci,  že  by  ve  všem  tom 
příčina  nějaká  nehrála  první  roli.  Naopak,  já  sám 
se  ztrácím  v  nadbytku  příčin  Beze  vší  příčiny 
na  příklad  několik  kamenů  vletělo  do  bytu  měst- 
ského starosty;  poněvadž  starosta  se  těší  vše- 
obecné vážnosti,  dostavilo  se  ihned  několik  lidí 
k  němu  a  ti  prohlásili,  že  se  tak  stalo  omylem ; 
ale  byli  v  davu  lidé,  kteří  pro  očividný  tento 
omyl  mohli  najíti  i  důvod.  —  To  je  za  to,  že 
maso  je  drahé,  on  je  starostou,  má  dohlédnout  1 
Důvod  přiletěl  bůh  ví  odkud  a  neměl  nižádné 
opravdové  spojitosti  s  kameny  vlétnuvšími  do 
bytu  starosty,  ale  důvod  tu  byl.  Nebo:  zástup 
ruského  lidu  následuje  Tatařína,  který  křičí: 
•  pojďme  drancovat !«  Vyjde  na  jevo,  že  Tatar 
ten,  Sjakajev,  mnoho  vytrpěl  od  policie;  toutéž 
policií  byl  už  i  z  Baku  vypovězen  a  nyní  použí- 
vaje všeobecného  zmatku,  křičí:  »Jaké  pak  do- 
mluvy, pojďme  bít  a  drancovat!"  A  dav  jde,  po- 
něvadž mnozí  z  Rusů  zkusili  od  tatarské  policie 
s  dostatek.  Tataři  nepijou,  kdežto  ruští  často 
jsou  opilí,  Tataři  policajti  chovají  se  k  nim  ne- 
pěkně, odebírají  jim  peníze,  smějou  se  jim.  A  hle, 
tu  zástup  slyší  výzev  Tatara,  tolik  odpovídající 
jeho  smýšlení.  Jako  vůdce  už  to  není  Tatařín, 
nýbrž  jen  člověk  nenávidějící  policejní  zvůli;  ale 
tentýž  dav,  vymstiv  se  na  policii  ve  dvou,  třech 
minutách,  může  se  obrátiti  i  proti  svému  vůdci 
pouze  z  toho  důvodu,  že  je  Tatarem.  Vzkřikne 
někdo:  » Chlapci!  Tatary  bijte,  na  bazaru  ubližují 
našim  ženám!'  a  důvod  ten  stačí,  aby  namlátili 
Sjakajevu  pro  pouhou  jeho  tatarskou  národnost. 

Slovem,  jako  různosrstny  jsou  elementy, 
z  kterých  se  takové  zjevy  skládají,  ijrovna  tak 
rozmanitý  jsou  i  jejich  důvody;  není  věci  dost 
malicherné  mezi  nimi,  aby  neměla  své  pohnutky; 
a  kdybychom  ze  všech  těch  příčin  chtěli  udělati 
extrakt,  zjev  ten  očistiti  chtěli  od  zbytečných 
nahodilostí,  kdybychom  se  pokusili  o  stanovení 
samé  podstaty  těchto  příčin,  pak  jistě  bychom 
se  nedopustili  veliké  chyby,  kdybychom  řekli, 
že  nejhlavnější,  nejpodstatnější  vzpruha  celé  té 
události  leží  v  tom,  že  lidé  nechtějí  na  potupu 
vydat  lidskou  svou  důstojnost.  Neopovažuj 
se  ubližovati  ženě!  Neopovažuj  se  mně  smát, 


když  jsem  opilý!  Neopovažuj  se,  zatýkat  a 
na  policii  zavírat  lidi  jen  tak  namátkou,  kdo  ti 
přijde  pod  ruku.  Vůbec  se  neopovažuj  nade 
mnou  se  vypínat,  neopovažuj  se  opilého  do 
vězení  vodit  od  mých  soudruhů,  kteří  mě  při- 
vedou zas  domů  atd.  Slovem,  lid  zatouží  jednou, 
tak,  aby  každý  to  slyšel,  hlasitě  vysloviti  svoje  — 
neopovažuj  se!«  — ■  A  toto  >  neopovažuj 
se'  stokrát  více  odnáší  se  k  mravním  potře- 
bám osobnosti  než  k  materiálním  tísním.  Židé, 
jak  se  vyslovil  jeden  venkovan,  mužíku  pod  ruku 
neustále  podstrkují  ruble,  ale  tím  jen  nenávist 
v  něm  vzbuzují,  poněvadž  tento  rubl  mu  podstr- 
kují s  tím  úmyslem,  aby  svedli  člověka  k  práci 
v  neděli,  t.  j.  aby  zkazili  jeho  svědomí,  aby  přiměli 
jej  k  tomu,  chytiti  se  na  peníze  a  nejíti  na  mši 
svatou,  t   j.  nekonati  povinnosti  své  duše. 

A  právě  tato  stránka  věci  je  nejzávažnější 
a  nejzajímavější.  Odkud  se  bere  tato  choulosti- 
vost  vůči  vlastní  důstojnosti,  když  tentýž  bednář 
doma,  ve  své  otčině,  tulské  nebo  orlovské  gu- 
bernii, ani  zdaleka  není  tak  choulostivý  vůči  své 
nebo  cizí  lidské  diíistojnosti?  Nosí  li  v  hloubi 
duše  své  i  tam  vědomí  této  důstojnosti,  pak 
v  žádném  ohledu  na  jevo  nedává  ani  millionté 
části  této  smělosti,  neprojevuje  té  důstojnosti, 
jakou  projevuje  zde.  Vždyť  všichni  na  př.  mají 
ještě  v  paměti  pskovský  process  vydřidušského 
jednoho  holomka,  který  nejnesvědomitějším  způ- 
sobem zhanobil  ženy  i  děvčata  přemnohých  dědin, 
»podrobených«  jeho  otci  —  vydřiduchu  překup- 
níku. V  tomto  ohledu  ani  se  strany  rodičů,  ani 
s"  strany  mužů  nebyl  se  svými  nároky  nikdy 
takřka  ani  odbyt  —  viděli  a  mohli  v  nich  viděti 
jenom  trest  boží.  Ale  mlčeli  a  mlčeli  tak  dlouho, 
až  holomek  divnezardousil  děvčátka  nepovolivšího 
jeho  žádostem  a  když  selský  představ  až  ani  ne- 
mohl tu  nezakročit  A  tu  v  Baku  jeden  z  motivů 
bouří  byl:  "Neubližujte  našim  ženám  I «  Našim, 
zatím  co  většina  povykujících  žádných  žen  ani 
neměla  I  Zde  mezi  motivy,  které  řež  zavinily, 
byl  i  takový:  neopovažuj  se  mě  opilého  odvésti 
do  vězení,  neboť  u  nás  zřídka  kdy  se  stane,  aby 
mužík  od  našich  dostal  na  obecním  úřadě  řezu 
pro  nic  za  nic,  z  pouhého  vrtochu  a  ne  v  opilém, 
ale  v  střízlivém  stavu  Tu  celý  zástup  táhne  'vy- 
svobodit' »naše«  z  vězení,  a  u  nás  celá  ves  se 
dívá,  jak  opilý  mužík  opratěmi  bije  svou  ženu 
uprostřed  ulice  a  křičí:  »hryžou-li  se  naši  psi  — 
cizí  se  mezi  ně  neplet !«  Tu  se  uráží  nad  tím, 
že  policajt  opilému  odbírá  peníze,  ale  je  otázka: 
kdy  že  doma  policajti  neodnímali  mu  opilému 
peníze,  nebili  jej,  vědouce,  že  řekne:  »a  čert  vem 
všechny  peníze!*  A  tuhle,  jak  rámusí  a  funí  a 
bije  se,  rozprašuje  policii  .  .  .  Uráží  se  tím,  že 
tehdy  se  mu,  opilému,  posmíval,  bije  ho  kamenem 
pro  tuto  urážku,  kdežto  tam  doma,  vraceje  se 
z  krčmy  ve  svátek  ještě  se  naparuje,  aby  se  zdál 
mnohem  opilejším,  než  ve  skutečnosti  je,  nadává 


ncjpiistčjšínii  slovy  a  všemožně  se  přičiňiije,  aby 
lidé  řekli:  »Ten  se  nažral!  Ten  miisil  propít 
peněz  U  A  jemu  právě  o  to  se  jedná,  aby  tak  si 
|iočínal,  jako  člověk,  který  ne  že  se  napil,  ale 
•  nažral*.  A  tu  pojednou  taková  urážlivost,  když 
'l"atar  se  zasměje  této  jeho  slabosti. 

Tato  iehtivost  v  projevech  vlastní  lidské  dů- 
stojnosti, jak  jsem  už  řekl  dříve,  je  nejzajíma- 
vějším a  nejzávažnějším  rysem  všech  těchto  ne- 
pokojů na  jihu  Rusi.  Choulostivost  ta  je  vyvo- 
lána zde  zvláštními,  novými  okolnostmi  života, 
do  jakých  se  dostává  ruský,  v  pravém  Rusku 
zrozený  člověk,  jakmile  se  ocitnul  na  jihu  v  cizích 
končinách.  Cizina  poskytuje  mu  zde  vzácnou  pří- 
ležitost, že  mysliti  může  po  venkovská 
srovnávati  může  sebe  s  cizím  člověkem,  přemýšlí 
o  správnosti  »našcho«  a  správnosti  »ieho«  života. 
Ruský  zachovalý  zemědělský  člověk  žije  v  hloubi 
Ruska  v  jednolité  masse    stejně  žijícího  a  stejně 


pracujícího  lidu,  k  foinu  ke  všemu  ve  zpíísobii 
a  uspořádání  života  v  ohromném  počtu  případů 
l>(idrobeného  vlastní  vůli,  ne  o  své  vůli  připra- 
vujícího sobě  všechny  radosti  a  trudy  života, 
štěstí  i  neštěstí,  tento  ruský,  prvotní  zemědělský 
člověk  žije  v  jistých  lormách  života,  nekritisuje 
přednosti  nebo  nedostatky  těchto  forem,  po  celý 
život  takřka  mluví  prosou  a  neví  o  tom.  Národní 
škola,  zaležená  na  uvědomělé  úctě  ku  krásným 
formám  národního  života  mohla  by  přepracovati 
neuvědomělou,  větrem  nahodilostí  zmítanou  krásu 
v  krásu  pevnou,  vědomou,  posílenou  vědomím 
důležitosti  a  správnosti  ušlechtilých  těchto  forem. 
Ale  toho  není  a  ruský  zemědělský  člověk  teprv 
v  cizině,  jen  na  vandru,  přijde-li  ve  styk  s  for- 
mami života,  které  formám  jeho  života  naprosto 
odporují,  začíná  přemýšlet  o  vlastních  formách 
života,  začíná  si  jich  ceniti  a  srovnávati  sebe  s  ji- 
nými. Pokrač. 


J.  S.  M.ach: 


%         ^         %         %         %         %         % 


VEČER    V    polích. 


>La  večera  v  polích  zděděných 
slyšet  hlas  mých  kroků  bázhvých. 

A  jak  z  daleka  sem  vítr  vlá, 
v  klasech  tichým  šclestěníra  lká. 

A  já  cítím:  Cestou  tajemnou 
kdos  už  kráčel  tudy  přede  mnciu. 


Jako  já  už  lady  trpěla, 
bytost  spřízněná  a  nesmělá. 

A  jak  větru  šelest  z  dálky  lká, 
v  klasech  touha  pomsty  uzrává 

za  tu  kletbu  slzí  zděděných, 
za  zvuk  tichý  kroků  bázlivých. 


<::?     Z>     ^     '^     ^     ^     Z> 


VÁCLAV  Hladík: 


EVŽEN  VOLDAN. 


—    ROMAN. 


\/oldana  provázela  po  celé  cestě  na  Smíchov 
*  plavá  krása  jeho  přítelkyně,  kterou  bez  žárli- 
vosti, skoro  s  jakousi  shovívavou  radostí  viděl 
kráčeti  na  dostaveníčko.  Usmál  se  bizarrní  my- 
šlénce, že  snad  ona  jej  též  tak  provází  svými 
myšlénkami  a  vzpomínkami. 

'O  sladká,  dobrá  přítelkyně  —  zbožňuji  vás 
přece  —  my  jsme  se  dobře  vyrovnali  ...  a  náš 
rozchod  byl  právě  tak  krásný  jako  naše  poznání. « 

Měla  závoj  a  v  ruce  kytičku  fialek. 

Ulice  byla  prázdná. 

Voldan  se  usmál. 

»Hle  .  .  .  má  plavá  přítelk)'ně  spěje  na  do- 
staveníčko. Vždycky  se  odíva'a  černě  a  měla  ta- 
kový tmavý,  parfumovaný  závoj,  skrze  který  firo- 
cezovala  první  políbení.  I  kytičku  fialek  nese  tomu 
dobrému  hochovi  Makovcovi  ....  Všechno  jako 
dříve !« 

Paní  Bílková  odpověděla  stejným  úsměvem 


Pod  závojem  zasvítil  veselý  pohled,  ironicky 
zavadivší  o  bílou  kamelii,  kterou  si  Voldan  při- 
pevnil do  knoflíkové  dírky  svrchníku. 

Pozdravili  se  jako  dva  dobří  přátelé  a  svými 
lísměvy  si  řekli,  že  si  rozumějí,  a  spěchali  oba 
svou  cestou  dále. 

Voldan  pokládal  potkání  paní  Bílkové  za 
dobré  znamení.  Naladilo  jej  příjemně  Její  bytost 
vždy  mu  působila  radost,  šířila  vůni  uspokojení 
a  něžnosti. 

A  rozehřát  mile  vděčnou  vzpomínkou  minulé 
lásky,  zaklepal  na  dvéře  bytu  Havlenova. 

Podal  svou  navštívenku  služce. 

Za  chvíli  otevřely  se  dvéře  salonu  a  silhuetta 
p  istavy  slečny  Miny  zjevila  se  svůdné  v  tom 
náhlém  střetnutí  šera  předsíně  a  slunné  světlosti 
salonu. 

Uvítala  jej  krátkým,  prudkým  stisknutím  ruky 
a  v  jejím  hlase  jako  by  zazvonily  stříbrné  tón> 
sinavé  vlídnosti  a  veselé  důvěrnosti. 


»Čekala  jsem  vás  již  Tedy  jste  přece  ostal 
věrným  princezně  — •  až  do  těch  hrdel  a  statků,* 
smála  se,  připomínajíc  mu  žertovnou  provokaci 
paní  Bílkové  na  soirée  u  Wollnera. 

Zavedla  ho  do  svého  pokojíka,  odkud  byla 
vyhlídka  na  Vltavu,  na  Palackého  most  i  na  Vy- 
šehrad Ovanulo  jej  ovzduší  koketního,  útulného 
zákoutí,  vonícího  mladou  svěžestí  krásné  ženy, 
zářícího  jejím  vkusem  a  pečlivou,  čistotnou  urov- 
naností. 

U  okna  po  jedné  straně  byl  vyvýšený  a  ohra- 
zený koutek  s  nízkým  divanem,  stolečkem  a 
s  malým  křeslem.  Knihy  a  časopisy  ležely  na 
stolku.  Na  druhé  straně  stálo  piano  a  skříň  s  no- 
tami. Květiny  byly  všude.  Smály  se  zarděním  a 
úbělem  hyacintů  za  okny,  svítily  unylou,  vášnivou 
bledostí  kamelií  na  stole  a  palmy  šířily  snivost 
svých  elegantních  listů  nad  útulkem  u  okna. 

Voldan  to  vše  v  první  chvíli  ani  neviděl,  jen 
tak  rázem  vssál  do  sebe  lahodnost  rozkošného 
místa  a  přímo  kráčel  k  pianu,  nad  kterým  visela 
akvarella,  poloobnažená  spící  dívka.  Několik 
něžných  a  sladkých  tahů  Chaplinova  štětce. 

> Originál  ?« 

»Ano.« 

»To  je  skvostné  .  .  .« 

»Chaplin.  Líbí  se  vám?« 

»  Velice.  Vzácnost  v  Praze.  Nanejvýše  u  Woll- 
nera lze  viděti  něco  podobného.' 

Obrátivši  se  k  oknu,  kde  upravovala  storu, 
odvětila  vesele: 

•  Uhodl  jste.    Je  to  dar  od  pana  Wollnera. « 
.Tak.?. 

»Totiž  mému  tatínkovi  byl  ten  obraz  darován 
panem  Wollnerem  « 

»Znáte  se  již  dlouho  s  ním?* 

»Je  dávným  přítelem  mého  otce,«  odpově- 
děla slečna  Mina  rychle  a  přisunula  židli  ke  stolu: 

•  Tak  si  sedněte  u  mne  .  .  .« 
Posadili  se  na  pohovku  proti  sobě. 
Pohlédli  na  sebe. 

Usmáli  se  oba. 

Voldan  se  zavrtěl  poněkud  rozpačitě  na  židli 
a  rozhlížel  se  kolem. 

»Je  to  u  vás  krásné  .  .  .« 

•  Nelichoťte  přece  —jako  u  chudé  pianistky. 
Ale  jen  když  se  vám  tu  líbí.« 

»Tak  jsem  si  to  nějak  představoval.* 

•  Vskutku  ?« 

Zase  umlkli  chvíli. 

Slečna  Mina  sklopila  oči  a  na  její  tváři  uhoslil 
se  ten  plachý  mír,  který  činil  vzhled  jejího  ble- 
dého obličeje  tak  snivě  dívčím.  Její  rty  měly 
cudný  záhyb  panenství,  jako  by  se  jich  dosud 
nedotkl  polibek  muže. 

•  A  tyto  rty  pravily:  Chci  poznati  vše!  Chci 
procítiti  vše!  Chci  prožiti  vše!«  pomyslil  si  Voldan. 

Zjevila  se  mu  v  nové  svůdnosti  teď  tak  prostá, 
v  jednoduchém  úboru  domácím,  jemná  a  zamlklá' 


Ale  brzo  oživla  a  jako  by  v  ní  zaplápolal 
oheň  —  tak  celá  zazářila,  když  se  nenucené  roz- 
hovořila s  Voldanem. 

Oběma  bylo  velmi  volně,  když  si  pohlíželi 
do  očí. 

"Jen  jejím  přítelem  .  .  .  takovým  dobrým  ka- 
marádem bych  chtěl  být,*  přál  si  Voldan  »na- 
lézti  v  ní  jen  trochu  sympatie  a  porozumění.' 

Jeho  duše  toužila  po  něčem  takovém  čistě 
okřívajícím. 

Vyprávěla  mu  o  svém  životě,  tichém  a  pra- 
covitém. Proseděla  celé  dny  u  klavíru.  Líčila  mu 
s  úsměvem  muka  zarputilé  dressury  umělecké. 
Celé  hodiny,  od  rána  do  večera,  bez  oddechu, 
jako  v  horečce  a  jako  v  blouznění  hrála. 

»Jbte  tak  mladá  —  jaký  to  smutný  život 
pro  vás,  slečno. « 

"Nemůže  mi  poskytnouti  více  a  nic  lepšího," 
pravila  s  mírnou  vážností. 

»Pak  vás  musím  tím  více  obdivovati.  Ovšem, 
vždyť  jste  mi  řekla,  že  milujete  své  umění  nade 
vše  na  světě.* 

»Ano.« 

» Vidíte,  jak  si  pamatuji  všechna  vaše  slova. « 

»Všechna?«   usmála  se  rozpustile. 

»Ano  —    i  ta  zlomyslná  .  .  .« 

'Ale  nemyslete  si,  že  jsem  sběratelka  klepů. « 

•  Jak  pak  bych  mohl  .  .  .« 

»Nu  —  a  kdybych  byla,  na  vás  bych  se  do- 
zvěděla pěkné  věci  ještě. « 

Se  smíchem  povstala. 

a  Dovolíte,  vypijeme  koflík  čaje.  Nezdržuji 
vás .?« 

>Mně  jen  bude  příjemné  .  .  .« 

Postavila  na  stůl  samovar.  Svýma  bílýma, 
útlýma  a  hbitýma  ručkama  pianistky  upravila 
rychle  vše  potřebné. 

Za  chvíli  vycenil  samovar  žhavé  zuby  a  počal 
syčeti. 

Nastal  soumrak.  Pološero. 

»Máni  rozsvítiti?" 

»Jak?  Prosím?  Ah  tak  .  .  rozsvítiti?'  opáčil 
po  ní  Voldan,  který  se  cele  zahloubal  do  j^ozo- 
rování  mladé  dámy,  u  níž  každý  pohyb  odhaloval 
novou  linii  její  lepé  a  vzdušné  krásy. 

» Víte  co,  pane  doktore  .  .  .  budeme  chvíli 
tak  .  .  .  nežli  se  voda  uvaří  .  .  .  zahraji  vám  něco 
na  piano  .  .  .  k  náladě  té  černé  hodinky  a  k  šu- 
mění samovaru  —  chcete  ?« 

»Slečno,  vy  máte  skvostné  nápady!  Jen,  pro- 
sím vás,  hrajte  .  .  .  Jak  vám  mám  vyslovit  své 
díky,  svou  vděčnost  ?« 

»Jen  neděkujte  napřed!*  smála  se,  stále  roz- 
marná, lehce  a  neslyšně  se  vznášející  pokojem 
Usedla  k  pianu.  Byla  odvrácena  od  okna  Šero 
zhoustlo.  Za  oknem  venku  byl  zkalený  přisvit 
zimního  podvečera. 

Slečna  Mina  udeřila  prudce  do  kláves  a  po 
velmi  divokém,    náruživém  preludiu  počala    hráli 


snivě  a  něžně.  S  fxjčátku  se  zdálo,  že  chce  těmi 
lehounkými  a  melancholickými  tóny  provázeti 
diskrétně  šumění  samovaru  —  a  jen  zvýšiti  tiše 
zastřenou  náladu  večera. 

Ale  náhle  se  tóny  zvrátily  v  unylou  roztou- 
žcnost.  Něco  jako  sten  —  stlumený  výkřik  za- 
chvělo se  v  nich.  A  ten  záchvěv  se  opakoval  .  .  . 
stupňoval  .  .  . 

Voldan  ustrnulý  poslouchal.  Díval  se  na 
slečnu  Minu.  ale  neviděl  jí  do  tváře.  Zdálo  se 
mu,  že  má  oči  sklopené. 

Tóny  zavířily  jako  tanec  bílých  vil  .  .  a  zase 
ozval  se  sten,  unylý,  roztoužený  povzdech  a  ten 
záchvěv  zneklidňující  divoce  vyšlehl.  Voldan  po- 
cítil něco,  jako  by  horký  dech  rozkošné  smysl - 
nosti  ovanul  jeho  tvář.  Trilky  zazvonily  jako  déšť 
polibků.  Z  hluboká  zahlaholila  kypivá  bouře  bac- 
chanale.  Výkřiky  touhy  a  stony  rozkoše  ozvaly 
se,  volaly  divoce  a  nestoudně  ...  A  zase  ta  smy- 
slná unylost  melodie  sladké  a  rozčilující. 

Voldan  poslouchal  nedýchaje.  Zázračná  suy- 
gestivní  moc  hudby  jej  celého  uchvátila.  A  šero  . . . 
ten  stín  ženy  nakloněné  nad  pianem  . .  .  šumění 
samovaru  .  .  . 


Pod  prsty  virluosky  teď  tryskaly  již  tóny 
jako  žhoucí  jiskry.  Bacchanale  se  rozi)outalo.  Vášeň 
křičela,  rozkoš  sténala,  polibky  jásaly. 

Voldan  chtěl  povstati.  Do  spánku  mu  zažehl 
oheň.  Jediný  skok  ...  a  byl  u  ní  a  mohl  ji  líbat, 
líbat,  líbat! 

V  tom  udeřila  slečna  Mina  krátce  a  suše  do 
kláves  a  se  smíchem  zvolala : 

»Nu  ...  ani  nedutáte.  Jak  se  vám  to  líbfř« 

Její  hlas  zněl  tak  divně,  jako  by  \olal  takt 
z   ryku   bacchanale  .  .  . 

Nežli    Voldan    odvětil,    vyskočila    a    i)ravila: 

íAcl),  to  je  shocking!  Jsem  zde  skoro  po 
tmě  s  vámi.  A  vedle  je  lampa  již  připravena..  ' 

Přinesla  lampu  a  hovořila  rozmarně  a  nenu- 
cené, s  tím  panensky  cudným  záhybem  kolem  rtu: 

»Tak,  voda  je  uvařena.  Chcete  se  smetanou 
nebo  s  rumem?  Se  smetanou!  Dobrá.  Co  že  jsem 
to  hrála  .  .  ?  Ah  .  .  .^  a  smála  se  lehounce,  jako 
pro  sebe:  »to  je  taková  velmi  náladová  skladba... 

» Velmi  suggestivní  .  .  .« 

>Je  to  ,Symphonie  amourcuse'  od  Masse- 
netta  .  .  .  Jě  to  pěkná  věc,  co?'  řekla  prostě  — 
ale  pohlédla  na  něj  tak,  že  Voldan  nevěděl,  zdali 
se  mu  neposmívá.  pokrač. 


%      %      ik       ^      "tk      llf       % 


Otakar  Theer: 


PŘÍCHOD   ŽENY. 


jJo  představení  dovezla  je  do  svého  bytu,  dvou 

pokojů,  s  těžkými  záclonami  z  rudého  rypsu; 
ostatní  vše  bylo  děsně  nahé,  podlahy  bez  kobercfi, 
několik  židlí,  nenatřený  stůl,  divan  a  stěny,  civící 
holé,  bez  jediné  galanterie,  bez  jediného  obrazu. 
Pouhý  její  přepych  byla  skříň,  v  níž,  jako  bou- 
quety, pestřila  se  celá  zahrada  klobouků,  prolo- 
žená nesčíslnými  fiakony  voňavek 

Routof  odešel.  Nastala  jim  chvíle  při  víně 
a  cigarettách. 

A  když  se  navracel  domu  pod  nebesy  bled- 
noucími ránem,  vstupovalo  v  uspokojení,  že  ko- 
nečně [)oznal  ženu,  něco,  jako  by  odkryl  záclonu, 
za  níž  naleznete  místo  Praxitela  nuditu  nějakého 
začátečníka.  Tato  hra  pletí,  myslil,  byla  by  mým 
ovzduším  neznáma  a  k  děsu?  Zdálo  se  mu,  že  vše 
bylo  tak  ploché  a  prosté  jako  rozmluva  s  ne- 
známým člověkem. 

Navštěvoval  ji  potom  často;  lichotilo  mu,  že 
i  on  má  milenku.  A  ptal  se  sám  sebe,  kdy  sedne 
na  niho  něco  jako  mor  anebo  šílenství,  něco,  co 
by  mu  vzalo  dech,  co  by  ho  uškrtilo;  tak  si  před- 
stavoval lásku.  Zatím  l^riderika  mu  vracela  po- 
libky vesele  jako  dobrý  kamarád. 

Konečně,  za  prvních  březnových  dnů,  přišel 
k  ní  rozhodnut,  že  skončí.  Přecházeje  po  pokoji 


mluvil  věci,  jimž  marné  chtěla  porozumět:  že 
zklamala  jeho  očekávání  erotické  tragiky,  že  na 
něho  nevstoupla  jako  nemoc,  že  mu  nevyssála 
morek.  Friderika,  oči  na  vrch  hlavě  údivem 
řekla  mu  konečně : 

»Ty,  poslechni   Kamile  .  . . « 
Kamil  však  byl  už  na  schodech  —  — 
Duben,  květen,  červen,  červenec,  srpen  Kamil 
slavně  přísahal,  že  se  nedotkne  ani  nehtem  lehké 
ženy.    Říkal    si,    že   zapomněl  na  jedinou  tragiku 
lásky:  na  prolnutí  duší. 

Hledal  tedy  ji.  zvěstovatelku  tohoto  prolnuti- 
Snil  o  bytosti  cele  odechnuté  sny,  jejíž  lokty 
by  ho  však  dovedly  udusiti. 

Ale  osud  mu  hodil  do  náruči  malou  Annu, 
švadlenu  s  velikýma  očima,  šestnáctiletou  kyprost. 
Schůzky,  objetí,  polibky,  » řekněte,  máte  mne 
rád?«  na  něž  se  odpovídalo  slavným,  jako  by 
v  hodině  smrti  vysloveným  »věčně  — <  a  »krásná 
Anno,  rcete  své  ano  .  .<  Pak  ji  měl  za  sebou 
jako  psa,  vyhlížela  ho  dvě  hodiny,  než  se  dostavil, 
nosila  mu  drobnosti,  jednou  svou  kadeř,  jindy 
fotografii  nebo  granátky  a  plakala,  když  je  ne- 
nalezla v  jeho  medaillonu.  Ovládal  ji  tak  lehce; 
byla  vším  jiným    než    ženou  hrůzy.    Omrzela  ho. 


Řekl  jí:  Budu  tě  mít  rád  do  konce  měsíce.  A  ona 
svolila.  Podzim,  apotheosa  západů,  zazářil  nad 
nimi.  Vyjížděli  po  parníku  za  vlažných  rán  a  pro- 
žili celé  dny  v  poloprázdných  hostincích  a  na 
mrtvých  stráních.  Na  opuštěné  lodi  se  vraceli, 
pozorujíce  z  kabiny  světlo  měsíce,  jež  ployalo 
po  vlnách  jako  kovový  had. 

Přesně  v  termínu  se  rozloučili. 
Smutek;  revolucionované  nervy,  myšlenka, 
že  mu  Portrait  vložil  do  duše  nemožnou  touhu, 
doprovázely  jeho  rozchod  s  Annou.  Mezitím 
co  hledal  a  co  nalézal  v  ženě,  byla  širá  propast. 
A  zdeptán  prostředností  svých  lásek  konstruoval 
si  monstrosní  bytosti,  feny,  které  při  rozcestích 
čekají  na  muže,  unášejí  ho  do  svých  doupat,  aby 
mu  vyhnaly  duši  svými  polibky.  Anebo  za  zimních 
nedělí,  kdy  s  vodových  nebes  padal  spleen,  ka- 
rikovaly  se  mu  postavy  Frideriky  a  Anny  jako 
dvě  loutky,  s  boulovatými  hlavami,  jež  kulhají 
ulicemi  na  pavoucích  nohách.  A  tyto  larvy,  gro- 
teskní a  středověké,  burcovaly  mu  v  hlavě  sen 
o  krásném  životě  energie,  kdesi  na  zlatých  ostro- 
vech, oplachovaných  tyrkysovým  mořem,  mezi 
lidmi  vytesanými  z  mědi,  pod  azurovými  křídly 
řirmam.entu.  Krev  mu  bila  na  poplach  a  uřícen 
vlastní  visí,  hlavu  v  dlaních,  očekával  svou  velkou 
Událost  a  počítal  vteřiny,  kdy  ho  naloží  dobro- 
družná loď  na  svou  palubu  a  poveze  k  neznámým 
břehům  .  .  . 

.  .  .  marně;  byly  to  stíny. 
Tu,  po  roce  nejistot,  dal  se  milovat  znova 
od  jisté  Marie,  ženy  cestujícího.  Zdálo  se  mu, 
jako  by  tato  erotika  byla  již  pouhým  zvykem. 
Kamil  ji  potkal  v  parku,  jak,  drobná  osůbka,  šla 
naproti  svému  muži.  Vedla  za  ruku  tříletého  me- 
lona,  okusujícího  preclík.  Se  svou  unavenou  pletí, 
mrkajícími  zraky,  manila-kloboukem  a  nitěnými  ru- 
kavicemi byla  skutečnou  ^paničkou  z  předměstíí, 
v  níž  se  křížkovala  bída  s  touhou  po  blahobytu. 
Kamilovi  se  do  této  lásky  zprvu  nechtělo;  pak  stal 
se  zvědavým  poznati  nový  typ  ženy,  tentokrát 
poněkud  degenerované  a  bezpáteřné  byto.sti,  která, 
neuspokojená  mužem,  čenichá  po  nových  rozko- 
ších .  .  . 

V  malém  pokoji  na  rohu  ztracené  uličky 
očekával  ji  potom  několikráte  v  týdnu.  Přicházela 
odpoledne,  pravidelně,  a  ze  dveří  hodila  po  něm  ru- 
kavičkama.  Někdy,  nemohouc  jinak,  přivedla  Gu- 
stávka;  tu  bylo  třeba  spustiti  rolety  a  Marie  bila 
chlapce,  poděšeného  tmou.  Pak  obejmula  jeho  a 
naříkala  na  svůj  život,  na  muže,  který  ji  trýzni, 
na  to,  že  má  dítě,  a  na  svou  bídu.  Mluvila  o  lásce 
bohatých  lidí,  kteří  by  ji  oblékali  do  hedvábných 
šatů,  kteří  by  jí  pořídili  kočáry,  chtěla  přecházet 
od  jednoho  k  druhému,  cizopasnicky.  sterilná. 
A  po  takovém  blouznění,  skleslá,  prohlížela  v  zr- 
cadle své  chudé  poprsí,  vrásky,  které  se  jí  zvolna 
rozkládaly    kolem    rtů.    hasnoucí    zraky    a  celou 


svou  nervosní,  nenávistí  zbičovanou  postavu  a  pro- 
pukala v  pláč.  V  zuřivosti,  že  začíná  vadnout  ^ 
její  sny  se  nevyplňují,  zoufalá,  že  snad  život  půjde 
kolem  ní  a  ona  se  nezachytí  jeho  nohou,  herdo- 
vala  Gustávka,  dítě  toho,  jenž  se  jí  stal  břemenem. 

U  Kamila  se  dřívější  zájem  změnil  brzo  ve 
smutek  a  soustrast.  Přesycený  touto  snadnou 
erotikou  nechtě!  jí  už  spatřiti. 

Žil  doma,  nad  nějakou  knihou,  hleděl  do  za- 
hrady rozbíraje  svou  bídu,  sviij  neúspěch,  své 
zklamání.  Kam  se  ponořily  ty  krásné  chvíle,  kdy 
mu  byl  Portrait  osou  celého  života?  Kdy  mu  žil 
před  očima  obraz  ženy,  nádherný  a  exotický? 
Kdykoli  mu  napadlo,  že  všechny  lásky  jsou  snad 
právě  tak  nízké  a  ploché  jako  ty  tři  jeho,  zachvěl 
jím  vztek. 


IV. 


Po  včerejšku  vyvstalo  bledé  dopoledne,  jímž 
se  proháněl  déšť. 

Kamil  vzpomínal  trochu  na  Linu,  na  její  po- 
divnou, kirkickou  bytost.  Blažilo  ho  vyvolávat  si 
znovu  její  slova,  vidět  před  sebou  zase  její  úsměv 
a  její  gesto. 

Zatím  stal  se  pro  něho  tento  den  bouřlivý: 

Matka  nepřišla  k  obědu;  její  pokoj  zůstal 
uzavřen  a  když  násilím  otevřeli,  nebylo  po  ní  ani 
dechu.  Rytmistr  zmizel  také.  Telefonovalo  se  otci 
do  Vídně.  Dum  byl  jako  lidský  mučinec:  tety 
a  strýcové  přicházeli  slyšet  zprávy.  Nikdo  neřekl 
slovo:  nevěra.  Ale  tety  mluvily  o  povinnostech 
ženy  v  manželství  a  křičely,  že  ona  je  vždy  vinna. 
Ostatně  byly  více  zvědavy  než  soustrastny.  Nová 
depeše  rozvlnila  kolem  Kamila  nový  příboj  dam. 
A  strýc  Emil,  starý  mládenec  v  kaiserroku  stál 
ve  dveřích  kuřárny  a  opakoval  pokaždé  vtip : 
»Nicht  so  feurig,  meine  Damen.  Der 
junge  Mann  wird  ja  verbrennen!*  a  vy- 
pouštěl kroužky  z  havanna. 

Po  desáté  hodině,  udýchaný  a  bledý,  přijel 
otec.  Všichni  hleděli  na  něho  tiše  jako  na  smutnou 
celebritu. 

Šli  do  matčina  budoiru  sami  dva.  Chlad  let- 
ního večera  vstupoval  sem,  do  tohoto  dlouhého, 
jednookenního  pokoje,  v  němž  zbyla  po  ní  jen 
vůně,  ovzduší  sycené  parfumem  pleti,  mandlových 
mýdel  a  Peau  ďespagne.  Oknem  otevřeným  na 
zahradu  dorážel  sem  jako  ozvěna  příboj  života 
z  ulice,  hluk  lidí,  rachocení  kočárů.  Záclony  se 
lehce  chvěly  v  závanech  větru. 

Konečné  přinesli  telegram  od  ní  z  Vídně:, 
jela  s  rytmistrem  pryč,  do  světa,  za  zábavou. 

Otec  mu  poručil  vyjít. 

Vrátil  se  do  salonu;  nebylo  tam  nikoho; 
jen  v  kuřárně  žhnuly  rudě  dva,  tři  doutníky 
čerstvě   odložené.    Otevřel    okno;    hleděl  na  Vá- 


clavské  náměstí  s  alejí  žárovek,  lemované  černými 
proudy  lidi. 

Dole  v  kočáře  jela  Friderikn.  V  červeném 
živfttkii,  pod  kloboukem,  který  se  kolébal  jako 
ohromný  mák,  ojíněná  elektrickým  světltni,  po- 
dobala se  nějaké  neskutečné  bytosti,  proměněné 
v  podstatu  světla  a  barev.  Usmála  se  tak,  aby  nepo- 
iioroval  důstojník  vedle  ní,  a  zmizela  v  Ovocné  ulici. 

A  tu,  náhle,  celý  dnešek  objevil  se  mu  ožeh- 
nutý novým  reflexem.  Žízeň  po  životě,  rvačka 
o  rozkoš,  tváře  s  fosforeskujícími  zraky,  rdoušení. 


chrapot  zdeptaných  -    letělo  před  ním  jako  ka 
valkáda  stfnů. 

Vzpomněl  si  na  matku  s  jistou  něhou  a 
vioucností  Ostatně  nesyinpathisoval  nikdy  se  sla- 
bými. Vzpomněl  si,  že  měla  na  svém  medaillonu 
nápis:  Unguibus  et  rostro!  A  zatím  jeho 
duší  zvolna  otřásala  touha  vyjít  do  nahého  žili, 
dominovat  ženám,  zažehnout  se  s  nimi  a  být  [)0- 
hlcen  plameny. 

Život  a  smrt,  dvě  koupelné  hlavy  přitahovaly 
ho  k  sobě  Vuiítui. 


FEUILLETON. 

L.  ŠALOUN. 

(Z  atelierů  českých  umělců.) 

Výsledek  nového  konkursu  na  Husův  pomník  upo- 
zornil nejširší  veřejnost  na  mladého  umělce,  jehož  jméno 
jsme  již  několik  let  vyslovovali  v  kruzích  o  uměni  se  za- 
jiraajicícli  se  sympatii  a  s  velkou  důvěrou  v  jeho  talent. 
Ale  mladý  umělec,  který  si  odne.sl  palmu  vítězství  ve 
velmi  tuhém  zápase,  jehož  se  súčastnili  až  na  málo  vý- 
jimek nejlepší  sochaři  naši,  překvapil  svým  návrhem 
pomníku  Husova  i  ty,  kteří  měli  o  něm  nejpříznivější 
mínění.  První  cenou  poctěný  návrh  pomníku  Husova 
dokazuje  tolik  umění,  talentu  a  vvspělosti,  že  možno 
autora  jeho  L.  Šalouna  počítati  mezi  nejsvěžejši  a  nej- 
slibnější zjevy  mladého  umění  českého. 

Navštívil  jsem  mladého  sochaře  v  jeho  dílně,  chtěje 
čtenáře  naše  blíže  seznámiti  s  umělcem  pro  ně  tím  zají- 
mavějším, neboť  jemu  dosud  nejvýmluvněji  a  nejkrásněji 
podařilo  se  plasticky  vystihnouti  vznešenou  postavu  Hu- 
sovu a  vdechnouti  svému  dílu  sochařskému  cosi  z  tra- 
gičnosti  doby  husitské.  Sledoval  jsem  Šalouna  od  něko- 
lika let  v  jeho  volném  vývoji,  o  němž  stále  potěšitelnější 
zvěsti  přinášely  práce  vždy  zralejší  a  zdařilejší. 

S  radostí  jsem  shledal  na  výstavě  návrhů  pro  Husův 
pomník,  že  model  sochaře  Šalounaa  jeho  spolupracovníka 
arch.  Pfeiffra  velmi  výhodné  representuje  nové,  mladé 
české  umění,  ono  umění  mládí  silného,  svěžího,  tvořivého, 
které  neholduje  sterilnímu  dandysmu  umělců  velmi  mo- 
derně theorisujícich  a  meditujících,  ale  chabě  pracujících, 
po  cizích  mistrech,  nejnovější  módou  vynesených  do  efe- 
merní  slávy,  se  opičících.  Touhu  po  samostatnosti  cítil 
jsem  v  některých  pracích  Šalounových  ■^raciosné  ladných 
i  nenucené  pravdivých,  a  zdá  se,  že  v  návrhu  na  pomník 
Husův  byla  tato  touha  velmi  rozhodně  a  úspěšně  vyjá- 
dřena. Avšak  o  tom  poučily  čtenáře  odborné  referáty  kri- 
tiků, já  chci  jen  letmo  nastíniti  profil  zajímavé  hlavy 
umělecké  a  nahlédnouti  do  dílny  mladého  sochaře 

Jméno  Šalounovo  po  prvé  proniklo  na  veřejnost 
r.  1896,  kdy  mladistvý  ještě  sochař  obdržel  první  cenu 
za  své  návrhy  na  plastickou  výzdobu  umělecko-průmy- 
slového  musea,  a  sice  za  allegorickou  figuru  Prahy  a  za 
tympanon.  Své  první  pokusy  vystavil  Šaloun  jako  dva- 
cetiletý jinoch  na  Jubilejní  výstavě,  a  sice  sochu  Krista 
a  skizzu:  »Caesar  zavražděný  v  senátě. «  R.  1898  vy.slavil 
v  Rudollině  delikátní  portrét  krásné  hlavy  dámské  a 
obeslal  všechny  dosavadní  výstavy  ^Mánesa*.  V  prvni 
výstavě  měl  realistickou  figuru  dělníka,  v  druhé  vzbudil 
dojem  jemně  pracovaný  reliéfní  portrét  sochaře  Havlíčka 
a  z  loňské  výstavy  »Mancsa<  ještě  v  živé  paměti  je  jeho 
roztomilá  skupina:  »Žhavé  květy«,  rozechvélá  smyslností, 


dále  směle  a  elegantně  komponovaná  dekorativní  vása, 
za  niž  dostal  Šaloun  první  cenu  v  konkursu  »VoIných 
Smérů«,   a  rázovitá  skizza   genrová  z  dělnického   života. 

Šaloun  provedl  též  několik  pěkných  prací  na  ve- 
řejných budovách  a  sůčastnil  se  vždy  s  úspěchem  něko- 
lika uměleckých  konkursů.  Pro  plzeňské  divadlo  pracoval 
allegorickč  sochy:  »Drama«  a  »Operai,  průčelí  nové  bu- 
dovy »Všeobecné  záložny«  na  Václavském  náměstí  je  jim 
zdobeno  dvěma  velmi  efektními  figuiami,  pro  Umělecko- 
průmyslové museum  provedl  zmíněné  již  návrhy  první 
cenou  odměněné.  Při  .soutěži  na  plastickou  výzdobu 
musea  Českého  dostal  Šaloun  druhou  cenu  za  návrh 
pomníku  hraběte  Jindřicha  (~lam-Martinice  a  provedl  pro 
>Pantheon<  figuru  Karla  ze  Žerotína.  Dále  obržel  druhou 
cenu  při  konkursu  na  pomník  Erbenův  v  Miletíné  a  bylo 
mu  svěřeno  provedení  pomníku  Václava  Btneše  Třebiz- 
ského  v  Klecanech. 

Je  to  celkem  slušná  bilance  za  několik  málo  let 
práce  Šalounovy.  Mladý  umělec  má  atelier  svůj  v  pozadí 
dvora  velkého,  starého  domu  na  Václavském  náměstí. 
Dům  zevně  velmi  ošklivý,  hrozné  žlutý  a  holý,  ale  uvnitř 
je  dosti  zajímavý;  najdefe  tam  starobylý  vchod  do  scho- 
diště z  druhé  polovice  17.  stol.,  mohutná  vrata  prozrazuji 
svými  pitvornými  řezbami  též  dávnou  dobu,  a  jistě  by 
dovedl  p.  Herain  o  tom  hrozném  žlutém  domě  vyprávět 
nějakou  staropražskou  historii. 

Docela  v  zadu,  ve  druhém  dvoře,  uprostřed  skladišť 
obchodních,  mezi  bednami,  v  ruchu  drsného  kramařeni, 
tvoří  a  sní  Šaloun.  Prosaické  sousedství  neruší  jeho  in- 
spiraci básnických. 

Mladý  umělec  tento  je  pocta;  prozrazují  to  nejen 
jeho  díla,  ale  i  jeho  snivé  oči  v  sympatické,  oduševněné 
tváři,  vroubené  vlasem  i  vousem  rusým. 

Našel  jsem  jej  zkřehlého  v  atelieru.  Nikdo  nemá 
tušeni  o  zimních  strastech  umělce  nuceného  pracovati 
v  prkenné  boudě  křehké,  jakoby  z  karet  byla  vystavěna, 
s  podlahou  kamennou  a  se  železnými  malými  kamínky. 
Marné  jsou  heroické  pokusy  vytopit  tu  sibiřskou  boudu, 
když  venku  fičí  ostrý  vítr  a  deseti,  patnáctistupňový 
mráz  kresli  na  okna  své  ironické  karikatury  květin  exo- 
tických. 

Hovořili  jsme  krátce  v  lom  lednem  ovzduší  atelié- 
rovém, s  klobouky  na  hlavách,  zahaleni  do  zimníků, 
jektajíce  zuby. 

>Kde  jste  se  učil,  odkud  jste  přišel. ^«  tázal  jsem  se 
umělce  asi  tak,  jakobych  se  ptal  rusého  hrdiny  Lohen- 
grina,  z  jakých  připlul  vod. 

»Byl  jsem  u  Seidana  a  u  Šnircha.  U  prvního  asi 
dvě  léta,  u  druhého  rok.«c 

»A  akademie,  škola,  professofi-«  tázal  j.sem  se  po 
velmi  nezbytných  věcech. 


Mladý  sochař  pokrčil  ramenv  a  zachvěl  se,  patrně 
zimou.  Zdá  se,  že  akademie  a  professoři  v  životě  někte- 
rých umělců  jsou  méně  nezbytni,  nežli  se  všeobecně  za 
to  má. 

V  atelieru  —  prostém,  holém,  nevyzdobeném,  pravé 
to  dílně  sochařské  —  viděl  jsem  většinou  již  známé  mi 
práce.  Poslední  dobou  věnoval  se  Šaloun  jen  modelu 
na  Husův  pomník.  Novinkou  mi  byla  znamenitá  skizza 
nádennika  nesoucího  těžký  kámen,  plná  živosti  a  pravdy 
v  pohybu  a  jež  by  zasluhovala  důkladného  provedení. 
Kromě  různých  menších  prací  výdělkových  provádí  Ša- 
loun nyní  modely  allegorických  figur  pro  městskou  po- 
jišťovnu. 

Umělec,  nyní  třicetiletý,  chce  se  odebrati  do  Pa- 
říže. Výtečný  mislr  Godebský,  který  jako  člen  poroty 
byl  nadšen  Šalounovým  návrhem,  zval  nejsrdečnějším 
způsobem  českého  umělce  do  Paříže,  kde  polský  umělec 
má  značný  význam  i  vliv. 

Doporučoval  jsem  co  nejvýmluvněji  mladému  umělci 
cestu  do  Paříže,  kde  najde  umění  tak  příbuzné  jeho  ta- 
lentu robustnímu  i  graciosnímu,  kde  najde  každý  umělec 
mající  cit  a  ducha  nejkrásnější  vznětv  a  popudy  tvoření, 
kde  především  může  najít  —  sebe.  Paříž  je  pro  takové 
svěží,  mlaď',  svérázné  talenty  městem  blahodárným.  Ti, 
kteří  nechtějí  chodit  v  pohodlných  a  sešmaťhaných  stře- 
vících uměni  konvencionálního,  akademického,  oficiálního, 
najdou  své  mistry  mezi  plastikami  Louvrů,  svou  školu  na 
ulici  pařížské,  kde  mohou  obdivovat  Rudeovu  »Marseil- 
laisu«,  na  »Vítězné  bráně*  a  Carpeauxův  »Tanec«  na  bu- 
dově »VeIké  Opery.  Tací  mladí  umělci  vracejí  se  z  Pa- 
říže jako  velcí  umělci,  takovým  též  se  vrátí  zajisté 
L.  Šaloun.  H. 

DIVADLO. 

E  Brieu.x:  Červený  talár.  Hra  o  čtyřech  děj- 
stvích. Přeložil  J,  B.  Veselý.  Režisér  Jakub  Seitert. 

Jaroslav  Kvapil:  Přítmí.  Veršovaná  scéna.  Re- 
žisér: autor. 

Je-li  »Ideálni  žena«  jemně  zachyceným  výsekem 
intimního  života,  zdařilým  pokusem  o  pytvu  ženské 
duše,  má  druhá  hra,  »Červený"  talár*,  vlastnosti  právě 
protichůdné.  V  »Idealní  ženě«  chudičký  děj  —  v  aČer- 
veném  taláru*  vše  se  hýbe  kolem  pohnutlivého  pozadí 
zločinu.  »Ideálni  žena*  je  prostá,  jen  jemné  nuancovaná, 
bez  velkých  scén  a  efektů  —  »Červený  talár*  vykazuje 
za  to  zřejmou  snahu  »chytit«,  působiti  efekty  a  silnými 
vzrušujícími  scénami.  Ale  jen  tuto  poslední,  arciť  diva- 
delně velkou  přednost  niá  francouzská  hra  před  »ldeální 
ženou*.  Jinak  je  to  práce  vnějšková,  bez  hlubokého  vlnění. 
A  nemůže  ani  jinak  býti,  uvážíme-li,  že  celé  drama  je 
tendenčním  výpadem  proti  justici  a  jejím  vykonavatelům 
ve  Francii.  A  jestliže  tím  na  jedné  straně  získala  práce 
na  zajímavosti,  na  druhé  právě  tato  tendence  až  do  kraj- 
nosti  vyhnaná  jí  umělecky  škodí.  Pan  Brieu.x  je  prý 
dreyfusard,  a  to  horlivý  Tím  by  se  dalo  všelicos  vy- 
světliti z  té  prudkosti,  s  kterou  žene  na  francouzskou 
spravedlnost,  jakož  celá  faktura  jeho  hry  ukazuje,  že 
vznikla  z  kalných  proudů,  které  v  posledních  letech  za- 
plavily republiku.  Ale  právě  ta  útočnost,  vystupující 
příliš,  řekl  bych,  se  zaníceností  žurnalisty  určitého  tábora, 
ubírá  uměleckému  účinu  mnoho.  Jsou  tam  místa,  která 
zní  jako  pamflet.  Hle,  oč  vlastně  ve  hře  jde:  IMladý 
soudce,  ctižádostivý  a  sobecký  šplhavec,  aby  dokázal 
svou  obratnost  a  dosáhl  rychle  povýšení,  dá  zatknouti 
člověka  a  uvalí  naň  podezřeni  vražd  v.  Nic  nevadí,  že 
člověk  je  nevinen.  Při  výslechu  ve  s'vé  kanceláři  chce 
vyšetřující  soudce   mu   přímo  vnutiti,  že  zločin  spáchal. 


Staví  ho  do  ohně  křížových  otázek,  vyhledává  všechny 
maličkosti  proti  němu.  I  jeho  ženu  ďá  přivléci  a  iiuií 
ji  nejbrutálnčjším  a  nejrafinovanějším  způsobem,  aby  pů- 
sobila na  muže,  by  se  přiznal.  Nešťastník  předveden  je 
před  porotu,  ale  —  sproštěu  obžaloby.  Ale  teď  přijde 
pravý  žahavý  osten  hry.  Obviněný  je  sproštěn,  ale  zatím, 
co  byl  ve  vazbě  se  svou  ženou,  doma  malé  hospodář- 
stvíčko spustlo,  přišlo  na  buben,  a  co  horšího  —  proces 
zničil  i  jeho  rodinné  štěstí.  Během  přelíčení  totiž  vyšlo 
na  jevo,  že  jeho  žena  v  mládí  má  za  sebou  poklesek.  Bez 
tohoto  procesu  zůstalo  by  vše  utajeno,  a  ti  ubozí,  dobři 
lidé  žili  by  nuzně,  ale  přece  spokojeně.  Po  odhalení  mi- 
nulosti své  ženy  je  nešťastný  muž  zoufalý.  Přetrhává  s  ní 
všechny  styky  a  odjíždí  —  do  Ameriky.  Nešťastná,  opu- 
štěná žena  pak  v  zoufalém  hněvu  vrhá  se  na  soudce,  pů- 
vodce všeho  toho  neštěstí,  a  probodne  ho. 

»Z  počestného  muže  byste  byli  udělali  zlosyna  a 
z  poctivé  ženy  jste  udělal  vražednici!*  volá. 

Tato  věta,  tak  krvavě  ironisující  poslání  justice,  za- 
řezává se  hluboce  do  duše.  Hle,  ti  dva  lidé  jsou  spro- 
štěni  žaloby  —  ale  na  vždy  nešťastni  jen  proto,  že  přišli 
do  styku  se  soudem!  Největší  a  nejvznešenější  poslání 
společnosti,  konati  spravedlnost  a  hájiti  klid  a  štěstí 
členů  společnosti,  zvrhá  se  v  rukou  ničemných  svých 
sluhů  v  pravý  opak,  vhání  lidi  v  neštěstí  a  dělá  z  nich 
zločince!  Nebude  sporu  o  tom,  že  je  mnoho  a  mnoho 
hořké  pravdy  v  této  základní  myšlénce  celé  práce.  A  není 
pochyby,  že  není  tak  jen  ve  Francii  Jsou  události  nám 
hodné  blízké  před  několika  lety,  na  které  se  hodí  řízné 
pasáže  »Červeného  taláru*,  jakoby  je  ulil!  To  všechno 
je  pravda.  Ale  uměleckv  zdá  se  mi  býti  tendence  příliš 
vyzdvižena  na  úkor  celku.  Technicky  je  hra  stavěna 
s  obratností  vynucující  všechen  respekt,  a  její  výbušné 
efekty  dosáhly  také  v  našem  hledišti  svého  účelu.  Hra 
měla  neobyčejně  pronikavý  úspěch,  o  který  dělili  se 
s  autorem  výkonní  umělci.  Třebaže  souhra,  zejména 
v  prvním  aktu,  silně  kulhala,  výkony  jednotlivců  byly 
znamenité  Cynického  šplhavce  v  soudcovském  taláru 
sehrál  p.  Seifert  se  známou  svou  elegantní  virtuositou. 
Ubohý  baskický  párek  sehráli  p.  Sedláček  a  paní  I.au- 
dová  s  jímavostí  a  citem.  Pan  Sedláček  .svou  maskou  a 
resignovanou  odevzdaností  působil  zejména  v  druhém 
aktu,  a  velká  partie  v  rukou  paní  Laudové  poskytla 
umělkyni  příležitost,  aby  ukázala,  jak  poslední  čas  umě- 
lecky stoupá  vždy  výše.  Radu  menších  rolí  sehráli  vý- 
borně dámy  Danzrová,  Pštrosová  a  Ryšavá  a  pp.  Bittner, 
Řada,  Šmafia,  Steinsbeig,  Ineman  a  Mušek.  Režie  páně 
Seifertova  byla  pečlivá.  Jako  repertoirní  hra  bude  »Čer- 
vený  talár*  vykazovati  asi  největší  úspěch  cizího  reper- 
toiru  v  této  saisoně. 

Páně  Kvapilova  hříčka  »Přítmí«  pochází  z  prvních 
let  aul  ořova  tvoření.  Poznáte,  třeba  jste  to  nevěděli,  že 
kratičký  ten  proverb  spadá  do  první  periody  jemné  ná- 
ladové lyriky  páně  Kvapilovy  z  prvních  let  devadesátých. 
Na  těch  jemných  verších  jako  pavučina  je  rozvěšena 
vůně  jeho  prvních  lyrických  knih,  intimní  a  delikátní 
erotické  kouzlo,  kterým  oddychovaly.  Na  Národním  di- 
vadle působila  hříčka  jako  novinka.  Zdá  se  však,  že  její 
intimita  a  delikátní  verše  rozplynuly  se  ve  velikém  domě. 
Většině  obecenstva  našeho  ucházejí  tak  jemně  nuanco- 
vané  pointy,  v  jakou  vrcholí  vPřitmí*.  A  tak  tragické  a 
hořké  poznání  paní  Hoffmannové  při  spatřeni  snubního 
prstenu  na  ruce  dra.  Zemana  v  své  pravé  podstatě  pu- 
bliku uniká.  Jinak  poskytla  jemná  ta  hříčka  paní  Kvapi- 
lové  a  p.  Bittnerovi  příležitost  k  virtuosnímu  duelu 
hereckému  a  autorovi,  aby  rozkošným  interieurem  ukázal 
své  neobyčejně  jemné  režisérské  vlohy. 

Ant.  Nečásek. 


Pfc  li  pláci  se  pro  Prahu;  ii:i  čtvrt  lita  zl  1-20  (K  2-40),   na  půl  léta  zl.  2-40  (K  4-80), 

(K  2'50),  na  půl  léla  z\.  2-50  (K  5--),  na  celý  rok  5  zl.  (K  10—).  —  Sešitové  vydái 

Cena  scSitu  20  kr.  140  hal.)  —  l'.uisk  původních  prací  se  vyhrazuje.  —   Dopisy  adininis 

Karlovo  n.iiněstí  č.  34.  —  Listy  přijímáme  jen  frankované.  —  »Lumí 


na  celý  rok  zl.'  4-80  (K  <)-60).  PoSlou:  na  čtvrt  léta  il.  1-26 
(o  dvou  číslech)  vychází  při  každém  druhém  (sudém)  čísle, 

aci  »Lumíra«  huďtež  adresovány:  Časopis  íLumir*,  Praha, 
vychází  každý  pátek  (vyjma  prázdniny). 


Redaktor  Václav  H'adik.  —  Majitel,  vydavatel  a  nakladatel  J.  Otto.  —  Tiskem  České  grafické  společ 


•Un 


v  Pri 


LUMÍR 


.OČNÍKXXIX. 22.  BŘEZNA   lyoi. *    ČÍSLO  25.    * 


MiLí^sLAV  Silén: 

PĚVEC  MILOSTNÝ. 

KDYBYSTE   PŘIŠLA   KE   MNÉ...! 

INékde  na  stříbrném  zámku  Tam  na  tom  střibrnčm  zámku  .  .  . 

uprostřed  zamlklých  zahrad,  U  večerní  sladký  mír, 

zkad  by  se  dumavé  růže  když  by  blouznily  vodotrysky 

dívaly  ku  měsíci  ...  jak  hudba  stříbrných  lyr, 

Někde  na  stříbrném  zámku  když  by  modrý  soumrak  vstával 

v  hlubinách  pravěkých  stromů,  tichem  opuštěných  cest, 

protkaných  tajemnou,  bílou  když  by  okny  blankytnými 

záplavou  kmitavých  hvězd  .  .  .  první  hvějdy  začly  kvést  .  .  . 

SMUTNÁ  LÁSKA. 

Aneb  v  tiché  bráně,  A  já,  pěvec  dumný  A  tam  na  balkoně, 

kam  by  růže  tekly,  starodávných  písní,  kam  bych  nikdy  nesměl, 

velké,  smavé  růže  při  večerní  záři  vaše  sladká  hlava 

po  stěnách.  .  .  s  loutnou  truchlivou.  s  hůry  schýlená  .  .  . 

Tam  v  té  ticlié  bráně,  l'ak  by  musil  vyjit 

kam  by  růže  tekly,  zádumčivý  měsíc, 

velké,  smavé  růže  veliký  a  smutný 

po  stěnách  . . .  měsíc  stříbrný  .  .  . 

SVATVEČER. 

I   ak  bychom  zavřeli  okno,  rozsvítili  bychom  lampu 

když  by  tichý  večer  zveď  u  stropu  visící, 

záclony  nebe  stříbrného  podobnou  bílému, 

v  tajuplný,  hvězdný  svět,  snivému  měsíci, 

jenž  by  se  po  stěnách, 
po  oknech  tiše  kraď 
zářivé  vlasy  tvé, 
princezno,  zulíbat  .  .  . 

293 


DCERA  KRÁLOVSKÁ. 


/\  zlatý  kolovrat 
začal  by  jemnč  hrát, 
ruce  tvé  v  len  bílý 
když  by  zabloudily. 


Tam  v  té  komnatě,   půl  zlaté 
a  půl  blankytné, 
kam  by  bledý  srpek  šířil 
šero  svoje  průsvitné. 


perleťový  člun, 
nyjící  do  korun, 
tiše,  tiše  tak  a  sladce 
jako  u  pohádce. 


1  iše  jako  luna, 
když  by  bila  půlnnc, 
zas  byste  mne  opustila 
ve  svou  dálku  stříbrnou. 


TISE  JAKO  LUNA  .  . 

Šuměly  by  růže, 
a  ty  štíhlé  vodotrysky 
houslily  by  bez  ustání 
písně  svoje  nesmělé. 


V  měsíční  svit  bílý 
jak  by  zabloudili 
s  azurových  výší 
světlí  andělé  .  .  . 


Tiše  jako  luna, 

když  by  bila  půlnoc, 

zas  byste  mne  opustila 

ve  svou  dálku  stříbrnou  .  . , 


A  já  bych  se  dlouho  ještě 
inusil  dívat  za  vámi, 
jak  mi  zvolna  ztrácíte  se 
za  bílými  mlhami  .  .  . 


^       <^       <^       ^       ^       's?       ^ 


Jan  Osten: 


BLANKA. 


Xatoulal  jsem  se  clo  strýcovy  veliké  zahrady, 
^-^  avšak  dnes  nic  mne  v  ní  nezajímalo,  ani  zrající 
rybíz  a  maliny,  ani  mlýnek  na  potoce,  jenž  se 
dnes  neobyčejně  vesele  točil,  ba  nevšiml  jsem  si 
dnes  ani  veverky,  která  sem  opět  po  dlouhé 
době  zabloudila.  Stále  jsem  viděl  jen  ji,  tuto 
roztomilou  dívku,  s  krátkými  sukénkami,  s  krás- 
nýma očima,  jaké  dosud  nikdy  jsem  neviděl  a 
s  tím  dlouhým,  bohatým,  tmavorusým  vrkočem, 
jenž  se  mihal  při  rychlém  chodu.  Dosud  jsem  jí 
nespatřil  a  žila  přece  tak  blízko,  hned  vedle  ve 
Preinerově  domě.  Ovšem,  časem  slýchal  jsem 
z  Preinerovy  zahrady  dětský  smích  a  štěbetání, 
ale  kdo  pak  by  se  staral  o  cizí  děti.  O  děti 
viíibec.  Jsem  student,  kvartán,  jest  mi  patnáct  let 
a  četl  jsem  romány,  kterým  jsem  ovšem  pranic 
nerozuměl 

Při  obědě  vyzvídal  jsem  opatrně  na  tetě. 
Ano,  jediná  dcera  pana  Preinera.  Blanka!  Blanka! 
Jak  sladké  jméno  I  Nemohla  míti  lepšího.  Byla 
tak  čisťounká,  světlá,  jako  čistý  jarní  den. 

Usínal  jsem  a  bylo  mi  sladce,  neznámě 
sladce,  šeptal  jsem  >Blanka!  Blanka  l«  a  zdálo 
se  mi,  jako  by  malý  pokojík  byl  plný  cizí,  sladké 
a  něžné   vůně. 

A  nepromeškal  jsem  ani  dne,  kdy  bych  ji 
mohl  viděti.  Nastaly  jí  také  prázdniny,  nechodila 
do  školy,  ale  chodila  se  za  to  učit  hrát  na  piano 
u  staré,  seschlé  slečny  berňovic.  Měla  velikou 
tašku  s  nápisem  » Musik «.  Jak  jsem  miloval  tuto 
brašnu  1  Vždyť  ona  z  dáli  mi  již  ukazovala,  že 
jde  Blanka  do  hodiny.    Chodíval  jsem  za  ní,  da- 


leko za  ní,  by  to  nebylo  nikomu  nápadno,  a  po 
hodině  jsem  opét  přiběhl,  bych  ji  v  dáli  dopro- 
vodil k  domovu.  Neodvážil  jsem  se  promluviti 
na  ni.  Ale  tušil  jsem  to,  pevně  tušil,  že  mne  s  ní 
osud  svede. 

Přišel  jsem  k  nim  přímo  do  domu,  ano,  přímo 
do  domu,  ne  do  krámu,  nýbrž  po  širokých  scho- 
dech do  salonu.  Byl  pana  Preinera  svátek  a  strýc, 
jako  soused  a  starý  přítel,  šel  mu  blahopřát  a 
vzal  mne  s  sebou.  S  tlukoucím  srdcem  kráčel  jsem 
po  schodech,  po  kterých  ona  denně  běhala.  Vešli 
jsme  do  pokoje  Pan  Preiner  seděl  za  stolem, 
který  byl  pokryt  bílým  ubrusem,  a  uprostřed 
stála  ohromná  kytice.  Dnes  neměl  lodenový  kabát, 
nýbrž  černé  šaty  a  docela  jinou  tvář,  než  míval 
tam  dole  v  krámě ;  slavnostní,  usměvavou,  veselou. 
Strýc  mu  blahopřál  a  představil  mne.  Usedli 
jsme,  pan  Preiner  nalil  víno  do  tří  sklenic  a 
přiťtikli  jsme  si.  Byl  jsem  neklidný,  stále  ohlížel 
jsem  se  po  dveřích,  kdy  přijde  ona.  A  přišla. 
Přišla  s  matkou.  Měla  bílé  šaty  s  růžovými  stu- 
hami. Tak  krásnou  jsem  ji  dosud  nikdy  neviděl. 
Udělala  poklonu,  jakou  dělávají  malé  dívky,  a 
pan  Preiner  mne  představil  paní  i  jí,  ano,  i  jí 
Docela  vážně,  obřadně  mne  představil  jako  stu- 
denta. Ano,  řekl:  pan  Vilém,  student.  Jak  se  na 
mne  podívala!  Ne  tak  chladně,  hrdě,  jako  se  dí- 
vala na  ulici !  S  obdivem  a  úctou,  ano.  s  úctou. 
Patrně  jí  imponovalo  to,  že  jsem  student.  Nebylo 
ani  stopy  po  její  hrdosti  Zarděl  jsem  se  radostí  a 
ukláněi  jsem  se  nemotorně.  Cítil  jsem,  že  by  bylo 
vhodno  říci  něco,    ale  nic,  pranic  mi  nenapadlo. 


Počal  jsem  se  styděti  sám  před  sebou  pro  svou 
nemotornost. 

Pan  Preiner  přerušil  mé  rozpaky.  Nalil  nám 
všem  vína  a  přiťukli  jsme  si  znova.  Poseděli  jsme 
chvilku  a  když  jsem  odcházel,  podal  mi  pan 
Preiiicr  ruku  a  zval  mne,  bych  k  nim  piišel;  od- 
poručoval  mi  zvláště  zahradu.  Není  prý  tak  velká 
jako  naše,  ale  malin  prý  je  tam  mnohem,  mnohem 
víc  a  Blanka  na  ně  nestačí.  Slíbil  jsem,  že  přijdu, 
když  dovolí. 


Páně  Preinerova  zahrada  byla  ovšem  krás- 
nější než  strýcova.  Plno  květin  v  ní  bylo  i  vodo- 
trysk a  pěšiny  sypané  pískem.  A  pak  chodila 
v  ní  Blanka.  Chodila  se  mnou.  Bylo  to  podivné, 
jak  jsme  se  brzy  spřátelili!  Byli  jsme  jako  dva 
bratři,  tak  důvěrní  navzájem,  oddaní,  věrní. 

Ne,  nebyla  nikterak  hrdá,  jak  jsem  si  my- 
slíval. Kde  pak,  ona  hrdá.  Ona  byla  skromná, 
tichá  dívka,  která  měla  pro  mne  obdiv  a  úctu 
k  mým  vědomostem  kvartána.  S  počátku  se  mne 
ostýchala,  bála  se  snad,  že  se  mi  bude  zdáti  hlou- 
pou;  avšak  to  netrvalo  dlouho  a  pak  jsme  si  byli 
úplně  ve  všem  rovni.  A  otevřela  přede  mnou  malé 
5vé  srdce.  Všechny  své  panny  mi  ukázala,  všechny 
své  sešity  a  výkresy,  prováděla  mne  po  celém  domě 
X  zahradou  a  vypravovala  mi  o  všem,  o  tatínkovi 
1  mamince,  o  tetách,  o  učitelce  a  spolužačkách 
1  já  poslouchal  ty  její  bláhové  řeči,  poslouchal 
isem  je  bez  konce,  poněvadž  měla  hlas,  který 
?něl  jako  hudba,  a  dívala  se  při  tom  na  mne 
ivýma  kouzelnýma  očima.  Sestoupil  jsem  se  své 
/ýše  patnácti  let,  zapomněl  jsem  na  to,  že  četl 
isem  již  i  romány,  a  přiklonil  jsem  se,  udělal 
sem  se  menším,  než  jsem  byl,  jen  abych  úplně 
>e  rovnal  této  dívce. 

Jaké  to  byly  jiné  dny  než  dříve !  Jindy  sám 
:hodíval  jsem  po  strýcově  zahradě,  plašil  ptáky, 
Tlachal  se  v  potoce,  nudíval  jsem  se  často,  a  nyní, 
nyní . . .  Den  uplynul  mi  jako  chvilka  a  když  jsem 
/ečer  ulehal,  přál  jsem  si  vždy  v  duchu,  aby  bylo 
liž  opět  ráno,  bych  mohl  jíti  k  Preinerovům. 
Nebyl  jsem  vlastně  u  strýce,  tam  jsem  jen  jedl 
1  spal,  ostatek  trávil  jsem  u  Preinerů. 

Chodili  jsme  celý  den  po  zahradě,  nebo, 
pršelo-li,  uchýlili  jsme  se  do  Blančina  pokojíku. 
Ano,  měla  již  svůj  pokojík,  takový  malý  jako 
ílícka  a  v  něm  bylo  vše  tiligránské,  samé  drob- 
nůstky, jako  pro  liliputánskou  princeznu.  Tam, 
u'íce  se  k  sobě  mezitím,  co  déšť  bubnoval  do 
nken  a  ticho  bylo  po  celém  domě,  obraceli  jsme 
isty  v  nějakém  starém  illustrovaném  časopise, 
1  dívali  jsme  se  na  obrázky.  Nebo  jsme  vystavěli 
'.e  stavebnic  nádherný  palác,  do  pokojů  rozsadili 
sme  Blančiny  panny,  nazvavše  je  princeznami  a 
:)apírový  rytíř  dobýval  hradu  a  odnášel  nejkrás- 
nější princeznu.  Nebo  jindy  četla  Blanka  pohádky 
í  já  sedě  na  malém  úzkém  fauteuillu,  díval  jsem 


se  na  ni,  přivíral  jsem  oči  a  poslouchaje  sladký 
zvuk  jejího  hlasu,  dal  jsem  se  kolébati  něžnými 
vlnami  štěstí,  které  jako  moře  rozlévalo  se  všude, 
katm  ona  vkročila. 

Jaké  to  byly  krásné,  krásné  dny.  Ale  prchly, 
prchly  příliš  krátce.  A  přišel  počátek  školního 
roku  a  musil  jsem  odejíti,  pryč  do  města  Oba 
jsme  byli  smutni,  nevýslovně  smutni.  Dlouho 
jsem  se  díval  z  vlaku,  kde  ona  stála  s  mým  strý- 
cem a  tetou  a  kynula  mi  šátečkem,  dobrá,  sladká 
Blanka! 

Slíbili  jsme  si,  že  si  budeme  psáti,  a  psali 
jsme  si.  Její  dopisy  byly  mi  jedinou  náhradou 
za  krásné,  slunné  dny  prázdninové.  Jak  ona  psala! 
Právě  tak  mluvila:  tak  třepetavě.  přebíhajíc  s  věci 
na  věc,  těmi  výrazy,  jakými  mluvila.  Když  jsem 
tak  u  večer  čítal  její  psaní,  v  nichž  mi  psala 
o  všem  možném,  o  starém  pomocníku  otcově 
Králíkovi,  jenž  se  opíjel  vždy  v  neděli,  o  tetě 
Kitty,  která  má  osm  psíků,  o  všech  těchto  psí- 
cích, o  tom,  že  správcovic  Julča,  která  s  ní  byla 
v  jedné  třídě,  píše  si  psaníčka  s  P^erdinandem 
sládkovic,  jenž  je  v  druhé  měšťanské,  a  že  slečna 
učitelka  jedno  psaníčko  u  ní  našla,  o  starém 
bláznivém  Kubovi,  který  chodí  po  domech  a  hraje 
na  píšťalu ;  když  jsem  četl  vše  to,  zdálo  se  m.i, 
že  živě  stojí  přede  mnou  sladká,  drahá  ta  dívka 
a  vypravuje  mi  to  vše,  po  svém  způsobu,  mísíc 
do  lahodné  hudby  řeči  stříbrné  triiky  svého 
smíchu. 

A  tolik  tepla  přineslo  každé  její  psaní  do 
mého  studentského  pokojíku. 

Jediný  den  nebyl  bez  vzpomínky  na  ni. 

A  opět  přišly  prázdniny  a  my  se  shledali 
radostně,  vřele,  první  den  svého  příjezdu  do  V. 
šel  jsem  k  nim.  Nic  se  nezměnilo,  vše  bylo  jako 
loni.  A  opět  tytéž  dny  jako  loni.  Vyrostla  hodně, 
Blanka,  a  slibovala  mnoho  do   budoucnosti. 


Nebylo  lepších  přátel  nad  nás  Skoro  pět 
let  trvalo  toto  naše  přátelství.  Dopisovali  jsme 
si  pravidelně,  oznamovali  si  všechny  důležité 
i  méně  důležité  události  ve  svém  životě,  prázd- 
niny věnovali  jsme  druh  druhu.  Přijel  jsem  o[)ět 
jako  jindy,  jenže  hrději,  vítězněji,  v  kapse  mé 
skrývalo  se  maturitní  vysvědčení.  Celý  svět  se 
přede  mnou  otvíral  se  všemi  svými  krásami.  Jen 
hlavu  vzhůru  a  ku   předu ! 

Sotva  odbyl  jsem  si  slavnostní  přivítání  strýce 
a  tety,  sotva  jsem  se  umyl  a  oprášil,  již  pádil 
jsem  vedle  ku  Preinerovům. 

Zastavil  jsem  se  napřed  v  krámě,  bych  se 
pochlubil  svým  úspěchem  panu  Preinerovi.  J\lčl 
stále  týž  lodenový  kabát  a  tutéž  čepici.  Prohlédl 
vysvědčení,  pochválil  mne  a  poslal  mne  nahoru. 
Vešel  jsem  do  pokoje,  tam  seděla  paní.    Vlídně 


mne  přivítala.  Blanky  tam  nebylo.  Stále  jsem  se 
ohlížel,  byl  jsem  neklidný.  Přece  věděla,  že  při- 
jedu, psal  jsem  to.  Jaké  to  divné.  Paní  Preine- 
rová  pozorovala  asi,  že  se  ohlížím.  »Ach,  postrá- 
dáte Blanku?  Chodí  se  učit  šít  šaty,  přijde  v  pět 
hodin.  Učí  se  u  slečny  Kunzové,  víte,  tam  u  brány. 
Však  se  také  na  vás  těší,    bude  jí  veseleji.* 

V  pět  hodin  a  teprve  jsou  tři.  To  je  věčnost. 
Ne,  nebudu  zde  čekat,  mám  ještě  cosi  obstarat. 
Přijdu  zítra,  zítra  ráno.  Ano. 

A  ubíhal  jsem,  ubíhal  k  malému  domku  za 
bránu,  kde  bydlela  slečna  Kunzová^  švadlena. 
Tam  byla  Blanka.  Chtěl  jsem  jí  býti  blíže  — 
uviděti  ji  hned,  jak  vyjde,  o  několik  minut  dříve, 
než  kdybych  čekal  na  ni  u  nich  Věčnost. 
Každých  pět  minut  měl  jsem  hodinky  v  ruce. 
Konečně!  Konečně.  I  na  věži  bije  pět. 

A  u  malého  domku  se  otevřely  dvéře  a  z  nich 
vyšla  slečna  v  bledomodrých  šatech,  širokém 
klobouku  bez  ozdob  a  rozevřela  nad  sebou  slu- 
nečník. Ale  Blanka  nejde.  Co  je  to.?  Mám  se 
zeptat  této  slečny?  A  nadcházím  jí  a  ona  odkloní 
slunečník,  nadzdvihne  hlavu  a  vidím  blankytné 
oči  a  tmavorusé  kadeře,  deroucí  se  do  čela.  Mé 
srdce  se  zastavilo  a  hned  na  to  počalo  tlouci 
tak  hlasitě,  že  by  je  každý  musil  slyšeti 

S  úsměvem  na  krásných  rtech  kráčela  to  ke 
mně  Blanka.  Ano,  ona  je  to!  Ona  je  to!  Tato 
vyspělá  slečna  v  dlouhých  šatech,  vážná  a  dů- 
stojná, je  Blanka.  Ona  Blanka,  kterou  před  rokem 
znal  j.sem  jako  skotačivé  dítě  v  krátkých  sukén- 
kách  a  s  házejícím  se  vrkočem.  Může  za  rok,  za 
jediný  rok  příroda  tolik  vykonati?  Ale  jest  to 
přece  ona.  Již  stojí  u  mne  a  podává  mi  s  úsmě- 
vem ruku. 


»Co  pak  mne  již  neznáš?*  (tyká  mi  jako 
dříve,  uvědomil  jsem  si  a  radostí  zalilo  se  mi 
nitro),  dívá  se  na  mne  šelmovsky. 

Beru  ji  za  ruku  a  dívám  se  na  ni  s  nelíče- 
ným obdivem,  hledám  v  okrouhlé  tváři  dětské 
rysy  dívčinky,  jak  jsem  ji  měl  v  paměti  a  v  zte- 
pilé postavě  nevyvinuté,  hubené  údy  mé  bývalé 
Blanky.  Sleduje  můj  pohled  a  rdí  se. 

» Sotva  tě  poznávám,'  pravím,  kráčeje  jí  po 
boku.  »Jak  jsi  vyrostla,  změnila  se.  Jsi  nyní  pravá 
slečna  a  bojím  se  vedle  tebe  jít.« 

Dala  se  do  smíchu  (i  ten  byl  hlubší,  plnější). 
»Jak  to  divně  mluvíš?  Vždyť  jsme  přece  staří, 
dobří  přátelé.  Již  zítra  ráno  uděláme  spolu  ná- 
vštěvu zahradě.  Tam  je  ti  letos  malin.  A  co  je 
tam  ptačích  hnízd.  A  také  ta  loňská  vlaštovka 
se  letos  vrátila  do  chléva.  Všechno  uvidíš,  všechno 
zítra.  Přijď  brzy  ráno,  v  osm,  ano?€ 

Je  to  dosud  ona  Blanka.  Jdeme  spolu  po 
náměstí,  se  všech  stran  ji  pozdravují,  i  staří,  vá- 
žení páni.  Je  uznávána  za  dámu  A  je  na  to  hrdá, 
pozoruji.  Á  hrdě,  jako  grand  kráčím  po  jejím 
boku  a  dívám  se  na  ni  láskyplně. 

Večer  vzal  mne  strýc  s  sebou  k  >beránku«, 
po  prvé.  Uznával  ve  mně  akademického  občana. 
Mnoho  se  tam  mluvilo,  sešli  se  přední  mužové 
města,  ale  já  byl  duchem  nepřítomen.  Byl  jsem 
u  Blanky.  Jak  je  krásná,  jak  je  krásná,  stále  jsem 
si  v  duchu  opakoval.  Teď  asi  již  spí,  napadlo 
mi,  když  ubíral  jsem  se  se  strýcem  domů  a  šli 
jsme  kol  Preinerova  domu  Spí  ve  svém  malém 
pokojíku  v  bílé  pcsteli,  celá  bílá.  Kéž  bych  jen 
mohl  slyšeti  lehké  její  dýchání!  A  sladkou  touhou 
naplnila  se  má  celá  duše.  Otevřel  jsem  u  svého 
pokoje  okno  do  zahrady  a  poslouchal  jsem 
dlouho  do  noci  slavíka,  který  tloukl  v  křoví. 


ir     ^     %     ir     '^ir     ir     % 


Josef  Holeček  : 


HOUZÍR. 


z  NETIŠTĚNÉ  DOSUD 

ČÁSTI  .NAňlCH.. 

Pokr.ií 


Cizí  Otec  nedal  dědečkovi  domluvit.  Chopil 
Bartoňe  a  vší  silou  jím  mýkl  do  sněhu. 

.»Děti,  na  něj!  Zvalchujte  ho  pořádně  a  ve 
sněhu  vyválejte!  I  ty  kluku  prolhaná!  Já  (pi*ý) 
jsem  Kojanouc  Bartoň,  opovážil  on  se  říci  na- 
šemu dědouškovi!  Jen  ho!« 

Díti  nečekaly  na  druhé  pobídnutí.  Nasršely 
na  přespolního  chlapce,  do  sněhu  porazily,  válely, 
mačkaly.  A  rodiče  jejich  svítili  jim  na  to  loučemi, 
které  jim  vzali   z  rukou. 

»Jen  ještě,"  povzbuzoval  je  otec,  »jen  hodně, 
a  hlavně,  aby  se  mu  obličej  dobře  ve  sněhu 
vytřel  !« 

Bartoň  se  chvíli  válel  jako  kláda,  tak  byl 
ztuhlý.  Nejj)r\'e  se  nebránil  f)roto,  že  údy  nevládl; 
potom    pocítil,    že    Dy    už    měl  síly  vyskočit,  ale 


válení,  mačkání  a  tření  způsobovalo  mu  takovou 
teplou  příjemnost,  že  jí  chtěl  užiti;  na  konec  do- 
pálil se  a  zasadil  pěstí  ránu  jednomu  z  dětí. 

'Sršáni  sršatí!*  zvolal  a  vstával,  aby  se  po- 
stavil na  obranu.  Nebylť  on  nikterak  z  těch,  kteří 
se  dávají  Lít  a  trýznit  od  každého,  komu  by  se 
to  líbilo.  Tatínek,  ach  tatínek,  to  je  něco  jiného, 
tatínek  jsou  svoji ! 

Shodil  se  sebe  děti  a  postavil  se  na  obranu. 

»Lišky  proklaté, <:  volal,  »čerti  zrzaví,  pálení, 
jen  se  mi  přibližte!  Staré  jako  mladé  za  živa 
stáhnu  kůži  přes  uši!« 

•Chvála  bohu!«  děl  tu  otec  dětí,  »už  je  při 
sobě,  nic  mu  nebude!  Děti,  skočte  mu  pro  pár 
brambor  1« 


^Snad  abychom  ho  zavedli  do  chaloupky,^ 
skromně  namítala  matka  dětí,  »a  tam  ho  nakrmili 
a  potom  mu  za  kamny  ustlali." 

íTo  tak,  abychom  ho  zabili!  Děti,  co  jsem 
řekl?  Několik  brambor  přineste,  ať  se  navečeří, 
a  podejte  mu  zapít  mlíka.  Ať  se  posilní,  má  ještě 
dalekou  cestu  před  sebou,  a  po  tmě  se  prodlouží 
ještě  víc.« 

•  Snad  ho  nevyženeme  a  nepošleme  dítě  do 
tmy  a  nocir* 

»Toť  se  rozumí,  že  ne !  Zeno,  přines  kríisiiu 
plev !« 

Žena  přinesla  krůsnu  plev. 

»IUď  na  sebe  něco,  půjdeme  spolu* 

Žena  již  rozuměla,  co  bude,  a  teple  se  při- 
strojila. Potom  i  muž  oblékl  ovčí  kožich  a  pod- 
vázal si  náušky. 

Nandejte  ho  do  krůsny,  ^  poručil.  Na  dno 
dejte  věchet  slámy,  aby  na  něm  nestály  nohy. 
A  plívy  kolem  něho  dobře  spěchujte,  a  kde  by 
se  tělem  dotýlcal  krůsny,  tam  ji  vyložte  slámou. 
A  na  vrch  dejte  dvě  hrsti  sena,  aby  se  plevy 
nerozvívaly. 

Co  žena  a  děti  rozkaz  vykonávaly,  muž  obrátil 
se  k  dědouškovi  na  vysvětlenou:  'Musíme  ho 
rodičům  odevzdat  ještě  dnes.  Můžeme  si  pomyslit, 
jak  si  vedou.  Kdo  má  v  moci  někomu  ulevit, 
pomoc  dát,  trápení  ukrátit,  nesmí  odkládat. 
S  Pánem  bohem,  caparti!   A  my  půjdeme. - 

Pomohl  krůsnu  na  ženu. 

»Až  ti  bude  těžká,  řekni,  vystřídám  tě.« 

Bartoň  usnul,  ještě  ho  nakládali.  Do  krůsny 
dobře  zapadl,  jen  čepici  trochu  bylo  vidět.  Po 
tmě  cesta  se  prodlužovala  a  břímě  pronášelo,  ale 
manželé  si  je  ulehčovali  vystřídáváním.  Slo  se  jim 
vesele,  neboť  měli  vědomí,  že  konají  dobrý  skutek 
a  velikou  radost  připravují. 

Přišli  k  potoku.  Několik  lidí  ohledávalo  jeho 
břeh,  svítíce  si  chlévskou  lucernou.  Vedli  je 
Škoda  košíkář  a  Matějka  zedník 

»To  je  jistě  jeho  stopa, «  vykládal  Skoda. 
'Nemůže  být  jinač.  Sem  ho  lidé  viděli  jít  a  nikdo 
rozumný  by  sem  nešel,  protože  tu  není  co  roz- 
umného dělat* 

»Dobrá,«  ozval  se  Matějka,  »to  je  chlapcova 
stopa.  Ale  co  dál?  Musíme  se  dostat  i  na  druhý 
břeh.   Přineste  někdo  prkno,  ať  si  hodíme  lávku. « 

'Vidíš  «  pravil  prvý,  »ty,  velký  člověk,  víš, 
že  na  druhou  stranu  není  možno  dostati  se  bez 
kivky,  a  on,  malý  a  pošetilý  chlapec,  měl  to  do- 
kázat?" 

•  Zrovna  proto  mohl  to  dokázat,  že  je  malý. 
Když  je  malý,  je  také  lehký  a  křehký  led  ho 
snese.   Velký  by  se  probořil. « 

» Říkám,  že  na  druhém  břehu  stopy  jeho 
není  a  že  tu  chla[)ec  zůstal  « 


.Tak  by  tu   byl!< 

>A  je.  ale  pod  ledem.  Zítra  uvidíte. -< 

>Kam  pak  by  se  tu  mohl  utopit.  Dyť  je  to 
struha,  vody  je  tu  sotva  nad  kotníky,  a  já  bych 
se  nerozmýšlel  přejít,  kdybych  měl  boty.  Ale  do 
dřevákň  by  mi  nateklo,  a  to,  říkávají,  není  zdrávo. 
To  já  jednou  viděl  potok!  Dali  mne  na  handl 
daleko  odtud,  až  za  Vimperk,  a  tam  jsem  ten 
potok  viděl  •> 

»To  bývávalo,  bývávalo,  ale  ten  potok  už 
tam  není;  sousídku.« 

>Jak  pak  není?  Co  pak  ty  víš  o  tom  po- 
toku?'^ 

•  Řezník  tudy  hnal  vola  a  vfll  potok  vypil. 
Bez  urážky,  sousídku.  Ale  na  naší  struze  jsou 
prohlubně  a  Bartoií  zapadl  do  některé  z  nich  a 
neshledáme  se  s  ním,  dokud  led  nesejde.* 

•  Kdo  pak  to  tamhle  přichází?' 

•  Dej  Pán  bůh  dobrý  večer,  lidičky!  A  co 
vy  tu  v  noci  s  lucernami?  Raky  hledáte?  Po- 
čkejte, až  pšenice  rozkvete !« 

»Dejž  to  Pán  bůh,  noční  cestovníci!  A  nejste 
vy  Lahodných  z  Hor?« 

>Jsem  Lahodný  z  Hor,  a  to  je  moje  žena.' 
»Já  si  lidi  dobře  merčím.  A  nikde  jste  tam 
neviděli  kloučka  z  naší  vsi,  Kojanova  Bartoňe? 
Na  houzíru  se  dnes  ztratil  a  celá  ves  ho  marně 
hledá  Chudáci,  ti  Kojanovi.  Teprve  nedávno  po- 
zdravil se  jim  z  těžké  nemoci  a  povídají,  že  by 
se  pozdravil  nebyl,  kdyby  jeho  máma  nebyla  na 
Pána  boha  modlitbami,  aby  jí  ho  nechal,  tak  do- 
léhala, až  ho  domrzela  a  on  si  pomjslil:  Ženským 
ani  Pán  bůh  se  neubrání  Bartoň  zůstal,  ale  ne- 
mělo to  být  a  komu  je  souzeno  umřít,  Smrt  ho 
všude  najde.  Je  jí  možno  vyváznout,  ale  jen  na 
krátko.  Je  možno  dosáhnout,  aby  ten,  komu  je 
souzen  provaz,  nebyl  pověšen  katem;  ale  takový 
člověk,  povídají,  spokojen  není,  nikde  nemá 
stání  a  pořád  jakoby  něco  hledal,  až  naposled 
ten  provaz  najde  sám.  Slyšel  jsem  o  jednom, 
jemu  Sudička  po  narození  prorokovala,  že  přijde 
na  šibenici.  Rodiče  se  vynasnažovali,  aby  ten  zlý 
osud  od  svého  dítěte  odvrátili.  Vychovávali  .sy- 
náčka tak  pečlivě,  aby  zla  ani  nepoznal,  nerci-li 
aby  je  páchal.  Bohatí  byli,  mnoho  mohli  dokázat. 
Zjednali  mu  za  učitele  samé  panoiišky  a  ti  jej 
poučovali,  co  je  člověku  dělat,  aby  lyl  ctnostně 
živ  a  získal  si  přízeň  boží.  Syn  měl  dobrou  hlavu 
a  vštěpovalo  se  mu  do  ní  každé  dobré  naučení. 
Potom  byl  vysvěcen  na  kněžství.  A  když  dosáhl 
vysvěcení,  rodiče  již  se  radovali,  že  s  pomocí 
boží  ho  zachránili.  Syn  byl  člověk  hodný  a  spo- 
řádaný. Dával  chudým  almužnu,  modlil  se  a  ne- 
ubližoval ani  nepříteli.  Ale  pořád  byl  smuten, 
ačkoli  rochče  přetl  ním  utajili,  co  mu  Sudička 
usoudila.  i'..kr.,č 


ir     ik     %     Ý     lir     %     % 


Glěb  Uspenskij: 


BOUŘE 


/  '\áé  a  Tataři  takto  působí  na  ruského  člověka 
■^— '  paedagogicky.  Toto  »názorné  vyučování* 
seznamuje  ho  sama  se  sebou.  Ruský  člověk  ne- 
boulí se  tu  jako  lu^a,  holota,  rota  atd  ,  ale  jako 
člověk  tušící,  cítící  svou  vlastní  podstatu, 
kterou  dokonce  neshlcdává  takovou  zamazanou, 
jak  tomu  nasvědčovaly  »nahodilosti«  selského  ži 
vota.  Zde,  na  jihu  ani  netrpí  takové  nouze  jako 
tam  na  Rusi  —  naopak,  jak  jsme  viděli,  tu  si 
i  zabujní,  ví  už,  co  jsou  to  visity;  má  zde  více 
volného  času  i  jako  dělník  dostávající  buď  denní 
mzdu  nebo  plat  od  kusu,  cítí  se  nezávislým  i  v  tom 
ohledu,  že  se  nemusí  každý  den  dívat  »na  nebe« 
a  mysliti  si:  »Dá  Pán  Bůh  deštička  nebo  nedá? 
Dá-li,  bude  dobře:  i  daně  zaplatím  i  dceru  pro- 
vdám: nedá-li,  stařešina  mně  nabije.  <  Na  hlavní 
fysické  observatoři  v  Petrohradě  nejlépe  dá  se 
poznat,  kdy  je  lidu  veselo  v  duši  a  kdy  zas  sta- 
řešina říká:  »Nu  tak,  lehni  si,  miláčku!  Sdělej 
šaty!«  V  cizině  nic  takového  nebývá:  je  najat  — 
a  peníze  mu  dají  nebo  je  aspoií  přesvědčen,  že 
tam  mu  je  dát  musí.  Práce  je  nájemní,  ne  na  svůj 
vrub ;  ale  především  práce,  námaha,  práce  na 
•  cizího  člověka*,  práce  s  nároky  a  kritikou.  Ta- 
kovým způsobem  jistá  svoboda,  jistý  volný  čas 
poskytují  hlavě  ruského  člověka  jistou  příležitost, 
aby  přemýšlel,  posoudil,  pohovořil  si  a  vůbec 
zakritisovati  si  mohl  o  pořádcích,  lidech,  mra- 
vech a  obyčejích  světa  .  .  . 

Dvě  takové  národnosti,  jako  je  žid  a  Tatar  — 
národnosti,  velikoruskému  našemu  typu  úplně 
odporující  —  zavadí  o  mysl  ruskou  na  každém 
kroku,  ať  už  se  to  ve  smyslu  domýšlivosti  "na- 
šich* zdá  správné  či  nesprávné,  tolik  je  jisto,  že 
naši  začínají  se  vnitřně  cítiti  zde  mezi  židy  a  Ta- 
tary vyššími  i  mravnějšími,  širšími  a  spra- 
vedlivějšími... »Nám«  ruským  lidem  směšnou 
a  ubohou  připadá  taková  figura  žida,  věčně  pro 
cosi  znepokojeného,  věčně  v  potu  tváři  lezoucího 
f)ro  každou  kopejku,  chytajícího  se  kopejky  jak 
tonoucí  slámky.  Chňapá  po  ní,  chňapá  a  při  tom 
neustále  zachovávrá  unavený,  tesklivý,  strastiplný 
jakýsi  výraz  tváře,  žije  v  neustálé  špíně:  jeho 
chatrče  stojí  — ■  v  hrom  idách  smetí  a  harampátí ; 
děti  má  zamazané  a  v  hadrech.  Aspofí  útulně 
Icdyby  se  zařídil,  teple,  čistě  a  především  kdyby 
se  aspoň  tak  nebál  života  na  tomto  světě,  iietřásl 
se  tak,  nelekal  by  nás  tak  svým  horečným  děsem 
7.  života  •  .  .  »Co  pak  už  na  nás  smrt  čeká  ř  Co 
se  tak  třeseš  jako  mokrý  zajíc ?«  —  »Aj,  vaj, 
vaji«  A  našim  lidem  je  tak  směšné  toto  »aj  vaj« 
u  dorostlého  člověka  s  bradou!  Ta  figura  po- 
skytuje » našim «  příležitost,  pocítiti  v  sobě  mnoho 
přednosti  před  ním,  ve  prospěch  svůj  srovnati 
se  se  židem.  Stařecké  tyto  rysy  mnoho  zakusiv- 


z  cestovních  poznámek. 
Přeložil  V.   Mrštík. 

Pokrač. 

šího  plemene  jsou  v  nenávisti  naší  i  když  ne 
mladostí,   tož   >věčnou   novotou«  kypícího  života. 

Ještě  vydatněji  na  vývoj  ruského  člověka 
působí  a  paedagogicky  na  něho  účmkuje  »Ta- 
tarva*.  V  tatarském  slohu  života,  v  tatarské  kul- 
tuře není  ani  všechno  tak  mizerné,  jak  se  nám 
zdá  v  ulekaném  světě  židovském  jako  nespra- 
vedlivé, naduté,  hloupé.  Vezmi  jen  to,  že  mají 
ve  zvyku  —  nositi  při  sobě  zbraň.  My  všichni, 
celá  »Rusie«  žijeme  beze  všech  kynžálů,  beze 
zbraní,  mimo  hůl  na  psy.  K  čemu  kynžál?  Co 
je  to  za  přívěsek  člověka?  Jakmile  se  člověk 
doplň  ujev  životních  svých  potřebách  takovýmto 
nástrojem,  není  už  celým  člověkem.  íCelý«  člověk 
žije  beze  všeho  nemilého  přívěsku  ;  tak,  jak  vyšel 
z  útroby  mateřské,  tak  prožil  celý  svůj  věk  beze 
všech  přívěsků  mimo  nevyhnutelné  kalhoty  a  ko- 
šili; zemřel  s  holýma  rukama  a  s  takovýma  ru- 
kama stál  i  proti  obušku.  Ale  tak,  s  holýma  ru- 
kama Tatařín  by  snad  ani  neobstál  a  proto,  aby 
obstál,  vynalézá  kde  co,  a  pořídí  si  nůž.  To  — 
není  jen  model  snad;  nožem  zařezat  člověka  a 
obrati  jej  o  jmění  není  zrovna  nic  tak  chytrého; 
ne,  ty  jmění  hleď  nabyti  jen  tak,  beze  všeho. 
A  tak  to  i  bude  po  zákonu   »božím«. 

A  rodinné  poměry? 

Tu  už  dokonce  náš  ruský  člověk  nepoměrně 
převyšuje  Tatara. 

»Co  piješ?  Co  žereš  tu  šmaju?«  řekne  ruská 
bednářka  svému  muži,  který  používaje  zde  vy- 
datného svého  výdělku  a  svobody  nevzdává  se 
ruského  obyčeje,  navštěvovati  ruskou  krčmu.  — 
Přijeli  do  ciziny  a  místo,  co  by  peníze  shrábli  a 
domů  šli,  ne,  zrovna  tu  šmaju,  Bože  mně  odpusť, 
jako  krávy  žerou!  Je  to  kriminální  život!  Po  celý 
život  jen  chudobu  a  ožralství  aby  člověk  snášel ! 
Podívejme  se  na  Tatary  —  ti  se  neopíjí  a  žijou. 
Ani  tolik  peněz  nemají  jako  my,  a  podívej  se  na 
něj,  jak  si  ženu  vystrojí  .  .  .  Onehdy  jela  se 
mnou  —  zlata    takhle   měla   navěšeno    na  čele!« 

»Na  čele?  Poleno  kostromské!  Na  čele  zlato! 
Chceš-li,  jdi  si  k  Tatarovi,  pověsí  ti  na  čelo  zlato 
a  až  sestárneš,  na  pole  do  práce  tě  vyžene!* 

» Aspoň  nějaký  ten  rok  bych  žila  v  pokoji  — 
a  od  tebe    po    celý    život  jen  tyranství   snáším!* 

»Načele!  Och,  ty  tlamo  tlamatá!  My  spolu, 
palice  hloupá,  žijeme  aspoň  po  křesťansku,  podle 
zákona  .  .  .  jak  jsme  se  vzali  na  věky  věkňv,  tak 
až  dokonce  povinni  jsme  spolu  žít.  Na  čele! 
Kdybych  s  tebou,  důro  hloupá,  po  tatarsku  žil, 
už  dávno  bych  tě  musil  od  sebe  vyhnat.  Co  jseš 
ty?  Myslíš,  že  by  mně  mlaďounká  nějaká  nepřišla 
k  chuti?  Darmo  mluvit!  Mohl  bych  si  zcela  jedno- 
duše vyhledat,  co  mně  se  líbí  a  je  —  tomu  věř! 
Ale  Bůh  kde  je?    Nepije  ten  pohan,    je    pravda, 


ale  čtyry  ženské  drží  pod  zámkcin,  na  něho  musí 
i  pracovat,  a  on,  darebák,  jen  na  koni  s  kynžáleni 
se  projíždí;  ženské  ho  obSily  zlatem,  koně  on 
sám  si  vyšňořil  všemožnými  barvami  a  jede  jako 
král  ...  A  ty,  mnoho-li's  mně  našila  zlatých  tjatí, 
hastroši  škaredý?  Na  čelel  Nu  tak  pojď,  já  tč 
zavřu  do  sklepa  a  hubu  hadrem  ti  zavážu,  jak 
se  ti  to  bude  líbit?  Ale  já  dovedu  taky  mlčet, 
když  ty  začneš  hulákat;  tak  tlamu  rozevřeš,  že 
je  tě  slyšet  snad  až  v  Astrachaněl  A  jí  na  čelo 
navěsili  zlata,  proto  mlčí  jako  udušená!  Potom, 
toť  se  ví,  člověka  ani  nenapadne,  aby  šel  do  ho- 
spody !  Ale  jak  se  dvě  mezi  vámi  slezou,  nikdo 
z  nás  hlupáků  vám,  důry,  huby  nezaváže  —  a  tak 
brebentíte!  A  všechno  je  vám  špatné!  Zrovna 
v  otroctví  žijete!  A  my  s  vámi  nežijeme  v  otro- 
ctví.' Co  myslíš?  Po  tatarsku  už  dávno  bych  tě 
niusil  za  nohy  stáhnout  s  postele  a  smýknout 
tebou  někam  na  pole  !  Kopej  si,  matuško,  už  tě 
víc  nepotřebuju,  novou  jsem  si  opatřil  a  do  tma- 
voučkého  sklípku  jsem  ji  uzamknul    a  ústka  její 

^     ir     % 


křiklavá  hadýrkem  jsem  jí  zavázal,  aby  nežívala, 
a  dvcrečka  na  zámeček  jsem  uzavřel  a  ke  všemu 
na  čelo  celou  holinku  jsem  jí  navěsil  stříbrnou 
nebo  i  zlatou  a  seď,  milounká,  [)okud  třeba  .  .  . 
Seď  a  spodky  nám  stříbrem  vyšívej  a  ticho  buď 
ve  dvoře  vzadu!  .  .  Tak  to  je  po  tatarsku!  Ale 
po  na.šem  tomu  jinak  jest:  po  našem  jsme 
spolu  muž  a  žena  —  amen!  Co  se  mně  na  tobě 
má  líbit?  Nic,  věř  mně;  ale  je  mně  přikázáno 
s  tebou  žit  a  tak  —  žij  a  nevyváděj  hloupost. 
Nemáš  nic  na  čele  —  a  já  zas  nemám  zlatých 
gatí;  ty  pracuješ  svýma  rukama  —  na  mne  i  na 
sebe,  a  já  zas  svýma  rukama  —  na  tebe  i  na 
sebe!  Žij  tedy!  Já  jdu,  napiju  se  a  ty  řveš  jako 
parní  kotel  a  já  ti  huby  nezacpu.  Rvi  si,  matuško, 
třeba  se  roztrhni,  z  hlupáka  chytrého  neuděláš. 
A  do  sklepa  tě  zavírat  —  to  zákon  nepřikazuje. 
Tak,  milá  paní.  A  ty  povídáš  ,na  čele' !  Eh  ty, 
strašidlo  v  hrachu  !  Chceš  —  do  hospody  zaběhnu, 
po  kalíšku    spolu    vypijeme,    potom    snad  zavřeš 

tu    tlamu  ?«  Dokoni. 


% 


ir 


ir     -^ 


VÁCLAV  Hladík: 


EVŽEN  VOLDAN. 


I  hroustala  suchary  mezi  bílými  zuby,  pohu- 
^^  povála  se  na  židli,  cinkala  lžičkou  o  kotlík, 
chovala  se  jako  roztomilé  děcko,  jemuž  sluší  vše, 
i  to,  že  se  neumí  chovat. 

♦  Chutná  vám  čaj?  Je  pravý,  ruský,  na  tom 
si  zakládám.  Jen  když  vás  ta  symfonie  nenudila; 
to  jsem  ráda.«   Zasmála  se  hlasitě. 

Ten  smích  tak  světle  vytryskl  ze  rtů  dívky, 
že  okamžitě  rozplašil  polomrákotný  a  zneklid- 
ňující stín,  který  zanechala  nálada  hudby. 

'Eh,  kotě  —  a  vyvine  se  z  něj  lvice,*  myslil 
si  Voldan,  cele  zaujatý  do  dávno  nepocítěného 
údivu,  stržený  mladou  dámou.  Podepřela  si  o  ruku 
tvář.  Obličej  se  jí  zarděl,  když  vypila  koflík  čaje, 
rty  jí  hořely,  ňadra  se  jí  dmula  pod  prostým 
živůtkem  —  byla  ztělesněním  půvabu  a  poesie 
dívčí  naivity  a  něžnosti. 

Vyslovil  jí  tento  svůj  dojem  nějak  nesou- 
visle, náhle,  ale  přece  tak,  že  porozuměla,  a  hned 
se  omlouval,  že  si  dovoluje  tak  nenuceně  k  ní 
mluviti,  poněvadž  ji  především  [)okládá  za  uměl- 
kyni a  dámu    bez    konvencionalních    předsudků. 

Udělala  dírku  do  sucharu,  prostrčila  jí  prst 
a  točila  jím  Voldanovi  skoro  před  nosem  a  velmi 
nezbedně   řekla: 

»A  prosím  vás,  co  se  vám  více  líbí,  ta  dívčí 
naivnost  —  oh,  ingénue  (obrátila  oči  zbožně  ke 
stropu)  -  nebo  ten  nedostatek  konvencionalních 
předsudků  ?  Vy  muži  .  .  .  máte  skvostné  nápady  — 
ale  já  vás  moc  dobře  znám!« 


Suchar  se  rozlétl,  když  byl  nejprudčeji  roz- 
točen. Polovička  vlétla  Voldanovi  do  výkroje 
vesty. 

*  Trefen  ?« 
»Do  srdce !« 

»Já  tam  nemířila.* 

»Osud.. 

»Pak  sníme  každý  svou  půlku  sucharu  a 
zapijeme  novým  koflíkem  čaje  a  bude  nám  dobře. 
Nezdržuji  vás?« 

Oba  překypovali  veselostí.  Voldanovi  bylo 
tak  mladicky  jásavě.  V  duchu  volal  nejnadšenější 
a  nejsladší  slova  na  oslavu    slečny  Miny. 

A  protestoval  prudce  proti  domněnce,  že 
by  byl  zdržován.  Naopak,  sám  má  obavy,  že 
snad  trvá  na  návštěvě  více,  nežli  dovolují  jisté 
ohledy  .  .  . 

Přerušila  ho : 

•  Jen  mi  nechoďte  s  nějakými  konvencional- 
ními  předsudky.  Mně  je  příjemno,  že  tu  jste. 
Chcete  mne  opustit,  abych  se  nudila  sama,  až 
když  tatínek  se  vrátí  z  kavárny?* 

»Vy  žijete  mnoho  o  samotě,  slečno,  že?< 
»Skoro  stále.  Nedivte  se,  že  jsem  někdy 
příliš  plachá,  někdy  zase  jako  zdivočilá.  Někdy 
nedostanu  slova  ze  sebe.  jindy  bych  mluvila  pořád 
jako  paní  .  .  .  (usmála  se,  pozvednuvši  obočí) 
Bílková,  kdybych  jen  tak  duchaplně  dovedla 
mluvit.* 

»Ale  slečno,  podceňujete  se  přílišně  .  .  .' 


Naklonila  se  přes  stůl  až  k  němu,  podávajíc 
mu  cukřenku  a  jen  zabzučela  rozmarně  mezi 
zuby: 

^Šťastná  paní  Bílková  —  ta  jakoby  životem 
tančila  a  pořad  si  zpívala  .  .  .« 

A  pak  vrátila  se  opět  k  vyprávění  o  své 
samotě.  Otec  se  jí  nevěnoval  valně,  nemohl  ani. 
JNIá  zcela  jiné  zájmy  nežli  hudbu  a  umění  a  stále 
si  myslí,  že  život  je  jen  pro  užívání  a  zábavy.  Jí 
je  ženská  společnost  protivná.  Příbuzné  nemůže 
vystát.  Vůbec  nemá  přítelkyň  mezi  ženami.  Ne- 
snesla u  sebe  ani  společnici.  Všechny  ženské, 
mladé  i  staré,  svobodné  i  vdané,  ošklivé  i  hezké 
vzbuzují  v  ní  nedůvěru  a  tíseň.  Jsou  tak  malinké, 
malicherně  a  hloupě  Ihavé  a  pokrytecké.  Taková 
domácí  drůbež,  kachny  a  slepice.  Zkusila  mnoho 
od  jejich  štěbetavých  a  klofavých  zobáků. 

»Nemohu  je  vystáti !« 

A  bouchla  pěstí. 

Pak  s  polekanou  skromností  doložila: 

»To  jsem  vám  toho  zase  o  sobě  napoví- 
dala .  .  .« 

Byla  rozkošná  v  té  chvíli. 

> Totiž  spíše  —  o  nich.« 

»Co  se  na  mne  tak  díváte  ?« 

Voldan  mávl  rukou  —  a  již  tím  posunkem 
naznačil  tolik  nadšení,  že  jej  honem  zakřikla,  aby 
předešla  nějakému  řečnickému  výlevu,  jak  po- 
dotkla mimochodem: 

"A  dost  již!     Buďme  konečně   také  vážni. « 

V  předsíni  zazněl  zvonek. 

Slečna  Mina  zvolala  s  humorem: 

»Tatínek!  No,  dnes  již  je  konec  s  vážností. 
Ten  by  nám  ji  nejméně  přidal. « 

»Tím  lépe,  po  ničem  tak  netoužím  jako  po 
takovém  veselém,  přátelsky  volném,  nenuceném 
rozptýlení." 

-Tedy  přijdete  zase.?* 

>Rád!  A  co  nejdříve!"  zvolal  Voldan  se  zá- 
palem. 

Podali  si  ruce.  Políbil  dvakráte  její  útlou, 
jemnou,  chladnou  ruku, 

•  Na  shledanou  —  na  shledanou,*  opakovala 
s  důraznou  a  něžnou  naléhavostí. 

»Na  shledanou!* 

XII. 

Zvolna  se  vracel  domů.  Daleko  volněji,  nežli 
odcházel.  Slečna  Mina !  Co  v  té  slečince,  v  té 
dámě,  v  té  umělkyni   vězíf 

Odcházel  od  ní  s  velmi  popleteným  koncep- 
tem.   Ale  celý    jakoby    byl  provanut  a  prozářen 


něčím  nevýslovně  lahodným,  svěžím,  vonným  a 
čistě  světlým. 

Kolem  ní  i  vzduch  zpívá. 

V  takové  samotě  vedle  otce  stále  se  potu- 
lujícího, žijícího  málo  důstojný  a  málo  klidný 
život  starého  neposedy  světáckého,  žila  vzácná, 
kouzelná,  krásná,  plná  ducha  a  grácie.  Jen  někdy 
se  mihne  společností  a  jen  tiše,  matně,  bojácně. 
Je  nezvyklá  shluku  a  shonu  světa,  bojí  se  ho  ? 
Sotva  Opak  dokázala  svou  živostí  až  výstřední 
na  soirée  u  Wollnera.  Spíše  vycítil  v  jejím  cho- 
vání jakousi  pohrdavou  reservovanost.  Připravo- 
vala se  snad  teprve,  aby  pojednou  vystoupila 
a  zvítězila. 

Ze  všech  těch  pomíšných  a  různých  dojmii. 
vyvolaných  slečnou  Havlenovou  určitěji  pronikalo 
přesvědčení,  že  mladá  umělkyně  je  velmi  ctižá- 
dostivá, výbojně  ctižádostivá,  a  že  jako  u  všech, 
i  u  těch  nejvášnivěji  oddaných  umění  tato  cti- 
žádost především  je  projevem  jejího  ženství  a 
vědomím  její  krásy  a   svůdnosti. 

To  hravé  kotě,  které  sedělo  v  gotickém 
křesle  s  líbeznou  grandezou  princezny  —  to 
bude  lvicí,  jednou  z  těch,  před  kterými  i  nejzku- 
šenější a  nejraffinovanější  muži  jsou  pomatení  a 
malí  jako  králíci. 

Voldan  se  usmál  bizarrní  představě  pano- 
vačného uUrutenství  vzdušně  delikátní  dívky 
s  očima  tak  hluboce  snivýma.  Ale  právě  ty  oči 
měly  v  temných  svých  hlubinách  takové  záblesky, 
že  se  mu   tato  představa  stále  vtírala. 

Rozjímal  po  celé  cestě  o  ní.  Nic  nedovedlo 
odpoutati  od  ní  jeho  mysl.  Shrnul  všechny  své 
úvahy  a  dojmy  v  jediný,  silný,  horký  pocit  na- 
dšení pro  mladou  ženu,  jež  jej  dovedla  zcela 
mimořádně  upoutati,  zcela  jinak  (zdálo  se  mu) 
nežli  ostatní  ženy,  a  byl  jí  nesmírně  vděčným  za 
to  veselé  a  rozmarné  odpůldne  a  večer  u  ní. 

Když  přišel  domů  a  rozsvítil  ve  svém  pokoji, 
našel  na  stole  dopis  od  Wollnera.  Přečetl  jej 
rychle  a  mrzutě  roztrhal.  Wollner  mu  oznamo- 
val věci  týkající  se  hnutí  mezi  horníky  a  akce 
Vandasovy.  Bude  nutno  ve  sněmovně  uvésti  na 
pravou  míru  příliš  paličské  útoky  socialistických 
žurnálů  a  řečníků,  a  zejména  odpověděti  náležitě 
na  chystaný  projev  poslanců  radikálních.  Wollner 
oznamoval  Voldanovi  svou  brzkou  návštěvu. 

Voldan  stanul  před  svým  stolem,  kde  bylo 
nakupeno  mnoho  papíru  a  poznámek  z  rozepsané 
práce.  Dlouho  přemítal  zasmušile  se  svraštělým 
čelem.  PoUrac. 


lir    ^    ir     ir    %    ^     ^ 


Otakar  Theek: 


PŘÍCHOD    ŽENY. 


v. 

Jako  spřežení  s  hořícími  hřívami  línalo  se  ko- 
lem nčho  několik  dnii.  Nemohl  si  dát  povel 
k  zastavení  letu,  k  poznání  své  touhy.  Ztratil  vě- 
domí sebe  a  z  pocitu  k  pocitu  řítil  se,  vyděšen, 
o  který  rozbije  hlavu. 

Otec  bloudil  poschodími,  mlčelivý;  dal  snést 
všechny  matčiny  věci  i  Gogo,  papouška,  do  je- 
jího pokoje  a  zapečetil  dvéře.  Uzavřel  se  díim. 
V  tomto  ustrašeném  prostoru,  kde  stěny  se 
bály  odrazit  echo.  přepadla  Kamila  touha  po  ženě. 
Nadarmo  si  říkal:  Musím  se  ovládat;  jinak  začne 
zaseta  hloupá  historie  jako  s  Annou  nebo  s  Marií 
nebo  s  Friderikou.  Nadarmo  si  vyvolával  Linin 
obraz  a  nadarmo  chtěl  myšlenkou  na  ni  zaplašit 
tu  nesmyslnou  horečku  těla.  Jako  by  se  chtěly 
vysmát  všem  jeho  úmyslům,  žádaly  jeho  smysly 
jediné:  ženu.  Zakusil  plně  smutek  lidí,  kteří  byli 
[jokořeni  svými  vášněmi;  a  přec  se  ještě  nevzdával. 
Snad  se  mu  podaří  ubit  svou  žádost  .  .  .  Zabo- 
řený ve  svém  fauteuilu  zapaloval  cigaretu  za  ciga- 
retou, omamoval  se  dýmem  a  cítil,  jak  mu  v  ži- 
lách tuhne  sladká  tupost  .  .  . 

Ale  většinu  dní  prožil  probíhaje  pokojem, 
bez  sebe  opojením  se.xu.  Byla  to  bytost  promě- 
něná v  podstatu  barev  a  světla,  s  neskutečnou 
tváří,  v  šatu  ohňové  barvy,  tak,  jak  mu  mizela 
kolem  oken,  záhadná,  podobná  férické  orchideji. 
Jako  by  měl  tělo  obetkáno  vegetací  žhavých 
hadů,  svíjel  se  pod  tisícerými  údery  cév  a  jeho 
imaginace  ovíjela  Frideriku  kruhem  žen,  nahých 
těl,  vytesaných  z  plamenů.  Pokoj  vířil  okolo  něho  — 
výhňový  a  fantaskní.  Zdálo  se  mu,  že  oživly  a 
i  zahrozily  měsíce  minulé  zdrželivosti:  tu  zděsil 
se  sám  živelnosti  vlastní  vášně,  víru  beze  dna, 
kde  kroužily  jeho  žádosti  jako  předpotopní  mon- 
stra. Utíkal  k  oknu  schladit  se  na  okenním  skle 
a  zoufale  se  mu  chtělo  zmocnit  se  kterékoli  ženy, 
nebýt  sám,  přebývat  v  někom. 

Vzpomínal  na  matku,  vláčející  se  někde  na 
mořském  břehu,  kde  mezi  karnevalem  toilett 
hoří  její  vysoká  postava,  planoucí  v  soie  rouge. 
Ani  stín  nenávisti  nepadl  na  její  vzpomínku  :  byla 
pro  něho  velkým  motýlem  krve,  který  ho  vedl 
na  náměstí  života. 

Znal  již  napřed,  jak  by  vypadl  styk  s  Fri- 
derikou :  bázeň,  že  ho  neukojí,  strach,  že  potom 
zbude  pouhá  prázdnota,  požíravá  a  ohromná, 
zdržovaly  ho  od  návštěvy. 

Ale  den  na  to  s  horečkou  v  očích  odešel 
k  Routofovi. 

Žaluzie  propouštěly  do  pokoje  polotmu,  jež 
proměňovala    přítele    světle    oblečeného   v   šedý 


fantom ;    vyskočil    se    sofy    a  rozkročiv  se,    ruce 
v  kapsách,  s  nasazeným  monoklem,  řekl: 
»Ajhle!  muž  básník  .  .  .« 
»Ďábel  vem  verše  .  .  .  a  neroztahuj  lak  nohy, 
je  to  nesnesitelné  .  .  .« 

»Tento  pán  .  .  .  poněkud  podrážděn, «  ironi- 
soval  Routof,  vysunuje  žaluzie ;  »ale,<  zívnul, 
♦jsou  ješté  Valerie,  co  říká  tento  pán?  Elsy,  které 
mají  tolik  perel  jako  zubů,  Soli  s  vytetovaným 
srdcem,  a,  hrome!  Friderika  .  ,  .  vaše  láska,  ve- 
ličenstvo, rozumí  se,  když  neohrne  |)řed  námi 
nos,  mrška  .  .  .  poněvadž  .  .  .  no,  jděme  dál  .  .  « 
Den  osvětlil  Routofovu  tvář,  křídovou,  s  vrás 
čitým  čelem ;  byl  o  deset  let  starší  než  Kamil, 
vytáhlý,  pudrovaný  věčně  se  svou  vysokou  kra- 
vatou z  černého  atlasu. 

»Co  je  nového .^1  tázal  se  Kamil. 
»A!e  ...  já  zapomněl  .  .  .  ubezpečuji  tě,  něco 
ohromného,  erotické  hors  concours  .  .  .  dovol  na 
chvilku «  —  a  zmizel  v  sousedním  pokoji. 

Pak  se  ozvaly  odtamtud  první  takty  svateb- 
ního pochodu  Wagnerova;  Routof  zpíval. 

Portiěra  se  odhrnula  a  drobná  dívka,  v  šatech 
fialové  barvy,  s  černou  zástěrkou,  stanula  pod  ní 
zavěšená  v  přítele.  Šli  spolu  kolem  celého  po- 
koje, Routof  emfaticky,  theatiálně,  ona  červenajíc 
se,  se  sklopenými  zraky,  jež  jen  v  krátkých  svi- 
tech prozrazovaly  zářivý  lesk  rohovek.  Kamil 
viděl  její  tělo,  křehké  a  ciselované,  pleť  slabě 
zbledlou,  hnědé  vlasy,  stočené  ve  věneček  a 
čerstvé  šperky,  jež  zvonily  v  zápěstí  a  paprsko- 
valy zlatými  zářemi  na  krku. 

>Brilliant  v  náušnicích  mé  duše,  jižní  hvězda 
nad  podagrovým  polem,  slečna  -  majordomus 
mé  mládenecké  Austrasie,  královským  jménem 
Baby  nazývaná*  —  a  Routof  poklekl  před  ní 
v  póse  zaníceného  troubadoura. 

Pak  pokračoval  bez  přechodu: 
iTo,  to  začíná  být  už  trochu  nevkusné,  mé 
dámy  a  pánové!  Láska  ...  to  je  hloupost  v  století 
individualismu...  Pohlaví;  dobrá,  jaká  idiolerie? 
Vypadám  podle  toho?  Já  prostě  ochutnávám 
život;  s  trochou  zvědavosti  a  ironie.  Ale  to  .  .  . 
to  visí  na  člověku  jako  .  .  .jako  ...  Já  vám  říkám, 
veličenstvo,  že  se  člověk  rodi  se  zadnicemi  Dona 
Juana;  faktum  ...  A  tenhle  poslední  poměr  je 
prostě  hloupý  .  .  .  Scéna  je  taková:  krám;  dvě 
víly;  moje  jasnost  kupuje  .  .  •  kupuje  ...  ale  čert 
vem  detaily  První  víla  odejde;  j.sem  s  Baby 
sám  .  .  .  Dám  si  navléci  rukavice,  obejmu  ji  .  .  . 
Hrome!  to  šlo  úplně  instinktivně  .  .  .  Máme  velko- 
lepé rendezvous  ...  A  teď  utekla  ke  mně  .  .  . 
Přišla  do  dobrých  rukou  .  .  .  Amenl« 


26* 


Baby,  schoulená  v  koutku  a  varhánkujíc  zá- 
stěru, zašeptala: 

»Já  vás  miluji  .  .  .♦  oba  přátelé  se  usmáli. 

»Já  vás  miluji,«  řekl  Routof  a  nasadil  si  mo- 
nokl; »já  vás  miluji,«  moduloval  o  oktávu  níž. 
»Ale  já  na  to  příliš  starý,  milé  dítě,  na  vaše 
sentimentality  .  .  .« 

»Já  vás  miluji,'   vydechla  znovu. 

-■Milédítě,*  napodoboval  Routof  zpovědníka, 
hladě  ji  po  tváři,  »niilé  dítě,  to  jsou  věci,  jež 
si  nesmí  nalézt  cestu  do  vašeho  srdce,  jistě  ještě 
panenského  .  .  .  Buďte  trpělivá  a  myslete  na 
Pána  Boha  .  .  .« 

Pak  odešel  ustrojit  se. 

Kamil  dívá  se  na  Baby,  stále  schoulenou,  se 
zraky  zakotvenými  kdesi  uprostřed  podlahy. 
Slunce  prochází  pokojem. 

•  Baby,  jaký  máte  krásný  collier!< 
Ticho. 

•  Baby,  umíte  tančit?* 

Ticho.  Kamil  pozoruje  toto  křehké  tělo,  ssaje 
jeho  svěžest  a  myslí  na  sladké  chvíle,  jež  by  mu 
mohla  dát.  Přisunuje  židli. 

•  Baby,  mohla  byste  mne  mít  ráda?« 
Ticho. 


»Baby,  mohla  byste  mne  mít  ráda?« 
.Ne.« 

•  Ze  byste  nemohla,  Baby?< 

•  Ne.. 

»A  proč  ne,   Baby?« 

»Já  ho  miluji,''  a  kynula  hlavou  ke  dveřím; 
oči  měla  stále  sklopené. 

•  To  je  smutné  .  .  .  skutečně  ...»  zakoktal 
Kamil,  jen  aby  něco  řekl. 

Pak  v  náhlém  záchvatu  něhy  políbil  její 
kostnatou  ruku  ještě  nezaokrouhlenou  masem, 
ruku  chlapce. 

Ale  ona  hleděla  jen  ke  dveřím,  za  nimiž 
zmizel  Routof. 

Za  chvíli  odcházeli  přátelé  ku  Friderice. 

Frideriku,  vydržovanou  jistým  venkovským 
soukromníkem,  nezastihli  doma.  Bylo  k  večeru; 
vrátili  se  do  Routofova  bytu. 

V  pokoji,  kde  všechny  tvary  slévaly  se  v  zá- 
plavu černi,  pololežíc  v  lenošce  spala  Baby; 
v  otevřených  ústech  leskly  se  jí  bílé  zuby  a  slabý 
loket,  jenž  obnažený  vyklouzl  z  županu,  byl 
skloněn  k  parketám,  na  nichž  dýmala  odhozená 
cigareta;  na  stolku  před  sebou  měla  nedopitou 
sklenku  sherry.  Pokraa. 


FEUILLETON. 

DVĚ  STÉ  SVAZKŮ  SVĚTOVÉ  KNIHOVNY. 

V  těchto  dnech  dosáhl  počet  vydaných  svazků  této 
nanejvýše  potřebné  a  prospěšné  Hterární  sbírky  výše 
dvou  set!  Stačí  vzíti  do  ruky  jejich  seznam,  abychom 
poznali,  že  svému  úkolu,  za  málo  peněz  podávati  širo- 
kým vrstvám  nejvybranější  sousta  ze  světové  hostiny 
duchové,  dostála  ^Světová  knihovna,  skvěle.  Česká  lite- 
ratura se  svými  slovanskými  a  jinými  sestrami  je  tu  za- 
stoupena nejskvělejšími  jmény.  Prosa  poučná  i  zábavná 
střídá  se  tu  s  pozoruhodnými  výtvory  verše.  Není  asi 
vynikajícího  zástupce  kteréhokoli  směru,  aby  »Světová 
knihovna,  ho  neuvedla  českému  čtenáři  nejtypičtějšími 
ukázkami  jeho  tvorby.  A  tak  tvoří  tato  sbírka  nejlaci- 
nější a  nejúplnější  výběr  literární,  který  zejména  by  měl 
dojíti  povšimnutí  v  našich  knihovnách,  které  obraly  si 
krásný  úkol  pečovati  o  duchovní  povzneseni  a  výchovu 
našeho  lidu.  Jaký  krásný  úkol  by  tu  mohla  vykonávati 
•  Světová  knihovna,  zejména  proti  ohavnému  braku,  kte- 
rým nesvědomití  nakladatelé  se  svými  dotěrnými  agenty 
zaplavují  náš  lid,  vnucujíce  mu  za  drahé  peníze  četbu, 
která  soustavně  snižuje  jako  sesurovuie  jeho  vkus. 
Pro  lid  je  dobré  právě  jen  to  nejlepší!  Toho  měli  by 
býti  pamětlivi  v  první  řadě  právě  ti,  kteří  vzali  na  se 
záslužnou  práci  mezi  tímto  lidem  pracovati.  A  tímto 
heslem  řídí  se  také  »Světová  knihovna..  Je  pravda, 
všelicos  ještě  bychom  žádali  na  její  redakci.  Jsou  to  ze- 
jména výbory  z  Husa,  Chelčického,  Komenského  a  jiných 
našich  velkých  myslitelů,  které  těžce  postrádáme  mezi 
těmito  200  svazky  a  které  mohly  snad  už  ve  »Světové 
knihovně,  přijíti  na  řadu.  Věci  samé  i  lidu  by  tím  bylo 
poslouženo  nesmírně  a  prospělo  by  to  znamenitě  k  uvě- 
domělé úctě  našich  širokých  vrstev  k  těmto  velikým 
jménům,  z  nichž  na  mnoze  lid  náš  nezná  než  právě  to 
jméno. 


Doufejme  však,  že  i  tento  vážný  nedostatek  brzy 
bude  vycítěn  a  —  vyplněn.  U  nás,  kdo  poslední  dobou 
tak  často  se  jmenují  a  citují  tato  jména,  není  možno, 
aby  jejich  zásady  nebyly  co  nejdříve  přiblíženy  nejširším 
kruhům  čtenářským  a  takto  jim  poskytnuta  možnost  po- 
znati je  v  celé  jejich  hloubce  a  velikosti.  Pro  »Světovou 
knihovnu^  tu  leží  ladem  kus  krásné,  úrodné  půdy,  která, 
doufejme,  nezůstane  dlouho  nepovšimnuta  Jinak  sluší 
uznati  péči,  s  jakou  je  tato  sbírka  vydávána  právě  se 
zřetelem  k  úkolu,  který  má  plniti  a  k  jehož  zdárnému  a 
účelnému  plněni  přejeme  »Světové  knihovně,  co  nej- 
širšího rozšíření  a  nejvydatnější  podpory.  Pro  velké  kul- 
turní své  poslání  této  podpory  zasluhuje  jako  málo  který 
literární  podnik  jiný!  = 

Jakub  Arbes;  Z  ČESKÝCH  LITER ARlí. 

V  záslužné  studii  »Česká  ballada  a  romance. 
(•Osvěta.  1877)  dospěl  autor  (Ferd.  Schulz)  k  velice 
smutné  závěrečné  bilanci  Podrobiv  ballady  a  romance 
české  v  letech  1795—1825  buď  původně  sepsané  nebo 
přeložené  přísné  kritice,  pronáší  o  nich  ku  konci  ukrutný 
úsudek  svůj  v  ten  smysl,  že  ze  všech  71  prací  toho  druhu 
prodlením  tří  decennií  napsaných  nebo  přeložených  jest 
pouze  12  skutečně  dobrých  básní,  t.  j.  takových,  které 
s  literaturou  trvají  a  zůstanou. 

Nehrubě  potěšitelný  poměr  ten  stává  se  však  ještě 
smutnějším  tím,  když  uvážíme,  že  z  dvanácti  těchto  do- 
brých básní  více  než  polovina  jsou  pouhé  překlady.  'Pů- 
vodních a  dobrých  ballad  a  romancí  českých  až  do  roku 
1825,.  končí  autor,  vmáme  v  básnictví  umělém  pouze 
těchto  pět:  Oldřich  a  Božena  od  J.  Jungmanna 
(z  roku  1806),  Ubohý  pastýř  (z  r.  1820),  Mprymírův 
skok  (z  r.  1821')  a  Anjeiská  hora  (z  r.  1823),  vesměs 
od  J.  J.  Marka,  a  Vodník  (z  r.  1822)  od  Kr.  Lad.  Ccla- 
kovského. 


Ku  konci  studie  své  uvádí  autor  tituly  všech  71  bal- 
lad  a  romancí  v  chronoloiíickém  pořádku,  počínaje 
l'uchmajerovýni  zpracováním  Kiirgcrovy  práce  pod  titu- 
lem -Král  Jiří  a  Vaněk  Váeboj«  z  r.  1795  a  konče  pře- 
kladv  Macháčkovými  a  Chmelenského  z  r.  1825. 

Přes  všechnu  pili  a  svědomitost,  s  jakou  byl  autor 
studie  té'  rozptýlený  materiál  snesl,  ušla  mu  přece  jedna 
z  původních  prací,  která  po  našem  náhledu  nejen  ne- 
zasluhuje,  aby  upadla  v  úplné  zapomenutí,  nýbrž  u  srov- 
nání s  kteroukoli  z  vytknutých  pěti  rozhodně  dobrých 
původních  ballad  nejlepších  našich  tří  balladistů  z  let 
1795— 1S25  snese  i  kriterium  nejpřísnější.  Ano,  nám  zdá 
se.  že  původce  její,  který  zemřel  v  mladém  věku,  jedinou 
touto  prací  prozradil  tak  eminentní  talent  balladistický  a 
cpický  vůbec,  ze  —  kdyby  byl  v  pracích  tohoto  druhu 
pokračoval,  najisto  by  byl  dosáhl  palmy  jako  málo  který 
jiný  z  autorů  souvěkých. 

Ježto  nám  jde  hlavně  o  to,  pronésti  aspoň  několika 
črtami  diikaz,  že  ze  starší  literatury  české  od  znovuvzkří- 
šeni  národa  vyvážiti  lze  mnohý  charakteristický  a  zají- 
mavý moment,  neuvádíme  zatím  autorova  jména  a  citu- 
jeme níže  pouze  podstatnou  část  jeho  básně. 

O  básni  samé  podotýkáme,  že  to  jedna  z  básníko- 
vých prvotin,  kterouž  zahájil  svou  literární  vkariéru-<, 
která  netrvala  nežli  asi  16  roků.  Báseň  vytištěna  byla 
v  únoru  roku  1818.  Byla  tudíž  napsána  bud'  na  začátku 
r.  1818  nebo  již  r.  1817,  do  kteréhožto  roku  klade  se,  jak 
známo,  nalezení  Královédvorského  rukopisu. 

Znal-!i  autor  básně  té  Královédvorský  rukopis,  ne- 
víme, a  nechceme  také  pronášeti  v  ohledu  tom  svého 
úsudku.  Nechť  učiní  tak  ti,  kdož  si  obrali  za  úkol  spe- 
cielní studium  Královédvorského  rukopisu,  uznají-li  totiž 
srovnání  takové  za  vhodné. 

Rovněž  nechceme  činiti  žádných  parallel  mezi  vy- 
tknutými pěti  nejlepšími  původními  balladami  če.^^kými 
z  let  1795 — 1825.  Kdožkoli  se  o  věc  zajímá,  může  tak 
učiniti  sám,  a  netřeba  mu  tudíž  subjektivního  našeho 
úsudku. 

Báseň  naše  má  nadpis  >Jiří  z  Poděbrad*  a  komposicí 
svou  připomíná  v  jisté  míře  Schillerovu  balladu  » Hrabě 
Habsburský*.  V  prvních  třech  slokách,  jež  vypouštíme, 
líčí  český  autor,  kterak  král  Jiří  Poděbradský  obklopen 
panstvem  v  hodovní  síni  přijímá  hold  vznešených  i  lidu. 
í'osléze  vystoupí  stařec  a  prosí,  aby  směl  k  oslavě  dne 
zapěti.  Král  svolí,  a  stařec  pěje  takto: 

»Po  nebi  se  černo  rozmračilo, 

po  lesích  se  temno  roztemnilo, 

oblak  hučel  hrůzu,  strach  .  .  . 

Otec  s  hory  s  dřívím  domů  .spěchal  — 

vírem  zvýši  dmul  se  prach  — 

tryskem  k  dítkám  —  doma  je  dvě  nechal  —  — 

Blesk  rozrážel  mraky,  v  déšť  je  střásal, 

hrom  skrz  oblak  jezdil,  řvaní  hlásal. 

Aj!  a  všecka  mračna  v  lijav  klesla, 

jak  by  s  oblak  potopa  se  nesla.  — 

>Ubohé  mé  dítky  tam!« 

Běžel  tryskem,  skákal  v  skoky, 

neviděl  ni  sem,  ni  tam ; 

ach!  proud  vzteklý  stavil  jeho  kroky  — 

stanul  v  širém  poli,  v  hromů  ranách, 

vodopádem  zastřen  na  všech  stranách. 

Vzhůru  dál!  —  tam  odtud  ještě  dále, 

zas  až  k  lesu  běžel,  tam  až  k  skále  — 

tam  přes  uzří  potoky. 

Aj!  ztad  viděl  v  dole  širok  leskot, 

vzdálí  leskot  zátoky, 

od  skály  az  k  lesu  vody  bleskot  .  .  . 

Rmutné  potoky  se  v  důl  tam  hnaly, 

ztad  i  ztad  se  krajinami  rvaly. 

A  strach  činil  z  jeho  kroků  skoky, 
skoky  přes  vršiny,  přes  vše  toky  — 


až  svá  doběh  údolí  .  .  . 

Hlel  se  valil  rozjcčcn  proud  tudy    - 

hlukot  po  všem  podolí, 

a  se  valil  dravý  proud  tam  tudy. 

Pán  bůh  s  námi!  V  prostřed  rozvodnění 

stála  chatrč  s  dětma  v  potopení. 

Valilo  se  vod  nesmírných  dranin, 
deštěm  z  roztříštěných  lesů,  planin 
v  širok  důl  od  lesa  v  les, 
a  proud  oboj  v  různém  kolotání 
dravých  kmenů  v  sobě  nes, 
viklal  stromy  z  jejich  věkých  stání, 
a  se  valil  a  vše  rozvodněni 
rázem  přes  jez  hrnul  v  roztříštění. 

S  hora  dolů  v  hlubost  přes  skaliny, 
s  hora  přes  hrany  a  skalin  rozsedhny, 
přes  ohromný  skalný  sráz 
iiázela  se  voda  v  rozvaliny; 
do  skal  bila  ráz  co  ráz, 
vztekem  tříštila  se  v  rozpěniny, 
se  skalou  se  se  vší  silou  rvala, 
aby  na  kusy  ji  rozcdrala. 

.A.  byl  hlukot  —  lesem  vším  otřásal, 
a  byl  strašný,  jakby  zkázu  hlá.sal 
a  jak  mořské  bouře  hluk. 
Kolébaly  chatrč  mocné  proudy,  -- 
chatrč  opřena  jen  v  buk,  — 
hrůza  otcem  třásla,  všemi  oudy, 
viděl  dětí  smrt,  jich  naříkání, 

neslyšel  však  jejich  hlasů  lkáni. 
Volal  k  nim  a  vzhůru  k  nebi  křičel: 
"Bože!  Bože,  poraozlí;  k  nebi  řičel.  — 
Aj!  tu  z  lesa  jezdců  šest, 
hledí  očma  tamo,  očma  semo, 
y  proudy  jal  se  jinoch  vnést .  . . 
Užasli  se  všickni  v  bledo,  v  němo  — 
dál  a  dál  a  hloub  a  hloub  se  hřížel, 
v  levo  tam  a  v  právo  semo  shlížel. 

Všemi  třásl  úžas,  ulekání, 

od  všech  k  němu  znělo  zpět  volání.  — 

V  proudech  jinoch  zmáhal  se; 

země  dostoup,  počal  v  oddech  státi, 

koněm  vodám  opřel  se, 

a  zas  počal  v  potopu  se  bráti, 

a  kůň  zdvihal  chřípě  rozevřené, 

divočil  své  oči  rozjiskřenč. 

Krok  a  krok,  a  hloub  a  hloub  se  hřižil, 
k  dětem  dychtil,  potopou  se  blížil, 
vzepjal  silné  rámě  z  Yod: 
s  chaty  sejmul  dítky  k  vyproštěni, 
koně  k  silnu  zpětu  bod'  —  — 
chatrčí  proud  mrštil  v  roztříštěni  — 
a  kůň  proudu  silnému  se  vzpíral 
v  tuhé  kroky  silné  kýty  svíral. 

Proti  vodám  jinoch  kroků  střeha 
dojel  jízdou  oblou  pevná  břeha  .  ; 
Bůh,  on  Bůh  sám  chránil  jej! 
Dítky  otci  dal  (co  ve  snách  zdáni): 
»Tu  tvé  dítky  —  zdráv  se  měj!-» 
a  v  les  ujel  jeho  děkování.  — 
Ale  odplata  mu  z  nebe  dána, 
odplata  mu  od  všech  Cechů  přána. c 

Potud  starcův  zpěv. 

V  závěrečné  sloce  král  Jiří,  poznav  v  starci  muže, 
jehož  dítky  byl  zachránil,  vstane  a  k  starci  promluví. 
Praví,  aby  pohlédl  na  veškeru  slávu,  kterouž  byl  ochrance 
jrho  dítek  obmyšlen,  a  končí,  že  všt-  to  jest  jen  slabým 
odleskem  blaha,  jež  králi  způsobilo  starcovo  připomenuti 
dobrého  skutku  králova. 


303 


LOUISA  ŠVANDOVÁ- KAUTSKA. 

S  prvním  pozdravem  jara,  sama  v  prvním  počátku 
a  máji  života,  jako  hrdinka  smutné,  kruté  hry^  odešla 
na  vždy  se  scény  života  v  stáří  21  let  Louisa  líautská, 
provdaná  Švandová.  Je-liužkrutá  tragika  v  tom,  když  zemře 
tak  mlád  někdo  po  kratičkém,  sotva  dvouměsíčním  man- 
želství, v  tomto  případě  stupňují  se  tyto  truchlivé  pocity 
při  myšlénce,  že  zahynul  tu  neočekávaně  a  předčasně 
nejen  mladistvý  život,  ale  i  velký,  nepopiratelný  talent. 
Tuto  pravdu  potvrdí  mi  ochotné  každý,  kdo  sledoval 
vývojovou  křivku  neobyčejného  hereckého  nadání  zesnulé 
mladičké  umělkyně.  Z  nás  snad  jsme  všichni  pamětníky 
dob,  kdy  malá  Kaucká  způsobně  odříkávala  a  svižně  ode- 
hrávala své  dětské  a  kalhotkové  úlohy  na  Národním  di- 
vadle. A  když  potom  náhle  objevila  se  na  smíchovské 
scéně,  tu  od  prvního  šťastného  a  vítězného  debutu  umě- 
leckého v  »Zápase  motýlů*  v  cyklu  >Májeí  rostl  kruh 
těch,  kteří  často  přišli  do  smíchovského  divadla  poslech- 
nout si  rychle  se  vyvíjející  umělkyni,  o  jejíž  budoucnosti 
nebylo  sporu.  Patřilať  Louisa  Kautská  k  těm  mladým  dá- 
mám, které  v  divadelní  kariéře  vidí  především  kariéru  — 
uměleckou,  pro  divadlo  žijí  a  na  něm  téměř  umírají,  po- 
svěcujíce mu  celý  svůj  život.  Proto  také  na  každém  vý- 
konu jejím  byla  patrná  práce,  studium,  krátce  —  umělecké 
tvoření.  Bylať  zesnulá  snad  jedinou  tvořící  umělkyní  na 
předměstských  divadlech,  které  jsou  výbornou  školou 
k  zabíjení  talentů  a  umělecké  ctižádosti. 

Její  křehoučké  postavy  měly  v  sobě  jakousi  jem- 
iíoučkou  melancholii  a  dětské  kouzlo,  vlastnosti,  které 
vydychovaly  téměř  z  celého  jejího  zjevu.  Letos  v  lednu 
opustila  divadlo  a  provdala  se  za  spisovatele  dra.  Karla 
Švandu  ze  Semčic.  Nevěřili  jsme,  že  divadlo  opouští  na 
vždy.  Naopak  věřili  jsme,  že  tak  vyslovená  povaha  umě- 
lecká vrátí  se  zase  k  umění,  které  mohlo  od  ní  čekati 
tak  mnoho.  Bohužel  osud,  krutý  režisér,  rozhodl  jinak. 
Už  nikdy  nám  nezahraje.  Zahrabali  ji  do  země  a  s  ní 
velkou  hřivnu  uměleckou,  která  musila  býti  zmařena 
hned  na  prahu  života!  = 

DIVADLO. 

Forman  Henčl.  Hra  o  pěti  dějstvích.  Napsal 
Gerhart  Hauptniann.  Pře' ožil  Antal  Stašek.  Režisér 
Josef  Šmaha.  Vystoupení  Vendelína  Budila. 

Divadelní  svět,  který  neznal  p.  Budila  z  dřívějších 
jeho  výkonů  anebo  z  Plzně,  měl  konečně  příležitost  se- 
tkati se  s  umělcem  na  scéně  Národního  divadla.  Trvalo 
to  dost  dlouho,  než  došlo  k  vystoupení  páně  Budilovu 
na  první  naši  scené,  kde  viděli  jsme  před  tím  pochybné 
e.Kperimenty  se  žalostnými  konci,  neboť  platí-li  kde,  platí 
o  divadle:  Mnoho  povolaných,  ale  málo  vyvolených!  A  ne- 
musí být  zrovna  někdo  nezkušeným  nováčkem,  aby  se 
zmýlil.  I  lidé  zkušeni,  na  prknech  »solení«  dožijí  se  ta- 
kového zklamání.  Viděli  tu  a  tam  na  předměstském  di- 
vadle nebo  menší  scéně  jiné  umělce.  Sapristi,  ten  chlapík 
patří  na  naši  první  scénu!  A  hlasy  se  množí,  které  tlukou 
na  brány  velkého  divadla  a  volají:  Haló,  neslyšíte?  Ne- 
vidíte? Tu  před  samým  nosem  vám  chodí  velký  umělec, 
skvělý  talent!  Je  vaší  povinností  k  němu  i  k  ústavu,  abyste 
si  ho  atd.  atd.  Správa  divadla,  která  má  své  zkušenosti, 
dělá,  jako  by  neslyšela.  Ale  pěsti  buší  vždy  více,  až  ko- 
nečně správa  divadla,  aby  měla  pokoj,  řekne:  Buďsi! 
A  pan  X  ,  si.  Y.,  pí.  Z.  si  zahraje  na  Národním.  A  konce? 
Obyčejně  —  kocovina.  Páni  přímluvci  a  nalehatelé  stali 
se  prostě  obětí  optického  klamu.  Na  mou  věru,  tento 
optický  klam  se  jeví  málo  kde  tak  často  jako  na 
prknech  znamenajících  svět.  Pan  X.,  si.  Y,  nebo  paní 
Z.  nestačí,    najednou  se  nějak  scvrkli.   Čím  to  u  čerta? 


Vysvětlení  ukrutně  jednoduché.  Umělec  hrál  dříve  na 
menší  scéně,  v  slabším  ensemblů,  který  převyšoval  jako 
Saul  israelské  o  hlavu  čili  :  mezi  slepými  jednooký  krá- 
lem. Ale  na  velké  scéně,  mezi  vyspělým  ensemblem  se 
scvrkl.  A  konec?  Disgustován  odchází  tam,  odkud  přišel. 
Takových  nešťastných  debutů,  při  nichž  zůstali  debutanti 
ležeti  dole  z  roztříštěnými  páteřemi,  zažilo  divadlo  naše 
mnoho,  za  poslední  správy    pak  už  také  několik. 

Vendelín  Budil  nepatři  k  těmto  nezdařilým  ubohým 
pokusům.  Od  pondělí,  kdy  nám  zahrál  nešťastného  hr- 
dinu Hauptmannova,  víme,  že  v  panu  Budilovi  je  zna- 
menitý charakterní  herec.  Už  při  prvním  vystoupení 
v  úloze  vodníka  v  ^Potopeném  zvonu«  ukázal  své  zralé 
umění,  ale  přece  v  plné  síle  se  mělo  objeviti  teprve  ve 
-Formanu  Henčlu«.  To  byla  postava  jako  z  žuly  vyte- 
saná, ten  pravý  těžkopádný,  zrnitý  a  jadrný  muž,  s  duší 
měkkou,  schopnou  největšího  dobráctví,  plnou  citu, 
který  ve  chvílích  bolestné  krise  (konec  IIL  a  IV.  aktu) 
zabouří  jako  vichřice.  Co  nejmileji  působí  na  tomto  vý- 
konu, je  jeho  upřímnost.  Pan  Budil  málo  ^hráU,  on  tuto 
roli  žije  na  scéně.  A  to  upřímné,  prožité,  bez  kudrlinek 
a  theatrálního  naparování,  které  tak  často  kazí  výkony 
i  nejlepších  herců  chytá.  Této  tak  zdomácnělé  na  prknech 
neřesti  pan  Budil  nemá.  Jeho  hra  je  prostá  a  pravdivá  a 
proto  píisobí  teple.  Mimo  tyto  vnitřní,  čistě  umělecké 
vlastnosti  vyniká  umělec  imposantní  postavou  a  jadrným, 
mocným  orgánem,  vlastnosti  to,  které  právě_při  úlohách 
tohoto  druhu  přicházejí  k  účinné  platnosti.  Úspěch  páně 
Budilův  byl  dokonalý.  Obecenstvo  přijalo  jeho  výkon 
vřele,  místy  (po  třetím  a  čtvrtém  aktu)  přímo  bouřlivě. 

Co  ostatních  výkonů  se  týče,  jsou  známy  z  prvních 
představení  této  hry.  Musili  bychom  tu  znovu  po  zásluze 
uvésti  výborný  výkon  paní  Hůbnerové,  která  měla  mo- 
menty, které  ukázaly,  že  tato  umělkyně  v  ostré  realistické 
řezbě  nemá  na  naši  scéně  sokyně.  Postava  Hanky,  tohoto 
v  svém  iu'zkém  egoismu  přímo  ohyzdného  lidského  zvířete 
ve  výkonu  paní  Hůbnerové  mi  připomněla  parádní  výkon 
Lchmanové  při  hrách  berlínského  ensemblů.  Z  ostatních 
menších,  ostře  kreslených  figur  sluší  uvésti  malou  lehko- 
myslnou čertici  si.  Grégrové  a  řadu  dobrých  výkonů 
pp.  Vojana,  Pštrosa,  Steinsberka,  Havelského,  Sedláčka, 
Kafky.  Úlohu  trpící  ženy  na  smrtelném  loži  jímavě  po- 
dala pí.  Danzrová.  Souhra  »klapla<!,  režie  páně  Smahova 
je  případná.  Jen  ta  světnice  Henčlova  se  mi  zdá  trochu 
příliš  velikou!  Ant.  Nečásek. 

VÝSTAVA  JEDNOTY  UMĚLCŮ  VÝ- 
TVARNÝCI^. 

V  novoměstských  dvoranách  u  Štajgrů  byli  jsme 
v  sobotu  svědky  otevřeni  jarní  výstavy  umělecké.  S  prv- 
ními kytičkami  fialek  pospíšili  si  i  umělci  seskupení 
v  Jednotě  umělců  výtvarných,  aby  poskytli  obecenstvu 
pohled  na  ovoce  práce  v  atelierech  umělců,  jichž  jména 
mají  svůj  dobře  ověřený  zvuk.  Mezi  vystavenými  pra- 
cemi počtem  85  shledáváme  zejména  práce  zesnulého 
právě  A.  Seifrta,  F.  Ženíška,  F.  Urbana,  L.  Nováka, 
M.  Alše,  F.  Slabého,  F.  Trska,  Jar.  Věšína,  O.  Lebedy, 
Raška,  Doubka,  Jansy,  Beneše  Knůpfera,  Jeneweina 
a  j.  Z  plastik  budí  pozornost  cenou  poctěný  návrh 
Rousův  na  pomník  Alexandrův  v  Sofii,  řada  plastik 
L.  Wurzla.  Z  architektonických  návrhů  setkáváme  se 
s  pracemi  p.  J.  Kouly,  arch.  Balšánka  a  j. 

Po  smutných  finančních  zkušenostech  minulých 
upustilo  pořadatelstvo,  jak  se  zdá,  od  nějaké  přepychové 
vnější  dekorace  výstavy.  Přes  to  však  arrangement,  třeba 
jednoduchý,  presentuje  se  vkusně.  Podrobný  referát  po- 
necháváme odbornému  péru  pro  čísla  příští.  = 


^  oirS^"^'  *=P"'P'''>h":»a  čtvrtléta  zl.  1-20  (K  2-40),  n.i  půl  léta  zl.  240  (K4-80),  na  celý  rok  z\.  4-80  (K  9-601.  Po 5tou:  na  čtvrt  léta  zl.  1-25 
(K.  2-50),  na  pu    icla  zl.  2-50  (K  5-_V  na  celý  rok  5  zl.  IK  10—).  —  Sešitové   vydáni  (o  dvou  čislech)  vycházi  při  k.iždém  druhém  (sudém)  čisle, 
20  kr.  (40  hal.)  —   PaUsk  pavodnich   prací   se  vjhrazuje.   —    Dopisy  administt.ici    .Lumira.  buďtež   adresovány:    Časopis  .Lum!r«,  Praha. 
Karlovo  najiiěsti  i.  34.  —  Listy  pfijimáinc  jen   frankované.  —  .Lumir.  vycházi  každý  pátek  (wima  prázdninv). 


Cena 


Redaktor  Václav  Hladík.  —  Majitel,  vydavatel  a  nakladatel  J.  Otto.  —  Tiskem  České  grafické  spolcčnosu  .Unie.  v  Praie. 


LUMÍR 


Ročník  xxix. 


29.  BŘEZNA   1901. 


ČÍSLO  26.    .» 


Jan  Osten: 


BLANKA. 


Řekli  mi,  že  je  už  na  zahradě.  Vešel  jsem  tam. 
Jak  tam  bylo  krásně!  Na  trávě  a  na  květi- 
nácli  třpytily  se  ještě  kapky  rosy,  ptáci  zpívali, 
jemný,  vonný,  svěží  vzduch  vanul  tudy.  A  pod 
kaštanem,  kde  jsme  tak  často  sedávali,  seděla 
ona.  Ona!  Měla  bílé  šaty  s  bledomodrými  kvítky, 
široký  panamský  klobouk  na  hlavě.  Vedle  ni 
ležela  kniha.  S  tlukoucím  srdcem  jsem  se  blížil 
k  této  kráse.  Z  daleka  se  na  mne  usmívala  a  po- 
dávala mi  obě  ruce,  malé,  něžné  ruce  opálené 
od  slunce,  neboť  nerada  nosila  rukavičky.  Smekl 
jsem  uctivě  klobouk  a  uklonil  jsem  se.  Budila 
ve  mně  úctu.  Dnes  mi  již  netykala. 

»Jak  jste  obřadný  a  je  to  tak  komické, « 
rozesmála  se.  »Vždyť  jsme  přece  staří  přátelé, 
dobří  kamarádi,  jaké  pak  ohledy  a  etiketa. « 

Nevěděl  jsem,  co  říci. 

•  Ale  vy  jste  vyrostla,  ku  podivu  jste  vyrostla, 
sleč  — ,  Blanko,   nedovedu  .si  to    ani  uvědomit.* 

»Ano,«  usmála  se.  »Jsem  již  slečna,  ale  ne 
pro  vás.  Už  vám  mi  píší  psaníčka  a  básně  a  na- 
jednou k  nám  do  krámu  chodí  plno  pánii  na 
víno,  kteří  tam  dříve  nikdy  nechodívali.  Myslí 
si,  že  tam  budu,  ale  já  tam  nikdy  nejdu.  A  onehdy 
na  výletě  hasičského  spolku  jsem  již  tančila  a 
stále  se  mnou  tančil  ten  koncipient  od  doktora 
Sulce,  víte,  ten  černovlasý.  Ani  nevím,  jak  se 
jmen\ije.« 

Zabolelo  mne  srdce  a  smutek  mne  schvátil. 
V  té  době,  kdy  já  pilné  se  mořil  a  studoval,  při 
tom  ani  na  okamžik  na  ni  nezapomínaje,  chodila 
ona  na  výlety,  bavila  se,  tančila.  Bůh  ví,  s  kým, 
dostávala  psaníčka. 

»A  co  vy,  co  vy.?«  tázal  jsem  se  se  smutnou 
tváří. 

Podívala  se  na  mne  zplna. 


>Co  jář  Já  nic.  Psaníčka  neotevřená  vracím 
zpět,  básně  házím  do  koše,  a  bavím  se,  s  kým 
-se  mi  libí  a  kdo  je  zábavný.* 

»A  což  ten  koncipient ?« 

»Ale,  jděte  mi  s  ním!  Ten  má  každý  týden 
jiné  děvče  Mluvil  již  se  všemi,  co  tu  jsou.  To 
já  nejsem  tak  hloupá.' 

Cítil  jsem,  jak  se  mne  padá  břímě.  Jak  roz- 
umně mluvila  tato  dívka,  sotva  vyrostlá  z  krát- 
kých sukének.  Nejsem  tak  hloupá.  Ano,  nesedne 
každému  na  vějičku,  kdo  přijde.  To  by  bylo 
snadno;  přijít,  tančit  s  ní,  namluvit  jí  bůh  ví  co 
a  čekat,  že  mu  padne  okolo  krku  tato  krasavice, 
jaké  druhé  není  v  celém  okolí.  To  já  mám  na 
ni  starší  práva,  od  dětství  jsme  spolu  rostli,  byli 
jsme  nerozluční,  otevřeli  jsme  navzájem  před 
sebou  svá  srdce.  Já  bych  se  snad  mohl  odvážit. 
Ale  netroufám  si.  Dívá  se  na  mne  také  asi  zcela 
jinak  než  kdysi.  A  její  srdce  cítí  pro  mne  jen 
přátelství,  jako  pro  některou  důvěrnou  družku. 
Jak  by  mne  mohla  milovati  ř  Vždyť  jí  nejsem 
hoden  a  nic  ještě  nejsem.  Pouhý  abiturient. 
A  tady  se  okolo  ní  otáčejí  lidé  s  postavením  a 
s  tituly. 

»Ale  bylo  by  to  krásné, «  myslil  jsem  si, 
usedaje  vedle  ní  a  dívaje  se  na  ni.  »Ach,  jak 
krásné  by  to  bylo,  kdyby  mne  milovala!  Kdybych 
směl  líbat  její  ruce  a  čelo  a  rety,  ty  rety  tak 
sladké  jako  maliny,  jež  se  rděly  na  keřích.  Kdyby 
s  láskou  upíraly  se  na  mne  blankytné  její  oči 
a  kdybych  mohl  před  celý  svět  předstoupiti  a 
říci:  , Hleďte,  tak  krásná  je,  tak  vznešená,  všichni 
se  jí  koří  a  ona  mne  miluje,  jen  mne,  jen  mne!< 
Vzal  jsem  do  ruky  knihu,  která  ležela  rozevřená 
na  lavičce.  Byly  to   » Jarní  vlny«  Turgeněva. 


»Ach,  vy  čtete  Turgeněva,«  radostně  jsem 
povídal.  »To  je  dobrá  volba. « 

»To  je  z  městské  knihovny  a  doporučil  mi 
to  pan  učitel  Vocel,  který  je  knihovníkem, «  vy- 
pravovala. »S  počátku  se  mi  to  nelíbilo,  četla 
jsem  , Šlechtické  hnízdo'.  Nemohla  jsem  si  zvyk- 
nout na  ta  jména  a  na  způsob  vypravování.  Zdálo 
se  mi  to  rozvláčné.  Ale  nyní,  kdy  čtu  déle,  vidím, 
jak  je  to  krásné.  Zvláště  tato  kniha  se  mi  líbí. 
Jak  ta  Gemma  milovala  toho  cizího  člověka,  Rusa. 
A  on  hrdinsky  se  bil  s  důstojníkem,  který  ji 
urazil.  To  je  přece  krásné !« 

»A  co  ,Otce  a  děti',  ty  jste  nečetla. ?« 

.Ne.. 

»Ty  byste  měla  čísti.  To  je  hluboké. « 

A  počal  jsem  jí  vypravovati  obsah  tohoto 
románu,  který  četl  jsem  před  nedávném  a  který 
na  mne  udělal  hluboký  dojem  Se  zájmem,  ne- 
spouštějíc se  mne  zraků,  sledovala  mé  vypravo- 
vání. A  mně  bylo  tak  sladce,  byl  bych  mluvil 
bez  konce  jen  proto,  aby  se  na  mne  dívaly  ty 
dětské,  krásné  oči.  Obsah  románu  zvláště  smrt 
Bazarová,  ji  dojal.  Vypůjčí  prý  si  to  hned,  jak 
•  Jarní  vlny«  přečte.  A  vůbec  se  mne  vždy  bude 
ptáti,  co  má  čísti.  Četl  prý  jsem  toho  tolik  a 
tolik  si  pamatuji.  Budu  prý  jejím  rádcem.  Vždyť 
prý  i  ve  mně  vězí  spisovatel,  četla  prý  každý 
můj  dopis  několikráte  a  tak  ji  vše  zajímalo,  co 
jsem  psal.    Měl  prý  bych  se  o  něco  pokusit. 

Šli  jsme  zahradou.  Často  jsme  se  zastavovali, 
každé  místečko  budilo  v  nás  vzpomínky  na  ně- 
kterou chvíli  z  dětských  let.  Každý  keř  nás  po- 
zdravoval jako  starý  známý,  každý  strom  vštípil 
se  nám  do  paměti.  Viděl  jsem  na  snivých  jejích 
zracích,  že  obráží  se  v  nich  minulý  život  A  šťasten 
kráčel  jsem  vedle  ní,  poslouchaje  její  žvatlání, 
vypravování  o  denních  událostech,  tajnosti  jejího 
malého  srdce,  které  dosud  nebylo  probuzeno 
k  lásce,  zavřeno  jsouc  jako  něžná  květina  — 
mimosa  ... 

Bylo  poledne  a  musil  jsem  jit  domů.  Ale 
hned  po  obědě  šel  jsem  znova  k  Preinerovům. 
Považoval  jsem  za  ztracenu  každou  chvíli,  kdy 
nebyl  jsem  s  ní.  Nebylo  v  tom  nikomu  nic  ná- 
padného. Vždyť  již  skorém  po  pět  let  býval  jsem 
tam  denním  hostem  o  prázdninách.  Ovšem  tehdy, 
dříve  bylo  vše  jinaké.  Byl  jsem  klidný,  dětinský, 
bavily  mne  Blančiny  panenky  a  její  obrázky,  do- 
váděli jsme  spolu.  Ale  teď  to  bylo  jiné,  docel:i 
jiné.  Dívala  se  vážněji  a  mluvila  i  o  vážnějších 
věcech.  Slovo  .láska«  často  splynulo  jí  se  rtů 
a  viděl  jsem,  že  za  tím  slovem  skrývá  se  pro 
ni  hluboké  mystérium 

Uvědomoval  jsem  si  den  ke  dni  jasněji,  že 
ji  miluji  a  že  bez  ní  nelze  mi  žíti.  A  trpěl  jsem, 
velice  jsem  trpěl.  Nemohl  jsem  doufati,  že  mne 
vyslyší  tak  vysokou  zdála  se  mi  býti,  a  netroufal 
jsem  si  vyznati  se  jí,  neboť  věděl  jsem,  že  její 
odmítnutí    zasadilo    by  mi  smrtelnou    ránu.    Pak 


by  byl  vůbec  všemu  konec,  nemohl  bych  tam 
ani  choditi,  vyhýbala  by  se  mi,  a  to  bych  nesnesl. 
Musil  jsem  ji  denně  vídati,  mluviti  s  ní,  jinak 
bych  byl  nechtěl  žíti.  Hrozně  jsem  se  trápil. 
Zhubeněl  jsem  a  zbledl,  .neměl  jsem  chuti  k  jídlu 
a  nespal  jsem  v  noci.  Oknem  vyskočil  jsem  do 
zahrady,  vylezl  jsem  na  zeď  dělící  naše  zahrady 
a  po  celé  hodiny  vydržel  jsem  dívati  se  na  okno 
pokojíku,  kde  ona  spala.  Nikdy  se  tam  nic  ani 
nepohnulo,  ale  mně  stačilo  viděti  aspofi  to  okno. 
Již  v  tom  byl  pro  mne  kus  štěstí. 

A  ráno  opět  počala  sladká  trýzeň  po  jejím 
boku.  Táhlo  mne  to  k  ní  a  stále  při  tom  mé 
štěstí  kalila  myšlénka,  že  ji  ztratím,  že  za  krátko 
se  rozejdeme,  až  se  do  někoho  zamiluje. 

Byly  to  dny  plné  strastí. 


A  přišlo  to  tak  neočekávaně,  tak  náhle.  Jako 
bouře  přichází  náhle  v  jarní  dny. 

Přišel  jsem  opět  ráno,  přepadlý,  bledý,  ne- 
vyspalý a  rozervaný.  A  ona  byla  v  tak  nádherné 
náladě,  na  první  pohled  jsem  to  poznal.  Smála 
se  vesele  všemu,  jak  to  činí  šťastné  děti,  hop- 
kovala,  tropila  si  ze  mne  žerty.  Nálada  krásného 
ranního  jitra  naplnila  její  nitro  a  neopouštěla  ji. 
Vzpomněla  si  na  své  dávné  hry  z  dětství,  hráli 
jsme  si  jako  před  lety.  Mne  to  nebavilo,  mé 
srdce  bylo  plno  divného  smutku  a  strachu  a  jen 
abych  udržel  ji  v  krásné  té  náladě,  svolil  jsem 
ke  všemu.  Běhal  jsem  jako  malý  hošík,  ač  jsem 
byl  již  vážný  jinoch  a  zakládal  jsem  si  na  svých 
dvaceti  letech.  Bylo  by  mne  zajisté  mrzelo,  kdyby 
mne  byl  někdo  viděl  Ale  v  zahradě  nebylo  ni- 
koho, pan  Preiner  byl  v  obchodě  a  paní  Prei- 
nerová  vařila  v  kuchyni.  Nemusil  jsem  se  tu 
před  nikým  ostýchati.  Blance  napadlo  hráti  si 
na  schovávanou.  Schovávala  se  a  já  ji  hledal. 
Přikázala  mi,  bych  obrátil  se  obličejem  ke  zdi 
domu  a  neodvážil  se  podívati  se  za  sebe.  Pak 
odběhla  a  když  byla  někde  ukryta,  zavolala  »Už!« 
Šel  jsem  po  hlase  a  našel  jsem  ji  Zlobila  se, 
že  dobře  hledám,  vyčítala  mi,  že  se  ohlížím,  hro- 
zila mi  tresty  a  znova  a  znova  m.usil  jsem  se 
obraceti  ke  zdi  a  čekati,  až  zavolá:    »Už!« 

A  schovala  se,  že  jsem  ji  nemohl  najíti.  Pro- 
chodil jsem  celou  zahradu,  chodil  jsem  pilně, 
všude  se  díval,  neboť  toužil  jsem  po  tom,  uviděti 
ji,  jak  šelmovsky  se  usmívá  ve  svém  úkrytu. 
Konečně  jsem  ji  našel.  Byla  skryta  za  besídkou. 
Musil  jsem  ji  lehce  udeřiti  do  zad,  což  bylo  zna- 
mením, že  byla  lapena.  Avšak  tentokráte  dala 
se  na  útěk.  » Chyťte  mne!«  volala  vesele  a  ve 
smíchu  ubíhala  po  pěšinkách,  lehce  a  hbitě  jako 
srnka.  Viděl  jsem  míhati  se  bílý  její  šat  a  vrkoč, 
poletující  po  zádech.  Nemohl  jsem  jí  stačiti. 
Avšak  nepozorovaně  jsem  jí  nadběhl  za  křovím 
a  vběhla  mi  mimoděk  přímo  do  náručí. 


Byla  zardělá,  udýchaná,  oddychovala  a  jako 
ptáče  skryla  se  v  mém  náručí.  Cítil  jsem  její 
mladá,  bouřně  se  zdvihající  ňadra  na  svých  prsou, 
vňné  vlasň  mne  opojovala.  sladkost  jejího  mla- 
dého těla  mne  zalila.  Celé  mé  nitro  vzky[)ělo, 
oběma  rukama  jsem  ji  k  sobě  přivinul  a  počal 
jsem  ji  líbati,  horoucně  líbati  po  obličeji,  do  vlasíi, 
ni  tváře  a  na  ústa,  dloube,  žíznivě,  v  horečném 
opojení  a  ve  strachu,  že  tato  chvíle  největšího 
štěstí  by  mohla  prchnouti.  Ona  se  ke  mně  při- 
tulila  a  dala  se  do  pláče,  do  tichého  pláče,  jako 
by  jej  byla  dávno  zadržovala.  Tiskla  se  ke  mně 
vší  svou  mladou  silou  a  plakala.  A  já  líbal  její 
vlhké    líce  a  vypíjel   jsem  slzy    kanoucí  jí  s  očí. 

Nevím,  jak  dlouho  trvalo  naše  opojení.  Vyvi- 
nula se  mi  z  náručí  a  přestala  plakati.  Ale  za  oka- 
mžik se  opět  ke  mně  přitulila  a  líbal  jsem  ji 
znova  na  ústa.  »Máš  mne  ráda?«  tázal  jsem  se 
tiše,  vyslovuje    ta    slova    do  sladkých  jejích  úst. 

»Mám,  mám  tě  ráda,«  opětovala  v  polibcích. 
>Jen  tebe  mám  ráda,  jen  tebe, «  šeptala,  tisknouc 
se  ke  mně  Celá  trýzeň  posledních  dnů  se  mne 
spadla. 

Cítil  jsem,  jak  i  mně  kanou  slzy  po  tváři, 
chvěl  jsem  se  štěstím  a  bál  jsem  se  probuzení. 
•  Máš  mne  opravdu  ráda,  Blanko?'  opakoval  jsem 
znova  a  znova  a  nové  její  ujištění  znova  zalévalo 
ohromnou  slastí  mé  nitro. 

Tiskl  jsem  u  k  sobě  a  nemohl  nasytiti  se 
polibků.  Pak  jsem  ji  pustil  a  podíval  jsem  se  na 
ni.  V  blankytných  jejích  očích  dosud  třpytily  se 


slzy,  ale  obličej  její  zářil  radostí.  Každým  svým 
pohledem  připínala  se  ke  mně.  Vzal  jsem  ji  za 
ruku  a  odvedl  jsem  ji  k  lavičce. 

Přitulili  jsme  se  k  sobě  a  seděli  jsme  mlčky, 
srdce  na  srdci.    Pak  jsem  se  jí  počal    vyptávati. 

Proč  mne  má  ráda.?  Od  kdy  mne  má  ráda? 
Proč  mi  to  nikdy  neřekla?  A  ona  se  jen  usmí- 
vala a  jen  odpovídala:  -Mám  tě  ráda,  jen  tebe 
mám  ráda.  Od  prvního  okamžiku,  kdy  jsi  k  nám 
přišel,  měla  jsem  tě  ráda  a  nikoho  jiného.  Jen 
na  tebe  stále  jsem  myslila,  modlila  se  za  tebe, 
těšila  se  stále  na  tebe.  Mám  tě  raději  než  všechny 
ostatní  lidi  na  světě. ♦  A  opět  mne  líbala,  sama 
nabízela  mi  sladká,  měkká  svá  ústa  k  polibkům. 

Nikdy,  nikdy  toto  láno  nevymizí  z  mé  pa- 
měti.   Nové    a  nové  sliby,    nové  a  nové  přísahy. 

»Jsi  má?« 

»Jsem  tvá.« 

»Na  vždycky?' 

>Na  vždycky !« 

»Ne  tak,   řekni:  Jsem  na  vždycky  tvá.« 

A  ona  opakovala  jako  poslušné  dítě:  »Jsem 
na  vždycky  tvá.« 

Jako  v  opojení  seděl  jsem  se  strýcem  a  tetou 
při  obědě.  Přimhouřil  jsem  oči  a  viděl  znovu 
vše:  skrytý  koutek  v  loubí,  kde  držel  jsem  ji 
v  náručí  a  líbal  celou,  celou.  Nebylo  se  mnou 
hovoru  a  několikráte    se   strýc  na  mne    podíval. 

A  sotva  bylo  možno,  vstal  jsem  a  utíkal  k  ní. 
Nic  na  světě  nemohlo  mne  zadržeti.  Vyplnila  celou 
mou  bytost,  vše  mimo  ni   bylo  mi  lhostejno. 

Pokr.if. 


lír    ir    %     %    %    ir     % 


Jindřich  S.  Holý: 


Ne 


NOCÍ  JSME  ŠLI  .  .  . 


locí  jsme  šli  .  .  .  Slasť  melancholická  v  krvi  mé  zpívala  dravými  tóny, 
já  znavenou  veď  Vás  a  vášnivě  šeptal  o  lásce  krvav;fch  růží  .  .  . 
Tma  studená  visela  nad  námi  prosáklá  rozmoklou  vůní ...  a  černými  tóny  .  . . 
~  Nosíte  ráda  v  zjítřeném  jaru  na  ňadrech  takovou  horoucí  růži? 

Má  duše  se  třásla  —  má  blouznivá  duše!  Vy  jste  se  smála  mé  zamlklé  touze, 
zbodané  předtuchou  rozkoší  Ihavých,  jež  do  moře  zmaru  stékají  zvolna. 
Takový  koketní  smích  Váš  —  víte?  —  je  podoben  bláznivé  touze; 
smějte  se  nad  tím,  co  pláče smutek  v  žáru  se  roztaví  zvolna  .  .  . 

NOCTURNO. 

Vzplál  bledý  měsíc  —  smutně  bledý  —  Vzdech  krajem  vanul  žlutých  růží, 

jak  milenec  v  svých  touhách  vzplál  ...  v  tmu  klesla  bolest  —  v  duši  vzdech 

Vzplál  tiše,  jako  naposledy  vzdech  extremní  mé  touhy  úží, 

a  přec  mé  du.ši  lhal.  ve  vlasech  svých  mne  dřímat  nech! 

Jsem  unaven  svou  mdlobou  snění, 
Tvou  láskou  v  hořkost  vězněn  jsem,  — 
jsem  vězněn  láskou,  které  není, 
a  oslepen  Tvým  fantomem  .  .  . 


Josef  Holeček  : 


HOUZÍR. 


z  NETIŠTÉNE  DOSUD 
ČÁSTI  .NAŠICH..  -  -  - 


Nebyl  smuten,  že  by  ho  zarmucovala  jeho 
hříšnost,  nebyl  smuten,  že  by  v  duši  své 
nosil  nesplnitelná  píání,  ani  nebyl  smuten,  že  by 
svým  krásným  stavem  nebyl  spokojen.  Co  mu 
scházelo.?  Jiné  Smrt  sama  vyhledává  a  potkává 
je  v  pravou  chvíli.  Ale  k  tomu  knězi,  o  kterém 
povídám,  nemohla,  nemohla  k  němu  s  katovským 
provazem,  když  byl  ohrazen  hradbou  ctnosti  a 
bohumilých  skutků.  I  šla  jinam  po  svých  a  ne- 
chala ho  být  a  on  sám  ji  hledal  ani  o  tom  ne- 
věda. Chodil  s  hlavou  sklopenou,  bledý  a  strá- 
pený,  jakoby  hledal  drahý  poklad,  který  ztratil. 
Zatím  stoupal  ve  vážnosti  lidí.  Farářem  už  byl 
dávno,  stal  se  biskupem,  poslíz  arcibiskupem. 
Když  to  viděli  jeho  rodiče,  spokojeně  ve  vysokém 
věku  vypustili  duši.  Měli  za  jistou  věc,  že  syn 
jejich  je  zachráněn  a  že  se  jim  podařilo  zlomiti 
moc  osudu.  Ale  mýlili  se.  Syn  jejich,  čím  větších 
důstojenství  nabýval,  tím  byl  smutnější,  tím  jeho 
mysl  byla  skleslejší  a  zarmoucenější.  Kadil  se 
s  doktory,  není-li  to  choroba  a  neznají-ii  té  cho- 
robě lékařství.  Poradili  mu,  aby  se  dal  do  uží- 
vání světských  radostí,  tím  že  se  potěší  a  veselou 
mysl  si  navrátí.  On  uposlechl,  sezval  si  biskupy 
a  kanovníky  i  také  rytířstvo  všelijaké  a  s  nimi 
hodoval  dnem  i  nocí.  I  rozpustilé  písně  zpíval, 
proti  kterým  by  si  byl  nedávno  ještě  zácpa!  uši. 
1  karbanu  se  chytil  a  hosté  jeho,  navedeni  od 
doktorů,  schválné  prohrávali,  aby  měl  radost. 
Ale  on  radosti  neměl  a  byl  smutnější.  Co  dále 
dělat  pro  jeho  obveselení?  Přivedli  k  němu 
krásné  ženštiny  a  ty  měly  za  úlohu  všechno  svoje 
umění  vynaložit,  aby  srdce  jeho  okřálo.  On  měl 
nejlepší  vůli  si  pomoci  a  chopil  se  i  toho  lékař- 
ství, třeba  že  se  to  s  jeho  stavem  a  důstojen- 
stvím nesrovnávalo.  Svědomí  si  konejši!  tím,  že 
nemocný  má  právo  každého  lékařství  užiti,  byť  ono 
třeba  hříchem  bylo  a  se  nazývalo.  Ale  ani  lék 
ženské  spanilosti  nepomohl  a  on  po  chvilkovém 
užívání  upadal  v  předešlý  smutek,  utíkal  se  do 
samoty  a  chodil  s  hlavou  schýlenou,  jakoby  něco 
hledal.  Stalo  se,  že  jeden  z  těch  rytířů,  co  s  ním 
hodovali,  k  vůli  některé  té  krasotince  jej  urazil 
a  arcibiskup  zapomena  se,  prostrčil  jej  kordem, 
tak  že  ani  vlasem  nehnul.  Za  to  by  již  nepána 
pověsili,  ale  arcibiskupu  neudělali  ničeho.  Zalícili 
jeho  zločin,  jakoby  ho  nebylo.  Ale  jestliže  smutek 
arcibiskupův  byl  dotud  náramný,  odtud  byl  pře- 
náramný  a  kromě  něho  ovládl  jím  divný,  nepo- 
chopitelný nepokoj,  jaký  míváme,  opomeneme-li 
něco  bez  své  viny  a  nechce  nám  napadnouti,  co 
by  to  bylo.  Viděl,  že  mu  doktoři  nepomohli,  na- 
opak stav  jeho  ještě  mnohem  zhoršili.  Nechal 
všeho,  co  mu  radili,  litoval  toho  a  chtěl  vykonati 
veliké  pokání.  Oblekl  na  sebe  poustevnický  hábit, 


na  bosou  nohu  obul  sandály,  do  pravice  vzal 
poutničkou  hůl  a  na  záda  ranec  a  v  ranci  nic 
jiného,  leč  pecen  černého  chleba,  kornoutek  soli 
a  několik  homolek.  Tak  vypravený  vydal  se  na 
dalekou  cestu  do  Říma.  Přišel  k  papeži,  vyzpo- 
vídal se  mu,  obdržel  rozhřešení,  by!  u  sv.  při- 
jímání —  sám  papež  mu  podal  —  vykonal  ulo- 
žené pokání  a  vrátil  se  do  své  rezidencí.  Přišel 
jak  odešel,  v  hábitu  a  sandálech,  ale  v  srdci  měl 
ještě  větší  smutek  než  prve.  S  nikým  nemluvil 
a  rovnou  vešel  do  své  kaple.  Otevřel  dvéře,  před 
ním  stál  oltář,  na  oltáři  pevný  dřevěný  kříž,  na 
kříži  Ukřižovaný  v  lidské  velikosti.  Jedno  oko 
měl  pootevřené,  a  pootevřené  oko  mrtvého  vždy- 
cky vyhlíží  ze  živých  někoho,  kdo  záhy  vstoupí 
mezi  mrtvé.  Arcibiskup,  povídají,  padl  před  roz- 
pjatým Ježíšem  na  kolena  a  zvolal :  ,Můj  Spasi- 
teli Ukřižovaný,  jižť  mi  ukazuješ  cestu  k  pokoji 
duše.  O  že  jsem  nebyl  tím  z  obou  lotrů  s  Tebou 
ukřižovaných,  který  na  křííi  se  kál  a  ještě  toho 
dne  vešel  s  Tebou  do  královští  nebeského!  O  nech 
mne  pníti  vedle  sebe  a  přijmi  duši  mou!'  A  od- 
vázal SI  provaz,  který  měl  kolem  těla,  a  oběsil 
se  na  kříži. « 

Lahodný  a  Lahodná  poslouchali,  poslouchali, 
a  duše  jim  překypovaly  skrytou  radostí,  že  vy- 
pravovatel  se  zmýlil,  mysle,  že  jeho  příklad  hodí 
se  na  Bartoňe.  Krůsnu  právě  nesla  Lahodná. 
Nikdo  z  mužů  neviděl  v  tom  nic  nápadného  a 
podezřelého,  že  jako  ženská  ustupovala  trochu 
stranou,  do  tmy. 

»A  kde  jste  přešli  vodu?«  otázal  se  Skoda, 
košíkář. 

»Tu  blízko  po  kamenech.' 

» A  lidičky!'  zvolal  Škoda,  »my  tu  celý  večer 
rozumujeme,  jak  se  dostat  na  druhý  břeh!  Což 
nikdo  z  vás  o  těch  kamenech  neví?  Přeceť  jste 
tu  někteří  z  blízka!  A  vy.  Lahodných,  takového 
chlapce  jste  tam  nikde  nezahlídli,  jako  my  hle- 
dáme?* 

>I  zahlídli,«:  odpovídá  Lahodný.  »Blízko  od 
cesty,  trochu  na  stráni  videi  jsem  něco  jako 
mezník.  IVIezník  na  tom  místě  nikdy  nebýval,  a 
ten  mezník  chodil. « 

»Pro  Krista,*  podivil  se  Matějka,  »co  by  Ka- 
hovec  dal  takovému  mezníku,  který  by  sám  chodil 
na  cizí    meze  a  stavěl  se,    kde    by  mu  poručili* 

»Smějte  se,  ale  nám  nebylo  do  smíchu,  ne- 
věděliť  jsme,  co  by  to  bylo.  Nyní  arci  nemáme 
pochybností,  že  to  byl  chlapec  Bartoň,  kterého 
hledáte.  Pospěšte  za  ním,  abyste  ho  dostihli  ještě 
živého!  Zmrzne,  umře  hlady  a  strachem.  Utíkejte! 
Honem  přes  kameny!  A  počkejte  ještě  minutku! 
Co  se  tejčí  mezníků,  které  chodí,  já  sám  o  nich 
slýchal.  Mezník,  tajně  přenesený  na  cizí  pozemek, 


v  noci  ze  země  vystupuje,  bloudí  po  mezícli, 
pláče  a  prosí,  aby  se  lidé  smilovali  a  zasadili  jej 
na  místo,  kam  patří.« 

Lidé,  hledající  Bartoňe,  přecházeli  už  po  ka- 
menech. 

»S  Pánem  bohem,  Lahodných,*  volal  ještě 
Matějka,  »a  kdybyste  zas  potkali  mezník,  který 
chodí  a  pláče,  nechtě  ho  chodit  a  plakat.  Nad 
plačícím  bližním  člověk  se  neslituje,  ale  nad  pla- 
čícím kamenem  srdce  mu  puká.« 

>S  Pánem  bohem, «   loučili  se  Lahodných. 

>A  ani  jsme  se  vás  neoptali,  kam  v  noci 
jdete .?<   zvolal,  vzdaluje  se,  Skoda. 

»Do  města,  do  úsvitu  se  musíme  vrátit  « 

.Ahaj. 

»Aha!«  »Aha!«  volali  hledající  a  mizeli  v  noci 
i  s  lucernou. 

»Aha!  Aha!«  znamenalo:  Už  víme,  že  ne- 
sete do  města  něco  panského,  abyste  to  tam  tajně 
prodali,  ale  my  vás  neprozradíme! 

Lahodný  a  žena  jeho  šli  dále  ke  vsi.  Na 
rozličných  místech  kolem  vsi  kmitala  se  světélka 
jako  bludičky.  Bylo  je  vidět  na  rybnících,  na 
močálech,  na  tůních.  Všude  dobří  sousedé  hle- 
dali Kojanova  Bartoiiě 

>No,«  prohodil  Lahodný  a  zticha  se  zasmál, 
»umějí-li  všichni  hledat  jako  Skoda  a  Matějka, 
mohlo  by  být  v  tůních  Bartoňu  jako  v  máji  žab 
a  oni  nenajdou  ani  jediného.'- 

Také  v  obecním  rybníce  na  návsi  hledali. 
Led  na  něm  už  byl  se  roztrhal.  Bodali  do  vody 
tyčemi  a  háky. 

Lahodnému  srdce  jen  hrálo. 

> Vyvedu  je,  vyvedu!*  pravil  ženě.  'Celou 
ves  vyvedu,  ať  se  jim  celá  osada  směje !  Ať  se 
jim  směje,  že  je  horák  vyvedl !  Ty,  ženo,  se  obrať 
a  jdi  humny  ke  Kojanovům.  Vrata  dnešního  ve- 
čera nebudou  zavřena,  a  kdyby  byla,  čekej  u  nich, 
až  ti  otevru.  A  dej  pozor,  aby  tě  nikdo  nezočil. 
Kdyby  ti  šel  někdo  naproti,  ty  se  skrč  za  keř 
nebo  za  zeď,  a  nech,  ať  přejde.  A  potom  teprve 
jdi  dál.  A  já  zatím  půjdu  k  obecnímu  rybníku 
a  promluvím  s  nimi.  Ať  jsou  to  chasníci  nebo 
sousedé,  vyvedu  je!  Od  nich  půjdu  ke  Kojano- 
vům. Nebudou-li  zahumenná  vrata  zavřena,  vejdi 
na  dvůr  a  čekej  mne  u  stodoly.  Psa  u  Kojanů 
nemají,  lidé  tě  nezpozorují.  A  potom  spolu  ve- 
jdeme do  sednice.« 

Lahodný  zaměřil  k  obecnímu  rybníku.  Po- 
zdravil, lidé  odzdravili. 

»A  co  vy  to,  lidičky.?  Nebude  tu  zítra  Ště- 
drého večera  a  nechytáte  vy  ryb.?' 

•  Kam  pak  ryby!«  ozval  se  neprozřetelně 
kovář.  >Tu  se  nedají  chovat  ryby.  Rybník  na 
ryby  musí  být  docela  jinak  zařízen.  Co  pak  vy, 
horáci,  rybníkům  rozumíte!  U  vás  jednou  kráva 
šlápla  po  dešti  trochu  hlouběji  a  do  šlápoty  na- 


bralo se  vody  a  hned  šlo  po  Horách  jako  po  šta- 
fetě: rybník!" 

»A  co  vy  mně  zapíráte,  že  tu  v  rybníce 
máte  rybyř  Šel  jsem  tudy  jednou  v  létě,  pastýř 
je  zrovna  z  rybníka  vyháněl,  pes  na  ně  na  břehu 
štěkal,  a  když  vyběhly,  kiiičeiy  tak,  že  mi  ještě 
dnes  v  uších  zvoní,  a  bláta  každá  měla  na  sobě, 
že  jsem  si  myslil :  To  není  možná,  to  nejsou  ryby  !' 

»To  byli  líni,'  děl  kovář,  i^ti  si  libují  při 
bahně.  Až  budete  zas  doma  na  Horách,  každému 
to  povídejte,  jaké  jste  u  nás  v  obecním  rybníce 
viděl  ryby,  a  poučte  je,  že  to  jsou  líni.« 

»A  nehledáte  vy  Kojanova  Bartoiiě.'^ 

>Hledáme.  A  co  vy  na  Horách  víte  o  Ko- 
janově  Bartoni.?* 

»S  večera  jsem  tam  viděl  cizího  chlapce. 
Neptal  jsem  se  ho,  co  je  zač.  To  víte,  po  našich 
prazích  takového  lidu  z  krajiny  projde!* 

»To  věřím,  věřím!  Lidé  z  krajiny  si  u  vás 
kliky  podávají:  žandáři  chodí  k  vám  pátrat  po 
polním  pychu  a  soudní  sluhové  vám  nosí  ob- 
sílky  a  chodí  vám  vyřídit,  abyste  se  ráčili  ode- 
brati do  chládku. « 

•  Neškádliho,  kováři!  Slovo  horák  dlužen  nezů- 
stane, za  jednotí  dá  deset.  Ať  poví,  co  ví  o  Bartoni!« 

•  Tedy,  jak  povídám,  s  večera  se  tam  ukázal 
klouček  jakýsi  v  kožíšku  a  beraničce.  Nezastavili 
jsme  ho.  Kdo  pak  by  si  pomyslil,  že  k  nám  do 
Hor  zatoulá  se  chlapčisko  z  krajiny.  Mám  ně- 
jakou pořízenou  v  městě  — « 

•  Aha!«   vydralo  se  z  několika  úst  najednou. 
» —  přistrojím  se  a  jdu.  A  tu  na  struze,  vy 

jí  říkáte  potok,  natrefím  několik  lidí  z  vaší  vsi, 
mezi  nimi  Škodu  a  Matějku.  Dorozuměli  jsme 
se,  že  hledají  Bartoňe  Kojanova,  zbloudilého  na 
houzíru,  a  já  že  takového  chlapce  viděl  poblíž 
našeho  baráku.  Ještě  jsem  jim  ukázal,  kudy 
by  suchou  nohou  přešli,  a  již  chvátali  oni  k  Ho- 
rám, já  k  vaší  vsi.  No,  ti  budou  z  toho  míti 
slávu  po  celé  osadě,  až  tuláčka  [)řivedou!' 

V  minutě  lidé  zmizeli  z  návsi.  Pospíchali, 
kam  jim  ukázal  Lahodný,  a  Lahodný,  radostí  div 
neposkakuje,  zatočil  se  k  dvoru  Kojanovu. 

Vrata  byla  otevřena  dokořán.  Lahodný  přešel 
d/ůr  a  přivedl  ženu.  Postavil  ji  s  krůsnou  do 
tmy  a  sám  oknem  pozoroval,  co  se  děje  v  sednici. 

Kojan  sedě!  za  stolem,  tváře  maje  zakryty 
dlaněmi,  Kojanka  seděla  na  lavici  u  kamen,  ob- 
klopena několika  selkami,  které  přišly  sousedy 
těšit.  Obličej  její  byl  jasný,  jen  oko  bylo  neklidné. 
Co  minutu  povstávala,  pohlížela  ke  dveřím  a  do 
oken.  Dvě  dítky,  které  se  na  houzíru  nezatoulaly, 
spokojeně  spolu  spaly  na  postýlce,  zardívajíce 
se  jako  malinečky.  Pohled  na  ně  povzbuzoval 
matku  v  naději.  Přistupovala  k  nim,  opravovala 
jim  podušku,  roztržitě  se  kochala  jejich  krásou 
a  zdravím.  Pokrac. 


^         ik         %         if         %         %         % 


VÁCLAV  Hladík: 


EVŽEN  VOLDAN. 


\ /yrušil  se  ze  svého  těžkého  ustrnutí  a  hloda- 
'  vých,  tísnivých,  vážných  myšlének.  Opřádaly 
jej  jako  pouta  lehká  a  pevná,  jako  pavučina  z  nej- 
jemnějších, ale  vzdorných  drátů  ocelových.  Opřá- 
daly jej  dlouho,  ani  je  netušil  ve  svém  dychtivém 
spěchu,  ve  své  horlivé  práci  nedbal  jich  ani  hrubě. 
Někdy  vyvstaly  před  ním  starostlivé  a  tíživé  ty 
myšlénky.  Kmitly  se  přes  cestu.  Zasyčely  hio- 
zivě  a  varovně  a  zmizely. 

Ale  Voldan  kráčel  ku  předu,  netečný,  ztra- 
cený ve  svých  smělých,  ctižádostivých  snech. 

Kráčelo  se  mu  tak  lehce  a  svěže,  neboť  ani 
nepociťoval  těch  pout  hebkých,  ale  ocelových. 
Vliv  WoUnerův  —  odvislost  od  velkého  finanč- 
níka znenáhla,  hladce,  přirozeně  se  vyvinuvší, 
spíše  vypěstěná  osobní  sympatií  s  obou  stran 
nežli  vzájemnou  závazností  nějakých  služeb. 
Voldan  cítil  vždy,  že  mu  Wollner  imponuje  — 
a  to  bylo  u  něho  základem  sympatie  a  přátelství. 

A  teď  pozoroval,  že  ten  muž  silný,  ener- 
gický, vše  uchvacující,  vše  porážející,  co  mu  bylo 
v  cestě,  i  jej  strhl  za  sebou,  svou  cestou  vítěz- 
ného podmanitcle  finančního,  geniálního  piráta 
bursovního 

Ošklivé  a  ponuré  starosti  vyvstaly  před  ním 
jako  čarodějky,  jež  vkročily  do  cesty  Mac- 
bethovi. 

Skuhraly  kolem  něho  děsivé  věštby,  v  nichž 
nebylo  však  nic  o  vládě  a  vítězství. 

Voldan  prudce  rozhodil  rukama  a  vypjal 
hruď. 

»E  čerta  —  taková  chamraď  mi  nebude 
přece  překážet, í  zahučel. » Ještě  jsem  dosti  volným 
a  především  vždy  svým.« 

S  lehkomyslnou  sebedůvěrou  ctižádostivce, 
jenž  dosud  nezažil  hlubších  zklamání,  zaplašil 
vtíravé  a  ošklivé  obavy,  předtuchy 

Čarodějnice  zmizely.  Cesta  byla  volná.  A  za- 
svitl na  ní  opět  paprsek  krásy,  radosti  a  rozkoše. 

Zapomněl  rázem  na  vše.  Skočil  zpět  do  vonné 
dráždivosti  a  hřejného  pohnutí  nálady,  kterou  si 
odnesl  od  slečny  Havlenovy. 

Zasmál  se  vyzývavě: 

>  Ej,  Wollnere  —  dobrá!  Teď  já  —  ale  pak 
ty  budeš  tančit  podle  mé  písničky.« 

Po  krátkém  rozmýšlení  se  rozhodl,  že  pijjde 
do  hostince.  Sfoukl  lampu  a  vyběhl  vesele  na 
ulici. 

XIII. 

Strop  začmoudlý,  podlaha  černá  a  mezi  nimi 
v  nízké  prostoře  hustá  oblaka  dýmu,  z  něhož  vy- 
nořovaly se  hlavy  povykující,  ruce  živě  gestiku- 
lující jako  z  vln  plovárny. 


Oči  se  kalily,  plíce  dusily._  hrdlo  zbahiiovalo 
v  tom  ovzduší,  ale  starobylá  hospůdka  i>u  Ma- 
liny* byla  přes  to  nejvíce  vyhledávána,  stále 
plna,  zejména  velký  stůl  v  průčelí  byl  každý 
večer  obsazen  známými  měšťany,  blahobytníky 
a  vynikajícími  všelijakými  hodnostáři,  professory, 
řediteli  i  přespolními  statkáři  a  továrníky  zaví- 
tavšími do  Prahy.  Zde  se  vždy  shromažďoval  nej- 
vybranější výkvět  veliké  buržoasie  pražské. 

Kulatý  stůl  na  levo  byl  rovněž  hojně  obklo- 
pován sfíolečností  poněkud  pestřejší.  »Chaos«  se 
rozšiřoval  a  zmateným  pokřikem,  veselými  i  prud- 
kými přeháňkami  svých  hovorů  a  debatt  vždy 
více  ospravedlňoval  svůj  název. 

Malá  hospůdka  bohatých  nebo  ve  vysokých 
hodnostech  postavených  měšťanů  i  hrstky  umělců, 
literátů,  novinářů  byla  typickým  koutkem  praž- 
ského života 

Kalný,  čpící,  dusící  vzduch  nízké  kobky,  kde 
i  nejvážnější  členové  velkého  stolu  dovedli  pro- 
seděti  od  večera  do  časných  hodin  spůlnočních 
byl.i  navštěvovatelům  tím,  čím  jinde  jsou  podob- 
ným gentlemanům  prostorné,  pohodlně,  elegantně 
i  hygienicky  upravené  paláce  klubů. 

Hospůdka  měla  však  svůj  zvláštní  půvab 
pražský  a  tím  byla  tak  drahá,  nepostradatelná 
všem,  kdo  si  na  ni  uvykli.  Byla  ztracena  v  temné 
spleti  starých  uliček.  Svou  malou  zahrádkou, 
kam  se  v  létě  vešly  čtyři  stoly  mezi  pěti  věčně 
neduživými  stromy,  přiléhala  ke  zdi  veliké  klá- 
šterní zahrady  i  k  strmým,  směle  do  výše  hna- 
ným zdem  gotického  kostela.  Byla  přilípnuta 
k  ponuré  a  vážně  mohutné  budově  kostela  jako 
hnízdečko  vlaštovčí.  Dopoledne  zaznívaly  do  ticha 
zahrádky  stlumené,  slavnostně  chmurné  tóny 
varhan  i  vzdálený,  nejasný  hlahol  hymnických 
zpěvů  a  chorálů.  V  dobách  ranních  pobožností 
stávalo  se,  že  rozjaření  pijáci,  zvláště  když  mládež 
studentská  neb  umělecká  sešla  se  při  nekonečné 
piíce,  snoubily  se  zdivočilé  a  chraptivé  hlasy, 
pějící  písně  lásky,  popěvky  bujné  a  nezbedné, 
se  vzdálenou,  velebnou  bouří  varhan  a  zbožných 
zpěvů.  Sbory  veselých  a  nábožných  střídaly  se 
jako  ve  »Faustu«^  při  dekoraci  starobylostí  svou 
dosti  příhodné. 

A  hlavním  půvabem  hospůdky  Malinový  bylo 
plzeňské  pivo,  vyhlášené  svou  řízností  a  patřičnou 
chutí  a  temperaturou.  >Bylo  jako  křen*  říkali 
zkušení  pijáci,  kteří  celí  zvlhlí,  očima  lesknoucíma 
se  mdle  a  spokojeně  pohlíželi  ke  dnům  širokých 
sklenic,  v  nichž  zlatistě  zarudlý  mok  jen  jiskřil, 
pokrytý  nakypělou,  bělostnou  pěnou. 

Henner,  padesátiletý  krasavec,  pokuřující 
vážně  viržinko,  předsedal  stolu  svému,  kde  všichni 


poslouchali  malého,  hovorného  pána,  jenž  měl 
pod  orlím  nosem  bílé,  velmi  energicky  načepej- 
řené  kníry,  jež  mii  dodávaly  vzhledu  granátníka 
nebo  dragouna  v  civilu;  ale  jejich  strašné  bojovný 
výraz  byl  scslaben  mžikavýma,  bázlivýma  očkama, 
poněkud  vypoulenýma.  Byl  to  ministerský  jakýsi 
odborný  přednosta  z  Vídně,  jeden  z  těch  českých 
lidí,  o  nichž  se  říká,  že  udělali  velikou  kariéru. 
Vyprávěl  skandální  historky  z  vídeňského  života 
šlechtického  a  zrovna  mohutněl  a  rostl  před 
svými  posluchači,  když  prozrazoval  své  intimnosti 
se  světem  nejuzavřenějším  a  granátnické  kníry 
jeho  se  vztyčovaly  hrdě  a  směle,  jako  by  vzdá- 
valy čest  těm  starým  jménům  knížat,  hrabat,  ge- 
nerálů a  ministrů  pod  nimi  zaznívajícím  z  nemrav- 
ných úst. 

(J  kulatého  stolu  vedl  hlavní  slovo  žurnalista 
Kruliš.  Měl  svůj  den  kousavého  a  štiplavého  hu- 
moru. Přišel  ještě  nakvašený  z  redakce,  kde  celé 
odpoledne  do  večera  psal  polemiky  a  imperti- 
nentní  entrefilety,  plné  stilistických  kudrlinek, 
polozakrytých  jizlivostí,  posměšných-  invcktiv. 
Prováděl  to  žoldnéřské  řemeslo  žurnalisty  boju- 
jícího již  řadu  let,  nenáviděl  je  v  hloubi  své  duše 
skeptické  a  zhnusené,  ale  byl  jako  vojenský  kůň 
již  nacvičený    na    válečné    signály,  a  jakmile    za- 


zněly, již  se  vzpínal  a  hnal  s  poslušnou  bojechti- 
vostí  zvířete,  jež  má  uzdu  a  je  řízeno  ostruhami. 

Přišel  s  Buiířem,  který  mu  řekl  s  počátku 
několik  neomalených  hrubství.  v  nichž  vysloi^il 
své  celé  opovržení  básníka  k  námezdnému  Arc- 
tinovi,  ačkoliv  měl  sympatie  k  tomu  muži  ducha 
tak  hbitého  a  pracovitosti  železné.  Bulíř  však 
záhy  umlkl  a  nehádal  se  ani  s  filosoíem  Kulíškem. 
Něco  jej  hnětlo  Byl  znaven.  Stopy  ncvyspalosti 
jevily  se  na  jeho  pobledlé  tváři. 

Když  přišel  Voldan,  na  chvíli  se  probral  ze 
svého  mlčení. 

»Marlborough  půjde  do  vojny,'  řekl  a  polo- 
hlasitě  bručel  refrén  staré  písničky  o  válečníkovi: 
•  Miroton!  (niroton!  mirotainel* 

»Co  mi  tu  předzpěvuješ  jako  chůva .^«  ptal 
se  Voldan,  usednuv  mezi  něho  a  žurnalistu. 

»Hm  .  .  .  těším  se  ukrutně  na  tvou  panen- 
skou řeč,  na  tvůj  maidenspeech  a  uslyšíme  tě 
již  hned  na  počátku  nynějšího  seděni  sněmov- 
ního.* 

»Hned  na  počátku.?  Kdo  li  to  řekl?« 

Kruliš  pravil : 

»Nu,  to  je  přece  již  známo. « 

>Ovšem,  vám  žurnalistům  musí  být  vše 
známo !«  i'uiir..č. 


Tíf     %     %     %     \V     ik     % 


Gléb  Uspenskij  : 


BOUŘE. 


/.  ci;m"ovnich  i-uznasuík. 
Fkeloíil  v.    Mk-ítík. 


r^intivý,     hrdý,     nadutý,    ale    na    otročení,    na 

kynžál,  na  věznění  a  umlčování  celé  polovice 
lidstva  —  žen  —  založený  musulmanský  svět  jev 
se  ruskému  člověka  daleko  ještě  nesprávnějším,  ne 
harmoničtějším,  nespravedlivějším  nežli  svět  židov 
ský,  uhnětený  jakýmsi  rozčarováním,  bojící  se  za 
smáti  se,  třesoucí  se  na  každou  kopejku,  ječíc 
v  synagoze  a  ječící  tak,  jako  by  jej  vedli  na  po 
právu.  A  naši  se  modlí  vesele.  Jen  si  všimněte 
jak  se  rozhlaholí  někdy  ďakon  —  radost  ho  po- 
slouchat! 

»Iš,  můj  milý!«  vesele  pomyslí  si  ženština, 
>když  ku  přijímání  přivede  hošíčka  a  slyší,  jak 
ďakon  vyvádí. 

•Ten  se,  myslím,  najedl, «  myslí  si  mužík  a 
a  přeje  mu  toho.  Má  rád  zdraví,  sílu,  červeň 
i  veselí  .  .  . 

A  tu  -  t.  j.  u  židů,  u  Tatarů  —  tu  nic  se 
nám  "nelíbí-.  A  tu,  když  na  opilého  ruského  člo- 
věka přihrne  se  policejní  Tatařín  a  do  vězení  ho 
vleče,  tu  Rus  začne  protestovat  a  odhání  od  sebe 
ne  -strážníka',  ale  celý  ten  nenáviděný  jím  svě- 
tový názor,  lizký,  nespravedlivý,  mizerný  u  srov- 
nání s  těmi  ideály,  které  odchovány  jsou  formami 


našeho  přičinění,  ale    které  vyjasněny  a  oceněny 
jsou  teprve  zde,  v  cizích  končinách. 

>Taková  holota  (která  atd,)  a  mě  (který  atd.)  ř 
Ó  ne!  .  .  .  Děti,  bijte !« 


V. 


Upravovati  tak  nepokoje  lidu  v  policejní  rá- 
mečky s  odpovídajícími  jim  následky  je  při  nej- 
menším asi)oň  nepraktické.  Kdo  je  tu  vinen  ř 
(Ovšem  až  na  ty,  kdo  skutečně  rádi  se  přitočí 
k  cizímu  majetku.)  Z  těch  dvaceti  lidí,  kteří  mezi 
jinými  zavřeni  byli  na  policii  jen  »tak'  —  bez 
výběru,  namátkou  a  kterým  na  policii  bylo  na- 
sekáno -  ■  z  těch  dvaceti  lidí  stali  se  noví  po- 
uliční buřiči  pro  každý  jiný  případ,  ku  kteréiim 
dojíti  může  kdykoliv.  A  přece  nelze  říci,  že  by 
naprosto  prázdné  dopisování,  bezdůvodné,  lidi  jen 
od  práce  zdržující  zatýkání  atd.  —  nehrály  v  ta- 
kových případech  svou  značnou,  třebas  úplně 
planou  roli.  Vemte  třebas  toho  »vůdce'  davu, 
Skobelcva  a  povězte  na  své  svědomí  po  sprave- 
dlivu,  jak  mohl    tento    člověk    být  trestán,  když 


zároveň  s  ním  nebyl  potrestán  všechen  dav? 
Konec  konců  Skobelev  byl  ovšem  propuštěn  na 
svobodu,  ale  policejní  pletichářství  přece  co  jen 
napletlo  a  napleskalo  bezúčelných  hlupot!  U  nás 
na  Rusi  vyvinul  se  dokonce  jistý  typ  lidí,  věnují- 
cích se  výhradně  jedině  té  starosti,  jak  z  ničehož 
nic  zpfisobiti  nějaké  nesnáze. 

Skobelev,  kd3'ž  byl  s  komandováním  bakinské 
bouře  hotov,  dostal  z  jednoho  přivolžského  města 
psaní,  ve  kterém  jej  strýc  zval  na  svatbu  své 
dcery.  Skobelev  sednul  na  parník  a  jel.  Doma 
odslavil  svatbu,  vypravoval  o  bakinských  bouřích 
i  na  svatbě,  i  v  kupeckém  krámě,  i  v  hospodě, 
i  na  policii,  kde  měl  své  známé  —  slovem,  ni- 
čeho před  nikým  nezapíral  a  s  ničím  se  netajil. 
Ale  tu  jeden  z  posluchačů,  který  velice  dobře 
věděl  že  mužík  ten  je  Skobelev  a  který  proniknut 
byl  nejmodernější  v  tu  dobu  snahou  » stíhat  a 
udávat"  kdekoliv  —  bere  arch  papíru  a  z  vlast- 
ního popudu  píše  na  něm  následující  blanket : 
»Správci  policejního  úřadu !«  obrací  se,  kam  ná- 
leží: »Není-li  třeba  předvésti  vám  Skobeleva, 
jelikož  podle  všech  příznaků  řečený  Skobelev 
nalézá  se  tu  v  našem  městě ?«  Volky  nevolky 
nezbývá  než  odpověděti:  »Je  toho  třeba!  a  žádati 
za  jeho  předvedení.  A  tu  tento  básník  (iletichář- 
ského  umění  začne  čmárat  následující  listinu : 
»Tolikátého  a  tolikátého  já,  správce  kanceláře, 
následkem  ústního  rozkazu  policejní  správy,  abych 
tajně  pověřil  místo  pobytu  (jméno  uvedeno), 
který  den  před  tím  ohlásil  na  policii,  že  odjíždí 
z  města  (t.  j.  nezapíral  toho,  ani  se  tím  netajil), 
když  jsem  došel  k  měšťanu  (tomu  a  tomu)  pod 
záminkou,  jako  bych  kupoval  nádobí,  zvěděl 
jsem  od  dělníků,  že  (Skobelev)  do  27.  července 
často  chodil  kolem  krámu,  ale  od  27.  že  už  ho 
tu  Tjeviděli  a  o  svém  odjezdu  že  se  nikdy  ani 
nezmínil.  Maje  na  zřeteli,  že  (Skobelev)  zmizel  fř) 
v  7  hodin,  t.  j.  o  půl  hodiny  dříve,  než  jsem  byl 
požádán  o  to.  abych  jej  zadržel,  dále  že  dle 
výroku  příručího  v  obchodě  den  před  tím  o  svém 
odjezdu  se  ani  nezmínil :  já,  správce  kanceláře, 
jsem  uznal  za  vhodné  (slnva  te  napsána  ve- 
likými písmeny),  prositi  policejn-'  správu,  aby 
mi  dovoleno  bylo  provésti  v  závodě  jeho  i  v  domě, 
kde  se  zdržoval  (Skobelev)  prohlídku  a  pro  případ, 
že  by  řečeného  Skobeleva  (který,  jak  vidíte,  už 
odejel)  tam  nebylo,  aby  dovoleno  mi  bylo,  jeti 
za  ním  a  stíhati  ho,  to  všechno  pak  zapsati  do 
protokolu,  který,  poněvadž  vše  se  týká  tajné  zá- 
ležitosti, netřeba  jf.-dnotlivcům  předkládati  k  pod- 
pisu." Takovým  způsobem  zločinec  sám  došel  na 
policii  oznámit,  že  odjíždí,  a  odejel.  Všichni  to 
vědí,    ale    pletichářská    fantasie    hraje  svou:   pro 


nic  za  nic  sama  si  dělá  nesnáze,  sama  sobě  pí 
předpisy  a  rozkazy  a  na  základě  jejich  koná  vy- 
šetřování, »Tolikátého  a  tolikátého  já,  správce 
kanceláře,  vykonal  jsem  prohlídku  v  bednářskéiu 
závodě  toho  a  toho  měšťana,  ale  ničeho  nenašed 
nařídil  jsem  sepsati  všechno  do  protokolu  a  před- 
ložiti k  podpisu."  Jelikož  při  prohlídce  ničeho 
nalezezeno  nebylo,  pletichářská  fantasie  sesta- 
vila si  ihned  novou  listinu:  »Správci  kanceláře 
rozkazuje  se,  aby  jej  vypátral,  zatkl  a  před- 
vedl sem.«  A  tu  nový  tento  Lecocq,  jen  jen 
zmíraje  dychtivostí  > polapiti «  někoho,  z  ni- 
čehož nic  spřádá  nové  svízele.  Listina,  ve  které 
vylíčeny  jsou  všechny  tyto  činy,  nazývá  se  — 
» udáním «  —  a  to  je  ovšem  jméno  velice  pří- 
padné. »Mám  čest  oznámiti,  že  já,  vypraviv  se 
za  ním  a  pronásleduje  ho,  nemohl  jsem  jej  za- 
stihnout už  na  cestě,  pročež,  nespouštěje  se  směru 
jeho  cesty,  přibyl  jsem  v  8  hodin  večer  do  města 
A.  Odebrav  se  ihned  na  místní  úřad,  oznámil 
jsem  účel  svého  příjezdu  a  místní  strážník  ihned 
odebral  se  se  mnou  na  parník  a  vykonav  zde 
důkladnou  prohlídku,  ničeho  však  zde  nenaleznuv 
komandoval  jednoho  z  těch,  kteří  člověka  toho 
(zločince)  dobře  osobně  znali,  na  místo,  kde  se 
zdržovali  bednáři,  sám  pak  šel  hledat  činovníka 
, .  leva,  který  přijel  zárovefí  s  ním  (zločincem)  na 
jedné  a  tétéž  lodi.  Když  tohoto  našel,  komandoval 
zároveť)  s  ním  jednoho  strážníka  k  výslechu,  sám 
pak  osobně  odebral  se  jiným  směrem  za  týmž 
účelem,  pátraje  všude  po  všech  pivnicích,  hostin- 
cích, výčepech  atd.  Na  to,  když  byl  nabyl  zpráv, 
že  (zločinec)  svých  věcí  s  loďky,  po  které  přijel, 
ani  ssebou  nevzal,  posadil  dva  převlečené  strážníky 
do  zmíněné  lodi  a  sám  se  usadil  na  břehu.  Vy- 
slídiv tak  jeho  příchodu,  zahlédnul  jsem  jej,  jak 
jde  po  mostě,  kde  na  můj  pokyn  zatčen  byl 
převlečenými  strážníky.* 

Vinník,  který  nebyl  o  nic  více  a  o  nic  méně 
vinen  než  tisíce  jiných  zrovna  takových  bed- 
nářů —  tento  vojevůdce  ovšem  musil  býti  pro- 
puštěn na  svobodu,  což  se  konec  konců  také 
stalo.  Ale  co  tu  marných  a  zbytečných  natropeno 
bylo  šmejdů,  s  jakou  náruživostí  se  tyto  šmejdy 
osnovaly  a  především,  jak  dokonale  ve  skutek 
uveden  býti  mohl  každý  výron  pletichářské  této 
fantasie!  Lecjaký  příručí  kancelisty  sám  sobě  píše 
rozkazy,  aby  konati  mohl  prohlídky,  činiti  mohl 
tajná  udání,  stíhati  pronásledovaného,  převlékati 
se  a  zatýkati  —  a  pro  nic  za  nic!  Nevím,  děje-li 
se  něco  podobného  i  nyní  (snad  ne),  ale  do  ne- 
dávná ještě  pletichářské  fantasie  kancelářských 
natropila  hrozných  mrzutostí  a  zlostí  klidnému 
obyvateli 


ir     %     % 


% 


1^     ir     % 


Otakar  Thfer; 


PŘÍCHOD   ŽENY. 


\/idfš  «   řekl  Routof,  »zde  leží  symbol  lidu  :  spá- 

*     nek,  alkohol,  nikotin  a  potom  to,«  a  mávl  na 

vysvétlenou    rukou.    'Nemá    nic  než  to;    ostatnč 

nechce  mít  víc.    Jak    sladko  žíti    v  demokracii !« 

» Postavme  symbol  lidu  do  stínu  a  žijme 
sami  sobě,  Routoťe|« 

Ale  ten  pokračoval,  jako  by  rozmlouval 
s  čímsi  ve  své  duši: 

>  Každý  den  před  spaním  ...  na  mou  čest . .  . 
si  říkám:  jak  je  to  idiotní:  žena!  Ano,  jsem  do- 
konce schopen  následující  věty  :  jedině  přijatelný 
typ  ženy  je  Věčná  Panna.  Mateřství  vzniklé  du- 
chem. Jaká  noblessa!  Mateřství  bez  vášně.  To  je 
přece  něco.  Grandiosní  linie,  hrome  ! . . .  Pokra- 
čujme .  .  .  Ale,  ty,  není  rozkošná,  co?« 

Sklonil  se  nad  křeslem  a  políbil  Baby.  Dětské 
oči  poděšeny  zazářily  jako  dvě  okna  náhle  osvět- 
lená. Ale,  upokojená,  vztyčila  se  a  nastavila  své 
višfíové  rty.  Sepjala  svýma  rukama  chlapce  jeho 
šíji  a  blábolíc  štěstím,  šeptala : 

^■Dódo  .  .  .  drahý,  drahý  Dódo  .  .  .« 

Po  desíti  minutách  byli  u  Frideriky. 

Pokojská  je  uvedla  do  přijímacího  pokoje. 
A  z  vedlejších  dveří,  v  polorozepjatém  živůtku, 
se  závojem  v  rychlosti  shrnutým  se  rtů,  tak,  jak 
přišla  z  procházky,  vystoupila  Friderika.  Náramky, 
stříbrné  a  zlaté,  svítící  drahokamy,  jasně  zachře- 
stily,  když  jim  podávala  ruce. 

•  Dobře,  nevěrnici,  že  jste  přišli.  Bože,«  obrá- 
tila se  ke  Kamilovi,  »proč  ty  jsi  se  neukázal  ?  Pa- 
matuješ se  na  ten  večer,  když  jsi  mi  utekl .?  Ach, 
Dódo,  ten  vám  byl  hloupý!  Darmo  mluvit.  Běžím 
za  ním  na  ulici,  neučesaná,  lidi  se  ohlížejí,  ale 
on  práskne  do  bot  a  celou  mne  splete  takovými 
hloupostmi. « 

Kamil  ji  srovnával  s  tím  fantomem,  plným 
elektrického  světla,  jak  se  mu  objevila  večer,  při 
matčině  odjezdu.  Tehdejší  bytost,  stkaná  ze  záře, 
kolíbající  se  nad  zástupem  jako  neskutečná  orchi- 
dea, proměnila  se  teď  v  plavou  krásu,  ženu  s  fial- 
kovým parfumem,  smavou  a  svůdnou. 

A  Kamil  bezděky  cítil  lítost  z  vybledlé  illuse. 

Nechala  je  na  chvíli  samotný.  Pak  zahalená 
v  bledý  peignoir  usedla  při  krbu;  Routof  a  Kamil 
vedle  ní 

Slavili  černou  hodinku ;  toliko  oheň  v  krbu 
olizoval  je  planoucími  reflexy.  Friderika  natočivši 
prsty  k  plameni,  pozorovala  tisíce  jisker  vyléta- 
jících z  briliantů.  Časem  přerušoval  její  smích 
Routofa,  jenž  s  buffonskými  gesty  vypravoval 
historii  o  Baby. 

Pak  začala  sama  o  minulé  bídě  a  o  svém 
dědouškovi ;  vypravovala,  jak  jí  bylo  zápasit,  jak 
překonávala  obtíž  života  důvěrou,  že  její  energie 
musí  zvítězit,  jak  žila   v  nevytopených  pokojích. 


jak  jedla  jednou  za  den.  Vypravovala  fakta.  A  jako 
málokterá  žena,  nechlubila  se  bolestí.  Její  slova 
zněla  heroicky.  Nyní  žije  slušně.  Ale  kolik  pře- 
máhání si  uložila!  Odmítala  »dědouškovy«  na- 
vštívenky, vracela  kytice  a  šperky;  ukazovala 
mu  dvéře,  až  konečně,  zuřivý  a  bez  sebe  unesl 
ji  do  Itálie  Má  od  něho  roční  rentu.  Ale  zvítě- 
zila nad  životem,  ona.  Zápasnice  Bídy. 

»Mám  ho  zde  na  krku  každý  týden,  starého 
kance, «   a  zasmála  se. 

Byla  noc,  když  vyšli. 

Doma  rekapituloval  své  dojmy.  Dům,  mrtvý 
jako  hrob,  nepromluvil  jediným  zvukem.  Bylo 
teskno  a  temno.  Za  okny  klenula  se  nebesa 
posázená  hvězdami.  Jak  očekával,  nebyl  Fride- 
rikou  ukojen.  Naopak,  probudila  v  něm  jen  pal- 
čivější a  neuhasitelnější  touhu. 

A  náhle,  jako  se  při  bouři  cítí  uvolnění,  když 
blesk  uhodil,  tak  ulehčilo  se  Kamilovi. 

•  Kdyby  nme  chtěla  nrít  ráda!<  vyšlehlo  mu 
v  mozku,  a  »jí«  myslil.  Linu.  >Jaká  by  to  byla 
láska,!  myslil  dále.  Láska  tak  tragická,  jak  si  ji 
představoval  kdysi  před  Portraitem.  Nalezl  ko- 
nečně skutečnou  a  hlubokou  lásku. 

Ale  dostane  Linu.?  Zachvěl  se  při  tom,  jako 
by  chtěl  majestát  trůnu  svírat  ve  svých  loktech. 

Zdálo  se  mu,  že  na  něho  padlo  posvátné 
šílenství,  strašlivé  pomazání  Boha,  které  přináší 
smrt. 

VI. 

Druhý  den  se  Kamil  probudí  a  jako  raněný 
zkoumá  svou  ránu.  zda  není  snem.  Skutečně, 
říká  si,  včerejší  snění  o  Line  je  zde  v  srdci. 
A  jako  onehdy  se  ulekl  živelnosti  své  vášně,  děsí 
se  dnes  živelnosti  své  touhy.  Má  strach  před 
mystériem  svého  nitra,  má  strach,  že  jeho  erotický 
sen  je  neočekávaně  realisován  a  chce  si  zkari- 
kovat  svou  touhu.  Žertuje :  Dobrá  I  Přijdeme  a 
řekneme :  Slečno  tetinka  (učiníme  velkolepou 
pausu),  je  pro  nás  nemožno. . .  zho-la  ne-mož-no, 
abychom  bez  vás  žili.  Vzhledem  k  tomu  pocho- 
píte, maje  devatenáct  jar,  item  všeobecně  známť. 
dobré  srdce  a  t.  d.  . . . 


Odpoledne.  Kamil  promoklý  vchází  do  villy. 
na  jejíž  deštěm  spláchnutých  zdech  hoří  slunce 
Nebesa  září  ve  výškách,  prosvítavá  a  klidná. 
A  z  parku  dolétá  sem  čerstvá  vůně  stromoví, 
probuzená  lijákem. 

Na  verandě  seděl  doktor  pokuřuje.  Paprsky 
pronikaly  révovím,  sklouzaly  mu  po  tváři  a  plny 
zlata   kolébaly   veliké   zářivé   skvrny  po   ubrusu. 


26* 


Kermor  ho  nepozoroval.  Se  zamhouřenýma  očima 
nastavil  slunci  obličej,  jeden  z  těch,  v  nichž  žije 
orient  i  po  tisíciletí,  s  chvějícími  se  nozdrami  a 
vysokým  čelem.  Zdálo  se,  že  ssaje  slunce  Trhl 
sebou  uslyšev  kroky.  A  pak : 

»Mon  Dieul  To  vy...  monsieur  Kamil?... 
Ale  . . .  řeknete  . .  .  est-ce  une  conduite? ...  je  to 
ňáké  chování . .  .  monsieur  . . .  nepřijít  nás  spa- 
třit.. .  Paulině  a  já...  tak  dlouho?...  Já... 
představte  si  . . .  já  byl  vážně  . . .  trěs  sérieuse- 
ment . . .  znepokojen  . . .  Ale  áno  .  .  .  nom  de 
Dieu ! . .  .  Nyní . . .  víte  . . .  mé  nervy  ...  já  . . . 
Doutník  . . .  nevemete  ? . . .  A  teď  se  posaďte  . . . 
s'il  vous  plait . . .  Jaký  odpoledne  .  . .  jaký  kou- 
zelný, slunýkový  (slunné)  odpoledne,  což?« 

»Ano,«   řekl  Kamil  netrpělivě. 

»Vaši  ruku,  monsieur  Kamil  . .  Tak  .  .  . 
Víte  . . .  vous  savez  . . .  jste  mlády  . . .  velmi  mla- 
dý .. .  Inspirujete  upřímnost . . .  ujišťuji  vás  .  .  . 
Eh  bien !  . . .  Chci  vám  říc  . . .  Takový  odpoledne . . . 
ó,  to  člověk  ssaje  . . .  savez  vous  .  . .  jako  houba, 
jako  houba  . . .* 


Doktor  přisedl  k  němu  blíže,  svíraje  stále 
pravici.  Pod  skřipcem  mihotaly  se  jeho  zraky 
passivní  a  bolestné. 

»Ale  teta  Lina,  pane  doktore... « 
»Ona  přijde,  monsieur  .  . .  Představte  si . . . 
proměnit  celý  odpoledne  toto  . .  .  každý  papr- 
sek ...  v  myšlénku  . . .  Témotion  de  Tidée  . . .  na- 
lézt . . .  nalézt,  jaký  vztah  má  každý  záchvěv  světla 
ku  naší  duši  .  . .  ó,  cest  beau  ...  ó,  to  je  krásné! 
O,  ano  . .  .  poněvadž  intellekt .  . .  sylložism  .  .  . 
učinil  banqueroute  ...  já  říkám  . . .  prožit  každý 
záchvěv  do  poslední ...  je  veux  dire . . .  vibrase . . . 
do  nejmenší  vibrase...  monsieur...  Ssát  la  re- 
spiration  du  monde  . . .  výdech  světa  . . .  myšlen- 
kově . .  .  anylé  (annulovat)  tělo  .  . .  tělo  . . .  identi- 
fikovat se  . . .  avec  la  nátuře  . . .  zbavit  se  sebe, 
centťi  vlastního  Moi .  . .  uskutečnit...  réaliser 
cette  émotion  de  Tidée  végétative  . . .  Jaký  sen! 
ó,  monsieur  .  . .  jaký  sen  !« 

A  opřel  se  o  stůl,  hlavu  v  dlaních. 

Teta  prý  je  v  podkroví,  v  pracovně.    Pokrae. 


FEUILLETON. 

Otokar  Šimek:  AUGUSTE  RODIN. 

Nedaleko  světové  výstavy  —  a  přece  mimo  ni  — 
měl  svoji  výstavu  Rodin  ve  velmi  střízlivém  paláci.  Dílo 
práce,  stylovč  a  přece  zlomkové,  které  tak  charakteri- 
suje  úsilí  druhé  polovice  století,  odpovídajíc  literárním 
snahám  Balzaců,  FlaubertS  a  Baudelaireů,  a  v  malířství 
Degasů,  Corotů  a  Ropsů. 

Vyjádřit  ideu  objektivního  světa,  to  byl  umělecký 
úkol  Rodinův  od  té  doby,  kdy  překonal  první  těžké  boje 
o  život,  a  kdy  se  konečně  směl  odvážit  svého  díla.  >Jen 
příroda*  bylo  jeho  heslo,  a  methoda:  vžít  se  do  ob- 
jektů a  vyjádřit  je  umělecky,  to  jest  ideově.  A  tak 
v  tom  bledě  tapetovaném  pavillonku  jste  poznali  smysl 
doby:  hledání  pravdy,  zoufalý  zápas  o  úzkostlivou  otázku 
po  smyslu  a  ceně  života . . .  zcela  totéž,  co  si  odnášíte 
z  lektury  »Cousine  Bettec  nebo  »Madame  Bovary*  a 
íKvětů  Zla«.  Mnoho  nekonečného,  tolik  věcí,  které  člo- 
věk vychovaný  konvenčním  vkusem  nepochopí,  tolik 
ošklivého  —  vedle  věci,  které  by  mohly  dojmout  čisté 
srdce  —  vedle  virtuosit  konečně:  jak  jen  je  možno,  aby 
Rodin  byl  autorem  »Baiser<í  a  »Amor  fugit«  nebo  »Em- 
prise«  zároveň  ?  Ale  není  Balzac  autorem  »Eugenie  Gran- 
detovy«  i  barona  Hulota,  a  nenapsal  Zola  ^Réve*  a  »Faute 
de  Tabbé  Muret«  vedle  »Germiualu<i? 

Píšu  pod  dojmem  obnovených  sensací,  maje  po  ruce 
monografii  publikovanou  časopisem  »La  Plume<,  která  je 
holdem  mladé  francouzské  literatury  svému  sochaři... 
vrátil  jsem  se  tedy  k  nčmu,  a  vyjasňuji  si  i  to,  co  mi 
tehdy  bylo  nepochopitelným  —  i  monstruositou  mnohé. 

Ta  »krásná  řeČ€  —  »Baiser«.  V  tom  je  vysloveno 
vše,  co  je  na  lásce,  —  primitivní  lásce,  bez  efflorescence 
snfi  —  krásné,  reelně  krásné  a  potěšující.  On  a  Ona 
v  objetí.  To  není  banální  stylisace,  to  je  láska  —  »na- 
ture<<;  oba  krásní:  on,  silný  a  protěžující  svou  svalnatou 
pravicí,  která  spočívá  na  jejím  boku,  zároveň  měkce  a 
jistě,  zatím  co  ona,  lehce  sedíc  na  jednom  jeho   koleně 


se  k  němu  přimyká  svým  vláčně  ohebným,  krásně  vlnivým 
tělem  a  ovíjí  mu  ruku  kolem  šíje,  tlačíc  jeho  hlavu  ke 
svým  rtiim.  Ti  dva  v  tom  okamžiku  spojení  mají  pocit 
věčné  lásky,  již  nerozloučí  nic,  ani  nárazy  života,  ani  ne- 
přátelství světa.  Neboť  se  milují  tak  nezvratně,  a  on  má 
silné,  ochranné  paže.  Ta  socha  je  jako  píseň,  jako  šťastná 
a  měkká  erotika;  ale  je  to  láska  jen  z  jedné  strany. 

»Printemps«,  také  objetí,  na  první  pohled  totéž. 
A  přece  veliký  rozdíl:  raffinovanější,  smyslnější  je  ta 
skupina  páru  v  objetí.  Muž  ovíjí  klečící,  k  polibku  vzpja- 
tou  ženu  kolem  zad  a  pod  paží  a  tiskne  její  trup  nohou 
k  svému  tělu  tak,  že  jeden  prs  se  dotýká  jeho  hrudi; 
on  zná  dokonale  umění  lásky,  gesta  jsou  jista  pocity, 
které  vyvolají,  jako  prsty  virtuosa-houslisty  všemi  polo- 
tóny: ona  žíznivá  a  opilá  strhuje  jeho  hlavu  ke  svým 
rtům,  aby  ssála  nekonečné  políbení. 

Ale  ani  tam  nekončí  lidská  touha,  která  nemá  mezí, 
která  se  jeví  zlem,  depravuje  se,  zvrhá...  Amor  fugit: 
Zena  uniká,  pluje,  s  napjetím  sil,  ale  jistě  a  vítězně,  uná- 
šejíc na  zádech  muže,  který  se  jí  chytá  křečovitě:  marně, 
unikne  mu  na  pólo,  ale  nezmizí;  bude  mu  unikat  vždy, 
v  unavující  a  zoufalé  —  pro  něho  —  hře  lásky.  »Em- 
prise«,  malá  skupina,  surový  a  bcstiální  akt  lásky. 
A  všechny  nuance,  jež  nemohu  vyčísti,  v  razných  Bac- 
chantkách,  Sirénách,  Faunkách  —  zoufalá  úsilí,  vítězství, 
sny  a  sklámání,  marnost  lásky  ve  všech  formách  projevů. 

Zdá  se,  že  sexus  vůbec  je  východiskem  Rodinovi: 
nejsilnější  vášeň,  nejzákladnější  projev  vůle,  stejně  jako 
Schopenhauerovi.  V  ní  se  energie  člověka  nejvíce  napne, 
aby  dosáhla  nedosažitelného,  nemožného;  mysticism  ma 
kořeny  stejně  v  ní  jako  životní  energie  dobyvatele  /em- 
ských  skutků.  Kresby,  nesrozumitelné  laikovi,  jsou  jen 
studiemi  gest,  gest  vášně  —  neboť  v  podstatě  není  jiných 
gest  —  ve  všech  momentech.  A  tak  dovede  Rodin  vyjá- 
dřiti všecko  lidské  chtění.  Zoufalství:  muž  v  křeči 
utrpení  svírá  nohu  oběma  rukama,  jakoby  napjetím  sil, 
napjetím  k  tělesné  bolesti  chtěl  překonat  duševní.  Mod- 
litba: věc,  která  by  mohla  být  znamenána  naším  Bílkem; 
hubené  tělo,  v  touze  po  nebi  vzpjaté  vzhůru,  v  marnérn, 
úsilí  po  dosaženi  »anděla«.  Pád  Ikarův,  — mladý  niuz 


křidla  na  rukou  i  na  nohou  kleslá,  ochablá,  jako  u  po- 
střťlen(^ho  ptáka,  patlá  hlavou  na  hladinu  moře  —  idea 
vyjádřená  v  mnoha  náboženstvích.  Pád  Satana. 

A  celá  ta  lidská  tragedie  vášně  a  myšleni  má  býti 
stělesněna  v  La  porte  de  1'enfer,  dvéře  pekla,  chá- 
paného spíš  s  naturalismem  Baudelaireovým  než  spiri- 
tualismem  Dantovým:  véc  konečně  stejná,  neboť  oboji 
vyjadřuje  nápis  konce:  Lasciate  ogni  speranza. 
Věc  je  posud  v  práci,  v  atelieru  mistrově;  má  býti  syn- 
thesou  všeho  lidského  utrpení,  prvotní,  čistě  idejnou, 
zbavenou  všeho,  co  přidává  doba  a  okolnosti,  v  nahro- 
madění pudů,  fatality,  zoufalství  a  touhy.  Snad  největší 
a  nejslavnější  komposice  moderního  Michel-Angela. 

Rodin  jako  historik  vytvořil  —  tuším  pro  Calais  — 
skupinu  »Bourgeois  de  Calais«.  Legenda  z  Frois- 
sarda.  Město  se  odhodlalo  ke  kapitulaci,  ale  anglický 
král  žádá,  aby  klíče  mu  přinesli  nejvybranější  občané, 
svlečení  až  na  košili,  s  oprátkou  na  krku.  A  zde  vychá- 
zejí muži  různého  věku,  odhodlaní  k  oběti.  Král  s  nimi 
naloží  dle  kapřice  vítězovy.  Jeden  stařec  jde  s  resigno- 
vanou  impassibilitou.  Jiný,  muž  v  plné  síle,  svalnatý,  kypí 
zlostí:  v  pažích,  v  obličeji  je  ještě  mnoho  vzdoru.  A  jiný, 
mladík,  jehož  čekal  život,  ohlíží  se  nazpět,  na  město, 
jehož  život  měl  pro  něho  tolik  slibů,  zastavuje  se  s  lí- 
tostí Lothovy  ženy.  Jiný,  hlavu  v  dlani,  podléhá  návalům 
hoře.  Jsou  tam  všechny  nuance,  které  bolest  svrchova- 
ného poníženi  hraje  na  různá  srdce! 

Mezi  tyto  ohromné  komposice  patří  dva  pomníky  — 
a  takovým  způsobem  posud  nebyly  pomníky  tvořeny!  — 
Hugův  a  Balzacův. 

To  je  Victor  Kugo  ve  své  kulminaci,  to  jest  ve  vy- 
hnanství  Victor  Hugo  inspirovaný  ke  >Contemplations« 
a  »la  Legendě  des  Siěclesc  Sedí  na  skále  svého  exilu, 
zcela  koncentrován;  jeho  ruka  v  neuvědomělém  gestu 
tvoři  kornout  na  uchu,  jak  naslouchá  osudné  ženě,  muse 
pomsty,  satiry,  a  soudu  nad  lidstvem.  Druhá  ruka  od- 
mítá ženu,  šeptající  snad  elegie.  Neboť  je  chvíle  soudu, 
přísného  a  bez  lítosti.  Draperie,  halící  básníka,  smekla 
se  na  pravé  koleno. 

A  pak  Balzac,  ten  nestvůrný,  děsný  Balzac  — 
objednávka  i>Société  de  gens  de  lettres«,  odmítnutá  potom, 
dílo,  které  vzbudilo  na  jedné  straně  odpor  a  ustrnutí,  a 
na  druhé  obdiv,  schválně  nedokončené  a  jako  pyšná, 
vědomá  ruina.  Balzac  oblečený  ve  své  mnišské  roucho, 
jako  býval  doma;  hlava  lidského  kolosa,  s  rysy  mohut- 
ných vášní,  cynická,  nekultivovaná,  děsná  se  svými  roz- 
cuchanými vousy,  se  svým  výrazem  cynismu,  sebevědomí 
a  opovržení.  »En  face*  —  to  není  přesná  podoba  Balza- 
cova,  spíše  z  profilu.  Ale  autorovi  šlo  o  ideu,  a  hle,  jak 
si  počínal:  naplnil  svoji  paměť  nejen  všemi  portréty  ro- 
manciera,  které  dostal,  ale  i  jeho  dílem,  hledal  a  našel 
jeho  dílo  v  jeho  zevnějšku,  který  znásilnil,  přehnal  .  .  . 
až  dosáhl  toho,  co  chtěl:  děsu.  Neboť  —  nepřichází  ta- 
kový pocit  po  četbě  »Cousine  Bette«,  po  četbě  celé  té 
nesmírné  »Lidské  komedie«  .'  Výtka,  že  Rodin  dává  litera- 
turu do  sochařství,  nebyla  odůvodněna,  neboť  procedura 
jeho  je  vždy  stejná:  zná  všecka  lidská  gesta.  Jiná,  prav- 
divá, je  pro  Rodina  bezpodstatna:  že  je  dílo  nedokon- 
čené; neboť  Rodin  nedbá  lhostejných  detailů,  aby  pra- 
coval jedině  o  charakteristickém:  neboť  právě  ideu  má 
vyjádřit,  vnutit  ji  dílu.  Osud  Balzacův  není  rozhodnut;  čet- 
nými sbírkami  bude  autor  materiálně  odškodněn.  Všim- 
něte si,  že  jeho  procedura  při  historických  nebo  biogra- 
fických dílech  je  podobná  jako  u  Flauberta:  inspirovat 
se  co  největším  množstvím  dokumentů. 

Že  dovede  dokončit  portrét,  že  dovede  vytvořit 
dilo  harmonické  —  jde-li  právě  o  to  —  přesvědčí  úplně 
Portrét  Mme  X.  v  museu  Luxembourském.  Rodilá  Pc- 
ruvianka  a  pyšná  pařížská  mondéna.  Symfonie  moderní 
elegance,  tento  tvor  společnosti  s  rysy  velmi  jemnými, 
ale  pevnými,  hlavu  poněkud  nakloněnou,  ne  s  koketností, 
ale  s  knížecí  graciosností,  nad  nahým  poprsím,  vroube- 
ným kožešinou.     A  jaký  účes!    To  je  žena  po  třicátém 


roku,  krásná  a  chladná,  mladá  Maintenon  XIX.  .století, 
jakou  možno  potkati  v  salonech  kosmopolitické  aristo- 
kracie a  v  románech  Bourgetových.  — 

To  není  vše.  Dalo  by  se  tol.ik  napsat  o  každé  věci, 
kterých  je  mnoho,  mnoho.  O  »Áge  ďairain«,  rovněž 
v  Luxembourgu,  o  tom  mladém  muži,  beznadějně  a  una- 
veně odhodlaném  k  práci,  k  novým  břemenům  života! 
O  té  nahé,  scvrklé  stařeně  bronzové,  kterou  nazval  ^La 
belle  eaumiěre«,  stejně  jako  o  tom  krásném  mramoru 
»La  penséca,  zamyšlené  mladé  ženě;  krásná  hlava  ová- 
zaná šátkem,  skloněná  —  a  v  okamžiku,  kdy  myšlénka 
přetvoří  a  zkrásní  lidskou  tvář,  která  právě  tehdy,  v  tak 
vzácnou  chvíli,  vyslovuje  úplně  svou  pravdivou  podstatu. 

A  tak  Rodin  znamená  v  sochařství  to,  co  v  litera- 
tuře Balzac,  Flaubert,  Goncourtové;  realism,  který  od- 
mítl všechny  tradice  a  ponořil  se  do  kontemplace  pří- 
rody. Jen  pravda  její  je  mu  svata,  ale  neopakuje  ji,  nýbrž 
zkracuje,  neboť  idea  je  výsledkem  kontemplace  a  úkolem 
plastiky;  tak  věři,  jako  všichni  hledající,  kteří  zlomili 
s  konvencemi  života,  poněvadž  již  nebyli  z  něho,  že  jim 
nevyhovoval,  protivil  se  a  znásilňoval.  .Ale  nejsou  oni  — 
tvůrci  konvencí  nových  —  není  historie  umění  vyjádře- 
ním stálého  vlnění  lidské  historie?  Zdá  se,  že  tito  hle- 
dající jdou  kopat  základy  k  novému  a  většímu  pohodli 
života,  stavět  na  pravdách  paláce  do  plného  slunce, 
domy  krásné,  ale  stejně  podrobené  zákonům  doby,  jako 
všecky,  které  rozbořili. 

Narodil  se  v  Paříži  r.  1840.  Pracoval  u  velkého  so- 
chaře Barye,  ale  nechápal  ho  asi,  až  mnohem  později. 
První  perioda  jeho  tvořeni  byla  čistě  dělnická,  pomoc- 
nická,  pro  výživu;  tak  pracoval  v  Carrier-Eelleuse  a  po- 
zději v  Belgii,  v  Brusselu  společně  s  van  Rasbourgem 
na  kariatidách  bursy.  R.  1864  první  pokus  L'honime  au 
nez  casséi,  prozrazuje  již  jeho  personalitu.  Úspěch  zna- 
mená až  tTAge  ďairain«  v  Salonu  r.  1877. 

V  Paříži,  v  březnu  1901. 

DIVADLO. 

M.  D.  Rettigová.  Veselohra  o  třech  jednáních. 
Napsal  Alois  Jirásek.  Nákladem  J.  Otty.  Cena  I  K. 

Kdo  zná  i>Filosofskou  historii*,  jednu  z  nejstarších 
ale  nejsvěžejších  prací  Jiráskových,  plnou  půvabu  a  rosy 
mládí,  přeplněnou  jasným  a  vonným  světlem  rozbřesku- 
jíciho  se  života  let  osmačtyřicátých,  ten  novou  hru  Ji- 
ráskovu poslechl  si  se  zvýšeným  zájmem,  tak  jako  se 
zájmem  a  rádi  v  životě  se  setkáváme  se  sympatickými 
nebo  zábavnými  lidmi.  A  nová  veselohra,  kterou  jsme 
v  pondělí  po  prvé  viděli  na  scéně  Národního  divadla, 
má  nejen  vzduch,  místo,  ale  i  některé  osoby  z  »Filosof- 
ské  historie*.  Setkáváme  se  tu  s  roztomilou  figurou 
páně  Roubínkovou,  skvostným  to  exemplářem  ztrnulého 
a  šosatého  aktuara,  i  s  jeho  vlasteneckým  Žižkou  a  cí- 
sařem Josefem.  Scházejí  jen  ještě  mariánské  jeho  panta- 
lony  a  frak  ».Aron«  (ostatně  je  měl  snad  na  sobě)  a  vý- 
borný Herodes  král,  který  v  tichém  jezevčím  hnízdě 
Roubínkově  hraje  o  dvanáct  let  později,  když  odehrává 
se  íF^ilosofská  historie^,  tak  vynikající  roli.  Jo  tu  i  ne- 
méně zábavná  jeho  lepši  polovice  paní  Roubinková  i  je- 
dovatá Rollerka  se  svým  nerozlučným  váčkem  s  háčko- 
váním a  neúnavnou  ochotou  nakapat  jedu  všude,  kam 
vkročí.  Tyto  postavy  jsou  známy  z  Jiráskovy  povídky  a 
bude  málo  čtenářů,  kteří  by  je  neznali.  Jsou  to  zajímavé 
postavy,  kulturné  přímo  skvostné  exempláře  karakteri- 
sující  tehdejší  měšťáctvo,  zabořené  až  po  krk  do  starých, 
reakcionářských  názorů,  protivné  svou  bezbarevností  ná- 
rodní, a  plivající  okázii  po  všech  snahách  národních  a 
pokrokových,  ubohé  a  směšné  výrobky  tehdejší  doby, 
kdy  bylo  příkazem  dobrého  tónu  odříkávat!  německé 
sentimentální  výrobky  literární  a  dívat  se  přes  rameno 
na  všechny  ty,  kteří  cítili,  že  probouzející  se  národ  třeba 
celý  vyplniti  silným  chtěním  po  zbudování  vlastního 
života.  Ale  to  byla  jen  čá.st  měšťan.stva.  Druhá,  třeba  jen 
menší  jeho  část,   už  zač.la  si  protírat    oči  a  setřásat  se 


sebe  bezbarvou  netečnost.  A  tak  jako  protiváhu  oněm 
hermafroditům,  budicim  ostatně  spíše  útrpnost  než  ne- 
návist, staví  autor  zástupce  nové,  rodící  se  budoucnosti, 
houževnaté  rozsévače  horoucího  uvědomění  národního. 
Postava  populární  Rettigové  přišla  tu  autoru  jako  na  za- 
volanou. Od  malicherného  prostředí  její  tichá,  ale  záslužná 
práce  odráží  se  oním  čistým  kouzlem,  kterým  obestřeny 
jsou  postavy  předbřeznových  abrodných  časů.  Ale  nejen 
obraz  národního  života  rýsuje  tu  pevná  ruka  autorova, 
ale  i  sociální  poměry  tehdejší  tu  vystupují  v  zajímavém 
a  karakteristickém  osvětlení.  Jako  proti  národně  tupým 
a  lhostejným  elementům  vystupuje  tu  živci  druhý,  ná- 
rodně uvědomělý,  tak  s  druhého,  sociálního  stanoviska 
tu  lze  pozorovati  srážku  dvou  proudů:  starého  kastov- 
nického  ducha  panských  úředníků  a  šosáckých  polointel- 
ligentů  se  strany  jedné,  a  nového,  demokratického 
ducha,  se  strany  druhé.  Tento  demokratický  ráz  je 
účinně  a  dobře  karakterisován  přátelským  stykem  Retti- 
gové s  ševci  písmáky  a  čtenáři  a  vůbec  nižšími  vrstvami, 
nad  kterými  většina  tehdejší  t.  zv.  intelligence  okázale 
krčila  nosem.  Tyto  dva  kulturní  živly  dávají  nové  práci 
Jiráskově  spíše  reliéf  vážného  kulturního  obrazu  než  ve- 
selohry v  líěžném  slova  smyslu.  Veseloherní  živel  tu 
vůbec  ustupuje  do  pozadí  bohaté  a  syté  malbě  doby, 
která  také  více  na  práci  zajímá  než  vlastní  zápletka  a 
děj.  Je  ostatně  zřejmo  na  první  pohled,  že  autoru 
šlo  více  o  zachycení  a  nanášení  barev,  na  vytvo- 
ření určitého  kulturního  milieu  než  na  vy- 
tvoření účinných  scén  a  fraškovitých  situací,  jež  lákají 
galerie.  Ale  to  není  slabinou  hry,  po  mém  názoru 
je  to  její  předností,  a  přibližuje  ji  právě  tato  snaha 
po  malbě  určitého  kulturního  prostředí  modernímu  ná- 
zoru na  uměleckou  tvorbu  a  tvoří  z  veselohry  Jiráskovy 
dílo  vážné  a  skutečně  umělecké.  Já  pro  svou  osobu  kvi- 
tuji aspoň  autoru  s  velkým  povděkem  odvahu,  že  dovedl 
si  odříci  honbu  za  fraškovitostí,  která  sama  sebou  da- 
leka ještě  je  toho,  co  si  mjfslíme  pod  pojmem  veselohry. 
Zde  i  ty  na  pohled  komické  postavy,  ku  př.  manžela 
punčochy  pana  Roubínka  a  ženské  dvojice  Roubínkové 
a  Rollerky  mají  pod  svou  komičností  krvavě  vážný  rys, 
budící  hluboký  soucit  a  otevírající  vážné,  kulturně  histo- 
rické perspektivy.  A  dobrá,  umělecky  cenná  komedie 
právě  musí  pod  svým  vnějším  smíchem  ukrývati  tyto 
výhledy  na  věci  vážné  a  zanechati  po  smíchu  rýhy  nu- 
tící k  vážnému  přemítání. 

Děj,  jak  jsme  již  řekli,  je  prostičký  Točí  se  kolem 
lásky  mladého  děvčete  k  panskému  myslivci  a  roz- 
poru mezi  touto  láskou  a  vděčností  k  starému  dok- 
toru Plavcovi.  A  jen  tak  pevná  ruka  jako  Jiráskova 
mohla  se  odvážiti  tuto  jednoduchou  látku  spracovati  na 
celý_  večer.  Jen  té  neobyčejně  jisté  malliě  a  znalosti  kul- 
turního koloritu  doby  mohlo  se  podařiti,  že  hra  nejen 
upoutá,  ale  hřeje  až  dokonce,  úspěch  to  právě  umě- 
lecký. Hru  nezachrařiuje  několik  scén,  jako  bývá  zvy- 
kem, ale  celkové  umělecké  spracování.  K  hlavnímu  pro- 
.stému  ději  připojena  je  řada  episod,  v  nichž  hlavní  roli 
hraje  postava  Rettigové  a  její  blahodárný  vliv  na  její 
okolí. 

Budiž  zde  vděčně  kvitováno,  že  naše  obecenstvo, 
které  projemné  práce  nemá  příliš  smyslu,  přijalo  tuto 
novou  práci  s  neobyčejnou  vřelostí,  ba  enthusiasmem. 
Z  umělců  vynikla  v  titulní  roli  paní  Kvapilová  svým  di- 
stingovaným, umírněným  výkonem.  Z  dam  ostatních  s  po- 
chopením hrály  si.  Grégrova,  Hilbertova,  pí.  Danzerová, 
Pštrosová  a  Ryšavá,  z  pánů  Bittner,  Steinsberg,  Pštros 
Kafka,  Mušek  Havelský,  Focht,  Mošna  a  Sedláček.  Režie 
páně  Kvapilová  překvapila  pochopením  a  šťastným  zabar- 
vením zejména  druhého  aktu.  Ant.  NečAsek. 


LITERATURA. 

Julius  Zeyer:  Jan  Maria  Plojhar.  Díl  první. 
(F.  Šimáček  1900.) 

Šimáčkovo  nakladatelství  pořídilo  nové  vydání  bás- 
níkova !>Plojhara«.  Zdá  se,  že  to  byla  šťastná  ruka,  jež 
je  vedla,  aby  právě  toto  dílo  vyvolilo;  neboť  Jan  Maria 
Plojhar  charakterisuje  nejhlouběji  a  nejvýstižněji  svého 
autora. 

Srovnejte  náš  román  s  jinými,  vydanými  současně 
s  ním.  Tam  naleznete  snahu  po  realistickém  vystižení 
života;  naproti  tomu  zde  jedná  se  autorovi  o  něco  zcela 
jiného.  Nekreslí  jednotlivé  figury,  nestopuje  přiliv  a  odliv 
citů  v  několika  srdcích;  jde  mu  jen  a  jen  o  to,  aby  za- 
chytil jedno  srdce,  jednoho  člověka,  jeden  typ  —  Jana 
Marii  Plojhara.  Všechno  ostatní,  krajiny  i  lidé,  nejsou 
riež  pouhou  dekorací. 

Ale  již  způsob,  jakým  líčí  svého  hrdinu,  je  zvláštní. 
K  románu  má  celá  ta  postava  málo  života  a  hybnosti; 
oživne  vám  sice  občas  před  zrakem;  ale  většinou  knihy 
pohybuje  se  jen  ve  všeobecných  ideových  a  psychologi- 
ckých pláštích;  nevidíte  jí  na  holé  tělo.  Je  to  spíše 
analytická  studie  nebo  kritické  essay  než  román. 

Jan  Maria  Plojhar  má  však  ještě  jinou  zajímavou 
stránku:  jím  vyslovil  se  básník  nejobsáhleji  a  nejvýstiž- 
něji. Ale  postava  tohoto  hrdiny  má  v  sobě  ještě  něco 
jiného  než  pouhé  ztělesněni  Zeyerovy  duše.  Je  to  symbol 
Celé  vrstvy  národa,  je  to  živoucí  minuta  jejího  vývinu. 
Jím  vytušil  Zeyer  ty  prvky,  které  se  ve  skutečnosti  slily 
v  živoucího  jedince  dlouho  po  té,  kdy  kniha  byla  na- 
psána, postavil  jí  jeden  z  nejprvnějších  a  přece  skoro 
definitivních  základů  českého  úpadkového  typu.  Od  Jana 
Marie  Plojhara  není  daleko  k  p.  Karáskově  »Gothické 
duši;  není  daleko  ani  základním  naladěním,  ani  metho- 
dou  vypravování. 

Celá  tragika  Plojhara  í  Gothické  duše  dá  se  formu- 
lovat prostě  tím,  že  mezi  jejich  vlastni  chabostí  a  touhou 
vznikl  rušivý  nepoměr.  Touha  chtěla  by  mnoho,  ale  síla 
jim  nestačí  ku  dosažení.  Odtud  vzniká  potom  pocit  zkla- 
mání, s  nímž  se  setkáváte  skoro  na  každé  stránce  Zeye- 
rovy knihy.  Plojhar  je  zklamán  námořní  akademií,  zkla- 
mán svou  sestrou,  zklamán  společností,  zklamán  svou 
milenkou  paní  Dragopulosovou,  zklamán  Prahou,  zklamán 
literáty.  Vyjde  do  života,  kterv  si  vysnil,  a  postupně 
ztrácí  illusi  za  illusí,  sen  za  snem.  Život  stojí  před  ním 
krutý,  drsný,  ohavný.  Nezbývá  než  zvítězit,  nebo  přizpů- 
sobit se,  nebo  zemřít.  Na  vítězství  je  však  Plojhar  příliš 
slabý.  Příliš  pyšný,  než  aby  se  dovedl  přizpůsobit.  Je- 
diná cesta  zůstává  volná:  zemřít.  A  Jan  Maria  Plojhar 
umírá . . . 

Co  Zeyer  vytušil  Plojharovou  postavou,  to  stalo 
se  dnes  krví  a  tělem  celé  jedné  generace:  nemáme  síly, 
abychom  přemáhali  život:  přizpůsobíme  se  tedy,  praví 
ti  horší;  budeme  pomalu  umírat,  praví  ti  lepší. 

Je  to  celý  komplex  otázek,  jež  možno  zahrnouti 
do  slova  splojharisms.  »Plojharism«  je  naší  morální  krisí, 
ochromením  národní  energie.  Místo  aby  učil  lidi  krásně 
žít,  učí  je  jen  krásně  umírat.  I  slovo  se  našlo  pro  toto 
postupné  odumírání:  je  to  prý  noblessa  citu.  A  ^atím 
se  nevidí,  jak  tento  ve  své  nejvnitrnější  podstatě  kře- 
sťanský, asketický  ideál  je  vlastně  pohodlný  a  nekrásný. 
Vždyť  je  potřebí  jit  ne  ze  života,  ale  do  života:  přemá- 
hat, zraňovat  a  býti  raněn.  Pro  generaci,  která  toto 
pochopí  a  najde  dost  síly,  aby  přemáhala  život,  bude 
Jan  Maria  Plojhar  symbolem  něčeho  mátožného,  něčeho 
žalného  jako  stará  církevní  roucha,  která  se  rozpadávají 
sotva  že  se  jich  někdo  dotekl . .  .  Otakar  Theer. 


Předplácí  .se  pro  Praliu:  na  čn-tt  léta  zl.  1-20  (K  2-40),   n^ 

(K  2-50),  na  pul  léla  zl.  2-50  (K  5--),  na  celý  rok  5  zl.  (K  10- 

Cena  seSilu  20  kr.  (40  hal.)  —  1'atisk  pSvodnich  prací  se  vvh 

Karlovo  náměstí  č.  34.  —  Listy  přiji;,nánie 


pOl  léta  z).  2-40  (K  4-80),  na  celý  rok  zl.  4-SO  (K  9-60).  Poštou:  na  čtvrt  léta  zl.  1-25 
-).  _ —  Sešitové  vydáni  (o  dvou  číslech)  vychází  při  každé^n  druhém  (sudém)  čísle, 
zuje.  —  Dopisy  administraci  ^Lumíra*  buďtež  adresovány:  Časopis  »Lumír«,  Praha. 
sn  frankované.  —  >Lumír«  vychází  každý  pátek  (\'yjma  prázdniny). 


Redaktor  Václav  Hladik.  —  Majitel,  vydavatel  a  nakladatel  J.  Otto.  —  Tiskem  České  grafické  společnosti  .Unie.  v  Ptaie. 


LUMÍR 


Ročník  xxix. 


DUBNA    1901. 


ČÍSLO  27.    .» 


Jan  Oroi.sKV: 


SMUTNÁ    FANTASIE. 


riřmí  doků  hlas  a  dým  se  váli  z  pc-ci, 
tluk  srdci  vábi  jitřní  signály... 
Teď  konec  jen!  Jsou  spořádány  véci, 
víc  neznám  těch,  kdo  šátky  mávali 

a  dívali  se  zádumčivě  s  břehu, 
až  dálkou  zbledne  naši  vlajky  krev. 
Juž  moře  s  námi  ve  stříbrném  běhu, 
mdlý  započiná  námořnický  zpěv. 

I  minou  mračna,  navždy  minou  v  klamu, 
kdes  du.še  kořen  tupě  zabolí 
i  zmizí  fikce  vzletných  Notredamů, 
vše  filigránské  domů  hranoly! 

Tu  tenkrát  sklonit  srdce  ještě  na  zad, 
za  vaším  stínem  zdánlivě  se  něst, 
líčeným  hlasem  budu  se  vás  tázat 
na  vaše  děti,  na  mhu  vašich  měst; 

a  na  váš  chmel  a  na  daně  a  včely, 
na  vaše  staré,  tklivé  farnosti, 
po  vaší  ra9y  dávném  nepříteli 
se  tázat  budu  s  maskou  lítosti. 

A  jako  bych  byl  tesklivosti  zalit 
a  břehy  hledal  proudiim  slzí  svých, 
se  odvrátím  —  neb  nemohu  vás  šálit  — 
a  vypukne  můj  homérický  smích. 

Nuž  plujeme  a  důvěra  nás  blaží, 
důvěra  silná  v  naše  kompasy, 
důvěra  v  oči  povětrných  stráží, 
důvěra  v  šrouby,  které  zápasí. 

A  cítíme  se  nemluviíaty  zpola: 
sta  věrných  sil  dbá  o  náš  útlocit, 
ve  čtyry  úhly  střelný  jícen  volá  . .  . 
Je  milo  tímto  nemluvnětem  být! 


Bok  lodi  snadno  křivku  tance  kreslí, 
mdlý  odpor  klade  pyšné  plachtoví 
a  východ  rdí  se,  hlášen  všemi  hesly 
i  zrcadlí  se  tiše  ostrovy. 

A  souhrn  všeho,  čím  se  duše  vzdýmá, 
v  koncertu  valném  vůkol  propuká... 
Jsme  směšné  děti  před  očima  Tvýma, 
Tvé  velkosti  v  tom  věčná  záruka! 

A  cítíme  se  kolébáni,  sytí, 

(se  všemi  všude  budem  přátely!) 

v  dnech  blízkých  mužem'  uzdraveni  býti. 

jak  bychom  nikdy  ran  svých  neměli. 

Jsmeť  více  méně  každý  invalidem! 
Zní  zprvu  pláčem  mnohá  kabina, 
však  pozděj'  taktně  na  palubu  přijdem 
a  plný  léček  hovor  počíná: 

»Mes  dames<i  —  chci  díti  —  »z  dobrodušné  země, 

jsem  ironický  exulanta  stín; 

mé  vlasti  jméno  vysloví  se  temně, 

jako  by  uvrh'  kámen  do  hlubin! 

(^htěl  navzájem  bych  v  srdce  vaše  vplouti, 
já  ironický  exulanta  stín  . .  .« 
. . .  Den  světlem  hrá  a  vlna  vlnu  hroutí 
a  vlna  vlně  smýká  hermelín  . . . 

Tak  množství  dnů  nám  v  konversaci  vadne, 
občasný  maják  smutně  k  bohu  ční, 
juž  upomínky  nejsou  téměř  žádné, 
jen  výhledy  a  duhy  sváteční. 

A  jenom  sny,  když  zamykáme  víčka, 
nám  scpic  a  raky  zobrazí, 
dno  moře  bílé  báji  perel  hýčká, 
tíž  smrti  dusné  mozkem  prochází..  . 


Nuž,  to  by  as  byl  stručný  nástin  blalia ! 
Víc  podrobnosti  zemdlilo  by  sluch. 
Šla  za  korábem  amalgamy  dráha, 
nad  trůnem  živlů  vzrůstal  němý  bůh. 

Pak  započíná  nová  passáž  citu: 
Tmi  zákeřně  se  siná  hlubina, 
zlých  slibů  mráček  vzklíčí  na  blankytu 
a  prudší  zápas  plachty  napíná. 

Bok  lodi  zmaten  . . .  Dutá  rána  hrubá 
klid  scenerie  mžikem  obrací, 
zní  v  dálce  vážná  píseň  Belzebuba, 
vše  duše  slabě  kleči  v  oraci. 

Už  časem  vlna  baret  s  čela  srazí, 
ret  pohrdlivý  soli  okusí!... 
Ach,  hovor  taktní  trhá  se  a  kazí, 
dam  pohledy  jsou  suchě  rébusy. 

S  fatální  hrůzou  blesky  sjíždí  ze  tmy, 
živly  se  kříží,  oplozují,  dmou, 
bůh  němý  hrá  si  se  směšnými  dětmi, 
horizont  plně  kratochvíli  tou. 

Nejvyšší  stožár  efektně  se  zlomí, 
na  můstku  váhá  bledý  kapitán, 
bůh  němý  hrá  si  s  lijavci  a  hromy 
těšitel  krevní,  všehomira  pán. 

Kapitán  váhá  dvě  noci  a  dva  dni, 
než  vidmo  smíru  všem  se  ukáže, 
neb  každá  hračka  omrzí  a  zfádní, 
a  dlouhá  hravost  značkou  blamáže. 

Tu  hovor  taktní  navázán  je  znova, 
když  vyškrábe  se  všecko  z  kajuty, 
ve  zmládlém  vzduchu  kadeřavá  slova 
si  vyměňuje  člověk  pohnutý. 

»Mes  dames,«  chci  díti,  »z  dobrodušné  země 
jsem  ironický  exulanta  stín, 
mé  vlasti  jméno  vysloví  se  temně, 
jakoby  kámen  uvrh'  do  hlubin  .  .  .1 

* 

Přátelská  salva  z  citadely  padne 

—  improptu  hřmotné  k  hymně  svoboily, 

má  ironie  hladí  se  a  sládne, 

spoušti  se  černé  kotvy  do  vody. 

»Hail  Kolumbia<!  z  vysmolených  chHánů, 
opilá  souhra  lodní  kapely 
otráví  churé  srdce  Evropanů, 
otráví  novou,  slavnou  neděli. 

Že  novou?  slavnou?  Vzhlédni,  duše  dumná, 
ze  svtho  snění  v  tyto  pochyby ! 
Tvá  domácká  tě  pozdravují  humna, 
kéž  nová  zem  se  tobě  zalíbí! 


Tě  pozdravují  oborou  svou  šerou, 
rybníkem  snivých,  prašnou  silnicí, 
u  hospod  zájezdních,  kde  koně  žerou, 
kde  kohout  za  choť  jímá  slepici. 

Kde  IVIorálka  si  prostomile  hraje 
s  mládeží  sladkou  —  sama  v  košili     .  . 
Tě  pozdravuji  neškodné  ty  kraje, 
byť  nové  by  se  více  líbily!  .  .  . 

Hrot  ironie  tupne  a  se  skláni, 
mne  z  nové  země  úzkost  pojímá! 
Marné  jste  bledli,  milí  kapitáni, 
měříce  vlny  svýma  očima! 

Nadarmo  stožár  znova  vzpurně  vztyčen, 
nadarmo  ustal  neurvalý  hrom, 
hlas  hnusu  ve  mně  trvá  ncpřekřiřen, 
a  jisté  mnoho  tragiky  je  v  tom! 

Neb  tytéž  doky,  labyrinthy  beden, 
v  nichž  extrakt  světa  —  bavlna  a  zbraň, 
týž  hluchý  křik  a  úsměv  ani  jeden, 
čím  více  slaboch  vzpomíná  si  naň  .  .  . 

(A  slaboši  ho  potřebují  více, 
než  může  dáti  věrná  pro  ně  líc!) 
...  a  tentýž  dým  a  tytéž  kolejnice  .  .  . 
ó  nekonečné  cesty  kolejnic! 

A  tytéž  drzé  viadukty  vědy, 
kde  nahá  bída  jezdí  sem  a  tam  .  .  . 
Je  hnusno  hledět  :  budky  nápovědy 
na  místo  pravdě  ve  tvář  sufitám! 

.  .  .  Tak  duch  můj  .sklíčen  v  přístavišti  civí, 
jak  vnadidlem  když  zmítá  struhy  proud. 
Mha  přede  mnou,  mha  za  mnou...  Půl  jsem  živý, 
půl  mrtev  dřímám,  nemoha  se  hnout. 

Rád  klel  bych  temně,  klel  bych  v  cizí  řeči, 
rád  učinil  bych  nízkou  grimassu, 
tiž  olovná  však  ustavičně  větši, 
jsou  na  ven  zjevný  stopy  zápasu. 

Mi  bělmo  někam  v  útrobí  se  zvrátí, 
ret  v  konvulsi  se  pracně  tetelí  ,  .  . 
.  .  .  .Stín  exulanta  formálně  se  kácí         ' 
juž  před  zábřeskem  nových  nedělí  .  . 

Kdes  doma  bloudí  po  oborách  »haló«, 
tam  císařské  se  pentlí  silnice, 
tam  kohouti,  jak  vždycky  bývávalo, 
za  manželky  si  volí  slepice. 

Tam  doma  v  dáli  rybníčky  jsou  snivé, 
jak  strusky  stříbra  vzhlíží  po  kraji 
a  podél  cest,  jak  bývávalo  dříve, 
ku  konci  dne  se  koně  napájí  .  .  . 


<:9Z'Z>Z>^'s?^^^ 


Josef  Holeček  : 


HOUZÍR. 


/  ^  hlavami  dětí  na  lavici  seděla  babička,  majíc 
*-^  hlavu  o[)íenou  o  postýlku,  jakoby  dřímala. 
Na  pekelci  seděl  dědeček,  pohřížen  v  myšlenky. 

Kdosi  přicházel.  Lahodný  poodstoupil,  aby 
nebyl  viděn.  Jakýsi  stařec  přišel  oznámit,  že  lidé 
jsou  Bartoňovi  na  stopě.  Někdo  prý  ho  viděl 
v  Horách.  Lidé  tam  běží  ho  najít. 

»Již  je  po  všem  i «  zvolal  Kojan  hlasem  zou- 
falé bolesti.  Vstal  a  zalomil  rukama  nad  hlavou. 
Ale  zoufalost  a  bolest  v  tom  okamžiku  byly  pře- 
moženy. Písmo  jejich  ztratilo  se  s  tváře  Koja- 
novy  a  objevil  se  na  ní  výraz  trpělivosti  a  po- 
kojné odevzdanosti  do  vůle  boží. 

Postavil  se  pod  kříž  v  zástolí,  sepjal  ruce, 
schýlil  hlavu  a  řekl:  ■>Pane  Ježíši,  ty  nejlépe  víš, 
co  jsem  zkusil  v  těch  hodinách  nejistoty,  co  se 
stalo  s  mým  synáčkem,  kam  vůle  Tvoje  zavedla 
jeho  kroky. 

Doufal  jsem,  že  se  rozpomeneš,  jak  i  Ty.,  a 
bylo  Ti  už  dvanáct  let,  jsi  se  ztratil  a  oni  s  plá- 
čem hledali  Tebe,  až  Té  nalezli  v  chrámě.  A  jako 
jsi  se  dal  nalézti  svým  rodičům,  tak  jsem  doufal, 
že  dáš,  aby  nalezen  byl  i  náš  synáček  Bartoň. 
Ale  Ty  jsi  usoudil  jinač.  Nevyzpytatelné  jsou  Tvoje 
soudy  a  já  před  vůlí  Tvojí  pokorně  skláním 
hl.ivu.  Člověk  ničeho  n-má  svého,  a  i  to,  co  je 
srdci  jeho  nejmilejší,  s  čím  dýchá  a  žije,  jen  mu 
je  Tvou  milostí  propůjčeno  Vím  to,  Pane  bože, 
poddávám  se  Tvému  ustanovení,  uznávám  je  za 
nejmoudřejší  a  odevzdán  do  vůle  Tvé  pravíiu 
s  trpělivým  Jobem:  Pán  bůh  dal,  Pán  bůh  vzal. 
jméno  Jeho  budiž  pochváleno!  Ale  jako  člověk 
přímý  a  falše  prostý  musím  říci,  že  jsi  dal  srdci 
mému   ránu,  která  do  nejdelší  smrti  se  nezaho  í  « 

Kojan  ještě  jednou  zalomil  ruce  nad  hlavou 
a  zaštkal. 

'Potěš  vás  Pán  bůhU-  povzdechly  sousedky 
jako  jednou  hrudí  (Byly  tam  :  Kovaříková,  Ko- 
lafová,  Vápeníková,  Krejzová,  Svamberková;  vý- 
měnkářka  Buchtelová  přišla  mezi  tím  Skobová, 
nejbližší  sousedka,  scházela  ) 

Kojan  odstoupil  od  obrazův  a  přistoupil  ku 
své  ženě,  jež  i  po  jeho  proslovu  k  bohu  zůstala 
důvěřivě  .se  usmívajíc  a  roztržitě  vzhlížejíc  tu  ke 
dveřím,  tu  k  oknům.  Muž  rozevřel  po  ní  náruč. 
Ona  vstala,  dala  se  obejmout  položila  mu  hlavu 
na  rámě  a  šeptala:  » Nezoufej,  Jane!  Pán  bůh 
nám  Bartoňe  vrátí,  nic  mu  nebude,  víš,  od  koho 
to  mám!  Nezoufej  a  čekej !« 

Kojan  obrátil  se  k  sousedkám:  »Ona,  Ka- 
čenka, pořád:  Nezoufej  a  čekej!  A  já  nezoufám, 
nikterak  nezoufám  nad  milosrdenstvím  božím,  ale 
abych  měl  ještě  naději,  že  se  mi  synáček  vrátí 
živ  a  zdráv,  to  nemohu.  Jak  se  zabral  až  do  Hor, 
je  po  něm    veta.    Kdyby    Hory    byly    ves,  ještě 


z  NETlfrrÉNÉ  DOSUD 

ČÁSTI  .NA.Š1CH.. 

Pokrač. 

bych  doufal;  ale  že  jsou  jednoty  a  k  tomu  dost 
od  sebe  daleko,  to  mi  vzalo  poslední  špetku  na- 
děje. Jak  ho  přepadla  tma,  zůstal  ve  sněhu  a 
zmrz'.  Pomysleme  si,  jaká  úzkost  a  strach  jej 
přepadly,  když  najednou,  malý  chlapec,  uviděl 
se  v  cizím  kraji  sám  a  sám,  a  kolem  něho  jen 
černý  les  a  les.  Les  i  na  velkého  člověka  pouští 
hrůzu,  když  v  něm  se  ocitne  sám.  A  což  teprve 
malý  chlapec !  Ne,  není  možno  míti  naději,  a 
marná  naděj  duši  nepotěší,  jako  malovaný  plamen 
neohřeje.  Lépe  padnout  na  kolena  a  pomodliti 
se  za  duši  nebožtíčkovu,  aby  jí  bůh  nebeský 
bran  království  svého  neuzavřel.  Lidé  milí,  po- 
modlete se  se  mnou!" 

Okamžik  tento  zdál  se  Lahodnému  vhodným, 
aby  vešel  do  sednice;  dopustili'  by  se  zlehčení 
modlitby,  kdyby  ji  nechal  říkati  na  piano,  bez 
příčiny.  Ale  ukryl  se  zas,  vida  kohosi  přicházeti. 
Byla  to  teta  Suhradová.  Přicházela  s  dvíma  dětmi: 
hošíka,  asi  tříletého,  vedla  za  ruku,  druhé  děcko 
nesla  na  ruce.  Vešla  do  sednice,  pozdravila,  všecky 
oči  obrátily  se  k  ní,  hospodář  a  hospodyně  šli 
podat  jí  ruku. 

Děti  —  Lahodný  viděl  —  měly  v  ručkách 
po  obrázku. 

»Tak  tedy  Bartoníček  nebožtíček!«  začala. 
>llž  prý  ho  nesou,  hnedle  tu  s  ním  budou.  Dej 
mu  Pán  bůh  nebe!  A  menší  vaše  děti  jak  zdravě 
hajají!  A  naše  ani  oka  zamhouřit,  a  když  jsme 
se  dověděli,  že  Bartoníček  zmrz',  daly  se  do  pro- 
šení, že  by  mu  donesly  obrázky,  abych  je  do- 
vedla. Já  je  zdržovala,  aby  počkaly,  až  Bartoníček 
bude  spinkat  v  truhličce,  ale  děti  ne  a  ne  po- 
volit. Tak  je  sem  vedu.  Podržte  si,  děťátka,  obrá- 
žečky, podržte,  až  Barttinka  přinesou,  již  to  hnedle 
bude!  A  vaše  obrázky  inu  dají  jeho  maminka, 
až  bude  míti   truhličku  » 

Obrátila  se  k  sousedkám  a  pokračovala: 

»Já  nevím,  co  že  jsem  taková,  ale  já  jsem 
naproti  svým  dětičkám  docela  slabá.  Co  si  zmanou, 
odepřít  jim  nedovedu,  ale  těšívám  se:  jiní  jsou 
ke  svým  dětem  tvrdí  a  mají  to  s  nimi  ještě  hůř, 
ba  já  bych  řekla,  že  je  Pán   búh  trestá.* 

Kojan  viděl,  že  nadešla  chvíle  sondu  nad 
ním.  Cítil  se  vinným,  nemohl  říci:  Suhradka 
nemá  pravdu!  I  sedl  si  na  staré  místo  za  stolem, 
zakryl  si  zase  tvář  dlaněmi  a  když  Suhradka 
pouštěla  do  něho  nové  šípy,  škubal  sebou  jako 
sv.  Sebastian,  ale  neodi>oroval.  Jen  Kojanka  ne- 
pozbývala  klidu  a  nepřestávala  díivěřivě  se 
usmívati. 

Lahodný  jako  zloděj  přecházel  od  okna  ke 
dveřím,  ode  dveří  pod  okno,  aby  viděl  i  slyšel, 
co  je  v  sednici.  Jak  sousedka  začala  Kojana 
štípat,  Lahodný  si  pomyslil:   »Co  je  pravda,  bez 


viny  Kojan  nemůže  být.  Jen  ať  ho  ženský  jazyk 
trochu  seseká!«  A  dával  pozor,  aby  se  neprozradil. 
Suhradka  řečnila  dál: 

» Největší  ranou,  kterou  Pán  bůh  na  rodiče 
poslati  může,  jest,  pošle-!i  na  jejich  děti  nemoc 
a  nemoc  je  zahubí.  Ale  když  jim  je  vezme  bez 
nemoci,  to  je  hanba  a  trest.  Říkávají,  že  Pán 
bůh  rodičům  dítky  svěřil.  Když  na  dítky  pošle 
Nemoc,  je  to  jako  výpověď  smlouvy  rodičům; 
ale  pošle  li  hned  Smrt,  tím  je  dáno  znamení,  že 
rodiče  něčím  těžkým  se  prohřešili,  tak  že  smlouva 
s  nimi  mťiže  býti  roztržena  bez  výpovědi.  Arci, 
já  neříkám  jen  ústy,  že  své  dítky  pokládám  za 
boží  svěřence,  já  podle  toho  taky  jednám.  Ale 
mnozí  to  říkají  a  podle  toho  nejednají.  Mám-li 
u  sebe  svěřence  božího,  vím-li,  co  je  bůh  a  bo- 
jím-Ii  se  ho,  chovám  dítky  jako  v  hlavě  oko,  na 
cestu  Páně  je  uvádím  pěkně  za  ručičku  a  nehoním 
je  na  ni  důtkami  a  karabáčem,  neboť  vím,  že  tak 
se  na  ni  neuvedou,  ale  od  ní  zaplaší.  Mnozí  ro- 
diče jen  bijou  a  bijou,  až  ruku  necítí.  Jak  pak 
bych  se  mohla  toho  opovážit,  hříšnou  ruku  vztáh- 
nout na  svěřence  božího!  Totě  zodpovědnost, 
člověk  si  musí  být  vědom,  s  kým  zachází!  To  já 
s  našimi  dětičkami  jen  po  dobrém,  a  když  něco 
chci,  vždycky :  ,Jozífku,  tu  máš  buchtičku  s  medem, 
udělej  to  a  to ;  Baruško,  tu  máš  hůlčičku  cukro- 
vou, na,  děvenko  zlatá,  dojdi  tam  a  tam!  A  boží 
svěřenci  se  nás  pěkně  drží,  jsou  u  nás  rádi  a  ne- 
utíkají od  nás.' 

»I  ty  zmije  jazyčitá,*  zamumlal  Lahodný, 
>počkej,  já  ti  dám!  Ještě  tak  mladá  a  již  tak 
jedovatá!  5 

Kojan  z  hluboká  vzdychal,  to  Suhradku  uspo- 
kojovalo; ale  Kojanka  jen  tiše  hleděla  před  sebe 
ke  dveřím,  důvěřivě  se  usmívajíc.  To  Suhradku 
urazilo.  Začala  nabírat. 

»Arci,  je  rozdíl:  srdce  a  srdce.  Člověk  se 
člověku  podobá,  každý  má  hlavu,  ruce,  nohy;  ale 
srdce  lidé  nemají  stejné.  Já  mám  srdce  měkké 
a  útrpné,  já  pláču  s  každým,  kdo  pláče,  a  nad 
každým,  koho  stihlo  neštěstí.  Zle  je  s  takovým 
srdcem !  Ale  mnozí  lidé  mají  se  svým  srdcem 
dobře:  nezměkne  jim  ani  nad  vlastním  neštěstím, 
nerci-li  nad  cizím.  Ty  to  máš  dobře,  Kojanko!- 

Kojance  to  poškublo  rameny  a  pysky.  Sta- 
rostlivě se  poohlédla  na  svého  muže.  Měla  po- 
kušení Suhradce  důkladněji  odpověděti,  ale  pře- 
mohla se  a  řekla  pouze: 

'Dyť  se  nestalo  tak  velké  neštěstí.* 

Suhradka  zůstala  jakoby  hrom  do  ní  uhodil. 
Ruku  většího  dítěte  pustila,  menší  na  zem  po- 
sadila a  zůstala  jako  v  sloup  obrácena.  Ústa  ote- 
vřela, ale  promluviti  nebyla  s  to. 

Obstarožná  Krejzová  ozvala  se  skuhravě: 

»Když  Pán  bůh  k  sobě  povolá  dítě,  není  to 
žádné  neštěstí  pro  rodiče.  Kojanka  má  pravdu. 
Někdy  naopak  to  štěstím  bývá,  a  neštěstím  nikdy. 


Dítě  neví,  co  je  život  a  svět.  Okolo  maminčiny 
kanafasky  a  tatínkových  koženek  je  mu  svět,  hry 
s  kamarády  jsou  mu  život.  Všecko  se  na  ně  směje 
radostí,  bolesti  nezná  kromě  té,  kterou  utrpí 
opaskem  tatínkovým  anebo  metlou  maminčinou. 
Za  minutu  je  odtrne  a  cítí  se  zas  radostným 
jako  před  tím.  Starostí  nemá,  ne  mu  do  toho 
není,  jak  platí  obilí  nebo  dobytek,  jak  se  obilí 
zašije  a  požne,  seno  usuší  a  sklidí.  Je  jako  ptáče, 
o  kterém  pravil  Pán  Ježíš,  ?e  nesije,  nežne,  do 
stodol  nesváží,  a  Otec  nebeský  pečuje  o  ně.  Duše 
jeho  je  čistá  jako  padlý  sníh,  úhony  hříchu  na 
ní  není.  Co  dělá  nedobrého,  za  to  nebude  od- 
povídati ono,  nýbrž  ti,  kdo  je  mají  k  dobrému 
vésti.  A  když  na  duši  není  břemena  hříchu,  když 
srdce  ještě  v  ničem  pozemském  si  nezalíbilo  a 
s  tím  nesrostlo,  ať  by  to  byla  osoba  nebo  věc, 
snadno  je  rozstanouti  se  s  tímto  světem  a  ode- 
brati se  do  království  božího. « 

Suhradka  teprve  nyní  se  vzpamatovala  na 
tolik,  že  sebou  pohnula  a  přisedla  k  sousedkám. 
Naslouchala  jako  lasička  a  pásla  po  okamžiku, 
aby  se  zase  vmísila  do  hovoru  na  škodu  Koja- 
nových. 

Mezitím  Krejzová  mluvila  dál  a  sousedky 
pokyvujíce  tiše   poslouchaly. 

»A  také  rodičům  je  snáze  rozloučiti  se  s  dí- 
tětem malým,  nežli  s  velkým.  Rádi  máme  drobné 
děti  —  kdož  by  nebožátek  neměl  rád.?  Mnohým 
se  zdá,  že  drobné  děti  raději  mají,  než  velké, 
ale  co  já  pozorovala,  není  tak.  Láska  k  drob- 
nému dítěti  jest  útlá  a  něžná  jak  ono.  Bylinka 
útlá  a  něžná  těší  oko,  těší  jako  zlatý  prsten  a 
líbezně  voní  jako  muškát  a  rozmarýna.  Těší, 
voní,  ale  můžeme  jí  pohřešit,  nemáme-li  jí  nebo 
zvadla-li  nám.  Pro  dítě  drobné  máme  místo 
v  srdci,  ale  teprve  pro  ně  hledáme  místo  v  ži- 
votě a  zemře-li  nám  dřív,  než  to  místo  jsme 
našli,  máme  krutou  ránu  v  srdci  a  bolí  nás,  ale 
není  nám  spolu  uťata  pravá  ruka  A  zemře-li 
nám  hrubé  dítě,  i  srdce  nám  je  rozťato,  i  pra- 
vice uťata  • 

Krejzová  se  odmlčela  a  utřela  si  oči.  I  sou- 
sedky počaly  si  oči  utírat,  jen  Suhradka  ne. 

»Potěš  tě  Pán  bůh,'  řekla  Vápenice,  »tuze 
jsi  se  narmoutila,  když  vám  Pán  bůh  k  sobě  vzal 
Marjánku,  v=ecky  jsme  vás  upřímně  litovaly.  Libá 
byla  jako  květ,  rychlá  jako  srna,  veselá  jako 
skřivan,  způsobná  a  ke  každému  uctivá.  Celá  ves 
jí  postrádala  a  po  ní  tesknila,  a  chasníci  i  mimo 
ves  teskní  po  ní  dosud.  Ale  i  její  smrt  byla  lehká 
jako  dítěte,  ba  já  bych  řekla  krásná.  Na  trávě 
nastydla,  domů  přišla,  ulehla.  Údy  nevládla,  ale 
veselá  mysl  a  písničky  jí  neopustily  až  do  vy- 
dechnutí duše.  Staří,  mladí  scházeli  se  pod  va- 
šimi oKny  a  usedavě  plakali  nad  jejími  písni- 
čkami. Jednu  si  dosud  pamatujeme,  ona  je  nám 
věčnou  památkou  po  vaší  Marjánce.«  Poians. 


^       ^       Z>       Z>       ^       Z>       ^ 


Jan  Osten : 


BLANKA. 


^Ja  venek  se  v  našem  poměru  pranic  nezmě- 
^  ^  nilo.  Vykali  jsme  si  u  přítomnosti  třetí  osoby, 
říkali  jsme  si  ss!ečno«  a  »pane«  ajcnpokradmč 
naše  poliledy  mluvily.  Ale  ve  chvilce,  kdy  jsme 
byli  sami,  ihned  se  naše  rty  sblížily  v  polibek, 
znova  jsme  mluvili  o  své  lásce.  A  byli  jsme 
skorém  stále  sami.  Kuli  jsme  určité  plány  do 
budoucnosti.  Prozatím  zůstane  naše  láska  jen 
naším  tajemstvím.  Já  půjdu  na  universitu,  budu 
studovat  práva,  za  čtyři  roky  budu  hotov,  pak 
přijdu  a  budeme  slavit  zasnoubení.  Překážka  není 
žádná,  ona  ode  mne  neupustí  a  kdyby  se  mčla 
i  s  rodiči  rozejíti,  neboť  mne  má  raději  než  ro- 
diče. Jsem  jí  více  než  celý  svět.  A  po  celá  ta 
čtyři  léta  se  budeme  milovati.  Budeme  si  psáti 
dlouhá  psaní  a  přijedu  na  každé  prázdniny,  o  vá- 
nocích a  o  velkonocích  a  na  universitě  je  prázdnin 
mnoho. 

Ba,  napadlo  jí  doktmce,  abych  vůbec  nechodil 
studovat.  Řekneme  vše  jejímu  otci,  a  mohu 
k  němu  vstoupit  do  obchodu.  Však  ona  jednou 
musí  obchod  převzíti  Ale  ne,  raději  studovat. 
jí  se  to  nelíbilo,  bych  byl  kupcem  a  nosil  lode- 
nový kabát  a  šedivou  čepici.  Raději  pánem,  hodně 
velkým  pánem  a  slavným  mužem. 

A  já,  já!  Pro  ni  bych  byl  se  pustil  v  boj 
s  celým  světem.  Nejvyšší  hodnost  ve  státě  ne- 
byla pro  mne  nedostižitelnou,  bych  jí  vydobyl 
a  položil  ji  k  jejím  malým  nožkám.  Ukážu  světu, 
co  dovedu !  A  vše  to  pro  ni  a  k  vůli  ní.  Chci 
býti  hoden  její  lásky,  takové  krasavice  a  vzne- 
šené bytosti  Léta  nic  neznamenají  pro  nás,  slí- 
bili jsme  si  přece  věčnou  lásku. 

Ano,  musím  se  státi  jí  hodným.  Nemohu  se 
odvážiti,  takto  ji  nyní  přijati.  Musím  si  získat  její 
úcty  a  obdiv  pak  teprve  přijde. 

Vysoko,  vysoko  nade  mnou,  zdálo  se,  stojí 
tato  patnáctiletá  dívka,  má  sladká  Blanka!  Jak 
ona  je  rozumná,  jak  trpělivá  a  hrdá.  Musím  se 
od  ní  učiti,  umínil  jsem  si. 

Žili  jsme  jako  v  pohádce.  Před  světem  na 
pohled  cizí  a  přece  tak  blízcí  druh  druhu.  Do- 
vedli jsme  využitkovat  každé  chvíle.  Ach,  jak 
byla  vynalézavou  tato  malá  milenka  I 

Byla  kdysi  společnost  v  neděli  odpoledne 
u  Preinerův,  páni  i  dámy  ovšem  i  já.  Hrálo  se 
v  kuželky  v  zahradě  a  celé  odpoledne  nezbylo 
chvilky,  bych  byl  o  samotě  s  Blankou.  I  v  po- 
hledech musili  jsme  býti  opatrní,  upíralo  se  na 
nás  mnoho  očí.  Ovšem,  podával  jsem  jí  kouli  a 
tu  prstem  dotknul  jsem  se  vždy  jejího  prstíku. 
Ale  to  jen  rozplameňovalo  mou  touhu  po  jejích 
polibcích. 

Náhodou  stanuli  jsme  oba  v  zadu  za  spo- 
lečností,   zabývající  se  hrou.  Políbit  jsme  se  ne- 


mohli, bylo  to  nebezpečné,  avšak  láska  je  vyna 
lézavá.  Blanka  utrhla  list  s  lípy,  políbila  jej  a 
podala  jej  mně.  Hledal  jsem  svými  rety  stopy 
jejích  úst  na  lístku  a  podal  jsem  pak  lístek  v  ne- 
střeženém okamžiku  opět  jí.  A  tak  po  celé  to 
odpoledne  s[)rostředkovával  list  lípy  naše  polibky. 
Tak  byla  Blanka  vynalézavou. 

Tisíceré  byly  její  nápady,  bychom  se  mohli 
scházeti  co  nejčastěji.  Napadlo  jí  že  se  bude 
učiti  těsnopisu,  již  dávno  přála  prý  učiti  se  touni. 
Což  by  mohl  pan  Preiner  jí  odepříti?  To  se  roz- 
umí, že  se  bude  učit  těsnopisu.  A  učitelem  byl 
jsem  já,  ač  i  jiní  lidé  v  městě  znali  tčsnopis 
Mnoho  se  toho  nenaučila,  jen  zběžně  psát  větu 
»Já  té  miluji. <•  Ale  měli  jsme  celé  hodiny  klidu, 
neboť  tu  nás  nikdo  nevyrušoval.  A  po  celé  ty 
hodiny  jsme  se  líbali,  tiskli  se  k  sobě,  dívali 
jsme  si  do  očí  a  snili  jsme  o  svém  společném 
životě.  Mé  každodenní  návštěvy  měly  aspoň  na 
venek  příčinu. 

Ach,  bylo  tak  sladké,  sladké!  Nikdo  ničeho 
netušil.  Ve  společnosti  jak  dovedla  všechny  okla- 
mati malá  ta  koketka  I  Dělali  jsme  úplně  dojem 
přátel  z  dětství,  chovali  jsme  se  k  sobě  důvěrně, 
ale  i  s  patrnou  zdrželivostí,  znající  přesně  hra- 
nici mezi  přátelstvím  a  láskou.  Říkala  mi  jen 
> Viléme*  a  já  jí:  »Blanko«,  avšak  zachovávali 
jsme  navzájem  formality,  jaké  dobrý  mrav  před- 
pisuje mladému  muži  a  mladé  dívce  A  když 
jsme  pak  osamotněli  někde  v  jejím  pokojíčku 
nebo  v  zahradě,  padla  mi  kolem  krku  a  smála 
se  na  mých  prsou,  smála  se  rozpustile  všem 
těm  hloupým  lidem,  které  jsme  tak  znamenitě 
dovedli  klamati. 

Stávali  jsme  se  bližšími  den  ze  dne.  Pozo- 
roval jsem  s  hrdostí,  že  část  mé  duše  přelívá  se 
do  duše  její.  Měla  povrchní  vychování  dívky 
z  měšťanského  rodu  na  venkově,  byla  vychována 
v  přísných  tradicích  a  udržována  v  úzkém  ob- 
zoru rodiny. 

Docela  jiný  byl  muj  duševní  obzor.  Od  dět- 
ství jsa  vzdálen  od  rodičň,  žil  jsem  jako  mladík 
docela  samostatný  život  a  jen  silné  proudy  ča- 
sové měly  vliv  na  vývoj  mé  duše.  Vše  mi  bylo 
přístupno,  co  přinášela  literatura  doby,  nebylo 
censora,  jehož  rukou  by  procházely  knihy,  které 
jsem  četl. 

Pohrdal  jsem  tehdy  mnohými  věcmi,  které 
časem  staly  se  mi  svatými.  Počal  jsem  jí  sugge- 
rovati  své  životní  náhledy  a  poznal  jsem  v  ní 
dobré  medium.  Rychle  stával  se  s  ní  převrat, 
četla  to,  co  já  jí  doi)oručoval,  přijímala  mé  ná- 
hledy, ba  i  vyjadřovala  se  mým  způsobem.  Byl 
jsem  jí  vychovatelem  i  učitelem.  Otvíral  jsem 
před  ní  vonné  zahrady  poesie  a  krásna,  o  nichž 


se  nesnilo  ani  jejím  rodičům  a  učitelkám.  S  ra- 
dostí jsem  sledoval,  jak  se  její  duše  probouzí, 
jak  bére  nové  tvary,  jak  se  šíří  a  zúrodňuje.  Po- 
čala poznávati  rozdíl  mezi  dobrým  a  špatným, 
uměleckým  a  banálním,  cenným  a  bezcenným  a 
odcizovala  se  den  ke  dni  více  svým  družkám, 
rostouc  nad  né,  převyšujíc  je. 

Odvykala  pýše,  které  byla  naučena  od 
matky,  dámy  zakládající  si  na  bohatství  odna- 
učila se  přezírati  chudé  jen  proto,  že  jsou  chudí, 
cenila  práci  dělníků  a  měla  soucit  s  trpícími. 

A  vykonával  jsem  s  láskou  své  učitelské 
poslání.  Chtěl  jsem  si  ji  vychovati  dle  svého  ob- 
razu, chtěl  jsem  docela  vdychnouti  jí  svou  duši 
a  oživiti  ji.  A  to,  co  ve  mně  bylo  krásného,  stalo 
se  ještě  krásnějším,  když  ona  to  přijala.  U  ní  to 
vše  zjemnělo,  stávalo  se  subtilnějším,  čist.ším. 

Seděli  jsme  často  celé  odpůldne  v  zahradě 
a  já  ji  předčítal.  Podíval  jsem  se  na  chvíli  na 
ni  a  viděl  jsem  jí  na  snivých,  krásných  zracích, 
jak  myšlénky  básníkovy  padají  do  žíznivé,  čisté 
její  duše,  jak  se  tam  assimilují  a  jak  je  v  sobě 
uzavírá.  A  děkoval  jsem  v  duchu  umělci,  který 
stvořil  toto  krásné  dílo  pro  ni,  neboť  pro  ni  ho- 
dilo se  jen  vše  krásné.  Její  vkus  se  vytříbil,  viděl 
jsem  jak  ze  své  knihovny  vyhazuje  starý  brak, 
zděděný  po  matce,  a  pan  Preiner  vrtěl  podivně 
hlavou,  když  platil  účty  u  knihkupce  za  nové 
knihy,  které  Blanka  kupovala. 

Počala  se  i  jinak  odívati,  s  mnohem  větším 
vkusem  a  delikátností  než  dříve.  Počínala  míti 
smysl  pro  harmonii  barev  a  krásu  linií  a  byla 
předmětem  závisti,  objevi!a-li  se  na  korsu  v  no- 
vých šatech. 

A  to  vše  bylo  mým  dílem,  jen  mou  zásluhou. 
Den  ze  dne  byla  krásnější  na  duchu  i  na  těle 
a  já  kořil  se  jí  stá'e  víc  a  více. 

A  byla  mou  láskou,  jedině  mou.  Nebylo  v  ní 
tehdy  kokefství,  klidně  mohl  jsem  se  na  ni  dí- 
vati u  vědomí  svého  práva  na  ni.  Ani  mi  nikdy 
nenapadlo,  že  by  mohla  někoho  jiného  milovati 
než  mne,  právě  tak.  jako  pro  mne  nebylo  druhé 
ženy  na  světě.  Všechny  zastiňovala  ona,  byla 
královnou,  zjevy  nejkrásnější  bledly  v  mé  duši 
při  vzpomínce  na  ni. 


Dlouho  plakala  na  mých  jirsou  a  pil  jsem 
hořké  slzy  s  jejích  tváří.  Musil  jsem  odejíti 
Dlouho  j.seni  tomu  nechtěl  uvěřiti,  že  mohu  od 
ní  odejíti,  nebýti  s  ní  den  co  den.  Vším  jsem 
chtěl  pohrdnouti,  chtěl  jsem  v.stoupiti  jako  učed- 
ník do  strýcovy  lékárny,  jen  abych  mohl  zůstati 
u  ní.  Avšak  strýc  nechtěl  o  tom  ani  slyšeti. 
Musím  pryč,  nuisím  studovat,  lékárnictví  prý  není 


pro  mne.  Musím  výše,  vyniknout,  ne  zakrnět 
v  tom  malém  městě. 

A  musili  jsme  se  rozloučiti. 

Seděli  jsme  večer  v  besídce.  Znova  a  znova 
jsem  ji  líbal,  plačící,  a  znova  a  znova  dával  jsem 
si  říkat,  že  mne  bude  věčně  milovati.  Ssál  jsem 
v  sebe  kouzlo  jejího  hlasu,  uschovávaje  je  v  duši, 
bych  mohl  si  je  pak  kdykoliv  přivolati.  Líbal 
jsem  její  ruce  a  vdechoval  jsem  do  sebe  zvláštní 
vůni  jemné,  svěží  kůže  na  rukou,  vůni,  která 
mne  sladce  rozčilovala  a  kterou  jsem  si  dovedl 
udržet  v  paměti.  Zahořoval  jsem  svou  tvář  do 
měkkých,  bohatých  jejích  vlasu  a  tiskl  jsem 
k  sobě  rozkvétající,  teplou  tu  postavu,  že  až  se 
v  ní  dech  zatajoval. 

•  Budeš  mne  věčně  mít  ráda,  Blanko.''  Vždy, 
za  rok,  za  deset  let,  do  smrti  ?  A  ať  se  stane 
cokoliv.?' 

•  Věčně  tě  budu  mít  ráda!« 
»Jsem  tvůj?« 

>Jsi  můj!? 

'Budeš  mou  ženou  ?« 

»Budu.<! 

A  opět  příval  ijohbků  a  dlouhý  pohled,  ne- 
výslovně něžný  a  teplý. 

Říjnový  večer  ochladil  vzduch,  avšak  nám 
probíhal  žár  údy.  Rty  naše  k  sobě  lnuly,  po- 
ložila svou  tvář  na  mou,  tak  blízko,  tak  těsné 
a  cítil  jsem,  jak  její  slza  smáčí  mé  líce.  Snad 
bychom  byli  celou  noc  tak  proseděli.  Avšak 
Blanku  volali,  volali  domů.  Ještě  jedno  políbení, 
dlouhé,  nepřestávající.    »Zítra  na  nádraží!* 

Dlouho  jsem  se  díval  za  ní,  ještě  když  již 
zmizela  v  temnu.  Dýchal  jsem  do  sebe  vzduch, 
který  zdál  se  mi  býti  prosycen  její  vůní,  a  opojen, 
rozechvěn,  chvěje  se  na  všech  údech,  kráčel  jsem 
domů. 

A  ráno  přišla  na  dráhu.  Bylo  jí  přece  do- 
voleno, přijít  na  dráhu,  odjíždí-li  starý,  dobrý 
přítel  z  dětství  Byl  tam  strýc  i  teta  a  nemohli 
jsme  ani  pohledem  se  políbiti  Viděl  jsem,  že 
má  zarudlá  víčka  a  div  slzy  nevedraly  se  mi  do 
očí  při  vzpomínce,  že  plakala  pro  mne,  pro  mne. 
Obsahoval  jsem  svými  zraky  celou  její  postavu, 
štíhlou  a  vysokou,  která  se  plně  kreslila  v  při- 
léhavých, šedých  podzimních  šatech  z  vlněné  látky. 
Měkký  plstěný  klobouček  s  jediným  pérem  za- 
rýval  se  mi  do  paměti.  Podařilo  se  jí  v  nestře- 
ženém okamžiku  vtisknouti  mi  do  ruky  schumlaný 
papírek,  který  jsem  zastrčil  do  kapsy.  Vlak 
hvizdl.  Políbil  jsem  se  se  strýcem  i  s  tetou  a 
s  Blankou  stiskli  jsme  si  ruce.  V  doteku  tom 
soustředila  se  veškerá  síla  naší  lásky.  Naše  prsty 
se  propletly.  Ale  již  spustila  svou  ruku.  Ještě 
jeden  pohled  a  vlak  se  rozjel.  PoUrae 


%     %     %     %     ^     ir     lír 


VÁCLAV  Hladík: 


EVŽEN  VOLDAN. 


Kniliš  pDtíásI  hlavou  a  s  úšklebkem  řekl  : 
»VíiTi  též,  že  se  strhne  inela.  Dr.  Voldíich 
je  dočasný  mluvčí  Vandasiiv  a  strany  sociální. 
Potřebuje  více  reklamy  i)ro  svou  advokátní  kan- 
celář. Bude  zuřit  jménem  dělníků  a  prolctáříi, 
vyhrabe  snad  své  staré  hektoi^rafované  přednášky 
z  národního  hospodářství  a  bude  opakovat  po 
svém  napovčdovi  Vandasovi  moudrosti  z  Marxe. 
Engelse  atd.  Chystá  vehni  prudký  výpad  proti 
Wolinerovi  a  .  .  .«  žurnalista  se  napil  a  postaviv 
sklenici  na  stůl,  doložil  zvolna:  »a  proti  vám, 
pane  doktore!* 

Ah!  Tomu  přikládáte  takový  neobyčejný 
význam!"  odvětil  Voldan  nedbale.  Lehce  svraštil 
čelo,  ale  usmál  se  ironicky. 

Měl  zvláštní  pocit  lehkomyslnosti,  smělosti 
a  jistoty.  Viděl  před  sebou  překážku,  ale  ta  jej 
nezastrašovala,  naopak  cítil  radostné  rozechvění 
rozběhu  zručného  a  odvážného  t^ymnasty,  chtě- 
jícího  přeskočit  tu  překážku. 

Věděl,  že  se  ocitne  v  boji  s  Voldřichcm,  že 
bude  vystaven  ostré  polemice,  prudké  srážce  se 
socialisty.  Chystal  se  k  mocnému  vystoupení 
Tušil  již  krásu  toho  boje,  až  proti  advokátským 
a  novinářským  frázím  promluví  jasně  a  břitce, 
s  vynaložením  celé  své  výmluvnosti  a  všech  vě- 
domosti nasbíraných  dlouhým  a  důkladným  stu- 
diem problému  sociálního.  Chtěl  hned  na  poprvé 
oslniti  a  překvapili  a  dokázati  celou  převahu  svého 
ducha,  své  výmluvnosti  a  již  tím  dokázati,  že  on 
není  mužem,  který  slouží,  že  naopak  má  schop- 
nosti velet,  řídit  a  ovládat,  a  že  nic  neznamená, 
že  náhodou  v  té  aféře  je  v  souhlasu  se  .svým 
přítelem  Wollnerem. 

•  Ostatně  to  záleží  jen  na  mně,  abych  dokázal 
svou  neodvislost  vůči  němu  —  prospěji  mu  tím 
více.  A  pak  přijde  řada  na  něj,  aby  pracoval 
pro  mne.  Pak   bude  zase  tančit  on  .  .  .« 

A  viděl  se  již  čelícího  útokům  s  cynickou 
odliodlaností  a  chtěl  lehce,  třeba  frivolně  lehce 
vyváznouti  ze  situace  chouk)Stivé,  jež  mu  mohla 
býti  osudnou. 

Byl  v  nitru  svém  mocně  podrážděn  a  zne- 
klidněn, ale  bylo  mu  při  tom  příjemně  —  tak 
provanulo  to  odpoledne  prožité  ve  společnosti 
slečny  Miny  svou  milou  a  svěží,  radostnou  vůní 
celou  jeho  duši,    všechno   jeho  myšlení  a  cítěni. 

Byl  u  ní  v  myšlénkách,  viděl  ji  vznášející 
se  v  oblacích  tabákového  dýmu,  slyšel  její  hlas, 
její  smích  a  bizarnu'  tóny  ^milostné  symfonie* 
ze  směsice  hlasů  kolem  něho  hlučících. 

Kruliš  pozoroval  netečnost  sebevědoméh- 
a  v  sobě  jistého  muže  v  pohledu  i  ve  slovech 
Voldanových.  Nervosní,  zlostný  novinář,  který 
ztroskotal  ve  svých  mladých  ctižádostech  a  plá- 


nech, kteiý  pokládal  celý  svůj  život  za  pochy- 
bený a  zmařený,  ač  své  práci  a  sobě  přisuzoval 
neobyčejnou  důležitost,  byl  podrážděn  klidem 
mladého  muže,  klidem  muže  Lojovné  vůle  a  stra- 
teijické  promyšlenosti  muže,  který  dobře  ví,  co 
chce  a  musí  dojít  svého  cíle. 

Odprskávaje  rychle,  žmole  rozkousány  dout- 
ník, počal  svým  pofjudlivým  a  posměšným  způ- 
sobem mluviti  o  mizérii,  podlosti  a  hlouposti 
parlamentarismu. 

»Já  vám  gratuloval,  pane  Voldane,  měl  jsem 
radost  z  vašeho  zvolení  —  ale  věřte  mi,  že  je 
mi  vás  vlastně  líto.  Nemáte  dojem,  že  jdete  do 
podezřelé  místnosti,  že  vstupujete  do  ovzduší 
krčmy,  kde  pravdu  má  ten,  kdo  nejvíce  křičí  a 
právo  ten,  kdo  má  svaly  pod  .nika  a  dovede 
všechny  vyházet.?  Tak  již  je  konec  krásných  dnů 
velkých  řečí  doma  nastudovaných  i  s  gestikulací 
pravice,  držící  bílý  šátek  nebo  papíry  poznámek 
á  la  Gladstone  nebo  Plener,  a  konec  duchaplných 
a  parádních  improvisací.  Obecenstvo  chodilo  do 
sněmovny  jako  do  divadelních  loží  pro  požitek 
umělecký  a  theatrální.  Nyní  slyší  v  parlamentech 
drsné  a  neurvalé  výkřiky,  nadávky  z  brlohů  a 
hospod,  řev  luzy.  A  vedle  toho  zase  ty  nejba- 
nálnější  fráze,  suchopár,  plochost,  odumřelost, 
ztrnulost  byrokratů  a  doktrinářfl,  prázdná  žvani- 
vost  a  kantorská  pedanterie.  Našinec,  žurnalista, 
teprve  nuisí  z  toho  všeho  dělati  asjíoň  poněkud 
snesitelnou  stravu  pro  obecenstvo.  My  vlastně 
děláme  všechny  řeči  a  ovládáme  parlament.  Není 
to  ovšem  naše  vina,  že  je  to  vše  tak  nízké  a 
malé.  Ale  my  novináři  připravujeme  řeči  politiků, 
o|)akujl  po  nás,  co  jsme  napsali  ve  svých  úvod- 
ních článcích  a  v  polemikách  a  my  též  musíme 
jejich  pronesené  řeči  upravovat,  dávat  jim  formu, 
z  nesouvislého  povídání  polointeligentů  vyrábíme 
státnickou  moudrost  .  .  .« 

»To  se  máte  čím  honosit,  když  je  to  takové, 
jak  pravíte,*  pravil  Makovec,  který  měl  kytičku 
fialek  v  dírce  kabátu,  a  s  jakýmsi  tichým  a  uspo- 
kojeným rozjařením  pohlížel  kolem  sebe  a  zdálo 
se,  že  chce  každému  se  zavděčit,  každému  být 
milým,  s  každým  se  dělit  o  všechny  radosti  a 
krásy  svého  života.  Štěstí  mu  zářilo  z  očí.  I  na 
Voldana    pohlédl    několikrát  měkce  a  přátelsky. 

Bulíř  se  dal  do  smíchu  a  zvolal: 

»Ať  žije  vzpoura  mouřenínů!' 

Chtěl  si  ironicky  ťuknout  se  žurnalistou. 

Kruliš  zlobně  odplivl,  zamrkal  krátkozrakýma, 
unavenýma  očima,  škubni  si  krátký,  pomuchlaný 
plnovous  a  odsekl : 

»Kolego!  Já  otročím  na  plantážích  ..  .  třeba! 
Ale  šaškem  nejsem.* 


»Pánové,  mírněte  se.  Vyčítáte  si  ošklivé  věci, « 
napomínal  je  Makovec. 

»Tojenaše  práce.  Jako  vaše.  Chodíme  také 
někdy  v  špinavé  haleně  jako  vy,  když  se  patláte 
v  hlíně  a  lepíte  třeba  svaté  a  madonny,*  odbyl 
ho  Kruliš. 

Randa,  snivý,  mlčelivý  jinoch  s  jemnýma 
rukama  a  něžnou  čistotou  v  jasných  zracích  pro- 
hodil do  hádky  a  smíchu  tichým,  lahodným 
hlasem: 

»Moc  špíny!  Blanqui  a  Vallés  věděli  o  pro- 
středcích očišťujících  ...» 

Kruliš  se  zasmál : 

aChemické  čištění  špinavého  prádla.  Pama- 
tujete se,  jak  Vallés  psal  Thiersovi  za  doby  ko- 
muny: , Kdyby  pan  Thiers  byl  chemikem  .  .  . .?'« 
Bohužel,  to  všechno  skončilo  tak  krvavě 
směšně  Tragedie  šašků,  mezi  nimiž  bylo  několik 
hrdinů  .  .  .«   pravil  Randa. 

Bulíř  se  zanícením  poety  vyvolával  obrazy 
komuny.  »Ta  banda  šílenců,  dobrodruhu  a  snílků 
bojovala  pro  nejvznešenější  ideál.  Ibsen  měl 
pravdu  —  v  komuně  byla  velkost  a  v  ní  se  po- 
hřbila velká  myšlénka.* 

Voldan  pohlédl  na  něj  zpod  polopřimhou- 
řených  víček  a  kývl  hlavou.  Ale  zdálo  se,  že  vidí 
něco  jiného,  nežli  co  se  kolem  něho  dalo,  a  že 
slyší  zcela  jiné  hlasy. 

Bulíř  pokračoval : 

»A  byla  v  tom  krása  ...» 

» Krása  gestu  anarchisty  vrhajícího  pumu  « 
přerušil  ho  s  ironickým  posměchem  Kruliš. 


»Ano,  krása,  která  by  dovedla  uspokojit 
i  takové  estetiky,  jako  byl  Neron.  Představte  si 
hořící  Paříž.  Tuilerie  a  ministerské  paláce  na  ná- 
břeží Seiny  a  radnici  v  plamenech.  A  geniální 
Courbet  kácí  sloup  Vendomský  jistě  spíše,  protože 
pobuřoval  jeho  vkus,  nežli  že  Napoleon  na  špičce 
urážel  jeho  revolucionářského  ducha.  A  pak  chtěl 
vyklidit  klassické  a  profesorské  obrazy  z  galerie 
Louvrů,  udělat  z  nich  hranici  a  posvítit  budouc- 
nosti nového  umění.  O,  komunardi  byli  umělci. ..« 

»Víc  nežli  chemiky  —  bohužel, <   řekl  Randa. 

Bulíř  umlkl  a  jeho  tvář  po  té  chvilce  oži- 
vení měla  opět  výraz  zasmušilé  apatie.  Po  chvíli 
se  ozval  mdlým  hlasem,  jako  by  hovořil  sám 
k  sobě: 

»A  kde  je  pravda  —  pokrok  —  a  jak  zní 
všechna  ta  velká  slova,  jimiž  vyzváníme  lidstvu 
k  modlitbám  a  k  naději  spasení?  Zlé  otázky,  nej- 
hůře pak  je,  když  se  vtírají  do  mozku  našince, 
do  mozku  umělce  nebo  poety,  který  věřil,  že  jeho 
krásná  slova,  jeho  obrazy,  barvy  a  rytmy  jsou 
největšími  zázraky  lidstva  Zázraky  snad!  Ale 
takové,  které  lidstvo  hypnotisují,  omamují,  exal- 
tují —  ale  neléčí,  neléčí  .  .  .« 

Makovec  vztyčil  svou  mocnou  hlavu  vlasatou 
a  vousatou  a  udivení  objevilo  se  v  jeho  mírně 
rozzářených  očích: 

»To  je  nový  tón  u  tebe.« 

» Bulíř  je  elegický  a  filosofický.  Teď  snad 
začne  psát  mravnější  romány,«  zasmál  se  Kruliš. 

»Ba  ne,  náš  přítel  Bulíř  má  spleen  a  nudí 
se,»   pravil   Voldan.  Pokrac-. 


Otakar  Theer: 


%    %     %     %     lir     %     % 


příchod  ženy. 


Kamil  k  ní  vešel,  třesa  se  vzrušením.  Nespatřil 
nikoho.  Do  atelieru,  na  jeho  hfilé  stěny  vléval 
se  velkým  světlíkem  příboj  jasu.  U  zdi  byl  kru- 
cifix aklekátko,  obrysy  nějakého  sousoší  rýsovaly 
se  uprostřed  místnosti.  Za  ním  vyhlédla  Linina 
hlava;  prohodila  ;> dobrý  den«  a  podala  mu  ruku. 
Ostatek  zůstala  skryta  za  figurami  jako  za 
plotem. 

» Pojďte  se  podívat  na  mé  dílo,«  řekla,  usmí- 
vajíc se  tím  blaženým  a  unaveným  výrazem  lidí, 
kteří  vyšli  z  rozkoše  práce;  měla  vlasy  v  nepo- 
řádku a  její  sochařská  košile  byla  potřísněna 
hlinou. 

^To  je  muj  svět  od  několika  neděl, «  ukazo- 
vala na  nedokončené  sousoší  Byla  to  skalnatá 
pláň,  a  na  ní  jako  tři  živé  balvany,  v  polokruhu, 
tři  kentauři,  s  tvářemi  zbrázděnými  smíchem  a 
rozkoší,  pohlíželi  na  nymfu,  již  prostřední  z  nich 
svíral    pod    paží    lehce,    jakoby    to    byl    paprsek 


světla  proměněný  v  ženu.  Snad  vystoupila  před 
chvílí  z  kalichu  vodní  lilie,  spatřit,  jak  její  mladá 
krása  klade  se  jako  stín  do  jezerního  zrcadla, 
snad  hleděla  na  jarní  oblohu,  nehybnou  a  jasnou 
jako  její  pleť,  když  ji  odvlekla  mužská  ruka,  bez- 
duchou. Teď  chvěje  se  v  jeho  loktech,  děsící  se 
před  vášní  a  zároveň  se  nabízející,  podajná  muž- 
ské touze  a  zároveň  vysmívající  se  jí  svou  zlomy- 
slnou krásou. 

Lina  zdála  se  m.u  v  tom  okamžiku  více  než 
ženou.  Ohromila  ho  tato  vzpínající  se  těla  zvířat- 
lidí,  úsměv  najadky  vilný,  vyzývavý  a  prchající; 
viděl  v  Line   něco   jako    imperatora,   jako  Boha. 

A  tento  .vznešený  majestát  že  by  měl  také 
srdce  jako  živí  lidé.? 

>  Nejste  dotknut  jejich  . .  .  řekněme  .  .  .  inkon- 
veniencí?' 

» Umění  očišťuje  vše,  tetinko.* 


>Pah!«  zasmála  se  hlasitě.  A  jako  by  si 
teprve  teď  uvědomila  čas,  řekla:  » Venku  je 
krásně!  Puj<rinc!< 

Siiodila  režný  hábit. 

Náslcduval  ji;  zvolna  a  císařsky  scstuiiovala 
schodištěm.  A  on,  hledě  na  její  krásnou  i)ostavu, 
fiociti!  jakoby  závrať  vrhnout  se  jí  k  nohám, 
být  jejím  otrokem  . .  . 

Usedli  na  verandě  s  doktorem,  jehož  drobné 
historky  následovaly  za  sebou  jako  obrazy  v  pa- 
noramatu, zkreslené  harlekynadou  učencových 
yest  a  slov.  Zdálo  se,  že  Lina  poslouchá  Ker- 
niora  právě  tak  málo  jako  on:  ve  své  židli, 
čechrajíc  rukou  kadeře,  usmíva'a  se  skoro  jen  ze 
slu.šnosti;  nudila  se? 

A  zatím  Kamil  se  ptal  sama  sebe,  jak  mohl 
snít,  že  se  zmocní  této  ženy,  jež  před  ním  se- 
děla vznešená,  s  chladnými  zraky.  Hnalo  ho  to 
domu,  zapomenout  svou  porážku;  žít  ve  své  pra- 
covně, v  rozhovoru  s  básníky;  jeho  pokoj  při- 
padal mu  teď  jako  vzácný  útulek,  kde  lampy 
rellektují  zbarveným  sklem  a  kolem  dvanácté 
tancují  stíny  svůj  fantastický  chorovod. 

Doktor:  »Pauline  elle  .  . .  ona  má  zcela... 
un  goňt  tout  á  fait  incomprehensible  . . .  pro  ten 
trochu  barokní . .  .  svět  faunů  a  satyrii.  Já  .  .  . 
představte  si...  já  nepochopuji . .  .  já  vás  uji- 
.štuji . . .  Jaká  větši  rozkoš  .  .  .  que  .  .  .  jako  čistá, 
určitá  liný  (linie).?  .  .  .  Nemám  pravdu,  monsieur 
Kamil. ?« 

Lina  dala  se  vylákat  k  několika  větám : 

»To  jest . . .  Kentaur  .  .  .  řekněte,  symbolisuje 
něco  lip  podvědomé  v  člověku  ?  Vy  jste  bizarrní, 
doktore,  se  svými  liniemi  a  svou  nervosou.  Ne- 
věříte v  intellckt  a  chcete  linie  . . .  To  já  zas  ne- 
pochopuji . .  . 

Nastalo  ticho.  Jen  doktor,  nervosní,  mluvil  [iro 
sebe:  > Krásná  liný  . .  .  krásná,  určitá,  čistá  liný  .  .  .« 

Lina  skloněná  nad  kusem  papíru  črtala 
rychlými  tahy.  Pak  podala  arch  doktorovi : 

»Tu  máte!  Vaše  vyznáni  víry.« 

Na  skizze,  po  obrovském  linealu,  šitlha! 
doktor  jako  velký    pavouk.     Dali  se  do  smíchu. 

Kamil  se  dlouho  nezdržel. 

V  jednotvárnosti  navečera,  který  nad  »Skal- 
kou<,  mezi  korunami  stromů  tavil  své  bronzy, 
rozložila  se  mu  v  duši  tesknota  jako  uilha  nad 
městem.  Spáti,  ach  spáti,  znělo  mu,  zpívané, 
šeptané,  volané  v  tisíci  odstínech;  spáti,  ach 
spáti . .  . 

V  dubovém  lese  u  cesty  objevil  se  pár  bledě 
oděných  dívek  se  zelenými  slunečníky  ;  dva  mladí 
lidé  je  provázeli  V  rychlosti  nerozeznal  jejich  obli 
čejů.  Proč  není  ona  jako  tyto  dvě.?  Tak  prostá,  tak 
vyložená. 

Ale  ona,  s  roky  strávenými  v  Paříži !  Vypra- 
vovala tak  nerada  a  kuse  o  těchto  minulých 
dnech.  A  jako  socha,  ojiředená  zkazkami,  vynutila 
mu  rozechvění  i  při  vzpomínce. 


Spáti,  ach  spáti!  vracel  se  jeho  vnitřnf 
refrain. 

Tma  přicházela.  Potkával  mnoho  bicyklislů, 
jichž  kola  drnčela  kolem  něho  po  tvrdé  silnici: 
byli  to  většinou  obchodníci  a  úředníci,  kteří  do- 
jížděli na  noc  k  svým  rodinám,  jež  poslali  na 
letní  byt  Pozdravovali  se  s  Kamilem,  ačkoli  jich 
neznal. 

Stali  se  mu  konečně  protivní:  jakoby  každý 
mu  četl  jeho  smutek  z  obličeje;  takový  měl 
pocit. 

Napadlo  mu,  aby  se  vrátil  do  Prahy  jinou, 
méně  živou  silnicí.   Vsedl  do  převozní  loďky 

-Aby  nám  bylo  veseleji!*  řekl  ílašinetář  na 
l)rotější  lavici,  když  odrazili  od  břehu. 

Zatočil  klikou  kolovrátku  a  tóny  letěly  zvolna 
nad  hladinou,  tmavou,  bez  jediné  vlny.  Muž  se- 
šinul čepici  s  orlickém,  ústa  se  otevřela,  malé 
oči  se  usmály,  a  z   hrdla  chraptěla   [líseři : 

Louka  zelená, 

neposekaná, 

plno  na  ní  kvítí; 

kdo  chce  holku  mít, 

musí  za  ní  jíl, 

když  měsíček  .svítí  .    . 

»Vox  populi,  vo.x  dei,'  řekl  si  Kamil  na 
druhém  břehu.    'A  já.?« 

VII. 

Minul  měsíc;  v  jejich  styku  se  nic  nezmě- 
nilo. První  dny  byl  to  Kamil,  jenž,  zoufaje,  že 
nikdy  nebude  jeho.  začal  horoucně  jisát  verše. 
Tiché  neštěstí  rozlévalo  se  jeho  ždami  a  něco 
jako  resignace  se  v  něm  hlásilo. 

Ale  později  dojížděl  na  Varín  skoro  každo- 
denně. Lina  většinou  dne  [iracovala  na  sousoší, 
zápasíc  o  každou  vrásku,  bez  modelu,  odívajíc 
kentaury  imaginovanou  vegetací  svalů;  tak  vy- 
růstala tato  monstra,  jež,  zdálo  se,  porodila  před 
chvílí  země,  v  hrůznou  trojici,  posedlou  vášní 
a  rozkoší  ze  strachu  dvou  jezerních  očí  zajaté 
ženky. 

Seděl  u  ní  beze  slova  celé  hodiny. 

Slovo,  úsměv,  stisk  ruky,  vše  bylo  pro  něho 
vzácné  jako  reliquie.  Sbíral  tajně  oharky  cigaret, 
které  odhodila,  a  odnášel  je  domů.  Dokud  byl 
u  ní,  nechtěl  nic  jiného  než  ji  pozorovat:  celý  se 
proměnil  ve  zrak.  Ale  vzdálen  snil  o  možnosti 
že  by  mu  náležela. 

Bylo  mu  rozkoší  dát  se  jí  plísnit.  Zranil  si 
ruku  proto,  aby  mu  vyhubovala.  A  myslil  o  ně- 
čem velkém,  ku  příkladu  skt)čit  pro  ni,  tonoucí, 
do  řeky,  zachránit  ji  a  sám  skonat  vysílením,  ale 
tak,  aby  měl  pár  minut  času,  aby  se  jí  vyznal 
ze  své  lásky,  utajované  a  hcroické.  A  pak  ne- 
opouštěla ho  představa,  palčivá  a  milá:  že  by 
pro  něho  chodila  ve  smutku. 


325 


27* 


Na  začátku  září  změnil  se  tento  klidný  život. 
Otec,  jenž  se  znepřátelil  s  Linou,  dověděl  se,  že 
jeho  syn  k  ní  dojíždí.  Zavolal  Kamila  k  sobě. 
Byl  to  strašlivý  výbuch  hněvu,  první  po  matčině 
odchodu.  Kamil,  vstupuje,  nemohl  poznat  otcova 
obličeje.  To,  co  na  něho  hledělo  velkými,  skleně- 
nými zraky,  byla  vosková  larva  s  plnovousem 
jakoby  přitmeleným,  bezvýrazná  hlava  pomatence, 
v  jehož  plyhéni  svalstvu  pohybovaly  se  rty  me- 
chanicky a  beze  slova. 

Pak,  jako  déšť  kamení,  pršely  z  jeho  úst 
kletby,  obvinění,  vyhríižky.  Chodil  po  pokoji  pře- 
vraceje kusy  nábytku,  zatínaje  pěsti,  dupaje  do 
podlahy.  Jmenoval  Linu  záletnicí,  zlodějkou,  která 
ho  připravila  o  Beau  Coeur,  zchátralou  bytostí, 
jež  se  zmlazuje  krví  chlapců,  »neboť  co  jsi  ty 
než  chlapec,  nevděčný  chlapec  ?« 

Poslouchal  chvíli  otce  mlčky,  poněvadž  oče- 
kával, že  dojde  k  této  srážce.  Ale  pak,  když 
u'^lyšel,  jak  otec  Line  spflá,  začal  ji  horlivě  obha- 
jovat. Hádka  kvasila  stále  prudčeji. 

Otec  i  syn  byli  stejně  tvrdohlaví.  Jejich  nej- 
příkřejší rozepře  vznikaly  pro  maličkosti.  Tento- 
krát nechtěli  povolit  ani  jeden,  ani  druhý.  Konečně 
rozzuřený  otec  postavil  se  mu  přímo  před  obličej 
a  křičel  vysmívavým  hlasem : 

»No,  jen  si  k  ní  jdi,  jdi,  jen  jdi . .  .• 
Kamil  práskl  dveřmi,  běžel  do  svéhc  pokoje, 
vzal  sešit  s  verši  a  ujížděl  k  Varínu. 

První  obět,  kterou  podstupuje  pro  Linu, 
první  obět,  myslil.  A  zvětšoval  schválně  její  dů- 
ležitost Snad  bude  proto  od  otce  vyděděn,  říkal 
si,  aby  přesvědčil  sama  sebe,  že  se  jí  úplně  obě- 
toval. I  několik  slz  si  vynutil.  Ale  kolem  srdce 
bylo  mu  sladko. 

U  Liny  v  prvním  náběhu  líčil  výjev.  Starý 
malířský  stojan  byl  on.  A  sám  karrikoval  otce, 
kymáceje  se  po  místnosti,  hroze  stojanu  »neboť 
co  jsi  ty  než  chlapec,  nevděčný  chlapec ?« 

Doktor  vypouštěl  úsečné  »trčs  bien«.  Lina 
se  svým  vinciovským  úsměvem  pohodila  hlavou 
ukazujíc  na  Kamila: 


»Bude  jako  náš,«  řekla;  »život  je  ohromný, 
pánové,  a  umění  malé.« 

Odešli  do  pokoje,  rozsvítilo  se  a  večeřeli. 
Měla  župan  z  azurové  látky,  kolem  prsou  chře- 
stily šňůry  skleněných  perel,  modrých,  nahněd- 
lých,  oranžových,  a  celý  tento  splav  barev  vířil 
tisíci  jisker  mezi  jejími  rameny. 

Víno  jim  otvíralo  jazyky.  Krátké  věty  vylé- 
taly z  úst,  ironisovaly  některého,  od  něhož  byly 
dobromyslně  spláceny.  Oči  začaly  se  lesknout,  rty 
nalévaly  se  krví  k  prasknutí.  Lina,  hořící  v  obličeji, 
klonila  svou  krásnou  hlavu  na  prsa,  unavené. 
Doktor  jen  bručel: 

»Oui,  oui,  monsieur;  mais  c'est  la  chose  .  . . 
oui,  oui,  monsieur  .  . .« 

Pak  se  vztyčil  a  chtěl  připíjet: 
»Mes  dames  et .  . .  messieurs  . .  .«^ 
Ale  více  ze  sebe  nevypravil;  stanul,  maje  ústa 
široce  rozevřená  a  oči  poděšeny  tím,  že  nemůže 
ovládat  řeč. 

Na  více  se  Kamil  nepamatoval. 
Druhý  den  se  vzbudil  na  zemi,  s  polštářem 
pod  hlavou,  oblečen.     Vedle    ležel  doktor,  nohy 
na  židli  a  hlavu  na  podlaze.  V  lenošce  spala  Lina. 
Na  ubrusu  se  válely  sklenice. 

Pokoj  byl  dusný.  Otevřel  okno. 
Za  chvíli  vstal  Kermor.    Protáhl  se,  oči  mu 
zablýskaly,  a  přiskočil  ke  Kamilovi: 

!>Bon  jour,  monsieur...  Jak  se  daří?.  . 
Vous  savez  . . .  trochu  přebrali .  .  ntm  de  Dieu  . . . 
Mais  ...  A  Paulina  . . .  Elle  dort . . .  mon  bichon. . . 
Představte  si,  monsieur  Kamil . . .  moi,  já  rozdě- 
luji lidi  na  dvě...:  ceux  qui . . .  ty  které  snesou 
trochu  ...  du  vin  .  .  .  et  ceux  qui ...  ty  které  ne- 
snesou: moi ...  já  otužilý  a  Paulině  ...  ta  . .  .  elle 
fait  des  miracles . .  .  ujišťuji  vás...  A  vy.?... 
Trochu  mlády,  n'est  ce  pas.?  Mais  .  .  .  qui  sait, 
nom  de  Dieu  .  . .  Na  uviděnou  .  .  .  monsieur  .  . 
běžím  au  bain  .  . .  pod  tub  .  .  .« 

Po  pul  hodině  probudila  se  Lina.  A  jako 
by  nechápala,  kde  je,  tázala  se  mrzutým  hlasem: 
^Už  se  rozednívá?'  Pokrač. 


FEUILLETON. 


Eduard  Klas:  DÍTĚ. 

.Stromy  zvráceny  vichřicí  přehýbaly  stržená  těla, 
větve  pukaly,  kvéty  pluly  ve  vodách,  hlina  hučela  s  ka- 
mcniin,  obloha  spadlá  spínala  husté  ruce  mračen  v  kří- 
ženi ohnivých  blesků  za  rachotu  úžas  vzbuzujícího  a 
opilá  zcinč  jako  v  němém  poddání  dýchala  ustrašeně 
do  tmy. 

Tehdy  to  bylo,  ten  zčernalý  den. 

Osamělý  dvorec  proklínán  údery  bleskli  a  rván 
jedovatými  plazy  vichřice  chvěl  se  v  základech  a  nebylo 
nikoho,  kdo  by  nebyl  bděl.  Kříž  na  stěně  s  purpurovým 
plamenem  pro.sil  za  viny  všech. 


Studený  chlad  a  svist  vletěly  jako  smrt  roztříštěnými 
skly  do  tonoucího  domu. 

V  sadech  kácely  se  jabloně. 

V  domě  klesala  čela  bázni  a  úděsem  a  bezejmen- 
ným prochvěnim. 

Tehdy  to  bylo.  - 

Ani  úžas,  ani  strašno,  ani  žal  už  nemluvily  v  roz- 
svícených hvězdách  očí  toho  dítěte.  Přitisklo  chudé  lilko 
k  jejím  prsíim,  vzcpjalo  prstíky  po  její  šíji  a  stále  ty  oči 
jako  v  zakleti  lpěly  na  rudých  tapetách,  žlutých  v  pří- 
šeře blesků  jako  vyšlehlé  plameny  a  měkkých  vlažně  tak, 
že  zdály  se  vydechovat  krvácející  purpur  do  vz<luchu. 

Už  sama  studená  a  smrti  stín,  u  vrcholu  dospělé 
hríjzy,  modlila  se  matka  bolestí,  jež  neznala  výrazná 
jména  a  vylévala  se  neviděné  krví  její  duše  k  nebesům. 


Cizí  myšlení  rozhodlo  ji  srdce,  necítila  své  vlastní 
a  lista  vedle  modlitby  chvěla  se  jediným  slovem:  ditě, 
moje  dítě. 

Tehdy  to  bylo.  — 

Oheň  vyšlehl  v  předu,  vichřice  na  křidlech  zakři- 
čela vzhůru.  Moře  deštč  slilo  ten  moment  v  jedno  ohro- 
mení a  úder  poplašného  zvonu  jakoby  všemu  hrany  měly 
znít,  vstřebal  poslední  krůpěj  lidské  Urve  do  sebe.  Vše 
hořelo  a  bledlo,  bledlo  a  hořelo. 

Tehdy  to  ditě  obrátilo  oči  do  matčiných. 

Nebylo   většího   zděšení  nad  tento  pohled. 

Nebylo  úžasnějšího  projetí  nervy,  srdcem  a  celým 
světem  matčina  života. 

To  byla  ona! 

Všechno  neznámo  a  všechna  hrůza  otázek  a  všechna 
výčitka  a  každá  bezradnost  a  úplné  skácení  a  mrtvo  a 
zoufalství  a  odvěká  žalost  vpsaly  se  do  těch  dětských 
horečných  očí.  To  byly  její  oči,  matčiny!  Poznávala' je. 
Poznala  sebe.  To  byla  ona. 

Moje  dítě,  mé  dítě,  moje  neštěstí  —  zavzlykala 
v  nezměrné  bolesti  a  v  prudkém  vidění  skonccntrovalo 
se  ostré  shuštění  všeho  příštího  v  ni  samu,  v  ni  samu: 
dál  a  jako  ona  to  ditě  bude  stenat;  dál  a  jako  ona  bude 
němým  otrokem;  dál  a  jako  ona  půjde  —  s  očima,  ožel, 
vyvstalýma  —  ku  věčným  tmám.  — 

A  pod  křiž  klesla.  Nemožno!  Zaplakalo  zoufalství. 
Měla  oči  mrtvé  a  v  srdci  nalitu  beznaděj. 

Prosit!  Poddat  se!  Vysloužit  vlastní  krví  milost  a 
odpuštění!  Vlastni  život  dát  a  pokorně,  pokorně  dát... 

Plála  v  ní  horečka  a  blížilo  se  tišení. 

Tišení  v  blaženství  a  spaseni  těch  očí  tady. 

Moje  dítě,  mé  dítě,  s  sebou  mne  vezmeš  na  tiché 
pouti  za  světlem.  — 

A  jako  po  bouři  a  po  smrti  zbožného  a  po  neštěstí 
padaly  s  jejího  srdce  krůpěje  rosy  v  symboly  naděje  a 
smutku  a  důvěry  a  velikého  slova:  Pane! 

Otak.-^r  Theer:  K  PSYCHOLOGII  NEJ- 
MLADŠÍCH.*) (Přednáška.) 

Vyrostli  jsme  v  době  hesel.  Byla  to  doba,  kdy  se 
horlivě  diskutovalo  o  aristokratismu  umění,  o  nenávisti 
k  ženě,  o  volném  verši.  To  byla  literární  stránka  naší 
výchovy.  Jejím  představitelem  zdál  se  nám  být  enervo- 
vaný  a  přejemnělý  des  Esseintes  z  Huysmansova  románu 
»Na  ruby«.  .\  podivnou  náhodou  právě  asi  v  té  době 
zaléhaly  k  nám  Masarykovy  postuláty  o  mravnosti  člo- 
věka, o  nutnosti  propracovat  svůj  světový  názor,  a  řada 
jiných  mravních  požadavků,  jak  byla  formulována  v  Nlší 
nynější  krisi.  Tak  koli.sali  jsme  se  mezi  dvěma  my- 
šlenkovými proudy.  Na  jedné  straně  učení  o  samoúčel- 
nosti  umění,  o  naprosté  bezodpovědnosti  umělce  vůči 
mravním  normám,  Barrěsův  intellektualism,  Nietzscheovo 
pojetí  o  nadčlověku  jakožto    vlastním    zákonodárci   (tak 

*)  Přednášce  předcházelo  několik  úvodních  slov: 

Je  dost  těžko  zachytit  a  kriticky  zdůvodnit  hlavní 
proudy,  unášející  generaci,  jejíž  životní  dílo  je  buď  zcela 
nebo  s  polovice  vykonáno.  Ale  nepoměrně  těžší,  ne-li 
absurdní,  bylo  by  vyložit  hnutí,  které  se  teprve  chystá 
do  života  a  jež  má  dosud  je:i  málo  za  sebou,  za  to  však 
skoro  vše  před  sebou. 

Jestliže  jsem  se  tedy  odhodlal  načrtnout  stručný 
obraz  nejmladší  literární  rrenerace,  jsem  si  přirozené 
vědom,  že  bude  tento  náčrt  neúplný  a  snad  jednostranný. 
To  v.šak  nese  s  sebou  již  povaha  thematu  celé  přednášky. 
Mohl  jsem  čerpat  jen  z  toho,  co  jsem  sám  prožil  aneb 
co  znám  z  rozhovorů  s  literárními  přáteli,  a  jen  zřídka 
mohl  jsem  se  obrátit  o  dokumentaci  do  knih  nebo  do 
časopisů. 

Rozumí  se  tedy  samo  sebou,  že  tam,  kde  jsem  si  do- 
volil generalisovat,  mluvím  jen  o  vývoji  jedné  skupiny 
mladých  a  nikoli  o  celém  nejmladším  hnutí. 


aspoň  nám  je  vykládali  ti,  ku  kterým  jsme  se  s  důvěrou 
a  obdivem  obraceli)  a  na  druhé  straně  Masarykovy  zá- 
sady, že  umělec  podléhá  mravním  příkazům  stejně  jako 
každý  jiný  a  že  to,  co  nechceš,  aby  jiní  tobě  činili,  ne- 
máš i  ty  jim  činiti. 

A  na  konec  k  těmto  dvěma  směrům,  jednomu,  jenž 
hlásal  naprostou  mravní  volnost  a  byl  lak  vlastně  jen 
morálkou  na  ruby,  druhému  přísné  mravnímu  a  závaz- 
nému, octli  jsme  se  ve  vlivu  ještě  jiném,  jenž  se  našim 
neujasněným  hlavám  zdál  poměrné  nejbližší  a  nejpřija- 
telnější. Hýla  to  kritika,  vědecká  kritika,  která  tehdy 
stála  ve  svém  největším  lesku.  Nejedná  se  o  to  (tak  jsme 
si  vykládali  theorie  pp.  Šaldovy  a  Krejčího),  má-li  nebo 
.  nemá-li  žít  člověk  mravně,  je-li  nebo  není-li  uměni  ab- 
solutní a  samoúčelné;  je  lhostejno,  e.xistuje-li  morálka 
nebo  ne.  Kritik  abstrahuje  od  veškerých  mravnostních  zá- 
konu a  pátrá  jen,  jakým  postupem  podařilo  se  autorovi, 
kterého  analysuje,  vytvořit  ta  a  ta  díla,  zkoumá  jeho  du- 
ševní strukturu  a  chce  si  vysvětlit  jeho  psychickou  souvi- 
slost s  vývojem  ostat  ní  literární  tvorby.  Kritika  je  neosobná. 

Tato  neosobnost  kritiky  zdála  se  nám  její  nejpří- 
jemnější stránkou.  Jako  člověk,  který  nese  dlouho  dvě 
břemena  a  konečně  se  dostane  někam  do  krásné  krajiny, 
odhodí  oba  vaky  a  řekne  si:  »Co  je  mi  do  vás?  líudu. 
se  opíjet  vlažným  vzduchem  a  vůní  květin,*  tak  i  my 
jsme  shodili  břemena  svých  mravních  pochyb  a  řekli 
jsme  si:  kCo  je  nám  do  vás?  budeme  studovat  jiné  a  za- 
pomeneme tak  na  svoji  vlastní  nejistotu. « 

Jak  pozorujete,  je  obraz  této  mladé  generace  po- 
někud jiný,  než  jak  se  obyčejně  kreslívá.  Nebylo  v  ní 
velkého  rozletu,  nebylo  v  ní  velké  výbojnosti,  nebylo 
v  ní  také  ani  velké  víry  v  sebe.  Tápala  sama  v  nejisto- 
tách a  dík  své  kritické  erudici  byla  si  toho  také  vědoma. 
Nebyla  schopna  ani  velké  lásky,  ani  velké  nenávisti,  neboť 
právě  týž  kritický  smysl  odkryl  jí  celou  mizérii  životního 
boje  a  ochladil  její  srdce. 


Stav  nejistoty  a  rozháranosti,  ve  kterém  se  ocitnou 
snad  všichni  mladí  lidé,   řídil  další  vývoj  našich  názorů. 

Myšlénkám  a  touhám,  které  se  nám  střádaly  v  duši, 
nemohla  brzo  vyhovět  přísná  neosobnost  vědecké  kri- 
tiky. Potřebovali  jsme  říci  také  něco  o  sobě  a  ne  jen 
stále  mluvit  o  jiných.  Ale  v  tom  okamžiku  ocitli  jsme  se 
v  prudké  krisi:  Bylo  nám  jasno,  že  tou  chvílí,  kdy  za- 
čneme mluvit  o  sobě,  bude  nutno  rozhodnout  se  buď 
pro  jeden  nebo  pro  druhý  mravní  proud,  který  nás 
unášel. 

Nerozmýšleli  jsme  se  dlouho.  Mladý  člověk  přidává 
se  obyčejně  na  tu  stranu,  která  dovede  své  názory  vy- 
slovit rázněji  a  přesvědčivěji.  Mimo  to  se  nám  zdálo,  že 
mravní  sebekázeťí,  kterou  obsahovala  Naše  nynější 
krise,  je  nejenom  nepohodlná  a  protichůdná  našemu 
pojetí  krásy,  ale  —  vyslovuji  tu  slovo,  jež  jsme  tehdy 
všichni  společně   cítili  —  i  trochu   komická  a  měšťácká. 

A  tak  jsme  rovnýma  nohama  skočili  do  dekadence. 
Bylo  to  tak  pohodlné  mít  víru,  že  nevěřím  v  nic,  mít 
morálku,  která  dávala  absoluci  všem  skutkům,  pokud  je 
vykoná  »nadčlověk«,  mít  umění,  kterému  dostačí  napsat 
jednu  nebo  dvě  knihy  za  celý  život. 

Myslili  jsme,  že  jsme  se  tak  do.stali  ku  nejširšímu 
a  zároveň  nejumělečtějšímu  pojetí  světa.  A  zatím  jsme  ne- 
chápali, že  tímto  způsobem  pojímáme  svět  jen  jako  zlo- 
mek právě  tak,  jako  bychom  seřízli  všechny  větve  ně- 
jakého .stromu  tak,  že  zbude  holý  peň,  zatim  co  jsme 
mohli  mít  strom  s  jeho  celou  korunou  a  stinnými  listv 
Nechápali  jsme,  že  tato  zdánlivě  tak  absolutní  filosofie 
není  než  pouhou  negací,  negací,  která  vysušuje  zřídlo 
uměleckého  temperamentu:  srdce,  poněvadž  nepřipouští 
možnosti  lásky. 

Přemýšleli  jsme  na  př.  o  pojmu  ženy,  jak  jej  vy- 
pracovala dekadence.  Překvapilo  nás,  jak  tento  pojem  j'; 
úzký,  jednostranný  a  uměle  zjednodušený.    Žena  je   prý 


to,  co  buď  slouží  nebo  neslouží  k  rozkoši;  slouží-li  kroz- 
Icoši,  je  nepřítelkyní  muže;  neslouží-li,  je  jí  také.  Zena 
je  fena,  pravil  jeden  z  našich  dekadentii.  Zkrátka,  naše 
upadková  filosotie  nalezla  v  zené  jen  dva  prvky:  rozkoš 
a  nepi^átelství.  A  těmito  dvčma  atributy  nechala  celou 
záhadu  ženy  padnout  pod  stůl.  Vše,  co  je  na  lásce  du- 
ševního, skoro  vše,  co  je  na  ženě  véčně  ženského,  bylo 
tímto  tahem  odeskamotováno.  A  tak  zatím,  co  se  v  litera- 
tuře stále  psalo,  že  luštíme  problém  ženy,  luštili  jsme 
nanejvýš  problém  sexuality. 

Myslili  jsme,  že  objímáme  celé  Umění,  a  zatím  jsme 
měli  v  rukou  jen  jeden  jeho  prst.  Táž  kletba  negace, 
kterou  jsem  uvedl  v  případě  právě  citovaném,  pronásle- 
dovala dekadenci  i  v  ostatních  uměleckých  otázkách. 
Místo,  aby  zírala  na  život  jako  na  nekonečnou  spleť 
zájmfi,  snah,  idcí  a  otázek,  zjednodušila  si  jej  zase  tak 
násilně  a  uměle  a  tvrdila,  že  umění  /.  něho  náleží  jen 
pouhý  úzký  úsek.  Místo,  aby  vyčerpala  celou  škálu  lid- 
ských nenávistí,  lásek,  sympatii,  zoufalství  a  radosti, 
usadila  se  jen  na  jedné  oktávě,  ba  ani  ne  na  té,  nýbrž 
jen  na  dvou  nebo  na  třech  tónech,  a  to  prý  má  být  ži- 
votní symfonií.  Místo,  aby  učila  žít,  učila  živořit;  místo, 
aby  vedla  umělce  do  života,  hnala  ho  mimo  život. 

Uvádím  příklady:  v  poesii  znamená  dekadence  ab- 
solutní vládu  nálady,  podvědomého,  nervového.  Zase 
všechno,  co  se  chtělo  siřeji  rozpjat,  co  chtělo  žit  nejen 
emocemi,  ale  i  myšlénkami  nebo  kresbou  charakterů, 
bylo  až  na  jednu  výjimku  prostě  škrtnuto. 

Ale  tento  přistřižený  obzor,  který  se  při  individua- 
pstickém  rázu  poesie  dal  ještě  snést,  vystupuje  tím  frap- 
íiantněji  a  zhoubněji  v  prose.  Dekadenci  interessoval 
cjdiný  člověk:  člověk-výjimka.  Zachytit  nikoli  celou  fluk- 
tuaci života,  nýbrž  jen  způsob,  jak  se  tato  fluktuace  od- 
ráží v  duši  člověka-výjimky  —  to  byla  její  ctižádost. 
Projděte  v  duchu  všechny  ty  bezejmenné  nebo  jui  křest- 
ními jmény  označené  hrdiny  jejích  povídek  a  přesvěd- 
číte se,  že  se  jim  jedná  o  lidi  jen  a  jen  výjimečné, 
zrůdné,  degenerované,  nemocné.  Uznáváme  sice  plně,  že 
jejich  aspirace  se  nesly  poctivé  k  obrozeni  prosy,  a 
dovedeme  si  také  vyložit  jejich  příkře  jednostranné  sta- 
novisko, nebot!  psali  svá  díla  pod  vlivem  protinaturali- 
stické  reakce. 

Ale  přece  jen  se  zdá,  že  nikde  se  tak  nezmýlili  jako 
v  prose.  Jejich  pojetí  románu  a  povídky  nemá  v  sobě 
dosti  šťávy,  aby  z  ní  mohli  být  živi  ti,  kteří  přicházejí 
po  nich.  Možná,  že  v  poesii  najde  dekadence  mezi  mladými 
několik  pokračovatelů.  Nikoli  však  v  prose,  jak  se  aspoťi 
dá  soudit  z  ukázek  vyskytujících  se  po  časopisech.  Zdá 
se,  že  nejmladší  prosateři  navážou  tam,  kde  asi  končí 
román  té  generace,  jež  předcházela  dekadenci  —  totiž 
na  realistický  román.  Zdá  se,  že  další  vývoj  české  prosy 
bude  se  dít  ve  znamení  obrozeného  realismu. 


Jakými  cestami  půjde  asi  nejmladší  naše  literatura? 
Které  z  její  odvětví  bude  hrát  asi  hlavní  úlohu,  poesie, 
prosa  nebo  drama.'  Tyto  dvě  otázky  zbývají  ještč  na 
konci  přednášky. 

Největší  část  naší  dosavadní  literární  produkce  je 
uložena  v  básních.  Ji  věnovalo  se  dosud  nejvíce  umělců, 
v  ní  také  docílilo  naše  uměni  nejvíce  charakteristického. 

Neklamou-li  však  všechny  známky,  jež  se  tu  a 
tam  ukazuji,  nastává  právě  v  přítomné  době  rozhodný 
obrat:  mladí  odhazuji  varyto  a  béřou  na  místo  něho 
chladné  péro  prosatéra. Znaveni  stále  znova  přicházejícími 
úzkostmi  a  nadějemi,  tím  věčně  stejným  cirkem  svého 
Já,  pokoušejí  se  zachytit  již  nejen  nitro  své,  ale  i  nitro 
cizích.     Chtějí,  aby  jejich   uměni  odráželo   v   sobě    celé 


proudění  života;  vracejí  se  od  umění  individualistického 
k  objektivisujícímu,  od  jedince  k  masse,  od  poesie 
k  prose. 

Čeká  je  těžká  práce.  Zvláště  ve  třech  bodech;  vy- 
tvořit totiž  pražský  román,  vzkřísit  k  životu  český  so- 
ciální román,  který  leží  od  dob  Pflegra-Moravského  skoro 
v  úplném  zapomenutí,  a  konečně  vyvýšit  uměleckou 
úroveň  fcuillctonistické  povídky. 

Jak  patrno,  je  zde  úkolů  více  než  dost.  Doufejme 
však,  že  tato  generace,  na  jejíž  kritický  smysl  a  vlohu 
pro  analysi  jsem  dříve  poukázal,  provede  je,  ne-li  zcela, 
tož  aspoň  z  velké  části. 

RUSKÝ  DIVADELNÍ  SPOLEK. 

Pod  protektorátem  samého  cara  a  za  předsednictví 
velkoknížete  Sergeje  Michajloviče  e.xistuje  od  roku  1876 
divadelní  spolek  v  Rusku.  Ze  skromných  počátků  pod- 
půrného spolku  vyvinul  se  důležitý,  velký  spolek,  bez 
něhož  v  oboru  divadelním  na  Rusi  nic  není  možno.  Au- 
torita spolku  vzmohla  se  hlavně  za  nynějšího  cara,  kdy 
darován  spolku  pozemek,  na  kterém  již  buduje  se  dvou- 
patrový rozsáhlý  dům  —  útulek  pro  sestárlé  a  chudé 
herce  a  herečky.  Velkého  významu  pro  ubohé  herce  toto 
dílo.  Útulek  pojme  pro  začátek  40—50  chovanců;  bude 
se  ovšem  dle  potřeby  rozšiřovati;  každý  z  chovanců  bude 
míti  vlastni  pokoj,  mimo  to  budou  v  budově  ještě  spo- 
lečné: jídelna,  knihovna,  čítárna,  herna  a  kaple.  Mimo 
úplné  zaopatření  (byt,  strava,  šatstvo)  bude  mít  každý 
chovanec  2—3  ruble  měsíčně  na  drobné  výdeje.  Aby 
ruský  divadelní  spolek  tuto  tak  záslužnou  činnost  mohl 
rozvíjeti,  o  to  postaral  se  car  Nikolaj,  uděliv  spolku 
každoroční  subvenci  10.000  rublů.  Mimo  to  nařídil  car, 
že  bez  úmluvy  s  divadelním  spolkem  nesmi  býti  žádná 
divadelní  škola,  agentura  atd.  otevřena.  A  z  těchto  úmluv 
ovšem  zas  plynou  spolku  důchody;  dnes  vládne  divadelní 
spolek  jměním  200.000  rublů!  K  vyjasnění  mnoha  otázek 
divadelních  svolán  byl  právě  do  Moskvy  sjezd  všech 
členů  divadelního  spolku,  jenž  obeslán  byl  nad  míru 
četně.  O  některých  nejvýznačnějších  a  i  pro  naše  poměry 
zájem  majících  usneseních  sjezdu  sdělím  více  po  ukon- 
čení jeho.  B.  P. 

LITERATURA. 

Nová  anthologie  ruské  lyriky.  V  době,  kdy 
vyrojily  se  ve  všech  oborech  spisy  přehledové,  podá- 
vající nám  obraz  rozvoje  té  které  vědy  neb  uměny  za 
celé  právě  minulé  Xl.\.  století,  nezůstala  ani  ruská  poesie 
pozadu.  I  tu  objevil  se  spis,  objemná  kniha  o  660  stra- 
nách, v  níž  seznamujeme  se  velmi  příjemnou  cestou 
s  ruským  básnictvem,  počínajíc  Kaťuškovem  a  Žukovským 
přes  Puškina  a  Lermontova  k  Polonskému  a  Majkovu, 
ba  i  dále  až  k  ruským  nejmladším  básníkům  ke  Ko- 
rinthskému,  Balmontu  a  Lochvické.  Celkem  se  123  bás- 
níky narozenými  mezi  léty  1779 — 1879  seznamuje  nás 
autor  anthologie  ^Russkije  poety  za  sto  lět«A.  N. 
.Salnikov  a  u  119  podává  též  zdařilé  fotografické  por- 
tréty. Před  ukázkami  z  poesie  každého  z  básníků  pře- 
chází vždy  stručný  profilck,  v  němž  směstnány  jsou  ne- 
jen cenné  biografické  údaje,  ale  i  pěkná  kritika  díla  toho 
onoho  básníka.  Novou  tuto  anthologii  můžeme  směle 
doporučiti  svým  čtenářům,  cena  1'Í5  rub.  činí  ji  jen 
přístupnější.  B.  P. 

Oprava.  V  předešlém  pokračování  románu  »Evžen 
\'oldan«  má  státi  na  str.  311.,  řádka  14.  místo  )-starým 
jménům«  —  slavným  jménům,  a  na  téže  straně  v  řádce 
15.  místo  z  »nemravných  úst«  —  neúnavných  úst. 


Předplácí  se  pio  Prahu:  na  čtvrt  léta  zl.  120  (K  2-40),  na  pil  léta  zl.  2«  (K  4-80),  na  celý  rok  zl.  480  (K  9-601.  Po.ítou:  na  čtvrt  léta  zl.  1-25 

(K  2-50),_na  pul  léta  zl.  250  (K  5--),  na  celý  role  5  zl.  (K  10—).  —  ScSitové   vydáni  (o  dvou  číslech')  vychází  při  každém  druhém  (sudém)  čisle, 

Cena  scSím  20  kr.  (40  hal.)  —  Patisk  púvodnicli  práci  se  vyhrazuje.  —   Dopisy  administraci   .Lumíra,  buďlež  adresovány:    Časopis  .Lumir«,  Praha. 

Karlovo  neunesli  č.  34.  —  Listy  přijímáme  jen  frankované.  —  »Lumirc  vychází  každý  pátek  (vyjma  prázdniny). 


Redaktor  Václav   Hladík    —  Majitel,  vydavatel  a  nakladatel  J.  Ot 


Tiskem  České  graňcké  spolcč 


•  Un 


LUMÍR 


IvOČNÍK  XXIX. 


12.    DUBNA   1901. 


ČÍSLO  2S.    .X. 


Jan  Osten: 


BLANKA. 


Wtál  jsem  u  okna  a  díval  se  ven.  Kynuli  mi  šátky, 
^^  její  šátek  byl  nejvýše.  Poznal  jsem,  že  stojí 
na  špičkách.  Ohromilo  hoře  zalilo  mou  duši.  Mám 
ji  opustit,  ji,  která  mné  tolik  miluje !  Jak  je  to 
možné!  Která  síla  je  s  to  přemoci  mou  lásku 
k  níř  Ale  není  návratu,  není  návratu.  Již  jen 
šátky  se  bělají,  vlak  zatočil  se  za  stráň  a  nevidčl 
jsem  ničeho.  Mechanicky  odevzdal  jserň  kondu- 
ktérovi lístek.  Pak  klesl  jsem  na  sedadlo.  Jedu 
pryč,  pryč,  daleko  od  ní.  Neuvidím  jí  již  dnes, 
ani  zítra,  ani  pak,  až  o  vánocích.  A  to  jsou  dlouhé, 
dlouhé  tři  měsíce ! 

Ne,  takový  život  nebudu  moci  žíti!  Ještě 
včera  večer,  ani  dvanáct  hodin  neuplynulo  od 
té  doby,  jsem  ji  líbal,  tak  dlouho  líbal,  vše  jsem 
celoval :  ústa,  tváře,  čelo,  oči,  vlasy  a  ruce.  Ach, 
její  malé,  sladké  ruce.  A  usilovně  snažil  jsem  se 
vzbuditi  si  v  duši  vůni,  která  vycházela  z  jejích 
rukou.  Podařilo  se  mi  to,  cítil  jsem  tu  vřini  a 
bylo  mi  snáze.  Nebyl  jsem  tak  chudým.  Pak  na- 
padl mi  její  lístek,  který  vtiskla  mi  do  ruky. 
Rychle  jsem  jej  vylovil  a  rozbalil.  Rychlými  tahy 
bylo  v  nóm  psáno:  »Jsem  tvá,  drahý,  na  vždy 
tvá  a  nic  mne  od  tebe  neodloučí.  Buď  šťasten 
a  vzpomínej  na  mne,  jako  já  na  tebe  vzpomínám. 
Tisíc  polibků  dává  Ti  na  cestu  na  věky  tvá 
Blanka.'  To  byla  slova,  jimiž  se  se  mnou  loučila. 
Sladké,  drahé  mé  dítě.  Pozoroval  jsem  známé, 
charakteristické  tahy  jejího  písma,  jež  mi  byly 
drahý  iako  ona  sama,  a  líbal  jsem  je  dlouho. 

Co  asi  nyní  dělá?  Vrátila  se  z  nádraží  a  šla 
přímo  do  besídky.  Sedla  si  tam,  kde  jsme  ještě 
včera  večer  seděli,  myslí  na  mne  a  pláče.  Vidím 
v  duchu,  jak  kanou  slzy  po  sladké  její  tváři,  jak 
stírá  je  šátečkem  a  dívá  se  před  s.be  zamyšKně. 
Prudká    touha    po    ní  mne  schvacuje,  běháni   po 


vagóně  a  přikládám  horké  čelo  na  chladné  sklo 
okna.  A  vlak  ujíždí  s  neúprosnou  pravidelností 
stále  ku   předu,  stále  ku   předu. 


Praha  pohltila  inne  do  své  hlučné,  vířivé 
náruče.  Nový  život,  život  akademického  občana, 
nedovedl  mne  vznítiti.  Co  bylo  mi  to  vše  bez  ní! 
Není  tu  ona  a  proto  jest  tu  pusto  a  smutno. 
Třetí  den  přišlo  její  psaní  Srdce  mi  zabušilo, 
když  kvartýrská  mi  je  podávala.  Znal  jsem  ty 
tahy  a  vůni,  kterou  byl  papír  napuštěn. 

»Můj  drahý,   můj  jediný! 

Je  noc,  celý  dům  spí,  jen  já  sedím  ve  svém 
malém  pokojíčku,  kde  každý  předmět  nu  té  při- 
pomíná, a  píši  Ti  toto  psaní.  Nepláči  již,  slzy  ne- 
kanou na  papír,  ale  tím  smutněji,  bolněji  je  v  mé 
duši.  Neboť  s  Tebou  odešlo  vše,  čím  jsem  žila, 
teprve  nyní  poznávám,  jak  Tě  miluji.  Nedovedu 
to  napsati,  ale  Ty  to  víš,  sladký  můj  miláčku. 
Lidská  řeč  nemá  pro  to  výrazu,  žádné  slovo  není 
mi  dost  případné.  Kdyby  mohlo  srdce  mluviti, 
ne  ústy,  ale  samo,  mohlo  by  to  říci.  Každé 
slovo  úst  zdá  se  mi  býti  všedním  pro  mou  lásku 
k  Tobě.  Vím  jen  tolik,  že  bez  Tebe  nelze  mi 
žíti.  Nedovedu  si  představiti  příští  svůj  život  jinak 
než  s  Tebou.  Zdá  se  mi,  že  nežiji  nyní,  že  je  to 
jen  sen,  jen  blouznění,  které  nemůže  býti  životem. 
Každou  chvíli  dívám  se  na  dvéře,  čekajíc,  že  se 
otevrou  a  vejdeš  jimi,  jako  jindy  jsi  chodíval,  a 
nastavuji  již  své  rety  k  políbení,  k  dlouhému  po- 
líbení, které  nemá  konce.  Slyším  v  duchu  Tvá 
slova,  drahá  Tvá  slova,  /.  nichž  každé  stačí  mi 
na  den  blaha,  jen  jediné  slovo. 


3V 


Jen  jeden  pohled  denně  činil  by  mne  šťast- 
nou. A  Ty's  mi  věnoval  tolik  štěstí,  sebe  celého. 
Často  v  těchto  chvílích  po  Tvém  odjezdu  pře- 
mýšlela jsem  o  tom,  čím  zasloužila  jsem  si  Tvou 
lásku.  Ty's  tak  velký,  tak  dobrý,  tak  hluboký,  a 
co  jsem  já?  Prosté,  obyčejné  děvče,  jakých  je 
na  tucty.  Jest  to  pravda,  že  mne  tak  miluješ? 
Nelituješ  toho,  že's  daroval  mi  své  srdce?  Ne- 
chtěl bys  býti  raději  volným?  Ale  ne,  ne,  uetáži 
te  Tě  na  to.  Vím:  miluješ  jen  mne,  jen  mne! 
Nikoho  jiného.  A  jsem  hrdá,  ano,  jsem  hrdá  na 
to,  že  jen  mne  miluješ.  A  jsem  Ti  vděčná  za  to 
Přikaž  mi  cokoliv  a  vše  vykonám,  bych  dokázala 
Ti  svou  vděčnost.  Sladký,  ubohý  můj  miláček. 
Já  zde  sedím  a  nemám  žádných  povinností,  žiju 
bez  činnosti  a  on  se  musí  namáhati,  seděti  nad 
knihami  a  mořiti  se.  Kdybych  Ti  mohla  pomoci, 
můj  jediný!  Celé  noci  bych  nespala,  pracovala 
bych,  kdybych  mohla  Ti  uleviti.  Ale  to  bude 
Ti  snad  pomocí,  když  víš,  že  jsem  stále  duší 
u  Tebe. 

Dnes  prošla  jsem  celou  zahradu.  Listí  žloutne 
a  padá  k  zemi  a  smutná  nálada  se  mne  zmoc- 
ňuje. Všude  jsem  se  zastavila,  kde  jsme  spolu 
bývali,  každý  keř,  každá  stezka  vypravovala  mi 
o  Tobě,  můj  jediný! 

Jedinou  náhradou  za  Tebe  jsou  mi  jen  vzpo- 
mínky na  Tebe.  A  vyvolávám  je  stále  v  duši, 
každým  okamžikem.  Nic  jiného  mne  nezajímá, 
nic  nepoutá.  Pověsila  jsem  kalendář  ve  svém  po- 
koji a  škrtám  na  něm  dny  a  počítám,  kdy  při- 
jedeš. Ach,  jaké  to  černé,  ošklivé  moře  dnů. 
A  každý  den  tak  dlouhý.  Čtu  Tvé  básně,  vlastně 
nečtu,  poněvadž  je  znám  z  paměti.  Ale  dívám  se 
na  písmena,  na  jednotlivé  tahy,  které  Ty's  psal, 
a  i  v  tom  je  pro  mne  štěstí.  Ale,  co  je  to  vše! 
Jediným  mým  štěstím  jsi  jen  Ty,  Ty,  Ty  sám. 
Půjdu  spát,  můj  sladký  hochu.  Psaní  končím, 
ale  v  myšlénkách  budu  dále  jen  u  Tebe,  pokud 
neusnu.  O,  kéž  bych  neusnula.  Anebo,  kéž  by  se 
mi  zdálo  jen  o  Tobě,  celou  noc  jen  o  Tobě  ! 
Toto  místo  jsem  zlíbala,  polib  je  také  a  pošli 
mi  také  tímto  způsobem  polibek.  Dobrou  noc, 
můj  jediný,  drahý,  věrný  příteli.  Až  do  smrti 
Tvá  Blanka. « 

Přečetl  jsem  psaní  a  četl  jsem  je  znova,  po- 
malu, slovo  za  slovem,  písmeno  za  písmenem. 
Políbil  jsem  místo,  které  ona  líbala,  a  bílá  plocha 
paiJÍru  zdála  se  mi  býti  sladkou.  Pak  vyňal  jsem 
z  kufru  malou  skřínku,  bych  do  ní  psaní  uložil. 
Ve  skřínce  byly  samé  předměty  od  ní;  kadeř 
její,  stužka  z  vlasů,  vyšívaný  pruh  na  zakládání 
stránky  v  knize,  lipový  list,  který  jednou  zpro- 
středkovával naše  polibky,  její  rukavička,  několik 


lístků,  které  mi  o  prázdninách  psala,  její  foto- 
grafie. Avšak  neuložil  jsem  tam  psaní  Ne,  budu 
je  nositi  a  čísti  tak  dlouho,  pokud  nepřijde  nové. 
A  vsunul  jsem  je  do  kapsy.  Toulal  jsem  se 
ulicemi,  poněvadž  přednášky  dosud  nezačaly.  Na 
chvíli  upoutal  pouliční  život  mou  pozornost. 
Avšak  pojednou  z  dáli  uzřel  jsem  dámu,  která 
měla  šedivé  šaty  a  klobouk  jako  ona,  Blanka. 
A  vše  kolem  mne  mizelo  a  myslil  jsem  jen  na 
svou  milenku.  Její  psaní !  Sáhl  jsem  do  kapsy, 
ano,  je  zde.  Sel  jsem  do  nejbližší  kavárny,  usedl 
jsem  do  kouta  a  četl  jsem  psaní  znova,  pomalu, 
přemýšlel  jsem  o  každém  slovu,  představoval 
jsem  si  usilovně  její  hlas,  kterým  by  mluvila  to, 
co  ve  psaní  bylo  napsáno,  vyvolával  jsem  v  duchu 
vůni  jejích  ruček  a  ztrnule  zadíval  jsem  se  na 
sj<lepníka,  tázajícího  se  mne,  chci-li  něco  k  pití. 
Čertův  chlap,  jak  mne  vyrušil!  A  pak  večer, 
večer!  To  jsem  seděl  doma  v  novém  svém  byte, 
lampa  hořela  a  lila  bílé  světlo  na  něžné,  nerovné 
řádky  Blančina  dopisu.  Spi  sladce,  má  jediná, 
rozkošná  dívko!  Sladce  spi! 


Na  první  ty  vánoce  nelze  zapomenout  Jel 
jsem  brzy,  pokud  se  to  dalo,  brzy.  Professoři 
ještě  přednášeli,  ale  neměl  jsem  jíž  strpění.  Jen 
k  ní,  jen  k  ní!  Nejmoudřejší  instituce  mne  ne- 
mohly zdržeti. 

Bylo  tehdy  mnoho,  mnoho  sněhu,  napadlo 
ho  a  zůstal  ležeti. 

Tak    krásný    to    byl  pohled    s  vlaku  na  za- 
sněžená   pole,    na    silnice,    křižující  se  s  drahou, 
na  nichž  uháněly  saně!  Jindy  bych  byl  přišel  do 
měkké,  důvěrné  nálady  při  pohledu  na  tuto  krásu; 
ale  dnes,    dnes    vše   to    na  mne  nepůsobilo.   Jen 
na  ni  jsem  myslil,  jen  na  ni,  která  mne  očekává. 
Od  rána  již  nemá  stání,  stále  se  dívá  na  hodiny, 
znova  čte  mé  psaní,  usměje  se  časem  blaženě  a 
tajemně,    otočí  se  několikrát  v  kuchyni,    pozlobí 
kanárka  v  kleci,  seběhne  do  krámu,  kde  smlsne 
něco  hodně  sladkého  a  pak  zase  běží  se  podívat 
na  hodiny.    A  to  všechno    dělá  mechanicky,  ne- 
vědouc   ani,    že  to  dělá,  nebot!    veškery  její  my- 
šlénky jsou  u  mne  a  doprovázejí  mne  na  cestě. 
I  já  se  dívám  na  hodinky,    ale    držím  je  v  ruce 
a  opravdu  nevím,  kolik  je  hodin.  Vzpomněl  jsem 
si  v  tom  okamžiku  na  její  blankytné  oči  a  všechny 
mé  smysly  na  ni  se  věsí.  Mé  sladké,  jediné  dítě! 
Má  štíhlá,    líbezná    Blanka!    A    přimhuřuji   oči  a 
vzpomínám  na  každý  den  našeho  milování  v  létě, 
na  každou  hodinu,  zdá  se  mi,  že  slyším  její  slova 
a  její  smích,  a  přivolávám  si  v  duši  vůni,  ktciou 
jsem  pociťoval,  líbaje  jí  ruce.  Pokras. 


ilf     %     %     ^     ~ilr     ir     % 


z    NEJMLADŠÍ    POESIE. 


J.  S.  A\.\(:ii: 


l\dyž  večer  mlčclivý  do  tmavých  lehá  mest, 
tu  smutek  velký  tajné  u  pustých  sedá  cest. 

Na.  pozdní  chodce  číhá,  tmou  jdoucí  přes  lada, 
a  na  rozcestích  náhle  sny  jejich  přepadá. 


SMUTtK. 


I'i)jď,  duše,  noc  se  zdvihá!    I  touhy  vstaly  již, 
sklamání  na  ně  čeká,  a  smutek!  Nevidíš? 

Však  neboj  se,  až  ve  sny  nám  smutek  zakvílí, 
bolest  svou  zapomenenť  snad  aspoií  na  chvíli. 


1  ma  zákeřná  do  našich  ulic  se  vploužila 
a  kudy  šla,  světla  všechna  hned  hasla, 
ta  světla,  jež  září  svou  do  dálky  toužila 
a  smutek  sviij  marně  do  noci  třásla. 


U  Z  K  O  S  Ť. 


Poslední  písně  hlas  ozval  se  zoufale, 
kdes  ve  stínu  housle  tak  bázlivě  lkaly. 
A  orloj  na  věži  odbíjel  ospale 
hodiny  úzkosti,  jež  nad  městem  stály. 


Na  hradbách  usnula  stráže,  jež  do  dálky  toužila 
a  smutek  svůj  marně  do  noci  třásla. 
Tma  zákeřná  do  našich  ulic  se  vploužila, 
a  kudy  šla,  světla  poslední  hasla. 

<v?       ^       ^       ^       ^ 


VÁCLAV  MÁCHA: 


NÁLADA. 


Dlesk    z  mračen  schoulených  zablikne   ve  mži 
jak  žlutá  svítilna  ze  stínu  pomníků. 

A  v  šeru  rozlitém  i  výkřik  zkameněl, 

jak  klenbou  svadlých  vrb  bys  po  hřbitově  šel 


jezero  zažloutlé  už  v  okna  nesvití, 
jak  kaluž  u  hrobu  po  čerstvém  zaliti. 

Když  nad  ním  jepice  se  tiše  rozehrají, 
jak  knůtky  na  rovech  po  trávě  zhasínají 


BABI    LÉTO. 


Ba 


>abi  léto,  babí  léto, 
tiché,  jako  mrtvých  sen. 
Velký  motýl  těžce  litá, 
šero,  jako  vlhké  flóry 
věsí  se  mi  do  oken. 
Tančí  světla  mlhou  špitá, 
říjen,  říjen  —  babí  léto, 
ještě  motýl  lítá? 


K.   BaČKOVSKÝ: 


Kd 


Někdo  vraždí,  někdo  vraždi! 
Šero  oči  zalévá  —  — 
Poslední  kles'  v  záhony 
motýl  této  saisony: 
na  ruku  mi  usedá, 
tykadla  svá  rozvírá  — 
věsí  křidla  ....   prach    kles'  bílý 
Suché  listv  venku  kvílí .  .  . 


z>     Z>     ^     '^     z> 


VEČERNÍ. 


vdyž  s  večerem  zvon  smírně  zvonil, 
ke  roně  svou  hlavu  nemocný  sklonil 
a  tiše  lkal  a  žaloval: 

Srdce  mé,  ó  touho  marných  snění, 

jak  dlouhé  vteřiny  za  celonočních  bdění 

tvůj  tlukot  bil,  —  tak  zápolil... 


Až  tebe  ztiším  slední  sudbu  plně, 
krvi,  jež  se  bouříš  v  zoufající  vlně, 
svou  rudost  spal,  —  tu  život  dal ! 

Mozku,  již  vzdej  se,  myšlenkou  vzdorný, 
třeba  jest  zapět  nám  žalm  přepokorný 
a  vítat  již  nebeskou  říš.  — 


Co  jest  —  řek'  ke  mně,  —  že  ztajeně  Ikáš, 
co  jest,  že  bez  dechu  tak  mi  nasloucháš  ? 
Jest  chvíle  chvil  ...  a  . .  .  domluvil. 

9?        ^        ^        ^        ^ 


Beatrice  MaRáková: 


PISEN    TOUHY. 


L-.  růžová  mlh  ji/,  vzplálo  jitro  svěží, 
a  rosný  démant  skanul  v  květů  sníh, 
na  vršcích  stromů  zlato  slunce  leží 
a  chvějivě  se  line  po  větvích. 

Oh,  opusťme  dnes  nízkou  chýži  svoji, 
v  nesmírných  dálek  pojďme  modrý  taj, 
jenž  naší  duše  věčná  muka  zkojí, 
a  úsměv  vkouzlí  v  lásky  tesknou  báj. 


Zázraky  pro  nás  život  v  dálkách  schystal, 
a  sladké  noci  stříbrem  svítící, 
v  nichž  nehoří  slz  našich  žhavý  krystal, 
leč  splnění  plá  touhy  lkající. 

Oh,  pojďme  polem  vzňatým  krví  máků, 
a  lučinou  a  v  lesů  vonný  stín, 
ty  s  kouzlem  něhy  ve  svém  snícím  zraku, 
já  v  temných  kšticích  s  květy  kopretin  . . 


ik     ir     ir     ir     W     ^     lir 


JosEK  Holeček  : 


HOUZÍR. 


z  NETLSTUNE  DObUD 

ČÁSTI  .NAŠiCH«. 

Pokriii 


\ /ápenice  sklonila  hlavu  až  ke  kolenílim  a  zanu- 
•    nala,  jakoby  moucha  zabzučela,  prvou  slohu 
poslední    písničky    Marjánky    Krejzouc.    Ostatek 
odříkala  volným,  jednotvúrnýin  hlasem: 

sMaminka  se  starala, 
by  mě  dobře  provdala, 
schystala  mi  dost  výbavy 
ze  kmentu  i  hedbáví. 

V  ktercu  světa  ve  stranu 
já  se  smutná  dostanu? 
Dostanu  já  se  do  Vodňan, 
vezme  si  mě  svatý  Jan.*) 

Ty,  vodňanský  hřbitove, 
lůžko  mé  jsi  hotové, 
běž,  družičko,  lůžko  mi  stlát, 
mé  hlavičce  chce  se  spát.. 

Kde  že  Je  ta  postýlka.' 
Nedaleko  kostýlka, 
na  loket  ona  široká, 
na  dva  lokte  hluboká. 

Všecky  zvony  zvonily, 
muzikanti  troubili 
mé  zahrnuli  v  peřiny 
z   kamení  a  ze  hlíny. 

Když  se  hlína  sypala, 
hruda  na  mne  padala, 
uslyšela  Jsem  ze  spaní 
rydání  a  vzlykání. 

Tatínek  i  maminka 
pláče  pro  mne,  chudinka, 
hezké   družJČky  pod  věnci. 
všichni  švarní  mládenci. 

*)  Sv.  Jan  Křtitel,  patron  hřbitovního  kostelíka  vod- 
ňanského. 


Neplačte,  ach,  neplačte, 
stonání  své  potlačte, 
Jeť  každá  slza  otcova 
jako  rána  vrahova, 

každá  slza  matčina 
srdce  nožem  protíná, 
a  Jenom  slzy  družiček 
jako  Jarní  deštíček. « 

Hlas  Vápeničin  byl  stále  tišší  a  volnější. 
Poslední  slova  písně  Marjánčiny  rozptýlila  se,  jako 
sivá  hlava  odkvetlé  pampelišky  rozptyluje  se 
v  povětří. 

Kovaříková  promluvila : 

»Tíže  není  přeželet  jako  syna.  Vím,  že  matku 
bolí,  umře  li  jí  děcko  v  titlém  věku,  vím,  že  ji 
bolí,  umře-li  jí  dcera  na  vdávání,  ale  nejhůře  jí 
je,  věřte,  povolá-li  Pán  buh  k  sobě  jediného  syna 
jejího  v  dospělých  letech,  jako  se  mně  stalo. 
Které  zemře  malť  dítě,  obyčejně  bývá  ještě  mladá 
a  má  naději,  že  příští  rok  čápové  zase  přiletí. 
Které  zemře  dcera  na  vdávání,  utěší  se,  když  se 
dosti  naplakala,  že  to  byla  její  veselka  a  že  si 
ji  zvolil  ženich  ze  všech  nejvzácnější,  ten,  jehož 
tríin  je  nad  sluncem  i  měsícem.  Ale  když  umře 
dospělý  syn,  není  žádné  útěchy,  žádné  naděje! 
Všude  pozorujete  jeho  moudrou  hlavu,  jeho 
obratnou  ruku.  Není  v  hospodářství  věci,  aby 
se  jí  nedotknul,  na  pravé  místo  nedal,  neupevnil, 
neopravil.  A  když  vám  umřel,  každá  ta  věc  vám 
ho  připomíná  a  s  vámi  po  něm  teskní,  a  zvláště 
ten  boží  dobyteček.  Kůň  se  ptá:  Kdo  mne  bude 
sírovat.?  Vlil  se  ptá:  Kdo  mne  bude  krmit?  Pole 
se  ptá:  Kdo  mne  bude  orat.?  Louka  se  ptá:  Kdo 
mne  bude  kosit?  Vůz  se  ptá:  Kdo  mne  bude 
mazat?  Kosa  se  ptá:  Kdo  mne  bude  klepat? 
A  co  jim  sirá  matka  odpoví  ?  Jen  pláčem  jim 
odpoví  a  pláč  její  nezastaví  se  ani  připomínkon, 
že  se  jím  nebožtíku  přitěžuje.  Muž  ji  osloví,  aby 


ji  potěšil.  Není  potěchy  ve  slově  manželově.  O.si- 
řelé  matce  každé  jeho  slovo  zní  jako  výčitka : 
,Kain  Jsi  n^i  dala  mého  dědice  a  pomocníka? 
Kde  ho  máš,  toho,  kterého  jsem  čekal,  na  kte- 
rého jsem  spoléhal,  pro  kterého  jsem  jiracoval  > 
Což  je  mi  bez  nčho  do  všeho!'  A  žena  stojí  před 
mužem  jako  vinník,  a  to  není  dobře  mezi  manžely. ^ 

Biichtelka  se  ozvala: 

»Já  také  bych  mohla  povídati,  co  je  bolest 
materská  a  která  je  největší.  Já  měla  devět  dětí 
a  jen  čtyii  mi  Pán  bůh  zaciioval.  Vždycky  mi 
bylo  těžko,  ale  ncjtíže,  když  jsem  pochovávala 
Rozinku.  Chudáček  byla  mrzáček.  Po  narození 
byla  silné  a  čilé  děvčátko.  V  druhém  roce  za- 
čala chřadnout.  Byla  bledá  jako  rubáš,  tělíčko 
jen  kostička,  a  pravá  plec  jí  vysedla  a  ukázal 
se  hrb.  My  s  ní  k  doktorům  selským  i  městským, 
hory  doly  jsme  slibovali,  kdo  jí  pomůže.  ,]\lěli 
jste  si  dát  na  dítě  lepší  pozor,'  bylo  všude  po- 
slední slovo.  Můj  se  nejposlíz  rozhněval  a  osopil: 
,Pro  naučení  já  k  doktorům  nejezdím,  ale  pro 
pomoc,  a  až  budu  potřebovat  moudrého  na- 
učení, půjdu  ke  knězi  a  ne  k  doktorovi.  Nikam 
víc  nepojedu !'  A  ona  vám.  Rozinka,  rostla  a  byla 
moudrá  a  chápavá,  ve  škole  nebylo  školačky 
nad  ni,  a  hezká  byla  jak  obraz  —  dyť  jste  ji 
všechny  znaly  li 

»Jak  obraz, «  přisvědčily  sousedky.  Jen  Su- 
hradka  ncpřisvědčila. 

Buchtelka  pokračovala: 

•  Ani  uvnitř  nebyla  zdráva.  Pokašlávala  a  jak 
vítr  zafoukal,  pciléhala.  Za  pěkného  počasí  okřá- 
vala,  okřávala  jako  tráva  nedokosená:  sbírala  se, 
ale  nesebrala.  Do  školy  chodila,  bylo-li  pěkné 
počasí.  Kdož  by  měl  srdce  poslati  ji  z  domu  za 
.sloty.?  Přes  to  byla  vždycky  nejlepší  žačkou. 
Školu  vychodila,  k  práci  nebyla,  jen  doma  se 
dala,  knihy  čítala.  Všecky  kalendáře,  všecky 
kroniky  přečetla,  co  se  jich  sehnalo  v  naší  vsi 
i  v  městě.  Za  několik  let  hromada  zvolila  mého 
za  představeného.  Já  na  něj:  .Neber  to!  Před- 
stavený —  odstavený,  odstavený  od  ženy  i  dětí, 
odstavený  od  hospodářství.  Takový  naučí  se  do 
sněsta  chodit  místo  po  hospodářství,  v  městě  |)0 
hospodách  sedat,  peníze  utrácet,  velkého  dělat, 
a  když  ho  po  několika  letech  shodí,  má  ze  svého 
představenství  leda  škodu  a  hanbu.'  —  On,  můj, 
povídá:  , Musel  bych  se  vyplatit,  a  to  je  taky 
škoda.  Vezmu- li  to,  aspoň  se  trochu  naučím 
s  pány  třešně  jídat.'  —  A  ona,  Rozinka,  dušinka: 
, Maminko,'  žadonila,  .jen  tatínka  nechtě,  mně  tím 
rado.st  uděláte.'  —  Což  bych  jí  nebyla  udělala 
pro  radost!  Svolila  jsem,  táta  vzal  představenství 
a  jak  je  vzal,  hned  si  začali  u  nás  podávati  kliku 
páni  všelijací:  tu  aktuár,  tu  písař,  tu  četník,  a 
za  nimi  počaly  přicházeti  spisy,  knihy,  ba   i   no- 


viny. A  tu  se  mi  teprve  rozbřesklo,  proč  ona. 
Rozinka,  má  beruška  zlatá,  tolik  o  to  předsta- 
venství stála.  Všecko  tatíkovi  [)řcčetla,  i  tištěné, 
i  psané,  na  všecko  jí  napadala  dobrá  odpověď 
jako  notárovi.  Kolikrát  byl  u  nás  některý  pán, 
někdy  i  víc  najednou.  Rozmlouvají  s  tátou  jako 
s  představeným,  a  on  svíjí  se  jako  za  živa  na  rožni 
})cčený,  potí  se,  poht^kává,  a  lu  něco  v  sednici 
zašu.stí,  zašelestí.  Cizí  neví.  dvéře-li  vrzly,  obraz-li 
se  pohnul,  holub-li  ze  scdnice  odletěl.  Holub  to 
nebyl,  byla  to  holubice  —  Duch  svatý  našeho 
táty.  Rozinka  to  byla.  Stála  ve  svém  koutcčku 
za  postelí,  bílá  jako  stěna,  průhledná  jako  voda, 
sotva  viditelná,  jakoby  duch.  Cizí  jí  nerozuměl, 
dobře  neslyšel;  jen  my  dobře  slyšeli  a  rozuměli 
A  táta  hned  rozšafně  vzhůru  hlavu  a  dal  pánům 
odpověď,  že  se  divili,  jakoby  na  to  měl  dvanáct 
škol.  Potom  ho  hromada  svrhla  —  byl  sousedům 
příliš  učený  a  pořádný.  Ale  páni  jiného  nechtěli 
a  byl  zvolen  zas.  Tak  to  u  nás  chodilo.  Děti  do- 
růstaly, ženily  a  vdávaly  se.  Naposled  jsme  živnost 
odevzdali  synovi  a  s  Rozinkou  se  uchýlili  na  vý- 
měnek. Už  nebyla  mladá.  Jak  byla  dřív  bělounká 
a  hladká,  tak  zežloutla  a  scvrkla  se.  Jen  oči  měla 
krásné  a  jasné,  a  černé  vlasy  jako  mrak.  Ještě 
jsme  s  ní  několik  let  na  výměnku  žili  a  s  ní  se 
těšili.  Nikomu  ncpřeju,  aby  iněl  dítě  mrzáčka, 
ale  když  Pán  bůh  ten  kříž  na  rodiče  sešle,  ro- 
diče, povídám,  přilnou  k  mrzáčkovi  větší  láskou 
než  k  dětem  zdravým.  I  kvočna  nejvíc  miluje  a 
ošetřuje  kuřátko,  které  si  polomilo  nožičku. 
A  může  též  být  jinač  ř  Kuřátko  zdravoiičl:é  samo 
brzy  se  naučí  hledati  si  zrnečka  i  červíčky,  a  ku- 
řátko s  polomenou  nožičkou  pořád  jest  odkázáno 
na  mámu.  Zdravá  kuřátka,  čím  jsou  starší,  tím 
jsou  samostatnější,  tím  víc  touží  od  mateře;  a 
kuřátko  s  polomenou  nožičkou,  čím  je  starší,  tím 
úže  se  tulí  k  mámě  a  máma  —  starost,  matce 
radost  —  přenáší  všecku  lásku  a  starostlivost 
na  to  dítě,  které  ji  nejvíce  potřebuje,  ano  zahy- 
nulo by  bez  ni. 

A  tak  vám  bylo  i  s  náiui.  ("ím  Rozinka  byla 
chatrnější,  tím  nám  byla  dražší,  nmě  i  tatíkovi. 
Schránku  jsme  jí  na  živnosti  vyhradili  dobrou, 
kdyby  Pán  bůh  poručil  a  iny  staří  musili  dřív 
odejít,  než  ona.  Ale  přec  ona  předešla  nás.  Kašel 
se  jí  zhoršil  a  loni  ten  den  před  sv.  Šimoníšem 
ji  zadusil.  Let  jí  bylo  třicet  a  pět.  Celou  tu  dobu 
bez  roku  a  několika  měsíců  měli  jsme  ji  před 
očima  ve  stejném  síavu.  Pořád  byla  na  skoku 
na  onen  svět,  pořád  jsme  se  o  ni  strachovali, 
pořád  byli  v  nejistotě  o  její  život.  A  čím  víc 
o  ni  jsme  se  báli,  tím  víc  jako  bychom  s  ní  srů- 
stali a  byli  jedna  duše  s  ní.  Ona  si  nikdy  nestě- 
žovala, stále  se  usmívala,  ale  ten  úsmtv  byl  takový 

smutný    .   .    .  PokraC. 


%       ik       %       %       %       %       % 


VÁCLAV  Hladík: 


EVŽEN  VOLDAN. 


l-iiilíř  se  bránil; 

'-^   » Nenudím  se,  pánové,  jedině  vy  byste  iiine 

mohli  dostat  do  podobného  stavu  svými  řečmi. « 

•  Fouňo  impertinentní !«   zvolal  Kruliš. 

»Ale  Voldan  má  pravdu,-  pokračoval  Bulfř, 
sinám  spleen  .  .  .' 

•  Ženské?  Dluhy?  Uvízlá  kapitola  románu? 
Zadrhnutý  akt  dramatu  ?«  vyzvídal  Kruliš,  zlo- 
myslně pomrkávaje. 

»Mám  se  vám  zpovídat,  bando ?< 

A  Bulíř  rozhlédl  se  vyzývavě  a  tázavě  po 
svých  [)řáteHch. 

» Causa  bibendi.  Jen  mluví  Sklepníku,  ještě 
jednu !«  zvolal  Makovec  s  humorem  u  něho  ne- 
zvyklým. 

Všichni  se  dali  do  smíchu. 

Bulíř  dopil  dlouhým  douškem  sklenici  a  dal 
si  též  ještě  jednu. 

>roinalu  budeme  všichni, ->  pravil  Bulíř,  m  náš 
státník  Voldan  i  velekněz  krásy  Makovec  v  ta- 
kovém stavu  alkoholistické  zpitomělosti,  že  si 
můžeme  dovolit  i  největší  hloupost  —  i  to, 
že  si  budeme  upřímní.  Nadarmo  se  neříká,  že 
opilci  mluví  pravdu.  Já  tedy  budu  upřímným, 
ač  vím,  že  vy  za  to  nestojíte,  že  se  mi  vysmě- 
jete, že  mne  nepochopíte,  že  Kruliš  se  bude 
šklebit,  Voldan  se  cítit  velmi  povzneseným.  Ma- 
kovec se  bude  shovívavě  usmívat  a  Randa  mnou 
bude  mlčky  a  zdvořile  pohrdat.  No,  jen  nepro- 
testujte, snad  nemyslíte,  že  mi  na  vás  záleží  víc 
nežli  na  jedné  ubohé  osobě,  kterou  jsem  našel 
hladovou  v  noční  krčmě?  K  té  se  půjdu  vyzpo- 
vídat do  opravdy,  neboť  v  ní  je  pravda  a  víra 
a  upřímnost  tvora  bídného  a  trpícího. « 

»Zbytečné  napomínání!  Nemysli  si,  že  máš 
před  sebou  čtenáře  svých  povídek!  Kdo  byla  ta 
záhadná  osoba  ?«  dorážel  Kruliš. 

>  Nevěstka, «  odvětil  Bulíř  a  upřel  mírný, 
jasný  pohled  na  žurnalistu. 

Makovec  obrátil  se  k  Buliřovi  a  byl  velmi 
udiven.  Randa  lehce  se  usmál  a  zahrál  bílými, 
delikátními  prsty.  Voldan  ostal  netečným  a  roz- 
tržitým. 

A  mladý  literát,  nevšímaje  si  pohledů,  ne- 
reagující ani  na  poznámky  Krulišovy,  vyprazd- 
ňující rychle  sklenice,  vypověděl  všechen  žal, 
hnus,  nespokojenost  a  rozervanost  své  trýzněné, 
mučené,  bičované  duše.  Ano.  Kruliš  měl  pravdu, 
když  jej  nazval  šaškem.  Vyzváněl  rolničkami, 
bavil  lidi  svým  duchem  a  dostával  za  to  mzdu, 
aby  nepošel  hlady.  Zneucťoval  myšlénku,  vlekl 
ji  humorem  svých  feuilletonů,  kde  vykládal 
s  espritem  moudrost  životní  pro  čtenáře  ze  slušné 
společnosti.  Hopkoval  před  Sosáky  jako  šašek. 
A  ještě  větší    nepokoj    a    ošklivost    pociťoval  ze 


své  práce,  které  říkal  pyšně  umělecká,  ze  svých 
analys  a  líčení  románových,  nad  nimiž  se  zoufale 
a  tvrdošíjně  lopotil,  jimž  dával  krev  srdce  svého 
a  morek  kostí  -svých,  jen  aby  vystihl  nové  barvy 
ve  svých  obrazech,  aby  jeho  slova  zněla  krásně 
a  věty  aby  tančily  rytmicky  —  a  to  vše  pro 
účinek  podráždění  smyslů,  zjitření  estetického  a 
erotického  citu.  Marné  a  bláhové!... 

»Ale  můj  milý,  kde  jsou  tvé  ctižádosti  vel- 
kého umělce ?«  usmál  se  Kruliš,  »což  pak  ani 
členem  akademie  nechceš  být?  A  pak,  vždyť 
svými  romány  a  povídkami,  tak  barvitě,  živě, 
duchaplně  psanými,  sloužíš  literatuře,  a  tím 
svému  národu  a  jeho  kultuře  a  pokroku  .  .  .« 

»Co  je  to  pokrok?*  tázal  se  Randa 

Žurnalista  se  zachechtal: 

»Zdá  se,  že  skoro  takový  nemožný  nesmysl 
jako  spravedlnost  ' 

'Chaotické  paradoxy  slavnostního  zasedáni 
spolku  , Chaos','  zahučel  Voldan. 

Kruliš  opustiv  výpad  na  Bulíře,  dal  se  strh- 
nout novým  směrem: 

»Mluvíme  o  pokroku  .  .  .  poněvadž  musíme 
takovými  velkými  slovy  vyzvánět  věřícímu  lidstvu 
k  modlitbám,  jak  řekl  můj  ctihodný,  dnes  po- 
někud filosofující  přítel  Bulíř.  Ale  necítíte,  že 
lidstvo  neučinilo  vlastně  žádného  pokroku,  že  je 
stále  ovládáno  instinkty  barbarskými  a  primitivními, 
že  nejrafinovanější  civilisace  moderní  není  krokem 
ku  předu  od  civilisace  antické  nebo  staroasijské? 
Je  cosi  zoufale  stálého  a  nehybného  v  lidstvu, 
jež  jen  zvolna  se  plazí  ku  předu.  Byly  převraty, 
revoluce,  přicházeli  proroci  a  spasitelově,  vzni- 
kaly a  zanikaly  víry  a  kulty,  celé  říše  a  celé 
ragy  a  národy  zmizely  jako  hrst  rozfouknutého 
prachu  —  a  na  konci  se  vždy  ocitáme  před 
týmiž  nerozluštěnými  problémy  pravdy,  štěstí, 
dobra  .  .  .  Postup  lidstva  je  tak  volný,  že  dnes 
ještě  plni  zmatku  a  nejistoty  stojíme  před  otáz- 
kami, které  naplňovaly  hořkostí  kalich  Kristův, 
a  za  další  dva  tisíce  let  se  lidstvo  jistě  ne- 
probere  ze  svého  ubohého  neklidu." 

•  Souhlasím  Potácíme  se  stále  na  jednom 
místě.  To  vše  způsobují  víry,  křesťanství,  islám, 
buddhismus  .  .  «  pravil  Randa,  »duch  lidstva  je 
zatemněn  a  zatížen  a  nepozná  pravé  volnosti  a 
štěstí  dříve,  než  .  .  ." 

Makovec  se  vzrušil : 

•  Anarchismus  je  také  víra;  a  jak  fanatická 
a  absurdní!  Co  tedy  mluvíte?  Křesťanství  je 
věčné,  bude,  bude,  bude  —  i  když  lidstvo  se 
úplně  změní,  až  pominou  všechny  nynější  zákony, 
až  zmizejí  říše  a  národnosti,  až  budou  vykonány 
největší  převraty,  vybojovány  největší  revoluce  — 
křesťanství  ostane... « 


"Neboť  v  jeho  jinénii,«  pravil  Biilíř,  »bude 
vybojována  revoluce  sociálnf,  ta  levoluce,  která 
přijde  z  Východu,  ze  slovanského  Východu. 
K  něčemu  vznešenému,  hroznému  dospěje  slo- 
vanský mysticismus  sociální,  který  vyjde  z  tem- 
ných davů,  v  nichž  se  skrývá  úžasná,  černozemná 
sila  převratu  a  obrození,  v  nichž  dííme  revoluční 
fanatismus,  slovanský  messianismus,  anarchismus 
věílcich,  trpících,   ponížených  . .  .« 

» Fantasie, <   ušklíbl  se  Kruliš. 

»Snad  jsou  to  zatím  přeludy,*  pokračoval 
Bulíř,  »ale  tajemství  Východu  pravoslavnélio  skrývá 
něco  vznešeného  a  pro  celé  lidstvo  osudného. 
Nesmírná  říše  carská  a  popská,  kde  vládne  bru- 
tální l;ozák  a  reakcionářský  byrokrat  Karenin 
z  románu  hraběte  Tolstého  (neboť  všeobecně  se 
tvrdí  v  ruské  společnosti,  že  Tolstoj  si  vyvolil  za 
model  své  postavy  omezeného,  zatvrzelého,  přísně 
počestného  a  zpátečnického  byrokrata  samého 
všemohoucího  Pobědonosceva)  je  v  základech 
svých    zvolna    podrývána,    podmaňována    hnutím 


vzpoury,  tajného  spiknuli,  jež  zasahuje  do  všech 
tříd,  zachvacuje  a  do  mučednického  heroismu 
žene  blouznivou  hysterickou  studentku  jako  dň- 
stojníky,  úředníky,  inteligenty.  Až  pronikne  tam, 
kam  nedovedli  dosud  je  dostati  ani  Bazarovové, 
ani  Něždanovové,  do  lidu  pravoslavného  a  mu- 
zického, k  němuž  nedovedli  dosud  hovořiti  agi- 
tatoři,  propagátoři,  literáti  a  myslitelově,  jazykem 
srozumitelným,  jeho  citu  se  zmocňujícím,  pak 
dojde  k  něčemu  většímu,  rozhodnějšímu  a  vý- 
slednějšímu,  nežli  byl  na  západě  rok  ]7!)(»  a 
rok  1848.* 

Makovec  souhlasil  s  Bulířcm,  poslouchal  jej 
pozorně  a  upíral  na  něj  svůj  tiše  rozzářený 
[)ohled. 

Kruliš  opakoval : 

»Fantasie!  Fantasie  hteráta-západníka.  To 
jsou  naprosté  nemožnosti  i  v  nejzazší  budouc- 
nosti země  Dostojevského,  Chomjakova  a  — 
Katkova  . .  .«  Pokrae. 


%        %         %         %         %         %         ^ 


Otakar  Tuher: 


příchod  zeny. 

Pokrač. 

\'11I  Zprvu    v    mžení    elektrického    světla    neviděl  ni- 

koho. Bál  se  myslit,  že  by  si  Lina  cestou  ublížila. 

Ale  po  dvou  vteřinách  ji  spatřil. 

Phaeton  stál  na  rohu  ulice.  Jeho  rozžehnuté 
lucerny  házely  do  záplavy  jasu  ze  žárovek  dva 
rudé  paprsky.  V  předu  bělala  se  ohromná  šíje 
Orlova;  podivuhodné  zvíře,  jako  zkamenělý  sen 
sněhu,  zdálo  se  vyrůstati  ze  země.  A  nad  rudými 
zornicemi  luceren,  nad  bílou  neposkvrněností 
bělouše,  vzpřímená  a  bez  pohnutí  vzlyčovala  se 
ona  v  černém  Issku  hedvábí,  pod  širokou  stře- 
chou klobouku  s  černými,  chvostnatými  péry. 

Blížil  se  téměř  v  běhu  Zdálo  se  mu,  jakoby 
jeho  cíl  s  fantastickým  hřebcem  v  předu  chtěl 
mu  zmizet.  Ale  kůň  i  jeho  velitelka  zůstali  ne- 
hýbni; jen  Lininy  náušnice,  dva  velké  diamanty, 
nítily  .sta  jisker. 

•  Čtvrt  hodiny  čekám,  milý,  nepřesný  Ka- 
mile 1«  řekla,  předávajíc  otěže;  a  on  obrátiv 
phaeton,  vypravoval  žertem,  jak  už  myslil,  že  půjde 
pěšky  na  Varín. 

Že  se  však  bál  o  její  život,  o  tom  se  ne 
zmínil  —  — —   —   —    —  —  —  — 

Tak  žili  již  po  celé  září.  Každé  odpoledne 
vyjel  Kamil  do  Prahy  k  veslařskému  trainingu  a 
večer  ho  odvážel  její  kočár  do  villy,  kde  se  ho- 
diny podobaly  šťastnému  snu 

Lina  i  doktor,  zdálo  se,  chtěli  mu  vyplašit 
vzpomínku    na    domov.     Lina   jakoby    omládain, 


Reflektujíc  massy  domfi  a  pohyblivé  panorama 
nebes,  zdála  se  Vltava  nekonečnou  plochou, 
skla,  pod  níž  bujel  pohádkový  život  topolů,  ko- 
lébajících se  na  svých  korunách,  budov,  jichž 
střechy  byly  jakoby  na  dně  zakořeněny  a  pak 
uprostřed  proudu  ocelová  oblaka,  jež  putovala 
tiše  hladinou.  U  břehu  odráželo  se  světlo  žáro- 
vek, jakoby  stále  prýštící  zdroj  zlatých  mis. 

To  bylo  kouzelné  zrcadlo  řeky,  zadýchané 
navečeřeni,  který  přicházel  mezi  mlhami,  z  pod- 
zimního horizontu. 

Osmička  >For\vard«  se  zastavila.  Osm  ve- 
slařů v  modře  pruhovaných  trikách  spustilo  una- 
veně vesla.  Pod  nimi,  v  tajemném  dnu  vln,  visel 
Palackého  most,  korunovaný  planoucími  koulemi 
svítilen. 

'  Ráz*,'  kommandoval  kormidelník,  a  loď 
v  jediném  tempu  přistála  u  břehu.  Do  skřípotu 
vytahovaných  vesel,  šplýchání  kapek  s  lodi,  kterou 
odnášeli,  mísily  se  jejich  výkřiky  a  žerty,  uspo- 
kojené z  dnešního  trainingu. 

»Po  druhé  se  nechám  zas  tak  pocákat .  .  .« 
•Uf,  tura,  co?<  » Deset  proti  dvěma,  že  je  vdaná.' 
•Ale  pivo  bylo  dobré?«  »Tulipáne!«  »Doktore, 
ten  kýl  trochu  níž.« 

Kamil  s  unáčenými  spodky  se  převlékl 
v  kabině.  Pak,  zahalen  v  paletot,  vyběhl  na  ulici. 


33.5 


jakoby  z  nitra  její  bytosti  pronikala  nová  duše, 
zacelujíc  její  vrásky,  rozjasfiujíc  oči,  vzpřiinujíc 
postavu.  Někdy,  aniž  by  věděl  proč,  stala  se 
bláznivě  veselou.  Probíhali  spolu  parkem  a  svá- 
děli celé  bitvy  zrnky  angreštu  nebo  vína,  jež 
se  už  promodrávalo  na  zdech  zahrady.  A  poda- 
řilo-li  se  jí  mrštit  po  Kamilovi  zrnkem  tak,  že 
se  mu  rozprasklo  o  tvář  a  modrá  šťáva  stékala 
niu  po  obličeji,  tleskala  do  rukou  a  tančila  kolem 
něho  jako  posedlá. 

Jindy,  když  se  rozcházeli  spát,  pokrývala 
mu  obličej  krátkými  polibky,  a  její  stoupající 
a  klesající  prsy  dotýkaly  se  pii  tom  měkce  jeho 
těla. 

Po  obědě  hrávali  v  šachy;  oni  dva  proti 
doktorovi.  Tu  skloněna  k  němu  vyhledávala  svými 
vlasy  jeho  tvář;  tmavé,  jako  srst  hebké  kadeře 
sklouzaly  se  mu  po  lících;  a  jakoby  byly  vodi- 
čem tepla  z  jejího  těla,  vehnaly  pokaždé  Kami- 
lovi krev  do  hlavy. 

Jednou  také  sňala  si  prstýnek  starodávné 
práce  a  navlékla  ho  Kamilovi  na  ruku.  Byl  stří- 
brný, a  tři  granátky,  přiletované  naivní  rukou 
necvičeného  zlatníka,  rudnuly  na  něm  jako  tři 
kapky  krve. 

»Nechte  si  jej,«  řekla.  »Přináší  prý  lásku..  . 
a  bolest,*  dodala. 

A  přece  zůstala  pro  něho  stále  tou  císařskou 
bytostí,  takřka  Bohem,  kterému  se  neodvážil  po- 
dívat_  do  očí. 

Žádný  z  nich  nepracoval.  Ano,  vědomí,  že 
jsou  lenivi,  naplňovalo  je  jistým  sebevědomím, 
poněvadž  se  mu  vzdali  tak  jako  lidé,  kteří  mohouce 
jít  dále  po  silnici  anebo  zachránit  z  plamenů  dítě 
skočí  do  hořícího  domu. 

Jeden  večer  předčítal  Kamil  své  verše,  psané 
ještě  v  Praze.  Lim  odpověděla  několika  vroucími 
slovy,  doktor  nadšením  gest.  A  Kamil  opojen 
náhlou  perspektivou  roztrhl  rukopisy  a  vyhodil 
kousky  papíru  oknem,  odkud  je  vítr  odnášel  jako 
hejno  motýlů  Pyšný,  že  obětoval  Line  práci  ně- 
kolika měsíců,  sledoval  let  bílých  čtverečků, 
klácených  k  zemi,  váznoucích  v  korunách  stromů, 
a  několik  ojedinělých,  které  se  bělaly  na  fialovém, 
soumračném  nebi. 

Sousoší  kentaurů  odsunuli  do  koutu  atelieru 
a  zakryli  houněmi.  Na  místo  nich  po  celé  šířce 
natáhli  prostěradlo,  kde  předváděl  doktor  svůj 
vynález,  druh  chromatického  kinematografu  :  ranní 
boulevardy  se  stolky  vynesenými  z  kaváren  na 
chodníky  a  pak  pozdnější,  zaplavené  tokem  zá- 
stupů, cirkulací  landaurů,  victorií,  automobilů  a 
cyklistů,  kavkazský  »Svob«  orající,  zatím  co 
v  dálkách  vystupovala  hora  Elbrus  jako  skleněná 
homole  s  dvouhrotým  temenem,  francouzské  selky, 
kráčející  do  kostela,  výjev  ze  souboje,  rána  kor- 
dem do  krku,  divadelní  scény,  scény  z  Buddhova 
života,  baljet,  bar  v  Londýně,  clowni,  steeple- 
chase   —  tyto    obrazy,  či  spíše  tito  lidé,    vylétali 


před  nimi  v  temnotě,  žili  svůj  několikavteřinový 
život  a  pak  se  tratili  v  černé  stěně  jako  marné 
stíny  začarované  někam  mimo  svět. 

A  opouštějíce  atelier,  prázdný  a  ohromný, 
vraceli  se  do  pokojů,  Kermor  rozveselen  úspě- 
chem kinematografu,  Lina  jako  by  opilá  defiléem 
krajin,  mísíc  je  se  svými  vzpomínkami ;  a  Kamil, 
plný  rozrušení  tak,  že  jednou,  když  vystupoval 
před  ním  obraz  pobřežního  města,  zmítal  se  po 
celou  noc  na  loži,  v  touze  procházet  se  tam  po 
přístave,  stát  u  stoupajícího  a  klesajícího  jeřábu, 
v  zástupu  námořníků  a  molového  dělnictva. 

Když  sestupovali.  Lina,  první,  nesla  kahan ; 
její  stín  vlekl  se  schodištěm  jako  procitlá  silhou- 
etta  Bílé  paní  z  pohádky;  následoval  doktor, 
zkoušející  dvacekrát  a  vždy  falešně  »Kde  domov 
můj«,  doktor  se  šílenými  gesty,  jehož  stín  po- 
dobal se  něčemu  mezi  opicí  a  člověkem ;  na 
konec  Kamil.  Tak  mihalo  se  stěnou  trio  stínů, 
srážejíc  se  v  jedno,  v  jednu  velkou,  temnou 
skvrnu  nebo  postava  za  postavou,  ojediněle,  až 
je  pohltila  světla  v  prvním  patře. 

Večeře  je  očekávala.  Ve  vůni  jídel,  aromě 
vín,  dýmu  cigár,  při  spuštěných  roletách  pro- 
bouzeli se  v  nich  umělci:  politická  utopie,  sochy 
se  živou  nervací,  problémy  barev  nemožné  kos- 
mogonie,  hrdina  románu,  nesený  archanděly  po 
stupnici  všech  kultur  —  měnily  jejich  rozhovory 
v  platónský  dialog,  vzdalující  je  od  světa,  jako 
zastřená  okna  od  noci,  jež  za  nimi  zářila,  světlá 
a  podzimní. 

Občas  Lina,  skloněná  nad  klavírem,  kouzlila 
vířivou  krásu  Chopinových  valčíků,  Franckovu 
»Psyché-,  »Le  deuxiěme  quattuor«  od  Vincenta 
ďíndy,  a  čarovný,  melancholický  »Spleen«  Fr. 
Schmita.  Bylo  to  jako  miniaturní  Symposion, 
při  němž  tichý  jas  athénských  nocí  byl  nahrazen 
intimní  září  lampy;  a  několikrát,  když  je  časné 
ráno  zastihlo  u  stolu,  stanuli  před  zrcadlem  od- 
rážejícím jejich  obličeje  barvy  sádrové,  s  una- 
venými, prázdnými  zraky. 

Pro  Kamila  byl  tento  nový  svět  féerií.  Jeho 
náklonnost  dilettanta,  jeho  rozkoš  pohrávat  my- 
šlénkou a  sensacemi,  jeho  touha  po  prostředích 
bohatých  a  exotických  nalezla  zde  vhodné  pole. 
Přelehával  na  sofách,  na  starých  kobercích  z  Per- 
sie,  nalézal  milované  básníky  ve  vzácných  vydá- 
ních, v  safianových  a  látkových  vazbách,  posáze- 
ných liliemi  a  lotusy,  procházel  se  mezi  národy 
bibelotů,  soškami  neznámých  umělců,  obrazy, 
jejichž  vzduch  zářil  jako  světlo  paprsků  proni- 
Icajících  do  chrámu  barevnými  okny,  světlo  nad- 
pozemské —     —     —     —     —     —     —     —     ■ — 

Když  Lina  a  Kamil  přijeli  do  villy,  předčí- 
tala stará  služka  Marie  doktorovi  z  bible;  slabi- 
kujíc odpoutávala  se  svých  rtů  jednotlivá  slova, 
monotónně,  v  témž  pomalém  rhytmu,  jak  bývá 
při  četbě  lidí,  kteří  dovedou  spočítat,  kolikrát 
v  životě  měli  knihu  v  ruce. 


Doktor  seděl  iia  druhém  konci  stolu  a  po- 
slouchal v  nudě. 

> Dosti  .  .  .  mon  enfant.  Madame  et  monsieur 
sont  ...  se  navrátili  —  —  Et  vous?  A  vy  ?  .  .  . 
Převleknete  se  .  .  .  nom  de  Dieu!  —  Já  .  . .  já 
mám  . .  .  des  .  .  .  des  .  .  .  překvapeni  pro  vás  . .  . 
Vité,  vité  monseigneurs  .  .  .  něco  énorme  .  . .  anti- 
diluvienne  .  .  .  pekelná  .  .  .« 

Kamil  neviděl  ještě  Kermora  tak  nervosního 
jako  dnes.  Tančil  po  pokoji,  gestikuloval  rukama 
a  stále  je  pobízel,  aby  už  šli. 

Chvíli  seděli  v  atelieru  obklopeni  temnotou. 
Pak  se  plátno  před  nimi  osvětlilo,  chvíli  zůstalo 
prázdné  a  náhle  nesla  se  jasnou  plochou  žena  — 
paprsek  měsíce,  zhmotnělý   v  ženské  tělo;  usmí- 


vala se,  lehce  omdlévala,  roze[>jala  ruce  k  po- 
slednímu s  Bohem  a  vplovala  do  temnoty.  Jejich 
oči  ještě  hledaly  propadlou  vidinu,  když  na  ráz, 
v  určitých  liniích,  zakotvila  se  na  stěně  pitevní 
síň,  s  lékaři  v  bílých  pláštích,  s  milosrdnými 
sestrami  a  šedým,  odhaleným  tělem  nemocného. 
Z  rozříznuté  břišní  dutiny  chrlila  se  krev  smá- 
čející ruce,  lesknoucí  se  na  obnažené  pleti,  skrá- 
pějící k  podlaze.  Za  prvním  vystupovalo  druhé 
mučení,  třetí,  čtvrté,  s  týmiž  potřísněnými  plcťmi, 
pitevními  noži,  vykasanými  rukávy,  otevřenými 
životy,  s  týmiž  zraky  jeptišek,  jež  pohledaly 
občas  k  nebesům  jako  by  s  prosbou  o  paprsek 
milosti  do  tohoto  pekla. 

»Dost  již,  dost!  .  .«   vzkřikla  Lina.         Pukraf. 


FEUILLETON. 


vítězství  české   HUDBY  V  PAŘÍŽI. 

Byl  jsem  svědkem  krásné  události  umělecké  dne 
24,  března  v  pařížském  divadle  »Chatelet«,  a  chvíle  ta  mi 
zůstane  jednou  z  nejmilejších  vzpomínek  pařížských. 
Znamenitý  průkopník  Wac;nerovy  hudby  ve  Francii,  ře- 
ditel orchestru  Colonne,  věnoval  celý  nedělní  koncert 
24.  března  hudbě  české,  jež  poprvé  v  ťaříži  okázale  a 
mohutně  zazněla,  a  to  pod  taktovkou  mladého  mistra 
Oskara  Nedbala,  ijspéch  bvl  dokonalý.  Ryzí  umění 
zvítězilo.  Obecenstvo  bylo  uchváceno.  Dojem  koncertu 
byl  hluboký,  a  nic  na  něm  nezmění  hlasy  jistých  kritiků, 
kteří  psali  o  koncertu  naivně  neb  předpojatě.  Po  nadše- 
ných projevech  nejvážnější  kritiky  s  pp.  Salvayrem  a 
Bruneauem  v  čele  zanikají  malomocně  kritické  nesmysly 
p.  Lálo  z  »Tempsu«,  jenž  zařadil  Smetanu  mezi  skladatele 
druhého  řádu  vedle  Lortzinga,  a  jenž  stejně  nechápe 
Dvořáka,  jako  nedovede  chápal  Čajkovského.  Někteří 
našinci,  neznalí  poměrů,  přisuzovali  nějakého  významu 
kritice  á  la  Lálo  a  některých  boulevardských  listů,  jichž 
příznakem  je  mělkost,  frivolnost,  ve  věcech  uměleckých 
móda,  ve  věcech  hudebních  —  snobismus  wagnerovský. 
Je  to  ironie  osudu,  že  právě  Paříž,  která  oslavovala  a 
stotožňovala  se  s  demimondní  hudbou  Ofíenbachovou 
a  vypískala.  vyštvala  velkého  Wagnera,  pro  nějž  měla 
nejpitomější  karikatury  a  pošklebky  svého  boulevardniho 
espritu,  nyní  je  zrovna  potřeštěná  Wagnerem. 

Koncert,  v  němž  výtečný  orchestr  Colonnův  za  velmi 
temperamentního  a  přesného  řízení  Oskara  Nedbala  se- 
hrál skladby  od  Smetany,  Dvořáka,  Fibicha  a  Suka,  měl 
krásnou  a  mimořádnou  náladu.  Byla  to  velká  manifestace 
umělecká  a  obecenstvo  úplně  cítilo  její  význam  a  důle- 
žitost a  cele  podlehlo  nové  hudbě,  jejíž  kouzlo  a  nádheru 
poprvé  poznávalo.  »Vltava«  Smetanova  měla  úspěch 
triumfální,  Dvořákova  symfonie  »Z  nového  světa<  nadchla 
obecenstvo,  české  písně,  s  neskonalou  něhou  a  výraznou 
prostotou  zazpívané  vzácnou  umělkyní  si.  Emmou  De- 
s  t  i  no  vo  u -Ki  ti  o  v  ou,  okouzlily  a  rozjásaly  publikum, 
jež  pak  rovněž  se  srdečnou  radostí  přijalo  >SerenadU'< 
mladého  a  tak  sympatického  skladatele  Suka,  a  konečně 
se  dalo  strhnouti  vervou  a  švihem  Dvořákových  »tanců 
slovanských*.  Obecenstvo,  jež  přichystalo  české  hudbě 
tento  triumfální  vstup,  bvlo  nejlepší  a  nejinteligentnější 
obecenstvo  pařížské.  Málokdy  jsem  viděl  sál  tak  skvělý 
a  v  něm  ovzduší  tak  ohnivě  nadšené.  A  opravdové  vzru- 
.šení  úspěchu  jsem  vycítil,  když  o  přestávce  ve  foyeru 
jsem   se  setkal  s  pařížskými   přáteli,   kteří  přišli   tam  ze 


zvědavosti  umělecké  neb  ze  sympatií  k  Čechům.  Všichni 
byli  udiveni  tím  náhlým  a  slavným  zjevením  české 
hudby.  H. 

VÝSTAVA  JEDNOTY  UMĚLCŮ  VÝ- 
TVARNÝCH. 

Hluboký  dojem  opravdové  práce  umělecké  odnáší 
si  divák  z  druhé  výstavy  Jednoty.  Bez  effektní  výpravy, 
bez  módní  okázalosti  presentují  se  tu  díla  řady  českých 
výtvarníků  vážně  a  klidně  a  mnohé  z  nich  šíří  radost  a 
sílu  umění  českého  citu,  české  krve.  A  když  střízlivě  a 
poctivě,  bez  strannické  předpojatosti  posuzujeme  tuto 
výstavu,  kde  jsou  práce  tak  mohutné  a  originální,  jako 
Jenneweinovy  mystické  a  filosofické  komposice,  tak  za- 
jímavé a  cenné  jako  Kastnerův  oltář,  Němejcova  luneta, 
Herčíkův  interiér,  Slabého  sníh  a  stromy  atd.,  musíme 
vzdáti  upřímné  uznání  tomuto  krásnému  souhrnu  snahy 
a  energie  umělecké. 

I  střízlivé  posuzování  některých  prací  musí  se  vzru- 
šiti  do  nadšenějšího  tónu.  Hned  při  vstupu  upoutá  po- 
zornost oltář  J.  Kastnera.  Oltář  byl  umístěn  v  inte- 
rieuru  c.  k.  um.  průmyslové  školy  na  výstavě  pařížské 
r.  1900.  Avšak  neměl  tam  dosti  příznivého  světla.  Jest 
také  přirozeným,  že  se  nemohl  tak  dobře  uplatniti  v  okolí, 
jež  navzájem  v  nádherných  exposicích  závodilo.  Vidíme 
tu  v  oltářním  celku  něco  nového;  nový  stil  románsko- 
moderní  s  aplikací  lidových  prvků  a  vzorů  ornamentál- 
ních. Barvitost  je  výborně  sladěna.  Kostel,  v  němž  by 
byl  oltář  umístěn,  ovšem  by  vyžadoval  souhlasného  slo- 
hového vyřešení.  Bylo  by  skutečnou  pohromou  pro  naše 
umění,  kdyby  tato  práce  měla  býti  odsouzena  k  povalo- 
vání na  půdách  neb  ve  skladišti  uměl.  prům.  školy.  Kdo 
posuzuje  výbornou  práci  tu  se  stránky  materiálu,  najde 
tu  ve  výšivkách  antipendia  a  tabernakulu  náležitého  uspo- 
kojení. Modlitbové  verše  I.  Kvapilovy  přispůsobují  se  de- 
koračním valeurem  k  celku  velmi  účinně.  Přáli  bychom 
si,  aby  dílo  toto  zůstalo  Praze  v  náležitém  upotřebení 
zachováno. 

Před  lunetou  Aug.  Němejce  tane  nám  na  mysli 
přání,  abychom  měli  více  takových  umělců,  kteří  roz- 
umějí kroji  našeho  lidu  a  dovedou  jej  tak  půvabně  po- 
dati. Srovnání  s  J.  Uprkou  přímo  vybízí.  Co  u  Úprky 
silný  barvitý  výraz,  zde  měkM  soulad  barevný.  Obraz  je 
znamenitou  ukázkou  toho,  co  lze  z  národních  krojů  uči- 
niti, ovládá-li  umělec  štětec  svůj  tak  vroucím  a  jemným 
citera.  —  Hlavní  sujet  obrazu  umělec  snad  nepracoval 
s  takovou  zálibou  jako  ostatní  jeho  části;  dítě  jeví  se 
poněkud  loutkovitě  a  poprsí  mocnářovo  bylo  by  snad 
lépe  se  uplatiíovalo  v  celku,  kdvby  je  byl  traktoval  jako 
bronzové. 


Jako  na  všech  pracích  Jen  ne  wei  no  v  ých  jeví  se 
i  zde  široký  monumentální  tah  ovládající  úplně  plochu, 
kterou  má  za  úkol  vyplniti.  Myšlenkově  velmi  obsažný 
předmět  podán  ve  formě  bezvadné,  v  rytmickém  souladu 
linií,  jen  málo  kde  poněkud  theatrálně  zabíhající  a  afekto- 
vaný (pochop  nesoucí  kříž  v  triptychu  sjidáš*).  Vzrušu- 
jící, příšerně  pťisobící  momenty  podány  s  nevídanou 
přesvědčivostí  (V  »Moru«  Vypuknutí  nákazy  a  Zapomínání 
smrti.) 

Franta  Urban  svými  pracemi  dává  nám  uhodnouti, 
s  jakou  opravdovostí  a  vážností  počíná  si  při  svém  tvo- 
řeni. Na  jeho  studiích  (č.  59,  70)  a  jich  pak  následujícím 
aplikování  k  dekoracím  nástěnným  lze  tento  postup  sto- 
povati. Že  výsledek  této  snahy  nezůstal  bez  piisobivého 
účinku,  ukazuje  nám  zřetelně  na  pomocných  kartonech 
pro  oltář  hřbitovní  kaple  vinohradské  a  při  kolorovaném 
kartonu  pro  fresku;  Smrt  sv.  Ludmily.  Jiný  moment  roz- 
hodoval v  obraze  jeho  Sv.  Cyrill  a  Method;  tu  chtěl  způ- 
sobem sobě  vlastním  znázorniti  kulturně  historické 
ovzduší  našich  slovanských  věrozvěstů.  Nejste  ani  na 
okamžik  v  pochybnostech,  zdali  se  mu  to  podařilo,  po- 
zorujete-li  kroj  a  millieu  obou  sv.  apoštolů.  K  přísnému 
studiu  doby,  jež  obrazu  předcházeti  musilo,  a  hlavně  snad 
studium  mosaikových  maleb  byzantských  a  ruských  druží 
se  nepretenciosní  způsob  vyjadřovací  a  technický. 

Práce  geniálního  Mik.  Alše  prozrazují  opětně  ve 
svém  proslulém  genru  ustálený  profil  umělcův.  Náčrty 
pro  fresky  pardubické  jsou  plny  živosti,  vervy  a  vypl- 
ňují plochu  dekorativně  velmi  působivě.  Roztomilý  jest 
obrázek  znázorňující  karakteristické  figurky  českého  ma- 
lého městečka.  Působí  neodolatelně,  rozhřívá  cit! 

Neobyčejně  svěží  obrázek  vystavuje  J.  Herčík 
představující  pařížský  atelier  Luďka  Marolda.  Jest  lehký, 
elegantního  přednesu,  velmi  příjemně  harmonický  v  barvě. 

Význačnou  pro  výstavu  jest  kolekce  obrazů  Fr. 
Slabého.  Tento  skromný,  ale  svrchovaný  poeta  jest 
jen  jaksi  z  útrpnosti  uznáván  od  našeho  moderního  kra- 
jinářství.  Bezpochyby  proto,  že  k  vůli  modernímu  názoru 
barevnému  neučinil  ani  nejmenší  koncesse  ve  svém  cítění 
a  pohlížení  na  útvary  krajiny. 

Jde  svou  cestou  svěže  a  směle.  Při  krajinách  jeho 
nevíme,  čemu  více  se  máme  obdivovati,  zdali  umění  jeho 
a  nebo  té  veliké  lásce,  tomu  nekonečně  jemnému  citu, 
s  kterým  se  ve  přírodu  ubírá.  Druhé  nám  rozhodně  více 
imponuje.  Na  krajinu  dívá  se  jako  dítě  zrakem  široce 
rozevřeným.  A  proto  v  ní  nalezneš  tolik  poutavých  po- 
drobností. 

Nejzajímavějším  dokladem  dokonalého  studia  zimy 
jest  obraz     Zima  na  potoce*. 

Fialkovou  vůní  páchnoucí  listí  topolové  cítíme 
v  krajině  ^Podzimt,  z  níž  hladina  pomalu  tekoucího  po- 
toka vydychuje  chlad  říjnových  dnu.  Na  obraze  sRíjnové 
slunce*  ceníme  nejvíce  prostudovaný  krajinný  detail, 
který  vrcholu  dosahuje  v  ídobré  ráně*.  Ve  výborné  ná- 
ladě celkové  je  znamenitě  vystižen  mladý  borový  les, 
který  vždycky  každému  jinému  umělci  jest  a  zůstane 
tvrdým  oříškem. 

Vil.  Trsek  svým  >Rybářemí  podal  skvělý  doklad 
talentu,  kde  v  celku  delikátně  podaném  namaloval  nád- 
hernou vegetaci  ^Červeného  potoka*  s  trefnou  figurkou 
hocha.  Obrazy  jeho  »V  červnu*  a  »A  bout*  nemají  oněch 
předností,  kterým  se  podivujeme  na  »Rvbáři«,  a  nedo- 
sahují té  výše  umělecké  jako  u  předešlého.  Na  tomto 
vadí  nám  trochu  vysoké  ploché  borovice,  na  onom  tvrdý 
vzduch  pozadí. 

Václav  Jans a  ve  svých  krajinách  více  než  kdy  jindy 
uplatňuje  svou  vyspělou  technikou  dekorační  smysl  pro 
krajinu.  Jmenovitě  to  platí  o  jeho  rozměrné  krajině  »Bo- 
rovice«,  kde  s  vervou  zachytil  mžikové  postřiknutí  sosno- 
vého lesa  krvavou  záplavou  zapadajícího  slunce.  »Rado- 
tínský  potok«  svou  náladou  a  »Vozová  cesta*  svou 
výbornou  kresbou  řadí  se  k  předešlé  krajině  zcela  růz- 
nými, avšak  neméně  účinnými  akcenty. 


Zvěčnělého  Alfr.  Seiferta  připomíná  několik  prací, 
jež  hotovostí  formy  a  jistotou  kresby  daleko  zajímavěj- 
šími se  jeví  než  obrazy,  které  nucen  byl  pracovati  k  uhá- 
jení své  existence  Teprve  jeho  skon  ukázal  nám,  že 
zemřel  v  něm  výborný  krajinář,  stojící  vysoko  nad  ma- 
lířem stereotypních  dívčích  hlavinek. 

Na  portrétu  K.  Záhorského  může  se  připustiti 
naznačené  osvětlení,  pokud  jest  odůvodněným  ;  ježto  však 
není  vysloveno,  odkud  fialové  osvětlení  se  bére,  zůstává 
pozorovateli  důvod  proň  zakrytým  a  proto  nepochopitel- 
ným. Jinak  hlava  jest  s  patrnou  záhbou  i  dovedností  ne- 
malou provedena,  což  ovšem  nelze  říci  o  kresbě,  zejména 
rukou.  Celku  vadí  černé,  tvrdé  pozadí,  jež  měkce  trakto- 
vané postavě  jest  velmi  na  újmu. 

Jaroslavu  Věší  no  vi  daleko  lépe  svědčí  pOdání 
předmětů  bezprostředně  ze  života  bulharského  vzatých 
nežli  lovecké  příběhy  jeho  dřívější  tvorby.  Žhavý  úpal 
sluneční  a  syté  barvy  orientu  ovládá  jistotou  techniky 
a  dodělává  se  působivého  dojmu. 

Otakar  Lebeda  vystavuje  velmi  zdařilé  krajiny 
úplně  rozdílné  faktury.  Krajina  s  i>Mandálky«  působí 
i  náladou  i  pochopením  terénu  a  hlavně  pozadí.  Obloha 
následkem  snad  okamžitého  nápadu  nevzdušná.  Studie 
z  Bretonska  není  tak  zajímavou  v  celku  jako  v  některých 
svých  částech. 

Portrétní  studie  Ondruškovy  jsou  výborné.  Jedna 
z  nich  je  delikátně,  druhá  pak  Lenbachovsky  široce  trak- 
tovaná. 

Fr.  B.  Doubek  jest  poněkud  sladkým,  snad  účin- 
kem materiálu,  jimiž  kresby  jeho  provedeny. 

Celkový  dojem  návrhu  Gustava  Mikše  je  mdlý, 
prostřední.  Umělec  úplně  podlehl  nejbanálnějšímu  stylu 
kostelnímu. 

Portrét  Pi  štěků  v  s  velikou  pílí  pracovaný  ztrácí 
pel  skutečnosti  i  při  dobré  podobě,  neboť  zabředá  v  uhla- 
zenost  až  příliš  konvencionalní. 

Práce  pí.  Dvořákové  prozrazuje  dosti  koloristní 
odvahy  při  nejasnosti  kresbv  a  nevyslovenosti  linií. 

O.  Fiala  chtěl  podati  oběma  akvarely,  Nerudovu 
ulici  představujícími,  obraz  Prahv  i  náladou  i  koloritem 
Praze  specielně  vlastními.  Vysoké  hledisko  a  z  toho  ply- 
noucí nesnadnost  perspektivného  podání  značně  klesají- 
cího terénu  ulice  Nerudovy  úkol  znesnadňoval,  ale  umělec 
mu  dostál  s  úspěchem.  Zcela  jiného  druhu  úkol  řešen  byl 
akvarelem  »Na  talesách  v  Onivalu*,  v  němž  vyslovena 
přímořská  nálada  krajinv  zapomenuté  rybářské  vesnice 
na  útesech  průlivu  La  Mancheského. 

Jiří  Stibral  vvstavuje  akvarel  silný  v  barvě,  jtž 
sytostí  svou  je  až  příkrá.  Vyznačuje  se  mnohým  pěkně 
podaným  detailem,  ale  tvrdost  vadí  pěknému  dojmu 
celkovému. 

Zajímavý  projekt  vesnického  hřbitovního  kostela 
J.  Kouby  přáli  bychom  si  ve  skutečnosti  provedený,  a 
nepochybujeme,  že  tento  lidově  cítěný  a  pochopený  ko- 
stelík by  činil  znamenitý  dojem. 

Akvarely  Rich.  Klenky  z  Vlastimil  ů,  třeba  snad 
nebyly  naskrze  na  místě  provedeny,  jsou  nicméně  archi- 
tektonicky dobře  cítěny  s  pietou  a  v  celkovém  dojmu 
znamenitě  udělány. 

Alois  Dlabač  má  projekt  architektonicky  účinný 
a  zajímavý,  třebas  byl  méně  šťastně  malovaný. 

Návrh  portálu  Celdy  Kloučka  jest  práce,  jež 
tvůrci  českého  architektonického  ornamentu  renai- 
sančního  jest  jen  na  ujmu.  Cizí  vlivy,  neodůvodněná 
jednoduchost  nám  neimponuje,  ježto  není  ani  architekto- 
nicky mvšiena  ani  odůvodněna.  Výjimku  v  tomto  náčrtu 
činí  myšlénka  závěrečného  klenáku.  Za  to  velmi  vkusně 
presentují  se  moderně  držené  vasy  majolikové. 

Láďa  Novák  svým  obrazem  ^Co  se  vleče,  neuteče*, 
plným  humoru,  podal  v  barvě  i  v  rozvržení  ploch  důkaz 
svého  nadání,  kterak  rozumí  dekorativním  úkolům  ná- 
stěnných maleb.  Méně  působivým  a  jistě  ne  tak  doko- 
nale v  osvětlení  důsledným  provedením  může  se  vy-  .  ' 
kázati  druhý  jeho  akvarel  >Hráči*.  ,       .I 


Beneš  Knupfer  obrazem  vystaveným  neměl  ani 
v  úmyslu  obhajovati  své  proslulé  a  všeobecně  obdivo- 
vané mariiiy. 

Vilma  Knížková  svým  pastelem  nevyužitUovala 
přednosti  vděčného  materiálu  ani  v  jediném  směru. 

Pln  života  je  Amortův  portrét  malíře  Š.  —  Studie 
k  madoně  pro  rozměrnou  jeho  skupinu  náhrobní  rovněž 
dává  nám  souditi  o  pilném  studiu  přírody.  Porlrét  Dra. 
Fr.  I. ad.  bar.  Riegra  jest  portrétem  rodinným  a  z  té 
příčiny  intimnějším,  nedostihuje  svou  kaiakteristikou 
portrétu  téhož  státníka  již  z  výstavy  Rudolfínské  nám 
známého,  ač  přednosti  podání  a  k  tomu  ještě  v  ušlechtilém 
materiálu  reprodukované  i  tu  se  jasně  objevují.  Dobrou 
jest  Amortova  stříbrná  plaketa  dětského  portrétu. 

Rous  uplatňuje  se  silným,  dekorativně  se  nesou- 
cím fragmentem  pomníku  Caru  Osvoboditeli  ze  sou- 
těže mezinárodní,  na  níž  dosáhl  4.  ceny.  —  Kůň  js  po- 
někud těžkopádný,  ale  pro  celek  projektu  správně  a  de- 
koiativně  působící.  —  Méně  šťastným  v  dekorativním 
účinu,  ač  komposičně  zajímavým  jeví  se  nám  návrh  pro 
hrobku  Tu  se  nám  posa  na  zemi  sedící  figury  jeví  po- 
někud hledanou.  Jsme  v  pochybnostech  o  tom,  jak  jest 
možno  v  této  posici  seděti;  zajisté  že  bylo  lze  lepšího 
účinku  dnsíci  v  jiném  posunu  nohou  a  výraznějším  vy- 
jádřením hlavy. 

Bohumil  Vlček  v  pochopení  malého  člověka  podal 
skizzu  plnou  působivosti  jak  v  pohybu,  tak  i  trakto- 
váním. 

Pepo  vvstavuje  v  podobě  zdařilou  podobiznu 
JUDra.  J.  Herolda. 

Luděk  Wurzel  pomocí  svého  zdravého  názoru  a 
svěžího  humoru  dospěl  ku  znamenité  výši  v  podání  ma- 
lého člověka.  Pohlíží  na  něj  bezprostředně,  podává  jej 
tak,  jakým  je;  cit  nedovoluje  mu  jinak  a  proto  působí 
právě  tak  přesvědčivě,  jako  milá  forma  jeho  přednesu 
vemlouvá  se  v  naše  sympatie.  Jeho  Kristus  citem  k  těm 
nerozměrným  pracím  se  přimyká,  protože  však  činí  ná- 
roky práce  dekorativní,  nedostihuje  náležitého  účinu. 
Z  této  stránky  pozbývá  práce  jeho  poněkud  na  ryzosti.  — 
Jindř.  Říha  vystavuje  »Mučedlnici«  dobře  studovanou, 
ale  málo  přesvědčující.  Em.  Novák  vkusnou  nevtíravou 
komposicí  svých  ozdobných  prací  ciselovaných  a  tepaných 
přesvědčuje  naše  širší  kruhy  o  tom,  že  lze  u  domácích 
umělců  opatřiti  se  daleko  s  větším  zdarem  drobnými 
předměty  tohoto  druhu,  nežli  by  to  možno  bylo  u  umělců 
cizích,  zejména  vídeňských. 

Frt.  Mikš  ve  svých  architektonických  návrzích  po- 
hybuje se  v  tradicích  gotiky,  které  kostelním  řádům 
z  plna  sice  odpovídají  a  vyhovují,  avšak  novými  myšlén- 
kami tuto  osvěžiti  .leusiluií.  Jemu  postačí  ovládati  goliku 
tak.  jako  ovládali  humanisté  čeští  latinu  Projekt  měst- 
ského divadla  v  Plzni  architekta  Balšanka  jest  efektní 
práce,  pohybující  se  v  týchž  mezích  jako  gotika  Frant 
Mikše.  ^n  — 

MÁNES  V  BRNÉ. 

Nenapadá  mně,  abych  psal  odborný  referát  o  po- 
hostinském vystoupení  Mánesovy  družiny  na  Moravě.  Jen 
několik  glos  chci  zavěsiti  k  tomuto  záslužnému  podniku 
našich  výtvarníků.  Učinili  zcela  dobře,  že  splatili  Moravě 
v  její  hlavním  městě  aspoň  část  toho  velkého  dluhu, 
kterým  jest  umění  naše  povinno  Moravě,  té  Moravě,  která 
do  jeho  koncertu  uvedla  tolik  zajímavých  svých  tónů, 
která  do  galerie  českého  kulturního  snažení  a  práce  po- 
stavila tolik  svérázných,  tvořivých  hlav.  Každý  snad  národ 
má  taková  Tpřipusťmc  to  prosaické  označení)  reservní 
skladiště,  odkud  nahrazuje  spotřebovanou  svou  mízu.  Pro 
nás  Cechy  je  touto  panenskou  zemí  Morava.  Největší  ta- 
lenty, nejzajímavější  zjevy,  af  v  literatuře,  ař  v  malířství, 
dostali  jsme  z  Moravy.  Bratři  Mrštíkové,  Morhaut,  Bře- 
zina, z  výtvarníků  Uprka,  Mucha,  Švabinský  aj.  aj.  jsou 
Moravané  buď  rodili  anebo  aklimatisovaní.    Ale  ať  už  se 


tam  zrodili  nebo  lam  přišli  z  království,  vždycky  ji'  lo 
moravský  vzduch,  ta  >váně  Moravy.,  jak  to  kdys'i  Mer- 
haut  krásně  a  výstižně  vyslovil,  co  dodává  jejich  dílu 
takového  kouzla  a  zvláštní  barvy.  Je  to  zvláštní,  typický 
svět  toto  umění,  svůj  vlastní,  rázovitě  zbarvený,  nebo 
chcetc-li  už  to  slovo:  je  to  moravské  umění! 

Moravské  umění!  Morava  sobě!  Jak  ta  hesla  poslední 
čas  zase  zazněla  českým  vzduchem.  V  moravských  a  jiných 
časopisech  se  to  mihlo  a  už  se  zase  mluvilo  o  scpara- 
tismu  moravském  v  literatuře  a  umění.  Věru,  tento 
separatismus  je  rébus,  nad  kterým  si  lidé  dlouho  budou 
lámat  hlavy.  Vysvítá  z  toho  cosi  jako  sebevědomí,  uvě- 
domění vlastní  sily,  která  stačí  sama  sobě  k  vytvoření 
svého  vlastního  kulturního  světa  v  ostatním  če.ském  du- 
chovém snažení.  Ale  jinak  to  je  zase  a  zůstane  prázdným 
slovem,  kterým  se  netřeba  právě  příliš  pohoršovat.  Tam 
na  Moravě  dobře  vědí,  kde  je  tlačí  střevíc.  Vidí,  že  jim 
schází  pro  domácí  český  život  silná,  intensivní  kulturní 
práce.  Nedávno  dobře  bylo  kdesi  poznamenáno,  že  revue 
a  časopisy  moravské  jsou  —  klerikální.  A  proto  by  ne- 
škodilo, ba  je  nutno,  aby  si  Morava  utvořila  své  středisko, 
odkud  by  potírala  silnou  posici,  kterou  má  reakce  v  mo- 
ravském lidu.  Přicházet  k  němu,  otvírat  mu  oči.  Ostatně 
taková  kulturní  federace  je  vždycky  jen  ku  prospěchu 
celku.  Německo  je  a  zůstane  klasickou  zemí,  která  uka- 
zuje, jak  kultuře  německé  profpěla  konkurence  různých 
států  a  státečků.  Takový  Výmar,  Mnichov  a  j.  znamenají 
ohromnou  položku  v  kultuře  německé.  A  přece  všechno 
to  dohromady  je  kultura  právě  jen  německá!  Tak  je  to 
zrovna  s  tím  moravským  separatismem.  Moravské  umění, 
moravská  literatura!  Koho  to  může  pohoršovat?  Ve  sku- 
tečnosti to  je  a  zůstane  přece  jen  uměním  českým.  Na- 
padne někoho  ku  př.  říci,  že  Goethe  je  básník  výmarský 
proto,  že  žil  ve  Výmaru  nejvíce?  On  přece  je  a  zůstane 
básníkem  německým,  a  zrovna  tak  zůstane  moravský 
kulturní  život  českým.  Jen  snad  tím  je.ště  zmohutní  jako 
velký  přítok,  jenž  valí  své  vody  do  společného  mateř- 
-ského  řečiště.  Proto,  cokoli  Morava  vytvoří  rázovitého 
n  svého,  obohatí  jen  český  život  ostatní.  My  beztoho 
jsme  v  království  zabředli  do  takové  miserie  ve  všech 
směrech,  do  takového  úpadku,  že  odněkud  musí  přijíti 
osvěžení.  A  tímto  pramenem  osvěžujícím  jsou  snahy  a 
úsilí,  které  se  hýbou  na  Moravě. 

Národopisná  výstava,  literatura,  výtvarnictví,  vše  to 
nám  ukazuje,  co  původního  a  svěžího  skrývá  v  sobě 
Morava.  Anebo  si  zajdeme  do  zádruhy  a  podíváme  se, 
prohlížejíce  si  lidové  výrobky,  co  zdravého  uměleckého 
ducha  leží  v  zachovalém  lidu  moravském.  Našel  jsem 
tam  onehdy  výšivky  a  malé  keramiky,  které  svou  origi- 
nálností a  roztomilostí  mne  naplnily  podivem.  Náš  česky 
lid  v  království  už  dávno  tento  umělecký  fond  ztratil. 
Kramářská  šedivá  vlna  zaplavila  všechny  kouty.  Žije-li 
kde  dosud  poesie  a  umělecký  smysl,  je  to  v  moravském 
lidu,  a  člověk  se  učí  pak  chápat,  že  právě  z  tohoto  lidu 
vycházejí  anebo  z  něho  čerpají  umělci  tak  svérázní,  ja- 
kými jsou  naši  moravští  umělci.  A  myslím,  až  i  vlastní 
Morava  bude  vyčerpána,  že  pak  teprve  nám  ukáže  Slo- 
vácko, co  v  něm  leží  zakopané  hřivny. 
* 

Moravský  separatismus  proto  nikoho  neinusí  tlačit 
ve  spaní  jako  můra.  On  existuje  přece  už  dnes  v  oné 
svéráznosti  a  odlišné  tvářnosti,  která  charakterisuje  díla 
moravských  spisovatelů  a  umělců.  Jen  trochu  více  zájmu 
bychom  měli  věnovati  tomuto  hnutí,  které  nepoškodí, 
ale  jen  sesílí  český  život.  My  až  hříšně  málo  se  staráme 
o  Moravu.  Ba,  my  v  Praze,  upřímně  si  to  jen  doznejme, 
se  hříšně  málo  staráme  o  všechno,  co  leží  mimo  poli- 
cejtií  rayon  pražský.  Kavárenský  tlach,  divadelní  klep, 
to  Jest  vzduch,  který  dýchají  naše  plíce  a  kterým  se 
živi.  Kulturní  invase  do  českých  krajů,  zejména  pak  na 
Moravu,  kterou  právě  podnikl  »Manes«,  je  proto  podni- 
kem, jejž  dlužno  pozdraviti   jako  počátek  a  krok  k  lep- 


šímu.  A  bude  jen  štěstím,  jestliže  tuto  invasi  budou 
následovati  jiné,  v  oborech  jiných,  a  vzbudí  na  Moravě 
trochu  živodárného  kvasu.  Toho,  že  by  toto  snažení  mělo 
snahy  separatické  a  odstředivě,  netřeba  se  báti.  To,  co 
tam  vyklíčí,  půjde  jen  k  duhu  české  kulturní  práci  a 
najde  v  ní  dobře  harmonické  umístěni  zrovna  tak,  jako 
moravští  malíři  našli  je  v  Mánesovi  a  vlili  do  jeho  žil 
tolik  zdravé  krve!      '  Mefisto. 

DIVADLO. 

E.  Bozděch :  »Z  doby  k  o  t  i  1 1  o  n  ů>..  Milada  Šva- 
grovská  j    h.    Želenského  »Návrat... 

Tak  tedy  nový  v.ukázkový><  večer!  Věru,  na  nynější 
správu  divadelní  nemožno  si  naříkati,  že  by  zavírala  první 
scénu  českou  před  pokusy  hostu  a  nováčků.  Ale  zdá  se, 
že  tu  jdeme  z  extrému  do  extrému,  kdežto  dříve  bylo 
první  naše  jeviště  zataraseno  na  deset  zámků  každému, 
teď  zdá  se  pravý  opak:  nebude,  myslím,  dnes  už  herce, 
herečky  nebo  lepší  ochotnice,  která  by  nepovažovala  za 
zcela  pochopitelné,  aby  ukázala  se  na  Národním  divadle. 
Měl  jsem  při  poslední  pohostinské  hře  páně  Budilově 
příležitost  poukázati  na  tyto  pohostinské  hry  a  oceniti 
jejich  efektivní  cenu  pro  české  divadlo,  resp.  pro  první 
naše  jeviště,  cenu  rovnající  se  nule.  Buď  herec  vystupu- 
jící ukáže  své  slabiny  a  nedostatečnost,  pak  jeho  vystou- 
pení znamenalo  smutný  funus  a  bylo,  mírně  řečeno,  zby- 
tečné. Anebo  naopak,  jako  se  stalo  u  pana  Budila,  umělec 
ukázal,  že  něco  umí,  ale  divadlo  nespěchá  ho  získat  pro 
vystoupení  častější,  po  případě  připoutati  ho  trvaleji. 
A  pak  toto  vystoupení  je  skoro  také  zbytečné.  Ale  my- 
slím, že  ambice  skutečného  umělce  musí  letět  trochu 
dál  a  výše  než  za  malichernou,  lacinou  slávou  jednoho 
večera,  která  vyprchává  s  poslední  hláskou  mluveného 
slova.  Smutná,  krvavá  výprava  umělce  za  velikým  cílem 
musí  měřiti  dál!  A  tjk  po  slavném  večeru  dostaví  se 
hořkost  poznání,  že  umělec  pracoval  po  celý  svůj  život 
jen  k  tomu,  aby  si  jednou,  dvakrát  zahrál  a  —  šel.  Věru, 
žiravějšího  pocitu  snad  není  nad  toto  poznáni  marnosti 
celé  existence,  snažení  celého  života.  Ale,  abych  se  vrátil 
k  poslednímu  hostu  Národního  divadla,  si.  Švagrovské. 
Přiznávám  se,  že  činím  to  hodně  nerad.  Nepatřím  k  lidem, 
jimž  působí  rozkoš  říci  někomu  něco  nepříjemného.  Ale 
o  si.  Švagrovské  přes  všechnu  nejlepší  vůli  nemohu  říci, 
než  že  její  výkon  byl  naprosto  plochý,  prázdný,  jeden 
z  oněch  výkonů,  jakých  naše  slečinky  pro  potěšení  svých 
přátel  na  ochotnických  jevištích  provedou  do  roka  na 
sta.  Její  Anežka  v  Bozděchově  rokokové  komedii  nemá 
ani  za  mák  oné  hloubky  povahy  tichého,  ale  hluboce  cí- 
tícího a  myslícího  <lěvčátka,  tak  jak  si  je  představuji 
v  této  roli.  Ba  ani  její  hlas  (o  kterém  šlo  tolik  chvály!) 
nemá  té  pružné  klaviatury,  schopné  gradace  z  jednoho 
odstínu  do  druhého.  V  této  konversační,  brilantně  psané 
a  nuancované  hře  musí  všechno  se  třpytit  a  blýskat, 
má-li  přijíti  k  platnosti. 

Při  této  příležitosti  nemohu  si  odepřít  malou  od- 
bočku na  pražské  korso.  Kolik  budoucích  adeptek  umění 
tu  potkáváš  před  dvanáctou  hodinou!  A  na  všech  je  vidět 
ty  sny  o  lesku  divadelní  kariéry,  o  které  panuje  liché 
domnění,  jako  by  byla  tak  laciná  a  snadná.  A  přece 
i  zde  jako  u  každého  umění  je  třeba  těžké,  houževnaté 
práce,  těžkého  úsilí  a  —  talentu.  A  kolik  z  těchto  mla- 
dých děvčátek,  ženoucích  se  za  bludičkami  divadelních 
lamp,  probudí  se  jednou  těžce  a  hořce  zklamáno,  s  bo- 
lestným poznáním,  že  nejkrásnější  pel  dívčích  let  věno- 
vala chiméře,  která  se  jednou  rozplyne  jako  dým,  a  snad 
tímto  zklamáním  nevyléčitelně  zraněna  na  celý  život! 
Celý  ráz  večera  ostatně  b\l  mdlý.  Nepamatuji  se  hned 
tak  na  večer  tak  tísnivý,  jaký  mi  poskytla  tato  nově  na- 


třená reprisa  Bozděchovy  hry.  Jako  by  na  všem  ležela 
únava.  Některé  výkony  třeba  přímo  pokárati.  Je  to  ze- 
jména p.  Matějovský,  jemuž  po  každém  vystoupení  třeba 
připomenouti,  aby  svým  bohatým  hla.';cm  zacházel  trochu 
ekonomicky.  Byla  v  roli  jeho  místa,  jež  hrál  přímo  ohlušují- 
cím tóhem.  Upozorňuji  zejména  na  zahradní  scénu  u  sochy 
Dianiny.  Hřebem  celého  večera  byl  p.  Seifert,  jehož  roz- 
košný, elegantní  švihák;  hrabě  de  Croix,  byl  jediný, 
který  rozptyloval  přímo  smrtelnou  nudu  večera! 

O  Želenského  »Návratu«  příště.  Dnes  budiž  jen  kon- 
statováno, že  první  jeho  vystoupení  jako  dramatika  se- 
tkalo se  s  živým  vnějším  úspěchem.        Ant.  NečXsek. 

LITERATURA. 

Výbor  dramat  Calder  ono  vých.  Svazek  V. 
Posvátný  parnass.  Přeložil  Jaroslav  Vrchlický. 

El  sacro  parnase  je  jedna  z  náboženských  her  Cal- 
deronových,  zvaných  autos  sacramentales,  jež  byly  s  ta- 
kovou nádherou  provozovány  a  tolik  obdivovány  jeho 
současníky.  Tisíce  diváků  hrnulo  se  k  těmto  hrám,  ve 
kterých  dosáhla  poesie  kastilská  svého  nejvyššího  po- 
svěcení. Sám  Calderon  cení  si  je  nejvýše  z  celého  svého 
díla.  V  nich  bojuje  za  dogmata  katolické  církve  ne  me- 
čem železným,  ale  plamenným  mečem  ducha  a  slova. 
Morální  účel  tvoří  podstatu  těchto  her.  Zde  nechce  Cal- 
deron vzněcovat  pouze  fantasii,  ale  hlavně  na  vůli  a  pře- 
svědčeni diváků  působit.  Tyto  hry  jsou  démantovým 
štítem  proti  hříchu  a  nevěře  a  v  nich  zrcadlí  se  nejzáři- 
věji Calderonův  vroucný  a  zanícený  duch.  Zde  chřadne 
a  hyne  láska  pozemská  a  místo  ní  slyšíme  vlastní  lásku 
jeho  srdce  —  náboženství  —  kam  zachránil  se  z  hříšného 
bludiště  světa.  S  nerušeným  klidem  pozoruje  nyní  život, 
nebof  není  pro  něho  žádných  záhad  více.  Co  jsou  mu 
deště,  burácení  bouří,  hukot  vichřice?  On  hraje  dál  na 
svojí  stříbrné  harfě  jásavé  hymny  o  kráse  všeho  stvořeni, 
jehož  harmonie  je  mu  jen  odleskem  nesmírné  a  věčné 
lásky.  —  Za  překlad  tohoto  zázračného  básníka  středo- 
věku děkujeme  opět  Vrchlickému.  Po  Dantovi,  Ariostovi, 
Tassovi  opět  Calderon!  Úžas  budí  tato  obrovská  činnost, 
stejně  obrovská  jako  nezištná.  Alfons  Breska. 

ZPRÁVY  A  POZNÁMKY. 

Informace  ciziny  o  našich  bojích  politických 
a  práci  kulturní  stává  se  potřebou  den  ke  dni  naleha 
vějši.  Vidno  to  na  př.  z  velkého  zájmu  zahraničního  obe- 
censtva o  Hipmanovu  sbírku  "La  Nation  Tchěque«,  za- 
loženou před  šesti  roky.  Vydaných  až  dosud  !S  svazků 
("as  7000  ex.)  jest  téměř  rozebráno  a  došla  již  řada  při- 
hlášek z  Francie  a  Svýcar  na  díl  šestý,  jenž  bude  sou- 
časně druhou  částí  cvklu  článků  o  -Češích  v  XIX.  sto- 
letí*. Vydavateli  francouzských  spisů  propagačních  pO' 
dařilo  se  tentokráte  získati  opět  mnohého  z  nejčel- 
nějších šiřitelů  myšlénky  slovanské.  Isou  to:  paní 
Juliette  Adamová,  pp.  A.  Beaunier,  E.  Flourens,  René 
Henry,  V.  Hladík,  E.  Charvériat,  André  Chéradame, 
Louis  Leger  a  Maurice  Muret.  Svazek  tento  obsahovati 
bude  též  důkladnou  stať  o  českém  průmyslu,  vývozu  a 
obchodu  z  péra  pana  dra.  Pilbauera  a  úolný  seznam 
českých  překladů  z  francouzské  literatury.  V  posledních 
týdnech  vzbudil  první  díl  tohoto  spisu  značný  zájem  na  vý- 
stavě přepychových  děl  českých  v  Petrohradě.  »HoBno 
BpPMa«  nazvalo  publikaci  ^rozkošným  vydáním^  a  z  kniž- 
ných magazínů  tamějších  došly  sem  první  zakázky.  Sou- 
časně s  druhým  dílem  této  publikace  vvjde  redakcí 
Hipmana  a  podporou  českých  obcí  ruský  »nyTeB0SHTea(>« 
po  Praze  a  Čechách. 


Předpláci 

se  p 

ro  Prahu:  n.T  čtvrt 

léta 

zl. 

1-20  (K  2-401,  na 

i  pfil  léta  zl.  2-40 

(K  4-80), 

na 

relv 

rok  zl.  4-80  (K  9-601. 

Pošt 

— ~ 

léta  il.  1-25 

IK  2-50),  na 

půl  l< 

■la  zl.  2-50  (K  5-—), 

na  ( 

:elý 

rok  5  zl.  (K  10- 

-).  -  Se 

vydár 

li   (o 

dvo 

u  číslech)  vychází  při 

každí 

udémi  čísle, 

(40  hal.)  —  Patisk 

pivt 

)dm 

ich   prací   íe  vyhrazuje.   — 

Dopisy 

admini. 

.1,11 

imíra«  hiiďtež   adreso' 

Časopis 

.I.ni 

Tlít",  Praha. 

Karlovo  nflincsti  č. 

.  34. 

~ 

Listy  přijimátne 

jen  franko 

vane.  - 

-  .Lun,! 

"  "'> 

rchá! 

:i  každý  pátek  ťvyjma 

i  prázd 

Ininy). 

Redaktor  Václav  Hladík.  —  Majitel,  vyd.ivatel  a  nakladatel  J.  Otto.  —  Tiskem  České  grafické  společnosti  >Unie«  v  P>a«e. 


LUMÍR 


KOCNIK  XXIX. 


19.    DUBNA    1901. 


■i    ČÍSLO  29.    .» 


NOVE    BASNÉ    BOHUSLAVA    KNÓSLA. 


BOUŘLIVÝM  srdcím. 


1    řcludy  svíidni',  jež  bolest  a  touhu 
7.C  .srdce  tvého  lákaly  k  marnému  letu, 
vzbuzením  hrdé  mužnosti  zapuď, 
smutek  však,  jenž  v  duši  tvé  zbude, 
umělce  fjcstem  proměň  v  kamennou  sochu! 

V  bělostný  mramor  zaklej  myšlénku  svoji, 
skrušcnou  Niobu  se  zvráceným  okem, 
v  němí  stesk  se  zrcadli  raněné  něhy, 
z  kterého  bolesti  němých  dojemně  mluví, 
skeptikíi  touha  po  víře  pláče, 
oddanost  slabých  pohnuta  mlčí. 


My.šlénku  svoji,  Niobu  smutnou, 
v  podobě  žalem  strnulé  matky 
na  cestě  stát  ncch,  dav  kudy  chodí, 
žo  snad  jej  pohneš  k  hlubšímu  snění, 
v  kterém  se  tají  zbožnosti  záchvěv. 

Ty  ale  zůstaň  opodál  státi, 
ni  brvou  nehni,  nepohni  svalem, 
umrtvi  touhy  své  z  břehů  vystouplou  řcl 
snů  svojich  zaškrť  úsměvy  klamné, 
klidně  se  dívej,  dívej  se  mužně, 
kterak  se  stromu  věčnosti  prší 
ctihodné  hvězdy  jak  vadnoucí  li.stí. 


NÁLADA 


N. 


I  a  měnivé  třásni  rozplývajícího  se  mraku, 
hle,  paprsek  slunce  se  zachyť: 
to  v  tůni  tvé  duše  ideálu  zaplanul  odlesk, 
jejž  dosáhnout  lze  jenom  ve  snu. 

Před  zrakem  tvým  září  na  nejkratší  chvíli 
ta  veliká  scéna,  snů  tvojich  bitva, 
z  níž  jako  hrdých  andělů  znějící  pozoun 
zní  modlitba  platící  kráse. 


Až  na  dno  tajemství,  kde  zlo  se  od  dobra  dělí 
a  od  děsu  souzvuků  úsměv, 

ty  chýlíš  své  čelo  a  záhadnou  souvislost  chápeš, 
jež  mezi  muškou  a  zářící  hvězdou. 

Tu  piizdvihneš  hlavu  opojen  velkostí  snění, 

tvé  srdce  ještě  se  chvěje, 

však   předmět    modlitby  tvé  již  zmizel,   zemřelo   božství, 

jen  v  srdci  tvém  ozvěna  —  píseň! 


SFINX. 


N= 


lad   všechny   touhy  své  a  myšlénky   své   sn 
z  nichž  mnohá  zahárá  jak  meteoru  zář, 
a  jiná  umírá  kdes  v  tichu  osaměle, 
zřím  chmurně  tyčit  se  tvou  zkamenělou  tvář. 


i'i  zjeve  záhadný,  o  nějž  se  peruť  vůle  tříští, 
když  přes  prohlubeň  má  přenésti  genia, 
jenž  směle  útočí,  by  urval  době  příští 
lupének  vavřínu,  jimž  čelo  hrdých  plá! 


V  tvém  klidu  posupném  jen  otázka  se  shlíží 

života  vratkého,  hry  nejvíc  hazardní, 

kde  lvové  ducha  mrou  za  slabosti  své  mřiží 

a  síly  záblesky  sotva  se  rozední, 

lze  zříti  přibité  na  neúprosném  kříži, 

o  možném  vítězství  kde  naposled  se  sní. 


PIEROT  EXTEMPORUJE. 


N. 


I  a  poli  sehnut  zápasem  tuhým 
se  vzdornou  půdou  o  kousek  žiti 
čelo  své  utírá  člověk  ; 
lodí  svou  čelí  na  zrádném  moři 
spiknutí  živlů  se  smutkem  v  srdci, 
hrdým  však  čelem; 

s  myšlének  skalou  na  svojich  bedrech 
po  svahu  horstva  pomalu  stoupá 
genius  uštvaný  zášti  — 


a  já  tu  sedím  v  papiros  dýmu 

s  mučivou  touhou  po  hrdé  kráse 

bezcitné  ženy. 

Jini  se  bijí,  padají  v  bitvách, 

pro  marnost  krásy  já  zmírám  zvolna 

bez  meče  v  ruce. 

Vysoko  nad  vším  lhostejnost  bohů, 

hluboko  pod  vším  záhada  smrti 

tajemné  stíny  své  šíří  —   —  — 


Jestli  však,  moji  pánové,  dámy, 

bavit  se  chcete,  stojím  Vám  k  službám 

vším  vtipem  svojim; 

krví  svou  svlažit  Vaše  chci  rety 

suché  juž  žízní  po  nových  dojmech, 

chci  se  Vám  věnovat  celý, 

byste  se  pásli  na  mukách  herce, 

s  úsměvem  zřeli,  kterak  jej  bolest 

po  kusech  trhá, 

stojím  Vám  k  službám,  nenávidím  Vás, 

pohrdám  Vámi,  pánové,  dámy, 

příznivci,  ctitelé  moji, 

a  kdybych  moh'  zradit  Vás  v  něčem, 

jed  kdybych  moh'  vlíbat  vám  na  rty, 

já  bych  Vás  líbal. 

APOKALYPTICKÁ  ŘEKA. 


.  .  .  skrz  věků  pustiny  proud  širý  valil  se 
ne  vodstva  vlhkostí,  však  tvarů  rozruchem. 

To  trůny  královské,  knih  spousty  nesniirnt 

i  světic  lilije,  okovy  otroků, 

harf  snivé  trojhrany,  na  něž  snad  andělé, 

snad  ženy  hrály  kdys,  zničená  sloupoví, 

pod  nimiž  zástupy  se  jednou  modlily 

a  jindy  rouhaly,  dál  srdce  milenců 

paprskem  vášnivým  desetkrát  proklaná, 

a  stoly  ze  sloni,  jichž  nohy  zlomila 

tiž  zlata  nesmírná  uprostřed  orgií, 

a  těžcí  slonové,  již  údy  drtili 

ve  bitvách  divokých,  jež  někdy  vzplanuly 


pro  lesklé  tiary  či  bílá  těla  žen, 

též  rýče  zubaté  ztupené  půdy  tvrdostí, 

přístroje  učenců  i  herců  škrabošky, 

oltáře  zbořené  —  to  vše  se  valilo 

širokým  řečištěm  klikatě  tekoucím 

pustinou  bez  konců  —  prostorem  —  věčnosti! 

Z  tohoto  chaosu  co  chvíli  vyplula 

nad  povrch  vzbouřený  bledá  tvář  člověka 

a  lačně  zírala,  ach,  záři  slunce  vstříc. 

Tam  v  dálce,  vysoko,  stín  kondora  se  mih', 

myšlénka  zbloudilá  do  tajů  neznáma, 

a  člověk  zmizel  zas  a  dál  se  valil  proud, 

na  břehu  kteréhož  sfin.x  snila  strnulá  —  —  — 


<;5'^^^^^^^9? 


Jan  Osten: 


BLANKA. 


\ /lak  se  pravidelně  pohybuje  a  hučí  a  já  v  tom 
"  rytími  opakuji  si  v  duchu  verše:  »Noch 
einige  Stunden,  dann  werď  ich  sie  schauen,  sie 
selbe,  dle  schónste  von  allen  Jungfrauen!« 

Ano,  nejkrásnější  je  ze  všech  žen!  Tolik 
krásných  žen  jsem  viděl  v  Praze,  ale  žádná,  žádná 
z  nich  neměla  takové  oči  a  postavu  tak  anděl- 
skou jako  ona,  Blanka.  A  pro  žádnou  z  těch 
krasavic  ani  na  okamžik  nezapomněl  jsem  na  ni. 


Viděl-li  jsem  krásku  budící  můj  podiv,  vykouzlil 
jsem  si  v  duchu  obraz  Blančin,  porovnával  jsem 
obě,  a  vždy,  vždy  uznal  jsem  Blanku  za  nejkrás- 
nější. Jak  jsem  byl  tomu  rád,  že  není  v  Praze, 
že  žije  v  tom  malém  okresním  městě! 

Naplňovalo  by  mne  to  neustále  zuřivostí, 
myslil  jsem  si,  kdybych  viděl,  jak  lační  hejskové 
láskají  svými  zraky  její  vnadnou,  vysokou  po- 
stavu, jak  se  vpíjejí    do    přibledlé,    zajímavé  její 


tváře  a  jak  hledí  zachytiti  poliicd  jejích  krásnýcli 
zraků.  Ne,  nesnesl  bych  toho,  nuisil  bych  se 
stále  rváti,  každého  volati  k  zod[)ovědnosti,  usta- 
vičně se  rozčilovati.  Tam,  v  totii  malém  okresníir, 
městě  jest  to  docela  jiné.  Všichni  ji  znají  od 
dětství  a  těch  několik  seladonu,  kteří  by  se  k  ní 
odvážili,  dovedla  asi  ona  ve  své  chytrosti  poučiti, 
že  nadarmo  se  namáhají.  Vždyť  je  moje,  pouze 
a  jedině  moje,  tolikrát  mi  to  přísahala  a  stvrdila 
polibky.  Ne,  byl  jsem  docela  klidným  Ani  tisíc 
koncipientů  mne  nelekalo.  Smál  jsem  se,  docela 
hlasitě  jsem  se  smál.  Nadarmo  se  namáháš,  in- 
teressantní  doktore  s  černými  vousy  a  se  skřipcem 
s  kostěnou  obrubou. 

Deklamuješ  krásně  básně,  umíš  výtečně  tančit 
a  bruslit,  platíš  za  prvního  šviháka  v  městě;  vše 
nadarmo.  Pro  Blanku  nejsi  nic,  nula,  prázdnota. 
Ona  miluje  jen  mne,  jen  mne ! 

»Noch  einige  Stunden  .  .  .♦,  již  ne.  hodiny, 
jen  minuty,  sekundy,  vlak  stojí.  Vykládám  se 
z  okna  a  napínám  zrak.  Ano,  tam  stojí,  toť  ona, 
ona!  Je  tam  i  strýc  i  teta,  ale  já  jen  na  ni  se 
dívám. 

Již  mne  shlédla  a  usnn'vá  se.  Teplo  rozlé\á 
se  mi  srdcem.  Jest  mi  do  pláče.  Plakal  bych 
štěstím,  že  je  tak  krásná.  Má  zelenavý  kožíšek 
s  bílou  kožešinkou,  bílou  čapku  a  též  takový 
rukávník.  Z  pod  čapky  derou  se  směle  do  čela 
tmavorusé  kadeře. 

Má  zbožňovaná  jest  jako  kozácké  děvče  : 
krásná  dcera  atamanova.  Vlak  se  ještě  docela 
nezastavil  a  již  vyskakuji  a  pádím  k  nim.  Musím 
ovšem  pozdiavit  se  se  strýcem  a  tetou  :  činím 
tak  rychle  a  pak  k  ní,  k  ní.  Tiskneme  si  ruce 
a  díváme  se  na  sebe  a  těmi  pohledy  se  líbáme. 
Nemohu  se  na  ni  dosti  vynadívati.  Každým  dnem 
vzrostla,  zdokonalila  se.  Jest  to  úplná  dáma, 
nikdo  by  o  tom  nesměl  pochybovat.  Jen  obličej 
zůstal  stejný,  ten  jemný,  živý,  ijřibledlý  obličej, 
s  půvabnými,  malými  ústy  a  lehce  zaohnutým 
nosíkem.  A  oči,  ano  oči!  Má  kozácká  dcera!  Jde 
s  mou  tetou  a  já  se  strýcem  za  nimi.  Strýc  se 
vyptává  na  sto  možných  věcí,  avšak  odpovídám 
mu  roztržitě,  neboť  jsem  celý  zaujat  Blankou, 
kráčející  přede  mnou.  Jak  ladně  jde.  Skoro  bys 
řekl :  vznáší  se.  Sotva  půdy  se  dotýká.  Nemá  nic 
těžkopádného  jako  jiné  venkovské  krásky.  Jde 
tak,  jako  by  věčně  chodila  po  parketách.  Nu, 
ovšem,  má  malé  nožky.  A  zrakem  hledám  její 
graciosní  nožku  v  malé  lakované  botce,  zpola 
kryté  volnou,  dlouhou  sukní.  Ovšem,  nenosí  již 
krátkých  sukýnek.  Horní  partie  jejího  těla  ryt- 
micky se  pohybuje  a  její  vrkoč  —  její  vrkoč 
zmizel,  má  zcela  módní,  bohatou  a  pečlivou  fri- 
suru.  Ne,  to  není  již  Markétka,  jak  jsem  jí  ří- 
kával. Dáma  světa,  comme  il  faut.  Sobolí  čapka 
výborně  jí  sluší.  Vidím,  páni  pozdravují  ji  uctivě 
a  cítím  to,  jak  se  za  ní  ohlížejí.  A  ona  jde,  jde, 
každému  poděkuje  kývnutím  hlavy,  ale  tak  cudně. 


tak  chladně,  že  nikdo,  nikdo  se  ncmuzc  domý- 
šleti, že  ho  vyznamenává.  I  koncipienta  jsme  po- 
tkali; má  volný,  dlouhý,  moderní  zimník  a  cylindr, 
ano,  cylindr,  elegán  je  to  vskutku.  Miluje  jen 
mne,  jen  mne,  opakuji  si  v  duchu  a  usmívám  se 
šťastně.  A  tolik  toužím  \)o  jejím  polibku!  Jen 
jeden,  jedinký! 

Došli  jsme  k  lékárně,  tam  se  nám  poroučí. 
Napřed  tetě.  pak  strýci,  na  konec  mně.  Ví,  proč, 
je  chytrá  dívka.  Strýci  je  zima  a  táhne  tetu  do 
domu.  Cekají  na  mne  v  chodbě.  Jen  minuta  mi 
zbývá. 

Jsi  stále  moje?« 

»Stále  tvá.« 

"Zítra  na  shledanou  a  tisíc  hubiček.* 

Usmála  se.  Stiskli  jsme  si  ruku.  Já  smekl 
uctivě  klobouk,  jak  se  sluší  na  mladého  muže. 
I\Iá  duše  šla  za  ní.   Vešel  jsem  do  domu.   Zítra! 


Zítra  !  A  zítřek  přišel.  Hned  po  snídaní  jsem 
tam  šel.  Zašel  jsem  do  krámu,  kde  mi  pan  Preiner 
stiskl  ruku,  usmál  se  na  mne  suše  a  poslal  mne 
nahoru  k  dámám. 

Paní  Preinerová  pochválila  mé  dobré  vze- 
zření, pak  se  omluvila,  že  má  cosi  zaříditi,  a  já 
s  Blankou  osaměl.  V  tom  domě  nebylo  to  divné, 
že  nás  nechávali  o  samotě,  ač  jinak  byli  velice 
dbalí  etikety  maloměšťáků.  Viděli  v  nás  dvě  děti, 
které  do  nedávná  hrály  si  v  zahradě  na  »schová- 
vanou«,  hněvaly  se,  vzdorovaly  a  povídaly  si  po- 
hádky. A  my  jsme  výborně  hráli  úlohu  přátel 
z  dětství. 

Osaměli  jsme  a  já  jsem  sedl  na  pohovku  vzal 
jsem  do  náručí  tuto  velkou,  vyrostlou  dívku  a 
líbal  jsem  ji  nenasytně,  jako  bych  si  chtěl 
v  jediné  chvíli  nahraditi  strádání  tolika  dnů.  Se 
zavřenýma  očima,  nastavujíc  mi  celý  sviij  obličej 
k  polibkům,  ležela  mi  v  náručí.  Cítil  jsem  vůni 
jejích  vlasů,  rychlé  její  oddychování  ovívalo  mi 
tváře  a  mladé,  teplé  její  tělo  se  ke  mně  tulilo. 
Krev  začala  mi  bušiti  do  spánků,  ruce  se  mi 
počaly  chvíti,  zdálo  se  mi:  teď,  teď  se  ti  poddává. 
Ano,  poddávala  se  mi  nevědomky.  Můj  sladký, 
čistý  anděl!  Ne,  zůstaň  mým  čistým  andělem! 
Políbil  jsem  ji  na  čelo  a  na  zavřené  oči  a  pustil 
jsem  ji  z  objetí.  Jako  by  se  byla  ze  spánku  pro- 
budila, podívala  se  na  mne  dlouze  a  usmála  se 
jaksi  ostýchavě  a  počala  hovořiti  o  různých  vě- 
cech. Zdálo  se,  že  je  jí  nějak  nevolno  v  saloně, 
stále  sebou  vrtěla,  protahovala  tělo,  ohlížela  se, 
na  konec  vybídla  mne,  bych  šel  do  jejího  po- 
kojíčku. Málo  se  v  něm  změnilo.  Jen  malá,  stará 
knihovnička  ustoupila  velké  skříni  na  knihy  a 
několik  nových  obrazů  přibylo  na  stěny.  Také 
zmizela  postýlka  s  pannou.  Ale  byla  tu  je«tě 
celá    řada    předmětu    z  dCtských   jejích  let  a  ty 


rázem  přivedly  ini  na  mysl  všechny  chvíle,  které 
jsem  zde  prožil. 

Podíval  jsem  se  na  Blanku  sedící  v  úzké 
ienošce  a  připadlo  mi,  že  to  není  ona  dívka, 
která  klesala  mi  před  chvílí  v  saloně  do  náručí. 
To  zde  byla  opět  má  Blanka,  drahé  mé  dítě 
s  blankytnýma  očima,  neporušená  a  nedotknu- 
telná, tak  něžná  jako  všechny  tyto  předměty, 
které  jí  náležely. 

Díval  jsem  se  na  ni  dlouho  a  pocit  měkké 
tesknosti  naplnil  mou  duši.  Tesknost  a  žal  ve 
mně  budila  myšlénka,  že  jednou  bude  vše  jiné, 
než  je  to  nyní.  Přál  jsem  si  v  duchu,  aby  vše 
zůstalo  takové,  jako  jest  to  nyní,  aby  ani  ona 
se  nezměnila. 

»Zahrej  mi  něco,  Blanko,*  prosil  jsem,  uka- 
zuje na  klavír,  který  již  po  dva  reky  měla  ve 
svém  pokoji. 

Zvedla  se  beze  slova  a  hrála  Schubertovy 
písně.  Lehce  a  něžně  dotýkaly  se  její  prsty  klá- 
vesů piana,  krásné  její  oči  v  zanícení  dívaly  se 
do  neurčitá  a  měkké,  lichotné  zvuky  Schuberto- 
vých  skladeb  linuly  se  pokojem. 

Díval  jsem  se  na  ni  a  naslouchal  hudbě. 
A  tak,  přál  jsem  si,  kéž  bych  u  ní  mohl  stále 
býti!  Celý  život  venku  opomenout,  seděti  zde, 
dívati  se  na  nebeský  její  zjev  a  poslouchati  zvuky, 
které  její  prsty  vyvolávají  z  klavesfl,  to  úplně 
stačilo  by  mi  k  štěstí.  Bez  vášní,  bez  bouří  chtělo 
se  mi  žíti  u  ní. 

Přejela  klávesy,  ukončila  v  dissonančním 
akkordu  a  obrátila  se  ke  mně. 

»Můj  miláčku!'  pravila  a  sama  mne  políbila. 
»Jaký  jsi  dobrý !  Četla  jsem  mnoho  knih  o  zlých 
mužích,  kterých  třeba  se  vystříhati.  A  ty's  tak 
dobrý,  tak  laskavý  a  proto  tě  miluji  více  než 
koho  jiného. « 

Položil  jsem  jí  hlavu  do  klína  a  ona  prsty 
probírala  se  v  mých  vlasech.  Nebylo  ve  mně 
přání  v  této  chvíli,  to  mi  stačilo,  že  její  prsty 
dotýkaly  se  mých  vlasů.  Nebylo  ve  mně  přání 
něčeho  více.  Zdálo  se  mi,  že  těmi  doteky  její 
krásná  duše  přechází  do  mne,  že  se  assimiluje 
s  mojí,  že  jsme  se  úplně  spojili.  Pozdvihl  jsem 
hlavu,  vzal  jsem  její  obě  ruce  a  přitiskl  jsem  je 
ke  svým  horkým  tvářím.  Nadpozemské  blaho 
probíhalo  celou  mou  bytostí.  Blanka  mi  rozuměla. 
Musila  mi  rozuměti,  poněvadž  mne  milovala. 
Dávno  snažila  se  porozuměti  mi  a  podařilo  se 
jí  to.  ^        ^       ^ 

Proč  jsem  k  ní  tenkráte  v  noci  nevešel.? 
napadá  mi  nyní  často.  Mohlo  býti  vše  jiné  a  za- 
jisté bych  jí  byl  neztratil.  Byl  bych  ji  připoutal 
k  sobě  navždy.  Proč  vždy  jsem  v  ní  viděl  jen 
anděla  a  ne  ženu,  ne  děvče  vyvinuté  úplně,  kte- 


rému již  nedostačovaly  stále  jen  polibky,  úsměvy 
a  tisknutí  rukou.  Totiž  dostačovaly  jí  celkem, 
ale  na  čas  se  tak  změnila,  že  zdávalo  se  mi, 
jako  by  její  láska  ke  mně  byla  ochladla,  její  po- 
libky byly  mrtvé  a  dívala  se  na  mne  cize  jaksi, 
chladně.  Avšak  přišel  jsem  druhý  den  a  byla  to 
táž  dobrá,  něžná  má  dívka,  která  mi  přísahala 
lásku  a  milovala  mne  z  celého  srdce.  Ale  měl 
jsem  k  ní  přece  tehdy  vejíti. 

Bylo  to  v  červenci,  byly  teplé,  až  dusné  noci, 
nemohl  jsem  spáti.  Otevřel  jsem  okno  svého  po- 
koje a  zadíval  jsem  se  do  zahrady.  Měsíc  svítil 
a  vrhal  široké  pruhy  světla  na  trávník  zahrady. 
Ve  stromech  a  keřích  bylo  ticho,  jenom  kdesi 
šustělo  cosi  jako  tajemný  šepot  milenců.  Pře- 
padla mne  tehdy  nesmírná  touha  po  ženě,  po 
čisté,  krásné  ženě,  která  spí  v  bílém  svém  lůžku. 
Sevřít  ji  v  náručí  a  splynouti  s  ní  v  objetí  v  této 
nádheře  letní  noci,  pak  opojen  usnouti  na  bílých 
jejích  ňadrech. 

Blanka!  Blanka!  vzpomněl  jsem  si.  Zda  také 
bdí?  Skočil  jsem  s  okna  do  zahrady,  přelezl 
jsem  zeď  dělící  naši  zahradu  od  Preinerovy  a 
s  tlukoucím  srdcem,  po  špičkách,  jako  bych  se 
bál  probudit  ze  spánku  dřímající  růžové  keře, 
plížil  jsem  se  k  oknu,  kde  byl  pokojík  Blančin. 
Nebyl  to  již  ten  malý,  dětský  pokojík  v  prvém 
poschodí,  měla  nyní  pokoj  dole,  s  okny  do  za- 
hrady. Přikrčil  jsem  se  u  okna  a  naslouchal  jsem 
se  zatajeným  dechem.  Nic,  ani  hlásku.  Vzpřímil 
jsem  se  a  přitisknuv  tvář  ke  sklu  okna,  díval 
jsem  se  do  pokoje.  Měsíc  svítil  dovnitř  a  oza- 
řoval pokoj  dosti  jasně.  A  tam,  tam,  (srdce  začalo 
mi  opět  prudce  tlouci)  v  rohu  stála  postel  Blan- 
čina.  Napjal  jsem  zrak.  A  uviděl  jsem  Blanku.  Byla 
zahalena  v  lehkou  pokrývku,  jedna  její  ruka  vi- 
sela dolů,  bílá,  štíhlá,  krásná  ruka.  I  její  obličej 
jsem  rozeznal,  nezvykle  sladký  v  přitlumeném 
světle  měsíce. 

V  hlavě  mi  šumělo,  zdálo  se  mi,  že  celá  za- 
hrada se  rozzvučela,  že  vše  v  ní  probudilo  se 
k  lásce  a  objímá  se  v  horečném  vzplanutí. 

Tam  leží  ta,  kterou  miluji,  zahalena  v  lehkou 
pokrývku,  a  spí,  sní  snad  o  mně.  Snad  ve  snu 
tuší  mou  blízkost.  Jaká  vůně  line  se  z  jejího 
mladého,  čistého  těla!  Jaká  silná  vflně  panenství! 
myslil  jsem  si.  Lehce,  opatrně  opřel  jsem  se 
o  okno  a  zachvěl  jsem  se  šílenou  radostí.  Okno 
bylo  jen  přivřeno  a  jedna  jeho  půlka  se  otevřela. 
Poděsil  jsem  se  a  přikrčiv  se  pod  oknem,  na- 
slouchal jsem,  neprobudila-li  se  Blanka.  Ne.  Po- 
vstal jsem  opět  a  plnými  plícemi  dýchal  jsem 
vůni  vycházející  z  pokoje,  známou  vůni  fialkovou, 
kterou  ona  měla  ráda.  Pravidelné,  lehké  oddy- 
chování jsem  slyšel  a  zdálo  se  mi,  že  vidím,  jak 
její  ííadra  se  nadzdvihují  a  klesají.  Pokr.io. 


Tíf     ir     %     %     ilf     %     ^ 


JOSLI     I  lOLKČfK  : 


HOUZÍR. 


ÍJřivykli  jsme  na  její  chybu,  nám,  jako  rt)- 
*  dičůin,  zdála  se  děvčetem  ze  všech  nej- 
krásnějším. Všecky  historie  a  kroniky,  co  četla, 
l)amatovaIa  si  jako  učitel  a  vypravovala,  jako 
když  máslem  maže.  Jak  nám  to  bývalo  milo,  jak 
jsme  se  cítívali  šťastnými,  když  Rozinka  neděl- 
ního odpoledne  po  požehnání  nebo  za  černé  ho- 
dinky dala  se  do  vyprávění!  A  to  se  vám  jí 
bledé  tváře  rozčervenaly  a  černé  oči  rozhořely 
a  řeč  tekla  jako  pramen  čisté  vody  .  .  .  Když 
nám  ji  Pán  bůh  vzal,  vy,  sousedky  milé,  mne 
jste  těšily  a  říkaly:  ,Xechte  to  tak,  teta,  a  spo- 
kojte se.  Lip,  že  Rozinka  vás  předešla,  než  aby 
bylo  naopak.  Pravda,  že  jste  jí  na  živnosti  zalo- 
žili schránku  a  že  ostatní  děti  vaše  dobře  s  ní 
se  snášejí;  ale  kdyby  schránku  měla  desetkrátou, 
bez  vás  by  jí  to  nic  plátno  nebylo,  protože  osoba 
nemocná  nedovedla  by  se  ohradit  proti  lidem 
chtivým.  Spoléhejte  na  moudrost  boží  a  nena- 
říkejte .  .  .'  No,  já  nenaříkám,  ale  líto,  hrozně 
lito  je  mi  Rozinky  a  celého  jejího  života  a  stále 
mi  napadá:  ,Proč  ji  stihlo  to  neštěstí.?  Bez  něho 
jaká  by  to  byla  osoba!  Ze  jsme  tenkrát  roční 
robátko  nehlídali  tak,  jako  jsme  ji  potom  hlídali 
třicet  a  čtyři  léta!'  A  hoře  naše  zdvojnásobuje 
se  výčitkami  .  .  .  Kdo  má  děti  zdravé,  nepochopí, 
jaké  je  to  neštěstí,  mají-li  rodiče  dítě  mrzáčka, 
ale  nepochopí  ani  to,  jak  rodiče  zrovna  toho 
mrzáčka  rádi  mají  a  pěstuji,  a  kd^^ž  naň  bůh  za- 
kýval, žádný  žal  nerovná  se  žalu  jejich. « 

Poslední  slova  výměnkářky  Buchtelky  zdála 
se  vhodnými  Suhradce,  aby  ji  štípla.  Pravila: 

»Toť  se  ví,  toť  se  ví!  Celá  ves  vás  náramně 
litovala.  To  si  můžeme  pomyslit,  jak  je  takovým 
rodičům.  Ditě  mrzáček  jim  nevyčítá,  ale  jejich 
svědomí  jim  vyčítá.  Ve  dne  v  noci  po  celá  dlouhá 
léta  musejí  si  mysliti:  My  jsme  to  zavinili,  že 
dobře  na  to  dítě  pozor  nedávali.  Díiě  je  nej- 
dražší klenot  rodičův,  a  klenot  není  klenotem, 
je-li  porouchán,  až  sobě  není  podoben.  To  já  se 
svých  dětiček  očí  nespustím  a  věru  bych  za  každé 
raději  obě  oči  dala,  než  abych  je  nechala  přijít 
k  takovému  úrazu,  až  by  se  zmrzačily  •> 

»Ba,  pravdu  máš,  holka, «  odvětila  výmčn- 
kářka  vážně,  jako  by  necítila  ostrých  hran  slov 
Suhradčiných,  anebo  spíše,  jako  by  přiznávala, 
že  zasluhuje  takového  bodáni.  >Také  my  si  dě- 
lali výčitky  a  nikdy  si  je  dělati  nepřestaneme. 
Každá  myšlénka  ti  praví:  kdyby  se  nebylo  stalo 
to  neb  ono,  bylo  by  se  předešlo  tomu  neštěstí. 
Ta  židle,  ta  lavice  neměla  státi  tak.  jak  stála ; 
ta  a  ta  děvečka  je  přílišná  větryně,  té  jsi  neměla 
dítě  nechávat  ani  na  chvíli;  tenkrát  a  tenkrát 
neměla    jsi    odběhnouti    ze  sednice   —  a    nebylo 


z  NETIÍ.TIÍNÍ-;  DOřiUU 
ČAhTI  .N.\ŠICH«.  -  •  - 
Pokrač. 

by  sc  to  stalo.  A  zvláště  některé  tuze  něžné  sou- 
sedky podporují  nešťastnou  matku,  aby  se  vý- 
čitkami citelně  trýznila.  Mnozí  a  moudří  lidé  zas 
nám  říkávali:  Chyba  taková  jest  od  narození  a 
vězí  v  slabých  kostech  dítěte;  dítě  snad  ani  ne- 
spadlo, ani  chůvou  nebylo  upuštěno,  a  chyba  by 
se  byla  vyvinula  přece.  A  staré  matky  říkaly : 
Všecko  jest  u  Pána  boha,  On,  jenž  ví  o  každém 
vlase  na  hlavě  lidské,  ví  také,  proč  na  člověka 
posílá  souženi,  a  člověk  soužením  navštívený 
vždycky  se  má  těšiti,  že  zasloužil  trestu  mnohem 
těžšího  a  že  bůh  sesílává  naií  soužení  menši,  aby 
odvrátil  větši,  které  by  jinak  na  člověka  přišlo, 
aniž  on  by  předvídal.  Ale  všechny  útěchy,  milá 
Suhradko,  nejsou  nic  víc  než  krůpěj  másla, 
vkanutá  do  ohně:  oheii  prudčeji  vzplápolá  a  srdce 
materské  prudčeji  bolí.« 

Přisleplá  babička  Kojanouc,  jež  dosud  jako 
by  dřímala,  měla  hlavu  opřenou  o  pelesť  dětské 
postýlky,  hlavu  pozdvihla  a  pravila:  »0  matky, 
nepřete  se  o  srdce  materské!  Milliony  jsou  iíader 
materských,  ale  kdyby  jich  bylo  ještě  více,  srdce 
v  nich  všech  bije  jedno.  Je  to  totéž  srdce,  jež 
tlouklo  i  v  prsou  Matky  boží.  Ono  pociťuje  stejnou 
radost,  když  se  pod  ním  pohne  nový  lidský  život, 
když  se  dítě  narodí,  když  roste  a  sílí,  učí  se  a 
prospívá  a  stejnou  žalost,  když  chřadne,  trpí, 
umírá.  Na  Matku  boží  vzpomínejte,  mysiíte-li  na 
ztrátu  svých  dětí,  a  jí  svou  žalost  obětujte,  k  ni 
se  modlete.  A  shledáte  se  s  milými  dětičkami 
zase,  až  budete  pojaty  do  království  nebeského. 
Tam  je  najdete  zdravé,  veselé  a  krásné,  a  již 
nebudete  s  nimi  mít  ani  starosti,  ani  žalosti,  jen 
věčné  blaženosti  budete  požívati.  Byla  jednou 
taková  matka,  která  pro  své  umrlé  dítě  zoufale 
hořekovala.  Děti  měla  několik,  ale  jich  jakoby 
nebylo,  jakoby  jí  nebyly  nic  milé;  je  zanedbávala 
hůř  než  macecha  a  jen  pořád  chodila  na  růvek 
toho  nebožtička  a  vyváděla  tam,  jakoby  se  chtěla 
v  slzách  rozplynout.  To  se  nelíbilo  patronce 
všech  matek.  I  poslala  na  zoufalou  matku  .'opánek, 
když  právě  na  hrobečku  rozprostřena  ležela,  a 
duši  její  za  ruku  pojala  a  dovedla  k  bráně  ne- 
beské, jež  hned  se  jí  dokořán  otevřela.  A  jak 
tam  ta  matka  vkročila,  co  uviděla:  na  nebeských 
drahách  —  můžeme  si  pomyslit,  jaká  to  dráha 
jsou,  že  nejsou  jako  naše  že  jim  konce  není  — 
rejdilo  na  tisíce  děti  Na  honěnou  si  hiály,  na 
slepou  bábu,  na  schovávačku,  na  vojáky  a  co  já 
vím !  Už  se  mi  toho  mf)C  vykouřilo  z  hlavy.  A  na 
kraji,  nejblíž  u  brány,  bylo  kolo  dětí,  a  v  něm 
byl  sám  Ježíšek.  Matka  se  ani  ptát  nemusila  a 
poznala  ho  podle  záře  nad  hlavou  a  podle  toho, 
že  v  pravé    ruce    držel    jablko    a  na  jablce    n\l 


křížek;  a  jasnost  vycházela  z  něho  jako  z  jarnílio 
sluníčka.  A  jak  Ježíškova  maminka  s  tou  druhou 
maminkou    vkročily,    Ježíšek    hned  věděl,  toť  se 
rozumí,    která    cizí  osoba  to  přichází,  a  snad  to 
tak  měl  i  se  svou  maminkou  smluveno:  slovem, 
Ježíšek    se    usmál,  jablko  dal    z  pravé  ručky  do 
levé  a  pravou  začal  ty  děti  do  hry  počítat: 
Andle  mandle  vikum  her, 
nosty  sajne  piny  her, 
picha  lichá,  ole  najne,  cink  —  ven! 

A  jak  ráčil  říci  »ven!«  synáček  té  matky 
vystoupil  z  kola,  obrátil  se  —  a  tu  vidí  svou 
matku.  Běží  k  ní,  a  maminka  jej  objímá  a  hladí, 
a  vyptává  se:  ,Jak  se  tu  máš?  Mají  tě  tu  taky 
tak  rádi  jako  já.?  Dávají  ti  tu  taky  moučnou  kaši 
s  medem  jako  já.?'  A  dítě  na  všecko  odpovídá: 
, Maminko,  ještě  víc!'  A  ta  matka,  jaká  byla,  ne- 
byla by  se  od  dítěte  ani  oddělila,  kdyby  Matka 
boží  nebyla  k  ní  promluvila:  , Vidíte,  matko,  že 
jest  o  vašeho  synáčka  postaráno.  Rozžehnejte  se 
s  ním  a  vraťte  se  ku  svým  ostatním  dětem  a  sta- 
rejte se  o  ně,  jak  se  patří,  aby  se  dostaly,  až 
jejich  doba  přijde,  za  tímto  harantem,  kterého 
tu  máme  všichni  rádi,  jakoby  byl  odjakživa  náš.' 
A  matka  udělala  tak:  když  duše  vrátila  se  jí  do 
těla,  vstala,  domů  šla  a  již  neplakala,  ale  rado- 
vala se  z  dítek  živých,  které  jí  Pán  buh  nechal, 
a  věrně  se  o  ně  starala;  když  dorostly,  jedny 
oženila  druhé  provdala,  a  dočkala  se  v  spoko- 
jenosti ještě  doby,  kdy  děti  mohly  starati  se  o  ni 
a  tím  jí  dluh  svůj  splatily.* 

Babička  rozptýlila  tesknost',  která  byla  v  sed- 
nici.  Všem  sousedkám  se  ulevilo,  jen  Suhradce 
se  přitížilo.  Pravila: 

»Tak  proto  ona,  Kojanka,  Kačenka,  pro  Bar- 
toníčka  si  nevede!  Inu,  inu,  arci,  arci,  o  Barto- 
níčka  už  je  postaráno  a  jak  krásně  !  On  si  v  nebi 
hraje  s  nebeskými  pacholaty,  a  naše  chlapce  co 
čeká.?  Budou  muset  krávy  pást,  pohonit,  vláčet, 
a  potom  orat  a  kosit,  a  Bartoníčkovi  ie  to  všecko 
uspořeno!  On  udělal  jen  hop!  a  přeskočil  celé 
slzavé  údolí  a  doskočil  až  do  nebe,  kam  se  my 
a  naše  děti  dostaneme  teprve  po  dlouhém  lopo- 
tování,  bude-li  nám  Pán  bůh  milostiv.  Ó,  Kojanka 
je  hlava  moudrá,  a  Kojan  taky!  Kde  by  jiní  byli 
hrůza  nešťastni,  i  tam  jejich  moudré  hlavy  najdou 
si  štěstí.  Na  suchopáru,  kde  nic  neroste,  jejich 
bystré  oko  přece  si  vyhledá  kvítek  štěstí.  Ka- 
menitá půda.  která  nerodí,  leda  lišejník,  jim  ještě 
vydá  bohatý  klas  štěstí.  Sousedky,  my  jich  přišly 
politovat  a  utěšit,  a  spíš  abychom  jim  přály  ku 
štěstí !« 

Lahodný  nečekal,  až  dozní  sladce  šti[)lavý 
hlas  Suhradčin,  a  běžel  pro  svou  ženu. 

Ve  sboru  sousedek  hučelo  to  jako  v  úle, 
když  Suhradka  domluvila.  Nejedná  chystala  se 
dát  jí  odpověď,  ale  dříve,  nežli  se  to  stalo,  ozvala 
se  sama  Kojanka  klidně  a  vlídně: 


» Nepotkalo  nás  ani  štěstí,  ani  neštěstí,  Su- 
hradko  milá.  Bartoníček  se  nám  vrátí.* 

To  velmi  Suhradku  pohoršilo.  Spustila  jako 
řehtačka: 

»Proč  tedy  celou  ves  vodíte  za  nos,  víte-li, 
kde  Bartoň  vězí?  My,  blázni,  po  celém  okolí 
kluka  hledáme,  po  každé  cestě,  v  každém  ryb- 
níce, v  každém  houští,  litujeine  jich,  nespíme 
k  vůli  nim,  naše  děti  Bartoni  obrázky  nosí,  aby 
neležel  v  truhle  sám,  ale  aby  tam  s  ním  spali 
také  svatí  a  světice  boží,  a  zatím  oni  kluka 
někam  schovali  nebo  poslali  a  iiiají  jistotu,  že 
mu  nic  není!  O  Kojance  ještě  nic  neříkám,  Ko- 
janka se  přiznala,  ale  Kojan,  ten  pokrytec,  dyť 
jste  ho  slyšely,  jak  tu  dělal  výčitky  Pánu  bohu 
a  rukama  lomil  a  stkal,  že  by  se  kámen  ustrnul ! 
Hanba!  Děťátka,  pojďte!  Pojďte,  zlatouškové, 
pojďte,  cukrouškové,  pojďte,  holouškové!  A  obrá- 
žečky si  tu  nezapomeňte,  ty  dáte  do  truhličky 
jinému  kamarádíčkovi,  až  umře!« 

Ve  dveřích  vrazila  do  Lahodného.  Znala  ho. 
Zastavila  se,  aby  vyslechla,  s  čím  přichází.  Do- 
jista  se  to  týká  Bartoňe.  Za  Lahodným  přihra- 
bala  se  Lahodná.  Krůsnu  sundala  v  domě  a 
v  rukou  ji  vnášela  do  sednice.  Sednice  byla  osvět- 
lena špatně.  Na  stole  blikal  kahanec,  na  krbu 
hořela  louč. 

Lahodný  a  Lahodná  po  křcsťansku  pozdra- 
vili. Všichni  v  sednici  vzkřikli  a  hrnuli  se  k  nim. 
I  přisleplá  babička,  jež  se  dovtípila,  že  přichází 
nějaká  určitá  novina  o  vnoučkovi,  i  dědeček, 
jenž  opatrně  slízal  s  pekelce.  Kojanka  popadla 
kahanec  a  běžela  ke  dveřím. 

Lahodný  už  vytahoval  Bartoňe  z  krůsny  a 
Bartoň,  maje  oči  zavřeny,  tloukl  kolem  sebe 
pěstí  a  huboval:  »Sršáni  sršatí,  lišky  zrzavé,  pá- 
lené, já  vám  dám!« 

Kojan  loučí,  Kojanka  kahancem  posvěcovali 
si  na  tvář  synáčkovu,  a  ona  byla  jakf>  malina. 
Jen  státi  nemohl.  Nohy,  dlouho  skrčené,  nechtěly 
se  narovnat  a  Bartoňe  nést. 

Suhradka,  zbavena  poslední  naděje,  že  udá 
obrázky,  vyšla  se  svými  dětmi  bez  pozdravu. 
Oátatní  všichni  obskakovali  Bartoňe,  a  v  sednici 
bylo  plno  veselého  ruchu.  Bartoňe  oprašovali 
z  plev,  rozvazovali  čepici,  svlíkali  kožíšek,  oma- 
kávali  všechny  údy,  narovnávali.  Kojan  slzel,  ba- 
bička spínala  ruce,  dědečkovi  se  vrátil  šelmovský 
úsměv.  Také  Kojanka  se  usmívala,  ale  jinak  než 
dědoušek:  mírně,  oduševněně,  vděčně.  Kojan  se 
třásl  a  nemohl  promluviti  srozumitelně  a  souvisle. 
Kojanka  za  to  pohybovala  se  volně,  mluvila 
klidně  a  jasně,  jakoby  něco  podobného  dálo  se 
u  nich  šestkráte  za  den. 

Odstrojeného  Bartoňe  položili  do  postele  a 
ještě  jednou  mu  ohmatávali  a  narovnávali  všechny 
údy.     Přesvědčili    se,    že    jsou    bez    pohromy  a 


ohebné.  Ale  Bartoni  nebylo  vhod,  že  ho  burcují 
z  hlubokého  spánku,  bránil  se  a  lál  zas;»Sršáni 
sršatí,  lišky  zrzavé,  pálené,  já  vám  dám!<i 

Jaká  v  těch  snách  prožil  s  liškami  dobro- 
družství, ukázalo  se  později.  Uměl  o  liškách 
mnoho  vyprávět,  ale  vždycky  vypravoval  jen  ka- 
marádům Po  celou  dobu  svého  dětství  byl  pře- 
svědčen, že  kdysi  byl  tam,  »kde  lišky  dávají 
dobrou  noc,  že  viděl  jejich  život,  s  nimi  mluvil 
a  jednal.  A  chlapci  mu  věřili  a  byli  pro  ty  pří- 
hody naplněni  obzvláštní  k  Bartoňovi  úctou,  které 
se  netěšil  žádný  jiný  z  kamarádů. 

Snad  i  my  ještě  někdy  uslyšíme  samého 
Bartoňe  vypravovat,  co  viděl  a  zažil,  itam,  kde 
lišky  dávají  dobrou  noc<. 

Kojanka  honem  dala  »pár  vajíček  na  ran- 
dliček',  Lahodný  z  hrubá  pověděl,  co  bylo  třeba 
a  sousedky    s  tím    běžely    domů.    A  když  Koja- 


nouc  zůstali  s  Lahodných  sami,  vyptávali  se  na 
mnohé  podrobnosti.  Dědoušek  i  babička  seděli 
při  stole  a  poslouchali,  a  dědoušek  tak  se  roz- 
jařil,  že  udeřil  na  stůl  a  zvolal:  'Samec  i  To  je 
historie!  Na  máz  piva  dám!  Kde  je  jaká  holka, 
aby  pro  ně  doběhla.?  Dnes  hospoda  jistě  ještě 
není  zavřena  a  dlouho  nebude.  Všichni  si  budou 
vypravovat,  jak  hledali  Kojanouc  Bartoňe  a  jak 
Lahodný  z  Hor  vyvedl    Škodu  a  Matějku  « 

Dědoušek  se  nemýlil.  Potom  taky  Kojan 
dal  na  máz. 

Lahodným  ustlali  do  sednice  na  žitnou  slámu 
do  bachratých  peřin.  A  když  ráno  odcházeli, 
Lahodná  měla  krůsnu  těžší  než  včera.  Nesla  si 
v  ní  dary  Kojančiny :  pecen  chleba  bílého,  dva 
pecny  chleba  černého,  měřičku  hrachu,  patnáct 
homolek,  žejdlík  převařeného  másla,  dvě  žemličky 
lnu  a  kanafasu  na  sukni  Pokme. 


%         ik         %         %         %         %         % 


VÁCLAV  Hladík: 


EVŽEN  VOLDAN. 


ROMAN. 


I — I  lasy  Kruliše,  Bulíře,  Randy  i  Makovce  slily 
*  *  se  v  prudké  disputaci.  Jeden  chtěl  překřičet 
druhého,  jako  by  přesvědčovala  jen  síla  a  vy- 
trvalost hlasivek. 

Jemný,  něžnohlasý,  zardívající  se  Randa 
bouchal  na  stůl  a  křiče!  cosi  o  slovanských  ne- 
smyslech, o  popském  slavjanofilství  a  zcela  bez 
příčiny  se  rozhněvaně  rozkřikl  na  sklepníka : 

» Ještě  jednu!  No,  hněte  se  přece,  loudo !« 

Makovec  se  vztyčil  nad  stolem,  rozpřáhl  ruce, 
pozvedl  svou  vlasatou  a  vousatou  prorockou 
hlavu  a  rozechvělým  hlasem  začal: 

"Pánové,  jsme  všichni  trpící  a  toužící,  jsme 
všichni  bratři  .  .  .« 

»A  kamarádi  z  mokré  čtvrti,*  přerušil  jej 
Kruliš  a  všechny  rozesmál.  I  Makovec,  který  bez 
hněvu  usedl  opět,  jako  by  to  vše  bylo  zcela  při- 
rozené a  s  tichým  úsměvem  se  zadíval  před  sebe 
a  teprve  po  chvíli,  když  zase  kolem  vzkypěla 
bouřná  hádka,  pravil  k  Voldanovi : 

»Já  nevím,  co  to  je,  ale  mně  se  zdá,  že  jsem 
moc  pil  .  .  .« 

Kruliš,  neúnavný  a  tím  výmluvnější,  bojov- 
nější a  čilejší,  čím  více  lil  do  sebe  piva,  pustil 
se  do  Bulíře  a  do  Randy,  kteří  mu  odpovídali 
neméně  zuřivě,  a  ze  směsice  hlasů  bylo  slyšet 
Kruliše  skoro  hulákajícího: 

•Ano,  sám  Spencer  připouští  .  .  .< 

A  hádal  se  o  všem,  o  politice,  o  všeobec- 
ném hlasovacím  právu,  o  posledním  mezinárod- 
ním sjezdu  socialistu,  o  rozvodu,  o  emancipaci. 
Duševně  zjítřeni  potáceli  se  mezi  všemi  možnými 
otá?kami,  vráželi  opile  do  theorií  a  principu,  há- 


zeli po  sobě  citáty  a  aforismy,  paradoxy  a  vtipy 
jako  sklenicemi  při  posvícenské  rvačce.  A  měli 
při  tom  všem  veselý,  uvolňující  pocit  mladých 
duší,  dmoucích  se  inteligencí  a  dychtivých  poznání, 
zbujnělých  vědomostmi  a  duchaplnosti  a  spíše 
podrážděných  než  zemdlených  požitkem  alkoholu. 
I<.ruliš  prskal,  šklebil  se,  škubal  své  ovlhlé,  zmu- 
chlané vousy  fauna,  žmolil  vyhaslé  viržinko  a 
všemu  se  posmíval.  A  pak  začal  nadávat,  láteřit: 

»Svět  je  mizerný  a  hnusný,  je  stvořen  jen 
pro  hlupáky  a  darebáky  .  .  .« 

»To  se  ale  divím,  že  právě  vy  jste  s  ním 
nespokojen  .  .  .1   zvolal  Randa. 

»Bravo,  hochu,  daTs  mu,  nadutému  smokovi, « 
chechtal  se  Bulíř. 

Kruliš  vyskočil.  Oči  mu  zajiskřily. 

Randa  se  rozpačitě  usmál,  pohlédl  plaše 
stranou,  jako  by  se  chtěl  uhnouti,  a  sevřel  svou 
útlou  rukou  sklenici. 

Voldan  spozoroval,  co  se  děje.  Do  té  doby 
seděl  v  koutě,  opřený  v  zad,  s  očima  obrácenýma 
ke  stropu,  jako  by  podřimoval.  Uchopil  Kruliše 
za  rameno  a  srazil  ho  na  židli. 

>»Co  se  to  s  vámi  dnes  děje,  jako  by  vámi 
čerti  šili.  Div,  že  se  pro  své  filosofické  žvasty 
neseperete.  Buďte  již  tiše  a  neposkytujte  tamhle 
širokému  stolu  žalostný  obraz  rozháranosti  vele- 
duchů  národa  českého  .  .  .« 

» Výborně!  Na  zdar,  Voldancl  Na  zdar,  Kru- 
liši!  Na  zdar,  anarchisto  I  Na  zdar,  mystický  so- 
chaři! Kochajmy  so!<  křičel  rozjařený  Bulíř  a 
třískal  všein  do  sklenic  svým  půllitrem. 


Kruliš  se  upokojil.  Zapálil  si  uhaslé  viržinko 
a  na  chvíli  se  rozhostil  klid  kolem  stolu  »Chaosu« 
a  toho  použil  Makovec,  který  měl  nepřekona- 
telnou potřebu  sdílnosti,  a  počal  vykládati  svou 
novou  práci:  obrovskou  hlavu  Satana 

Teď  zase  od  stolu  měšťanů  zazněl  povyk. 
Partie  bulky  stala  se  velmi  živou.  Karty  pleskaly, 
kotníky  lupaly  o  stůl,  peníze  zvonily,  ozývaly  se 
krátké,  rozvášněné  výkřiky  a  smích. 

Voldan  měl  příjemný  pocit  jasnosti  a  stří- 
zlivosti, který  si  dovedl  uchovati  všude,  v  nejváš- 
nivějších hádkách,  debatách  i  v  bouřích  veřejných 
schůzí,  i  v  orgiích,  kde  vše  kolem  něho  ztrácelo 
klid,  rovnováhu,  vše  se  kácelo  do  rozjařené  po- 
matenosti a  zpilé  chabosti,  on  jediný  stál  a  měl 
fjocit  síly.  Proto  rád  někdy  ostával  v  bouřných 
a   hýřivých  společnostech. 

Nechtělo  se  mu  domů,  ač  již  minula  půl- 
noční  hodina 

Poslouchal  jen  na  pólo  řeči  a  debaty  svých 
přátel,  ale  pozoroval  dobře  ty  zmatky  a  zápasy 
zmítající  těmi  nervosními.  Tušil  a  soucitně  sle- 
doval bolestné  zápasy  přítele  Bulíře.  Chápal  jej, 
chápal  melancholii  toho  ironika  a  básníka,  který 
přestával  věřit  ve  sny  umělecké.  Viděl  chorobně 
zjizvenou  a  otrávenou  duši  žurnalisty  Kruliše, 
vše  špinícího  svým  cynickým  posměchem.  Tušil 
šílenství  a  chorobu  maniakálních  ideí  a  utkvě- 
lých představ,  hlodajících  vnitru  mladého  Randy, 
jenž  pustotou  svého  úřednického,  zotročilého  ži- 
vota, zklamáním  a  zošklivěním  života,  který  by- 
tosti delikátní,  aristokratické  vzal  všechny  sny 
dobra  a  krásy,  kráčel  k  mrákotným,  propastným 
vidinám  konečného  zápasu,  vznešené  konvulse 
lidstva,  svíjejícího  se  v  křečích  anarchie  .  .  .  Jen 
Makovec  se  světleji  lišil  od  ostatních.  Byl  naivní 
a  čistý.  Věřil  Miloval  krásné  linie.  Svět  se  mu 
jevil  v  jejich  harmonii  a  jako  zázrak,  stělesňující 
všechno  kouzlo  těchto  linií,  zbožňoval  ženu  roz- 
košnou a  raffinovanou,  něžnou  a  koketní.  A  ve 
svých  mystických  záchvatech  a  ekstasích  křesťan- 
ského snílka  ostával  umělcem,  neboť  jimi  odstra- 
ňoval všednost  ze  své  duše,  měl  v  ní  stále  slav- 
nost sváteční,  plápolající  jasem  oltáře,  vonící  ka- 
didlem, hlaholící  sladkou  bouří  varhan  a  holdu- 
jící kráse  Madonny  usměvavé  a  zlatovlasé  .  .  . 

Voldan  uvědomoval  si  převahu  a  jistotu  svou. 
Cítil  se  lehkým  a  volným.  Jej  netížily,  nesvíraly, 
netísnily  ty  věčné  rozpory  theorií  a  principů, 
které  byly  svěracími  kazajkami  všech  jeho  přátel. 
Někteří  v  nich  kráčeli  vypjatí,  jako  ženy  násilně 
formující  svá  těla  šněrovačkami  Věřili,  že  tak 
jsou  krásní  a  lepší  nežli  ostatní  lidé.  Jiní  dusili  se 
v  nich  malomocně,  proklínali  svá  pouta,  ale  ne- 
mohli   se  jich    zbavit,    umdlévali  v  tom    zápase, 


neboť  neměli  síly  v  samostatné  cítění  a  myšlení 
povah  tvůrčích,  převratných,  těch  nejvážnějších, 
nejlehkomyslnějších  povah,  jež  buď  všechny  pře- 
kážky v  životě  lámou  a  porážejí,  nebo  přeskakují. 

On  chtěl  přeskočit.  S  pružnou  silou  smělého 
gymnasty,  jehož  nesmí  tísnit  ani  svírat  nic^  žádné 
theorie,  ani  předsudky,  ani  ohledy  a  skrupule, 
chtěl  přeskočit  překážky.  A  pak  prudce  a  vý- 
bojně  postupovat.  A  vždy  více  nabýval  přesvěd- 
čení, že  musí  být  úplně  samostatným  a  na  všechny 
strany  neodvislým,  aby  splnil  své  ctižádostivé 
plány,  aby  vyplnil  svůj  velký  úkol  a  aby  ..... 
Vzpomněl  na  slečnu  Minu  .  .  ..  Milostná  symfonie 
zpívala  mu  o  nejvyšších  krásách  života  velkého, 
života  upraveného,  ovládaného  pravým  věděním 
a  uměním  životním,  jež  dovede  vše  podrobit 
svým  potřebám  a  vyssáti  všechna  opojení,  všechny 
požitky,  všechny  radosti  .  .  .  Ale  jen  talentem, 
prací,  odvahou  nedosáhne  toho  všeho  .  .  .  Moc 
bohatství,  jež  skláněla  jej  nenápadně,  ale  pevně 
pod  jho  zájmů  Wollnerových,  zjevila  se  mu 
v  celé  své  strašlivé  osudnosti.  A  umínil  si,  že 
napne  všechny  síly,  použije  všech  prostředků, 
aby  zvítězil  i  nad  touto  mocí,  nebo  aspoň  aby  se 
jí  dovedl  postaviti. 

Z  jeho  přemítání,  jež  se  zdálo  ostatním  una- 
veným podřimováním,  vyrušil  jej  náhle  lomozný 
hlahol,  hlasy  rozjařené,  kohosi  vítající  se  pozvedly 
u  širokého  stolu  a  Voldana  kdosi  uhodil  přes 
rameno. 

Stál  před  ním  Wollner,  jejž  Kruliš  velmi  uctivě 
pozdravil  a  Makovec    a  Bulíř  mu  podávali  ruce. 

»Kde  jste  se  tu  vzal.?*  tázal  se  Voldan  udi- 
veně. 

Wollner  byl  v  náladě  velmi  veselé.  Točil 
monoklem  na  šňůrce  a  v  jeho  tváři  zdálo  se,  že 
bylo  méně  vrásek  nežli  jindy. 

»Havlena  mne  sem  zatáhl,"   pravil. 

Hovorný,  starý  pán,  s  očima  blýštícíma  se 
podnapilostí,  obskakoval  široký  stůl,  křičel  cosi, 
mával  rukama  živě  a  přiběhl  též  ke  kulatému 
stolu. 

>Na  zdar,  pánové!  I  servus,  pane  Voldane! 
To  máme  štěstí  na  sebe.  Dnes  po  druhé!  Také 
si  rád  posedíte?  He  ...  he  .  .  .  Pivo  jako  křen. 
Dnes  dáme  také  nějakou  nachladit,  co,  pane 
Wollnereř« 

»A  odkud  jste  přišli .?«   tázal  se  Voldan. 

»Z  Unionky.  Malá  partička.  Dnes  zase  mi 
padala  trochu  karta.  Oslavíme  to.  Snad  teď  ne- 
půjdete domů?  He  .  .  .  he  .  .  .  Jsme  v  nejlepším. 
Přisedněte  k  nám  Srazíme  oba  stoly.  Ano?  Sláva! 
Sklepníku ! « 

A  starý  pán  svým  úsečným,  drmolivým  hla- 
sem a  svými  malými,  hbitý'mi  posuňky  naplňoval 
celou  místnost.  pokr.ie. 


^     ir     % 


%         ií 


%     ir 


Otakar  Theer: 


příchod  ženy. 


A  Ic  tali  scén  z  lidských  jatt-k  pokračoval.  Ope- 
^^  race  kolena,  operace  kyčle,  prsty  vnikající 
do  mozkových  laloku,  operace  životu,  operace 
hltanu,  operace  prsu.  A  všude  toky  krve,  des 
infekční  nástroje,  přímítka,  vata  čistá  a  potřís- 
něná, a  na  konec  několik  stehfl,  sešívajících  ránu. 

Oba  dva  seděli  zprvu  němě;  pak,  když  jii 
tevna  tančila  před  nimi  v  sterých  variacích,  když 
krev  stoupala  jim  do  úst  a  oslejiovala  oči,  když 
třesoucí  se  pleť  obětí,  vy])nutou  v  divokých  uzlech 
svalu,  pokládali  za  vlastní  tělo  —  zesinal  Linin 
obličej,  její  temnomodré  oči  se  odbarvily,  zeskel- 
natěly,  a  klesla  do  židle  nehybně  jako  kus  dřeva  ; 
omdlela. 

Na  Kamilovo  volání  přiběhly  služky.  Polé- 
valy ji  vodou  a  kropily  octem.  I  korset  jí  sňali 
a  Kamil  postřehl  bílou,  modrými  žilkami  mra- 
morovanou [)lel!  ňader;  a  náhle  [)ropuštěná  vůně 
ženského  těla  ho  ovanula. 

Křísili  ji;  ale  omdlela  zase,  když  otevřela  oči  a 
<;patřila  stejně  hrůzné  obrazy  v  kinematografu. 
Snesly  ji  dolů  a  odvedly  do  její  ložnice. 

Za  chvíli  přišel  doktor.  Mlčel  a  měřil  pokoj 
drobnými  krůčky.  Usmíval  se  při  tom,  jako  by 
se  mu  bylo  povedlo  něco  velikého. 

»A  proč  jste  to  dělal  ?«  tázal  se  Kamil  v  ne- 
jistém náběhu  zlosti. 

'Parccque  .  .  . « 

A  za  chvíli  dodal ; 

»Parceque  .  .  .  protože  .  .  .  moi  ...  já  ji  chtěl 
postrašit  a  .  .  .  ukázat,  že  něco  jsem  .  .  .  Vy  my- 
slíte .  .  .  že  .  .  .  que  je  ne  voie  pas  ...  že  necítím, 
že  .  .  .  ellc     .  .  ona  vás  má  ráda?  .  .  .« 

•  Lina  že  mne  má  ráda?-;  vyhrklo  z  Kamila 
a  hlava  se  mu  zatočila  při  tom  pomyšlení. 

Doktor  pohnul  jen  rukou,  jako  by  Kamilova 
otázka  nepotřebovala  odpovědi. 

»Vy  myslíte  ...  že  já  neviděl  ...  jak  .  .  . 
Tautre  soir  .  .  .  večer  onehdy  .  .  .  ona  vám  dala 
cette  bague  .  .  .  prstýnek  ř  Et  .  .  .  quelle  ...  že 
vás  líbá?  Oh,  monsieur  Kamil!  .  .  Jak  my  jsme 
byli  šťastni  .  .  .  trěs  heureux  ...  po  ty  .  .  .  ty  tři 
roky  .  .  .  Šťastni  .  .  .  ah  oui  ...  ne  skrze  tělo  .  .  . 
mais  .  .  .  ale  skrze  duši  .  .  .  vous  savez  .  . .  Celou  .  . 
celou  já  ji  přeměnil  .  .  .  Tu  .  .  .  vous  étes  vénu  . .  . 
vy  jste  přišel  ...  Et  .  .  .  elle  cst  trop  femme  .  .  . 
ona  je  příliš  žena  .  .  .« 

Doktor  se  posadil  a  hovořil  smutným  hlasem: 

>(J'a  est  fait  deja  ...  Už  se  to  stalo  .  . .  Nom 
de  Dieu  .  .  .  ona.  Paulině  .  .  já  cítím  ...  se  mi 
odcizila  .  .  .  ona  .  .  .  vzala  mi  son  Moi  .  .  .  své 
Já  .  .  .  Nezapomenout,  že  jsem  jeden  /id  .  .  .  po- 
křtěný, vy  víte  .  .  .  ale  vždycky  jeden  Žid  .  .  . 
A  Židé.  ti  touží  majetek  .  .  .  peníze,  superio- 
ritě ...  a  oui     .  .   rcsclava"c  .  .  .  ic  vcnx  diic 


otroctví  nad  těly  .  .  .  Eh  bicn  !  to  .  .  .  představte 
si  ...  se  transformovalo  chez  moi  .  .  do  touhy  po 
otroctví  nad  dušemi  .  .  .  Avec  mes  facultées  mcn- 
tales  .  .  .  jasné,  coř  .  .  .  Já  měl  sedmnáct  let  a  .  . . 
a  založím  un  journal  ...  je  voulus  ...  já  chtěl 
uvězniti  svědomí  .  .  .  la  conscience  du  monde  . .  . 
skrze  journalism  .  .  .  Pas  de  chancc  ...  Já  se  stal 
un  homme  de  lettres  .  .  .  romány  .  .  .  Ricn  .  .  . 
Alors  .  .  .  ime  candidature  .  .  řeči,  des  polémi- 
ques,  lagitation  ...  Já  zvolen  jjoslancc  .  .  .  Au 
parlament  .  .  .  Všechno  malé  et  bčte  .  .  .  totale- 
ment  béte  .  .  .  Unique  noblesse  .  .  .  působit  .  .  . 
de  ráme  á  Táme  ...  od  du^e  na  duši  .  .  .  oui 
monsieur  ...  Já  mám  ,  .  .  des  jireuves  intéres- 
santes  .  .  .  zajímavé  .  .  .  dole  .  .  .  půjdete  se  po- 
dívat .  .  .  ?« 

Doktor  bydlil  v  přízemí.  Měl  tam  tři  pokoje, 
zařízené  po  amcrikánsku ;  hlazený  nábytek  ze 
dřeva,  žádné  obrazy,  pokoje  jako  geoiuetrické 
obrazce.  Z  koutů  hleděly  na  ně  křivule,  busoly, 
kahance,  chemické  apparáty.  Místy  musili  ])ře- 
skočit  elektrickou  batterii  nebo  kupu  knih. 

Doktor  postavil  lampu  na  zem  a  otevřel 
skříň  plnou  korrespondcnce. 

Byly  tu  dopisy  žen,  dopisy  mužů.  Jak  se 
jimi  prohraboval,  začernala  se  mezi  nimi  vybledlá 
fotografie.  A  z  celé  té  hromady  listů  vycházela 
neurčitá  směsice  vůní,  jimiž  je  pisatelé  někdy 
naparfumovali. 

Kamil  poklekl,  aby  léf)e  viděl.  Kermor  se 
k  němu  sklonil  a  vysvětloval  jednotlivosti. 

•  Voyez  monsieur  Kamil  .  .  .  moi  ...  já  do 
všeho  toho  světa  (do  všech  těch  lidí)  .  .  .  dal  něco 
ze  sebe  .  .  .< 

Bral  fíotom  namátkou  jeden  dopis  za  druhým 
a   vykládal: 

»Celui-ci  .  .  .  toho  zde  .  .  .  představte  si  .  .  . 
já  .  .  .  já  potkal  jako  .  .  .  comme  un  ordinaire 
chansonier  .  .  .  obyčejného  zpěváka  ...  á  Mont- 
martre  ...  Et  .  .  .  já  ho  udělal  ...  un  romancier 
celěbre  .  .  .  Eh  bien!  Tato  zde  .  .  .  une  fille  .  .  . 
je  .  .  . je  teď  une  .  . .  sochařka  ...  A  tato  také  .  .  . 
Et  ďautres  .  .  .  Tak  já  chtěl  .  .  .  vychovat  .  .  . 
Paulině  .  .  .  Mais  .  . .  ale  ...  tu  .  .  .  vy  jste  přišel 
monsieur  Kamil,*  a  podíval  se  vyčítavě  na  něho. 

Jeho  pravice  spočívala  na  Kamilově  šiji,  ho- 
rečnatá, třesoucí  se    Horoucí  hlas  mu  šef)tal : 

»Kamil  .  .  .  nechodte  už  k  ní  .  .  .  Muži  .  .  . 
to  .  .  .  pro  muže  ...  et  le  contact  .  .  .  styk  se 
ženou  .  .  .  c'est  ...  to  prostituující .  .  .« 

Spatřil  doktorovy  oči.  chvějící  se  vzrušením, 
oči  hořící  zpod  skřipce.  Jeho  ruka  ho  objímala 
a  cítil  blížit  se  rozjiálcné  rty  ku  svému  čelu. 

Vyskočil  zděšen.  Běžel  na  zdař  bůh  do  tmy. 
Žhavé  ruce  pálily  ho  znovu  na  šíji.  Vymknul  se 


a  prchal  tmavými  pokoji,  padaje  přes  nábytek, 
vrážeje  do  stěn.  Občas  některý  ze  skleněných 
apparátů  praskl  mu  roztříštěn  pod  nohama. 

Ještě  když  usínal,  cítil  na  sobě  ten  vilný 
dotek  rukou ;  a  jako  ozvěna  dolétalo  k  němu  : 
Vy  myslíte  .  .  .  že  .  .  .  que  je  ne  voie  pas  ...  že 
nevidím  .  .  .  že  .  .  .  celle  .  .  .  ona  vás  má  ráda  ? 

IX. 

"Saprlote,  celý  černý!  Shoďte  to  a  honem 
do  jiných  šatů.  Víte,  že  nesnesu  smutek.  Pokoj 
je  plný  kadidla.  To  jste  přinesl  vy.  Takovou 
atmosféru  hrobu  zde  netrpíme  .  .  .  Svačí  se  ve 
Velkém  KoleU 

Chytla  Tallyho  za  obojek  a  zmizela  v  saloně. 

Kamil  ani  nepozoroval,  že  je  sám.  Spadl  na 
pohovku,  obcházel  pokoj,  parkety  mu  kroužily 
před  očima,  rozevřel  okno,  slyšel  zpěv  ptáka, 
přepadla  ho  úzkost,  navrátil  se  k  salonu,  zavolal 
Linu,  nesměle,  jako  by  se  hrozil  ozvěny,  vrátil 
se  a  spadl  na  pohovku. 

Zvolna  posedla  ho  vzpomínka  minulých  dnů  ; 
otec  na  loži,  pak  znova  otec,  v  černém  šatě, 
v  rakvi,  dvůr,  někdo  mluví:  »Tam  s  toho  okna 
spadl  .  .  .«  vidí  ještě  krvavé  kapky  na  vymytém 
dláždění,  íiskne  ruku  lidem,  které  nepoznává,  jde 
za  pohřebním  vozem,  slabikuje  po  dvacáté:  Fer- 
dinand Karel  Maria  rytíř  ze  Sán,  pán  vedle  něho 
mu  říká:  »Musíme  tam  všichni  .  .  .«,  pán  vedle 
něho  je  strýc  Emil,  sedá  do  vozu,  vidí  kněze 
pohybovat  rty,  někdo  mu  podává  lopatu  s  hlinou, 
sedá  do  vozu,  jede  přes  most,  má  kolem  sebe 
pole,  míjí  parníky   —      —     —     —     —     —     — 


Na  konci  aleje,  v  altáně,  viděl  tetu  a  Kermora. 
Nad  stolem  se  stříbrnými  konvicemi  rýsovaly  se 
jejich  postavy  v  jasném  vzduchu,  jímž  byla  lehce 
napuštěna  vůně  hroznů  zrajících  na  blízkých 
zdech.  Tallyho  a  Frowardness  vyběhli  mu  vstříc. 
Svadlé  listí,  tento  odkaz  umírajícího  parku,  šu- 
stilo pod  jejich  tlapkami,  jako  by  se  po  něm 
klouzala  neviditelná  vlečka. 

»Caj  .  .  .  vystydne  vám  .  .  .  non  de  Dieu,« 
ozval  se  doktor  z  dálky. 

A  pak: 

•  Vaše  Exceláns  .  .  .  chcete  vzíti  místo?  .  ,  . 
Co  si  přeje  vaše  exceláns.?  ...  Je  spokojena  vaše 
exceláns?  .  .  .« 

Od  onoho  večera  mluvil  s  ním  doktor  jen 
takovými  ironickými  větami. 

Kamil  se  posadil,  neodpověděv;  od  oné  noci 
nemohl  se  teď  dotknouti  bez  ošklivosti  Kermo- 
rovy  ruky;  napadalo  mu  pokořit  doktora,  ublížit 
mu,  to  vše   jako    trochu    pomsty  za  onen  večer. 

Nepokoj  z  otcovy  smrti  zmizel.  Po  několika- 
denním styku  s  příbuznými,  kde  každá  rozmluva 
zdála  se  být  laděna  podle  trojího  klíče:  rodina, 
kuchyň,  hostinec  —  cítil  znovu  kouzlo  žer.y- 
umělkyně,  kouzlo,  že  může  mluvit  bez  fíkového 
listu,  že  nennisí  lovit  v  banalitě,  zkrátka,  tu  atmo- 
sféru porozumění  a  zájmu,  kterou  působí  žena, 
jež  je  naší  sestrou  v  myšlénce  a  matkou  v  životní 
zkušenosti. 

Lina,  podávajíc  mu  čaj,  v  laskavém  úsměvu, 
jímž  zářily  její  zraky  neurčitého  lesku,  řekla  : 

•  Tak,  teď  ti  zbývám  já  jediná,  Kamile!  Pojď, 
obejmem  se!  A  tykej  mi!«  Pokrac 


FEUILLETON. 


U  NĚMEJCE 

(Z  atelieru  českých  umělců.) 

Pražské  umělecké  obci  přibyl  nový  člen.  Přestě- 
hoval se  tiše  ze  svého  plzeňského  atelieru,  žádné  noticky 
v  denních  a  uměleckých  zprávách  neoznamovaly,  že 
♦přibyl  mezi  nás  sympatický  (tmělec,  jehož  práce... 
atd.«,  jen  několik  reprodukcí  v  i>Zlaté  Praze«  a  luneta 
plzeňského  musea  ve  výstavě  Jednoty  výtvarných  umělců 
prozradily  známým,  že  Němejc  odhodlal  se  vzdát  se  aspoň 
čá.stečně  svého  tvrdošíjného  samotářství,  své  antipathie 
vůči  veřejnému  vystupováni  —  a  bylo  též  už  na  čase. 
Chápu  zplna,  že  umělec  přímý  k  sobě  a  dívající  se  na 
umění  jako  na  »náboženstvi  se  zápalem  milované  již 
v  dětství  a  překážkami  života  jen  utvrzené«,  jak  praví 
Sainte-Beuve,  má  doby,  v  nichž  skrývá  se  světu,  hýčká 
své  myšlénky,  žije  ve  své  říši  barevných  stínů,  již  úzkost- 
livě střeží  proti  všem  vlivům  z  věnči,  .^však  na  konec 
i  nejčistší  umění  může  tvůrci  svému  jen  tehdy  přinést 
plné  ště-stí,  když  sdílí  je  s  těmi,  kdo  mu  rozumějí.  Umění 
je  altruistické;  vyžailuje  dvou  duší:  jedné,  která  tvoří,  a 
druhé,  která  vnímá.  Pravda,  že  nejsou  všecky  duše  stejně 


vnímavé,  že  umělec,  hledající  v  divácích  duši  příbuznou 
.stejně  naladěnou  a  stejně  cítící,  nalezne  jich  dost,  u  nichž 
setká  se  s  neporozuměním  i  s  nevšímavoslí  a  s  odporem, 
ale  tvtn  dissonance  nemusí  rušili  umělcův  duševní  klid, 
jen  když  vykupuje  jimi  souhlas  těch,  kdo  jej  pochopují. 
Myslím,  že  u  každého  umělce  dostavují  se  takové  pou- 
stěvnické  periodv,  zdá  se  mi  však,  že  u  Němcjce  trv^.la 
trochu  příliš  dlouho.  Navštívil  jsem  jej  před  nějakým 
časem  v  jeho  plzeňském  útulku  na  malém,  lysém  návrší- 
čku  za  městem  u  silnice,  kde  sídlil  v  atelieru,  který  mi 
silně  připomínal  staré  rybářské  bárky  hoUandské,  jež 
k  stáru  slouží  na  přímořských  pláních  rybářům  za  pří- 
bytek, S  jedné  strany  úkosem  výhled  na  Plzeň  plnou 
kolejnic,  komínů  a  kouře,  s  druhé  údolí,  za  nímž  tmí  se 
svěží  plzeňský  kraj  a  okolí  plné  nedostavěných  domů, 
bláta,  vápna,  cihel  a  prachu  —  opravdu,  málo  v  tom  rámci 
umělecké  poesie.  Za  to  v  jeho  atelieru  svítilo  to  svěžími 
barvami  lidových  krojů,  kvetlo  výraznými,  svěžími  dív- 
čími tvářičkami  a  starobnými  rysy  venkovských  staříků. 
1  ty  krajinky,  výhledy  na  město' zahalené  v  špinavé  mlze. 
vyhlídka  z  okn:*  zasypaná  sněhem,  jarem  pučící  pláně, 
vse  dýchalo  silným  -'ivotem.  A  když  jsem  navštívil  známé. 
všady  samý  Němejc,  všady  jeho  výrazné  typy  z  plzeň- 
ského okolí,  krajinářské  studie  a  komposice,  na  nichž 
prohání  se  všechna  ta  havěť,  jíž  lid  oživil  si  přírodu. 


Dnes  dal  Nčmejc  té  otčině  svých  figur  a  myšlóncl; 
dspoň  na  di:lši  dobu  na  dobro  s  Bohem,  a  když  jsem 
vy  ezl  po  nckoiiočných  schodech  d  >  jeho  pražskelio  ate- 
hcni  ve  Všehrdově  ulici,  poznal  jsem,  že  tentokráte  do 
opravdy  opustil  své  hnízdo,  aby  »dobyl  svét«.  Snad  je 
to  příliš  mnoho  řečeno  —  při  jeho  tiché,  uzavřené  po- 
vaze myslím,  že  se  jeho  výprava  do  světa  omezí  na  to, 
aby  získal  si  pevné  místo  v  naší  umělecké  obci  a  veřej- 
nosti, jež  mu  právem  náleží,  k  čemuž  mu  pinč  přeji 
všeho  zdaru. 

Jeho  atelier  je  plno  upomínek  na  plzeňský  pobyt. 
Poznáte  na  první  pohled,  že  tkví  celou  duši 'v  onom 
kraji,  jenž  byl  jeho  uměleckému  tvoření  kolébkou.  Na 
regálech  visí  celé  národopisné  museum  krojů  z  okolí 
Plzeňska,  jeho  mapy  jsou  plny  skizz  a  studii  tamějáirh 
typů  a  stěny  jsou  pokryty  studiemi  k  velkému  dílu,  jímž 
je  právě  zaměstnán,  oponě  plzeňského  městského  divadla. 
Zobrazuje  průvod  umění,  blížící  se  nové  budově  diva- 
delní. V  předu  tragedie,  vysoká,  vážná  žena,  sledovaná 
vášní,  černým  otrokem,  za  ní  opera,  komická  i  vážná, 
provázeny  plzeňským  dudákem,  vedle  nich  dvě  malá, 
smavá  děvčátka,  melodie,  a  na  konec  rušný  víi  baletu 
M;ilý  amorek  s  několika  dovádivými  putti  vznáší  se  nad 
průvodem,  jejž  před  divadelním  portálem  očekává  štíhlý 
genius  umění,  obklopený  výraznými  typy  z  lidu  plzeň- 
ského kraje,  vážné  čekajícími  na  příchod  uměn.  Jen  sklo- 
něná stařenka  vybízí  malé.  rozkošné  děvčátko,  aby  při- 
vilalo  vzácné  hosty.  Je  plno  života  a  ruchu  v  té  malt- 
skizze  k  velkému  plátnu,  k  němuž  Němejc  s  neúmornou 
pílí  studuje  právě  pomocné  modely.  Typy  venkovského 
lidu  přivezl  si  již  s  sebou.  Znáte  jeho  dobrosrdečnčho  du- 
dáka, stařečka,  ženy  něžných,  oduševnělých  tváří,  mladé 
hochv  přísných,  vážných  zraků  již  z  jeho  dřívějších  uká- 
zek. Nové  byly  mi  Němcjcovy  studie. ženských  a  dětských 
aktů,  jež  do  nekonečna  množí  se  na  listech  jeho  mapv, 
aniž  by  ve  své  až  přílišné  rigorosnosti  byl  zplna  spoko- 
jen. Pro  ty,  kdo  znají  Němejce  jen  z  jeho  národopisných 
studii,  jsou  tyto  listy  opravdovým  překvapením.  Netušil 
jsem,  do  jaké  míry  ovládá  milé  a  výrazné  linie  ženského 
těla,  a  s  jakým  procítěním  dovede  podati  půvabné,  naivně 
nemotorné  pohyby  dětských  tělíček.  Divil  jsem  se,  s  ja- 
kým nezmarným  úsilím  snaží  se  zachytiti  obtížné  posv 
modelů,  a  mezi  hovorem  zmínil  jsem  se  mimochodem 
o  fotografii,  jíž  tak  rádi  pomáhají  si  umělci  k  ulehčení 
práce.  »Raděj  bych  si  .  .  .«  pravil  Němejc,  tak  dostali 
jsme  se  do  poučné  rozprávky  o  tom,  jaký  je  rozdíl  mezi 
umělcovou  duší  a  fotografickou  čočkou,  při  čemž  vzpo- 
mněl jsem  si  na  slova  nedávno  zemřelého  Bayersdorfera. 
>že  podmínky  k  uměleckému  dílu  spočívají  jedině  v  duchu 
umělcové,  ne  v  příroděi.  Ale  nechci  vás  unavovati  theo- 
rienii,  ani  debatou'  o  Bocklinovi  a  Klimtovi,  z  níž  jsme 
přešli  na  konec  ještě  k  Němejcovu  oblíbenému  uměle- 
ckému koutku,  v  němž  skrývá  své  skizzv  k  vodníkovi. 
k  polednici,  k  rusalkám,  v  jichž  objetí  potácí  se  chycený 
dudák,  k  tomu  rozkošnému  světu  našich  českých  příšer, 
v  němž  skrývá  se  ještě  tolik  bohatství  pro  českého 
umělce.  Ale  nezbylo  již  mnoho  času.  Setmělo  se,  a  tal< 
po  malé  chvíli  opustili  jsme  atelier,  v  němž  za  jedno- 
tvárného šplíchání  dubnového  deště  seznamovali  se 
asi  teprve  udivení  vodníci,  rusalky,  děvčátka  ve  fialových 
sukních  a  tatíci  v  dlouhých  šosatých  kabátech  při  kvi- 
kotu  dud  starého  dudáka  s  krásnými,  nahými  ženami  a 
zástupy  drobných  andělíčků,  jichž  rozkošná  těla  víří  tam 
bujným  plesem  v  chladném  přítmí.  T. 

NOVÝ  ROMÁN. 

Pio  Ot.  Theera,  básníka  a  romanopisce  v  Praze! 

Očekáváte  od  nejmladší  české  generace  vytvoření 
pražského  románu  a  románu  sociálního  a  tuto  krásnou 
naději,  k  jejíž  uskutečnění  zajisté  přispějete  svým  talen- 
tem básníka  (neboť  po  éře  románu  naturalistického 
a  analytického  patři  v  románu  budoucnost  básní- 
kům),    vyslovil     jste     ve     své     programové     přednášej 


tormou,  jež  se  zdála  některým  přenáhlenou.  Uznávám 
roztrpčenost,  neboť  ve  svém  mladistvém  zápalu,  obráce- 
ném jen  k  budoucnosti,  přehlédl  jste,  co  jiní  již  vytvořili 
před  Vámi  a  před  Vaší  generací  »Zvon«  uvádí  pražski- 
a  sociální  romány,  jako  »Kandidáti  existence*,  »,^léstí,« 
•Snědený  krám«,  »Santa  l,ucia«,  >  Rozkvět-,  které  byste  ne- 
měl bagatolisovat.  Avšak  uznávám  též.  že  máte  právo  je 
neznáti  anebo  jim  přikládati  menší  význam  nežli  my 
ostatní.  Vy  chcete  nové  a  své.  A  [loněvadž  neznám 
nic  poctivějšího  a  krásnějšího  v  umění  nežli  chtít  být 
svým  a  neodvislým,  otiskl  jsem  rád  Vaše  pojednání,  niá 
skromnost  nedovolila  mi  cítiti  se  jím  nějak  dotčeným 
ve  svých  několika  pokusech  románových.  Bvl  bvch  na- 
opak rád,  kdyby  »r,umír«  mohl  sloužit  nejen  theorctickým 
výkladům  a  programům  těch,  kteří  chtějí  hrdé  vytvořit 
nebo  vzkřísit  pražský  román  a  český  román  sociální, 
ale  kdyby  též  mohl  přinésti  důkazy  a  hotová  díla.  Věřím, 
milý  příteli,  že  Vv  i  Vaši  současníci  liudete  pracovali 
s  energií  a  nadšením  mladých  a  výbojnvch  Cestu  máte 
volnou  a  pohodlnější  nežli  ti,  kteří  šli  před  Vámi.  A  to 
je  právě  dílem  těch  několika  starých  a  starších,  aspoň 
tu  zásluhu  jim  musíte  přiznati 

Na  Vás  je  tvořiti  a  hledati  nové.  Těžký  úkol,  vy- 
soký cil.  Považte,  že  román  Anatole  France,  který  je  tak 
novým  a  moderním  svou  lehkou  formou,  jasným  slohem, 
svými  filosofickými  a  časovými  dialogv.  svými  nepřetr- 
žitými úvahami  o  otázkách  zneklidňujících  dnešního  člo- 
věka, vrací  .se  U  Voltairově  »Candidovi«.  France  neza- 
pírá své  předchůdce.  Ovšem  France  nevnikl  do  literaturv 
přes  barikádv  a  přes  mrtvolv  starých  pod  revolučním 
praporem,  přišel  velmi  skromně  a  elegantně,  jako  do 
salonu.  Snad  v  jeho  románu  spíše  nežli  v  románu  Przy- 
bvszewského,  Barrěsa.  Paul  Adama,  Annunzia.  a  —  Jiřího 
Karáska  a  Louis  Arletha  je  obsažen  základ  románu  bu- 
doucnosti, románu  filosofického  a  poetického,  jenž  má 
chvat  a  lehkost  vlastní  ncrvosnímu  tempu  nynějšího  života, 
kde  autor  věnuje  vše  myšlénce,  náladě,  často  (bohužel!) 
i  tendenci  a  nezabývá  se  ani  popisem  věří,  osob  a  pří- 
rody, což  bylo  největší  starostí  a  prací  důkladných  a  svě- 
domitých romanopisců  poslední  doby  Vězíme  dosud 
všichni  ve  staré  formě,  ano  poněkud  i  Vy.  příteli,  a  spi- 
sn\'atelé  nejnovější  generace,  a  neopomineme  nikdy  čte- 
náře uvědomiti  o  barvě  očí  a  vlasů  hrdiny,  uznáváme  za 
důležité  a  charakterické  říci,  že  pan  X  se  poškrábal  za 
uchem,  když  řekl  to  nebo  ono,  zaznamenáváme  velmi 
podrobně  všechny  psychologické  podrobnosti,  někdy 
odvážíme  se  i  na  fysiologické  poučivše  se  u  nějakého 
literárního  lékaře  a  s  největším  vynaložením  slov  barvi- 
tých, obrazů  básnických  popisujeme  přírodu,  všechny 
zjevy,  proměny  a  znamení  na  nebi  i  na  zemi.  Ale  nevím, 
čím  to  je,  že  v  lehkých  stránkách  Anatola  France  a  v  ro- 
bustní, svěží  pro.se  Kiplingově.  kde  není  inventářů, 
krajin,  psychologických  analys  a  diagnos,  jeví  se  mi  lidé 
tak  živí  a  příroda  tak  pravdivá!  Zde  je  jakési  tušení 
nové  formy  —  a  ta  je  vlastně  stará.  Ale  snad  tu  oprav- 
dově novou,  moderní  formu  brzo  objeví  umělec  gi;niální 
a  originální  —  snad  již  brzo  vystoupí  z  řad  Vašich,  nej- 
mladších. Václav  HrAiiÍK. 

VÝTVARNÉ  UMÉNÍ 

Mladý  umělec  Vochoč  vrátiv  se  z  dalekých,  obtížných 
cest.  vystavil  výsledek  této  své  pouti  a  objevil  se  jako 
malíř  silného  talentu,  od  něho  můžeme  čekati  velmi 
mnoho.  Jeho  práce  a  snaha  po  vlastním  výrazu  origi- 
nálním vymáhají  si  úcty,  třeba  že  úspěch  ještě  není  plný. 
Jeho  výstava  podává  důkaz,  kterak  silný  dojem  předmětu 
neb  velkolepost  přírody,  které  zobrazujeme,  nemusí 
v  každém  případě  býti  zárukou  úspěchu,  ("o  platná  geo- 
grafická, národopisná  a  kulturně  historická  zajímavost 
klassické  půdy,  není-li  malíř  poetou,  a  nevnímá-li  srdcem 
příboj  impulsu  v  přirozené  nádheře  barev,  v  oslňujíc! 
hloubce  světla  a  stínů.  Vochoč  je  vzrušeným  divákem, 
ale  velkolepo.st  přírody  svého  kněze  v  něm  dosud  nenašla. 


Malíř  stal  se  pouhým  obdivovatelem,  kde  mři  býti  umělcem 
a  qozorovatelem.  Věříme  rádi,  že  krajina  jako  Svatá  Hora 
(východní  výběžek  poloostrova  macedonské  Chalkidiky) 
s  horou  Athosem,  a  předmětv  i  krajiny  Bulharska  se  všemi 
jich  uměleckými  památkami  klassickými,  byzantskými 
a  starokřesťanskými,  mohutným  dojmem  na  umělce 
půsoditi  mohou,  a  že  je  stále  sváděn,  aby  je  všecky  za- 
hcvtil  —  ale  méně  bylo  by  více.  Monastýr  sv.  Pantelej- 
mona.  dále  >Zógraf«  a  zejména  »Chilandár«  působí  ještě 
ve  skutečnosti  architektonicky  i  krajinářsky  mocným 
dojmem. 

Portréty  poněkud  bezbarevně  podané  jsou  pečlivě 
studované,  pěkně  malované,  ale  tu  a  tam  ještě  nedoho- 
nila neúnavná  pracovitost,  čeho  oko  nepostřehlo  a  srdce 
ncvvtušilo.  Vochoč  se  chystá  do  Paříže.  Nese  si  tam 
všechnv  podmínky  talentu  a  práce,  aby  se  mohl  vrátit 
;ako  umělec  vážný  a  uvědomělý.  —  rj  ■ — 

DIVADLO. 

K.  Želenský:  Návrat.  Drama  o  3  dějstvích.  Režisér: 
autor. 

Drama  páně  Želenského,  které  po  prvé  bvlo  prove- 
deno ve  středu  před  Velikonocemi  při  příležitosti  sjezdu 
českých  hercíí,  bylo  signalisováno  jako  drama  sociální, 
dokonce  jako  krédo  příslušníka  určité  sociální  stranv. 
Kdo  .s  tímto  předpokladem  šel  do  divadla,  poznal,  že 
úplně  neprávem.  Kus  není  sociální,  třeba  že  se  hrál 
v  hornické  světnici,  v  hornickýrh  blůzách  a  dokonce 
uprostřed  příboje  velké  stávkv.  K  tomu.  aby  bylo  soci- 
ální, schází  dramatu  nového  autora  sociální  hledisko, 
konflikt  určitých  kast  sociálních  a  jeiich  protichíidnvch. 
vzáiemně  na  sebe  narážejících  zájmii.  Příběh,  který  se 
odehrává  v  »Návratu-.  mohl  také  býti  vyvinut  a  rozluštěn 
v  jiném  milieu  společenském,  jak  to  dokazuje  ku  př. 
■•Dcera  Fabriciova«  a  j.  Na  sociálním,  rectc  socialisti- 
cki'm  dramatě  právě  musíme  shledati,  že  jeho  základem 
i  hybným  motorem  ji^ou  ony  složky  společenských  roz- 
porfi.  jež  tvoří  spletitou  onu  síť.  které  říkáme  otázka 
sociální,  v  celé  její  šíři  a  hloubce  Zde  schází  naprosto 
druhý  kompasciscent;  jsou  tu  ien  dělníci  mezi  sebou,  aniž 
by  tu  vystupoval  živel,  s  nímž  podnikají  osvobozující 
zápas.  A  tak.  co  zde  je  sociálního,  to  ovzduší,  je  rázu 
čistě  dekorativního,  je  pouze  rámcem  pro  rodinný  příběh, 
který  nijak  nesouvisí  se  sociálním  zápasem  doby.  Aspoň 
tak.  jak  ho  autor  podal,  není  na  něm  nic  typicky  soci- 
álního. To,  co  stalo  se  horníku  Březinovi,  že  totiž  zn 
jeho  pobytu  v  žaláři  se  mu  žena  zpronevěří  a  splodí 
dítě  s  jiným,  mohlo  by  se  státi  i  příslušníku  jiné  třídy 
společenské,  který  z  jakéhokoli  důvodu,  třeba  politi- 
ckého, bvl  odsouzen.  A  pak  už  ten  příběh  ztrácí  typicky 
syuj  rodový  význam  a  příznak.  A  i  to  zdánlivě  sociální, 
stávka,  ocitlo  se  s  autorem  na  štíru.  Každý,  kdo  viděl 
jeho  kus.  viděl,  že  je  autor  proti  nejdůležitějšímu,  t.  j. 
koaličnímu  právu  dělnictva,  stávce,  zeje  považuje 
za  zlo  pro  dělníky,  jak  praví  jeden  z  mluvřích  v  druhém 
aktu.  přirovnávaje  odpor  dělnictva  ke  lvu,  který  na  chvíli 
z  klece  unikl,  aby  tam  byl  znovu  zavřen  Také  postava 
řemeslného  agitátora  Kuneše.  kreslená  s  ostrou  tendencí, 
to  ukazuje.  A  tato  postava  je  mi  nejnešťastnější  věcí 
v  celé  hře.  zdá  se  mi  nespr,qvedlivým  —  a  nemohu  si 
pomoci  —  zpátečnickým  nazíráním.  Připouštím,  ba  jsem 
přesvědčen,  že  tací  Kunešové  jsou.  ale  dělati  z  nich 
tvp?  Ne,  to  nezdá  se  mi  spravedlivé.  Každá  velká  idea 
má  své  iiarasitv  a  ohrofnikv.  kněze  nehodné  a  cynické, 
ale  má  iistě  také  své  apoštoly  poctivé.  A  kam  bychom 
Iiřišli.  abvchom  k  vůli  několika  nehodným  sluhům  při- 
nisni-nli  jeiich  špatnosti  na  vrub  této  čisté  nivšlénkv. 
které    zneužívají  ?  Pak    můžeme    nejkrásnější  proudění  a 


výjevy  historie  hoditi  prostě  pod  stůl.  Francouzská  velká 
revoluce  měla  jistě  také  své  Kuneše,  mohuli  tohoto  po- 
rovnání užiti,  ale  my  všichni  přece  milujeme  její  veliký 
žár,  y  jehož  ohni  zlato  se  odlouplo  od  hlíny.  My  všichni 
zapomínáme  na  její  ničemy  a  příživníky  pro  ty  veliké, 
světlé  zjevy,  které  přinesla  na  povrch,  proto  veliké,  zú- 
rodňujicí  a  žírné  požehnání,  jez  přinesla  Evropě.  A  tak 
kdysi  snad  po  vybojování  této  nové  revoluce,  jejíž 
svědky  jsme  dnes,  zapomeneme  na  její  kreatury,  ale 
vděčně  zachováme  úctu  památce  její  velikých  a  čistých 
zápasníků  .  .  .  Taková  je  logika  dějin  a  s  tou  tíeba  za- 
cházeti velice  opatrně,  aby  z  jednoho  špatného  předpo- 
kladu nevyšla  pravda  dějinná  zkřivená  a  nespravedlivě 
zkomolená. 

Ale  abych  k  nespravedlnosti  jedné,  autorově,  ne- 
přidával druhou,  vlastní,  povím,  když  jsem  uvedl,  co  na 
hře  se  mi  nelíbí,  také  poctivě  to.  co  se  mi  na  ni  líbí 

Děj  návratu  není  ani  nový,  ani  nějak  originální.  Kdo 
zná  »Dceru  Fabric'0vu«,  Vossovo  drama  »Schuldig«,  které 
as  před  dvanácti  lety  vzbudilo  živý  zájem,  konečně 
i  v  české  novelistice  Kronbaurovu  povídku  »Dvojí  ná- 
yrat«,  kde  je  děj  týž,  jen  že  místo  z  vězení  je  tu  muž 
propuštěný  z  blázince,  má  osnovu  dramatu  páně  Želen- 
ského.  Přes  to  a  snad  právě  pro  to,  že  jde  tu  o  příběh 
starý,  sluší  autoru  přiznati  k  dobru,  že  dovedl  ho  nově 
zpracovati  v  detailech  zcela  samostatně,  účinně  a  scéni- 
cky neobyčejně  dovedně,  ba  scénická  obratnost  jeho  že 
na  mnohých  místech  až  překvapuje,  uvážímc-li,  že  tu  jde 
o  první  pokus  na  jeviště.  Tvto  vlastnosti,  které  jsou 
pravým  zkušebním  kamenem  dramatika,  ukazuií,  že  v  Že- 
lenském  je  ruda,  z  které  rozumnou  těžbou  a  disciplinou 
dá  se  vykřesati  hojně  kovu.  Jediná  věc  zaráží.  Je  to  tvr- 
dost Březinova,  ba  divokost,  s  jakou  odkopáyá  svou 
ženu.  Ať  její  provinění  jest  jistě  veliké,  přece  celá  du- 
ševní struktura  Březinova  jeho  tvrdosti  v  posledním  aktu 
neodpovídá.  Tento  zlomený  člověk,  ubitý  utrpením 
mnoha  let,  který  v  svém  vlastním  neštěstí  musil  nabyti 
jiného  citu  a  měřítka  pro  činy  iiných  než  jiní  lidé,  pro- 
pracovati se  k  většímu,  laskavějšímu  a  útrpnějšímu  na- 
zírání, nemohl  by  tak  jednati,  nehledě  k  tomu  utrpení 
jeho  ženy.  jež  smiřuje  samo  sebou  její  vinu.  Neboť,  buďme 
upřímní,  kdo  mohl  by  na  vždy  zanevřít  na  ženu,  která 
odsouzena  bez  viny  k  mnoholetému  odříkání,  podlehne 
zákonu  přírody  tak  jasnému  a  pochopitelnému  u  mladé 
ženy?  Obraťme  jen  poměr,  že  by  Březina  sám  zůstal  na 
svobodě!  Nevím,  jestli  by  za  osm  let  nepodlehl  tomuto 
pokušení,  zejména  tak  podporovanému  okolnostmi,  jako 
u  jeho  ženy  bylo.  Arciť,  řekne  se:  To  je  něco  jiného, 
muž  a  žena!  .■\le  ne.  to  není  nic  jiného,  pravím  já  a 
všichni  spravedliví  lidé.  Tady  je  ten  celý  krutý  a  nespra- 
vedlivý názor,  ten  dvojí  křivý  loket,  kterým  společnost 
měří  jinak  muži  a  jinak  ženě. 

Jinak,  jak  jsem  již  řekl,  je  hra  stavěna  obratně  a 
vykazuje  řadu  dobrých,  účinných  scén,  z  nichž  zejména 
závěrečný  výjev  druhého  aktu  má  nepopiratelnou  sílu  a 
lidskou  unášivou  hloubku. 

Hráno  bvlo  dobře.  Pan  Šmaha  podal  krásný  výkon 
zlomeného  muže  s  celou  jemností  a  silou  svého  umění, 
pan  Mošna  zařadil  do  galerie  svých  staříků  jednu  z  pěk- 
ných svý-ch  figur.  Ostatní  role  dobře  byly  podány 
pp.  Inemanem,  .'jteinsberkcm.  Sedláčkem.  Muškem,  Kaf- 
kou. Radou  a  Želensk-ým.  Zejména  p.  Ineman  taktně 
zmírnil  neomalenou  svádu  svého  demagogického  agitá- 
tora jen  ku  prospěchu  celku.  Z  dam  sluší  uvésti  procí- 
těný výkon  paní  Danzrové  a  srdečné  podáni  mladé  děl- 
nické dívčice  si.  Hubertovou. 

Režie  autorova  byla  pečlivá  a  zdařilá,  zejména  kom- 
parsy  byly  pestré  a  živé.  Ant.  NečXsek. 


Předplácí  .se  pro  Prahu:  na  čtvrt  léta  z\.  1-20  (K  2-40),  na  půl  léta  i\.  2-40  (K  4-80),  na  celý  rok  zl.  4-80  (K  9-601.  Po  5tou:  na  čtvrt  léta  zl.  1-2S 
(K  2-50),  na  plil  léta  zl.  250  (K  5-— ),  na  celý  rok  5  zl.  (K  10—).  —  Sešitové  vydáni  (o  dvou  čislech)  vycházi  při  kaídétp  druhérn  (sudéin^čisle, 
r>na  "íefiitn  20  kr.  (40  hal.)  —  Patísk  pfivodních  práci  se  vyhrazuje.  —  Dopisy  administraci   »Luiníra«  huďteř   adresovány:   Časopis  j'       '       "-- — 
K.irlovo  nňnií-stí  ř.  34.  —  I.isty  přijímáme  jen  frankované.  —  »T,nmir«  \'ycházi  každý  pátek  (\'yjnia  prázdniny). 


,  Praha. 


Rcd.tkt. 


:lav  ll'adik.  —  Majitel,  vydavatel  a  nakladatel  J.  Ot 


Tiskem  České  grafické  spoli 


•Unie. 


LUMÍR 


Ročník  xxix. 


26.    DUBNA   1901. 


ČÍSLO  30.    .» 


Laoislav  Veltruský: 


JARNÍ    POUTNÍCI. 


1  ři  poutníci  k  nám  přišli,  dlouhou  cestou  ušli, 
když  touhou  scsláblí  jsme  byli  teskně  mdlí, 
a  odloživše  pláště,  plné  bílých  mušlí, 
si  k  stolům  našim  tiše  přisedli. 

Pak  řekli  nám,  že  z  jarních  krajin  přišli; 
a  křídla  vzpomínek  nám  zavála  kol  čel  —  — 
Tak  teskně  přikývla's  na  důvěrné  mé:  »Víš-li  ? !« 
když  potom  každý  z  nich  o  jaru  vyprávěl: 


fjá  toužil  letní  oblohou  tak  moci  rozklenout  se, 
když  modrem  jásavým  své  dálky  rozpestří!* 
»Já  tanec  dětem  záviděl  na  rozvoněné  louce !« 
ijen  jejich  píseň  mít!  —  — « 

A  zmlkli  všichni  tři. 

Pak  všichni  vzdychli  si:  »To  byly  jarní  kraje.* 

A  pak  se  divili,  proč  v  našich  údolích 

se  teplo  záhonů  do  vůní  neroztaje  .  .  . 

A  s  dlouhým  žehnáním  se  loučil  každý  z  nich. 


A  v  nás  to  vykřiklo,  když  zašli  všichni  v  Imách 
Mdlí  samotou,  tou  tesknou  nemocí, 
jsme  vyprávěli  si  pak  v  nyvých  pohádkách 
o  zlatě  měsíců,  rozžžatých  do  nocí. 

VEČERY. 


iVlarkýz  se  zlobil  již  na  večer  nudivý, 

když  dneska  markýza  o  tichém  štěstí  sníc 

se  tiše  dotekla  sežloutlých  klávesnic, 

jež  stále  žvatlaly  o  snivých  večerech, 

o  jejich  procházkách  a  štěstí  v  mladých  létech 

v  nasládlých  příliš  valčících,   v  koketních   mcnucttech. 

Pak  vyšli  večerem  se  projít  do  parku. 

A  markýz  nevrle  se  natáh'  do  trávy 

a  neposlouchal  již,  že  znova  vypráví 

teď  markýza,  co  klavír  zpíval  již: 

o  snivém  večeru,  jenž  tuší  mízu  stoupat 

v  rozkvetlých  touhou  záhonech  a  dýchá  vůni  z  poupat . 


A  téměř  šťasten  byl,  když  přišla  společnost: 

dam  nudných  několik  a  pánů  galantních 

v  bezvadných  kabátech  a  hyacinthy  v  nich, 

jež  nutno  pozvati  na  večer  do  zámku. 

Každý  tak  galantní  a  s  navoněnou  vestou, 

pár  frází  řekne  ztřeštěných  své  dámě  v  ouško  cestou. 

A  večer  nudivý  přec  nějak  zabijí. 

Pár  klepů  vyslechnou  při  lampě  ztažené, 

ten  tvrdit  bude  cos,  a  druhý  zas,  že  ne, 

a  potom  markýzu  vybídnou  k  pianu. 

Tak  ztrávl  večer  zas,  jak  dřív  již  tolikerý: 

o  tabák  páni  řeknou  si  a  dámy  o  likéry. 


A  dámy  důvěrně  se  nynf  sesednou. 

Pak  v  dýmu  modravém,  až  svlaží  bledé  rty, 

na  všechno  vzpomenou:  na  mládí,  na  flirty, 

a  zase  vybídnou  markýzu  U  pianu 

hrát  štěstí  v  procházkách  za  lá.sky  v  mladých  létech 

v  touživých  příliš  valčících  a  teskných  menuettech. 

^        Zf       Z>       '^        '^        ^        ^ 


Jan  Osten: 


BLANKA. 


Jediný  skok  a  budeš  v  pokoji.  Připlížíš  se 
k  lůžku,  podložíš  ruce  pod  ni  a  budeš  ji  líbati, 
všude  líbati,  po  obličeji  i  celém  těle,  které  zbavíš 
přikrývky  a  bude  zcela  tvá.  Zavře  oči  a  dýchajíc 
těžce  a  prudce,  poddá  se  ti  úplně.  Ovine  sněžné 
své  rámě  kol  tvé  šíje  a  bude  se  k  tobě  tisknouti, 
aby  úplně  s  tebou  splynula.  Jaké  nebeské  to 
blaho,  míti  ji  v  náručí  za  té  měsíčné  noci! 

A  budeme  v  této  noci  slaviti  své  zasnoubení, 
v  této  tiché,  opojné,  měsíční  noci. 

Jen  jeden  skok  na  okno,  který  jest  ti  hračkou. 
Chytil  jsem  se  za  horkou  hlavu,  která  div  se  ne- 
rozskočila  návalem   krve. 

Jak  sladce  sní  čisté  to  dítě.  Ne,  ne,  nelze. 
Není  má  tak,  bych  směl  ji  přijati.  Zajisté  by  se 
ode  mne  odvrátila.  Nepřišla  dosud  ta  doba,  kdy 
bude  zcela  mou.  Jak  bych  mohl  zítra  před  ni 
předstoupiti?  Bylo  by  po  všem,  ano,  po  všem. 
Ne,  nemám  k  tobě  práva,  využitkovati  její  slabé 
chvíle.  Nejsem  nějaký  Don  Juan,  nýbrž  její  přítel, 
který  musí  zachovati  si  ji  čistou  až  do  dne,  kdy 
půjde  s  ní  do  společného  domova.  Musí  tam  ve- 
jíti jako  princezna,  čistší  nad  křišťálové  vody 
hlubokých    jezer.    Ne.    Pryč,    ošklivá    myšlénko! 

Přivřel  jsem  opět  okno  a  vracel  jsem  se  za- 
hradou domů.  Vzplanutí  vášně  pominulo.  Znova 
jsem  ulehl  a  usnul.  Ale,  měl  jsem  k  ní  tenkráte 
vejíti.  Ano,  měl. 


Blanka  byla  také  na  mé  promoci.  To  už 
přijela  jako  má  prohlášená  snoubenka.  Byla  tak 
půvabná,  že  i  zraky  promotora  se  několikráte 
k  ní  obrátily.  Vynikala  i  vkusnou  toilettou.  Ale, 
vím,  že  tehdy  se  dívala  jen  na  mne,  že  jsem  jí 
byl  nejdražším  ze  všech  těch  lidí,  kteří  tam  byli. 
Nespouštěla  se  mne  zraků,  lapala  každé  mé  slovo, 
které  jsem  mluvil,  chvěje  se  rozčilením  v  černém 
kabátě  a  bílé  kravatce.  I  jí  jsem  děkoval  mezi 
obligátními  děkováními  i  já  poděkoval  jsem  za 
její  všechnu  laskavost  a  dobrotu  ke  mně. 

Všechny  zraky  obrátily  se  na  ni  a  ona  se 
zardívala  jako  růže,  klopíc  krásné  své  oči.  Jak 
jsem  ji  tehdy  miloval!  Co  mi  byly  všechny  titule, 
všechny  hodnosti  proti  jedinému  jejímu  pohledu! 
Toužil  jsem  již,  abych  mohl  sestoupit  s  pódia  a 
býti  u  ní.  Ceremonie  byla  skončena.  Sešel  jsem 
dolů  a  tiskl  podávané  ruce  a  děkoval.  Pak  přišel 
strýc  a  teta,  objímali  jsme  se.  Podával  jsem  ruku 
Blance.  Ale  ona  ji  nevzala.  U  přítomnosti  tako- 
vého množství  lidí  ovinula  mi  ruce  kol  krku  a 
políbila  mne,  bez  ostychu,  upřímně,  právě  na 
ústa.    Podíval    jsem   se  na   ni,  byla  tak   nevinně 


půvabná  v  tom  okamžiku.  Tak  prostě  to  učinila, 
tak  bez  ohledu,  že  nikdo  se  nemohl  nad  tím 
horšiti.  Má  drahá  Blanka! 

Jeli  jsme  všichni  společně  domů.  Byly  to 
mé  poslední  prázdniny,  měl  jsem  na  podzim 
vstoupit  do  soudní  praxe.  Strýc  chtěl  ze  mne 
stále  jen  mít  úředníka.  Bůh  suď,  proč.  Měl  prý 
nějakého  mocného  příbuzného  v  ministerstvu  a 
domníval  se,  že  udělám  karriéru.  Mně  bylo  ten- 
krát vše  lhostejno  Jen  když  mne  Blanka 
miluje!  Okolo  ní  se  točil  celý  můj  život  se  všemi 
tužbami,  přáními  i  nadějemi.  Bylo  ujednáno,  že 
vstoupím  do  praxe  a  jakmile  stanu  se  adjunktem, 
ožením  se  s  Blankou.  Bylo  mi  tehdy  třiadvacet 
let,  všichni  uznali,  že  na  ženění  jest  dost,  až  dost 
času.  Tři,  čtyři  roky  lze  snadno  čekati.  A  já 
byl  trpěliv.  Ano,  budu  čekati,  vždyť  vím,  že  mne 
miluje  a  nepřestane  mne  nikdy  milovat. 

Tyto  poslední  prázdniny!  Poslední,  neboť 
jsem  se  od  těch  dob  nikdy  již  s  Blankou  ne- 
sešel. 

Byl  jsem  u  nich  opět  stále,  skoro  po  celý 
den.  Byl  jsem  ovšem  již  prohlášený  ženich,  ale 
moudří  rodiče  nemučili  nás  zbytečným  dohledem 
a  znova,  jako  jiná  léta  prožívali  jsme  chvíle  ti- 
chého štěstí  milenců.  Blanka  byla  krásnější  než 
kdy  jindy,  sesílila,  ale  to  nebylo  nikterak  na  ujmu 
jejímu  půvabu  a  grácii. 

Byl  jsem  nucen  vstoupiti  do  společnosti, 
strýc  rád  se  blýskal  svým  synovcem,  udělal  jsem 
si  známosti  a  súčastnil  se  veškerých  zábav,  jaké 
takové  malé  město  poskytuje.  Nejvíce  pořádaly 
se  společenské  výlety  do  lesnatého  okolí.  Ovšem 
všude  se  mnou  byla  Blanka.  Překonávala  všechny 
dámy  toho  města  svou  graciosností,  chováním 
i  vkusem. 

S  radostí  pozorovával  jsem,  jak  se  na  ni 
mladé  dívky  dívají  se  závistí  a  pánové  s  obdivem. 
Zdálo  se  mi  vždy,  že  část  té  glorioly  padá  i  na 
mou  hlavu,  jakobych  i  já  byl  přispěl  k  tomu,  že 
je  tak  roztomilá  a  krásná.  Hrdě  vykračoval  jsem 
si  po  jejím  boku  a  díval  jsem  se  blahosklonně 
a  shovívavě  na  pokusy  pánů,  kteří  snažili  se  s  ve- 
likou námahou  zachytiti  aspoň  jediný  ze  zářivých 
pohledů.  U  vědomí  toho,  že  je  úplně  a  stále 
mou,  nebyl  jsem  nikdy  žárlivým,  nesledoval  jsem 
její  úsměvy  a  pohledy,  věděl  jsem,  že  jen  její 
roztomilost  a  její  štědrost  nutí  ji  rozdávati  tyto 
vzácné  dary. 

Její  značné  vzdělání,  na  němž  i  já  měl  lví 
podíl,  dávalo  jí  snadno  vyniknouti  nad  prosté 
dívky  z  měšťanských  rodin,  vychované  v  dávných 
tradicích;    svou    svéráznou  filosoíií   a   důmyslem 


uváděla    v  obdiv    a    rozpaky    i  moudré,    zkušené 
muže,  kteří  pustili  se  s  ní  v  debatty. 

Ano,    mohl    jsem    býti    na    ni    hrdým  a  byl 
jsem  hrdým ! 


Byla  to  neveliká  společnost:  pan  koncipient 
s  černými  vousy,  soudní  adjunkt  Kouba,  do  města 
před  nedávném  přeložený,  okresní  lékař  Mayer, 
starý  mládenec,  osvědčený  pijan  a  dobrý  kama- 
rád pana  lesního,  profesor  Horák,  který  zde  byl 
na  prázdninách,  několik  akademiků  a  několik 
slečen  s  několika  matinkami. 

Blanka  neměla  gardedamy,  nepřála  si  toho ; 
a  čeho  si  ona  nepřála,  to  se  jí  nikdo  neodvážil 
vnucovati.  Ostatně  byla  se  mnou  a  mne  znali 
dobře.  Pan  lesní  nás  uvedl  do  zahradního  domku 
a  nabídl  nám  tu  občerstvení:  chléb  s  máslem  a 
pivo  neb  mléko,  jak  kdo  chtěl.  Vypil  jsem  na 
ráz  sklenici  piva,  bylo  mi  horko  a  pak  jsem  byl 
rozčilen.  Ano,  byl  jsem  hrozně  rozčilen,  pozoruje 
tu  nenadálou  změnu,  která  se  s  Blankou  stala. 
Ustavičně  sledovala  zraky  štíhlou,  vysokou  po- 
stavu myslivcovu,  který  neumělými  pohyby  dělal 
hostitele,  podával  dámám  chleba  a  máslo,  naléval 
mléko,  ukláněl  se,  usmíval.  Ovšem:  slušelo  mu 
to  a  dívaly  se  naň  i  jiné  dívky  se  zálibou. 

Pozoroval  jsem  ji  velice  ostražitě.  Viděl  jsem, 
jak  se  dívala  na  něho  a  pak  na  mne,  dlouho, 
zkoumavě,  jakoby  nás  oba  porovnávala.  Utkvěla 
pohledem  na  mně,  na  mé  bledé  tváři,  na  malé 
postavě  s  neširokými  rameny,  na  postavě  člo- 
věka, který  do  svých  třiadvaceti  let  seděl  nad 
knihami.  Ovšem  s  ním  jsem  se  nemohl  měřiti, 
s  tímto  mužem  lesů.  Vyniká  nade  mne,  vím  to. 
Avšak  duše  má  duše  jest  mnohem  bohatší  nad 
jeho.  Není  schopen  nikterak  toho  citu,  jímž  pře- 
téká a  kypí  mé  srdce,  u  něho  jest  vše  drsné, 
prudké,  brutální.  Přišel  i  k  nám.  S  dvornou  po- 
klonou, která  zdála  se  mi  nad  míru  nemotornou 
a  komickou,  podával  Blance  talíř  s  máslem.  A  při 
tom  pohlédl  opět  na  ni  tak  směle,  drze,  měře 
pohledy  linie  krásného  jejího  těla.  Krev  ve  mně 
vzkypěla,  povstal  jsem  a  chtěl  jsem  mu  říci  ně- 
jaké příkré,  prudké  slovo.  Ale  Blanka,  Blanka 
přijala  talíř  z  jeho  rukou,  usmála  se  naň  vlídně, 
avšak  dosti  odmítavě,  a  na  mne  se  podívala  po- 
hledem plným  riddanosti,  jakoby  mne  chtěla  ko- 
nejšiti.  Usedl  jsem  a  zklidnil  jsem  se.  Jest  přece 
jen  a  pouze  má,  mne  jen  miluje;  to  byl  jen  od 
ní  okamžitý  vrtoch  prve.  Jak  by  mohla  dáti 
jinému  přednost  přede  mnou?  To  není  naprosto 
možno! 

Seděli  jsme  v  zahradě,  pilo  se  a  rozprávělo, 
mladé    dívky    rozběhly    se  po    zahradě,  i  Blanka 


odešla  a  já  zbyl  s  lesníkem  a  okresním  lékařem 
sám.  Byli  to  moji  druzi  z  večerních  schůzek 
v  hostinci,  kam  chodil  jsem  se  strýcem.  Lesní 
vypravoval  nám  o  svém  životě,  o  hospodářství, 
které  vedla  mu  dcera,  o  novém  příručím,  který 
prý  je  důkladný  chlapík;  nebyl  prý  příliš  nadaný 
student  na  lesnické  škole,  ale  v  praxi  je  dobrý. 
A  při  tom  jest  veselý,  bezstarostný  hoch.  Ovšem 
nebezpečný  asi  ženám,  vždyť  je  krasavec.  Ale  to 
s  námi  také  bylo  v  mladých  letech  a  vybouřili 
jsme  se.  Také  jsme  si  zapytlačili  v  cizím  revíru. 
To  není  nic  zlého. 

Byl  jsem  neklidným.  Kde  je  Blanka?  na- 
padlo mi.  Vstal  jsem  a  šel  jsem  do  zahrady. 
Mládež  již  tam  nebyla,  rozešla  se  po  lese.  Ani 
Blanka  tu  nebyla.  Kde  s  kým  chodí?  A  žárlivost 
mne  schvátila    Běžel  jsem  do  lesa. 

Z  daleka  zahlédl  jsem  ji  v  bílém  oděvu. 
Vedle  ní  šel  příručí,  vykládaje  jí  cosi  a  dívaje  se 
na  ni  se  strany  orlími,  smělými  svými  zraky.  Ona 
kráčela  vedle  něho  se  sklopenou  hlavou,  pohrá- 
vajíc slunečníkem,  jen  ob  čas  podívala  se  naň, 
krátce,  bystře  a  zkoumavě.  Uviděla  mne  a  ky- 
nula nám. 

«No  tak,  pojď  přece  mezi  mladé  lidi,  ty  peci- 
vále,    volala  na  mne. 

Zachmuřil  jsem  se.  Nebylo  mi  do  žertu. 
Kráčel  jsem  k  nim  zvolna  a  vážně,  upřeně  dívaje 
se  na  Blanku.  Vydržela  můj  pohled,  ani  brvou 
nepohnuvši. 

»Považ,  mluvili  jsme  s  panem  příručím  o  lite- 
ratuře,"  hovořila  Blanka. 

xOn  myslil,  že  Plojhar  je  od  Hálka,  ha,  ha, 
ha,'   a  smála  se  hlasitě. 

Přiručí  se  lehce  zarděl.  »Čtu  jen  málo,  není 
k  tomu  času,«  omlouval  se.  »Mám  mnoho  práce, 
jen  tak  odborné  listy  přehlídnu.  A  snadno  se 
zapomene  jméno  spisovatele,  viďte,  pane  doktore  ?« 
Podíval  jsem  se  naň  se  strany. 
»To  je  individualní,«  řekl  jsem  suše.  »Ostatně 
zde  je  nemístno  mluvit  o  literatuře,  uprostřed 
přírody.  A  vůbec  o  kulturních  otázkách.«  Myslil 
jsem,  že  se  bude  cítit  poraněným,  avšak  marně. 
On  se  jen  zdvořile  usmál,  zakroutil  si  knírky  a 
kývl  hlavou. 

Panák!  Hloupý  panák  bez  ducha!  napadlo 
mi,  a  na  toho  jsem  já,  bláhový,  ž.irlil  Zda  to  není 
k  smíchu?  Takový  neotesaný  drvoštěp,  lesní  se- 
ladon. Ten  by  mohl  dělat  dojem  na  dívku  tak 
jemnou  a  vzdělanou,  jako  je  Blanka?  Nesmysl. 
Jsem  patrně  nervosní  od  nějaké  doby.  To  jsou 
ještě  stopy  mé  námahy  před  zkouškami.  Ještě 
jsem  neokřál.  Tady  se  rozčiluji  tak  hloupě. 
Takový  hloupý  mladík  a  Blanka! 

Pokrač. 


%     ir     %     %     'ik     %     % 


29* 


Josef  Holeček  : 


HOUZÍR. 


z  NETIŠTÉNÉ  DOSUD 

ČÁSTI  .NAŠICH.. 

Pokrai 


TO  bylo  v  pátek.  Bartoň  dospával  dlouho  do 
soboty.  Nikdo  ho  nebudil,  nikdo  nepobízel, 
aby  vstal.  Když  se  probudil  sám,  ucítil  líbeznou 
vůni  a  uslyšel  lahodnou,  ze  všeho  nejlahodnější 
muziku:  bublání  a  škvíření  rozpáleného  másla. 
Vyhlédl  zpod  peřiny.  Maminka  pekly  na  plotně 
boží  milosti  a  obě  menší  děti  stojíce  vedle,  roz- 
touženými zraky  sledovaly  každý  její  pohyb. 
Usmažené  kousky  maminka  háčkem  vyndávaly 
z  rybníka  másla,  pokládaly  na  mísu  a  za  horka 
posýpaly  cukrovým  šmelcem  všech  barev.  Potom 
zas  potopily  do  řídkého  těsta  železnou  hvězdu 
na  dřevěné  násadě,  těsto  se  nabralo  na  hvězdu 
a  pustilo  se  jí  samo,  když  maminka  ji  přendaly 
do  kypícího  másla.  A  hvězda  tam  potom  plovala, 
až  dostala  barvu  zlatovou  a  nalily  se  na  ní  bu- 
bliny. Potom  ji  maminka  zas  vysvobodily,  daly 
na    mísu  a  posypaly  cukrovým  šmelcem. 

Maminka    nesmaživaly    boží    milosti  mnoho- 
kráte do  roka.  Musela  k  tomu  vždycky  býti  ně- 
jaká neobyčejná  příčina.  ,Co  se  u  nás  neobyčej- 
ného přihodilo?'  Bartoň  se  v  duchu  tázal.  A  ovšem 
nejprve  mu  napadlo,    že  se  to  děje  na  jeho  při- 
vítanou z  daleké  cesty,   z  tamtad,  kde  lišky  dá- 
vají   dobrou    noc.    Vylezl    z  podušek    a  také  se 
postavil  k  plotně,  a  hned  se  mu  udělalo,  jakoby 
ho  studenou  vodou  polil.  Pocítil,  že  k  vůli  němu 
se  tu  nic  neděje.    A  již    se    ozval    hlas  svědomí, 
jenž    mu    šeptal:    ,Ty  houzíre  houzírská,    ty  za- 
sluhuješ metlou  aneb    opaskem  a  ne  božích  mi- 
lostí!' A  z  duše,  v  poduškách  veliké  a  hrdé,  na- 
jednou stala  se  dušička  malinká,  taková  nepatrná 
jako    máček.    Ale    maminka    si    hleděly  svého  a 
děti  byly    zabrány    do    smažení  a  do  božích  mi- 
lostí tak,  že  Bartoňe  jakoby  nebylo.    Bartoň  ne- 
důvěřoval   té    nevšímavosti.    ,To    je    jako    před 
bouřkou,'    pomyslil    si,    ,a    až    se    přihrne    hrom, 
tatínek,    bude    zle!    Jistě  že  se  dnes  strhne  boží 
dopuštění!'  Hříšník  nepolepšitelný  po  spáchaném 
provinění    nelituje    a    k    novému    hříchu    chvátá. 
Bartoň   nebyl  tak  zkažený.    Předsevzal  si,  že  od 
nynějška  povede  příkladný  život  a  houzíru  nechá. 
Nečekaje    pobízení,    umyl  se,    ustrojil,  pomodlil. 
Matka  ještě  naň  nepromluvila.  Když  dosma- 
žila,  dala    několik    porouchaných    kousků  dětem 
a  po    nich    i    Bartoňovi    poslala,    ale    sama    naň 
slůvka  nepromluvila.  Bartoň  seděl  na  rohu  stolu. 
Byl    tak    překvapen  a  dojat  dobrotou  matčinou, 
že  si  hned    netroufal    po    božích  milostech    sáh- 
nouti.   Očekává   zasloužený    výlupek  a  maminka 
místo  něho    mu    mažou !    Ale  boží    milosti  měly 
v  sobě  vnadu  neodolatelnou.    Bartoň    nejprve  si 
oddrobil    drobeček    a    pozřel.    Potom    si    ulomil 
větší   kousek.    A    než    by    se    kdo    ohlédl,    byly 
v  něm  boží  milosti  všecky,  jen  se  zaprášilo.  A  jak 


je  snědl,  pocítil  náramný  hlad,  takový  hlad,  že 
se  mu  zdálo,  že  by  všecko  snědl,  co  v  sednici 
viděl:  i  bratra  Matějčka,  i  sestřičku,  i  stůl,  i  ho- 
diny, i  dříví  u  kamen, 

Došoural    se    k    matce:    » Maminko,    prosím 
vás,  já  bych  jedl.< 

Matka   jej    odbyla:    »Kam  chodíš    na  práci, 
choď  i  na  stravu.* 

Zdrcen  Bartoň  se  vrátil  na  předešlé  místo 
na  rohu  stolu.  Dušičky  v  něm  už  nebylo  ani  za 
máček,  ale  hlad  jako  hora.  Ale  za  chvilku  ma- 
minka před  něj  postavily  misku  a  na  misce  byly 
zbytky  od  snídaní.  Bartoň  viděl,  že  nedostává 
stravu  harestantskou,  ale  jaká  je  pro  všechny. 
Pokud  jedl,  bylo  mu  volněji  a  v  duchu  si  pochva- 
loval, jakou  má  hodnou  maminku.  V  myšlenkách 
si  pravil:  , Kdyby  naše  maminka  poručily:  Bar- 
toni,  skoč  do  ohně!  —  skočím,  a  do  vody  t.iky 
skočím!*'  Ale  maminka  nic  takového  neporou- 
čely,  ano,  neporoučely  ani:  ,Bartoni,  podej  mi 
sůl!  Bartoni,  doskoč  pro  nůž!  Bartoni,  přilož!' 
Odzvonili  poledne,  otec  se  vrátil  /.  práce. 
Menší  děti  capají  ho  uvítat,  líbají  mu  ruku,  on 
je  laskavě  hladí  po  hlavičkách.  Jde  i  Bartoň, 
ale  není  mu  snadno  přiblížiti  se  pravici  otcovské. 
Jde  přece  a  ani  se  tak  neloudá,  jako  opatrně 
dává  pozor,  aby  se  vyhnul,  kdyby  otcovská  pra- 
vice po  něm  se  rozehnala.  Touha  po  bití  za  ně- 
kolikadenní přestávky  se  mu  vykouřila.  Otcovská 
pravice  Bartoňe  nepopadla,  po  metle  nesáhla, 
opasek  neodpásala.  Dala  se  políbit  i  Bartoňovi, 
jenž  se  jí  dotkl  s  takovou  úctou,  jaké  dosud  ne- 
pocítil. Políbiti  se  dala,  ale  Bartoňe  po  hlavě 
nepohladila. 

Otec  přeměřil  Bartoňe  jakýmsi  udiveným, 
cizím  pohledem  a  šel  od  něho.  Slova  na  Bartoňe 
nepromluvil,  ale  když  usedl  na  lavici  a  menší 
děti  k  němu  přihopkal)',  posadil  si  Matějčka  na 
jedno  koleno,  sestřičku  na  druhé,  jel  s  nimi 
koněm,  vinul  je  k  sobě,  hladil  je  po  tvářích 
i  vlasech,  líbal  je,  a  děti  se  řehotem  smály. 

Čeleď  sešla  se  k  obědu.  Bartoňe  zas  dotý- 
kaly se  udivené  pohledy,  ale  nikdo  s  ním  ne- 
zažertoval,  nikdo  se  ho  na  nic  nevyptával,  ani 
se  mu  nepošklibal.  Jíst  mu  dali  jako  jindy,  ale 
Bartoňovi  už  nechutnalo.  Každé  sousto  mu  za- 
sedalo v  krku.  Ani  nedojedl  a  odklidil  se  do 
kouta.  Nikdo  neřekl :  ,Tam  patříš,  houzíre  hou- 
zírská!' Nechali  ho,  jakoby  ho  nebylo. 

Bartoň  se  toho  dne  neodvážil  ani  za  práh. 
Po  včerejšku  brzy  se  dostavila  únava  a  ospalost. 
Začal  v  koutě  podřimovat.  Matka  mu  přinesla 
něco  k  snědku  a  potom  pobídla,  aby  šel  spát. 
Byla  teprve  doba  svačiny  a  Bartoň  byl  už  jako 
po  večeři. 


Spal  jako  zabitý  a  byl  by  spal  jcštč,  kdyby 
Iio  nebyli  probudili. 

Bylo  v  neděli  časnč  ráno,  ještě  za  šera. 
Matka  poručila  Bartoni,  aby  vstal  a  přistrojil  se 
do  kostela  Rodiče  taky  se  strojili,  ale  otec  při 
tom  neprozpčvoval  ranních  písní. 

Mezi  oblékáním  matka  naložila  niajolikový 
talíř  vrchovatě  božími  milostmi  a  svůj  sváteční 
košík  z  bílého  proutí  naplnila  vejci,  vrstvovanými 
řezankou.  Půl  kopy  jich  bylo,  jak  Bartoň  z  roz- 
mluvy rodičů  vyrozuměl.  Talíř  s  božími  milostmi 
matka  zavázala  do  uzlu. 

Bartoň  věděl,  kolik  uhodilo,  a  hrklo  v  něm. 
Tehdy  sedláci  nepředstoupili  před  žádného  ,pána', 
aby  nepřinesli  nějakého  daru.  Jestliže  ho  nepo- 
dali přímo  pánovi,  složili  jej  v  kuchyni.  Bartoň 
se  dovtípil,  že  ho  tatínek  a  maminka  povedou 
do  Vodňan  před  pány,  že  maminka  pro  pány 
smažily  boží  milosti,  že  pro  pány  jejich  slepice 
ta  vejce  snesly.  A  pomyšlení,  že  bude  postaven 
před  pány,  naplňovalo  jej   hrůzou. 

Kojan  nikdy  doma  nežehral  na  pány,  Bartoň 
od  něho  neslyšel  ani  slova  pánům  nepřátelského. 
Ale  to  již  arci  vypozoroval,  že  k  nim  ani  láskou 
nehoří.  Otec  Bartoňův,  slyšel-li  o  bídě  žebráku. ě 
nebo  mrzákově,  rozpaloval  se  touhou  pomoci  a 
pomáhal,  seč  byl,  i  skutkem.  Dokud  byl  na  svém 
dvoře,  na  svých  polích,  na  [)ozemcích  své  vsi, 
všecko  měl  rád,  i  lidi,  i  zvířata,  i  dílo  rukou 
božských,  i  dílo  rukou  lidských,  každému  i  všemu 
dával  svou  lásku  na  jevo.  Tu  byl  silný  a  bodrý 
a  náchylný  k  mírné  veselosti,  ačkoli  často  se  za- 
mýšlel. Ale  jakmile  l.yla  řeč  o  pánech,  Kojan 
náhle  se  měnil,  zvláště  bylo-li  nutno  vstoupiti 
s  nimi  do  nějakého  styku.  Stal  se  málomluvným, 
zalézal  do  kouta  a  vzdychal,  jakoby  byl  nemocí 
schvácen.  Konečně  s  těžkým  srdcem  vypravil  se 
k  pánům.  kdj'ž  jej  volali  a  zbytí  nebylo.  Před 
takovým  krokem  dlouho  se  na  kolenou  modlíval 
a  odebíraje  se  z  domu,  loučil  se  s  rodinou,  jako 
by  šel  na  mučení  anebo  někam,  kde  hlava  jeho 
bude  dána  do  sázky.  Hlavu  mu  nevzali  ani 
ho  nemučili,  ale  Kojanovi  byl  trapnou  mukou 
každý  hovor  s  »pány«.  Po  návratu  od  nich  po- 
třeboval obyčejně  několika  dní,  aby  přišel  do 
své  míry. 

Ne,  on  nemluvíval  proti  pánům,  ale  varoval 
před  nimi.  Podle  něho  i  panská  přízeň  je  sedláku 
nebezpečna,  a  od  jakživa  špatně  prošel  ten  sedlák, 
který  po  panské  přízni  dychtil  a  na  ní  si  zakládal. 
Spíše  mračno  zauzdíš,  než  panskou  přízeň  udržíš. 
Panská  přízeň  jako  lednové  slunce.  Panské  sliby, 
chyby.  Ševci  kůži  natahují  a  páni  pravdu.  Velký 
pán,  velká  ryba,  a  velké  ryby  malé  žerou. 

Ne  od  otce,  nýbrž  z  úst  jiného  souseda 
Bartoň  zvěděl.  f)roč  sedlák  nemá  k  [lánu  chodit 


bez  daru.  »To  je,»  pravil  ten  sou.sed,  »jakobysi 
šel  do  cizího  dvora.  Cizí  dviir,  cizí  pes  A  to  již 
musíš  mít  něco  v  kap.se  připraveného:  hodíš  mu, 
pes  neštěká  a  ty  projdeš  « 

Ne  divu  Bartoňovi,  že  ho  taková  hrůza  po- 
jala, když  se  dovtípil,  že  ho  rodiče  povedou 
někam  k  pánům.  Nevěděl  si  rady,  ale  uznal  za 
dobré  nedáti  hned  na  jevo,  že  ví,  co  bude.  Strojil 
se,  ale  ne  čerstvěji,  než  jako  na  popravu.  Co 
udělat?  Zpítit  se  nebo  jjrchnout.? 

Strach,  nenávist,  ošklivost  a  opovržení  ata- 
visticky  opanovaly  dětskou  duši  Bartoňovu.  City 
celého  stavu,  ve  kterém  se  zrodil,  dědičnou  mocí 
v  duši  jeho  se  ozvaly,  nikým  uměle  tam  nevští- 
peny,  nevsazeny,  nezalévány,  nepěstovány.  Všecku 
bolest  a  hořkost,  kterou  kdy  páni  sedlákům  způ- 
sobili, v  té  hodině  procítil   Bartoň. 

Znal  on  pána  nejednoho,  i  jmenovitě  je  znal. 
Znal  pana  podkrajského  i  paní  podkrajskou,  již 
mu  jednou  po  deváté  ukázali  na  vodňanském 
náměstí;  v  létě  bylo,  horko  bylo,  dělala  si  stín 
paraplíčkem,  a  z  vlasíí  jí  vytékala  kolomaz  či 
co,  a  stékalo  jí  to  po  spáncích  i  po  krku.  Bar- 
toňovi se  to  zdálo  ohavnou  nečistotou.  Jejich 
děvečky  také  vždycky  nebývají  jako  hvězdy, 
zvláště  když  kydají,  rozkýdají  nebo  nakydají 
hnůj,  ale  když  je  sobota  večer,  vymyjou  se  mý- 
dlem a  vydrhnou  cihlou,  a  v  neděli  kráčejí  do 
kostela  čisté  jako  sklo,  pestří  se  jako  květiny 
na  louce,  štěbetají  si  jako  laštovičky.  Pan  pod- 
krajský  s  paní  podkrajskou  byli  ve  Vodňanech 
nejvyšší  panstvo  —   Bartoňovi  největší    strašidla. 

Znal  od  vidění  ještě  jiné  pány:  pana  okres- 
ního, pana  soudci,  pana  notára,  pana  aktuára. 
pana  listovního,  pana  berního,  pana  kancelistu 
a  dva  pány  policajty,  Tudra  a  Veverku.  V  ne- 
děli o  deváté  sedali  a  při  evangeliu  stávali  v  la- 
vici po  pravé  straně  oltáře,  a  na  proti  nim  v  po- 
dobné lavici  bývalo  panstvo  městské:  pan  půl- 
mistr,  pan  hapatykář,  pánové  radní.  Páni  policajti 
neseděli,  nýbrž  stáli,  u  každé  lavice  jeden.  Kromě 
toho  Bartoň  viděl  ještě  mnoho  jiných  pánů,  jak 
o  Vzkříšení  a  Božím  Těle  kráčeli  pod  korouh- 
vemi po  vodňanském  náměstí.  Viděl  tam  pana 
Bělohlávka,  voskaře,  pana  Jilečka,  punčocháře, 
pana  Cigiozra,  sedláře,  pana  Velfla,  ševče,  pana 
Jůzka,  zámečníka,  pana  Hrdličku,  kováře,  pana 
Tlamsu,  jircháře,  pana  Mosteckého  a  Suchomela, 
mlynáře.  Tento  druh  jianstva  vídal  od  hlavy  do 
paty  černý  a  onen  prvý  druh  míval  jen  kabáty 
černé,  na  nich  zlaté  knoílíky  s  orlíčky,  bílé  do 
modra  kalhoty  se  zlatými  portami,  kordiska  v  zla- 
tých nebo  černých  pochvách  a  klobouky  rohaté 
s  černým  peřím.  Páni  policajti  mívali  křížem 
přes  prsa  i  záda  bílé  řemení,  široké  černé  šavle 
v  černých  pochvách,  a  na  hlavách  čepice  jako 
černé  dížky.  Pokr.if. 


ir     %     %     ir     %     ir     if 


VXcLAv  Hladík: 


EVŽEN  VOLDAN. 


[Jod  vedením  starého  pána  nastalo  sloučení 
'  obou  společností.  Členové  ^Chaosu"  přisedli 
ke  stolu  patricijskéinu.  Židle  rachotily  a  vrzaly, 
páni  se  vzájemně  představovali,  neslyšíce  svá  ne- 
zřetelně mumlaná  jména,  což  nepřekáželo,  aby 
si  n2projevovali  vzájemně  nejzdvořilejší  potěšení. 
Voldana  znali  páni  od  širokého  stolu  osobně, 
o  ostatních  věděli,  že  jsou  literáty,  žurnalisty, 
umělci,  a  i  Hauner  blahosklonně  podával  prst 
nebo  dva  Makovcovi  a  Bulířovi,  jež  ostatně  po- 
znal na  soirée  u  WoUnera  Bulíř  dotkl  se  jeho 
ruky  malíkem  a  zeptal  se  po  zdraví  milostpaní 
a  dětiček,  ač  věděl,  že  muž  s  krásným  plno- 
vousem je  starým    mládencem. 

Havlena  velel  stále.  Byl  duší  rozjařeného 
kvasu.  Proháněl  sklepníky.  Obskakoval  stiil.  Za 
chvíli  objevily  se  mísy  šunky,  nářezu,  sýra  a  vy- 
buch9valy  zátky  šampaňského. 

Cíše  zvonily,  hlasy  rostly  jako  zdivočilý,  zma- 
tený příboj,  smích  a  křik  burácel  pod  nízkou, 
začoudlou  klenbou  hospody. 

Nastala  pitka,  jedna  z  těch  pitek  veselých 
a  bujných,  jež  omračují  hlavy  a  mrzačf  žaludky, 
ale  jež  tak  lahodí  široké  lehkomyslnosti  a  fu- 
riantství  české  povahy,  která  ve  chvíli  rozjaření 
dovede  se  rvát  a  líbat  s  každým,  propit  za  noc 
úspory  dlouhých  měsíců,  výnos  trudné  práce, 
dovede  se  bít  do  prsou  a  otřásati  klenbou  při 
hulákání  chvastavých,  výbojných  řečí  nebo  roz- 
plakat se  sentimentální  písničkou  národní.  A  po- 
vaha tato  propuká  stejně  při  posvícenských  a 
jarmarkových  hodech  ve  venkovských  hospodách, 
jako  při  pilkách  statkářů  a  měšťanů  po  honbách, 
neb    ve    vinárnách    při    rýnském  a  šampaňském. 

Ve  tři  hodiny  s  půlnoci  byla  skoro  celá  spo- 
lečnost opilá  až  na  Haunera,  Wollnera  a  Vol- 
dana, kteří  byli  zabráni  v  živý  hovor.  Wollner 
pil  pouze  vodu. 

Randa  zmizel  hned,  jak  si  jeho  přátelé  při- 
sedli k  širokému  stolu,  ale  nikdo  si  jeho  odchodu 
nevšiml. 

Havlena  pustil  se  s  bankovním  ředitelem 
Vantochem  a  továrníkem  Fantou  do  partie  >ma- 
kaa«.  Hromady  bankovek  převracely  se  na  stole, 
probíhaly  vyzáblými,  třesoucími  se  prsty  starého 
karbaníka. 

Fanta  měl  oči  přimhouřené,  tvář  jako  ztuhlou, 
zvolna  zvyšoval  sázky  a  stále  prohrával.  Řiditel 
Vantoch  se  stále  rozčiloval,  ale  ani  na  chvíli  ne- 
přestal býti  do  krajnosti  zdvořilým  a  vyhrané 
peníze  shraboval  k  sobě  jako  by  nerad,  s  po- 
krčením   ramen   člověka,    který    za    to    nemůže. 

Velkoobchodník  Benda  častoval  Makovce 
titulem  »mistře«  a  několika  anekdotami,  a  Ma- 
kovec starému    pánovi  tak  dlouho    a  tak  pople- 


teně vykládal  filosofickou  symboliku  svého  Satana, 
až  starý  pán  náhle  vykřikl:  »To  bude  nějaká 
e.xtra    safra    čertovina!«    a  nabídl    mu    bratrství. 

Kruliš  zvážněl  od  té  chvíle,  co  přisedl  k  ši- 
rokému stolu,  a  ačkoliv  potrhával  stále  koutky 
úst  a  špatně  vyslovoval  koncovky  a  v  jedné 
chvíli  málem  by  byl  spadl  se  židle,  zapředl  velko- 
statkáře Haunera  do  velmi  důležitého  hovoru 
o  programu  agrární  strany,  o  nové  dani  cukerní, 
o  koalici  národní  strany  s  historickou  šlechtou. 
A  stále  vyjadřoval  až  přepjatě  nadšený  souhlas 
se  slovy  Haunera  stále  důstojného  a  slavnostního, 
při  čemž  kopal  pod  stolem  Bulíře  a  šeptal  mu: 
»Je  to  škrobený  mezulán!  Tlama  vypasená!  Ať 
žije  velkovlastenec  !«  a  pak  hned  uctivě  se  obracel 
k  Haunerovi  a  ukláněje  se,  ťukal  si  s  ním. 

> Zamířím  na  vousy  a  má  kulku  v  komoře,* 
vykládal  ministerský  hodnostář. 

»Za  den  devadesát  koroptví  a  dvanáct  za- 
jíců —  to  již  je  něco!«  křičel  nahýbaje  se  k  němu 
přes  stůl  starší  pán,  velmi  rudý,  s  velmi  bílým 
plnovousem. 

»To  já  posledně  na  honbě  u  knížete  Witt- 
gensteina  .  .  .«  počal  vyprávět  ministerský  před- 
nosta^ 

Úředník  z  ministerstva,  pohlazující  své  dlouhé, 
husarské  kníry,  konečně  vymohl  si  trochu  pozor- 
nosti. Umlkli  Kruliš  i  Havlena  ve  svém  křiku, 
ztichl  i  Hauner  ve  svých  vážných  výkladech  a 
všichni  poslouchali  hosta  z  Vídně,  který  docílil 
toto  nenadálé  utišení  jen  tím,  že  sám  počal  velmi 
tiše  a  opatrně  mluviti  a  tak  vzbudil  zvědavost. 
Jako  muž  do  všeho  zasvěcený  vyprávěl  o  ji- 
stých orgiích  nejvyšší  aristokracie  vídeňské. 
Líčil  zábavy  mladých  pánů  šlechtických  tak,  že 
Benda  jen  funěl  a  tiše  oči  vyvaloval,  a  partie 
makaa  vázla  samou  roztržitostí  Erotické  zápasy 
pážat  a  panen  při  hostinách  papeže  Alexandra  VI. 
a  bacchantické  hors  ďoeuvry  kvasů  Borgiovských 
byly  velmi  naivními,  dětskými  hrami  vedle  těchto 
moderních  kratochvílí,  převanutých  parfumem 
lupanarů  a  stok  vídeňských  ...  A  Bulíř  viděl 
okem  exaltovaného  fantasty  a  opilého  poety 
obrazy  úžasné  a  raffinované,  velkolepé  apotheosy 
špíny  a  triumfální  bacchanale  zvrhlého  sespro- 
sťačení  těch,  kteří  jsou  přesyceni  životem  zje- 
mnělým, urozeným,  zhýčkaným. 

"Nervosa  unavených  a  degenerovaných  rodů  !« 
zvolal  advokát,  odvraceje  se  od  karet  a  hromady 
bankovek 

♦  Viděl  jsem  noční  život  v  přístavních  brlo- 
zích v  Amsterdamu  a  v  Havru,«  pravil  mini- 
sterský úředník,  >»ale  zábavy  opilých,  bujných 
námořníků  se  mi  zdály    něčím    elegantním  vedle 


358 


toho  stupidního  třeštěni  zbujnělých  vchiiožů   al- 
koholiků a  morfuiistů."- 

•  Pane  rado,  vy  nám  tu  líčíte  hrůzy  sodom- 
ské,* vmísil  se  do  hovoru  Wotlner,  >aje  to  vše 
velmi  prosté.  Jsou  lidé,  kteří  chtějí  a  musí  užit 
a  prožit  všechno  —  všechny  radosti,  rozkoše, 
perverse,  hrůzy  —  a  možná,  že  tito  žijící  nej- 
úplnější život    jsou  jeho  nejlepšími  virtuosy. « 

Svraštil  tvář  v  podivném  úšklebku,  oko  mu 
zasvítilo  pod  monoklem  a  nevšímaje  si  více 
ostatních,  pokračoval  v  hovoru  s  Voldanem. 

Zvláštní  náhodou,  ve  chvíli,  kdy  Voldan  pro- 
dělával duševní  boj,  kdy  se  v  něm  stále  prudčeji 
zvedaly  a  rozvlřiovaly  dychtivé  touhy  síly,  moci 
a  peněz,  počal  jej  Wollner  zasvěcovati  do  svých 
nových  podniků.  Byl  velmi  sdílným,  což  Voldan 
přičítal  všeobecné  náladě  společnosti  [)odnapilé 
a  bujně  rozveselené. 

Upozorňoval  Voldana,  že  je  právě  nejvý- 
hodnější doba  spekulace  s  jistými  papíry  prů- 
myslovými a  železničními. 

»Ještě    nikdy    jste    se  nepokusil  na   burse .?« 

>Ne  —  ani  mne  to  nenapadlo,*  odvětil 
Voldan 

»Ale    kdybyste    měl    skoro   jistotu    výhry?* 

•  Snad  Sázel  bych  jako  na  dostihách  Za- 
řídil bych  se  podle  rady  nějakého  trainera,  ma- 
jitele koníren,  zkušeného  sportsmana  —  zkrátka 
znalce  .  .  .« 

•  Nuže,  nabízím  vám  podobné  rady  —  úspěch 
garantovaný.  Sapristi,  musíte  pi^ece  hledět  také 
na  to,  abyste  se  nějak  zmohl  peněžně.  Nebo  to 
chcete  rozluštit  nějakou  partií,  máte  vyhlédnutou 
nějakou  bohatou  nevěstu ?« 

Voldan  se  dal  do  smíchu: 
»To  raději  půjdu  na  bursu!* 

•  Vidíte,  příteli!  Já  se  angažuji  jistým  obno 
sem  —  svezte  se  sebou.  Jen  když  dáte  do  toho 
nějakou  tisícovku  —  a  to  vy  můžete  lehce  udělat ! 


Víte,  že  jsem  vám  mnohým  zavázán.  Rád  bych 
vám  projevil  svou  vděčnost  takto  —  je  to  velmi 
přátelské,  korektní  —  a  především  mne  to  nic 
nestojí,*   Wollner  se  hlasitě  zasmál. 

»No,  uvidíme,*  odvětil  Voldan  vesele 
Wollner  poroučel  číšníkovi,  aby  opatřil  kbe- 
líky naplněné  ledem  novými  láhvemi  šampaňského. 
Makovec  nemotorně  zvedající  své  mohutné 
tělo,  ztrácející  rovnováhu,  opustil  velkoobchod- 
níka, jemuž  vykládal  tak  dlouho  své  mystické, 
spiritistické,  mesmerické  sny,  až  chudák  usnul; 
přisedl  těžce  na  židli  vedle  Voldana. 

•  Kamaráde  .  .  .  bratřeN  blábolil  a  uchopil 
mladého  poslance  za   rameno;    ijiřipijme  si!« 

2 Proč  ne.^  Na  zdar!* 
»A  připijme  jí. « 

•  Komu?* 

Oči  sochařovy  zableskly  se  a  kolem  úst  mu 
zahrál  pitvorný,  naivní  úsměv  sdílného,  měkce 
naladěného  opilce. 

•  Komu  jinému,  nežli  té  n<  jlcrásnější  a  nej- 
rozkošnější mezi  ženami.* 

•  Pak  ať  žije!*  pravil  Voldan,  tváře  se,  jako 
by  nerozuměl. 

»Vždyť  ty,  kamaráde,*  rozchechtal  se  tiše 
sochař  a  šťouchl  důvěrně  Voldana,  až  hekl,  »vždyť 
ty  také  jsi   byl  .  .  .« 

■>  Dobrá  .  .  .  kamaráde  .  .  .  dobrá  .  .  .  tak  na 
zdar!*  chlácholivě  pravil  Voldan,  obávaje  se,  že 
opilý  a  zamilovaný  Makovec,  jenž  projevoval 
k  němu  tak  neobyčejnou,  přítulnou,  přátelskou 
důvěru,  by  mohl  tlachati  povážlivé  věci. 

•  Viď,  že  ji  ctíš?<i 
»0  ano!« 

»Je  to  báječná  bytost!  Sladká  a  něžná  a  tak 
chytrá,  tak  chytrá!* 

•  Ba  —  nejchytřejší  z  nás  všech  .  .  .* 

A  Makovec,  přivíraje  víčka, mumlal  pro  sebe: 
-Ukrutně  chytrá   -     u  -  krůt  -  ně  .  .  .« 


Otakar  Theer: 


%        %        %        ^        ^        %        % 


PŘÍCHOD   ZENY. 


IJak  stanula  pár  kroků  před  altánem  a  prá- 
skala knutou.  Měla  tytéž  šaty  šedě  perleťové 
jako  při  prvním  setkání;  toliko  na  tmavých  vlnách 
vlasu  kolébala  se  velká  růže  jako  krvavá  skvrna. 
Dogy,  přeskakujíce  bič,  obemkly  ji  živým  kruhem 
svých  těl,  jež  se  navzájem  pronásledovala;  a  ona 
z  něho  vyrůstala  jako  královna  zkamenělá  v  tri- 
umfu. Bylo  ticho  a  zamlklo.  Psi  s  vyplazenými 
jazyky  těžce  oddychovali  Závan  větru  nachyloval 
trávu  a  hovořil  ve  větvích.  V  dálce  výkřik  loko- 
motivy pádil  k  nebesům. 

Tu  nalezl    Kamil    na    svých  prsou  ojedinělý 
vlas,  jenž    uklouzl    Line   při    objetí;   .sejmul   jej 


opatrně,  pozoroval  ho,  rozrušen,  a  dlouze  jej  po- 
líbil, tiskna  k  ústům  kapesník,  jako  by  se  kuckal. 
Ale  doktor  zachytil  jeho  pohyb. 

•  Také  .  .  .*  prohodil  vysmívavě,  »un  docu- 
ment  .  .  .  erotiky.* 

»Co  se  stalo  ?«   řekla  Lina. 

•  Eh  .  .  .  jeden  mlády  člověk  .  .  .  fait  la  dé- 
claration  de  lamour.* 

Lina  tázala  se  jich  pohledem.  Přistoupila, 
obskakována  dogami,  a  Kamil,  v  rozpacích,  vy- 
pravil ze  sebe : 

•  Náhoda  .  .  .  Lino  .  .  .* 


» Voyons  .  .  .  rintimité  vyriistává  .  .  .  Madame 
et  monsieur  .  .  .  jsou  .  .  .  Kamil — Lina  .  .  Bůh 
žehnej  nové  .  .  .  nové  manželství  .  .  .  Une  char- 
mante  couple!  .  .  .  Eh  bien! .  .  .  Jaká  dekadáns! . . 
Moi  ...  já  rozděluji  láska  na  dvě:  lamour  my- 
stique  .  .  .  lamour  du  .  .  .  láska  ze  zvědavosti  .  .  . 
Láska  mystique  představte  si  .  .  .  milují  hoši  do 
dvaceti  let  .  .  .  Ona  je  slepý  a  .  .  .  hluchý  .  .  . 
totalement  ....  II  est  běte  et  beau  .  .  .  par 
exemple  .  .  .  Les  femmes  ...  ho  iňorují . . .  Mais  . . . 
láska  ze  zvědavosti  ...  ohl  cest  ia  chose  .  .  .  toť 
domaine  žen  .  .  .  Chtějí  být  sensasionnovány  .  .  . 
elles  .  .  .  chtějí  poznávat  .  .  .  Pokušení  .  .  dělá 
jim  rozkoš  .  .  .  ah  oui  ...  les  chattes  .  .  .  Neuka- 
zují na  ni,  sur  cet  ďamour  .  .  .  ale  on  exi- 
stuje ...  on  vyríistává  .  .  .  Parbleu!  Je  m'y  con- 
nais  ...  já  se  tam  vyznám  .  .  ■  Moje  dítě  (obrátil 
se  ke  Kamilovi)  ...  on  vás  také  překvapí  ...  ta- 
kový láska  ...  V  jednom  měsíci  ....  v  jednom 
roku  ...  ve  dvou  .  .  .  qui  sait.?  .  .  On  přijde  .  .  . 
Vous  verrez  .  .  .« 

Nikdo  mu  neodpovídal  Kamil,  zaleknutý  dok- 
torovým monologem,  lovil  úsměv,  který  hrál  ne- 
přetržitě na  Lininých  rtech,  jako  nemocný  pohled 
divotvorné  světice.  Doktor  pokračoval  stále  sušeji 
a  zdálo  se,  jako  by  magnetisován  hlasem  svého 
nitra.  Vypravoval,  že  Lina  proplakala  včera  celé 
odpoledne.  A  pak: 

•  Paulině  .  .  .  včera  ty  vaše  slzy  ...  ga  .  .  . 
to  nebylo  bolest  pro  smrt  .  .  .  vašeho  bratra  .  .  . 
Plakala  jste  .  .  .  prise  á  la  gorge  par  le  désir. . . 
touhou  .  .  .    poněvadž    milujete    to  dítě  zde  ...» 

»Myslíte?«  Smála  se  mu  skoro  do  očí,  ne- 
ohroženě, smíchem,  jenž  kroužil  až  na  dnu  její 
chladných  zornic. 

»Oui  ...  já  myslím  .  .  .  Nom  de  dieu!  . 
Jeho  tělo  .  .  .  jeho  mládí  .  .  .  bytost  candide 
tout  vzbudila  ve  vás  horečku  .  .  .  une  fiěvre 
La  vie  des  idées,  severe,  uniquement  belle  , 
život  .  .  .  kterou  jsme  žil'  .  .  .  tak  dlouho  .  .  .  vás 
nudí  .  .  .  Eh  bien!  .  .  .  Kamil  .  .  .  cest  ...  on  jest 
pro  vás  la  romantique  .  .  .  vášně  ....  hélas  .... 
une  romantique  vulgaire!' 

»Jste  od  nějaké  doby  zvědavý,  doktore. 
Každý  .  .  .« 

»0h!  Je  le  fút  toujours  ...  já  jsem  to  byl 
vždy  ...  Et  surtout  .  .  .  zvlášť  nyní  .  .  .  Nejste 
Kamila  hodná  ....  nejste  hodná  .  .  .  jeho  nepo- 
skvrněnosti .  .  .« 

Lina  se  zachvěla,  přiskočila  ke  stolu,  ucho- 
pila sklenici,  zakroužila  jí,  jako  by  hledala  cíl, 
a  pak  mrštila  jí  o  zábradlí;  sklo  zapraskalo.  Její 
kadeře  v  prudkosti  pohybu  jí  zaplavily  šíji,  zraky 
prýštěly  ohněm,  ruce  se  třásly: 

»Měla  bych  vám  ukázat  dvéře,  doktore,* 
řekla  a  zanechala  je  v  altánu,  bledé,  oddychující 
rozčilením.  Nebylo  jí  už  vidět. 


Kamil,  divoký,  bez  sebe,  nahnul  se  přes  stul 
a  křičel: 

-Proč  jste  ji  urazil?* 

Kermor  hleděl  na  něho  s  otevřenými  ústy, 
němě.  Jeho  tvář  byla  žliitá  a  blbá,  svraštělá,  osvět- 
lená ohromnýma  bulvama  očí,  prázdnýma,  mrt- 
výma. Kamil  se  po  něm  rozpřáhl ;  pěst  ho  mi- 
nula a  stůl  se  překotil.  Kermor  odskočil  na  pě- 
šinu. Kamil  zvolal  za  ním  rozzuřen : 

•  Stůjte!  Hrom  a  peklo  !- 

Krvavé  skvrny  zaplavovaly  Kamilovi  oči. 
Vzpomínka  na  děs  kinematografu,  na  doktorovy 
nabídky  —  to  vše  volalo  v  něm  po  zranění  toho 
člověka  nebo  zabití,  chtěl  vidět  rány,  krev,  chtěl 
ho  mít  skláceného  na  zemi.  Přiskočil  a  udeřil. 
Čelist  cvakla,  spadl  skřipec,  doktor  zavrávoral  a 
zakoktal: 

»Vy  .  .  .  jste  zpoličkoval  .  .  .  monsieur  Ka- 
mil.?« 

Pak  se  shýbl  pro  skřipec.  Ale  Kamil  skočil 
na  trávu  a  roztříštil  skla.  Stařec  již  ani  nehlesl; 
se  sklopenou  hlavou,  potáceje  se,  s  rozpjatou 
náručí,  která  tápala  ve  vzduchu,  aby  nenarazil 
o  stromy,  odcházel   k  ville. 

Kamil  se  rozpakoval,  má  li  se  ještě  jednou 
na  něho  vrhnout  a  ubít  ho  zde  na  trávníku,  pod 
opuštěnou  prázdnotou  smutné  oblohy,  zaplavené 
navečerem.  A  za  chvíli,  ve  strachu,  aby  stařec 
neublížil  Line,  řítil  se  na  schodiště  a  vpadl  do 
pokoje. 

Velký  Linin  stín  přecházel  komnatou.  Pro 
temno  nebylo  jí  vidět  do  obličeje.  Křičela  na 
Kermora: 

»Co,  ty's  to  byl  ...  Já  mohla  zůstat  ženou 
bez  tvého  ideoví  ho  k  3lovrátku.  Myšlénky  ať  si 
hledají  muži;  jsou  na  to  dost  slabí.  Ale  já  jdu 
za  nebezpečnějším  dobrodružstvím :  chci  lásku 
a  vášeň.  Ano.  Chci  se  ztrávit  v  plameni.  A  ty, 
ty  se  posaď  ke  svým  dalekohledům  a  kinemato- 
grafu .  .  .  Beztoho  se  k  jinému  nehodíš  .  .  .« 

Doktor  jí  neodporoval.  Shrben  v  křesle,  jako 
by  se  bál  nějakého  nárazu,  hovořil  skoro  pro 
sebe: 

»Je  ne  crois  en  Dieu  .  .  .  Moi  ...  já  ...  . 
vraiment  .  .  já  ho  vyhnal  z  mé  duše  ...  ó  .  .  . 
svěřil  jsem  se  sobě  ...  Et  je  ťavais  fait  ...  já 
tebe  jsem  udělal  .  .  .  s  mýma  jukama  .  .  .  Moi  .  ■  . 
já  žil  jsem  skrze  tebe  .  .  Ó  .  .  .  ton  corps  .  .  . 
já  nepotřeboval  tvé  tělo  ...  já  chtěl  jsem  tvou 
duši  .  .  ta  conscience  ...  je  voulus  .  .  enfermer 
mes  idées  .  .  .  dans  ta  cervelle  .  .  .  Tout  ce  que 
j'avais  .  .  .  tout  ce  que  je  savais  .  .  .  oh,  tout  .  .  . 
já  přenesl  do  tebe  ...  Et  .  .  .  a  teď ...  si  tu 
m'échapperais  .  .  .  jestliže  mi  ty  prchneš  ...  já 
zůstanu  prázdný  .  .  .  bez  mého  Já  .  .    « 

»Odjeďuž!  Odejdi !«   prosila  ho  Lina. 


360 


FEUILLETON. 


VÁCLAV  BROŽÍK. 

Z  budovy  českého  umění  vypadl  právě  jrdon  zo 
stěžejných  sloupů,  na  nichž  ono  spočívá.  Umřel  jeden 
z  mála  českých  lidí,  jemuž  se  podařilo  své  jméno  ozářiti 
leskem  světové  slávy  a  významu.  A  ať  soudí  se  o  Bro- 
žíkovi jakkoli,  ať  třeba  poslední  perioda  jeho  činnosti 
může  někde  buditi  námitky,  jedna  zásluha  nebude  nikdy 
od  něho  odňata.  Je  to  ona  podivuhodná  síla  a  energie, 
která  nadána  úžasnou  setrvačností  práce  a  úsilí,  spojená 
s  velikým  talentem  byla  jedna  z  prvních,  která  uzoučký 
rámec  českého  umění  dovedla  rozšířiti  do  celého  světa 
a  upoutati  pozornost  ciziny. 

Krožik  jest  a  zůstane  jedním  z  těch  našinců,  kdož 
dovedli  rozptylovati  mlhy  a  neznalost,  a  přinutiti  svět 
k  uznání,  že  také  český  národ  v  současné  práci  kulturní 
má   své   místo    i    vynikající   součinnost. 

Je  pravda,  měli  jsme  už  před  Brožíkem  umělce  zna" 
menité,  geniální,  měli  jsme  svého  Mánesa  a  j.,  ale  veliký 
široký  svět,  třeba  že  tu  a  tam  se  zastavil  před  jejich 
dílem,  šel  zase  dál.  Dílo  zůstalo  národu  milým  a  drahým, 
ale  za  hranicemi  se  o  jeho  tvůrci  téměř  nevědělo.  Brožík 
byl  jedním  z  prvních,  kdož  zahájili  vítěznou  invasi  české 
kulturní  práce  do  celého  světa.  Byl  jedním  z  mála  vy- 
volenců osudů,  kteří  se  siláckou  energií  dovedli  si  pod- 
robiti svět.  A  tak  v  padesátém  svém  roce,  poměrně  ještě 
mlád  zemřel,  když  byl  dosáhl  všeho,  čeho  může  umělec 
si  přáti:  slávy,  obdivu,  důstojností,  s  jménem,  jež  bylo 
známo  na  obou  polokoulích.  Umřel,  zasypán  v  životě 
vším,  co  může  tento  život  poskytnouti  svým  vyvolencům. 
Arciť  těm  vyvolencům,  kteří  měli  sílu  si  toho  všeho  na  něm 
vydobýti  a  vynutiti.  A  Brožík  tu  sílu  měl! 

Ano,  především  sílu  a  energii.  Nestačí  mít  jen 
talent,  ale  také  píli  a  práci,  která  tento  tatent  dovede 
sdiciplinovati,  ekonomicky  využiti,  neboť  talent  je  píle. 
A  dílo  zemřelého  právě  umělce  je  takovým  obrazem 
velkého  talentu,  spojeného  s  ohromnou  pílí.  Jeho  nebylo 
nic  tak  daleko  jako  Oblomovština,  tento  osudný  vra- 
žedný úděl  přečetných,  často  největších  talentů.  U  něho 
desatero  umělecké  začínalo:  Práce!  A  tak  po  své  třiceti- 
leté činnosti  ponechává  odkaz  úžasné  kvantitivní  šířky 
a  kvalitivní  hloubky  a  výše.  Je  pravda,  v  této  pozůsta- 
losti jeho  životního  díla  je  dosti,  ba  mnoho  věcí  pro- 
středních, ba  slabých.  Ale  to  jest  u  každého  velkého 
umělce,  který  tvoří  mnoho.  Když  zemřel  Viktor  Hugo, 
napsali  o  něm  ve  Francii,  kde  byl  zbožňován:  i>Nikdo 
nenapsal  tolik  krásných  i  tolik  slabých  veršův!«  A  Guy  de 
iMaupassant  ve  své  předmluvě  k  románu  »Petr  a  Jani 
napsal  tuto  vysoce  pravdivou  a  případnou  větu:  »Is  nej- 
lepšího stromu,  zatřeseme-li  jím,  vedle  krásných  plodů 
spadnou  i  chudé  a  zakrslé;  a  je  to  přece  tak  přirozené 
a  jasné !<  Tyto  slabé  plody  upadnou  v  zapomenutí,  ale 
ty  velké  a  krásné  budou  žíti  a  hlásati  velkost  svého 
původce.  .\  věru,  Václav  Brožík  se  už  postaral  o  tOj  aby 
nad  drobné  efemerní  věci,  malované  z  praktických  dů- 
vodů, zůstala  tu  díla,  která  jméno  jeho  zařadí  mezi  nej- 
větší pracovníky  štětcem. 


Přes  to,  že  maloval  mnoho  a  v  nejrůznějších  sniě- 
rech,  od  velkých  vzrušujících  pláten,  zobrazujících  velké 
chvíle  dějinné,  až  po  dětské  genry  a  normanské  sedláky 
a  portréty,  přece  především  je  a  zůstane  Brožík  ma- 
lířem epikem,  stkvělým  Horaérem  historie,  která  byla 
také  vlastní  doménou  jeho  robustního  talentu.  A  z  této 
historie  zase  (věc  pro  něho  jako  českého  umělce  kara- 
kteristická!)  největší  jsou  výtvory,  které  vyvážil  z  dějin 
českých!  Jeho  Hus  před  koncilem  kostnickým*  zůstane 
vrcholem  ovládajícím  roz^^áhlou  vysočinu  jeho  celé  tvorby. 
Ne  jedině  pro  svůj  tak  populáriii  a  českým  srdcím  blízký 


adraliý  sujet,  ale  i  pro  své  kvality  umělecké.  Je  lo  vrchol, 
k  němuž  stoupal,  kterého  dostihl,  a  výše  už  nedošel, 
třebaže  i  po  něm  vytvořil  řadu  děl  nesoucích  nepopira- 
telnou pečeť  velikosti.  Lze  z  toho  abstrahovati  tvrzení 
staré  pravdy,  že  umělec  je  nejsilnější  na  domácí  hrudě, 
tam  kde  ruku  a  cit  vede  vlastní  krev.  Po  té  stránce  jest 
a  zůstane  Brožík  prvním  historickým  naším  malířem, 
vlastním  tvůrcem  moderní  historické  malby.  Tim  nechci 
zncuznávati  to,  co  před  ním  bylo  u  nás  v  historické 
malbě  vytvořeno.  Ale  i  při  nejbenevolentnčjším  nazírání 
sluší  v  tom  hledati  jen  pokusy  a  hlodání  cesty.  »Malo- 
vaná  historie*,  abych  užil  toho  slova,  byla  neurčitá, 
mlhavá,  romantická,  od  psychologie  postav  až  k  posled- 
nímu záhybu  kostumu.  Všimněme  si  jen  takového  histo- 
rického obranu,  a  vidíme  na  něm  snahu  být  co  možná 
nejsladším,  nejfantastičtějším.  Co  scházelo,  byla  histo- 
rická pravda,  které  tyto  pokusy  postrádají  až  ža- 
lostně, nebijí-li  jí  až  povážlivě  přímo  do  tváře.  Brožík 
byl  první,  který  tento  kámen  úrazu  vystihl  a  uvedl  do 
historické  malby  realismus.  Byl  k  tomu  povolán 
svou  úžasnou  pílí,  jaké  vyžaduje  studium  doby,  lidí  a 
krojů.  Na  jeho  obrazech  nenajdeš  oněch  naivností,  které 
tak  mnohé  »historické«  obrazy  vykazují,  nemajíce  na 
sobě  historického  než  název  a  trochu  pestrých  kostýmů, 
ve  kterých  perou  se  všechny  doby,  ba  které  často  vy- 
tvořila jen  —  fantasie  malíře.  U  Brožíka  jest  všechno 
pečlivě  prostudováno,  úzkostlivě  kontrolováno,  slil  doby 
uveden  a  vzkříšen  na  plátně  s  realistickou  věrností  a 
svědomitostí. 

Tento  realismus,  pečlivé  studium  skutečnosti,  to 
také  jest,  co  na  Brožíkových  dílech  působí  takovým 
silným  dojmem,  a  co  tvoří  z  nich  první,  sebevědomý 
základ  moderního  historického  malířství  u  nás.  Arciť 
cesta  k  tomu  byla  daleká,  krušná,  umělec  rausil  se 
mnoho  ohlížeti  ve  světě  a  pilně  studovati  a  učiti  se 
u  velkých  mistrů. 

Druhá  stkvěla  vlastnost,  u  malíře  sice  samozřejmá, 
ne  však  vždycky  se  vyskytující,  jest  Brožíkův  kolorit, 
Jako  kolorista  stkvělého,  brilantního  rozmachu  a  bo- 
hatství nemá  hned  tak  soka!  Podívejme  se  jen  na  ně- 
který jeho  obraz!  Jak  to  všechno  září, blýská  se  pestrostí 
a  přece  to  není  banální  a  brutálně  vyzývavé  a  křiklavé. 
A  jak  přirozené  a  teplé!  Jak  lesknou  se  ty  jeho  samety, 
atlasy,  jak  září  brokáty,  jak  svou  měkkostí  přímo  hřejí 
ty  kožešiny!  Toto  mistrovství  a  záliba  v  nádherném 
koloritu  to  asi  byly,  které  vedly  jeho  ruku  k  výběru 
právě  velikých  chvil  dějinných,  postav  vznešených  bo- 
hatýrů  a  paní,  na  nichž  mohla  královská  jeho  paleta  za- 
zářiti celým  kroesovským  bohatstvím  a  nádherou. 

Všechny  tyto  vlastnosti,  které  jsme  uvedli,  pojí  se 
dohromady  ve  velký  umělecký  odkaz,  u  nás  ojedinělý  a 
i  jinde  vzácný,  v  dílo  umělce  velkého  stilu,  i  když  abstra- 
hujeme jeho  práce  slabší.  Arciť  slabiny  právě  nejvíce 
vynikají  u  velkých ! 


Ozvaly  se  a  ozvou  se  ještě  jistě  hlasy,  které  vyzní 
méně  vřele,  .^le  ať  soudí  se  nad  mrtvolou  Brožíkovou 
jakkoli,  tolik  je  jisto,  že  zanechává  tu  přiklad,  hodný, 
aby  z  něho  si  vzali  poučeni  všichni,  kdož  posvětili  svůj 
život  těžké  a  svízelné  dráze  umělecké.  Je  to  ta  úžasná 
píle  a  pracovitost,  které  i  tak  velký  talent,  jakým  Brožík 
byl,  děkoval  jedině  své  úspěchy,  ona  nesmírná  láska, 
s  jakou  miloval  své  uměni.  Jako  člověk  asi  Brožik,  ač 
obsypán  byl  všemi  dary  vezdejšími  a  prostředky,  žil 
málo.  Neměl  k  tomu  času  pro  své  uměni,  jemuž  věnoval 
celý  život.  A\e  jako  umělec  žil  svůj  vnitřní  umělecký 
život  v  celé  jeho  velké  a  slavné  říši,  jako  málo  kdo 
jiný.  A  může-li  býti  pro  pravého  umělce  života  jiného 
a  krásnějšího,  než  vyplniti  jej  celý  velkým  odevzdáním 
se  mu  cele  a  úplně?  Mefisto. 


OTAKAR  LEBEDA. 

Trai;ickým,  nanejvýš  smutným  a  jímavvm  způsobLwn 
skončil  nadějný  svůj  život  Otakar  Lebeda,  jeden  z  nejta- 
lentovanějších mladých  našich  malířů.  Odešel  v  24.  roce 
svém  dobrovolně  ze  světa,  pro  jehož  zjevy  měl  tak  vní- 
mavé oko  a  jemnou  ruku.  Lebedovo  jméno  bylo  mladé 
poměrně,  jak  v  takovém  věku  bývá  pochopitelno,  ale  přece 
už  mělo  svůj  zvuk  jako  jednoho  z  nejšťastnějších  našich 
mladých  krajinářů  impresionistů,  a  zejména  poslední  vý- 
stavou vídeňskou  pronikl,  jsa  mezi  těmi,  jež  v  povšechné 
chvále  vídeňská  kritika  zejména  vynesla  do  popředí.  Ještě 
nynější  výstava  rudolfínská  byla  obeslána  jeho  obrazy, 
jež  poučí  každého  o  tom,  jaká  slibná  umělecká  duše 
odešla  s  Lebedou.  = 

GLOSSY. 

Znovu,  nevím,  po  kolikáté  již,  zahájilo  Rudolfinum 
svoji  výroční  uměleckou  výstavu.  Nejsem  z  těch,  které 
referentská  povinnost  váže  k  návštěvám  výstav,  tím  spise 
však,  jako  jeden  z  těch  bezejmenných,  jež  tvoří  mnoho- 
hlavé  publikum,  mohu  říci  svůj  dojem,  jímž  na  mne  pů- 
sobila, dojem  teskný  a  tísnivý.  Zdálo  se  mi  téměř,  že 
v  tom  novém,  přepychovém  spořádání,  v  té  péči,  jaká 
věnována  úpravě  nových  komnat,  květinové  výzdobě, 
svichnímu  světlu,  arragementu  neobyčejně  hojných  per- 
ských koberců,  i  konečně  v  těch  všudy  pečlivě  na  prvém 
místě  stavených  německých  nápisech  jeví  se  vědomí  ví- 
tězství nad  secessními  českými  živly,  kteří,  spoléhajíce 
na  své  síly,  rozstříkli  se  v  drobných  výstavách,  mužně 
zápasili  s  netečností  obecenstva,  s  nedostatkem  prostor- 
ných místností  i  s  vlastní  nesvorností  a  přes  veškeré 
úsilí  nebyli  s  to,  aby  povznesli  se  k  silné,  jednotné  re- 
presentaci českého  umění.  Měli  jsme  řadu  výstav  Umě- 
lecké Besedy,  Mánesa,  Jednoty,  souborné  výstavy  jedno- 
tlivců, za  to  však  zmizelo  výlučné  oddělení  malířů  z  Čech 
v  Rudolfinu,  v  němž  české  práce  znamenaly  převážnou 
většinu,  což  ovšem  však  nezabránilo  jednotlivcům  z  růz- 
ných táborů,  aby  neúčastnili  se  soutěže  v  té  záplavě 
pláten  a  skulptur  cizozemských. 

Myslím,  že  je  potřebí  říci  poctivě  a  bez  ohrádky: 
secesse  českého  umění,  vymaněni  jeho  z  područí  Rudol- 
fina nezdařilo  se  do  té  míry,  jak  bychom  si  přáli.  Pravda, 
že  český  sál  v  Rudolfině  nevyhovoval  požadavkům,  jež 
musíme  klásti  na  důstojnou  jednou  representaci  českého 
umění  všech  směrů.  Pravda,  že  výstavy  jednotlivých 
uměleckých  táborů  našich  čestně  se  representovaly  a 
ukázaly  produkci  jednotlivých  směrů  v  ostřejších,  vý- 
značnějších profilech,  než  potom  bylo  kdysi  ve  výstavě 
hromadné.  Ale  to  vše  nesmí  dát  zapomenouti  požadavku, 
od  něhož  nelze  ustoupiti:  aby  české  umění  společnými 
ročními  exposicemi,  v  nichž  účastnily  by  se  všechny 
směry  bez  rozdílu  nejcennějšími  svými  díly,  se  usku- 
tečnily a  staly  se  střediskem  a  závodištěm  uměleckého 
úsilí  našich  výtvarníků. 

Taková  výstava  u  nás  má  jiné  podmínky  než  na  př. 
umělecké  výstavy  měst  německých,  z  nichž  stávají  se 
zvolna  výroční  trhy  na  obrazy  a  sochy.  Naše  výstava 
má  býti  po  výtce  representační,  má  ukazovati  rozvoj  a 
stupeň  našeho  umění,  od  nejmladších  umělců  domácích, 
jimž  by  byla  prvním  krokem  do  uměleckého  světa,  až 
po  ty,  kteří  bud  za  hranicemi  nabyli  světového  jména, 
či  unikli  z  domácích  kruhů  do  jiných  sfér.  Výstava  ru- 
dolfínská byla  a  jest  kopií  výstav  německých,  kopií 
chudší  originálů,  poněvadž  trhové  podmínky  u  nás  nejsou 
tak  výhodné  jako  na  př.  v  Mnichově  nebo  v  Berlíně. 
Če.ský  sál  byl  prvním  pokusem  o  soustředění  a  repre- 
sentování českého  umění,  měl  býti  neutrální  půdou  pro 
všechny  směry  i  všechny  umělce.  Důvody  prostorové,  ná- 
rodnostní a  umělecké  způsobily,  že  půda  tato  se  neudr- 
žela. Jde  o  to,  obnoviti  pokus. 

Nebyl  by  nikterak  na  úkor  výstavám  jednotlivých 
spolkli    a   jednotlivců,    jež    by    byly    společné    exposici 


dobrou  průpravou,  pomáhajíce  vytříbiti  výběr.  Dobrá 
příležitost  naskýtá  se  novou  galerií  uměleckou,  jíž  má 
se  Praze  dostati,  (jalerie  ta  bude  míti  ve  svém  paláci 
jistě  dosti  prostoru,  aby  pojala  výstavu  domácího  umění 
sebe  obsáhlejší.  Doufejme,  že  rozhodující  kruhy  nespustí 
při  jejím  zakládání  se  zřetele  nutnou  potřebu  roční  re- 
presentativní výstavy  domácího  umění  a  že  postarají  se, 
aby  konečně  po  tolikých  bojích  a  překážkách  stala  se 
skutkem.  T. 

Jan  z  Wojkowicz:  O  SNAHÁCH  NEJ- 
MLADŠÍ  LITERATURY. 

(Předneseno  dne  31.  března  v  »Umělecké  Besedět.) 
Velectěné  shromáždění! 

Hodlaje  na  tomto  místě  něco  říci  o  snahách  v  nej- 
mladší literatuře,  která  na  rozhraní  nového  věku  v  Če- 
chách dorůstá,  různě  applikujíc  a  modifikujíc  idee  vy- 
slovené v  letech  devadesátých  Modernou  a  prováděné 
prakticky  několika  odstiňujícími  se  tábory  literární  frakce, 
mám  za  to,  že  nutno  rozdělit  tento  dorost  v  kategorie 
dvě.  A  sice  v  první,  jejíž  příslušníci  jsou  rozehnáni  nej- 
různějšími interessy  v  nejrůznější  strany,  z  nichž  na 
každého  působily  nové  idee  jiným  způsobem,  a  kteří 
dohromady  nemají  nic  společného,  netvoří  bojovný  šik. 
Sem  bych  zařadil  individuality  tak  různé,  jako  p.  Viktora 
Dýka,  navazujícího  přímo  na  českou  dekadenci,  hotovou 
to  individualitu,  v  níž  se  vyhranil  typický  český  nihi- 
lismus,  p.  Houdka,  čistokrevného  to  dekadenta,  jak  po 
ideové,  tak  po  technické  stránce,  p.  Opolského,  allego- 
rického  to  epika  originálního  druhu,  p.  Sekaninu,  v  němž 
se  vrací  u  nás  už  známý  typ  v  p.  Boreckém  a  z  prvé 
periody  poesie  p.  Jaroši.  Kvapila,  typ  parnassistického 
Í'art  pour  Tartisty,  p.  Alfonse  Bresku,  přinášejícího  k  nám 
pozdní  německý  romantismus,  dále  p.  z  Lešehradu,  p.  Sí- 
lena —  a  tak  celou  řadu  lidí,  kteří  svůj  zřetel  obrátili 
hlavně  k  verši,  pěstujíce  prosu  jen  mimochodem  a  — 
to  je  zajímavo  —  nikdy  genre  povídkový  v  pravém  toho 
slova  smyslu,  nebo  dokonce  románový. 

Druhá  kategorie,  přesně  se  od  prvé  odlišující,  vy- 
stupuje s  ideami  nově  zbarvenými,  hlásí  se  v  posledních 
letech  v  kritických  rubrikách  různých  listů  a  ponenáhlu 
se  projevuje  také  positivní  prací  na  poli  české  belletrie. 

Tato  část  mladé,  české  literatury  má  ráz  skutečného 
kvašení,  a  ač  jsou  v  ní  lidé  nejrůznějších  individualit, 
není  možno  přehlédnout  už  nyní,  že  mají  několik  ideí 
vztahujících  se  hlavně  k  rekonstrukci  české  prosy,  ideí, 
které  vyrostly  na  společném  základě  kritického  uvědo- 
mění si  přítomného,  akutního  stavu  věc. 

Poněvadž  pak  právě  v  těchto  několika  lidech  a  ny- 
nějších tichých,  mně  blíže  neznámých,  anebo  budoucích 
sociích  vidím  tvořící  se  novou  literaturu,  a  poněvadž 
cítím  mnoho  společného  s  nimi  ve  svém  uměleckém 
programu,  chci  se  zde  touto  nadějí  české  literatury  dva- 
cátého století  zabývati  a  tím  částečně  sám  sebe  vysloviti. 

Je  to  hlavně  prosa,  jak  již  řečeno,  jíž  se  zabývá 
tato  nejmladší  generace  literární.  A  sice  chce  —  abych 
krátce  charakterisoval  —  vrátit  této  opět  její  prvotní 
formu,  její  epícký  ráz.  Právě  tak  jako  ve  verši  staví  se 
nelibě  k  oné  neurčité  formě  volného  rytmu,  který  měl 
býti  jakýmsi  náběhem  k  společnému,  pro  budoucí  věky 
jedmé  užívanému  slovesnému  útvaru,  spojujícímu  v  sobě 
ideál  poesie  a  prosy,  o  němž  sní  fantastický  duch  lite- 
rátů posledního  desítiletí,  a  vyžaduje  pro  báseň  verš 
hudební  a  uzavřený,  ideově  jasný,  náladově  pro.stv  a  bez- 
prostřední, melodii  a  rytmus  přede  vším  ostatním  — 
tak  také  od  prosy  žádá  plnost  všech  jejích  rozvinutých 
možností,  její  způsobilost  podat  vlnění  života  plného 
konfliktů  a  dobrodružství,  hýbajícího  se  nejrůznějšími 
typy  a  skytajícího  tak  illusi  života  ve  všech  formách, 
života    pliiě    žitého.   Je    to    touha    po    velkých    plátnech 


s  r^lZ^áhlou  exposici.  Odlud  ono  díváni  se  na  povídkii 
jen  jako  na  skizzář,  trcnnáž  před  závody,  a  odtud  onen 
sen  o  velikém  románu,  který  dle  mého  mínění  je  ve  své, 
na  ten  čas  vždy  uzavřené  formě  teprve  tím  pravým  re- 
prcsontačnim  činem  každé  generace,  a  jejím  odkazem 
generaci  přiští. 

(ienro  povídkový  i  román  dostav  poslání  největší 
šířky  a  naděje  býti  zrcadlem  života  od  Balzaca,  Dumasa  st. 
a  j.,  měl  svou  dobu  rozkvětu  za  panováni  naturalismu 
ve  l''rancii,  realismu  v  románě  ruském.  Ale  pouze  zde 
zachovává  svůj  široký,  epický  ráz,  jsa  zrcadlem  života  a 
společnosti,  ve  francouzském  naturalismu  doznává  změn 
tendenčním  akcentováním  filosofického  prosjramu  u  Zoly 
a  jeho  školy,  odkudž  pak  stále  více  dochází  k  románu 
ideologickému,  a  konečně  je  tím,  co  z  něho  dělá  Mauric 
Barrés.  Formou  pro  demonstraci  filosofické  these. 

To  je  jedna  větev  evoluce  románu  posledního  půl- 
století. Druhá  se  vyvíjí  od  Stendhalova  románu  analyti- 
ckého, vrcholícího  v  tvorbě  Bourgetově.  Po  liourgetovi 
čím  dále  více  klade  se  větši  přizvuk  na  nitro  hrdinovo, 
na  individuum,  pěstuje  se  jeho  přecitlivělost,  román  na- 
bývá stále  více  vnitřního  charakteru  dramatu,  choulo- 
.stivý  a  egoistický  rek  stále  méně  snáší  jiných  typů  vedle 
sebe,  které  jsou  jeho  prostředím,  až  konečně  dochází 
k  románu  monografickému,  jak  se  nám  zjevuje  v  Huys- 
mansově  »A  rebours«,  kde  si  rek  vytvořuje  sám  pro- 
středí, kde  vymýtěny  scény,  přírodní  líčeni,  a  zmizelv 
všechny  figury  až  na  jediného  de  L'Esseinta.  Přistoupi-íi 
zde  ještě  vypjatý  individualismus  doby,  hlásící  se  v  lite- 
ratuře pod  znamením  subjektivismu,  stane  se  z  tohoto 
jediného  typu  románu  sám  autor,  děj  pak  osobními 
emocemi,  které  takřka  nejsou  dějem  a  konečně  celé  dílo 
lyrickou  básni.  Drama  a  lyrika  —  tof  dnešní  prosa,  která 
má  přece  své  vlastni  krásné  posláni:  Být  epikou,  nejsouc 
ničím  jiným  než  novou  formou,  novým  obrazům  přizpů- 
sobenou, staré  veršované  epopeje!  Práce  Przybyszcw- 
ského,  román  francouzských  symbolistů,  t.  zv.  lyrický 
román  naturistů  (Monfort)  —  tof  celá  nemoc  dnešní 
prosy. 

Naše,  t.  j.  česká  prosa,  jsouc  takořka  bez  tradice, 
podlehla  tomuto  evropskému  větru.  A  tak  věc  stoji,  že 
mimo  něco  málo  ze  starších  ."ipisovatelů  máme  v  stáva- 
jící naší  literatuře  místo  povídek  analytické  studie,  místo 
románů  filosofická  themata,  pracovaná  pomocí  analysy 
a  synthesy,  s  málo  dějem,  ale  za  to  s  rozsáhlým  appa- 
rátera  psychologickým  Dnešní  povídka  a  román  nezob- 
razuji život,  ale  lušti  jeho  nějaký  problém. 

V  naší  prose  t.  zv.  dekadentni  je  prostředí  jen 
theoretisováno,  ne  vyličováno  —  je  tu  sice  proto,  aby 
vysvětlilo  individuum,  jeho  charakter,  posláni,  respektive 
tragiku,  ale  jsouc  pojato  vzhledem  k  této  monografii 
individua  jako  něco  sekundárního  —  pravým  omylem  je 
podáno  nedostatečně.  Řeknu  ihned,  proč:  Tímto  nedo- 
statečným určením  života  individua  v  životě  ostatních 
trpí  na  opravdovosti  sama  hlavní  figura,  sám  líčený  typ. 
Má-li  být  suggerován  a  vnímán  psychický  život  jedince, 
působí  tím  pfesvědčivěji,  čím  je  více  spojen  s  realitou, 
s  detaily  prostředí,  momentními  popudy  vnějška,  které 
dohromady  spojuji  ríizné  body,  determinují  počitky,  pak 
city  a  odtud  konečně  náladové  klima,  ba  i  ideový  a 
aktuálný  život  reků.  Všecky  naše  počitky  a  teprve  na 
jich  základě  i  ty  nejvznešenější  idee  a  nejdůležitější  pro 
nás  činy  vznikají  z  dotyku  naší  osobitosti  s  realitou  — 
je  tedy  pochopitelno,  že  tam,  kde  vidíme  příčiny,  budou 
nám  i  jasnější  výsledky,  budeme  schopni  většího  sou- 
cítění, zažijeme  více  tvp. 

Necháme-li  tedy  přijít  hrdinu  do  jakékoli  atmosféry 
v  přírodě  i  uzavřeném  příbytku  a  představíme-li  toto 
milieu  před  čtenářem  na  pěti  stranách  tak  živě  a  jasně, 
jak  samo  na  hrdinu  musí  působit  svým  specifickým  kom- 
plexem tepla,  světla,  barev,  zvuků,  vůni  či  zápachu  atd. 
atd.,  postačí  nám  pak  jen  několik  řádek  psychologické 
analysy,   abychom   dostatečně    determinovali  a  živě  čte- 


náři suggcruvali  právě  přítomn\  .^Uiv  nj.^eliu  liidiny. 
Neboť,  jak  z  psychologie  známo,  je  jakákoliv  nálada  de- 
terminována vnitřními  i  vnějšími  vlivy  v  speciálních 
sloučeních.  Určitá  individualita,  určitá  drobná  dobro- 
družství vnitřní  i  vnější,  potkavši  tuto  individualitu  —  a 
příchuť  nálady  je  dána. 

Proto  v  budoucím  románě  —  dle  mého  názoru  — 
musí  být  větší  váha  ještě  než  na  prostředí  sociální  po- 
ložena na  prostřed!  obklopující  reality,  na  atmosféru 
vzduchu,  kde  se  děj  odehrává.  Bude  třeba  tak  rozsáhlého 
a  hlavně  suggestivnlho  líčeni  tohoto  reálného  pru.středi, 
aby  před  čtenářem  vstal  takořka  nenápadně  celý  plán 
města,  bytu,  zahrady  i  jiného  venkova,  kde  se  osoby 
románu  pohybují,  aby  právě  tyto  osoby  vnímal  tímto 
prostředím. 

A  pak  postačí  několik  fakt  života,  a  individualita 
líčeného  typu  či  typů  vystoupí  plně  před  očima  čtenáře, 
psychologie  nitra  je  dána  pak  takořka  sama  sebou. 

Co  nejintimnější  přiblíženi  skutečnému  životu  bude 
ideálem  románu.  Ale  toto  slovo  ,živoť  nepojímám  jedno- 
stranně, jako  na  př.  Zola.  Budoucí  román  bude  nenávidět 
veškerou  ideovou  tendenci.  Idea  románu  musí  se  vy- 
loupnout sama  pro  čtenáře  tím,  že  bude  jim  líčen  život 
tak,  jak  teče,  abych  tak  řekl.  Nebude  to  život  jen  po 
ideové  stránce,  ale  —  a  to  hlavně  —  po  emocionální 
Budoucí  román  bude  rozmnožovat  dojem  života,  žitého 
s  jeho  tajemnou  spleti  podvědomého  vnímání,  počitků, 
z  nich  se  vyvinujících  sentimentů,  idei,  činů,  způsobují- 
cích nový  koloběh  událostí,  počitkfl,  citů  atd.,  až  konečný 
dojem  románu  bude  také  životni  filosofií  hrdiny.  Ovšem 
že  —  kolik  typů,  tolik  různých  životů,  tolik  pravd, 
tolik  tajemství  individualit.  A  konečně  —  kolik  romano- 
pisců —  tolik  jedinečných  znamení  v  koncepci,  ve  vní- 
mání, ve  stylu  —  tolik  zrcadel,  v  nichž  se  nejrůznější 
líčené  typy  zhlížejí  a  jsou  modifikovány  —  tolik  ne- 
smrtelných individualit  tvůrčích. 

Tak  zvaný  neosobný  román  nebude  pražádným 
úrazem  pro  individualitu  autorovu,  autor  se  zde  nercz- 
plyne  v  látce,  nestane  se  pouhým  okem.  Naopak;  autor 
tu  bude  odražen  s  nejrůznějších  stran  nejrůznějšími 
zrcadly,  v  typech,  jež  tvoři,  v  úsudku,  který  nám  o  nich 
dává,  nechávaje  je  mluvit,  jednat,  cítit  a  vnímat  reálné. 
Vždyť  už  sám  kontrast,  jak  už  z  psychologie  známo, 
osvětluje  kontrast  opačný.  A  kresle  pak  realitu  samu, 
prostředí,  dává  nám  její  koncepcí  nahlédnout  i  do  jedi- 
nečné, ncvymezitelné  skladby  své  vlastní  duše.  Nevím, 
proč  by  mi  byla  skrytější  individualita  Flauberta,  Kellera 
nebo  Ludvviga,  než  na  př.  individualita  Alfreda  de  Musset. 
Což  pak  musí  malíř,  aby  vyjádřil  svou  individualitu, 
tvořit  jen  samé  selbstportréty  ?  Nemůže  mluvit  vymalo- 
vaná krajina  daleko  více  pro  vnitřní  uzpůsobení  svého 
tvůrce - 

To  je  zřejmý  omyl,  do  kterého  neupadá  Emil  Zola, 
rozeznávaje  jasně  ve  svém  experimentálním  románu,  dle 
něho  ideálu  to  románu  neosobního,  dvoji  dobrou  stránku 
spisovatelovu:  Sens  du  réel  a  —  expression  personelle. 

Že  bude  neosobný  román  zároveň  románem  sociál- 
ním —  rozumí  se  mi  samo  sebou.  Kde  je  reálné  pro- 
středí, kde  je  velké  plátno  —  není  ani  možno,  aby  bylo 
celé  dílo  fikci  a  ne  ve  velké  části  buď  vlastni  zkušenosti 
nebo  aspoň  pozorováním  autora  samého. 

Dojde-li  také  k  rekonstrukci  románu  historického 
na  tomto  základě  —  rozhodovat  zalim  dnes  nechci. 

Tím  vším,  co  jsem  tuto  řekl,  nechci  podceňovat 
nijak  zásluhy  v  české  literatuře  gent  race  vyvolané  pů- 
vodně daleko  střízlivější  iModernou,  t.  zv.  generace  de- 
kadentni. Uznávám  tomuto  levému  křidlu  Moderny  a 
hlavně  jí  samé  velikou  epochální  zásluhu  v  naší  litera- 
tuře, že  akcentovala  u  literáta  uměleckou  zodpovědnost, 
nutnost  dressury  na  autokritickém  základě,  že  vydatně 
pokračovala  na  zdokonalováni  českého  slova  a  české 
větv.  že  ventilovala  všecky  odborné  časové  otázky  a  tím 
zkypřila  půdu  nám  a  těm,  kteří  přijdou  po  nás. 


DIVADLO. 

Ant.  F.  Čechov.  Strýček  \'áňa  Obra/.y  z  vesni- 
ckého života  o  4  dějstvích.  Z  ruského  přeložil  Boř.  Prusík. 
Režisér  Josef  Smaha. 

Je  to  vždycky  bolestný  a  smutný  pocit,  který  se 
zasekne  do  člověka,  stane-li  před  zrcadlem  a  vidí  na 
svém  čele  první  vrásku,  ve  svém  vlasu  první  stříbrná 
vlákna!  Hle,  vlastní  život  už  je  za  nim!  Co  zbývá  je 
ještě  jeho  zbytek,  smutný  epiloíí,  stáří,  jež  nemá  už  v  co 
doufat  a  věřit.  Co  činí  život  životem,  je  budoucnost,  na- 
děje v  ni  a  snažení  po  ní.  A  jaká  budoucnost  je  stáří .^ 
A  je-li  smutným  takovéto  uvažování  i  pro  lidi,  kteří 
skutečně  a  dosti  žili,  oč  je  trapnějším  pro  duši  člověka, 
který  ocitne  se  u  tohoto  smutného  životního  obratníku 
s  vědomím,  že  to,  co  jmenuje  se  skutečným  životem, 
kráčelo  mimo  něho,  že  nikdy  nepil  z  jeho  bohaté  náplni, 
všechny  radosti  i  bolesti  života,  všechno  to,  co  člověka 
k  němu  poutá,  že  všechno  to  zůstalo  mu  neznámým. 
Jako  rostlina,  která  vyrostla  kdesi  v  temném  odlehlém 
koutě,  nikdy  neviděla  a  necítila  žáru  slunce  a  zakrslá  a 
ubohá  skončila  ubohé  své  vcgetování,  podle  své  přiro- 
zené podstaty  mohla  jinde,  na  jiných  místech  se  roz- 
vinout, ssát  žár  dne  a  dýchat  vzduch  velkého  volného 
prostoru.  Jaké  hořké  zoufalé  poznání!  Ivan  Petrovič 
Vojnický,  jemuž  říkají  v  rodině  prostě  ^strýček  Váňa«, 
je  člověkem,  jenž  dopracoval  se  pozdě  ve  svých  47  letech 
k  tomuto  smutnému  poznání.  A  poznání  toto  je  tím  horší 
a  palčivější,  že  ho  učiní  duch  jinak  inteligentní,  vzdělaný, 
citově  a  myšlenkově  tiohatý.  Je  takovou  rostlinou,  která 
majíc  všechny  podmínky  k  bohatému  a  silnému  vzrůstu 
svou  existenci  stlačila  do  osamělého  hnízda,  odlehlého 
statku  v  gubernii,  odříznutého  ode  všeho  světa  a  života. 
A  snad  by  toto  poznání  se  nedostavilo,  kdyby  byl  zůstal 
na  vždy  sám.  Ale  náhle  stane  se  něco,  co  jako  blesk 
vrhne  jasné  světlo  do  jeho  duše  o  marnosti  celého  mi- 
nulého žití. 

Na  statek  jím  spravovaný  přijede  k  trvalému  po- 
bytu jeho  švakr,  starý  marastický  profesor  na  pensi, 
.Ale.xandr  Vladimirovič  Serebrjakov.  Tento  malicherný, 
ješitný,  dětsky  rozmazlený  stařec,  pravý  to  typ  kantora 
domýšlivého  a  hloupě  do  sebe  zamilovaného,  jenž  myslí, 
že  všechno  ostatní  kolem  je  tu  jen  k  vůli  němu,  měl 
v  prvním  manželství  za  ženu  sestru  ustrýčka  Váně« 
A  strýček  Váňa  a  s  ním  celá  rodina  vzhlíželi  k  svému 
švakru  jako  k  slunci.  Byli  dětinsky  hrdí  na  jeho  články 
a  knihy,  na  jeho  slávu  vědeckou.  Ale  toto  slunce  má 
ošklivé  skvrny,  jakmile  se  trochu  blíže  na  něho  podívá 
strýček  Váňa.  Celá  malichernost  jeho  se  ukáže,  když 
přijede.  Týrá  celé  své  okolí,  vystupuje  s  celou  protiv- 
ností  rozmazleného  měšťáka!  A 'pro  tohoto  člověka  pra- 
covala do  úpadu,  každý  groš  mu  odváděla,  odříkala  se  ho 
celá  rodina.  A  co  víc!  Tento  malý  člověk  dosáhl  všeho: 
slávy,  důstojnosti  i  mladé  krásné  ženy!  Strýčkovi  Váňovi 
náhle  zůstane  hlava  stát!  Kde  on  mohl  být  při  svých 
schopnostech.  Ale  on  se  obětoval  rodině'a  především 
tomuto  malichernému  starci.  Ve  Váňovi  propuká  náhle 
všechno,  co  tam  ukládala  léta  samoty.  V  stárnoucím 
srdci  budí  se  už  pozdé  jako  podzimní  květ  žízeň  života 
a  opožděná  láska  k  mladé  choti  profesorově.  Napjetí  se 
stupňuje  a  dosahuje  vrcholu,  kdvž  bezohledný  stařec 
chce_  prodati  rodinný  statek,  který  není  ani  jeho,  a 
kterého  se  Váňa  zřekl  z  lásky  k  neteři  své  Soně,  dceři 
své  sestry  z  prvního  manželství  starého  profesora.  Přijde 
k  výbuchu.  Váňa  střelí  dvakrát  za  sebou  po  profesorovi, 
aniž  by  ho  však  zasáhl.  Sám  pak  chce  se  otráviti  mor- 
fiem, které  uzmul  příteli  lékaři  Astrovu.  Jen  vroucí  do- 


mluvě Sonině  se  podaří,  že  jed  vrátí  a  odhodlá  se  s  ní, 
stejně  nešťastnou  žíti  dále  v  odříkání  a  hledat  zapomenuti 
v  práci. 

Ale  strýček  Váňa  není  sám,  který  trpí  nedostatkem 
vzduchu  a  života.  Stejně  s  ním  tu  strádá  od  malička 
neť  Soňa,  děvče  vzácné  hluboké  duše,  ale  nehezkého 
zevnějšku,  milující  marně  lékaře  Astrová  a  nešťastná 
touto  smutnou  neopětovanou  láskou.  A  stejný  úděl  tíží 
i  mladou  choť  profesorovu,  krásnou  Jelenu  Andrejevnu, 
otrokyni  své  povinnosti  manželské,  prchající  před  po- 
kušením, se  srdcem  zraněným  láskou  k  zajímavému  lékaři, 
A  lékař  Astrov  sám  je  člověk  vzbuzující  účast.  Duch 
neobyčejně  bystrý,  analytický  a  bohatý,  odsouzený  k  ži- 
votu na  samotě,  v  hrubém  okolí  mezi  mužíky  utápí  svou 
duševní  trýzeň  v  alkoholu.  V  několika  scénách  vytryskne 
jako  skvělý,  nečekaný  ohňostroj,  všechna  jeho  vysoká 
erudice,  jemná  přímo  rafinovaná  duše  pod  tou  krásnou, 
alkoholem  zduřenou  tváří.  Je  to  krásný  typ  ruského 
inteligenta,  toužícího  kamsi  do  dálky  po  příchodu  jakési 
nové  osvobozující  kultury,  typ  hodný  péra  nejkrásnějí.ího 
modernisty,  representant  unaveného  kulturního  člověka, 
sžírajícího  se  v  sobě  samém. 

Ale  tito  lidé  s  jemnými  dušemi,  věčnou  touhou  po  ži- 
votě prahnoucí  rozvinují  ve  čtyřech  dějstvích  obraz  své  roz- 
bolestněné  duše  do  posledního  záhybu.  A  jako  protiváha 
proti  nim  stojí  tu  prostí  lidé,  stará  chůva  Marina  a  starý 
zchudlý  statkář  Ilja  Iljič  Těbgin  s  oním  vše  smiřujícím, 
pokorně  se  vzdávajícím  fatalismem,  vlastním  všem  lidem 
malým,  ale  dobrým. 

Konec  hry  je  silný  přes  svou  prostotu.  Profesor 
s  mladou  chotí  odjíždějí,  za  nimi  doktor.  Zbudou  tu  jen 
Soňa  s  Váňou  a  starou  chůvou  i  Těbginem,  jenž  me- 
lancholicky pohrává  na  kytaru.  Soňa  s  Váňou  pohřižují 
se  do  práce,  aby  v  ní  našli  zapomenutí  na  své  bolesti. 
Nepamatuji  se,  že  by  mne  bylo  hned  tak  něco  dojalo 
jako  tento  závěrek,  otevírající  dalekou  perspektivu  smut- 
ného odevzdání  se  osudu.  Zvuk  rolniček  ujíždějících 
vozů  tu  zní  jako  chimérická  vzdalující  se  hudba  na  vždy, 
na  vždy,  hrana  do  nekonečna  se  vzdalující  chiméry 
životního  štěstí.  Zbude  jen  bolest  a  odříkání,  tupý 
fatalismus. 

Hra,  jak  patrno,  nemá  žádného  skoro  děje.  Není 
dramatem,  je  to  spojení  čtyř  obrazů.  Ale  co  ji  činí  tak 
silně  působivou,  že  se  až  zařezává  do  duše,  je  nad  po- 
myšlení pravdivá  kresba  postav.  Strýček  Váňa  jo  krásný 
ruský  typ.  Jen  tam  v  těch  nekonečných  samotách  mohou 
růsti  tak  krásní,  hlubocí  podivíni.  Lékař  Astrov  už  je, 
řekl  bych,  typ  kosmopolitičtější  se  svou  jemnou  inteli- 
genci a  žíravou  skepsí.  Mne  osobně  tento  lékař  nejvíce 
chytl.  Má  v  sobě  všechny  vložky  dnešního  přecitlivělého 
člověka,  je  typ  inteligentního  myslitele. 

Hráno  bylo  vzorně.  Titulní  roli  maskou  i  hrou  po- 
dal p.  Sedláček  svým  svěžím  teplým  uměním,  v  lékaři 
Astrovu  p.  Vojan  zase  ukázal  svou  vysokou  uměleckou 
erudici,  pan  Šmaha  případně,  třeba  že  až  do  karikatury 
nakreslil  starého  protivného  knihomola.  Paní  Laudová 
v  úloze  paní  Jeleny  byla  krásná  i  umělecky  distingovaná. 
Výkon  si.  Grégrovy  v  úloze  Soničky  zasluhuje  zvláštní 
zmínky.  Ukázala  v  ní  tolik  citu  a  jemného  pochopení, 
že  bezděky  se  pozastavuji  nad  tím,  že  není  jejího  krás- 
ného, bohatého  citového  fondu  užíváno  pro  úlohy  jiné, 
než  obyčejně  se  ji  dávají.  Její  talent  jde  rozhodně  ce- 
stami vážnějšími  a  hlubšími.  Starý  statkář  páně  Mošnův 
byl  jako  vždycky  jako  vystřižen  ze  života,  loždýni 
mrknutím  živý.  Menší  ženské  úlohy  zahrály  případně 
dámy  Danzerová  a  Ryšavá.  Režii  p.  Šmahy  patří  všechno 
uznání;  byla  případná  a  výstižná.  Ant.  Nečásek. 


^I/'iíl;í;^*'^'  se  pro  Pral,u:  na  čtvrt  léta  zl.  V20  (K  2-40),  na  pOl  léta  2I.  2-40  (K  4-8 
iK  2-50),  na_^pul  léta  zl.  2-50  (K  Tr-I,  na  celý  rok  5  zl.  IK  10-).  _  Sešitové   vyd 
sk  původních  prací  se  vyliruzuje.  —   Dopisy  ad:   ' 
K  č.  34.  —  Listy  přijimáine  jen  frankované.  —  >1 


Cena  sešitu  20  kr.  (40  lial.) 


elý 


vychá 


rok  zl.  4-SO  (K  O-óO).  Po-ítou:  na  čtvrt  léta  zl.  1-25 
I  Číslech)  vychází  při  každém  druhém  (sudém)  Čísle, 
ínira«  buďtež  adresovány:  Časopis  »Lumír«,  Prnhn. 
každý  pátek  (vyjma  prázdniny'). 


Redaktor  Václav  Hladík.  —  Majitel,  vydavatel  a  nakladatel  J.  Otio.  —  Tiskem  České  gralické  spolcči.osii  .Unie.  v  Praze 


LUMlR 


Ročník  xxix. 


3.    KVĚTNA    1901. 


*    CfSLO  31.    .» 


K.    tLQART: 


BLEDSKÉ   SNY. 


vyjeli  jsme,  ba  sřítili  jsme  se  po  úbočích  Julských 
^  Alp  k  rovině  Lublaňské.  Mihem  proši.i  nám 
po  pravici  obrovitá  řada  vrcholů  ostře  vypjatých, 
semknutých  v  bílý  ledový  řetěz,  jenž  svítil  a  šířil 
v  odlescích  klesajícího  slunce,  vlnil  se  a  prohýbal 
níž  a  výš,  tu  vytryskl  hrotem  v  závratnou  výš 
až  k  beránkům,  jež  jako  krůpěj  odprysklá  zdály 
se  padati  a  stoupati  s  divokým  příbojem  kamen- 
ných spoust,  tam  klesl  ostrou  soutěskou  kams 
v  hlubiny  nitra  stmělého  chladnými  stíny.  Mžikem 
zapadl  řad  horských  bystřin,  pláč  ledovců  tknu- 
tých horkou  bolestí,  pláč  míšený  se  vzlykotem 
mohutné  hrudi  jenž  stéká  hlubokými  vráskami 
po  licích  a  odletuje  každou  konvulsi  dechu,  padá 
vodopádem  zpět  a  stená  v  žalu  divokém.  Mžikem 
ulétly  rokle  propastné,  v  jichž  dnech  a  bocích 
světlily  se  bílé  domky  droboučké  a  štíhlé  vížky 
občas,  i  stáda  v  malulinké  skvrny  rozběhlá.  Do- 
bouřil  rachot  drčících  poskakujících  vozů.  letem 
zavadivši  šum  lesíků  krnících  v  dětských  šati- 
čkách,  dosmál  se  vagón  bodrým  řehotem  drsného 
humoristy  Slovince,  dorebentil  monotónní  štěkot 
obchodní  —  byli  jsme  dole,  v  stanici  bledské. 
Ekypáže,  bryčky,  pošta,  těžké  nákladní  vozy 
a  na  nich  nezbytní,  z  nich  vyrostlí,  vznešeně 
strnuli  lokajové,  dotěrní,  řvoucí  kočové,  chápaví 
nakladači  —  vše  městsky  rušné  a  hybné,  vítá 
nás  do  širých,  rozlehlých  prostorů  jdoucích  kams 
v  bezlidnou  pustinu  krasovou,  do  horké  atmo- 
sféry samoty,  jíž  neměl  se  život  tknout.  Nepatřili 
aspoň  sobě  život  a  kraj.  Kraj  stařecky  vyprahlý 
až  do  hnědých  kostí  skalnatých,  svraskalý  a  suchý. 
že  oko  vysychalo  pouhým  pohledem  na  žíznivou, 
okoralou  prsť,  a  do  tohoto  těla  vetnuta  tepna 
bijící  horečným  proudem  neklidné  krve,  jež  stříká 
tu  v  krůpějích,  tam  v  dlouhých  proudech,  zde 
staví  se  a  nadržuje  v  tmavý  chuchval,  který  se 
prorve  příštím    nárazem  zadnějších,  a  jinde    roz- 


lézá se,  zkouší  vniknout  za  stěnu  do  horkého 
těla,  však  pouze  zkouší  s  nezdarem  a  hned  se 
vrací  zpět.  Prašná  silnice  se  kříží  s  drahou  a 
[)Iazí  se  v  důl  a  do  kopečka,  po  ní  žene  se  příval 
[ičšíqh,  jízdných,  vozů  v  pestrém  chumlu  tam 
i  naproti. 

Jdeme  s  davem  a  mrzutě  hltáme  zvířený 
prach,  křik  a  rachot,  jemuž  jsme  chtěli  utéct  a 
skrýt  se,  durdíme  se  omámeni  dusnem  dlouhé 
jízdy,  kam  že  to  lezeme  zbfíhdarma  a  zbytečně. 
Krok  za  krokem  kloní  se  hlava  hloub,  zapadá 
do  ramen,  oči  se  přivírají  lhostejně  před  pano- 
ramou bílých  hlav  v  pozadí,  nohy  mdlé,  podkle- 
sávají  v  kolenech,  sotva  se  vlečeme.  Myšlénky 
vyprahly,  zbyla  šedivá  ssedlina  únavné  strnulé 
apathie.  Mlčky  se  vlečeme  do  kopce,  ani  trocha 
stromů  uváznuvších  v  chudém  písku  nevzruší  v  nás 
života.  Jdeme  pouze  proto,  že  nezbývá  nic  jiného, 
než    najít  jakýkoliv  cíl,    kde    možno    se    zastavit. 

Konečně. 

Oddechli  jsme  si  a  oči  pozvedli.  Stinná  plná 
alej  nížila  se  pod  námi  do  rozlehlé  spousty  šťavné 
zeleni.  Pó  stranách  domy  i  villy  v  zahradách,  a 
zahrady  poroseny  dýchají  chladivou  silou  z  mříží 
ven,  házejí  život  na  nás  a  dávají  krvi  švih.  Plněj- 
ším dechem  dmeme  hruď,  hlava  se  přímí,  nohy 
pružní,  ba  přistihujem  se  v  šviháckém  ohebném 
vypjetí  a  usmíváme  se.  Proč  se  bránit?  Proč  ne- 
chytit lehoučký.prchavý  trysk  svěžesti,  jenž  dýchá 
na  nás  ze  všech  por  městečka  rozběhlého  pod 
stromy,  z  každé  skříně  výkladní  a  ze  všech  ma- 
lých plakátů,  jež  chtějí  marně  vyšvihnout  se 
k  velkoměstské  domýšlivé  křiklavosti.  Usmíváme 
se  na  domácí,  hosty,  smějeme  se  šťastně,  bez- 
starostně, smějeme  se  sobě,  všemu,  jeť  tak  mi- 
loučko  zbýt  se  únavy,  zapadnout  v  mladistvou 
silu,  jež  sama  nás  kolébá  a  nechce  po  nás  nic 
než  lehký  úsměv   důvěřivý. 


Níž  a  níž  jdeme  mezi  villovější  již  domy  a 
hotely,  až  ocitáme  se  v  stmělém  prostranství 
v  prostřed  moderních  budov  lázeňslcých,  svítících 
běh'  a  sklem,  sklem,  jako  by  hltat  chtěly  nej- 
plnějším douškem  chlad  a  kyprou  barvu  ostíně- 
ných  spodních  listu  kaštanů  a  javorů,  teplo  a 
jásot  sršivých  blesků  výšek  zbledlých  v  slabou 
modř.  Život  snad  právě  vystříkl  ze  srdce  do 
tepen,  snad  chystá  se  teprve  vyběhnout  a  roz- 
kolotat  přítmí  svým  hlučivým  úderem  ;  je  prázdno 
posud  všude  a  ticho. 

Rozhlížíme  se.  Před  námi  v  chvějném  mi- 
hotu listí  kmitá  se  hluboká  modř,  prožehlá  úde- 
rem stříbrných  plamenů;  modré,  kovově  lesklé 
hvězdy  prší  do  třesavé  zelené,  listné  stěny,  jak 
uťat  byl  by  před  námi  svět,  jak  stáčela  by  se 
obloha  nám  pod  nohy  v  hloubky,  v  propasti, 
stemnělá,  plna  svých  sluncí  do  tmy  blýskajících. 
Rychle  blíž.  Rychle.  Sběhli  jsme  po  vrždícím 
písku  níž;  ještě  kroků  několik  —  a  stojíme. 

Kovové  zrcadlo,  ne  již  modré,  leč  zkalené 
do  tmavá,  polité  úpalnými  doteky  divokých,  žhou- 
cích světel,  kovové  hladké  zrcadlo  nehnuté  dívá 
se  do  výšek,  zdá  se,  že  lehlo  a  zvrátilo  se  na 
znak  níž,  ruce  rozpíná  a  pod  hlavu  zakládá, 
opínajíc  jimi  ostrůvek  s  rudou  střechou  kostelní 
nad  tlumem  akátů;  to  jak  se  hlaď  jeho  zdýmá 
nezvlněna,  celistvá,  jen  jako  by  oblé  líčko  na- 
dýchlo se  durdivě.  Dívá  se  do  modra  a  odpočívá 
v  lehkém  snění,  v  dřímavém  zamyšlení,  jež  ne- 
vzrušeno nekrabatí  se  ni  jedinkou  vlnou.  A  my 
ztraceni  v  úchvatu  tajíme  dech,  aby  snad  jeho 
nárazem  se  nezvrásčila  voda  kovová. 
Jsme  u  Bledského  jezera. 
Spustili  jsme  se  ku  stolku  pod  kaštanem  na 
verandě  zaříznuté  v  samu  hladinu,  zabořili  jsme 
se  do  hebkého,  přítulného  vzduchu,  jenž  ovíjel 
se  kol  hlavy,  údů,  oplétal  tělo  sladkou  leností 
a  třásl  se  horkou  rozkoši  nad  každou  hranou 
pevné  půdy,  lámaje  zvlněním  svým  přímé  drsné 
obrysy  v  barokní  hru  křivek  zálibných. 

Voda  se  zdýmá  táhle  i  prohýbá  jako  pružná 
sklenná  plocha  tlakem  nenáhlým,  a  každé  vzdutí 
vystínuje  hladinu  ve  velkých  kruzích,  z  jichž 
středu  tryskají  žhoucí  svity,  že  skvrní  se  všecka 
šířavina  v  hvězdné  opalisaci ;  a  každé  prohloubení 
mění,  přehazuje  blesky  vedle,  že  na  zdánlivě  ne- 
hybné, neživé  hladině  honí  se  a  zápasí,  víří  a 
šlehá  nejzávratnější  rej  prudkých  světel  oslnivých, 
jichž  barvy  stříkají  na  břehy  jezerní.  A  oko  točí 
se  za  bleskem  tam  a  sem  a  nenalézá  oddechu 
a  šílí  dál  a  dál,  v  kruh  a  zpět  a  zase  dál  a  zase 
zpět,  až  strne  hypnotisováno  strašným  hadím  tím 
okem  fascinujícím  ;  dívá  se,  dívá,  zornici  šíří, 
hltá  zásvity  i  temný  tekutý  kov,  dívá  se  bez 
konce,  hladovo  každého  nového  zvratu. 


Voda  se  zdýmá  táhle  i  prohýbá,  a  každé 
vzdutí  obnaží  vlhký  břeh,  dá  drobným  krůpějím 
se  utrhnout  se  stébel  trávy  převislé,  padnout 
tichým  plesknutím  na  sníživší  se  hladinu,  a  každé 
prohloubení  žene  okraj  po  slizké  hlíně  vzhůru, 
až  přilne  šplounavě  ku  trávám,  kořenům,  ševelí 
polibky  hebké  na  teplou  líc  jen  retů  dotekem. 
Dolů  a  vzhůru  hladí  se  kyprý  ret  vodní,  objímá 
zemi,  zvučí  crčivou  prškou  kapek  svých,  pleská 
a  laská  písničku  teplé  své  lásky,  hlouká  ji  pro 
sebe  v  samotě  nerušné,  tiché.  A  vůně  vlhká,  ze- 
mitá leží  v  světlech  i  zvucích,  lákajíc  tělo  i  duši 
k  sobě  blíž,  vnukajíc  touhu  lehnout  si  v  žhoucí 
tu  ocel,  dýchat  chlad  její  a  ruce  nořit  v  hlubinu, 
dávat  se  zvedat  a  houpat,  líbat  a  objímat  měk- 
kými rety  dlouho,  dlouho,  v  nekonečno,  a  jen 
se  dívat  do  výše  v  líném  opojení. 

Ta  touha    je    jediné,  co  duše  vyřkla  zajata. 

Zakouřila  se  před  námi  káva  bělavou  parou, 

jež   rozplývala  se  v  širokých  obláčcích  a  mizela. 

Duše  dále  tkvěla  v  jezeře. 

Najednou  převlekla  mázdra  neprůhledná  celé 

oko.  Zavřelo  se,  osleplo    prázdnou  temnotou,  ni 

svitu  již  nehodilo    do    kraje.    Povrch    se  svraštil 

lehkým,  netrpělivým  hněvem,    pak   vrásky  hloub 

se  zaryly,  když    tma    se    nepohnula  dál,  udeřily 

trhavě    na    břeh  a  zlostně    zareptaly    z  hluboká. 

Odrazily  se  a  valily  se  zpátky  po  tváři. 

Zašuměl  nám  kaštan  nad  hlavou,  a  mezi 
listím  jeho  viděli  jsme  těžký  mrak  se  plížit  nad 
sebou.  Zůstali  jsme,  ač  první  krůpěje  již  pleskly 
o  vodu,  vyhodily  bubliny  a  kroužkovaly  zdrsnělou 
hlať  sítí  nových  žilek  jemňoučkých.  V  dáli  za- 
bouřil hrom.  V  druhé  dáli  žíhaly  sněžné  vrchy 
stříbrem  světel  bez  stínu.  Bouř  šla  mimo,  za  jiné 
vrchy  snad  se  podívat,  nás  jen  pohladila  nejzaz- 
ším  krajem  svým,  jenž  skoro  rozplýval  se  již 
v  hru  letní,  teplé  pršky,  šumivé  a  krátké.  Listí 
třáslo  se  v  nárazech  a  propouštělo  občas  krůpěj 
na  nás  škádlivě.  Míň  a  míň  se  vlnila  hloubka, 
lehala  zase  v  smavý  klid  skrápěna  lehtavou  rosou, 
až  ulehla  docela.  I  světla  se  vrátila,  však  ne  již 
tak  horká  a  prudká;  ovlhla  mlhou  dštivou  a 
stoupala  ošizena  z  jezera  pokorná,  nevtírayá. 

Stín  míjel  volně  v  bok,  přepustil  světlům  již 
i  ostrov  s  rudou  střechou  v  akátech,  stoupal  po 
příkré  stěně  protější,  až  přesunul  se  za  hrad, 
jenž  hrdě  vypjal  se  výše  v  paprscích,  jak  kdys, 
kdy  mitia  tridentská  z  něho  vládla  vůkol.  Ukryl 
se.  Stráně  zelené  zasmály  se  jasem,  svěžím  ži- 
votem, městečko  bělalo  se  pod  hradem  rozhá- 
zeno v  průzory  .stromů  parkových,  vzduch  omládl 
a  proudil  rušným  tahem  do  větví,  vůně  jejich 
sbíral,  nesl  v  sousedství,  vše  zdvihlo  se,  žilo,  jako 
jitro  by  bylo  vzešlo,  jitro  činné  po  snivé  únavě 
parné  dřímoty.  ^°''"^' 


%         %         %         %         ^         %         % 


Josef  Holeček  : 


HOUZÍR. 


\/šecko  to  panstvo  v  pojímání  Bartoňově  splý- 
^  válo  v  jfdiný  pojein  chladné,  sobecké  pýchy. 
1  ten  pán,  který  se  na  sedláka  sladce  usmívá  a 
říká  mu  »pantáto«  a  selce  »panímámo<,  myslí, 
kterak  by  jej  ošulil,  i  ten  pán,  který  sedlákovi 
tajně  hrabe  z  pole  brambory,  nad  něj  se  vynáší. 

Bartoň  věděl,  třeba  jej  byl  otec  o  tom  ne- 
poučil, že  mezi  sedlákem  a  pánem  je  propast', 
jakoby  široká  a  hluboká  rokle  plná  sněhu  a  bláta. 
Napadlo  mu,  že  jej  otec  chce  pánům  za  trest 
prodat,  že  se  ho  chce  zbavit,  zavrhnout,  a  mráz 
i  horko  střídaly  se  v  jeho  těle  při  tom  pomy- 
šlení, 

Dostrojili  se.  Matka  podala  Bartoňovi  uzel 
s  božími  milostmi,  sobě  na  pravý  loket  pověsila 
košík  s  vejci.  Měli  se  k  východu.  Otec  pokropil 
nejprve  ženu  a  synka,  potom  i  sebe  svěcenou 
vodou  a  vybídl,  aby  s  Pánem  bohem  vykročili, 
A  tu  Bartoň  padl  na  kolena  a  pláče  a  ruce 
spínaje  prosil:  "Tatínku  s  maminkou,  moji  jediní, 
zlatí,  milovaní,  prosím  vás  pro  živého  boha  a 
pro  všecko  na  světě,  nechtě  mě  doma!< 

•  Nemůže  to  být.« 

Bartoň  zaplakal  ještě  řevněji. 

•  Tatínku  s  maminkou, «  prosil  úzkostlivě, 
»pro  pět  ran  Ježíšových,  nezbavujte  se  mne!  Na 
nudle  mne  rozsekejte,  zamordujte,  jen  se  mne 
nezbavujte  a  pániim  mne  neprodávejte !< 

>K  žádným  pánům  nepůjdeme, «  řekl  otec, 
•  půjdeme  k  panu  děkanovi    Pospíšilovi.* 

Chopil  chlapce  za  ruku,  vyvedl  jej  ze  dveří 
a  vedl  jej  celou  cestu.  Chlapec  se  utišil.  Cítil  se 
v  silné  otcově  pravici  jako  chyceným  vrabcem, 
Marno  se  zpěčovati.  Poklusával  podle  otce.  Strach 
s  něho  spadl,  spíše  se  těšil. 

Kněze  sedláci  neřadili  mezi  »pány«,  považu- 
jíce je  za  něco  jiného,  jednak  sobě  bližšího, 
jednak  i  nade  všemi  pány  stojícího.  Zvláště  to 
platilo  o  knězích  selského  původu  a  obzvláště 
o  panu  děkanu  Pospíšilovi,  Selský  kněz  jim  byl 
víc,  než  pouhý  kněz,  a  pan  děkan  Pospíšil  byl 
ctěn  a  milován  jako  nejkrásnější  přiklad  selského 
kněze,  Malý  Bartoň  o  něm  od  otce  mnoho  slýchal, 
jak  je  moudrý,  ke  každému  laskavý  a  přímý, 
sám  podporovatel  chudých  a  zastance  jich  u  bo- 
hatých, jak  se  zastává  nevědomých  a  těch,  kte- 
rým se  křivda  děje  u  pánův,  a  že  ho  páni  zrovna 
tak  nemají  rádi.  jakoby  selští  a  chudí  lidé  pro 
něj  život  nasadili.  Bartoň  znal  pana  děkana  Po- 
spíšila i  z  blízka  Jednou  byl  u  nich  o  posvícení 
či  obžinkách  hostem,  Bartoňe  pohladil,  seděl 
s  lidmi  za  stolem,  bral  si  s  nimi  z  jedné  mísy, 
každému  pověděl  hezké  slovíčko,  na  každého  se 
usmíval,  upejpavým  ženským  jídla  předkládal. 
Tehdy  tatínek  řekli,  Bartoň  si  to  dobře  zapama- 


z  netiSténé  dosud 

ČÁSTI  .NAŠICH".  -  -  - 

Pukrač. 

toval:  'Náš  pan  děkan  nám  předcházejí  dobrým 
příkladem  ve  všem,  i  za   stolem. « 

A  pan  děkan  Pospíšil  na  to:  »I  Pán  Ježíš 
lámal  a  rozdával  učedníkům  svým  a  veselil  se, 
když  byl  hostem  v  Káni  Galilejské, « 

Řekl  to  takovým  způsobem  —  Bartoň  to 
dobře  pozoroval  —  že  všichni  stolovníci  ztichli 
a  dávali  pozor,  aby  ani  nůž  necvakl,  a  všichni 
se  při  tom  usmívali  spokojeně  a  blaženě, 

Z  pana  děkana  Pospíšila  Bartoň  neměl  stra- 
chu Ale  proč  ho  k  němu  vedou?  Ptáti  se  ne- 
opovažoval, sám  o  této  otázce  přemýšlel  a  na 
konec  nenapadlo  mu  nic  chytřejšího,  nežli  že  ho 
vedou  k  panu  děkanovi  do  učení.  Tolik  se  toho 
naposlouchal,  že  bude  velebným  pánem,  že  ani 
nebylo  možno,  aby  mu  v  té  chvíli,  v  níž  tušil 
něco  pro  sebe  rozhodného,  přišlo  do  hlavy  co 
jiného. 

S  tím  osudem  brzo  se  smířil.  Jen  nebude-li 
učení  dlouhé  a  těžké?  A  budou  pan  děkan  Po- 
spíšil taky  lupat?  Arci  že  budou,  jaké  pak  by 
to  bylo  učení!  Ale  tatínek  už  ho  naučili  držet 
a  z  kněžského  učení  Bartoň  už  ví  něco  napřed. 
Umí  říkat  > Sedům  liber  masa  málo'.  V  duchu 
si  to  protahuje  a  prozpěvuje.  Slyší  svůj  hlas,  jak 
se  nese  od  oltáře  pod  celou  klenbou  vodňan- 
ského  kostela,  »Sedum  liber  masa  málo,  sedům 
liber  masa  málo,»  opakuje  si  a  počítá  stupně, 
které  mu  bude  překročit,  aby  sám  se  stal  panem 
děkanem.  Nejprve  bude  ministrantem,  potom 
majstrem,  potom  kaplanem,  potom  panem  dě- 
kanem. Bude  starý,  bílý  jak  jabloň,  vážený.  Jak  se 
objeví  na  ulici,  na  silnici,  na  návsi,  všechny  oči 
budou  se  k  němu  obracet.  Lidé  budou  ustávat 
od  práce  a  z  daleka  ho  pozdravovat.  Kteří  budou 
blíž,  nechají  všeho  a  pospíší  k  němu,  aby  mu 
políbili  ruku.  Bude  na  lidi  taky  tak  hodný,  jako 
pan  děkan  Pospíšil,  a  houzíru  nechá.  Ilouzíru 
dozajista  nechá,  to  by  se  nesrovnávalo  s  jeho 
děkanským  úřadem. 

Pan  děkan  Pospíšil  sloužil  ranní,  mezi  druhou 
zpovídal,  po  druhé  odešel  z  kostela  k  sobě  na 
děkanství,  aby  se  nasnídal  Kojanouc  v  patách 
za  ním, 

»Jcn  abych  se  dlouho  nezdržela,«  pravila 
Kojanka  před  vraty  děkanství,  »a  nespozdila  se 
potom  s  obědem, « 

•  Máme  dnes  důležitější  starost,*  řekl  Kojan, 
»a  dostaneme  se  i  na  oběd.  Vždycky  bylo  u  Ko- 
janů  v  čas  oběda  prostříno  a  bylo  i  božích  darů 
na  stůl.  Vždycky  se  u  Kojanů  i  cizí  najedli,  a 
domácí  teprve  nemuseli  se  starati,  bude-li  čím 
se  nasytit,* 

Vešli  do  kuchyně.  Po  starém  obyčeji  sedláci 
jinudy  nevstupovali  do  příbytků  pánů.  Vysvětluje 


se  to  tím,  že  páni  bez  rozdílu  pohlíželi  na  všechen 
selský  lid  jako  na  svou  čeleď,  a  když  lidé  selští 
přišli  do  panského  bytu,  bylo  jejich  místo  mezi 
panskou  čeledí.  A  kuchyně  kromě  toho  byla 
místem,  kde  skládali  svoje  vstupné  v  podobě 
naturalii- 

Kuchařka  jim  dokořán  otevřela  dvéře  do  jí- 
delny. Kojanka  dveřmi  všupovala  Bartoňe,  třetí 
šel  Kojan.  Bartoň  před  sebou  oběma  rukama 
uzlík.  Beraničku  mu  sundala  a  držela  maminka. 
Ani  Kojanka  neodložila  košíku,  ani  Kojan  hole 
a  čepice,  aby  se  vidělo,  že  přišli  jen  na  skok  a 
nechtějí  se  na  děkance  roztábořit. 

Pan  děkan  Pospíšil  právě  si  po  prvé  sikl 
bílé  kávy.  Vstal,  vlídně  a  vesele  hosty  vítal.  Byl 
vysoký,  rovný,  nehubený,  netělnatý.  Vlasy  mu 
zřídly  a  zbělely,  i  tvář  byla  taková  bílá,  jako  by 
stříbrná,  jak  se  Bartoňovi  zdálo 

>  A,  něco  dostanu !«  zvolal,  vida  uzlík  v  rukou 
chlapcových.  Rozvázal  jej  a  postavil  ke  svému 
šálku.  »A,  boží  milosti!  My  selští  chlapci  víme, 
co  jsou  boží  milosti,  pravda,  Bartůňkuř  Bartůňku 
ti  říkají,  že?  My£  jsme  staří  známíl  A,  kuchařko, 
přineste  hostům  taky  kávyU 

Stalo  se.  Pan  děkan  Pospíšil  postrčil  k  nim 
tácek  s  mastnými  rohlíky. 

»Co  ty  raději,  Bartůňku:  boží  milosti  nebo 
mastné  rohlíčky  ř« 

Chlapec  se  již  osmělil  a  dal  odpověď  takovou, 
jakoby  dal  každý  chlapec  na  jeho  místě:  »Já 
rád  boží  milosti,  a  mastné  rohlíčky  taky  rád.* 
»Tatínku,  vy  máte  rozumného  chlapce!  Berte 
si,  Kojane,  berte  si,  Kojanko !  A  ty,  Bartoni,  tu 
máš  boží  milosť  a  tu  máš  mastný  rohlík. « 

Starci  nebylo  těžko  uhodnouti,  že  rodiče 
navštěvují  ho  k  vůli  synkovi.  Co  by  asi  měli  na 
srdci?  Věděl,  že  selští  lidé  v  městě  nesnadno 
rozvazují,  a  bodře  jim  vyšel  vstříc. 
>Jak  se  ti  u  nás  líbí,  Bartůňku ?« 
»I  což,  máte  to  tu  hezké.  Jaké  obrazy!  Ob- 
razy máte  větší  než  my.  A  tamhle  skleněný  zvon. 
My  nemáme  skleněný  zvon.  A  máte-liž  vy  koně? 
A  kolik  jich  máte?  A  jak  jim  říkáte?  Nám  se 
dvě  kobyly  ohřebily.  Tygra  a  Fuxa.  Máte  vy 
taky  hříbátka?« 

» Všelicos  máme,  Bartůňku,  ale  to  víš,  takové 
to  u  nás  přece  není,  jako  u  Kojanů.  Kdybych 
já  byl  Kojanouc,  toho  bych  si  vážil,  poslouchal 
bych  pěkně." 

Zpytavě  opřel  oči  v  Bartoňe.  Neposlušnost 
nebyla  slabou  stránkou  Bartoňovou, 

Bez  rozpakův  odpověděl:    »Já  taky  poslou- 
chám jako  zajíc. « 
»Ale  nejíš. « 
>Já  už  snědl.' 

>A  chvála  bohu,  to  je  host!  Kuchařko,  ještě 
šálek  kávy  i  Tomu  velkému  ne,  tomu  malému! 
A  tu  máš  ještě  jednu  boží  milosť  a  ještě  jeden 
mastný  rohlíček.* 


Kojan  byl  vážný,  Kojanka  se  rozpaky  čer- 
venala a  zapomněla  namočený  rohlíček  donést 
ústům. 

»A  čím  pak  se  budeš  učit,  Bartůňku?* 
» Panem  děkanem  Pospíšilem  « 
»Dobrá,  to   budeme  spolu  dva.« 
»Ale  až  se  vyučím,    tady    u  vás  nezůstanu. c 
»Nu,  a  kam  půjdeš?  Do  světa,  kde  růže  roz- 
kvétá?* 

»Ne,  do  naší  vsi  půjdu,  a  tam  si  vystavím 
děkanku  ještě  větší,  než  máte  vy,  a  koní  taky 
budu  mít  víc,  a  kostel  si  tam  vystavím,  že  tenhle 
váš  vodňanský  bude  proti  němu  jako  kolna. « 

Jasné,  veselé  a  dětinsky  prosté  oko  knězovo 
vzbuzovalo  důvěru  Bartoňovu.  Osmělil  se  tak,  že 
s  ním  mluvil,  jako  by  už  nyní  byli  kamarádi,  ne 
teprve,  až  oba  budou  děkany. 

Kněz  povšiml  si  slova  Bartoňova:  »až  se  vy- 
učím, tady  u  vás  nezůstanu.*  Myslí  tedy  Bartoň, 
že  se  bude  učiti  děkanem  u  něho. 

»A  ten  tvůj  kostel  bude  míti  taky  věž?- 
>A  ba!* 

>A  na  té  věži  zvony?* 
.A  ba!. 

.Aha!  A  jak  je  uliješ,  a  jak  na  věž  dosta- 
neš ?« 

Bartoňovi  už  nebylo  nic  nemožného. 

»Věž    vystavím    až  do  nebe  a  zvon    udělám 

z  nebeské    báně.    Vy  myslíte,    váš  Marek,  to  je 

zvon?  Anebo  váš  Jan  že  je  zvon?    To  jsou  leda 

rolničky    proti    zvonu,    který  bude  na  mé  věži.* 

Obrazotvornost  Bartoňova  ztratila  zatím  míru. 

»A  ba,  že  rolničky!*   přisvědčil  si.  A  krávy 

budu  míti  takové,  že  ty  vaše  rolničky  jim  pověsím 

na  krk,  a  co  je  nyní  tlustý    hlas  vašeho  Marka, 

to  bude    potom    hlásek    jako  panímámin  vlásek, 

jakobyste  o  skleničku  cinkali  * 

Kojanka  ještě  držela  namočený  rohlíček 
v  ruce  a  upjatě  pohlížela  na  pana  děkana  Pospí- 
šila, jestli  se  řečí  chlapcovou  neurazí.  Kojan  jako 
by  neposlouchal.  Vážně  a  pomalu  pil  kávu  a  když 
dojedl  jeden  rohlík,  nečekal  jako  ženská  na  po- 
bídnutí a  vzal  si  druhý.  Lysou  hlavu  měl  vtaženu 
do  mohutných  ramenou  a  zamyšleně  hleděl  před 
sebe. 

Duchovní  obrátil  se  od  syna  k  otci. 
»Brzo-li  myslíte,  Kojane,  do  pole?* 
»Čím  dřív,  tím  lip.  Čekáme  jen,  jak  to  trochu 
vyschne.  Počasí,  chvála  bohu,  začíná  se  ukazovat 
příznivé.* 

.Také  soudím,  že  budeme  mít  březen  suchy, 
jak  má  být.  Císařská  silnice  už  je  jako  železo, 
ale  polní  cesty  ještě  jsou  blátivé.  I  na  našich 
polích  ještě  stojí  rybníčky.  Ale  což  březnová 
země!  Říjnová  země  lžíci  vypije  a  opije  se; 
březnová  moře  vypije  a  ještě  by  pila.  Zdvihne-h 
se  vítr,  a  včera  byly  červánky  na  větry,  v  polo- 
vině té  neděle  bude  možná  do  pole.* 


•  Kéž  by  to  bylo  zítra!  Škoda  každé  hodiny, 
bude  co  dělat.  Dloiiho-ii  máme  do  Josefa?  A  na 
Josefa,  iíkávajf,  už  i  vdovin  pluh  vyjíždí  ze  dvora.  ♦ 

»Máni  to  rád,  když  na  jaře  pole  i  luka  oživí 
se  pracujícím  lidem.  To  je  zas  veselo!  Selská 
krev  do  smrti  se  ve  mně  nezapře.  Dosud,  jak 
vidím  oráče,  pociťuji  příjemné  chvění  v  dlaních 
i  svalech  rukou  a  nemohu  odolati,  abych  si  ně- 
jakou brázdu  nezaoral.^ 

•  Robota,  máti  života.  Bílému  pohlaví  je  hezky 
i  v  zimě,  když  roboty  není.  Na  mlátě  si  pohraje, 
na  přástvách  si  potřepe  a  za  doby  masopostní, 
[)řijdou-li  sumáři,  si  pokřepčí.  A  pro  nás,  silné 
pohlaví,  zima  není  radostná.  Pořád  mi  něco  schází, 
stýská  se  mi,  jakoby  mi  byl  odešel  někdo,  bez 
koho  nemohu  být.  A  kdo  mi  odešel.?  Všechny 
mé  mi  Pán  bůh    zachovává,  i  toho  chlapce   Bar- 


toňe mi  zachoval  a  z  těžké  nemoci  vytrhnul.  Nic 
jiného  mi  neschází,  jen  ta  boží  robota,  a  když 
ji  mám,  hned  se  cítím  zdravějším  a  veselejším. 
Robota,  to  je  selské  lékařství.  Všechny  neduhy 
těla  i  ducha  zahání. « 

Kojanka  teprve  nyní  dala  namočený  kousek 
rohlíčka  do  úst  a  ozvala  se  tiše:  » Ženská  práce 
nikdy  nebude  oceněna.  Muž  práci  jen  podle  toho 
odhaduje,  jak  je  těžká  a  velká,  jak  robotná. 
A  když  ji  vykonal,  utře  si  pot,  posadí  se  k  plné 
míse,  kterou  mu  žena  připravila  a  předen  po- 
stavila, nají  se,  položí  se  a  spí.  Zena  nepracuje 
sochorem,  pracuje  měchačkou  a  jehlou,  a  ta 
práce  muži  není  vážena. « 

Kojanka  to  promluvila  ne  za  sebe,  nýbrž 
za  celý  ženský  rod.  Sama  neměla  příčiny  k  stíž- 
nostem,   sama    byla    muži    svému  milá  i  vážená. 


ik     ir     %     ik     ir     ir     ir 


TŘI   BÁSNĚ  JOSEFA  EICHENDORFFA. 


Fill  I.   .Ai  1-,  1'keski 


N. 


PROCITNUTI. 


I  a  inúnstru  zvonů  hrany  znějí, 
z  údolí  jásot  zvučí  výš. 
Tam  zemřelému  k  spánku  pějí, 
skřivani  pějí:  zbuď  se  již! 
Jej  blinou  tiše  přikrývají, 
z  všech 'hrobu  zeleň  zahoří, 


proudy  se  jasně  vinou  v  kraji, 

jak  v  snech  les  vážně  hovoří, 

a  při  všech  zvucích,  smutku,  pěni, 

jak  daleko  v  kraj  zříti  jen, 

je  hluboké  to  jara  chvěni 

tak  jako  na  vzkříšeni  den. 


LAK  ANI. 


N. 


leslyšíš  stromy  šumotati 
venku  v  tichém  vůkolí,' 
Neláká  té  naslouchati 
na  pavláne  v  údolí, 
potoky  kde  mnohé  spějí 
čaruplně  v  měsíci, 
tiché  zámky  nahlížejí 
v  řeku  s  výše  strmící? 


Znáš-li  dosud  bludné  pisiiú 
ze  pradávné  doby  krás  ? 
Všechny  znovu  vzbouzejí  se 
v  lesní  tiši  v  noční  čas, 
stromoví  když  snivě  slouchá, 
šeřík  voní  dusivé, 
v  řece  vodní  víla  šplouchá  — 
dolů  pojď,  zde  chládek  je. 


U  PROUDU. 


i   roud  osaměle  spěl  a  šplouchal, 
jak  druhdy,  dosud  napořád, 
já  na  pobřeží  stál  a  slouchal, 
ach,  dávno  pryč,  co  měl  jsem  rád! 
Ni  zvuk,  ni  vánku  dech,  ni  pění 
v  poledne  nezní  dusivé, 
visely  tiché  vrby  v  snění 
až  v  hloub  ve  vlnv  chladivé. 


Jak  sirény  tu  všechny  dlely 
se  dlouhým  vlasem  zeleným, 
a  staré  době  toužně  pěly 
čarovným  hlasem  ztlumeným. 
Pěj,  vrbo,  zpívej,  vrbo  tmavá! 
Jak  hlasy  z  hrobu  milené 
tvá  utajená  písefí  lkavá 
do  proudu  žalu  táhne  mne. 


^^^«::?^<v'^^<s? 


369 


Jan  Osten: 


BLANKA. 


I  Joznal  asi,  že  překáží,  a  vzdálil  se  s  poklonou. 

Osaměl  jsem  s  Blankou  a  kráčeli  jsme  beze 
slova  vzhíiru  stromořadím.  Šla  se  sklopenou 
hlavou,  pohřížena  jsouc  v  myšlénky.  Zastavil  jsem 
se  a  ona  stanula.  Vzal  jsem  ji  za  bradu,  pozdvihl 
jsem  její  hlavu  a  zadíval  jsem  se  jí  do  očí  dlou- 
hým, zkoumavým  pohledem,  pronikajícím  až  do 
duše.  Zachvěla  se  lehce  a  ovinuvši  ruce  kol  mého 
krku,  ukryla  hlavu  na  mých  ňadrech.  Tulila  se 
ke  mně  mladým  svým  tělem,  tiskla  se  silněji  a 
silněji,  v  hlavě  mé  začalo  to  šuměti  jako  tehdy, 
kdy  za  noci  oknem  díval  jsem  se  na  ni  do  jejího 
pokoje.  Políbil  jsem  ji  lehce  na  vlasy.  Jakoby  se 
byla  ze  sna  vytrhla,  pozdvihla  hlavu,  usmála  se 
a  zavěsila  se  v  mé  rámě.  Šli  jsme  zpět  k  my- 
slivně.  Tam  už  bylo  živo.  Společnost  seděla  v  be- 
sídce a  veselila  se.  Příručí  hrál  na  citeru  a 
koncipient  zpíval. 

Připadalo  mi  to  tak  banální,  odjakživa  ne- 
náviděl jsem  citeru.  Avšak  Blance,  té  Blance, 
která  měla  tak  jemný  sluch,  líbilo  se  to.  Chválila 
príručího,  že  hraje  s  citem,  a  tleskala  drobnýma, 
opálenýma  svýma  ručkama.  A  on  se  na  ni  po- 
díval od  citery,  a  viděl  jsem,  jak  se  zachvěla  a 
v  rozpacích  sklopila  zraky.  Bylo  opět  po  mé 
dobré  náladě.  Čertův  chlap  a  všechno!  Proč  jsem 
sem  chodil! 

Jak  je  to  vše  hnusné  a  hloupé.  Ty  jeho 
smělé,  ohnivé  pohledy!  Zdá  se  mi,  že  je  to  do- 
konalý komediant. 

A  byl  jsem  první,  který  pobízel  k  návratu. 
Bylo  se  již  setmělo  a  na  nebi  objevovaly  se 
hvězdy.  Lesní  s  příručím  nás  doprovázeli. 

On  šel  vedle  nás  a  bavil  Blanku  hovory, 
které  mi  připadaly  býti  ohromně  hloupými.  A  ona, 
ona  jim  naslouchala  a  smála  se  dokonce.  A  když 
jsme  byli  už  na  silnici  a  loučili  jsme  se,  řekl 
dokonce:  'Na  shledanou,  slečno !«  A  ona  opě- 
tovala:   »Na  shledanou!* 

Ani  jsem  neodpověděl  na  jeho  pozdrav.  Srdce 
mé  sevřelo  se  nenávistí,  nenávistí  ke  všemu.  Šel 
jsem  beze  slova  vedle  ní  a  vypustil  jsem  dokonce 
rámě  její  ze  svého.  Poznala,  že  se  se  mnou 
cosi  děje. 

Ale  ani  slovem  se  nezmínila.  Doprovodil 
jsem  ji  k  domu.  A  bez  políbení  jsem  od  ní 
odešel. 

Bylo  mi  smutno,  hrozně  smutno.  Znova  při- 
pamatoval  jsem  si  Blanku  v  tom  okamžiku,  kdy 
lesní  představoval  jí  príručího.  Ten  nezvyklý 
oheň  v  jejích  očích,  to  zachvění  se,  to  zardění. 
Stala  se  s  ní  jakási  veliká  změna  v  té  chvíli. 

Je  to  možné,  aby  mu  dala  přednoit  přede 
mnou.?  uvažoval  jsem,  klada  horkou  hlavu  na  pod- 
ušku. Jest  možno,  aby  v  jediné  chvíli  zapomněla 


na  dlouholetou  naši  lásku,  na  své  sliby  a  pří- 
sahy .? 

Mohla  by  opustiti  mne,  jenž  na  vždy  jsem 
se  jí  věnoval  ? 

Ne,  ne!  Křivdil  jsem  jí,  zajisté  jsem  jí  křivdil. 
Špatně  ji  znám,  ač  se  domnívám,  že  znám  ji  nej- 
lépe ze  všech  lidí.  A  dnes  jsem  ji  urazil,  ano, 
urazil  jsem  ji  svým  chováním.  Odprosím  ji  zítra, 
padnu  před  ní  na  kolena  a  zlíbám  její  šat.  Vždyť 
je  tak  čistá,  nevinná,  dobrá.  Má  Blanka,  má 
sladká,  jediná  Blanka! 


Druhý  den  opět  jsme  se  sešli  jako  obyčejně, 
ani  slovem  nikdo  z  nás  se  nezmínil  o  včerejšku. 
Ano,  zdálo  se,  jako  bychom  se  pečlivě  vyhýbali 
každé  vzpomínce  na  včerejšek.  Blanka  byla  dosti 
veselá,  zdálo  se  mi  skorém,  že  živější  než  jindy, 
tak,  jakoby  byla  po  občerstvující  koupeli.  Zářila 
svým  mládím,  zdravím  a  panenstvím.  Její  veliké 
oči  byly  lehce  zastřené,  její  rty  tak  svěží,  chvějné 
a  sladké. 

Byl  to  jeden  z  nejšťastnějších  dnů  mého  ži- 
vota. Žárlivost  mne  úplně  opustila.  Byl  jsem 
klidný  ve  svém   štěstí. 

Ale  časem_  pozoroval  jsem,  že  se  v  ní  dala 
nějaká  změna.  Často  se  zamyslila,  nevěděla,  o  čem 
se  mluví,  byla  neklidná,  poplašená.  Nemohl  jsem 
si  to  nikterak  vysvětliti. 

Byl  jsem  přesvědčen,  že  od  onoho  výletu 
do  lesa  nesešla  se  s  myslivcem;  u  nich  nikdy 
nebyl,  a  přišel-li  do  města,  tu  trávil  vždy  ve  ve- 
selé společnosti.  Nebylo  tu  příčiny  a  přece  jala 
mne  opět  žárlivost. 

Nebyla  nyní  takovou  jako  dříve,  před  ne- 
dávném, ano,  přepadla  se  a  pobledla.  Zastihl  jsem 
ji  často  při  hlubokém  povzdechu,  to  vše  jindy 
u  ní  nebylo.  A  namáhal  jsem  se  ze  všech  sil, 
bych  ji  obveselil,  nepopřál  jsem  jí  skorém  ani 
času,  aby  se  mohla  oddat  přemýšlení,  stále  jsem 
byl  u  ní,  vymýšleje  nové  a  nové  nápady,  jak 
bych  ji  zaměstnal. 

Dařilo  se  mi  to  však  špatně.  Byla  čím  dále 
tím  více  vrtošná,  i  mrzutá  časem,  nedovedla  se 
na  nic  upoutat.  Viděl  jsem,  že  kniha,  kterou  jsem 
jí  před  týdnem  přinesl,  jest  založena  na  deváté 
stránce  a  přece  to  byl  spisovatel,  jehož  ona  mi- 
lovala. Patrně  držela  knihu  před  sebou,  tváříc 
se,  jakoby  četla,  a  při  tom  přemýšlela.  Ale  na 
co,  pro  bůh,  na  co.'' 

Jaké  tajemství  skrývalo  se  v  její  čisté  duši, 
že  je  přede  mnou  neodhalila.?  Neměla  nikdy  ta- 
jemství, abych  já  o  něm  nevěděl.  Znal  jsem  nej- 
skrytější záhyby  jejího  srdce.    A  nyní,  positivně 


jsem  to  věděl,  skrývá  něco  před  tebou,  úzkostlivě 
skrývá,  vyhýbá  se  tvým  poliledňni,  jimiž  se  jí 
díváš  až  do  duše,  a  při  tom  je  nešťastna,  ano, 
nešťastna.  Bledé  její  tváře  a  krásné  oči  mluvily 
o  strastech.  Mé  srdce  se  svíralo  bolestí  a  sou- 
citem s  ní. 

Proč  trpí.'  A  proč  se  mi  nesvěří,  abych  po- 
mohl nésti  jí  její  žal?  Vždyť  bych  dal  za  ni  celý 
svůj  život. 

Ne,  nemohlo  to  takto  dále  trvati.  Seděli  jsme 
v  jejím  pokoji,  vzal  jsem  ji  za  obě  ruce  a  dívaje 
se  jí  soucitně  a  vlídně  do  očí,  pravil  jsem: 

5>Ty  nejsi  šťastna,  Blanko,  a  to  bolí  mne 
nesmírně.  Nemohu  takto  žíti.  Proč  mi  neřekneš, 
co  tě  trápí?  Víš  přece,  jakým  jsem  ti  přítelem, 
a  učinil  bych  vše,  abys  byla  opět  šťastna.  Ať 
bvch  při  tom  sám  se  uvrhl  do  zkázy.  Svěř  se  mi, 
Blanko!  Nebo  už  mne  nemáš  ráda  a  nemáš  ke 
mně  důvěry?* 


Sklopila  zraky. 

Pak  vrhla  se  mi  do  náruče,  ukryla  hlavu  na 
mých  prsou,  a  chvějíc  se  jako  poplašené  ptáče, 
dala  se  do  pláče,  do  vzlykání,  hořkého  a  neutu- 
chajícího. Hladil  jsem  jí  vlasy,  těšil  jsem  ji  jako 
matka  postrašené  děcko,  ale  dlouho,  dlouho  ne- 
mohla se  upokojiti.  Tulila  se  ke  mně,  jako  by 
se  bála,  že  odejdu,  nepouštěla  mne  z  náruče  a 
jen  plakala,  nyní  již  tiše,  klidněji.  Poznával  jsem, 
že  tím  pláčem  se  v  ní  cosi  uvolňuje,  že  již  dávno, 
dávno  čekaly  slzy  na  chvíli,  aby  vytryskly.  Ale 
ani  jediné  slovo  nepromluvila. 

Poznával  jsem,  že  mne  miluje  dosud,  plný 
něžnosti  a  lásky  díval  se  na  mne  její  zaslzcný 
zrak.  A  neptal  jsem  se  již  po  ničem.  To  mně 
stačilo,  úplně  stačilo. 

Vrtochy  zamilovaných,  napadlo  mne.  Výskat 
a  vzdychat!  praví  básník. 

Spal  jsem   klidně.  Pukmo, 


%     %     %     %     1^     ir     lir 


VÁCLAV  Hladík: 


EVŽEN  VOL  DAN 


\ /oldan  mimovolně  se  dal  unésti  nadšením  opi- 
'  lého  přítele,  který  před  ním  vyblábolil  svou 
nesmírnou,  zotročilou  lásku  k  paní  Bílkové. 

Vzpomínal  na  krásné  doby  uprchlé  a  velebil 
půvaby  a  roztomilost  plavovlasé,  smavé  přítelkyně, 
která  vládla  svou  něžností  a  chytrostí  ženy  mi- 
lující. 

"Nepoznal  jsem  rozkošnější  dámy  —  a  má 
ducha  též  —  a  jak  dovede  být  veselou !« 

rA  někdy —  sentimen  -  tální,«  těžce  ze  sebe 
vypravil  Makovec,  jenž  funěl  a  vyvaloval  oči  a 
napínal  všechny  síly,  aby  se  stal  pánem  svého 
jaayka. 

»I  to  jí  slušelo  —  jako  černé  šaty  k  jejím 
zlatým  vlasům  a  něžné  pleti  .  .  .«■ 

>  Vždycky  oko  .  . .  okou  -  zlu  -  jící  .  .  .« 

»Vy  se  tu  zpovídáte  jako  dva  zamilovaní 
studenti  —  no,  v  této  společnosti  dnešní  můžete 
křičet  své  největší  tajnosti  —  nikdo  vám  nebude 
rozumět,*   pravil  Wollner. 

»Až  na  vás  .  .  .«   odvětil  Voldan. 

Makovec  se  usmál  přihlouple  ke  stropu,  po- 
zvedl sklenku,  ale  nenapil  se,  zadíval  se  do  šu- 
mění a  vření  zlatistého  moku  šampaňského,  jak 
jím  stále  kypěly  ze  spodu  drobounké  bublinky, 
tryskající  vzhůru 

•  Takhle  ...  je  v  mé  duši  ...  ha  .  .  .  ha  .  .  . 
šumí  to  .  .  .  ode  dna  .  .  .  pořád  vzhůru  .  .  .  tisíce 
bublinek  ...  a  každá  je  .  .  .  každá  je  Laura  .  .  .< 

A  díval  se  strnule  do  číšky,  opíraje  si  hlavu 
o  obě  ruce. 


—  ROMAN.  

Pokrač. 

» Práce  je  také  krádež!"  rozkřikl  se  Bulíř, 
jenž  byl  zase  v  hádce  s  Krulišem.  »Prácc  je  vý- 
sledek násilnických,  nemravných  a  egoistických 
instinktů.  Ať  zhyne  práce!  Ať  zhyne  majetek! 
Ať  zhyne  všechno  l« 

Třískl  sklenicí  do  kouta  a  rozhlédnuv  se 
kolem,  kde  ostatně  ve  směsici  hlasii  pozdvižených, 
neboť  právě  vypukl  prudký  spor  mezi  hráči 
makaa,  zanikla  jeho  slova,  rozchechtal  se  a  sklesl 
na  židli. 

Byl  úplně  zpitý.  Po  nějaké  chvíli  se  zvedl. 
Sklepník  ho  po  delším  namáhání  vpravil  do  svrch- 
níku.  Potáceje  se,  klobouk  maje  sražený  do  týla, 
přikročil  k  Voldanovi 

•  Kamaráde,  pojďme!- 
sTaké  již  je  nejvyšší  čas.« 

»Domů?  To  mne  ani  nenapadne  .  .  .  Vždyť 
já  mám  ještě  .  .  .  randě!"  zasmál  se  tence  a  oči 
se  mu  ovlh'e  leskly. 

•  Teď,  v  pět  hodin  ráno?« 

Bulíř  mávl  rukou  a  hned  se  musel  zachytit 
židle  a  skrze  zuby  zasikl: 

»Kdy  chci.  Ona  mne  čeká  v  kavárně.  O,  to 
je  ženská  .  .  .«  a  směje  se  zajikavě,  doložil:  »Má 
takové  oči  jako  .  .  .  jako  ta  slečna  ...  co  tak 
krásně  hraje  na  piano  ...  co  má  oči  jako  Stuckův 
, Hřích'  ...  no  vy  ji  přec  znáte,  pane  Wollnere!« 
a  udeřil  jej  přes  rameno. 

Wollner  ani  si  nevšiml  Bulíře  a  ještě  nežli 
Voldan  povstal,  pravil: 


»Tedy  nezapomeňte  na  naši  úmluvu.  Budu 
vaším  rádcem.  Budu  vám  dávat  pro  bursu  své 
,tuyaux'  jako  pro  sázky  v  dostizích." 

»Nu  —  ujednáno  .  .  .« 

Sotva  že  vyšli  na  ulici,  Bulíř  utekl  Volda- 
novi.  Zamručel  cosi  žalostným  hlasem  ...  a  pak 
zaklel  strašlivé  a  otíraje  se  ramenem  o  zdi  domů 
kráčel  rychle  a  zmizel  v  temnotách. 

Voldan  skočil  do  první  drožky,  kterou  potkal. 

XIV. 

Sálem  Rudolfina  proletěl  horký  a  bouřný 
van  úspěchu.  Nekonečný  potlesk  burácel  a  vo- 
lání »výborně!«,  »bravo!«  hlaholilo  a  zdálo  se, 
že  tím  rykem  a  jásotem  nadšeného  publika  v  de- 
liriu  otřásá  se  základ  budovy,  že  chvěje  se  mo- 
hutné sloupoví  nad  lóžemi.  Dámy  povstávaly 
s  očima  žasl  zenýma,  páni  vyvozovali  nemožný 
hluk  svými  dlaněmi  a  vlasatá  mládež  z  konser- 
vatoře^ tleskala,  dupala,  křičela 

'Čertova  žába  —  vždyť  jsem  to  říkal, «  volal 
kritik  Karas  se  zářící  tváří,  jako  by  přejímal  od- 
lesk úspěchu. 

» Božská!" 

»Paderewski  není  lepší  .  .  .' 

» A  jak  je  krásná !« 

>Kdyby  byla  ošklivá  jako  opice,  niusila  by 
uchvátit  tou  hrou!« 

^Okouzluje  —  čaruje!* 

Hlasy  zanikaly  v  potlesku,  vlastně  všechny 
se  pojily  a  splývaly  v  jediný  příval  pokřiku, 
v  ohlušující  příboj,  který  se  řítii  se  všech  stran 
k  nohám  bledé  dívky  s  dlouhými  řasami  na 
očích  zářících  jako  černé  démanty,  jež  se  lehce 
a  graciosně  ukláněla  a  usmívala. 

V  chodbě  za  pódiem  netrpělivě  přešlapovala 
primadona  paní  Malínská  a  hubovala: 

»To  byl  nápad,  dát  mne  až  za  ni  na  pro- 
gram. Kdybych  zpívala  jako  Patti  —  nebude  to 
nic  platné.   Koukejte,  ti  lidé  zrovna    blázní.  .  .« 

»Kdo  to  mohl  tušit,  milostivá,"  omlouval  se 
pán  ve  fraku  —  člen  pořadatelstva  koncertu. 

»Kam  se  hrabeme  vedle  ní  .  .  .«  pravil  mladý 
barytonista,  který  též  čekal  nu  svou  produkci  a 
byl  rozpálen  náladou  ethusiastického  sálu,  pro 
niž  mají  umělci  tak  jemný  smysl,  jež  je  opíjí. 
Rckl  nahlas  svou  poznámku  s  líčenou  skromností, 
jen  aby  podráždil  ješitnost  pritnadony. 

"No  —  to  se  vi.  Kdyby  jí  bylo  čtyřicet  let,  to 
by  to  vypadalo  trochu  jinak, «  odsekla  primadona. 

>A  jaké  kytice  dostává!  Hic,  ta  ze  žlutých 
a  rudých  růží.  to  je  krása!  To  bude  při  nej- 
menším od  nějakého  kavalíra.  Snad  si  nemyslíte, 
že  ty  lože  jsou  tak  plny  k  vůli  nám?<;  škádlil 
haryton  primadonu. 


Ale  ta  jen  pohodila  rozmrzele  hlavou  a  v  ten? 
již  se  rozběhla  vstříc  mladé  dívce,  jež  se  vracela 
s  pódia,  a  vrhla  se  jí  do  náručí,  [)olíbila  ji  a 
volala : 

»Má  drahá  slečno!  To  je  velkolepé!  Vy,  mé 
zlato !  Gratuluji  vám  ze  srdce  « 

A  již  zase  strkala  dívku  z  chodby  na  pó- 
dium : 

»Jděte  ještě.  Volají  vás.  Jen  jděte,  milé  dítě, 
takové  chvíle  se  často  neopakuji  .  .  .« 

Slečna  Mina  inusila  ještě  několikráte  před 
obecenstvo.  Bledá,  třesouc  se,  s  tím  vyjeveně 
radostným  pohledem  umělce,  který  překonal 
trému  a  dosáhl  úspěchu,  s  pohledem  člověka 
zachráněného  z  nějakého  hrozného  neštěstí  a  ne- 
chápajícího vše  ještě,  potácela  se  mladá  pianistka 
do  pokoje  umělcfi. 

»Slečno  .  .  .  ještě  jsem  nezažil  něco  takového 
a  slyšel  jsem  mnoho  pianistů, «  pravil  k  ní  ba- 
ryton,  krásný  muž,  štíhlý  a  urostlý,  s  oholenou, 
sebevědomou  tváří  mladého   caesara. 

Slečna  Mina  jen  vydechla: 

"Děkuji.  Děkuji  vám  všem.« 

A  stiskla  mu  ruku,  tiskla  ještě  jiné  ruce  a 
cítila  na  své  ruce  polibky  uklánějících  se  mužťi 
a  kolem  ní  stále  zněl  ten  opojný,  závratný  šum 
úspěchu. 

Triumfující  mladou  virtuosku  obklopili  přá- 
telé, známí,  znalci,  skladatelově,  kritikové,  ama- 
teuři  a  dávali  se  představovat.  Ti  blahopřáli  dívce 
s  rozplývavou  hovorností,  s  výkřiky  a  živými 
gesty,  jiní  jen  stiskem  ruky  a  jedním  slovem  vy- 
jadřovali, jak  je  rozechvělo  umění  pianistky. 

Mladý  žurnalista  s  velikými  prsteny  na  rukou, 
s  falešným  diamantem  v  kravatě  prodral  se  davem, 
nedbale  a  důvěrně  pozdravoval  na  všechny  strany, 
počal  Minu  interviewovati,  tváře  se  velmi  pro- 
tektorsky  a  znalecky. 

»Tu  passáž  v  druhé  větě  by  ani  Rubinstein 
nesehrál  mohutněji, «    pravil.    »Chystáte  se  již  na' 
tournée  po  cizině ?« 

»Ne.« 

»Ale,  slečno,  honem  nějakého  impressaria 
a  sedněte  na  vlak  a  jděte  dobyt  Evropu. « 

>Ah,  na  to  nejsem  připravena  —  musím  se 
ještě  mnoho  učit,«  usmála  se  slečna  Mina  a  obrá- 
tila se  k  novým  návštěvníkům,  kteří  naplříovali 
veselým,  rozjařeným  hlukem  radosti  z  úspěchu 
ovzduší  prosycené  vůní  květin.  V  koutě  prozpě- 
voval barytonista,  zkoušel  hlas,  odplivoval  hlučně 
a  při  tom  sledoval  zticha  pohledem  slečnu  Minu, 
chtěje  se  setkati  s  jejím  zrakem. 

"Ta  musí  mít  vášeň!'  prohodil  tiše  k  mla- 
dému žurnalistovi. 

>Soudíte  z  její  divoké  hry?' 

'Především  z  její  očí  .  .  .'  Poi;rač. 


%    %    %     ir    %    lir     % 


Otakar  Theer; 


Příchod  ženy. 


IJolosIepý  vstal  a  vrážel  do  nábytku.  Jeho  rty 
*  křičely:  Je  ťaime!  Je  ťaiiiie!  S  pravicí  na 
srdci  a  levicí,  vztaženou  ku  stropu,  klekal  před 
zrcadlem,  před  skříni,  před  krbem,  mysle,  že  jo 
naproti  Line 

»0  .  .  .  nech  mne  zde  .  .  .  zde  ...  Je  mour- 
rais,  ty  uvidíš  .    .  je  mourrais  .  .  .  sans  toi  .  .  . 

Poručila  zapřáhnout  kočár.  Služka  dovedla 
Kermora  dovnitř.  Dal  se  vésti  tiše,  skoro  v  bez- 
vědomí. Lina  a  Kamil  viděli  u  okna  zář  svítilen, 
odrážející  se  rudi.  na  postroji  koně.  Doktor  se 
již  nehýbal;  zapadlý  v  rohu  kolesky,  v  plášti,  po- 
dobal se  zřícenině,  která  dýchá.  Náhle  vykřikl 
zděšeně: 

»A  portrait  .  .  .  ton  portrait  .  .  .  kde  je  její 
portrait?« 

Lina  strhla  se  zdi  svou  podobiznu  a  podala 
ji  služce.  Bylo  už  ticho.  Vyšli  na  verandu;  kůň 
se  vzepjal,  bryčka  vrzla  a  na  dvoře  zaštěkal  f)es. 
Kočár  s  rozsvícenými  lucernami  ujížděl  do 
tmy  .  .  . 

Lina,  opírala  se  o  Kamilovu  ruku  a  tiše,  jako 
by  se  přetížila,  spadla  mu  její  hlava  na  prsa.  Viděl 
bledou  tvář,  lesk  očí;  kadeře  se  dotkly  jeho  obli- 
čeje. Pak,  podepírajíce  jeden  druhého,  vrátili  se 
do  pokoje;  uložil  ji  na  lenošku  a  znialátnělý  po- 
libky-, které  vyhledávaly  jeho  rty,  sklesl  vedle 
ní.  Mihly  se  mu  duší  postavy  Frideriky,  Anny 
a  Marie.  A  jako  by  chtěl  zaplašit  tyto  nízké 
obrazy  sevřel  horoucně  její  tělo  a  pln  vděčnosti 
zašeptal: 

»Jak  jsi  dobrá  I « 

X. 

Žili  nyní  sobě  samým. 

Podzim  rozevřel  se  nad  nimi  s  nádherou 
svého  říjnu,  vonného,  kvasícího,  říjnu  s  těžkými 
barvami  a  mlhou  na  horizontech.  Slunce  zapla- 
vovalo pěšiny  kovově  zeleným  svitem,  jako  by 
na  písku  hrála  nuance  měděnky  Plody  opadá- 
valy, víno  bylo  sebráno;  svadlé  listí,  podobné 
bronzovým  kyrysům,  krvavělo  na  stromech. 

Ale  oni  uprostřed  tohoto  malátného,  ve  vůni 
rozkládajících  se  šťáv  dokonávajícího  parku  žili 
plni  chuti  k  životu. 

Zdálo  se  jim,  jako  by  náhle  celý  svět  byl 
pro  ně  úzký.  Potřebovali  něco,  nv  čem  by  mohli 
zkusit  silu  svých  svalů.  A  tak  začli  přestavovat 
zařízení  pokojů. 

Poboční  zdi  salonu,  v  němž  ji  po  prvé  mi- 
loval, se  vybouraly  a  nyní  měl  být  tento  deseti- 
oknový  sál  proměněn  v  nyvé  zátiší,  které  by  od- 
povídalo nedefinovatelnému  pocitu  rozkoše  a  bo- 
lesti, z  něhož  se  skládala  jejich  láska.  Lina  pro- 


váděla náčrtky,  rýsovala  tvary  monstrosního  ná- 
bytku, stolů  nesených  kariatidami  s  karbun ku- 
lovými zraky,  hadovitých  svícnů,  lustrů,  které 
byly  unášeny  rukou  bizarrních  andělů,  letících 
stropem  —  a  ničila  tyto  chvilkové  fantasie  ne- 
spokojená, se  slzami  v  očích.  Odejeli  spolu  na 
několik  dnů  do  Prahy;  objednávali,  slídili;  ná- 
bytkové závody  byly  před  nimi  právě  tak  málo 
jisty  jako  zajiomenutý  krámek  vetešníkův;  byli 
|)osedlí  šílenstvím  kupovat  za  každou  cenu  jako 
turisti,  zapadnou-li  do  cizího  bazaru. 

Konečně  se  vrátili  na  Varin. 

Zakázky  byly  už  tu,  a  nyní,  j)řclilížejíce  na- 
koupené poklady,  podobali  se  lakomcům,  jejichž 
tváře  oživnou  v  hladině  naloupeného  zlata.  Kamil, 
leže,  koupal  se  v  pěně  krajek  tryskajících  z  ba- 
líků jako  bílý  proud  a  střídal  toto  vzrušeni  do- 
týkaje se  kupy  bengalského  sametu,  jehož  krvavé 
vlny  zaplavovaly  část  komnaty.  Jiný  kout  se 
hemžil  hordou  bibelotů,  jinde  zářilo  sklo  a  mrzl 
porcelán. 

Lina  vybalujíc  starý  fialový  ornát,  jenž  měl 
být  prostřen  na  klekátku,  obrátila  se  ke  Kamilovi : 

>Ale.  milý,  kam  jsme  to  dali  oči?  Ta  fialová 
[jlantáž  je  v  našem  plavém  saloně  nemožná,  je 
strašlivá,  usmrcující  .  .  .« 

Pak  objevili  jiné  drobotiny,  křiklavé  nebo 
bezvýrazné  v  odstínové  koncepci  jejich  pokoje 
lásky.  Kupili  je  stranou  ;  a  hledíce  na  tyto  vy- 
hoštěné kusy,  unesené  v  rozmaru  z  klenby  za- 
padlého krámku,  ustávali  v  práci. 

» Odkud  je  to  zde?«  tázal  se  jeden  druhého. 
»A  to.?«  .  .  .  »Ale  byli  jsme  slepí!  Koupit  takové 
nestvůry  .  .  .  »Pamatuješ  se,  s  jakým  gestem  po- 
dával ti  ten  Žid  drobné.^  Jako  když  loví  v  ža- 
ludku diamanty  a  presentuje  ti  je  mezi  palcem 
a  ukazováčkem'...  »A  ten  plesnivec  ze  Starého 
města,  kde  jsme  dostali  draperie!  Víš.?<  .  ^A  jeho 
žena!   Vox  faucibus  haesit .  .  .« 

To  bylo  po  prvé,  kdy  v  jejich  slovech  se 
hlásila  minulost  —  — 

Intellekt,  jenž  byl  v  Line,  vedl  ji  k  nové 
formaci  erotiky.  Věděla  dobře,  že  její  bytost, 
ovanuta  několika  kulturami,  vychovaná  v  rozdíl- 
ných prostředích,  ochromená  skepsí,  doprovázená 
ironií,  jež  jako  hlídací  pes  rdousí  všechny  činy, 
jež  se  vkradou  do  zahrady  duše  —  mu.sí  uměle 
stupňovat  krásu  sensací,  nemá-li  se  při  nich  nudit 
po  dvou  dnech.  Cítila,  že  její  schopnost  objekti- 
vovat ;-vé  city  a  zachycovat  je  umělecky  učinila 
ji  vnímavější  pro  dekoraci  předmětu  než  pro 
l)ředmět  sám,  jako  vyškolení  pijáci  se  rozpakují, 
mají-li  dát  přednost  vínu  anebo  křehkosti  skle- 
nice. Suggerovala  si  šílenou  důvěru  v  milování, 
poněvadž  se  bála,    že   tato  láska  v  ní  ztráví  po- 


slední  erotickou  hořlavinu.  Chtěla  si  Kamila  za- 
chovat stůj  co  stůj.  I  vymyslila  dekoraci  násilnou, 
mdlou  a  dráždící,  v  níž  měl  Kamil  žít,  v  níž  se 
měl  zakořenit,  s  níž  měl  splynout.  Chtěla,  aby 
její  milenec  byl  právě  tak  umělý  jako  féerické 
prostředí,  kam  ho  zařadila. 


Jejich  zátiší  obdrželo  jméno:  byl  to  Salon 
Plavých  Lásek.  Křehký  damašek  barvy  citró- 
nové, do  něhož  byl  vetkán  déšť  liliových  kalichů, 
zastíral  stěny.  Okny  přehozenými  muselinem  téže 
barvy  vnikalo  sem  něco  paprskiJi,  jež  se  podo- 
baly spíše  illusi  světla  než  skutečnému  dnu. 

Pokrai. 


FEUILLETON. 

KAREL  BAČKOVSKÝ. 

(Zemřel  24.  dubna  1901  v  Chrudirai.) 
Vice  než  dva  roky  uplynuly,  co  jsem  ho  vidél  na- 
posled. Bylo  to  ve  večerním  pološeru  přízemního  pokoje. 
Ležel  na  posteli  s  obvázaným  čelem,  bledý,  modrooký, 
malátný.  Na  sténě  nad  ním  visela  velká  podobizna  Pierra 
Louyse,  autora  »Afrodity«.  Nemocný  sám  držel  v  rukou 
Horácovy  ■■Ódyc  a  skandoval  je  smutným,  zpěvavým 
hlasem.  Pak  se  zamlčel,  odložil  knihu  a  jako  člověk,  který 
se  probouzí  z  krásného  snu  do  nevlídné  skutečnosti, 
prohodil:  »Ien  mít  zdraví  .    .!« 

Takováje  má  poslední  vzpomínka  na  mrtvého  přítele. 
Odjel  potom  z  Prahy  na  jih,  k  moři,  hledat  zdraví. 
Bylo  však  již  pozdě:  lékaři  zakázali  mu  vycházet  z  hotelu, 
neboť  slábnul  den  ode  dne.  A  tak  jen  vyhlížel  celé  dny 
na  moře,  které  tolik  miloval  a  od  něhož  tolik  očekával. 
Karel  Bačkovský  byl  básník,  prosatér  a  cssayista  — - 
slučoval  v  sobě  trojí  druh  tvorby,  jako  se  nezřídka  stává 
u  jednotlivců  z  naší  mladé  generace.  Jeho  básně  mají 
v  sobě  chladnou  krásu  latinských  klassiků.  Jsou  krátké, 
popisné,  sem  tam  oživené  figurou  římské  mythologie. 
Jeho  prosy  ^uveřejňované  pod  pseudonymem  Pavel  Nach) 
trpí  poněkud  nedostatkem  životní  vervy  a  dramatického 
tempa;  ale  na  druhé  straně  překvapují  svou  propracova- 
ností a  celou  spoustou  jemně  zachycených  postřehů. 
A  konečné  jako  essayista  upoutal  k  sobě  pozornost  širší 
veřejnosti  články  o  povaze  umění  a  referáty  o  italské 
literatuře.  Ze  všech  jeho  prací  vane  tichý  smutek.  Chví- 
lemi se  vám  zdá,  že  jejich  autor  cítil  již  na  sobě  chladnou 
ruku  smrti.  Ton  elegika  ozývá  se  v  nich  nejčastěji. 

Láska  zabrala  málo  místa  v  jeho  díle.  Zdá  se,  jako 
by  si  byl  vědom  svého  brzkého  skonu  a  chtěl  ze  života 
vyssát  jen  to,  co  podává  pro  intellekt.  A  tak  ne- 
vytvořil jediného  obrazu  ženy.  Erotický  živel  byl  u  něho 
zatlačen  živlem  popisným  a  mcditativním.  Kde  (jako 
v  povídkách)  činí  náběhy  k  erotickému  sujetu,  ocitá 
se  ihned  na  nejisté  půdě. 

Práce  Karla  Bačkovského  jsou  většinou  roztrou- 
šeny po  časopisech;  mnoho  z  nich  zůstalo  netištěno 
v  pozůstalosti  mrtvého  básníka.  Není  úkolem  jeho  nej- 
bližších přátel,  aby  je  seřadili  v  jednu  knihu  a  podali 
tak  celkový  profil  duše  jemné  a  originální? 

Otakar  Theer. 
GLOSSY. 

Celá  tři  léta  jsem  nebyl  v  naší  »z!até  kapličce«;. 
Mnoho  se  nezměnilo  na  tom  našem  milém  obecenstvu, 
pro  něž  večerní  toiletta  je  stále  ještě  nerozluštěným 
problémem,  jež  tlačí  se  v  těsných  garderobách  před  po- 
čátkem, neví,  co  si  počít  v  meziaktí,  krchlá,  kašle  v  nej- 
napnutějších scénách  jako  v  předsíni  zubního  lékaře  a 
doprovází  počátky  aktů  šumným  nepokojem,  právě  tak 
jako  finále  oper  klapáním  sedadel,  skřípotem  kukátko- 
vých pouzder  a  šustěním  šatů.  Za  to  na  jevišti  však  znáti, 
že  zasahují  nové  ruce. 

V  scénické  úpravě  nastal  radikální  převrat.  Je  to 
ožehavá  otázka,  jak  upravit  scénu,  do  jaké  míry  má  být 
výprava    bohatá,    věrná,  pravdivá,  pravdě   podobná,   de- 


tailní, stylisovaná  atd.,  jak  zní  všechny  ty  požadavky, 
jež  vyvolaly  celou  legii  speciálních  studii  a  spisů.  Máme 
celou  stupnici  odstínů  scénické  úpravy  od  prostého 
pódia  až  k  složitým  mašinériím  fantastických  balletů,  mi- 
kroskopicky věrným  interieurům  a  životným  přímo  kra- 
jinkám s  podivuhodně  klamnými  prospekty.  Jde  jen  o  to, 
na  kterém  stupni  té  stupnice  se  chceme  zastavit  a  pokud 
jsme  si  vědomi  úkolu,  který  jsme  si  vytkli.  Je  známo, 
že  jsou  dvě  hlavní  tendence  v  úpravě  scenv:  jedna,  jež 
miluje  jednoduchost  co  nejpřísnější,  a  druhá,  které  je 
ideálem  v  scénických  prostředcích  přepych  za  každou 
cenu.  Vidél  jsem  v  pařížské  Comédii  kusy,  kde  o  každé 
židli,  o  každé  zácloně,  o  každém  okně  jste  věděli  pře- 
dem, že  má  v  kuse  svůj  úkol,  a  naopak  v  Theátre  du 
Chatelet  krajiny  hemžící  se  v  pozadí  venkovany  na  trhu, 
paláce  přeplněné  slohovým  nábytkem  a  bibeloty  a  t.  d. 
Nejnutnější  požadavky  scény  samé  jsou  velmi  prosté. 
Vyžadují  především  oddělení  půdy  od  diváka,  vnější 
rámec,  daný  kostrou  jeviště,  ohraničení  obou  stran,  a 
pozadí,  na  němž  by  se  odrážely  výhodně  postavy  herců: 
krátce  jen  to,  co  ze  scény  tvoří  obraz  odlišený  od  vněj- 
šího světa.  Vše  ostatní,  mimo  nejnutnější  rekvisity,  jichž 
herci  mají  k  předepsaným  pohybům  potřebí,  jsou  jen 
pomůcky  k  oživení  divákovy  fantasie  Těžiště  hry  spo- 
čívá v  pohybech  herců  a  ještě  více  v  mluveném  slově. 
Mluvené  slovo,  jsouc  základem  hry,  snaží  se  stačit  samo 
o  sobě  a  vystihnouti  děj,  náladu  i  duševní  processy  jedna- 
jících osob.  Vliv  této  tendence  na  komposici  najdete  ve 
všech  starých  dramatech  i  u  samého  Shakespeara.  Vý- 
prava scény,  pokud  se  neomezuje  na  nejnutnější  rekvi- 
sity, stává  se  téměř  překážkou,  odvádí  pozornost  od  slov, 
v  nichž  spočívá  těžiště  hiy,  k  detailům,  realisuje  příliš  a 
působí,  že  bohaté,  barvité  monology  a  dialogy  v  tom 
příliš  ostrém  světle  příliš  pravdivého  prostředí  stávají 
se  nudným,  rhetorickým  cvičením.  Styk  jednotlivých 
postav,  jež  vypracovány  jsou  každá  sama  o  sobě  a  spo- 
jeny jen  útkem  spíše  mluveného  než  reálně  vystiženého 
děje,  stává  se  v  přehnaně  realistickém  prostředí  plochým, 
bezvýrazným,  dává  cítiti  nedostatek  spádné  akce,  jenž 
nevyplývá  však  z  hry  samé,  ale  z  nevhodného  rámce, 
do  něhož  je  zasazena. 

Hra  moderní  však  má  již  základ  zcela  jiný,  operuje 
složitějšími  prostředky.  Vedle  slova  a  pohybu  hrajících 
jednotlivců  přivádí  k  platnosti  i  ostatní  aparát  scénický, 
organisované  massy,  náladu  dekorativní  atd.,  krátce  místo 
jednotlivých  typů  předvádí  celé  výkrojky,  ovšem  shušténč 
a  přispůsobcné,  skutečného  života,  k  nimž  ovšem  má 
potřebí  jako  nezbytné  součástky  vnějšího  prostředí.  Tím 
stoupají  požadavky  scénické  úpravy,  a  to,  co  dříve  bylo 
pouhým,  opravdu  jen  dekorativním  přívěskem  dramatu, 
stává  se  jeho  pevnou,  organickou  součástkou.  Nejde  tu 
již  jen  o  pouhé  podružné  osvěžení  fantasie  divákovy, 
ale  o  prostředek  výtvarný,  jenž  se  druží  rovnocenné 
k  slovu  a  pohybu.  Regisseur  scény  stává  se  spolupra- 
covníkem autora,  rovnocenným  hercům,  s  nimiž  společné 
přispívá  k  vyvolání  konečného  jednotného  dojmu.  Mo- 
derní obecenstvo  zvyklo  si  tak  na  tento  požadavek  .scé- 
nické úpravy,  že  nedovede  ho  postrádati  ani  při  hrách 
staré  techniky. 

Péče  regisseura,  řekl  bych  raději  téměř  dramaturga, 
o  úpravu  scény   druží   se  tudíž   hodnotou  svojí  k  výko- 


nům  herců,  a  závisí  na  její  umělecké  hodnotě  též  zdar 
i  nezdar  hry.  Modernímu  divákovi  nestačí  dnes  několik 
šablon  pro  chudou  jizbu,  prostý  pokoj,  saloii,  les,  za- 
hradu, náves,  sleduje  intence  regisseurovy  od  základního 
plánu  až  do  drobných  detailů  auvědomuje  si  dojem,  kterým 
naň  celková  úprava  i  charakteristické  drobnosti  působí. 
Dnešní  regic  Národního  divadla  naučila  naše  obe- 
censtvo v  kraťoučkém  čase  značné  citlivosti  pro  scéni- 
ckou náladu,  vykonala  v  úpravě  jeviště  pravé  divy  a 
pracuje  i  nejdrobnějšími,  účelné  aranžovanými  detaily, 
nebojíc  se  ani  rozsvěcovaných  svíček  a  odhazovaných 
cigaret  k  zdviženi  a  zabarvení  celkového  dojmu.  Není 
pochyby,  že  výprava  taková  je  v  intencích  moderního 
dramatu,  a  tam,  kde  aspoň  většina  herců  vystačí  svvm 
uměleckým  fondem  k  dokonalému  podáni  slova  a  gest, 
jako  na  př.  v  Čechovově  kuse,  je  pravým  požitkem 
ocenit  umělecký  vkus  regie,  která  nezapomíná  ani  na 
slunečnice  v  malé  zahrádce  u  domu,  ani  naopak  na  silné 
stěny  salonu  v  starém,  venkovském  zámku,  při  věrné 
úpravě  venkovského  ovzduší  hry. 

V  jiných  kusech  však,  cituji  na  př.  jen  Sulamit, 
dává  pečlivá,  detailní  výprava,  již  má  se  vystihnouti 
fantastické,  umělecky  procítěné  ovzduší  Zeyerovy  básně, 
tím  ostřeji  cítiti  nedostatky  mluveného  slova.  V  kuse, 
v  němž  mluvené  slovo  je  suverénním  vládcem,  kde  před 
obsahem  verše  ustupuje  i  hra  i  scénická  úprava  do  po- 
zadí, je  styl  gest  i  dekorace  možný  jen  do  té  míry,  po- 
kud zdvihá  slovo  a  nepřekáží  mu.  Technika  moderní 
hry  znehodnotila  slovo,  přiřkla  mu  úkol  rovnocenný 
úkolu  gesta  a  nálady  scénické.  »Deklamace«.  totiž  slovo 
provázené  hrou,  ustoupilo  hovoru,  provázejícímu  hru, 
podporovanou  scénickou  náladou,  a  převrat  ten  vedl 
k  dvěma  neblahým  důsledkům:  jednak  že  v  kusech  starší 
techniky  herci  naprosto  nemají  porozumění  pro  úkol  a 
váhu  slova,  a  po  druhé,  že  i  v  moderních  kusech  zane- 
dbávají mluvu,  pomáhajíce  si  »celkovým  pojetími.  Je 
opravdu  až  trapno  sledovat  moderního  herce,  jak  zou- 
fale zápasí  v  Shakespearovi  na  příklad  s  nekonečnými 
monology,  jak  drtí  a  rozbíjí  formu  veršů,  schvacuje  se 
výkřiky,  akcenty,  gesly,  jož  nikterak  nepřiléhají  k  tomu, 
co  mluví,  a  to  jen  proto,  že  marně  snaží  se  hráti  to,  co 
třeba  mluvit  —  abych  vyhnul  se  tak  neoblíbenému  slovu 
deklamovat.  Proud  řeči,  větný  akcent,  vypilování  všech 
odstínů  nálad,  jež  autor  vložil  do  textu,  vyžadují  právě 
tak  jednotného,  od  počátku  až  do  konce  kusu  jedno- 
litého vypracování  jak  v  řeči  jednotlivce,  tak  v  celé 
souhře,  jako  vystiženi  scénických  nálad.  Realism  na  je- 
višti a  v  literatuře,  chtěje  vystihnouti  plný  život  najednou, 
ve  všech  detailních  projevech,  potlačil  na  čas  vládu 
slova,  jež  dříve  jsouc  neomezeno,  zvrhalo  se  ovšem 
někdy  v  prázdné  deklamování.  Doba  nová  však  počíná 
již  napravovati,  co  způsobila  přílišná  reakce,  a  dnes  vy- 
žadujeme stejnou  péči  pro  deklamaci   jako  pro  dekoraci. 

T. 

VÝTVARNÉ  UMĚNÍ. 

Srážka  jízdy  rakouské  s  pruskou  u  Strežetic.  Čas, 
místo,  děj  i  jednající  osoby,  vše  přesně  udáno  vojenským 
rapportera.  Včera  srazila  se  jízdecká  brigáda  pod  velením 
generála  toho  a  toho,  počet  důstojníků,  jména  jejich 
i  prostých  vojínů,  počet  všech  i  koni  stanoven  do  po- 
drobná, postavení  ostatních  bojujících  sborů  v  momentu 
srážky,  nezapomenuto  ani,  v  kolik  hodin  vzplanula  první 
vesnice  požárem.  Tuto  situaci  zvolil  si  V.  Sochor  za 
předmět  své  práce.  Proč?  Jeho  názorům  v  pravdě  příčí 
se  zobraziti  něco,  co  se  neudalo.  Zobrazit  ledabylý,  ve 
fantasii  vzniklv  zápas  nechce,  děj  musí  být  historicky 
až  do  těch  nejmenších  podrobností  pověřen. 

Naprosto  správné  podoby  účastněných,  místo  jejich 
při  útoku,  ra^a  a  barva  koní,  osev  půdy,  přes  kterou  se 
divá  jízda  žene,  poloha  slunce,  jasná  nebo  zachmuřená 
obloha,  všechny  tyto  elementy  passivní  i  aktivní  úzkost- 
livě zjištěny.  S  píli  úžasnou  snesen  objemný  materiál, 
jednotka   za   jednotkou,   každá    sama    o    sobě   pravdivá. 


umístěia  silnou  a  vytrvalou  rukou  umělce  na  plátno. 
A  výsledek?  Celá  ta  historická  realita  děje,  o  kterou 
malíř  hlavně  opíral  realitu  svého  díla,  stala  se  obrazu 
osudnou.  .Skupina  důstojníků  na  pravém  křídle  řady 
útočící  jízdy  tvoří  stěžejní  bod  obrazu,  trpí  historickou 
pravdou  nejvíce,  té  obětoval  umělec  vše,  obětoval  ji 
pravdu  celého  zjevu. 

Není  možno,  že  by  všichni  ti,  kteří  při  každém 
útoku  tak  exponované  a  důležité  zaujímají  místo,  pas- 
sivnč  účastnili  se  celého  boje,  vyciťuji  u  jednoho  kaž- 
dého z  nich  snahu,  udržet  tělo  v  posici  takové,  aby  ma- 
líři bylo  umožněno,  zachytiti  k  nim  patřící  hlavy  tak, 
aby  poskytovaly  ještě  možnost  úplného  portraitniho 
zobrazeni. 

Vždyť  ty  tváře  musí  být  zedrány  vášní,  zuřivostí, 
strachem,  zde  o  běžné  podobě  nemůže  být  ani  řeči. 
Tato  stupňovaná  energie  pohybu,  jak  u  jednotlivce,  tak 
i  celé  massy  na  obraze  schází,  není  vystižena  ta  síla, 
která  jako  fátum  neodvratné  vrhá  slepě  příboj  těl  proti 
sobe,  nemám  strach  o  život  ani  jednoho  z  těch  útočí- 
cích na  sebe  jezdců,  zde  nevévodí  smrt,  velení  převzal 
generál,  který  ještě  v  čas,  než  řady  se  srazí,  jediným 
povelem  zastaví  útok,  ne  krvi,  jen  potem  unavených 
koní  potřísněna  bude  zem.  Ale  vraťme  se  k  prostřed- 
kům, jimiž  hleděl  umělec  zobrazit  celý  zjev.  Malebné 
kvality  obrazu  cením  nejvýše,  kresba  někde  nejistá  ne- 
stojí na  úrovni  malby. 

Krajina,  vzduch,  hloubka  i  prostor,  tetelící  se  stří- 
brným svitem  slunce,  tlumeným,  lehkým  závojem  mraků, 
je  vystižena  znamenitě.  Při  figurách,  hlavně  v  popředí 
se  nalézajících,  nemohu  se  zhostit  jakéhosi  pocitu  tvrdosti 
v  barvě,  něco  mně  vadí,  neurovnanost  detailů,  způso- 
bená nejistotou  modclace,  působí  rušivě,  drobí  příliš 
celkový  zjev  útočící  massy  jezdců. 

Koně  jsou  s  daleko  větši  vervou  malovány,  i  s  větší 
jistotou  kresleni  než  jezdci,  poukazuji  jen  k  osobě  ge- 
nerála a  důstojníka  v  husarské   uniformě. 

Vzdor  všem  těmto  nedostatkům  je  to  dílo  úctu 
vzbuzující  a  nebude  jistě  smět  být  nikde  opomenuto 
v  dějinách  malířství,  jednak  pro  svoje  kvality,  za  druhé 
je  dokumentem  účinku  vlivů  zahraničních  na  rozvoj  na- 
šeho umění.  —  rj  — 

DIVADLO. 

G.  Lefěvre:  Kaun.  Frank  Vedekind:  Komorní  pěvec. 
Tři  scény.  F.  F.  Šamberk:   Blázinec  v  prvním  poschodí. 

Minulý  čtvrtek  přinesl  v  Národním  divadle  tři  ak- 
tovky. A  v  jakém  výběru!  Pro  každého  něco!  Pro  staré 
pedanty  a  profesory,  kterým  každý  kousek  antiky,  af  po- 
dařené, nepodařené,  je  zřídlem  nevyčerpatelných  požitků; 
pro  tyto,  ale,  myslím,  jen  pro  tyto  pány  je  asi  určena 
tato  antická  pastorála  se  svými  širokodechými  periodami 
alexandrinskými.  Jinak  nevím,  koř  o  by  mohly  zajímati 
tyto  rozsáhlé,  vší  dramatické  síly,  rušnosti  a  života  vzdá- 
lené rozhovory.  Jsou  mrazivé  studené,  a  i  dikce,  ač  rná 
dvě,  tři  místai  kde  se  vzepjala  k  silnějšímu  rozletu,  je 
jinak  šedivá,  jisté  příliš  šedivá  pro  nás,  kteří  jsme  zvykli 
na  krásnou  dikci  v  antických  hrách  Vrchlického.  Děj 
i  postavy  jsou  stejně  nedramatické.  Starý  kněz,  který 
našel  zalíbení  v  mladé,  krásné  dívce  a  mlsně  chce  si 
osladiti  své  stáří,  namluví  jí  a  jejímu  milenci,  že  vůle 
bohů  určila  ji  za  ženu  jemu  a  že  proto  musí  se  rozejíti 
a  zříci  se  své  lásky  k  mladému  svému  milenci.  Oba  mi- 
lenci už  už  se  zříkají  pozemského  blaha,  když  tu  objeví 
se  Faun  a  s  ncdiskretní  bezohlednosti  k  svým  božským 
kolegům  oběma  milencům  vykládá,  že  není  bohů  než 
těch,  které  sami  si  tvoříme;  aby  nebrali  proto  ohledu 
na  přání  Jovišovo  a  klidné  šli  za  svou  láskou  šťastni  na 
tomto  světě.  Jak  vidět,  má  Kaun  filosofii  zcela  fešáckou, 
s  kterou  by  se  mohl  spřáteliti  každý  bonvivant.  Oba  mi- 
lenci také  poslechnou,  když  Faun  schrá  před  nimi  se 
starým  hříšníkem  knězem  komedii,  která  ukáže,  že  milý 
sluha  páně  si  s  výrokem   božím   docela  nepěkně  zalhal. 


375 


Celá  hra  je  zoufale  nudná  a  její  dlouhánské  periody 
veršů  musí  unaviti,  i  když  je  hrají  takoví  mistři  dekla- 
mace,  jakým  jest  bez  odporu  p.  Seifert,  jehož  Faun  je 
výkon  zjevem  i  hrou  opravdu  roztomilý,  až  snad  trochu 
švihácký.  Byl,  jakoby  vystoupil  z  obrazu  Boeklinova. 
Také  p.  Mošna  a  Focht  se  zhostili  svých  rolí  s  uznání- 
hodnou  svédomitostí.  Slečna  Švagrovská  hrála  svou 
AmarvlHs  stejně  nešťastně  jako  své  partie  minulé.  Musil 
bych  tu  znovu  opakovati  to,  co  jsem  napsal  o  jejím  vý- 
konu v  Bozděchových  Kotillonech.  Jaký  naprostý  nedo- 
statek smyslu  pro  hlubší  pojetí  slečna  má,  toho  důkazem 
je  na  př.  scéna,  kdy  zjeví  se  náhle  a  neočekávaně  Faun, 
V  této  chvíli,  kdy  toto  zjevení  nadlidské  by  ji  mělo  na- 
plnili děsem,  úžasem  i  pcisvátnou  hrůzou  a  také  dodati 
zabarveni  jejímu  hlasu  a  rozechvění  celé  bytosti,  vysloví 
slečnina  Ammaryllis  zcela  ledově  ú  suše:  bůh!  Zjeveni 
boha  ani  v  starém  Řecku  nebylo  přece  snad  jen  tak  udá- 
losti každodenní! 

j-Komorní  pěvec*  je  pěkně  podmalovaná,  satiricky 
zbarvená  práce,  ukazující  trochu  polemicky  na  dnešní 
přehnaný  nymhus  výkonných  divadelních  umělců.  Pe- 
níze, sláva,  děvčata  v  šestnácti  letech,  matky  děti  leží 
u  jejich  nohou,  zapomínajíce  svých  povinnosti  rodinných 
a  ohledů  společenských,  staří,  sešedivělí  muži  ucházejí 
se  o  jejich  přízeň.  A  přece  tento  slavený  pěvec  jest  jen 
otrokem  svého  kontraktu,  čili,  jak  praví:  Jsem  nejdříve 
umělec  a  pak  teprve  člověk.  Proti  tomuto  vlastnímu 
přiznání  umělcovu  míří  vlastně  polemický  hrot  celé  práce, 
jejíž  úspěch  byl  velice  hlučný.  Zásluhu  o  to  v  řadě  ne 
poslední  jistě  měl  vzácný,  noblessy  plný  výkon  páně 
Bittnerův  v  úloze  titulní,  a  silný,  procítěný  výkon  pani 
Benoniové.  Zabka,  zbožňující  trochu  neopatrně  velkého 
umělce,  našla  dobrou  a  zdařilou  interpretku  v  si.  Hil- 
bertové.  Režie  p.  Kvapila  byla  výstižná. 

Závěrek  večera  tvořila  Šamberkova  jednoaktová 
fraška  »Blázinec  v  prvním  poschodii,  vymrskaná  snad 
už  před  čtvrt  stoletím  na  všech  nejzastrčenějších  jevi- 
-štich.  Ale  tady  mi  padá  péro  z  ruky!  Při  všem  respektu 
k  našemu  znamenitému  mimovi  i  autorovi  pochopiti, 
jak  se  dostala  tato  věc  na  naši  první  scénu  a  k  tomu 
k  dvěma  předcházejícím  hrám,  vymyká  se  obyčejnému 
lidskému  umu.  Myslím,  že  toho  nepochopí  ani  autor,  který 
napsal  přece  věci  jiné  —  kterých  jsme  dosud  neviděli! 

Ant.  Nečásek. 

LITERATURA. 

Nové  básně.  Oskar  Wilde:  Ballada  o  ža- 
láři v  Readingu.  Symposion,  H.  Kosterka,  Kr.  Vino- 
hrady. 

Oskjr  Wilde  a  Oskar  Panizza,  prvý  Angličan,  druhý 
Němec,  jsou  známější  jmény  než  knihami.  Oba  psanci 
pro  život,  který  se  nehodil  do  rámce  rodácké  společ- 
nosti. Zvláště  v  Paříži,  kde  nedávno  zemřel,  je  Wilde 
legendární;  nechci  opakovat  žádnou  z  anekdot,  ale  básník 
niěl  povahu  hodnou  římského  císaře;  člověk  rozpoutaný 
jako  živel...  a  dovedl  kolem  sebe  v  Paříži  soustřediti 
společnost,  v  niž  byl  králem.  A  přece  —  při  opětném 
shledáni  —  ho  neznal  nikdo.  Zemřel  skoro  opuštěn. 
K  nám  zapadly  některé  jeho  věci  do  Moderní  Revue,  a 
nejnověji  Ballada  o  žaláři  v  Readingu  do  knihovny 
p.  Kosterkovy.  To  je  vskutku  ballada  vytrysklá  ze  smutné, 
temné  lidské  duše,  která  omlouvá  zločin,  neuznávajíc,  že 
by  musil  být  vykoupen  utrpením  politování  hodného 
zločinu.  Vězeň  tu  soucítí  s  vězněm  odsouzeným  k  smrti, 
že  »zabil  tu,  kterou  milovaU. 

Přec  každý  zabíjí,  co  miluje, 

ať  každého  to  vědomím, 

někdo  to  dělá  pohledem, 

někteří  slovem  lichotným, 


zbabělec  usmrcuje  polibkem, 
statečný  muž  však  mečem  svým! 


Ač  každý  zabíjí,  co  miluje, 
přec  smrti  každý  nepyká. 
Tato  pravda,  hluboce  cítěná  v  srdci,   je  thematem 
této   krásné  ballady,    tak   prosté  a  melancholické,   že  se 
zdá  být    spíš   lidovou   než   plodem  básníka  —  psance   a 
kosmopolity.  —  — 

P.  F.  Soldanovy  Soumraky  (v  Knihovně  Mo- 
derní Revue)  jsou  nám  výrazem  dávno  známého  typu 
básnického,  který  se  opiikuje  od  několika  let  často  a  už 
skoro  bez  nuancí.  U  p.  Soldana  se  neodvažuji  užiti  slova 
»manýra«,  v  některých  případech  vhodnějšího,  neboť 
věřím  jeho  konfiteor: 

To  bylo  narážek  na  moji  bledou  tvář! 
Ženy  a  orgie,  hýřivé  noci, 
poháry  zpěněné.  —  Hovory  ztřeštěně! 
A  já  byl  bledý  jen  touhou. 
Ano,    zdá   se   mi,   že   to  jsou  zcela    upřímné  nářky 
rozeného    melancholika,   pravého    dekadenta,    který    ani 
nebyl  oklamán,  ani  nebyl  drcen  životem,  —  neboť  nežil, — 
a  neprohrál  nic,  —  jak  by  se  také  odvážil  sázky!  —  ale 
chodi  životem  bledý,  touživý.   teskný,   a    píše  si  sensace 
svých   chorobných  nervů.    Vágní,   hudební  poesie,  místy 
zamlžená  pěkná  impresse,   ale  většina  slabá  a  bezbarvá. 
A  co  zbývá  pak  ?  To  stačí  na  jednu  sbírku  . . .  Jen  jedna 
píseň !  — 

Druhý  díl  Vašíčka  Nejlů  p.  J.  Holého 
(Knihovna  Moderní  Revue)  přes  úplný  nedostatek  kom- 
posice má  některé  myšlénky  a  několik  veršů,  které  jsou 
dokonalým,  již  idcjným  výrazem  poznání.  P.  Holý  chce 
ve  Vašíčkovi  mít  celého  českého  člověka,  smysl- 
ného a  mystického,  tedy  nihilistu,  —  a  přiznávám  mu, 
že  takového  velmi  dobře  cítí  v  sobě.  1.  díl,  který  vloni 
vydal,  nebyl  ani  uměleckým  dílem,  ba  ani  knihou  čitel- 
nou. Zdá  se  mi,  že  p.  Holý  vrhá  na  papír  první  koncepce, 
skoro  neuvědomené  ještě,  takové  nějaké  myšlení,  které 
snad  obaluje  myšlénku  »in  nuce<,  spoustu  materiálu, 
která  zmáhá  jeho,  ne  on  ji,  a  jíž  nerozumí  sám  A  druhý 
dil  —  i  ten  ztýrá  úplně  svými  199  stránkami;  je  o  něco 
méně  konfusní  a  má  více  pěkných  veršů,  má  postřehy, 
které  by  se  neměly  ztratit;  passaže,  které  se  zdají  být 
národní  poesii.  Ale  ani  trochu  komposice,  ani  stopy  po 
umělecké  práci  —  p.  Holý  patrně  tím  opovrhuje. 

Vašíček  Nejlů  zlomyslností  ďáblů  se  dostal  znovu 
na  svět,  ale  v  pekle  mu  vočkovali  ještě  více  lidství;  je 
rebelaiitem,  milencem,  otcem  a  znovu  tulákem  a  nihili- 
stou.  Provází  ho  Černý  —  ďábel,  Mefistofeles  —  cestami 
života  a  poznáni.  Bílý  (v  několika  transíormacich)  cestami 
lidské  nízkosti,  ale  i  klamů  a  illusí.  .A  Vašíček  popře 
vše:  Život,  Boha  i  Ďábla,  nebe  i  peklo,  a  koncipuje  jediné 
blaho  v  Nicotě   —  zcela  arijsky. 

Peklo,  nebe  nemohlo  ho  míti; 
divný  tvor,  ho  nikdo  neznal  zcela, 
stavba  mocně  složitá  a  smělá, 
ostře  vztyčený,  všech  tónů  zvuk, 
kde  jsi  udeřil,  ozval  se  ti  zvuk. 

Ducha  úsměv,  země  tvrdý  skřek, 

pekla  oheň,  nebes  polibek. 
Takový  slovanský  dualismus  je  dost  dobře  zachycen 
na  mnohých  místech,  je  vytržen  z  vlastní  duše;  báseň  je 
pracována  s  opravdovou  vášní,  a  snad  za  jediným  cílem: 
za  vvjádřením  pravdy  —  ale  práce  umělecká  to  není. 
Snad  pěkný  materiál,  pro  nějž  bych  p.  Holému  přál,  aby 
ho  jednou  zpracoval  v  českého  Fausta,  kterým  prý  chce 
Vašíčka  Nejlů  mít.  Otokar  Šimek. 


Pfedpl 
(K  2-50), 

Cena  scSilu  20  kr.  (40  hal.) 
Karlov. 


se  pro  Prahu:  na  čtvrt  léta  zl.  1-20  (K  2-40),  na  pSl  léta  zl.  2-40  (K  4-SO),  na  celý  rok  zl.  4-SO  (K  9-60).  Poštou:  na  čtvrt  léta  zl.  1-25 
pul  lela  zl.  2-50  (K  5--),  na  celý  rok  5  zl.  (K  10-—).  —  Sešitové   vydáni  (o  dvou  číslech)  vycházi  při  každém  druhém  (sudém)  čisle, 

Patisk  původních  práci  se  \'yhrazuje.  —   Dopisy  administraci  »Lumira«  buďtež  adresovány:    Časopis  >Lumir«,  Praha. 

mésti  č.  34.  —  Listy  přijimáme  jen  frankované.  —  »Lumir«  vychází  každý  pátek  (vyjma  prázdniny). 


Redaktor  Václav  Hladík.  —  Majitel,  vydavatel  a  naklídatel  J.  Otto.  —  Tiskem  České  grafické  společnosti  »Ume«  v  Pra*?. 


LUMÍR 


Ročník  xxix. 


lU.  KVĚTNA   1901. 


*    ČÍSLO  32.    * 


Jan  Osten: 


BLANKA. 


Tak  uplynul  týden.  Bylo  to  v  sobotu,  ano,  určitě 
*  se  dosud  jiamatuji,  že  to  bylo  v  sobotu. 
Byl  jsem  večer  před  tím  se  strýcem  u  » beránka* 
a  spal  jsem  proto  déle.  Někdo  klepal  na  dvéře. 
Služka,  napadlo  mi,  jde  pro  šaty.  Dále!  Dvéře 
se  otevřely  a  pan  Preiner  vešel  dovnitř.  Nevešel, 
ale  vběhl.  Ulekl  jsem  se  ho.  Byl  jako  stěna  bledý, 
jeho  spodní  čelist  se  chvěla,  zdálo  se  mi,  že  je 
najednou  sestárlý. 

Vyskočil  jsem,  tuše  neštěstí. 

»Co  se  stalo,  co  se  stalo,  pane  Preineře?' 
promluvil    jsem  jakýmsi  cizím,  ne    svým  hlasem. 

•  Blanka,"   vypravil  ze  sebe  a  dal  se  do  pláče. 
Srdce    mi    přestalo    tlouci  a  musil   jsem    se 

zachytit  stolu,  abych  neklesl. 

»Co  je.^  Co  je  s  Blankou?  Nu,  mluvte,  pro 
Bůh!< 

•  Blanka'.!  opakoval,  nemoha  vypraviti  ze 
sebe  větu. 

^Zmizela  —  zmizela  —  je  pryč  .  .  .'  vyhrkl 
a  slzy  zatřpytily  se  mu  v  očích. 

Projela  mnou  zimnice.  Klesl  jsem  do  pohovky 
a  ukázal  panu  Preinerovi  rukou  na  židli.  Seděli 
jsme  chvíli  beze  slova.  Zdálo  se  mi,  že  můj  mozek 
ztratil  schopnost  myšlení. 

"Zmizela  —  zmizela  —  «  znělo  jen  v  mé 
hlavě,  jiná  myšlénka  nevznikla  v  té  chvíli. 

Sel  jsem  k  umývadlu  a  ponořil  jsem  hlavu 
do  studené  vody    Tím  jsem  se  probudil. 

•  A  kdy  zmizela?    A  není  po  ní  stopy .-'« 
I  pan  Preiner  se  poněkud  vzpamatoval. 
"Vešel    jsem    dnes  ráno,    když  jsem  šel  do 

krámu,  do  jejího  pokoje,  bych  jí  přál  dobrého 
jitra,  jako  obyčejně.  Klepám,  nic,  znova,  klepám 
silněji,  nic  se  neozývá  Vezmu  za  kliku,  dvéře 
byly  otevřeny.  Vejdu  dovnitř.  Postel  nedotknutá 
a  po  Blance  ani  stopy.  Na  stole  ležely  dva  do 
pisy,  jeden    s  mou  adresou,    druhý   s  vaší.    Ten 


darebák  ji  svedl!*  vzkřikl  pan  Preiner,  »ten  při- 
vandrovalý  člověk,  který  není  ani  hoden,  by  se 
jí  dotkl.  Bože,  Bože,  cos  to  na  mne  dopu.stil!« 
a  pan  Preiner  zahořekoval. 

»A  kde  je,  kam  zmizela ?«  vypravil  jsem 
stěží  ze  sebe. 

»S  ním.  S  myslivcem.  Kdo  by  byl  měl  jen 
tušení.  Hned  běžel  jsem  na  četnickou  stanici  a 
telegrafovali  jsme  na  všechny  strany.  A  nesmí 
ujít  trestu  ten  ničema,  nesmí  ujít  trestu,  vždyť 
je  to  únos,  hanebný  únos.  Jaký  zármutek  mi 
způsobila,  jak  potřísnila  mé  šediny !«   zaúpěl. 

Mně  se  nedostávalo  dechu.  Otevřel  jsem 
okno  a  ze  zahrady  vřinul  se  do  pokoje  proud 
svěžího  ranního  vzduchu.  V  hlavě  mé  bylo  tenmo 
a  iHisto.  Pamatuji  se,  že  jsem  něco  radil  panu 
Preinerovi,  že  jsem  mu  tiskl  ruku,  ale  to  vše 
činil  jsem  mechanicky.  Odešel  a  zůstal  jsem  sám. 

Zmizela!  Zmizela!  hučelo  v  mé  hlavě.  Jest 
všemu  konec!  Jest  pro  mne  navždy  ztracena. 
Ano,  byla  ztracena  hned  tehdy,  jak  jsme  byli 
u  lesního.  A  nyní^  ona  je  jeho,  jeho,  toho  ne- 
omaleného  muže.  Žijí  jako  muž  a  žena!  Ona,  ta 
čistá,  neporušená  dívka  I 

A  mne  zavrhla,  mne,  jenž  ji  tolik  miloval 
a  od  dětství  k  ní  lnul.  Stará  práva  jsem  měl  na 
ni  a  nyní  přišel  tento  barbar  a  uzmul  mi  ji. 

Napadlo  mi  její  psaní    Otevřel  jsem  je: 

•  Drahý  můj,  jediný  příteli! 

Vím,  zavrhneš  mne,  ale  [jřece  tě  prosím, 
přečti  si  tyto  mé  řádky.  Pí.ši  je  v  noci,  v  poslední 
své  noci  pod  střechou  otcovskou  a  srdce  mé 
krvácí.  Krvácí  pro  tebe.  Až  budeš  toto  psaní 
číst,  budu  již  daleko  odtud,  daleko  s  ním,  da- 
leko od  míst,  která  mi  byla  tak  drahá.  Každý 
předmět  zde,  každý  koutek  má  pro  mne  upo- 
mínku na  šťastné    mé  mládí  a  na  Tebe,  kterého 


tolik  jsem  milovala  a  dosud  miluji.  Ano,  dosud 
Tě  miluji  a  nikdy  Tě  milovat  nepřestanu  Ale 
musím  s  nim,  musím  s  ním,  nemohu  být  takto 
déle  živa.  Od  toho  okamžiku,  kdy  pohlédl  na 
mne  tam  u  myslivny,  byl  konec  mého  štěstí  a 
mého  klidu.  Stále  mne  v  duši  pálily  jeho  oči  a 
nedaly  mi  chvíli  pokoje.  Trpěla  jsem,  hrozně 
jsem  trpěla,  neboť  Tebe  jsem  stále  milovala,  jen 
na  Tebe  chtěla  jsem  myslet,  jen  Tvůj  obraz 
vidět,  ale  vše  nadarmo,  mezi  Tebe  a  mne  se 
stále  stavěl  ten  pohled,  který  mi  učaroval.  On 
mi  psal,  ano  psal  mi  potajmu  a  já  jeho  psaní 
přijala.  A  dostavila  jsem  se,  kam  on  chtěl,  jakási 
neznámá  síla  mne  tam  pudila  a  nic  nemohlo 
mne  zdržeti  od  toho.  Sešli  jsme  se  v  lese,  v  noci, 
když  všichni  sKali,  prošla  jsem  zahradou  a  lou- 
kami k  lesu.  Ó,  kéž  bys  mne  byl  zastavil  na  té 
cestě.  V  noci  jsem  tam  šla!  Chtěl  se  mne  zmoc- 
niti, avšak  uprchlá  jsem  mu,  jako  laň  pádila  jsem 
zpátky  po  lukách.  Ale  on  mi  psal,  psal  mi,  že 
beze  mne  nemůže  žíti.  Musím  jíti  s  ním,  poně- 
vadž rodiče  by  nikdy  k  tomu  nesvolili.  Musím 
utéci  s  ním,  pryč  do  světa.  Kdybych  s  ním  nešla, 
zastřelil  by  se  na  tom  místě,  kde  jsme  v  noci 
byli,  psal  mi  a  věřím  mu.  A  on  zemřít  nesmí, 
ne,  pak  bych  i  já  musila  zemříti.  Nemohu  bez 
něho  žíti.  Jest  to  má  zkáza,  ale  musím  být  jeho. 
Dnes,  v  jednu  hodinu  v  noci  čeká  mne  v  lese. 
Odjedeme  pryč  a  nikdy  se  nevrátíme.  Jest  mi, 
jako  bych  byla  v  horečce.  Ale  tolik  vím,  že  bez 
něho  žít  nemohu.  Jest  tak  krásný  a  silný  a  od- 
vážný. Skalní  orel.  Ale  Tebe,  Tebe  stále  miluji 
a  nikdy  na  Tebe  nezapomenu  Kdyby  byl  on 
nepřišel  do  mé  cesty,  nikdy  bych  Tě  neopustila. 
Odpusť  mi,  ach,  odpusť  mi,  zachovej  mne  v  dobré 
paměti.  Ncproklínej  mne!  Nejsem  vinna,  to  ne- 
známé síly,  osud  spůsobil.  Buď  šťasten,  šťasten, 
můj  drahý,  jak  toho  zasluiuiješ. 

Tvá  Blanka.* 

Psaní  nezanechalo  ve  mně  pražádného  dojmu. 
Četl  jsem  je  mechanicky,  ano,  pozoroval  jsem 
jednotlivé  tahy,  studoval  písmena,  ale  ze  smyslu 
ani  zbla  neuvázlo  v  mé  paměti. 

Všechno  mne  to  nebavilo,  nezajímalo,  podíval 
jsem  se  oknem  a  krásný  letní  den  nevzbudil  ve 
mně  pražádné  radosti.  Bylo  mi,  jako  by  všechno, 
co  bylo  ve  mně  krásného  a  dobrého,  bylo  uvadlo, 
odumřelo.  Ale  nejen  ve  mně,  ale  i  všude  kolem  mne. 


Co  to  všechno  je.?  A  k  čemu?  Co  mám  oče- 
kávat a  po  čem  toužit }  Vždyť  nikde  nic  není, 
všude  pusto,  prázdno,  děsi\o.  Nač  je  to  celé,  ta 
komedie  ?  Není  lepší  klid,  naprostý  klid,  klidný 
spánek  bez  probuzení?  Co  chci  tady  v  životě? 
Dělat  kariéru  ?  Hledat  štěstí  ?  K  smíchu.  Kde  jsou 
jaké  radostr  života  ?  Láska  ?  Prchavý  sen  s  tru- 
chlivým probuzením. 

Zoufalý  smutek  se  mne  zmocnil.  Nač  žíti? 
Jaký  je  to  trudný  úkol  i  Opravdu,  k  čemu  vše? 
A  co  přinesou  příští  dny?  Utéci  z  toho  ze  všeho, 
jen  utéci!  Pokoj,  klid,  mír  ... 

Otevřel  jsem  kufr  a  vyhledal  jsem  na  dně 
pouzdro.  Byl  v  něm  krásný,  nabitý  revolver,  který 
mi  strýc  daroval,  když  jsem  podnikl  sám  výlet 
do  Tater.  Nikdy  jsem  z  něho  nevystřelil. 

Ano,  skončím  to  vše  a  vytáhl  jsem  revolver. 
Bylo  mi  ku  podivu  klidno.  Ani  brvou  jsem  nehnul. 
Ničeho  mi  nebylo  líto  v  tom  okamžiku,  jen  jsem 
měl  touhu  zbavit  se  té  hrozné  prázdnoty  a  bez- 
nadějnosti,  které  jsem  cítil. 

Napíšeš  strýci  dopis,  napadlo  mi.  A  usedl 
jsem  k  psacímu  stolu.  Ale,  co  psát?  Nějaké  do- 
jemné frase?  Hlouposti.  A  jen  na  Blanku  jsem 
si  vzpomenul  v  té  chvíli,  jen  na  ni.  Přimhouřil 
jsem  na  okamžik  oči  a  viděl  jsem  ji  jasně  před 
sebou  :  štíhlou,  krásnou,  v  bílých  letních  šatech, 
v  slaměném  klobouku,  svěží  a  usmívavou.  Jen 
ta  stála  za  to,  abych  žil,  a  nic  jiného.  Vše  ostatní 
je  hloupost,  dým.  A  ji,  ji  jsem  ztratil  na  vždy. 
Buď  s  Bohem,  Blanko!  Ne  s  nenávistí,  s  díky 
loučím  se  s  tebou!  S  díky  za  to,  že's  tak  mne 
milovala  a  tolik  krásných  chvílí  jsi  mi  připravila. 
S  Bohem,  krásná  Blanko! 

Rozepjal  jsem  vestu  a  hledal  jsem  srdce. 
Nerozeznával  jsem,  kde  je.  Přeběhl  jsem  rychle 
několikrát  pokoj,  aby  mé  srdce  počalo  tlouci. 
A  tlouklo,  hlasitě  tlouklo.  Posadil  jsem  se  na  po- 
hovku, zamhouřil  jsem  oči,  přiložil  ústí  revolveru 
k  srdci  a  spustil  jsem.  Poněkud  to  se  mnou  za- 
lomcovalo.  Necítil  jsem  bolestí.  Otevřel  jsem  oči 
a  zahleděl  jsem  se  na  obraz  na  stěně,  předsta- 
vující Napoleona  I.  Díval  se  na  mne  ponuré  a 
přísně  Pak  zdálo  se  mi,  že  vyvstává  z  rámce  a 
kráčí  ke  mně  těžkými,  pádnými  kroky.  Před 
očima  počaly  objevovati  se  mi  ohnivé  kruhy  a 
jakási  těžká  ruka  položila  se  mi  na  rameno  a  tla- 
čila mne  dolů  na  pohovku.  Dokonč. 


K.  Elgart: 


ir    %    %     lir    ir    %     tIt 
BLEDSKÉ   SNY. 


Xivot  procitl  vůkol.  Zařinklo  za  námi  několik 
^-^  oken,  zasršel  smích,  skřížilo  se  volání,  a  po 
chvíli  chrupěl  písek  kročeji  i  dusotem  koníka  šupěl 
pod  pneumatikami.  Zvedli  jsme  se  též.    Šli  jsme 


kol  jezera  Viliy  a  zahrady,  pak  vesnička  pocu- 
chaná, pak  prázdno,  volno  do  dálek.  Jezero  dří- 
malo již  zas,  sestouploť  slunko  za  vrchy,  a  šero 
zdvihlo  se  se  země.  Jen  protější  stráně  Karavanek 


zářily  ještě  v  rudém  zaplanutí,  kryjíce  tím  kvčtcm 
jediným  svou  ssutou  nahotu.  Za  námi  kypěl  zví- 
řený život  večera,  posílaje  pěnu  ruchu  svého 
příbojem  až  k  nám,  před  námi  trčelo  tiché  prázdno, 
jímž  občas  pouze  proběhl  jezdec  na  tichém  kole. 
Sedli  jsme  zas.  Klid  ovládl  nás  opětně.  Stoupal 
z  černého  jezera  jako  duše  jeho,  roztahoval  truj) 
svůj  šíř  a  šíř  a  výš  po  širokých  stupních  k  chrámu 
Panny  na  ostrůvku  vedoucích  Když  vkročil  na 
poslední,  stanul.  Zachvělť  se  drobným  úderem 
vysoký  tón  nad  ním,  vlnil  se  k  vrchům,  po  jejich 
bocích  šinul  se,  narážeje  tu  a  tam  na  kolmou 
stěnu,  jež  ho  odhodila  zpět  sesláblý  a  jemný, 
sotva  postižný.  Ráz  na  ráz  v  trhavém  tempu 
řinul  se  zpěvný  kov  klekání  na  vodu,  čistý  a 
nadšeně  zbožný  letěl  do  výšek  stezkami  zbylými 
po  zašlých  paprscích,  ztrácel  se  v  bezměrnu 
světlé  závrati.  Pak  podtržen  nepravidelně  zatřásl 
se  úder  poslední  —  a  klid  stoupal  zas  výš,  skryl 
v  nitru  svém  všecku  kotlinu.  Jeho  boky  proza- 
řovaly v  dálce  bludičky,  vyskočivší  z  oken  ne- 
zastřených  v  tmu  a  ustrnulých  v  jeho  nitru. 

Loudavě  míjeli  jsme  černý  okruh,  když 
hvězdy  již  nám  proskočily  vstříc,  vlekli  jsme  se, 
tři  stíny  mlčící,  zapadlí  v  snění,  blíž  k  městečku. 
Bylo  ještě  živo.  Spodní  promenády  šuměly  tlu- 
meným hovorem,  shora  houpala  se  po  ohebných 
větvích  táhlá  melodie  houslová  kolébající  se  na 
sladkých  akkordech  smyčců  ostatních.  Večer  se 
uspával  vlastním  melodickým,  vonným  dechem 
svým. 


Ta  noci 

O,  že  není  člověk  duší  pouze,  aspoň  ve  chví- 
lích, kdy  ovíjí  ho  krása  nejčistší! 
Ta  noci  Kletá  noc! 


Časně  zahrčel  pod  naší  terassou  kočár.  Vsedli 
jsme  zimomřiví,  zachoulili  se  v  haveloky,  a  již 
hrčcla  kola  dolů  k  jezeru  a  podle  něho  dál. 
Řídce  zamhlený  vzduch  prosákl  zimou,  jež  slezla 
s  osněžených  Julských  vrcholů  d)  údolí,  břitce 
a  sarkasticky  šlehal  v  tvář,  vysmívaje  se  svra- 
štělým lícím,  uháněje  podle  pomrzlých  uší  nad 
vodu,  aby  vlastní  nohy  ohřál  trochu  v  ní.  Skákal 
nám  vstříc  se  stráně,  do  níž  se  vytáčela  naše 
silnice,  hned  s  pravá,  hned  s  leva  udeřil,  hned 
sedl  v  týl  a  dral  se  neposeda  hloub,  a  sotva 
hlava  skrčila  se  do  ramen,  již  na  nos  hýla  ma- 
loval. A  cesta  hadila  se  výš.  Za  námi  spala  ko- 
tlina, leželo  jezero  zadýchané  lehkým  oparem, 
honícím  se,  hutnícím  a  řídnoucím  i  mizivým. 

Vůz  sebou  trhl  prudčeji.  Byli  jsme  nahoře 
na  hřbetě.  Když  jsme  se  ohlédli,  zmizel  již  znáiriý 
dol  —  klesali  jsme  v  nový  úval  hluboký.  Vuz 
letěl.    Úprkem    přeběhla    dědina  na  zad.    Vozka, 


Slovinec,  cos  ukazoval,  vykládal,  nám  slova  mrzla. 
Vůz  letěl  v  závodu  k  zeleným  vlnám  Savice, 
skotačícím  a  hlučivým,  nedbajícím  zbožně  tiché 
ranní  pohody.  A  jak  jsme  klouzali  dolii,  rostla 
před  námi  bílá  výspa  mhly,  jež  hadím  trupem, 
líným,  vlekla  se  ve  prohbích  příkrých  boků  blíž 
a  blíž.  Zimomřivé  chvění  přivřelo  mi  víčka,  zuby 
zaťalo  v  ospalém  čekání  vlhkého,  zimavého  do- 
tyku. Ještě  koně  pohodili  hlavou,  odfrkli  bílou 
páru  z  plných  plic  a  měkká  tlama  prohnula  se 
a  protrhla  v  lehké  zívnutí,  jež  nás  shltilo. 

Zima.  Nic.  Dole  třeští  horské  děcko  Savice, 
jinak  vše  ticho.  Není  strání,  lesů,  vrchů,  údolí  ni 
oblohy  —  bílé  ticho  studené. 

•  Emile?'; 

Obrátil    jsem    se    prudce    a    zornice    se    mi 

zšířily. 

»Ty,  Růženo?  Kde  jsi  se  tu  vzala?* 
Usmála    se    jenom  a  ruku  položila  na  mou. 
»Jak  jsi  studená  a  hebká!  Vždyť  ani  nemáš 

těla,  dušenko  ?« 

»Hm,  dnes  jsem  jí  opravdu.  A  studím  ?« 
»Již  ne.  Ale  tvá  ruka  měla  rty  ledové.* 
»To  nečekaný  dotek  duše  vždy  tak  zamrazí ; 

krev  mu  uhýbá,  nesmějíc  se  rozežhavit  do  varu. 

Necháš  mne  tu?« 

»Ale  Růžo!   A  jak  jsi  přece — ?« 

»Divíš  se?  Nu,  psal  jsi  mi,   jak  tu  hezky,  a 

mně  bylo  doma  tak  smutno  bez  tebe.  Pořád  jsem 

vzpomínala,  kdybych  tak  mohla  za  tebou  do  hor, 

k  jezerům,  kdybych    se    mohla  chvilku  dívat  do 

modrých    hloubek   zčeřených  a  potom    zas  tobě 

do  očí  —  a  —  postřiknout    kdybych    tě    mohla 

za  krkem  aspoň  trošičku." 
íTy  kotě  nezbedné!' 
»A  tak  jsem    se   ti  sebrala,  nic    jsem  doma 

neřekla,  a  hop   —  jsem  tu.« 

»Ty  kotě  moje!    Pojď  blíž,  ještě  blíž,  ať  mi 

nezkřehneš.    A  víš  co?    Můj  havelok   je    veliký, 

i  pro  dva  stačí  dobře." 

•  Hihihi.. 

»Ale  no  ne,  to  je  hezoučké!' 

Zmizela  celičká,  jen  hlava  se  mi  tiskla  na 
prsa,  a  smála  se  velkým  okem,  žlutavým,  a  vrtěla 
se  k  hrdlu  lísavě  jako  hravým  dravčím  přitřením. 

»Aáá.« 

»Což  když  tě  doma  nenajdou  ?« 

•  Aťsisi.  Kousíček  mne  najdou  v  besídce. 
Ajaj !  Mamička  takhle  spráskne  ruce:  .Růženo, 
co  se  to  stalo,  Růžo !  Pro  Boha,  ona  nám  umřela  — ' 
hihihi!. 

»Jsi  ty  škodolibeček.  Což  pak  ale,  když  tě 
již  nepustím,  a  oni  tě  doma  pochovají ř« 

»Ooó,  ne  tak  brášku,  tu  jsem  já  paní!  Zkus 
si  mne  zadržet. « 

•  Ale  ne,  raděj  ne,  zůstaň  mi  chvilečkn  ještě, 
chvilčičku,  vždyť  tě  mám  beztoho  jen  kousíček.* 

>Ba,  Skoda,  že  jsem  nepřišla  celá.« 


»Opravdu.<' 

»Proč,  je  to  nemožno ř« 

.Hm.« 

•  Vždycky  jsem  závidívala  ptákům  křídla, 
rybám  žábry,  chtívala  jsem  celičký  svět  od  středu, 
od  propastí  podmořských  do  nejzazších  hranic 
vzdušných  prokutit  —  teď  chtěla  bych  i  do  časů, 
do  dávných  dob  i  v  budoucnost,  třeba  v  roz- 
dvojení mystickém.  Proč,  je  to  nemožno  ?« 

»Co's  chtívala,  to  jsme  již  prošli  vše,  co 
chceš,  to  za  aetherem  je  kdes  v  kosmu  bez- 
mezném  —  a  tamř  Tam  rozumem  svým  nemů- 
žeme, však  —  vůlí,  vůlí,  jež  zakrněla  v  nás  Moci 
vypěstit  ji  výš  a  dál,  než  indští  fakiři  jsou  s  to, 
chtít,  vladařsky  chtít!  Ze  by  nám  uhnul  čas,  jak 
padl  prostor,  hmota !« 

•  Tedy  pouze  chtít ?« 
.Chtít* 

>Tož  já  chci.« 

Stáhla  brvy  i  rtíky  v  tvrdé  odhodlání,  pak 
tála,  tála,  až  se  jí  úsměv   lícem  rozběhl. 

'Co  se  směješ.?* 

»Tak.    Mně   se   zdá,  že    to  neumím,  hihihi.' 

.>Ale  jdi?« 

Zdá  se  mi,  že  jsem  zapomněl,  že  duši  mám 
v  náručí  —  hledal  jsem  droboučký  důlek  v  tváři 
svými  rty.  Dala  se  mi  do  smíchu.   —    — 

íEmiIe!« 


»Nu?. 

»Ty's,  myslím,  tak('  takový  slaboch  vůle,  že.?« 
»Ba  ano.« 
»To  je  hloupé. « 

»Tak.  Konečně  můžeš  mít  pravdu. «    —    — 
»Emile!« 

»Co  pak  zas?  Ani  chvilku  neposedíš,  když 
si  tě  prohlížím.* 

•  Podívej  se  Tam  před  námi,  daleko  v  údolí, 
ne,  teď  jsou  v  záhybu,  za  chvilku  vyjedou  — 
vidíš  ho?  A  druhý!  Třetí!. 

-Kdo?  Kde,  Bože?. 

•  Tamhle  —  to  je  jich  I    A  jak  jsou  pěkní!* 
»Aha.» 

•  Vidíš?. 

»Na  bělouších,  že?. 

"Jako  padlý  sníh  —  a  teď  zase  samí  vraní.« 

»To  jsou  dámy." 

»Jej!. 

Zatajili  jsme  dech.  Pestrý,  nádherný  průvod 
vynořil  se  barvitě  rozdělen,  pak  koně  pohodili 
hlavou,  odfrkli,  a  již  se  mísilo  vše  v  hybnou 
duhu.  Hlavy  jezdců  a  jezdkyň  se  nakláněly,  ruce 
se  občas  zakmitly  vzduchem  s  praporem  dlou- 
hých rukávců,  péra  na  kloboucích  vlála  —  bylo 
tam  asi  smíchu  a  žertu,  který  k  nám  nedoléhal. 

»Jdou  na  lov,  slyšíš  vydávat  ohaře?. 

»Již  rozeznávám  i  výkřiky   provodů.. 


%     ik     %     ir     i^í     ir     % 


Josef  Holeček  ; 


HOUZÍR. 


Kojan  se  o  takových  věcech  nesporovával,  ani 
žertem  bílé  pohlaví  neškádlíval,  že  by  silnému 
nebylo  rovno. 

•  Svaté  jsou  prsty  ženské,,  pravil,  »svaté, 
i  když  robátku  košilku  šijou,  i  když  oči  zatlačují. 
Svatá  je  žena,  dokud  sama  svatou  se  zachovává. 
Posvěceno  je  všecko,  čeho  se  dotkne  v  stavu 
svaté  čistoty.  Svatý  je  život  její,  z  něhož  vyšla 
spása  světa.  Svatá  je  hruď  její,  prvý  pokrm  lid- 
stva, svaté  srdce  její,  pramen  lidské  lásky,  svalá 
ústa  její,  z  nichž  plyne  balsám  prvé  útěchy. 
Všecko  rád  ženě  přiznám,  co  jí  patří,  ale  robota 
jí  nepatří,  robota  je  mužova.  Hra  jest  její,  vese- 
lost její,  píseň  její;  ale  robota,  povídám,  je  mu- 
žova! Co  by  mu  zbylo,  kdybyste  mu  ani  robotu 
nenechali?. 

Načež  otec  duchovní:  » Věřím,  pěkně  se  to 
robotuje  na  svém,  když  mám  vědomí,  že  každá 
krůpěj  mého  potu  zapadá  do  mé  půdy  jako  se- 
meno, ze  kterého  vzejde  úroda  mně  a  mé  ro- 
dině. Krásné  sluníčko  se  usmálo  na  sedláky!  Ale 
dokud  museli  robotovati  na  panském,  nepraco- 
valo se  jim  tak  vesele.- 


z  NETI.^TÉNÉ  DOSUD 
ČÁSTI  .NA.ŠICH-.  -  -  - 

Pokrač. 

•  Bezpochyby  to  nebylo  vždy  a  všude  stejné,* 
pravil  Kojan.  »U  nás,  co  pamatujeme  já  i  můj 
otec,  pracovalo  se  na  polích  vždycky  vesele,  leda 
byli-li  jsme  postiženi  trestem  božím,  neúrodou. 
My  patřívali  poddanstvím  k  městu  a  s  pány 
městskými  vždycky  bývala  shoda  snazší  nežli 
s  pány  zámeckými.* 

i' Co  robota,  všecko  psota.* 

»Neříkám,  že  by  panská  robota  byla  med, 
ale  Pán  bůh  tak  hořké  věci  stvořil  a  chce, 
aby  je  člověk  jedl.  Pelunka  je  hořká  tráva,  a 
člověku  zdraví  dává.  Po  pelunce  i  šťovík  sládne.. 

» Českému  sedláku  přezdívají  , kmotr  Stýskal' 
a  přísloví  o  něm  praví,  že  ,před  pánem  stýská 
si,  za  vraty  výská  si'.  Co  tomu  říkáte,  Kojane?. 

•  Sedlák  má  posvícení  jednou  do  roka,  pán 
každý  den.  Odchází-li  sedlák  od  pána  a  výská 
si,  to  jen  pro  to,  že  jako  Daniel  vyšel  z  jámy 
lvové  a  zůstal  celý.. 

•  Páni  jsou  také  vaši  bližní.. 

•  Kain  byl  také  bratr  Ábelův.  Od  Kaina  a 
Ábela  Pán  bůh  ustanovil  jioměr  nie/.i  pánem  a 
sedlákem.    Abcl  byl  sedlák.    Vzal    na  svá  bedra 


klatbu,  Ulerou  húli  proklel  jchu  rodiče,  když  je 
vyháněl  z  ráje,  ko[)al  a  osíval  zemi  a  choval  ho- 
vada, aby  si  z  nich  učinil  pomocníky  Hospodinu 
se  to  líbilo  a  libá  mu  byla  oběť  Ábelova.  Kain 
byl  závista,  hrdý,  vzdorný,  marný,  panovačný 
a  násilný.  Sílu  také  měl,  ale  nechtělo  se  nui  vy- 
dávati ji  na  užitečnou  práci.  Jako  nějaký  baron 
anebo  hrabě  jen  si  po  lovu  chodil  a  měl  krato- 
chvíli z  krve  zvěři,  kterou  nevinně  prolil  Oku 
i  srdci  jeho  teplá,  červená  krev  stala  se  potřebou 
a  po  chvíli  otevřel  i  proud  krve  bratrské.  Ábel 
byl  bohu  milý,  Kain  po  činu  od  boha  zavržený. 
Kain  zalekl  se  zločinu  svého  a  utekl  od  místa 
jeho.  Když  se  vzpamatoval  z  leknutí  a  strachu, 
začal  přemýšlet.  A  přemýšlel  tak:  , Dopustil  jsem 
se  skutku  tak  hrozného?  Kdyby  můj  skutek  byl 
tak  hrozný,  bůh  nebyl  by  se  pouze  rozhněval  a 
mne  odehnal,  nýbrž  byl  by  mne  umořil  smrtí 
třikrát  krutější,  než  já  připravil  Ábelovi.  Že  se 
tak  nestalo,  z  toho  vidím,  že  bůh  i  mne  miluje. 
Ano,  bůh  mne  miluje,  a  když  miluje  mne,  musí 
milovat  i  mé  vlastnosti.  On,  kdyby  byl  chtěl,  byl 
by  odvrátil  ruku  mou  od  Ábela.  Že  ji  neodvrátil, 
tím  ukázal,  že  chtěl  smrti  Ábelové.  Ábel  byl  sic 
dobráček,  ale  co  s  tím.?  Tvaroh  s  medem  a  hro- 
zinkami je  také  dobrý  —  dobrý  do  koláče,  ale 
špatný,  chtěl-li  bys  uplésti  z  něho  provaz.  I  půjdu 
a  budu  závistivým,  pyšným,  vzdorným,  marným, 
panovačným  a  násilným  Ábelovu  potomstvu!' 
A  šel,  a  potomky  Ábelovými  jsme  my,  sedláci, 
a  potomky  Kainovými  jsou  páni.  A  jako  bylo 
mezi  námi  v  těch  dobách  prvopočátečných,  tak 
je  dosud  a  vždycky  bude. « 

-Ale  již  není.  Kojane,  již  není!  Už  je  tomu 
hezkých  pár  let,  co  jste  osvobozeni  od  roboty 
i  desátku.' 

•  Nevěřím  v  žádné  osvobození.  To  bude  jen 
nějaký  panský  obmysl.  Jaký,  však  se  ukáže,  a 
už  se  ukazuje.  Zrušíme  ti  desátek,  sedláče,  ale 
ty  nám  jej  zaplať!  Dobrá,  zaplatím,  a  vážím  si 
toho,  že  mohu  zaplatit  a  mít  pána  daleko  od 
sebe.  Pána  delší  dobu  nevidím.  Ale  tu  přijde 
cedulička  z  úřadu:  Sedláče,  plať!  A  zas  jiná  ce- 
dulička:  Sedláče,  plať!  A  sedlák  už  vidí,  že  ho 
strčili  z  deště  pod  okap.  Dříve  dával  část  úrody, 
kterou  mu  Pán  bůh  nadělil,  a  byla-li  úroda 
větší,  dal  víc,  a  byla-Ii  menší,  dal  míň,  a  nynt 
musí  dávat  na  penězích  mnohem  víc  než  prve 
v  desátku,  a  platy  jeho  nikdy  se  nepopraví. 

'Černě  se  díváte.* 

♦  Proč  bych  se  díval  černě?  Svým  prostým 
okem  se  dívám,  a  co  vidím,  povídám.  Kdož  pak 
by  byl  uvěřil  řečem,  že  páni  myslí  na  naše  blaho 
a  něco  nám  darují?  Co  by  z  nich  bylo,  z  chu- 
dáků, kdyby  sedlák  na  ně  nepracoval?  Sami  pra- 
covati nechtějí  a  neumějí.  Sedlák  je  musí  odívat, 
nuisi  se  jim  o  přístřeší  starat,  musí  jejich  stiil 
zásobovat,  pokud  jde  o  jiné  krmě  než  o  zvěřinu, 
a  všecko,    co    oni    umějí,    je    nádherně    se    šatit, 


měkce  bydlet,  nestříduu-  jisl  a  pít,  rozkošně  žít. 
Říkají  nám:  Sedláci,  buďte  nám  vdččni,  udělali 
jsme,  že  i  vy  jste  nyní  pány.  Pěkně  děkuju !  Budu 
mít  nejen  po  panství,  nýbrž  i  po  selstvf,  dám-li 
se  obloudit,  dám-li  se  svést  a  zkusím-li  jen  jediný 
rok  žít  po  pansky. « 

»Mnoho  pravdy  máte,  Kojane.  Octli  jste  se 
na  neznámé  půdě  a  musíte  ji  nejprve  zkoumati, 
abyste  věděli,  jaká  semena  do  ní  sít.  Je  třeba, 
abyste  zůstali  věrni  svému  stavu  ve  všech  změ- 
nách, které  nová  doba  přinese  nejen  vám,  nýbrž 
i  stavům  ostatním  a  všem  národům.  I  ta  nová 
půda,  na  kterou  jste  uvedeni,  má  nebezpečná 
místa,  rokle  a  bažiny,  a  místa  neplodná,  písčiny 
a  pustiny,  jež  třeba  ohledati  a  jich  se  varovati. 
Nejeden,  kdo  se  požene  příliš  nerozvážně  a  lehko- 
myslně v  před,  bídně  zahyne,  ale  jako  třeba  lidi 
učit  rozvaze,  je  nutno  nabádat  je  i  k  podnika- 
vosti.  Vzácným  ovocem  ověšeny  jsou  haluze 
stromu  nové  doby.  Ovoce  to  je  pro  všechny, 
kdož  nebudou  Hni  a  po  něm  sáhnou.  Ono  do- 
zrálo i  pro  sedláka,  i  pro  českého  sedláka. « 

Kojan  hlouběji  potopil  hlavu  do  ramen 
a  odvětil  váhavěji,  než  dosud  mluvil,  slovo  ke 
slovu  opatrně  skládaje. 

•  Není  dvou  dní  v  roce,  aby  byly  docela 
stejné.  Vejce  podobá  se  vejci,  ale  ani  dvě  nejsou 
docela  stejná.  Z  každého  slepičího  vejce  vylíhne 
se  kuře,  z  husího  house,  z  hadího  hádě.  Co  je 
na  selském  osudu  změně  podrobeno,  mění  se 
s  časy  a  měniti  se  bude  dokud  běh  časů  se  ne- 
zastaví. Ale  nikdy  se  nezmění,  že  selský  stav  je 
základem  každého  království.  Dům  základem  stojí, 
ale  odměňuje  se  mu  tím,  že  jej  tlačí.  A  tak 
i  království  stojí  selským  stavem  a  tlačí  jej. 
A  kdyby  základ  byl  střechou,  celý  dům  by  spadl, 
střecha  by  se  rozsypala,  ale  i  základ  byl  by  vy- 
vrácen. Takový  je  pořádek  světa.  Každý  sedlák 
přišel  v  nic,  který  chtěl  s  pány  za  jednu  mísu 
sedat.' 

•  Dobře  máte,  Kojane,  že  nezapomínáte  dne 
včerejšího,  ale  pro  včerejšek  nesmíte  zapomínati 
dneška  a  zítřka.  Špatný  byl  by  rolník,  který  by 
každou  práci  konal  pozadu,  který  by  chodil  žat, 
když  je  třeba  mlátit,  a  na  mlat,  když  je  třeba, 
sít  Jako  platíte  daň  císaři,  musíte  daň  platit 
i  době.  Chvála  bohu,  doba  nynější  přinesla  se- 
dlákům osvobození  z  poddanství.  A  jako  nikdo 
nezabrání,  aby  rostl  den,  když  se  blíží  léio,  tak 
už  nikdo  nepřekáží,  aby  sedláku,  z  poddanství 
osvobozenému,  nedostalo  se  dalších  darů  štědré 
doby.  Pravdu  dítě,  že  selský  stav  je  základem 
společnosti  a  státu,  čili  podle  vás,  království.  Ale 
v  tom  se  mýlíte,  že  by  muselo  být,  aby  sedlák 
byl  ostatní  společností  tlačen.  Volil  jste  netrefné 
přirovnání,  v  tom  vězí  váš  blud.  (o  je  živé,  k  ži- 
vénui  přirovnávejte.  Nepředstavujte  si  společno.'^t 
jako  budovu  o  několika  patrech,  nýbrž  jako  ro- 
dinu   několika    bratří.    Jeden    z  těch  bratří,  nej- 


starší,  byl  pánovitý  a  piiosobil  si  vládu  nad  dru- 
hými. S  počátku  to  hovělo  jeho  marnosti.  Vůle 
jeho  byla  přísná  a  nestrpěla  odporu.  Mladší  bratři 
museli  rozkazy  jeho  plnit  jako  zákon.  Ale  on  nedával 
jen  rozkazy  dobré  a  prospěšné,  nýbrž  také  blá- 
hové a  tím  bláhovější,  čím  více  si  odcizil  ostatní 
bratry.  Nejstarší  bratr  uvažoval  o  chybě  a  uviděl, 
kde  vězí,  ale  marnost  mu  vadila,  aby  ji  celou 
rázem  napravil.  Pozval  k  sobě  druhého  bratra, 
který  byl  věkem  pod  ním,  a  řekl  mu:  ,My  bu- 
deme spolu  sedat  u  jednoho  stolu,  budeme  se 
dobře  mít,  rozdělíme  se  o  vládu  nad  ostatními 
bratry  a  oni  musejí  tabuli  naši  zásobovat.'  Ale 
po  nějakém  čase  ukázalo  se,  že  oba  bratři  pro- 
hloupili  právě  tak,  jako  prve  pouze  bratr  nej- 
starší. Jak  víte,  práce  má  ^takovou  vlastnost,  že 
jí  neubývá,  nýbrž  přibývá.  Člověk  nikdy  se  nedo- 
pracuje. A  tak  bylo  i  s  těmi  bratry.  Díla  přibý- 
valo, bratři  pracovníci  konali  jen  to  a  jen  tak, 
jak  poroučeli  bratři  panovníci,  a  bratři  panovníci 
poznali,  že  zdar  díla  vyžaduje,  aby  nebyli  jen 
zde  panovníci  a  tam  pracovníci,  nýbrž  aby  pa- 
novníci naučili  se  pracovat  a  pracovníci  panovat 
a  vykonávali  všechno  společnou  radou  i  činem. 
Dva  nejstarší  bratři  pozvali  si  bratra  třetího  a 
po  čase  i  čtvrtého.  A  tak  i  na  sedláka  došla 
řada,  aby  zasedl  u  panského  stolu  a  dělil  se 
s  bratry  o  správu  společného  statku  i  všecko 
ovoce  půdy  i  práce.  Neuplyne  mnoho  vody  a 
bude  dána  konstituce  a  sedlák  zasedne  s  ostat- 
ními stavy  i  v  sněmu,  bude  míti  slovo  při  vy- 
dávání zákoníj,  hlasem  svým  i  dobré  zákony  bude 
přijímati,  nedobré  zamítati  « 

Kojan  se  pochybovačně  usmíval  a  po  otci 
duchovním  ujal  se  slova,  aby  pronesl  své  ná- 
mitky. 

> Zkušenosti  selské  nejsou  z  nejnovější  doby, 
nejsou  od  zrušení  poddanství,  nýbrž  bezmála  od 
stvoření  světa,  od  první  lidské  rodiny,  jak  jsem 
pověděl.  Prarodiče  neměli  synů  několik,  měli  jen 
dva.  Po  nich  lidstvo  dělí  se  jen  na  Kainovce  a 
Abelovce.  Co  je  mezi  nimi  uprostřed,  není  po- 
tomstvo jiných  synů  Adamových,  nýbrž  odpadlé 
části  potomstev  Kainova  a  Ábelova.  Jedni  Kai- 
novci  odpadli    k  Abelovcňm,    jedni  Abelovci  ke 


Kainovcum  a  stali  se  něčím,  co  není  studené  ani 
horké.  Já  jsem  k  tomu  horkému  docela  studený. 
Kainovcum  nevěřím,  nevěřím  ani  darům,  ani  sli- 
bům jejich,  jen  v  boha  věřím.  Svobodu  jejich 
nechci ;  kde  oni  jsou,  není  a  nemůže  býti  žádné 
svobody,  mám  svoji  svobodu.  Mám  svobodu, 
když  jsem  se  vyrovnal  s  Kainovci,  zaplatil  jim 
desátek  a  daň  a  vrátil  se  od  nich  na  svou  půdu, 
k  své  ženě  a  dětem,  ku  své  práci.  Tu  je  svo- 
boda! Tu  se  mi  hlava  svobodně  pozdvihuje,  tu 
se  mi  hruď  svobodně  rozšiřuje,  tu  mi  srdce  svo- 
bodně potepuje,  tu  mi  hrdlo  svobodně  prozpě- 
vuje! A  znám  ještě  jinou  svobodu,  vyšší  a  dražší. 
Posloužím- li  potřebnému,  pomohu  nuznému,  dám 
almužnu  žebrákovi,  je  mi  tak,  jakobych  se  z  harestu 
dobyl  na  svobodu.  Odcházím-li  od  zpovědi,  od 
štola  božího,  je-li  duše  má  očištěna  ode  hříchu, 
je  svobodna  jako  pták  a  letí  k  nebesům.  A  jestliže 
mne  osvítil  Duch  svatý  a  dal  mi  pochopiti  ně- 
kterou pravdu  boží,  to  jsem  nejsvobodnější,  svo- 
boden jako  hvězda  na  noční  obloze." 

Kněz  byl  nachýlil  hlavu  a  zamyšleně  i  po- 
zorně naslouchal  výkladu  sedlákovu.  Potom  pravil : 

»V  tom  vám  neodporuji,  Kojane  Vy  jste 
postihl,  co  jest  jediná  pravá  a  drahocenná  svo- 
boda, svoboda  ducha  a  mysli.  Svobod}'  této  nemá 
mnohý,  kdo  panuje  nad  národy  a  rozkazuje  zá- 
stupům, a  naopak  může  ji  mít  otrok  s  cejchem 
otrockým  na  čele  i  vězeň  spoutaný  řetězy  za 
sedmi  zámky,  za  sedmi  zdmi.  A  povím  vám,  kdy 
tato  svoboda  jest  nejúplnější.  Tehdy,  Kojane, 
když  duše  osvobodila  se  i  z  okovů  tělesnosti.  Já, 
člověče  milý,  jsem  blíže  než  vy  této  svobodě 
nad  svobodami  a  nejednou  již  prochvěla  mne 
sladká  a  vznešená  její  volnost.  Marně  mluví 
o  svobodě  ten,  čí  duše  jest  otrokyní  vášně  a 
hříchu.  Avšak  já  nemluvil  o  této  svobodě,  nýbrž 
o  svobodě  těla.  Lidstvo  pokročilé,  spějící  k  svě- 
tlosti boží,  musí  mít  obojí  svobodu,  těla  i  ducha, 
a  stále  o  to  pečovati,  aby  mu  neoslabla  a  ne- 
zchromla  žádná  z  těchto  perutí,  nesoucích  lidi 
k  bohu.  Tu  svobodu,  o  které  vy  jste  mluvil, 
sedláci  mohli  mít  i  za  nejtěžší  poroby.  Zdaž 
by  vám  bylo  lhostejno,  kdyby  doba  ta  se  vrá- 
tila.? i  Pok^í- 


%%%%%%% 


Otakar  Theer: 


PŘÍCHOD   ŽENY. 


I  Jokoj  byl  skoro  bez  nábytku  ;  nebylo  zde  ničeho 
■  kromě  kuřáckého  náčiní,  drahocenného  nargi- 
lehu  z  tepaného  stříbra,  a  ohromného  krbu,  vyzla- 
ceného  a  mramorovaného.  A  přece  jste  neměli 
dojmu  prázdnoty.  Zdálo  se,  jako  by  stěny  a  strop, 
zatížené  lilijemi,  sněžily  neustále  svou  bílou  vege- 


Pokr.lč. 

taci  Uprostřed,  mezi  okny,  bylo  vidět  veliký 
divan,  polo-lože,  polo-sofu,  světle  žlutý,  nad  nímž 
na  místo  nebes  se  vznášela  hedvábná  křídla 
nesmírného  netopýra,  zanícená  drahokamy. 

Konečně  zavěsili  do  záhybů  damašku  devět 
pláten,    krásných    kopií    Botticelliho  a  Lionarda 


da  Vinci.  Táž  citlivost  pro  oba  dva  mistry  je 
zprvu  překvapila,  paU  sblížila.  Neznali  jiného, 
jenž  by  intensivněji  vyjádřil  děs  panenství,  hrůzu 
v  poluúsměvu  a  bolest  rozkoše  než  tito.  Visely 
tu  jejich  madonny,  niadonny  s  ohromnými  čely, 
jako  by  v  nich  šflil  nemocný  mozek,  madonny 
snící  o  příštím  utrpení,  madonny  ulekané  bož- 
stvím, jež  zrodily.  Kdykoli  pohlédli  na  tyto  ženy, 
tajemné  jako  hmota,  ženy,  při  nichž  se  hrozíte 
chvíle,  kdy  by  vám  řekly,  co  žije  za  jejich  úsmě- 
vem, sklouzal  jim  jejich  zrak  do  srdce  jako  čeiiel 
dýky  stále  znova  broušené. 

Kdo  sem  vkročil,  snil,  že  je  v  letohrádku 
teskného  monarchy,  jenž  vyvolává  své  vzpomínky 
na  Tisíc  a  jednu  noc.  Jediná  orientální-  lampa 
tiše  hořela  za  nahnědlým  sklem.  Vzduch  těžký 
vůněmi  a  oranžové  pološero  opíjely  duše,  které 
se  milují  a  trýzní. 

Přicházela  v  tunice  z  bílého  hedvábí  s  širo- 
kými rukávy  žaponského  střihu.  Pás  poSitý  stří- 
brnými mincemi  poutal  její  šat  vysoko  nad  ži- 
votem, tak,  že  spodek  tuniky  kroužil  kolem 
jejího  těla  jako  obrácený  kalich  lilije.  Při  jejím 
voltižujícím  kroku,  když  nechala  vlát  a  klesat 
rukávy,  podobalo  se  to  velikému  motýlu,  který 
je  pronásledován  květinou.  Vějíř,  jejž  rozepjala 
nad  hlavou,  ohronmý  čínský  vějíř  s  pomerančo- 
vým krajem,  oživoval  illusi.  Oči,  vybouřené  atro- 
pinem,  hořely  a  zářily;  pod  nimi,  nad  bleskem 
zubů,  rty  rozpuknuté  k  úsměvu  se  nabízely;  byly 
nepřirozeně  rudé. 

Vaporisatory  směšovaly  vůni  etheru  a  levan- 
dule;  seděli  tiše,  kouříce.  Vermouth  a  bene- 
diktýnka  je  trochu  opojily,  čajové  cigaretty  kolé- 
baly jejich  duše  na  vlnách  dýmu.  Svou  bílou 
rukou  bez  šperků  rozžehovala  cigaretty.  Pak,  se 
zakloněnýma  hlavama  nechali  bloudit  oči  po 
stropě  nebo  v  oranžovém  srdci  svítilny.  Občas 
jednoslabičná  slova,  jež  promlouvala  jako  ve  snu, 
plná  ozvěny,  stupťíovala    tuto  okouzlenou    chvíli. 

V  prvých  dnech  ho  očarovala  svým  tělem 
tak,  že  propadl  jí  bezpodmínečně,  jako  kouzlu  ; 
neznal,  neviděl  ničeho  mimo  ni,  život  vedle  ni, 
naději  být  s  ní  věčně.  Měl  pocit,  jako  by  uspá- 
vala jeho  duši  magnetickou  passí :  tušil  její  my- 
šlénku, napodobil  její  řeč,  shrnoval  s  čela  kadeře 
týmž  teskným  a  zamyšleným  gestem  jako  ona. 
Ano,  její  vliv  učinil  více  :  jako  se  stává  při  lidech, 
kteří  se  milují  a  žijí  vedle  sebe,  v  intimitě  vlast- 
ních myšlének,  přerodil  se  Kamil  v  jinou  bytost, 
s  pohyby  koček,  a  s  týmž  úsměvem    jako  Lina. 

Často  na  večer  otvírala  okno  a  dala  si  své 
nahé  lokty  ovívat  chladným  větrem.  Pak,  když  ji 
zimou  naskočily  velké  červenavé  skvrny,  nastavila 
je  Kamilovi  a  on  oteploval  ty  dlouhé,  jemné  ruce 
svými  polibky. 


Byla  spokojena  se  svým  dílem;  doufala,  že 
vyssaje  Kamilovu  individualitu  a  přinutí  ho,  aby 
byl  věčně  exaltovaným  minnesángrem  její  dníi. 
Prováděla  doktorovy  theorie. 

XI. 

Až  na  počátku  listopadu  nastala  změna.  Při- 
hodilo se  toto : 

Lina  přišla  k  němu  trochu  ubledlá,  se  sto- 
pami rozčilení.  Pak  prohodila  lhostejně  jako  vdané 
ženy,  mluví-li  o  svých  milencích; 

'Kdo  je  Friderika.?< 

•  Friderika.''  Která .?«  snažil  se  zapírat. 
Neodpověděla ;  zakotvila  pohled  v  jeho  očích ; 

byl  to  trapný  okamžik,  jenž  pomátl  Kamila. 

^Friderika?  . .  .  Jedna  přítelkyně...  [)řítel- 
kyně  Friderika  .  . .«  mluvil  nesouvisle. 

»Ty  jsi  tedy  už  miloval.''' 

Divil  se,  že  doktor  i  Lina  ho  pokládají  za 
nedotknutého  ženou.  Vždyť  se  nijak  o  to  ne- 
snažil. Ale  přece  odpovídal  zmateně: 

>Ji  jedinou,  zcela  málo.  Byla  na  konserva- 
toři. Ale  je  tomu  dávno.  Už  asi  rok.  Friderika  . . . 
Friderika  Kollinová  se  jmenovala,'  dodal,  vida, 
že  se  Lina  usmívá  pohrdavě.  Při  vzpomínce,  že 
by  měl  vypravovat  o  Anně  a  Marii,  že  by  měl 
říci,  kdo  Friderika  je,  zastyděl  se,  že  jeho  lásky 
byly  tak  vulgární,  a  vymyslil  tuto  fabuli. 

»A  mimo  tu  Frideriku.'' . .  .♦ 

»Nikoho,  až  tebe...« 

♦  Vidíš,  aspoň  kdybys  mluvil  pravdu, <:  řekla 
smutně  a  podala  mu  list.  Kamil  četl: 

.Milý  Pubi! 
řekli  mi,  že  jsi  u  nějaké  příbuzné,  která  ještě 
pamatuje  krinolinu.  Nemysli,  že  jsem  žárlivá.  Já 
jsem  já.  Já  se  nebojím.  Já  vím,  že  nenajdeš  tako- 
vou jako  já.  Ale  bude  tě  mrzet,  že  zplesnivíš 
mezi  frajlí  a  jejím  Amidorem.  Budu  slavit  své 
narozeniny  Všichni  přijdou.  Můj  dědoušek  se  dá 
vidět.  Čekám  tě.  Odpusť,  jestli  ti  kazím  líbánky. 
Tvá  nadosmrti  ti  věrná 

Friderika. 

P.  S.  Milý  Pubi,  jestli  nepřijdeš,  zkazíš  mi 
radost.* 

»Já  myslila,  že  jsi  přede  mnou  nepoznal 
ženy.« 

»Lino...«  chtěl  mluvit,  ale  hlas  se  mu  zalil 
slzami.  A  ačkoliv  se  mu  zdálo,  že  není  prvým, 
kterému  se  Lina  dala,  [)řece  bylo  mu,  jakoby  ji 
podvedl,  jakoby  zneužil  její  důvěry. 

.A  milovaly  tě  ty  [Jřede  mnou?' 

»Já  nevím...  Snad...'  dal  se  do  pláče. 
Styděl  se  za  postavy  své  erotické  minulosti;  tato 
vznešená  žena  dala  uui  cítit  rozdíl  mezi  koupe- 
nou bytostí  a  tou,  která  miluje  dobrovolně. 


lir     %     %     %     ^     %     ^ 


VXrtAv  HiADÍK: 


EVŽEN   VOLDAN. 


I  J(|{;|i/i/.(:ll  I )ř/it (:!(■,  vnflciií  slarýin  panirin  Havlc- 
'      noii,  který  přflcžilostní:  dodal  své  tv/iři  výrazu 

jak(':si  ňť-aslnc';  dňstojiiosli  olcovski:. 

'Mám  z  l(:h(;  radost,   drahoii.šK-n,»   a  políliil 

ji  nčžnč  na  d<:lo,  dokonce  i  sl/.y  se  objevily  v  jeho 

očích. 

•  iJohi^e,  |)apal«  odtušila  dívka  a  stiskla  otci 
riikti  jako  slarAíinii   kamarádovi. 

.Starý  Ilavlctia  mršiiif:  .se  |>roplítaí  ve  sku- 
pině napliinjící  pokoj.  Vodil  /iiámé  k  .své  dceii, 
vysvětloval  cosi  mlad(':mii  žurnalistovi  a  |)í'ijímal 
f^ralulace. 

"Takové  filťistí  ve  hře  -  jako  má  dcera  — 
lo  bych  pol  (Choval, «  zvolal,  vítaje  VVolIricra  a 
Voldana. 

Vi^ichni  dali  .se  do  smíchu. 

>l'8t!  U/l  se  začne!" 

•  (^o  |)ak  je?« 

•  Nov,'i  symfonie  Dvořákova. « 

»To  mi  ani  nota  nesmí  ujít!'  pi.ivil  kdosi 
a  pokoj  se  prázdnil. 

]\l  unavoval  Minu  ten  hlahol  kolem  ní. 
A  pocítila  hluboko  ve  své  duSi  hořkost.  Myla 
ro/echvéna,  opilá  v  fé  chvíli,  kdy  se  rozbouřil 
kolem  n(  a  nad  ní  jásot  n  potlesk  parlerni,  loží, 
liibun,  kdy  mlhou  zakalující  její  oc^^i  zasvítily 
barvy  květin  — ■  ale  led',  k<lyž  vyslt-chla  ty  vý- 
křiky, [gratulace,  Udy  l>yla  zatopena  tím  náhlým 
přívalem  úspěchu  a  zakusila  koncíčně  lozko.š, 
o  níž  snila  tak  vá.ínivě  ---  {xicltila  onen  zvláj^tní 
dojem  zklamání,  jenž  pochází  z  poznání  i  nej- 
radostnřj.š(i)o  a  které  u  žen  vznčtiivých  a  roz- 
toužených ostává  vždy  za  snem,  za  vykouzlenou 
představou. 

Ncjkrásnčjšl  chvíle  byly  přece  jen  ty,  které 
|>rožila  v  nejbolestnější  h  ro/.ko.ších  luidby,  kdy 
duše  proch,izel;i  ohněm  tíMifi,  svíjela  st-  v  křečích 
a  mukách  hoicěných  hodin  práce,  po  nit  hž  kle 
s.da  znavená  a  .šťastná,  jako  po  (  hvílích  horou- 
cích vášní  a  milostí  lásky,  o  nichž  někdy  blouz- 
nila s  bušícím  srdcem  mladé  dívky. 

Ale  .stín  únavy  zmizel,  když  zahlédla  ve  dve- 
ř  ch  Voldana.  Hyla  rozradostněna,  že  i  on  přiSel, 
n  živě  (lokiořila  nmvstiíc.  Viděla  v  jeho  jasných 
a  moutlrých  očích  to  libé  a  teplé  rozjnřeni 
úsměvu  a  štěstí,  kteié  lak  nulou  ěinilo  jeho  ml.i- 
don  tv.u'. 

Iloikvmi  ily  dotekl  se   její  ndcv. 


—  ROMAN.  — 

Pokriit. 

poněkud 


•  líylo    to  krásné,'     řekl    {)ouze 
zmaten  odvrátil  oči  stranou. 

Usmála  se  měkce  a  trpkost  zafiadla  v  hlu- 
binách její  duše,  rozvlněné  sterými  |)0city. 

'Neměla  jste  trému  ?«   tázal  se  Voldan. 

»Ne  .  .  .  ale  neviděla  jsem  nikoho.  Neodvá- 
žila jsem  se  podívati  do  obecenstva,  a  zdálo  se 
\\\\  v  tom  tichu,  že  jsem  se  se  svým  pianem  od- 
stěhovala někam  na  vysokou  horu  a  tam  jsem 
hrála  oblakiuu,  jež  chtěly  tančit .  . .  Takový  směšný 
pocit  .  .  .« 

Smála  se  s  dětinnou  rozmarností,  jež  tak 
sluSelajcjí  bledé  tváři  se  žhoucíma  očima,  a  její 
bílé,  plesové  toaletě. 

•  To  je  nepříjenmý  jiocit,  státi  sám  někde 
na  pódiu  a  ocitnouti  se  před  několika  sty  lidmi, 
kteří  od  v.ís  žád.ijí,  abyste  je  pobavil,  uchvátil, 
zaujal  nějak.  Znám  to.« 

•  Vždyť  jsme  kolle^jy  —  patříme  davům,  obe- 
censtvu, oba  .  .  .'  pokračovala  v  rozmarném  tónu 
a  obrátila  se  k  líulířovi,  který  přišel  s  Voldanem: 
.Viďlei>« 

»Ah,  slečno,  nerouhejte  se  umění  a  sobě. 
Jak  se  můžete  přirovnávat  a  kamarádit  s  poli- 
tikem,* odpověděl  liidíř,  který  byl  u  vytržení 
nad  uměním  jejím  a  křičel  jako  posedlý  nadšením 
ztřeštěná  slova  obdivu. 

.liyl  bych  plakal  .  .  .  málem  byste  mne  udě- 
lala sentimentálním  —  a  to  nedokázala  ještě 
žádná  dáma,  ani  ta,  co  má  skoro  takové  oči  jako 
vy  .  .  .  oh,  vy  jí  neznáte  —  a  nemůžete  poznat. — 
Třišel  jsem  do  sálu  v  nejhorším  spleenu,  v  náladě 
člověka,  který  morálně  a  životně  zkrachoval  •  - 
prosím,  to  není  pranic  k  smíchu,  naopak,  je  to 
velmi  plačtivá  Iraška  a  vy  jste  mne,  slečno, 
v/kiísila,  vaš(;  hra  mne  vyvedla  jako  pohádková 
víl.i    z  jiekla.    Ano    —  teď    lehčeji    dýchám  .  .  .♦ 

M\ilíř  nduvil  s  obvyklou  podrážděností  mla- 
dého taniarona,  bujného  fantasty,  ale  jeho  tvář 
byla  picpadlá  a  ubledlá. 

Paní  Mellmertivá  vpadla  mezi  skupinu,  ob- 
klopující slečnu  Mínil.  Objala  dívku  s  velkou 
něžností  a  rozplývala  se  sauK)U  laskavostí.  Hyla 
neobyčejně  rozechvěna  a  těkala  neklidně  svýma 
ncsmírnýnia  a  neobyčejně  rozjasněnýma  očima, 
j.dioby  někoho  hledala  a  čekala. 

Taní  llellmciová  obdivovala  kxtice  n.ikupené 
na   stole   ,1    u   /icull.i 


>Ach,  ty  krásné  iuže!«  a  prohlížela  kytici 
žlutých  ríiží  -Na  jjcntli  není  nic...  Od  koho 
asi  jsoii?« 

> Nevím  a  nezajímá  mne  to  ani.« 

•  Žluté  růže  a  rudé  —  takové  jsem  viděl  po- 
sledně u  vás,  slečno  -  -  to  jsou  asi  vaše  oblíbené 
květiny,*  pravil  Voldan. 

>Ah,  to  ne,«  odvětila  slečna  Mina  lak,  jako 
by  jí  nebyl  milý  tento  hovor. 

V  tom  přicházel  Wollner, 

>Chccte  jednu  ?«  [)ravila  slečna  Mina.  Vy- 
škubla ríiži  n  odhodivši  nedbale  kytici,  jež  s|)adla 
se  stolu,  vetkla  žlutou  růži  Voldanovi  do  knoflí- 
kové dírky. 

»To  není  |)řílíš  lichotivé  pro  dárce  —  na 
štěstí  anonymního,'  smála  se  paní  Hellmerová, 
obracejíc  se  k  Wollnerovi. 

»Co  je  té  sběratelcc  starých  iriajolik  }^ 
myslil  si  Voldan. 

Wollner,  elegantní  a  korrektní,  štíhlý  ve  fraku 
a  v  bílé  vestě,  [)řisfoui)il  Ic  Míně  s  nejlíbeznějším 
a  nejlichotnějším  úsměvem. 

•  Jsem  snad  poslední,  k'do  vám  gratuluje,  od- 
pusťte, nemohl  jsem  se  dříve  k  vám  dostat.  Všude 
samí  známí.  Celá  Praha  se  vám  koří  —  a  zasy- 
pává vás  i  květinami.' 

Sklíčkem  jiohlédl  na  nádhernou  kytici  sij.idlou 
se  stolu  a  ušklíbl  se; 


•I  liodlahu  vám  vystýlají  kvetiiiami  vaši 
ctitelé  .  .  .' 

Voldan  si  všiml  kytice,  zvedl  ji  a  položil 
na  stůl. 

Paní  Hellmerová  .se  rozesmála  nejlahodněj- 
šími tóny  svého  hrdla,  obemknutého  démanty  a 
jjerlami,  a  pravila: 

»To  je  přepych!  Trofeje  slávy  —  šťastná 
slečna.  A  zdá  se,  že  jí  všechny  ty  trofeje  neim- 
pomijí  —  nepozorujete,  pane  VVoIlnerei'* 

Wollner  jen  škubl  svraštělým  obočím  a  vy- 
pustiv monokl  z  oka  oslovil  Voldana  : 

•  Příteli  —  vy  jste,  jak  pozoruji,  na  dobro 
podmaněn  uměním  a  talentem  naší  krásné  slečny 
Míny.^ 

Tím  tónem  žertovným  a  povrchním  vedla 
se  ještě  chvíli  rozmluva.  Wollner  byl  v  nejlepším 
rozmaru.  Paní  Hellmerová  byla  též  veselá,  po- 
drážděně a  nervosně  veselá. 

Z  chodby  na  jeviště  přiběhl  pořadatel  ve 
lr;d;u,  mávaje  zoufale  rukama: 

•  Ale    pánové,  dámy,  prosím,  trošku    ticha!" 

•  Ah,  primadona  zpívá.  Pojďme.  Dopro- 
voďte nme,  Wollnere!«  i)ravila  jianí  Hellmerová 
s  jakousi  ostentativní  důvěrností. 

Odešli    Wollner  a  štíhlá  brunetka. 

Voldan  chtěl  je  následovat.  PuUrat. 


®        ®         ® 


FEUILLETON. 

Jean  r^cNouAur.:  AUGUSTt:  DORCllAIN  'i 

iJIvadlo  Odeon  mílo  právě  premiéru  l<rásnt'lio 
dramatu  p.  Augusta  Dorctiaina:  .l'our  l'Amour..  Zdá  se 
mi,  že  nebude  nczajin.avo  p(ilili'dnoul,  jali  oriyinaln'-  ři 
vytváří  p.  iJorchain  pojem  umí-ní  a  jak  již  v  jeho  |)rvv<"li 
vcršícli   prozrazuje  se  dramatický  talent. 

Mezi  těmi  všemi  bá.sniky  s  rýmy  uměle  bizarrnimi, 
s  verši,  které  schválné  pokulhávají,  mezi  všemi  poety, 
kteří  si  hrají  rýmem  jako  bilboketem,  jest  Au^u.st  Dor- 
chain  básníkem  upřímným  a  hlubokým :  jako  Musset  říká 
si  také  on 

».\h  frappe  toi  le  cocur,  c'est  lá  tiu'cst  le  génie*. 
Autor  knih  »Jeunesse  pen.sive«  a  »Vers  la  Lumiérci 
nechce  také  nic  jiného  než  jímat  a  dojímat.  Jeho  inspi- 
[■ace  pramení,  j.-'.  íckl  Siilly-Prudhommc,  z  •nejušlechti- 
lejšího a  nejtajnějšího  smutku  Mládí«,  Pan  Au^íusl  Uor- 
chain  je  básníkem   Mládí. 

•  .Sans  (|ue  rien  me  puissc  arréter, 
ht  f|uoii|uc  nul  ne  me  connaisse, 
Humble  sculpteur  je  vcux  sculpter 
Une  statue  a  la  Jeunesse.' 
Jak  si  však  představuje  mládí?  Je  to  mládí,  v  němž 
se  zpívají  dvojsmyslné  serenády,  mládí  plné  elegantních 
žen,  pod  okny  kurtisán  nebo  falešných  Mimi-Pin.son,  jich/, 

'")    IN.nio  pro  I.iimír.    7,  rukopisu  přeložil  O.  Thecr. 


srdce  bije  jen  pro  toho,  kdo  nabízí  více?  Nebo  bude 
zpívat  o  kavalliádách  a  maškarních  plesech,  oblékne  si 
masku  pierrota  nebo  harlekýna  a  povede  étvcrylkové 
páry  do  míst,  kde  se  lidé  baví?  Bude  chválit  cizoloístvi 
a  nízké  vášnč?  říekne  mladíku,  blaseovanému  již  než 
se  narodil,  že  jeho  zoufalství  je  správné,  jeho  smutek 
vznešený,  jeho  skepticism  odůvodnéný.' 

Ne  I  Jeho  zpčv,  zároveň  pyšný  a  skromný,  výmluvný 
a  prostý,  jimavý  a  mužný,  proniká  do  pokoje,  kde  mladý 
samotář  sní  a  zápasí.  ťJčiní  mu  přístupnými  a  milými 
hluboké  myšlénky,  skolébá  jeho  sny,  přinese  mu  do  jeho 
mansardy,  v  níž  po  celou  noc  bliká  lampa  nad  psacím 
stolkem,  božský  a  ideální  paprsek. 

Co  vycítí  z  jeho  veršíi  takový  mladý  člověk  ?  Jaké 
dojmy  mu  způsobí  tyto  sloky,  když  po  skoníené  práci 
otevře  okno  svého  pokoje,  když  ho  ovane  první  jarní 
vítr,  když  uslyší  znít  z  dálky  milostnou  píseň  a  když  na 
večer  k  němu  zaletí  vůně  z  blízkého  parku,  z  právě  za- 
litých zahrad,  kde  se  pupeny  nalévají  ? 

Vzpomene  si  na  minulost,  na  šťastné  chvíle,  kdy 
byl  hýčkaným  dítětem,  kdy  matčin  hlas  zněl  blízko  něho, 
hlas,  který  ho  tišil  a  sílil,  kdy  laskavá  ruka  tiskla  jeho 
neklidnou  ruku,  ukazujíc  mu  cestu,  kterou  se  má  dát,  a 
kdy  vyríistal  v  neustálém  láskání.  Vzpomene  si  a  pocítí 
lítost.  Poslyšte  básníka  v  jeho  krásné  básni:  "illabitudc 
des  carrssesc : 

•  Toute  la  vic  aprčs  rétreintc  matcrncllc, 

A  ces  enfants  c|ui  vont  partir, 
II  faudra  le  duvet  et  la  chaleur  ďune  ailc 
Comme  au.>c  oiseau.x  pour  s'y  blottir.« 


Později,    když   se   jeho    vzpomínka  stane   živější   a 
palčivější  a  samota  krutější,  pocítí,  jak  je  opuštěn: 
»Et  les  ombres  des  femmcs  en  son  étroite  chambre 
Viendront  s'asseoir  les  yeux  baissés.« 

Nejprve  to  budoU  stíny  dívek,  cudné  vise  s  tvářemi 
plnými  studu,  s  gesty  diskrétními,  fantomy  přítelkyň 
z  dětství,  jejichž  náklonnost  je  skoro  jako  přátelství; 
později  bude  snít  o  své  nevěstě,  o  vyvolené  svého  srdce, 
té,  jež  se  má  s  ním  dělit  o  všechny  radosti  a  strasti,  jež 
vnese  poesii  do  jeho  pokoje,  matce  jeho  dětí,  té,  pro 
kterou  instinktivně  pracuje,  k  vůli  niž  chce  něčím  být. 
Ale  kde  nalezne  takovou  ženu,  kde  ji  spatří?  Pomalu  ho 
znaví  snít  o  té,  které  se  nemá  nikdy  dotknout,  horečka 
prožehne  jeho  celé  tělo,  okolní  samota  bude  se  mu  zdát 
těžší,  nabídky  z  ulice  svťidnější,  vzduch  naplněný  vůněmi 
opojnější,  každá  žena  bude  se  mu  zdát  krásnou,  žádoucnou, 
milující;  a  mladý  muž  bude  si  opakovat  verš  Augusta 
Dorchainea: 

»Chaque  íemme  ce  soir  doit  désirer  qu'on  Taime.í 

Přece  však  zastydí  se  nejdříve,  že  by  měl  otevřít 
dvéře  některé  z  těch  neznámých;  uvidí  v  duchu  matčinv 
oči,  oči  tak  plné  něhy,  oči,  které  zapláčou  nad  jeho  hří- 
chem, vzpomene  si  na  svůj  celý  dosavadní  čistý  a  cudný 
život,  celou  svou  minulost,  která  se  rozpadává  v  prach. 
i-Alors  commencera  cette  angoisse  infinie 
Du  coeur  qui  lutte  avec  le  sang. 


Puis  un  soir  il  prendra  la  premiére  venue.< 

Chytí  do  své  náruče  první  ženu.  která  mu  přijde 
vstříc;  položí  čelo  na  její  nahé  rámě  a  bude  si  chvíli 
myslit,  že  je  pochopen,  že  jiné  srdce  bilo  na  jeho  srdci . . . 
a  až  do  svítání  bude  hledat  v  ženě,  ležící  po  jeho  boku, 
^sladkou  illusi  lásky«  . .  . 

Zabýval  jsem  se  déle  básní  »l'Habitude  des  cares- 
ses.t  jednou  z  nejkrásnějších  čísel  sbírky  >  La  jeunesse 
pensivee.  Pokládám  ji  totiž  za  vůdčí  ideu  básnického 
díla  p.  Dorchaineova;  boj  mladého  muže  proti  sobě  sa- 
mému; vidím  také,  že  se  v  ní  již  rýsuje  silhouetta  drama- 
tického básníka.  Neboť  každý  boj  předpokládá  řadu  krat- 
ších nebo  delších  dialogů;  ačkoli  naše  báseň  má  jen  zárodky 
dialogů,  přece  v  ní  tyto  dramatické  prvky  jsou,  a  básník 
nepotřebuje  než  přenést  část  svých  reflexí,  citů  a  dojmů 
do  úst  jiné  osobě  a  stvoří  již  skutečnou  dramatickou 
scénu.  Herci  budou  se  jmenovat:  »hlas  vábivý«  a  »hlas 
přísnýí  a  nebudou  než  jakýmsi  zdvojením  hlavní  osoby, 
totiž  mladého  muže.  Ale  právě  tato  snaha  po  zdvojení  a 
vyjádření  vůdčí  ideje  v  dialozích  je  při  básni  Augusta 
Dorchainea  zajímavá. 

V  jedné  z  básní  v  »la  Jeunesse^   stojí: 

•  Hélas  tout  est  changé;  j'étais  enfant  naguěre. 
Je  suis  homme  á  mon  tour 

Et  voici  maintenant  la  revoltě  et  la  gucrre 
Oíi  je  sentais  Tamour.* 

Takový  je  počátek  boje,  věčného  boje  mezi  duchem 
a  tělem;  tu  vystupuje  na  scénu  druhá  osoba:  vábivý 
hlas.  Napovídá  mu  kouzlo  lesů,  v  nichž  oněměly  všechny 
zvuky,  kde  ve  slunečních  paprscích  bzučí  a  poletují  zlaté 
mouchy  a  přilétají  a  odlétají  včely  jakoby  hedvábné. 
Oživi  všechny  stinné  stezky  páry  mladých  lidí,  kteří  se 
objímají:  ženy  s  očima  sálajícíma  láskou,  muži  plni  bu- 
jaré louhy: 

»Ils  passent,  enivrés  des  chants  et  de  jeunesse, 
Fol  essaim  du  plaisir.t 

Básník  jde  za  nimi;  krev  mu  proudí  v  žilách  rych- 
leji .  .  . 

»Si  j'avais  fait  comme  eux!  Dien,  ces  femmcs  sont  bellus! 
Kacile  est  leur  bcauté, 

iJis  tu;  j'aurais  aussi  dans  leurs  bras  peu  cruelles 
Connu  la  volupté.« 

Než  přece  jen  zápasí.  A  když,  neklidný  všemi  těmi 
vášnivými  vidinami,  vrátí  se  do  svého  pokoje,  nemůže 
pokračovat  v  začaté  práci;  vše  zdá  se  mu  studené: 
i  kniha,  kterou  četl,  i  harmonický  verš,   do  něhož  uložil 


své  nejdražší  a  nejvnitrnější  naděje.  Jižjiž  podléhá,  již 
chce  otevřít  dvéře  některé  z  těch  prodavaček  lásky,  jichž 
ruce  dovedou  tak  snadno  objímat,  když  tu  zazni  »přísný 
hlas<  a  zadrží  ho  na  okraji  propasti.  Praví  mu:  podáš-íi 
se,  zahyne  v  tobě  básník. 

»Car,  ce  qui  tourmentait  ton  áme  encore  candide 

Ces  désirs  superflus, 
Ces  aspirations  verš  un  monde  splendide 
Tu  ne  les  auras  plus.« 

Básník  poslechne  přísného  hlasu,  vzdoruje  hlasu 
vábivému,  nepromarní  v  opilství  své  dny  i  své  noci,  ne- 
opotřebuje  své  srdce;  a  volá  na  ty,  jejichž  příkladem  se 
chtěl  řídit: 

i^Ils  n'ont  rien  que  le  corps  et  leur  plaisir  sans  flammes 
Est  borné  comme  lui. 

Mes  voluptés,  á  raoi,  sont  vasfes  comme  Támc 
Děs  que  le  rěve  a  lui.« 

V  tom  leží  kus  originality  Augusta  Dorchainea,  že 
v  jeho  díle  se  stále  stýká  básník  s  moralistou.  Z  konfliktu 
těchto  dvou  osob  dal  básník  vyvřít  pramenu  živoucí 
poesie.  Většina  našich  mladých  poetů  kultivuje  své  >-já« 
jako  květiny  ve  sklenníku  a  sděluje  čtenářům  s  únavnou 
ochotností  i  ten  nejnepatrnější  zákmit  nálady  nebo  reflexe. 
Aby  ospravedlnili  tyto  fantasie  o  svém  i»já«,  vrátili  se 
ku  nebezpečné  doktríně  XVIII.  století:  všechny  lidské 
vášně,  všechny  lidské  touhy  jsou  obsaženy  v  přírodě; 
všechny  lidské  vášně,  všechny  lidské  touhy  jsou  opráv- 
něny. Tak  omlouvají  i  ty  nejhorší  chtíče  a  skutky. 

Pan  August  Dorchaine  mezi  ně  nenáleží,  a  jsme  mu 
za  to  povděčni.  Básník,  jak  on  si  ho  představuje,  je  však 
právě  tak  otrokem  své  imaginace  jako  ti,  o  nichž  jsem 
mluvil  výše.  Jen  že  na  těch  nejvyšších  vrcholcích  zasta- 
vuje moralista  básníka  a  nechá  ho  patřit  dolů,  do  klid- 
ných údolí,  kde  se  střech  vystupuje  kouř  a  kde  ruso- 
vlasé,  jako  píď  malé  děti  honí  se  po  zelených  trávnících. 
A  tomuto  neustálému  vlivu  moralisty  děkujeme  za  díla 
hluboké  a  zdravé  poesie,  poesie  čisté  lásky,  rodinného 
kruhu  a  domácího  krbu,  poesie  odvážné  již  tím,  že  zpívá 
o  věcech,  které  jsou  počestné.  Dech  této  poesie  je  mo- 
hutný: líčí  nejprostší  a  nejlepší  lidské  city: 

sHeureux  qui  peut  passer  sans  sinterrompre  un  jour 
De  Tamour  de  sa  měře  á  Tamitié  sereine 
Et  de  Tamitié  á  son  premiér  amour.« 

Málo  básníků  dovedlo  mluvit  o  první  lásce  tak  roz- 
košně a  jemně,  s  tak  velkým  porozuměním  pro  tuto 
poesii  stvořenou  z  cudných,  teprve  se  rodících  citů,  ze 
zastřených  snů  a  z  něžných  naději. 

»Beau.x  sont  les  fiancés  (]ui,  ďune  áme  ravie 
Marchenl  plcins  ďespérance  au  devant  dc  la  vie 
Sachant,  si  le  malheur  leur  barre  le  chemin, 
Ou'ils  passeront  quand  měme  en  se  donnant  la  main.« 
Abych  skončil  karakteristiku  p.  Dorchaineovu,   po- 
vím ještě  toto:    Náš  básník,   který  nezůstal    na  pouhém 
manifestování   svého    »já«,    nýbrž   hledal    svou    inspiraci 
v  širších  a  všeobecnějších   pojmech  —  není   ani  skepti- 
kem ani  věčným  rozcrvancem.  Sám  radí  mladému  básníku: 
»Mais  écarte  au  contraire,  écarte  de  ta  voie 
La  tristesse,  oů  bientót  la  volonté  se  noie, 
La  stérilc  ironie  et  la  gaité  sans  joie.< 
A  na  první  stránku  své  druhé  knihy  veršů  dal  motto 
z  velkého  Lamartinea: 

»J'aimc,  il  faut  que  j'cspěrc.« 

GI.OSSY. 

Ve  vídeňském  paláci  výtvarného  umění  v  moři  ofti- 
ciálnich,  převahou  banálních  pláten  skrývá  se  v  malém, 
zastrčeném  salonku  několik  výtvorů  Boecklinova  nesmr- 
telného ducha  ~  patrně  ofrtciální  pocta  nedávno  zemře- 
lému mistr  1.  Zabloudí  tam  jen  málo  z  těch  návštěvníků, 
kteří  většinu  času  věnují  shledávání  jmen  k  portrétíim 
vynikajících  ofřiciálních  osobností  na  těch  obrazech  světo- 
dějných události,  jako  jen  hon  u  knížete  Y.  neb  otevření 


divadelní  budovy  v  X.  Fauni,  vodní  víly,  apokalyptičtí 
jezdci,  celý  ten  svét  vyrostlý  za  staletí  z  duší  li<lských 
a  kouzelnou  silou  čarodějného  Bocklinova  ducha  vyvo- 
laný k  životu  tkvi  tam  nerušen  a  v  klidu.  Zabloudí-li 
mezi  ně  některý  návštěvník,  přelétne  plaše  těch  několik 
pláten  a  spěchá  dál  obdivovat  se  raději  >Posledním  dnfim 
Pompejíi  nebo  jinému  z  moderních  výtvorů. 

Úkosem  přes  náměstí,  v  bizarrním,  úhledném  domku 
Sccesse  rovněž  výstava,  trochu  méně  kusů,  trochu  víc 
biiarrních  nápadu,  méně  řemeslně  nezdařených,  více 
úmyslně  pokažených  pláten  (Jcncweinův  >Mor«  nevhod- 
ným umístěním  velice  trpí),  avšak  obecenstvo  nestará  se 
příliš  o  ně,  ani  o  řadu  dobrých,  opravdu  pozoruhodných 
portrétů,  a  tísní  se  raději  před  sensací  dne,  již  theolo- 
gická fakulta  vídeňské  university  včasnou  oposicí  poří- 
dila dobrou  reklamu:  před  Klímtovou  Medicínou.  Trochu 
směšné  je  to  milé  vídeňské  publikum,  jak  se  tváří  před 
tím  velkým,  problematickým  plátnem,  pronáší  rozpačitě 
úsudky  svého  ranního  žurnálu  a  na  konec  nemůže  zapříti 
své  udivení  nad  tím,  kde  vlastně  je  ta  pikantní  scnsace, 
na  kterou  počítalo  vzhledem  k  těm  předchozím  konfis- 
kacím, protestům  a  kritikám.  Když  vidíte  odcházet  ty 
hloučky  dam  v  světlých  toiletách,  důstojníkův  a  gentle- 
manů s  rozpačitými  neb  pohrdlivými  úsměvy  z  hlavního 
sálu,  nemůžete  se  ubrániti  domněnce,  že  tam  právě  byla 
dána  milost  odsouzenci,  na  jehož  oběšení  se  všichni  tě- 
šili. Přišli  s  odhodláním  být  rozhořčeni,  rozčileni  uměl- 
covou brutálností,  cynickoslí,  bezohledností,  a  místo 
toho  mají  se  namáhati  luštěním  malovaného  rébusu, 
v  němž  sice  není  nedostatek  nahých  těl,  jež  však  daleko 
méně  jsou  svůdná  a  vyzývavá  než  na  tak  mnohých,  bez 
závady  uznávaných  starších  malbách. 

Ncchme  však  to  uměni  milovné  vídeňské  obecenstvo, 
jemuž  zas  jedncu  sklaplo.  Zajímal  mne  více  ten  kontrast 
mezi  novým  a  starým  uměním,  jenž  se  na  obou  výsta- 
vách tak  očividně  projevil  BOcklinem  a  Klimtem.  Kontrast 
tím  význačnější,  že  o  uměleckých  kvalitách  obou  netřeba 
mluviti,  že  nejedná  se  o  to,  co  dovedli,  ale  co  chtěli, 
ne  o  techniku,  ale  o  idey.  Není  tomu  mnoho  let,  co 
Bócklin  dobyl  uměleckého  světa,  po  dlouholetém  zanedbá- 
vání, opomínání  a  neuznávání.  Konečně  slavné  kritice 
i  umění  milovnému  obecenstvu  vyšlo  světlo  Objevili 
nový  svět,  jejž  B(icklin  stvořil  svým  štětcem.  Ten  svět 
barevných  antických  stínů,  jenž  dřímal  v  Homerovi,  Ver- 
yilovi,  Ovidovi,  hynul  pod  šablonou  a  kritickým  nožem 
filologů,  rozkvetl  rázem  v  nádherné  květy  v  duši  tohoto 
dlouho  neznámého  Švýcara,  nabyl  nového  života,  nové 
duši-  Království  velikého  Pana  oživlo  pod  dechem  uměni, 
klassifikovaná,  analysovaná,  systemisovaná  Příroda  znovu 
se  vzbudila  na  jeho  obrazech  a  vydala  nové  plody.  Bocklin 
viděl  fauny,  tritony,  satyry,  vily,  stvořil  je  silou  svého 
ducha  a  stělesnil  je  na  svých  plátnech  dokonalým  svým 
uměním.  Jím  uskutečnili  se  antičtí  obyvatelé  lesů  a  vod, 
právě  tak  jako  příšerné  postavy  apokalypsy,  tajemné 
říše  mrtvých  stínů,  ostrovy  blažených,  nivy  ráje,  všechny 
ty  vidiny  duší  lidských  nabyly  reality  umělecké.  Chtěl 
říci  a  řekl  svým  uměním  to,  co  vidí  duše  ve  svých  snech 
a  stvořil  představy  ty  tak,  jak  by  je  musila  vytvořiti 
Příroda  sama,  kdyby  poslouchala  hlasu  duše  lidské.  Úsilí 
stělcsnit  představu  obraznosti  hnulím  i  tvarem  co  nej- 
skutečnějším, aniž  by  při  tom  přejímal  plody  skutečnosti, 
bylo  posledním  jeho  úsilím.  Nikoliv  kopírovat  realitu, 
ale  užiti  jejích  projevů  k  stělesnění  plodů  obraznosti. 
Bocklin  přejal  dědictví  romantismu,  podrobil  se  vládě 
obraznosti,  v  době,  kdy  vědecká  horečka,  kult  rozumu 
učinily  romantism  směšným  a  přežilým,  a  dobyl  vítězství 
svému  směru. 

Ale  vedle  něho  nový  proud  zachvátil  umění,  zmocnil 
se  duší  a  opanoval  pole.  Klimtova  >Filosofie<  a  »Medi- 
cinac  jsou  typickými  representanty  tohoto  směru.  Vysti- 
hování skutečnosti,  hra  obraznosti  staly  se  služkami  nové, 
hledané  pravdy,  pravdy  ne  skutečné,  ne  obrazné,  ale 
pravdy  rozumové.  Umělci,  o  jichž  genialitě,  o  jichž  tech- 


nické virtuositě  není  pochyby,  pod.stoupill  heroický  zápas 
so  spekulací,  s  abstrakcemi,  s  filosofickými  ideami,  a  po- 
kusili se  nalézti  pro  tyto  pojmy  nehmotných  lorem  pla- 
stický, obrazný  výraz.  Klimtova  Medicína  je  ukázkou 
takového  zápasu  umělecké  duše  s  nezpodobitelnou  ideou. 
V  prázdném  prostoru  vznáší  se  na  jedné  straně  žena  a 
dítě  právě  zrozené,  a  na  druhé  straně  tiskne  se  chuchvalec 
lidských  těl,  od  svalovilých  aktů  mužského  těla  až  po 
pathologický  zjev  těhotné  stařeny,  kolem  kostlivce,  jejž 
spojuje  s  novoroztňátkem  mlhavý,  fialový  opar  jakéhosi 
protoplasmatu.  A  celé  to  viděni  vznáší  se  nad  ženou 
v  nápadném,  zlatými  plctcnci  pokrytém  šatě,  symbolem 
medicíny.  Stál  jsem  dlouho  před  touto  malovanou  zá- 
hadou, obdivoval  se  upřímně  dokonale  malovaným  tělům, 
virt nosnímu  vystiženi  zdravých  svalů,  pathologických  ab- 
normit  a  výrazných  obličejů,  přiznávám  však,  že  jsem 
marně  hledal  ideový  základ  obrazu,  v  celku  i  v  detailech. 
Nezbavil  jsem  se  dojmu,  že  se  umělcovo  úsilí  roztříštilo 
o  nepodajný  problém,  ne  proto,  že  by  mu  scházela  tech- 
nika, myšlenková  hloubka,  umělecký  výraz,  ale  prostě 
proto,  že  pokusil  so  o  nemožnost:  zobraziti  nezobrazi- 
telné. 

Vidím  v  těch  dvou  interieurech  umělecké  výstavy 
vídeňské  a  secesse,  věnovaných  B(icklinovi  a  Klimtovi, 
výraz  dvou  základních  tendencí  moderního  umění:  oba 
chtí  nejumělečtějším  úsilím  zrealisovati  plody  duse,  jeden 
ty,  jež  podstatou  svojí  odpovídají  realitě,  druhý  ty,  jichž 
podstata  tkví  v  rozumové  abstrakci.  Oba  nepodávají 
názor  na  skutečnost,  ale  vise,  jeden  viditelné,  druhý  my- 
slitelné. Jeden  zvítězil  a  ovládl  myšlénku  í  hmotu,  druhý 
ovládl  hmotu,  ale  podlehl  myšlénce.  Nevím,  pochybuji 
však,  zrodí-li  se  B()cklin  druhého  směru.  T. 

O  STYLU  ČILI  O  PSANÍ. 

Řemeslo  psáti  jest  řemeslem.  Ale  styl  není  věda 
Styl  je  člověk  —  neporušitelný.  Psáti  či  mluviti  znamená 
užívati  jedné  schopnosti  nutně  společné  všem  lidem, 
schopnosti  prvotní  a  neuvědomělé.  Nedá  se  analysovati. 
Pojednáni  o  umění  psáti  jsou  marné  pokusy. 

Psáti  (jako  na  př.  Flaubert  a  Goncourtové)  znamená 
existovati  a  lišiti  se .  .  mluviti  uprostřed  společného 
jazyka  zvláštním,  jedinečným  dialektem,  který  marně  se 
napodobí. 

Styl  se  konstatuje:  studovati  jeho  mechanism  je  bez 
užitku  a  stává  se  i  zhoubným. 


Podvědomá  tvorba.  Docházíme  k  tomu,  v  lid- 
stvu rozeznávati  jednu  třídu,  jejíž  znakem  je  odlišnost 
stejně,  jako  znakem  vulgárního  lidstva  je  podobnost.  Ani 
pro  prvý,  ani  pro  druhý  typ  není  vědy.  Neboť  prvý  je 
neporovnatelný;  vědomí,  které  je  principem  svobody, 
není  principem  umění.  Špatně  myslí,  kdo  ví,  co  myslí. 
Věda  o  myšlení  není  vědou. 

Stav  podvědomí  je  stav  automatické  cercbrace, 
intellektuelní  činnost  vyvíjející  se  k  hranici  vědomi. 
Myšlénka  podvědomá  může  na  vždy  zůstati  nepoznanou, 
ale  může  také  —  buď  v  okamžiku,  právě  když  přestává 
automatism,  nebo  pozilěji,  ba  i  po  řadě  let  —  vystoupiti 
na  světlo.  Podvědomý  stav  se  také  liší  od  stavu  sno- 
vého. Sen  je  skoro  vždy  absurdní,  zvláštní  absurdnosti, 
nesouvislý,  nebo  vyvíjející  se  z  associací  zcela  passivních, 
jichž  pochod  se  liší  od  obyčejných  associací  passivních, 
vědomých  nebo  podvědomých,  (.-^utor  cituje  příklady 
z  Mauryho  pojednání  »I,e  someil  et  les  rěves«.) 

Intellektuelní  tvorba  imaginativní  je  neoddělitelná 
od  stavů  podvě<lomých  (objevy  vědecké,  imaginativní 
konstrukce  filosofa). 

Spisovatel,  i  ten  nejrozvážnější,  je  každým  okamži- 
kem a  proti  své  vůli  obohacován  prací  podvědomou. 
Často  slovo,  které  mu  napadá,  prchá  v  okamžiku,  kdy 
vědomí  je  chtělo  uchopiti.  U  Newtona  práce  podvědomá 
je  neustálá,    ale   pojí  se  s  prací   volní.    U  Goctha  práce 


podvědomá  je  stále  aktivní  a  dodává  vůli  mnohotvárná 
díla,  vytvořená  bez  ní  a  daleko  od  ní.  Mozart  říkal:  »nic 
mne  nemůže  vyrušiti,  když  píši.« 

Z  Remy  de  Gourmont:  Kultura  idejí; 
poznamenal  O.  Š. 

LITERATURA. 

F.  V.  Krejčí:  Julius  Zeyer,  kritická  studie.  (Nákl. 
Hejdy  a  Tučka.) 

Tak  brzo  po  smrti  Zeyerovo  máme  o  něm  řadu 
kritických  prací,  a  některé  jsou  definitivní;  p.  Vrchlický 
psal  upřímně,  se  svého  hlediska;  p.  Herites,  přítel  bás- 
níkův, dal  něco  ze_  svých  vzpomínek.  V  »České  Kcvui« 
uveřejnil  p.  V.  X.  Salda  delší  studii,  v  níž  podal  velmi 
kondensovaně  _  nejen  portrét  básníkův,  ale  i  své  vztahy 
k  jeho  zjevu.  Účtovalo  se  tedy  s  různých  stran,  a  ač  ne- 
zůstalo při  pohřební  ofiícielni  pathctice,  stojí  před  námi 
Zeyer  uvědomený,  jasný,  a  jako  umělecký  heros. 

Publikace  p.  Krejčího  je  sama  sebou  zajímavá  již 
zevně:  obsahuje  celý  svazek,  který  našel  i  nakladatele! 
Poprvé  —  na  našem  autorovi —  byly  applikovány  všecky 
požadavky  moderní  kritiky  umělecké,  a  po  prvé  moderní 
kritika  se  nemusí  omezovat  na  časopis  a  na  petitové 
řádky.  Poznamenám  ještě  na  jiném  místě  tohoto  listu 
význam  této  publikace  vzhledem  k  emancipaci  kritiky, 
k  jejímu  povýšení  na  samostatný  umělecký  genre.  *) 

Pečlivá,  bohatá  a  umělecky  pracovaná  studie  pana 
Krejčího  je  čistě  Hcnnequinovská  —  ač  snadnCjší,  bez 
užití  onoho  filologického  apparátu,  který  se  odpouští, 
nebo  aspoň  zjednodušuje  při  zjevu  tak  blízkém  a  známém 
jako  Zeyer.  Když  si  roztřídil  jeho  dílo  dle  dat,  provede 
esthetický  rozbor,  pak  rozbor  psychologický,  hledá  pří- 
činy zjevu  takového  v  okolí  českém  a  evropském,  a  při- 
blíží k  analogickým  zjevům  v  literatuře  epochy.  Nemám 
na  to  místa,  abych  byť  krátce,  shrnul  výsledky  práce 
p.  Krejčího,  ani  abych  poznamenal  nové  a  pěkné  jeho 
apercepce.  Vysvětlil  nejen  literární  jeho  zjev,  ale  na- 
stínil i  jeho  intimní  život,  —  a  co  se  víc  v  tom  směru 
udělá,  budou  jen  dokumenty;  pokusil  se  i  vyložit  jeho 
náboženské  cítění,  a  jeho  poměr  k  současnérnu  životu 
národnímu.  Vše  se  úplně  kryje  se  synthesí  p.  Šaldovou. 
Oba  vidí  v  Zeyerovi  dualistu,  a  radikálního  dualistu: 
člověka  zároveň  smyslného  i  snivého  mystika,  který 
nikdy  nesmíří  ideál  Se  skutečným,  běžným  životem,  a 
proto  se  uteče  do  kultur  a  zemí  tak  vzdálených,  aby  je 
obdivoval  a  miloval.  Pocházeje  z  rodiny  zámožné,  z  praž- 
ské aristokracie,  mohl  zůstati  snivccm,  mohl  si  opatřiti 
podivuhodnou  kulturu  a  poznati  krajiny,  aby  v  ně  loka- 
lisoval  své  sny.  Pouze  krajinné  a  kulturní  dekorace  jsou 
reální  půdou  v  jeho  díle.  Většina  jeho  díla  je  neosobní  — 
jen  »Jan  Maria  Plojhar«  a  »Dům  u  tonoucí  hvězdy*  jsou 
přímým  účtováním  s  dobou  a  okolím,  s  ideami  dnešku, 
díly  hořkými  a  trpce  osobními.  Tyto  klíče  k  pochopeni 
Zeyera  dle  obou  essaystů  jsou  zároveň  cheí  ďoeuvry 
básníka.  Několik  čísel  »Poesie«  je  p.  Krejčímu  rovněž 
dokumentem  psychologickým.  Náboženství  Zeyerovo  vy- 
světleno v  obou  studiích.  Nenáleží  určitě  k  žádné  kon- 
fessi,  a  to  je  u  nás  ještě  nezvyklé.  Ale  k  jaké  příslušeli 
Rénan,  Schopenhauer,  Leconte  de  LTsle,  Viliers  de 
L'Is!e-Adam?  Řekl  bych  nejraději  k  buddhistickému, 
k  onomu  ideálnímu  náboženství,  které  v  sobě  obsahuje 
několik  forem,  několik  druhů  zjevení,  od  polytheismu 
přes  pantheism  až  ke  koncepci  Nirvány,  dle  schopností 
různých  kulturních  skupin  lidstva.  Zeyer  byl  také  takový 
mystik  arijské  rasy  a  dovedl  cenit  výraz  každé  konfesse 
jen  jako  symbol  pravdy  —  a  buďme  jisti,    že  byl  nábo- 


Vizte  ve  Zprávách  a  poznámkách. 


žensky  víc  založen  než  umínění  dogmatici  a  racionalisté! 
Jen  s  racionalistického,  utilitaristního  hlediska  může  pře- 
kvapit, že  si  vážil  tolik  katolického  citu  a  symboliky  — 
ale  nedovedou-li  tyto  suggerovati  lépe  zbožnost  než 
dogmatická  pojednání  veliké  části  protestantských  ka- 
zatelů.' ^  —  »má  na  mysli  jen  pravdu  vniterného  kře- 
sťanství, jen  tu  pravdu,  kterou  domnívá  se  vidět  za 
clonou  vnějších  zjevů  duše  v  mystiku  vnořená:  pravdu 
krásné  duše  .  . .«  praví  dobře  p.  Krejčí,  a  zcela  správně 
vystihuje  jeho  pravé  náboženství,  onu  naději  všech  una- 
vených: odpočinek  v  Nirváně. 

Dobře  ho  vystihuje  jako  duši  ženskou,  milovanou  a 
oplodňovanou  cizími  kulturami  a  idejemi.  Ostatně  pas- 
sivní;  chodil  životem  isolován  od  jeho  vlivů,  těšen  jen 
minulostí  —  a  to  je  velmi  charakteristické  pro  syna  po- 
níženého národa,  národa  passivniho,  trpícího,  kompro- 
missujícího  s  cizinci.  Zeyer  by  raději  byl  viděl  odpor, 
boj  na  smrt  —  nebot  šlechtic  umírá  pro  čest  a  nesnese 
příkoří.  —  — 

Čím  je  Zeyer  nám,  nejmladším?  Na  obou  stranách 
illusionisté  —  tedy  pessimisté.  U  mladé  generace  snad 
není  tolik  mystiky,  a  mystika  taje  konečně  jiného  druhu, 
jiného  původu. 

Rekl-li  jsem  illusionisté,  nerozumí  se  tím  ještě  dua- 
listé.  Naturalism  a  filosofie  Schopenhauerova  zanechala 
určité  stopy.  Dnešní  illusionista  a  idealista,  ba  i  snivcc 
zůstává  analytikem.  Je  stále  přimknut  k  realitě,  jen  že 
šel  o  krok  dále  než  naturalisté.  Analysuje  a  synthesuje 
zároveň  a  koncipuje  ideu;  nepřiznává  takovou  fatální 
moc  slepému  pudu,  a  tím  že  ví  něco  o  vůli,  blíží  .=e 
klassicismu.  Vidi  zjevy  tak  jako  Goncourtové,  Jakobsen  a 
Schlaf,  s  jejich  mocí  suggestivnou,  v  parách  illuse,  v  nichž 
sní,  truchli  a  klamou.  Odděluje  si  illusi  od  reálního, 
ostatně  stejně  relativního  a  nepravdivého  výrazu.  Miluje 
sen,  dá  se  jím  oklamat;  sklamán  je  tím  žíznivější,  zvě- 
davý, žádostivý  nových  scnsací.  Miluje  neštěstí  a  ne- 
návidí lék  positivismu. 

A.  tak  Zeyerovo  umění  nám  bylo  cizí,  daleké,  ba- 
lokní  —  ač  nikoli  nemilé;  jeho  dualism  se  zdál  úzkým, 
neodpovídal  už  nijak  našim  představám  o  životě.  Ale 
osoba  Zeyerova  právě  tím  nám  imponovala,  vznešená, 
heroická,  a  konečně  také  spiritualistní.   Otokar  Šimek. 

ZPRÁVY  A  POZNÁMKY. 

Založením  kritické  knihovny  nakl.  Hejdy  a  Tučka, 
která  bude  určena  pro  české  literární  monografie,  učinil 
se  ku  předu  krok  v  emancipaci  literární,  umělecké  a  vě- 
decké kritiky,  jakožto  genru  jiným  literárním  a  věde- 
ckým rovnocenného.  Páni  nakladatelé  motivuji  svůj  čin 
novými  potřebami  publika.  Dospěli  jsme  tedy  k  onomu 
vyššímu  kulturnímu  stadiu,  kdy  požíváme  umění  s  plným 
vědomím,  zmnožujíce  svůj  požitek  porozuměním  až  do 
subtilností.'  Tím  se  ovšem  nezačíná,  a  pro  nás  posud  neplatí 
to,  co  konstantoval  nedávno  p.  G.  Tarde,  spirituelní  so- 
ciolog: největší  sláva  dneška  je  sláva  kritická;  ona  de- 
tronovala  poetickou!  U  nás  zájem  pro  literaturu  je  velmi 
špatně  vychováván  žurnály  —  které  jsou  posud  největší 
literární  mocí  v  národě  lak  malém  a  tak  politickém. 
Moderní  kritika,  když  již  cxistuie,  musí  být  applikována 
na  naši  literaturu  starou  i  moderní,  ale  kde  se  najde 
časopis,  který  by  měl  dost  místa  pro  větší  studie?  Jak 
začala  ve  Francii?  Byly  to  denníky,  které  otiskovaly 
»Pondělky«  Sainte-Bcuvovy,  ony  umělecké  a  kritické 
causerie  a  portréty  literární.  Nemohl  by  některý  náš 
denník  propůjčiti  jeden  feuilleton  týdně  pro  podobné 
práce?  Měli  bychom  pak  brzo,  čeho  dosud  nemáme:  dě- 
jiny moderní  české  literatury.  Jde  vskutku  jen  o  dodání 
odvahy  a  řádné  financování  práce  kritické.  S. 


Předpis 
(K  2-50), 
Cena  sesi 


i  se  pro  Prahu:  ii.i  čtvrt  léta  zl  1-20  (K  2-40),  nu  pňl  lét.i  zl.  2-40  (K  4-SO),  na  celý 

a  pfil  lila  zl.  2-50  (K  5--),  na  celý  rok  5  zl.  (K  10— I.  —  Sešitové  vydáni  (o  dvo 

20  kr.  t40  hal.)  —   Patísh  původních   prací   se  vyhrazuje.   —    Dopisy  administraci    >Li 

Karlovo  n:tinésti  č.  34.  —  Listy  piijimátne  jen  frankované.  —  >Lumir<  ^'ychá2 


rok  zl.  4-SO  (K  9-60).  Poítou:  na  čn-rt  léta  zl.  1-25 
I  číslech)  vychází  při  každém  druhém  (sudém!  čísle, 
inira«  buďtež  adresovány:  Časopis  »Luraír«,  Praha, 
každý  pátek  (vyjma  prázdniny). 


Redaktor  V, 


Hladik.  —  Majitel,  vyd:ivatel  a  nakladatel  J.  Ot 


Tiskem  Čcbké  grafické  společnosti  »Unie 


Praze. 


LUMÍR 


Ročník  XXIX. ~-  1 7,  května  1901.  *  Číslo  33.  « 


Růžena  Jesenská: 

PÍSNĚ. 

DĚŤÁTKO    TICHÉ  .  .  . 

L/ěťátko  tichč  na  kolébce  leželo,  A  já  jsem  před  ním  stála  v  hrozném  zoufání, 

veliké,  modré  oči  na  mne  upřelo,  jak  člověk  zbabělec,  jenž  slabé  nebrání, 

a  dívalo  se  na  mne,  dlouze  dívalo,  až  světlo  žlutavé  se  v  oknech  zachvělo, 

jakby  se  svěřovalo,  ve  mne  doufalo.  a  bílé  děťátko  své  oči  —  zavřelo. 

Ty  oči  stále  vidím  k  sobě  upřené, 
ručičky  tiché,  trpělivě  sevřené, 
a  úsměv  —  motýl  zazlacený,  zatmělý, 
děťátko  milé,  sladký  andělí! 

STOJÍM,    ČEKÁM... 

Otojím,  čekám,  ale  nepřicházíš,  Kde  tě  najít,  kde  tě  potkat  zase, 

hučí  řeka,  zpívá  pták  a  kvílí,  kde  své  nesmrtelné  chvíle  slavit? 

nezní  tvoje  kroky,  srdce  bije,  Šla  bych  v  moří,  světů  bouřné  konce 

Bože,  Bože  —  marné  láskou  šílí.  zármutku  se  před  soumrakem  zbavit. 

Padá,  padá  tma  a  tma,  je  úzko. 
Nepřicházíš,  Co  mi  ještě  zbývá? 
Není  hvězd  a  není  slunce  více, 
i  v  mé  duši  —  světlo  dohořívá. 

LOUKO   MILÁ    ZELENÁ  .  .  . 

Louko  milá,  zelená.  Naposled  když  jsem  tě  zřela, 

ty  jsi  plná  květů  byla,  byla  jsi  tak  sesmutnělá, 

plna  písní,  vůně,  světla  —  topol  černý,  řeka  siná, 

V  nebe  jsi  se  proměnila,  potrháno  roucho  tvoje, 

když  jsem  ve  tvých  slokách  snila,  vyplašeny  ptáků  roje, 
když  má  duše  s  tebou  kvetla,  byla's  jak  má  duše  —  jiná. 

louko  naše  zelená! 

A  teď  —  už  je  ztracená 

cesta  k  tobě  —  co  uchvátí, 
temný  osud   —  nenavrátí, 

louko,  louko  zelená! 


MILUJU    MORE. 


iVliluju  moře  modré,  dálné,  daleké 
s  křivkami  závratnými  na  lazuru, 
mizivé,  ohromné  a  smělé,  svítící, 
jak  plachta  rozpjatá  se  tiše  chvějící 
vstříc  andělskému  horoucímu  kůru. 


To  moře,  moře  modré  tolik  miluju, 
protože  smutné  srdce  moje, 
bolestí  plné  srdce  lidské 
jak  písku  zrnko  padá  do  vln  boje 
a  mizí,  mizí,  a  mou  duši  rozptyluje, 
zázračný  prostor  její  bouři  utišuje. 


<s9^<s9^Z>Z>Z>'^Z> 


Jan  Osten: 


BLANKA. 


|-iyl  to  život  den  ode  dne.  Každým  dnem  mohl 
'-^  nastati  můj  skon.  Byly  bolesti,  ale  byl  jsem 
tak  otupělým,  že  jsem  ani  ty  necítil.  Zdálo  se 
mi  ustavičně,  že  žiju  v  jakési  mlze.  vlažné,  měkké 
mlze,  která  docela  mne  obklopila,  a  pluji  v  ní, 
lehce  pluji,  bez  překážek,  bez  únavy,  avšak  kam, 
nevím.  Nic  není  kolem  mne,  nic  viděti  a  nic  sly- 
šeti, necítím  radosti  ni  žalosti,  tepla  ni  zimy.  Nic. 
Dlouho  trval  tento  stav.  Avšak  jednoho  rána  jsem 
se  probudil  a  bylo  jinak.  Uviděl  jsem  se  ve  svém 
pokoji  u  strýce;  ano,  jest  to  můj  pokoj.  Tamto 
je  Mánesův  obrázek,  stará  památka,  litografovaná 
podobizna  Napoleona,  staré  stojaté  hodiny  s  ala- 
bastrovými figurami,  má  knihovna,  skříň,  okno, 
ano,  i  okno,  a  oknem  vidím  do  zahrady  a  dle 
svadlých  listů,  které  pořídce  visí  s  větví,  soudím, 
že  je  podzim.  A  tehdy,  tehdy  bylo  ještě  léto, 
ano,  teplo  bylo  a  vlažné  noci. 

Tehdy!  A  v  mé  duši  pracně  a  pozvolna  se 
vybavují  upomínky. 

Zprvu  jsou  spletené  a  neurčité,  ale  čím  dále 
tím  více  nabývají  jasných  kontur  i  barev.  Jasně 
se  pamatuji  nyní,  jak  mířil  jsem  ústí  revolveru 
k  srdci.  Kdosi  mne  tlačí  dolů  —  a  konec. 

Jest  to  možné  .?  Vždyť  já  žiji!  Nejsem  mrtev! 
Ano  žiji,  poznávám  předměty  ve  svém  pokoji  a 
slyším,  hle :  právě  někde  vrzly  dvéře  a  kroky  se 
blíží.  Ano,  žiji.  A  dál  vzpomínám  na  to,  co  bylo 
před  oním  dnem.  Bezprostředně  před  tím. 

A  bolest,  prudká  bolest  rozšiřuje  se  v  mém 
srdci  a  klesám  na  podušku. 

Blanka!  Blanka!  Vzpomněl  jsem  si  na  vše, 
na  její  útěk,  na  její  list  a  zavírám  oči,  přeje  si,  bych 
opět  upadl  v  ten  stav  mlhovitého  bezvědomí. 
Ale  nelze.  Celé  moře  vzpomínek  hrne  se  širokým 
proudem  v  mé  srdce,  vzpomínek  sladkých,  tak 
sladkých,  že  hlava  se  mi  točí  v  závrati.  Celá 
doba  naší  lásky  od  dětství  až  po  její  zmizení 
prošla  v  té  době  mou  myslí.  Všechny  podrob- 
nosti v  nových  barvách  zazářily.  A  cítím:  tolik 
štěstí  mi  připravila.  Počítám  na  prstech  roky,  a 
všechny  ty  roky  ozářila  mi  ona  svou  láskou. 
A  milovala  mne.  ano,  milovala  mne  upřímně  a 
věrně. 


A  pak  ta  rána!  Ta  rána,  která  mne  shrou- 
tila,  mne,  silného,  mladého,  odvážného  muže. 
V  jediné  chvíli  docela  jsem  byl  zničen,  jako  když 
podetne  strom  jedinou   ranou  sekery. 

A  kde  jeř  Kde  je  nyní  Blanka.?  A  celou 
silou  své  duše  toužím  po  tom  slyšeti  o  ní,  sly- 
šeti její  jméno  z  nějakých  lidských  úst. 

Nikoho  tu  není.  Jsem  úplně  sám.  Ale,  kroky, 
slyš,  kroky!  Duše  má  plesá.  Toužím  spatřit  člo- 
věka a  slyšet  jej  mluvit.  Tiše,  po  špičkách  vešla 
jeptiška  do  pokoje.  Veliké,  temné  její  zraky  upí- 
rají se  na  mne.  Poděsil  jsem  se.  Ale  dívám  se 
na  ni,  má  mladou,  milou  tvář  a  její  zraky  jsou 
dobré  a  pokorné.  Jde  k  mému  loži,  rovná  mi 
podušku  pod  hlavou,  usedá  u  postele  a  dívá  se 
na  mne.  Jak  mi  to  dělá  dobře,  ten  mírný,  sou- 
citný její  pohled.  Dobrá,  dobrá  ty  duše,  buď  ti 
dík.  A  opět  vzpomenu  na  Blanku.  Tato  mi  jistě 
o  ní  p^oví. 

» Řekněte  mi,  prosím, «  mluvím  s  námahou 
a  divím  se  sám  cizímu  zvuku  svého  hlasu,  » řek- 
něte mi  — ' 

»Pst,  nesmíte  mluvit, «  praví  ona  a  přísně  se 
na  mne  podívala.  Poslouchám  jako  malé  dítě. 
»Až  později,*;  dodává  mírněji.  »Hnedle  bude 
s  vámi  lépe." 

Přišel  strýc  s  lékařem.  Strýc  je  ustaraný, 
stopy  zármutku  nese  jeho  tvář.  Oba  dva  se  za- 
radovali. Lékař  mi  ohledal  puls,  sáhl  lehce  na 
čelo  a  spokojeně  kývl  hlavou. 

»Jen  klid,  absolutní  klid,«  nakazoval  jeptišce. 
»A  mluvit  dosud  nesmí.  Ležet  nepohnutě. « 

Provázím  oba  zraky,  až  zmizeli.  Klid,  klid. 
Klid  i  já  si  přeji.  Ano,  všeho  být  vzdálen,  jak 
je  to  krásné.  Stále  takto  ležet  a  světa  nevidět. 
A  dívám  se  na  strop,  na  pestré,  primitivní  ma- 
lování a  znova  usínám. 


V  několika  dnech  bylo  mi  mnohem  lépe. 
Má  velká  síla  mládí  přemohla  katastrofu.  Smím 
již  trochu  mluviti  a  mohu  poslouchat  předčítání. 
Strýc  seděl  u  mne. 


Použil  jsem  dovolení,  že  smím  mluviti. 

»Co  je  s  Blankou?*  je  první  otázka. 

Blanka.  No,  ujela  s  ním.  On  již  dávno  měl 
místo  lesníka  kdesi  v  Polsku,  tam  s  ní  ujel  a 
dali  se  oddat.  Starý  Preiner  chtě  nechtě  musil 
svoliti.  Jaká  jiná  zbývala  cesta. 

Poslal  jim  své  požehnání  v  dopise  a  Blance 
peníze  a  je  to  odbyto.  Bylo  řečí  v  městě,  ale 
nyní  to  již  utichlo.  Skončilo  to  docela  prosaicky. 

V  Polsku.  V  Polsku !  A  zavírám  oči  a  sním. 
Hluboké  lesy,  kam  pohlédneš,  lesy,  divoké  lesy, 
v  jakých  i  vlci  sídlí.  A  uprostřed  lesů  myslivna. 
A  před  myslivnou  stojí  ona,  Blanka.  Nedovedu 
si  její  tvář  nakreslit  tam  před  myslivnou,  uprostřed 
lesů.  Ale,  vím  :  to  je  Blanka.  Dívá  se,  zaclání  si 
rukou  oči  a  toužebně  zírá  na  lesní  cestu.  A  náhle 
se  zarděla.  Z  lesa  vyšel  myslivec,  odvážný  a  silný 
myslivec,  a  ona  běží  mu  radostně  v  ústr(-ty,  věší 
se  na  něho  a  vcházejí  spolu  do  domu. 

A  na  mne,  zdaž  si  na  mne  vzpomene?  Psala 
mi  v  posledním  svém  psaní,  že  lune  stále  miluje 
a  nikdy  mne  nepřestane  milovati. 

Vzpomíná-li  někdy  na  mne?  Aspoň  někdy? 
Vždyť  mne  měla  ráda.  Jest  možno  tak  úplně  se 
od  někoho  odvrátiti?  Jest  to  možno? 

Zapomněla  pro  jediný  okamžik  ta  celá  léta 
našeho  mládí? 

A  divím  se  sám  tomu  všemu. 


Sestra  Antonie  mi  předčítá.  Jakousi  pobožnou 
historii,  která  mne  pranic  nezajímá  a  kterou  ani 
nesleduji.  Ale  přece  |i  prosím,  aby  mi  četla.  Má 
měkký,  lichotivý  hlas,  hlas,  který  upomíná  mne 
na  Blanku.  I  ona  měla  takový  hlas,  ale  mnohem, 
mnohem  sladší.  Pravá  hudba  to  byla,  když  ona 
mluvila.  A  jak  se  uměla  smát!  To  byl  zvuk  stří- 
brných zvonkťi  .'^ch,  kéž  by  zde  byla,  kéž  by 
zde  byla,  má  Blanka.  Kdyby  tak  nyní  ona  seděla 
zde  místo  této  jeptišky  a  předčítala  mi.  Tak 
prost  byl  bych  všech  přání :  jen  její  přítomnost 
by  mi  stačila,  chtěl  bych  poslouchat  její  hlas, 
dívat  se  na  její  hlavu,  a  kdyby  svýma  měkkýma, 
sladkýma  rukama  urovnala  mi  [lodušku,  zaplesalo 
by  mé  srdce  radostí.  Proč  ke  mně  nepřijde  ? 
Proč  se  celá  věnuje  jen  tomu  muži,  který  snad 
ani  nezasluhuje  její  lásky  ř  Jen  tak  málo  bych 
od  ní  chtěl,  a  jemu,  jemu  dala  vše.  Ano,  vše  mu 
dala,  docela  vše.  A  zoufalý  smutek  plní  mé 
nitro. 

Toužím 'po  ní,  celou  svou  duší  po  ni  toužím. 
Co  jest  mi  svět  bez  ní?  Proč  se  mám  uzdraviti, 
když  ji  jsem  ztratil?  Co  mne  očekává  a  mohu 
najíti  někdy  klidu?  Rána  v  mém  těle  se  zaceluje, 
ale  zacelí  se  někdy  rána  v  mém  srdci? 

Snad  přijde,  snad  přijde!  napadá  mi  někdy 
a  zachvívám  se  radostí. 


Pozná,  jak  se  klamala,  a  přijde  zpět  ke  mně, 
jehož  pouze  miluje.  To  bylo  jen  chvilkové  opo- 
jení, poblouznění,  že  šla  s  tím  mužem,  ale  uklidní 
se  a  dozná,  že  jen  já,  jen  já  jsem  hoden  její 
lásky.  A  přijde  a  přijde.  Bude  tady  u  mne  seděti, 
bude  o  mne  pečovati  jako  matka  o  děcko,  a  až 
se  uzdravím,  odejdeme  pryč  odtud,  navždy  pryč 
s  tohoto  místa,  kde  prožil  jsem  mnoho  štěstí, 
ale  i  mnoho  strasti. 

Jest  to  zcela  jasné,  že  se  musí  vrátiti.  Ten 
lesní  muž  probudil  v  ní  ženu,  ano,  ženu  v  ní 
probudil,  ženu,  toužící  po  rozkoši.  Brutální  svou 
silou  ji  upoutal,  ale  musí  nastati  u  ní  vystřízli- 
vění. Vždyť  ona  má  přece  tak  krásnou,  jemnou 
duši.  Pozná,  že  to  není  pravá  láska,  co  k  němu 
cítí,  že  tento  cit  nesídlí  hluboko  v  duši,  porovná 
cit  ten  s  tím,  jaký  pro  mne  cítila,  a  uzná.  že  jen 
mne.  jen  mne  milovala.  A  jak  je  ona  svérázná 
a  odvážná,  na  nic  se  nebude  ohlížeti.  Půjde  jen 
za  svým  srdcem  a  vráti  se  ke  mně.  A  já  ji  přijmu, 
rád  ji  přijmu,  neboť  miluji  ji  stejně  jako  dříve. 
Ne  stejně,  více  ji  miluji.  A  vše  bude  dobře.  Od- 
jedeme pryč,  odstraníme  veškery  překážky  a  bu- 
deme svoji.   Staneme  se  manžely,    ano,  manžely. 

Jest  to  tak  jednoduché.  Uvažuji  o  všem  a 
hledaje  důvody,  nacházím  je.  Milovala  mne,  pouze 
mne.  Já  však  ve  své  úzkostlivosti  zdržoval  se 
milovati  ji  tak,  jak  toho  požadovala  vyvinutá 
žena.  Probudil  jsem  v  ní  lásku  a  ukájel  jsem  jen 
její  duši.  A  on  přišel  v  takovém  okamžiku.  Chytře 
toho  využitkoval  —  darebák.  To  je  to  celé.  Ale 
to  se  změní,  musí  se  to  změniti! 

Ale  ona  nepřichází,  ona  nepřichází.  Ba,  ani 
dopis  od  ní.  Říkal  mi  strýc,  že  v  dopise  na  otce 
ptala  se  po  mně,  ale  to  je  vše.  Snad  přece  jen 
jej  miluje,  m.iluje  jej  silněji  než  mne,  jest  pro 
mne  navždy  ztracena.   Bolí  mne  z  toho  hlava. 

Čtěte,  sestro  Antonie! 

A  sestra  čte.  Její  hlas  budí  ve  mně  illusi 
přítomnosti  Blanky,  zavírám  oči  a  myslím  na  ni, 
stále  na  ni.  Jest  mi  sladko  v  duši  i  při  vzpo- 
mínce. Jaká  to  byla  podivuhodná  bytost! 

Ovšem,  je  pro  mne  ztracena  a  cítím  slzy, 
jak  kanou  na  polštář.  Aspoň  kdybych  ji  mohl 
viděti.  Jen  z  povzdálí  spatřiti.  A  osnuji  plán  : 
Až  se  uzdravím,  pojedu  přímo  tam.  Schovám  se 
někde  na  blízku  a  uvidím  ji.  A  pak  zase  pojedu 
zpět.  Ale  vidět  ji  přece  ještě  jednou  musím,  ještě 
jednou  v  životě!   Ano,  pojedu  tam. 

Chuť  k  životu  se  ve  mně  probouzí.  Rád 
bych  již  byl  venku,  venku  z  jizby,  někde  v  polích 
choditi,  viděti  lidi,  do  světa  se  pustili,  ne  tady 
žít  v  té  samotě.  A  práce,  práce  mne  láká !  Zdá 
se  mi,  že  je  ve  mně  zadržená  síla,  která  musí 
ven,  stůj  co  stůj !  Toužím  po  činnosti,  po  boji, 
po  ruchu.  Jaký  je  to  život  tady  ležet  a  poslou- 
chat nějakou  fádní  historii,  kterou  mi  jeptiška 
I>ředčítá?  Kde  je  život?  Och,  jak  toužím  po  tom, 
napiti  se  z  něho!  A  po  cizích  krajích  toužím,  po 


jihu.  kam  odjedu,  až  budu  zdráv,  bych  se  zotavil. 
Strýc  již  se  mi  o  tom  zmínil.  Modré  nebe  Itálie! 
Napoli,  Sicílie  i  Ne,  nepojedu  do  Polska,  číhat 
u  myslivny.  Ne. 

A  přece,  přece,  jak  mi  bude  všude  scházeti. 
Vím,  všude,  všude,  budu  vzpomínat  na  ni.  Ať 
budu  kdekoliv,  všude  jméno  Blanka  ozve  se  v  mé 
mysli.  Příliš  hluboko  zaryl  se  její  obraz  do  mé 
duše  a  žádné  nové  dojmy  nemohou  být  silnější. 
Snad  léta,  léta  vše  zapomínající,  vše  zevšedňu- 
jící,  vše  ničící,  přinesou  změnu.  Ale  nyní,  nyní 
nelze  mi  na  ni  zapomenout.  A  bude  stále  bolet 
má  rána. 


A  léta  přišla,  léta  vyplněná  prací  a  bojem. 
Tak  cele  zaujal  ten  boj  člověka,  že  ustavičně 
musil  býti  na  stráži,  a  málo  bylo  chvílí,  kdy 
mohl  odpočívati.  Vzácné  chvíle.  Vše,  co  je  v  nás 
krásného  a  ušlechtilého,  přichází  na  světlo,  duše 
stává  se  měkčí  a  citlivější,  drsná  kůra  kol  srdce  puká 

V  takových  svátečních  chvílích,  které  urval 
jsem  osudu,  často,  často  po  celé  hodiny  vzpo- 
mínal jsem  na  Blanku.  Vše  mi  bylo  nyní  jasno, 
díval  jsem  se  na  vše  se  zkušeností  člověka,  který 
po  celé  desítiletí  plul  v  proudu  života 

Jasná  byla  mi  její  povaha  a  její  čin  vystoupil 
v  docela  jiných  barvách. 

Posuzuje  vše  klidně  a  nestranně,  nemohl 
jsem  jí  dáti  nejmenší  viny.  Byla  žena  a  podléhala 
pouze  náladám  svého  srdce.  Nemohl  jsem  od  ní 
požadovati  zachovávání  nějaké  přísahy.  Konečně  — 
daří  prý  se  jí  dosti  špatně.  Proč  nejde  od  něho 
pryč.''  Psal  mi  strýc,  který  již  dávno  prodal  lé- 
kárnu a  žije  tam  v  klidu,  že  si  pan   Preiner  na- 


říká. Blančin  muž  je  prý  drsný,  divoký  člověk, 
nikde  se  dlouho  neudrží,  má  stále  půtky  a  stě- 
huje se  s  místa  na  místo.  A  oddává  prý  se  pití. 
Jest  štěstí,  psal  strýc,  že  pan  Preiner  dal  Blance 
jen  část  věna,  že  má  ještě  dosti  peněz,  by  mohl 
Blanku  a  její  tři  děti  zaopatřiti. 

Proč  se  jej  tedy  drží?  Zajisté  jen  ze  strachu 
před  ním.  Ostatně,  snad  jej  stále  miluje,  a  tak 
by  to  bylo  nejlépe. 

Nezatáhl  jsem  se  do  ulity  a  netruchlil  jsem. 
Nové  ženy  skřížily  se  s  mou  cestou,  milovaly 
mne  a  opět  jsme  se  rozešli.  I  lásky  i  něžnosti 
jest  schopno  mé  srdce.  A  nejsem  cynik  ani 
pessimista.  Ženskost  působí  příjemně  na  mou 
duši  jako  lehká,  teplá,  vonná  vlna.  A  jaké  dobré, 
milování  hodné  ženy  jsem  poznal ! 

A  přece,  a  přece!  Když  domníval  jsem  se, 
že  piji  z  pramene  štěstí,  když  dlel  jsem  v  náručí 
krásné  a  čisté  ženy,  vždy  pojal  mne  jakýsi  pocit 
neúplného  blaha  a  jméno  Blanka  prolétlo  mou 
hlavou.  Nikdy  srdce  mé  nemohlo  jiné  zcela  náležeti. 

Ostatně,  není  tomu  dávno,  dostal  jsem  dopis. 
Z  neznámého  mi  místa  v  Rusku.  Ale  písmo,  ach 
písmo!  Srdce  mi  prudce  zabušilo  a  cosi  sladkého 
ovanulo.  Byl  to  dopis  od  Blanky.  Jediná  řádka: 
i>Buďzdráv!  Stále  Tě  miluji  a  vzpomínám  na  TebeU 

Dívám  se  v  zamyšlení  na  tento  řádek.  Po 
jakých  bojích,  přemýšlím,  odhodlala  se  jej  psáti.'' 
Má  to  být  pro  mne,  chudého,  almužnou,  zbytkem 
s  jejího  stolu  štěstí?  Nebo  se  cítí  nešťastnou  a 
touží  po  mně?  Bůh  to  suď!  Po  celé  dny  chodím 
jako  ve  snách  a  opakuji  si  těchto  několik  slov. 
Proč  mi  to  psala?  Pro  radost  svou  nebo  moji? 
Nebo  nám  oběma  k  žalu?  Stará  má  rána  se  roz- 
jizvila  a  opět  bolí. 


%     ^     lir     ik     %     %      ^ 


K.  Elgart: 


BLEDSKE   SNY. 


Rychle  jsme  se  sbližovali.  Když  viděli  jsme  již 
i  obličeje  hladké  a  mladé  a  číst  mohli  slova 
s  jejich  rtů,  zastavili  se  a  rozestoupil  poněkud 
v  popředí,  že  vjeli  jsme  až  mezi  ně.  Udivené  po- 
hledy výzvědné  nás  opředly  v  síť,  pak  komus 
nad  námi  vytryskl  smích,  a  jako  nákazou  roz- 
hlaholilo se  všecko.  Výkřiky  se  křižovaly,  koně 
pojížděli,  a  nad  nás  skláněly  se  hlavy  z  bílých 
krajkových  límečků.  Mlčky  tkvěli  jsme  na  jejich 
barokně  pohozených  pláštících,  na  kabátcích, 
z  jichž  prostřihaných  otvorů  svítily  růžové,  bru- 
nátné, blankytné  vložky,  na  štíhlých  pasech  v  při- 
léhavé, splývající  černi,  na  drobných  rukou  a 
ironických  rtech. 

»Ej,  biskupe!*  zahlaholil  kdo.si  drsně,  »divné 
máš  poddané  1  Ale  hloupí  věru  nejsou,  tu  ten  si 
pěknou  kořisť  unáší,  hahaha!« 


Julča  se  přikrčila  ještě  víc  ke  mně  a  vyhrkla 
smíchem,  když  namířily  na  ni  dvě  ruce  a  výkřiky: 
tam,  tam.  A  kolem  srazila  se  těla  koní  těsně 
k  sobě,  trupy  se  skláněly,  smích,  lichůtky  po- 
chvalné i  hrdé  opovržení  se  vzpěnilo  a  vzkypělo. 
Uvolnil  jsem  si  pravici  a  zamračil  se  dosud  něm. 
»Emile,  nemrač  se,  hleď,  jak  jsou  hezcí!  Bože, 
a  ty  dámy!  Já  bych  také  chtěla  jezdit  na  koni,« 
smála  se  mi  potají. 

»Toť  proti  řádům  církevním  je,  biskupe. < 

>Věru  —  ale  hezká  hlavička,  škoda,  že  celá 
schována,*   usmál  se  mladý  hodnostář. 

»Hoho,  kdo  by  byl  pomyslil !« 

»Nemám-li  pravdu  naposled?  A  pravdu  mluvit, 
kdo  mi  zazlí?« 

Široký  smích  mužský  zahlaholil. 

»Dámy  mi  jistě  přisvědčí,  že?« 


»Nu,  pane  biskupe,  myslíš  tak  vždy?« 

Zlostné  jsem  sebou  poškubl.  »Dosti  toho! 
V  před,  kočí!« 

Vozka  pozvedl  bič  a  hodil  opratěmi.  Ale 
nepojel.  Několikerý  ruce  sáhly  po  uzdách. 

»Ne  tak  rychle,  pane.  Nechtěl  bys  vysvětlit  — 
jsem  duchovní  a  zde  v  kraji  vladařem,  musím 
dbát,  by  — « 

»Zde  je  tvá  starost  zbytečná  a  mně  překáží. « 

»To  věřím, «  zasmál  se  týž,  jenž  první  zradil 
nás.  »Ale  odpustíš  již,  že  jsme  tak  starostliví. 
Nechtěl  bys  vykázat  se  listem  průvodním?* 

.Tobě?- 

»Proč  ne.''  Rád  bych  viděl  tvůj  plášť  se  roz- 
halit. <; 

»Ne-li  jemu,  tedy  mně,«  dodal  biskup  hlad- 
kolící. 

»Ani  tobě  ne.  < 

>Cože?  Neumíš  mluvit  s  vrchností .?« 

Ruka  něčí  sáhla  po  mně  a  několik  kordii 
blýsklo  se.  V  zadu  psi  zavyli,  dámy  rychle  cou- 
valy, že  na  chvilku  se  okruh  uvolnil.  Vskočil 
jsem  a  prudce  vytrhl  mečík  z  ruky,  jež  mi  byla 
nejblíže.  » Práskni  do  koní!'  křikl  jsem.  Koně 
trhly  sebou  v  před,  ale  současně  skoro  vrazil 
onen  nejdrzejší  za  námi.  Srazil  jsem  jeho  kord 
a  vyhnuv  se  ku  předu,  bodl  jsem.  Výkřik,  vy- 
mrštění trupu  do  výše,  pak  pád  —  voda  zelenavé 
zátočiny  volně  kroužící  a  hladce  splývající  po 
příkrém  balvanu  vystřiklá  a  zpěněna  rozhoupla 
se  v  hlubokém,  zvonivém  shltnutí. 

Chvile  strnuti. 

Pak  kletby  vyrazily  z  kruhu  a  kordy  se  roz- 
přáhly. Viděl  jsem  ještě,  když  vůz  sebou  škubl, 
jak  psi  lačni  vlekou  psáře  k  strži,  jak  jazyky 
jim  visí,  oči  rudnou  dychtivostí  a  krátký  štěkot 
vyráží  ze  sevřeného  hrdla,  jak  pestré  tělo  za- 
kroužilo ještě  na  vodě  a  skleslo  zas. 

Zpěněné  tlamy  koní  dostihly  zase  vozu. 
Schoulil  jsem  bledou  hlavu  Julčinu  ještě  níž,  až 
skoro  zmizela  pod  pláštěm.  V  tom  prudká  rána 
a  bolest  v  boku  Vzepjal  jsem  se.  Tma  vlekla 
se  mi  přes  oči  a  houstla. 

•  Emile!  Emile !« 

»Co  to?  Což  slunce  —  ah,  ta  bolest  —  ne, 
již  necítím  —  proč  jenom  —  tma  ?« 

•  Emile !«: 

•  Teď  bys  mohl  již  spaní  nechat,  Emile.  Jsme 
za  chvilečku  u  cíle.« 

•  Cože?  —  Kde?  —  Aha  I  Jak  dlouho  jedeme? 
.A  spal  jsem  celou  cestou?* 

'Jako  dub.« 

»Hm.  Ta  noc!  Nu,  jakáž  pomoc.  Ostatně, 
co  myslíš,  je  vůle  silnější  než  rozum,  nebo  na- 
opak?* 


»Jak,  u  koho?   Podívej,  tamhle  je   Triylav.« 

•  Polezeni?  Tam  by  bylo  krásně.  —  Ale  my- 
slím, že  vůle  je  přece  jen  mohutnější,  i  u  celku 
a  v  průměru.  Nu  — « 

A  co  jsme  zatáčeli  k  hotelu  u  jezera  Bo- 
hiňského,  smáli  se  mi  oba  vzhůru  do  oblak,  kam 
ztrácely  se  vrcholy  bíle  zdvižené  a  tvrdé  v  čirém 
pozadí.  Pod  naší  silnicí  pleskotalo  jezero  zvlněné 
drobně  až  k  protějším  břehům  šedých,  nad  troud 
zprahlých  strání,  jichž  boky  lízaly  jen  dlouhé, 
dolů  se  šířící  jazyky  ssutin  kamenných.  Úžilo  se 
vzad  do  klínu  hor  vroubeno  jen  po  našem  kraji 
lesem,  jinak  ploché,  hladké  a  nevzrušné,  je  třeba 
snad  umět  vyčkat,  až  šikmý  paprsk  zbarví  stěny 
zlatnatými  odlesky,  je  třeba  umět  hltat  horké 
odrazy  sálající  z  rozpálených  skal,  aby  zkrásněla 
temná,  chladná  plocha  vodní;  či  zabořit  se  do 
ní,  dát  se  jí  objímat,  neb  houpat  se  na  hřbetě 
jejím,  když  rozšlehá  ji  bóra  nejdivěji,  pak  krásnou 
může  být,  ba  musí  být. 

Seskočili  jsme,  lehká  villa  hotelu  nás  přijala, 
a  ve  chvilce  šlo  se  zas  pěšky  dál  po  břehu  je- 
zerním  stinnou  lesní  cestou,  plnou  ještě  chladu 
a  rosy.  Sami  byli  jsme,  sami  v  prostřed  mlčící, 
mohutné  země,  snící  svůj  mrtvý  sen  před  pro- 
citnutím horkým  slunce  polibkem.  Zapadl  za 
námi  přepych  kultury,  rázem  byl  zapomenut; 
vrhli  jsme  se  oddaně  v  široké  objetí  pustin  ne- 
tknutých leč  bleskem,  vichrem  či  mrakem  těžkým 
vlahou. 

V  dáli  v  lesním  údole  zatřpytila  se  bílá 
páska  zářivá.  Tušili  jsme  svůj  cíl,  pramen  Savice. 
Byl.  Když  stanuli  jsme  na  konci  jezera  pod  strání, 
zvonil  nám  již  vstříc.  Do  hlubokého  ticha  kolem, 
jež  nerušil  ni  dech  náš  ztajený,  do  ticha  nehnu- 
tého  ani  vlnou  vzduchovou  duněl  temně  táhlý, 
nerušený  tón,  čistý,  jako  chvěním  obrovité  desky 
kovové  by  stvořen  byl.  Sel  klidně  tichý  kolem 
nás,  šel  po  jezeře,  náruč  rozpínal,  by  objal  celou 
modrou  dálavu,  až  rozplýval  se  v  nyvém  roztou- 
žení Marně  dychtil  po  něm  vesmír  široký,  ubíjel 
ho  vlastní  nesmírností  svou.  již  objat  nestačil 
hoch  horou  zrozený.  Laskal  jen  tvrdé  boky  otce 
svého  Triglava  a  hladil  máť  svou,  vodu  zelenavou, 
a  stoupal  ve  svůj  velký,  světlý  hrob,  vlnou  be- 
ránků a  zlatem  slunce  vystlaný.  Zněl  snivou 
hloubkou  kolem  nás  a  volal  k  sobě  blíž. 

Ostře  jsme  vyšli  do  vrchu.  Nad  hlavou  strměl 
nám  skalní  sráz  do  závrati,  na  němž  jen  v  pu- 
klinách se  upjal  tuhý,  spárovitý  kořen  křoviny, 
a  na  níž  kdes  blízko  modré  oblohy  již  lpěla 
chatrč  nad  propastí  skloněná,  jako  smělé  hnízdo 
vzdušných  orlích  samotářů.  Pod  stěnou  rval  se 
zelenavý  proud  se  slizkými  balvany  a  krvavil  si 
hlavu  do  bělá  za  válečného  pokřiku,  jímž  plnil 
roklinu.  ookonč. 


Ý     lir     ^     %     ^     %     ir 


Josef  Holeček  : 


HOUZÍR. 


z  NETléTÉNÉ  DOSUD 
ČÁSTI  .NAŠICH.. 


Kojan  odpověděl: 
»Kdož  by  si  nepřál  lepšího?  Za  lepší  pra- 
cujeme, za  lepší  se  modlíme  a  kdybychom  ne- 
doufali v  lepší,  život  náš  byl  by  kriminálem.  Ale 
člověk  dosti  dlouho  žije,  aby  mohl  znáti  hranice, 
které  mu  vytkl  bůh  a  do  jejichž  kruhu  musí  se 
vrátiti,  jestliže  je  překročil.  Život  není  ani  peklem, 
ani  rájem,  je  tím,  čím  jej  bůh  míti  chtěl:  dobou, 
které  je  člověku  dopřáno,  aby  prací,  zkouškami 
a  strádáním  duši  svou  očistil  a  připravil  se  ku 
vstoupení  do  bran  nebeských.  Naši  předkové 
mnoho  zkusili,  dosud  o  tom  vypravují  paměti. 
Hezky  dávno  to  bylo.  Vy  z  knih  o  tom  lépe 
budete  věděti,  než  já  z  lidských  hub.  Je  tomu 
dvacet  let,  co  zemřel  můj  děd,  jenž  přečkal  celé 
století.  On  vypravovával,  že  sedlákům  do  císaře 
Josefa  bylo  tuze  zle,  ale  od  svého  děda  slýchal, 
že  za  jeho  dob  neskonale  hůř  bylo.  Slýchal  jsem, 
že  tenkrát  Němci  ještě  byli  pohany  a  Čechové 
a  Moravané  vyznávali  pravou  víru  křesťanskou. 
A  bůh  dopustil,  že  ti  pohané  do  našich  zemí 
vtrhli  a  zle  tu  řádili.  Všecko  prý  bili  a  mordo- 
vali, pálili  a  drancovali  a  český  národ  zakusil 
pro  pravou  víru  takového  soužení,  jako  bývalo 
za  pronásledování  křesťanů  v  Římě.  Bůh  to  chtěl, 
bylo  třeba  snášeti.  Povídají,  že  tenkrát  každý 
fjohan  bral  si  právo  na  život  i  statek  každého 
Čecha,  a  že  i  české  pány  vraždili  a  olupovali, 
ano  snad  prý  pro  velké  hříchy  českých  pánů  to 
těžké  zkušení  bylo  posláno,  a  to  již  bylo  od  jak- 
živa:  kde  pán  dostane  jednu  ránu,  sedlák  utrží 
dvě  a  tři.  A  to  prý  ti  pohaně  sedláky,  naše 
předky  —  odpočinutí  lehké  dej  jim,  Pane!  — 
docela  bez  viny,  jen  pro  svůj  smích  a  kratochvíli 
do  krvavá  sekali.  Vojákům,  když  běhají  ulicí, 
dávají  v  ústa  kulku,  aby  dusila  jejich  vzdechy. 
A  naši  předkové,  jak  jsem  slýchal,  chodili  na 
mučení  tiše  a  odevzdaně  a  pohané  ani  chlapcům 
nevyrazili  z  hrdla  nářek  nebo  pláč.  Bili  ještě  víc, 
bili,  až  jim  pravice  umdlela,  a  sedlákovi  odtrnulo. 
Co  činilo  naše  předky  schopnými,  aby  snesli 
v.šechno  to  trápení?  Když  někoho  vedli  na  mu- 
čení, on  v  duchu  své  rány  a  bolesti  obětoval 
bohu  nebo  některému  svatému  mučedníku,  a  tím 
nabýval  sil  a  trpělivosti,  kterými  pohany  pře- 
máhal. Před  bičováním  si  pomyslil:  >Co  bych  se 
l)ál  přívalu  ran?  I  Tebe,  Pane  Ježíši  Kriste,  nezna- 
bozi  zbičovali  pro  naši  spásu !  Tobě  své  utrpení 
obětuju  v  pokoře  ducha,  račiž  je  přijmouti  mi- 
lostivě.* A  tak  při  každém  mučení.  Přál-li  bych 
si,  aby  se  ty  doby  vrátily?  Ne,  nepřál,  ale  kdyby 
je  bůh  znova  seslal,  což  by  nám  jiného  zbývalo, 
než  trpěti  znova  ?= 

Načež  otec  duchovní: 


» Mnoho,  ach,  mnoho  vytrpěl  mučednický 
národ  český,  ale,  Kojane,  vzpamatujte  se  přece 
a  pochopte,  že  doba  mučednictví  minula  a  svitá 
doba  svobody!  Sedlák  je  svým  vlastním  pánem. 
Nyní  jest  na  něm,  aby  se  ve  školách  více  vzdělal 
a  stal  se  pokročilým  a  hodným  toho  obratu 
v  bězích  světa,  který  bůh  v  jeho  prospěch  do- 
pustil. Udělá  si  pak  sedlák  sám  taková  zákonitá 
ustanovení,  kterými  se  ohradí  proti  škůdníkům, 
jako  dosud  luka  a  pole  příkopy  ohrazuje  proti 
přívalům.' 

Kojan  pochybovačně  zavrtěl  hlavou  a  řekl: 

> Ohrazovat  pole  a  luka  je  třeba,  taky  je 
třeba  ohrazovati  se  proti  škůdníkům,  kteří  by 
zkaziti  chtěli  náš  selský  stav.  Ale  to  je  práce, 
kterou  nikdo  nevykoná  za  sedláka.  On  sám  se 
ohradí,  bude-li  vždycky  pamětliv,  že  pošel  od 
Ábela  a  že  jen  s  Abelovci  smí  se  míchat  a  nikdy 
ne  s  Kainovci.  O  tom,  že  dána  bude  konstitucí, 
už  kolik  let  se  proslýchá,  ale  pořád  nic  nepři- 
chází a  my  pochybujeme,  že  přijde.  A  i  když 
přijde,  potvrdí  se  moje  slova,  že  Kainovcům  jen 
o  to  jde,  aby  Abelovce  ošulili.  Navolili  se  starých 
způsobův  útisku,  zabolela  je  ruka,  jak  Abelovce 
bila,  a  chytré  hlavy  chtějí  věc  tak  nastrojit,  aby 
té  chvíle,  co  dána  bude  konstitucí,  sedláci  sami 
se  bili  a  břemena  si  nakládali. « 

»Nejde  to  bez  břemen,  Kojane. « 

»Já  vím.« 

»Nechte  mne  domluvit.  Nejde  to  bez  břemen, 
ale  v  nové  době  daně,  které  platiti  budete,  budou 
obráceny  ve  váš  obecný  a  veřejný  prospěch. 
Budou  se  stavěti  školy,  cesty  a  železnice,  ne- 
mocnice a  podobných  ústavů  mnoho.  Každý  od 
dětství  bude  se  učit  a  vzdělávat  a  za  nejvýbor- 
nějšího bude  platiti  ten,  kdo  bude  nejvíc  vědět 
a  bude  nejbystřejšího  rozumu." 

>Tím  by  z  naší  vsi  byl  starý  Beranička.' 

»Tak  se  tomu  nesmí  rozumět,  Kojane.  Be- 
ranička mnoho  ví  o  vaší  vsi  i  celé  osadě,  ale  to 
je  vědění  úzké  proti  tomu,  o  kterém  já  mluvím 
a  které  se  musí  rozprostírati  ne  na  jednu  ves 
aneb  osadu,  nýbrž  na  mnoho  zemí,  mnoho  krá- 
lovství, na  celý  svět.« 

»0  takové  vědění  my  sedláci  vždycky  se 
starávali,  ale  spolu  jsme  uznávali,  že  je  nemůžeme 
míti  sami.  Nemáme  na  to  času,  musíme  orat  a 
žít,  mlátit  a  sít.  Povolání  a  život  náš  nehodí  se 
k  tomu,  abychom  se  mnoho  zabývali  cizími  věcmi. 
Abychom  přece  za  hranicemi  svých  vsí  a  svého 
stavu  nebyli  slepi,  od  starodávna  bývalo,  že 
v  každé  vsi  hospodář,  který  to  mohl  vydržeti, 
dal  jednoho  ze  svých  chlapců,  který  měl  dobrou  | 
hlavu,  na  študýr,  aby  se  poučil  a  byl  pak  rádcem 


a  učitelem  svým  rodákům  a  prostředníkem  mezi 
nimi  a  pány.  A  proto,  že  školovaní  naši  hoši 
nejméně  se  nám  odcizovali  ve  stavu  duchovním 
a  jako  duchovní  osoby  nejvíc  u  pánů  zmáhali, 
dávali  jsme  je  na  kněžství.  Musíme  jim  být  moc 
vděčni,  ale  přece  pravdou  jest  a  bude.  že  i  mezi 
těmi  z  nich,  kteří  své  krvi  nejvěrnějšími  zůstali, 
a  námi  přece  je  jakoby  malé,  zcela  malé  nedo- 
rozumění.« 

Kojanka  hovoru  se  neúčastnila,  za  to  tím 
pilněji  poslouchala  a  pozorovala.  Srní  oči  utkví- 
valy  na  mluvících  a  v  němých  jejích  pohledech 
zřetelně  bylo  čísti  souhlas  i  nesouhlas,  povzbu- 
zení tomu,  s  kým  souhlasila  —  a  to  byl  její 
muž,  i  strach,  aby  pan  děkan  Pospíšil  necítil  se 
od])orem  Kojanovým  uražena.  Takovým  pohle- 
dem napomenula  Kojana  po  jeho  posledních 
slovech.  A  co  dělal  za  hovoru  Bartoň.?  Seděl  na 
židli  jako  přimrazený.  Tomu,  co  slyšel,  rozuměl 
i  nerozuměl.  Duši  jeho  bylo,  jako  jest  asi  pou- 
pěti, když  v  útlinkém  srdéčku,  ještě  zamčeném, 
pocítí  prvý  účinek  paprsků  slunečných.  Nic  neví 
ani  o  slunci,  ani  o  tom  světě,  před  kterým  je 
samo  sebou  uzavřeno,  ani  o  svém  příštím  roz- 
květu, ani  o  tom,  jak  uzraje  v  plod.  Jen  cítění 
a  tušení  prochvívalo  Bartoňe,  cítění  čehosi  ne- 
jasného, tušení  čehosi  neznámého.  Ale  tváře  mu 
při  tom  hořely,  oči  planuly,  hruď  z  hluboká  od- 
dychovala. Otec  před  ním  otevřel  nový  a  širý  svět, 
ale  ten  svět  byl  oku  Bartoňovu  ještě  zastřen  hustou 
mlhou  a  dlouho,  dlouho  trvalo,  než  ta  mlha  se 
zdvihla.  Všecko  v  něm  vřelo  a  kypělo  nadšením, 
a  vření  bylo  nejmocnější,  když  otec  mluvil  o  ně- 
kdejším utrpení  a  trpělivostí  sedlákův  a  jejich 
mučednické  mysli. 

Nikdo  Bartoňova  vzrušení  nepozoroval. 


Otec  duchovní  zamyšleně  hleděl  před  sebe 
a  nebránil  se  proti  výroku  Kojanovu.  Skoumal 
jej    v  duchu    a    pravil    si,    že    Kojan  má  pravdu. 

"Pravda  je  to,<  děl  si  v  myšlenkách,  »ale 
kdyby  nám  Kojan  z  toho  dělal  výčitku,  křivdil 
by  nám.  Odcizujeme  se  sice  poněkud  stavu,  ze 
kterého  jsme  vyšli,  ale  za  to  sbližujeme  se  s  ji- 
nými vrstvami  národa.*  A  dále  si  přiznával :  »  Věru, 
tento  prostý,  pobožný,  skromný,  trpný  a  přece 
houževnatý  sedlák  už  nejednou  otevřel  mi  takový 
pohled  do  duše  českého  národa,  že  jsem  pře- 
kvapením stanul,  ačkoli  z  toho  národa  pocházím 
a  vždycky  jsem  s  ním  myslil  a  cítil  i  pracoval, 
co  bylo  v  mých  silách  a  srovnávalo  se  s  mým 
postavením.  Ještě  za  studentských  let,  brzy  po 
francouzských  válkách,  plakával  jsem  nad  tím, 
jak  národ  český  je  zanedbaný  a  neuvědomělý,  a 
umiňoval  si,  že  budu  služebníkem  božím  a  jeho. 
Více  než  čtyřicet  let  se  domnívám,  že  jej  budím, 
a  teprve  jako  kmet  vidím,  že  já  sám  potřebuji, 
aby  se  čistá  ruka  národní  dotkla  těch  strun  mé 
duše,  o  kterých  sám  jsem  nevěděl,  a  rozehrála 
jel  Život  národní  je  studna  hluboká.  My,  kdo 
chceme  býti  jeho  vzdělavateli  a  vůdci,  nahlížíme 
přes  roubení  do  té  studny  a  závrat:  nás  pojímá 
nad  její  hlubokostí.  Chceme  vodu  z  hluboké 
studny  z  propastné  temnoty  vynésti  na  slunečné 
světlo  a  co  činíme.?  Házíme  do  studny  kamení 
cizích  myšlének  a  názorův  a  tím  chceme  dosíci, 
aby  voda  vystoupila  až  po  sám  okraj  studny  a 
dala  se  nabírati  dlaní.  Nikoli!  Tam  dolů,  do  hlu- 
biny třeba  vstoupit,  dno  její  vyšetřit,  rmut  a 
bahno  vyvážit,  aby  zdravé  a  bystré  prameny  její 
se  očistily  a  novým  životem  se  rozklokotaly ! 
A  nepřebernou  hojnost'  dobré  vody  bude  míti 
studna  i  my!«  PoUraí. 


^     ik     %     %     ^     ir     ^ 


Otakar  Theer: 


Xapomínal  na  Annu;  císařský  Linin  úsměv  pro- 
^^  měnil  i  tu  v  prodajnou  kreaturu. 

•  Myslila  jsem,  že  jsi  žil  dříve  jako  sen,  ve 
vůni  kadidla.  A  zatím  ? .  . .  Jdi,  učiniTs  mi  bolest. 
Chtěla  jsem  tě  porušit,  sama.« 

A  naklonivši  se  těsně  k  jeho  obličeji,  tiše 
a  slavně  prozpěvovala:  »neboť  korrupce  mi  činí 
rozkoši* 

Pak  se  již  nezmiňovali  nikdy  o  této  minu- 
losti. Ale  přece  chtěl  každý  z  nich  poznat  mi- 
nulost druhého.  Kamil  zpozoroval,  že  několik  jeho 
dopisů  bylo  otevřeno  patrně  jí.  I  vybíhal  před 
villu  listonoši  vstříc  a  bral  mu  všechny  listy 
určené  pro  Beau  Coeur.  Tak  se  zmocnil  i  něko- 


PŘÍCHOD   ZENY. 

Pokrae. 

lika  jejích  listů  Nenašel  sice  nic  podezřelého, 
ale  tím  větší  byl  jeho  neklid. 

Listopadové  dny  míjely  zvolna  kolem  jejich 
oken,  zavěšujíce  tam  osamělý  paprsek  slunce 
nebo  smích  modré  oblohy. 

Kamila  začala  nudit  jednotvárná  vůně  v  Sa- 
lonu Plavých  Lásek.  Bylo  marno  snít  s  rukama 
pod  hlavou,  s  cigarettou  v  ústech  a  pohrávat  si 
vlnami  čajového  dýmu;  marno  stopovat  chume- 
lenici lilijí  na  damašku;  marno  poletovat  zrakem 
od  jednoho  obrazu  k  druhému,  přemýšlet  o  smyslu 
očí  a  snít,  jaký  by  asi  byl  hlas  těch  záhadných 
madon,  kdyby  směly  promluvit.  Bledl  a  leni- 
věl; byla  mu  dlouhá  chvíle. 


Jednou  odpoledne  usedl  na  balkon.  Bylo  to 
biv.y  po  poledni,  slunce  polovičniho  listopadu 
osvětlilo  na  několik  okamžiků  park,  který  zahořel 
zlatem.  Myslil,  jak  skoro  před  půl  rokem  spatřil 
po  prvé  tento  balkon.  Tehdy  kvetly  pod  ním 
růže.  Dnes  jsou  jejich  keře  obaleny  slámou  a  on 
sedí  vedle  té,  která  se  mu  tehdy  zdála  císařov- 
nou, Bohem.   Sedí,  a  její  ruka  mu  čechrá  vlasy. 

Pak,  prvně  od  doktorova  odjezdu,  sešli  dolů. 

Vůně  trav  a  listů  mu  naplnila  prsa.  Proháněl 
se  s  dogami,  dral  se  křovím,  prohlížel  se  svou 
smečkou,  která  vše  porážela,  altány,  už  bez  lam- 
brekýnů,  pouhé  kostry.  V  levém  křídle  villy 
byl  sklenník.  Vešel,  a  Lina  za  ním.  Mezi  květi- 
nami postihli  černé  chlapisko,  ve  vestě,  s  vy- 
hrnutými rukávy,  jež  kolovalo  ohromným  sítem : 

»To  je  náš  nový  zahradník,  Josef,*  vykládala 
Lina. 

Josef  strhl  čepici  a  hnět!  ji  v  ruce. 

»Co  to  děláte.?* 

>  Prosívám,  prosím  laskavě,  pane  baron. « 

Chtěl  mu  dát  cigarettu.  Ale  teta  zvolala: 

» Josef  je  vegetariánu 

Chlapisko  propustilo  obojaký  úsměv  člověka, 
který  nerozumí  druhému,  a  přešlapovalo  s  nohy 
na  nohu. 

Vzdálili  se;  za  jejich  zády  zněl  stále  šuniot 
prosívané  hlíny. 

Byli  teď  každý  den  několik  hodin  v  parku. 
Často  ráno,  při  procházce,  usmívali  se  velkým 
kapkám  rosy,  jež  spadaly  na  ně  se  stromů. 

Vybíhali  potom  nad  villu,  do  opuštěných 
pasek,  jež  bičoval  podzimní  vítr;  kolem  dokola 
obklopoval  je  les,  kamenité  pláně  se  stopami 
metlice  a  bledě  fialového  vřesu,  korunované  jed- 
notlivými břízami.  Jindj',  na  večer,  slézali  hřbet 
»Skalky.. 

Byla  vzdálena  několik  set  kroků  od  vesnice, 
černá  hradba  jakoby  zapomenutá  v  ohromné 
vlně  polí.  Když  vystoupili,  klenulo  se  před  nimi 
údolí,  polovice  ježatá  lesem,  druhá  pahrbkovitá, 
s  čtveici  pozemků.  Stmívalo  se. 

Kamil  ohlédl  se  po  Line.  Ubíhala  mezi 
balvany  a  její  bílý  shawl  poletoval  temnotou. 

sChyť  mne,  chyť,«  zněl  její  hlas  svůdně  a 
sladce. 

Uhýbala  se  mu,  prchala,  unikala.  Kamilovy 
ruce  vztahovaly  se  teď  ctižádostivě  po  ní.  Ale 
jen  třásně  shawlu  mizely  mu  v  dlaních. 

Dostali  se  ku  srázu;  Lina  sklouzla  podél 
pně  břízy  a  blížila  se  k  vesnici.  Stíhal  ji  bez 
výsledku;  jen  stejně  posměšné  a  ro;-,niarné  -chyť 
mne,  chyť«  ozývalo  se  večerem,  a  bílý  shawl 
vlál  .  .  . 

A  [jřece  již  oba  dva  začínali  se  nudit. 


Tato  láska,  při  níž  Kamila  tolik  okouzlovalo 
její  exotické,  vznešené  prostředí,  tato  láska  uka- 
zovala mu  teď  svou  nefalšovanou  tvář;  jakoby 
ze  scény  odešel  na  jeviště:  všechny  ty  dekorace, 
jež  se  tam  zdály  tak  krásné,  vidí  teď  otrhané, 
zamazané  směšné;  a  dotkne-li  se  jich,  zůstane 
mu  na  prstech  vrstva  prachu. 

Salon  se  rozpadával.  Jednou,  když  hledali  na 
podlaze  zakutálenou  maličkost,  převrhla  se  lampa 
a  zažehla  záclony  u  divanu  Uhasili  je  sice,  ale 
jen  jedno  z  těch  krásných  netopýřích  křídel  zů- 
stalo nedotknuté;  druhé  zuhelnatělo,  a  drobty 
začazené  látky  padaly  na  zem.  I  Lina  se  změ- 
nila. Přistihl  ji  několikrát  opilou  jako  husara. 
A  v  těch  chvílích  mizelo  vše,  co  na  ní  miloval : 
její  císařská  bytost,  její  poloúsměv,  její  zpívavá 
řeč.  Tloukla  rukama  na  stiil  a  smála  se  při  tom 
hlasem  íiakristy. 

Byli  někdy  celé  hodiny  od  sebe.  A  když  se 
sešli,  ironisovali  jeden  druhého. 

XII. 

» Otevři  mi!« 

»Kdo  je.?. 

«•  Básník,  který  nebásní  a  miluje  tě.* 

'Laciné  zboží  .  .  .  Sním  .  .  .  Respektujte  sen 
ženy,  pane!« 

"Nezapírejte,  u  vás  někdo  je!« 

»Ano.  Objímám  ho  právě !« 

»Koho.?« 

•  Vzduch  .  .  .«  Hlas  přišel  blíže  a  posmíval 
se  za  samými  dveřmi:  »Co  děláte .?« 

!>Stojím  před  rájem  jako  mamut  před  klí- 
čovou dírkou  .  .  .    Vzdej  svou  pevnost,  sice  .  .  .« 

»Abys  viděl,  že srdce  žen  je 

dobré, «   slyšel  již  v  budoiru,  vstoupiv. 

Tato  malá  místnost,  spíše  klícka  nežli 
pokoj,  sousedící  se  salonem  tajným  vchodem, 
neměla  nic  z  jasného  a  růžového  kouzla  Wat- 
teauových  zátiší,  v  nichž,  jak  Lina  tvrdila,  stává 
se  žena  jednou  z  květin  okolní  louky  luxu.  »Zena 
v  budoiru,*  říkala,  »má  vyrůst  jako  květ,  plný 
rosy,  vyčarovaný  uprostřed  pouště  žíznivému 
poutníku  .  .  .« 

Budoir  byl  potažen  višňovými  čalouny,  bez 
obrazů,  holými,  jež  loudily  v  tom,  kdo  sem  přišel, 
pocit  čehosi  palčivě  bolestného,  jednotvárně  vzní- 
ceného.  Nebylo  zde  ani  stolu  ani  pohovky;  ne- 
bylo zde  ani  zrcadel,  těch  illusorních  hladin 
života. 

Ale  v  zoufalé  pochmurnosti  této  cely,  právě 
tak  jako  paprsek  ve  vězení,  chvěl  se  její  stín 
v  bílém  jasu  látky,  korunovaný  spoustou  kadeří. 
Monotónní  višňovina  stěn  odrážela  její  postavu, 
vymršťovala  ji  od  sebe,  jako  by  nepřijímala  tuto 
pohádku  záře. 


%%%%%%% 


VÁCLAV  Hladík: 


EVŽEN  VOLDAN. 


—   ROMAN. 


f  |štante  chvilku, «  zadržela  jej  slečna  Mina  a 
^-^  dodala  s  úsměvem:  "Je  mi  tu  smutno.  Teď 
mne  tu  zanechali  zcela  samotnou  —  a  dříve  div 
nme  neohlušili  svým  pokřikem  ...» 

Voldan  ostal  a  byl  velmi  rád. 

Růže  vydechovaly  ostře  unylou  vůni.  Za  za- 
vřeným dveřmi,  vedoucími  na  jeviště,  hlaholila 
vzdálená,  stlumená  hudba  a  chvílemi  zazněl  vy- 
soký tón  sopránový  a  pak  šum  potlesku  —  a 
zase  hudba  plná  touhy  a  sladkosti  a  ty  vášnivé 
tóny  sopránové. 

Slečna  Havlenová  posadila  se  na  židli  u  vy- 
sokého zrcadla  a  sklopivši  oči,  rozvírala  a  zaví- 
rala na  klíně  vějíř. 

Voldan  pozoroval  ji  napjatě.  Viděl  dlouhé 
a  hedvábné  řasy  jejího  oka,  tak  tmavého,  že  sklo- 
pená víčka  jím  černala,  viděl  bílé  čelo  tak  jasné, 
jako  by  bylo  polité  stříbrným  jasem,  viděl  ne- 
skonale jenmé  a  čisté  linie  jejího  nosu  a  brady, 
viděl  rty  složené  v  nejkrásnějším  záhybu  snivého 
mlčení,  viděl  v  černých  vlasech  její  ouško,  fili- 
s^ranovou  miniaturu  a  viděl  hebkost  bílé  šíje  a 
pevný  obrys  mladistvých  ňader  ve  výstřihu  šatu  — 
a  ten  pohled,  ta  vůně  květin,  ta  hudba  v  dálce, 
to  vše  působilo  na  něj  tak,  že  chtěl  se  vrhnouti 
před  ní  na  kolena  a  říci  jí  dvěma  slovy  všecko. 
Ale  byl  zaražen.  Nebyl  schopen  promluvit.  Pře- 
vracel noty  ležící  na  stole. 

Pozvedla  oči  k  němu. 

Zachvěl  se  tím  pohledem.  Bylo  v  něm  tolik 
nevyslovitelné  a  nepostižitelné  krásy,  byl  v  něm 
kouzelný  odlesk  duše  hluboké,  vášnivé  a  něžné. 
To  vyčetl  Voldan  v  jeho  zářivě  čirém  záblesku. 

•  Má  hezký  hlas,  paní  Malínská  .  .  .«  přeru- 
šila pianistka  mlčení. 

•  Ano,  zpívá  pěkně,*  odtušil   Voldan 
Slečna  Mina    opět  sklopila    oči  a  pohrávala 

s  vějířem. 

Znovu  nastala  chvíle  mlčení,  plného  utaje- 
ného neklidu  a  v  nitrech  obou  mladých  lidí  lom- 
cujícího pobouření  a  prosyceného  mdlou  dráždi- 
vostí  vůně  a  dalekými,  náruživými  výkřiky  árie 
operní. 

Voldan  spozoroval  na  rtech  slečniných  matný 
úsměv,  v  němž  bylo  cosi  ironického. 

Od  té  chvíle,  co  byl  o  samotě  se  slečnou 
Minou,  uplynulo  nemnoho  okamžiků  a  jemu  se 
zdálo,  že  již  půlhodinu  tu  stojí  tak  nemluvný, 
zmatený  a  hloupý. 

Za  dveřmi  lomozil  potlesk,  jako  když  z  dálky 
je  slyšet  liják  ševelící  a  pleskající. 

•  Teď  přijde  velké  duetto  s  barytonistou 
Hellerem,«  pravila  slečna  Mina,  >to  je  báječné  . . . 
Slyšela  jsem  je  ve  zkoušce  .  .  .« 


» Chcete  snad  jít  poslouchat.?* 

»Ne  .  .  .  ostaneme  tu,  neníli  vám  to  nepří- 
jemné .  .  .« 

'Oh,  slečno,  vy  víte  .  .  .€ 

Zarazil  se.  Uvízl  jako  rozpačitý  školák. 

»Co  vím?  Nic  nevím!  A  chtěla  bych  vědět 
všechno!*  a  zasmála  se  tak,  že  Voldan  rázem  se 
vzpamatoval  a  nalezl  opět  odvahu  před  tou  po- 
divně rozmarnou  dívkou. 

»A  já  bych  zase  chtěl   říci  všechno!* 

♦  Tak  tedy!  Jste  tak  výmluvný  .  .  .« 
Nastalo  úplné  ticho.  Orchestr  nebylo  skoro 

slyšet.  Zazněl  plný,  zvonivý  hlas  barytonový. 

Mezi  Evženem  a  Minou  nastalo  to  největší 
napjetí,  jež  znenáhla  vzrůstá  ve  styku  dvou  lidí, 
kteří  se  přiblížili  k  sobě  opatrně,  bez  úmyslů  a 
touh  lásky,  a  kteří  však  poznávají,  že  jejich  vzá- 
jemný poměr  nemůže  ostati  lhostejným  a  nor- 
málním. 

Voldanovi  byl  znám  dobře  tento  kritický 
moment,  kdy  je  nutno  rázem  zlomiti  vyvrcholené 
napjetí  slovem  smělým  a  rozhodným  nebo  ráz- 
ným útokem,  který  se  nebojí  odražení. 

Nemohl  se  odvážiti.  Tak  byl  náhle  jako  od- 
zbrojen před  ní.  Vášeií  a  zbožňování,  nadšené, 
otrocké  zbožřiování,  jež  jej  vrhalo  na  kolena,  aby 
se  pokořil  před  ní,  zlíbal  její  nohy,  zmítaly  jím  • — 
a  bylo  mu  jaksi  stydno,  hloupl  sám  před  sebou. 
A  věděl,  že  bude  prohráno,  nepoužije-li  příleži- 
tosti. Několikráte  se  naskytla  —  ale  tak  zvláštně, 
že  se  mu  zdála  býti  nastraženou  léčkou.  A  ne- 
chápal jí  nikdy  dobře.  Tehdy  po  té  •sjMTiphonie 
amoureuse  .  .  .«  —  zahrála  s  ním,  za  její  dětskou, 
rozkošnou  naivností  tušil  raffinovanost  uvědomělé 
ženy.  A  dnes  ten  slabý,  ironický  úsměv  na  mlčí- 
cích rtech  .  .  . 

Ale  věděl  jistě,  že  i  ona  je  sevřena  v  po- 
dobné trapnosti  očekávání  a  v  podobné  neklidné 
nerozhodnosti.  Byla  připravena.  Vyzvala  ho. 

A  náhle  přisedl  k  ní  na  židli  a  uchopil  ji 
za  ruku. 

•  Slyšíte,  je  to  krásné,  co.?«  zašeptala. 

V  dálce  zaznívaly  dva  hlasy,  jasný,  křišťá- 
lový, ženský,  dunivý  a  zvonivý  mužský,  proplé- 
tající se  a  splývající  v  horoucím  duettu  vyznání, 
touhy  a  lásky. 

Stiskl  prudce  tu  drobnou  a  pevnou  ručku, 
poceloval  ji  a  řekl  všechno  Několika  slovy,  roze- 
chvěle a  polohlasité,  rty  třesoucími  se  řekl  své 
zbožňování  a  svou  lásku. 

Mlčela.  Hlavu  naklonila.  Oči  přivírala.  Lehce 
oddechovala.  Voldan  nevěděl,  zdali  poslouchá 
jej  nebo  duetto  z  opery. 


Konečně  pravila  smutně,    nesmírně  smutně: 

íNemilujte  mne  —  nejsem  hodná  ani  schopna 
takové  lásky,  jakou  byste  snad  očekával  .  .  .« 

»Ale  slečno  .  .  .  ,«   a  hlas  mu    uvízl  v  hrdle. 

Její  oči  zvlhly.  Ona  plakala.  Stiskl  jí  ještě 
silněji  ruku.  Naklonila  k  němu  hlavu  Voldan 
náhle  ji  přivinul  k  sobě.  Jejich  rty  zahořely 
v  prudkých,  náruživých  polibkách. 

'Prosím  vás  .  .  .  prosím  tě,  odejdi,*  šeptala, 
odstrčila  jej  a  urovnávala  si  vlasy. 

•  Brzo  se  uvidíme.  Nu,  u  nás.  Dopíšu  vám. 
S  bohem !«  a  jak  se  skláněl,  aby  jí  políbil  ruku, 
sama  pozvedla  jeho  ruku  a  pocelovala  ji. 

Duetto  doznělo  v  jásavém,  horoucím  fortis- 
simu  obou  milostným  žárem  rozechvěných  hlasíj. 
Potlesk  hřímal  sálem. 

Voldan  byl  jako  zmámen  a  oslepen,  když 
vstoupil  opět  do  sálu. 

Nevyčkal  však  konce  koncertu.  Po  násle- 
dující produkci  odešel.  V  podjezdu  spatřil 
fiakra.  Bílá  postava  slečny  Miny  vhoupla  se  do 
něj.  U  vozu  stál  Wollner  a  podával  slečně  Míně 
kytici  žlutých  růží.  Cosi  mluvil  podrážděně  a 
skoro  zlostně.  Voldan  zaslechl  z  vozu  srních,  a 
bílá  ruka  se  vysunula  z  okna  dvířek  a  Wollner 
ji  dlouze  políbil.  Fiakr  odejel. 

Voldan  se  loudal  dlouho  jasnou  zimní  nocí. 
Hvězdy  byly  diamantové  v  obloze  temně  ame- 
thystové.  Voldan  překonal  nepokoj  —  lehký  klid 
šířil  se  mu  v  hrudi.  Nepřemítal  již  ani  o  její  od- 
povědi, ani  o  jejích  slzách  —  a  šel  lehce  a  bez- 
starostně za  kouzelnou  vidinou  rozkoše.  Zdálo 
se  mu  aspoň,  že  více  nechce.  Láska .?  Směšné ! 
Dva  lidi  jako  on  a  ona  —  a  láska,  sentimentální 
láska.?  Snil  o  poměru  a  přátelství  nevšedním, 
mimořádném,  plném  vzájemného  porozumění 
i  velké  vášně. 

Navrátiv  se  domů  povečeřel  s  chutí  a  pustil 
se  do  práce.  Připravoval  svou  řeč,  jež  měla  býti 
odpovědí  na  chystanou  interpelaci  doktora  Vol- 
dřicha. 

XV. 

Druhého  dne  byl  Voldan  velice  překvapen. 
Dostal  lístek  od  slečny  Havlenové. 


»Chci  s  Vámi  mluvit.  Přijdu  o  4.  hodině  na 
Valdštýnské  náměstí.  Budu  na  návštěvě  u  Malo- 
stranskí'.  tetičky  —  tak  se  to  bude  hodit.  Pro- 
jdeme se,  pohovoříme.  Těším  se  na  shledanou.* 

»Sama  se  přihlásila,*  pomyslil  si  Voldan 
a  podivil  se.  Byla  tak  zdrželivá  a  nevyznal  se 
stále  v  ní,  i  v  té  chvíli,  když  ji  zlíbal  za  vzdá 
leného  průvodu  milostného  duetta,  věděl,  že  se 
mu  neoddává,  že  ostává  svou.  Stále  jej  pronásle- 
doval ten  jemný,  ironický  úsměv,  který  dívčí 
cudnost  jejích  rtů  měnil  v  grimassu  svůdnické 
a  uvědomělé  rafřinovanosti. 

Jako  muž  zkušený,  který  jen  ve  chvíli  žá- 
dosti a  vášně  ztrácí  rozvahu  a  je  schopen  nej- 
většího bláznovství,  pokládal  lásku  a  styk  se 
ženou  za  poměr  vypovězení  války,  v  níž  je 
nutno  čeliti  nebezpečí  ženy  strategickou  promy- 
šleností všeho  konání.  V  jisté  chvíli  nutno  býti 
něžným  a  podajným  až  do  otrocké  pokory,  v  jiné 
zase  velitelsky  pánovitým  a  třeba  brutálně  vý- 
bojným,  a  za  jistých  okolností  nutno  býti  až  do 
rozplývavosti  citlivým  a  náruživým,  za  jiných  pak 
chladně  nepřístupným  a  rozhodným.  Určoval  a 
promýšlel  celý  svůj  postup  vůči  ní  Dosud  ne- 
poznal nebezpečnější  soupeřku  —  ženu.  tušil,  že 
boj  bude  vyžadovati  více  energie,  chytrosti  a  muž- 
nosti nežli  jiná  jeho  vítězství,  jež  vybojoval  hravě 
se  ženami  a  dívkami,  ztrácejícími  rozvahu  po 
prvním  polibku  a  klesajícími  do  náručí  jako  do- 
zralé hruštičky  po  prvním  zatřesení  kmenem 

Den  byl  jasný  a  mrazivý.  Malá  Strana  celá 
zbělala  v  zimní  kráse.  Staré  paláce  vyhlžely  ještě 
temnější  a  zasmušilejší  pod  střechami  pokrjtými 
sněhem.  Slunce  dokončovalo  svou  kiátkou  pouť 
po  bezoblačném  nebi.  Poslední  jeho  zlaté  a 
chladné  třpyty  dohasly  na  zelené  báni  Mikuláš- 
ského kostela,  zajiskřily  se  v  běli  sněhu  na  stře 
chách  a  zanechaly  milé  a  smavé  vyjasnění  ve 
vzduchu. 

Voldan  přecházel  po  tichém  náměstí  obklo- 
peném se  tří  stran  paláci  aristokratickými 

Od  zasněžené,  vozy  málo  rozježděné  půdy 
odrážely  se  postavy  chodců  temně  a  určitě  jako 
vystřihané  silhuetty.  Dvě  ekvipáže  šlechtické  tiše 
a  houpavě  se  mihly  náměstím.  Pokrae. 


FEUILLETON. 

TH.  MOMMSEN  V  PAŘÍŽI. 

Ironický  a  trpký  úsměv,  jenž  Armand-Jeanu  du 
Plessis  Kichclieuovi  pohrával  na  uzounkýcli  a  nebez- 
pečných rtech  ve  chvíli,  když  dověděl  se  o  novém 
ú.skoku  královny- matky  proti  vlastni  daemonické  osob- 
nosti, neb  když  žádali  jej,  neústupného  autora  brošury 
>Dčfense  des  principaux  points  de  la  foi  catholique*  ně- 


mečtí protestanti  za  vydatnou  peněžní  podporu,  objevil 
se  znovu,  když  pnbližel  kardinál  a  vévoda  se  dvora  je- 
diného krále  a  panovnika  neznajícího  intrik  a  dvorských 
piklů  na  svůj  »Institut  de  France«,  jenž  hostil  v  těchto 
dnech  Th.Mommsena.  Epigrammatický  a  tragický  parado.x, 
že  čtyřiaosmdesátiletý  stařec,  jenž  vzdorovitě  ve  válce 
r.  1870  se  Sybelem  a  Straussem  útočil  na  Francii,  jest 
vítán  a  oslavován  francouzskými  akademiky,  připomínal 
vévodovi  jeho  o.xymorické  spojenectví  s  Gustavem  Adol- 
fem. Návštěva  udala  se  pod  heslem  starého  a  dobrého 
Leibnize,  jenž  snil  o  védě  internacionální  a  akademii 
universální,    ale   nikdo   se  ve  svém  životě  nezpronevěřil 


398 


tak  velikému  příteli  pruské  filosofické  královny  jako 
právě  Th.Mommsen,  který  v  berlínské  Akademii  —  jméno 
jeho  spjato  jest  s  ní  jako  jméno  básníka  s  milenkou 
opěvovanou  —  nesčíslnčkráte  oslavoval  pamét  organi- 
sátora   německé    vědy    píšícího    francouzsky   a    latinsky. 

Výjev  v  !>lnstitut  de  France*,  kommcntovaný  tolika 
žurnály  a  vyvolavší  tolik  invcktiv  a  naivních  poznámek, 
jest  mohutná  scéna  symbolická,  ]S]i/,  tragický  rhytmus 
procítili  všichni,  kdož  odhalují  v  knihách  srdce  a  v  učen- 
cích lidi  vznětů  a  vášní.  Toto  setkání  se  vědeckých  ná- 
čelníků dvou  národností,  toto  střetnuti  se  dvou  názoru 
na  vědu  a  její  význam  v  organisaci  kultury  národní  při- 
pomíná znovu  rozčilenou  a  pohnutou  diskussi  Renana 
se  Straussem  a  Tainea  se  Sybelem. 

Internacionalism  vědy,  jcji  kosmopolitická  bezzá- 
jmovost  a  lhostejnost  pro  politicky-národní  otázky,  její 
klid  a  olympická  harmoničnost  poborceny  byly  v  1'^.  stol  , 
jež  tak  úsilně  řešilo  a  nedořešilo  nacionálni  problémy. 
Francie  zůstala  věrna  tradici  a  projevy  několika  ducliň 
nejsubtilnějších  rozvinula  do  skrytých  a  utajených  zá- 
hybů požadavek  pochopiti  a  vyložiti  vše;  nehněvati  se, 
ni  nejásati,  nepolemisovati,  ni  netruchliti,  al<-  chápati, 
jak  formuloval  úkol  vědeckého  přemýšlení  Spinoza 
přesně  tušící,  že  přijde  jednou  doba,  kdy  věda  podobna 
věčnému  Jsoucnu  prostře  se  přes  hranice  států  a  jazyků. 
Francie  v  19.  věku  dopracovala  se  vědeckého  diletan- 
tismu,  sklánějícího  se  před  všemi  kulturami,  všemi  bohy 
a  zdobícího^  síně  květinami  všech  zemépásů;  vstoupila 
v  dědictví  Říma  shromáždivšího  všecky  kulty  a  proklela 
místo,  kde  stávala  Sparta,  válčivší  fanaticky  za  jedinou 
ideu,  za  jediný  národní  oltář  Ale  Řím  císařský,  jenž 
věřil  ve  vše  a  rozuměl  všemu,  nevěřil  jedinému  a  po- 
chyboval o  jediném:  o  sobě  samém.  Jeho  Pilát  končil 
otázkou:  Co  jest  pravda?  Než  tyto  otázky  vyrážejí  zbraně 
z  ruky  a  odnaučují  sebeobraně  a  energii.  A  jako  smutná 
vaticinace  budoucího  Sedanu  znějí  slova  Tainova  den- 
níku cestovního:  »Peut  étre  y  a-t-il  un  défaut  dans 
toutes  mes  impressions:  elles  sont  pessimistes.  —  II 
vaudrait  mieux,  comme  Schiller  et  Goelhe,  voir  le  bien, 
comparer  tacitement  notre  société  á  Tétat  sauvage.  Cela 
fortifie  et  ennobIit.« 

Vědecké  myšlení  v  Německu  šlo  směrem  opačným: 
od  universality  k  individualnému,  od  kosmopolitismu 
k  nalionalismu,  od  nationalismu  k  chauvinismu.  Hegel 
dovedl  zapřáhnouti  své  vzdušné  koně  spekulace  do  ví- 
tězně cválajícího  vozu  národních  interessů  německých. 
Fichtc,  týž  Fichte,  jenž  stvořil  boha  a  přírodu,  psal  vla- 
stenecké epištoly  k  mládeži.  »Literatura,  pro  niž  měli 
bohové  Řecka  větši  váhu  než  ti,  kteři  v  pravěku  ovládali 
německé  nivy  a  háje,«  jak  s  výčitkou  pronesl  právě 
Th.  Mommsen,  obrátila  se  ve  znamení  romantismu  k  lidu 
a  národnímu  charakteru  a  těsně  se  v  něm  zakotvila. 
Symbolické  zasnoubeni  se  Fausta  s  Helenou  a  Euforio- 
novo  zniknutí  do  říše  stínů,  jimž  ironicky  charakterisoval 
autor  iRómische  Geschichte«  periodu  německého  klassi- 
cismu,  vítaje  mezi  akademiky  berlínského,  nejvíce  vyni- 
kajícího tlumočníka  Goethova  a  Lessingova,  stalo  se  bájí. 

Pronikavě  manifestoval  se  tento  obrat  vědy  ně- 
mecké k  nacionalismu  naukou,  jež  zdá  se  býti  nejméně 
zájmovou  a  personální,  jazykozpytem  a  filologií.  Je-li 
dnes  románská  a  keltická  filologie  dobrý  genius  věde- 
ckých pracoven  a  zašeřených  knihoven,  jsou-li  její  učenci 
přátely  a  druhy  svých  excerptu  a  foliantů,  může  německá 
filologie  bez  pokrytectví  a  nadsázky  vindikovati  si  platné 
místo  v  organisaci  života  národního.  Bratří  Grimmové 
a  Lachmann  nevybojovali  ve  válkách  za  svobodu  méně 
čestných  vítězství  než  Blúcher  a  Scharnhorst;  Schere- 
rovo  pojetí  národní  literatury  německé  nepatří  nadarmo 
v  periodu  státnických  triumfů  Bismarckových.  Jen  jedin- 
kráte  byla  filologie  tak  aktuálním  činitelem  a  tak  věcí 
národního  svědomí  a  srdci,  j:iko  německá  filologie 
v  19.  věku:  klassická  filologie  v  době  renaissance  a  hu- 
manismu.  Intensivni   životní    význam   německé   filologie 


pro  národní  život  a  zmnoženi  národních  hodnot  lze  po- 
souditi i  z  té  okolnosti,  že  ve  stopách  německých  my- 
slitelů ohrožují  i  slovanští  filologové  grammatikan)i  a 
slovníky  své  národy. 

Zřetelnou  illustraci  vlny  nesoucí  se  k  přesvědčení 
výslovně  národnímu  jest  i  vývoj  historiografie  německé. 
Úsměvný  a  vždy  činný  a  vřelý  L.  v.  Ranke,  chápající  a 
obdivující  vše  a  píšící  jen  proto  >\VeltgeschiclUe«,  aby 
mohl  vyjádřiti  svou  neukojitelnou  touhu  po  poznáni 
všech  projevů  vždy  stejného  člověka,  vystřídán  jest  tro- 
jicí tvrdých  a  sukovitých,  těžkých  a  partikuliristnich 
historiků  Droysena,  Sybela  a  Treitschkeho,  publicistů 
ve  svých  dějinách  a  mimo  ně,  jejichž  oheň  ncfascinuje 
jako  ohňostrojová  zář  Micheletova,  ani  nehřeje  jako 
teplo  Thierřovo. 

V  šlesvickém  učenci  a  politikovi  vyvrcholuje  směr 
ten  pronikavě;  Th.  Mommsen  vnořený  do  svých  kodexů 
více  než  půl  století  a  proměňující  se  ve  své  studovně 
plné  pergamenů  a  minci,  z  nichž  buduje  díla  tak  životná 
a  rušná,  jako  jest  »Corpus  inscriptionum  Latinarum«  a 
»Das  ríimische  Múnz\vcsen«  neúprosného  fanatika  práce 
a  národního  cítěni,  jest  živou  inkarnací  německé  státní 
myšlénky  národního  státu,  provedené  r.  1870.  S  energií 
.•itarého  liberála,  jenž  plaidoyoval  horlivě  pro  annexi 
.Šlesviku  a  polemisoval  s  židovstvem,  pronáší  v  akademii 
hrdá  slova  o  německé  i«velkovědě«  tvořící  s  měmeckým 
velkoprůmyslem*  hlavní  hybnou  osu  nové  rozvivšího 
se  života  národního.  Do  jeho  >Rumische  Geschichte« 
hřměji  děla  z  r.  1870  a  stát.  jejž  buduje  jeho  Caesar, 
-dávající  radost  k  životu  a  radost  ze  života«,  příliš  se 
podobá  novodobému  Prusku.  Ale  toto  zužování  zájmů, 
toto  stálé  přihrocováni  myšlénky  v  jedinou  dýku,  ho- 
tovou zasáhnouti  v  kterémkoliv  okamžiku  nestřeženého 
soka,  tato  horečná  koncentrace  se  k  jedinému  bodu, 
vede  k  zhruběni  a  sesurověni.  Vyúsťuje  ve  fanatism, 
jenž  jest  vždy  upírem  kultury,  vrcholí  v  autoritativism 
a  národní  egoism.  jest  to  kult  sily,  obnažené  mužné 
sily,  jež  vede  k  urputnému  boji,  naplňuje  děla  a  dává 
jimi  páliti  i  na  Notre-Daine  a  národní  biblioíheku;  roz- 
biji lebky  a  činí  ten  absurdně  silácký  čin  pravidlem  ethi- 
ckým.  Vede  do  Walhally,  ale  zavírá  království  boží. 
Mommsen,  jehož  oči  podobné  zrakům  Erinyí  mluví  o  ná- 
boženství ukrutenstvi,  jehož  dlouhé,  stříbrné  vlasy,  tenké 
a  třpytné,  připomínají  lněná  vlákna,  vyrostlá  na  starých 
bojištích,  v  studovně  své  a  v  knihovnách,  jež  miluje 
jako  dítě  svou  nejstarší  loutku,  přetělil  se  v  bytost  dae- 
monickou  již  zjevem  jistící  o  skrytých  svých  maximách. 
Když  kolísavým  svým  krokem  spěchá  nedočkavě  po  pro- 
menádě do  bibliothekv,  zachvivaji  se  ženy  a  ustupují 
děti,  a  jeho  portrét  příšerné  pravdivý  a  neúprosný,  jejž 
Lenbach  zavěsil  v  »Národní  gallerii<  v  Berlíně,  jest  před- 
mětem děsu  a  zdrcení. 

A  přece  není  než  symbolem,  než  velkým  podoben- 
stvím své  země,  své  kruté  vědy  národní.  Její  děsivou 
velikost,  její  ukrutnou  a  hrubou  silu,  jíž  snad  patři  zítřek 
a  jež  se  nám  nezjevaje  pouze  ve  snách,  známe  a  cítíme 
všickni.  Osudem  vrženi  mezi  ni  a  východ,  jenž  znamená 
dotud  tmu  a  bolestné  hledání,  dějinami  těsně  spjati 
s  kulturou  národa,  jenž  nás  nenávidí,  upíráme  chvílemi 
oči  k  Francii,  vlasti  mvšlení  subtilného  a  bohatého,  ale 
dostačujícího  tém  pouze,  kdož  nemusí  bojovati;  k  zemi, 
jež  mysli  jako  muž,  cítí  jako  žena  a  jedná  jako  dítě. 
Dnes  velké  to  dítě  vítá  Th.  Mommsena.  Máme  býti 
vdččni  osudu,  že  nedovolil  nám  zůstati  věčné  dětmi.' 
V  Berlině,  v  máji  IQOl.  Arne  Novák. 

•  MÁNES.   V  PROSTĚJOVE. 

Po  Urnu  Prostějov,  největší  město  moravské  s  českou 
správou.  Jenom  těchto  dvou  měst  dotekl  se  »Mants« 
svou  přátelsky  výbojnou  invasí  na  Moravu,  o  níž  psal 
již  Mefisto  v  »Lumíru«  čís.  28.  při  příležitosti  výstavy 
brněnské. 


Prostějov,  toto  zvláštní  město,  v  němž  podivně  ]>ro- 
míšena  jest  poměrná  bohatost  zemědělské  Hané  s  chu- 
dobou dokonávajícího  tkalcovství,  úmorností  krejčoviny 
a  hrčením  továrenských  strojů,  v  ohledu  uměleckém  jest 
skorém  poušti.  V  politickém  ohledu  dovedl  se  již  probo- 
jovati do  první  řady,  dobré  jméno  má  také  ve  světě  hu- 
debním (zdejší  spolky  »Vlastiraila«  a  »Orlice«,  ředitel 
p.  Ez.  Ambros  a  virtuos  p.  O.  Ledvina),  ve  světě  věde- 
ckém také  už  soustřeďuje  k  sobě  pozornost  —  jinak 
hlucho  a  hlucho.  Výstava  >Manesa«  byla  prudkým  vý- 
střelem do  té  liluši,  výstřelem,  jímž  otřásl  se  ten  těžce 
rozkévatelný  hanácký  vzduch.  A  to  jest  významné  — 
nejen  pro  >IVIanes«,  ale  pro  celé  srdce  Moravy.  Nešlo 
to  bez  obtíží,  velikých  obtíží.  Výstava  trvala  od  20.  dubna 
do  5.  května,  navštívena  byla  dvěma  tisíci  návštěvníků 
a  i  čilý  byl  trh.  Toť  vnějšek. 

Celá  výstava  z  Brna  byla  přenesena  do  Prostějova. 
Mimo  to  doplnil  ji  mistr  Uprka  četnými  obrazy  z  ukon- 
čené právě  výstavky  své  ve  Strážnici.  Konečné  jako 
zvláštnost  retrospektivní  vystavena  celá  řada  originálů 
Josefa  Mánesa  zapůjčených  hrabětem  Sylva-Ťarouc- 
cou.  Sylva-Taroucký  zámek  v  Cechách  u  Prostějova 
možno  nazvati  pravým  museem  Mánesovým.  Jméno  Josefa 
Mánesa  úzce  spjato  s  touto  šlechtickou  rodinou  i  tamním 
zámkem,  ('hová  se  tam  veliké  množství  originálů  Máne- 
sových, z  nichž'  některé  dosud  jsou  neznámy,  mnohé 
dosud  nevystavovány  a  všechny  pro  vývoj  Mánesův  ne- 
obyčejně důležité.  Od  nejprostších  črtů  a  zběžných  studií 
až  ku  vyciselovaným  obrazům...  Při  souborném 
díle  Mánesově  nesmi  se  na  zámek  český  zapo- 
menouti! Výstava  v  Prostějově  otevřela  vrátka.  I  v  tom 
jest  tedy  její  cena. 

Výstava  v  Prostějově  byla  tedy  rozšířenější  než 
brněnská.  Také  stesků  na  stěsnání  a  nevhodnou,  vysokou 
místnost,  jež  o  Brně  pronášeny,  nemohlo  zde  býti. 

Jan  Jul.  Drobný. 

Z  NĚMECKÉ  LITERATURY   MODERNÍ. 

Myslím  na  středověké  císaře  a  na  německé  básníky, 
kteří  táhli  ze  střízlivého  severu  na  slunný  jih,  do  měst 
slavné  minulosti,  do  zahrad  časného  zráni,  do  zemí,  kde 
uměni  padlých  národů  má  ještě  své  chrámv  a  kde  staří 
bohové  bydlí  ještě  v  posvátných  hájích.  Myslím  na  tyto 
světské  poutníky,  a  jak  se  navrátili  domů,  se  zraky 
plnými  záře  oněch  dalekých  nebes,  se  slovy,  z  nichž 
mluvil  slavnostní  klid  a  rozvaha.  Tu  staly  se  jim  jejich 
lomenicová,  mlhou,  zatopená  města  milými  a  vzácnými, 
a  domov  byl  vhodným  místem  pro  jejich  samotářské 
sny,  jež  naplňovaly  jejich  hlavy  sladkým  šumotem.  My- 
slím na  ně  při  četbě  tichých  veršů  Stefana  (ieorge 
f -Das  Buch  der  Hirtengedichte,  der  Sagen  und  S;lnge  und 
derhangenden  (iarten«)  nebof  v  nich  žije  celé  kouzlo  těchto 
vznešených  snílků.  Poněvadž  zní  tak  monotónně,  tak  ne- 
jistě a  tiše  a  kněžsky  přísně  a  zbožně.  Poněvadž  v  nich  je  tiché 
dumání  a  meditování  Němců  a  mnoho  tuuh  v  po  světle.  A  po- 
něvadž nad  jejich  tajemně  temnými  hloubkami  jsou  stkány 
sítě  paprsků,  jejichž  nitky  předla  vzpomínka  na  zářivé  dny 
a  na  noci  stříbrné  měsícem,  na  noci,  v  nichž  květy  pu- 
kají. Jsou  to  písně  soumraku,  poloskutečna,  vybledlých 
barev,  mizících  kontur,  umírněných  vášní,  odříkavých, 
utajovaných  bojů.  Jsou  podmíněny  volbou  slova,  žiji 
svou  melodií,  okouzlují  řídkou,  jemnou  vům'.  Nemluví 
o  ničem,  nesdělují  nic,  nevypravuji  nic;  »účinkují<i,  ne- 
jsou než  náladami:  vZrcadleiií  duše,  která  na  chvíli 
utekla  do  jiných  časů  a  na  jiná  místa,  jež  se  jí  stala  ko- 
lébkouc   Jsou   jako    samotářští,  uzavřeni  lidé:  zanechají 


chladným  toho,  kdo  jim  jde  lhostejně  vstříc,  vyžadují 
mnoho  lásky,  mnoho  sympathie.  Proto  zůstanou  světu 
tak  cizí  a  vzdáleny,  tak  mimo  obyčejný  život.  A  přece 
naleznou  všude  příbuzné  duše:  v  praerafaelitech  a  ran- 
ních romanticích,  u  melancholiku  a  sensitivů  všech  věků. 


Dvojí  školou  je  ovládána  raladoněmecká  lyrika: 
Dehmel-Mombert  a  Stefan  George.  Jako  George  je  tichý, 
zastřený,  až  mrazně  přísný,  sestředěný  a  skoro  parnas- 
sistský,  právě  tak  Mombert  je  divoký,  prostopášný,  váš- 
nivý a  elementární.  Co  u  onoho  produševněno  je, 
v  těchto  prodchnuto  horkým  proudem  krve.  Myslím,  že 
karakterisuji  správně  Maxe  Dau t hende y e,  postavíra-li 
ho  do  středu  mezi  dvojí  tento  směr.  Jeho  básně  (i>Reliquien«) 
jsou  intimní,  diskrétní  a  zbožné,  jsou  ale  zároveň  plny 
pozemského  žáru,  síly  a  vášně.  Jejich  poesie  hoření 
v  skrytém  fantastickém  pantheismu  a  krásou  zpité  ero- 
tice. Dauthendey  naslouchá  vždy  všude  zjevům  přírod- 
ních sil  a  žije  v  přírodě,  s  ročními  časy:  Na  jaře  je  svět 
novým,  nevyslovitelným  divem;  touha  po  hlubším  žití 
uchopí  srdce;  louky  puči,  ptáci  zpívají  a  lidé  se  smějí; 
tu  okrašluje  básník  svou  milenku  drahocennými  šperky 
a  noří  ruce  do  jejího  vlasu,  plného  slunce  a  zdá  se  mu, 
že  je  králem.  A  když  měsíc  spí  v  bílém  stromě,  za  vlaž- 
ných letních  nocí  slaví  jeho  láska  a  radost  nejopojnější 
svátky.  Tu  bije  velké  srdce  země  ráz  na  ráz,  a  velké 
srdce  země  není  nic  jiného  než  jeho  vlastní  srdce,  jež 
tluče  až  do  lýčí  stromů,  až  k  mořím  a  vrchům.  To  je 
jeho  nejzávratnější  život!  Ale  zvolna  blíží  se  podzim  a 
vkrádá  se  do  jeho  mozku  a  ssaje  krev  jeho  srdci,  déšť 
a  nesmírný  smutek  obepínají  svět  jako  by  závojem;  ne- 
přemožitelný hlad  po  lásce  se  probouzí.  Země  je  už  jako 
studený  kámen  a  básník  leží  v  smrtelném  zápasu.  Tu 
mu  je  jako  by  byl  sám,  zcela  sám  ve  všech  prostorech 
a  jako  by  všechno  mělo  skončit  —  den,  láska,  život  a 
svět.  V  zmatených  horečkách  snů  pěni  se  mu  krev  a 
opíjí  se  visemi  a  exaltací  V  bezútěšnou  samotu  proniká 
konečné  výkřik;  byl  to  snad  paprsek  slunce  ...  A  zase 
přijde  jaro.  —  —  Tím,  myslím,  načrtl  jsem  obsah  »Re- 
liquiív.  Jejich  rhytmus  časlo  upomíná  na  extase  Przy- 
byszewského.  Camill  Hoitmann. 


Milý  pane  Dýku, 

potěšen  Vaší   roztomilou   pozorností,  prokázanou  mému 
don-quijotství 

(»Je  —  poznáš  granda,  jižní  krev, 
potomek  don  Ouijolů*  —  pěl  Jste  již  dříve) 
jmenuji  Vás  svým  Sanchem  Panzou.  Ve  své  milé  obtloust- 
losti  i  skromné  uctivosti  Jste  jako  stvořen  pro  trpělivého 
a  humoristického   drul.a   v  boji   proti   větrným  mlýnům. 
.Slibuji  Vám  dobrou  stravu  a  mírné  zacházení,  jen  se  račte 
vždy    chovati    dle    Svého    kréda,   jež    Jste    tak   upřímné 
vyznal  ve  Své  >Pisni  poetově«: 
»Jen  po  tichu 
bez  hříchu 

my  plazíme  se  po  břichu«  — 
Svou  plazivou  pouť    z  iModerní  Revuec  do  »Lum!ra«  a 
»Zlaté    Prahy«    Jste   již    vykonal    a   »Zvon«    zajisté  čeká 
s  otevřenou    náručí.    Těším    se    na    pokračování  Vašich 
líbezných  písniček.   Pa,  můj  rozmilý  Sancho! 

Dáno  v  Praze,  11.  května  1901. 

VÁCLAV  Hladík. 


Předplác 

i  se  pro  Prahu:  na  ítvrl  léta  zl.  1-20  (K  240),   na  půl  léta  zl.  2-40  (K  4-SO), 

na  celý  rok  zl.  4-SO  (K  9-601. 

Poštou:  na  čtvrt  léta  zl.  1-25 

(K  250),  na 

i  půl  léta  zl.  2-50  (K  5-—),  na  celý  rok  5  zl.  (K  10—1.  —  SeSitové  vydáni 

i  (o  dvou  číslech)  vychází  při 

i  každém  druhém  (sudém)  čísle. 

C*ia  seSitu 

20  kr.  (40  hal.)   —   ťatisíí  původních    prací   se  vyhrazuje.   —   Dopisy  administi 

raci    .Lumíra,  buďtež   adreso 

vány:    Časopis  »Lumir«,  Praha. 

Karlovo  n.-íinčstí  č.  34.  —  Listy  přijímáme  jen  frankované.  —  »Lumír' 

»  vychází  každý  pátek  (vyjma 

l  prázdniny). 

'  Hladík.  —  Majitel,  vydá 


nakladatel  J.  Otto.  —  Tiskem  České  grafické  spolcčn 


LUMÍR 


Ročník  xxix. 


■J4.  KVĚTNA  1901. 


*    ČÍSLO  34. 


K.  Jonáš  : 


LÁSKA  ČTYŘICETILETÉHO. 


\ /áclav  Poselt.  jenž  měl  až  chorobnou  zálibu 
•  v  jemných  šatech,  v  jemných  jídlech  a  jemné 
společnosti  —  vystěhoval  se  najednou  do  zane- 
dbané, opuštěné  a  páchnoucí  vsi  Náklova,  kde 
nebylo  s  kým  pohovořit,  kde  restauraci  před- 
stavoval dřevěný  barák  a  kde  občané  nejevili 
nejmenšího  porozumění  pro  anglické  látky  a  fran- 
couzský střih  mužských  úborů. 

Přijali  tam  sice  Poselta  s  největší  možnou 
uctivostí,  ba  ano  až  okázale,  ale  on,  ač  potěšen 
všemi  těmi  laskavostmi,  přece  ihned  vycítil,  že 
mu  v  zapadlé  dědině  nebude  volno  a  že  čeká 
ho  tu  život  nahořklý,  peprný,  jakému  už  dávno 
zcela  odvykl. 

Než  vrátit  se  zpět  do  Běíovic  nechtěl,  ne- 
mohl. Běšovičtí  rozloučili  se  s  ním  ovšem  srdečně, 
oslavovali  jej  docela  jako  nevinně  trestaného  a 
mučedníka  v  povolání,  avšak  on  dobře  věděl,  že 
v  týž  den,  kdy  dán  byl  do  výslužby,  ztratil  v  lidu 
na  ceně  a  že  všechny  bankety,  na  počest  jeho 
pořádané,  nebyly  vlastně  ničím  jiným  než  uleii- 
čením  cesty,  kterou  neodvratně  z  Běšovic  musil 
nastoupiti.  Bál  se  okamžiku,  v  němž  veřejně  by 
mu  dali  znáti,  že  svou  roli  už  dohrál,  neboť  byl 
člověkem  ješitným  a  až  nepřirozeně  citlivým, 
kterého  rozčilovala  a  dojímala  sebe  nevinnější 
narážka. 

» Musím  se  vzdálit,  než  ovšedními*  říkal  sám 
sobě  a  také  zimničně  pospíchal  z  města,  kde 
po  tri  léta  jako  okresní  hejtman  představoval 
nejvlivuplnější  osobnost  celé  společnosti.  Než 
i  v  tomto  chvatu  a  rozčilení,  s  jakým  se  připra- 
voval na  odjezd,  nemohl  zapomenouti  na  příčinu 
svého  náhlého  a  srázného  pádu ;  tvářilť  se  sice 
vesele,  příjemný,  hladký  úsměv  stále  poSkubával 
mu  masitými  rty,  ale  uvnitř  prožíval  palčivou 
bolest  a  drásavá  muka. 


V  čtyřicátém  roku  svého  života  vyškrtnut  byl 
z  řady  činných  politických  úředníků!  A  k  tomu 
z  dťivodů  tak  zvláštních  a  v  našich  poměrech 
přímo  neobyčejných,  že  budily  pozornost  veškeré 
veřejnosti. 

Přijel  tehdy  císař  do  Cech  a  zastavil  se  také 
na  několik  dobře  odpočtených  minut  v  nádraží 
běšovickéni. 

Poselt,  jako  hejtman,  vítal  ho  loyalními  pro- 
jevy a  představoval  mu  četné  dejjutace.  Najednou 
panovník  nahlédl  do  popsané  čtvrtky  papíru, 
kterou  držel  v  ruce,  kynul  na  hejtmana  hlavou 
a  ptal  se  zvučným  hlasem:  -Byla  zde  letos  po- 
vodeň  —  jak  se  daří  lidu.?« 

Otázka  ta  Poselta  překvapila  a  pomátla.  Ale 
jako  by  chtěl  zmatek  svůj  násilně  potlačiti,  po- 
vytáhl  rychle  hlavu  do  výše  a  začal  se  slavnost- 
ním přízvukem:  »Lid  je  tu  hodný.  Vaše  Veli- 
čenstvo, a  povodeň  mu  příliš  uškodila.  Slavná 
vláda  chová  se  však  k  němu  upjatě,  ano  až  ne- 
spravedlivě .  .  .« 

Poslední  slovo  vázlo  m.u  již  na  jazyku,  avšak 
vyrazil  je  přece  a  všecek  v  obličeji  se  zapálil. 
Mrazivé  ticlio  rozložilo  se  kolem.  Císař  pohlédl 
tázavě  na  místodržitele,  jenž  stál  vedle  a  mžikal 
prudce  ocelovýma  očima.  V  tom  však  dáno  zna- 
mení k  odjezdu;  panovník  chvatně  s  družinou 
vstoupil  do  vozů  a  rozsupěný  vlak  pádil  už  di- 
voce z  nádraží. 

Teprve  nyní  uvědomil  si  Poselt,  co  se  stalo, 
a  zakymácel  se  na  patách  svých  lakýrek.  V  hlavě 
mu  zavířilo  a  dech  v  prsou  se  dusil.  »Jak  jsem 
to  mohl  říci  a  proč  jsem  to  jen  řel<l.?c  šlehlo 
mu  mozkem,  ale  na  otázku  tu  nebyl  s  to  najít 
uspokojivé  odpovědi  ani  v  oné  chvíli,  ani  kdy 
potom,  když  na  celou  událost  tu  vzpomínal.  Ne- 
mohl vftbec  nikdy  pochopiti,  jak  jemu,  úředníku 


tak  poslušnému,  vycepovanému  a  vládě  odda- 
nému, ona  slova  na  jazyk  se  dostala,  ba,  chtěl 
si  již  namluviti,  že  jich  vůbec  ani  nepronesl.  Ale 
jmi,  co  stáli  tehdy  kolem,  ubezpečovali  ho,  že 
se  tak  skutečně  vyjádřil  a  chválili  jeho  stateč- 
nost i  odhodlanost 

Tušil,  co  to  znamená  a  také  se  nemýlil.  Dvě 
neděle  na  to  dán  byl  do  výslužby.  Ačkoliv  ortel 
ten  očekával,  přece  ve  chvíli,  kdy  mu  byl  do- 
ručen, rozplakal  se  hořce  a  ležel  na  divanu  jako 
mocným  úderem  zasažený  Dvě  hodiny  zničen  a 
ztýrán  dlel  sám  v  kanceláři,  proklínaje  svůj  život 
a  své  neštěstí.  Pak  se  však  vzpamatoval,  omyl 
se,  učesal  a  vyšel  klidně  ven,  pohrávaje  si  švi- 
hácky  tenounkou  svou  hůlkou. 

Umínil  si,  že  nesmí  nikdo  na  něm  poznati, 
jak  je  vnitřně  rozrušen  a  zdrcen;  tvářil  se  proto 
vesele  a  hrdinsky.  Budil  také  obdiv  a  v  lokálním 
listě  přímo  veleben  byl  jako  vzor  uvědomělého 
úředníka,  jenž  i  vůči  vysokým  osobnostem  do- 
vede říci  holou,  byť  i  trpkou  pravdu.  Přijímal 
také  gratulace  a  pocty,  jezdil  na  návštěvy,  po- 
řádal laciné  hostiny  a  loučil  se  srdečně  se  zná- 
mými. 

A  když  přibyl  jeho  nástupce,  sám  jej  uvedl 
do  společnosti,  seznamoval  ho  s  místními  pře- 
dáky a  projevoval  mu  všemožné  pozornosti.  Ale 
při  tom  pálila  jej  v  Běšovicích  již  půda  pod  no- 
hama a  jak  jen  nejdříve  bylo  možno,  opustil 
město  ono  ná  vždy. 

Odstěhoval  se  do  Náklova.  Z  několika  příčin 
zvolil  chatrnou  tu  ves  za  nové  své  bydliště. 
Předně  proto,  že  očekával  od  samoty  lék  pro 
těžce  zraněnou  svou  ješitnost,  a  pak,  že  mínil  tu 
žíti  tak,  aby  ze  své  pense  mohl  ještě  něco  uspo- 
řiti na  urovnání  rozháraných  financi;  mimo  to 
táhly  ho  sem  i  vzpomínky  z  mládí  — :  narodilť 
se  v  Náklově  a  trávíval  tu  po  pět  let  studentské 
své  prázdniny. 

Ale  již  druhého  dne  poznal,  že  si  kreslil 
v  představách  rodnou  svou  ves  docela  jinak,  než 
jak  v  pravdě  vypadala.  Soudil,  že  tu  bude  vše 
tak  jako  za  dob  dřívějších,  kdy  každý  baráčník 
zdál  se  mu  mudrcem  a  každá  ch.dupa  útulkem 
jadrného  veselí  a  spokojeného  klidu.  Zapomněl 
však,  že  od  těch  časů  sám  prožil  mocnou  vnitřní 
změnu,  že  stal  se  úředníkem,  který  na  svět  dívá 
se  měšťáckýma  očima  a  jenž  zvykl  si  již  dávno 
na  jiné  světlo  a  barvy,  než  jaké  oblévaly  pách- 
noucí ves  nákelskou. 

Hlavně  chyběla  mu  tu  společnost,  s  kterou 
by  mohl  pohovořit  a  dle  svého  z[)ůsobu  pojednat. 
Marně  sám  sebe  přelhával,  že  nedostatek  tento 
nahradí  mu  bohatě  divoká  příroda  a  těch  sto 
knih,    co    si    s  sebou    přivezl;    nebylť   on    z  lidí. 


které  dovede  chytit  a  zaujat  mlčící  les  a  bystři- 
nami rozjízvená  skála  nebo  stoh  potištěného 
papíru. 

On,  člověk  svobodný,  odkázaný  po  leta  na 
hlučné  hostince  a  kavárny,  lnoucí  celým  srdcem 
k  zábavám  a  lehounkým  dobrodružstvím,  nedo- 
vedl toho,  aby  mohl  stačiti  nyní  sám  sobě. 

Ještě  štěstí  pro  něho,  že  ujal  se  ho  hned 
první  den  prodlužený  velkostatkář  Filip  Barkoň 
a  nabídl  mu  za  poměrně  levný  peníz  byt  i  stravu 
ve  svém  oprýskaném  zámečku.  Nemusil  aspoň 
chodit  do  jediné  vesnické  hospody,  kde  kostnatá 
hostinská  širokýma,  červenýma  rukama  upravo- 
vala svým  hostům  jídla  sice  obrovských  rozměrů, 
ale  hanebné  příchuti. 

Jiné  výhody  však  na  zámečku  se  mu  nedo- 
stalo. S  počátku  mínil  Poselt,  že  najde  v  Barko- 
ňovi  dobrého  společníka  a  druha,  avšak  záhy 
naděje  ta  byla  rozplašena.  Mladý  velkostatkář 
neměl  smyslu  pro  nic  jiného  než  pro  pití  a 
karty  -  ;  mimo  to  dovedl  ještě  sakrovat,  pískat 
na  dutý  klíč  a  vypravovat  staré  anekdoty.  Poselt 
nechtěl  ani  uvěřiti,  že  tento  silný,  svalnatý  muž 
kdysi  studoval,  neboť  vedl  řeči  tak  prázdné, 
mělké,  nízké,  bezmyšlenkovité,  jako  by  byl  včera 
teprv  utekl  odněkud  ze  zapomenuté  samoty. 

A  když  hejtman  schválně  dohnati  ho  chtěl 
jednou  k  rozhovoru  o  vážnějších  otázkách,  roz- 
chechtal sa  Barkoň,  pohodil  trojhrannou  kočičí 
svou  hlavou  a  procedil  skrze  zuby:  »Eh,  to  si 
nechtě,  až  přijede  moje  žena.  Ta  mluví  jako 
kantorka!' 

»A  kde  je  vaše  paní?*  tázal  se  ho  jemně 
a  zvědavě. 

Barkoň  pohlédl  nedůvěřivě  přihmouřeným 
zrakem  na  hejtmana,  pak  však  nachýlil  k  němu 
hlavu  a  vykládal  téměř  vesele:  »A  co  bych  vám 
to  neřekl !  Jela  k  rodičům  —  pro  peníze.  Víte, 
máme  nějaké  dloužky  a  starý  Tausig  už  silně 
naléhá.'  A  znovu  se  dal  do  smíchu,  jako  by  vy- 
pravoval vtipnou  anekdotu. 

»A  přijeď^  brzy  vaše  paní?« 

»No,  no,  vy  se  jí  nemůžete  nějak  dočkat  — 
ale  pamatujte  si,  tu  nesvedete!*  vyrazil  Barkoň 
hrubě  a  bezohledně,  ale  při  tom  s  takou  urči- 
tostí a  pevností,  jako  by  podobnou  odpověď 
dával  několikráte  za  den. 

Hejtman  zbledl  a  vztýčil  tělo. 

•  Dovolte,  jak  to  se  mnou  mluvíte.?"  zašeptal 
po  chvíli. 

•  Jako  upřímný  člověk.  Chci,  abyste  se  darmo 
nenamáhal  — «  chechtal  se  velkostatkář  a  bil 
rukou  vášnivě  do  stolu.  » Vidíte,  že  nejsem  tak 
hloupým,  jak  vypadám.  Hned,  jak  jste  se  zmínil 
o  mé  ženě,    věděl    jsem,  co    si  o  ní  myslíte  — « 


%    ik    ir     %    ^    %     lir 


402 


JOSEh'    HOLEÍEK 


HOUZÍR 


Kojan  nestíhal  myšlenky  knězovy,  obíral  se 
myšlenkami  vlastními.  Skoumal  svá  slova 
pronesená  a  nenalézal  v  nich  ničeho,  co  by  slu- 
šelo opravit  aneb  odvolat.  Zevně  stav  jeho  duše 
jevil  se  tak,  že  vypadal  ještě  skromněji  a  mluvil 
ještě  ostýchavěji  než  prve.  Soused  Skoba  na  jeho 
místě  byl  by  se  již  rozehřál  a  hlavou  pohodil 
vzdorně  i  bojovně.  Kojan  naopak  stával  se  ještě 
tišším,  než  obyčejně  býval,  ještě  hlouběji  zata- 
hoval hlavu  do  ramen,  ještě  důkladněji  uvažoval 
o  každém  slově,  než  je  vypustil  z  úst,  ale  když 
je  vypustil  z  úst,  klidně  za  né  stál. 

Po  chvíli  mlčení  opět  promluvil  otec  duchovní, 
ale  ne  již  tak  pevným  a  určitým  hlasem,  jaký 
měl  na  počátku  rozmluvy  s  Kojanem. 

•  Vždycky  mtjte  na  paměti,«  pravil,  «že  vše 
jest  od  boha,  i  změna  časův  a  věcí.  Doba  ny- 
nější povolala  k  ušlechtilému  závodění  celé  ná- 
rody, čehož  dříve  nebývalo.  Každý  národ  musí 
se  vynasnažiti,  aby  nad  jiné  vynikl  vzdělaností 
a  mravností,  ale  i  zámožností.  Dobývání  blaho- 
bytu, není-li  jediným  cílem  všeho  jeho  snažení, 
musíme  každému  člověku  za  povinnost  uložiti, 
neboť  vzdělání  se  jím  rozšiřuje  a  mravnost  upev- 
ňuje. Na  dně  propasti  bídy  v  kalu  a  špíně  válí 
se  příšerná  obluda  hříchu  a  zločinu.' 

Načež  Kojan  ozval  se  takto: 

•  Neříkám,  dobře  je  míti  v  zásobě  plnou  pun- 
čochu nebo  přítruhlí  stříbrňáků.  Hnoje  a  peněz 
nikdy  není  dost  ;  ale  kdyby  sedlák  měl  peněz 
sebe  víc,  za  nic  vyššího  je  nesmí  považovati,  než 
za  hníij.  Otcovská  piida  je  bohem  sedlákovi 
dána  ne  proto,  aby  ji  v  peníze  proměňoval,  nýbrž 
aby  ji  penězi  jako  hnojem  zlepšoval  a  k  vydání 
větší  úrody  přiváděl.  Selský  blahobyt  není  v  pe- 
nězích, nýbrž  v  úrodě  a  dobytku;  v  penězích  je 
blahobyt  židovský,  a  Židé  nám  Krista  Pána  ukři- 
žovali, jsou  i  mezi  námi  lidé  peněz  chtiví,  kteří 
za  né  budou  třeba  kaluž  mlátit,  ale  ti  nám  ne- 
mohou býti  příkladem.  Když  Kristus  Pán  na 
poušti  se  postil,  přišel  k  němu  ďábel,  vyvedl  jej 
na  pahrbek  a  ukázal  mu  dolů,  a  aj !  celá  poušť 
byla  zlatý  písek  a  zlatý  oblázek.  A  ďábel  po- 
koušel Krista:  ,To  vše  tobě  dám,  jestliže  padna, 
pokloníš  se  mil'  A  Kristus  jej  od  sebe  odehnal, 
vzkřikna:  ,Vari,  satane  I'  A  tak  má  dělati  každý 
jeho  následovník.  V  zlato  a  stříbro  proměnili  se 
dva  nejstarší  ďáblové,  aby  pokoušeli  křesťany 
Mám-li  toho  ďibla  v  přítruhlí  zavřeného  nebo 
v  punčoše  zavázaného,  mám  jej  ve  své  moci  a 
musí  sloužiti  mně.  Ale  běda  mi,  kdybych  se  dal 
v  službu  jeho!  Zahubil  by  duši  mou,  duši  mé 
ženy,  dušičky  mých  dětí,  a  ke  všemu  by  nás  na 
konec  naší  dédoviny  zbavil  a  byli  bychom  beze 


Z  NET1.'=)TÉNE  DOSUÚ 
ČÁ.STI  .NA.ŠICH-.  -  -  - 

Pokrnč. 

všeho:  i  bez  spásy  duše,  i  bez  blaha  pozem- 
ského.« 

Opět  nastala  přestávka.  Kněz  pozorně  po- 
slouchal lekci  o  křesťanství,  kterou  mu  udílel 
sedlák.  Přiznával  si,  že  Kojanovy  názory  jsou 
křesťansky  správné,  a  jeho  soud  o  Kojanovi,  že 
je  nejlepší  jeho  ovečkou,  znova  se  utvrdil.  Ale 
myšlenky  knězovy  nezůstaly  při  Kojanovi.  Uva- 
žoval, miuví-li  Kojan  pouze  za  sebe,  ze  své  ko- 
janovské  duše,  nebo  z  duše  národní.  Usoudil,  že 
Kojan  bezděky  dává  výraz  tomu,  co  se  tají  v  duši 
če.ké,  zvláště  v  duši  českého  sedláka,  a  zvlášť 
opět  v  duši  sedláka  jihočeského.  Kněz  zaplesal 
v  srdci  svém  a  pomyslil  si:  , Posléze  ti  rozumím, 
můj  drahý,  nade  vše  drahý,  nepochopený,  zane- 
dbaný český  jihu!'  S  těží  skrýval  své  hluboké 
pohnutí.  Byl  by  nejraději  vyskočil  a  sedláka 
objal,  ale  zdržel  se,  věda,  že  by  Kojan  tomu  se 
divil,  ale  nerozuměl. 

Pan  děkan  Pospíšil  nebyl  jen  knězem,  nýbrž 
i  národním  buditelem.  Budil  národ  tak,  jako 
v  té  době  na  sta  dobrých  českých  vlastenců : 
nabádal  lidi,  aby  se  učili  a  vzdělávali,  aby  si 
osvojovali  lepší  způsoby  rolničení  i  řemeslení, 
aby  si,  nemohouce  míti  širšího  rozhledu,  brali 
za  vzor  pokrok  německý,  ale  při  tom  milovali 
rodný  český  jazyk,  cítili  se  jedním  tělem  s  obcí 
všeho  českého  národa,  obeznamovali  se  s  jeho 
slavnou  minulostí  a  čerpali  z  ní  hrdost,  která 
by  jim  dodala  sebevědomí  a  síly,  aby  vybředli 
z  bahna  úpadku  na  šlakovanou  silnici  pokroku. 
Tak  pan  děkan  Pospíšil  bezmála  půl  století  a  vy- 
dával si  svědectví,  a  i  jiní  mu  je  vydávali,  že 
působí  dobře,  že  náleží  mezi  osvědčené  vlastence 
a  že  ho  jako  takového  znají  i  v  Praze. 

A  náhle  pocítil,  že  vlastně  on  sám  potřeboval 
probuzení,  jehož  se  mu  teprve  nyní,  v  pozdním 
podzimu  života,  dostalo  od  Kojana. 

Kojan  pravil  opět: 

"Peníze  jsou  ďáblovo  semení  a  sedlák  nikdy 
jich  nebude  míti  hojně.  Na  to  se  jiní  dali,  jiní 
se  o  peníze  rvali,  když  byl  čas  voliti  mezi  dvojím : 
mezi  zlatem  a  mezi  pomocí  Kristu  Pánu.  Sedlák 
zvolil  poslední  a  proto  dojde  odplaty  teprve  na 
nebesích,  až  se  shledá  s  Vykupitelem.  O  čemž 
se  vypravuje: 

Sel  Pán  Kristus  na  popravu,  trním  zbodanou 
měl  hlavu,  krev  se  řinula  mu  z  těla,  kolena  se 
pod  ním  chvěla,  klesal  pod  břemenem  kříže, 
padal  od  veliké  tíže. 

Za  ním  hrnuly  se  davy,  všecky  cechy,  všecky 
stavy,  podívané  nedočkavý.  Nejprv  koňmo  rytí- 
řové, hrabata  a  baronové,  a  za  pány  pěšky  běží 
faráři  a  jiní  kněží,  farizeji,  zákonníci,  zlolající,  vo- 


lající:  ,Popatř,  izraelský  lide.  na  nás  popatř, 
každý  Žide,  jak  jsme  zbožní,  lítostiví,  ke  zločin- 
cům milostiví!  Koho  ženenť  na  Golgotu,  tone 
v  krvi,  tone  v  potu,  ale  slzy  nevycedi,  zarputile 
před  se  hledí!  Aj,  my  nad  ním  pláčem  sami, 
nad  zločiny,  nad  vinami!  Pobídni  ho,  Izraeli,  ať 
jde  hříšník  zatvrzelý,  ať  jde  sobě  pro  odplatu 
tam,  kam  patří,  na  Golgatu!' 

Lidé  se  naň  nahrnuli,  pěsti,  holi  pozdvihnuli: 
.Nechce  mu  se  jíti,  vizte!  Hybaj  k  popravišti, 
Kriste !' 

A  zas  Kristus  k  zemi  klesá,  k  zemi  klesá, 
břímě  nesa. 

Pod  Golgatou  zastavil  se,  ku  zástupům  obrátil 
se:  ,Lidé  zlatí,  lidé  hodní,  lidé  dobří,  lidé  rodní, 
pomozte  mi  břímě  nésti,  však  to  bude  vaše  štěstí, 
však  to  bude  k  vaší  spáse !' 

Nikdo  z  lidu  nehýbá  se. 

Zase  Kristus  lidu  praví:  ,Za  vše  zemru  cechy, 
stavy,  za  vše  budu  ukřižován,  krutou  smrtí  po- 
kutován, bohu  Otci  obětován.  Pomozte  mi,  uleh- 
čete, litovati  nebudete!' 

Nikdo  nejde  ze  zástupu,  styd  mu  kříže  za 
potupu,  nechce  býti  účastníkem  spásy,  Krista 
pomocníkem. 

Všichni  odvracejí  tváří,  truhlář  praví  ku  te- 
saři: ,Tobě  platí  jeho  slovo,  jeť  on  taky  tesa- 
řovo.' 

Tesař  nutí  zámečníka  a  zámečník  kominíka, 
švec  to  strká  na  hrnčíře,  krejčí  zase  na  šenkýře, 
ale  žádný    nejde    blíže,   aby    zdvihl  dřevo  kříže. 

Kristovo  se  srdce  rmoutí,  pod  těhou  se  Kri- 
stus hroutí,  kataného  bijou  biči, hulákají, křičí,  ryčí; 
, Nechce  se  mu  dále,  vizte!  Hybaj  k  popravišti, 
Kriste!  Dva  tam  vidíš  lotry  pněti  a  ty  budeš 
s  nimi  třetí,  dva  tam  kříže,  na  nich  lotři,  ty  sám 
jeden  scházíš  do  tří!' 

Zase  Kristus  k  zemi  padá,  ku  zástupům  praví, 
žádá:  , Pomozte  mi,  lidé  zlatí,  spásu  vaši  doko- 
nati, ať  mne  mohou  tito  kati  na  kříž  bíti,  křižo- 
vati !' 

Ale  nikdo  nepomáhá,  nedbá  člověčenstva 
blaha,  nikdo  s  místa  nehýbá  se,  aby  přispěl 
k  lidstva  spáse. 

Sedláček  tu  cestou  spěje,  Simon  to  byl  z  Cy- 
reneje,  sedláček  tu  cestou  kráčí,  vidí  Krista,  je 
mu  k  pláči,  a  již  zástupem  se  dere.  za  kříž  Spa- 
sitelův bere. 

I  jde  Kristus  na  Golgatu  aby  zemřel  rukou 
katů. 

Hlava  jeho  rozbodána,  bílá  plec  je  rozšle- 
hána,  a  kde  rána  otevřená,  krev  se  řine  draho- 
cenná. A  kde  kapka  ukanula,  růže  rudá  roz- 
kvitnula. 


,Kdo  se  zmocní  růže  rudé,  věčné  blalio  míti 
bude ! 

Všechny  cechy,  všechny  stavy  v  před  se  valí 
jak  proud  dravý,  netrhají  růže  rudé,  růže  jsou 
jim  dárky  chudé,  po  nich  zástup  dupe,  šlape, 
nadarmo  krev  boží  kape,  co  jim  do  hloží  je,  krve, 
chtějí  popravu  mít  prve! 

Zeny  jen  a  malé  dítky  růžové  si  berou  kvítky 
Kristovými  pod  kročeji,  spásu  sobě  odnášejí. 

To  se  ďáblu  nelíbilo,  zmařit  on  chtél  celé 
dílo,  zmařiti  chtěl  dílo  celé  Pána  Krista,  Spa- 
sitele. 

Zlata  on  vzal  na  ošatku,  zlatého  vzal  mísu 
statku,  mezi  ženy  zlato  házel,  k  rudým  květům 
zlaté   sázel. 

A  pekařka  na  pekaře,  a  masařka  na  masaře: 
,Opusť  Krista  z  Nazaretu,  sbírat  pomoz  zlatých 
květů !' 

Všichni  ďábelský  květ  berou,  o  zlato  se  perou, 
derou,  které  ďáblem  rozsypáno. 

Pán  děl  zatím  , Dokonáno!' 

Vidí  sedlák  z  Cyreneje,  co  se  stalo,  co  se 
děje,  ku  Kristu  se  Simon  modlí:  , Ještě  neumírej, 
prodli,  nepouštěj  mne  neodměně,  na  oči  bych 
nesměl  ženě!' 

Dech  se  Kristu  nenavrátil,  bůh  sedláku  ne- 
zaplatil. 

I  má  ze  všech  jeho  synů  za  živa  největší 
dřinu.  Jiným  dáno  hojně  zlata,  peněz  míra  vrcho- 
vatá, hojně  statku  pozemského,  květu  zrna  ďábel- 
ského. Vezdejší  jun  snadná  cesta,  těžší  do  věč- 
ného města.  Sedlák  za  svou  práci  pernou  není 
placen  mincí  bernou,  ale  za  to  brány  k  ráji 
snáze  mu  se  otvírají.* 

Kojan  domluvil,  opět  nastalo  pomlčení.  Sta- 
rému knězi  slova  sedlákova  ještě  zněla  v  uších 
a  uvažoval  o  nich.  V^šechna  ta  slova  od  malička 
slýchal  a  zevšedněla  mu.  Dosud  v  podobných 
hovorech  spatřoval  vzájemné  škádlení  stavu  sel- 
ského a  městského  a  sám,  stoje  uprostřed  mezi 
nimi,  nejednou  rád  si  zažertoval,  stavě  se  dnes 
na  stranu  toho,  zítra  na  stranu  onoho.  On  po- 
kládal těžítko  společnosti  v  intelligenci,  intelli- 
genci  považoval  za  jádro  národa  i  jeho  přiroze- 
ného, jedině  schopného  a  možného  vůdce  národa, 
jeho  buditele,  učitele,  zastance.  Po  celý  věk  zdálo 
se  mu  jasno  a  samozřejmo,  že  je  tak  a  nemůže 
být  jinak.  Za  cíl  života  vytkl  si  už  dávno,  ještě 
na  gymnasiu,  že  bude  v  lidu  šířiti  mravnost  na 
základě^  učení  křesťanského  a  české  národní  vě- 
domí. Českým  národním  vědomím  viděla  se  mu 
jako  všem  jemu  podobným  vlastencům  láska 
k  českému  jazyku.  Pokras. 


%     %     ^     %     lir     %     Ý 


z   BÁSNI    MILOSLAVA    SÍLENA. 


vydejdi  zticha,  lásko  sladká, 
odejdi  zticha,  zářivá  .  .  . 
Mne  nevýslovný  smutek  chvátí, 
když  krok  tvůj  v  dáli  doznívá. 


ODEJDI  ZTICHA  .  .  . 

Když  osením,  co  chrpy  kvetou, 
tvůj  chvěje  stín  a  vždycky  výš, 
až  blouznícímu  žhavou  touhou 
se  v  bledý  oblak  rozptýlíš. 


Pak  sešleš  jcštC  slední  záře 
do  duše  smutkem  setmělé 
z  té  plápolavé,  smavé  výše, 
kam  odcházejí  andělé  .  .  . 


Okloň  ruku  čistou,  kalich  bílý 
schyl  tiché  lásky  k  mioucím  rtům, 
po  svaté  tváři,  k  níž  hled  šílí, 
dej  zkvésti  sladkým  úsměvům. 


SKLON  RUKU  CISTOU  .  . 

Jak  cherub  s  mečem  v  bráně  ráji 
u  mého  srdce,  svatá,  stůj, 
před  bouří  vášni  hřímající 
mne  světlem  lásky  opatruj! 


Pak  zuiibej  mé  čelo  snuUné 
i  mroucí  ret,  á  schyl  se  níž, 
a  cestu  postřu  lilijemi. 
bych  neslyšel,  jak  odcházíš  . 


ZRAK  ZASTŘU  SPÁNKEM  . 

A-rak  zastřu  spánkem,  nežli  prchneš,  Pod  hlavu  slož  mi  věnec  růží, 

sic  jinak  bych  se  smutkem  chvěl,  co  kouzlily  tvůj  smavý  vlas, 

kdybych  tě  v  modré  slavozáři  když  zádumčivou  píseň  z  ráje 

jak  hvězdu  hasnout  uviděl.  mi  sladkým  hlasem  zpívala's. 


Pak  odejdi,  však  jasem  bílým 
obestři  tesknící  můj  žal, 
za  hasnoucím  tvým  zjevem  vílím 
bych  slzami  se  nedíval  .  .  . 


Ch 


>hci  sladce  usnout,  den  se  chýli  . 
ach,  zticha  přikrádá  se  šer, 
ni  jediná  se  hvězda  nechví 
ve  smutný  duše  podvečer  .  .  . 


V   TEMNU. 

Ať  zkvetou  lilje  z  hrobu  mého, 
i  růže  může  věnce  plést 
nad  mírem  srdce  ztišeného 
ta  bílá  růže  s  jasem  hvězd  .  .  . 


A  v  zádumčivé  šero  křížů 
až  zbloudíte,  nad  rovem  mým. 
Vy,  jestli  jste  mne  milovala, 
nestůjte  s  okem  slzavým  .  .  . ! 


VEČER. 


Oklonil  jsem  hlavu,  bylo  mi  teskno, 
jako  by  na  mne  hleděla 
taková  těžká,  modravá,  zvláštní 
melancholie  večera. 

Kdosi  se  na  mne  soumrakem  dívá, 
a  jak  se  stmívá  více  a  víc, 
pořád  tam  z  dálky  truchlivě  kývá 
odlesk  dvou  andělských  zřítelnic. 


S  úsměvem,  jaký  mívají  svatí 
na  stěnách  spícího  kostela, 
pořád  se  na  mne  z  hluboká  dívá 
melancholie  večera. 

A  jak  se  v  šeru  hvězdami  jiskři 
a  jak  stín  houstne  více  a  víc, 
pořád  mne  z  dáli  do  duše  páH 
odlesk  dvou  andělských  zřítelnic  . 


C^^^^^^^^^^-N? 


K.  Eloart: 


BLEDSKÉ   SNY. 


A  v  druhém  boku  šplhali  jsme  kamenitými  serpen- 
■'*  tinami  výš  a  výš.  Při  každém  ohybu  nás 
vftal  synek  lůna  horského  vždy  mladší,  hřmivější 
a  skrýval  se  zas  za  roh  křikem  bystřiny  přehozen. 
Rostl,  bujněl  stále,  že  nestačil  již  řev  proudu 
přehlušit  ho,  ač  rozzui^en  svým  podlehnutím  šílil 
v  přemetech  a  ranách    třeskutých,    jimiž  rozbíjel 


se  v  bílý  déšť,  ač  zmítal  se  a  svíjel,  hryzl  skálu 
a  chiíapal  do  výšky  po  stromech  nad  ním  sklo- 
něných. Rcstl  a  bujněl  stále  hromný  synek,  letící 
klidným  majestátem  dolů  do  světa  za  cílem  svých 
snů,  za  ideálem  velikosti  vesmírné. 

Ještě  rychlým  úprkem  kus  stráně  do  výšky  — 
a  stanuli  jsme  na  okraji  zvonu.    Uval  zakončen. 


Se  všech  stran  se  tyčí  obři  nazí,  srostlí  boky 
svými  v  jedno.  A  v  prostřed  vytesána  klenba 
kruhová,  jako  bájná  kupole  pnoucí  se  nad  kotlem 
hlubokým.  Zde,  skryt  samé  obloze,  skryt  slunci, 
větru,  rodí  se  synek  fantastických  hloubek  tem- 
ných, hrom  hluboký,  jenž  obry  zrozen  v  obrovito 
spěchá,  o  domovské  se  skály  odrážeje  mocným 
rozmachem. 

Bok  Triglavu  zde  otevřen.  Sirá  trhlina  se 
jizví  do  klenby,  a  z  ní  tryská  mohutný  proud 
chladných  vod,  jenž  dřímal  posavad  mu  v  útro- 
bách pln  jeho  snii.  Vrhá  se  v  kotel,  jejž  vlastním 
tělem  vystlal,  vrhá  se,  jen  jednou  rodnou  skálu 
políbiv,  uhlazen  a  urovnán,  ušlechtilý  v  lásce  své 
vrhá  se  zase  v  náruč,  jež  mu  v  světlo  otevřela 
cestu.  Kol  těla  si  šperk  uvijí  z  drobných  korálů 
svých  kríjpějí,  jež  v  šňůrkách  se  perlí  se  stran 
v  arabeskních  kaskádách,  crčíce  písničku  svou 
po  balvanech  níž  ke  zkypělému  lůžku  bílých  vírů 
zpěněných.  Tak  hladce,  neroztříštěn  v  stříkající 
paprsky,  padá  oblý  sloup  klidně,  stále,  neměně 
skoro  ani  čárky  v  rysech  svých,  a  přec  zas  pln 
měnných  jiskření  a  záblesku,  jakých  líc  nabývá 
pevně  ovládaná,  když  oko  zradí  nitro  skrývané. 
Teprv  když  dolů  dopadl,  ryje  se  v  nitro  vlastní, 
zvedá  hruď  ve  prudkém  oddechu  a  strhnuv  pěnný 
šat,  metá  ho  dechem  do  výšek,  hale  se  všecek 
v  závoj  krouživý,  jímž  dává  vděkům  svým  pro- 
svítat. Dech  víří  dole  v  kotli  smáčknut  v  kruh 
a  vzpíná  se,  vlhčí  celou  kolossální  kupoli,  že 
blýská  slizkým  leskem  mokvavým  a  spouští  velké 
krůpěje  zas  zpět  jako  řídký  déšť. 

A  jako  líc  je  jasná  bez  změny  v  mlžném 
závoji,  jasná  láskou  svou,  tak  synek  z  lásky 
vzrostlý  vytáčí  se  z  těsné  kolébky  bez  chvění, 
bez  vzruchu,  duní  kyklopickým  krokem  v  roklinu, 
až  stráň  se  otřásá,  a  spěchá  snivý  v  snivou  dál. 
Za  ním  jen  pláč  a  jemný  vzlyk  drobných  dětí, 
jimž  kolébka  i  hrobem  je:  to  tiché  tóny  osamě- 
lých kapek  zvonících  o  skálu  i  vodu  svůj  nářek 
slabých,  již  k  slunci  nemohou.  — 

Savice,  sotva  zrozena  a  synka  zrodivši,  již 
vyhořela  v  popel  láskou  plodící  a  opuštěna  vším, 
vrhá  se  prorvou  v  úžlabinu,  chtíc  za  synem.  Ne- 
může. Je  k  zemi  spoutána  a  marně  vrhá  se  do 
výšek  na  skálu  nabíhajíc,  padá  zpět  a  letí  dál, 
plní  dol  nářkem,  touhou,  zlobnými  výkřiky  i  zá- 
štivým  jekem  v  nitra  převratech,  by  po  chvíli 
plakala  odevzdaným  steskem  v  širokém  výmolu. 
Tak  letí,  spěchá  a  cítí,  jak  děcko,  její  giganticky 
roste  do  vesmíru  a  hyne  v  dálkách,  cíle  neschvá- 


tivši.  Zdolána  bolestí  zemdlívá  a  lehá  v  jezero, 
by  rovněž  rozplynula  v  zapomnění  nebo  dívat 
se  mohla  do  modra  i  naslouchat,  zda  synek 
slunci  blízký  se  neozve  či  za  ní  nevrátí.  Sladká 
nirvána  jí  oči  sevřela,  duši  rozptýlila;  je  vrácena 
zas  velkým  sníim,  z  nichž  vyšla  bokem  Tri- 
glavovým,    znovuzrozena,    by    opět    mohla    lásce 

žít. 

Divoce  krásná  elegance  v  nitru  pustin,  jež 
shlížejí  se  již  v  šedých  monotoniích  Krasu  Nej- 
mistrnější ruka  fantasie  orientalské  nemohla  divu- 
plnější  fontán  stvořit  v  ztichlém  parku  sultánů, 
radžů,  mogulů,  ni  v  rájích  syna  slunce  samého. 
Tak  spojit  fossilní,  ztrnulou  hmotnost  ssedlých 
boků  skal  s  jemnou,  íiligránskou  řezbou  štíhlé 
vodní  postavy  ve  šperky  zavitou,  tak  sloučit 
únavnou  vápencovou  šeď  zprahlých  balvanů  se 
zlatem  mokvající  báně,  se  zroseným  listem  chvě- 
jícím se  rozkoší  ve  vlhkém  teple  tůně  vyhřáté, 
tolik  snů  vložit  v  políbení  jediné  a  v  píseň  je- 
dinou: to  mohl  stvořit  genius,  kdy  sám  si  krášlil 
svět  lidí  neznaje,  kdy  shuštěn,  sjednocen  se  koupal 
v  kypré  síie  duše  přetížené  bohatstvím,  kdy  ne- 
rozdal  ni  třístky  malým  lidským  dětem  svým, 
chtě  jejich  štěstí  zúrodnit,  kdy  objal  zemi  v  ex- 
tatickém  nadšení,  dýchaje  jí  tvůrčí  dotknutí  v  líc 
dětsky  toužící  po  lásce  veliké. 


V  slunném  dni  vraceli  jsme  se  údolím  Savice, 
po  druhé  zrozené  z  jezera,  bystré  a  skotačivé. 
Někde  pila  se  vetřela  v  trhlinu  příčnou  a  hodila 
nám  nad  hlavu  drát  lanových  svých  spouští, 
pnoucích  se  průseky  do  strání  vkleslými  oblouky, 
jinde  celá  dědina  dřevěných  chatrčí  tísní  se  pod 
lesem.  Tam  zastavujeme  u  chladných  studní. 
A  když  ploužíme  se  krátkým  klusem  podél  řeky, 
dívám  se  do  vln  a  tůní  točících  se  hladkým 
vírem,  a  i  s  ním  své  sny  zas  znovu  ráno  pře- 
rvané.  O  čem  as  snila  šumná  vlna,  než  vyskočila 
z  podzemní  černé  říše  své?  O  čem  as  sní  hloubky 
oceánů  nehybné  a  hory  věčně  spící  noc  svého 
života  ?  Ah,  tam  i  vůle  klesá  slába,  bezmocná, 
jen  hloubky  podvědomých  tajin  niterných  se 
chvějí  dotknuty,  však  nevzbuzeny,  toužíce  zved- 
nout se,  položit  do  duše  spojení  vesmírné,  spojit 
ji  s  duší  zjevů  němých,  zrodit  nové  poznání. 

Sny.  Voda  je  splavuje  v  bílé  své  pěně. 

Náš  kočár  se  houpá  setrvačně  zatáčkami  dál. 


%     ^     %     %     ir     %     % 


406 


VÁCLAV    HlAHIK: 


EVŽEN  VOLDAN. 


—  ROMAN. 


\ /oldan  počítal  okna  paláce  Valdštýnského.  Bylo 
•  jicli  asi  šedesát.  Pak  zašel  do  podloubí 
Auerspergského  paláce  a  postál  v  zášeří  pilířů, 
pohlížeje  nedočkavě  k  náměstí   malostranskému 

Neviděl  ani,  jak  se  to  stalo,  snad  roztržitě 
se  zahleděl  někam.  Ale  pojednou  stála  slečna 
Mina  před  ním,  elegantní  a  rozkošná  ve  svém 
zimním  kožíšku.  Za  bílým  závojem  se  usmívaly 
její  černé  oči  přátelsky  a  něžně. 

•  Cekal  jste  dlouho,  že?  Odpusťte.  Tetičky 
toho  mnoho  namluví  a  nejvíce,  když  se  s  nimi 
loučíme. « 

A  šli  kolem  zahrady  Ftirstenbergské  vzhůru 
do  Chotkových  sadů. 

S  počátku  rozmluva  vázla.  Mezi  nimi  kladlo 
se  rozpačité  zneklidnění.  Nedovedli  ve  stisku  ruky 
a  v  pohledu,  jímž  se  vítali,  vyjádřiti  pokračování 
včerejška.  Slečna  Mina  tvářila  se,  jako  by  vůbec 
nic  se  nestalo,  a  Voldanovi  bylo,  jako  by  pro- 
vedl neobratnost. 

Ani  slovem  se  s  počátku  nezmínili  o  tom, 
co  se  udalo.  Voldan  žertoval  o  triumfech 
slečny  Miny,  připravoval  ji  na  chvalozpěvy  zí- 
třejších novin,  nad  čímž  ona  jen  pokrčila  ra- 
meny. 

Pohlížel  na  ni,  jak  kráče!  vedle  ní,  pohlížel 
kvapně  a  žádostivě  a  bylo  mu  divným,  skoro 
nepochopitelným,  že  zlíbal  včera  ty  krásné  rty 
panensky  cudné,  jako  nedotknuté,  s  úsměvem 
někdy  tak  zchytralým  a  výsměšným,  s  úsměvem 
poznání  všeho  i  převahy  nad  vším. 

Zdálo  se  mu,  že  by  již  nenašel  odvahy  ucho- 
piti ji  do  objetí  a  zlíbati  ji.  Připadal  si,  že  byl 
včera  jako  potřeštěný  student,  a  sváděl  vše  na 
okolí,  na  příležitost  a  náladu,  na  to  ovzduší  pro- 
sycené vůní  žlutých  růží  a  vzdáleným  dvojzpěvem 
lásky. 

Ale  opět  drala  se  mu  na  rty  slova  obdivu 
a  zbožňování.  Byl  by  hned  opakoval  vše,  co  včera 
řekl  —  ale  jiným  způsobem,  jiným  tónem.  Tak, 
jako  v  nejlehkomyslnějším  žertování  lze  říci  ty 
nejvážnější  věci.  A  on  se  dal  strhnout  k  vyzvání 
jako  mladík  citů  překypělých ! 

By!  v  koncích  se  svou  strategií  lásky  před 
ní.  Kamarádka.?  Milenka.?  Žena.?  Za  kterým  cílem 
se  měl  vrhnout.?  Byly  chvíle,  k-dy  jej  tak  mile  a 
konejšivě  ovládla  svou  roztomilostí,  svým  duchem, 
že  by  mu  stačilo  býti  jen  kamarádem  mladé 
umělkyně,  sloužiti  jí,  sdíleti  její  plány  a  touhy, 
a  okřívati  v  tom  čistém  přátelství.  Ale  když  ji 
poznal  blíže,  když  častěji  se  s  ní  setkal,  tu  po- 
cítil ono  osudné  a  nevysvětlitelné  »nevím  co«  — 
»je  ne  sais  quoi<  ženy  svůdně  rozplametíujícl  a 
pobuřující  —  a  celá  jeho  bytost  prahla  roz- 
toužením po  její  lásce.  A  konečně  tušil,  že  vášeň 


Fokrař. 

ta  by  mohla  propuknouti  tak  mocně,  že  by  se 
mu  stala  její  láska  nutností  a  podmínkou  života. 

Myslil  na  tyto  rozpory  a  byl  velmi  roztríitý. 
Nevšímal  si  ničeho  kolem  sebe  jen  temného  jasu 
jejích  očí  za  bílým  závojem. 

Stoupali  zvolna  serpentinovou  silnicí  do  sadů 
Chotkových.  Sněhu  napadalo  z  rána  a  v  jeho 
bílých  vlnách  dusily  se  a  tlumily  všechny  zvuky. 
Bylo  nesmírné  a  bílé  ticho  koiem  nich.  Jen  se 
rozesmály  rolničky  saní  kmitnuvších  se  kolem 
nich. 

Zastavili  se,  když  přišli  do  sadu.  Slečna  Mina 
se  unavila  chůzi  vzhůru. 

Voldan  pohlížel  na  rty,  jež  očima  líbal,  na 
oči,  jež  včera  zaslzely  před  ním.  Bylo  to  vše 
pravda.? 

Ona  tušila,  co  se  asi  děje  v  mysli  mladého 
muže.  Byla  velmi  klidná  a  usmívavý  mír  zladnil 
její  tvář. 

»Co  se  na  mne  tak  díváte.?'   tázala  se. 

>Hm  .  .  .  proto  .  .  .« 

Odhrnula  závoj  s  tváře. 

»Líbím  se  vám.?« 

Přiblížila  k  němu  tvář  s  rty  nabízejícími  se 
polibkům 

>0  ano!    Velmi !« 

»To  jste  řekl  velmi  patheticky.« 

•  Neposmívejte  se  mi  stále,  nebo  vás  ihned 
potrestám.* 

"A  jak?«   provokovala  jej. 

Hbitě  ji  přivinu!  k  sobě  a  vdechl  jí  na  rty 
krátký,  náruživý  polibek. 

Odstrčila  jej   prudce. 

"Blázne,  co  to  tropíte!  Jako  zamilovaný  stu- 
dent. A  to  by  bylo  pěkné,  aby  uzřel  někdo  pana 
Evžena  Voldana  v  takové  situaci  —  celá  vaše 
ministerská  budoucnost  by  byla  Icompromito- 
vána.« 

Smála  se.  Byla  rozveselena.  Rozhlédla  se 
kolem. 

»Na  štěstí  nás  nikdo  neviděl.  A  pojďte  dál. 
Co  je  to  za  nápad  —  při  šesti  nebo  osmi  stupních 
mrazu.' 

»Já  cítím  jaro!« 

•  Máte  mnoho  fantasie  na  politika.  Vy  to 
nikam  nepřivedete  —  i  kdybyste  měl  sebe  větší 
talent  a  výmluvnost.* 

•  Děkuji  za  příjeniné  proroctví.  A  pojďme 
tedy." 

Kráčeli  umetenými  pěšinkami  Chotkova  parku. 
Stromy  kvetly  v  démantovém  jiskření  sněžných 
krajek  a  guirland  zacliycených  na  větvích  a  po 
zemi  rozložila  se  oslnivá  čirost  měkce  a  kypře 
napadaného  sněhu.  Jasno  a  ticho  bylo.  Parlc  by! 
skoro  liduprázdný. 


Slečnu  Minu  zamrazilo.  Zabořila  bradu  do 
boa.  Rukávnlkem  ji  přihiávala  a  závoj  zase  si 
shrnula  přes  obličej  lehce  zruměněný. 

Kráčeli  kolem  letohrádku  královny  Anny, 
jehož  celý  zjev  měl  jakousi  spanilou  melancholiu 
Míjeli  spěšnými  kroky  kolem  zahrady  královské 
a  vešli  do  hradu.  . 

Nepotkávali  skoro  nikoho.  Diistojnik,  bavící 
se  řinkotem  své  šavle,  vlečené  po  dláždění,  bel- 
havý  stařeček,  zabalený  do  ohromného  šálu,  se 
staromodním  vysokým  cylindrem  na  hlavě  lou- 
dající se  na  procházce  pensisty,  voják  hekající 
a  prohýbající  záda  pod  těžkým  pytlem,  lokaj 
v  nesmírném  kožiše,  služka  přeběhnuvší  cestou, 
prostovlasá,  s  nahými,  červenými  lokty,  bylo  vse. 
Slečna  Mina  klouzla  u  strážného  domku  vo- 
jenského na  záhybu  silnice  vedoucí  do  hradu  a 
s  lehkým  výkřikem  zachytila  se  ramene  Volda- 
nova.  Ostala  již  zavěšená  na  jeho  ruce. 

Kráčeli  po  bývalém  prašném  mostě.  Jeleni 
příkop  a  v  pozadí  věžovité,  klikaté  obrysy  Hradčan 
.s  vévodící  vznešeností  kathedrály  zjevily  se  jim 
jako  kraj  pohádkový,  jako  zahrada  a  zámek  ti- 
chého, zakletého  kraje,  snícího  pod  sněhem. 

Vítr  zavanul.  Větve  zasténaly  a  před  nimi 
zašelestil  rozmetený  sníh,  jako  by  jim  jej  nevidi- 
telná hrst  hodila  na  cestu.  To  byl  jediný  zvuk 
v  tom  mlčení  zasněžených  zahrad  a  tichého  zámku. 
.Kdy  budete  dávat  nový  koncert?-  přerušil 
Voldan  delší  mlčení.  Chtěl  se  vzdáliti  co  nejvíce 
všeho,  co  by  mohlo  přivolat  včerejší  náladu. 
Chtěl  vlastně,  aby  se  tak  zdálo  jí.  Tušil,  že  by 
se  dal  buď  strhnouti  do  lyrického  zbožňovaní 
nebo  dokonce  do  nějaké  sentimentálnosti  zami- 
lovaného, a  to  by  nebylo  oportunní. 

Ale  ona  též  nechtěla  začíti  a  ačkoliv  se  dosti 
něžně  tiskla  kjeho  rameni,  zachovávala  si  klidnou, 
umírněnou  rozvahu.  Konečně  však  počala  býti 
netrpělivou. 

»Na  to  ani  nemyslím!' 

.Vůbec  —  nebo  jen  ted?«  pravil  Voldan 
s  přízvukem  lehce  impertinentním. 

.Ah,  kdybyste  věděl,  milý  pane,  na  co  ted 
myslím  ..." 


.Nu  ^  chtěl  bych  tu  i)oznat.« 
»Na  věci  velmi  vážné  a  divné.  Uvažuji  tak, 
jak  tu  kráčím  vedle  vás,  zavěšena  ve  vaše  rámě 
jako  vaše  milenka  (zasmála  se  a  škubla  jeho 
rukou)  uvažuji  o  moudrosti  a  umění  života  Mám 
své  jisté  náhledy  —  a  proč  bych  vám  je  neřekla 
bez  obalu.  Mezi  námi  nesmí  býti  nedorozumění  — 
zejména  ne  po  tom,  co  se  stalo  včera,  když 
primadona  Malínská  s  barytonem  Krásou  si  vy- 
znávali lásku  a  my  je  poslouchali  za  jevištěm  .. . 
a  dýchali  vůni  mých  triumfálních  růží  .  .  .« 
A  zase  se  rozesmála. 

Voldan  pocítil  opět  horké  vzkypění  jako 
včera.  Žádná  žena  ještě  mu  nebyla  tak  rozkošnou 
a  svůdnou.  Byl  by  schopen  otrockého  obdivu, 
nejšílenější  vášně,  vůbec  všeho  pro  ni  Ale  tušil, 
že  by  tak  nikdy  u  ní  nepochodil. 

^Milovat  tě.?«  myslil  si  a  při  tom  tiskl  její 
rameno  k  sobě  a  vyhlížel  velmi  zádumčivě,  » mi- 
lovat! To  ne,  ale  mít  tě,  černooká  čarodějko! 
A  budeš  má!« 

A  představoval  si  svou  lásku  k  ní  jako  velmi 
veselé  dobrodružství,  jako  velmi  světácký  a  ele- 
gantní poměr  dvou  lidí,  kteři  si  úplně  vyhovuji, 
rozumí  a  kteří  si  nekalí  rozkoše  své  bolestmi 
citu,  horečkami  touhy  a  žárlivostí  .  .  . 

Kráčeli  po  hradnírii  dvoře  kolem  kathedrály. 
Mohutná  a  štíhlá  pnula  se  do  výše  a  šero  kladlo 
se  již  do  jejích  pilířů,  lomenic,  a  pitvorní  chrlící 
šklebili  se  výsměšně.  Vše  bylo  malé  vedle  ma- 
jestátu gotického  chrámu,  titěrné  byly  kanovnické 
domky  po  jedné  straně  i  portál  královského 
hradu  na  druhé  straně,  široce  rozložitý,  chladně 
slavnostní,  skromně  ustupoval.  Nedostavěná  lod 
chrámová  svítila  úbělem  svých  kamenů,  robust- 
ních kvádrů  i  filigranových,  krajkovitě  něžně  te- 
saných řims,  žeber  a  příček. 

Slečna  Mina  vykládala  svým  lahodným,  po- 
někud stlumeným  hlasem  Voldanovi  své  názory 
o  umění  a  vědě  života. 

VoHan  ji  poslouchal  udiven  i  okouzlen. 
A  nad    jejich"  hlavami    se    šklebily  cynické    gri- 

,      ,-,  Pokrač. 

massy  chrlicu     .  . 


%     ir     %     %     %     %     ^ 


Otakar  Theer: 


PŘÍCHOD   ŽENY. 


Kamil,  když  sem  vklouzl  těsně  vedle  jejího  těla, 
ucítil,  anebo  spíše  dohádal  se  pletí  měkkého 
loktu,  cele  ztraceného  v  bílých  vlnách  látky. 
Posadila  se  u  okna,  čekajíc,  co  řekne;  mlčel  a 
ona  vzala  rozečtenou  knihu.  Viděl  její  šíj  nepa- 
trně obnaženou,  vybízející ;  šel  tiše  k  ní,  zastavil 
se  za  lenoškou  a  jako  děti  sevřel  jí  dlaněma  oči. 


vZachovejte  dekorum,  pane,,  odpovídala  mu. 

íMyslete  si,  že  jsem  vaší  matkou. « 

.Matkou,  která  má  milence  ■  ■■'  ^        , 

»A   co  vlastně   chceš,   maličký  ř   Bonbony  f' 

>Třeba,  ale  podané  tvými  rty ^      ' 

Tento    den,    ačkoli    na    rozhraní  podzimu  a 

zimy,  zdál  se  náležeti  jaru.  Něco  nevysvětlitelné 


t>Iáhového  na  nuii  leželo,  něco,  co  Kamila  ne- 
chalo vzpomínat  na  podobná  lána  v  Praze,  kdy 
ženy  jdou,  usmívajíce  se  mimovolně.  jako  by 
ospalé  slunečním  zlatem.  Za  svítání  pršelo,  jemnč 
a  na  krátko,  tak  jemně,  že  se  to  podobalo  šu 
motu  hedvábné  vlečky.  Teď  se  obloha  polovy- 
jasnila  a  nejisté  slunce,  zastíněné  a  znova  i)rýi5tfcí 
mezi  mraky,  napiřiovalo  je  rozkošným  nepoko- 
jem a  sladkou  mdlobou.  Byl  to  nepochopitelně 
krásný  den 

Před  devátou  hodinou  vyšli,  tentokrát  dolfi, 
do  vesnice,  po  prvé  spolu.  Mizerná  náves,  se 
stádem  svých  chalup,  deskových  a  vybílených, 
sehnaných  kolem  spuchřelé  zvonice,  byla  prázdna. 
Z  dálky  zanášely  se  sem  údery  kovářského  kla- 
diva. Ale  když  šli  kolem  domfi,  viděli,  jak  se 
odsunují  roušky  s  oken  a  za  nimi  vyhlížejí  tváře 
se  zvědavým  a  zlobným  úsměvem.  Z  otevřených 
dveří  školy  vyvesloval  černý  kabát  něco,  co  se 
podobalo  učiteli,  a  pozdravil  uctivě;  když  mu 
poděkovali,  obrátil  se,  předešel  a  míjel  je,  tento- 
krát s  gestem  vesnického  Donjuana,  ruku  zastr- 
čenou mezi  knoflíky  svého  habitu. 

Za  vesnicí  se  zastavili  a  bylo  jim  náhle  ne- 
jasno,  proč  vyšli. 

•■Víš,  co.'*  obrátila  se  Lina,  »uděláme  si  den  ! 
Toť  dóbre,  prředstavte  si,  monsieur  Kamil  « 
řekla,  napodobujíc  doktora.  »Dám  zapřáhnout .. .« 

Poslali  nějakého  hocha  s  příkazem  do  villy. 

Přišli  na  místo,  kde  Kamil  před  pěti  měsíci 
viděl  pár  výletnic  Vypravoval  jí,  jak  tehdy  ji 
srovnával  s  těmi  dvěma,  jak  mu  bylo  úzko  z  Li- 
niny  minulosti,  jíž  neznal. 

».  .  .  a  teď,«  končil,  »co  vím  o  tobě?  Znáš 
mne  celého.  Ale  o  sobě  jsi  mi  nic  neřekla  .... 
Ty,  kdo  byl  přede  mnou.?  Já  chci  vědět,  za  kým 
jdu?' 

»Budeš  slušný,  netvore?  Budeš  slušný  ř« 
A  zamykala  mu  dlaní  ústa. 

Ale  Kamil  tím  neústupněji  lpěl  na  své  otázce. 
Zdálo  se  mu,  že   je  obelhán,  a  byl   blízek  pláče. 

>Já  chci.  A  já  tě  mám  právo  znát,  když  ty 
mne  znáš.  Kdo  byl  přede  mnou  .  .  .?  Kdo  byl?« 

Smála  se  neustále  ...  V  záhybu  silnice  ob- 
jevil se  jejich  kočár.  Přestal  na  ni  doléhat.  Ale 
když  usedli,  obrátil  se  ještě  jednou: 

"Lino  .  .  .   kdo  byl  .  .  .?« 

•Ale  je  hloupý  ten  Kamil  .  .  .<  a  odvrátila 
hlavu,  jako  by  unavená;  její  zrak  zdál  se  tonout 
kdesi  v  dálce. 

Kamil  se  také  otočil  a  chtěl  jí  dokázat,  že 
mu  je  naprosto  lhostejná.  Vylovil  z  kapsy  hrst 
peněz  a  trefoval  do  stromů,  do  mezníků  a  do 
kalužin.  Neměl  štěstí  a  konečně,  nudě  se,  roz- 
sypal zbylé  mince  na  silnici.  Některé  zazvonily 
a  pak  bylo  ticho.  Cekal,  že  promluví;  ale  ona 
zůstala  beze  slova,  bez  pohybu,  jako  maí,'netiso- 
vaná.  Ztratil  vědomí  času.  Jedou  několik  minut 
nebo  hodinu?  Ale  podívat  se  na  hodinky  neod- 


vážil; tak  ho  tížilo  její  mlčení.  A  pak,  jistá  před- 
stava jeho  osamění  ve  světě  přiměla  ho  k  náhlé 
lítosti. 

»Ty  se  tedy  opravdu  hněváš ?«  a  měkce  při- 
táhl její  ruku.  Učinila  pohyb,  jímž  se  dotkne 
vějíř  vášnivé  hráčky  karty,  která  jí  mimo  nadání 
zachránila  hru. 

•  Dej  mi  cigarettu,«  řekla;  to  byla  celá  její 
odpověď. 

Kočár  se  rozejel.  Míjeli  vysokou  stráň,  pro- 
tkanou nitkami  bříz,  tak  zdály  se  jejich  kmeny 
odtud  nepatrný;  kus  mraku  prchajícího  nebesy 
smýkal  po  stráni  svůj  stín.  Zahnuli.  Několik  vili 
vyskočilo  před  nimi,  světlých  v  nejistém  slunci ; 
skoro  u  všech   byly  okenice  zabedněny. 

Řekli  si,  že  poobědvají  zde  a  navrátí  se 
pěšky,  k  vůli  dobrodružnosti.  Odeslali  povoz, 
aby  nevzbudili  pozornost. 

Bloudili  nějaké  půl  hodiny  městysem,  jako 
se  bloudí  v  místech,  karn  jste  přišli  po  prvé  a 
máte  dlouho  do  oběda.  Ctli  nápisy  vili  a  firmy 
nad  obchody.  Ptali  se  lidí  na  hostince  a  několik 
dětí  odneslo  si  od  nich  almužnu,  kterou  dávali 
po  hrstích,  stříbro  a  měď. 

»Co  budeme  teď  pro  sebe?«  tázala  se  Lina, 
když  vstupovali  do    hostince.    »Máme  si  tykat ?« 

Pohlédl  na  ni  udiveně: 

»Proč  bychom  si  neměli  tykat?" 

•  Amen  ...» 

Nevedli  je  do  jídelny.  Šli  za  sklepníkem 
přes  dvůr  vysázený  stromy,  plný  stolů.  Ukázal 
jim  na  sál.  Tak  totiž  říkali  hledišti  divadla,  kde 
hosti  z  letních  bytů  poslouchali  Thalii  v  ústech 
svých  dcer  a  synů. 

Mučili  sklepníka,  žádajíce  jídla,  o  nichž  se 
mu  nezdálo,  objednávajíce  nemožná  vína,  a  sly- 
šeli skormoucené  >ne<'  ke  všem  svým  zakázkám 
Působilo  jim  lehtavou  komedii  slyšet  toto  »ne<i 
ve  všemožných  odstínech  zoufalství. 

Tragické  masky  šklebily  se  na  ně  se  stěn 
a  malé,  opuštěné  jeviště  zelo  na  konci  sálu.  Zatím 
co  čekali  na  oběd,  pustili  se  do  prohledávání. 
Mezi  kulisami  nalezli  ženskou  rukavičku  a  za- 
pomenutý exemplář  nějaké  německé  frašky. 

Po  obědě  bloudili  jjo  břehu  rybníka,  okou- 
zleni nekonečnou  hladinou  vody,  jež  se  vpíjela 
do  plochého  horizontu.  Ocitli  se  ve  svadlém  lese, 
s  nahými  stromy,  smrtelně  tichém.  Z  lesa  kráčeli 
po  silnici,  mezi  nedohlednými  lány,  nepřetržitě 
monotónními,  které  byly  lemovány  v  dálkách 
tmavými  čarami  borků.  A  všude  je  {)ronáslcdoval 
rozmar  slunce,  neúnavného  po  celý  den,  v  dlou- 
hých paprscích  jasu  na  vlnách,  v  zlatých  skvrnách, 
jež  se  chvěly  pod  stromy  jako  ohromná  rosa, 
v  stínech,  jež  ploužily  za  sebou  mraky,  ubíhajíce 
nebesy. 

Den  končil.  Byli  na  pahorku,  v  středu  ohromné 
kotliny,  kobercované  nekonečnými  lukami.  Kolem 
na  hřebenech  hor,  černaly  se  lesy. 


31* 


Kdykoli  vzpomínal  Kamil  na  tuto  chvíli,  měl 
jen  dojem  rudé  záplavy  červánků  a  masky  n:ě- 
síce,  jež  putovala  nad   nimi,  rudá  a  indiiíerentní 

Zavěsila  se  na  jeho  rameno,  unavená;  byli 
přinuceni  zastavit  v  zájezdní  hospodě.  Hostinský 
jim  vyprázdnil  svou  jizbu.  Seděli  po  tmě,  v  ne- 
zřetelném přísvitu  lucerny,  jenž  pronikal  otvorem 
ve  zdi  ze  sousední  nálevny.  Viděli  tam  kolem 
stolu  tucet  dělníků,  vracejících  se  z  práce;  jejich 
dýmky  čoudily  a  nadávky  vylétaly  mezi  větami. 
Časem  objevila  se  v  otvoru  hlava  některého 
z  nich  a  fixovala  je  drze,  pyšná,  že  nemá  nad 
sebou  dozorce. 

Přinesli  světlo. 

Kamil,  rozechvěný  úžasem  a  ošklivostí,  spatřil 
ji  nataženou  v  lenošce,  bezvládnou;  víčka  byla 
sklopena,  vrásky  vyskočily;  její  hlava  sestárla 
o  dvacet  let:  byla  to  hlava  mrtvoly. 

Potřebovala  obkladky  a  vína  .  .  . 

Jakmile    se    zotavila,    vyšli.    Navečer  byl  tu. 

» Vypadala  jsem  hodně  staře  ?«  byla  jediná 
její  otázka;  Kamil  na  ni  neodpověděl. 

Domů  se  již  nevraceli  vesnicí ;  šli  stezkami 
mezi  poli. 

XIII. 

Konečně  se  mu  zastesklo,  že  po  celou  dubu 
pobytu  v  Beau  Coeur  nevzal  péro  do  ruky. 

Míjely  dny  a  Kamil  s  celým  zoufalstvím  své 
viile  se  nezmohl  než  na  odhodlání  pracovat.  Ale 
obrazy  a  myšlénky  před  ním  pluly  nezachyti- 
telné  tak  jako  stíny  po  hladině.  Papír  zůstával 
prázdný  a  jeho  rty  beze  slov.  Poznal  prosternaci 
před  Uměním  a  okamžiky,  kdy  bychom  psali 
každé  slovo  svou  krví.  A  vše  bylo  marno.  Tu 
k  němu  přišla  lítost  z  jeho  lásky.  Několik  slun- 
ných okamžiků,  jež  vykoupil  měsíci  duševní  le- 
nosti, ho  pálilo.  Nebyl  stvořen  pro  rozmařilost 
erotiky.  Věděl,  že  celá  jeho  síla  byla  postavit  se 
všem  dojmům  tváří  v  tvář,  chytit  je  za  krk  a 
analysovat  jejich  rysy.  A  nyní  se  překvapil,  že 
žil  jako  strom,  skoro  v  bezvědomí,  opojený  roz- 
koší, že  miloval.  Byl  zbabělý;  a  chvílemi  vrhl  se 
ke  stolu  s  šílenou  nadějí,  že  toliko  odvykl  práci; 
doufal,  že  novým  úsilím  objeví  zase  kouzelnou 
sílu  své  duše.  Chytal  slova,  navlékal  je  do  vět; 
a  zase  bylo  vše  marno. 

A  myslil  teď  často,  jak  ho  přetvořilo  těch 
několik  měsíců  na  ville. 

Myslil,  že  láska  je  něčím  jako  náboženství. 
A  ačkoliv  se  tolikrát  sklamal,  dal  se  přece  po- 
lapit J.inou. 

Cekal,  že  u  ní  nalezne  ten  hledaný  děs  lásky, 
vášně,  která  kypí  jako  rozbouřené  moře,  apo- 
theosu citu. 


A  zatím  proměnilo  se  to  všechno  v  mdlou 
modu  skoro-manželského   života. 

Připadal  si  jako  ten,  kdo  po  řadu  roků  hledal 
zázračný  kraj,  realisaci  své  touhy;  jako  ten,  kdo 
ho  konečně  nalezne,  kdo  v  něm  prožije  několik 
úsměvných  týdnů;  a  konečně  jako  ten,  kdo  se 
tam  jednoho  dne  probudí  a  vidí,  že  všechnu 
okolní  krásu  si  vyčaroval  dávkami  opia;  že  tento 
rajský  kraj  je  právě  tak  bez  pohádky  jako  země, 
z  níž  vyšel. 

A  odhodlá  se  teď,  aby  znovu  probudil  illusi, 
aby  se  zpíjel  opiem? 

Vzpomněl  si  na  Portrait;  jak  daleko  byla 
atmosféra  věčna  a  absolutní  lásky,  jíž  ho  od 
dětství  obklopil,  od  tohoto  milkování. 

Ale  od  té  doby  neodvážil  se  chtít;  zůstal 
mdlý,  boje  se  jednat ;  jeho  vůle  ztrnulá  jako 
slepec,  jemuž  jste  řekli,  že  je  nad  propastí. 

XIV. 

Sousední  statkář  pozval  je  na  večírek,  který 
dával  na  počest  jmenin  své  ženy. 

Sněhová  pláfi  rozlévala  se  kolem  nich  jako 
bílá  hladina.  Nikde  žádný  strom,  žádný  pahorek, 
žádné  ozářené  okno.  Závěje  vyrovnávaly  všechno 
tak  jako  ohromná  pěna,  smýkající  se  do  neko- 
nečna. A  bledý  měsíc  osvětloval  tuto  jasnou 
prérii,  zárovefí  jednotvárnou  a  skličující. 

Sáně  letěly  tiše ;  koně,  jejichž  hřbety  se  ko- 
lébaly před  nimi,  neměli  zvonců.  A  vzduch,  fičící 
po  tvářích,  dálky  neustále  stejné,  šum  sněhu,  to 
vše  jim  působilo  jemnou  závrať,  jako  by  se  řítili 
do  měsíčného  oceánu. 

Konečně  vyskočila  na  obzoru  světla.  Nej- 
prve zdálo  se,  že  je  to  řada  jisker,  jež  žhnou 
nehnutě,  zakotveny  na  obleze.  Ale  s  rychlostí, 
jíž  se  blížili,  rostla,  až  teď  zazářila  jako  velké, 
plamenné  obdélníky.  Byla  to  okna  Mirešic,  dvorce, 
kam  jeli. 

Vrata  zela  dokořán  Na  nádvoří  se  cloumalo 
několik  saní,  prázdných,  s  kočími  v  kožichu. 
Něco  jako  ženský  smích  zavznělo  od  studny. 

Vstoupili  po  schodech. 

Osvětlený  pokoj,  malý  jim,  kteří  nrivykli  na 
ohromný  salon  v  Beau  Coeur,  otevřel  se  před 
nimi.  Při  prvním  pohledu  nedovedli  dobře  roze- 
znat tváří;  tak  bylo  vše  zatopeno  v  nikotinovém 
dým.u.  Seděli  zde  okolní  statkáři,  muži  s  býčími 
týly  a  jejich  ženy  roztroušené  po  židlích  a  na 
pohovce.  V  zadu  se  tísnila  děvčata.  Muži  byli 
oblečeni  v  oblecích  neurčité  barvy,  našedlé  nebo 
nahnědlé,  jako  vyprané  sluncem  a  ženy  zářily  ve 
svých  křiklavých  robách,  blýštíce  náramky,  ově- 
šené colliery;  jen  v  zadu,  mezi  veselými  barvami 
toilett  černaly  se  dva,  tři  fraky.  Dokons. 


FEUILLETON, 


GLOSSY. 

Po  (ilouhé  době,  kdy  v  dramatické  tvorbě  vládla 
neomezeně  šablona  a  řemeslná  technika,  prosáklá  růz- 
nými náběhy  a  zbytky  romantismu,  klassicismu,  scntimcn- 
talismu,  ozvalo  se  nové,  silné  a  svěží  heslo:  pravdu  na 
jevišti.  Vzniklo  z  toho  mocného  záchvatu,  jenž  v  polo- 
vině devatenáctého  století  zmocnil  se  celého  evropského 
literárního  ruchu,  z  té  honby  za  pravdou,  skutečností, 
vědou,  dokumer.ty  života,  a  na  jevišti  podlehli  mu  všichni, 
i  herci,  kteří  chodili  do  nemocnic  studovat  kataleptické 
záchvaty  a  umíráni,  i  regisseuři,  kteří  by  byli  nejraději 
přenesli  skutečný  život  na  divadelní  prkna,  i  autoři,  již 
brodili  se  po  krk,  ať  v  bahnitém,  ať  v  mravném  životě 
rodinném  a  veřejném,  kopírujíce  z  něho  pokud  se  jen 
trochu  dalo,  silné  scény  do  posledních  detailin.  Ale  jak 
již  je  literární  móda  měnivá,  naturalism,  verism,  realism 
brzy  ztrácel  dráždivou  příchuť  novosti  a  vyvolal  kontrast 
právě  tak  silný  a  výstřední,  jako  byl  s;jm.  Pohádky,  my- 
stika, symbolism,  exotism,  umělé,  úmyslné  naivnosti  zí- 
skaly přízeň  obecenstva  a  podmanily  si  herce,  regisseury 
i  aulory.  Dnes,  kdy  máte  příležitost  jeden  den  poslou- 
chati Vládu  tmy  a  druhý  den  Potopený  zvon,  naskýtá 
se  Vám  mimoděk  otázka:  jaká  je  pravda  na  jevišti?  Pro- 
jevuje se  kopií  skutečného  života?  Ty  vily,  vodníci,  čerti, 
andělé,  mohou-li  býti  právě  tak  »pravdiví»;  jako  dělnici, 
světáci,  sedláci  a  jako  králové,  princezny  a  historičtí 
reci?  Kdyby  pravda  děje  spočívala  jen  v  reprodukci 
skutečného  života,  devět  desetin  divadelních  kusů  bylo 
by  prostě  nemožných.  V  pravdivé,  skutečné  látce  ne- 
spočívá pravdivost  dojmu,  jímž  hra  působí,  a  na  diva- 
delních prknech  má  stejnou  životní  pravdivost  Mefisto- 
feles  jako  Macbeth,  Cyrano  neb  Strýček  Váňa.  Jejich 
pravdivost,  skutečnost,  nemá  potřebí  o  svém  bytí  prů- 
kazu ze  skutečného  světa.  Podobně  je  s  dějem.  Ať  je 
symbolický,  fantastický,  historický  či  moderní,  neptáte 
se  při  něm  po  historických  dokumentech,  po  dokladech 
ze  soudní  síně  atd.,  abyste  si  ověřili  jeho  realitu  a  dali 
se  jím  unésti  jako  skutečností.  A  na  konec  i  dekorace, 
o  nichž  dobře  víte,  že  plátnem  a  barvou  nahrazují  sku- 
tečné věci,  postačí  Vám,  jen  když  vzbuzují  zdání  skuteč- 
nosti. 

Možno  jíti  ještě  dále  a  říci,  že  jeviště  nepřipouští 
ani  skutečné  pravdy,  vyžadujíc  nutně  surrogátů.  Jeviště 
je  prohloubeným  obrazem,  má  vůči  divákovi  pouze  dvě 
dimense,  shušťuje  život  do  plochy  perspektivně  promít- 
nuté a  rámcem  omezené.  Pokoj  má  pouze  tři  stěny, 
v  nichž  nábytek,  okna,  dvéře  musí  úpravou  svojí  vzbudit 
zdání  pokoje  skutečného.  Osoby  jednající  musí  vzhledem 
k  vzdálenosti  od  diváka  a  vzhledem  k  rámci,  v  němž  se 
pohybují  —  nepřihlížeje  k  změnám  hrou  samou  dikto- 
vaným —  přizpůsobit  svůj  hlas,  svoje  gesta,  svůj  výraz 
obličeje.  Doba  ději  vyměřená  vyžaduje  rovněž  změny 
vůči  skutečnému  životu:  shuštěni  děje,  krácení  intervalů, 
a  souhlasně  s  požadavkem  místa  i  seskupení  osob  v  ji- 
stém čase  a  místě,  krátce  soustředění,  jež  nikterak  ne- 
odpovídá skutečnému  životu.  To  jsou  požadavky  scé- 
nické. Avšak  hra  sama  diktuje  neúprosně  oddálení  od 
skutečnosti.  Pouhý  výkrojek  ze  života,  jakmile  projde 
duší  básníkovou,  pozbývá  sám  o  sobě  zájmu,  ztrácí  svoji 
skutečnost,  stává  se  pouhým  stínem,  bezbarvým  a  bez- 
obsažným. I  čočka  fotografická,  když  vrhá  obraz  skuteč- 
nosti na  desku,  zkracuje  dimense,  řadí  jinak  linie,  sou- 
střeďuje úměrně  k  zákonům  fysickým  široký  výsek  sku- 
tečnosti na  malou  plochu.  Duše  však  činí  více.  Nerepro- 
dukuje  mechanicky  dle  zákonů  fysických,  ale  produšev- 
ňuje  látku  ze  skutečnosti,  prosvěcuje  ji  svými  ideami, 
úměrně  jim  řadí  a  zobrazuje  děje,  osoby  i  prostředí, 
tvoří  z  mrtvých  prvků  vlastní  silou  nové  dílo,  jež  neni 
pouhou  kopií,  mechanickým  obrazem  vnějšího  světa. 

Ze  všech  těchto  požadavků  jasně  plyne,  že  pravda 
prostá,  vnější    není    na  jevišti  možná.    Avšak  divák  přes 


to  chce  míli  dojem  pravdy,  dojem  skutečnosti,  aby  hra 
působila  na  jeho  nitro  a  vzrušila  jej  citné  i  umělecky. 
Překážky,  jež  se  vnější  pravdě  na  jevišti  staví  v  cestu, 
učí,  že  je  to  možmj  jen  pravděpodobností,  jistými  pro- 
středky, jež  vzbuzuji  v  obecenstvu  dojem  pravdy,  právě 
tak  jako  ohraz,  socha  neb  kniha,  každý  svými  prostředky 
výtvarnými  to  činí  Nejedná  se  tudíž  o  přímý  zrakový 
neb  sluchový  dojem,  jaký  vzbuzuje  skutečný  život,  ale 
o  styk  dvou  duši,  divákovy  a  autorovy,  jedné  vnímající 
a  druhé  tvořící,  v  nichž  mají  vzniknouti  souhlasné  dojmy. 
A  na  rozdíl  od  knihy,  olĎrazu,  sochy  působí  divadlo 
prostředkem  nejúčinnějším  a  nejživotnějším.  Tím  těžší 
je  však  právě  úkol  všech  na  vzbuzování  dojmu  súčast- 
něných,  aby  doicm  byl  vskutku  pravdivý  a  životný  Tedv 
pravdivost  dojmu  způsobeného,  docílená  pravděpodob- 
ností, je  úkolem  jeviště,  nikoliv  niechanit  ká  reprodukce 
pravdy  hmotné,  vnější.  Pravděpodobnost  tato  pak  řídí 
se  velkým  množstvím  pevných  zákonů,  jež  vyplývají  z  po- 
měru divadla  k  jevišti,  z  poměru  autora,  herců  a  diváků, 
z  celé  té  řady  požadavků,  jež  jsou  diktovány  omezenosti 
prostředků  výtvarných,  a  jež  nutně  vedou  k  stylisaci  ži- 
vota a  skutečnosti  na  jevišti.  —  O  té  však  jindy.     T. 

LITERATURA. 

Karolina  Světlá:  Ze  staré  Prahy.  Naklada- 
telství J.  Otty  v  Praze. 

Karolina  Světlá  počítána  jest  za  první  českou  spi- 
sovatelku a  domnívám  se,  že  právem.  Bez  hluku  a  bez 
bombastu  rozvinovala  se  její  literární  činnost,  v  jejich 
pracích  nezněly  zvuky  boje  žen,  nejednalo  seji  o  nějaké 
ihcorie  neb  o  propagandu,  ne,  její  práce  vznikly  čistě 
z  uměleckého  popudu:  tvořiti  a  proto  účinkují  na  čte- 
náře silným  kouzlem  své  prostoty  a  původnosti. 

V  řadě  knih,  které  jsem  jako  mladík  přečetl,  často 
a  často  ve  vzpomínkách  se  vracím  ke  »Kantůrčici«,  této 
něžné  idylle,  tomuto  románu  o  sblížení  se  srdcí  intelli- 
gentního  muže  a  prosté  dívky,  látky  nesčíslněkrát  zpra- 
cov:iné  novelHsty  píšícími  o  venkově.  Štíhlá  postava 
vesnické  švadlenky  s  černýma  očima  a  bledou  pletí 
vtiskla  se  mi  nesmazatelně  v  pamět  a  vždy,  když  vzpo- 
menu si  na  tuto  knihu,  něco  něžně  sladkého  a  bolest- 
ného zároveň  zachvěje  mi  srdcem  tak,  jako  když  vzpo- 
mínáme na  první  svou  lásku,  když  jsme  byli  dvacetiletí, 
na  lásku,  která  skončila  rozchodem  na  vždy. 

Celá  literární  práce  Karoliny  Světlé  má  v  sobě  cosi 
ladného,  pevného  a  vyrovnaného.  Jako  všechny  ženy 
spisovatelky  u  nás  i  v  literaturách  cizích  převládá  látka: 
srdce  ženy.  A  právě  v  tom  se  nejvíce  chybuje,  neboť 
většinou  překypují  díla  žen  citem  a  mají  skoro  vždy  za 
úkol  postaviti  a  vylíčiti  krásnou  a  čistou  duši  ženy  u  po- 
rovnání s  duší  mužovou,  jež  ovšem  skoro  vždy  jest  líčena 
černější.  Jest  to  pL.zoruhodné:  neznám  románu  psaného 
ženou,  v  němž  by  se  řešila  jiná  otázka  než  otázka  srdce. 
Neznám  od  ženy  díla  podobného  Dostojevského  >-Kaskol- 
nikovu*,  Hamsunově  »Hladu<,  nebo  širokým  románům 
Dickensc  a  Sienkiewicze.  Je  především  a  znova  láká  od- 
věké thema:  láska;  jiné,  stejně  mocné  a  hluboké  zá- 
hady života  nechávají  ležeti  ladem.  A  proto  jejich  tvorba 
má  ráz  jednotvárný  a  jednostranný,  málo  lidský  a  příliš 
citu  v  ní  překypuje. 

Ze  řady  našich  spisovatelek  však  dvě  se  úplně  vymy- 
kají: Božena  Němcová  a  Karolina  Světlá.  Jich  práce  máji 
ráz  úplného,  širokého  proniknutí  života,  života  takového, 
jaký  jest:  ne  jediná  píseň  lásky,  jediná  melodie,  ale  řada 
chvíli  radostných  a  trudných.  A  trudné  převládají.  Boj 
života  lákal  obě  tyto  spisovatelky  ku  zpracování. 

Historie  zlomených  srdci  jsou  obě  novelly  Karoliny 
Světlé  v  knize  »Ze  staré  Prahyc.  Kdyby  celé  ovzduší 
těchto  dvou  novell  nebylo  na  počátku  tohoto  století, 
kdyby  ty  osoby  nežily  a  nejednaly  v  šosácké,  uzavřené 
a  bezvýrazné  té  době,  kde  v  í.irém  světě  počínala  zazni 
váti  píseň  svobody  a  svěží  vánky  příštích  revolucí  vni- 
kaly do  uzavřených,  setmělých  komnat,  domnívali  bychom 


411 


se,  že  ony  světlé  postavy,  které  spisovatelka  předvádí, 
jsou  osobnosti  z  dnešních  vynikajících  děl  literárních. 
I  v  »Škapulíiií  i  v  »Dramatu  zbořeného  domu«  pozná- 
váme ženu,  která  prožívá  tentj^ž  snrutný  osud  bytosti  se 
zlomenými  křídly,  jaké  líčí  spisovatelé  dnešních  dnúv. 
A  právě  ten  kolorit  doby  a  prostředí  dodává  těmto  no- 
vellám  zvláštního  pílvabu.  Jest  to  doba  romantická,  ro- 
mantické jsou  i  ty  historie,  ale  přece  jsou  hrdinky  obou 
povídek  ženy  zcela  jiné,  než  jaké  předvádí  nám  jiní 
spisovatelé  z  těchto  dob:  ženy  unyle  sladké,  passivní  a 
mělké. 

Zde  jsou  to  ženy  silné,  odbojné,  vynikající  nad 
prostředí,  v  kterém  žijí,  a  při  tom  přece  něžné,  čistě 
ženské  bytosti.  Jsou  to  ženy,  které  tuší  blízké  příští  no- 
vého života. 

Tyto  povídky  Karoliny  Světlé  i  při  svém,  řeknu, 
světovém  zauzlení,  jsou  povídky  čistě  pražské.  Nevím, 
je-li  vedle  Nerudových  ^Malostranských  povídek«  díla 
více  pražského.  Jen  že  ^Malostranské  povidky«  ukazují 
nám  Prahu  takovou,  jaká  byla,  když  Neruda  je  psal, 
kdežto  v  knize  Světlé  poznáváme  Prahu  starou,  Prahu 
z  počátku  století,  s  celým  jejím  životem,  pohodlně  pa- 
tricijským,  německým  a  proto  fílistrovským.  Však  i  v  této 
pudě  rostou  květiny  zcela  nové,  plné  vůně. 

Miluji  [\arolinu  Světlou.  Vím,  má  také  vady,  čára 
jejího  vývoje  je  klikatá,  alt  líbí  se  mi  u  ní  její  poctivá 
umělecká  snaha,  prostota  a  nehledanost. 

Tak  priihledná  jest  její  tvorba,  nikde  není  umělých 
forem,  jest  úplně  bezprostřední.  A  to  znamená  pro  spi- 
sovatelku pro  lid,  jíž  Karolina  Světlá  byla,  mnoho,  ano, 
všechno. 

Ona  neletěla  nebetyčně  vysoko,  ale  tam,  kam  do- 
letět chtěla,  opravdu  také  doletěla. 

V  Praze,  13.  května  1901.  Jan  Osten. 

Jan  Opolský:  Klekání.  J.  Pelcl,  Praha. 

Přede  dvěma  lety  nás  zaujal  p.  Opolský  svým  de- 
butem »Světem  smutných«;  zdál  se  nám  tehdy  jedním 
z  nejlepších,  nejspontannějších  symbolických  lyriků,  da- 
leko dokonalejší  ve  svém  uměleckém  projevu  než  před- 
cházející ho  průkopníci  téhož  směru,  u  nichž  symbolism 
byl  více  heslem  než  skutečnou  lyrickou  disposicí.  Do- 
vedl vskutku  suggerovati  onu  affinitu  přírody  a  pocitu, 
onu  stálou,  intimní  korrespondenci  věcí  a  nitra,  což  je 
právě  znakem  moderního  symbolismu  a  podmíněno  ve- 
likou sensibilitou.  Byl  tím,  čím  chtěl  býti  Iv.  Hlaváček 
ve  >Mstivé  kantiléně*,  ale  měl  větší  spontánnost  a  větší 
bohatství,  a  proto  nemusil  na  sebe  bráti  masky.  —  Ana- 
lysovali_  jsme  tehdy  i  metafysický  rys  básníkovy  duše: 
poznání  marnosti  vedlo  básníka  ke  koncepci  Věčnosti, 
a  ta  se  mu  objevila  jako  ohromná  propast  prázdna.  Při- 
rozeně nám  přišla  otázka:  kam  půjde  tento  lyrik,  který 
se  dotknul  hranic  obou  světů,  zjevového  i  metafysického, 
když  tato  jediná  a  umělecky  tak  čistá  sbírka  by  stačila 
pro  historii  velkého,  vskutku  žijícího  srdce.  Z  hojných 
ukázek  po  časopisech  jsme  viděli,  že  se  dává  čistě  arti- 
stickou cestou,  to  jest,  překládá  své  pocity  do  dekorací 
dějů  a  sugsrestivných  maleb,  jak  již  v  »Světě  smutných* 
na  př.  >C'est  bien  passé*. 

Proto  nás  >Klekání<t  překvapuje  jako  lyrika  táž, 
jen  že  slabší,  zředěná  a  místy  vzbuzující  podezření  hry 
a  manýry.  Není  to  konečně  zlá  sbírka,  nikoli,  snad  je  to 
nejlepší  věc,  kterou  přinesla  jarní  sezóna  literární  — 
ale  neuspokojí.  »Klekání«  ostatně  je  nápis  podivuhodný. 
Básník  tímto  jediným  slovem  dal  své  sbírce  intonaci 
oné  melancholie  navečerní,  oné  úzkostné  chvíle  ticha  a 
padání  stínů,  kdy  pocit  marnosti,  přechodu  a  smrti  se 
nejvíce  dotýká  srdce,  a  kdy  >Ave  Maria-^  přilétne  s  ně- 
které zvonice,  aby  soustředilo  k  modlitbě,  která  dá  silu. 

Aí  se  cokoli  dotkne  básníka  ze  života,  vydá  vždy 
tón  stejného  melancholického  naladění.  Nejen  reální 
svět,  ale  i  illusorní:  hynutí,  smrt,  letmé  uvědomění  si 
věčnosti,   bída  žití,   nízkost  okolí.   A  Opolský  zná  velmi 


dobře  své  prostředky,  náladovou  a  hudební  schopnost 
slov,  suggesci  historie,  obrazu,  dekorace.  Jen  že  je  zná 
již  příliš  dobře  .  .  .  Ve  »Svétu  smutnýcho  každá  básifi  pů- 
sobila svým  krásně  komponovaným,  solidním  celkem,  a 
v  nové  sbírce  tak  nebývá  vždy.  Mnohé  básně  skládají  se 
z  parallel  různých  obrazů,  suggerujícich  snad  někdy  pří- 
buzné pocity,  ale  někdy  tak  neurčitých,  slabých,  které 
se  rozptýlí,  než  vzniknou.  Tak  »Touhaí.  Kdo  porozumí 
sloce: 

Kdy  doletějí  ptáci  zulibaní 
u  cíle  zemiít  s  balastem  v  mé  dlani? 
Kdy  usne  mdlobou  struraen  ledový.' 
Kdo  je  citům  někdy  vyloví?  .  .  . 
To  je   pouhá  hra  vágních   slov,    prchavých   obrazů, 
logických    dvojsmyslů.    Co    je    »zemřít    s  balastem  v  mé 
dlani?<r  V  básni  »Hněv*  je  řada  obrazů,  z  nichž  žádný  není 
s  to  vyvolati  pocit  hněvu,    který  ostatně   se  i  básníkovi 
zdá  být  cizím.  Pan  Opolský,  zdá  se  mi,  si  libuje  v  tako- 
vém parallelním  skládání  obrazů,  vždy  po  dvou  verších, 
nebo    po    sloce    (na    př.    »Tisíc  a  jedna   noc«).    V  básni 
»Smrt«,  hrůzu  tušení  toho,  co  nazývá  »odměnou«,  >bez- 
věkou    sfingouí,    sSlovem,   které    se    vtělilo»,    vyvolává 
celou  řadou  přirovnání,  která  je  důkazem  velké  a  snadné 
imaginace. 

»Klekání«    je  vskutku  slabší  než  první  sbírka;   jen 
několik  čísel  bych  mohl  uvést    ve   stejné  řadě  s  »Duši* 
nebo  se   >Vzáciiou  chvilí«  »Světa  smutých*.    Tam  řadím 
•  Tisíc  a  jednu  noc«,  kde   parallelism    nijak  neškodí  jed- 
notné   komposici,   kde    je   zachován   jeden  obraz,  jeden 
děj:  návrat  korábu    dávno  oplakaného. 
A  zachráněnci  ovinutí  dýmy 
laurové  snítky  vzali  na  čelo 
pod  stromy  rozkvetlé  šli  s  milenkami  svými 
a  moře  shovívavě  hučelo  — 
k  onomu    štěstí    tak    zdánlivému   a  pomíjivému;   počítal 
bych  tam  i  »Mysterie<  (vyvolávající  pocit  rozletu  za  na- 
dějí, za  níž    se    chodí   jako    fantastové    za   nevěstou,  do 
krajin    illusorních,   kde   nebolí   duše   —    ale    před    cílem 
srdce  se  rozplynou  jako  dým\  A  zvláštně  »Na  G  r  i  e  g  ů  v 
Erotikon«    je  krásná,  křehká,  kouzelná  věc. 

Také  p.  Vladimír    Houdek    vzbudil  svou  první 
knihou  nejlepší   naděje,  jak  přišel   temperamentní,  žijící 
a  revoltujicí,  silný,  smyslný  —  samé  kvality,  které  tehdy, 
přede  dvěma   lety,  byly   nové,  které   přinášely  zas  něco 
reality.    V   ^Pavučinách    nervů«    se    básník    opakuje,    ba 
uvázl  na  písčině.  Nepřinesl  nic  nového,  ani  formálně  se 
nezdokonalil.   Je    to   zas  táž  erotická  vášeň,   totéž  zhnu- 
sení, jako    ve    ^Vykvetly  blíny  —  a  pak  velmi    snadná, 
libertinská    psychologie    lásky    a  ženy,   na   niž  s  velkou 
odvahou,  ale    malým   vkusem    redukuje    Krista,   Marii    a 
všechny  žjny  okolí  Kristova  ve  svých    ^Motivech  z  No- 
vého Zákonai.   Nuže,   nám  je  milejší   čisté    pojetí  evan- 
gelií. Snad  jediná  »Miriam«  má  pěknou  koncepci.  Ostatní 
je  zcela  prostřední  plebejská  satira,  dávno  a  dávno  uží- 
vaná,   kterou    p.  Houdek    nijak    nestupňoval,    nezostřil. 
Z  >Odlesků    na    vodách«    by    se    leccos    dalo    zachránit, 
třeba    »Naivní    píseň«;    i  z  »Písní    stárnoucích    gaminůe, 
pokud  jsou  tak  vtipné  jako  galantní  píseň  na  dívčí  motiv. 
Máš  na  sta  sester  a  v  nich  stejná 
krev  žhavá  po  životě  křičí, 
táž  mají  ňadra  touhou  chvějná, 
táž  ústa  i  zrak  holubicí. 
Ten  refrén     Máš  na  sta  sester«  —  to  není  banální 
pojetí  erotiky,  v  jaké  je  žena  rovna  ženě! 
Nebo  v  poslední  básni  slova: 
Čas  prošel  ...   Na  bujných  rozmarů  divokém  koni 
a  s  hrdostí  svatého  Jiři  jedou  moderní  ženy; 
je  pohlaví  jejich  vítězným  kopím,  v  prach  se  kloní 
drak  mužského  vzdoru  a  síly,  drak  nenáviděný 
svědčí  ještě  o  pěkných  schopnostech  koncepce.  Ale  stil 
není  skoro  nikde  a  místy  příliš  rhetoriky. 

Otokar  Šimek. 


Předplácí  se  pro  Ptahu:  n.i  čtvrt  léta  zl.  120  (K  3-40),  na  půl  léta  zl.  2-40  (K  4-80),  na  celý  rok  zl.  480  (K  9-60).  Poštou:  na  čtvrt  léta  zl.  1-25 
IK  2-50),  na  pul  léla  zl.  2S(I  (K  5-— 1,  na  celý  rok  5  zl.  (K.  10—1.  —  Sešitové  vydáni  (o  dvou  čislecM  vyclláz!  při  každém  druhém  (sudém)  čisle, 
Cena  sešitu  20  kr.  (40  lial.)  —  Patisk  původních  prací  se  vyhrazuje.  —  Dopisy  administraci  »Lumira-  buďtež  adresován);:  Časopis  >Lumír«,  Praha. 
•  míístí  č.  34.  —  Listy  přijímáme  jen  frankované.  —  »Lumír«  vychází  každý  pátek  (vyjma  prázdniny). 


Karlo 


Redaktor  VícIbv  Hladík    —  Majitel,  vydavstel  9  nakladatel  J.  Oť-O.  —  Tiskem  České  grafické  spíle^nosti  >yiiic<  y  Prue. 


LUMÍR 


R(KNÍK  XXIX. 


31.  KVĚTNA   lUOl. 


•v    ČÍSLO  35    « 


Josef  Holeček 


HOUZIR. 


IJo  té  dráze  svého  života  bezpečně  kráčel  více 
'  čtyřiceti  let.  Přikládal  si  jisté  zásluhy  a  byl ' 
v  duši  své  uspokojen.  Klidně  pohlížel  na  to,  že 
on  sám  [)ujde  s  niiiýin  národem  už  jen  nevalný 
kus  cesty  a  že  mu  bude  s  ním  se  rozloučiti  jako 
každému,  kdo  vezdejší  pouť  doputoval.  Pozoroval, 
že  přes  všechen  útisk  a  protivenství  národního 
ruchu  českého  přibývá  a  že  jižjiž  praskají  [)outa, 
I)oiita  hmotná  i  mravná,  kterými  český  národ  po 
staletí  byl  sevřen.  Uvolní  se  mu  a  bude  míti 
vyhráno,  bude  zachráněn,  spasen,  bude  žíti  no- 
vým životem,  dobude  si  nové  slávy! 

Kojan  náhle,  nevěda,  starci  rozházel  illusc 
celého  života.  Zvrtkal  jej  v  tom,  co  nazýval  svým 
přesvědčením  a  co  považoval  za  nepochybné  a 
a  nezvratné.  Nemluvě,  upřeně  hleděl  na  Kojana, 
jenž  tu  pořád  seděl  stejně  klidně  jako  žulový 
balvan  a  neměl  tušení,  jakou  převratnou  svým 
klidem  způsobil  bouři  v  duši  svého  duchovního, 
rádce.  Žulový  balvan  se_  mu  před  očima  oživil 
a  nabyl  lidské  podoby.  Čí  podoby?  Kdo  je  to  .^ 

Adam  je  to,  smířený  se  svým  osudem,  s  tvr- 
dým údělem,  jejž  mu  vykázal  Hospodin,  Adam 
nezoufající,  ale  trpělivě  nesoucí  své  břímě  a  ko- 
nající svou  lopotu  a  přesvědčeně  doufající,  že 
mu  o^dplaceno  bude  v  nebi,  dříve  ne. 

Simon  Cyrenejský  je  to,  naplněný  vědonuin, 
že  stal  se  účastníkem  díla  Spasitelova,  když  ubíral 
se  na  horu  Kalvárii,  aby  hříšnou  rukou  lidskou 
ubit,  lidstvo  vykoupil  ode  hříchu.  Šimona  Cyrc- 
nejského  uspokojuje,  že  on  jediný  byl  jat  lidským 
soucitem  a  přiskočil  na  pomoc  ubohému,  ztýra- 
nému, k  potupné  smrti  odsouzenému  muži,  aniž 
tázal  se,  čím  odsouzený  se  provinil,  aniž  dal  se 
v  rozpaky  uvésti  úšklebky  jiných,  žp  stal  se  účast- 
níkem jeho  hanby;  a  blaží  ho,  že  ten,  komu  po- 
mohl, hyl  bííih  a  Spasitel,  a  že  on  jediný,  sedlák 


z  NETIÍTÉNK  DOSUD 
ČASTI  .NAŠICH-.  -  -  - 

ťokr.nč. 

Z  Cyreneje,  sblížil  se  tím  skutkem  s  bohem  a 
před  Ním  se  povýšil  nad  ty  kdož  mu  se  poškle- 
bovali:  Sedlák  z  Cyreneje  to  jest,  smutný,  že  za 
veliké  hříchy  lidské  sám  Syn  boží  musel  se  obě- 
tovati a  že  hříchy  lidské  odtud  nejsou  o  nic 
menší,  než  dotud.  Sedlák  Cyrenejský  to  jest, 
ironisující  nad  ostatními  stavy,  zakládajícími  si 
na  svých  stavovských  [)řednostech,  na  svých  špý- 
charech  zrní  ďábelského,  a  pošetilých  při  tom 
tak,  že  pro  blaho  pozemské,  pro  blaho  do- 
mnělé —  což  pak  se  už  někdo  nasytil  chlebem 
ze  zrní  ďábelského.?  —  zapomínají  blaha  věčného. 
Sedlák  je  to,  prostý  všech  illusí  o  časném  světě, 
s  resignací  tahouna  orající  brázdu  tam  a  sem, 
lam  a  sem,  s  jednotvárnou  pravidelností  konající 
tutéž  práci  na  tomtéž  místě  každý  rok,  každé 
století,  každé  tisíciletí.  Sedlák  jest  to,  hrdý 
i  skromný,  zásobený  tisíciletou  zkušeností  a  mou- 
drostí, útrpně  se  usmívající  pošetilosti  těch,  kdož 
domnívajíce  se  býti  nad  něj  moudřejšími  za  dílo 
své  považují,  aby  se  [uotivili  vůli  boží  a  stavěli 
proti  ní  rouhavou  vůli  svou,  podněcovanou  úklad- 
ným  našeptáváním    ďáblovým. 

Sedlák  český  je  to,  v  němž  marně  snažili  se 
udusili  poslední  jiskru  vzponn'nky  na  to,  že  on 
kdysi,  v  minulosti  jemu  již  nejasné,  z  resignace 
Simona  Cyrenejskčho  vzchojiil  se,  aby  napravil 
hříšný  svět,  odstranil  hříšné  jeho  řády,  zlomil 
pych  a  moc  velmožův  a  dal  z  jejich  nadbytku 
chudým  a  zvěstoval  lidem  ry^í  smysl  evangelia, 
jejž  učení  zákonníci  a  farizejové  potměšile  zatem- 
nili a  jenž  jasným  zůstal  jen  sedlákovi,  odkoje- 
nému tradicí  Simona  Cyrenejskčho.  Sedlák  český 
je  to,  sklamaný  a  pokořený,  ale  nicméně  naplněný 
hrdou  vzpomínkou,  že  někdy  v  dávných  dobách 
chtěl  dokonati  dílo  Spasitelovo,  že  chtěl  s  nasa- 
zením vlastního  života  dopomoci  k  vítězství  víře 


pravé,  víře  abelovské  naproti  víie  pohanské, 
kainovské,  že  chtěl  něco  vznešeného,  čemu  nikdo 
nerozuměl,  jako  nerozuměl  oběti  Kristové,  a  že 
obětuje  se    padl,  jako  Kristus  padl. 

Atlas  je  to,  jenž  nehybně  stoje  na  místě, 
které  mu  na  počátku  věcí  vykázáno,  trpělivě  na 
svých  plecích  drží  a  nese  svět,  kde  se  všecko 
malicherně  hemží  a  tře,  pachtí  se  tápajíc,  bojuje 
a  síly  své  maří,  nevědouc  zač,  závodí  s  větrem 
a  oblaky,  své  bohem  určení,  svou  spásu  v  sázku 
dává,  prohrává  a  vyhrává  —  nic,  pouhé,  holé, 
ničemné,  bezcenné  nic.  A  zatím  Atlas  nehybně 
stojí  na  místě,  které  mu  na  počátku  věcí  vyká- 
záno, a  trpělivě  i  vážně  na  svých  plecích  nese 
svět,  jenž  mu  není  těžší,  nežli  byl. 

Zosobněný  zákon  je  to,  základný  zákon  svě- 
tového společenského  pořádku,  nezměnitelný,  ne- 
ochvějný, ])latný  pro  všechny  věky  a  pro  všechny 
národy,  pokud  žijí  zdravým  životem.  Zákon  přísný, 
jenž  uvrhuje  těžké  pokuty  na  své  přestupníky 
i  na  jejich  |>otomky  a  trestá  je  neúprosně,  dokudž- 
koli  nenavrátí  se  k  jeho  poslušenství.  Zákon  vý- 
borný, jenž  v  té  společnosti,  která  jej  zachovává, 
udržuje  rovnováhu  a  harmonii,  stále  nové  síly 
přivádí  jejímu  kořenu,  na  jejím  stromě  zráti  dává 
ovoci  lahodnému  i  živnému  a  do  širé  koruny 
toho  stromu,  neohrazenému  sobecky,  nasazuje 
pěvce  poesie,  jež  s  ním  od  věků  trvá  v  neporu- 
šeném půvabu,  s  ním  věčně  omládá,  s  ním  žije 
životem  věčným.  Zákon  přírody  je  to,  zákon  ne- 
napsaný, v  desky  kamenné  nevrytý,  věčným  zá- 
konodárcem v  slova  neodětý,  ale  všude  a  vždy 
stejným  účinkem  se  projevující.  Na  člověku  jest, 
aby  vida  sílu  a  účinky  tohoto  zákona,  pravidla 
jeho  vyšetřil  a  jemu  se  nepřinucen  pokořil,  pa- 
niětliv,  že  by  za  revoltu  těžce  pykal  a  základ- 
ného zákona  společenského  ani  nezvrátil,  ani  ne- 
změnil. 

Takové  úvahy  kroužily  stříbrnou  hlavou  pana 
děkana  Pospíšila.  Dokud  je  myslil,  zdály  se  mu 
nejen  věrnými  a  správnými,  nýbrž  i  pochopením 
odvěkého  společenského  pořádku,  jak  jej  sám 
bůh  míti  chtěl.  Ale  když  domyslil,  zarazil  a  lekl 
se.  Lekl  se  o  Kojana,  o  Kojanku,  o  Bartoňe, 
lekl  se  o  všechen  ten  lid,  mezi  nímž  jeho  vlastní 
kolébka  stávala,  lekl  se  o  všechen  český  národ. 
Viděl  celou  vzdělanou  společnost  jinudy  se  bráti, 
k  jiným  koncům  spěti,  než  by  měla  podle  zá- 
kona, který  právě  mysli  jeho  se  objevil.  Mezi 
názory  Kojanovými  a  názory  současné  evropské 
společnosti  je  rozpor.  Byť  tato  společnost  vězela 
v  bludu  a  Kojan  měl  pravdu,  co  Kojanovi  zbývá, 
než  od  své  pravdy  ustoupiti  a  přidati  se  ku  vše- 
obecnému proudu.?  Celá  společnost  může  jíti  po 
bludné  cestě  vstříc  velkým  škodám  a  pohromám  ; 
ale  co  jednotlivci,  a  co  konečně  i  malému  ná- 
rodu jiného  zbývá,  než  připojiti  se  k  táboru  zblou- 
dilých, ve  kterém  se  nalézají  i  národové  velcí? 
Jednou  již  český  národ  postavil  se  v  boj  za  své 


přesvědčení  se  sousedy,  kteří  myšlénky  jeho  ne- 
dovedli pochopit,  byl  přemožen,  zdolán  a  nepo- 
chopen zůstal  dosud.  Má  se  to  opakovati  zas  ? 
A  tak  starý  buditel  octl  se  v  rozporu  sám 
s  sebou.  Až  do  dnešního  dne  byla  v  duši  jeho 
nálada  pozdního  podzimního  dne:  všude  se  jeví 
předzvěsti  zimy,  ale  život,  ač  mu  sil  ubývá,  jde 
jí  klidně  v  ústrety  jako  nutnému  a  vítanému  od- 
počinku. Míza  stromů  vyschla,  husté  někdy  hlavy 
jejich  vypelichaly,  doba  květu  dávno  minula, 
ptáci  s  veselými  písněmi  odletěli,  včely  do  úlů  se 
uzavřely,  již  i  ovoce  očesáno,  ale  stromům  zbyla 
upomínka  i  na  květ,  i  na  písně,  i  na  ovoce,  a  vni- 
terné teplo  vzpomínky  spojuje  se  smírným  teplem 
jeseni  a  naplňuje  strom  elegiclcou,  tichou  blaže- 
ností, uspokojenou  vědomím  vykonaného  úkolu 
a  smíšenou  s  neodvratnou  nutností  smrti.  Kojan 
netuše  vpustil  do  duše  starého  kněze  bouři. 
Všecko  se  v  jeho  nitru  zmítalo,  aniž  ukazovaly 
se  vnější  toho  známky.  Dosud  si  v  duchu  libo- 
vával :  »Také  jsme,  chvála  bohu,  svou  brázdu 
vytáhli  na  národa  roli  dědičné!*  A  nyní  si  při- 
znával: "Nedokázali  jsme  ničeho,  hráli  jsme  si 
míči  hezkých  pojmů,  bavili  se  bublinami  ideí 
a  theorií,  které  se  nám  zdály  časovými,  dokud 
se  držely  na  brčku,  a  kterých  jsme  nelitovali, 
když  se  rozplaskly  v  nic,  neboť  jsme  měli  hrdé 
vědomí  člověka  intelligenta,  že  úplně  v  naší  moci 
jest  pouštěti  bubliny  nové  a  zas  nové,  které  zas 
budou  se  před  našima  očima  stkvěti  duhovými 
barvami  a  zas  nám  budou  skýtati  chvilkové  po- 
těšení a  více  nic.  Jak  to  směšné  a  malicherné 
a  jaké  zároveň  tragické  poblouzení  lidského 
ducha,  domnívá-li  se  člověk,  že  on  sám  je  tvůrčí 
silou!  Samo  uspořádání  lidské  společnosti  je  dílem 
božím,  jež  člověk  ďáblem  zaslepený  nebo  zvrhlý 
může  zneuznávati,  jež  ale  zůstane  tím,  čím  jest, 
jak  obloha  vždy  zůstane  oblohou,  slunce  sluncem, 
měsíc  měsícem  Člověk  sám  ze  sebe  a  sebou  nic 
nemůže  vytvořiti,  on  ale  může  poznávati  sílu  boží, 
jejíž  částečka  jest  i  v  jeho  nitru,  a  s  ní  může 
spolupůsobiti.  Síla  boží,  zákony  boží  ve  všem  se 
jeví,  a  jestliže  člověk  jednotlivec  jest  jejím  vý- 
ronem,  společenský  život  lidí  a  jeho  uspořádání 
nemůže  býti  dílem  samého  člověka,  nemůže  se 
měniti  podle  jeho  proměnlivé  a  rozmarné  vůle, 
nýbrž  musí  spočívati  na  pevném  a  nerozborném 
základě,  jejž  na  počátku  položil  sám  bůh.  A  my  «  — 
káral  se  v  mysli  důstojný  kmet  —  'my,  kdo 
jsme  se  marnivě  nazývali  buditeli  národm'mi,  ne- 
starali jsme  se  o  tento  základ  a  budovali  do  výše 
bez  ohledu  na  to,  přiléhají-li  hořejší  patra  k  zá- 
kladu, jsou-li  jeho  pokračováním  a  mohou-li  se 
spolehnouti  na  jeho  podporu,  byť  přišly  nejlítější 
bouře!  Základ  českého  národa  je  skalný,  nepo- 
rušený a  bezpečný  —  ale  což  nikdy  toho  ne- 
bude, aby  na  něm  vytvořena  byla  budova,  která 
by  mu  harmonicky  odpovídala  a  byla  přímým 
pokračováním    z  něho    a   jeho    doplněním?    Kéž 


bych  mohl  dneškem  teprve  začíti  Ihiitii  své  práce, 
dobu  svého  života !  Kéž  bych  mohl  dnešní  svoje 
poznání  pověděti  všem  svým  spoludělníkftm 
v  práci,  kterou  chlubně  nazýváme  budčním  če- 
ského národa!  Ne  my  národ,  on  nás  probuditi 
musí,  jeho  ryzí  duch  musf  v  prsa  naše  vstoupiti, 
jím  se  musíme  proniknouti  a  nadchnouti,  v  jeho 
služby  vstoupiti,  jeho  cestám  kroky  své  píispfi- 
sobiti! 

Národ  musíme  pokládati  jako  za  úl  včel. 
A  jako  včely  z  úlu  na  vše  strany  se  rozlétají, 
ne  aby  se  roztoulaly  a  obci  jeho  se  odcizily, 
nýbrž  aby  po  blízkých  i  vzdálenějších  lukách  na- 
sbíraly medových  pylův  a  do  společného  úlu  je 
snesly  a  pro  celou  obec  medu  narobily,  i  člověk 
jako  člen  obce  národa  miíiže  všude  mimo  něj 
sbírati  vědění,  umění  a  zkušenosti,  ale  jimi  obo- 
hacen má  se  vraceti  k  národu  a  ukládati  je  do 
klenotnice  národa  Než  jednoho  má  býti  pa- 
métliv:  že  včely  z  různých  květů  vyrábějí  med 
jediný  a  jednotný,  a  tato  jedinost  a  jednota  musí 
byt  i  účelem   veškeré  práce  národní. « 


Tím  spiisobem  pan  děkan  Pospíšil  myslil, 
horoval  a  se  rozpaloval,  a  když  se  nejvíc  rozho- 
roval,  zarazil  se,  vznikly  v  něm  pochybnosti  a 
nejistota.  Rozpomínal  se,  zdaž  některý  z  jeho 
milých  autorů  klassických,  německých  i  českých, 
o  těchto  otázkách  hovoří  a  podává  čtenáři  niť, 
aby  ho  vyvedla  z  bludiště.  Mnoho  si  z  nich  jakživ 
načerpal  duševně  rozkoše,  mnoho  se  jim  naob- 
divoval,  ale  nepamatoval  se,  že  by  některým 
z  nich  zodpověděny  byly  otázky,  které  se  mu 
namítly  z  rozhovoru  s  Kojanem.  Sel  záze  a  vzpo- 
mínal si,  není- li  proň  rady  u  některého  slavného 
bohoslovce  Nevzpomněl  si  I  ti  spisovatelé  obírali 
se  jinými  záhadami  a  otázkami.  Šel  ještě  záze, 
až  ke  Kristu  a  evangeliu.  A  jakmile  byl  zde, 
hned  zase  pochyby  rázem  zmizely  a  před  očima 
knězovýma  zazářila  pravda,  pověděná  Kojanem : 
sedlák  je  základem  společnosti,  sedlák  jediný 
jest  pomocníkem  Kristovým,  on  jediný  usnadnil 
mu  dílo  spásy  a  všichni  ostatní  stali  se  ho  účast- 
nými mimo  svou  zásluhu,  leda  by  se  jim  za  zá- 
sluhu počítalo  umučení  i  ukřižování  Spasitelovo. 

PokraS. 


%  %  %  %  %  ^  % 


Otakar  Thiicr: 


PŘÍCHOD   ŽENY. 


IJaní  je  uvítala;  jmenovala  se  Hraná,  její  obličej, 
'  o  němž  byste  řekli,  že  je  potažen  slupkou 
od  zemáku,  se  složil  do  úsměvu,  když  měla  obe 
Jmout  Linu.  Chtěla  jí  patrně  říci  mnoho  milých 
slov,  ale  císařská  tvář  ji  ochromila  svým  maje 
státem.  Pak  přišel  Hraný,  černooký,  černovlasý, 
tak  hranatý,  jako  by  nosil  na  zádech  všechny 
své  pozemky.  Podal  jim  oběma  ruku  a  mluvil 
bezstarostně. 

Ostatní  seděli  klidně.  Jenom  mezi  ženami 
vířil  nepokoj.  Bylo  jisto,  že  v  této  počestné  spo- 
lečnosti znali  všichni  jeho  poměr  s  Linou.  Ale 
to,  co  by  se  jiným  neodpustilo,  pro  co  by  byli 
jiní  uštváni,  to  u  nich,  šlechticů,  osvětleno  leskem 
erbu,  mělo  v  tomto  plebejském  kruhu  přísvit 
čehosi    porušené    vábného,  v  hříchu  vznešeného. 

»To  vás  bude  jistě  jako  básníka  zajímat," 
řekl  mu  Hraný.  »Pojďtc  se  mnou.'! 

Vykopal  totiž  jednou  na  svém  poli  prae- 
historickou  mohylu  a  od  té  doby  znal  jedinou 
ctižádost:  stát  se  druhým  Schliemannem. 

Když  vešli,  rozsvítil  lampu  a  v  jejím  svitu, 
vzkříšeny  z  temnoty,  rýsovaly  se  na  skříních 
řady  popelnic,  tmavě  šedých  nebo  cihlové  barvy, 
mezi  nimiž  žloutly  pomeranče  a  zelenaly  se 
hrušky.  Bronzové  spirály  visely  na  stěnách,  ka- 
menný mUit  proměněn  v  kalamář,  přesleny  byly 
místo  těžítek.  Tento  krevnatý  člověk  nechápal, 
že  by  minulost  byla  něčím,  na  co  se  máme  dívat 


skrze  sklo,  nedotýkajíce  se,  abychom  neuspíšili 
rozklad;  užíval  jí  jako  svých  bot,  jako  toho,  co 
bylo    jím    probuzeno  a  co    má    také  jím  zemřít. 

Vyňal  z  knihovny  svazek,  s  emailovanýma 
deskama  a  zlatou    ořízkou  : 

»Na  stránce  .■!24.  je  moje  práce,*  řekl. 
Zde  .  .  .. 

A  ukazoval  na  třicetiřádkový  referát,  jím 
podepsaný. 

>Dal  jsem  si  svou  práci  ještě  zvlášť  vysázet. 
Tak,  abych  se  měl   čím   potěšit. « 

Separátní  otisk  byl  in  folio,  ve  vepřové  vazbě, 
s  rrothickými  písmenami. 

»Ono  se  to  řekne,'  pokračoval,  ^vykopal  to. 
To  je  toho!  Ale  proč  to  nevykopali  jiní  a  proč 
o  tom  nenapsali  práci?  Proč  jsem  já  v  celém 
okresu  sám?  .  .  A  ti  muži  vědy,  co  ke  mně  chodí, 
pane!  Až  z  Francie!  A  všichni  četli  moji  práci, 
pane  !» 

Vypjal  se,  ruku  vsunutou  za  šev  kabátu; 
tak  stál  Napoleon  večer  po  svých  vítězstvích. 

Pak  vysvětloval  detaily  nálezu;  otevíral  skříně, 
přinášel  ukázky  —  — 

Když  se  navrátili,  byl  ženský  živel  v  salonu 
otřásán  vzrušením.  Přihodilo  se  totiž,  že  Lina 
po  několika  manévrech  se  dostala  ke  skupině 
mladých.  Tu  vznikl  poprask.  Matky  usilovaly  ji 
vzdálit  od  svých  dětí;  rozkazovalo  se  pohledy, 
hrozilo  pěstmi  za  Lininými  zády.   Matka  té,  kterou 


oslovila,  odváděla  svůj  poklad  tak  starostlivě, 
jalío  by  pátrala,  ncpostihlo-li  ho  malomocenství. 
Jednaly  s  Linou  jako  s  nebezpečným  románem : 
byl  zakázán  dcerám  a  chutnán  matkami. 

Muži  sedli  ku  kartám  ;  i  ženy  byly  tichy. 
Počalo  řádit  zívání,  zakrývané  kapesníky,  jedno 
z  těch  zívání  kolem  půlnoci,  kdy  jazyk  by  ještě 
hovořil,  ale  rty  jsou  znaveny.  Lina  s  patrnou  vůlí 
líbit  se  vyvíjela    marně  tajemství  své  koketterie. 

Kamil  st  nudil.  >Spáti,  ach,  spáti  .  .  .«  pro- 
bouzel se  v  jeho  duši  refraiu  tak  jako  píseň, 
při  níž  jsme  zapomněli  na  obličej  toho,  kdo  ji 
zpíval. 

Rylo  k  jedné. 

Židle  rachotily  pod  vstávajícími.  Paní  se  služ- 
kami otvírala  okna,  ^aby  nečpěl  kouř  z  nábytku*. 
Výtrysky  zimního  vzduchu  provalily  se  do  pokoje. 

Lucerny  na  dvoře  se  mihaly.  žhnuly,  poha- 
sínaly.  Ještě  jednou  jako  by  se  ve  všech  probu- 
dilo veselí:  bylo  to  při  sedání  do  saní.  Pak  hlavy 
se  skláněly  a  slova  umlkla.  Beranice,  čapky,  ko- 
žichy, to  vše  ujíždělo  němě  v  hallali  zvonců. 

Od  křižovatky  jeli  sami 

Lina  bloudila  zrakem  po  horizontu.  Zvyklá 
vnukat  exaltaci  u  všech  mužů,  rozbolestnila  se 
neúspěchem.  Měsíční  světlo  okouzlovalo  jí  zrak, 
stoupalo  k  srdci;  tak,  zdálo  se,  jako  by  zahalilo 
její  ztrýzněnou  duši  v  závoj  delikátních  snů. 

I  snila  o  moři,  o  pískání  paquebotů,  o  lou- 
čení a  posledním  pozdravném  mávnutí  šátkem ; 
o  příjezdu  kamsi  daleko;  uvítal  by  ji  muž  dr-ný 
a  chtivý,  který  by  ji  smrtelně  ublížil  a  smrtelně 
miloval.  Měl   Kamilovu  tvář?  Nevěděla  sama  .  .  . 

Ze  dnes  nikoho  z  těch  mužů  neinagnctiso- 
vala  kouzlem  své  krásy,  připadalo  jí  jako  híich. 
Začíná  vadnout,  stárnout.? 

Všechny  ženy  mají  ve  svém  životě  okamžik, 
kdy  první  vráska,  kterou  zahlédly  na  své  tváři, 
první  šedivý  vlas,  který  si  vyškubly  s  mstivou 
bolestí,  nechá  je  chvíii  zamyšleny,  a  jako  ledové 
prsty  sahá  jim  na  šíj  představa  toho  dne,  kdy 
přestanou  být  ženami. 

Takový  okamžik  prožívala  teď  Lina,  myslíc 
o  dnešní  noci. 

XV. 

Den  na  to  Lina  ulehla.  Dala  se  do  posto- 
návání  rozmarně,  se  všemi  vrtochy  a  náladami 
žen,  které  rády  churaví,  jimž  lůžko  je  čímsi  váb- 
ným, i  sladkým  i  rozkošným.  Vyžadovala  péči, 
bolestným  sevřením  tváří  kázala  ohledy  Mluvila 
tiše,  ale  ve  chvílích  hněvu  křičela  svým  dávným 
hlasem,  nyní  trochu  ostrým. 

Tajem.stvím  choroby  byla  (mitno  toto  kouzlo 
odpočívat)  rozmrzelost  z  večírku  na  Mirešicích; 
Linu  sklála  lak,  že  se  děsila  jednat,  učinit  pohyb, 
rozhodnout  se  k  vůli.  Po  oné  noci  se  jí  zdálo 
odporným  vstát  s  lože  a  ustrojit  se.  Zůstala  tedy 
ležet. 


A  umiňovala  si :  Budeli  zítra  krásně,  vstanu. 
Nebo:  Přijdou-li  mi  zílra  modré  šaty,  vstanu. 
Bylo  sice  pod  mraky,  ale  modré  šaty  obdržela; 
přece  však  nevstala.  A  den  ode  dne  se  stále 
mocněji  bála  chtít. 

K  ukrácení  času  četla  a  kreslila,  obé  letmo, 
jako  člověk  při  tabuli  bére  několik  zákusků  hned 
s  té,  hned  s  oné  mísy. 

I  lékař  dojížděl  na  Beau  Coeur.  Byl  to  vy- 
soký člověk,  z  jehož  bot  se  odloupávaly  kusy 
sněhu  na  koberce;  vysmíval  se  migréně  a  nechtěl 
zakryt  svou  nechuť  k  ženské  rozcitlivělosti.  Při- 
jala ho  dvakrát  a  potřetí  zakázala  mu  vstoupit; 
neúcta  k  její  bolesti  ji  dráždila. 

Její  sentimentálnost  ji  nutila  mluvit  o  smrti. 
Imaginovala  jednotlivosti;  jako  by  se  živě  starala 
o  Kamila  : 

»UIožíš  mne  v  rakvi  do  našeho  Salonu,  do  pro- 
střed. Ostatní  všechno  zamkneš,  aby  ti  to  lidé  neod- 
nesli. A  celé  zařízení  si  necháš,  jak  jsme  je  měli, 
víš.?  Kermorovi  neříkej,  nechci.  A  pochováte  mne 
do  hrobky  rodičů  .  .  .« 

Zdálo  se,  že  tomu  sama  nevěří  a  že  je  roz- 
lítostněna  melancholickými  obrazy  svých  slov. 
Bylo  to  večer.  Seděl  u  její  postele  a  pozoroval 
nahý  loket,  jenž  volně  sjížděl  po  srsti  Tallyho. 
Lampa,  seslabená  stínítkem,  probouzela  oheň 
v  drahokamech  prstenů. 

Položila  Kamilovi  ruku  na  koleno  a  pomalu 
ji  obracela.  Objevila  se  drobná  dlaň,  bílá  a  jemná, 
s  malými  prsty,  jako  by  náležely  loutce.  Uchopil 
se  jí  a  pozoroval :  byla  to  dlaň  rozbitá  utrpením, 
vráska  na  vrásce,  rýha  na  rýze.  Cárá  života  se 
křížila  s  čarou  srdce,  obé  dvě  hluboce  znatelné 
v  rozhozené  síti  jemných  vrásek.  A  Lina  hledíc 
na  svou  ruku,  pronesla  teskně: 

»Mn(iho  zde  je  tvé  dílo,  Kamile  .  .  .• 

Tentokrát  ho  slova  zasáhla  do  srdce.  Cílil 
bolest,  že  jí  ublížil;  chtěl  vše  napravit,  chtěl 
sama  sebe  jí  obětovat.  Položil  hlavu  do  podušek 
a  plakal,  nevěda,  zdali  z  lítosti,  že  množil  její 
trýzeň,  anebo  pro  cosi  neurčitého,  nejasného,  co 
ho  nutilo,  aby  vzlykal  sám  nad  sebou.  A  ona 
hladila  jeho  vlasy  týmž  váhavým,  měkkým  po- 
hybem, jako  před  tím  Tallyhovu  šíji.  Setrvali 
dlouho;  a  večer  byl  nezapomenutelný  pro  něho 
i  ve  vzpomínce:  neboť  slzy  hojily  i  sladce  trýz- 
nily .  . 

Navykl  si  časně  každý  den  procházet  parkem. 
Sníh  ležel  vysoko  i  na  záhonech  i  na  cestách. 
Kamil  byl  hned  na  jednom  konci,  hned  na  dru- 
hém. Psi  ho  provázeli.  Pak  zašel  do  skleníku. 
Bylo  mu  sladko  odpočívat  zde  pod  ohromnými 
listy  palem  a  banánů,  na  mechovém  lehátku. 
K  tomu  vlažnéinu,  sladce  opojnému  vzduchu, 
který  bloudí  ve  skleníkách,  mísil  vůni  papiros 
a  aroma  čaje. 

Josef  vegetarián,  právě  tak  zarytý,  jako  jiní 
alkoholici,   znal   jediný  ideál:    Já    chci    žít  podle 


[)íírody,  pane  baron,  jaUo  Kuso,  jako  Růso  .  .  . 
A  Rousseau  znamenalo  pro  nělio  zeleninové  [)o- 
lévky,  luštěniny,  chléb  a  vodu.  Pokoušel  ho  dout- 
níky.  Ale  Josef  zdá!  se  neoblomnýni. 

Celý  ostatní  den  zůstal  Kamil  u  IJny.  Až 
k  večeru  šel  střílet  vrány  do  lesa  a  vracel  se 
sám  mlčícím  krajem;  bývala  již  noc.     . 

První  slunečné  dny  vyvábily  Linu  z  i)okoje. 
Po  tomto  rozhodnutí  jako  by  s  ní  spadl  spleen. 
Zářila  a  radovala  se  z  nepatrnosti:  že  jí  došel 
bezvýznamný  list  nebo  že  uvázala  stužku  novým 
uzlem.  Kdosi  jí  poslal  výstřižek  z  cizí  revue  : 
byla  to  příznivá  zmínka  o  jejím  obraze.  Usmívala 
se  vSechra  šťastna: 

»Tak  přec  něco  znamenáme!  řekla.  ^Měj 
úctu  před  svou  tetou,  Kamile !« 

Oblékala  jasné  toiletty,  měnila  rukavičky, 
hledala  šperky  a  parfumy.  Zrcadlo  reflektovalo 
její  úsměv,  kterým  pohlcovala  svou  postavu.  Vy- 
cházeli spolu;  byla  skoro  nezbedná;  zdálo  se, 
že  chce  dohoniti  vše,  co  zmeškala.  Chodili  do 
skleníku,  obyčejně  spolu.  Jednou  poštěstilo  se 
Line  opít  zahradníka.  Poslouchala  s  rozkoší  jeho 
bezvědomé  blábolení :  Já  chci  ...  žít  .  .  .  podle 
přírody  .  .  .;  druhý  den,  když  spatřila  Josefa  za- 
hanbeného, šeptala  Kamilovi; 

»To  mi  dělá  dobře!  Nemám  ráda  lidi  větší 
než  já  !  .  . « 

Zabloudili  také  do  atelieru.  Se  stropu  visely 
pavučiny,  prach  vířil  pod  jejich  kroky.  Plátno, 
jímž  kdysi  pluly  obrazy  kinematografu,  zívalo  na 
ně  prázdné. 

Usedli  a  křísili  vzpoinínky. 

Nepamatovali  si  datum  dne,  kdy  se  co  při- 
hodilo, ale  říkali  >víš,  to  bylo,  mi  jsi  sem  po 
druhé  přijel  .  .  .  .'  anebo  » tehdy  byl  strašný 
liják  .  .  .. 

Ale  zima  v  atelieru  je  br/y  sehnala  dolů. 

XVI. 

Ráno  ozářené  sluncem.  S  jasné  oblohy  padal 
sníh  jednotvárně  a  zvolna.  Bylo  tak  milo,  že  se 
člověk  divil,  proč  stromy  nejsou  plny  květů. 


Kaunl  se  cloumal  i)o  parku  s  doutníkem 
v  ústech.  Nechtěl  myslit  na  nic,  ani  na  minulost, 
ani  na  budoucnost;  jen  blaženost  tohoto  slunného 
rána  chtěl  prožívat. 

Připadal  si  mužnější,  zkušenější  Kdo  ví? 
Snad  všechno  to,  jak  si  někdy  představoval  ženu. 
bylo  jen  hloupým  chlapectvím.  Život  je  patrně 
jiný  než  Portrait. 

Dostal  se  ke  skleníku  a  vstoupil. 

Obyčejně  spatřil  hned  ve  dveřích  zahradníka. 
Ale  dnes  neviděl  tu  nikoho. 

Šel  dál.  Tu  to  zachrastilo  a  několik  kroků 
před  ním  vymrštil  se  Josef  a  dal  se  na  útěk. 
Všiml  si,  jak  jeho  tvář  byla  rudá  a  oči  ustrašené. 

Nevěda,  co  to  má  znamenat,  odhrnul  list 
palmy,  která  byla  postavena  před  lehátkem.  Tam, 
spatřil   Linu. 

Pohlédla  k  němu  tupě.  Na  rtech  jí  ještě 
hrál  zmatený  úsměv  rozkoše,  jemuž  se  marně 
snažila  dát  hněvivý  výraz. 

Nevěděl,  zda  si  nalezl  nějaký  výkřik  cestu 
v  jeho  hrdle. 

Situace  byla  příliš  jasná. 

Chvěl  se  bolestí,  hnusem,  zklamáním.  Prchal. 
Prchal  z  villy,  prchal  z  vesnice;  prchal  z  polí  do 
lesa  a  z  lesa  do  polí.  Jeho  rty  bezvědomě  a  ne- 
ustále opakovaly:  »Bože,  co  se  mnou  ...  co  se 
mnou  ...  co  se  mnou  .  .  .« 

Dobloudil  na  nádraží.  Peron  byl  prázdný. 
Konečně  přijel  vlak.  Vsedl,  a  všude,  ze  všech 
oken  hleděl  na  něho  sníh,  chladný,  nelítostný, 
nekonečný. 

Po  poledni  se  ocitl  v  Praze  Byl  umáčený, 
plný  vody. 

Odejel  ke  strýci  lunilovi.  Zastihl  ho  doma. 
Byl  stále  elegantní  jako  šedivý  Antinous. 

»Um  Gotteswillen,  co  se  ti  stalo,  hochu  ?« 
tázal  se  ho. 

»Jedu  z  Varína  .  .  .« 

"A  Lina.?  Už  to  skončilo?' 

Vypravoval  mu.  Strýc  při  první  zmínce  o  za- 
hiadnkovi  podotkl: 

'A  ona  ti  s  ním  ujela  ?« 

•  Tak  něco  .  .  .« 

>7eny.  jo,  to  je  zatrapené,  mein  lieber  .  .  .« 
zasmál  se  stařec  a  dokuřoval  doutník. 


%         %         %         ^J-         % 


SiGISMťNIl   BoiiŠKA: 


ECOUTEZ    LA   CHANSON  .  .  . 


r  oslyšte  pi.scň,  vítr  .svál 
ji  v  náhodnou  Va.ši  cestu, 
stavil  se  v  letu,  letěl  dál, 
nebyl  to  větrů  severních  král, 
osení  vůni  kcs'  k  městu. 


Do  Vašich  zavál  kadt  fi, 
ochladil  bílč  čelo, 
zavontl  douškou  mateří, 
a  z  jeho  šepotu  znělo: 

Z>       ^       ^        "^        '^        '^        "^ 


Z  života  líchy  voní  chléb, 
v  blankytu  zaleť  tuně, 
zamlč  se,  uslyšíš  křídel  tep, 
po  kterých  duše  stůně. 


VÁCLAV  Hladík: 


EVŽEN  VOLDAN. 


A  tichým,  důvěrným  hlasem,  někdy  s  úsměvem, 
•'*  někdy  s  povzdechem  a  stále  s  jakýmsi  ná- 
dechem roztomilé  ironie  svěřovala  se  mu. 

Voldan  ji  poslouchal  mlčky,  ačkoliv  mnohá 
její  slova  jej  pobouřila.  V  duchu  se  tázal,  jaký 
život  prožila,  jakými  zkušenostmi  prošla,  co 
všechno  již  poznala  ta  dívka,  jejíž  půvab  něžný 
a  čistý  byl  ozářen  svňdností  ženy  umělkyně, 
čaromocí  talentu,  a  jejíž  rty  panenské  a  dětské 
]ironášely  hořké,  střízlivé  i  cynické  náhledy,  jako 
by  zkaženost  a  hnus  života  neměly  již  pro  ni 
tajemství. 

Viděl  zcela  jasně,  že  ona  ještě  nemilovala, 
že  byla  nedotknuta  mužem  —  celá  její  bytost 
vydechovala  svěží  vůni  rozpuklého  a  čistým  ránem 
ženství  zroseného  květu. 

A  vše  to,  ta  obdivuhodná,  zázračná  směsice 
protikladů,  e.xtremů,  antithes  a  pravdě  nepodob- 
ností, všechny  ty  sršivé  kmity  lámajících  se  pa 
prsků  v  hranolech  krystalu,  vše  to,  co  činí  půvab 
žen  neskonale  vzrušivým  a  dráždivým,  co  opíjí 
a  šílí  muže,  vše  to  počalo  se  jeviti  Voldanovi  a 
naplňovalo  jej  úzkostnou,  neklidnou  rozkoší. 

Nevěřila  v  lásku,  nedoufala  ve  štěstí  a  směšné 
jí  byly  pokrytecké  idylly  manželské  a  pruderní 
morálka  společnosti.  Prohlédla  lež.  Bála  se  lidí, 
ale  chtěla  jim  dokázati,  že  jimi  též  opovrhuje, 
byla  plachá  a  zlá  jako  divoká  kočka.  O  poměru 
ženy  k  mužovi  nefilosofovala  a  byly  jí  celkem 
vzdáleny  všechny  otázky  a  rozpory  rovnopráv- 
nosti, emancipace  ženy.  Svým  citem  umělkyně 
a  instinktem  ženy  rozluštila  je  podle  svého.  A  řekla 
to  velmi  nenucené  a  přímě:  chtěla  žíti  krásou, 
radostí  a  požitky  svého  ženství  jako  krásou  a 
slávou  svého  talentu.  Zíti  volně,  plně,  neodvisle 
a  dobrodružně!  Bez  závazku  a  bez  trvalosti,  bez 
klidného  zakotvení.  N(ícítila  se  stvořenou  pro 
klid  manželství.  Vyslovovala  to  slovo  skoro 
s  nenávistnou  posměšností.  Nechtěla  míti  nad 
sebou  nadvládu  a  vliv  muže,  bála  se,  že  by  pře- 
tvořil její  povahu  i  její  duši.  Ženy  láskou  změklé 
a  zněžnělé  jsou  podajným  voskem,  jejž  muž  uhněte 
do  forem  jím  vytvořených.  Jsou  pouhým  mate- 
riálem. Tvůrcem  ostává  vždy  muž,  vzpiipný  muž, 
nejvzptipnější  i  při  své  pokorné  dvornoni,  kterou 
si  ženy  dobývá  stejně  sobecky  jako  brutálním 
útokem  násilníka.  Žena  má  patřiti  muži  tak  da- 
lece, pokud  tím  netrpí  její  samostatnost  a  neod- 
vislost,  pokud  tím  není  porušena  její  důstojnost. 
Chápala  nejvášnivější  poměr  dvou  milujících,  ale 
děsila  se  sentimentální  lásky,  jež  ze  ženy  činí 
tvora  nižšího,  tvora  služebného,  zotročilého,  ha- 
rémového Milovat,  milovat  ze  všech  sil  a  schop- 
ností, oddati  se  závrati  a  zapomenutí  —  ale  pak 
jít  opět  dále,  svou  vlastní  cestou  .  .  . 


>Za  novou  láskou, «  usmál  se  Voldan,  jenž 
ji  poslouchal  velmi  shovívavě,  jejž  její  poněkud 
zmatená  zpověď  nesmírně  bavila. 

xHlavička  originální  a  vzdorovitá*  myslil  si, 
•  však  ji  život  napraví  a  bude  jistě  o  těch  věcech 
zcela  jinak  souditi. ■« 

Obešli  již  jednou  celé  nádvoří  hradní. 

♦  Zvolili  jsme  krásné  místo  .  .  .♦  pravila  Mina 
a  byla  nadšena  pohledem  na  starou  gotickou  a 
renaissanční  část  hradu  v  tom  ušlechtile  a  aristo 
kratičký  snivém  zákoutí  Hradčan,  kde  vše  je  po- 
nořeno v  zasmušilé  mlčení,  i  průčelí  chrámu 
sv.  Jiří  s  oběma  bílými  věžemi  v  pozadí,  i  pod- 
jezd paláce  ústavu  šlechtičen,  i  rušivě  nová  bu- 
dova kapitoly,  i  hrad,  kde  všude  okna  a  dvéře 
jsou  skoro  stále  zavřeny  a  nad  vším  nese  se  ele- 
gantně harmonické  pozadí  kathedrály,  kde  jako 
by  zachycen  byl  smavý  odlesk  jasné  gotiky  fran- 
couzské. 

»Praha  je  krásná  —  má  místa  stvořená  pro  — 
pro  milování.  •> 

Neodvážil  se  říci  »pro  lásku«,  zdálo  se  mu, 
že  by  se  před  ní  dopustil  směšnosti  tím  slovem. 

A  kráčeli  znovu  kolem  kathedrály,  blažení 
a  uchvácení  majestátním  klidem  a  krásou  okolí. 

Slečna  Mina  souhlasila,  že  poetická  krása 
Prahy,  její  Hradčan  a  Malé  Strany  je  jako  stvo- 
řena pro  milující. 

»Vy  to  musíte  nejlépe  vědět  —  o  vašem 
starém  domku  na  Kampě  povídají  se  podivné 
historky,"  pravila. 

♦  Věřiteli  jim  —  tím  lépe  pro  mne.^ 

»Nu,  snad  si  nemyslíte,  že  tím  byste  by! 
v  mých  očích  zajímavějším?' 

♦  Zač  mne  pokládáte?'  odvětil  podrážděn, 
neboť  cítil  jakousi  povýšenost  a  rozumnou,  raffi- 
novanou  vyzrálost  v  tom  jejím  žertování. 

«  Hle  —  mužského  ješitníka!  Jak  hned  vzkypí! 
Nu,  nu  .  .  .  moderato,  mio  caro,  to  víte,  že  mi 
ty  vaše  historie  neimponují  jako  nějaké  slečince 
z  pensionátu.* 

Vysmívala  se  mu,  ale  při  tom  tiskla  k  sobě 
jeho  rameno,  tulila  se  k  němu,  dotýkala  se  hc 
bokem. 

Pak  doložila  unylým,  přítulným  hlasem,  jako 
by  se  s  ním  mazlila: 

♦  Nehněvejte  se,  Evžene  —  jsem  tak  prosto- 
řeká někdy  a  hrozně  upřímná. « 

A  poněvadž  mlčel,  neboť  nevěděl,  jak  jí  čeliti 
v  té  chvíli  a  v  duchu  jí  sliboval,  že  jí  neodpustí 
ten  posměch,  pokračovala  rozmarně  a  něžně: 

♦  Nedělejte  si  z  toho  nic.  Vy  se  mi  líbíte, 
s  těmi  historkami  nebo  bez  nich.  Řeknu  vám 
vše  zcela  upřímně  jako  kamarádovi  « 


Pomlčela.  Zastavila  se.  Zahleděla  se  vzhůru 
do  s|)letitéiio  trámoví  lešení  na  přední  lodi  kathe- 
drály. 

»Já  vás  mám  opravdu  ráda,«  pravila  náhle 
tiše  —  oči  měla  přimhouřené,  její  rty  zardívaly 
se  úsměvně  za  bílým  závojem,  a  šeptala  dále : 

»Vy  jste  takový  .  .  .« 

V  tom  dala  se  do  smíchu  a  okázala  vzhůru: 
'Podívejte  se.  tamhle  vyčuhuje  směšný  netvor 
a  jak  jedno  oko  přimhuřujc  .  .  .< 

Byla  to  pitvorná  hlava  chrliče. 

A  zajíkajíc  se  smíchem    řekla  ještě : 

»Jak  to  oko  přinihuřuje!  Víte,  komu  se  po- 
dobá.'' Celý  Wollner  .  .  .« 

»Ah,  vy  máte  dnes  rozmary.' 

•  Nevhodné  v  této  chvíli  památné  a  v  tomto 
místě  posvátném,  viďte  .í'  E  co,«  a  pohodila  hlavou 
vzdorně:  » Taková  jsem,  mio  caro.  A  vy  nejste 
spokojen.?  Vždyť  jsem  vám  právě  vyznala  lásku. « 

Řekla  to  tak  roztomilým  tónem,  že  Voldan 
se  nemohl  též  udržeti  a  dal  se  do  smíchu. 
Navrhl  jí,  aby  šli  se  ohřát  na  Vikárku. 
»Co  je  to?« 

•  Malá  hospůdka.  Vidíte,  tamhle,  hospůdka 
vedle  kathedrály  uprostřed  hradu.  Velmi  milý 
koutek. « 

^Pojďme  tedy,  pane  poslance,  na  pivo!'  a 
přeskočila    schůdky  a  vrazila  do  dveří  hostince. 

Byli  tam  sami.  Šerá  jizba  byla  ozářena  od- 
leskem plamene  hučícího  v  kamnech.  Slečnu 
Minu  to  vše  velmi  bavilo.  Dala  si  párek  a  skle- 
nici plzeňského  a  nepřipustila,  aby  paní  hostinská 
rozsvítila. 

Seděli  v  koutě  u  okna.  Zatřásla  se  roznira- 
zena.  Měla  skřehlé  ruce.  Podala  mu  je,  aby  ji 
vlibal  do  nich  teplo.  Voldan  použil  příležitosti, 
byli  zcela  sami,  hostinská  se  odšoupala  v  bačko- 
rách do  kuchyně,  a  nespokojil  se  jen  s  malýma, 
skřehlýma  rukama.  Její  rty  byly  horké  a  vlahé, 
její  políbení  vonělo  sladkou  touhou.  *Vy  roz- 
košná .  .  ,  rozkošná  .  .  .♦   zašeptal. 

Odstrčila  ho.  Pokárala  jeho  ztřeštěnost  a  na- 
pomenula ho,  aby  se  mírnil. 

■'Budeme  pokračovat  v  našem  hovoru, «  [ira- 
vila,  »a  to  co  možná  rozumně.  Dovedete  být 
chvíli  rozumným?' 

>Ano,  vy  vtělená  moudrosti !« 

»0,  to  nejsem  Dovedu  bláznit  a  třeštit  více 
než  kdo  jiný,  ale  jen  tehdy,  když  se  mi  to  libí 
a  hodí.  Však  uhlídáte  .  .  .« 

Napila  se  piva  a  otřela  si  pěnu  s  úst  široce, 
dlaní,  tak,  jak  to  viděla  u  sedláků. 

•  To  jsem  uličnice,  co.?  Ale  nevěřte  mé  ve- 
selosti !  Ta  je  někdy  velmi  divná,  zvláště  když 
je  divoká.  Ale  teď  jsem  zase  zcela  střízlivá,  ne- 
stoudně  střízlivá.  Oh,  vy  mne  neznáte,  nikdo  mne 


nezná  —  a  kdo  ví,  zdali  mne  kdo  dovede  po- 
chopiti.* 

•  Stavíte  se  takovou  záhadnou,  zvláštní,  po- 
něvadž jste  umělkyně  . .  .« 

»Ne,  ne,  ne!«  odporovala  prudce,  »to  mi 
neříkejte,  bojím  se,  aby  to  nebylo  pravda  .  .  . 
Ovšem,  umění  svádí  k  bizarrnosti  v  životě,  vždyť 
již  talent  je  jakási  duševní  choroba.  Ale,  můj 
milý,  já  se  cítím  při  tom  všem  zdravou.  Jsem 
zcela  upřímnou.  Není  ve  mně  ani  zbla  pósy.  Ko- 
mediantkou mne  neučinil  ještě  život  —  ovšem,  pře- 
tvářet se  a  lhát  dovedu  právě  tak  jako  ti  nejupřím- 
nější. Lež,  kterou  činím  něco  rozunuiého,  je 
mravnější  nežli  pravda,  kterou  se  dopouštím  zla 
neb  hlouposti.  To  je  též  jedna  ze  zásad  mého 
umění  životního  .  .  .  Ale  proč  se  vám  zdám  zá- 
hadnou —  divnou.?  Protože  jsem  zcela  samostatná, 
poněvadž  jsem  vyrostla  a  vychovala  se  sama. 
Se  mnou  si  nedal  nikdo  práci,  aby  ume  vypěstil 
v  dobře  vychovanou,  v  distingovanosti  vydresi- 
rovanou  slečinku.  Matku  jsem  skoro  neznala  a 
můj  veselý  tatínek  se  o  mne  nestaral.  Tak  jsem 
vyrostla  o  samotě,  v  cizotě  a  nepřátelství  k  spo- 
lečnosti. Vše  mi  bylo  vzdáleno:  pensionát,  ta- 
neční hodiny,  věnečky,  dostaveníčka  se  studenty, 
výlety,  lawn-tennis,  všechny  radosti  a  zábavy 
mladých  děvčat,  jež  se  podobají  trestancům  pro- 
cházejícím se  v  určitých  hodinách  za  dohledu 
dozorců,  jež  jako  by  svým  úzkostlivým  garde- 
dámám  a  matinkám  každou  chvíli  chtěly  utéci 
z  té  donucené  ctnosti  a  počestnosti.  Žila  jsem 
jen  hudbě  a  všechno  své  cítění,  celou  svou  bytost 
soustředila  jsem  ve  svou  práci.  A  když  jsem 
poznala,  že  tato  práce  může  jedině  zachovati 
mou  neodvislost,  může  mi  dáti  volnost  volnost 
umělkyně  a  existenci  svobodné  ženy,  tu  mne  tyto 
touhy  a  vznícená  ctižádost  hnaly  a  štvaly  do  ho- 
rečné pile.  Až  nemocná  jsem  z  toho  byla.  A  tehdy 
jsem  zažila  též  svou  první  lásku. « 

Zamlčela  se. 

»Mohu  si  zapálit  cigaretku.?*   tázala  se. 

»Proč  ne,  jsme  tu  sami  .  .  ,« 

»A  skoro  po  tmě.  Oh,  ta  shovívavá  paní 
hostinská  .  .  .« 

Ohnivý  bod  cigarety  zažehl  před  její  bledou 
tváří. 

A  pokračovala  s  nádechem  měkkého  roz- 
maru : 

-Má  [)rvní  láska,  milý  příteli!  To  byste  ne- 
uhodl, do  koho  jsem  se  zamilovala.* 

"Podávám  se.« 

»Do  Jindřicha  Křiženeckého  ...» 

»Do  hudebního  skladatele?" 

»Ano,  do  mého  učitele  —  do  mého  drahého, 
dobrého  mistra,  kterému  bylo  šedesát  let  a  který 
byl  plešatý  a  šňupal !  Ale  geniální  byl  —  geniální!* 

Pokrač. 


t     w 


% 


1^ 


% 


%     ir 


K.  Jonáš: 


LÁSKA  ČTYŘICETILETÉHO. 


I  outo  fcčí  byl  Poselt  tak  jioiiiatcn,  že  nemohl 
okamžitě  odpovědit.  Hledal  v  hlavě  rychle  ně- 
jaké ostré  slovo,  ale  naposled  vypravil  ze  sebe 
jen  chudou  frázi,  jež  vyzněla  dutě  a  bezvýrazně 
Sám  to  vycítil  a  mrzel  se  na  sebe,  že  zachoval 
se  tak  zbaběle  a  nedůstojně.  Současně  však  za- 
štípalo jej  uvnitř  nepříjemné  vědomí,  že  Barkoň 
skutečné  nemluvil  jen  tak  na  piano  a  že  vlastně 
uhádl  skryté  jeho  myšlénky.  Začalo  mu  býti 
v  piítomnosti  drsného  toho  člověka   nevolno. 

Ale  velkostatkář,  jako  by  na  novo  vytušil, 
co  se  v  hejtui.mu  děje.  uchopil  ho  kvapně  za  ruku 
a  polopotupně,  polodobrácky  poznamenal:  »Vžd>ť 
se  ještě  nic  nestalo,  proč  byste  se  už  mrzel .-' 
Záleží  přece  vše  na  vás  ...  A  nyní  si  zahřejme 
karty  .  .  .« 

Poselt  po  prvé,  co  byl  v  Náklově,  podobný 
návrh  bez  odmluvy  přijal,  ano,  uvítal  jej  skofo 
radostně. 


Asi  dva  dny  na  to  vrátila  se  paní  Milá  Bar- 
koňová  na  Náklov.  Přijela  ráno  po  osmé  hodině 
v  zavřeném  kočáře;  dříve  ještě,  než  vystoupila, 
volala  otevřeným  oknem  na  komornou,  jež  jediná 
přišla  ji  před  bránu  uvítat:  >Co  dělá  dítě,  je 
zdráv  Filípek,  je  zdráv .?«  A  veliké,  jiskřivé  její 
oči  hltavé  se  při  otázce  té  Sířily.  Když  komorná 
přikývla,  usmála  se  paní  Milá  upřímně  a  otevřela 
teprve  dvířka  kočáru. 

»Pojď,  pojď  — «  pravila  do  vnitř,  když  se- 
skočila se  stupátka,  a  ke  komorné  pak  kvapně 
prohodila:   »Vezu  si  návštěvu !« 

V  téže  chvíli  vyhoupla  se  ze  dvířek  povozu 
slabá  dívčí  postava,  odéná  v  lehké,  elegantně 
střižené  šaty. 

»ZnáS  ji  ještě .?«  ptala  se  vesele  paní  Milá 
komorné  a  nečekavši  na  odpověď,  sama  dodala : 
»To  je  Růža,  naše  Růža,  dcera  mé  sestry!:' 

•  Ach,  slečna  !«  po/inamenala  uctivě  služebná 
a  ulclonila  mírně  hlavu.  »A  jak  vyrostla  od  té 
doby !« 

Chtěla  patrně  ještě  ve  svém  obdivu  pokra- 
čovat, ale  paní  Barkoňová  přerušila  ji  už  novou 
otázkou:   »A  co  dělá  muj  muž?« 

Komorná  se  usmála,  jako  by  pokládala  dotaz 
ten  za  zbytečný,  a  podotkla  dost  lhostejně:  í>Spí! 

»Mhm!«  povzdechla  paní  a  vzpomněla  si 
letmo  při  tom  na  všechny  trapné  scény,  jichž 
v  těchto  dnech  k  vůli  němu  doma  zakusila;  ale 
okamžitě  zatřásla  hlavou  a  poroučela  rychle  ko- 
morné: »Tak,  všechny  ty  kufry  dej  nahoru  a  ať 
ti  někdo  při  tom  pomůže!  —  A  co  ten  pan 
hejtman,  o  kterém  psal  mi  muž,  bydlí  dosud 
u  nás?' 


•  Ano,  dosud,  milostpaní!  Právě  snídá. « 
Paní    Barkoňová    pohodivši    ramenem,   jako 

by  jí  vlastně  na  sdělení  tom  nezáleželo,  ujala 
svoji  příbuznou  za  ruku  a  vedla  ji  do  zámečku. 
Na  schody  přiběhl  jim  vstříc  už  její  šestilelý  syn 
s  divokým  výkřikem:  >Maminko  —  maminlso!' 
A  zavěsil  se  jí  na  hrdlo. 

Paní  Milá  vyzvedla  jej  do  náruče,  líbala  na 
oči,  ústa,  čelo  i  do  hebkých,  kudrnatých  vlasů 
a  pak  sama  donesla  ho  až  nahoru  Zde  si  teprv 
vzpomněla  na  Růženu  a  obrátila  se  k  ní,  záříc 
všecka  štěstím. 

•  Podívej  se,  F'ilipe,  koho  ti  vezu  — « 
Hoch  vyvalil  oči  a  prostodušně,  důvěrně  po- 
hlédl na  dívku,    která    již    vztáhla    po    něm  obě 
své  ruce. 

»A  nesete  mně  hračky ?«  ptalo  se  dítě,  po- 
hazujíc netrpělivě  plnýma  nožkama,  vtěsnanýma 
do  vysokých  punčošek. 

V  té  chvíli  otevřely  se  dvéře  u  jídelny  a  na 
chodbu  vyhlédl  obličej  Poseltův. 

•  Pan  hejtman !«  hlásil  vesele  chlapec  a  sjel 
matce  s  náruče  na  cihlovou  podlahu. 

Poselt  sebou  škubl,  jako  by  nevěděl,  má-li 
vykročit  ven  nebo  vtáhnout  se  nazpátek.  Ale 
okamžitě  rozpoznal  situaci,  přikročil  k  dámám  a 
s  mírnou  úklonou  se  představoval. 

•  Já  už  o  vás  slyšela!*  pravila  paní  Barko- 
ňová a  bystře  podala  hejtmanovi  ruku  na  uví- 
tanou, kterou  on  zlehka  políbil.  Mezitím,  co  skláněl 
hlavu,  prohlédla  si  letmo  bezvadný  jeho  úbor  a 
pěkně  rozčesané  vlasy,  a  zálibný  jakýs  pocit  ji 
ovládl,  jaký  asi  míváme  při  příjemném  sklamání. 
Byla  ráda,  že  vypadal  host  docela  jinak,  než  jak 
si  ho  v  duchu  představovala,  že,  zkrátka,  nebyl 
podoben  oněm  upjatým  a  neohrabaným  byro- 
kratům, jakých  znala  na  tucty  ze  svého  pobytu 
v  městě. 

•  Vyrušily  jsme  vás  asi  ze  snídaně!*  podotkla 
hned  na  to,  a  usmála  se,  aniž  věděla  dobře,  čemu. 
>' Od  pusťte  —  « 

Chtěl  něco  namítnouti,  ale  obě  dámy  se  už 
poroučely  a  zašly  do  vedlejších  komnat. 

Paní  Barkoíiová  sotva  že  odložila  pláštěnku 
a  klobouk  a  pomazlila  se  se  synáčkem,  chvátala 
do  ložnice  k  svému  muži.  Ten,  zamuchlán  do 
hedvábné  přikrývky,  odpočíval  na  širokém  loži 
a  strašlivě  chrupal.  Obličej  jeho  byl  nadmulý  a 
na  krku  vystupovaly  mu  dvě  naběhlé  žíly. 

Upřela  na  něho  oči  a  naklonila  se  kněmu; 
ale  sotva  že  ucítila  odporný,  po  pivu  a  kořalce 
páchnoucí  jeho  dech,  zvedla  hlavu  opět  nahoru 
a  svraštila  čelo.  »Zase  už  probil  noc  — «  pomy- 
slila si  a  v  prsou  jí  zabodalo.  Stála  nad  ním 
chvíli,    jako    by    rozvažovala,  co  činit.    Pak  však 


uchopila    ho    za    iiiUii,    zatřásla    jfm    a    zvolala: 

•  Muži,  muži,  už  jsein  přijela!* 

Batkoň  otevřel  opilé  oči  a  rychle  se  v  po 
stcii  jiosadil.  Několik  okamžiků  nevěděl,  co  se 
vlastně  stalo,  teprve  když  uzřel  ženu,  protáhl 
ruce  a  unaveně  se  usmál:  »Tak  jak,  dal  starý 
peníze  nebo  ne?« 

Paní  Milá  hned  neodpověděla,  jen  pohrdlivý 
zákmit  přelétl  jí  mezi  očima  a  ústy.  Pak  se  klidně 
posadila  na  okraj  postele  a  začala  vážně  a  roz- 
umně vykládati:  ^Stálo  to  mnoho  práce  a  otec 
řekl,  že  je  to  už  naposled.  Pamatuj  si,  že  napo- 
sled! Máš  šetřit  a  pracovat!  Dostal  jsi  více  než 
všichni  ostatní  Kordinovi  jsou  na  mizině,  švakr 
ke  všemu  ještě  ulehl,  má  souchotiny.  Je  to  patrně 
už  u  nich  v  rodě.  Vzala  jsem  odtamtud  Růženu 
s  sebou,  bude  nějaký  čas  u  nás,  kdo  ví,  jak  to 
u   Kordinů  všechno  ještě  dopadne.* 

» A  co  pak  nám  je  po  jiných  !«  odtušil  Barkoň 
a  překotil  se  opět  na  podušky.  » Každý  ať  se 
stará  o  sebe!*' 

»Ty  mluvíš,  jako  bys  byl  bez  citu!«  zlobila 
se  paní  a  prohnula  své  prsty  tak,  že  to  v  nich 
zaluskalo. 

•  Mluvilas  již  s  hejtmanem.?'  ptal  se  z  čistá 
jasná  Barkoň,  jako  by  v  té  chvíli  neměl  naléha- 
vější otázky  —  »vidiS,  jak  se  starám  o  nové 
příjmy.  Má  pensi  a  může  platit. « 

»To  nás  nezachrání;  budeš-li  i  dále  hýřit, 
je  po  všem  i «  podotkla  přísně  a  povstala  s  po- 
stele. 

•  Tak  hejtman  se  ti  nelíbí.?"  vpadl  jí  se 
smíchem  do  řeči  a  uhodil  rukou  v  přikrývku  — 

•  však  jsem  již  mu  řekl,  aby  se  o  tebe  nenamáhal, 
že  jsi  vzor  manželské  věrnosti,  že  se  nedáš  svést. 

•  Takové  hlouposti  nemáš  mluvit, <>  ozvala  se 
ostře  a  zasmušila  čelo. 

»A  proč  ne?  Či  se  chceš  s  ním  spustit ř« 
vzkřikl  surově  a  kočičí  jeho  obličej  nabyl  ukrut- 
ného výrazu 

Paní  Milá  přeměřila  ho  pohrdlivě  a  všecka 
zardělá  tmavým  ruměncem  odcházela  mlčky 
z  ložnice.  »Je  ještě  opilý, ♦  pravila  si  v  duchu, 
»co  bych  se  s  ním  hádala.*  A  vrátila  se  poněkud 
rozrušena  k  svému  dítěti. 

Barkoň  chtěl  skočiti  za  ní,  ale  sotva  že  se 
pohnul,  zvrátil  se  zpět  do  postele  a  za  chvíli  už 
chrupal  znovu. 


U  oběda  sešla  se  celá  společnost.  Barkoň 
dostavil  se  poslední.  Obrovité  jeho  tělo  dělalo 
dojem  strhanosti  a  zemdlelosti.  Zíval  o  přítrž  a 
mnul  si  co  chvíli  tukem  zarostlé  oči,  v  nichž 
měl  stále  plno  slz.  Usadil  se  mlčky  ke  stolu  a 
shrben  probíral  se  nedbale  jídlem,  požívaje  sotva 
některé  sousto.    Jen  občas    zamžoural  po  ostat- 


ních, jako  by  se  budil  tepive  ze  sna  a  chtěl  se 
přesvědčit,  co  se  vlastně  k(jlem  děje. 

Slovo  vedla  pani  Milá.  Posek  jioslouchal  ji 
s  patrným  zájmem.  Mluvila  prostě,  přirozeně  a 
příjemně,  nedávajíc  znáti,  že  by  slovfnii  svým 
přikládala  zvláštní  ceny  a  významu.  A  [)rá\ě  tento 
způsob  hovoru  jej  poutal  a  bavil.  Vytušil  ihned, 
že  paní  Milá  nemá  zvláStnxh  vědomostí,  ale  že  vy- 
niká jednou  předností,  jaká  často  chybí  i  lidem 
svrchovaně  vzdělanýiu:  dovedla  o  každé  otázce 
vyjadřovat  se   rozumně,   nehledaně  a  jednoduše. 

Hovořila  o  jakés  zpěvačce,  kterou  slyšela 
v  minulých  dnech  na  koncertu  v  městě. 

»Ne,  nemohu  o  tom  rozhodovat,*:  vykládala 
jasným  hlasem,  obracejíc  se  očima  ke  všem,  ač 
v  i)ravdě  hovořila  jen  k  hejtmanu,  neboť  na  jeho 
souhlasu  jí  nejvíce  záleželo  —  "ale  míním,  že  se 
žene  nyní  příliš  mnoho  dívek  do  hudebních  škol. 
Rodiče  vynaloží  na  ně  poslední  yioš  a  z  většiny 
takových  zpěvaček  není  později  nic  nebo  zakrní 
u  malých  společností.  Znám  sama  několik  pří- 
kladů. Učitelé  zpěvu  měli  by  býti  svědomitější 
a  říci  každé  takové  žačce  hned  předem:  , Nemáte 
hlas,  nehodíte  se  pro  divadlo!'  Uspořili  by  jim 
peněz,  trpkosti  a  zklamání.* 

Poselt  stopoval  její  výklad  pozorně  a  hleděl 
jí  přímo  do  tmavě  hnědých  očí,  v  nichž  střídala 
se  rychle  zádumčivost  se  živostí.  A  když  domlu- 
vila, pokyvoval  hlavou  a  ochotně  dotvrzoval: 
•  Ano,  ano,  zcela  správně!* 

Usmála  se  na  znamení  radosti,  že  jí  poroz- 
uměl a  chtěla  pokračovat.  Ale  v  tom  pohnul  se 
prudce  Barkoň  a  z  hluboká  si  odfoukl:  >Ze  nás 
trápíš  takovým  bláznovstvím!  To  jsi  tam  už  nic 
jiného  nepochytla?' 

Paní  Milá  změnila  výraz  v  tváři  a  v  té  chvíli 
zdála  se  hejtmanu  zvlášť  krásnou  a  interesantní. 
Oči  její  byly  hrdě  přimhouřeny  a  rty  se  jemně 
zachvívaly.  Bylo  na  ní  patrno,  že  by  ráda  muži 
svému  od|Jověděla,  ale  že  [jřece  jen  chce  zabrá- 
niti každénui  výstupu. 

•  Eh,  ty  nemáš  pro  takové  věci  smyslu !« 
prohodila  za  několik  okamžiků  a  vynutila  úsměv. 

•  A  ty  toho  tak  víš!«  utrhl  se  Barkoň,  »já 
jsem  člověk  studovaný,  já  bych  o  tom  mohl 
mluvit,  ale  ty  —  jak  ty  k  tomu  přijdeš  ř!  Ale  to 
je  to,  že  ty  musíš  pořád  něco  žvanit  a  děláš  se 
jen  směšnou.* 

•  Ale  dovolte,  vždyť,  co  řekla  uulostpaní,  bylo 
velice  dobré,«  ozval  se  hejtman,  vida,  jak  paní 
Milá  utápí  se  v  rozpacích. 

»A  jste  vy  zpěvák,  že  tak  můžete  o  věci 
rozhodovat?  Vy  rozimiíte  četnikňm  a  dost!<i  roz- 
křikl se  Barkoň  na  Poselta  a  upřel  na  něho  za- 
červenalé f.či.  N. .jednou  však,  jako  by  se  ho  nade 
vším,  co  sKšel,  zmocnila  ošklivost,  odplivl  si  a 
odešel   z  jídelny.  Pukrae. 


FEUILLETON. 

Albert  Pražák:  O  SYMBOLISMU  ZEYE- 
ROVA .RADÚZA  A  MAHULENY«. 

Věnováno  malířce  si.  Zdeňce  Braunerové. 

Něco  drtivě  úchvafného  tkví  v  té  čarovně  poesii 
Zeyerově.  Čtcte-li  jej,  zdá  se  vám,  jako  by  duši  vaši, 
uplakanou  rmutem  dnešních  smutku,  halil  kdos  v  ta- 
jemný musselin  a  zakrýval  jí  všechno  to  utrpení  a 
všechny  ty  bolesti  naši  doby,  jako  by  ji  unášel  kdos 
velký  a  něžný  a  plný  lásky  na  zlatých  perutech  tam, 
kde  jsou  kráiostvi  nová  a  silná  a  velká,  králoství  ra- 
dosti a  blaha,  ne  se  světa  tohoto. 

Jsou  to  kouzelné  okovy,  jež  vás  spoutají  při  četbě 
té,  duši  probíhají  sladké  obrazy  božských  říši.  krajiny  a 
nivy  kvetoucí  nejluznějšími  sny  báji  a  pohádek,  jež 
v  pravdě  a  skutečnu  jsou  jen  fatamorganou. 

Je  to  jeho  grandiosní  dikce  především,  jež  je  pákou 
všeho  toho  davu.  Paletu  nejohnivějších  barev  stvořil  si, 
a  z  té  deště  kouza  pršely,  bylf  velký  malíř  slova,  velký 
dekorateur.  Všechnu  snivost  věku  v  sebe  ssál  a  konden- 
soval,  reprodukuje,  —  bylť  velký  evokateur  sníi  Vše 
ladil  v  akkordy  plné  něhy  a  sladkosti,  hledal  melodie  a 
tóny  plné  symfonie,  bylť  velký  virtuos  hudebního  spádu 
slov.  O  suggesci  dojmíi  pracoval,  jsa  impressionistou, 
a  jako  velký  mystik  vdechoval  v  sebe  velebný  partům 
tajemných  zášeří  středověkých  kathedrál,  balsamická 
plání  světcův  a  serafické  dumy  jejich  pil  žíznivě  a  žízní 
jich  po  velkých  mystériích  snů  nadzemských  trpěl  též. 
Všemu  inkarnoval  svou  duši  vznešenou,  svým  velkým 
visím  duševním,  všem,  co  nitrem  zachvělo,  podkládal 
linii  tělesnou,  rýsoval  abstrakta  v  konkrétech,  aby  vše 
lépe  vyniklo,  aby  zosobněno  mluvit  mohlo,  ať  měl  to 
plakat    bol   či  radost    zajásat.   Bylť   velkým   symbolistou. 

O  jeho  symbolismu  mluví  se  celkem  málo,  ač  na 
této  líše  tolik  oral  a  v  ní  zrna  velkých  myšlenek 
zaséval. 

Byl  dědicem  velkých  symboliku. 

Dnešní  kathedrála  básnická  má  již  čtyři  pilíře: 
tři  dobudovány,  klassicism,  romantism,  realism,  —  a 
čtvrtý  se  teprv  staví,  a  jméno  jeho  Moderna.  A  na  všech 
čtyřech  rýsuje  se  freska  lepá,  —  symbolism. 

Roste  postupně  a  v  největším  přepychu  stkvi  se 
na  pilíři  čtvrtém. 

Dante  ve  Vita  nuova  bol  předvádí  jako  paní 
ubledlou,  plačící,  a  v  záchvěvech  jejich  pitván  celý  pro- 
blém bolu.  Shakespearovi  a  Calderonovi  v  drama  leckde 
přivíjí  se  nitka  symbolismu.  Goethe  ve  Faustu  překrásně 
symbolisuje  pokušeni  a  starost,  symbolism  akceptuje 
Byron,  Heine,  a  v  nejnovější  době  celá  falanga  básníků 
nových,  Maeterlinck,  Hello,  Beauderlaire,  Vhitrňann,  Leon 
Dierx,  Hauptmann,  atd.,  v  duších  jejich  krystalluje  sym- 
bolism na  nejkrasši  křišťál  svitů  zrovna  kouzelných.  ' 

Zeyer  patří  částí  své  tvorby  také  jim.  Máť  ve  svém 
umění  mnoho  symbolisujicího.  Jest  tu  jen  vzpomenouti 
příchodu  jara  —  zeleného  vítěze.  A  nejen  v  epice,  lyrice 
Zeyer  symboMsoval,  nýbrž  i  v  dramatu.  Nejhlouběji  to 
vidím  v  »Radúzu  a  Mahulcně«,  v  tom  briliantu  drama- 
tické poesie. 

Drama  toto  na  liter,  trhu  bylo  přijato  jen  jako 
pohádka,  v  čaru  jejím  se  duše  koupaly  a  pookřívaly, 
ale  vlastní  její  quintessence  ideová,  vlastní  dech  jim 
byl  celkem  cizím. 

Mně  připadala  vždy  lunou  tajemnou,  jejíž  tiché 
kročeje  vyznívaly  v  bolestnou  hudbu,  již  básník  duší 
krvácející 'a  žalující  komponoval,  hudbu  žalostného  snu 
o  trpící  zemi  a  lidu  jejím  kamenovaném. 

A  tu  hudbu  chci  na  tomto  místě  reprodukovat. 

Jest  mi  nejprve  říci  obsah  prosté  pohádky,  aby 
vlákna  symbolů  pak  se  lépe  rozvíjela,  a  pak  co  v  ní  je, 
tu  velkou  pravdu,  mocný  výkřik  duše,  jež  hluboce  cítí 
a  splývá  s  ubohým  národem,  —  nejprve  vznešený  hym- 


nus lásky  nezdolné,  pak  bulný  skřek  uštvaného  ptá- 
čete a  tichý  ston  naděje  v  budoucna  azur  a  spásu.  .  , 

Radúz,  královic  z  Magury,  zabloudil  s  druhem 
svým  Radovidem  na  lovu  v  lesích  tatranských.  Zabil 
bílého  jelena  královské  dcery  Mahuleny,  a  tak  prozraiien 
jeho  lov  i  příchod  v  Tatransko.  Penízem,  jejž  daroval 
chudému  dřevorubci  Vrátkoví,  je  poznán,  spoután  a 
pfedveJen  před  krále  Stojmíra  a  Runu  královnu.  Runa 
vidi,  že  syn  to  magurské  královny  Nyoly,  kterou  marně 
v  mládí  láskou  věnčil  Stoj  mír  král  .  .  .  Cos  zachvěje  jí, 
všechna  ta  zášť  proti  té,  již  první  Stojmír  duši  srdce  dal, 
jak  v  moře  by  se  slila  bouřlivé,  a  v  to  vnořit  Radúza 
a  potopit,  jej  zmořit  zloby  vlnami,  toť  její  touhou  ho- 
rečnou. Jí  nebránil  v  tom  slabý  Stojmír  král,  —  v  smí- 
chu ozvěny  i  dcery  Zíva,  Prija  volaly.  —  Jediná  jen  Ma- 
hulena  jemu  neklne,  —  Mahulcna,  jíž  jediné  Radúz  ne- 
vědomky ublížil,  zabiv  jelena,  —  ta  neklne  mu,  ale  cítí 
pout  sevření,  cítí  jeho  těžký  bol,  —  těší  jej  a  sílí,  rty 
žíznivé  a  vyprahlé  vodou  mu  svlažuje,  —  pláče,  že  více 
plakat  nemůže  a  slzou  muka  zmírnit  mu.  .  . 

Duše  moje!  —  soucit  přeměňuje  se  v  tichou  lásku 
k  tomu,  jejž  všichni  bičovali,  v  lásku  pronikající  každý 
atom  a  dřímající  hluboko  a  věčně  v  duši.  Tu  lásku  volá 
k  slunci,  ku  hvězdám,  jí  ptákům  svěřuje  a  v  květy 
vdechuje.  .  . 

Radúz  neskonale  miluje  Mahulenu.  Z  té  temné 
kobky  podzemní  viděl  zlatý  její  vlas,  —  —  tři  z  nich  na 
mříži  jeho  okna  se  zachytly  a  svítily  mu  jako  měsíc  do 
vlhkého  šera,  —  tři  vlasy  s  té  hlavy  na  světě  mu  nej- 
dražší, —  tak  řekl  on.  —  Ale  nyní  smuten  je,  že  nevidí 
jich  víc.  Runa  odvedla  ho  na  vysoký  štít  tatranský,  při- 
kovala k  skalní  lebi,  okovy  klíčem  uzamkla,  klíč  v  pro- 
past uvrhla. 

Vratko  našel  kl  č,  —  zde  je,  ať  Mahulena  vezme 
jej  a  vysvobodí  Radúza. 

Nemůže  tomu  uvěřit  Mahulena,  povstává,  křísí 
se,  —  líbá  klíč  vášnivě  a  v  slast  propuká.  Šílí  radostí 
a  pádí  vysvobodit  svého  Radúza.  Ale  v  cestu  ji  najednou 
přichází  Runa.  —  Vi  již,  že  Mahulena  miluje  Radúza,  a 
to  zmocnilo  tu  zlobu  její  a  žízeň  pomsty  dvojnásob. 
Neskojitelná  zášť  krutě  usmyslila  si  ztrestat  Mahulenu 
za    lásku.    Laská   ji,   sílí    v  lásce    na  oko,    lituje  Radúza 

též  a  nese  balsám  na  rány  palčivé, A  zatím  to  jed 

smrtící  .  .  Mahulena  věří  mateři,  —  nevědouc  nese  jej,  — 
nese  Radúzovi,  aby  pil  a  vzpružil  se  zas.  Ale  v  krisi 
okam'iku  nebe  zjevilo  jí  klam  .  .  . 

Hlubinou  hvozdů  proběhla  Mahulena,  již  stojí  na 
strmé  skále,  —  slyší  řinkot  pout  a  slova  úpění  .  .  Radúz 
pláče  tam,  —  netuší,  že  Mahulena  na  blízku,  —  bol  svůj 
ptákům  žaluje. 

Mahulena  k  vrcholku  již  stoupá  přes  hloží  a  spěje 
Radúzův  bol  z  duše  vylíbat,  —  nese  spásu,  klíčem  pouta 
otvírá,  dává  volnost,  svobodu  a  nechce  sama  nic,  leč 
tichou  vzpomínku  .  .  Radúz  svirá  ji  v  svém  objetí  a 
tiše  pláče.  Nevýslovné  štěstí  plní  Mahulenu;  »Já  s  tebou, 
Radúze,  věčně  musim  býti,  s  tebou  žít  a  s  tebou 
umírat. 

Než,  sladký  ševel  srdcí  splynulých  musí  umlknout, 
jej  Runa  zdusila.  Tušila  nezdar  svého  úmyslu,  a  proto 
jde  zničit  oba  milence,  přetít  články  snoubeni,  hory 
vložit  mezi  srdce  jejich  —  by  tak  krvácela,  zvolna  zmí- 
rala. —  Ale  marno  její  úsilí.  Radúz  brání  se,  chce  ji 
usmrtit,  —  než  k  vůli  Mahuleně  mírní  se,  připoutá  jí 
kadeř  ku  větvím,  —  a  prchá,  prchá  s  Mahulenou  do  vlasti. 
Ale  na  paty  jejich  hrozná  se  věší  kletba  Runina,  zapomene 
Mahuleny  on,  a  ona  žalem  bude  mřít.  A  dříve  než  se 
naději,  splní  se  ta  hrozná  slova. 

Tri  dny  bloudí  lesem  k  Maguře.  Mahulena  žije  jen 
té  lásce.  Těší  ji  Radúz,  sílí  v  sladkých  nadějích,  uji- 
šťuje, jak  milovat  ji  bude,  —  vždyť  volnost  ztracenou  mu 
vrátila,  život  zachránila,  lásky  kurunu  mu  dala,  —  ale 
netuší,  že  již  u  brány  stojí,  za  níž  kletba  splní  se- 

Došli  Magury,  .Mahulena  nechce  vpadnout  do  nové 
rodiny,  zůstala  jako  plachá  laňka   na  pokraji    lesa,    po- 


sílajíc  napřed  Radúza.  Radúz  spěje  v  dům,  připravit 
krbu  Mahuleně,  —  by  jako  vitéz  branou  vešla  slavnostní 
pod  střechu  paláce,  —  ale  radost  joho  zkalena  je  pohřbem 
otcovým,  jenž  právě  z  hradu  vychází.  Zemřel  otec 
jeho  bolem  nad  synem  ztraceným,  —  nikdy  neuslyší 
jeho  slov,  —  ruce  žehnající  zchladly  na  věky.  A  co  úpí 
■žalem  tak,  setkává  se  se  svou    mateří  nad  rakvi  plačící. 

Uokonč. 

GLOSSY. 

Pokrok  nebo  vývoj?  —  Jsou  taková  hesla,  kterých 
máme  potřebí,  jak  z  mody,  tak  pro  duševní  klid,  tak 
konečně  z  vědecké  potřeby.  Je  třeba  dívat  se  nějak  na 
dějmný  proud  života,  hledat  íormulku  nějakou,  kterou 
bychom  vyjádřili  poslední  jeho  cil,  jeho  raison  ďétre, 
vyhledat  někdy  i  třeba  podložit  mu  účel.  A  tato  tendence, 
híed.it  účelnost  dějin,  přenáší  se  na  historii  všech 
plodů  duše  lidské.  V  literatuře,  v  umění  nestačí  nám 
sledovat  třpytivou  hru  vlnících  se  myšlének,  jak  se 
s  tím  spokojoval  Villemain,  ale  usilujme  najít  podstatu, 
zákon  toho  duševního  hnutí,  z  kterého  vykvétaji  kvěly 
fantasie,  zákon,  který  by  zodpověděl  četná  ta  »Proč«,s  kte- 
rými se  setkáváme  v  dějinách  literárních  za  každým  krokem. 

Dosud  ještě  každá  velká  literární  epocha  nalezla 
si  svoji  neomylnou  formuli,  jež  jí  stačila  k  výkladu 
genii],  náhlých  rozkvětů  a  podivných  úpadků  literárních 
period,  k  definicím  krásna,  vkusu,  k  obdivu  mistrů  a 
k  opovržení  vůči  protivníkům  a  řemeslu,  ale  nějaký  zákon 
gravitační  dosud  pro  literaturu  nikdo  nevynášel. 

Byla  doba,  kdy  literární  historiky  neznepokojovaly 
otázky  o  původu  literatury  a  její  příčinách  životních.  Pra- 
vidla esthetická,  odvozená  z  antiky,  zářila  jako  vůdčí 
hvězdy  všemu  literárnímu  tvoření,  a  historie  literární 
znala  jen  dvě  mohutné  vlny,  které  se  zdvihly  v  duševním 
hnutí,  jedna  v  době  antické  a  druhá  v  klasické  době 
francouzské  literatury;  co  bylo  mezi  tím,  byl  odliv, 
temno  mezi  dvěma  mocnými  zážehy;  krása,  dosti  podivně 
chápaná,  byla  kouzelnou  formulí,  jíž  hravě  vykládán 
život  literárních  plodů.  Revolucí  nastala  však  doba,  kdy 
zhroutily  se  chrámy  dogmat  a  věčných  pravidel  a  po- 
hřbily též  kodexy  literárního  krásna.  Nestačí  vyhledávat 
jen  krásno  v  literatuře,  celý  ten  prou  I  literárního  tvo- 
ření chce  býti  vyložen,  má  své  příčiny.  Ale  je  tak  těžko 
loučit  se  s  myšlénkou,  že  tvoření  literární  tíhne  za  ušle- 
chtilým, krásným  cílem.  Mme.  de  Staěl  našla  východ 
z  toho  rozporu  mezi  spoustou  nekrásně  produkce  a 
několika  výjimečně  krásných  děl;  našla  jej  v  idei  stá- 
lého pokroku.  iMísto  ideí  esthetických  nastoupily  histo- 
rické. Lidstvo  spěje  přes  všechny  překážky,  dočasné 
úpadky  d  1  a  dál,  růžové  perspektivy  otvírají  se  do  bu- 
doucna, a  literatura  ať  zvolným  proudem  ve  vědě,  a£ 
přerývanými  skoky  v  belletrii  spěje  k  stálému  zdokona- 
lení. Dogmata  krásy  a  dokonalosti  předem  daná  a  v  antice 
již  vystižená,  padla,  a  místo  nich  nastoupil  nový  mohutný 
ideál  v  mlžinách  budoucnosti,  jenž  měl  býti  majákem 
lidstvu  a  útěchou  v  dočasných  recidivách  ochablosti. 
Idea  stálého  poktoku  na  dlouho  upokojila  mysle.  Rada 
literárních  pracovníků  spokojila  se  tím,  vyhledávati  nové 
důvody  k  jejímu  podepření,  hk-dati  příčiny  a  zákony 
literárního  tvoření,  odvozovati  vznik  literárních  plodů 
z  ragy,  prostředí,  doby,  stanoviti  vůdčí  idey,  základní 
schopnosti  národů  i  jednotlivců,  jež  byly  pružinou  tvorby, 
a  tak  zbudován  názor  nový.  historický,  jemuž  přicházely 
na  pomoc  analogie  z  věd  přírodních. 

-■Me  čím  více  přírodovědecký  názor  nabýval  moci,  tím 
více  bledla  fakty  nepodepřená  idea  všeobecného  pokroku 
a  zdokonalování  a  tím  více  prosté  pozorování  života  a 
jeho  změn  nabývalo  vrchu,  až  theorie  evoluční  opanovala 
pole  Vývoj  nastoupil  místo  pokroku,  vývoj,  jenž  nepřed- 
pokládá zdokonalování,  nýbrž  pouze  změnu,  přeměnu 
působenou  difterenciací,  zahrnuje  nejen  vznik,  vzrůst  a 
vyzrávání,  ale  též  ochabnutí,  stáří  a  smrt.  rozpadání 
v  nové  prvky.  Po  periodě  esthetické  a  historické  nastou- 
pila přírodovědecká  perioda  v  literatuře. 


Ale  i  ta,  jako  každé  dílo  lidské,  každý  systém, 
nevystihuje  skutečnou  podstatu  bytí,  nese  v  sobě  zá- 
rodek smrti  a  bude  jednou  nahrazena  jinou.  Jednomu 
však  možno  se  z  ni  naučiti:  že,  chccmL-:i  najíti  definitivní 
řešeni  literárních  problémů,  musíme  je  hledati  v  litera- 
tuře samé.  Ze  nestačí  přejímati  výsledky  esthctiky,  hi- 
storii, přírodopisu,  ale  podniknouti  vlastní,  úmornou 
sice.  ale  vděčnou  práci,  analysu  a  klassifikaci  duševních 
plodů,  sledovati  ostatní  vědy  ne  pohodlným  přejímáním 
jich  výsledků,  ale  napodobením  jich  těžké  empirické 
mcthody,  shromažďováním  vlastní  látky,  z  níž  pak  geniální 
duch  vlastní  intuicí  nalezne  jednou  definitivní  rozřešeni 
záhad,  které  dnes  zdánlivě  chceme  si  vyložiti  pomocí 
esthetických  axiomů,  zákonů  o  pokroku  neb  vývojovou 
formulí.  T. 

LITERATURA. 

Josef  Můldner.  Návraty,  nákl.  vlastním. 

Návrat,  návraty.  Ještě  jednou  se  vrátíme  —  zas 
nové  symptomatické  slovo,  které  ovládá  nápisy  sbírek 
po  periodě  poesie  nutící  se  do  nadoblačných  krajm  intel- 
lektuelních,  nebo  do  králoství  duše,  snů,  fikcí  .  .  .  V:a- 
címe  se  k  životu,  ochotní  znovu  a  mnohdy  dětsky  při- 
jímati jeho  klamání,  jeho  marné  dary,  a  s  nimi  smutek 
—  a  tím  přijímati  poesii  samu.  Ale  u  p.  Můldnera  je  mi 
ten  nápis  debutni  sbírky  zcela  nejasný;  bás.iík  úzkost- 
ných stavů  duše  vězí  úplně  v  přejatém  dekadentnim 
slovníku  i  v  technice.  Místy  těžkopádné  allegorisování 
úplně  ničí  emoci,  na  niž  počítal.  Několik  čísel,  na  př. : 
»Je  třeba  života<,  »Dčs  moře«,  »V  mé  aleji«,  »Smíření«, 
(které  by  ještě  nejspíš  odpovídalo  náladě  nápisů)  ne- 
chávají naději,  že  p.  Múldiier  v  příští  sbírce  nám  dá 
mnohem  víc.  — 

Návrat  K.  Egora  (nakl.E.  Weinfurtera)  je  špatná 
sbírka  veršů,  ale  Coňfiteor  velmi  dokumi-ntární.  Mladý 
muž,  který  pozná  lásku  až  do  zhnusení,  až  do  nejpes- 
simističtějšího  výrazu  poznání,  doufá  ve  spásu  v  či- 
stém manželství.  To  by  nebylo  nijak  nové,  kdyby  p.  Egor 
nepřinášel  některá  svá  pojetí  a  několik  zárodku  uině- 
leckých  koncepcí,  které  mohly  být  východiskem,  tvůr- 
čím jádrem  románu.  Neprokliná  ženy,  jako  mnozí  ji 
prokleli,  jako  tvora  úplně  smyslného,  otrokyni  pohlaví, 
samici,  satana.  —  Ani  muž,  ani  žena,  ale  člověk  je  tak 
ubohý  ve  svém  sexuclním  otroctví,  v  >prvotníni  hříchu». 
Poznávající  hledá  a  hledá,  vidí  před  sebou  propast,  do 
níž  padne. 

Však  místo  proniknutí  vším,  i  cnostmi,  hříchem, 
zřím  v  propast  velkých  úst, jež  prasknout  hrozí  smíchem  — 
Hle,  v  té  záhadě  je  tolik  netvorné  ironie!  Šklebí  se 
jako  nějaká  legendární  potvora,  šklebí  se,  chcete-li, 
i  dobráckým  smíchem  Rabelaisovým,  toho  nestvurného 
Pantagruela,  v  němž  je  celý  člověk  pozemský.  —  To 
je  invence  velmi  pěkná,  velmi  silná  a  básnická.  —  Škoda, 
'že  sbírka  není  vytvořeným  uměleckým  dílem,  ale  řadou 
noticek  a  sentimentálností,  jak  je  z  nitra  vyvolala  chvíle 
k  zpovědi  bezprostřední  a  příliš  intimní.  — 

Lyrické  intermezzo.  K.  Sekaniny.  (Naklad. 
A.  Píša  v  Brně)  Chtělo  být  jako  Vrchlického  lyrické  inter- 
mezzo. Sny  o  štěstí,  rozkošná  sbírka  pravé  erotické  ly- 
riky, kterou  v  m'adých  letech  napsal  v  Itálii.  Měla  to  být 
erotika  nehluboká,  netragická,  rozkošně  prchavá,  šťastná 
i  melancholická  .  .  .  Tak  nějaké  rokoko  erotiky,  víc  ele- 
gantní než  preciosní.  .-Me  zde  máme  sbírku  kritika, 
který  tak  mnoho  znal  —  víc  preciosní,  barokně  pře- 
tíženou než  elegantní.  Básník  prošel  několika  básnickými 
kulturami  a  vybírá  z  nich  cetky,  které  se  mu  nejlépe 
zamlouvají  k  vyšňoření  tótky  —  i  vzpomínám  na  první 
t.  zv.  dekadentňí  a  t.  zv.  symbolistní  sbíiky  prvních  let 
devadesátých,  Aufedníčkovy.  Kvapilovy,  Boreckého.  Jenže, 
myslím,  p  Sekanina  ještě  méně  se  dovede  šetřit, 
ba,  nemá  vůbec  umělecké  ekonomie.  Dokud  stačí  dech... 

Žaltář.  Malá  a.  předem  řečeno,  chudá  sbírka 
p.  J.   Hendryka.    (Nakl.   E.   Weinfurtera)     Zaslouží    si 


úplně  pozornosti  jako  práce  pečlivá,  ciselovaná  a  mísly 
i  hluboká  —  což  je  pokrokem  proti  loňskému  debutu. 
Život  jest  tak  krásný,  ale  prchá,  ustupuje  novému, 
který  hýří  na  mrtvolách  a  z  mrtvol  žije,  (na  př.  báseň 
na  2.  str.)-  Tedy,  milenko,  užívej  života,  přijmi  lásku, 
v  níž  jsi  smrti  nejbližší;  —  a  ty  jeho  ženy  tančí  me- 
nuet, pudr  na  líci,  se  vším  charme  dam  rokoka.  A  nad 
všechnu  tu  marnost  se  autor  dovedl  povznésti  v  mra- 
zivou výši  této  kontemplace  (sonet  na  str.  ó). 

—  chci  jíti  bez  dojmutí 

tím  světem  bledých,  pudrovaných  lící. 
Yýš  nad  světy  a  nad  oblaka,  —  k  nebi.  — 
Tam  dole  do  rakve  nám   vráží  hřeby, 
já  zřím,  jak  dělníkům  pot  kane  s  čela;  — 
mlč,  Siréno,  jež  jsi  mne  spoutat  chtěla  — 
Zde  ve  výši  jest  Smrt  tak  krásná,  skvělá, 
to  na  zemi  jen  polidsku  se  šklebí. 
To   je    vše,   co   je  v   té   malé  knížce   o   26   stranách;  — 
málo  konečně,  ale  stačí  k  ozdobení  půlhodinky? 

Pyrrhova  vítězství  od  Louisa  Křikavy  (F. 
Simáček)  jest  kniha  veršů,  o  níž  nevím,  co  říci;  veršů 
dlouhodechých,  melancholických,  bezbarvých  —  není  to 
od  nikoho,  a  celkem  neznamenají  nic  přes  pochvalné 
kritiky  předešlé  sbírky,  které  si  p.  autor  tak  nevkusně 
nechal  otisknout  do  sbírky.  Otokar  Šimek. 

Nové  Sládkovy  překlady  ze  Shakespeara. 
(Nakl.  J.  Otto.) 

Ne-smrtelná  zrovna  tepna  tajemné  síly  bije  v  dra- 
matických pracích  Shakespearových.  Je  to  věčně  ne- 
smazatelný polibek  genia,  pod  nímž  i  duše  moderního 
člověka  se  mimoděk  svijí,  třebas  staletí  minula  od  jeho 
zrození.  Jest  těžko  najít  podstatu  tohoto  kouzla,  jež 
nás  k  němu  stále  vábí.  Snad  tkví  v  tom,  že  on  první 
dovedl  odlišiti  »antické«  od  !.moderniho«,  že  odvážil  se 
zbořiti  dóm  antického  dramatu  a  místo  něho  s  vervou 
postaviti  dóm  duše  své  doby.  Dovedl  vášnivé  a  žhavě 
protestovat  proti  člověku  —  loutce  v  ruku  bohův 
olympských,  smát  se  moci  fáta,  trhat  mlhy  a  pouta 
křesťanského  středověku,  uvedl  na  jeviště  člověka  vol- 
ného a  svobodného,  akcentoval  jeho  krásu  i  radost, 
touhy,  pudy,  vášeň  i  bol,  vdechl  mu  lásku  k  životu, 
dal  mu  naději  a  odvahu  k  němu  a  řekl,  by  nehledal 
v  neznámu  hvězd  svého  osudu,  ty  že  svítí  mu  ve  vlastním 
nitr  I.  Proto  právě  jako  lavina  strhával  vše  a  všude  tiskl 
stopy  lví. 

Hlavně  zavírala  Evropa  přístavy  před  labutí  avon- 
skou!  Labuť  připlula  přec,  třebas  se  musela  probíjet 
úskalími  nejtvrdšími. 

V  Anglii  koří  se  mu  Pope,  Theobald,  Steevens, 
Johnson  a  Garrick.  Francie  přes  všechen  svůj  vzdor, 
přes  výtku  »barbara,  jenž  mísí  tragické  s  komickým., 
přes  výsměšek  Voltairíiv  »sauvage  ivrcv:  vitá  jej  r  1776 
v  překlade  Letournerové  na  svých  jevištích  V  Německu 
líbil  se  již  r.  1611,  když  angličtí  komedianti  v  Hale 
dávali  eine  teutsche  Comodie  Der  [ud  von  Venedig 
aus  dem  englischenc.  Plně  však  zaznělo  tu  jeho  jméno 
i  význam  r.  1741,  když  pruský  vyslanec  von  Borck 
|)řcložil  >Julia  Caesara«.  S  láskou  přijímá  jej  a  analysuje 
Lessing  v  »Hambuigische  Dramaturgie.,  a  dokazuje,  že 
ten  _>barbar«  dovedl  řešiti  největší  úkoly  divadelní. 
Básníci  »Sturm  und  Drang«  hlásí  se  k  němu,  Schlegl 
jási  na(l_  ním,  Gothův  Gótz  je  dítětem  jeho  síly,  "a 
Heine  jej  povyšuje  na  světové  evangelium  poesie. 

S  německých  prken  je  slyšet  ten  jásot  do  Čech; 
Ant.  Marek  r.  1823  pod  pseud.  B.  Izborský  překládá 
•  Comcdy  of  Errors«,  překlady  piluje  Doucha,  Kolár  a 
Malý. 


Dnes,  v  té  ohromné  směsi  proudů  a  ideí,  nových 
problémů  neuhasla  zář  jeho  genia  Ba  naopak,  překládá 
se  znovu. 

U  nás  nově  překládá  J.  V.  Sládek.  Překlady  jelio 
jsou  plny  virtuosity  formové,  a  co  hlavní,  pěvec  »Směsky«, 

•  Českých  znělek«  atd.  má  len  jemný  talent,  dilo  cizí 
a  mluvy  upravit  harmonicky  své  ragi  domácí,  uhodit 
na  pravý  její  tón. 

XIII.  a  XIV.  číslo  jeho  překladů  ze  Shakespeara 
tvoří    »Zimní  pohádka«  a  »Dvé    šlechticů    Veronských«. 

íZimní  pohádka«;(Winterstale)  jsou  koncepcí  vlastně 
dramata  dvě,  z  nichž  jedno  se  odehrává  na  Sicílii, 
druhé  v  Čechách.  Jest  to  drama  divné  architektoniky,  lecos 
přerváno,  nedo.stavěno,  ale  celek  přec  působí  nezdolně. 
Historie  celá  je  vlastně  všední  boj,  ale  co  hlavně 
tu  uchytí,  to  je  to  mocné  proudění  dramatické  síly.  Je 
to  velká  klaviatura  umění,  kde  slyšet  je  struny  celého 
žití  znít.  Vše  je  zřízeno  logikou  charakterů.  Nejprv 
tichý  ševel  klidné  lásky,  pak  žhavá  jiskra  žárlivosti, 
přecházející  v  příšerný  požár,  plný  řízné  nenávisti  a 
msty,  která  přímo  pitvána,  vichor  zloby  a  rouhání  se,  — 
pak  náhlé  utišení,  vysílení  a  vystřízlivění  po  zmaru  by- 
tostí milených,  a  za  ním  bystřina  slz  a  bolu,  lítosti  a 
pokání,  rostoucí  v  dravý  proud,  siroba  v  proklínání  a 
opuštěnosti  s  hlodem  těžkých  výčitek,  jež  odťívá  čer- 
vánek slitování  tcprv  při  západu  života. 

Drama  to  je  milý  a  pestrý  sen,  líbezná  mosaika 
dojmů  lemovaná  nádechem  čarovné  idylly. 

Jednotnější  a  ucelenější  ráz  má  drama  »Dvé  slech" 
ticů  Veronských..  (The  two  gentlemen  of  Verona),  je 
to  první  kus  Skakespearův,  provozovaný  r.  1591.,  plný 
prvků,  jež  ojediněle  spracovány  daeko  íépe  a  účinněji 
ve  velebných  dramatech  pozdějších.  Motiv  je  vzat  ze 
španělské  pastorály  Montemayorovy,  vyšlé  ve  Valcncii 
v  r.   1542.  Někde  zní  tu  i  echo  z  eposu    Arthura  Brooke 

•  Romeus  a  Julie«,  jehož  uchvacující  parafrasí  je  pozdější 
stejnojmenné  drama  Shakespearovo.  Ouintessencí  tu  je 
zase  láska  a  její  nuance  žárlivost,  nevěra,  oběť.  I  o  tomto 
dramatě  platí  slova  Goethova:  Es  sind  keinc  Gedichte! 
Man  glaubt  vor  den  aufgeschlagcnen  ungeheuren  Bů- 
chern  des  Schicksals  zu  stehen,  in  denen  der  Sturmwind 
des  bewegtesten  Lebens  rast  und  sic  ndt  Gewalt  rasch 
hin  und  wieder  bláttert. 

Dnes  ovšem  drama  pokročilo  a  se  změnilo.  V  době 
Ibsenově,  Hauptmanově,  Macterlinckov.ě  má  drama  po- 
žadavky jiné.  Se  světa  tohoto  vkročilo  v  nitro  člověka, 
do  jeho  záhad  a  bolů  tajemných,  do  jeho  svědomí  a 
mučivých  otázek,  do  jemných  pavučin  čisté  Psychy. 
Shakespear  stavěl  a  krášlil  kathedralu  dramatu  zevně, 
dnešní  básníci  zlatí  vnitřek  a  vnášejí  tam  tajemná  zá- 
šeří visí,  úzkostí  a  utrpení  dnešku.  Je  to  nutný  chod 
pokroku  a  konsekvence  touhy  inkarnovat  v  dilo  J'já< 
své  doby.  K  cíli  svému  užívají  průkopníci  moderního 
dramatu  impresse,  determinismu,  symbolismu  atd. 

Stanislav  Tarnowski  v  časopise  »Przeglad  polskio 
dotýká  se  otázky,  kdo  zvítězí,  zda  Shakespeare  či  oni. 
Míní,  že  moderní  básníkové  nemají  peři.-ti  věčné,  neb 
poesie  jejich  je  založena  na  prostředcích,  jimž  rozumí 
doba  dnešní,  ale  sotva  porozumějí  příští  staletí;  že  poesie 
jejich  je  pro  kastu  vyvolenou  duší  bohatých,  kdežto 
Shakespeare  je  universální  a  pí  o  každou  dobu,  a  proto 
že  k  němu  jest  se  obrátit.  These  je  zajímavou,  ale 
pravdu  má  snad  jen  relativní.  Jsou  moderní  dramata 
sice  více  knižní,  ale  tajemná  spleť  duší,  to  vlnění  a 
chvění  doby  je  v  nich  daleko  lépe  a  mocněji  zachyceno, 
nemoc  doby  i  zdraví  tu  kondensovány  a  intensivně 
řešeny,  což  těžko  hledat  v  umění  Skakcspearově. 

Albert  Pražák. 


pf 

Edplác 

se  p 

o  Prahu:  ii.-i 

čtvrt  léta 

zl.  1-20  (K  2-40),  na  p 

il  léta  z 

.  2-40 

(K  4-80), 

na  celý 

rok  zl 

4-80  (K 

0-60). 

PoSto 

u:  na 

ČK 

t  léta  zl 

1-26 

2-50),  na 

přil  li 

la  zl.  2-50  (K 

G*— ),  na  c 

elí  rok  5  zl.  (K  10-—) 

-  Se! 

itové 

vydán 

zí  při 

každém 

druhém 

sudém) 

čísle, 

^40  hal.)   -    I 

;íiis«  původních    prací   se  vyhrazuje.   — 

Dopisy 

administraci    »Lu 

buďtež    a 

dreso\ 

áiiy:    C 

isopib 

•L 

jmír.,  Praha. 

ésli  č.  34.. 

—  Li.siy  přijímáme  jen 

franko 

.■ane.  - 

-  .Lumír 

vycliáz 

každý  pátek  ( 

vyjma 

prázdni 

■y). 

Hladík.  —  Majitel,  vydavatel  a  nakladatel  J.  Ot 


Tiskem  České  grafické  spoli 


LUMÍR 


Ročník  xxix. 


7.  ČERVNA    1901. 


*    ČÍSLO  36.    * 


Jan  Opolský: 


KONGRES. 


ZHYTKV  M,(l\  AN^KI,   1  ll.J  Klk  A  \  \ 


^íň  nezemská  a  osvícená  spoře 

^^   a  plynný  hukot  jako  skryté  moře  .  .  . 

Národa  Génij,  průhledný  a  siiiutný, 

ve  sněhu  bledé  obligátní  kutny, 

vyhledal  pósu,  dlouho  zvonil  prve, 

než  zmlkly  stíny  bez  masa  a  krve. 

...  Po  odkašlání  suchém:  Valný  sněme! 

.  .  .  Bflh  nejvyšší  zná,  co  jsme  a  co  chceme: 

Dar  ducha  prosme  pro  své  snahy  vroucí, 

pro  tento  sněm...  (Sbor:  Silný,  všemohoucí. 

Udílím  slovo  otci  této  racy  .  .  . 

Stín  zvedl  se,  stín  nevídané  krásy 

a  počal  takto  zvonů  slavným  basem  : 

•Před  spoustou  let,  před  balladickým  časem, 

když  věčné  šero  medvědími  lesy 

se  nejasnilo,  tehda  řekli  jsme  si: 

Juž  počíná  být  trudno  v  našem  háji, 

Valkyry  stále  pustěj'  naříkají, 

plod  strmých  doubrav  bludně  dolů  kare 

a  zvěře  vzhled,  ó,  div  že  neubrané! 

V  inechové  trouchni  hnízdí  modří   inloci. 

a  šero,  šero,  šero  ve  dne,  v  noci  .  .  . 

Volání  klenby,  jako  loď  když  hyne  ... 

Řekli  jsme:  vstaiíte,  najít  pásy  jiné. 

Řekli  a  vstali,  třepetavým  rohem 

churavým  hvozdům  smutně  dali  s  bohem! 

•     •  Byl  štíhlý  průvod,  daleko  se  úžil. 

sekery  naše  jitřní  pozdrav  vzmužil. 

i  v  urnách  předků  tiché  tálo  přání: 

do  dálky  někam  po  stříbrné  pláni ; 

nám  skalpem  vlčím  vítr  s  hlavy  kýval, 

sbor  panen  našich  těžkoprsých  zpíval 

a  echo  jejich  jako  ohlas  víry 

šlo  v  nový  svět,  svět  báchorečně  širý. 

Mdlým  utkvěním  nás  sprovodili  losi, 

hvozd  setlel  víc  a  marně  duněl  cosi  .  .  . 


.  .  .  Tak  s  ženou  muž  vždy  i)řipoutáni  bokem 

jsme  proudem  spěli  chladu  ve  hlubokém. 

Hlas  štítů  plašil  v  rašelinách  štíry 

a  srnce  zhusta  —    bolné  bohatýry, 

i  ze  skal  vlhkých  loupežnické  káně 

nad  korun   báj  se  vzneslo  vylekaně. 

.  .  .  Dřeň  lahodnou  jsme  pannám  večer  stlali 

a  při  ohních  stráž  bronzovitou  stáli 

a  naše  sošky  tajuplně  zřely 

nad  chvícími  se,    bělostnými  těly 

s  ťičastí  skrytou  v  blaho  chvíle  zřené: 

Hle.  Desdemony  ve  snách  zavražděné! 

.  .  .  Tak  ubíhalo  sto  nocí  a  sto  dní, 

hustěji  hrály  bledé  slapy  vodní, 

směleji  vlála  předzvěst  krásné  zory, 

svobodněj'  pryskly  drobné  ptactev  chóry, 

pokojněj'  zřela  oka  svatých  tůní  .  .  . 

Tvář  slunce  vroucná!  ....    Juž  jsme  byli  u   ní! 

Jak  čaroprutem  vzkvetlo  modré  mžení, 

jiláíí  světelná  nás  jala  v  okamžení 

a  varhanový,  zadušený  chorál, 

ach    naposled  nás  z  hlubin  pozdravoval! 

My  třeli  oči  v  smavé,  čisté  lázni, 

zrození  znova,  znova  hříchu  [)rázdni 

a  mnoho  jsme  si  prominuli  v  stkáni 

pod  věčným  zdrojem  věčných  požehnání! 

.  .  .  Vřes  láskou  hořel,  k  slunci  volal   "tonu*  ! 

v  molové  pění  včelích  milionů. 

Toužebným  dýmem  žcrtva  naše  vzkvetla, 

bylť  svatý  hod,  hod  rozsahu  a  světla. 

A  nyní  dál  zas  plání  roztouženou, 

zas  bokem  spjati  muži  se  svou  ženou; 

až  po  pás  děti  zanikaly  v  trávě 

a  naše  sošky  mhouřily  se  smavě, 

neb  naše  sošky  byla  božstva  dobrá, 

nehybná,  lesklá,  pravá    vláda  obra! 


Poshovte  málo!  Kmetství  dech  mi  bere, 

byť  rtoma  ploiily  medy  desateré!  .  .  . 

.  .  .  Zas  noci,  dny  ...  Až  za  večerní  dumy 

kdys  v  dálavách  se  jaly  nořit  chlumy, 

růžové,  siné,  plny  pompy  dusné, 

již  slunce  dá  jim    prve,  nežli  usne, 

však  zmizely  juž  brzo  v  tmícím  tnji. 

.  .  .  Noc  .  .  .  Tajemství  se  hlubá  odmykají, 

kol  zimničných  i  zulfbaných  skrání 

andělé  bloudí  v  slabém  usmívání. 

I  my  se  stali  tajemství  těch  hodni, 

i  nás  šli  zjímat  snové  blahoplodní 

tak  čarných  sil,  až  nezřízené  chtiví 

mít  luznou  zem  a  hory,  doly,  nivy. 

...  I  noc  minula  .  .  .    Topas  barvy  smavé 

v  kalichu  každém  jako  zázrak  plave, 

žen  tábor  vstal  a  sladké  prsy  nese: 

rtíčkové  rudí,  jitro,  ozvete  se! 

A  chlumy  v  dáli,  blahem  nyní  bledé, 

k  jichž  dosahům  nás  prudká  tužba  vede, 

ó,  Sióny,  ó,  Sióny  vy  svaté, 

v  zrak  blouznivý  vždy  víc  se  přihýbáte! 

Zrak  jako  ženicli  plodné  vaše  tvary 

vším  smyslem  stíliá  v  roušce  bílé  páry!  .  .  . 

.  .  .  Tak  v  málo  dnech  jsme    stáli  na  vrcholí, 

kde  kondor  mdlí  a  prázdnem  [irsa  bolí. 

Co  uzřeli  jsme,  nelze  minout  iilanř, 

to  byly  ráje,  živé  ráje  páně ! 

Než  zažito  vše,  hřměla  hymna  hymen, 

bůh  bronzový  plál  mocně  žerdí  vzpřímen ! ! 

Tuť  Eldorado,  temný  vlasti  pojem : 

Já,  otec  racy  stkal  se  smědým  vojem. 

Jen  málo  mohu,  drazí,  ještě  mluvit. 

Ze  sopek  shaslých  vážný  věnec  uvit 

kol  země  té  a  její  cudných  citů, 

řek  písně  spěly  vlídně  ku  blankytu 

a  líbána  jsouc,  v  hlubině  se  chvěla, 

jak  zraněné  by,  hořké  srdce  měla. 

—  —  Zlým  bludem  trpí  dnešní  historie, 

myť  žili  tak,  jak  ve  snách  záře  žije; 

mé  násobily  svalnaté  se  rody, 

jak  vlna  z  vlny  klíčí  v  běhu  vody, 

v  prsť  jedni  vrostlí,  druzí  v  rybolovu, 

zas  jiní  etice  vzácnou  tažnost  kovů, 

až  sestaral  jsem  v  dušné,  vlavé  chmýří, 

jež  vítr  chce,  v  němž  smutně  k  nebi  míří  .  . 

A  v  jeseni,  kdy  bahenní  se  ptáci 

tisíce  mílí  k  splavům  slunce  vrací, 

tu  duše  mojí  pavučina   bílá 

na  Smrti  ret  se  vlhký  zachytila  .  .  .« 


II 


Vstal  znova  Génij,  skvoucí  jako  jíní 

a  zdál  se  růst,  ač  nachýlil  se  jemně. 

♦  Praotec  bílý  nastínil  nám  nyní, 

jak  došla  raca  zaslíbené  země. 

Já  domnívám  se,  z  dálky  hádám  skromně 


když  k  vašim  srdcím  svobodná  je  cesta 
a  vzácné  ticho  pluje  právě  v  domě, 
že  vyslechneme  nyní  věrozvěsta! 
Váš  souhlas  zřím,  nuž,  prosím  apoštola, 
sněm  hotoví  se  slyšet  jeho  hlas!« 

Tlí  dávno  v  hrobě  moje  aureola, 

byl  temný  čas,  byl  jednou  temný  čas!! 

Kde  Soluň  chara  boky  svoje  vidí 
v  zrcadlech  moře  radovat, 
z  úst  jeho  za  vděk  solné  krápě  klidí, 
že  dala  se  jím  celovat. 

kde  kolmý  proud,  jejž  slunce  k  zemi  kácí 
na  letohrádků  úsměvy, 
od  mroucích  písků  unaven  se  vrací, 
syt  horoucnými  výlevy, 

kde  na  obzoru  zpustlý  Olymp  zívá, 
jdou  v  dálné  pouti  lodičky, 
pták  bouřlivák  jimž  miserere  zpívá  — 
v  přívalech  signál  maličký  — 

kam  Smyrna,  Bagdad  serailů  svých  vůně, 
jak  hříšný  mandloň  vysílá, 
z  hor  pastýřů  a  dřevorubců  stůně 
syringa  marně  unylá, 

tam  zrozen  jsem  byl  z  pohanského  lůna 
a  z  pohanského  semene, 
když  rostla  chmurou,  jako  vstoupá  luna 
všechněho  spása  plemene: 

Let  sedm  set,  co  Judea  se  tměla, 
krev  černá  sákla  v  Golgotu, 
co  duše  krásná  v  chvíli  vytrpěla 
za  hekatomby  životů  .  .  . 

Let  sedm  set,  co  padla  jiskra  zrůdná 
do  srdce  mého  ve  skály, 
že  bludy  mythu  procitaly   u  dna 
a  chvějíce  se,  plakaly  .  .  . 

Já  krvácel  jsem  láskou  k  prorokovi, 
až  balast  hlíny  opadla, 
mé  lidství  žilo  jenom  ještě  slovy, 
jak  vůní  thea  uvadlá  .  . . 

Já  šílil  proři  a  těkal  na  kříž  světem 
šílenství  svoje  rozšířit, 

až  mnohým  vstoupil  v  srdce  horkým  květem 
židovské  moci  Inkvisit. 


Kde  severák  tam  v  mlze  Baltem  zmítá 
a  pění  přítok  sladkých  řek, 
tam  prospívala  zdravá  raca  lítá, 
prvotní,  vřelý  nárůdek; 


pohané  slunní,  velké  vfry  živé 

a  těla  zvláštní  lahody, 

já  stanul  jsem  v  jich  zemi  šumné,  snivé, 

jsa  umdlen  zlými  pochody; 

však  modly  jejich  hrůzu  vetkly  ve  mě, 
tak  jako  náruč  ještěr.i  .  .  . 
Hú,  robustní  to,  zlořečené  plémě 
sílila  krásná  pověra!! 

Já  myslil  juž,  když  bůžek  kolozubý 
kout  jizby  mansky  zabíral, 
že  fantom  Krista  duši  moji  zhubí, 
jak  smuten  byl,  jak  smutně  plál. 

...  Až  ve  tmě  kdys,  když  z  deliria  víry 
jsem  milosrdí  hledal  zas, 
mně  v  hrdle  pučel   hlahol  široširý. 
Duch  kvasil  se  a  jazyk  tíás'. 

I   řek'  jsem:  Pane!  Všecky  tyto  masky 
já  pokálím,  je  zohavím. 
Tvé  dřevo  strmé,  stálý  symbol  lásky, 
do  stuchlých  ruin  postavím! 

I  řek'  jsem:  Pane,  zubři  jejich,  čápi, 
ty  hydry  božstev  klikaté, 
já  skácím  je,  já  srazím  jejich  drápy, 
zobany,  chlupy  nesvaté; 

jim  oči  vyrvu,  bulvy  achátové, 
chrup  jejich  na  prach  rozmelu, 
uslyšíš,  Pane,  stanásobné    'ové* 
ze  slojí  skalných  kostelů  ! 

Tvňj  obraz  potom  na  lov  budou   bráti 
a  do  štol   bledí  havíři, 


a  zvony  v  chrámě  budou  omdlívati, 
svou  všechnou  slávou  zahýří 

I  vstal  jsem  vzbuzen.  Vání  sněhobílé 
kol  hlavy  mé  dvou  perutí, 
já  cítil  všecku  svatost  této  chvíle 
i  mocnost  svého  pohnutí. 

A  trval  v  slibu.  V  missiích  se  plazil 
jak  lasso  zvolna  kolem  nich, 
taj  modloslužeb  houževnatě  kazil 
můj  jizlivý  a  perný  smích. 

Smrt  Krista  bledou  zobrazil  jsem  dřevem   — 
—  zoufalý  apel  k  soucitu  — 
a  sklenul  chrámy,  rozechvěl  je  zpěvem 
a  vzletem  zbožných   pocitů. 

Obloudil  many,  zbabělého  krále, 
odkvetlou   pro  slast  královr.u, 
lavina  víry  rostla  dál  a  dále, 
lavina  víry  povlovnu. 

Až  zbyl  jen  praboh   —  oplzlých  byl  forem, 
jsa  samý  kyčel,  lysiny, 
jen  smilný  zrak  jej  činil  jaksi  tvorem, 
obměny  symbol  jediný. 

A  ten  když  skácen  o  slavnosti  páně, 
jsa  spálen  škvárou  v  puch  a  dým, 
já  vydechl  jsem  ještě  odevzdaně, 
jsa  zabit  prostě  dílem  svým  .  .  . 

Nač  více  z  hrobu  volat  apoštola, 

nač  ještě  budit  starý  hlas.?  .  .  . 

Tlí  dávno  v  hrobě  moje  aureola. 

.  .     Byl  temný  čas  .  .  .   Byl  jednou  temný  čas! 

Polir; 


%    %    ir     ^    %     ^     if 


Josef  Holeček 


HOUZÍR. 


Ano,  dotvrzoval    kmet    ve    své    horoucí,   dobré 
duši,  má-li  společnost  lidská  ladně  být  uspo- 
řádána, bude  selský  stav,  požehnaný  a  posvěcený 
samým  Spasitelem,  uznán  za  její  základ  ! 

A  zase  pochybnosti  nabývaly  vrchu.  Kvapem 
se  blíží,  ano  již  nadešla  doba  selskému  stavu  ne- 
přátelská. Poruší  se  zachovalý  selský  mrav,  změní 
se  sedlákův  světový  názor,  zmizí  jeho  společenský 
význam  a  přesune  se  jinam.  Sedlák  zpronevěří 
se  sám  sobě,  změkne  a  zpychne,  zatvrdí  se  na- 
proti Abelovcfím,  řaditi  se  bude  mezi  Kainovce, 
stane  se  otrokem  kapitálu,  pozbude  lásky  ku  své 


z  NETIŠTÉNÉ  nO.SUD 

ČÁSTI  -naAich..  -  -  - 

Pokrai 


půdě  a  bude  s  ní  utíkat  do  cizích  zemí  i  do 
jiných  stavů.  A  může  býti  jinak?  Kdyby  si  po- 
držel staré  vlastnosti  a  zůstal  tichým  a  trpěli- 
vým vzdělavatelem  půdy,  platičem  daní  a  doda- 
vatelem nejlepšího  mužstva  pro  vojsko,  zdaž  by 
obstál  v  lomozném  a  dravém  přívalu  nové  doby? 
Vždyť  příroda  i  zvěři  napomáhá  přispůsobiti  se 
okolí,  aby  byla  bezpečnější:  koroptvi  dává  peří 
takové  barvy,  aby  se  nerozeznávala  na  pohled 
od  hrudy,  i  té  housence  dává  barvu  listu  nebo 
zelí,  aby  nebyla  svým  nepřátelům  nápadná  Jakž 
by  člověk  mohl  odolati  a  nepfispůsobiti  se  okol- 


hostem  doby?  A  kdyby  si  proti  době  hlavu  po- 
stavil, zdaž  by  to  nebylo  osudnější,  než  kdyby 
se  vrhl  pod  kola  lokomotivy? 

Kojanovi  nebylo  divno,  že  pan  děkan  Po- 
spíšil učinil  v  rozhovoru  delší  pomlčeni,  a  klidně 
sbíral  drobečky  mastného  rohlíčku  na  prst.  Spíše 
se  divil  sobě,  že  dnes  tolik  mluvil  a  co  nepatřilo 
k  věci,  pro  kterou  přišel.  Nad  tím,  že  někdo 
mlčí,  naši  nikdy  se  nepozastavují. 

Duchovní  si  umínil,  že  dá  Kojanovi  ještě 
několik  otázek,  nezvrtká-li  se  přece  ve  svých  ná- 
zorech. Ale  spíše  mu  šlo  o  to,  aby  sám  si  zjednal 
pevnější  půdu. 

»Kojane,«  začal  znova,  »slyšel-Ii  pak  jste,  že 
v  panských  dvorech  zavádějí  mašinová  mlatidla? 
Čtyři  lidé  vezmou  za  kliky  a  točí,  jeden  do  ma- 
šiny podává,  jeden  odhrabuje  slámu,  jeden  od- 
hrnuje vymlácené  zrno,  a  za  týden  vymlátí  se 
víc,  než  cepy  za  měsíc.  Ano,  prý,  v  Libějicich 
mají  už  takové  mlatidlo,  že  ani  lidé  jeho  klikami 
netočí  a  pohání  je  pára.  A  v  anglické  zemi  prý 
už  i  parními  pluhy  orají  a  všecky  polní  práce 
vykonávají  mašinami,  i  sijou,  i  žnou.  Co  tomu 
říkáte  ?♦ 

»V  Milenoucích  Matouš  už  taky  si  pořídil 
mlatidlo  mašinu.  Byl  jsem  tam  na  podívané 
s  naším  Kovaříkem.  Snad  si  ji  po  dělích  kou- 
píme na  spolek.  Ale  mně  se  to  zdá  moc  peněz. 
Matouš  dal  sto  a  dvacet  zlatých.* 

Panu  děkanu  Pospíšilovi  spadl  s  duše  těžký 
balvan.  Chvála  bohu,  Kojan  není  zpátečníkem  1 
V  něm  selská  zachovalost  se  spojuje  s  časovým 
pokrokem.  Duchovní  se  domníval,  že  má  před 
sebou  model  českého  sedláka,  těšilo  jej  to,  a 
těšilo  dvojnásob,  že  tím  modelem  je  právě  Kojan, 
jejž  sám  dosud  oceiioval  jen  jako  dobrého  a  při 
tom  myslivého  křesťana.  Kojan  bude  mlátiti  stro- 
jem! Knězi  bylo,  jako  by  se  zhosťoval  těžké  zod- 
povědnosti. Jen  kdyby  už  ten  stroj  byl  v  Koja- 
nově  stodole! 

»I  já  bych  si  rád  pořídil  mlatidlo  mašinu,' 
pravil  vesele,  »ale  což  jsem  já  proti  vám  !  Cha- 
lupníček,  krcálek!  Mně  by  to  nevyneslo. « 

> Člověk  musí  být  opatrný, •í  zase  Kojan.  » Ne- 
smí se  každé  novoty  chytat  jako  žtnská  mody. 
Ale  ani  nemá  každou  novotu  zavrhovat  a  shle- 
dá-li,  že  by  mu  byla    k  užitku,  ať  se  jí  chopí  1« 

•  Tak  tp  není,«  ozvala  se  Kojanka.  »Clověk, 
než  nějaké  novoty  se  chytí,  má  skoumat  její 
prospěšnost,  ale  ne^  tak,  bude-li  prospěšná  jen 
jemu,  nýbrž  i  jiným.  Ženským  byste  vyčítali  mody 
a  sami  jak  slyšíte  o  novém  kroužku  nebo  hře- 
bíku, nespíte,  dokud  ho  nemáte!* 

»Máš  pravdu.  Kačenko,"  ochotně  přisvědčil 
Kojan.  »Není  všechno  nové  užitečno  samo  sebou. 
I  kráva,  najde  li  na  pastvě  novou  zelinu,  čichem 
skoumá,  není  li  jedovatá  nebo  odporná,  a  je-li, 
varuje  se  jí  a  znamení  dá  celému  stádu.  Ale 
o  čem    usoudím,    že    by    nebylo    k  užitku    mně, 


může  býti  k  užitku  jiným.  Když  Pán  bůh  ny- 
nějším lidem  dal  takové  hlavy  a  vtip,  že  mohou 
sestrojovati  rozličné  mašiny,  ať  si  je  sestrojují 
na  slávu  boží!  Ale  když  ji  mám  koupit,  jsem 
povinen  dřív  uvážit,  dá-li  se  prospěch,  který 
bych  já  z  ní  měl,  srovnati  s  prospěchem  ne  toho, 
kdo  prodává,  nýbrž  mých  bližních.  A  bližními, 
na  které  v  tom  případě  musím  se  ohlížeti,  jsou 
pracovníci,  jimž  mašina  bude  pomáhat  anebo 
škodit  a  chleba  ujídat.  Dobře  jsi  mne  vzpama- 
tovala. Kačenko:  než  mašinu  koupím,  poradím 
se  s  čeledí. « 

Kojanka  dále  rozvinovala  svou  myšlénku. 

»Jaké  by  to  bylo  milování  bližního,  jací  by- 
chom to  byli  křesťané,  kdybychom  mu  dávali 
almužnu,  je-li  starý  nebo  zmrzačený,  ale  zkra- 
covali ho  v  poctivém  výdělku,  dokud  je  mladý 
a  zdravý?  Práce,  kterou  sám  hospodář  se  svou 
rodinou  nemůže  zastati,  právem  náleží  člověku 
potřebnému  výdělku,  aby  se  obživil,  a  mašina 
má  právo  konati  jen  tu  práci,  kterou  pracovník 
svýma  rukama  udělati  nedokáže,  anebo  která  by 
ho  v  práci  podporovala,  aby  ji  zhotovil  doko- 
naleji. Kdyby  na  mně  bylo,  já  bych  ke  skoumání 
mašiny  pozvala  celou  obec  a  teprve  potom  bych 
ji  zavedla,  když  by  to  celá  obec  radila.  A  řekla-li 
by  obec:  Ta  mašina  je  nepřítelem  našich  chud- 
ších spolužitelů,  protože  jim  ubírá  práci,  mašina 
by  nesměla  přes  hranice  obecních  pozemků.  To 
by  ještě  scházelo,  aby  lidé  si  pořizovali  taková 
neživá  nemehla  a  cpali  jim  do  železného  křlánu 
chléb,  jehož  potřebují  pro  své  dítky  nebo  staré 
rodiče,  odkázané  na  jejich  výdělek!  Ano,  obludo 
železná,  můžeš  i  ty  být,  ale  musíš  dobrotu  dě- 
lati, člověka  poslouchat  a  jemu    neškodit!* 

Pan  děkan  Pospíšil  nepronesl  svého  mínění, 
ale  v  duchu  přisvědčoval  Kojance,  jako  dříve 
Kojanovi.  Jen  se  mu  zdálo,  že  by  slušelo  tu  věc 
upraviti  zákonem  tak,  aby  rozhodování  o  ní  ne- 
bylo zůstaveno  lidem  neznalým,  nýbrž  dobře 
rozumějícím  jak  jí,  tak  prospěchům  obce,  země 
i  státu  Kojarka  mu  otevřela  docela  jiný  pohled 
na  slavený  technický  pokrok  nové  doby,  jehož 
byl  dosud  mechanickým  obdivovatelem  jako 
všichni,  kdo  nechtěli  slouti  copaíi.  Najednou  oko 
jeho  jasně  uvidělo  náramnou  pošetilost  lidí,  kteří 
blouzní  o  svobodě,  a  zatím  uměle  si  sestrojují 
na  sebe  tyrany  železné,  nemajíce  dosti  otroctví 
v  jařmu  lidském  a  dychtíce  po  robství  mnohem 
krutějším.  Dosud  byl  chvalořečníkem  lidského 
důmyslu  i  obratnosti  a  velebil  jednoho,  že  po- 
divný a  složitý  stroj  vymyslil  i  sestrojil  a  dru- 
hého, že  jej  slabou  rukou  mistrně  ovládá  a  nutí, 
aby,  třeba  bezsilně  vrče,  avšak  nevzpouzeje  se, 
nejpřesněji  vykonával  vůli  svého  tvůrce,  pána  a 
ředitele.  A  nyní  poměr  stroje  a  člověka  objevil 
se  mu  ve  světle  zcela  jiném.  Vidi  armádu  ne- 
tvorných  oblud,  velkých  i  malých,  podobnou 
sloní  armádě  Pyrrhově,  ale  mrtvou,  lesknoucí  se 


iiutvýin  a  iniaznýni  leskem  ocele,  ana  se  počíná 
pohybovati  nejprve  zvolna  a  potom  rychleji  a 
pořád  rychleji,  až  v  běsném  překotu  vrhá  se  na 
massy  národů,  kteří  se  shromáždili,  ne  na  zou- 
falý boj  připraveni,  nýbrž  aby  poklekli  před  mo- 
dlami: rukou  jejich  stvořenými,  a  vzdávali  jim 
božskou  úctu.  Na  každé  modle  sedí  její  kněz  a 
řídí  její  pohyb  tak,  aby  se  nestřetla  s  jinou 
modlou  a  neuškodila  sobě  ani  jí,  nýbrž  aby 
rovným  a  nejkrutším    směrem    se    řítila  do  hro- 


mady lidí,  kteří  netušíce  zla,  k  železným  modlám 
ruce  spínají,  modlí  se  k  nim  o  spásu  svou,  dítek 
svých  i  všeho  lidského  pokolení  a  hymny  jim 
zpívají,  nad  pravého,  jediného  boha  je  velebíce. 
Běsný  lomoz  mrtvých  netvorův  a  třesk  na  třesk 
zní  pomateným  lidem  jako  líbezná  hudba  nebe- 
ských sfér.  Nikdo  se  nevyhýbá  a  nechrání  a 
v  převrácené  důvěře  vyčkává  okamžik,  který 
mu    přinese    zkázu    a    smrt,    neodvratnou    zkázu 

a    smrt.  Pokrač. 


%        %        %        %        %        %        T^ 


J.MíOSI  -W    Senu  LEU: 


VIDĚNI. 


Ony  vystupuji  z  jezer  .  .  . 

Zlaté,  ženstvítn  měkké  v  krajině  měsíčné. 

Ve  sladkém  strachu  sny  chvějí  se,  stoupají  v  závratné  vý.šc, 

perutěmi  rozhoupaly  tmavomodrý  nebes  zvon 

a  kaditelnici  večerní  svěžesti  a  vůni  v  blahém  lesku. 

Buďte  pozdraveny  z  dálek  tušené  odeury 

ze  zahrad  lunou  stříbřených  ve  sladkých  a  blažených  hvězciácli 

Z  těch  niv,  obetkána  zlatou  sítí  snův  a  ohňů 

nebeských  guirlandami  útlými,  za  hudby 

jezer  a  piccicat  na  loutnách  z  opálu, 

zdánlivě  tichým  naslouchajíc  akkordům  tklivých  písní, 

znějících  jak  nářek  ozveň  dávno  kdes  zpožděných  — 

z  těch  niv  asi,  celá  bílá,  lesklá,  na  světla  kobercích 

jak  zlatý  přízrak  přijde:  Žena! 

Z^       ^       'k^        Z>       '^        Z>       '^ 


Hanuš  Jelínek: 


Te 


en  bronzový  had, 
jenž  úlisně  se  vinul 
kol  tvého  ramene  z  mramoru, 
mne  uštknul  . .  . 
Smrtelný  jed 
erotického  šílenství 
tělem  mým  zmítá 


SALAMMBO. 


a  ja  se  svijim 
u  nohou  tvých, 
ty  nádherná 
má  Foiničanko  . . 
Ty  dravce  spící, 
tytjřice  unavená 


afrických  pouští, 
Gael  rozmařilý, 
sly.š,  já  tě  dráždím: 
sevři  mne,  stiskni, 
kosti  mi  rozdrť, 
duši  mou  sežehni 


^      Z^      Z>      '^      ^      "^      ^ 


žárem  svých  retů, 
ať  hlava  má  horečná 
se  tiše  skloní 
bledá  a  zmírající 
na  tvoje  prsy 
a  tam,  má  Salammbč 
ať  vykrvácím  .  .  . 


VÁCLAV   MÁCHA: 


V 


v   MÉ   JÍDELNĚ. 


dy  k  večeři  spolu  zasednem, 
já  v  levo,  v  právo  Bída  má  — 
a  dřevěné  lžíce  pozvednem: 
tvář  skelnou,  kruh  pod  očima. 

Je  zima  v  prostorné  jídelně, 
z  mis  prázdných  zápach    umrlčí  - 
Má  Hida  mi  šeptá  důvěrně, 
že  pomsta  jakás  vyléčí.  .. 


Železní  se  stěn  rytíři 
vždy  zuby  na  mne  vycení  — 
zrak  asketů,  rty  upíři  — 
ba:  cítím  tiché  zaklení . .  . 

A  ticho  je,  ticho  mrazivé, 

slyšet,  jak  moli  létají, 

jak  ve  vonné  skříně  dubové 

rhytmicky  červi  hlodají... 


Z>     Z>     Z     Z>     Z>     Z?     z> 


VÁCLAV  Hladík 


EVŽEN  VOLDAN. 


\ /yprávěla  o  roztomilém  dětském  blouznění 
*'     svém   pro  starého  umělce. 

Celičká  se  chvěla,  když  kráčela  k  němu  do 
hodiny,  a  jeho  dobrácká,  otylá  tvář  s  bílým  plno- 
vousem zdála  se  jí  krásnou.  Jeho  oči,  jeho  hlas 
účinkovaly  na  ni  neobyčejně  a  zahořela  v  obli- 
čeji, když  se  jf  dotkl  rukou,  když  ji  klepl  přes 
prsty  nebo  zatahal  za  ucho,  jak  míval  ve  zvyku, 
když  pochybila  při  hře,  nebo  když  ji  pohladil, 
jsa  s  ní  spokojen. 

Celé  dny  na  něj  myslila,  v  noci  o  něm  snila 
a  napínala  všechny  síly,  aby  byl  spokojen  s  ní. 
Studovala  jeho  skladby  a  hrála  mu  je  s  citem, 
s  náruživou  zaníceností,  jako  by  mu  tím  chtěla 
dokázati  svou  lásku.  A  starý  mistr,  neplýtvající 
pochvalou,  pobroukával  spokojeně,  horlivě  šňupal 
a  měl  oči  zavlhlé  radostí  a  pohnutím. 

»Máte  duši  a  cit,  mé  dítě,«  opakoval,  »to 
vše  ostatní  se  v  umění  naučíte;  až  poznáte  život, 
dostaví  se  i  vášeň  —  a  budete  pořádnou  uměl- 
kyní .  .  .« 

•  Byl  dobrý,«  pravila  Mina,  »mél  srdce  prosté 
a  něžné  a  byl  naivní  ve  své  ješitnosti,  ve  svých 
zlobách  a  závistích  —  pravý  hudebník  a  poeta. « 

Potřásala  hlavou,  rozmávala  ohnivý  bod  ci- 
garety ve  vzduchu  a  usmívala  se  těm  bláhovým 
dětským  vzpomínkám. 

•  Vidíte  —  tak  jsem  milovala  a  dnes  po  prvé 
vyznávám  svou  první  lásku.  Kříženecký  ovšem 
neměl  ani   tušení  .  .  .« 

"A  od  té  doby.?  .  .  .«   ptal  se  Voldan. 

»Co?  Zda  jsem  poznala  nějakou  jinou  lásku.? 
Ne.  Všechno  možné,  ale  vždy  jen  třpytivý  povrch, 
šumivá  pěna  —  nic  do  hloubky  a  vůbec  to  láska 
nebyla.    A  to  slovo  nepatří    do  mého  slovníku.* 

» Dobře  —  škrtnu  je  též,«  řekl  Voldan  a 
pomyslil  si  prakticky,  že  na  terminu  nezáleží 
a  že  není  příčiny,  aby  nevyhověl  této  kapřici 
slečny  Miny. 

*Pro  nás  existuje  něco  zcela  jiného, «  pravila 
slečna  Mina  zvolna  a  tiše.  »My  jsme  si  sympa- 
tičtí, máme  se  rádi,  že.?  Proč  ne.?  Líbíme  se  jeden 
druhému,  vy  mi  dokonce  imponujete  —  a  to  je 
mnoho  u  muže!  Já  vám  nejsem  lhostejná.  Proč 
bychom  měli  k  vůli  tomu  být  nějak  sentimen- 
tální a  blouznivě  roztoužení,  dívat  se  k  hvězdám 
a  psát  si  dlouhé  dopily  plné  puntíků  a  vykřič- 
níkii.?  Z  těch  let  vy  jste  již  vyrostl  —  a  já  jich 
vfibec  nepoznám.  Víte,  můžeme  se  míti  rádi  bez 
slibů,  přísah  a  vzdechů  Nechceme  jeden  od  dru- 
hého nic.  Náš  poměr  má  krásu  a  čistotu  nezišt- 
nosti. Vy  .si  mne  nevezmete  za  ženu  —  ani  za- 
milovaný nejste,  vy  mi  též  nebudete  bráti  mou 
neodvislost   a    samostatnost.    Jsem    umělkyně  — 


nezapomeňte  na  to  nikdy!  Nebudeme  si  v  ničem 
jeden  druhému  překážeti  a  především  nebudeme 
žárliví.  Oh,  žárlivost,  to  je  tak  neelegantní  a  zbrklé! 
Souhlasíte,  že,  příteli  a  milence  můj.?« 

"Úplně  —  ze  srdce!  Odpusťte,  že  jsem  to 
řekl  tak  patheticky.  To  však  není  před  vámi  tak 
velkým  přehmatem  jako  kdybych  to  řekl  ele- 
gicky  .  .  .« 

•  Nesmějte  se  mi.  Jsem  velmi  vážná  .  .  .«  a 
odhodivši  nově  zapálenou  a  nedokouřenou  ciga- 
retu, přiklonila  se  lehce  k  němu  a  pokračovala 
zdlouha,  něžně,  skoro  unyle: 

»A  až  se  jeden  druhého  nabažíme,  tak  se 
rozejdeme  .  .  .  viďte  .  .  .  jako  dobří  přátelé  — 
kteří  nejsou  jeden  druhému  nic  dlužni,  ničím  za- 
vázáni —  a  kteří  jdou  vesele  každý  svou  cestou. 
U  nás  to  bude  velmi  snadné,  poněvadž  máme 
své  cesty  již  určeny  .  .  .« 

Chvíle  ticha. 

»Nu  tak,  co  tomu  říkáte.?  .  .  .«  zabzučela 
jemně  a  lichotně  skrze  zuby. 

»0h,  jste  velmi  originální  a  zábavnou  ..  .  .' 

»Jen  to.?  .  .  .« 

"Nu,  líbí  se  mi  to  vše  —  ta  naše   smlouva* 

í^Tedy  ujednáno!* 

'Ano.« 

•  Ťukněme  si  na  naši,«  zarazila  se  a  doložila: 
•  budoucnost !« 

Sklenicemi  zavadili  —  a  Voldan  ji  přitáhl 
k  sobě  a  zlíbal  prudce. 

Vyšli  z  hospůdky. 

Kathedrála,  hrad,  všechny  ty  budovy  mo- 
hutné a  vážné  byly  jaksi  ponuré  slavnostní 
v  temnu  noci. 

Ticho  bylo  vůkol.  Ani  krok  se  neozýval. 

Přituleni  k  sobě,  kráčeli  k  starým  zámeckým 
schodům.  Nemluvili  již.  Mina  zachvívala  se  roz- 
mražená  přechodem  z  teplé  jizby  do  chladné 
ulice.^ 

Šli  kolem  ústavu  šlechtičen  a  kostela  sv.  Jiří 
i  kolem  paláce  Lobkovicova  a  purkrabství  a 
branou  Bílé  věže  vyšli  na  volné  prostranství  pod- 
hradní. 

Zasněžená  Praha  odpočívala  pod  jejich  no- 
hama a  nad  hlavami  jim  jiskřily   se  jasné  hvězdy. 

Stanuli. 

On  stiskl  její  rámě  a  cítil  chvění  lepého, 
svižného  těla,  útlých  a  pevných  boků,  ona  při- 
klonila iilavu  k  němu. 

Pohlédli  vzhůru  a  zdálo  se  jim,  že  na  obloze 
září  mnohem  více  hvězd  nežli  za  obyčejných  noci. 

Pohlédli  dolů  a  město  široce  rozložené  po 
obou  březích  zamrzlé  Vltavy,  pyšné  svými  přís- 
nými   věžemi,    celé    bílé    a     poseté    i     vroubené 


světly  ulic,  nábřeží  a  mostů,  zdálo  se  jim  zázra- 
kem, kouzlem,  poesií. 

>Je  božská  Praha  U  řekl  on  a  tvářil  se,  jako 
by  se  díval  na  pomalované  kulisy  nádherně  vy- 
[iravené  feerie,  ale  nedovedl  .  se  opanovati,  aby 
ještě  prudčeji  nestiskl  její  rulcu. 

•  Krásná  noc!«  řekla  ona,  klidná  a  rozumná, 
ale  přece  lehké  povzdechnutí  vyletělo  jí  ze  rtů 
a  přivřela  oči. 

Šli  mlčenliví  dále.  Ale  jemu  bylo  těsně  i  bouř- 
livé v  hrudi,  ona  nepatrně  se  zachvěla  asi  dva- 
Icráte  jako  by  zimou. 

A  oba  cítili  totéž,  cítili,  co  neodvážili  se  vy- 
jádřiti, co  zalhávali  svým  rozumem  povzneseným 
nad  dětinství,  naivnost  a  sentimentálnost. 

XV. 

Kruliš,  ve  vestě  pouze,  funící  a  dýmající, 
psal  rychle  uprostřed  rukopisů,  tiskopisů,  novin, 
papírů  popsaných,  bílých  i  zamaštěných,  upro- 
střed několika  kalamářů  íí  sklenic,  láhví  a  talířů, 
uprostřed  povyku  několika  lidí  stále  rozčilených, 
veselých,  hubatých  a  čilých,  lítajících  tužkami  a 
pery  po  papírech,  levou  rukou  sahajících  po  skle- 
nicích a  do  talířů,  křičících  na  sluhy  a  sklepníky, 
jedním  dechem  na  něco  se  dotazujících  svého  okolí 
a  zároveň  udávajících  anekdotu,  vtip,  pomluvu, 
nadávku,  zevlujících  a  pokoušejících  pracující  či 
pobíhajících  sem  tam  nebo  třískajících  neb  hu- 
lákajících do  telefonního  aparátu. 

»Reverendissinie,  buďte  tiše.  Sie,  Itzig,  malt.-? 
haul  .  .  .«  okřikl  Kruliš  své  dva  sousedy,  tlustého, 
červenonosého  patera,  redaktora  »Víry  Národa « 
a  malého,  chraplavého  žida,  zpravodaje  z  »Tag- 
blattu«. 

Pater  se  smál  židovým  anekdotám  o  židech, 
až  se  mu  břich  otřásal. 


'Prosím,  pane  kollego,  z  vás  už  ten  chef- 
redaktor  jakživ  nebude.  To  dříve  budete  nn't 
korunovaci  1  Vy  moc  dřete  a  pořádný  chef  nemá 
umět  ani  psát  .  .  .  hc  he  .  .  .«  šklebil  se  židáček 
a  odběhl  slídit  do  kuloárů  po  zprávách  pro  ví- 
deňské žurnály. 

»Táhni,  žide,  zabručel  Kruliš,  »a  ať  něco 
vyčenicháš,  abychom  se  zítra  dozvěděli  v  ,Neue 
Freie  Presse',  co  se  děje  u  nás.« 

Pokoj  žurnalistů,  pracovna  a  pivnice  zároveň, 
což  při  referentské  práci  vždy  souvisí,  byl  mimo- 
řádně naplněn.  Proto  tolik  křiku  a  kouře. 

»Co  to  tak  zuřivě  mažete?"  tázal  se  pater, 
labužnicky  pokuřující  a  popíjející,  jehož  hlavní 
prací  bylo  sháněti  mezi  žurnalisty  a  poslanci 
anekdoty  pro  svou  redakci  a  pro  svou  večerní 
společnost  v  hospodě. 

»Eh,  Voldana!«   odsekl  Kruliš. 

•  Cože,  už  mluvil?«  ozval  se  ve  dveřích  udý- 
chaný mladík,  vlasatý  a  hubený,  s  velmi  tlustou 
šňůrkou  u  skřipce. 

»Ještě  ne  —  ale  za  chvíli  to  bnde,«  odpo- 
věděl tlustý,  věčně  flegmatický  redaktor  konser- 
vativního  žurnálu,  pokuřující  viržinku  a  tvářící 
se,  jako  by  byl  spokojen  se  vším  na  světě. 

»Maličký  reliefek  k  jeho  řeči  .  .  .«  pokračoval 
Kruliš,  » musím  ji  servírovat  národu  se  zvláštní 
omáčkou  .  .  .« 

»Co  pak  bude  tak  nezáživná .?«  ozval  se  tlustý 
konservativec  s  dobráckou  tváří  člověka,  jenž  se 
ničemu   neobdivuje. 

»Ó    to  uhlídáte!  .  .  .♦ 

»Voldan  je  přece  nějaký  řečník!' 

»To  bude  zase  jednou  pořádný  debut !« 

»Hm,  jsem  žádostiv  na  toho  šviháka  « 

Poznámky,  posměšky,  vtipy  žurnalistů  roz- 
vířily vzduch. 


ik     %     ^     ir     ^     %     ir 


K.  Jonáš  : 


LÁSKA  ČTYŘICETILETÉHO. 


Wlečna  Růžena,  ustrašena  nezvyklým  výstupem, 
^^  vypukla  v  tichý  pláč  a  odběhla  do  vedlej- 
šího pokoje,  kamž  následoval  ji  i  malý  Filip  se 
svou  vychovatelkou. 

Hejtman  s  paní  Milou  zůstali  u  stolu  samotni. 
Ona  složila  ruce  v  dlaně  a  obličej  její  jako  by 
náhle  zkameněl.  Styděla  se  pozvednout  oči.  Te- 
prve za  trapně  dlouhou  chvíli  povstala  a  majíc 
zrak  stále  sklopený,  šeptala  sotva  slyšitelně:  "Jste 
uražen  —  není-liž  pravda ř« 

»Hm  —  surovec !«  zahučel  Poselt,  jemuž 
bylo  mladé  paní  upřímně  líto. 


»Ne,  není,  pane  hejtmane !«  ozvala  se  proti 
všemu  nadání  ona  a  vzpřímila  kvapně  hlavu  — 
•  věřte  mi,  že  je  v  jádře  dobrý  a  poctivý  člověk, 
který  nikomu  neublíží.  Ale  život  na  samotě  jej 
tak  sdral  a  zubožil  — <  omlouvala  muže  vřelým 
tónem  a  pohlédla    hejtmanovi    prosebně    do  očí. 

•  Snad,  snad,  ale  mně  nezbude  nic  jiného, 
než  abych  se  vystěhoval, €  pronesl  stísněně  a  s  ta- 
kovým přizvukem,  z  něhož  ona  poznala,  že  by 
vlastně  si  přál,  aby  se  odtud  vy.stěhovat  nemusil. 

»To  by  byla  pro  nás  hanba,  vy  tu  zůsta- 
nete!*  pravila   vážně  a  podala    mu  ruku,  kterou 


on  stiskl.  A  v  tom  okamžiku,  kdy  držel  jejf 
malou,  hebkou  ručku  ve  své  pravici,  připadalo 
mu,  že  se  oba  duševně  tak  sblížili,  jako  by  se 
znali  již  léta  a  lata. 

»Ano,  zůstanu,  když  si  toho  přejete,*  pro- 
šeptl  a  políbil  jí  prsty. 

Usmála  se  bolestně  a  omluvila  se,  že  musí 
odejít. 

Díval  se  na  její  pružnou,  zdravě  rostlou  po- 
stavu, mizící  ve  dveřích,  a  měl  v  prsou  pocit  ně- 
čeho mladého,  svěžího,  jako  tehdy  za  oněch  dob. 
kdy  mu  bylo  dvaadvacet  roků  a  on  po  prvé  se 
zamiloval. 

Pak  vypjal  prsa  a  chtěl  uvažovat  o  tom,  co 
se  bylo  odehrálo.  Než  chyběl  mu  k  tomu  my- 
šlenkový klid.  Urážka,  již  mu  vmet!  do  tváře 
Barkoň,  podpalovala  jeho  ješitnost  a  dráždila  ho 
k  odporu,  avšak  do  tohoto  hněvu  a  zlosti  vpa- 
daly  ihned  tišivé  pohledy  paní  Mily  a  nedopřály 
mu,  aby  se  mohl  na  něčem  rozhodnouti. 

»Až  později,  později!"  pravil  si  naposled, 
»až  budu  klidnější.  Teď  bych  se  mohl  snadno 
přenáhlit.* 

Sebral  se  pak  a  odešel  do  parku,  jehož 
cesty  byly  rozryty  lijáky  a  přeplněny  hnijícími 
větvemi  a  listovím. 


Dostal  se  až  k  dlouhému  výseku,  kterým 
viděti  bylo  přímo  na  Náklov,  jenž  v  žlutě  zelené 
obrubě  nehybných  stromů  činil  dojem  hebce  ma- 
lovaného obrazu.  V  tu  chvíli  po  i)rvé  zase  po 
dlouhých  letech  zdála  se  Poseltovi  rodná  jeho 
ves  hezkou,  milou,  přívětivou. 

On  však  dobře  cítil,  že  příčina  tohoto  dojmu 
nespočívá  jen  v  utěšivém  výhledu  na  řadu  ba- 
ráků, topících  se  v  měkké  zeleni,  ale  že  hlavně 
bylo  to  sblížení  se  s  paní  Milou,  které  tak  náhle 
učinilo  mu  okolí  náklovské  lepším,  příjemnějším 
a  zamlouvavým.  Připadlo  mu,  jako  by  její  blízkost 
působila  prospěšně  na  celý  kraj. 

Měl  zřejmou  radost  z  tohoto  poznání  a  usmí- 
val se  očima,  rozehřát  vnitřním  štěstím  a  spo- 
kojeností. V  tom  však  vzpomněl  si  na  svých 
čtyřicet  let  a  na  siláckou  postavu  Barkoňovu  a 
lehký  mráček  překlouzl  mu  přes  čelo. 

>  Vždyť  nechci  přece  konkurovat,  jedná  se 
jen  o  zábavu, «  přemlouval  sama  sebe  a  bezděčně 
se  zapálil  až  po  uši,  jako  by  byl  někým  ostře 
pozorován.  Ohlédl  se  mimoděk,  zda  není  nikdo 
na  blízku,  a  skutečně  na  druhém  konci  dlouhé, 
klikatící  se  cesty  uviděl  mužskou  postavu  s  puškou 
na  rameni.  Poznal  okamžitě  Barkoně  jenž  bral 
se  k  němu  těžkým,  zdlouhavým  krokem.  Chtěl 
se  mu  vyhnout,  ale  hned  si  řekl,  že  to  není 
možno,  poněvadž  by  mu  dával  příliš  okatě  na 
jevo  svůj  odpor.  Umiňoval  si  však,  že  s  ním  dů- 
razně promluví  a  šel  mu  naproti. 


Barkoň  už  z  daleka  mával  kloboukem  a  hla- 
sitě ho  pozdravoval.  A  když  došli  až  k  sobě, 
cliytil  hejtmana  za  ruku  a  srdečně  jí  potřásal. 
Vyhlížel  vůbec  doci.la  jinak  než  při  obědě,  jako 
by  se  byl  náhle  od  paty  až  k  hlavě  proměnil. 
I  kočičí  obličej  jaksi  mu  zjemněl  a  stal  se  laska- 
vějším. Poselt  hned  poznal,  že  nebude  s  to  s  ním 
mluvit,  jak  si  |)ředsevzal,  a  to  jen  proto,  že  Barkoň 
choval  se  nyní  úplně  jiným  způsobem  než  před 
několika  hodinami. 

»Díval  jste  se  na  ves,  pěkná,  coř«  začal 
velkostatkář  a  hlas  jeho  zněl  ku  podivu  jasně, 
»vidíte,  tam  byste  měl  občas  zajít  a  vykládat 
sedlákům,  jak  si  mají  počínat.  Jste  muž  vzdělaný, 
mnoho  víte  a  oni  potřebují  poučení. « 

Poselt  nechtěl  ani  uvěřit,  že  to  k  němu 
Barkoň  mluví,  tak  zdála  se  mu  ona  slova  roz- 
umná a  přirozená.  Podobně  dosud  neslyšel  ho 
ještě  hovořit  a  šířil  úžasem  tvář.  Ale  Barkoň, 
jako  by  to  nepozoroval,  pokračoval  stejným 
tónem:  »Já  bych  měl  také  s  nimi  jinak  jednat, 
než  jednám,  ale  již  toho  nedovedu.  Ostatně  oni 
vědí  víc,  nežli  mohu  jim  povědít.  Mají  velikou 
životní  zkušenost.* 

»Ano,  životní  zkušenost,*  opakoval  po  něm 
hejtman,  chtěje  už  jednou  mlčení  své  přerušit 
>a  to  váží  daleko  více  než  moje  paragrafová 
učenost.  Nanejvýše  že  bych  jim  mohl  říci  něco 
o  samosprávě.* 

Barkoň  se  lehce  usmál  a  přikyvoval  hlavou: 
»To  jako  míníte  spravování  obce!  To  je  ovšem 
u  nás  hrozné  Starosta  dělá,  co  chce,  radní,  co 
chtí  —  a  dohromady  nestojí  to  ani  za  šlápnutí 
podešvem.  Tomu  u  nás  nikdo  nerozumí.  Co  se 
vybere,  tak  se  propije.  A  já  piju  s  nimi,«  dodal 
rychle,  jako  by  chtěl  ochotně  část  té  viny  převzít 
na  sebe. 

Hejtman  dělal,  jako  by  poslední  poznámku 
přeslechla  zachytil  se  předcházející  věty:  »Ano, 
že  tomu  nikdo  nerozumí.  Ale  jak  by  také  mohl 
rozuměti.?  Kdo  pak  u  vás  poučuje  sedláky  o  samo- 
správě? Ve  školách  tomu  neučí  a  pak  najednou 
žádáte  na  lidech,  kteří  sotva  dovedou  číst  a  psát, 
aby  se  vyznali  v  tak  odpovědných  hodnostech. 
Sedlák  nemá  na  to  času,  aby  při  polním  hospo- 
dářství studoval  ještě  zákony.  Zde  je  ta  mezera. 
Já  to  nejvíc  zakusil  za  svého  úřadování  .  .  .  Pak 
se  divte,  že  jsou  starostové  tolik  závislí  na  okres 
nich  hejtmanech!' 

»Ne,  ničemu  se  nedivím,*  smál  se  Barkoň 
a  hladil  dlaní  svou  pušku,  »proto  se  také  o  nic 
už  nestarám  než  o  zvěř   — « 

íAáá?«  vypravil  tázavě  hejtman. 
•  Vidíte,  zvěř  mám  rád,'  chlubil  se  velko- 
statkář, »od  mládí  ji  už  miluju.  A  nestřílím  ji 
jako  blázen,  nejsem  Indián!  V  celém  okolí  také 
nemá  už  nikdo  pořádné  hejno  koroptví,  jen  já. 
Všichni  to  bijou  a  utloukají  jako  zuřivci.« 


»Vím,  viiii!'  potakoval  Puselt  »A  jak  polni 
hos[)odářstvf?« 

>Eh,  o  tom  nemluvte!  Jsem  na  tom  bídně. 
Všechna  pole  mi  stůňou.« 

»Tak  se  starejte  o  nápravu !« 

»To  je  věc  mé  ženy  !'  vyrazil  najednou  prudce 
Barkoií  a  zlý  oheň  zaplápolal  mu  v  zarostlých 
očích.  Ale  hned  se  ovládl  a  ptal  se  už  mnohem 
klidněji:  »> Bavil  jste  se  s  ní  dobře,  že  ano.'  Ona 
umí  krásně  hovořit.  Jenom  že  má  příliš  mnoho 
vášně  a  smyslné  rty.* 

Poslední  slova  pronesl  opět  se  zlobivým  pří- 
zvukem,  což  hejtmana  na  chvíli  pomátlo.  Chtěl 
proto  přesunouti  hovor  na  jiné  pole. 

»A  kam  míříte  vlastně  ted?< 

»Já?  Do  konírny!  Osedlám  si  koně  a  pro- 
jedu se  trochu.  Měl  byste  se  naučit  také  jezdit. « 

»Na  to  jsem  už  stár,«   odtušil  Poselt. 

»Ale  na  ženy  ještě  mlád,  že.''« 

»Proč  tak  soudíte.?'  tázal  se  hejtman  a  po- 
hlédl na  něho  úkosem. 

»Což  pak  je  to  něco  špatného,  milovat  hezkť. 
ženy?«  chechtal  se  Barkoň  a  hlas  jeho  nápadně 
zdrsněl.  »Přece  máte  pod  kabátem  nějaké  srdce.? 
A  co  byste  také  jiného  dělal,  když  máte  tolik 
času  nazbyt .?« 

Otázky  ty  hejtmana  začaly  znepokojovat. 
Zdálo  se  mu,  že  je  pronáší  Barkoií  úmyslně  a 
s  určitým  podezřením.  Ale  schválně  tvářil  se  lho- 
stejně, vytáhl    doutník  a  zapaloval    si   jej  klidně. 

»Ne,  nemiluji  již  nikoho, «  mluvil  trhaně, 
mezitím  co  hořící  sirku  přikládal  k  doutníku, 
>ty  časy  nelze  zpět  přivolat.* 

»Ale,  ale,«  zablábolil  Barkoň,  >ostatně,  co 
mně  je  po  tom.«  A  na  to,  jako  by  se  vracel 
z  divoké  pitky,  začal  řváti  pouliční  jakous  pís- 
ničku, škubaje  při  tom  celým  tělem. 

Hejtman  byl  jeho  chováním  všecek  rozrušen. 
Připadalo  mu,  že  mu  ten  neotesaný,  hrubý  člověk 


urvává  po  kusech  důstojnost  a  čest  a  snižuje  ho 
na  hříčku  dravých  svých  rozmarů. 

•  Takové  snižování  a  pokořování  nemohu 
strpět  —  vystěhuji  se  přece,«  rozhodoval  se  pevně, 
když  opustil  Barkoně  a  ubíral  se  do  svého  po- 
koje. 

Ale  večer,  sotva  se  sešel  v  jídelně  s  paní 
Milou  a  pohlédl  do  jejích  očí  —  všecky  úmysly 
se  mu  opět  roztřepily.  A  zůstal. 


Půl  roku  trvaly  tyto  poměry  a  tento  podivný 
život,  aniž  by  se  v  podstatě  cosi  v  něm  změnilo. 
Vlastně  jedna  změna  stala  se  přece. 

Poselt  přestal  vyhrožovat  odstěhováním,  ano, 
lekal  se  té  chvíle,  v  níž  by  musil  tak  učiniti,  za 
to  však  Barkoň  nyní  často  neomaleným  svým 
způsobem  dával  mu  na  jevo,  že  ho  v  zámečku 
déle  nesnese.  A  čím  hejtmana  ovládala  více  obava 
před  možným  »obratem',  tím  Barkoň  sesiloval 
ještě  svou  bezohlednost  a  výbojnost. 

»Jak  jsem  klesl,  jak  jsem  zbídačil,*  litovával 
sama  sebe  Poselt,  ale  lítost  ta  byla  beznadějná, 
neschopna  rázného,  lozuzlujícího  činu. 

Stávalo  se  mu,  dokud  žil  ještě  v  městě, 
že  se  v  duchu  smával  různým  svým  přátelům, 
kteří  náhle  a  úplně  dávali  se  připoutávati  ženským 
zrakem  a  půvabem;  pokládal  to  za  zbabělost  a 
malichernost.  Byl  tehdy  přesvědčen,  že  v  jeho 
životě  nejen  nic  podobného  nikdy  býti  nemůže, 
ale  že  vůbec  jeho  všechno  vystupování  a  jednání 
naprosto  se  bude  lišit  od  podobných  všedních 
zjevů.  A  najednou  viděl,  že  vlastně  děje  se  s  ním 
totéž,  co  s  tisíci  jiných,  že  o()akuje  se  tu  vše 
ono,  čím  dříve  pohrdal,  a  že  to,  co  dříve  po- 
kládal za  malicherné,  nabývá  pro  něho  zvláštního 
významu  a  důležitosti. 

Mrzel  se  proto  na  sebe,  ale  postřehoval,  že 
nemá  sil,  aby  se  tomu  vzepřel.  Pokrac. 


FEUILLETON. 

Skapino:  SKON  RUSALČIN  ANEB  HU- 
DEBNÍ DRAMA.  Dialog  filosofický. 

1.  lesni  žinka;  Mám  zlaté  vlásky,  ináin! 
Dr.    ZA.    Nejedlý:    »Rus.ilka<    iieni    hudcbnim 
riramatem.  Protože' vsak  nemůžtme  připustiti  jiný 
iit\'ar  zpěvohry  než  hudební  drama,  jest  >Rvisa)ka« 
již  v  cclkovi  ir.tenci  dílo  chybné,  špatné. 

I'antheon.  Rozmlouvají:  Diderot,  Bernard  Ic  Bovicr 
de  Fontenelle,  Antoine  Houdart  de  la  Motte  a  Louis 
Sébastien  Mercier. 

Mercier:  Dobré  jitro,  monsieur.  Jak  se  daří? 

Diderot:  Děkuji,  jak  vidíte,  pročítám  znovu  svč 
»I.es  bijoux  indiscretsi. 


Mercier:  Ovšem,  každý  autor  čte  pouze  vlastní 
práce.  Ale  proč  volil  jste  právě  tuto  knihu? 

Diderot:  Obdivuji  se  jednak  svému  chlapeckému 
zápalu  a  pak,  tuším,  obsaženy  jsou  v  dile  mém  cenné 
důvody   proti   hudebnímu  dramatu  —  le  drame  musical. 

.Mercier:  Nechápu  liplné.  Polcmisoval  jste  vždy 
proti  všemu,  ala  konečně  vy  a  »das  musikalische  Drama*  ? 

Diderot:  Věřím,  milý  pane,  že  znáte  německy  — 
jest  to  ostatně  viděti  na  vašich  knihách  —  a  tuším,  že 
jste  četl  Wagnera,  ale  nemyslete  si,  že  moderní  jste 
jen  vy. 

Kontenelle  (přicházeje):  Dobré  jitro,  messieurs, 
odpusťte,  ale  nebyla  snad  řeč  o  mém  díle? 

Diderot:  Probůh,  v  Akademii  nenaučili  vás  skrom- 
nosti.   Za    celý    život  —  a   nebudete    mně   vykládati    za 


36* 


urážku,  řeknu-li,  velmi  dlouhý  život —  napsal  jstejedinó 
dílo  zajímavé  a  proto  si  myslíte,  slyše  slovo  moderní, 
že  se  mluví  o  vaší  »Digression<t. 

De  la  Motte  (blíže  se);  Dovoluji  si  bráti  v  ochranu 
svého  přítele;  není  to  jediná  kniha,  již  žije  v  potomstvu. 
Diderot:  Smíme-li  býti  upřímní,  nezanechali  jsme 
všichni  dohromady  nic  věčnosti.  Buďte  ubezpečeni,  přátelé, 
že  nečtou  se  knihy  ani  jediného  z  nás.  Vy,  dobrý  soci- 
alisto (k  Stcrcieróvi),  jste  zapomenut  se  svým  ^Sncm^ 
a  vaši  stoupenci  čtou  Bellamyho.  Váš  velký  strýček, 
pane  sekretáři  (k  Fontenellovi),  právě  tak  stojí  zaprášen 
v  knihovnách  jako  moje  knihy  a  od  vašich  Makabejských 
(k  la  Motteovi),  propadlo  tolik  kusů,  že  není  možno  vzpo- 
mínati na  vaši  slávu. 

De  la  Motte:  Možná,  nechci  býti  neskromným, 
ale  mé  esthetické  spisy  přece  znamenaly  převrat  v  dra- 
matě.  Klassické  tragedie  v  alexandrinech  —  přítel  Fonte- 
nelle,  jenž  tak  rád  mluví  o  svém  strýci,  odpustí  —  ne- 
píše přece  nikdo  již  a  také  nikdo  by  jich  neposlouchal. 
Diderot:  Zajisté,  příteli ;  povalili  jsme  jednu  formu 
schematickou  a  ustrnulou,  a  jak  se  tu  bavíme,  udělal 
každičký  z  nás  mnoho  pro  to;  ale  vznikly  tormy  nové, 
právě  tak  schematické  jako  dřívější. 

Fontenelle  (kousavě):  Drama  občanské  na 
příklad. 

Diderot:  Děkuji  za  pozornost:  ale  i  já  jsem  do- 
cela překonán  a  přemožen.  Mluvili  jsme  s  přítelem  Mer- 
cierem  o  novém  schematě,  propagovaném  s  díikladností 
Boileauovou. 

Mercier:  Boileau,  běda!  Raději  guillotinu !  .  . 
De  la  Motte:  Tuším,  byl  jste  před  110  lety  blažen, 
unikl-li  jste  jí. 

Diderot:  S  díikladnosti  Boileauovou  a  váhou  Ari- 
stotelovou. Není-liž  drama  hudební,  stavěné  za  dogma 
jediné  a  neomylné,  tak  svěracím  prostředkem  jako  tři 
jednoty  tragedie? 

Fontenelle:  A  ujařmuje  nad  to  našeho  ducha 
národního,  jest  živlem  rozkladným  .  .  . 

De  la  Motte:  Jako  Ibsen  a  ruský  román. 
Diderot:  Lituji,  pánové,  ale  mám  ty  chlapíky  rád. 
V  mé  době  nedalo  se   od    Ruska  nic  čekati,  a  dnes  ne- 
dovedu býti  bez  trošku  Tolstého. 

Fontenelle:  Bohužel  v  samé  Akademii  sedí  pan 
de  Vogiié. 

Diderot:  Ale  vy  myslíte  na  tetičku  Akademii  ne- 
ustále. Tolik  jest  jisto,  že  hudební  drama  má  přítomnost 
a  budoucnost. 

Mercier:  Dojista  právem,  jako  racja  germánská... 
De  la  Motte:   Probůh,  nechtě  raíjy  na  pokoji. 
Diderot:    Není    o   tom,    pánové,  sporu,   že  forma 
hudebního    dramatu   jest   jedna    z  největších  a  nejdoko- 
nalejších íorem   přítomného  umění  —  — 

Mercier:  A  proto  chcete  proti  formě  té  polemi- 
sovali,  není-li  pravda? 

Diderot:  Nikoliv  proti  formě  samé;  dovedu-li  ji 
chápati  a  oceňovati,  neplyne  dojista  z  toho,  že  bych 
nesměl  polemisovati  proti  fanatismu,  jenž  ji  prohlašuje 
za  věčnou,  jedinou  a  neomylnou. 

Fontenelle:  V  boji  proti  fanatismu  byl  jste  vždy 
mistrem.  Ostatně  tuším,  že  se  shodneme. 

De  la  Motte:  Přítel  Fontenelle  sám  ukázal,  že  není 
pravdy  absolutní. 

Mercier:    Ctíme  jej  za  tu  upřímně. 
Diderot:  Zdobí  jej  nenávist  theologů  a  dogmatiků. 
Mercier:  Jež  jest  nesmrtelná. 
De  la  Motte;  Jež  poslouchá  opery  s  katechismem 
v  ruce. 

Diderot:  A  má  jediné  kopyto  pro  všecky  věci. 
Mercier:  Jež  ptá  se  starých  apoštolů,    četli-li  její 
katechismus. 

Fontenelle:    Mnohdy  též  postillu,  pánové. 
Diderot:  .Ajhle!  I  vy,  nepřítel  ducha  ruského,  jste 
dobře  obeznámen  i  s  literaturou  Tolstojovskou! 


Mercier:  Ovšem,  muž  učený  čte  vše,  a  o  panu 
Fontenellovi  nikdo  nepochybuje,  že  jest  typem  muže 
učeného. 

Diderot:  Než,  doufám,  že  pan  Fontenelle  také 
chápe  vše. 

De  la  Motte:  Snad  též  drama  hudební? 

Diderot:  Dojista,  a  nechápe-li  ho  dosud,  po- 
chopí je. 

Fontenelle:  Pochybuji;  ale  váš  boj? 

Diderot:  Dovolíte  snad,  bych  bojoval  proti  fana- 
tismu ? 

F"ontenelle:   Diky,  příteli,   v  nás    máte  spojence 
nejvěrnější. 
Odcházejí  za  hudby,  připomínající  melodie  »Rusalky«. 

Albert  Pražák:  O  SYMBOLISMU  ZEYE- 
ROVA .RADÚZA  A  MAHULENY..       Dok„nč. 

Tolika  dojmy  překonán,  klesá,  a  mát;  šílíc  radostí, 
že  vidí  jej,  jejž  v  hořkých  nocích  oplakala  tolikrát,  skláni 
se  nad  ním,  křísí  jej  a  polibky  pokrývá  bledou  tvář, 
netušíc,  že  vraždí  tak  lásku  jeho  k  Mahuleně. 

A  kletba  do  písmene  se  plní.  V  ten  mžik  padla 
těžká  mlha  nepaměti  na  duši,  srdce,  rozum  Radúzův,  — 
strašná  bolest  zachvátila  jej,  jako  by  struna  praskla 
v  samém  srdci,  přivál  smutek  neznámý. 

Nepoznává  Mahuleny,  když  za  ním,  puzena  tušením 
a  nepokojem,  přijde  do  paláce,  —  do  očí  jí  volá:  Kdo 
je  ta  dívka,  —  já  nikdy  neviděl  jí  a  myslím,  ubohá  že 
šílí,  —  nevzpouzí  se  již  vášnivým  polibkům  matčiným, 
nedbá,  že  každé  políbení  je  novým  prokletím.  Neslyší, 
jak  Mahulena  úpí,  že  svět  jí  zapadá,  že  ubitá  a  uštvaná 
k  zemi  klesá  bolem  zmírajíc.  —  Odchází,  —  a  Mahulena 
v  zoufalství,  dřív  matky,  otce,  Radúza  nyní  i  zbavená,  — 
na  zemi  se  svijí,  libá  ji  a  pláče  v  štkavé  modlitbě:  »Ach, 
matko  země,  matko  země,  ty's  mi  zůstala,  ty  jediná  jsi 
věrná  pod  nebem,  ty's  jediná,  jež  neodporuješ.  —  Ty 
nejsi  j:iko  ti  ostatní,  —  milujem  je,  oni  klnou  nám,  my 
milujem  je,  a  oni  znát  nás  nechéjí.  —  Po  tobě  slapem, 
a  ty,  ty  s  láskou  stejnou  chováš  nás.  —  A  teď  konejšíš 
můj  žal,  —  šeptáš  mi^  jak  sladký  je  to  úděl  nemyslit  a 
necítit,  jak  skály,  které  trčí  z  hrudi  tvé.  —  Co  dáváš 
jim,  ten  mrtvý,  těžký  klid,  dej  mi  jej  též,  jsemf  také 
dítě  tvé.  O  dej  mi  to,  co  dáváš  trávě  zde  a  stromům 
svým.  Ty  zůstati  zde  smějí,  zde  kde  dýše  on,  jenž  více 
nezná  mne.  Chci  tebe,  matko,  pevné  držet  se,  jako 
stromy  svými  kořeny.  —  O,  slyš  mou  modlitbu !«  —  — 
.A  vyslyšela  země  její  modlitbu,  zvedla  ji  kamenovanou 
jinými  a  změnila  ji  v  štíhlý  topol,  jenž  tiše  ševelí  si 
báj  života  v  zapomnění  hoře.  —  — 

Celá  zima  minula  od  události  této.  Radúz  churaví 
těžce  duši.  Zamiloval  se  šíleně  do  topolu  —  ten  jeho 
ráj  —  jemu  dává  vše,  své  matky  nezná  víc.  Magická 
sila  vleče  jej  k  němu,  tam  cítí  úlevu,  tam  tíha  padá, 
u  něho  sni,  žije  s  ním  ve  snech  divný  vnitřní  život, 
kdy  rozumí  všemu,  co  se  stalo,  jak  by  té  strašné  kletby 
tíž  na  okamžik  sňata  byla,  a  zase  svazky  snu  svoji  byli 
Radúz  a  Mahulena,  —  ale  když  se  probudí,  zapomene 
hned,  co  se  mu  snilo,  —  veta  zas  po  všem,  kouzlo 
kletby  zas  vládne  a  drží  duši  mu  v  spárech.  Zas  jen 
ta  mljia  jako  neproniknutelný  závoj  halí  mu  duši,  a  s  ní 
jde  nepamět  a  tupost  nevědomí.  To  vidí  vše  matka. 
Žárlí  na  strom  ten  proklatý,  jenž  synu  duši,  srdce 
i  mozek  vypíjí,  lásku  k  matce  vyssává,  a  hněvem  štvána 
zatíná  sekeru  v  topol  ten. 

Ale  jaký  div!  Teplé  kapky  krve  řinou  se  ze  stromu 
toho,  stříkají  na  skráně  Radúzovy,  a  Radúz  jak  dotčen 
prutem  čarovným  vychází  z  mlh  a  prohledá. 

Radúz  a  Mahulena  našli  se  zas,  —  by  nerozloučili 
se  víc  —  —  — . 

Potud  pohádka.  —  Uspokojí  nás  a  ukolébá.  — 
Musí.  Vždyť  je  to  báseň   plná   duhových    barev,   setkána 


z  jiskřivých  hvězd  a  démantu  zářných,  rosných  perel  a 
mollových  akkordů,  znějících  snivé  v  duši  geniálního 
pěvce. 

Ale  duše  pátrající  nespokojí  se  jen  ukolébavkou 
smavou,  ona  jde  dál,  jde  v  hlubiny,  noří  a  potápí  se 
až  na  dno,  v  pijí  se  v  ně  a  vzrušena  ptá  se:  Co  říci 
chtěl  básník  pohádkou  tou  ■  A  dlouho,  dlouho  potácí 
se  hlubinou,  než  odpověď  zazní.  .  .  Ale  pak  zni  ta  od- 
pověď uraganem,  pak  prochví  každým  nervem,  každým 
atomem.  Jak  labuť  mystickou  mlhou  zahalená  vpluje 
v  potopeni  tom  v  duši  obraz  Slovače,  —  té  Slovače, 
jíž  dílo  to  básn  k  věnoval.  Obraz  Slovače  vpluje  v  duši, 
a  vám  se  jiskří,  jasní,  svítá,  —  s  tajemné  pohádky  padá 
mlžná  clona,  a  objevuje  se  jímavý  obraz  pravdy,  obraz 
kreslený  štětcem  ponořeným  v  ty  horké  a  zoufalé  slzy 
trpícího  lidu  slovenského,  kreslený  vším  jeho  utrpením 
a  Znojem,  —  nasycený  jeho  vystřiklou  krví,  prochvělý 
všemi  křečovitými  záchvěvy  Úpicí  duše,  —  ale  zbarvený 
i  snivým  jeho  srdcem,  v  néniž  dosud  zlaté  kouzlo  po- 
hádek  se  usmívá,  —  a  v  úsměvu  tom   i  ko  lečná  spása. 

Obraz  trpící  Slovače  vystupuje  z  rámce  pohádky,  — 
a  ty  jeho  postavy  živé  jdou  před  vámi,  zrovna  hovoří 
s  vámi.  .  .  Ne  jako  stíny,  ale  jako  dávní  známí,  jimž  ruku 
podat  můžete  a  k  sobě  přivinout.  .  .  V  těch  tvářích  utr- 
pení čtete  vpsáno,  —  vidíte  ten  snivý  ovál  pohádkový,  — 
vše  živé  tak,  jak  v  dlaň  byste  mohli  vzít  a  prohlížet. 

A  Radúz,  —  lid  ten  kamenovaný,  —  bez  opory, 
bez  podušky  posily,  zoufat  by  si  musil,  krví  zalít  svou,  — 
klesnout,  zemřít  dřív,  než  Runa  by  snad  doufala,  kdyby 
nebylo  —  Mahuleny.  .  .  Jsem  pohádka,  tak  šeptá  lidu, 
jde  k  němu  těšit,  líbat  celovat,  —  —  toť  nitro  jeho 
vlastní,  vlastní  duše,  —  vtělená  báj.  .  .  Ta  jediná  křísí 
jej,  svvmi  vlasy  zlatými  mu  osvěcuje  cestu  křížovou 
smavou  nadějí,  z  dlaně  pít  mu  dává  vlažnou  rosu  po- 
těchy ..  .  Ví  Runa  to,  —  zuři  šíleně:  dává  jí  pohár 
domnělého  nektaru,  ale  uvnitř  jed,  smrtící  jed  pro 
Radúza:  demoralisace  a  alkohol.  .  .  Spěje  s  tím  pohárem, 
ale  praská  koflík  ten,  —  cítit  jedu  zápachy.  .  . 

Mahulena  jde,  jde  Radúza  oprostit,  —  a  až  bude 
nejhviře,  až  přijde  Golgotha,  až  Radúz  v  agónii  smrti 
zasténá,  —  pak  dostoupí  vrcholu,  —  klíčem  tajemným 
ta  pouta  odpoutá,  všecky  zkazky  zapěje,  vdechne  silu 
v  polibcích;  Radúz  povstcnc,  zlíbá  ji,  Runě  šklebící  se 
vztekem  opře  se,  za  vlasv  ji  k  hroudě  vlastní  připoutá,  — 
a  sám  pak  volně  s  Mahulenou  bude  žít.  —  —  Ale  ta 
kletba  půjde  za  ním  Runina:  Zřekne-li  se  snivosti  své,  — 
té  duše  svojí  pohádkové,  čisté,  z  níž  olej  síly  a  volnosti 
si  vzal,  —  zlíbá-li  ženu  jinou,  mísiti  se  bude  s  národy 
jinými,  —  s  dušemi  jich,  pak  živořit  jen  bude,  chřadnout, 
zanikat.  Mahulena,  la  duše  pohádková,  ta  ukryje  se 
v  přírodě,  bolem  zmírajíc,  v  topol  změní  se,  v  těch 
horách  bude  spát,  se  v  hory,  lesy,  řeky  vtělovat,  — 
Radúz,  bolem  štván,  nepochopen,  nad  ní  dlouho  sklá- 
nět bude  se,  ale  teprv  až  mu  na  tu  duši  sáhnou,  až 
spáry  do  ní  zatnou,  —  tu  krví,  —  jejím  šepotem  se 
vzbudí  zas,  zas  sobě,  své  vlastní  duši,  nezkalené,  snivé 
začne  žít  v  těch  volných  horách  svých,  v  ně  bude  se 
utíkat  a  zavírat,  —  ty  pouzdrem  budou  pro  duši,  — 
pouzdrem  svobody  a  štěstí  .  .  .  Perleťová  škeble  pro 
perlu! 

To  velebné  proroctví  budoucna,  výstrah,  velké  Mane, 
Thekel,  Ufarsin,  by  Runa  nepřišla  víc.  —  — 

To  as  vložil  Zeyer  do  své  pohádky,  —  to  čtu  z  ni 
já  Ten  výklad  svmbolů  mi  sílí  věnování  autorovo,  kde 
di,  že  dobře  ví,  že  práce  své  neklade  na  rov  bratrského 
národa  pod  Tatrami,  nýbrž  na  práh  ježky  ně,  ozářené 
úsvitem  spásonosné  budoucnosti,  na  práh  té  jeskyně 
smrtelných  muk,  z  níž  vyjde  lid  ten  ušlapaný  na  světlo 
jako  někdy  Lazar,  jejž  k  novému  žití  vyvolal  ten,  jenž 
pravil  k  strádajícím  k  věčné  útěše  a  naději:  Já  jsem 
vzkříšení  a  život. 

A  právě  pro  ten  symbol  kladu  drama  to  tak  vy- 
soko,  —  pro    ten    hřfmavý    protest    proti    bezpráví    na 


slabším,  pro  tu  tragedii  malého  národa,  —  pro  ten 
žalm  plný  hněvu  opravdového  a  uražené  lidskosti  k  ne- 
besům, dým  citň  zhrzených  a  šlapaných,  tryznu  pro- 
sebnou o  smilování  Energii  věčné  rozžehlou,  —  pro 
ten  mocný,  ledví  pronikající  vzkřik:  »0,  kdy  přijde 
doba  ta,  a  láska  slétne  mezi  lid,  kde  bratrem  bude  jeden 
druhému,  kdy  i  malý  národ  volně  bude  žít  a  se  vyvíjet, 
kdy  velký  nebude  mu  pouta  kout! 

Zeyer  ujímá  se  tu  vřele  národa  malého  :  dojte  mu 
žít  volné,  svobodně,  nechtě  mu  ty  jeho  hory,  nedrá- 
sejte  srdce,  neberte  duši,  nepoutejte  okovy,  dejte  mu 
volné  dýchat  a  snít,  —  —  nechtě  mu  ten  nimbus  po- 
hádek, ovívejte  jej  láskou,  bez  níž  nelze  žít  —  — .  Je 
to  bolestná  otázka  k  nebi,  zdání  o  milosrdí,  je  to  burné 
zadunění  na  bránu  svědomí  Runy,  —  je  to  hrozivý  vý- 
křik zodpovědnosti  .  .  .  Pláč,  že  lidstvo  má  ještě  srdce 
z  kamene,  že  nepochopilo  významu  života,  —  že  dosud 
v  něm  ta  bestia  triumphans,  —  otázka,  kdo  spasí  je 
přece,  kdo  ukáže  mu  cestu  pravou,  —  —  zda  ne  ta 
duše  cítící,  ta  duše,  jež  láskou  věnčí  vše,  jež  dává  všem  svo- 
bodu a  volnost,  —  netrhá,  co  svatého,  naopak,  to  na 
srdce  oltáři  zažíhá,  —  zda  ne  ta  kněžka  lásky  ve- 
spolné:  —  —  Jest  to  tklivá  obžaloba,  proč  lidstvo  ne- 
uposlechne svých  proroků,  —  nač  mluví  tedy  oni, 
když  nikdo  neposlouchá,  —  kdy  přestane  je  kamenovat, 
bít,  kdy  dopřeje  jim  zbudovati  lásky  chrám,  k  němuž 
kladou    základy,    ale    ono  proudem  jak  by  je  podmilalo. 

Jak  titan  se  tu  v  říze  věštce  pozvedá  a  volá  k  ná- 
rodům svou  epopeju  tiché  revolty,  .  .  jak  velká  by  to 
slza  skanula,  jak  zaslechli  byste  to  vzkřek  ptáka  štvaného, 
jak  úzkost  zřeli  laně  ubíjené  —  jak  gigantické  rucf  by 
to  k  nebi  v  zdáni  byly  sepjaty,  —  tak  vám  to  připadá.  .  . 

Jako  Byron  zalkal  kdysi  nad  Řeckem;  Led  v  srdci 
má,  kdo  zočiv  Řecko  porobené  neslzí  .  .  ,  tak  Zeyer 
nad  Slovačí  zaplakal,  ale  oč  mohutnější  to  pláč!  V  něm 
vše  je,  —  všechy  slzy  bolu  slity,  —  a  na  nich  jak  floru 
gondole  pluje  ta  ubitá,  rozjizvená  tvář  slovenská,., 
svírá  se  křečovitě,  —  vy  cítíte  kříž  utrpení,  .  .  ve  vás 
se  také   trny    zabodávají,  . .  a  vy   musíte  plakat   s  ní. .  . 

A  není  to  jen  Slovač,  za  jejíž  volnost  a  spásu 
Zeyer  volal.  Jsou  to  všichni  národové  malí,  jichž  žíti  se 
deptá,  již  s  Runou  musí  zápolit.  Je  to  prosebná  hymna 
na  všechny  malé  národy  úpějící  a  kletba  příšerná  potla- 
čovatelům,  jest  to  lkavý  vzdech  i  za  národ  náš,  tu  zemi 
slz  a  krve,  tu  zem  nešťastnou  a  šlapanou,  pro  niž  se 
Plojhar  bil  a  umíral.  .  .  A  nejen  národ,  —  i  každé  indi- 
viduum, jemuž  se  bére  a  ubíjí,  co  sváto,  —  trhá,  co 
věčně  má  být  jeho,  —  je  Radúzem. 

A  tak,  co  zdálo  se  pouhou  spředenou  feerií,  melo- 
dramatickou lázní  mlhy  a  snů,  mythů  a  legend,  jeví  se 
v  záři  symbolů  kusem  k  nejvjšši  mravní  ideaci  smě- 
řujících sil:  dáti  žíti  malým  národům  a  nedupati  jejich 
bytí. 

Jsem  jist,  kdyby  dílo  také  výše  ocitlo  se  na  stolu 
literatur  velkých,  že  letělo  by  heslem  okřídleným  a  autor 
slavil  triumfy.  Ale  autor  je  Čech  —  z  malého  národa, 
nemá  reklamních  kanceláří  jako  Ibsen,  Hauptmann  atd., 
bohatci  svými  žoky  nebubnují  mu  slávu,—  a  tak  přešlo 
se  přes  dílo  jeho;  přešli  jsme  přes  ně  i  my,  jak  bychom 
ani  nechápali,  co  přece  tak  je  jasným.  —  nečetli  jsme 
v  něm  kus  evangelia  svého,  —  massy  jen  applaudovaly 
mu  jako  silnému  vínu  dekorac  a  přepychu.  O  tom  se 
mluvilo  —  ale  duše  dramatu:  ten  úchvatný  reliéf  hlu- 
boko se  ryjící  v  duši,  reliéf  kamenovaných  národů,  — 
ten  zastřen  byl  clonou  nepochopení.  — 

Než,  to  jisto,  přijde  doba,  kdy  ta  clona  spadne, 
dnes  nedoceněná  Mahulena  bude  pochopená  a  na  své 
místo  postavena.  Toť  ovšem  úkolem,  —  a  svatým  úkolem 
essayistv,  —  essaiyisty  aspoň  té  země  slz,  pro  niž  Zeyer 
tak  truchle  zaplakal  a  duší  krvácel,  jíž  podal  růži  na- 
dějí v  dny  lepší,  jíž  roušku  nesl  jako  Veronika  kdys 
k  slz  a  krve  setřeni,  —  té  země  slz,  jíž  rozsvítil  zářivou 
pochodeň   útěchy  v    tom   martyriu    noci    černějším,  jíž 


otevřel  vroucí  krb  velké  duše  své  a  dal  ji  na  něm  za- 
hřát ruce  utrpením  mrznoucí  a  za  niž  k  nebi  modlil  se, 
by  z  hrobu  snížení  zas  povstala  jako  Lazar  biblický. 

LITERATURA. 

Masson-Foresti  or:  Advokátovo  svědomí. 
Z  frančiny  přel.  Alois  Tuček.) 

Silnou  notou  v  belletrii  francouzské  se  hlásí  mladý 
Masson-Forrestier.  Jeho  práce,  pěkně  přeložená  p  Tu- 
čkem do  češtiny,  ve  velkém  fetězci  problémů,  jež  řeší 
belletristé  poslední  periody,  je  článkem  novým,  origi- 
nálním. Měl  sice  předchůdce  své  též,  ale  tak  silně  pitvat 
vady  justice  jako  on  nedovedl  nikdo. 

Je  to  zvláštní,  že  ve  Francii  vedle  prací  rodících 
se  těsně  pod  heslem  »l'art  pour  Tart*  vyrostla  díla 
zbarvená  tendencí  až  vášnivou.  Zrovna  se  zdá,  jako  by 
romanopisci  si  podali  ruce  k  jednomu  cíli:  co  nízkým, 
co  vředem  na  těle  moderního  člověka,  vykrojit  bez 
ohledů,  vyřezat,  vypálit  choroby,  aby  tělo  to  ozdravělo. 
Cesty  k  tomu  byly  různé.  Zola  vedle  svých  stinných 
stránek  mnoho  vykonal  na  poli  otázek  sociálních  a  ná- 
boženských. Bourget  a  Hervicu  (L'armature)  bez  šetr- 
nosti zdrásali  zlacenou  líc  řízy  vznešených  patriciů  a 
ukázali  její  rub  plný  kalu. 

Bratří  Rosnyové(L'imperieusebonté)  dotkli  se  otázky 
chudinské  a  illustrovali  kramaření  v  domech  jí  zasvěce- 
ných. Marcel  Prevost  rozbírá  otázky  pohlavní,  silně  na- 
máčí péro  v  bahně  a  v  kalu,  aby  hnusem  odvrátil  od 
dekadence  a  otroctví  mravního. 

Leon  Daudet  sáhl  v  »Les  Morticoles«  na  tepnu 
povinnosti  lékařské.  Fierre  Loti  (J.  Viaud),  Anatole 
France,  Maurice  Barrěs,  Charles  Joris  Huysmans  přímo 
i  nepřímo  byli  echem  těchto  snah. 

A  v  době,  kdy  Zola  pamfletem  »J'accuse«  obrací 
se  proti  justici,  vychází  mladý  Masson-Forrestier  a  zvedá 
proti  ní  také  protest,  ale  vznešeně  protestuje  ne  k  vůli 
snaze  osobní,  nýbrž  za  všecky,  za  emancipaci  nejsvětější 
stránkv  lidské,  za  emancipaci  čistého  svědomí. 

Kniha  vede  nás  v  dusné  a  tísnivé  ovzduší  síni 
soudních,  v  tv  zdi  omšelé  a  věčně  mlčící  svědky  ubo- 
hosti člověka,  staví  vás  na  špinavé  podlahy  k  ponurým 
zločincům,  již  zdrásali  to  nej.světější,  k  obětem  nevin- 
ným, na  něž  se  uvalilo  podezření  viny  a  jež  trpí  těžce 
a  marně  se  dovolávají  úbělu  svého  svědomí,  k  soudcům 
bezectným,  již  klidně  a  vědomě  odsuzují  nevinu  a  vinu 
propouštějí,  k  soudcům  dobrým,  již  zmítáni  jsou  výčit- 
kami a  skepsí  svědomí.  A  v  to  dere  se  výkíik  po  lepší 
době,  lepším  žití. 

Jest  to  šest  obrazů  jímavých,  z  nichž  pět  jest  žhavě 
tendenčních  a  zžíravě  ironisujících,  šestý  pak  •- Románek 
pana  Jarriesona«,  jest  harmonické  finále,  ač  elegicky  vy- 
znívá, je  to  kus  smutku,  teskný  záchvěv  života,  uslzený 
jeho  tragikou. 

•  Advokátovo  svědomí*  (Remords  ďavocat)  líčí  ne- 
pokoj a  trýzeň  mladého  advokáta  Desmauvesa,  jenž  hřešil 
tím,  že  z  touhy  po  úspěchu  obhájil  parricidu,  ač  jeho 
vinu  tušil. 

Sujetem  je  problém  svědomí.  Klid  jeho  s  počátku, 
pokud  štít  advokátův  je  zcela  čistým.  Palčivost  jeho, 
když  znečistila  jej  vina,  již  odčinit  nelze.  Nejdříve  mráček 
na  nebi  duševního  klidu,  ale  čas  přináší  jich  víc  a  víc, 
až  celé  nebe  plno  jich,  blesky  výčitek  se  křižují,  a  v  jich 
mámivém  lesku  zapadá  štěstí,  zapadá  vše.  Jest  to  kabi- 
netní  kousek  vylíčení  processu  duševního.  Jen  jedna 
chyba,  a  ta  již  stínem  celého  života.  A  to  pozvolné  uklá- 
dánise  .stínu  a  bolest  jeho  je  tu  zrovna  malována.  Svě- 
domí, jež  dříve  tiše  spalo,  probouzí  se,  slabě  tepe  na  tu 
Icb  jednou  se  provinivší,  tepot  přelévá  se  v  bouři,  s  niž 


jdou  muka  šílená.  To  dunění  vnitřního  hlasu  se  zrovna 
zařezává,  štve  jej  s  místa  na  místo,  lomcuje  jim  jako  ne- 
zhojitelná horečka.  .\  společnost  dívá  se  naň  jako  na 
šílence,  odvrací  se  od  něho,  že  cítil  a  šel  výš,  nešel  ko- 
lejemi indifTerentní  její  morálky. 

A  vedle  něho  stojí  Capitrel,  jenž  klidně  hájil  vinu 
Poussieovu,  neb  jeho  maxim  byl,  že  »povinností  státního 
návladnictva  je  obžalované  očernit,  a  advokátovou  uči- 
niti je  bílými*.  Na  cestě  za  tím  principem  roste  jeho 
sláva,  advokátní  komora  je  naň  hrdou  —  co  Desmauvesa 
vylučuje  ze  svého  středu.  V  osobě  Capitrelově  je  políček 
justici  a  jejím  sobeckým  stvůrám,  je  to  trpký  povzdech, 
že  je  kal  tam,  kde  by  mělo  býti  jen  čisto  a  jasno. 

Nad  vším  pak  zní  klidně  kritisující  hlas  přítele  Des- 
mauvcseova,  Delzonse: 

»Dnes  nelze  býti  pravdivým,  nelze  býti  ctným 
v  plném  slova  smyslu.  Každé  dnešní  zaměstnání  u  člo- 
věka něco  umrtvuje:  jedno  úsudek,  jiné  dobromyslnost, 
třetí  hrdost  a  ještě  jiné  citlivost  ....  Společenská  mo- 
rálka dnes  je  lží.  Lidé  jsou  plni  egoismu,  a  jen  egoismem 
lze  něčeho  dojíti.  Duch  neodvislý,  nedbající  té  lživé  mo- 
rálky, vyvolává  proti  sobě  silnou  a  těžkou  nenávist, 
plave  proti  proudu,  jenž  jej  zničí  a  umlčí. 

A  přec  povahy  silné  nemají  se  lekat  toho,  jít  výš, 
mají-li  za  průvodce  své  svědomí:  nic  není  nad  ně  ji- 
stějšího.* 

A  v  závěrečném  výkřiku  Desmauvesovč:  »Pánové, 
také  na  vás  dojde,  také  nad  vámi  se  bude  soudit.  Kri- 
tický duch,  neotevrou-Ii  se  mu  dnes  dvéře,  podkopá  zeď 
a  pronikne  skulinou.  Naše  epocha  přináší  nový  ideál  — 
a  svědomí  zítřejších  lidi  bude  nedůtklivější  než  svědomí 
lidí  dnešních  .  .  .«  v  tom  zvolání  je  radostný  výkřik  če- 
kaného vítězství  budoucna  a  apotheosa  mučené  idee  a 
touhy  po  čistém  svědomí. 

Ostatní  povídky  mají  týž  problém,  v  jiných  jen 
variacích. 

•  Soudcovy  úzkosti*  jsou  listem  vážného  pojímání 
úkolu  soudcova,  který  vědom  si  své  odpovědnosti  opět 
a  opět   se    v  proces    noří   a   studuje   jej,  by  neukřivdil. 

•Přísaha  je  protest  proti  porotám,  jež  vnějšími 
okolnostmi  se  dají  strhnouti,  dají  si  suggerovati  dojmy, 
a  tím  jen  zlo  páší.* 

•  Tarradův  inventář*  je  smutná  ukázka,  jak  společ- 
nost si  váží  poctivého  úředníka,  jak  dovede  jej  zneuznat 
a  očernit  Je  to  pláč  nad  srdcem  z  kamene  a  plným 
plísně  krajního  egoismu. 

•  Do  krajnosti*  jest  tragedie  chudého  akademického 
malíře,  jejž  advokát  z  touhy  po  zisku  pro  malý  dloužek 
tak  pronásleduje,  že  končí  s  chotí  svou  sebevraždou. 
Jest  to  list  z  epopeje  naší  bídy,  a  když  dočtete  jej, 
v  pravdě  se  musite  otázat,  zda  lidstvo  činí  pokrok  na 
dráze  lásky  a  soucitu. 

Autor  i  v  těchto  obrazích  je  věren  své  základní 
ideji.  S  finessou  trhá  jemné  pletivo  nedotknutelnosti  ju- 
stice, strhává  háv,  ukazuje  neduhy  a  jak  je  nutno  léčit. 
Jako  lékař  sklání  se  nad  nemocným  svědomím,  chce  je 
uzdravit,  zvýšit,  volá  po  čistotě  duše,  hlásá,  že  v  čistém 
svědomí  je  spása  a  naděje  lepších  dnů. 

Celkem  je  to  milá  kniha,  kniha,  která  nezanikne 
hned  tak  jako  družky  její  —  jepice,  kniha,  která  do  hla- 
diny dnešního  života  jako  kámen  dopadla  a  zčeřila_  vlny 
její  tou  svou  silnou  ideou  svědomí,  kniha  působící  jako 
silné  víno,  třebas  třpyt  koloritu  slovného  jí  scházel. 
Kniha,  která  promluvila  k  duši  jako  echo  lepších  krajů, 
jako  hlas  varovný,  by  lidstvo  zastavilo  se  na  dráze  své 
horečné,  by  zapomnělo  na  chvíli  toho  shonu  vezdejšího, 
vnořilo  se  v  duši    svou  a  dalo  jí  balsám   očisty  mravní. 

A  proto  zůstane  perlou  nové  sbírky  české  prosy 
•  Našich  knih*.  Albert  PražXk. 


rředplaci  se  pro  Prahu:  na  čtvrt  léta  il.  1-20  (K  2-40),  na  půl  léta  z\.  2-40  (K  4-80), 
(K  2-50),  na  pOl  léta  zl.  2-50  (K  !3--),  na  celý  rok  5  zl.  (K  10-—).  —  SeSitové  vydá. 
Cena  sešitu  20  kr.  (40  hal.)  —   Patisk  pSvodních   práci  se  vyhrazuje.  —   Dopisy  admi  ' 
Karlovo  n.iměstí  č.  34.  —  Listy  přijímáme  jen  frankované.  —  »Lu 


a  celý  rok  zl.  4-80  (K  0-60).  Poštou:  na  čtvrt  léta  zl.  1-25 
(o  dvou  čisléch)  vvčházi  pH  každém  druhém  (sudém)  čísle, 
■  ■  umira.  buďtíž  adresovány:  Časopis  »Lumir«,  Praha, 
vychází  každý  pátek  (vyjma  prázdniny). 


Redaktor  Václav  Hladík.  —  Majitel,  vydavatel  a  nakladatel  J.  Otto.  —  Tiskem  České  graBcké  spolcín 


.Un 


Praze. 


LUMÍR 


Ročník  xxix. 


14.  ČERVNA   1901. 


*    ČÍSLO  37.   « 


K.  Jonáš: 


LASKÁ  ČTYŘICETILETÉHO. 


I  lávno  si  už  doznal,  upřímně  a  otevřeně,  že 
*-^  paní  Milá  jest  mu  nejen  bytostí  interesantní, 
nýbrž  něčím  daleko  více,  a  jako  člověk  zkušený 
a  prohlédavý  dávno  také  už  vycítil,  že  mladá 
paní  jej  miluje,  že  tedy  v  nich  vyvřela  vášnivá, 
hříšná  láska,  kterou  sice  jako  opatrní  lidé  do- 
vedou tlumit,  ale  ne  uhasit  a  ne  udolat. 

Nikdy  si  přímo  neřekli,  jak  úzce  jsou  spo- 
jeni, a  také  jim  toho  nebylo  třeba.  Pohledy, 
gesty  a  přízvukem,  s  jakým  vyslovovali  některá, 
pro  každého  jiného  lhostejná  a  obyčejná  slova, 
smluvili  se  již  za  prvních  dnů,  co  se  poznali. 
Dále  však  láska  jejich  nepokročila.  Nejen  z  obavy 
před  žárlivým  a  vzteklým  mužem,  ale  i  z  té  pří- 
činy, že  oba  byli  pyšni  a  jaksi  nedůtkliví  na  svou 
počestnost  a  nechtěli  ji  náhle  rozmetati,  ačkoliv 
počestnost  ta  ve  vnitřku  svém  byla  již  úplně 
rozhlodána  a  při  prvním  prudším  nárazu  musila 
vzíti  za  své. 

A  náraz  ten  se  posléze  dostavil  —  po  půl 
roce.  Tehdy  Barkoň  při  večeři  zvlášť  odpornými 
výkřiky  ženu  svou  pohaněl,  ano,  i  ruku  na  ni 
napřáhl.  Pak,  jako  vždy  po  takovém  výstupu 
činil,  utekl  ze  zámku  a  hýřil  celou  noc  s  cizími 
ženUinami  v  sousední  vesnici. 

Poselt,  jenž  s  pohaněnou  paní  byl  v  jídelně, 
vstal  tentokráte  slavnostně  a  pravil  mužně  a  od- 
hodlaně: >To  si  přece  nedáte  líbit!*  Ona  však 
zakývala  záporně  hlavou  a  sotva  že  vyrazila : 
•Mohu  činit  něco  jiného?  Vždyť  je  to  můj  muž.« 

»Ale  jaký  muž!  Což  můžete  ho  milovat  — 
můžete.?" 

•  Ano!->  odvětila  a  bylo  patrno,  že  chce  slovo 
to  říci  co  nejdůrazněji;  ale  hlas  jí  najednou  jako 
by  pukl  a  ona  se  zachvěla. 

V  té  chvíli  ujal  ji  hejtman  za  ruku,  vtáhl  do 
své  náruče  a  zlíbal  jí  zardělý  obličej. 


"Co  to  činíte  —  pro  bůh  —  co  to  činíte.?* 
šeptala,  ale  on  slyšel  jasně,  že  v  odporu  tom 
zmítá  se  vášeň  radostná  a  vzrušená. 

i>Milo,  paní  Miio!'  odpovídal  jen  prosebně 
a  dolní  čelisť  se  mu  třásla  jako  v  zimnici. 

» Nechtě  mne,  nechci  vás  vidět !«  vykřikla 
najednou  jako  by  ji  pojal  hnus  a  ošklivost  nad 
tím,  co  činí. 

Poselt  se  vzpamatoval;  ulekl  se,  že  by  vý- 
křiky ty  mohl  někdo  slyšet  a  pustil   paní  z  objetí. 

Pak  klopýtal  ku  svému  místu  a  mlčky  se 
usadil.  Ona  zůstala  státi,  podepřena  rukou  o  stůl 
a  dívala  se  upjatě  k  podlaze.  Poseltovi  stáhl  se 
krk  a  bylo  mu  k  zalknutí.  Cítil  nezbytnost  toho, 
aby  promluvil. 

» Prosím,  milostivá  paní,  usedněte,  musím 
s  vámi   promluvit  « 

Paní  uposlechla,  ale  zraků  nepozvedla;  věsila 
kdysi  bystrou,  nyní  zahanbenou   hlavu   k  prsům. 

aPaní  Milo,«  začal  on  po  krátké  pomlčce, 
»jsem  už  stár  čtyřicet  let,  toť  mnoho  na  lásku, 
že  ano.?  Vím  to  sám,  ale  není  pomoci  .  .  .«  Zde 
ustal,  neboť  zpozoroval,  že  vlastně  mluví  o  něčem 
jiném,  než  původně  chtěl.  Ale  viděl,  že  třeba 
nějak  načatou  větu  dokončit,  a  rychle  proto  po- 
kračoval:  »Ano,  není  pomoci.  Lidé  mého  věku 
nemohou  milovat  jako  mladí  studenti,  láska  čty- 
řicetiletého je  hlubší  a  mocnější  než  láska  jino- 
chova a  také  ovšem  zodpovědnější  .  .  ,«  Podíval 
se  na  ni,  jako  by  očekával  jejího  souhlasu.  Ona 
však  mlčela  a  ani  brvou  nepohnula. 

>Neměl  jsem  práva  vkrádati  se  do  vaší  ro- 
diny a  věřte  mi,  že  bych  byl  nikdy  neprozradil, 
čím  trpím  a  co  je  již  po  půl  roku  jediným  přáním 
mého  života.  Avšak  váš  muž  sám  mne  k  tomu 
dohání,  jeho  surové  jednání  přímo  vynucuje,  abych 
řekl,  že  zde  máte  člověka,  který  s  vámi  cítí.  Ne, 


prosím,  nechci  se  vydávati  za  vašeho  ochránce, 
tak  si  má  slova  nesmíte  vykládati.  Vždyť  vy  jste 
učinila  pro  mne  tolik  a  tolik!  Co  bych  si  zde 
počal  v  té  prohnilé  vsi  bez  vás?« 

Poslední  větu  již  jen  kouskoval,  jako  by  že- 
bronil  o  slitování. 

Paní  Milá,  dojata  tónem  jeho  hlasu,  vstala 
najednou  a  přistoupila  až  k  němu. 

"Nezapírám  a  bylo  by  to  bláhové,  mám  vás 
ráda,«  řekla  srdečně  a  podala  mu  ruku.  »Ale  co 
je  nám  to  plátno ?« 

»Mám  snad  odtud  odejít.''*  ptal  se  on  už 
klidněji,  neboť  její  slova  mu  rozjiskřila  v  prsou 
naději. 

»Proč  byste  odcházel.?  Ale  bylo  by  neslušno 
a  nemožno,  abychom  déle  pokračovali  v  po- 
měru — « 

» Vždyť  může  vše  zůstat,  jak  je  dosud.  Ne- 
žádám nic  jiného, «  pravil  rozechvěně  a  stiskl  jí 
prsty. 

» Věříte  tomu?'  zašeptala.  » Věříte?  Jsme 
přece  z  masa  a  krve!* 

»A  co  mám  tedy  činit  ?« 

» Ožeňte  se  a  na  všechno  zapomenete.* 

»Já?  A  s  kým?« 

»S  dcerou  mé  sestry,  s  Růženou.  To  děvče 
vás  miluje,*  řekla  se  zoufalou  odhodlaností  a 
zbledla. 

Poselt  bezděčně  se  usmál,  tak  komicky  na 
něho  působilo  nenadálé  to  sdělení  v  situaci  tak 
vážné. 

»Co,  vy  se  smějete?*  ptala  se  ulekaně  paní 
Mila  a  něco  jako  hrůza  zakmitalo  jí  v  obličeji 
>Vy  se  můžete  smát  a  v  této  chvíli?  Opakuji 
vám,  že  vás  miluje,  horoucně  a  vřele,  že  hltá 
každý  váš  pohled,  slovo  — « 

» Nevím  o  tom,*  omlouval  se;  »a  pak,  vždyť 
je  tak  mladá  vůči  mně.* 

•  Dvaadvacet  roků,  rozdíl  tedy  pro  manžel- 
stvo není  značný.* 

»Ne,  ne,  milostivá  paní  —  k  manželství  je 
potřebí  lásky,  aspoň  trochu  lásky.  A  podvádět 
nikoho  nechci « 

>Tedy  odpíráte? Chcete  mne  zničit  nebo  co?« 

>Prosím  vás  jen,  abyste  mne  neodsuzovala,* 
a  chtěl  ji  opět  přivinouti  k  sobě. 

Ona  však  se  mu  vytrhla  a  s  nepochopitel- 
ným pro  něho  výrazem  ve  tváři  odešla  ven. 

S  úžasem  hleděl  za  ní  a  nevěděl,  co  počít. 
Nejdříve  mu  zašlehalo  mozkem,  že  to  bude  vše 
jen  pouhá  léčka,  aby  ho  laciným  způsobem  ože- 
nili, ale  myšlénku  tu  hned  z  hlavy  zapudil.  »Ne, 
toho  ona  není  schopna,  tak  přetvařovat  se  ne- 
může!*   opravoval    sama    sebe.    »Ale  co  ji  tedy 


nutká,  aby  mne  připoutala  k  děvčeti,  jež  nemám 
rád  a  které  vůbec  ani  dobře  neznám  ?  Je  tak 
ctnostná  paní  Mila?*   Přemítal  o  tom  až  do  noci. 


Čemu  se  Poselt  po  měsíce  bránil,  co  připa- 
dalo mu  naprosto  nemožným  a  neproveditelným, 
stalo  se  přece  jen  skutkem.  Požádal  o  ruku  slečny 
Růženy.  Neučinil  tak  dobrovolně,  naopak  proti 
své  vůli  a  jen  pod  zoufalým  tlakem  paní  Milý 
Barkoňové. 

Vždy,  když  později  na  tu  chvíli  si  vzpomínal, 
byl  Poselt  přesvědčen,  že  dálo  se  mu  tehdy  tak, 
jako  za  oné  návštěvy  císařovy;  řekl  slova,  která 
nechtěl,  a  jež  jaksi  maně  a  vynuceně  připletla  se 
mu  na  jazyk  a  on  nikdy  nemohl  pochopit,  proč 
v  rozhodném  okamžiku  je  ještě  nezadržel  a  ne- 
potlačil. 

Bylo  to  v  neděli  dopoledne,  než  panstvo 
odešlo  do  kostela.  Přišel  tehdy  do  salonu,  kde 
slečna  Růžena  čekala  na  paní  Milu.  Pozdravil  ji 
kvapně  a  v  obličeji  zsinalý  ptal  se  jí,  má-li  ho 
ráda  a  chtěla-li  by  ho  za  muže.  Vše  to  pronesl 
hlasem  nepřirozeně  klidnýma  bezbarvým  v  tónech, 
dívaje  se  mrazivě  do  chudokrevných  tváří  slečny 
Růženy.  Ale  té  připadala  slova  tak  vroucí  a 
opravdová,  jako  by  vycházela  z  hloubi  duše. 
Zachvěla  se  a  obličej  její  slabě  se  zaruměnil. 
Chtěla  se  usmáti,  ale  slzy  jí  vstouply  do  očí. 
Podala  mu  mlčky,  oddaně  obě  ruce.  Bylo  mu  jí 
upřímně  líto  a  studený  pot  vyvstal    mu  na  čele. 

V  tom  vstoupila  energickým  krokem  paní 
Mila  a  jako  by  byla  nanejvýš  rozradostněna,  za- 
čala tleskati  dlaněma;  ale  Poselt  ihned  spozo- 
roval,  že  její  oči  jsou  vlažný  a  kolem  úst  že 
hloubí  se  jí  bolestná  rýha. 

»Tak  gratuluji,  gratuluji!*  šeptala  zaníceně; 
pak  objala  Růženu,  políbila  ji  a  smáčela  její 
tváře  slzami. 

»Dávno  jsem  na  tu  chvíli  čekala,  buďte 
hodně  šťastni,*   dodávala  chvatně. 

Přišel  i  Barkoň  a  když  se  dověděl,  co  se 
stalo,  roztáhl  ruce  a  přitiskl  Poselta  na  prsa.  Od 
té  chvíle  byl  k  němu  vůbec  daleko  laskavější  a 
vybídl  ho,  aby  si  tykali. 

A  hejtman  zmaten  a  popleten  činil  vše,  čeho 
si  přáli.  Druhého  dne  vydal  se  do  města  k  ro- 
dičům své  nevěsty,  kteří  byli  zatím  už  zpraveni 
o  štěstí  své  dcery  .  .  .  Chovali  se  k  němu  něžně 
a  delikátně,  a  to  ho  mocně  dojímalo,  neboť 
v  duchu  si  neustále  opakoval,  že  je  podvádí  a 
jedná  vůči  nim  nečestně.  ookonč. 


Tir     ^     ir     %     %     %     ir 


Jan  Opolský: 


ÍII. 

K  slovu  se  hlásím,  musíin  je  mít, 
jsem  vojů  vůdce,  pane, 
s  korouhví  krve  vedl  jsem  lid 
pro  laury  oškubané. 

Jsem  výhní  slepý,  ohluchl  jsem 
ze  kruté  písně  prakfi, 
kudy  jsem  protah',  oslábla  zem, 
ustal  kmit  zvonců,  ptáků. 

Kam  jsem  se  blížil,  rodičky 
své  zacláněly  štěpy : 
•  mazlíku  ssavý,  maličký 
Hanibal  táhne  slepý  I- 

Kdy  jsem  se  ozval,  zalezly 
všech  jiných  zdrojů  hlasy  .  .  . 
zachovej,  šetři,  pane  zlý, 
dcerušky  naše,  klasy ! 

Kdy  jsem  se  usmál,  slavnosti 
plesavé  neznaly  konce, 
zase  se  ozvaly  v  radosti 
rodičky,  ptáci  a  zvonce  —  — 


KONGRES. 


Kříž  na  prsu  a  v  tlumoku  chlad   hlíny 

se  navraceli  rváči  z  Palestiny, 

vyzáblí  k  smrti  s  vonnou,  štíhlou  hoH, 

s  úpalem  temným,   bůh    ví,  kterých  polí, 

se  rmutem  v  hlase,  bůh  ví,  kterých  řečí, 

s  jizvami  jakých  tklivých  nebezpečí! 

Erb  Mohameda  s  lazuru  se  sřítil, 

puích  staletí  dul  z  hrobu  Ježíše, 

kříž  v  zlatém  chrámě  chorobně  ;e  nítil, 

smírně  se  chýle  k  chybám  fetiše ; 

krev  legionů  myla  Jerusalem, 

hrob  boží  tměl  se,  skalou  zavalen, 

u  studýnek  za  šelestění  palem 

křižáci  dální  četli  věčný  sen. 

Kříž  na  prsu  a  v  tlumoku  chlad  hlíny 

se  navraceli  rváči  z  Palestiny, 

své  zobjímali  kojence  i  matky, 

obešli  tíící  zboží  svá  i  statky 

a  v  černé  kapli  za  oltářem  rodu 

z  Jordánu  skryli  svatou  zem  a  vodu. 

O,  tažte  se  mne,  kolikeré  témy 
kolesy  vozů  zřel  jsem   rozlámat, 
řeku  tak  velkou  nyní  ukažte  mi, 
krev  za  víru  v  níž  mohla  by  se  hnát! 


ZliYTKY  SLOVANSKU  DÍÍJEPRAVY. 
Polí  rač. 

Kci  nevinný  a  velký  boží  synu, 
jehožto  jméno  sílu  znamená, 
kolik  juž  bylo  zúrodněno  klínů, 
by  plod  jich  smetla  víra  kamenná!.? 

O,  běda  víře,  jejíž  trůny  rostou 
na  hrotech  mečů  jako  rudý  květ! 
.  .  .  Nezatrať,  pane,  duši  moji  prostou, 
vezmi  ji  k  Sobě  v  bílou  závrať  zpět!! 


IV. 


Tichoučko,  ticho  .  .  .  Genius  se  nutí 
němotu  parnou  hlasem  rozptýlit: 
»Je  třeba,  by  byl  veden  k  vyslechnutí 
i  dobrý  lid,  náš,   pravím,  dobrý  lid. 
Lid  pevný,  věrný,  mramorová  hora, 

—  bez  lichot  —  jistý  základ  budovy, 
jenž  rodí  lehce,  modlí  se  a  orá, 

jak  psán  je  řád  a  kniha  přísloví. 

Sedláče,  vyvstaň  v  tmavém  koutě  šerém, 

jak  zpodobení  toho  života, 

i  s  mrvou  svou  i  se  svým  desaterem 

i  s  kosou  žit,  jež  modře  mihotá! 

Své  obnaž  všecky  svazky  s  bohy,  s  lidem, 

do  nejvěrnější  slovní  nahosti, 

my  citem  vroucným  v  ústrety  ti  přijdem, 

Pán  s  pochopením  shlédne  s  výsostí.* 

Tichoučko  .  .  .  ticho  ...  Po  pause  se  vzchopí 
malebný  sedlák,  šedý,  žulový, 

—  opasek  dutý,  plena  z  kůže  skopí 
a  ruce  jako  lodní  trámoví  .  . 

»Já,  strážce  drnů,  včelník  vašich  břichů, 
v  němž  medu  lesk  se  živně  na  vás  dívá, 
dnes  nejdu  dráždit  krásnou  vaši  pýchu  ; 
buď  pozdravena  vrchnost  milostivá! 
Já  od  pradob  jsem  vedrem  šel  a  strání, 
zem  černou  mučil  vrypem  pluhů  svých, 
mne  kuřat  hlásek  budil  o  svítání 
a  brzký  šramot  psů  mých  ponocných. 

V  mez  máty  plnou  manželské  mé  něhy 
se  daly  ukrýt  za  dnů  touhy  mé, 

krov  slámy  zlatý,  když  se  snesly  sněhy, 

zadýchal  tiše  děti  nevinné. 

Skřivánek  blaha  dlel  v  mé  kukuřici, 

když  uzrála,  táh'  mlatem  mocný  hluk 

i  ocúny  mi  smutně  bledoHcí 

stesk  vydal  pozdních,  zachmuřených  luk. 

V  přijaté  víře,  převratům  se  bráně, 

chléb  přismoudlý  jsem  v  zdravých  zubech  mlel 
dal  večer  klinkat  sladké   »anděl  páně^, 
o  širém  světě  co  jsem  vyzvěděl?! 


—  —  —  Král  se  štolbami,  mincmistry  i  blázny, 
a  s  jeleny  a  lvíčkem  v  purpuru, 

růžový  biskup,  jako  tympán  prázdný, 
jenž  v  kathedrále  duní  na  kůru, 
trubadúr  dvorský,  perla  možných  písní 
a  tanečnice  —  vlny  tajemné  — 
jež  v  bílém  šustu  pod  trůnem  se  tísní, 

—  eh  —  bájčičky  mi  byly  darebné. 
Bájčičky  marné  proti  síle  hlíny, 
bájčičky,  bajky  proti  duchu  trav! 
(Odpusťte)   —   vzdušné  rety  princezniny 
míii  o  mnoho,  než  mastné  vémě  krav! 
Promiňte  ještě!  Nad  vše  flóry  její, 

jež  různé,  cenné  vůně  dávají, 

pach  ovčíren  mých,  kde  se  tlupy  chvějí, 

když  hrubý  honec  sahá  k  šalmaji. 

Tak  život  spěl,  jak  velký  oblak  nebem, 

v  důvěrné  vzlykal  víry  ochraně, 

bůh  prostupoval  lůžkem  mým  i  chlebem 

a  já  se  za  vše  choulil  poddaně. 

Však  došla  pověst  v  lány  naše  němé, 

že  zápol  černý  ragou  zachvívá, 

popi  se  rvali,  popi,  chrabrý  sněme, 

o  kalných  thesí  zrna  snětivá. 

Rvali  se  tuho  .  .  .  Tonsur  bílé  chvěni 

jen  kmitalo  se  oratoří  ven 

a  sluzi  boží  slepě  rozpálení 

horlili   5>běda,  bůh  je  zasažen !« 

Popi  se  rvali  .  .  .  Oratorská  gesta 

plnila  stolce  chrámů,  kolejí 

a  v  uzlech  ulic  jitřila  se  města : 

»0n  káže  svatě!  Tento  svatěji!!' 

>Váš  reformátor  lišák  je  a  Iživec!* 

Tvůj  cizoloží  z  jitra  do  noci! 

»Blud  jeho  drzý  rozfoukne  se  v  nivec!< 

Váš  íechtýř  spuchlý  zdechne  bez  moci ! 

»Tajemství  těžké,  které  oltář  zdobí, 

váš  apoštolík  jen  chce  ochudit!' 

Styďce  se,  skryjte,  obílené  hroby! 

» Šarlatán!  Svůdník !  Kramář!  Parasit!!« 

.  .  .  Rvali  se  popi  .  .  .  Vesuv  hřmít  se  strojil, 

byl  smuten  kalich,  hostij  stříbrná; 

rvali  se  popi  .  .  .  Dav  se  tměl  a  zbrojil, 

vstal  ďábel  klidit,  přišel  pro  zrna, 

.  .  .  Oh,  brzy  pak  již  zalily  se  luhy 

ve  jménu  božím  puchem  měkkých  mrch, 

červené  skvrny  vzaly  naše  pluhy, 

byl  rudý  bor  a  rudý  důl  a  vrch. 

Oh,  brzy  pak  pod  regimenty  zmaru 

usnuly  naše  stvojy  pšeničné! 

A  ticho  zas  .  .  .  Šel  měsíc  v  bledém  cáru, 

v  dým  zasténaly  krovy  dědičné  .  .  . 

Po  slovech  soudu,  po  dnech  exekuce 

lešení  smekla  krve  trátory, 

zhltily  dálky  lomící  se  ruce, 

zpěv  vyhnanecký  klesl  za  hory. 


O,  běda  víře,  jejíž  trůny  rostou 
na  hrotech  mečů  jako  rudý  květ! 
Nezatrať,  pane,  duši  moji  prostou, 
vezmi  ji  k  sobě  v  bílou   závrať  zpět! 


V. 


Nevolno  bylo  v  shromáždění  stínů, 

čas  posunul  se  valem  na  hodinu, 

ač  ještě  tmy,  kdy  kohouti  se  budí, 

chlad  ranních  mlžin  plazem  tkne  se  hrudi, 

háj  počne  hučet,  hlasu  nikde  není, 

noc  přijme  smutná  zrádné  políbení. 

Jen  červotoči  hluboce  jsou  skryti, 

to  pozdních  nocí  slabé  žilobití! 

Juž  bledne  Génij,  klenby  z  něho  čiší, 

vztah'  ruce  s  prosbou:  Sněm  ať  ještě  slyší! 

Zde  robi  malí,  panská  nevinňátka, 

sněm  přivolí,  já  vyslechnu  je  zkrátka! 

Mí  miláčkové,  otevřte  se  směle, 

soutrpně  chví  se  srdce  naše  celé, 

neb   »Charitas«  tu  nad  portálem  psáno. 

Jen  spěšně  juž  .  .  .  Noc  zemře  a  pak  ráno  . 


Dřív  Haraldštejn  byl  z  perleti  a  luny, 

pln  echa  byl, 
v  něm  průvan  kvílel  jako  choré  struny 

na  pohřbu  vil. 

Až  k  bohu  jeho  korouhvička  byla, 

až  v  závrati  .  .  . 
ó,  znali  jsme,  kdy  letem  mračna  bílá 

ji  obrátí. 

O,  milovali  z  hlubin  hlahol  borů, 

(jak  černá  říš!) 
jenž  stoupal  tich  jak  obžaloba  tvorů, 

tak  slavně  výš  .  .  . 

Kam  zašli  pozdě  v  stíny  galerie 

spát  žoldnéři 
a  chrti  hebké,  milované  šíje 

jim  u  dveří. 

Kde  je  to  dětství  —  štíhlý  obraz  v  zoři  — 

ret  jahody.!"  .  . 
Jako  když  kámen  v  hlubokosti  vnoří 

kams  do  vody  .  ,  . 

Kdo  víc  byl  šťasten !  Paní  máti  nyvá 

vlas  vískala 
a  stonala,  když  rybí  panna  zpívá 

žel  -  la  -   lála  .  .  . 

A  otec!   Hrom,  vždy  připravený  k  ráně, 

lýč  ke  vzdoru, 
jenž  z  pýchy  kácel  lukem  s  nebes  báně 

sny  kondorů. 


Podhradím  harfy  bolestné  se  třásly 

vždy  v  neděli, 
nás  semkly  stráže,  kdjž  jiiž  lampy  shaslj' 

i  s  andély  .  .  . 

Čas  válečný  byl,  v  čtvernásobném  zdivu 
nás  přede  hřměním  otec  skryty  měl, 
dal  v  pancéř  ztratit  pýchy  svojí  hřívu 
a  schvátiv  máti,  temně  zahořel. 


Až  nad  cimbuří  klokotání  smoly 
pak  vynášelo  zločinný  svůj  dým, 
duch  hlásné  báně  řádil  |  o  údolí 
v  zoufalých  pausách  pramodlitbou   »bim', 

neb  hukot  černý    hlubší  dýmných  hutí, 
tu  kvačil    —  supě    —   v  čtvernásobný  val, 
nás  hlouček  bled  a  bázliv  k  vyhlédnutí 
v  svém  malém  koutě  zpola  umíral. 


VÁCLAV  Hladík  : 


^Z>Z>'^Z>Z><:9Z>Z> 


EVŽEN  VOLDAN 


l-Ciide  mít  kus  notné  práce  s  doktorem  Vol- 
■-'  dřichem.t  pravil  mladý  žurnalista  Křižík, 
muž  vždy  velmi  čistého  prádla,  obřadných  zvyků, 
správné  češtiny,  u  něhož  již  skřipec  se  zvláštní 
imposantností  nasazený  na  malém  nose  dokazoval, 
jak  je  prodchnut  důležitosti  svého  povolání 

»Voldřich  spustil  bandurskou,«  odvětil  tlustý 
referent  Gruner,  bodrý  a  triviální,  který  přes  to, 
že  stále  vyhlížel,  jako  by  byl  podnapilý,  byl  pro- 
hnaným a  schytralým  praktikusem.  Bouchl  na 
stůl,  uvolnil  si  vestu  a  dodal :  ^Ale  konec  se  mu 
podařil  —  zrovna  hořel  a  vyhlížel  jako  fanatický 
kazatel,  slibující  věčné  prokletí  a  muka  pekelná 
kapitalistům,  bursianům  a  uhlobaroní^im.* 

Křižík  odměřeně  pozvedl  pravou  ruku  a  v  té 
ještě  odměřeněji  pozvedl  ukazovák. 

•  Pánové,'  pravil  svým  suchým, ostrým  tónem, 
•  nemohu  souhlasiti  s  názory  doktora  Voldřicha, 
ale  nemohu  mu  upříti  svého  plného  obdivu  .  .  .« 

•  Chlapečku,  už  zase  posiruje.?'!  ušklíbl  se 
Kniliš,  pročítající  jedním  okem  popsané  listy, 
druhým  pošilhávaje  kolem,  spokojeně  funící  jako 
vždy,  když  četl  po  sobě  rukopis,  neboť  mu  bylo 
značným  požitkem,  kochati  se  jve  své  prose, 
v  kudrlinkách  a  ornamentech  barokního  slohu  ná- 
silně duchaplného,  stále  podrážděného,  vždy  pře- 
pjatého,  superlativního  a  načechraného,  plného 
epileptických  výbuchů  a  křečí. 

Kdosi  zakokrhal. 

Jiný  hodil  po  Křižíkovi  papírovou  kouli. 

Všeobecný  smích. 

Křižík  jen  pokrčil  rameny,  byl  zvyklý,  že  se 
mu  kollegové  posmívali,  ale  byl  přesvědčen,  že 
tak  činí  jen  ze  závisti  a  z  vědomí  své  inferiority, 
a  vážně  se  ubíral  na  galerii  žurnalistickou,  kde 
se  vztyčeným  nosem  pod  slavobranou  arrogant- 
ního  skřipce  a  s  rukama  skříženýma  na  prsou 
poslouchal  malého,  plešatého,  obtloustlého  pána, 
který  uprostřed  prázdných  lavic  astmatickým, 
v  sádle  se  dusícím  hlasem  měl  monolog  o  dotazu 
poslance  Voldřicha  po  událostech  při  poslední 
stávce  horníků  a  o  interpelaci  poslance  Hrona 
ohledně  lichvy  uhelné. 


UOMAN.   — 


Poslanec,  typ  venkovského  advokáta,  pozvedl 
své  krátké  ruce  velmi  rozhorleně. 

»A  já  si  troufám  prohlásiti,  že  mluvím  ze 
srdce  váš  všech  .  .  .«  apostrofoval  stenografy,  se- 
dící vedle  něho  a  nejvyššího  maršálka,  který 
škrtal  energické  podpisy  na  jakési  cirkulái'e,  a 
vyčouhlého  poslance  šlechtice,  který  velmi  bla- 
seovaně,  s  rukama  v  kapsách  se  klátil  prostřed- 
kem sněmovny  nahrbenou  chůzí  člověka  zvyk- 
lého mnoho  jezdit  na  koni,  zastavil  se  náhle,  za- 
mžoural nervosně  očima,  obočím,  nosem,  celou 
svou  vyžilou  tváří  a  zívl  demokratickému  advo- 
kátovi do  obličeje  a  šoural  se  zase  dále,  aby 
v  přítmí  kuloáru  si  zdřiml  na  pohovce  nebo  vy- 
kouřil doutník. 

Sněmovní  sál  byl  velmi  tichý. 

Po  bouřlivém  výstupu  vášnivé  řeči  radikála 
Voldřicha,  jenž  velmi  efektně  a  patheticky,  a 
chvílemi  s  opravdovou  bojovností  přednesl  ža- 
loby a  hněvy  dělnické,  nastala  chvíle  utišení. 

Ze  zasedací  síně  přenesl  se  všechen  pohyb 
a  život  do  kuloárů  a  do  restaurantu.  V  lavicích 
ostalo  několik  poslanců,  kteří  buď  podřimovali, 
tváříce  se  hluboce  zamyšlenými  nebo  vyřizovali 
svou  korrespondenci,  a  do  konce  dva  nebo  tři 
se  tak  nudili,  že  poslouchali  tlustého,  malého 
advokáta.  Byli  to  ostatně  jeho  přátelé  a  asi  dva- 
kráte, třikráte  zahučeli:  »slyšte!',  nebo  zamru- 
čeli jako  ze  spaní:  »výborně!«,  jen  aby  druhý 
den  v  novinách  jejich  strany  byla  řeč  venkov- 
ského advokáta  okrášlena  poznámkami  v  závor- 
kách: hlučný  souhlas  —  pochvala  —  bouřlivé 
volání:  výborně!  výborně! 

Též  galerie  novinářů  byla  skoro  opuštěna. 
Ostali  tam  jen  ti,  kteří  v  klidu  si  chtěli  upravit 
referát  a  předešlé  řeči. 

Mimořádnou  zajímavost  sněmovní  debatty 
prozrazovala  jen  galerie,  černající  se  massou 
stísněných  posluchačů,  trpělivých  posluchačů, 
kteří  čekají  na  bouře,  skandály  a  pokřiky  celé 
hodiny,  dívají  se  dolů  jako  do  medvědí  jámy 
tak  dlouho,  až  medvěd  vyleze  na  pahýl  stromu 
a  počne  provozovati  nějaké  žertíky.  Jiní  návštěv- 


nici  galerie  jsou  zaraženi,  cítí,  že  se  nacházejí 
na  místě  posvátném  a  vznešeném,  lapají  po  každém 
slově,  kukátkem  stíhají  kde  jakého  poslance,  při- 
čítají všemu  ohromný  význam  a  jsou  jen  v  duchu 
trochu  stísněni  a  pohoršeni  tím,  že  páni  poslanci 
vedou  si  jako  školáci  mezi  škamnami,  když  odejde 
učitel  a  odcházejí  obyčejně  ve  velmi  pessimisti- 
ckém  uvažování  o  budoucnosti  vlasti  české. 

V  loži  vedle  galerie  žurnalistů  bylo  též 
plno.  Několik  velmi  elegantních  klobouků  a  ko- 
žíšků lákalo  pohledy  poslanců,  staří  páni  čistili 
si  brejle  a  narovnávali  rheumatická  záda,  jiní  ele- 
gáni a  aristokrati  stavěli  se  do  zajímavých  pós. 
Zejména  podle  afektované  nonchalance  mla- 
dého koncipisty,  sedícího  u  stolku  místodržite- 
lova  a  vytrvale  koketujícího  s  loží  dalo  se  soudit 
na  svůdnost  pařížských  klobouků  a  ozdobných 
kožíšků. 

JUC.  Hulin,  nejmladší  ozdoba  velkého  kon- 
servativního  žurnálu,  švihák  s  krásným  plnovou- 
sem, naparfumovaný,  vyleštěný,  nakadeřený,  po- 
zdravující se  s  celou  Prahou,  tanečník,  sports- 
man,  pol'tik,  diplomat  a  reklamní  manequin  svého 
krejčího,  který  na  něm  zkoušel  nové  mody  a  po- 
sýlal  jej  na  promenády  v  nejvýstřednějších  re- 
dingotech  a  svrchnících,  vyslídil  jako  obyčejně 
obsah  lože  a  hlásil,  sotva  že  vpadl  do  síně  re- 
ferentů : 

»Paní  Wollnerová  — ■  báječná  smaragdová 
a  briliantová  spona  —  všimli  jste  si }  Pak  paní 
Bílková  tousjours  fešná,  hraběnka  Dachenstei- 
nová,  nalíčená,  ale  chic,  pak  nějaká  tlustá  pa- 
nička a  bledá,  mladá  dáma  s  očima  čarovnýma! 
Tolik  hezkých  ženských  jsme  tu  již  dávno  ne- 
měli!« 

sVíte,  kdo  je  ta  bledá  s  čarovnýma  očima  .?<■ 
řekl  Kruliš,  položiv  obě  nohy  na  stůl. 

»Ne.  Ale  je  mi  nějak  povědoma,«  odvětil 
Hulín,  svlékající  žlutolesklé  rukavičky. 

» Člověče,  čím  to  zase  páchnete  ?«  ozval  se 
starší  kollega  z  konservativního  listu,  jejž  jedině 
parfumy  a  kravaty  mladého  šviháka  přiváděly 
z  obvyklé   fiegmatičnosti. 

»Slečna  Mina  Havlenovai*   doložil  Kruliš. 


»Ta  virtuoska?  Ta  pianistka.?  Co  ta  zde 
hledá?. 

Kruliš  se  smál: 

»Co  i)aní  Bílková  .  .  .  paní  Wollnerová  .  .  ..? 
Hm,  chce  slyšet  Voldana.« 

Hulin  byl  okouzlen,  nadšen.  Čertův  Voldan! 
Člověk  velkého  světa!  Má  ducha!  Jeden  z  málo 
lidí,  kteří  se  umějí  v  Praze  oblékati.  Není  divu, 
že  se  ženské  za  ním  blázní  N 

Přišel  Bulíř. 

Odhodil  klobouk,  roztržitě  podal  ruku  ně- 
komu a  posadil  se  na  prázdnou  židli  vedle  Kruliše. 

Byl  bledý,  tváře  měl  přepadlé,  oči  znavené, 
vlas  rozcuchaný  a  vous  nepěstěný. 

»Již  mluvil ?« 

íještě  ne,«  odvětil  Kruliš  a  pichlavým  po- 
hledem změřil  zevnějšek  literátův. 

"Kamaráde,  co  tropíš .''  V  redakci  tě  není 
ani  vidět.* 

Bulíř  se  zakabonil  a  zavolal  na  sklepn:ka, 
aby  mu  přinesl  sklenici  piva. 

»Tak  mluv,  co  je  s  tebou?  Byl  jsi  snad 
churav?«   naléhal  Kruliš  s  přátelským    soucitem. 

»Ale  kde,'  odsekl  Bulíř,  »trochu  jsem  dřel, 
To  je  vše.* 

» Román,  co?« 

»No  —  ano!«  odpověděl  Bulíř  netečně  a  za- 
pálil si  doutník, 

V  síni  zavládl  opět  velký  hluk.  Přicházeli 
referenti,  kteří  použili  přestávky  v  debattě,  aby 
slídili  po  chodbách,  v  komisích,  nebo  aby  zasko- 
čili k   >Snelům«   na  párek  a  plzeňskou. 

Pozdravy,  křik,  smích,  dým,  cinkot  sklenic. 
Do  toho  řinčení  telefonu. 

»Haló!  Zde  Havrda!  Má  úcta,  pane  chefe ! 
Připravte  mi  ve  večerníku  aspoň  tři  sloupce  pro 
Voldana!  Rozumíte!  Nejméně  tři  sloupce.  Slu- 
žebník!* křičel  do  přístroje  starší  redaktor  kon- 
servativního listu. 

•  Voldan  již  začal !«   vykřikl  náhle  kdosi. 

A  všichni  se  hrnuli  oběma  dveřmi  na  galerii, 
ke  svým  stolkům.  Pouze  konservativní  flegmatik 
ostal  sedět,  neboť  si  zamluvil  řeč  u   Kruliše. 

Pokrač. 


lir     ^     %     lír     % 


Jindí?  S.  Holý: 


MA  VASEN    NEVYHRMI 


I  z  KNIHY   .I'RI  VIOLli 


Má 


vášeň  ncvyhřmi  —  af  úsměv  Váš  je  Ihavý  — 
já  piijdu  za  těmi,  již  pro  lásku  se  rvali 
tam  někde  za  vodou,  když  večer  roste  tmavý, 
byť  třeba  ci^'ani  tam  při  svých  ohních  spali... 


Oh,  hříšně  vteřiny,  ve  kterých  budu  mříti  — 
slavik  se  rozteskní  —  zapadne  měsíc  bledý  — 
—  nevím,  kdy  bude  to,  však  musí  to  tak  býti  - 
snad  včera,  včera  juž  jsem  zřel  Vás  naposledy 


Tam  někde  za  vodou,  když  večer  roste  tmavý, 
mák  planý  rozkvete  kol  studené  mé  hlavy  — . 

9?      ^      9?      <s7      ^ 


Josef  Holeček  : 


HOUZÍR. 


z  NETIŠTÉNÉ  DOSUD 
ČÁSTI  .NAÍICH..  -  -  - 


jVlikdo  neutíká  od  záhuby,  naopak  přemnozí 
■*  ^  rozbíhají  se  na  vše  strany  jen  za  tím 
účelem,  aby  [iřivlékali  nové  modloshižebníky. 
Rolník  pokojně  orá.  lesník  hvízdaje  si  cejchuje 
lesní  stromy,  rybář  vesele  zatahuje  nevod,  sadař 
usmívaje  se  česá  jablka,  červená  jako  dětské  tvá- 
řičky, zahradník  zalévá  záhony  zeleniny.  K  nim 
přibíhají  missionáři  model  a  majíce  zraky  vy- 
třeštěné, vytrhují  jim  z  rukou  jejich  nástroje  a 
ukazují,  že  i  oni  přikleknouti  mají  k  davi.m  za- 
slepen) ui.  A  tak  horlivě  vedou  si  ti  missionáři, 
že  jim  ústa  nestačují,  že  se  jim  hlasu  nedostává 
a  nemluví  článkovanou  řečí,  místo  ní  vydávajíce  ze 
sebe  divoké  vzkreky.  Avšak  přes  to,  že  nepře- 
svědčují výmluvností,  strhují  za  sebou  mnohé 
myslící,  že  nesmějí  scházeti  tam,  kde  jsou  všichni. 
A  rozlidňují  se  pole  i  nivy,  sady  i  zahrady,  lesy 
i  břehy  řek  a  rybníků.  Tvorové  lidští  isou  na 
nich  vzácnější  a  vzácnější.  Zvěř  polní  se  množí, 
ale  lida  rolnického  ubývá.  Jeden  za  druhým  sva- 
zuje uzlíček  a  spěchá,  aby  se  přidal  k  modloslu- 
žebným  davům,  tak  četným  a  hustým  už,  že 
v  nich  člověka  nerozeznáš.  Z  těch  millionů  lidí 
stala  se  jakási  hnusná,  smrdutá  hmota,  člověku 
nepodobná,  ba  nelidská. 

Zbyl  jediný  Kojan,  Kojanka  a  Bartoťí. 

A  zas  otce  duchovního  úzkost  jala  o  ty  dobré 
lidi.  Tu  hynouti  se  musí!  Bájí  klamnou  je  vysoký 
a  stále  vyšší  rozvoj  novodobého  lidstva,  tu  jen 
nebezpečí  smrti  a  záhuby  se  rozvíjí  a  na  vybranou 
je  pouze  dvojí:  zahynouti  společně  se  všemi 
ostatními,  aneb    od    nich    odděleně,    sám  a  sám. 

•  Promluvte,  Kojane,  promluvte,  ať  vás  sly- 
ším!*   pobídl  náhle  svého  hosta. 

Kojan  pokládal  to  za  šetrné  pokárání  své 
málomluvnosti  a  ozval  se  kazatelsky: 

"Pozoruju  i  já  světa  běhy.  Není,  jako  bý- 
vávalo. Časy  nám  nadcházejí  podivné.  Tomu,  kdo 
pevně  stojí  a  ví,  že  pevně  stojí,  najednou  se  zdá, 
jako  by  půda  pod  nohama  se  mu  bortila  a  roz- 
sedávala.  Hledá  rovnováhu  a  jen  víc  ještě  se  po- 
tácí, jako  na  mol  opilý.  Uhýbá  se  propasti  po 
levé  a  vrávorá  k  propasti  po  pravé.  Hlava  se 
mu  točí,  jasné  smysly  se  mu  zakaluji  jako  ne- 
mocnému. Domnívá  se  že  dobře  vidí,  ale  ne- 
vidí. Věci  i  osoby  ukazují  se  mu  jinač,  přeludnč 
a  mátožně.  Věci  jakoby  ožívaly,  osoby  jakoby  se 
v  kamenné  statuje  proměňovaly,  ne-li  v  co  podiv- 
nějšího. Co  dosud  člověk  za  pravdu  považoval,  na- 
zývá lží  a  lež  pravdou.  Co  dosud  všem  dobrým 
slulo,  je  mu  zlým  a  špatným.  Tři  ctnosti  seslal 
bůh  mezi  lidi,  aby  je  k  němu  přibližovaly  a  ke 
vstupu  do  království  jeho  připravovaly:  Víru, 
Naději  a  Lásku  Podkopává  se  víra  v  boha,  mizí 
láska  k  bohu  i  bližnímu,  ztrácí  se    naděje  v  mi- 


losrdenství boží.  Člověk  pyšný  rád  by  sám  sobě 
dostačil,  ale  jakž  by  mohl,  když  sám  je  pouze 
jedno  z  božích  děl?  Nechce  se  mu  býti  synem 
božím,  a  není-li  jím,  je-liž  víc,  než  poslední  ze 
stvořeného.?  Odkud  poblouzeni  lidské?  Odkud 
zmatení  lidské?  Ďábel  postřehl  slabou  chvíli  člo- 
věčenstva a  zase  přišel  k  němu  se  starými  svody. 
Zase  chodí  mezi  lidi  a  peníze  rozsívá.  Lidé  je 
sbírají  a  počítají  a  myslí,  že  to  je  nejvyšší  vě- 
dění. Neobětují  bohu,  nýbrž  mamonu  a  domní- 
vají se,  že  všeho  se  mohou  dopočítati  a  všecko 
si  vypočítati.* 

>Kde  pak!«  přidala  Kojanka.  »0  mně  říkají, 
že  jsem  dobrá  počtářka.  Mne  nikdo  v  počtech 
neošidí.  Než  on  má  výpočet  křídou,  já  jej  mám 
z  hlavy.  Ale  abych  počítala  budoucí  věci,  to  ne, 
to  bych  se  smrtelného  hříchu  bála.  Budoucí  věci 
nemají  se  ani  počítat,  ani  skoumati,  to  znamená 
skoumati  boha.  Ani  svůj  zdar  [ločítati  nemáme, 
neboť  i  on  je  v  rukou  božích  Nemáme  počítat 
ani  kolik  zrn  v  klase,  ani  kolik  mandelů  na  poli 
se  nám  urodí.  Nemáme  počítat  ani  co  dáme 
chrámu,  ani  co  bližnímu,  ani  co  na  stftl,  ani  co 
božímu  dobytečku.  Nemáme  napřed  počítat  ani 
zisk,  neboť  jistě  buď  se  přepočítáme,  nebo  se 
nedopočítáme.  Každá  hospodyně  mi  dosvědčí,  že 
se  jí  koláče  vždycky  připálily,  když  je  na  plechu 
spočítala  U 

Kojan  pokračoval  mravokárně: 

•  Rozvažovat  není  počítat.  Rozvažovat  o  vě- 
cech božských  i  lidských  je  chvalitebno  tak  jako 
poznávati  je.  Bůh  dal  člověku  nejen  cit,  nýbrž 
i  rozum,  a  jako  bůh  není  jen  předobrý,  nýbrž 
i  přemoudrý,  tak  i  člověk,  obraz  a  syn  Jeho,  má 
zdokonalovati  nejen  srdce  své,  nýbrž  i  hlavu.  Ale 
počítání  je  ďáblovo,  a  z  toho,  jak  ono  den  ode 
dne  větší  důležitosti  nabývá  v  životě,  posouditi 
můžeme,  jak  v  časech  nynějších  království  ďá- 
blovo zatlačuje  království  boží.  A  dtre  se  i  do 
našeho  selského  stavu.  Neříkám,  že  by  člověk 
neměl  umět  počítat.  Všecko  má  umět,  ale  všeho 
užívati  ke  chvále  boží,  k  užitku  bližního  a  k  pře- 
máhaní ďábla  Onehdy  přišel  ke  mně  jeden  soused 
a  žádal  mne,  abych  mu  půjčil  tisíc  zlatých  a  hned, 
že  si  je  mohu  dát  vtěliti  do  knih.  Abych  pravdu 
řekl,  hrubě  mne  to  netěšilo.  Dlouho  tivá,  nežli 
sedlák  zahospodaří  tisíc  zlatých,  a  když  najednou 
má  je  dáti  do  cizích  rukou,  rozpakuje  se.  Na- 
padá mu  všecko,  co  by  za  ty  peníze  mohl  po- 
říditi, jaké  opravy  v  hospodářství  by  měl  pro- 
vésti (dotud  na  ně  nemyslil),  jaké  nehody  mohou 
jej  postihnouti,  jak  mu  děti  porostou  a  bude 
třeba  na  ně  nákladu.  A  zas  mu  napadá,  kdyby 
si  je  dal  vtěliti  do  knih,  že  by  ty  peníze  byly 
ve  větší  bezpečnosti,  než  v  přítruhlí,  a  že  by  se 


i  množily;  a  kdyby  jich  nutně  potřeboval,  může 
je  vypovědět  a  dlužník  musí  zaplatit.  A  jak  mi 
napadlo:  dlužník  musí  zaplatit,  hned  jsem  po- 
znal, že  všechny  ty  rozpaky  i  spekulací  našeptává 
mi  ďábel,  a  taková  mne  pojala  úzkost,  až  mnou 
třásla.  Znám  toho  onoho  na  osadě,  jak  povolil 
ošemetné  počtářské  době  a  sám  nepočítaje,  uvalil 
si  dluh  na  živnost.  A  dluh  s  hospodářem  z  jedné 
mísy  jídá,  a  Ižici  má  tak  velikou  a  jícen  tak  ne- 
nasytný, že  brzy  mísu  opanuje  sám,  a  sedlák 
s  rodinou  aby  se  chopil  žebrácké  holi  a  chodil 
ode  dveří  ku  dveřím,  anebo  vzal  na  rameno  no- 
satec  a  šel  nádeničit.  A  já  bych  měl  býti  po- 
mocníkem ďáblovým  proti  sousedu?  I  řekl  jsem 
tomu  sousedu:  ,Já  ti  ty  peníze  nepůjčím,  ale 
svěřím  na  rok  bez  úpisu  a  bez  úroku.  Jen  mi 
ruku  podej,  že  mi  je  splatíš,  než  mine  rok  a  den.« 

Pan  děkan  Pospíšil  Kojana  ani  nepochválil, 
ani  nepoháněl.  Uznával,  že  by  to  bylo  krásné 
mezi  lidmi,  kdyby  si  tak  navzájem  pomáhali, 
jedni  jsouce  k  pomoci  ochotni  a  druzí  čestní, 
ale  nevidělo  se  mu,  že  by  se  počet  takových 
lidí  rozmnožoval.  Snad  by  jím  zas  pochybnosti 
byly  zazmítaly,  ale  vzpomněl  si  sám  na  případ 
toho  druhu,  a  útěchou  mu  bylo,  že  v  tom  pří- 
padě úloiiu  pomocníka  hrál  Němec.  »Biih  dá,« 
pomyslil  si,  ^že  přijde  doba,  kdy  dobří  lidé 
všech  národů  si  porozumějí  srdcem  a  křesťan- 
ským duchem,  a  různost  jazyků  nebude  jim  vadit, 
aby  si  porozuměli  a  spojili  se  ke  společnému 
konání  dobra.  ^ 

Načež  jal  se  vypravovati : 

»Za  mladých  let  kaplanoval  jsem  v  Kamen- 
ném Újezdě.  Tam  jsem  se  seznámil  s  jistým  dře- 
vařem  z  Prahy.  By[  to  člověk  v  jadrných  letech, 
podnikavý,  dobrý  Cech  a  vlastenec.  Dosud  patří 
k  nejlepším  našim  lidem  v  Praze.  Ale  tehdy  byl 
ještě  začátečník.  Nakoupil  od  knížecích  dříví  a 
počítal  na  veliký  odbyt  v  Praze.  Vsadil  všechno 
na  jednu  kartu. « 

>To  neměi,«   podotkla  Kojanka 

■  Neměl,  a  málem  by  byl  dostal  co  proto. 
Vlastní  jeho  peníze  stačily  leda  na  závdavek. 
Spoléhal,  že  si  v  Praze  vymůže  úvěr,  ale  nepo- 
dařilo se  mu.« 

»Moc  počítal, <   podotkl  Kojan. 

-'Moc  počítal  a  byl  by  se  přepočítal.  Mnoho 
do  toho  nescházelo.  Zarmoucený  přijel  do  Krum- 
lova, kde  měl  v  ustanovený  den  úřadu  knížecímu 
složiti  kupnou  cenu.  Něco  v  kapse  měl,  ale  ne- 
dostávaly se  mu  čtyry  tisíce.  Podle  smlouvy,  ne- 
složil-li  by  v  čas  celou  kupnou  cenu,  měl  pro- 
padnout i  závdavek.  Jedinou  nadějí  jeho  bylo,  že 
knížecí  úřad  uprosí,  aby  mu  částku,  které  se 
mu  nedostávalo,  posečkal.  Ale  do  proseb  se  mu 
nechtělo.  Mnoho  od  nich  neočekával,  a  byť  i  mu 
vyhověli,  důvěry  jejich  by  nezískal.  Nechtělo  se 
mu  rozloučiti  s  velkolepými  plány,  které  si  utvořil. 
Zašel    do    lesů,    prohlížel    si    krásné  dříví,  které 


tam  nail  čekalo,  aby  je  dal  do  prámů  navázat 
a  plavit  ku  Praze,  To  poražené  dříví  jakoby 
byly  ztroskotané  jeho  naděje.  Udělalo  se  mu 
zoufale  a,  jak  sám  vypravoval,  blízek  byl  toho, 
že  se  na  některý  strom  pověsí,* 

»Tak  se  děje  těm,  kteří  moc  počítají, «  po- 
dotkla Kojanka. 

Kojan  jí  přisvědčil. 

"Počtáře  ďábel  zaslepuje  tak,  že  jen  v  své 
číslice  věří,  a  v  boha  nic.  Dokud  jim  trvá  doba 
zdaru,  pokládají  sebe  samy  za  tvůrce  svého  štěstí 
a  stávají  se  pyšnými  a  marnými,  neboť  se  jim 
zdá,  jakoby  mohli  všecko,  byli  všemohoucí.  Ale 
jakmile  karta  se  obrátí  a  postihne  je  nezdar, 
upadají  v  zoufalství.  Poznávají  svou  směšnou  ni- 
cotnost a  nadutá  jejich  sebedůvěra  rázem  se 
obrací  v  malomyslnost,  již  podporuje  falešný 
stud  přiznati  se  k  chybě  a  obrátiti  se.  Jak  si 
chválím  náš  selský  život!  My  ani  nemáme  na- 
děje na  náhlé  zbohatnutí,  ani  nám  není  báti  se 
mošny  žebrácké,  zůstaneme-li  věrni  svému  stavu 
a  jeho  moudrosti.* 

Duchovní  pokračoval: 

»K  místu,  kde  ten  člověk  seděl,  po  silnici 
přijížděl  formanský  vůz.  Při  koních  si  vykračoval 
statný  forman  ve  vysokých  botách,  s  napěcho- 
vaným opaskem  a  vlněnou  čepicí  se  střapečkem. 
Práskal  bičem,  až  se  po  lese  rozléhalo,  jako  by 
to  střelba  byla.  Pražan  viděl  člověka  šťastného, 
spokojeného,  kypícího  zdravím  a  blahobytem,  a 
vlastní  osud  zazdál  se  mu  ještě  krutějším  a  ne- 
snesitelnějším Rozhodl  se,  jak  forman  mine,  že 
zoufalství  povolí  a  se  oběsí.  Ale  tu  šťastný  člověk 
zočil  člověka  nešťastného.  Zastavil  koně  a  přišel 
k  němu,  bez  okolkův  usedl  do  mechu  a  začal 
hovor.  A  takové,  povídal  mi  potom  ten  Pražan, 
takové  kouzlo  bylo  v  celé  postavě  i  podobě, 
v  každém  pohybu  i  slově  toho  Němce  formana, 
že  zoufalci  hned  se  udělalo,  jakoby  se  mu  to 
jeho  anděl  Strážce  zjevil,  aby  ho  zachránil.  Forman 
se  ho  vyptával,  co  je  zač,  co  tu  dělá,  na  poměry 
jeho  obchodu,  a  člověk  mu  všecko  vypověděl. 
Ale  když  dovypověděl,  zoufalství  dřevaře  jalo  zase 
a  v  duchu  se  káral,  že  neznámému  otevřel  své 
nitro.  Co  zeje  cizinci  do  jeho  starostí  a  souženi! 
Ale  forman  už  odepjal  opasek,  odpočítal  čtyry 
tisíce  a  podal  je  překvapenému  dřevaři,  ,Je  třeba,' 
pravil,  ,aby  křesťané  pomáhali  svým  bližním,  ale 
mezi  bližními  zvlášť  ochotně  musejí  ruku  podá- 
vati lidem  mladým  a  snaživým,  kteří  tou  pomocí 
mohou  si  založiti  budoucnost.  Tací  lidé  potom 
cizí  pomoci  potřebovati  nebudou,  ale  sami  budou 
mít  možnost  pomáhati  jiným.  To  host,  Bím,  tu 
máš.  Cechu  —  němečtí  formani  každému  tykají  — 
pomoz  si  a  pomoz  ti  bůh !  Ode  dneška  za  rok 
tudy  pojedu  zas  a  ty  mne  zde  očekávej,  abys 
mi  splatil  dluh.'  Zdvihl  se,  podal  dřevaři  prairici, 
práskl  do  koní  a  ujel  dřív,  nežli  dřevař  na  tolik 
se  vzpamatoval,  aby  moh'  říci:  Zaplať  Pán  bůh  I 


Když  se  probral  z  ustrnutí,  oinakával  a  prohlížel 
peníze,  nejsou-li  falešné  a  jsou-li  to  skutečné 
peníze,  není-li  to  sen.  Potom  sel,  zapravii  svou 
povinnost,  udělal  dobrý  obchod,  vyzískal  peníze, 
pozdvihl    svůj    úvěr,  a  když    uplynul    rok,  čekal 


formana  na  místě,  kde  čekati  měl.  Dosud  nevěděl 
jistě,  nestal-li  se  s  ním  zázrak.  Netrvalo  dlouho 
a  přesvědčil  se,  že  tu  zázraku  nebylo.  Formana 
ještě  neviděl,  ale  slyšel  hrčení  těžkého  forman- 
ského vozu  a  hlučné  práskání  formanského  biče. 

Pokrač. 


FEUILLETON. 

K   SEBRANÝM    SPISŮM   JAK.   ARBESA 

Literárné  osamělý,  osudem  i  náhodou  oloupený 
o  řadu  nejmilejších  druhů  a  přátel,  s  klidným  úsměvem 
délnika  »doulajíciho,  že  zůstane  po  něm  nejen  jeho  dílo, 
ale  i  vzpomínka",  bez  hněvu  a  protivníků,  obtížen  trp- 
kými vzpomínkami  a  nepřehlednou  řadou  knih,  jde  Jakub 
Arbes  mezi  generací,  jež  vyslovuje  jeho  jméno  se  sym- 
pathiemi,  ale  bez  pohnuti.  Jest  jí  cizí  poněkud  autor, 
jenž  byl  žurnalistou  v  uměni  a  umělcem  v  žurnalistice, 
jest  jí  vzdálen  poněkud  romancier,  jenž  se  na  stech  stran 
svého  rozměrného  díla  vzrušoval  pro  ideje  a  interessy, 
jež  s  literaturou  jsou  ve  velmi  neurčité  spojitosti,  a  jeho 
stil  příliš  výmluvný  a  hlučný  doléhá  k  ní  jako  řeč  po- 
někud z  nejisté  dálky.  Rozluka  mezi  uměleckou  konfes.sí 
páně  J.  Arbesovou  a  intencemi  literátů  současných,  jež 
na  poli  formy  a  stilu  jest  úplná  a  nepřcklenutelná,  nemá 
však  nejmenšího  nádechu  animosity  a  osobního  odporu; 
naopak  Jakub  .Arbes  jako  osobnost  jest  nám  všem  nad 
míru  milý  a  sympathický.  Ctíme  poctivého  a  vždy  čin- 
ného literáta,  jako  on  ctil  práci  a  energii,  vážíme  si 
v  něm  jeho  doby  a  jeho  ideového  ovzduší,  které  ztě- 
lesňuje s  plností  a  bohatostí,  studujeme  na  něm  s  po- 
vděkem a  rozkoší  myšlenkový  var  jeho  generace,  jíž  dě 
kujeme  za  mnohé. 

Není  v  skupině,  do  níž  Arbes  náleží,  —  J.  Nerudu 
ovšem  vyjímaje  —  hlavy  tak  charakteristické,  tak  zaujaté 
všemi  problémy,  rozpálené  všemi  reformními  snahami 
jako  právě  autor  »Romanett^;  nemá  generace,  jež  kor- 
responduje  s  sMladým  Německem-;,  ta  generace  agitační 
a  zvědavá,  vzrušená  a  nedočkavá,  reformní  a  prudká, 
milenka  stkvěle  zvonících  hesel  a  tvůrkyně  triumfálně 
hlaholných  period,  generace  liberální  a  pochybovačná, 
nadšená  a  neumdlévajicí,  směšující  román  a  úvodník,  ly- 
riku a  invektivu,  psychologickou  analysu  a  sociální  obža- 
lobu, mluvčího  upřímnějšího  a  typičtějšího  než  J.  Arbesa. 

Hálek  navinul  na  několik  všeobecných  a  samo- 
zřejmých ideí  liberálních  svá  vlákna  lyiická  a  pohrávaje 
si  se  zálibou  tenounkými  nitkami  své  zasládlé  a  příjemně 
povrchní  lyriky,  zapomenul  na  svůj  kužel  ostatně  příliš 
málo  originelni  a  svérázný;  K.  Světlá  v  knéž.ské  pose 
a  ve  větách  slavnostního  rhytmu  rozbírala  v  dílech  umě- 
lecky pevně  stavěných  a  bohatě  detailovaných  vytrvale 
omezený  počet  problémů  víry  a  pochyby,  ženského  ujař- 
mení a  emancipace,  národní  zoufalosti  a  nadšeného 
blouznilstvi;  Heyduk  hledal  v  době  vznícené  a  rozči- 
lené klidně  a  naivně  intimní  koutek  svých  skromných 
zájmů  podobně  jako  Sládek,  jenž  s  anglickou  noblcssou 
a  českým  steskem  vyslovil  několik  dojmů  a  nálad,  tak 
čistě  lidsky,  že  mu  doba  jeho,  zapomínající  pro  reform- 
ního a  válečného  člověka  na  člověka  vůbec,  těžko  po- 
rozuměla; Grégr  a  Sladkovský,  rozechvění  neméně 
otázkami  svědomí  a  zodpovědnosti,  pokroku  a  demo- 
kracie, než  Jak.  Arbes,  s  nimi  u  téhož  stolu  pracovavší, 
zúžili  kruh  své  činnosti  denní  a  národní  politikou. 

Ale  Arbes,  publicista  i  romancier,  essayista  i  cau- 
seur,  psycholog  i  polemik,  talent  deskriptivní  i  rhetori- 
cký,  kritik  i  satirik,  polemik  i  elcgik  v  nekonečné  řadě 
knih  a  statí  —  dlužno  jen  nahlédnouti  do  hodnověrného 
autorem    samým    sestaveného    seznamu    vlastních    spisů 


v  »Obzoru  literárním  a  uměleckém*,  aby  se  nás  zmocnil 
podiv  a  úcta  —  neminul  a  nepřehlédl  jediné  otázky  své 
doby,  nevyhnul  se  jedinému  problému,  nezapomenul  na 
jediné  ústředí  mravní,  neušetřil  jediné  skupiny  sociální. 
Není  ideje  dobou  Arbesovou  zmítající,  o  niž  byste  se  ne- 
dočetli v  knihách  jeho  mnohomluvných  a  obšírných  úvah 
a  digressí  —  nebot  J.  Arbes  pevně  věří,  že  amplifikace 
a  bohatství  kvantitativní  jsou  nejpůsobivější  prostředky 
stilistické.  Řeší  vše  s  vehemencí  a  prudkou  vážnosti, 
vzdává  se  úplně  svému  předmětu,  nezná  humoru  a  po- 
vznesené ironie  —  a  tím  podoL^mě  jako  neschopností 
omeziti  a  uskrovniti  se  liší  se  určitě  od  J.  Nerudy  — 
dovede  vášnivě  obviňovali  svou  společnost  jako  sobe- 
ckou a  pokryteckou,  dovede  obhajovati  s  vytrvalým 
nadšením  svých  reků  a  jejich  domnělých  hříchů;  ale  není 
při  tom  zběžný  a  povrchní:  neostýchá  se  dojiti  až  k  černé 
propasti  tajemství  a  záhady,  neostýchá  se  odkrýti  v  duši 
bizarrní  náklonnosti  a  abnormální  vzněty;  snaží  se  vy- 
světliti vše  psychologií  materialistického  deterministy. 
Ale  není  nikdv  suchý,  mdlý,  bezbarvý,  miluje  rysy 
pitoreskní  a  nápadné,  studuje  typy  záhadné  a  podivné, 
vysvětluje  díla  básníků  a  umělců  podivínských  a  excen- 
trických, črtá  fysiognomie  vyděšené  a  ztrhané.  Uvádí  do 
končin  děsivých  a  překvapujících,  do  síní  a  úkrytů  my- 
steriosních  a  divokých,  spřádá  a  rozplétá  divné  svazky 
rodinné  a  příbuzenské,  miluje  napínavost  a  zatajuje  dech 
čtenářův,  sahá  k  prostředkům  románu  kriminalistního. 
aby  po  chvíli  vědeckým  exkursem  zvýšil  neb_  úplně 
ochladil  horečné  napjetí.  Než  tento  autor,  operující  pro- 
středky přítomnému  umění  novellistickému  tak  cizími, 
vzbuzuje  úctu  a  imponuje  bohatostí  a  bystrým  za- 
chycením detailu  a  linie  charakteristické.  Jeho 
zrak  pozorný  a  pronikavý  uchvacuje  osobnostem  sklon 
a  pohyb  nejrázovitější,  vybírá  z  jejich  řečí  slovo  nej- 
.šťavnatější,  osamotňuje  z  jejich  osudu  příběhy  nejvíce 
příznačné.  Jeho  knihy  jsou  naplněny  krásně  vypozoro- 
vanými detaily,  fixovanými  s  vervou  a  jistotou,  jeho  po- 
vídky a  romány  poutají  episodami  barvitými,  jeho  životni 
dílo  zalidněno  jest  zástupy  hlav  pevně  a  individuálně 
kreslených.  V  detailu  a  episodě  jest  uložena  umělecká 
hlavní  potence  díla  jeho,  daleko  spise  než  v  celkové 
stavbě  a  koncepci.  V  okolnosti  té  spočívá,  tušim,  i  vý- 
chovný ráz  spisů  Arbesových  pro  mladé  autory;  tu  jsou 
rysy,  jimž  mohou  se  učiti  od  Arbesa  i  ti,  jimž  jinak  jest 
cizincem.  Generace,  vycházející  od  thcorematu  k  práci, 
od  kritických  systémů  k  umělecké  činnosti,  od  tneorií 
románů  k  tvorbě,  jest  vděčná  těm,  již  ukazuji  studium 
detailu  a  episody.  Chystané  sebrané  spisy  J.  .Arbesa  mohou 
právem  čítati  i  ria  účast  a  zájem  dnešní  literární  mládeže. 
Uudou  vycházeti  nákladem  J.  Otty.  Arne  Novák. 

GLOSSY. 

Milokteré  heslo  prodělalo  tolik  proměn  jako  Tart 
pour  Tart;  a  na  konec  se  objevilo  tak  pružné  a  ohebné, 
že  se  dají  pod  ně  vměstnati  a  jím  vyložiti  všechny  možné 
produkty  umělecké  od  tajemných  visí,  jež  tvoři  umělec 
uzavřený  světu  čistě  jen  pro  své  upokojení,  až  po  umě- 
lecké ozdůbky,  užitkové  předměty,  z  nichž  umělá  ruka 
skutečného  umělce  vytváří  umělecké  skvosty.  Ať  zodpo- 
víte jakkoliv  otázku,  pokud  skutečná  potřeba  je  nutnou 
součástkou  uméleckosti,  jedno  zdá  se  mi  nepochybný, 
že  potřeba,  poptávka  je  aspoň   nutným  podkladem   roz- 


květu  umění.  Třeba  že  objednávky  hollandských  cechů, 
římských  papežů,  španělských  grandů,  brnátských  ko- 
stelů nemají  vlivu  na  umělecké  kvality  děl  Kembrandto- 
vých,  Michel  Angelových,  Velasquezových  a  Tintoreto- 
vých,  přece  štědrá  jich  ruka,  odstraňující  drsnosti  všed- 
ního života,  jež  by  mohly  tísniti  uměleckou  tvořivost 
geniálního  ducha,  přispěla  platně  k  jeho  rozvili.  Umění 
vyrůstá  ze  života  a  pro  život.  Jde  jen  o  to,  kdo  dává  se 
druhým  vésti:  zda  život  tiskne  umění,  či  umění  pomáhá 
životu,  aby  rozvil  se  v  ušlechtilejších,  umělečtějších 
formách. 

V  posledním  desítiletí  pozorujeme,  jak  silně  vzrůstá 
tato  tendence,  jak  umění  sestupuje  do  praktického  ži- 
vota, proniká  do  domácností,  přizpůsobuje  uměleckým 
formám  téměř  všechny  prosaické  potřeby,  vyhledává 
nový  »stil«,  nový  útvar  pro  vše  to,  co  nás  denně  obklo- 
puje. Toto  hnutí  není  nové,  opakuje  se  v  určitých  téměř 
periodách,  a  všechny  velké  stily,  jež  způsobovaly  převrat 
v  umění  vyvýšeném,  aristokratickém,  pronikalv  v  sou- 
měrných, stále  slabších  a  neurčitějších  vlnách  postupně 
do  všech  tříd,  měníce  jich  vkus,  jich  domácí  zřízeni, 
ozdoby,  oděv,  krátce  celou  vnější  kulturu.  Ve  způsobu 
však,  jakým  tentokráte  umění  proniká  do  průmyslu,  jeví 
se  změna.  Postup  je  demokratičtější,  než  býval  druhdy. 
Dřívější  převraty  daly  se  na  výšinách  ned  stupných 
obyčejnému  smrtelníku,  měnily  vzhled  panovnických 
dvorů,  sídelních  chrámů,  knížecích  paláců,  a  ostatní 
vr.stvy  společei:ské  teprve  po  dlouhé  době  postupným 
njpodobením  přizpůsobovaly  se  těmto  vzorům  dosti  ne- 
obratným způsobem,  z  něhož  často  vymizely  všechny 
stopy  uměni.  Dnešní  převrat  pí>číná  v  nižších  vrstvách. 
Nevyvírá  ještě  docela  z  dola,  ale  aspoň  již  ze  středních 
vrstev.  Umělci  budují  rozkošné  domky  rodinné,  umělci 
upravuji  nábytek  pohodlných  ložnic,  klidných  pracoven 
spisovatelů,  obchodníků,  lékařů,  průmyslníků,  umělci  vy- 
tvářejí nové  formy  nádob,  jednoduchých  skvostů,  spon, 
jehlic,  jakých  užívá  průměrně  zámožný  občan  —  dnes 
nejste  již  odkázáni  na  pochybné  imitace  přepychových 
vzorů,  ale  najdete  umělecké  originality,  jež  nejsou  určeny 
jen  pro  paláce. 

Obrat  ten  znamená  pokrok.  Znamená  zdravou  po- 
pularisaci  umění,  vzrůst  samostatného  vkusu  i  v  těch 
vrstvách,  které  dříve  živily  se  jen  odpadky  vyšších 
vrstev,  a  skytá  naději  do  budoucna,  že  příští  převrat 
zasáhne  ještě  hloub,  do  oněch  vrstev,  jimž  umění  dnes 
ještě  pro  nepříznivé  podmínky  životní  je  luxusem.     T. 

LITERATURA. 

Ladislav  Quis:  Třešně.  II.  vyd.  —  Posvícenská 
mše.  (Nakl.  F.  Topič.) 

K  legii  básníků  duší  své  tvorby  ryze  českých  každý 
musí  čítat  Lad.  Quise.  Jtť  sujety  svých  prací  a  tónem 
své  lyry  ryze  český,  ryze  náš.  Dokazuje  to  každá  jeho 
publikace.  Vzorem  té  českosti  mohou  býti  nově  v  jedné 
sbírce  vydančbá3ně»Třešně'«  (poprvé  r.l8'S4  >v  Poetických 
besedách"  uveřejněné)  a  »Posvícenská  mše,«  známá  pré- 
mie Umělecké  besedy  z  r.  1889. 

Básní  tónu  Ouisova  není  u  nás  již  diie.s  mnoho. 
Moderna  prochází  stále  víc  a  více  labyrinlhy  těžkých 
problémů,  opřádá  se  hustou  spletí  mučivých  otázek  nitra, 
pitvá  každý  záchvěv  své  Psychy,  a  konkluse  toho  všeho 
vyznívá  bolně,  elegicky,  v  píseň  krásnou  sice,  ale  plnou 
nezkojené  touhy  a  velkého  smutku,  plnou  chmur  a  bez- 
naděje. A  tak  v  tu  její  elegii  vpadaji  básně  rázu  Ouisova 
jako  smavá  melodie  beze  slz,  vanou  nad  ní  jako  vánek  po- 
silující, plný  vůně  jasu  života,  vánek  zapomenutých  tónů 
domova,  jako  by  to  byl  dech  té  půdy  naší,  jíž  básníci 
úpadku,  odvalujice  mučivou  tíhu  Psychy  své,  zapomněli 
na  okamžik. 

sTřešněi  je  milý  pastel,  zobrazující  rozmarné  scény 
zdoby  našeho  národního  jara,  které  musilo  ledová  pouta 
pánů  vrchních  lámat.  Pastel  ten  je  pln  úsměvů,  záře,  tře- 
bas byl  barev    prostých;    básník    kreslil   jej    celou    duší. 


prohřál  srdcem  rozumějícím,  protkal  jej  nitkami  plnými 
perel  nasbíraných  v  poesii  toho  lidu,  jehož  »já«  v  naše 
|.ísemnictví  on  tak  krásně  všeptnout  dovedl.  Je  to  malá 
galerie  nevýslovné  něžných  obrázků  našeho  venkova, 
všude  bodrost  a  humor  rozeset.  Ty  rozmarné  scény 
dětské  výpravy  za  osvobození  třešní  města  z  rukou  pánů, 
ten  milý  sen  dětství  o  heroismu  a  jeho  smavé  doznění, 
to  otevření  duše  venkovanů  a  reflex  zlata  jich  povahy, 
ten  milý  parfum  naší  neblednoucí  vlastenecké  idylly,  ta 
naivita  smýšlení,  to  vše  vás  musí  uchytit.  Pamětníci  roku 
1848  mají  tu  věrnou  podobenku  svých  dětských  ideálů. 
V  nejednom  ohledu  připomenou  vám  !>Třešné«  Čechovu 
»Ve  stínu  lípy«.  I  ten  tón  je  bratrský.  Vyčctlť  Ouis 
v  květu  třešně  a  v  zardělé  tváři  jejího  ovoce  povídku 
stejně  drahou  a  milou,  jejíž  vůně  nevyvětrá  hned  z  íioly 
našeho  písemnictví.  — 

xPosvícenská  mšeir  je  tentokráte  kratší,  méně  hovor- 
ná, a  to  snad  právě  zvyšuje  její  čar  a  půvab. 

Zrovna  plasticky  tu  vylíčen  fakt  venkovského  po- 
svícení nad  iiné  důležitější:  slavnostní  kostelní  mše.  Milé 
přítmí  venkovské  kruchty,  oživené  laškovným  hovorem 
zpěváků  a  hudebníků,  úsilím  regenschoriho,  len  spěch  a 
shon,  ruch,  šum,  ta  starost,  aby  se  mše  zdařila,  lo  vše 
jako  živé  odehrává  se  před  vámi.  Vy  skoro  podléháte 
illusi,  že  stojíte  v  tísni  té  kruchty  a  vše  se  děje  těsné 
vedle  vás.  A  kontrastem  v  to  vpadá  zjev  Vídeňačky  — 
zpěvačky,  jež  plna  pýchy  hledí  na  ubohé  i.venkovany<:  —  n 
když  přichází  k  jejímu  sólu  z  Beethovena,  omdlévá,  aby 
nebyla  zahanbena  sólistkou  domácí. 

Laškovný  obrázek  ten  je  kreslen  štětcem  namočeným 
ve  vtipnosti  venkovanů ;  ovzduší  venkova,  duše  jeho  tu  po- 
dána v  plné  své  svěžesti  a  síle  v  plném  svém  kouzlu. 
Vše  jest  velmi  působivé.  Pákou  toho  je  ta  živá,  místná 
deskripce  předmětů,  to  magické  zrovna  a  intensivní  osvě- 
tlení jich,  ta  silně  proudící  míza  života.  Má  Ouis  zvláštní 
jemnost  pozorovací,  nezvyklou  pietu  zpracování;  prostý 
motiv  v  zrcadle  jeho  duše  nabývá  tím  nevšední  krásy. 
Nevadí,  že  náměty  jsou  jednoduché,  všední.  Na  nich 
plně  uplatňuje  se  these  Gogolova:  »V  nepatrném  básník 
tvůrce  stává  se  právě  tak  velkým  jako  ve  velkém;  ve 
všedním  u  něho  nic  není  všedního,  neboť  neviditelně  ze 
všednosti  prosvitá  přespanilá  duše  tvůrce,  a  všednosti 
dostalo  se  vznešeného  výrazu,  neb  protekla  očistcem 
jeho  duše.« 

Dr.  J.  Panýrek;  Od  Něvy  po  Kuru.  (Nakl. 
Šaška  a  Frgala.) 

Cestopisný  oddíl  naší  literatury  jeví  utěšenější  roz- 
voj. Kdežto  dříve  téměř  jen  z  překladů  proudilo  k  nám 
poznání  ciziny,  učiněn  v  posledních  desítiletích  v  ohledu 
tomto  značný  pokrok.  Cestovatelé  Češi  s  pílí  svým 
českým  nazíráním  promítají  nr;m  v  pracích  svých  kraje 
vzdálené.  Nejnověji  rozhojnil  bibliotheku  cestopisnou 
záslužně  dr.  D.  Panýrek  dílem  svým  »Od  Něvy  po  Kuruc. 
Je  to  velká  kytice  causerií  a  feuilletonů  o  Rusku  a  Kav- 
kaze, které  autor  uveřejnil  již  dříve  jednotlivě  v  časo- 
pisech. Na  práci  Panýrkově  lze  jednu  význačnou  před- 
nost zvláště  pozorovati:  nereferuje  pouze,  nekatalogisuje, 
co  viděl  tu  a  tam,  ale  snaží  se  podat  nejen  tvář,  nýbrž 
i  duši  krajiny,  co  její  radostí  a  bolem,  kde  zdraví  a  kde 
choroba.  Vše  proniká,  analysuje  a  při  tom  applikuje  na 
naše  české  poměry  velmi  výstižně.  Cestopis  je  tu  spíše 
rámcem,  do  něhož  jsou  zasazeny  jednotlivé  reflexe  a 
meditace. 

S  autorova  hlediska  Rusko  jeví  se  nám  v  mnohých 
rysech  ve  světle  novém.  Zajmavé  jsou  tu  zprávy  z  Kav- 
kazu, na  př.  o  Osetinách,  o  jich  náboženské  triadě  Ua- 
cile,  Chucuovi  a  Uasterdžim,  zkazky  kavkazské  inter- 
pretují nám  mnohé  místo  z  poesií  Lermontova  a  Puškina. 
Svatá  Rus  je  s  různých  hledisk  zachycena.  Kniha  psána 
je  slohem  lahodným,  je  kořeněna  humorem;  nejen  poučí, 
nýbrž  i  pobaví,  a  konstatovati  dlužno,  že  portrait  Ruska 
z  péra  Panýrkova  je  podán  s  pochopením,  že  přibylo  mu 
několik  nových  nuancí,  které  přehlédnout  nelze.    A.  P. 


Otokak  Simek:  ZOLOVA  . PRAČE..*) 
(II.  Evangdium.) 

Na  druhý  straně,  v  repulpiice  —  v  Americe,  aby  se  člověk 
lUKlil  vážným  dvořěnim  se  pouličním  kramářům;  a  blluiul 
jako  oni;  a  pak  II  eni  tam  o  per  y. 

Stcndhat,  La  cliartreusc  de  Parmc. 

To  je  království  Utopie. 

.-\  utopie  je  móné  pravdivá  než  sen,  a  méně  než 
naděje,  které  kladou  do  záhrobí  ragy  a  jejich  nábožen- 
ství; utopie,  i  logickými  zákony  sepjata  se  vznáší  mimo 
zemi,  mimo  život  a  mimo  možnost;  je  to  bublina  utvo- 
řená z  pojmu,  která  nepodléhá  gravitaci.  Liší  se  od  umě- 
leckého díla,  v  němž  se  poznávají  lidé;  a  je  marnější 
než  pohádka. 

Utopií  je  Zolův  Beauclair,  komunistická  obec,  v  niž 
individua,  prý  též  potlačovaná,  prostě  jakýmsi  zákonem 
spolčujicím  se  sharmonisují  v  lehký  chod  ohromného 
stroje;  je  tam  mnoho  lásky,  žádná  nenávist  přes  to,  že 
vášně  mají  volnou  cestu,  ačkoli  jsou  využity  jako  pra- 
covní síly  .  .  .  Zaplétám  se  v  řadu  pojmů,  které  čitím 
jako  kontradikční  a  exklusivní  —  ale  tak  se  tká  utopie, 
jen  ze  samých  tkanin  rozkoše  a  blaha! 

Zakladatelem  je  Lukáš  Fromont,  jeden  ze  synů 
onoho  patriarchálního  zemědělce,  veleplodného  otce  Fro- 
monta  a  úrodné  Maríanny,  jak  jsme  je  poznali  a  dali 
Francii  za  přiklad  loni  ve  Kécondité.  Postavil  ji  hravě, 
prosté  vírou  v  několik  stránek  Fouriera  na  troskách 
staré  společnosti,  prohnilé  a  bortící  se  v  základech,  které 
jsou  sobectví,  útisk  a  lež.' Celé  okolí  se  s  nimi  sdružilo; 
pak  země  a  P.vropa  celá,  ještě  na  sklonku  Lukášova  ži- 
vota. Přišel  tam  za  kritických  dnů,  kdy  dělníci  vyhlado- 
věl! stávkou  se  znovu  poddali  svému  pánu,  majiteli 
ohromné  kovolijecké  továrny.  Propasti.  Byl  povolán  na 
radu  k  majiteli,  badateli  a  vynálezci,  Jordánovi,  a  do- 
vedl ho,  tichého  revolucionáře,  přesvědčeného,  že 
věda  přetvoři  svět  i  lidi  a  zjedná  spravedlnost,  přemlu- 
viti k  svému  pokusu,  zaříditi  sdružení  kapitálu,  práce  a 
intelligence,  k  tomuto  prvnímu  stupni  sociální  reformy, 
které,  ponecháno  vývoji,  vyroste  v  obec  úplně  šťastnou, 
kde  je' život  bez  bolesti  ...  A  vše  se  daří  ku  podivu 
dobře,  bez  velkých  krisí  —  neboť  krise  ty  jsou  jen  ve 
chvílích  ochabnutí  Lukášovy  víry,  a  opravdu  nepatrné 
proti  tragickému  shroucení  se  staré  továrny  a  staré  spo- 
lečnoíti,  vyhlazené  na  konec  v  plamenech.  A  to  dovedlo 
evangelium  Fourierovo,  božské  poselství  o  životě  novém, 
absolutně  dobrém,  šťastném  a  spravedlivém,  k  němuž 
lidstvo  bude  doneseno,  zřekne-li  se  jmění  a  vstoupi-li 
do  sdružení. 

Nesmím  zapomenouti  na  jiný  motiv:  na  lásku  Lu- 
kášovu k  Josině,  rraitresse  opilého  a  surového  dělníka 
Ragu,  již  našel  vyvrženou  na  ulici,  na  pokraji  žum|iy 
největší  bídy  a  prostituce,  do  níž  již  padala,  bytost  tak 
»dobrá,  milující  a  žádostivá*.  Ta  je  mu  symbolem  trpí- 
cího lidu.  >Pokud  bude  žena  trpěti,  svět  není  zachráněna. 
Když  je  Josina  zachráněna,  je  lidstvo  šťastno.  Neboť 
práce  se  nedaří  bez  lásky.  Všechno  pak  se  na  konec 
sdruží  a  kvete  láskou.  V  tomto  sektářském  románu  pře- 
kvapí poněkud  ona  chevaleresknost,  která  prohlásí  náhle 
potřebu  šťastné  a  solidární  obce  pro  štěstí  ženy. 

Zatím  co  roste  brecherie,  zaniká  Propast,  starý 
Keauclair,  konkurující  továrna  i  stará  společnost  v  rui- 
nách. .\  v  mohutném,  barvami  sytém  líčení  toho  úpadku 
poznáváme  opět  starého  Zolu,  naturalistu  vášní,  malíře 
násilníků  a  dravých  žen.  Jsem  přesvědčen,  že  Mme  De- 
laveau,  choť  ředitele  a  milenka  majitele  Propasti,  to  je, 
která  nejvíc  žije,  s  opravdovou  tragickou  krásou  v  té 
■  pustině  blaha;  taková  plavá  šelma,  která  pije  příjmy  to- 
várny a  panství  jako  rozjitřená  tygřice,  ona,  která  je  in- 
karnací  Žádosti  a  vykořisťování  lidu.  Je  zlem,  ale  je  o  tolik 
krásnější  Josiny,  o  kolik  ona  neukojitelná  a  pervcrsní  Pa- 
řižanka  v  »Plodnostit  Marianny.  A  umírá  přece  velkolepé 

■)  Le  Travail  C.  Lévv.  Překlad  dr.  Guthau  Jos.R. 
Vilímka.  1.  a  II    díl. 


v  ohromném  požáru,  zapáleném  na  pomstu  za  její  viny! 
Muži  vedle  ni  jsou  ničemní  všichni,  a  kdysi  by  to  byl 
Zola  jistě  rád  konstatoval.  Na  těch  nékoíika  stránkách 
je  tolik  silného  života,  že  ostatek,  vlektucí  se  bczútéš- 
nou  nudou  positivní  a  velmi  zdařené  práce  se  čte  téžcc. 
Je  to  nadšená  rétorika  doktrín  velmi  známých,  a  zas 
dlouhá  bezživotná  utopie. 

Království  boží  tedy  bylo  sneseno  na  zemi,  a  žilo 
se  tam  dobře  a  šťastně  a  v  nejlepší  harmonii,  ačkoli 
lidé,  kteří  se  tam  dostali,  byli  názorů  zcela  různých.  Ale 
cil  byl  jim  společný,  proto  měli  všichni  pravdu:  nejen 
moudrý  evolucionáf  Lukáš,  ale  i  komunistický  anarchista 
Bonnaire,  i  zoufalý  pumový  anarchista  Lomge,  hrnčíř  a 
representant  uměni,  i  učenec  Jordán,  bývalý  pán,  .se 
svým  přesvědčením,  že  věda  sama  je  s  to  obrátiti  spo- 
lečnost a  zavésti  spravedlnost;  —  ti,  kteří  mohli  přinésti 
všechno  prokleti  starého  lidstva  do  nové  obce,  lepší  se 
jako  zázrakem:  opilci  nepijí,  sobci  se  přeměňují  v  al- 
truisty,  násilníci  se  stávají  mírnými  —  až  na  několik  vý- 
minek, které  blaho  obce  nejsou  s  to  porušiti.  A  to  vše 
učinila  Práce,  která  jest  »oním  podivuhodným  organisa- 
toiem,  který  reguluje  mohutnosti  lidské  intelligence, 
práci  svalů,  roli  každé  skupiny  ve  množství  pracovníků, 
ona,  která  sama  o  sobě  může  býti  řádem  politickým, 
policií  lidskou,  důvodem  sociálním*. 

Zola  se  prostě  zbavil  theorií  dědičností,  jimž  vě- 
noval aspoň  čtyři  pětiny  života,  jako  prostého  balastu. 
Vždyť  děti  buržoů,  smilných,  sobeckých,  rozkošnických, 
se  snoubí  s  dětmi  dělníků,  dědiců  staletého  otroctví, 
opilců,  násilníků,  hlupáků,  otupělých  dlouholetou  prací, 
neměnnou  a  vysilující;  a  sami  jsou  jako  andělé,  a  jejich 
děti  jako  by  se  už  narodily  bezvadné,  s  duší  stejnou, 
vždy  naladěnou  zpívati  haltlujah  práci  v  tomto  dělnickém 
nebi.  A  vášně  přece  se  nepotlačuji  v  nové  obci,  naopak, 
využívá  se  jich  jako  pracovní  energie.  Při  výchově  dětí 
pohlaví  nejsou  od  sebe  odloučena,  ale  rostou  vedle  sebe 
a  pro  sebe;  již  v  kolébce  bezmála  počíná  láska.  Jaká 
láska?  Bez  mystérie,  tedy  bez  oné  touhy  poznati  a  zmoc- 
niti se  všeho  bohatství  intimní  bytosti.  Není  mezi  nimi 
Neznáma,  tedy,  jak  Zola  míní,  není  ani  onoho  nepřátel- 
ství a  nenávisti,  nebo  lásky,  psycholog  by  opět  těžce 
chápal  —  ale  Zola  se  cítí  závazným  tvrdit  všude;  půjde 
všechno  dobře,  jen  se  sdružte,  pokud  možno  nejrychleji. 
A  tak  hynou  jen  ti,  kteří  nejsou  s  to  obrátiti  se 
na  novou  víru.  Boisgelin  umírá  ve  fixní  idei  bezmezně 
bohatého  pána,  kterého  drtí  nesmírné  bohatství.  Abbé 
Marie,  poslední  kněz  katolické  církve,  se  dá  hrdinsky  a 
ve  své  slepé  víře  zasypati  svým  prázdným  kostelem 
v  očekávání  zázraku.  Ragu  je  tulákem  a  běhounem  na 
zemi.  Ale  umírá  i  starý  věrný  dělník  Moríain,  potomek 
Vulkánů,  kteří  se  zmocnili  ohně  —  sebevraždou,  z  lítosti 
pro  pád  starého  světa,  v  němž  on  byl  pyšně  oddaným 
otrokem.  ^  , 

Není  žádné  morálky  v  nové  obci.  Neboť  Zola  se 
přinutil  k  víře,  že  člověk  sám  je  dobrý,  jen  okolí 
ho  činí  zlým.  Nechtě  ho  žit  volné,  zbavte  ho  předsudků 
a  bude  ctnostný  ve  všech  skutcích.  A  přece  myslím,  že 
k  tomu  není  potřebí  mnoho  moralistní  subtilnosti,  aby 
jednání  Lukáše,  zakladatele  nové  obce  a  apoštola  nového 
žiti,  v  jeho  poměru  k  Josině  se  nezdálo  trochu  úskoč- 
ným  a  kompromissnim.  Oplodní  Josinu,  ještě  když  je  ona 
ženou  Raguovou,  a  posílá  ii  pak  domů.  Nelhou-li,  zaml- 
čuji. Zločin  Raguův  není 'jinak  motivován  než  žárli- 
vostí —  a  přece  Ragu,  jemuž  se  stala  křivda,  je  nah, 
ničema  a  tulák.  Lukáš,  ani  jeho  soudruzi  necítí  žádné 
viny.  Abbé  Marie  nedostával  ani  od  státu,  ani  od  obce 
podpory  na  opravu  svého  kostela.  Dobrá  Soeuretta  mu 
sice  dávala  příspěvky  na  chudé,  ale  kostel  nechali  dobři 
filantropovč  spadnouti  na  milého  kněze  —  a  přece  růz- 
nost názorů  není  v  nové  obci  důvodem,  aby  se  nechala 
bytost  lidská  zahynouti: 


Není  morálky,  ale  není  ani  vášní,  ač  se  o  vášních 
mluví  s  takovou  emfasi.  Poměr  pani  Boisgelinové  a  Soeu- 
retty  k  Lukášovi,  které  jej  přece  milují,  a  zdá  se,  že  i  on 
miloval  s  počátku  paní  Boisgelinovou,  je  oddeklamován 
zeleně  idealistickou  lyrikou.  Vždyť  nesmí  býti  konfliktu 
vášní  a  povinností,  a  nesmí  býti  konfliktu  dvoji  lásky, 
aby  se  nerozplynula  lanlasmagorie  blaha.  V  nové  obci 
se  manželé  rozcházejí  svorně  a  hledají  nová  spojení^ 
když  se  sobě  omrzeli;  to  je  ovšem  výminkou,  poněvadž 
úplná  znalost  obou  pohlaví  prý  dělá  lásku  věčnou.  Mluví 
se  o  vášních,  ale  vášeň  se  nejeví  nikde. 

Jordán  svými  vynálezy  dal  elektřinu  ve  společný 
majetek  všemu  lidstvu,  jako  jim  je  vzduch  a  světlo. 
Práce  ubylo;  je  úplně  snadná,  samé  otáčeni  mlýnků  a 
stiskání  knoflíkíi.  Za  takových  poměrů  každý  soudí,  že 
nastane  buď  dekadence  nebo  nesmírné  rozpjeti  intel- 
lektualní,  potřeba  luxu  a  umění  —  které  je  teď  také 
pro  všechny.  »  * 

Při  jedné  z  oněch  symbolických  svateb,  které  se 
uzavírají  mezi  dětmi  nejtypičtějších  buržoů  a  dětmi  nej- 
typičtějších dělníků,  je  velká  národní  slavnost.  V  továrně 
se  strojí  ples.  »Nástroje  byly  ponechány  na  svých  místech, 
nebot  nikdo  by  si  nebyl  rřiohl  představiti  pro  tento  ví- 
tězný obřad  dekorace  krásnější  než  tyto  obrovské  ná- 
stroje, vypínající  mohutné  linie  svých  profilů  svrchované 
krásy,  jež  skládala  se  z  logiky,  síly  a  j  is  tot  y«.  Není 
tato  krása  z  logiky,  sily  a  jistoty,  celou  kondcnsovanou 
estetikou  demokratickou  nebo  lépe  positivistickou  ?  Není 
toto  místo  hroznou  perspektivou  do  společnosti,  v  niž 
každé  individuum  bude  obsluhovat  takový  nestvůrný 
stroj,  řídit  ho  a  určovat  navyklými,  třeba  lehkými  po- 
hyby r  A  kde  ve  všeobecné  assimilaci  bude  individuální 
život  úplně  vyloučen.  A  ač  se  mluví  ještě  mnoho  o  umění, 
ovšem  o  umění  užitečném,  účelném,  průmyslovém,  které 
přetvoří  všechny  předměty  obklopující  člověka,  není 
v  celé  knize  řeči  o  umělcích,  než  o  jediném  hrnčíři  a 
pumaři  Langeovi,  ^divokém  vesnickém  básníku*. 

Ovšem  tam,  kde  stroje,  »skládajíci  se  z  jistoty,  síly 
a  logiky*,  jsou  obdivovány  jako  nejvyšší  krása,  jako  vrchol 
umění  —  uměni  nikdy  není.  Positivismus  je  v  umění 
sterilní.  — 

Několikrát  se  setkáte  s  invektivou  na  »pitomé  umění 
aristokratické^.  Zola  nikdy  neodpustí,  že  parnassisti  a 
symbolisté  u  lidi  delikátních  zaujímají  zcela  jiné  místo 
než  on.  Nenávidíme  to,  čemu  nerozumíme. 


xOd  positivismu  v  románu  a  ve  filosofii  jest  se  co 
obávati  degradačni  transformace  uměni  a  metafysiky  . . .« 
psal  F.  Brunnetiěrfc  v  teskném  tušení  aristokrata  a  dog- 
matika za  Zolových  debutů.  (Le  román  naturaliste.)  Nová 
obec  je  království  boží  přenesené  na  zem;  v  něm  vládne 
jen"  láska  a  práce,  o  jejíž  kvalitách  je  čtení  shora. 

Ale  jaká  láska? 

V  křesťanství  to  je  j;aonří,  láska  plynoucí  z  poznání 
marnosti  všeho  světského  a  ze  soucitu  —  láska,  jejíž 
koncepce  společná  celé  race  asijské  je  znakem  její  no- 
blessy. 

Tato  nová  láskaje  hluchým  slovem,  pojmem,  který 
má  všechnu  lehkost  utopie. 

*        .        * 

Naturalista  stal  se  ideologem,  pessimista  optimistou 
a  nadšeným  hlasatelem  nové  víry  —  a  se  všemi  těmi 
metamortosami  degradoval  umělec.  A  přece  ten  pochod 
od  románu  experimentálního  k  propagační  utopii  je 
jedním  z  nejzajímavějších  psychologických  fakt,  jimiž  se 
bude  literární  historie  obírat. 

Všimněme  si,  že  do  ideí  komunistických  nepřidal 
Zola  nic  ze  svého,  že  je  vše  přejaté  a  rozvedené  v  ima- 


ginované  aplikaci  na  život.  A  stopujme  Zolu  jako  ideo- 
loga nazpět.  Před  cyklem  »(Juattres  évangiles«,  z  nichž 
toto  dílo  je  teprve  druhým,  je  trilogie  »Tři  města«, 
Paříž,  Lourdy,  Řím.  Není  těžko  poznat,  že  knihy  ty  byly 
vyvolány  aktuálním  zjevem:  reakcí  k  náboženství  a  my- 
sticismu.  V  umění  se  to  jevilo  jako  reakce  proti  natu- 
ralismu. Zola  se  cítil  povolaným  obráncem  positivní  vědy 
a  práce  a  šlo  mu  o  vyjádření  poměru  moderního  člověka 
k  náboženství.  Kněz  Pierre  Froment,  praotec  Lukášův, 
prodělal  onu  pouť  od  mysticismu  k  životu  práce,  ale 
psychologicky  nijak  nevyložil  opačný  současný  zjev;  ne- 
chápe mystiky,  není  nábožensky  založen.  Velký  cyklus 
sexperimentálniho  románu*  Rougon-Macquartfiv  zas  je 
applikace  tehdejší  vědecké  aktuality,  problému  dědič- 
nosti, již  Zola  studoval  na  jedné  rodině.  Tedy  všeobecně, 
Zola  ideje  nekoncipuje  —  což  je  pro  jednotu  a  poctivost 
uměleckého  dila  nutné  —  nýbrž  přijímá  je  hotové  z  vě- 
deckých laboratoří  a  v  poslední  době  ze  sociologických 
knih,  více  méně  zastaralých. 

Zola  je  především  básník  velké  imaginace;  popis 
a  malba,  slupřiovaná  často  na  mohutnou  visi,  v  tom  je 
jeho  síla.  Ale  nikdy  ve  vyjadřování  generálních  idejí. 
Jeho  nevědeckost  byla  mu  již  často  z  kompetentních 
per  vytýkána.  Rovněž  nikdy  nebyl  dobrým  psychologem. 
Jeho  umělecká  methoda  je  methoda  imaginativa,  synthesc 
a  nikoli  analysa.  Má  mnohem  více  Balzaca  než  Stendhala. 
Ale  vidí  a  cítí  fakta  nejen  mocně,  ale  i  dobře  a  dovede 
je  účinně  rovnati  ve  své  románové  architektuře. 

Balzac  podobně  byl  velikým  imaginativem  a  neměl 
všeobecných  idejí,  ani  náboženství,  ani  metafysiky  —  a 
byl  pessimistou.  Zola,  analogicky  založený,  hledí  se  spa- 
siti ideami  cizími,  přijmouti  víru,  ideály,  žíti  pro  něco. 
Snad  právě  že  není  schopen  psychologické  analysy,  volil 
kosmopolitický  komunismus,  a  to  v  době,  kdy  romano- 
pisci, jako  Barrěs,  se  zabývají  problémy  duše  rac;  a 
kmenů,  závislé  na  krajině,  z  níž  vyrostly  a  problémem 
deragováni.  V  době,  kdy  nacionalismus  slaví  své  vzkří- 
šení, bylli  kdy  dost  zapomenut;  v  době  hnutí  pro  de- 
centralisování  velkých  států,  i  tak  jednolitých,  jako  Francie 
a  Španělsko;  kdy  individuum  se  pěstí  jako  vzácná  květina. 

A  přijal-li  je,  káže  je;  jeho  dílo  se  stává  emfati- 
ckým  a  rétorickým;  schopnost  silné  malby  tam  mizí, 
neboť  z  theorií  se  těžko  tvoři  realita. 

Zola,  který  tak  těžce  vyjadřoval  své  umělecké  ideje, 
mohl  by  býti  spisovatelem  nadšených  brošurek  propa- 
gačních, nebo  malých  příkladných  historii,  ale  umělec 
Zola  je  mrtev.  ■^, 

Z  EMERSONA. 

>Nepodškrtávejte  slova!  Pište  tak,  aby  slova  sama 
sebou  zdála  se  podškrtnutými!  Střežte  se  slov  >neoby- 
čejný«  a  >intensivní«,  jen  málo  lidem  přichází  v  celém 
životě  příležitost  pro  slovo  »intcnsivní«. 

Náš  cil  v  našich  knihách  měl  by  býti:  šířiti  jimi 
denní  světlo.  Je  velký  rozdíl  mezi  koncisním  a  eliptickým 
slohem.  Koncisní  spisovatel  má  vždy  dosti  místa  a  volby 
ve  výrazech  a  často  i  žertovné  nálady  mezi  silnými  slovy. 
Jeho  věty  nesmí  nepříjemně  býti  stěsnány  právě  tak  jako 
v  lidském  obličeji,  kde  na  prostoru  několika  coulů  místa 
je  pro  vládu  lásky,  žertu  a  moudrosti,  ano,  i  pro  výraz 
nesmírné  šířky. 

Nenávidím  všechno  nabubřování  knih;  ani  Mazzini 
sám,  ani  Crauch,  stěží  i  Browning  nemohli  by  mne  po- 
hnouti k  tomu,  abych  napsal  jednu  řádku  appendixu. 
Kratčeji!  Kratčeji!—  A  k  čemu  předmluva?  Když  zbývá 
osm  stránek,  tedy  je  ponechte  v  ušlechtilé  bělosti;  ne, 
ne,  žádné  předmluvy  —  nechci  napsati  ani  jednu  zby- 
tečnou slabiku. 

Báseň  je  nové  dílo  přírody,  jako  jím  je  člověk. 

Musí  být  nová  jako  pěna  a  stará  jako  skála. 


Předpláci  se  pro  Prahu:  na  čtvrt  léta  zl.  1-20  (K  2-40),   na  půl  léta  zl.  240  (K  4-SO), 

na  celý 

rok  zl.  4-SO  (K  9-601.  PoStou:  na  čtvrt  léta  zl.  1*25 

(K  2-50),  na  půl  léta  zl.  250  (K  5--),  na  celý  rok  5  zl.  (K  10—).  -  SeSilové    vydán 

(0  dvoi 

čislecM  vychází  při  každém  druhém  (sudém)  čísle, 

Cena  sešitu  20  kr.  (,40  hal.)  —   ťatisk  původních    prací   se  \'yhr3zuje.   —    Dopisy  administ 

raci    -Lu 

mira«  buďtež   adresovaný:    Časopis  »Lumír«,  Praha. 

Karlovo  n.-iměsti  č.  34.  —  Listy  přijímáme  jen  frankované.  —  >Lumir 

«  vycház 

každý  pátek  (vyjma  prázdniny). 

Redaktor  Václav  Hladík.  —  Majitel,  vydá 


nakladatel  J.  Otto.  —  Tiskem  České  gra&cké  společnosti  >Un 


LUMÍR 


Ročník  xxix. 


21.  ČERVNA    1901. 


*    ČÍSLO  38.    « 


Z  BÁSNÍ   MILOSLAVA   SÍLENA. 


naivní  laská. 


Vyšla  jste  z  houští,  v  tiché  Lroky 
ševelil  šat  váš  stříbrotoký 

a  jen  se  mih'  váš  hravý  smích  — 
mně  zdálo  se,  že  andčl  bílý 
svou  štíhlou  peruť  ke  mně  chýlí 

s  nebeských  končin  hvézdnatých 


A  zašla  jste  ...  A  v  tiché  dáli 
ty  drahé  kroky  umíraly 

a  divný  chlad  do  duše  paď 
já  dosud  viděl  zářit  křovím 
pod  stinným  loubím  safírovým 

váš  šepotavý,  světlý  šat. 


já  dosud  slyšel,  v  ticné  kroky 
jak  zvoní  sladký,  střibrotoký, 

a  jak  se  mih'  váš  hravý  smích 
a  bylo  mi,  jak  anděl  bílý 
by  opustil  mne  v  tuto  chvíli 

na  křídlech  smutně  stříbrných 


Onil  jsem  ve  starém  křesle, 
ve  stínu  šerých  dekorac 
(sufity  s  hůry  házely 
melancholickou  zář  .  .  .) 

V  tom  zádumčivém  přítmí 
spal  nekonečný  stín, 
kulissy  vybledlých  barev 
se  třpytily  od  květin 

a  zdálo  se  tak  sladko 
naslouchat  vašemu  hlasu, 
tekoucímu  jak  stříbro 
vám  ode  rtů  rubínových  .  .  . 

A  nyní  už  pohádka  začala, 
má  princezno  zádumčivá  .  .  . 
slyšel  jsem  měsični  záři 
jak  stříbro  kol  porozlívá, 


SEN. 

šum  sterých  vodotrysků 
zazvonil  ze  zahrady, 
zkad  vlnila  se  vňně 
vlahá  a  opojivá . .  . 

Vy,  princezno  má  zlatá, 
předla  jste  bílý  len 
na  kolovratu  vroucím, 
tajemným  nápěvem  — 

já  ve  váš  zrak  se  vpíjel 
a  ustavičně  líbal 
lem  štíhlých  vašich  prstů, 
sněžících  pod  lenem  .  .  . 

A  luna  šeřila  oknem, 
a  vodotrysků  píseň 
vždy  jemněj'  zavívala 
záclonou  brokátovou. 


PO  DIV.\DLE.1 

a  jak  se  tichý  len  spřádal 
ve  stříbrodechou  záři, 
já  ustavičně  líbal 
lem  prstů  liliových  .  .  . 

Až  pak  se  zarděly  hory 
a  v  perleťový  úsvit 
se  začla  bílá  luna 
bolestné  usmívat  ... 

neb  juž  cítila  zora, 
že  nutno  růžovým  prstem 
ve  smaragdových  luzích 
poupata  zotvírat  .  .  . 

A  to  byl  konec  pohádky, 
má  princezno  zádumčivá!  .  .  . 
Slyšel  jsem  píseň  vodotrysků, 
jak  v  dálku  se  rozplývá 


a  jak  se  bledé  jitro 

v  melancholickém  březnu 


do  zasmušilých  oken 
tak  truchle  nachvívá  .  . 


Dělouši  šepotavi 
řinčeli  rolničkami, 
a  všechny  zapadlé  sosny 
chtěly  se  rozletět  s  námi 

po  stráních  sklánějíce 
své  hlavy  do  vichřice 
a  na  korunách  zasmušilých 
stříbrných  růží  na  tisíce  . . . 

Bělouši  šepotavi, 

jak  brázdili  hebký  sníh, 

podivní  bílí  ptáci 

jim  vyrůstali  v  šlépějích, 

podivní  bílí  ptáci, 
a  stále  bělostnější, 
a  stále  kouzelnější, 
a  stále  zářivější  .  .  . 


zimní  pohádka. 

Až  ten  kýžený  hrad 

ze  sosen  začal  plápolat!  .  .  . 

Tam  v  té  ledové  síni, 
uprostřed  bílých  hvězd, 
kde  roje  bělostných  vloček 
slavily  zářný  sjezd, 

tam  mne  uložila 

má  zádumčivá  víla  .  .  . 

Tam  jsem  tedy  dřímal, 
co  venku  širý  svět 
bílými  metelicemi 
se  neustával  chvět, 

co  modré  vody  stkvoucí 
kvílely  pod  ledem 
a  slunce  se  usmívalo 
tak  teskným  pohledem  .  .  . 


(SI.  ZDENCE  NEKOVARIKOVE.) 

Ta  zádumčivá  kněžna, 
již  jsem  tak  miloval, 
vždy  večerem  odjížděla 
kams  v  zasněženou  dál, 

až  ráno  se  navracela, 
když  do  bílého  čela 
ji  různý,  smutný  úsvit 
kouzelně  celoval .  . . 

a  tu  se  vždy  zadívala 
tara  na  tu  sněžnou  dál, 
zkad  zářivý  roj  vloček 
ve  slunci  mihotal  . .  . 

Až  pak  —  jednoho  rána  — 
juž  nevrátila  se  víc!  .  .  . 
když  paprsky  žhoucího  slunce 
vytryskly  do  větvic. 


a  veliké  zlaté  opály 
se  na  haluzích  houpaly, 


a  zádumčivé  větry 
tak  dlouze  plakaly! 


bezvětří. 


(JAROSLAVU  MACAKOVI.) 


1    amatuješ  se  na  tu  fatamorganu? 

. . .  Zelený  ostrov  uprostřed  planoucích  září, 

sladký  a  melodický  jak  hudba  lásky, 

vonícími  růžemi  a  pějícími  vodotrysky. 

Víš,  jak  ta  postava  na  břehu  stála,  bílá  a  zářná, 

mávajíc  stříbrným  rouchem,  jak  ťijalky  v  duhové 

oči  ji  kvetly  a  kadeře  stkvoucí  tajemným  zlatem 

řinuly  po  jasmínech  . . .  ? 

Vysoko  stálo  slunce  a  k  severu  mířily  stíny, 

polední  únava  ukolébávala  v  snění, 

ale  ten  ostrov  zářil  a  rostl  a  voněl  a  zpíval 

a  ta  postava  s  očima  fijalkovýma 

mávala  bělostným  rouchem  . . . 


Melancholické  stožáry  vidím,  sesuté  plachty. 
Zapadá  slunce.  Je  černo  juž  a  stíny  houstnou. 

Kdyby  radš  přišel  orkán  a  rozdrtil  všecko! 

Chtěl  bych  slyšet  chechtot  vln  a  vřavu  bouře, 

jizlivý  sykot  skrytých  úskalí 

nad  prohlubinami, 

odkud  se  už  nelze  vrátit .  . . 

Melancholické  stožáry  vidím,  sesuté  plachty. 

Je  černo  juž,  stíny  se  protahují  do  nekonečna 

a  v  třesoucích  dlaních  třímají  bázlivé  pochodně  hvězd  . 

Zbývá  jen  jedno : 
Vrhnout  se  do  hlubin! 


Ve 


ečerní  soumrak  z  lesů  pílil, 
do  oken  zlatý  západ  tek', 
a  bílých  růží  žal  se  chýlil 
u  modrých  stínů  zármutek. 


večerní. 

Klekání  haslo,  vonný  chlad 
po  bílých  zdech  se  vzhůru  kraď, 
a  v  spících  pláních  ševelil 
bublavý,  sladký  vodopád. 


Tu,  v  bledých  světel  umírání, 
odemkla  okno  zářící 
a  šeptala  svá  smutná  přání 
vstříc  rostoucímu  měsíci  .  .  . 


SIESTA. 


í^  hluboká  hvozdy  hovoří 
z  dumavých,  dálných  pohoří, 
když  mezi  mraky  bouřlivými 
kouzelný  blankyt  zahoří. 

Po  pavlači  se  růže  pnou 
stříbrnou,  vzdušnou  oponou 
a  posléz  v  modři  zádumčivé 
bělostnou  září  utonou. 


Od  východu  se  vroucně  chví 

plamenný  úsvit  růžový 

na  tichou  dál,  kde  doznívají 

komonstva  zlaté  podkovy. 

Nahoru  nelze.  Zavřena 
je  brána  ...  V  prudká  ramena 
uchytí  občas  vichr  růži 
divokou  touhou  zasténá  .  .  . 


<::q       <^       ^       <:^       ^       ^       ^ 


450 


VÁCLAV  Hladík: 


EVŽEN  VOLDAN. 


ROMAN. 


XVI. 


Wmavý  přísvit  zimního  zasmušilého  dne  mdle 
^  vnikal  vysokými  okny  do  chladné,  jaksi  byro- 
kraticky slavnostní  zasedací  síně  sněmovní. 

Zdálo  se,  že  malomocná  a  beznadějná  nuda 
zatižuje  všechny  ty  hlavy  plešaté,  uíízané  i  roz- 
cuchané, tváře  duchaplné,  urozené  i  vulgární, 
elegantní  a  blaseované  tory  na  sedadlech  velko- 
statkáiů  z  nichž  někteří  každým  tahem  prozra- 
zovali sportsmany  a  vojáky,  jiní  zemany,  sedláky 
ve  velkém,  i  příjemně  otylé  a  bodré,  blahovolné 
neb  státnické  poslance,  advokáty,  profesory,  prů- 
myslníky a  živnostníky  i  rolníky  a  statkáře. 

Byli  ospalí  jako  kapři  ve  stojaté  vodě.  Ale 
jiní  zase  jako  štiky  byli  pohybliví,  činní,  jako 
pstruzi  svižní  a  hbití,  stále  pobíhali,  stále  se  v  ně- 
jakých listinách  přehrabovali,  stále  byli  zaměst- 
náni s  horlivou  důležitostí  lidí,  na  nichž  spočívá 
osud  národa. 

Evžen  Voldan  nepatřil  ani  k  horlivým  a  dů- 
ležitým poslancům,  kteří  naplňují  zasedací  síň, 
kuloáry,  restaurant  i  komisní  síně  svými  slovy 
a  gesty,  ani  k  státníkům  a  politikům,  kteří  každé 
své  slovo  pronášejí  u  otevřených  oken  sněmovny 
a  kteří  by  nejraději  stáli  před  sněmovnou  jako 
ostrostřelci  čestné  stráže  tváří  v  tvář  veřejnosti 
a  lidu. 

Upozornil  na  sebe  sice  již  několika  poznám- 
kami a  řečmi  při  komisních  debatách  a  dosáhl 
ihned  pověsti  dobrého  řečníka,  obratného  deba- 
téra.  Poněvadž  psal  o  věcech  sociálních  a  v  ko- 
misi sociální  předvedl  jakési  velmi  podrobné  ná- 
vrhy, byl  též  rychle  uznán  za  autoritu  v  podob- 
ných otázkách.  Zvláštní  pak  zajímavosti  dodávala 
mu  ta  okolnost,  že  byl  jedním  z  málo  českých 
lidí,  výlučně  se  zabývajících  politickou  kariérou. 
^Poctivý  ctižádosti vec,«  řekl  o  něm  kdosi  a  i  pří- 
vlastek poctivosti  a  nezištnosti  okamžitě  se  při- 
chytil jména  mladého  muže,  jenž  byl  všem 
sympatický  svou  uhlazenou  skromností.  Činil 
dojem  gentlemana  a  jeho  objevení  se  ve  sněmovně 
bylo  uvítáno  jako  protějšek  mladé  měšťácké  a 
liberální  generace  politické  proti  barbarskému 
vpádu  neomalených  a  sebevědomých  nových  mužů 
stran  krajních. 

Všichni  živnostníci,  továrníci,  sedláci,  doktoři 
i  velkostatkáři  uznali,  že  jedině  Voldan  může 
dátiodpověďjménem  zastanců  sociálního  pořádku 
a  míru  hrozivému  vystoupení  odvokáta  proletářů 
Dra  Voldřicha. 

Z  pouhé  nezáživné  debaty  o  dotazech  ohledně 
kartelu  uhelného,  zdražení  uhlí,  lichvy  uhlí  a  po- 


Pokrač. 

měrů  horníků  povzneslo  se  bojovnou  řečí  Vol- 
dřichovou  a  odpovědí  Voldanovou  jednání  na 
vyšší  niveau  velké  sociální  polemiky,  do  vyšších 
sfér  myšlenkových,  kde  bouřné  napjetí  vybíjelo 
se  blesky    smělých    projevů    i  kritických    odvet. 

Dr.  Voldřich  patheticky  a  ne  bez  mohutnosti 
zakončil  svou  řeč  hrozbou  všeobecné  stávky. 
Varoval  měšťáky  a  kapitalisty  před  tím  chysta- 
ným, v  podzemí  již  ropotícím  sopečným  výbu- 
chem zoufalého  boje  proletářů  svorných  a  dis- 
ciplinovaných jako  strašná  a  bohdá  vítězná  ar- 
máda čtvrtého  stavu,  moderní  armáda  > bosých* 
a  »žebráků«  .  .  .  A  k  dělníkům  volal  slova  Her- 
wegova :  »Probud'te  se,  muži  práce,  a  poznejte 
sílu  svou,  svým  ramenem  zastavíte  všechna 
kola  .  .  .< 

Po  této  demagogické  řeči,  jež  vzbudila  odpor, 
pobouření,  posměch  na  lavicích  velkostatkářů, 
konservativců,  liberálů,  byla  velice  očekávána 
odpověď  Voldanova,  první  velká  řeč  mladého 
poslance. 

Voldan  povstal  trochu  přihlédly,  přeložil 
rychle  nervosní  rukou  několik  listů  papíru  před 
sebou  a  přihladiv  si  vous,  počal  mluvit  volným, 
skoro  měkkým  hlasem.  Jemná  elegance  jevila  se 
v  jeho  útlé,  téměř  jinošské  postavě,  v  jeho  lehce 
znavených,  oduševnšlých  rysech  tváře  i  v  jeho 
mírné  gestikulaci.  Nemohl  lépe  vyhlížeti  řečník, 
jenž  měl  hájit  principy  pořádku,  práva,  majetku 
a  rozumu.  Proti  jakobinskému,  bosému  bojovní- 
kovi revoluce  vyvstal  uhlazený  kavalír  z  roko- 
kové  » války  krajkové «. 

Ironické  poznámky  uvítaly  Voldana  ve  sku- 
pině kolem  Voldřicha  i  na  galerii  žurnalistů.  Ale 
brzo  umlkly,  když  řečník  upoutal  všechny  kolem 
sebe  a  docílil  po  krátkém  úvodu,  že  byl  po- 
slouchán. Jeho  slovo  jasné  a  vzletné,  pádné 
i  precisní,  pronášené  hlasem  pevným  a  sympa- 
tickým, velitelsky  ovládlo  posluchače  a  svůdně 
působilo  na  všechny. 

Voldan  z  prvu  přistoupil  na  všechny  stíž- 
nosti pronesené  Voldřichem  proti  úřadům  hor- 
nickým i  státním,  opakoval  ještě  s  větším  důrazem 
přehmaty  a  brutálnosti  při  potlačování  stávky 
poslední.  Krátce  a  efektně  vylíčil  smutný  stav 
dělníků.  Jakýsi  záchvěv  citový  prolétl  jeho  řečí. 
Ale  hned  na  to  energicky  a  ostře  počal  mluviti 
proti  blouznivé  sentimentálnosti  a  revoluční  kře- 
čovitosti  socialistů  a  polemisoval  proti  myšlénce 
Voldřichově  o  zřízení  dohodčích  a  smírčích  soudů 
pro  spory  mezi  dělníky  a  zaměstnavateli,  o  po- 
řádání   pravidelných    schfizí    dělníků    v    případě 


451 


vypuknutí  sporu,  na  nichž  by  dělníci  většinou 
hlasů  rozhodli,  zdali  se  má  stávkovati  čili  nic. 
Návrhy  zdánlivě  nevinné  —  ale  obsahující  ne- 
bezpečí státního  socialismu.  S  lehkým  sarkasmem 
počal  mluviti  o  bludných  a  zmatených  cestách 
sociálních  reformátorů  do  zaslíbené  země  Utopie. 

>Vy  jste  také  bloudil  v  těch  krajích,*  pře- 
rušil jej  dr.   Voldřich. 

>Ale  vzal  si  zpáteční  lístek !«  zvolal  antise- 
mita Kocián,  humorista  sněmovny,  neúnavný  pře- 
rušovatel  řečníků. 

Voldan  se  usmál  pouze,  ale  hned  na  to  měl 
opět  on  smíšky  na  své  straně,  když  přirovnal 
sliby,  jimiž  omamují  socialističtí  politikové,  tri- 
buni, agitátoři  důvěřivý,  ubohý  lid  k  slibům  kra- 
mářů:  »Dnes  za  peníze  —  zítra  zadarmo!* 

>Výborně!«  volali  obtloustli  advokáti 
s  ušlechtilými  plnovousy,  horlivě  souhlasili  sedláci, 
i  na  lavicích  velkostatkářů  ozvalo  se  jakési  po- 
chvalné zabzučení  a  zamručení. 

•  Famoser  Kerl,«  prohodil  kníže  Runovský, 
měře  řečníka  z  dálky. 

»Chic!«  odvětil  vyzáblý  hrabě  Wildstern, 
černý,  osmahlý  a  malomluvný  jako  smutný  ďábel, 
vyjadřující  se  spíše  ostrými,  trhanými  posuťíky, 
nežli  nezřetelně  drmolenými  slovy. 

Voldan  cítící  ovzduší  úspěchu,  jako  závodní 
kůť),  když  větří  blízkost  cíle,  vzchopil  se  k  ohnivé 
a  výmluvné  kritice  kollectivistů  a  třídního  boje, 
proti  němuž  chtěl  postaviti  allianci  měšťanů,  živ- 
nostníků, rolníků,  pracující  demokracie.  Varoval 
malé  muže  před  koketováním  se  socialismem  re- 
volučním a  připomněl  slova  Marxova,  že  prole- 
táři chtějí  třeba  svorně  s  buržoasií  postupovat 
proti  klerikálům  a  aristokratům,  ale  až  by  s  těmito 
byli  hotovi,  pak  se  popadnou  s  měšťáky. 


Voldan  byl  několikráte  přerušen  výkřiky  a 
poznámkami  dra.  Voldřicha  a  jeho  dvou,  tří 
přátel.    Odrážel    rány  hned,  odpovídal  na  místě. 

»Vy  křičíte  jen,  poněvadž  jste  politické  děti, 
nemluvňata,  jež  dříve  křičí,  nežli  se  raučí  mluvit  U 
obrátil  se  proti  svým  odpůrcům  s  chladnou  břit- 
kostí  a  smích  zaburácel   sněmovnou. 

»Famoser  Kerl!«  zabručel  kníže,  stojící  ne- 
pohnutě před   lavicemi  velkostatkářů. 

>Chic!«   zamručel  hrabě. 

Voldan  dal  se  unášeti  svým  temperamentem. 
Neviděl  dosti  jasně  kolem  sebe.  Rozčilil  se. 
Mačkal  v  prstech  papír  s  poznámkami  Vedle 
sebe  viděl  hbitě  se  míhající  tužku  stenografa, 
kolem  sebe  hlavy  před  ním  ve  velké  s-kupině 
stojících  poslanců.  Pohlédl  vzhůru  a  viděl  tvář 
bledou  s  temnýma  očima.  Věděl,  že  tam  sedí 
jeho  přítelkyně.  Vztyčil  se  a  ovládnuv  se,  po- 
kračoval mírnějším  a  lehčím  tónem  s  uhlazeností 
duchaplného  muže,  jenž  o  nejvážnějších  věcech 
dovede  mluvit  zábavně.  Vyhnul  se  též  všem 
věcným  podrobnostem  debatty,  držel  se  vše- 
obecných zásad  a  povrchu  a  tím  jen  učinil  svou 
řeč  poutavou  a  zajímavou. 

Skoro  nenápadně  proklouzlo  mu  mezi  řečí 
jméno  Wollnerovo.  Jen  jako  mimochodem  odrazil 
brutální  útoky  činěné  na  tohoto  lidumilného  muže, 
jenž  zakládáním  dobročinných  ústavů,  škol,  vzor- 
ných osad  dělnických  dokázal,  že  chápe  své  so- 
ciální postavení  a  poslání  majitele  a  zaměstna- 
vatele vůči  dělníkům.  A  hned  po  té,  jako  by 
chtěl  velkými  slovy  zakryti,  maskovat  toto  inter- 
mezzo své  řeči,  jež  vyeskamotoval  tak  nenápadně, 
že  ani  Voldřich  a  jeho  přátelé  neprotestovali, 
počal  mluviti  o  programu  svém  a  svém  názoru 
sociálním.  Pokrač. 


%     %     %     ir     ik     ^     % 


Jan  Opolský: 


KONGRES. 


\/  čas  selské  síly  .  .  .  Kalich  rudozraký 
*    jak  dotyk  ostruh  vzpínal  hustou  krev, 
bůh  radost  měl,  neb  vzhůru  nad  oblaky 
řval  vírou  vřelou  pominutý  lev. 

V  čas  selské  síly,  senoseče  smrti, 
v  čas  hnusné,  shnilé  masa  otavy, 
v  čas  vedra  srdcí,  kdy  se  klasy  drtí, 
v  čas  plných  stodol,  které  udáví, 

v  čas  selské  síly,  kdy  se  po  klekání 
dnů  nastřádané  hromy  vybíjí, 
v  čas  průtrží,  kdy  s  nekonečných  bání 
trus  sešlých  zvířat  deště  omyjí  .  .  . 


ZBYTKY  SLOVANSKÉ  DĚJEPRAVY. 
Dokon 

Tak  stuleni  za  čtvernásobným  zdivem 
bít  slyšeli  jsme  hlavou  berany, 
vzhled  otce  vzpurný  v  zachmuření  snivém 
dal  srdcím  našim  zdání  ochrany. 

Jen  zdání  však,  neb  sveřepci,  ach,  tmaví 
juž  ztekli  naše  vzletné  pavlány, 
chroptaví  dusnem,  smolou  speklé  hlavy 
a  dlouhým  křikem  pohled  strhaný. 

Juž  pozdně  bylo  .  .  .  Noc  jak  lyšaj  něžná 
své  roznítila  hvězdné  šHení, 
jak  cařice  by,  jak  by  velká  kněžna 
šeptala  vánkem;   »lidé  milení U 


Když  vyšli  jsme,  juž  bylo  dokonáno, 
jen  chrti  vyli  v  páře  kalužin, 
co  božfho,  to  bohu  bylo  dáno, 
proč  by  se  hněval  světlý  Hospodin!? 

Jak  lesní  drvo,  povržené  proudem, 
tak  jako  jasan  krásy  bezhlavý, 
spal  otec  navždy,  podťat  víry  soudem. 
»Soud  víry!«  Tiše,  sobci  reptaví! 

A  Haraldštejn  zbyl  kalně  ohořelý, 
bez  lásky  všeho,  hrbáč  stařičký 
a  v  jeho  kružbách  časem  lože  měly 
v  přesmutném  stkáni  skalní  hrdličky. 


VI. 


Nevolno  bylo  v  shromáždění  stínů, 

čas  posunul  se  valem  na  hodinu 

ač  ještě  tmy,  kdy  kohouti  se  budí, 

chlad  ranních  mlžin  plazem  tkne  se  hrudi. 

Háj  počne  hučet,  hlasu  nikde  není, 

noc  přijme  smutná  zrádné  políbení; 

jen  červotoči  hluboce  jsou  skryti, 

to  pozdních  nocí  slabé  žilobití. 

Neznalé  chrutí  narozených  dětí 

a  zachvění,  jimž  nelze  rozuměti. 

Šplíchnutí  vody,  která  mimo  běží, 

jak  kuklíř  prchlý  s  pozdravením  věží  .  .  . 

Prasknutí  v  krovech,  tajné  samo  v  sobě  .  .  . 

O,  jevy  hlubé  v  mystické  tu  době!  .  .  . 

Juž  bledne  Génij,  klenby  z  něhd  čiší, 

vztah'  ruce  s  prosbou:    sněm  ať  ještě  slyší! 

Všech  modlitbu  nás  vyslyš,  pane  možný, 

co  bylo  jich,  zda  byly  tolik  zbožný! 

Dej  matce  naší,  bujné  víře,  v  květu 

žít  neskončené  nad  skonání  světů! 

Ať  zří  svůj  obraz  v  drahých  tratolištích, 

svých  fasí  vrásky  minulých  i  příštích! 

Milenka  bohů,  smilná  všecky  časy, 

ať  svede  ďábly,  všecky  ďábly,  ďasy ! 

V  nestřídmé  lůžko,  láskou  svou  je  dusíc, 

až  k  smrti  klidná,  sama  neokusíc ! 

A  vše,  co  zrodí,  ať  má  její  vůli 

čnít  k  nebesům   nad  šibeničné  kůly! 

Ať  siroty  ji  věrnou  hymnu  složí: 
oroduj  za  nás,  milovnice  boží, 
oroduj  za  nás,  posvěť  naše  slze, 
ohňově  bílá  za  noci  i  v  mlze ! 


Ať  její  dechem   křehké  plody  pučí, 

jichž  šťáva  její  protivníky  zmučí, 

by  jíst  je  chtěli,  ztrávit  v  slupce  celé 

a  sešílet:  my  chceme  spasitele! 

A  dej  jí  šířku,  povodně  již  mají, 

když  sypké  vlasti  lidem  unikají, 

drobí  se  v  prvky,  spoustu  vodstev  kalí 

a  lidé  bez  slz,  jež    by  vyplakali! 

Říš  její  zveleb  od  točny  až  k  točně, 

panenství  nešpiií,  nastokrát  ať  počne, 

ať  s  hady,  hrochy,  s  mroucími  ať  muži, 

panenství  nešpiň,  nech  ji  sladkou  růží! 

Jen  prsy  její  zvelič  obrovitě, 

to  pro  rty  armád,  pro  bastardní  dítě! 

.Štít  vlasů  dej  jí,  dlouhé  copy  sněné, 

ať  zapřít  smí  své  vředy  otevřené 

na  skráních,  hrdle,  kde  je  sídlo  duše. 

Však  nekrášli  ji,  lide,  jednoduše! 

V  žeh  diamantný,  hermelínfl   ledy, 

kadidly  ovaň,  vosk  jí  zapal  bledý, 

na  kotly  udeř,  všemi  zvony  kývej, 

nevraždi  květů,  palmy  schyl  a  zpívej, 

obestři  domy,  »HaIelujah,  svatál 

spasíš  tu  zemi,  jíž  se  tkne  tvá  pata!* 

Bij   lebkou  dlažby,  nehtům  skytni  masa, 

prach  země  pozři . . .  křeč  . .  .  ach  . .  přišla  spása  ! 

Všech  modlitbu  nás  vyslyš,  pane  možný, 

co  bylo  jich,  zda  byly  tolik  zbožný! 

Dej  matce  naší,  bujné  víře,  v  květu 

žít  neskončené  nad  skonání  světů  ! 


VII. 

Hluše  a  prázdno  ve  průvanu  síně, 
vesnička  konči  holoubci  své  sny 
za  návsí  kdos  se  pokřižuje  líně  — 
—  škaredý  huiíáč,  huňáč  ponocný. 
Sesílí  ševel,  rosa  vihce  bledne, 
kapajíc  zašlé  noci  záhady, 
žeravý  mráček  v  zaobzoří   sedne, 
znamínko,  odkud  vzejdou  poklady. 
Skot  ze  sna  vzbudí  těžký  řetěz  jeho, 
z  daleké  stáje  dlouze  zahučí, 
zakvílí  mlhy,  dcery  Tajemného  .  .  . 
Jaký  to  obvaz  žalných  pavučí! 
Skot  zahučí  a  starci  nejprv  vstanou, 
neb  křehký  spánek  hroby  zahání, 
louč  prskne  ze  tmy,  záříc  okna  blanou, 
chlad  zuby  cvakne,  puká  klekáni  .  .  . 


%      ^      Tk       ^      %       ^       ^ 


K.  Jonáš: 


LÁSKA  ČTYŘICETILETÉHO. 


Ale  neprozradil  se.  Mluvil  s  nimi  prostě  a  ve- 
sele a  ani  ve  zvuku  jeho  hlasu  nebylo  ničeho 
nepřirozeného  a  dělaného  Divil  se  sám  sobě, 
jak  umí  lhát  a  cítil  zrovna,  že  cosi  neviditelného 
v  přetvářce  té  ho  podporuje. 

Neviditelnou  tou  silou  byla  hříšná  naděje, 
že  teprv  teď,  až  se  ožení,  bude  se  snadněji  stýkat 
s  paní  Milou,  že  poměr  jeho  k  ní  stane  se  dů- 
věrným a  méně  nebezpečným,  neboť  chráněn 
bude  svazkem  příbuzenským.  A  naděje  ta  pro- 
stupovala jej  jako  zlá  krev  a  opájela  všechny 
jeho  smysly  .  .  . 

Ustanoven  posléze  i  den  sňatku  a  konány 
k  němu  přípravy. 

A  tu  jednoho  večera  vyhledal  hejtman  paní 
Milu  v  parku. 

>Blíží  se  už  moje  neštěstí,«   pravil  k  ní  tklivě, 

»přece  se  se  mnou    rozloučíte   aspoň  naposled.* 

»Míníte-li  ono  , naposled'  upřímně,  pak  ano,« 

řekla    pravdivě  a  s  celou    vášní,   jaké   je  ženské 

srdce  schopno. 

Poděsil  se  až  určitosti  jejích  slov. 
»V  úterý  muž    odjede  do  sousední  vsi    po- 
řádá tam  bláznovství  na  koni,«  pokračovala,  » na- 
vštivte mne  odpoledne  —  budu  sama.« 

Při  tom  přivřela  oči  a  její  tváře  nabyly  vý- 
razu tichého  bolu. 

Políbil  jí  ruku  na  znamení,  že  souhlasí. 
A  v  úterý  se  skutečně  dostavil ;  vystrojil  se 
do  bezvadných,  nových  šatti,  jako  by  byl  pozván 
k  slavnostní  hostině.  Ale  i  paní  Milá  očekávala 
jej  v  úboru  nádherném,  bohatém.  Uvedla  ho  do 
svého  pokoje  a  usadila  vedle  sebe  .  .  . 

Ten  den  byl  nevlídný  a  chmurný.  Dopoledne 
bez  ustání  pršelo,  odptildne  pak  svištěl  vítr  a  pře- 
létající  mračna  ježila  se  k  zemi  jako  černé  hřbety. 
Co  chvíle  se  zdálo,  že  bude  se  lít  znova. 

Barkoně  však  povětří  to  nezastrašilo.  Dal 
osedlati  koně  a  klusal  do  sousední  vsi,  rozpalován 
rozkoší,  že  bude  obdivován  selkami  i  chasou, 
jimž  slíbil  krkolomnou  produkci  na  svém  oři. 
Uvítali  ho  s  jásotem  a  zavedli  do  hospody,  kde 
na  jeho  účet  teklo  již  pivo  proudem. 

A  když  žíznivé  krky  byly  propláchnuty,  vy- 
razili všichni  ven  a  Barkoň  vyšvihl  se  znovu  do 
sedla. 

Ječivý  výkřik,  jenž  znamenati  měl  pochvalu, 
prorval  se  chase  z  opilých  úst  a  nesl  se  vlhkým, 
jako  by  nahnilým  vzduchem. 

Kůň  se  chvěl  po  celém  těle  a  jaksi  bázlivě 
hrabal  nohou.  Odfrkoval  chvílemi  a  natahoval 
teskně  krk  ku  předu. 

Barkoň  vtiskl  mu  ostruhy  v  boky  a  zvolal 
hrubým  svým    hlasem:     -Haló  —  hopU    Zvířeti 


napjalo  se  pletivo  žil  na  prsou  a  na  stehnech, 
tak  že  jemná  srst  se  nadula,  a  v  tom  již  dalo  se 
v  let  po  rozmoklé  půdě.  Hned  na  počátku  jízdy 
smekl  se  kůň  o  rozblácený  kus  hrudy,  ale  hned 
se  opět  narovnal  a  pádil  rozzuřeně  v  před  po 
neširoké  polní  cestě  k  strmému  návrší.  Chasa 
šílila  radostí  a  utíkala  za  koněm.  V  tom  najednou 
zvíře  sklouzlo,  zachroptilo  a  padlo  celou  vahou 
mohutného  těla  s  vršku  na  kamenité  útesy.  Barkoň 
sjel  mu  po  boku  s  divou  prudkostí  a  bez  hlesu 
zmizel  mezi  zahrocenými  balvany. 

Lid  jako  by  okamžitě  z  opilosti  vystřízlivěl. 
Kde  kdo  pádil  pod  vršek.  Kůň  byl  ještě  živ, 
trhal  však  sebou  a  marně  namáhal  se  povstati. 
Kouřilo  se  z  něho  a  srst  jeho  leskla  se  potem. 
Nedaleko  koně  ležel  jeho  pán  obličejem  vražen 
mezi  dva  rozchlíplé  kameny. 

Několik  čeledínů  vyzvedlo  Barkoně  do  výše 
a  obrátili  hlavu  jeho  vzhůru.  Byla  zalita  krví. 
Nos,  oči,  rty  a  čelist  roztlučena  jako  by  mo- 
hutným úderem  železného  kyje,  jazyk  pak  pře- 
kousnut, na  jediné  masité  niti  visel  mezi  polo- 
vyraženými  zuby. 

Hrůza  zalomcovala  chasou  íMrtev  nebo 
ještě  žije  ?«  vzkřikl  v  tom  někdo  uděšeně. 

•  Nadobro  mrtev!«  hlásil  hluboký  hlas  mužský 

» Honem  ho  odneste  do  zámku, «    radil  jiný. 

Pasák  jakýsi  nejdříve  se  vzpamatoval  a  jeho 
hrubě  praktický  duch  ho  ihned  ponoukl,  aby 
první  běžel  oznámit  paní  Barkoňové,  co  se  stalo. 
Počítal  na  zpropitné.  A  také  bez  prodlení,  ne- 
řeknuv  nikomu  ani  slova  o  svém  záměru,  utíkal 
nejkratší  cestou  do  Náklova. 

Doběhl  tam  právě  v  té  chvíli,  kdy  Poselt 
opouštěl  pokoj  paní  Milý  Barkoňové. 


Svatba  byla  pro  rodinný  smutek  odložena 
na  čtvrt  roku.  Do  té  doby  hejtman  zůstal  v  Ná- 
klově.  První  dva  měsíce  se  s  paní  Milou  vůbec 
nesetkal,  vyhýbala  se  mu  úzkostně  a  žila  jen  pro 
sebe  a  své  dítě.  V  černém  svém  šatu,  křídově 
bílá  v  obličeji,  stále  jako  by  vystrašena,  sotva 
že  kdy  vyšla  ze  svého  příbytku;  a  když  se  tak 
přece  stalo,  pak  jen  v  takovou  dobu,  kdy  věděla, 
že  Poselt  mešká  mimo  zámek. 

Ani  v  poledne  a  večer  se  nescházeli,  dávalať 
si  paní  Milá  nositi  jídla  do  svého  pokoje. 

Hejtman  vykládal  si  věc  tak,  že  je  příliš 
zdrcena  náhlou  a  krutou  smrtí  svého  manžela, 
věřil  však,  že  sklíčenost  ta  záhy  pomine. 

Zatím  uzrával  v  něm  nový  záměr.  »Teď  nutno 
vrátiti  Růženě  slovo  a  nabídnouti  ruku  paní  Mile,« 


opakoval  si  často  v  duchu  a  ne  bez  jisté  radosti, 
ačkoliv  snažil  se  každý  podobný  pocit  jako  ne- 
místný v  sobě  potlačit.  »Poniěiy  se  změnily,  není 
třeba  zapírat,  co  je  pravdou.  Ožením  se  tak,  jak 
srdce  mi  velí.« 

Než  k  provedení  záměru  toho  bylo  napřed 
nutno  míti  svolení  paní  Barkoňové,  bez  toho  ne- 
mohl se  k  ničemu  odhodlati.  Cekal  proto,  až  se 
ona  vybaví  ze  své  tesknoty  a  nabude  opět  dří- 
vější své  duševní  rovnováhy. 

Když  však  nadešel  již  třetí  měsíc  a  do  sňatku 
chybělo  jen  několik  neděl,  uznal  za  správné,  aby 
vyhledal  paní  Milu  sám  a  rozhodnutí  své  jí  vy- 
jevil. 

Vysoustruhoval  si  v  hlavě  vše,  co  jí  řekne. 
Ale  sotva  vstoupil  do  její  komnaty  a  uviděl  její 
ulekané  oči,  zapomněl  na  připravené  věty  a  tonul 
v  rozpacích.  Paní  Milá,  jež  seděla  v  pohovce, 
vstala  najednou  vzrušeně.  Sama  se  ubezpečovala 
za  poslední  doby  častokráte,  že  na  Poselta  úplně 
již  zaponměla,  ale  teď,  když  pohlédla  na  jeho 
milou,  dobráckou  tvář,  pocítila  k  němu  náhle 
neočekávaný  příval  lásky.  Musila  se  přemáhati, 
aby  pohnutí  své  nevyzradila. 

"Přejete  si,  pane  hejtmane ř«  tázala  se  hla- 
sem   sotva    slyšným    a  ukázala    mu    na   sedadlo. 

♦  Mnoho  si  přeju,  mnoho, «  pravil,  usedaje; 
ale  nevěděl,  jak  by  měl  pokračovati  a  zajel  rukou 
do  vlasů.  »Totiž,«  začal  po  chvíli,  »mezi  námi  je 
leccos  nejasného.  Vy  jste  ovdověla  a  já  —  já  — « 
zde  se  zarazil  a  podíval  se  na  bílé,  malé  její 
ruce,  jako  by  očekával  od  nich  osvobození. 

íNerozumím  vám,«  podotkla  jemně,  ale  z  tónu 
jejího  bylo  patrno,  že  asi  tuší,  co  chce  Poselt  říci. 

•  Totiž,  vy  mně  nechcete  rozuměti,*  a  v  tom 
vzpomenul  si  na  řeč,  kterou  v  hlavě  si  byl  na- 
před připravil  a  mluvil  pak  již  daleko  volněji ; 
»tedy  věc  má  se  tak.  Hodlám  slečnu  Růženu 
poprositi,  aby  se  na  mne  nehněvala,  že  ji  nemohu 
pojati  za  ženu.  Jaké  by  to  bylo  také  manželství 
bez  lásky  a  příchylnosti?  Miluji  jen  vás  a  vy  do- 
jista  nezamítnete  .  .  .« 


»Co  nezamítnu,  coř«  vpadla  mu  do  řeči 
vášnivě  a  úděs  zasálal  jí  z  očí,  »mám  si  vzíti 
ještě  jeden  život  na  svědomí?  Není  vám  toho 
dost,  co  se  stalo?  Chcete  ještě  zničiti  to  ubohé 
stvoření  a  zarmoutiti  její  rodiče ?« 

Poselt  na  ni  pohlédl,  jako  by  nechápal. 
A  tento  pohled  údivu  rozčilil  ji  ještě  více. 

» Jste- li  člověk  čestný,  pak  Růženu  neopu- 
stíte,* pravila  s  překypujícím  důrazem  a  vztýčila 
ruku  nad  hlavu. 

»Milo,  duše  mojeN  prosil  ji  chvějným  hlasem. 

»Pro  boha,  nemluvte  tak!«  zaúpěla  a  od- 
stoupila od  něho.  Ale  najednou,  jako  by  sebrala 
poslední  síly,  vyrazila  prudce:  » Jděte  odtud, 
jděte!  A  máte-li  v  prsou  kus  citu,  víte,  co  mu- 
síte učinit  !♦ 

Zavířilo  mu  v  hlavě.  Zvedl  se  mlčky  a  vy- 
vrávoral  ven. 


Pozvání  k  sňatku  hejtmanovu  se  slečnou  Rů- 
ženou paní  Milá  odmítla  z  důvodů  zjevnvch  a 
nikoho  nezarážejících.  Nemohla  po  hrozném  ne- 
štěstí rodinném  kaziti  svou  přítomností  upřímnou 
a  veselou  náladu  hodujících  .  .  . 

Z  Náklova  vypravil  se  na  svatbu  onu  jedině 
ženich  sám  Bylo  krásné,  teplé  ráno,  když  hejtman 
naposled  odjížděl  ze  zámku. 

Paní  Milá  pozorovala  ho  s  okna  za  záclonou 
jak  vsedal  do  kočáru  Viděla  mu  přímo  do  tváří 
jež  byly  svraštěny  a  měly  výraz  chladné  bolest 
nosti.  Nemohla  se  zdržeti  slz  .  .  .  Klesla  na  divan 
na  němž  hrál  si  její  synáček. 

Sevřela  dítě  do  náručí.  V  tom  dole  povoz 
zahrčel  a  paní  Mile  připadalo,  jako  by  se  jí  roz- 
drtilo kus  duše. 

Poznamenala  se  křížem  a  zachvěla  se  až  do 
základů  své  bytosti. 

»Je  po  všemi*  zalkala  její  malá  ústa  a  bí- 
lýma rukama  přitiskla  horoucně  dětskou  hlavu 
k  pobouřeným  prsům. 


%     %     %     ir     ir     ^     ir 


Josef  Holeček  : 


HOUZÍR. 


^J  evydržel  čekati  a  běžel,  odkud  milé  zvuky  za- 
^  znívaly.  ,Práf  pist  tu,  Bím,'  oslovil  jej  forman, 
zastavil,  usedli  na  kraj  lesa  a  Čech  Němci  vy- 
pravoval, jaké  byly  v  tom  roce  jeho  příhody. 
Když  dokončil,  vyňal  peníze  a  podal  je  Němci. 
Němec  přepočítal  a  zamračil  se  nevrle.  , Peněz 
je  moci'  obořil  se,  ,já  ti  čtyry  tišíce  půjčil  a  ty 


z  NETIŽTÉNÉ  DOSUD 
ČÁSTI  .NAŠICH.. 


mi  osm  vracíš !'  , Považoval  jsem  je  za  vklad  do 
svého  obchodu  a  vracím  je  s  podílem  na  zisku 
a  s  upřímným  Zaplať  Pán  bůh  I'  .Zaplať  Pán  bůh 
přijímám,  ale  podíl  ne!  Já  ti  nic  nevložil  do  ob- 
chodu, já  ti  v  nouzi  pomohl,  já  ti  čtyry  tisíce 
půjčil  a  chci,  co  mi  patří,  chci  své  čtyry  tisíce  I' 
A  své  čtyry    tisíce    vložil    do    opasku.  Cech  mu 


vnucoval  aspoň  úiok,  ale  Němec  i  ten  úrok  od- 
mítl. ,Co  pak  jsem  Žid?'  bránil  se.  A  nepřijal  a 
nepřijal.* 

Všichni  se    usmívali,    jakoby    byli    vyslechli 
pěknou  pohádku. 

Pan  děkan  Pospíšil  promluvil  opět,  řka: 
•  Formanům  nyní  nedaří  se  už  tak  skvěle, 
jako  za  mých  časů.  Tehdy  formani  byli  velmoži. 
Slynuli  poctivostí  a  obyčejně  i  silou  Ať  mu  kdo 
svěřil  sebe  dražší  zboží  nebo  sebe  větší  sumu 
peněz,  forman  věrně  všecko  dodal,  kam  měl. 
Znal  spolehlivé  kupce  a  dobré  prameny  zboží  a 
proto  byl  neocenitelným  prostředkovatelem,  jejž 
obě  strany,  prodávající  i  kupující,  sobě  nadchá- 
zely a  štědře  odměňovaly.  Formani  byli  tmelem 
obchodu,  pevně  spojujícím  všecky,  kdo  jsou 
v  něm  súčastněni.  Jim  patří  velká  toho  zásluha, 
že  za  starších  dob  obchod  byl  nejen  pro  všecky 
výnosný,  ale  i  čestný.  U  formanů  všechno  bylo 
na  slovo  a  ústně.  Obchodníkům  bylo  nesnadno 
být  k  sobě  jinými,  když  mezi  nimi  stál  forman 
se  svýma  čistýma  a  poctivýma  rukama.  Za  mých 
časů  formani  byli  všeobecně  tak  váženi,  jakoby 
byli  posvátni  Nebylo  slýcháno,  aby  forman  někde 
byl  přepaden  a  oloupen,  anebo  dokonce  ubit. 
Ani  v  noci  nikým  nebyli  znepokojováni.  Ale  oni 
nicméně  byli  bdělí  a  na  všecko  připraveni  vlastní 
silou  i  dobrou  zbraní.  Patřilo  k  věci,  že  obchodník 
syna  svého  po  vyučení  posadil  formanovi  na  vůz, 
aby  jej  dovezl  do  všech  míst  ke  všem  kupcům, 
s  kterými  byl  ve  spojení,  a  obeznámil  je  osobně 
s  nimi  i  jejich  rodinami,  s  jejich  vlastnostmi 
i  poměry,  i  s  poměry  obyvatelstva,  mezi  kterými 
měli  svou  živnost.  Formani  takovým  synkům  vy- 
bírali nevěsty  a  jinak  zas  pro  dcery  obchodníků 
vyhledávali  vhodné  ženichy  a  stanovili  výši  věna. 
Se  všad  hrnuly  se  peníze  do  jejich  kapes.  Ale  • 
žádný  forman  nebyl  skrblíkem.  Na  každé  hospodě 
zastavovali,  hodovali  a  každého  častovali,  kdo  se 
namanul.  Na  každého  známého  pamatovali  a  při- 
váželi mu  dárky.  Přáli  lidem  a  lidé  přáli  jim. 
Miio  je  vzpomínati  si  na  ty  hranáče  v  modrých 
košilích.  Nyní  už  je  nevídáme  tak  zhusta,  čím 
dál  tím  řidčeji  ozývá  se  praskot  jejich  biče.  Nikdy 
jsem  neslyšel  na  formana  hany,  ale  přece  nevím, 
že  by  ještě  jiný  forman  byl  poskytl  neznámému 
tak  vydatnou  pomoc  a  tak  nezištně.  A  od  toho 
formana  až  do  vás,  Kojane,  není  mi  znám  žádný 
podobný  případ.  Ale  z  toho,  že  takových  pomoc- 
níků bližnímu  v  nouzi  a  nesnázi  je  méně  než 
bílých  vran,  já  bych  dovozoval  především,  že 
u  těch,  kterým  mohoucí  poináhají,  zřídka  se  jeví 
vděčnost.  Mnozí  zajisté  by  pomáhali  rádi,  kdyby 
se  nebáli,  že  jim  černý  nevděk  bude  jedinou  od- 
měnou.« 

Nemálo  se  otec  duchovní  podivil,  když  Kojan 
odpovídaje,  horlivě  se  zastal  nevděčníků. 
Pravil : 


»Kdo  chce  bližnímu  pomoci,  musí  tak  uči- 
niti beze  vší  spekulací,  a  kdo  spekuluje  na  vděč- 
nost, je  zrovna  takový,  jako  kdo  počítá  s  velkým 
úrokem.  Hezké  to  tjylo  povídání  o  tom  Němci 
formanovi.  Já  Němce  málo  znám,  ale  zemí  jde 
o  nich  hlas  takový,  že  také  pomáhají,  ale  nikdy 
bez  spekulací.  Němec,  povídají,  kdyby  vandrov- 
nímu  ševci  dvě  švestky  dal,  počítá  ši  to  za  ta- 
kovou službu,  že  by  od  něho  žádal,  aby  mu  po 
celý  život  zadarmo  boty  šil.  A  vynutí  li  z  něho 
jen  boty  jediné,  vylichvil  si  úrok  větší  židovského. 
Ale  my  u  nás  dosud  jsme  jeden  druhému  po- 
máhali jen  z  lásky  a  křesťanské  povinnosti.  Hanbou 
by  bylo  světitou,  vzít  od  souseda  úrok  anebo 
dokonce  dluh  mu  do  knih  vrazit.  Všecka  chvála 
tomu  Němci  formanovi.  On  snad  byl  na  německé 
straně  jediný  takový,  ale  na  naší  straně  je  takový 
každý,  komu  bůh  nadělil.* 

»Ano,  Kojane,  jde-li  o  malé  částky  Ale  tisíc 
zlatých  je  tisíc  zlatých.  K  vůli  vašim  dětem  bych 
si  nepřál,  abyste  takové  půjčky  poskj^toval  ča- 
stěji.o 

»Ani  bych  nemohl, «  odvětil  sedlák.  »Tisí- 
covky  nepřiletují  k  nám  na  dvůr  jako  vrabci 
Ale  pokud  mohu,  musím. « 

» V  rozmluvě  této,  milý  Kojane,  nejsem  vaším 
duchovním  rádcem,  nýbrž  hospodářem  jako  vy. 
Přetřepáváme  své  záležitosti  jako  dva  sousedé, 
kteří  se  mají  rádi.  Ale  protože  vás  mám  rád  a 
vážím  si  vás,  musím  vás  upozorniti,  že  ani  kolem 
vás  nejsou  všichni  lidé  dobří  a  že  by  snadno 
vaší  křesťanské  dobroty  mohli  zneužit  na  škodu 
vaší  rodiny. « 

»To  nemohou.  I  já  jsem  pamětliv,  že  člověk 
nesmí  nedbale  a  lehkomyslně  umenšovati  vladař- 
ství svého,  bohem  svěřeného.  Boží  je  člověk, 
ale  boží  jest  i  půda,  kterou  mi  dal  bůh,  abych 
ji  vzdělával.  Mou  povinností  je,  vzdělávati  ji,  jak 
nejlíp  umím,  a  učiti  se,  abych  to  uměl  tak,  aby 
mne  nikdo  nepředčil.  Povinností  mou  jest,  abych 
vladařství  své  neztenčené  odevzdal  svým  dětem 
a  naučil  je,  kterak  si  mají  na  něm  vésti,  aby 
spokojen  byl  nejvyšší  hospodář.  Ale  výnos  není 
už  jen  mým  a  mé  rodiny,  ten  patří  nejen  nám, 
nýbrž  veškeré  obci  křesťanské.' 

íProč  pak  tedy  tisícovky  půjčujete  jen  sou- 
sedovi sedláku,  u  něhož  neztratí  se,  není-li  šibal, 
a  proč  je  nepůjčujete  domkářům  a  nádenníkům, 
kteří  by  si  za  ty  peníze  mohli  přikoupiti  kus 
poleř« 

Kojan  nezůstal  dlužen  odpověď.  Pravil: 

»Můj  soused  má  tutéž  povinnost  k  půdě,  co 
já.  I  on  musí  se  starati,  aby  jí  za  jeho  panování 
neubylo,  aby  mu  ji  nevzali,  aby  se  jí  nemusel 
zbavit.  Musí  se  starat,  aby  svou  otčinu  dobře 
vzdělával,  aby  ji  zlepšenou  odevzdal  svému  synu 
a  provázen  byl  do  hrobu  chválou  a  díkem  svých 
dětí.  To    jest  jeho  povinností,  a  my   v   plnění  té 


povinnosti  všichni  musíme  podporovati  jej  a  nás 
on,  je-li  nám  zapotřebí. » 

Aby  Kojana  zkusil,  duchovní  dal  mu  otázku: 

•  Zdaž  byste  bUžním  více  neprospěl,  kdybyste 
těžce  nastřádaných  i)eněz  bezúročně  nepůjčoval, 
a  sám  za  ně  pozemky  kupoval?  Rozšířil  byste 
svou  činnost,  výnos  její  by  se  zvětšil,  měl  byste 
víc  k  rozdávání  chudým  a  k  podporování  [lotřeb- 
ných.« 

Načež  Kojan : 

» Kdyby  sousedský  pozemek  byl  na  prodej 
a  já  měl  peníze,  koupil  bych  jej,  bylo-li  by  ne- 
bezpečí, že  by  S3  jinak  dostal  do  rukou  člověku 
jiného  národa  a  víry.  Ale  kdyby  o  pozemek  stál 
chalupník  nebo  domkář  a  potřeboval  mé  pomoci, 
poskytl  bych  mu  ji,  neboť  na  koupi  pozemku 
přední  právo  náleží  tomu  sousedu,  který  má 
málo  půdy  anebo  jí  nemá,  ale  může  ji  koupit. 
Přišel-li  by  ke  mně  sedlák  celolánník,  že  by  rád 
ten  pozemek  koupil,  ale  nemá  na  hotovosti  peněz, 
a  prosil  mne,  abych  jej  založil,  tomu  sousedu 
bych  odepřel.  Selský  stav  je  proto  důležitější 
nade  všecky  ostatní,  že  zachovávaje  a  vzdělávaje 
dědovinu,  váže  se  k  ní  jazykem  i  mravem  a  je 
nejobětavějším  obráncem  jejím  proti  nepříteli. 
I  potom,  když  nepřítel  na  hlavu  pobil  jenerály 
a  vojska  jejich,  země  se  zmocnil,  svou  správu 
v  ní  zavedl,  do  své  armády  syny  její  bere  a  syny 
selské  přede  všemi,  a  když  řeč  nepřátelská  ozývá 
se  na  hradech,  v  městech  i  úřadech  a  všude, 
kde  prvou  snahou  lidí  je  děliti  se  o  moc  nad 
sedláky  a  jinými  Abelovci,  sedlák  žije  na  své 
půdě  starodávným  životem,  mluví  starodávným 
jazykem,  šatí  se  starodávným  krojem  a  přežije 
doby  zlé  a  dočká  se  lepších.  A  když  zloba  ne- 
přátelská jest  oslabena  a  ti  stavové  a  ti  lidé, 
kteří  k  vůli  výhodám  a  úřadům  nepříteli  přislu- 
hovali, až  v  jeho  službách  na  svůj  původ  zapo- 
mněli, zase  se  vzpamatují,  pěkně  musejí  přijíti 
k  sedláku  a  učiti  se  od  něho!  To  se  právě  nyní 
děje,  všickni  kněží  a  učitelé  to  říkají,  i  v  kalen- 
dářích o  tom  píšou.  Ale  ještě  jiná  je  důležitost 
našeho  stavu  — ■  ta,  že  nemáme  statků  pozem- 
ských ani  příliš  mnoho,  ani  příliš  málo.  Lopotnou 
prací  a  v  neustálých  starostech  a  obavách,  ne- 
dopustí-li  bůh  naií  neštěstí  a  nezmaří  výsledek 
práce  jeho,  i  zase  v  stálém  doufání,  že  bůh  mu 
požehná  a  práci  jeho  dá  zdar,  sedlák  vyživí  sebe 
i  rodinu,  i  čeleď,  i  chudinu,  dá  výdělek  měšťáku, 
dá  žold  vojáku,  dá  i  císaři,  což  je  císařovo,  a 
je-li  střídmý,  stavu  svému  věrný  a  s  Kainovci  se 
nemíchá,  na  žebráckou  mošnu  neklesne.  Ale 
mnohem  nesnadněji  mu  je  zbohatnouti,  od  bo- 
hatství je  víc  chráněn,  než  od  chudoby.  Na  tisíce 
rukou  vztahuje  se  k  němu  od  rána  do  večera 
po  celý  rok,  po  celý  život,  a  žádají,  aby  jim  dal 
díl  z  toho,  co  jemu  nadělil  bůh.  Ruce  jsou  to 
černé,  mozolné,  od  práce  zdřevěnělé,  i  ručky  bě- 
lounké a  měkkounké,  pečlivě  vymydlené,  kterým 


by  lopotou  bylo  pírko  se  země  zdvihnouti.  Sedlák 
jest  uprostřed  mezi  nimi  a  prospěchem  jejich 
i  jeho  bude,  zůstane-li  v  tom  prostředku  vždycky, 
aby  držel  v  národě  rovnováhu  a  pořádek. « 

Pan  děkan  Pospíšil  znal  lásku  jihočeského 
sedláka  k  půdě  a  rolnictví,  ale  nejednou  se  po- 
zastavil nad  tím,  že  tu  v  selských  rukou  půda 
se  nehromadí  a  naopak  ani  se  nedrobí.  Jev  ten 
se  mu  nelíbil  a  považoval  jej  za  následek  ho- 
spodářské netečnosti  lidu;  teprve  od  Kojana  se 
dověděl,  že  vyplývá  z  ustáleného  názoru  lidu  na 
společenský  pořádek.  Podivil  se  opět  sobě  sa- 
mému, že  teprve  po  drahné  době  porozumívá 
něčemu,  čemu  nikdy  neměl  nerozuměti.  Měl  oči, 
aby  viděl,  a  neviděl,  měl  uši,  aby  slyšel,  a  ne- 
slyšel. 

Jakoby  žertem  otázal  se  Kojana: 

>V^y  tedy  byste  zahodil,  kdyby  vám  někdo 
dával  veliký  statek,  anebo  dokonce  statky,  jako 
mají  hrabata  a  knížata .?« 

sZahodil  bych,i  Kojan  odpověděl  s  jistotou 
a   bez  rozmýšlení. 

» Vy  jste  jediný.' 

•  Nejsem.  Když  v  naší  vsi  ovdověla  Kolafka, 
nadcházela  si  mladého  Kovaříka, jenž  právě  chystal 
se  převzít  po  otci  živnost.  Byly  by  se  sešly  dvě 
pěkné  osoby  a  dva  i)ěkné  majetky.  Kolafka  ne- 
měla hany,  byla  mladá  a  hezčí  než  sto  jiných. 
Po  nebožtíku  jí  zůstaly  dvě  malé  děti  a  slušných 
pár  zlatých  na  hotovosti.  Nebožtík  jí  dvě  leta 
stonal,  než  ho  Pán  bůh  k  sobě  povolal.  Ona  mu 
po  celou  dobu  nemoci  věrně  sloužila,  nehýbala 
se  od  jeho  lože  ve  dne,  v  noci  ochotně  vstávala, 
aby  mu  posloužila,  nikdy  nebyla  omrzelá,  nikdy 
nevlídné  nevzhlédla.  Nevím,  jakou  nemoc  Kolafa 
měl,  ale  byla  to  nemoc,  aby  bůh  každého  od  ní 
ostříci  ráčil !  Kosti  prý  z  něho  lezly  a  ona  jej 
celého  musela  plátny  stahovat,  aby  mu  údy  zů- 
staly pohromadě.  A  při  tom  ubožák  zapáchal, 
že  leckdo  nechtěl  jít  ani  kolem  jejich  oken,  aby 
toho  necítil.  A  ona  mu  pořád  sloužila  ochotně 
a  věrně,  nikdo  jí  neslyšel,  aby  si  zavzdychala, 
požalovala.  Všichni  se  jí  divili,  jaká  to  ženská 
hrdinská.  Ani  barvou  tváře  nedala  na  jevo,  že 
by  jí  služba  byla  obtížnou.  Když  Kolafa  umřel, 
z  daleka  se  jí  hlásili  ženiši.  Ona  všecky  odmítala 
a  čekala,  nedovtípí-Ii  se  ten,  koho  by  si  její 
srdce  žádalo:  rniadý  Kovařík.  Ten  ale  se  nřdo- 
vtipoval.  Nezbývalo,  než  aby  vzkázala  jemu.  Uči- 
nila tak.  Kovařík  se  rozmýšlel  dvě  neděle,  snad 
i  měsíc.  Srdce  se  mu  třáslo  i  na  osobu,  i  na 
živnost,  a  zas  ho  nějaký  tajný  hlas  od  toho  zra- 
zoval. Nevěděl  si  rady.  Naposled  šel  ke  správě 
\)Oží  a  celý  ten  den  nejedl  a  nepil  a  v  noci, 
když  usnuli  všichni,  vzal  svaté  erangelium  a  bděl 
a  četl  z  něho  a  boha  vzýval,  aby  jej  osvítil  darem 
Djcha  svatého  a  vnukl  mu,  co  by  měl  učiniti. 
A  bůh  jej  vyslyšel  právě,    když  ponocný  vytru 


38* 


boval  hodinu  s  půlnoci.  Ulehčilo  se  mu,  spoko- 
jeně usnul,  ráno  vesele  vstal  a  všecka  práce  mu 
šla  od  ruky,  jakoby  si  hrál.  Odpoledne  ke  čtvrté 
hodině  čistě  se  oblekl  a  šel  na  návštěvu  ke  Ko- 
lafce.  Celá  ves  na  tu  návštěvu  čekala  a  jak  ho 
lidé  zahlédli,  hned  šlo  po  vsi  jako  po  štafetě: 
.Kovařík  jde  ke  Kolafce  na  námluvy.'  Myslila  to 
i  Kolafka.  Jak  se  ukázal  na  dvoře,  hned  všeho 
nechala,  poslala  pro  džbán  piva  a  skočila  do 
komory,  aby  na  sebe  něco  slušnějšího  hodila. 
Když  přišla  do  sednice.  Kovařík  už  seděl  za 
stolem  a  hrál  si  s  jejími  dětmi.  Děti  mu  lezly 
po  krku  a  zádech  a  smály  se  z  plna  hrdla  a  Ko- 
vařík s  nimi.  Jak  to  Kolafka  viděla  a  slyšela, 
blaženost  jí  otřásla.  Jak  to  dál  bylo,  ona  sama 
potom  vypravovala  tuhle  Kačence.  Kačenko,  do- 
pověz !« 

Kojanka  uposlechla   ráda. 
»Jakmile  jsem  ho  uviděla,  vyprávěla  Kolafka, 
kterak  se  obírá  mými  dětmi  a  kterak  děti  k  němu 
se  tulí  jako    k  vlastnímu    tátovi,    nepomyslíš   si, 
osobo  zlatá,  jak  se  mi  udělalo.  Když  vcházel  do 
dvora,  byla  má  myšlénka:  ,Aha,    chlapče,  přece 
tě  přimámila  má    osoba,  má    živnost,  mé  peníze. 
A  umínila  jsem  si,    že    přijdu  do  sednice  pěkně 
vystrojená  a  hrdá,    a    že    nyní  budu  já  dělat  na 
oko  drahotu,  jako  dosud  dělal  on.  Jen  ale  jsem 
ho  spatřila    mezi    mými    dětmi,    všecky    takové 
úmysly  vyletěly  mi  z  hlavy,  slzy  radosti  mi  vstou- 
pily do  očí  a  já  běžela  k  němu,  za  ruku  chopila, 
k  němu    přisedla.  —  ,Vítám    tě!    Hodný   jsi,  že 
jsi  přišel.  Piva  jsi  ještě  neupil.    Dlouho   jsem  tě 
nechala  čekat.  To  víš,  nemohla  jsem  přiběhnout 
jen  tak  ve  všedních  hadrech.'    —  ,1,  mně  nebyla 
chvíle  dlouhá.  Měl  jsem  vyražení  s  tvými  dětmi. 
Roztomilé    děti    máš,     Kolafová,    požehnej    Pán 
bůh!'  —  , Hodné,  roztomilé,  ale  jak  bude  s  nimi 
dál,  bůh    ví    jediný.  Živnost    nemůže  zůstati  bez 
hospodáře,    já    bez    muže,    děti    bez  otce.  Sama 
ženská  na  všechno  nevystačí.  A  hlavně  jde  o  ty 
děti,  ubohé  sirotečky.' — ,Taky  jsem  tak  myslil,' 
Kovařík  na  to.  ,Ty  musíš  si  vzít  muže  takového, 
který  by    vystačil    na    všecky    velké    povinnosti, 
jaké  mu  tu  nastanou.  Kdo  se  dá  k  tobě,  dáti  se 
musí  celou  duší  i  celým  tělem.  Bude  tu  mnoho 
práce  a  mnoho  starostí  Já  příkladně  bych  je  ne- 
zastal.  Nevěděl  bych,  co  dřív  a  kde  dřív,  u  Ko- 
lafů  nebo  Kovaříků.  A  kdyby  tvoje  děti  na  duši 
zkázu    braly,    propadl    bych    se  hanbou  a  Pánu 
bohu  bych    na    oči    nesměl    pro    hřích  ze  všech 
nejsmrtelnější.'   —  Nevěděla  jsem,  vyprávěla  Ko- 
lafka, co  to  znamená:  mluví-li  do  opravdy  anebo 
ještě  dělá  drahotu.  Ale  on  tak  vážně  vzhlížel,  že 
jsem  nemohla    dlouho    býti    v  pochybách.  Řekla 
jsem  mu:  , Práce  a  starostí  nesmí  se  nikdo  vzda- 
lovat, ony  jsou  určením  člověka  od  boha  a  člověk 
se  přibližuje    bohu,    podjímá-li    se  jich  statečně. 
Já  o  tebe  nejvíc  proto  stojím,  že  bys  byl  pečli- 
vým otcem    mým    dětem,    mým  sirotkům.  Já  se 


zde  u  Kolafů    nenarodila  a  snadno    by    mi  bylo 
přistěhovati  se  k  tobě  ke  Kovařikovům.  A  zdálo-li 
by  se  ti,  že  by  tě  příliš  obtěžovala  starost  o  obě 
hospodářství,    ustanovili    bychom    zde,  u  Kolafů, 
šafáře.  Živnost,  arci,  je  dětí  a  musí  jim    být  ode- 
vzdána, až  budou  zletilé.  Ale  do  té  doby  mnoho 
vody  uplyne  a  kromě  toho  moje  věno  dosud  je 
netknuto.'  —  ,Do  ničeho  takového  já  se  nedám,' 
odpověděl  Kovařík  pevně.    ,Bůh  nežádá  od  člo- 
věka   ničeho    nemožného,    ničeho   nad  jeho  síly. 
Jsem  povinen  pracovat  a  starati  se,  ale  jen  pokud 
mohu.  Mnohý  by  rád  pracoval,  ale  nemá  na  čem, 
rád  by  se  staral,  ale  nemá  oč.    Všecka  bída  na 
lidstvo  padla    z  toho,    že    jedni    nabrali  si  příliš 
mnoho  práce  a  starostí  a  druhým  nezůstavili  ni- 
čeho. Jedni    nemohou    své    úkoly  zastat  a  druzí 
jich  nemají.  Jedni  mají  mísu  tak  přeplněnou,  že 
by  pukli,  kdyby  všecko  na  ní  snědli,  a  druzí  ne- 
mají ani  mísy,  ani  jídla,  ani  Ižice,  jen  holé  ruce 
a  prázdný  žaludek.  Chvála  bohu  za  to,  já    mám 
k  své  práci  a  starosti  zrovna    tolik,  na  kolik  mi 
síly  stačují.  Víc  nemohu,  a  kdybych  se  nutil,  do 
křivdy    bych    se    nutil.'  —    Já  mu  to  vyvracela, 
povídala    dále    Kolafová,    ale    již    bylo    všechno 
marno,  všecka  jeho  řeč  byla:  ,Jako  člověk  nemá 
více  jíst  a  pít    nežli    snese,    tak    nemá    ani  větší 
hospodářství  mít,  než  obdělá  se  svou  rodinou  a 
čeledí.'  Já  jemu  na  to:  ,To  se  zbavit  musíš  kusá 
vlastní  živnosti,  neboť  i  na  ní    potřebuješ,  aspoň 
ob    čas,    podruhy    a    nádenníky.'  —  ,Za  starých 
časů,'    odpověděl    Kovařík,    ,když    ještě  lidé  víc 
o  to    se    starali,    aly    všem    bylo  dobře  a  nejen 
jim,  zůstávali  při  hospodáři    jeho    mladší    bratří, 
společně  s  ním  i^racovali  a  výnosu  práce  užívali. 
Oni  se  oddělili    a  cizí    pracovníci   je    zaměnili  a 
stali  se  hospodáři  tím,  čím  mu  dříve  byli  vlastní 
bratři.  Od  té  doby  hospodář  mluvit  může  o  po- 
druhu,   jako  o  svém    člověku    a  pomocníku.'  — 
, Zajdu  na  něj  z  chytrá,    pomyslila  jsem    si,'    po- 
vídala Kolafka,  ,a  počala   jsem    mu  malovat,  jak 
je  to  krásné,    rozumí- li    člověk    světu,  umí-li  jej 
posuzovat  a  sám  stojí  podál.  Kdybych  měla  jaké 
děti  s  tebou,  až  by  dorostly,  odevzdali    bychom 
jim  živnost    tvou    jako    mým    živnost  mou,  brali 
bychom  ze  dvou  živností  dvojí  výměnek,  přestě- 
hovali bychom  se    do  Vodňan,  zakoupili    si  tam 
domek    se    zahrádkou  a  měli    bychom  nadbytek 
všeho,  protože    hotové  moje  peníze    do  té  doby 
značně    by    se    rozmnožily.'    —  , Raději  se  budu,' 
na  to  on,  , padesát    roků    starat,  aby  se  mi  roz- 
množila úroda,  než  bych  se  staral  deset  let  o  roz- 
množení peněz  —  jen    o  rozmnožení    peněz,  jak 
ty  povídáš.    Tak  já  to  nemyslím,    abych    docela 
utíkal  od  práce  a  starostí.  Ale  jako  jich    nechci 
mít  mnoho,  nechci  ani  mít  jich  málo.  Jako  nechci 
býti  nestřídmým,    nepřeju  si  ani  býti  hladovým. 
A  nikdy  se  nedám  na  to,  abych  jen  s  hotovými 
penězi  hospodařil.  Od  jakživa  říkali  o    těch   se- 
dlácích, kterým  hotové    peníze   tuze  se  množily. 


že  jsou  ve  spojení  se  zlým  duchem,  že  mají 
plivníka,  hospodáííčka  nebo  raiáška.  Lidé  tací 
nikdy  nebyli  ve  vážnosti  a  všichni  na  ně  ukazo- 
vali jako  na  ty,  kteří  odpadli  od  boha  a  zapsali 
se  moci  nečisté.  Nežádám  si  velkých  peněz  na 
hotovosti,  propadl  bych  se  hořem  a  hanbou, 
kdyby  takové  řeči  o  mně  kolovaly.  Přibudc-Ii 
mi  čeho  na  statku,  chci,  aby  každý  viděl  a  uzná- 
val, že  je  to  zásluhou  boží  a  mou,  a  nikoli  pliv- 


níkovou,  hospodáříčkovou    nebo    raráškovou.' 

To  byla  poslední  odpověď,  kterou  Kovařík  dal 
Kolafce.  Rozloučili  se  a  každý  kráčí  svou  cestou. 
Kovařík  si  vybral  ženu  podle  svého  a  Kolafka 
druhého  muže  podle  pravidel,  která  slyšela  od 
Kovaříka.  Na  žádné  z  obou  živností  není  vidět, 
že  by  tam  hospodařil  hospodáříček,  ale  spoko- 
jenost na  nich  vládne  a  zámožnosti  neubývá  ani 
u  Koiafu,  ani  u  Kovaříků.*  pokrat. 


FEUILLETON. 


Emu.  Zola:  PROTESTANTISM.  (Z  »Une 
campagncí.)  Přel.   Otakar  Thei.r. 

V  očích  dnešních  svobodomyslných  duchů  je  rcloi- 
mace  hrotem  v  před  na  cestě  ku  poznání  pravdy.  Re- 
formace vracela  se  ku  pramenům,  vyžadovala  diskussi, 
pobízela  všechny  své  věrné,  aby,  pokud  možno,  postavili 
text  písma  sv.  do  jasného  světla  a  neřídili  se  než  roz- 
umem. Byl  to  druh  křesťanského  rationalismu,  jenž 
chtěl  očistit  mravy  a  systemisovati  badání.  Začátek  byl 
plný  heroismu  a  naděje:  obrozený  svět  potřeboval  ně- 
kolika skoky  vstoupit  do  absolutní  pravdy  a  mělo  se 
mu  dostat  dokonalého  štěstí.  Ale  během  tří  století  pro- 
testantism  strnul;  je  to  jako  by  balvan,  jenž  padl  na 
cestu  pokroku,  balvan  těžší,  neodstranitelnějši  a  ne- 
bezpečněj.ší  než  to  náboženství,  jehož  zdokonalením 
chce  býti. 

Toto  osudné  dobrodružství  přihází  se  ve  všech 
třídách  jevů:  když  to,  co  je  lepši,  začne  o  sobě  tvrdit, 
že  —  je  konečným  rozluštěním,  zastavuje  tak  cestu  bu- 
doucímu rozvoji  a  není  proto  než  tím  bídnější.  Dnes 
dorozumí  se  člověk  vědecky  cítící  spíše  s  katolíkem  než 
s  protestantem;  u  prvního  z  nich  nalezne  více  lidskosti 
a  duševní  pružnosti,  kdežto  druhý  bude  mrzutý  a  ne- 
přístupný jako  člověk,  který  je  přesvědčen,  že  nosí 
pravdu  v  kapse. 

Ačkoli  protestante  tvrdí,  že  jsou  pro  volnost  zkou- 
máni, zůstávají  náboženskou  sektou  a  nikoli  vědeckou 
školou  Neboť  jedině  vědecká  škola  může  jít  až  na  dno 
pravdě;  opírá  se  toliko  o  fakta  a  je  ochotna  změnit  své 
závěry,  když  toho  vyžadují  nová  fakta.  Náboženská  sekta, 
jez  zakládá  svou  víru  na  nějakém  zjeveném  a  nepromě- 
nitelném  dokumentu,  musí  naopak  na  této  víře  setrvat 
a  přizpůsobit  skutečnou  tvářnost  věcí  tomuto  zjevenému 
dokumentu.  Tak  na  př.  se  mohli  protestanti  domnívat, 
že  dovedou  křesťanství  nazpět  k  duchu  písma  sv.,  nic- 
méně však  vězí  uzavřeni  v  liteře  bible,  dokumentu  to, 
který  nepatří  do  vědy,  a  to  právě  tak  obmezeně 
jako  katolíci.  Ale  tu  již  se  obehnali  umělou  zdí  a  ne- 
mohou učinit  ani  krok  ku  předu.  A  tak  liberálové  a  re- 
volucionáři XVI.  století  stali  se  reakcionáři  steletí  XIX. 
A  to  reakcionáři  tím  zuřivější,  poněvadž  tvrdí,  že 
jdou  v  předním  šiku  myšlenkového  hnutí.  Věda  pokro- 
čila daleko  před  ně;  ale  oni  to  nechtějí  přiznat.  Chtějí, 
aby  se  přizpůsobi'a  jejich  dogmatům;  a  když  nechce  tak 
učinit,  popírají  vědu  vůbec.  Zatracuji  ji,  poněvadž  v  ni 
cítí  ohromnou  sílu,  která  je  jednou  rozdrtí.  Jak  může 
potom  nastat  nějaká  shoda?  Protestantovi  je  život  za- 
tížen fatalitou,  člověk  se  narodil  špatný,  nelze  od  něho 
nic  dobrého  očekávati;  pro  člověka,  jenž  věří  ve  vědu, 
je  život  velkou  silou,  lidstvo  je  krásným  produktem 
světového    mechanismu.   Všechna   náboženství  roz- 


bijí se  o  fakta;  zvlášť  pak  ta,  která  se  budou  proti  nim 
vzpouzet,  když  již  se  domnívala,  že  je  úplně  ovládla. 

O.statně,  ohlédněte  se,  jak  dnes  protestanti  vypa- 
dají. Nalézám  velmi  zajímavé  detaily  v  románě  p.  Kduarda 
Roda  fPalmyře  Veulardové«.  Pan  Rod  je  rodem 
Svýcar  a  líčí  náboženské  sekty  svého  kraje  jako  člověk, 
který  je  dokonale  poznal.  Nedovedete  si  představit  po- 
dobnou motanici.  Dáte  se  tomu  konečně  do  smíchu. 
Jsou  předně  dvě  od  sebe  oddělené  církve:  církev  ná- 
rodní, závislá  od  státu,  demokratická,  s  pochybnou  ortho- 
doxií;  pak  je  církev  svobodná,  podporovaná  bohatými 
rodinami,  konservativni,  s  orthodoxií  přísnější.  Konečné 
mezi  oběma  se  to  hemží  ještě  zvláštními  sektami.  Církve 
se  neustále  a  do  nekonečna  spojují  a  zase  rozdvojují. 
Když  některá  církev  vykládá  jinak  nějaký  verš  bible, 
umluví  se  čtyři  nebo  pét  a  založí  novou  církvičku.  Tak 
na  př.  v  sektě  darbistů  vypukla  strašlivá  roztržka  pro 
to,  zda  Kristus  isoutrpíí  či  »soucítí«  s  naším  neštěstím. 
A  z  toho  jsou  již  hned  dvě  církve,  dvě  skupiny  lidí, 
kteří  se  rozčilují  a  kteří  se  vzájemně  zatracuji  citáty 
z  písma  svatého. 

Protestanti  praví  svobodomyslným  :  »Proč  si  naří- 
káte ?  My  jsme  každému  přístupná  církev.  Sekly  se 
množí  u  nás  jen  proto,  poněvadž  dovolujeme  volnost 
zkoumání  písem,  t  Dobře.  Jenom  že  volná  církev  není  už 
církví,  ale  není  také  vědou.  A  odtud  pochází  bída  a 
slabost  protestantismu.  Tato  volnost  ve  zkoumáni  je 
strašlivá  zbraň,  která  se  obraci  v  jejich  rukou  proti  mm 
samým,  až  je  na  konec  ubije.  Jde  za  hranice  zjeveného 
písma  a  ničí  každé  náboženství.  Běda  víře,  která  jí  chce 
užit.  Proto  je  také  charakteristickým  symptomem  ono 
drobení  se  v  sekty.  Nezměnitelný  katolicism  má  svůj 
raison-ďčtre.  Protestantism,  jako  všechny  prostředkující 
formulky,  zůstane  roztříštěn  mezi  dogmaty  a  zákony,  jež 
chtěl  dohromady  spojit  a  usmířit. 

Ostatně,  poněvadž  je  mi  vůbec  každá  metafysika 
lhostejná,  zajímá  mne  protestantism  jen  svým  vlivem  na 
literaturu,  společnost  a  politiku.  I  když  se  zdá,  že  se  drobí, 
když  se  smějeme  rojení  se  jeho  církví,  které  vyrůstají 
za  noc  jako  houby,  přece  se  nesmí  brát  jen  tak  z  lehká, 
neboť  protestantism  je  strašlivou  silou.  Hrozí  se  nám 
jím  jakožto  náboženstvím  budoucnosti,  kdy  sever  pohltí 
jih.  Je  tím  nebezpečnější,  poněvadž  zdánlivě  odpovídá 
rationalistickému  charakteru  našeho  věku  a  uspokojuje 
starý  náboženský  instinkt  i  nové  potřeby  analysy. 

Ale  jaké  nebezpečenství,  jaká  společnost  pedantů  a 
hypochondrů  by  to  byla,  kdyby  se  mu  podařilo  zvítězit! 
Musili  byste  žít  několik  měsíců  mezi  protestanty,  na  př. 
ve  Švýcařích;  uviděli  byste,  na  jaké  nivcau  byla  tato 
země  reformací  zavedena.  Prostřední  vrstvy  jsou  sice 
počestné  a  mají  hrůzu  před  lží;  ale  tato  mravnost  byla 
koupena  za  cenu  individuálnosti  a  mužnosti  člověka. 
Osudovost  zla  tkví  nad  všemi  těmi  lidmi,  tíží  je  a  skli- 
čuje. Pro  ně  není  život  než  nejasný  a  zoufalý  boj  proti 
hříchu,  místo  aby  byl  vyjádřením  všech  sil,  dobou  květu 
lidských  schopností.  Zemřeli  byste  jisté  v  tomto  ovzduší 


neustálého  pokání,  v  tomto  zdánlivě  volném  zkoumání, 
jež  však  nutně  vede  k  negaci   lidské  svobody. 

Ještě  smutnější  výsledky  jsou  v  literatuře.  Tak 
srovnejte  na  př.  dnešní  Anglii  s  Anglií  Shakespearovou, 
lien  Jonsonovou,  těch  všech  geniů  tak  odvážných  a  prud- 
kých. Postavte  vedle  jejich  divadla,  kde  je  lidská  bestie 
puštěna  ze  řetězu,  měšťácký  a  evangelický  vlek  moder- 
ních románii.  Protestautism  vykonal  tam  své  dílo,  utvořil 
tam  své  niveau,  vytvořil  utilitaristskou  literaturu,  v  níž 
je  přesná  a  dokonalá  analysa  člověka  zakázána  jakožto 
něco  neslušného.  Londýn  nemá  dnes  divadla,  které  by 
chtělo  vylíčit  lidskou  vášeň,  ještě  stále  je  tam  censura 
na  rozpacích,  má-li  dovolit  provozování  Dumasovy 
»Dámy  s  kameliemi«.  Anglický  román  skončil  v  mo- 
rální povídce;  produkuje  rodinnou  literaturu.  Ovšem  že 
starý  saský  genius  se  časem  probudí.  Měli  Thackeraye 
a  Dickensa.  A  přece  vezměte  Dickensa,  člověka  tak  pro- 
nikavě jímavého  a  tak  intensivně  životného:  jeho 
osoby  jsou  vedle  Balzacových  osob  pouhými  sentimen- 
tálními loutkami;  ani  jedna  není  živoucím  a  složitým 
typem,  jenž  by  měl  sílu  zla  a  silu  dobra.  Dickens 
je  Balzac,  jehož  předkové  byli  po  dlouhá  sto- 
letí   p  r  o  t  c  s  t  a  n  t  y. 

Právě  tak  je  tomu  v  Německu,  kde  literatura  zmírá 
pode  jhem  náboženských  sekt  a  v  mlhách  metafysiky. 
Morální  policie  drtí  tam  každou  originalitu.  Jejich  mo- 
rálka obrací  se  v  pokrytectví;  chtějí,  aby  se  v  knihách 
i  na  divadle  mlčelo  o  rakovině,  která  je  užírá 

Ale  nejfrappantnější  příklad  naleznete  ve  Švýcarsku. 
Knihy  Švýcarů  jsou  zároveň  dětinské,  šedé  a  plné  květ- 
natého idealismu.  Stále  v.e  v  nich  setkáváte  s  kazatelskou 
zuřivostí;  i  tam,  kde  by  chtěly  dát  útěchu,  podávají  jen 
zoufal ost  zatracení. 


Protestanti  nejsou  ani  pravda,  ani  svoboda.  Dávám 
přednost  katolíkům,  kteří  jsou  aspoň  umělci.  Celá  naše 
ra^a  vzpouzí  se  proti  tomuto  verbování  vůlí,  tomu  splo- 
štění  individuality,  jež  se  děje  často  s  pokryteckou  zá- 
minkou, že  je  to  prospěšno  mravnosti.  Chceme  být  volni 
a  pyšni,  schopni  dokonce  i  toho,  čemu  se  říká  zlo,  jen 
když  z  toho  vznikne  skvělá  affirmace  života. 

Jen  jedinou  věc  závidím  protestantům:  jejich 
zuřivou  propagandu.  Nechtěl  bych  sice  dělat,  co  oni, 
dávat  krejcary  dětem,  aby  za  ně  kupovaly  a  vychovávaly 
malé  černochy  nebo  aby  se  posílaly  Eskymákům  flane- 
lové  vesty  a  bible.  Ale  když  pozoruji  jejich  kazatelskou 
vytrvalost  a  energii,  s  jakou  studují  písmo,  myslím  často 
va  všechny  ty  krásné  věci,  které  by  pořídili  missionáři 
vědy,  kdyby  se  vydali  na  získání  pro  sebe 
n  ě  ř  í  c  í  c  h   rozumů. 

Ano,  to  je  můj  sen.  Také  my  budeme  pomalu  mít 
svá  evangelia.  Proč  bychom  i  my  neměli  je  kázat,  proč 
bychom  je  neměli  vykládat  těm,  kteří  jich  neznají,  a  roz- 
sévat tak  užitečné  slovo  až  do  těch  nejzapadlejších  vísek  ? 
Kde  jsi,  náš  Kalvíne?  Vstaň  a  choď! 

LITERATURA. 

Opravdovou  událostí  našeho  kulturního  života  je 
vydání  prvního  sešitu  Ottova  Atlantu  zeměpis- 
ného. Celá  česká  vzdělaná  veřejnost  uvítá  radostně 
zahájené  vydávání  epochálního  díla.  Jednotlivec  musil  se 
uchopiti  velkého  podniku,  jaký  jinde  na  starosti  mají 
akademie  a  podobné  osvětové  korporace.  Podnikavý 
duch  tohoto  jednotlivce,  jenž  své  jméno  nerozlučně 
spojil  s  velkolepou  moderní  encyklopedií,  s  novým  Na- 
učným slovníkem  českým  a  jehož  jméno  je  též  v  čele 
nové  nákladné  publikace  zeměpisné,  zasluhuje  největšího 


uznání.  Po  dlouhých  přípravách  a  svřdcmitých  předběž- 
ných pracích  odhodlali  se  prof.  dr.  Jindřich  Metelka 
a  nakladatel  J.  Otto  k  vydání  neobyčejně  bohatého  a 
vzácně  cenného  díla,  jehož  redakci  za  řízení  jmenovaného 
učence  ob.starává  řada  odborníků  a  Zeměvědná  společ- 
nost. Ottův  Atlas  vyniká  též  krásnou  úpravou,  dokona- 
lým provedením  a  v  tomto  ohledu  může  závoditi  s  nej- 
skvělejšími cizozemskými  publikacemi  toho  druhu.  Atlas 
Ottův  bude  vycházeti  o  2— 3  mapách  v  rozměru  46:58  cm. 
Bude  to  dílo  skutečně  velkého  stilu.  V  prvním  sešitě 
jsou  2  listy  map  vzorně  provedených,  a  to  planigloby 
znázorňující  tvárnost  půdy  a  rostlinstva  na  zeměkouli  a 
mapa  Britských  ostrovů.  K  1.  sešitu  přidán  je  též  1  list 
•  Rukověti  zeměpisu  k  Ottovu  Atlantu  zeměpisnému*, 
přinášející  článek  »Z  dějin  kartografie*.  Mapy  jsou  zpra- 
covány dr.  F.  Brdlíkem  a  Otok.  G.  Paroubkem.  Je  po- 
chopitelný rozruch  vyvolaný  objevením  se  díla  tak  svr- 
chovaně důležitého  a  významného.  Vzhledem  k  velkým 
obětem,  jež  vydání  díla  bude  vyžadovati,  zasluhovalo  by 
podpory  nejširší  české  veřejnosti.  ^m  — 

Z  RUSKÉ  LITERATURY. 

Umřel  nedávno  na  Rusi  spisovatel,  velebený  a 
vlivu  plný,  umřel  v  bídě,  polozapomenut.  Byl  to  romano- 
pisec Michajlov,  pravým  jménem  Konstantin  Šeller. 
Náležel  k  nejčtenějším  autorům  na  Rusi,  měl  rozhodný 
vliv  na  mládež  ruskou,  byl  neúnavným  bojovníkem  za 
pravdu  a  umřel  v  nouzi,  v  nejtužší,  krvavé  bídě.  Co 
bylo  příčinou  toho  úpadku?  ptají  se  na  Rusi.  Jeden 
zjeho  přátel  důvěrných  v  s^Istor ičeském  Věstniku« 
svádí  vše  na  duševní  rozervanost  Šellerovu.  A  příčinou 
duševní  rozervanosti  prý  bylo  jednak  dvojí  vychování 
(se  strany  otcovy  demokratické,  se  strany  matčiny 
aristokratické),  pak  nešťastná,  až  příliš  přímá  povaha. 
Svou  otevřeností  zjednal  si  Šeller  velmi  mnoho  nepřátel 
a  to  zas  ho  hnětlo,  roztrpčovalo,  až  k  úpadku  ho  to 
přivedlo.  Jinak  pojímá  věc  J.  J.  Jasinský  ve  svém  listě 
»Jež  eměsj  ačn  yj  a  Sočiněnijai.  Dle  něho  Šeller  měl 
před  sebou  skvělou  literární  budoucnost.  Ale  toho  dne, 
kdy  poznal,  že  musí  k  zajištění  existence  míti  něco 
pevného,  že  volné  literáctví  ho  neuživí,  od  toho  dne, 
kdy  došel  k  závěru,  že  musí  se  státi  redaktorem  s  pev- 
ným platem,  a  kdy  také  převzal  redakci  časopisu  >'Živo- 
pisnoje  Obozrěnije«,  od  toho  dne  počíná  úpadek  jeho. 
»Jsou  rukopisy,  praví  Jasinskij,  jsou  clichés,  jsou  lidé 
s  nimiž  styk  působí  vražedně  na  jemné  povahy. «  A  ta- 
kovou povahou  byl  i  Šeller.  Čistí  cizí  rukopisy,  škrtati 
v  nich,  opravovati  chyby,  psáti  text  k  obrázkům,  pod- 
pisovati banální  stati  a  nezřízené  reklamy,  to  všechno 
byl  nucen  Šeller  dělati,  ale  to  ho  také  zabíjelo.  Vzalo 
mu  to  důvěru  v  sama  sebe,  cítil  věčně  se  býti  stísněn 
vydavatelem  listu,  byl,  slovem  nešťastný,  proto,  že  musí 
vykonávati  ne  vždv  příjemnou  a  vděčnou  funkci  redaktora. 
A  tak  upadal,  až  byl  nucen  uchýliti  se  v  ústrani  a  žíti 
z  milosti  carské  akademie,  jež  mu  vykázala  600  rublů 
pense.  A\e  to  už  nebyl  život,  nýbrž  živoření.  Ten,  jenž 
zvykl  býti  obklíčen  mladými  stoupenci,  nesnesl  toho, 
že  je  zapomenut,  že  dnešní  mládež  neví  už  o  něm  nic 
a  nechce  věděti  ...  A  tak  umřel  —  předčasně! 

A  přece  ani  v  smrti  neušetřila  ho  ironie  osudu. 
Jeden  z  oněch  vzorných  žurnalistů  rozhodil  zprávu,  že 
Šeller  umřel,  druhý  den  ve  všech  dennících  byly  ne- 
krology a  umírající,  duševně  zoufalý  spisovatel  četl 
ještě  vlastní  své  nekrology,  z  nichž  mnohé  za- 
pomněly na  dobré  pravidlo  starých:  de  mortuis  nil  nisi 
bene  . .  . 

S  jakou  hroznou  trpkostí  umíral  asi  Šeller  po  tom, 
co  o  sobě  za  živa  jako  o  mrtvém  četl!  B.  I'. 


Předpláci  se  pro  Prahu:  na  čtvrt  léta  zl.  1-20  (K  2-40),  na  pfil  léta  zl.  2-40  (K  4-80),  na  celý  rok  zl.  4-SO  (K  9-60).  PoStou:  na  čtvrt  léta  zl.  1-26 

(K  2-50),  na  půl  léta  zl.  2-50  (K  5--),  na  celý  lok  5  zl.  (K  10—).  —  SeSitové   vydáni  (o  dvou  čislech)  vychází  při  každém  druhém  (sudém)  íísle, 

Cena  seSitu  20  kr.  (40  hal.)  —  Padsíc  pfivodnich  prací  .se  vyhrazuje.  —   Dopisy  administraci   »Lumíra«  buďtež  adresovány:    Časopis  »Lumír«,  Praha. 

Karlovo  níměslí  č.  34.  —  Listy  přijímáme  jen  frankované.  —  »Lumír«  vych;ízí  každý  pátek  (vyjma  pr.-Í7.(Iin:!yl- 


Redaktor  Václav  Hladík.  —  Majitel,  vydavatel  a  nakladatel  J.  Ot 


Tiske 


České  grafické  spoInčuoM 


.Un 


LUMÍR 


Ročník  xxix. 


28.  ČERVNA    1901. 


ČÍSLO  39    « 


RŮŽENA  Jesenská: 


P  I  S  N  E. 


C 


o  chceš,  co  chceš,  mé  srdce, 
proč  bouříš  ?  vždyť  je  čas, 
bys  vykHčilo  v  cypKš 
a  zatměl  se  tvůj  jas. 


CO  CHCEŠ,  ME  SRDCE? 

Bys  rostlo  tiše  v  slunce 
svým  temným  smutkem  dál  — 
a  netoualo  po  tom, 
co  už  ti  osud  vzal. 


STESTl  JAKO  PTÁK  SE  ZTRATÍ 


Co  dal  ti  nesmírného, 
v  to  zamysli  se  spíš: 
buď  cypřiší  a  hrobem 
a  v  modlitbu  se  ztiš! 


Otěstí  jako  pták  se  zírati, 
nedohoníš  jeho  let, 
utone-Ii  ve  hlubinách, 
nevrátí  se  nikdy  zpět. 


AI  O  R  E 


Mc 


lořel  Nastav  mi  svoji  dálku 
měkkou  a  shovívavou, 
konejšivou  kolěbku  pro  dítě  rozplakané, 
svou  dálku  bouřlivou  a  dravou! 


Nevrátí  se  nikdy  zpátky, 
štědrost  žití  —  smutná  žeň: 
zlom  svou  růži,  klekni  k  hrobu, 
zapomeň,  ach,  zapomeň! 


Moře!  Vezmi  mne  do  svých  loktů 
lazurných,  roztoužených, 

ó,  napoj  mne  bouři  lásky,  kterou  šílím,  hynu, 
unav  mne  akkordy  Pokořených! 


Moře!  Usmrť  mne  svojí  mocí, 

jsem  jenom  slabá  žena  — 

mušle  potácím  se  ve  věčnosti  horizontech, 

uchvať  mne:  chci  být  uchvácena! 


HÍ^BITOVE  TICHY 


llřbitove  tichý  na  skále  němé, 
nad  řekou  rozzpívanou  a  rychlou, 
hřbitove  s  kostelíčkem  a  zídkou 
bílou  a  s  písní  nad  hroby  ztichlou! 


Rostou  tam,  rostou,  hřbitove  smutný, 
na  hrobech,  zídce  —  slzičky  rudé, 
ti  netušili,  co  tam  chodili, 
co  z  lásky  jejich  ohromné  zbude! 


Hřbitove  tichý,  na  skále  němé, 
nad  řekou  rychlou  a  rozzpívanou, 
z  veliké  lásky  zbyl  tam  jen  rudých 
slziček  trs,  jak  s  očí  když  skanou! 


Z>^Z>^^'^Z>'Z^^ 


Karel  Bačkovský:*) 


SRDCE   DOBRÉ  VŮLE. 


FEERIE  A  EPISODY. 


Nebyla  to  moje  tvář:  byla  to  má  duše; 
a  snad  každá  duše  lidská  .  .  . 

Non  era  il  mio  volto:   era  la  mia  anima; 
e  forse  ogni  anima  umana  .  .  . 


I. 

Wlabě  viděl  se  kmitnouti  bílý  šáteček  kynoucí 
^  mu  pozdravem  —  ještě  zahlédl  její  štíhlý 
pás  s  obvykle  věnovanou  muškátovou  růží,  kterou 
dnes  jí  přinesl  naposled —  vyhlédl  ještě  jednou 
oknem  z  vlaku  směrem  k  ni  —  ale  již  neuzřel 
nikoho. 

Lubín  si  upřímně  oddechl.  Jest  to  unavující 
věc  —  pravil  k  sobě  —  stále  ta  slova  lou- 
čení téhož  monotónního  smyslu  :  při  nichž 
nerozhoduje  se  ani,  mají-li  nějakou  váhu.  Ko- 
nečně —  on  se  s  nikým  jiným  neloučil  v  oprav- 
dovém pohnutí  rozchodu  než  s  ní  —  se  svou 
Amatou.  Tolik  si  ještě  zachovalo  jeho  srdce,  že 
zaznamenalo  vřelé  pohnutí  jeho  myšlének,  když 
jí  téměř  s  železnou  pevností  ruku  tisknul,  kterou 
mu  podala  v  svobodném,  jaksi  resignovaném 
gestu.  Usmála  se  dobrotivým  zachvěním  rtů, 
trochu  melancholicky,  ale  přece  způsobem  pro 
něho  nad  jiné  významným.  Pocítil  intensivně  po- 
vzbuzení, které  jí  svítilo  jasnou  přímostí  z  očí. 
Znal  ji  až  příliš  dobře!  Její  pohledy  —  poněkud 
bojácné  a  jaksi  nejisté,  kdykoliv  nastal  mezi  nimi 
nějaký  slovný  konflikt  —  její  hlas  bezbarvý  a 
chvějící  se,  ale  padající  jako  bílý,  chladný  sníh 
na  jeho  vášnivé,  vroucí  obrany  a  dovolávání  se 
fakt!  Než  —  to  doznával  si  s  radostí  —  obyčejně 
splývaly  myšlénky  jejich  v  dobrém  souladu.  Lubín 
v  tomto  pochopil  Amatu  až  příliš  horoucně  a 
vážil  si  jí.  —  A  proto  stýkali  se  spolu  a  obco- 
vali s  upřímností  a  srdečností  stejnou,  stále  svěží 
a  sobě  si  vzácní.  —  Příchylni  byli  k  sobě,  že  se 
mentorům  zdálo_  až  příliš.  —  »Slyšte,  Franku, 
ty  necitelníky !  Že  prý  se  k  sobě  tolik  důvěrně 
kloníme,'  pravila  mu  s  ironickým  přibarvením 
hlasu  Amata,  a  tehdáž  její  slova  (jak  rád  si  vzpo- 
mínal) inspirovala  jim  zábavnou  náladu. 

Však  náklonnost  jejich  byla  zcela  zvláštní. 
A  nemohl-li  jsi  ji  porovnati  s  tím,  co  nazýváme 
obyčejně  a  šablonovitě  láskou,  nebylo  lze  věru 
ani  s  intimním  přátel.stvím  docela  podle  sebe  ji  po- 
staviti. Než  spíše  bylo  to  čisté,  zcela  abstraho- 
vané spříznění  duší,  neustálou  výměnou  myšlének 
jaksi  spojených  jako  jemnými  vlákny. 

Hlavně  pak,  co  je  po  zevnějšku  spojovalo 
a  vnitřně  jim    dodávalo    síly  společné  a  radosti, 


*)  Poslední  práce  zosnulího  mladého  básníka. 


byla  jejich  vroucí  víra  v  umění,  v  němž  se  na- 
děje jejich  uskutečňovaly  a  láska  vzrůstala,  stále 
jsouc  posilována.  Čisté  linie  krásy,  jimž  by  pod- 
kladem byl  rythmus,  skrytý  otevřeným  očím,  ale 
vnímatelný  v  nejjemnějším  prostředí  duše,  to  byla 
jejich  společná  touha  a  náboženství.  Držíce  se 
svorně  za  ruce,  tulili  se  k  oltáři  toho  Známého- 
neznámého,  a  to  je  spojilo  a  nedopouštělo  roz- 
loučiti muže  a  ženu. 

Frank  věnoval  své  mladé  síly  s  celou  ho- 
roucností  zapálené  duše  malířství.  Byl  jedním 
z  těch,  kteří  v  umění  vynasnažují  se  odhaliti  svůj 
vlastní  temperament  a  pokoušejí  se  opět  a  opět, 
nespokojení,  neuklidnění,  nedbajíce  na  lacinou 
pochvalu,  na  pohodlné  cesty,  kudy  tolik  jiných 
přešlo  před  nimi.  Vyvíjel  se  v  něm  umělec  oprav- 
dového názoru  a  citu.  Zatím  co  přihlížel  dosti 
optimisticky  k  staré  reguli  Nulla  dies  sine  linea, 
šlechtil  a  zjemňoval  svou  vnímavě  naladěnou 
duši  s  pietou  pevně  věřícího  obětníka.  přináše- 
jícího za  dary  obětní  vše  vybrané  a  nejlepší. 

A  podnikal-li  tuto  cestu  —  odlučuje  se  úplně 
od  svojí  Amaty,  která  mu  byla  nepostradatelnou 
stále  —  domníval  se,  že  tak  učiniti  musí  vzhledem 
k  svým  intencím  vytrvale  se  třpytícím  jako  hvězda 
vedoucí.  Tak,  oddávaje  se  zcela  svému  tvoření, 
časem  naladil  svou  duši  snivými  piegami,  kterými 
ho  u  klavíru  častovala  Amata.  Všechny  skladby 
její  jako  by  provázelo  tiché  šelestění  stříbrných 
listů,  chvějících  se  na  stromech  zářícím  sluncem. 
Zaznívaly  nejjemnějším  pochopením  Lubínových 
záměrů  a  právě  Amata  to  byla,  která  sestersky 
ho  pochopujíc,  sdružila  se  k  němu  všemi  my- 
šlénkami. 

Lubín  vzpomínal  na  toto  vše  v  slabé  dří- 
motě. Tu  vyrušen  byl  ze  svého  snění,  k  němuž 
již  málo  intensivnosti  přidával,  náhlém  nárazem 
zastavujícího  vlaku,  který  dostihl  opět  stanice. 
Vzchopil  se,  když  tu  někdo  zaklepal  na  dvéře 
kupé.  Chlad  mu  z  venku  zavanul  do  tváře.  Vešel 
zřízenec  a  ptal  se  jeho  jménem,  a  když  Frank 
přisvědčil,  podal  mu  telegram,  který  ho  došel. 
Lubín  byl  v  prvním  okamžení  podobně  rozechvěn, 
jako  děje  se  pocestnému  po  dlouhé  noci,  vystu- 
pujícímu do  mlhavého  rána.  Chvatně  roztrhnul 
pečeť  a  spěšně  hledaly  oči  jeho  podpis,  a  když 
zakmitlo  se  mu  Amata,  v  úsměvu  zálibném  pře- 
běhl hltavě  ony  dvě  řádky,  na  nichž  stálo:  » Mnoho 
štěstí  k  Tvému  návratu  od  Amaty «.  —  Přečetl 
ještě  jednou  a  pomaleji  a  zjistil  dobu,  kdy  byl 
telegram  odevzdán.  Byla  to  právě  hodina,  kdy 
vracívali  se  ze  svých  procházek.  Kochal  se  v  této 
roztomilosti. 


Usednul  a  poddávaje  se  opét  mechanickénui 
pohybu  jízdy,  zalilouhal  se  do  Amatiny  prosto- 
dušnosti.  Projevovala  své  myšlénUy  přímo,  beze 
všich  komplikací  s  jinými  žádostmi  a  nápady. 
Přímost  a  prostota  ušlechtile  se  spojovaly  v  milém 
celku,  ozářeny  jejími  dětsky  srdečnými  výrazy 
tváře,  ať  již  nabídla  Lubínovi  umělý  karafiát,  že 
prý  déle  jako  památka  vytrvá,  nebo  nastrčila  mu 
svou  ručku  k  políbení  v  rukavičce  s  těmi  slovy, 
by  prý  mohl  osvědčiti  žhavost  svého  polibku. 
V  takových  podobách  zjevovala  se  mu  celá  její 
bytost  -  byl  to  její  plein  air.  Tato  její  bytost 
ve  svojí  panenské  neprobuzenosti  byla  záhadná 
pro  cizí,  pozorující  oči.  Ale  pochopiti  ji  tak,  jak 
byla,  a  to  srdcem,  jevící  v  povaze  své  tklivou 
něžnost  a  zušlechtěnost  nádechu  jakoby  nad- 
zemského  a  nezastavovati  se  již  na  zevnějších 
rysech  ženskosti.  dovedl  Lubín  s  celou  rozkoší. 

Tak  v  mysli  se  jí  zabývaje,  oddal  se  svým 
náladám  zcela.  Neustálým  pohybem  prudce  letí- 
cího vozu  sešinul  se  mu  klobouk  s  čela  a  ne- 
vlídné, žlutě  blikající  světlo  lampy  vyrušilo  Lu- 
bínův  uklidněný  zrak. 

Přitiskl  čelo  k  oknu  a  přicloniv  si  ruku  se 
strany,  bloudil  po  temném  obrazu,  který  se  mu 
zde  naskýtal,  obsáhlý,  tajemný  a  proměnný,  jehož 
povaha  dala  se  zcela  srovnati  s  Lubínovým  du- 
ševním naladěním.  Ale  pozoroval,  že  tak  bývalo 
vždy:  proměnnost  odpovídala  týmž  echem.  Měl 
takových  přirovnání  po  ruce,  která  se  mu  vnu- 
covala. Dal  se  o  tom  v  uvažování.  Dosavadní 
běh  života  rozkládal  se  před  ním  v  jasné  a  téměř 
průzračné  jednoduchosti.  Nalézal  se  právě  tako- 
vým ve  svých  myšlénkách  a  citech  —  — 

.  Veliká  elektrická  světla,  vroubící  jízdní  dráhu, 
která  jasnou,  světelnou  záplavou  vytrhovala  ho, 
kdykoliv  vlak  přejel,  svojí  obdobností  a  inten- 
sivností  z  myšlének,  upozornila  Lubína  na  venek. 
Ale  za  tuto  nemnoho  pestrou  scenerii  odměněn 
byl  pojednou  pohledem,  který  se  mu  naskytl 
v  ozářeném  okně  stavení,  které  stálo  vzadu  za 
městem,  jako  by  se  bylo  vzdálilo  v  náruč  tmám. 
Rodinná  idy  11a  ve  vší  klassičnosti:  byla  právě 
večeře  a  všichni  kolem  stolu  shromážděni,  v  očích 
majíce  jasné  záblesky  klidného  štěstí.  Opravdu, 
tichou  vznešeností  rovna'a  se  večeři  Páně. 

Jasně  vznikl  tento  obraz  v  jeho  oku  a  světlo 
to  neuhasínalo,  i  když  vlak  ujížděl  dále.  Ba  v  jeho 
představě,  schválně  udržované,  stále  se  jasnily 
rysy  nejdojemnější  v  onom  prostém  rámci  okna 
a  Lubína  obklopilo  zvláštní  ticho  a  klid. 

Zátopa  intimních  vzpomínek  dostavila  se  jako 
lék,  dobře  a  bezpečně  uspávající. 

II. 

Frank  procitnul  v  malé  horské  stanici,  která 
svým  ranním  životem  uvedla  ho  jaksi  v  klidný, 
pi^irozený    chod    myšlének.    Otevřel  okno  a  sytil 


se  lahodným  vzduchem  a  neobyčejným  jiohlcdcm 
na  mocně  uchvacující  horské  panorama.  Poetická 
nálada  jeho  stupňovala  se  zvláště,  když  s()atřil 
tu  a  tam  zákoutí,  které  vyvolalo  v  jeho  mysli 
vzpomínku  na  podobný  obraz  mistra  Se<^antiniho. 
»Skoda,«  přemítal  u  sebe,  »že  umění  dneška  jest 
uzavřeno  v  galeriích  boháčů  nebo  v  atelierech 
umělců,  a  že  jeho  i)rojev  veřejný  a  universální 
nepřichází  k  platnosti  a  k  užitku.  Ovšem,  příroda 
bohatě  nahrazovala.  Tak  horstvo,  jako  všecky 
útvary  přírody  v  chápajících  očích  lidských  bylo 
ovládáno  zvláštním  duchem,  který  vtisknulo  všemu 
okolí.  Převládalo  ticho  a  vznešený  klid  a  veleb- 
nost vše  podmaňující.  Mnohdy  zmocnila  se  lidí 
tak,  že  jediné  aby  uviděli,  vystupoveli  na  hřebeny 
horské  a  radovali  se  od  rána  do  večera  velko- 
lepému divadlu,  které  často  a  často  bylo  pro- 
měnné a  mnohdy  i  hrůzu  způsobovalo.* 

Vlak  ubíhal  nyní  po  svahu  horském  a  —  bylo 
to  patrno  —  také  kvapněji,  a  soudil  tedy  Frank, 
že  cíl  cesty  se  blíží.  Neboť  představoval  si  ve 
své  volné  obrazotvornosti,  že  hory  ustupují  a 
klesají  do  pozadí  před  velebnou  hladinou  moře. 

Bylo  mu  jaksi  živěji  a  veseleji. 

Vzchopil  se.  Příliš  mnoho  dojmů,  které  naň 
se  všech  stran  útočily,  bylo  by  ho  málem  olou- 
pilo o  jeho  poslední,  co  si  zachoval:  očekávání 
budoucího  běhu  věcí!  Vzpamatoval  se,  jako  by 
chtěl  zjistiti  svoji  energii. 

Konečně  vlak  zastavil  svůj  let  a  Lubín  Frank 
vystoupil  křepče  z  vozu  a  pohyboval  se  v  jakémsi 
setrvačném  chvatu  ku  předu.  Dojel  v  pozdním 
odpoledni  a  neměl  dosud  nijakých  úmyslů  stran 
opatření,  která  bývají  nejpřednější  cestovateli 
comme  il  faut.  Umínil  si,  že  ztráví  zbytek  dne 
zcela  nenucené,  v  přirozeném  chodu  věcí. 

III. 

Postupoval  s  ostatním  zástupem  a  když  dostal 
se  do  ulice  hlučící  životem  lidí  s[)ěchajících 
k  domovům,  přidržel  se  proudu  nejsilnějšího. 
Než  se  nadál,  octnul  se  na  břehu  přístavu,  kde 
veškeren  život  se  soustřeďoval.  Energický  rythmus 
vanul  tímto  ruchem,  zatím  co  moře  kontrastovalo 
bezměrnou,  klidnou  vznešeností. 

Frank  usedl  v  nábřežní  kavárně,  mezi  dvěma 
oranžovníky  pod  útulným  stanem  a  občerstviv 
se  poněkud  chvatně  a  nedbale,  pozoroval  přístav. 
K  pobřežním  hrázím  a  molům  kupily  se  lodě 
nejrozmanitějších  podob  a  vzezření.  Nejlépe  však 
zamlouvaly  se  oku  jeho  plachtové  lodice,  které 
mu  připomínaly  historii  tohoto  nejpradávnějšího 
plavidla.  Jinak  bylo  u  moderních  korábů:  dvojí 
nebo  trojí  komín  se  svojí  umínčností  vše  úhledné 
a  půvabné  znečistiti  neminul  se  ovšem  výsled- 
kem. —  Přemýšlel  o  všech  těch  nesčíslných 
formách,  na  něž  hleděly  oči  jeho,  nyní  zvláště 
lačné    dojmuv,  a  brzy  pocítil    v  svém    nitru    pří- 


buzné  souzvuky,  jimiž  dýchal  tento  večtiní  život 
přístavní. 

Poněkud  chladnější  vánek,  kter}/  zastihl  jeho 
zamyšlenou  tvář,  vzpamatoval  ho  k  odchodu. 
Zdvihl  se  zvolna,  jakoby  nerozhodnut,  a  ubíral 
se  po  břehu,  kudy  šla  tepna  života  pouličního 
Časem  zastavoval  se  u  výkladů,  v  nichž  nakupena 
byla  všecka  známá  bohatství  moře  a  jihu.  Vy- 
bledlí rackové,  jimž  v  bezedných  hlubinách  ne- 
dostávalo se  slunce,  a  červené  plody  granátovníku, 
prasymbolu  plodnosti  a  živoucí  krásy,  byly  pen- 
danty, které  se  mu  zalíbily  svým  symbolem. 
Byli  to  dva  svědci  dvou  životů,  jež  ztělesnilo 
jasné  slunce  a  temnota  moře. 

Zabočil  stranou  a  stanul  před  hotelem.  Vy- 
šplhav nahoru,  klesl  zemdlen  na  pohovku  a  se- 
trval oddávaje  se  nehledané  rozkoši  únavy,  ne- 
zamýšleje nic,  ale  očekávaje,  až  sám  se  vzchopí, 
jaksi  automaticky. 

Oknem  doléhal  hluk  ulic  a  slaný  vzduch 
jako  volající  ho.  Vyšel  tedy  opět  ven  a  nabaživ 
se  po  chvíli  života  na  ulicích,  zabočil  do  malé 
osterie.  Ovzduší,  do  něhož  se  pohřížil,  hlásilo  se 
svým  zápachem  vína  a  cigaret,  který  lpěl  na  všem. 
Frank  zaslechl  sotva  několik  slov  zřetelných  ze 
směsice  hlučného  rozhovoru,  který  přerušovaly 
zvuky  kytary  prudkou,  skočnou  písní.  Zatím  co 
hovor  jejich  míjel  jeho  smysly,  zabral  se  do  po- 
zorování jejich  fysiognomií,  plných  význačných 
rysů,  mnohdy  hrubých,  ale  ne  nesympatických. 
Zalíbil  se  mu  především  protějšek,  hlava  plná 
jemných,  mléčně  bílých  šedin.  Důvěřivě  dal  se 
do  hovoru  s  onou  osobou.  Setrvávali,  vzájemně 
se  bavíce  a  Frank  přijal  konečně  s  velikou  ra- 
dostí nabídku  starého  pána  za  průvodce. 

Opustil  lože  mnohem  časněji,  než  uvyknul, 
kráčel  na  náměstí  umluvené  pro  schůzku.  Cestou 
pod  příjemnými    ranními    paprsky    slunce  nabyv 


živoucí  nál;  dy,  Lubín  docházeje  na  místo,  přá- 
telsky byl  uvítán  od  starého  pána.  Hnuli  se 
vzhůru  směrem  přes  náměstí  k  starobylému  dómu, 
za  nímž  na  svahu  prostírala  se  nejzazší  část 
města.  Frank  projevil  přání  bydleti  mimo  město, 
aby  co  nejsvobodněji  mohl  se  radovati  ze  všeho 
toho  života  bujícího  kolem.  Ze  svého  snění  byl 
vyrušen.  Hovornost  ciceronova  byla  omluvitelná. 
♦  Pohlédněte, «  pravil  Frankův  průvodce,  »na  tuto 
pochmurnou  stavbu,  kterou,  zdá  se,  všecka  století 
pobořila  i  opravila.  Nebo  věnoval-li  jste  pozor- 
nost starým,  pohmožděným  polovypuklinám,  které 
pri^  pocházejí  z  katakomb  —  podívejte  se  vzhůru 
na  nový  kříž,  je  tam  od  nedávná.  Mimo  to  prý 
tato  věž  je  střed  celého  města  .  .  .« 

>Mutatis  mutandis,«  řekl  k  sobě  s  úsměvem 
Frank,  maje  na  mysli  velkolepost  myšlénky  prv- 
ního stavitele,  nyní  na  tomto  výtvoru  tak  těžce 
nepochopenou  a  naivnost  lidových  pověstí,  od- 
povídající však  v  historickém  vývoji  skutečnosti. 
A  již  přešli  dále,  ustavičně  stoupajíce  malými, 
úzkými  uličkami.  Příkrost  svahu  byla  taková,  že 
Frank  stále  se  přidržoval  zdí  v  obavě,  by  nepadl. 
Lidé  z  malých  příbytků,  které  vroubily  jim  cestu, 
často  s  domácností  svojí  uchýlili  se  na  ulici. 
Octli  se  mimo  město  a  kráčeli  po  nejzazším  svahu 
vybíhajícího  hřbetu  horského.  Kolem  cesty,  kudy 
se  ubírali,  nízká  zeď  dělila  je  od  stráně  viničně. 
Na  druhou  stranu  otvírala  se  bizarrní  perspek- 
tiva skalnatých  břehů  horských. 

Malý  dům  o  jednom  poschodí,  zeleně  na- 
barvený, objevil  se  Frankovi  jako  zaslíbená  země 
od  starého  pána.  Hned  vešli  dovnitř.  Frank  za 
svým  vůdcem  téměř  chvatně  a  nedočkavě.  Byli 
uvítáni  pohyblivou  osůbkou  paní  Fioriové.  »Moje 
domácí  paní, «  řekl  si  Lubín  a  kráčel,  vybídnut 
svým  průvodcem,  hbitě  nahoru  po  příkrých  scho- 
dech do  vlídného  pokojíka.  Pokrat. 


%     %     %     %     ir     ^     lir 


Josef  Holeček  .- 


HOUZIR. 


z  NETIŠTĚNÉ  DOSUD 
ČÁSTI  .NAŠICH..  -  -  - 


A  dobře  měl  Kovařík, «  doplnil  Kojan  svou 
■'*  ženu.  »Sedlák  musí  se  varovati  měkkosti  a 
pohodlí.  To  jsou  dva  nejúhlavnější  nepřátelé  jeho 
i  jeho  rodiny.  Má-li  příliš  velkou  živnost  a  ne- 
musí-li  sám  na  ní  pracovat  a  práci  řídit,  upadá 
v  chyby  veliké.  Zpronevěřuje  se  vsi  a  zanáší  pe- 
níze do  města,  místo  aby  jich  užíval  ku  zvele- 
bení svého  hospodářství,  k  prospěchu  svých 
sousedův  a  obce,  má-li  jich  přebytek;  stydí  se 
za  své  selké  povolání,  zapomíná,  že  je  bohem 
posvěceno,  a  pokládá  je  za  podlé.  A  neštěstí 
jeho  je  hotovo.  Svým  se  vymkl  a  cizí  ho  nepři- 
jali. Neví,  čí  je,  neví,  jak  promluvit,  jak  se  chovat, 


jak  se  otáčet,  jak  lžíci  k  ústům  podávat,  kdy  se 
smát  a  kdy  plakat.  Je  na  posměch  sedlákům 
i  měšťákům,  vážnosti  nemá  ani  u  své  čeledi,  ani 
ve  vsi,  ani  v  městě.  A  konce  takových  bývají 
špatné.  Ne  měkkostí,  ale  tvrdostí  kámen  drahý.o 
Duchovní  pokyvuje  přisvědčoval  a  dobro- 
myslný, usměvavý  pohled  upíral  na  Kojana,  na 
muže  silného,  že  by  mohl  jako  hrdina  pohádky 
pravicí  strom  vytrhnout  a  jak  o  hůl  oň  se  opírat, 
a  spolu  měkkého,  že  by  si  dělal  svědomí,  kdyby 
nepřekročil  červa,  plazícího  se  mu  pod  kročeji, 
a  ušlápl  jej  A  on,  hleďme,  Kojan  horuje  pro 
tvrdost!  Kněz  věděl,  že  ty  protivy  u  Kojana  jsou 


zdánlivé  a  ve  skutečnosti  tvoří  harmonii,  kterou 
nic  nemůže  porušit.  Věděl  i  to,  že  Kojan  nehlásá 
tvrdost  citu,  nýbrž  tvrdost  ve  věrnosti  zásadám, 
[iravidlům,  morálce  a  tradicím  selského  stavu. 
Pan  děkan  Pospíšil  neměl  ničeho,  v  čem  by 
Kojanovi  od[)or()val  anebo  jej  poopravil.  Tím 
více  ho  překva[)ilo,  že  Kojan  náhle  zrudl  ve  tváři, 
vstal  a  několikrát  prudce  přešel  pokoj,  lomě  ru- 
kama. Potom  zastavil  se  před  Kojankou. 

•  Kam  se  poděl  .^«  tázal  se  hlasem  násilně 
přidušeným. 

»Nevím,í  odvětila  plaše  Kojanka.  » Ani  jsem 
si  nepovšimla.  Myslila  jsem,  že  tu  pořád  sedí 
mezi  námi  a  snaží  se  pochopit  naši  rozprávku, 
jako  když  jsme  přišli.« 

•  Říkám  ti,  Kačenko,  to  jen  se  přetvářel, 
abychom  si  ho  nevšímali,  a  myslil  na  to,  jak 
upláchne.  Houzír!  Nu  počkej,  houzíre!« 

A  duchovnímu  jal  se  žalovati,  z  uctivosti 
tlumě  hlas: 

•  Nevím,  co  to  bude,  ale  bojím  se  velkého 
soužení  a  velkých  zkoušek  od  Pána  boha.  K  viili 
tomu  chlapci  jsme  vlastně  dnes  přišli.  Dohlídat 
se  ho  nemiižeme.  Jak  jen  ho  spustíme  s  očí, 
ztratí  se  jako  duch.  Kdo  ví,  kde  ho  zas  je  konec! 
Utíká  do  polí  a  lesů,  nejhorší  nepohoda  ho  ne- 
odstrašuje,  přináší  si  nemoci  a  nám  kříž.  Myslil 
jsem  si:  dáš  ho  do  školy,  tam  mu  nastanou  nové 
starosti  a  změní  se  a  starší  školáci  dají  na  něj 
pozor.  Ale  pan  učitel  Rendla  mne  odmrštil,  že 
chlapec  nemá  ještě  předepsaného  věku.  Co  dělat? 
Za  nějaký  den  začneme  jezdit  do  polí,  stavení 
nám  zpustne,  chlapce  nebude  možno  vzít  s  sebou, 
ani  doma  ho  nechat.  A  tak  vidíme,  že  přece  jen 
škola  může  nám  pomoci,  a  s  tou  dnes  přicházíme 
k  panu  děkanovi:  přicházíme  ke  kováři,  když 
jsme  nepořídili  u  kováříčka,  a  prosíme,  aby  pan 
děkan  sami  toho  chlapce  do  školy  přijali  anebo 
to  dovedli  u  pana  učitele  Rendly,  aby  našemu 
Bartoni  dvéře  školy  nezavřel.* 

»Nu,  Kojane,  když  nemáte  jiných  starostí, 
touhle  si  hlavu  neobtěžujte.  Bartoňe  do  školy 
přijmeme  a  já  sám  vás  dovedu  k  panu  učiteli 
Rendlovi,  aby  se  to  stalo  ještě  dnes.  Ale  pře- 
devším chlapce  musíme  k  tomu  mít.« 

A  tu  se  dal  do  upřínmého  smíchu.  Kuchařka 
otevřela  dokořán  dvéře  kuchyně  a  dveřmi  bylo 
vidět  Bartoňe,  an  s  chutí  z  hrnečka  vybírá  kusy 
rohlíku,  napité  bílou  kávou  —  čtvrtý  to  již  byl 
hrnec  toho  rána  —  a  Kojanka  stojíc  nad  ním, 
spíše  posuňky  nežli  slovy  ho  kára.  Zasmál  se 
i  Kojan  a  Kojanka  obrátila  se  k  oknu,  aby  ne- 
bylo vidět  nenadálou  změnu  v  jejím  obličeji.  Ne- 
slušelo by  se,  aby  v  přítomnosti  iiuižň  byla  ne- 
zdrželivá, byí  ve  veselosti.  Tím  upřímněji  smála 
se  panna  kuchařka,  jež  těch  ohledů  neznala. 

Upokojen  o  synův  osud  Kojan  zavřel  dvéře 
kuchyně  a  zvážněv,  obrátil  se  na  otce  duchov- 
ního : 


•  Ještě  pro  jinou  příčinu  jsem  přišel,  ještě 
jinač  nevím  si  s  chlapcem  rady.  Abych  jej  za- 
městnal a  spíš  doma  udržel,  začal  jsem  jej  ne- 
dávno sám  vyučovat  umění  liternímu.  Chlapec 
je  tupý  a  dostal  několikrát  výprask.  Co  jsem  já 
dostal  výprasků!  Za  mého  dětství  nikdo  jinak 
s  dítětem  nemluvil,  než  ranou.' 

Pan  děkan  přisvědčoval,  Kojan  pokračoval: 

•  Příjemné  to  nebylo  nikterak,  jen  co  je 
pravda  Na  děti,  jakmile  začaly  chodit,  nikdo 
laskavě  nepromluvil.  Dítě  lítalo  mezi  dospělými 
jako  míč.  Jak  dovedlo  pro  něco  dojít,  něco  unést, 
na  věci  dosáhnout,  ukládali  mu  práci.  Zahálet  a 
postát  nesmělo  ani  minutku.  Všecko  bylo  zaří- 
zeno tak,  jakoby  lavice,  postel,  kamna,  ba  i  ta 
půda  pod  nohama  a  mez  byly  na  perách  a  dítě 
vyhazovaly,  jakmile  chtělo  na  nich  odpočinouti 
si  nebo  jen  stanouti.  Abychom  se  my  chlapci 
ani  na  pastvě  nemohli  oddati  zahálce,  museli 
jsme  při  dobytku  punčochy  plést  Pasák,  vyhá- 
něje na  pastvu,  dostal  od  matky  úkol,  co  má 
uplést,  a  běda  mu,  nevykonal-li,  co  mu  uloženo! 
Všecko  se  tenkrát  muselo,  a  co  se  muselo,  stá- 
valo se  a  bylo.  Nikdo  se  neodvážil  staršího  ne- 
poslechnout, a  ještě  méně  odmlouvat  a  odporovat 
mu.  A  dítě  na  dvoře  mělo  plno  starších.  Star- 
šími byli  mu  nejen  rodiče,  nýbrž  i  starší  sou- 
rozenci, čeleď,  i  ten  pasák  a  hůdě.  Kdo  šel  mimo 
dítě,  každý  něco  (loručil,  něco  neberného  dítěti 
strčil.  Sousedy  dítě  muselo  míti  v  uctivosti  jako 
vlastní  rodiče,  muselo  je  z  daleka  pozdravovat 
i  poslouchat,  jestli  mu  poručili  něco  v  nepří- 
tomnosti jeho  rodičů.  Děti  byly  jako  násyp  ječ- 
ného zrní,  vržený  do  stoupy.  Bolelo  to  ve  všech 
údech,  ve  všech  kloubech,  pokud  zrno  opíchá- 
vali,  ale  když  vyšlo  zpod  stoupy,  po  bolesti  ani 
památky  a  zrno  vidělo  se  pěknou  bílou  křupou. 
Stana  se  chasníkem,  chlapec  byl  ve  všem  pravou 
rukou  svého  otce  a  byl-li  nejstarším  synem,  jeho 
náměstkem  ve  všem  i  naproti  matce.  Rodiče 
vždycky  se  s  ním  radili.  Otec  měl  právo 
udělat  něco,  co  se  mu  zdálo  dobrým,  o  své 
ujmě,  bez  souhlasu  nejstaršího  syna  a,  kde  byla 
úplná  rodinná  shoda,  i  jeho  dospělých  bratrů; 
nejstarší  syn,  umřel-li  otec  anebo  nebylo-li  ho 
doma,  mohl  rozhodnout  i  naproti  mínění  matčinu; 
ale  matka  nikdy  na  vlastní  vrub  nejednala.  Ta- 
kové byly  za  mých  mladých  let  u  nás  pořádky. 
A  bylo  to  nejen  v  naší  vsi,  ale  v  celém  kraji  a 
podlešáci  ještě  přísněji  se  jich  drželi,  než  my  na 
rovině.  Všichni  jsme  tento  způsob  vychovávání 
mládeže  pokládali  za  velmi  dobrý.  Dítě  naučilo 
se  záhy  všecko  dělat  jakorát,  aby  si  rány  neza- 
sloužilo, a  zároveíí  zbystřil  se  mu  vtip  i  tělo  a 
dítě  záhy  umělo  bystře  se  vyhnout  i  ráně  již 
poctivě  zasloužené  Ze  by  některé  na  ránu  čekalo 
anebo  samo  si  pro  ni  chodilo,  toho  nepamatuju. 
Teprve  u  vlastního  synka  jsem  se  toho  dožil. 
Nejprve  jsem  se  pro  to  náramně  rozzlobil,  a  potom 


jakoby  mne  hrůza  naplnila.  Tak  se  mi  nějak 
udělalo,  jakoby  Bartoň  nebyl  můj  a  já  na  cizího 
neměl  i)ráva  vložit  ruku  a  nutit  jej,  aby  se  pod- 
robil mé  vůli,  Tu  vězí  něco  křivého.  Buď  byl 
pochyben  spůsob,  kterým  já  sám  byl  veden  a  se 
mnou  všechny  naše  selské  děti,  anebo  mne  bůh 
míní  potrestat  a  dal  mi  synka,  s  kterým  ničeho 
nesvedu.' 

Pan  děkan  Pospíšil  se  strojil.  Otíraje  si  ru- 
kávem klobouk,  promluvil  ke  Kojanovi,  rád  jsa, 
že  má  možnost  besedu  zakončiti  dobrým  na- 
učením : 

•  Synek  váš,  milý  Kojane,  není  jen  dítětem 
vaším,  nýbrž  také  dítětem  své  doby,  a  to  je  doba 
jiná,  než  do  které  spadáme  my  spolu  Krev  jeho 
je  vaše  a  manželky  vaší,  ale  duše  člověka  již 
v  nejútlejším  věku  začíná  se  přizpůsobovati  zvlášt- 
nostem své  doby,  tak  že  možno  říci,  že  duše 
každého  jednotlivce  vzniká  z  duševného  obcování 
všeho  současného  pokolení.  Peruti  ducha  jiné 
doby  zašustěly  vedle  vás,  Kojane,  a  to  bylo 
čeho  jste  se  tak  zhrozil,  co  učinilo,  že  vlastní 
dítě  najednou  se  vám  zazdálo  jako  cizím.  Nás 
mleli  jak  mleli  a  já  nemohu  říci,  že  každému 
z  našeho  pokolení  to  bylo  na  škodu  a  záhubu. 
Za  našich  časů  každý  starší  každému  mladším\i 
dělal  otce  pacholek  pohůnkovi,  pohůnek  pasá- 
kovi, a  člověk  měl  tolik  otců,  že  nevěděl,  č:  je, 
koho  má  poslouchati,  čeho  se  varovati!  V  životě 
selském,  prostém  a  nesložitém,  šlo  to  tím  spů- 
sobem  nejlépe  a  nejdéle,  protože  lidé  měli  staré 
skušenosti  o  tom,  co  býti  má  a  nemá,  co  dělat 
a  nedělat,  a  ty  skušenosti  nedoznaly  opravy. 
Nejsem  proti  tělesnému  trestání  dětí.  Dětská 
duše  má  ta  zvláštnost,  že  mnoho  chce,  a  co  chce, 
vší  silou  chce  pro  tu  chvíli,  než  ji  opanuje  vůle 
jiná.  Ale  dítě  ještě  neumí  rozumem  rozsouditi 
co  je  dobré  a  co  zlé,  není  rozumným  vládcem 
vůle  své.  Na  rozum  jeho  lze  ještě  nepatrně  a 
jen  znenáhla  účinkovati.  Proto  nechybuje  vychova- 
tel, je-li  přesvědčen,  že  dítěti  poroučí  něco  dobrého 
a  jemu  nikoli  nemožného,  postaví-li  naproti  silné, 
ale  nerozumné  vůli  dětské  silnější  a  rozumnou 
vůli  svou  a  podepře-li  ji  metlou,  kde  nepomáhá 
pouhé  slovo.  Ale  každý  trestající  je  mocný,  a 
každý  mocný  má  býti  pamětliv,  že  moc  jen  potud 
jest  oprávněna,  pokud  možno  o  ní  říci,  že  po- 
chází od  boha,  to  jest,  že  není  mocí  hrubou  a 
surovou,  nýbrž  mravnými  zákony  božími  upra- 
venou, srdcem  zmírněnou  a  zřízenou.  Nikdo,  komu 
moc  dána,  nemá  ji  vykonávati,  není  li  v  stavu  boží 
milosti,  nemá  li  svědomí  čisté  a  duši  roznícenou 
láskou  k  bohu  i  k  bližnímu.  Užívá-li  mocný  v  ta- 
kovém stavu  moci  své,  koná  dobro  a  spravedl- 
nost, pomáhá  slabým  a  utištěným,  je  záštitou 
sirotkům  a  vdovám.  V  tom  případě  nepatří  ke 
Kainovcům,  jak  vy  jste  všechny  mocné  pokřtil, 
nýbrž  je  z  Abelovců  silným,  k  ochraně  ostatního 
kolena  Ábelova  dostatečným.    Všecka  moc  není 


Hospodinem  zavržena.  Moci  užil,  vyháněje  pra- 
rodiče {)o  hříchu  z  ráje,  archanděla  Michala 
s  mečem  plamenným  na  ně  poslal.  Ale  archanděl 
Michal  mečem  jich  nezrubal,  nýbrž  jen  jim  jej 
ukázal.  A  tím  jest  nám  na  věčné  časy  ukázáno, 
pokud  bůh  dovoluje  mocnému  moci  užívati.  Nej- 
prve třeba  napomenouti  a  nehroziti,  potom  po- 
hroziti a  netrestati,  a  teprve  po  třetí  smí  se  po- 
trestati. Ale  každý  trest  má  být  mírný.  Jen  svr- 
chovaně spravedlivý  bůh  má  právo  býti  přísným. 
Člověk,  konající  spravedlnost,  vždycky  má  býti 
pamětliv  ne  tak  paragrafů  zákona,  jako  toho,  že 
s  lidskou  nedostatečností  vykonati  má  úřad  ze 
všech  nejtěžší,  jenž  vlastně  jen  bohu  přináleží, 
úřad  soudcovský.  Má  pamatovati,  že  docela  spra- 
vedlivým může  býti  pouze  bůh,  a  to  proto,  že 
je  nejen  soudcem  nejlepším,  nýbrž  i  vševědoucím, 
a  všecko  věděti  je  tolik,  jako  všecko  odpustiti. 
Buh  proto,  že  všecko  ví,  že  mu  jsou  povědomý 
i  nejvzdálenější  a  nejtajnější  příčiny  lidského  pro- 
viněn'', o  kterých  mnohdy  ani  pachatel  neví,  mohl 
by  býti  přísným,  a  je  milosrdným.  Tím  milosrd- 
nější má  býti  člověk,  kdykoli  odsuzuje  bližního, 
byť  ani  neseděl  právě  na  stolci  soudcovském. 
Proto  každý  rozsudek,  byť  skutek  obžalovaného 
neměl  polehčujících  okolností,  má  býti  pod  zá- 
konnou měrou,  a  že  pokuta  smrti  je  nejtěžším 
trestem,  soudce  lidský  nikdy  nemá  bližního  od- 
souditi na  smrt  a  zvláště  proto  ne,  že  pokutu 
smrti  nevinně  vytrpěl  syn  boží.  Od  té  doby  ten, 
kdo  odsuzuje  na  smrt,  přirovnává  se  k  nespra- 
vedlivým soudcům,  odsoudivším  Ježíše,  a  na  smrt 
odsouzený  a  smrtí  pokutovaný  postupuje  o  krok 
blíže  k  Ježíši.  A  postupuje  k  Němu  i  ten,  kdo 
po  lidském  soudu  byl  smrtí  pokutován  právem, 
neboť  se  mu  křivda  stala,  protože  každý  přísný 
a  tím  spíše  krutý  rozsudek  je  bezprávím.  Co 
jsem  pravil,  platí  všeobecně,  i  o  trestání  dětí, 
třeba  že  dětem  při  tom  nechodí  o  krk.  Ale  ničí 
srdce  není  tak  citlivé  ke  křivdě,  jako  srdce  dětské, 
a  proto  rodiče  a  učitelé  mají  úzkostlivě  dbáti, 
aby  dítěti  trestem  nekřivdili.  Účelem  trestu  je 
vykonati  spravedlnost  na  tom,  kdo  se  dopustil 
křivdy.  Je-li  trest  mírnější  a  trestaný  sobě  při- 
znati musí,  že  zasloužil  těžšího,  účelu  spravedl- 
nosti je  dosaženo;  ale  není  ho  dosaženo,  vzbu- 
zcn-li  trestem  v  potrestaném  pocit,  že  trestem 
křivda  se  mu  stala.  To  budí  v  něm  nevážnost 
ke  spravedlnosti,  kalí  cit  její  a  duši  buď  zatvrzuje 
nebo  láme.  Český  národ  zakusil  mnoho  veliké 
křivdy  a  na  duši  jeho  nezůstalo  to  bez  účinku. 
Duše  jeho,  dokud  se  na  vlastních  perutech  vzná- 
šela, hořela  zápalem  obětavosti  za  věc  dobrou 
a  svatou,  za  boží  zákon,  za  jednotu  a  nezávislost 
vlasti,  za  čest  jazyka  svatováclavského,  a  v  tom 
zápale  Cech  konal  hrdinství  a  dychtil  po  slávě 
i  smrti  hrdiny.  Ale  křivda,  těžká,  hrozná  křivda 
tuto  krásnou  duši  zlomila,  vzletná  křídla  jí  ura- 
zila.   Čech  zdomácněl  ve  své  křivdě,  k  jejíž  ná- 


pravě  nedostávalo  se  mu  síly.  Naučil  se  trpět, 
ale  i  přivykl  utrpení  a  počal  věřit  o  sobě,  zeje 
k  utrpení  stvořen,  že  trýzeň  a  muka  jest  jeho 
věčným  údělem,  a  vzdal  se  naděje,  že  kdy  zasedne 
k  hodům  národu  svobodných.  A  dlouho,  milý 
příteli,  dlouho  ještě  bude  takovým;  veliký  v  utr- 
pení a  vynikající  v  době  utrpení  a  křivdy  svými 
starými  krásnými  vlastnostmi;  ale  zmatený  a 
z  úlohy  své  jako  školáček  vyvedený,  jakmile  doba 
utrpení  minula  a  na  něm  by  bylo,  aby  zase  na 
křídlech  ke  slunci  se  vznášel,  a  křídla  jsou  mu 
polomena.  Proto  buďte,  Kojane,  úzkostlivě  opa- 
trný, trestáte-li  své  dětj,  a  každým  rodičům  k  ta- 
kové opatrnosti  raďce.  Česká  duše  uzdraví  se  jen 
spravedlností.  A  aby  jiní  Čechovi  spravedlnost 
činili,  k  tomu  je  nejprve  zapotřebí,  aby  on  sám 
ji  poznal  a  jeden  druhému  ji  dával  a  proti  křivdě 
ho  chránil.  Pojďme,  Kojane!' 

Pan  děkan  Pospíšil  sáhl  po  holi.  Kojan  si 
utíral  hojné  krůpěje  potu.  Vyšli  a  šli  k  panu 
učiteli  Rendlovi. 

Pan  učitel  Rendla  bydlel  v  novém  domku 
nad  parkánem,  na  polední  straně.  Mezi  domlcem 


a  parkánem  bylo  několik  dzierdzonských  úlů, 
čerstvě  natřených.  Do  poledne  mnoho  nescházelo. 
Slunce  domek  učitelův  pěkně  vyhrávalo. 

Kojanka  chtěla  usednouti  v  kuchyni.  Mocí 
mermo  ji  museli  nutit,  aby  vstoupila  do  pokoje. 
Přestala  se  konečně  zdráhat  a  vešla.  Košík  s  vejci 
nechala  v  kuchyni. 

Pan  učitel  Rendla  nebyl  dávno  na  svém  pů- 
sobišti, ale  již  dobyl  si  obliby  v  městě  i  po  ves- 
nicích. Možno  jej  nazvati  buditelem  hospodářským. 
Nebyl  z  rodu  selského,  ale  miloval  sedláky.  Čítal 
knihy  o  nich,  zvláště  jak  hospodaří  v  jiných,  po- 
kročilejších zemích,  a  hořel  touhou  přivésti  se- 
dláky okolí  vodňanského  také  na  tak  vysoký 
stupeň  pokroku.  Zvláště  horoval  pro  dzierdzonské 
úly.  pro  chmelařství  a  hedvábnictví.  Dzierdzonské 
úly  za  dvě  desítky  let  zvítězily.  Ale  tenkrát 
učitele  Rendly  dávno  již  ve  Vodňanech  nebylo, 
tak  že  nemohl  vidět  ani  toto  částečné  svoje  ví- 
tězství. 

Měl-li  chvíli  pokdy,  vycházel  do  polí  a  do 
vsí,  zastavoval  se  u  pracujících  a  dobré  rady  dá- 
val. Lidé  bedlivě  poslouchali,  tiše  se  usmívajíce. 

Pokrač. 


%       %       %       %       %       Tlf        % 


BEATRICE    MaÍJÁKOVÁ: 


KLEKANÍ. 


Z-navena  vroucností  své  vůně, 
zářením  dlouhým  sladce  mdlá, 
červených  růží  rozkoš  stůně 
a  teskní  nyvě  ubledlá. 

Klekání  slzícího  snění 
hrá  večer  něhou  smutnijch  škál, 
modravých  stínů  lehké  chvění 
nám  v  duši  dýchá  šťastný  žal. 


Mystické  touhy  srdcem  šili, 
rty  blednou  v  čistém  pocelu, 
a  sníme  o  Kristu  v  té  chvíli, 
jak  jde  kol  v  choru  andělů. 

Tušíme  snivost  jeho  lící, 
zázraky  zraků  tajemných 
a  něhu  ruky  žehnající 
na  hlavách  tiše  schýlíMiých  .  . 


•^      Z>     Z>     Z>     Z'     Z'     z> 


H.\NUŠ  Jelínek: 


A 


POZDĚ. 


můžeš  prosit,  můžeš  ruce  spínat 
a  v  prosbě  zvedat  bílá  ramena 
a  vzdorovat  a  zoufale  se  svíjet 
a  tiše  vzlykat,  duše  zlomená, 

je  pozdě  už  a  nelze  jít  už  zpátky. 
Je  šelma  volná,  praskly  okovy. 
Kříž  udělej  a  otčenáš  se  modli! 
Krev  lidskou  zvétřil  tygr  hladový! 


Tvé  hrdlo  z  atlasu  je  měkké,  bílé  — 
však  pozdě  je,  už  sotva  vykřikne. 
Jen  jeden  šelmy  skok  — a  potom  ticho, 
a  rudá  krev  tvá  z  něho  vystříkne. 

Teď  pláče  ncch  a  o.suš  svoje  oči, 
toť  efekty  otřelé  z  divadla; 
své  dej  mi  rty  a  dej  mi  svoje  tělo, 
když  už  jsi  peklu  duší  propadla  .  .  . 


Z>     "^      '^     z>      ^ 


VÁCLAV  Hladík  : 


EVŽEN   VOLDAN. 


ROMAN. 


Voldan  odbyv  úvodní,  věcnou  a  polemickou 
část  své  řeči,  počal  široce  a  jasně  vykládati 
o  všeobecných  myšlénkách,  jež  před  ním  byly 
proneseny  se  stanoviska  krajního,  nesmiřitelného, 
revolučního.  A  poněvadž  věděl,  že  by  nenašel 
proti  vášnivé  výmluvnosti  radikálně  socialistického 
:'ečníka  tóny  ještě  náruživější,  slova  ještě  pádnější, 
řečnil  nebo  spíše  přednášel  mírně,  pokojně  a  jen 
na  příhodných,  efektních  místech  energicky  akcen- 
toval. Po  celou  dobu  udržoval  sněmovnu  v  tichém 
napjetí,  jež  někdy  bylo  přerušeno  buď  pochvalou 
nebo  výkřiky. 

•  Neztrácíme  s  očí,«  mluvil  Voldan,  obklo- 
pený poslanci  svobodomyslnými,  kolem  něho  sto- 
jícími a  sedícími,  »onen  velký  problém,  který 
znepokojuje  naši  dobu.  Vedle  starostí,  bolestí, 
naděje  a  touh  našeho  národního  zápasu  zabý- 
váme se  tím  problémem  právě  tak  svědomitě  a 
úzkostlivě  jako  ti  (obrácen  k  Voldíichovi  a  sou- 
druhům), kteří  se  domnívají,  že  mají  monopol 
porozumění  pro  zájmy  lidu,  že  oni  jedině  mají 
výhradní  schopnost  citu  pro  potřeby  pracujícího 
lidu,  kteří  věří,  že,  když  oni  podají  ruku  ku  po- 
moci dělníkovi,  že  mu  nesou  spásu  a  blaho, 
kdežto  naše  ruka,  podaná  s  týmž  a  snad  ještě 
poctivějším  úmyslem,  poskytuje  mu  jen  zhoubu 
a  zradu  U 

»Dobře  řveš,  lve!«  vykřikl  dr.  Voldřich. 

•  Komediante !«  ozval  se  jeden  z  jeho  sou- 
druhů. 

•  Výborně!  Výborně!'    znělo  okolo  řečníka. 
Voldan  pokračoval: 

»Nikdo  si  nepřeje  více  nežli  já,  aby  došlo 
k  spravedlivému  rozdělení  plodů  práce,  aby  po- 
vznesen byl  blahobyt  dělnictva  dle  požadavků 
moderní  doby,  a  aby  u  stolu  života  bylo  dosti 
místa  i  pro  ty,  kteří  pracují  v  dílnách  a  v  továr- 
nách, lopotí  na  polích,  vysilují  se  v  dolech.  Ale 
při  této  snaze  musím  se  energicky  postaviti  proti 
theorii  kollektivistů,  jež  je  úf)lnou  negací  majetku 
a  individuální  svobody. < 

•  Výborně!  Výborně!* 

•  Politika,  jejíž  program  vpletl  do  své  řeči 
dr.  Voldřich  s  celou  vehemencí  své  výmluvnosti, 
je  politikou  příčící  se  všem  pojmům  pravdy, 
spravedlnosti  a  přirozenosti.  Ve  jménu  rovnosti, 
lidskosti  a  lásky  k  bližnímu  chce  tato  politika 
všeobecné  srovnání  všech  neshod  a  růzností  ve 
společnosti,  chce  úplnou  nivelisaci  —  unifor- 
maci  —  jedinou  plochu  a  jedinou  bari/u.  Tito 
snílkové  sociální  rovnosti  učinili  by  nám  svět 
velmi  ubohým,  prostředním,  chudým  a  především 
nudným.  (Smích.)  Jsou  propasti  bídy  a  špíny  a 
jsou  výšiny  bohatství,  moci  a  krásy.  Kdežto  my. 


svobodomyslní  a  humánní,  chtěli  bychom  zasy- 
pati tyto  propasti  dobrem  a  blahobytem,  chtěli 
by  kollektivisti  vyrovnati  vše  tím,  že  by  sbořili, 
se  zemí  srovnali  všechny  jasné  a  krásné  výšiny. 
(Smích  a  potlesk.)  Nenávidím  každou  tyranii  a 
nejvíce  tyranii  prostřednosti,  šedivou  tyranii  uni- 
formovanosti  a  sektářství  —  a  tu  nám  slibují 
mužové  nejpokročilejších  zásad  !  Nerovnost  je  zá- 
kladním zákonem  přírody.  Rovnost  kollektivistů 
byla  by  nejen  fantastickým  bludem,  ale  i  nespra- 
vedlivostí a  stavěla  by  na  totéž  místo  práci 
i  lenost,  schopnost  i  otupělost,  jemnost  i  surovost, 
ctnost  i  hřích. « 

A  povýšeností  myslitele  pružného  a  vol- 
ného, schopného  všech  kompromisů,  shovíva- 
véiio  ke  všem  principům,  nad  všechny  před- 
sudky povýšeného  a  úplně  smířeného  se  základy 
nynějšího  společenského  řádu,  který  nechce  ná- 
silně reformovat  ani  bořit,  jemuž  chce  ponechat 
přirozenou  a  opportunní  cestu  vývoje,  pokračoval 
ve  sv('.  kritice  socialismu  stále  klidněji  a  důraz- 
něji. Mluvil  o  evoluci  společností  s  citáty  z  Milla, 
o  základní  organisaci  budoucí  společnosti  s  citáty 
z  Marxe  a  Engelse,  o  přechodu  hospodářské 
přítomnosti  do  socialistické  budoucnosti  s  citáty 
(ironistickými  a  sofistickými)  z  Bakunina,  Four- 
niera,  ano  i  Renana.  Celý  ten  zmatek,  spletení 
pojmů,  myšlenkový  mumraj,  maškarádu  demago- 
gických frází,  filosofii  krčem  a  meetingů,  mou- 
drost politisujících  analfabetíi  způsobilo  nepocho- 
pení neb  velmi  povrchní  pochopení  těch  rozsévačů 
myšlének,  kteří,  jako  Ricardo,  Malthus,  Stuart 
Milí,  přišli  dříve,  nežli  pluh  zpracoval  půdu.  Tak 
vybujelo  v  té  půdě  bejlí  socialistických  privat- 
docentů  německých,  hloží  polovzdělaných  prole- 
tářů.. Na  vetchých  základech  sociální  oekonomie 
staví  se  příliš  smělá  budova.  A  poněvadž  kolem 
této  babylonské  věže  blaha  a  spásy  člověčenstva 
vládne  opravdový  zmatek  jazyků,  úplné  spletení 
nejzákladnějších  pojmů  o  hodnotě,  kapitálu,  mzdě, 
rentě,  tak  lze  předpokládat,  že  ani  politická  oeko- 
nomie, ani  socialismus  různých  stran  nerozluští 
velký  problém  společnosti.  Snad  v  budoucnosti 
dojde  k  jakémusi  dohodnutí  mezi  soukromými 
mocemi  a  veřejnými  mocemi,  mezi  individuem 
a  státem  a  obcí  —  a  to  bude  asi  správná  cesta 
A  Voldan  povýšil  hlask  pathetickému  apellu, 
jenž  měl  být  odpovědí  míru  a  rozumu  na  vý- 
hružný výpad  mluvčího  socialistů  :  >Mír  sociální ! 
Tato  slova  kouzelná  vyvolávají  ušlechtilé  před- 
stavy, jasné  perspektivy.  Toužíme  po  něm  tím 
více,  čím  větší  úzkost  vzbuzuje  v  nás  nynější 
rozháranost  a  neklid  společnosti  zjitřené  záhub- 
nými  štvanicemi.  Boj  hlásají  nejvášnivěji  ti,  kteří 


jsou  ovládáni  ménč  zásadami  oprav  a  převratů, 
jako  spíše  solieckými  pocity  touhy  po  lepším  životě 
hmotném,  po  pohodlí  a  požitcích  zámožných  a 
blahobytných  Mír  sociální  by  byl  dosažitelný 
a  brzo  uzavřen  mezi  oběma  stranami,  kdyby  so- 
cialisté skutečné  pracovali  jen  k  tomu  cíli,  aby 
práci  byl  zajištěn  legitimní  podíl  v  produkci 
majetku,  aby  rozmnožena  byla  opatření  podpůrná 
a  ochranná,  aby  ponecháno  bylo  volné  pole  ini- 
ciativě individuální  i  kollektivní,  aby  usnadnilo 
se  nabytí  kapitálu  a  majetku  vzájemností  a  úspo- 
rou. Všechny  třídy  atakované  socialisty  jako  ne- 
smiřitelní nepřátelé  práva,  rovnosti  a  lidskosti 
by  vyšly  vstříc  těmto  požadavkům.  Ale  socialisti 
chtějí  něco  jiného.  Dělnický  proletariát,  štvaný 
a  drážděný  agitátory  a  sofisty,  pokládá  se  za  bo- 
jovnou stranu,  která  muM  zdolat  nynější  společ- 
nost a  vybojovat  svou  Velkou  Revoluci  proletáře 
proti  měšťákovi,  jako  si  měšťák  vybojoval  r.  17'.>2 
svou  Revoluci  proti  aristokratovi  Zarytí  a  fana- 
tičtí a  cele  ovládaní  zásadami  materialistickými, 
chystají  se  socialisté  k  zoufalému  útoku  proti 
celému  řádu  společenskému.  Nenastal  ještě  jejich 
čas  a  po  porážce  komuny  pařížské  před  třiceti 
lety  užívají  rudého  praporu  pouze  jako  deko- 
race symbolické.  Socialisti  v  celé  Evropě  neupu- 
stili od  svých  revolučních  a  bojovných  tradic, 
ale  změnili  taktiku.  Cítí  zatím  slabost  a  neschopnost 
svou  zvítěziti  násilím.  A  tak  nejvášnivější  intran- 
sigeanti  sociálně  demokratičtí  stali  se  opportunisty 
aspoň  poněkud.  Nesmíme  se  dáti  zmásti  touto 
strategií  socialistů,  kteří  ve  Francii  dokonce  kom- 
promissují  se  stranami  vládními  a  zdánlivě  kom- 
promitují  své  revoluční  tradice.  Nesmíme  zapo- 
menouti, že  jsou  vlky,  i  když  obléknou  beránčí 
roucho,  opportunismu  a  kompromisu,  nesmíme 
zapomenouti,  že  vždy  a  za  každých  okolností  a 
podmínek  je  jediným  programem  jejich:  mate- 
rialismus místo  náboženství,  volná  láska  místo 
manželství,  stát  vychovávací  místo  rodiny,  daně 
tvořící  rovnováhu  majetkovou,  kosmopolitismus 
místo  myšlénky  vlasti  -  zkrátka  úplné  zničení 
a  katastrofa  všeho,  v  čem  jsme  vyrostli,  byli  vy- 
chováni, v  co  věříme  a  doufáme!* 

Celá  sněmovna  zaburácela  potleskem  a  vo- 
láním:   »Výborně!« 

Nejen  přátelé  mladého  poslance,  ale  i  čle- 
nové všech  ostatních  stran  až  na  skupinu  Voldři- 
chovu  zahrnuli  nadšenou  pochvalou  výmluvného 
muže,  jenž  vlastně  stlumočil  myšlénky  a  mínění 
všech,  kteří  s  odporem  a  zděšením  i  s  posmě- 
chem protestovali  proti  řečníkovi  horníku  a  pro- 
letářů všech :  od  sedláka,  který  po  každém  za- 
sedání sněmu  si  koupil  ze  svých  diet  krávu,  až 
k    bisotnímu    magnátovi-milionáři      od    bodrého 


advokáta,  jenž  na  ulici  byl  lidumilem  a  ve  své 
kanceláři  vydřiduchcm,  až  k  osvícenému  profe- 
sorovi, učenému  jako  benediktin  a  naivnímu  jako 
dítě  .  .  . 

Se  všech  stran  se  vztahovaly  pravice  k  Vol- 
danovi. 

♦  Dobře,  mladý  muži  I «  gratuloval  mu  doktor 
Křikava,  jeden  z  vůdců  stiany,  vždy  slavnostní 
a  vážný,   s    dlouhým,   prošedivělým    plnovousem. 

»To  jste  to  rozsekal,  pane  doktore,*  tiskl 
mu  pravici  svou  červenou  rukou  žoviální  statkář 
Malina. 

»Bravo!«  tiskl  nui  nedbale  ruku  bývalý  mi- 
nistr Hron. 

♦  Bravo!'  tiskl  mu  ještě  nedbaleji  ruku  bu- 
doucí ministr  Lr.nda. 

Kníže  Runovský  mu  poklepal  na  rameno  a 
hrabě  Wildstern  mu  podal  ukazováček  levé  luky. 

Kukátka  na  galerii  a  v  loži  byla  všechna  na- 
mířena na  mladého  poslance 

Byl  to  úspěch  úplný,  ohromný,  neočekávaný. 
Dlouho  to  trvalo,  nežli  se  sněmovna  uklidnila, 
nežli  pronikavý  zvonek  a  ještě  snad  pronikavější 
hlas  nejvyššího  maršálka  zjednal  trochu  klidu 
pro  následujícího  řečníka,  jehož  nikdo  neposlou- 
chal, kromě  jediného  poslance  vedle  něho  sedí- 
cího —  a  ten  vlastně  spal. 

Žurnalisté  se  vyhrnuli  z  galerie  do  svého 
pokoje.  Křičeli,  pili,  psali,  doplňovali  své  po- 
známky a  stenogramy  —  zimničné  vzrušení  kvapné 
práce  plnilo  zakouřenou  místnost  s  povykem, 
veselým  hlaholem  a  smíchem. 

»To  nebyla  řeč  — to  byla  i)řednáška!«  hádal 
se  Křižík  s  Hulinem. 

»Tak  dovede  mluvit  jen  člověk  s  evropskou 
kulturou  .  .  .« 

».  .  .  a  jedním  semestrem  pařížské  ,école  des 
sciences  politiques'  .  .  .• 

Kruliš  se  vmísil  mezi  ně: 

»Ah,  jisto  je,  že  Voldan  umí  mluvit.  A  jak 
elegantně  a  při  tom  srdečně.  Co.''  A  nejsrdečněji 
a  nejupřímněji  o  věcech,  kterým  nevěří.  A  ten 
má  budoucnost!  Co  tomu  říkáš,  Bulíři.?« 

Literát  stál  u  okna  a  zamyšleně  se  díval  do 
barokního  průčelí  protějších  paláců  na  náměstí 
Pětikostelním. 

Neodpověděl. 

Kruliš  usedl  k  práci.  Upravoval  řeč  Volda- 
novu  k  tisku  a  do  reliéfu  přidal  ještě  několik 
poťouchlých  superlativů. 

Buliř  se  vytratil  tiše.  Vyšel  na  temnou 
chodbu,  kde  stáli  sluhové  v  livrejích  před  vcho- 
dem do  lože,  a  kde  čekali  poslíčkové  z  tiskáren 
a  redakcí.  Pokrae. 


FEUILLETON. 

Jakub  Arbes:  SHAKESPEARŮV  .JULIUS 
CÉSAR*.  Příspěvek  k  filosofii  a  technice  básnického 
tvoření. 

Ze  všech  třiceti  šesti  dramatických  děl  Shakespea- 
rových není  téměř  ani  jediného,  pro  které  by  nebyl 
k  disposici  jeden  nebo  více  tak  zvaných  >pramenů«, 
z  kterých  Shakespeare  ^vážiU.  Z  větší  části  existují 
i  dramatické  hry  před  Shakespearem  napsané  a  na 
mnoze  také  provozované,  z  nichž  některé  zachovány, 
o  nichž  jest  zjištěno,  že  sloužily  Shakespearovi  za  podklad. 

Vše  to  jest  všeobecně  známo  a  bylo  různě  vyklá- 
dáno. Všem,  kterým  šlo  pouze  o  díla  a  nikoli  také 
o  otázku,  co  asi  z  děl  těch  náleží  na  duševní  účet 
Shakespearíiv,  bylo  a  jest  vše  to  lhostejno.  Nám  však, 
kterýmž  jde  hlavně  o  poslednější,  záležitost  ta  lhostejnou 
býti  nemůže. 

Zejména  (abychom  uvedli  aspoň  jediný  doklad),  ne- 
můžeme přistoupiti  k  matení  pojmuv  o  duševním  ma- 
jetku autorův,  tedy  o  nejvlastnějším  jádru  podstaty 
básnické,  jako  na  př.  německý  literární  historik  Gervinus, 
jenž  v  pojednání  svém  o  ^Zkrocení  zlé  ženy*  praví,  že 
Shakespeare  použiv  k  práci  té  také  staršího,  roku  1594 
vytištěného  a  před  tím  provozovaného  anglického  kusu 
od  neznámého  spisovatele,  starší  kus  ten  »zušlechté- 
ním   látky   a  formy   učinil   s  v  ý  m  maj  e  tkem«. 

Absurdnějšího  výroku  po  našem  náhledu  sotva  si 
lze  mysliti.  Tedy  tím,  když  jakékoli  umělecké  dílo  co 
do  látky  a  formy  zušlechtím,  stává  se  —  mým  dušev- 
ním majetkem  ?! 

K  neuvěření!  Nejsme  sice  žádnými  přátely  jakých- 
koli porovnání,  poněvadž  každé  více  méně  pokulhává; 
nicméně  v  tomto  případě  snad  přece  lze  naprosto  zvrá- 
cený názor^  ten  aspoň  přiměřeně  illustrovati  příkladem 
z  nejvšednějšího  života. 

Dejme  tomu,  že  by  si  byl  někdo  za  dob  Shake- 
spearových vystavěl,  ať  již  slušný  nebo  méně  výhodný  — 
domek.  Někdo  jej  navštíví,  prohlídne  domek,  plán  i  celé 
uspořádání  a  pomyslí  si:  sAj,  domek  ten  bych  mohl  po- 
třebovat. »A  bez  rozpaků  domek  zlepší,  zdokonalí,  třeba 
co  do  formy  i  •zušlechtím  .  .  . 

Stane  se  tím  domek  ten  jeho  majetkem? 

Po  pěstním  právu,  jak  je  praktikovávali  Němci  a 
jak  je  v  zmírněné  formě  chce  praktikovati  na  prospěch 
•  ijermanské  lebky«  Shakespearovy  Gervinus  —  možná; 
ale  nikoli  po  právu  v  pravdě  spravedlivém. 

Možnof  ovšem  namítnouti,  že  obraz  náš  přece  jen 
pokulhává,  poněvadž  jde  o  majetek  duševní,  o  m  y- 
š  i  é  n  k  y  —  a  ty  jsou,  jak  jsme  se  před  nedávném  dočtli 
v  jednom  listě  českém,  »nám  lidem  společný  majetek*. 
Béřeme  prý  jeden  od  druhého  a  »kdo  nejlépe  myšlénky 
užiU,    tomu    prý  »patří  chvála*. 

Pravda  —  tak  se  skutečně  děje  .  .  . 

Myšlénka  rozletí  se  světem  a  stane  se  časem  svým 
třeba  všeobecným  majetkem. 

Ale  vlastní  zásluhu  o  myšlénku  samu  přece  nemá 
ten,  kdo  si  ji  osvojil,  kdo  jí  nejlíp  užil  nebe  ku  svému 
prospěchu  využitkoval,  nýbrž  ten,  v  jehož  hlavě  po  prvé 
vznikia.  A  byť  byla  onomu,  kdo  si  ji  pouze  přisvojil, 
kýmkoli  přisuzována  pro  to  sebe  větší  chvála,  nikdo  ne- 
může mu  přisouditi  právo  priority  a  nejméně  právo  pů- 
vodce. 

Buďme  tedy  aspoň  spravedliví!  Nechtějme  skutečné 
původce  myšlének  a  čehokoli  jiného,  co  vzniká  v  tajemné 
výhni  duševní  jako  nejvzácnější  skvosty  vnitřního,  ne- 
vystiženého  života,  odírati  na  pro.spěch  oněch,  kteří  do 
světa  rozhozených  skvostů  těch  k  jakýmkoli  účelům 
pouze  využitkovávají! 

Nechť  si  cizí  skvosty  ty  vyhlazují,  zkrášlují,  zušlech- 
ťují, jak  jim  libo!  Ale  bez  vlastních  původců  skvostů 
těch    byli    by,    když    právě  snad   ne  duševními  žebráky. 


tedy  aspoň  v  postavení,  v  němž  by  byli  nuceni  skvostů 
těch  vlastním  úsilím  se  domáhati,  což  ovšem  není  věcí 
každého. 

Využitkovávati  existující  již  zásoby  myšlenkové  jest 
zajisté  nepoměrně  snazší  i  výhodnější,  nežli  zásoby  ty 
doplňovati  novým,  řekneme  třeba  pouhým  materiálem; 
leč  proto  přece  nemá  žádný  pouhý  »využitkovávač« 
cizích  myšlének  pražádného  práva  na  název  myslitele, 
po  případě  tvůrce. 

Snažme  se  tedy  myslitelům  a  básníkům,  z  jejichž 
děl  Shakespeare  vážil  ku  svým,  přisouditi  aspoň  to,  co 
jejich.  Nic  více  a  nic  méně,  než  na  co  mají  nezadatelné 
právo  a  co  z  nich  sobě  Shakespeare  —  přisvojil. 

Přivlastňovati  si  cizí  díla  dramatická  zpracováním 
jich,  obzvláště  když  původcové  jejich  byli  ještě  na  živu, 
zdálo  se  býti  i  některým  vrstevníkům  Shakespearovým 
přece  jen  píes  příliš  smělým.  Obzvláště  Robert  Greene 
zůstavil  po  své  smrti  list,  v  kterémž  mluví  o  >vráně« 
krášlící  se  cizím,  v  originále  »naším«  peřím  (»an  .  .  . 
crow  beatified  with  o  u  r  feathers«)  —  »o  tygřím  srdci 
v  kůži  herce>;  atd.,  čím  není  nikdo  jiný  míněn  nežli 
Shakespeare. 

Shakespeare  toho  a  mnohého  jiného  nedbal  a  zůstal 
svému  způsobu  tvoření  více  méně  věren  až  do  konce 
své  literární  činnosti.  Přepracovával  staré  kusy  a  vůbec 
osvojoval  si  vše,  co  uznal  za  vhodné. 

Přirozenoť,  že  pří  tom  tu  hlouběji,  tu  jen  povrch- 
něji zasáhl  v  původní  koncepci,  že  upravoval,  měnil, 
transfiguroval  atd.,  co  a  kde  uznal  za  vhodné,  a  že  pře- 
jímal začasté  celá  místa  starého  dialogu  do  slova. 

Neméně  nežli  šest  dramatických  prací  Shakespea- 
rových, jež  se  všeobecně  kladou  do  první  periody  jeho 
literární  činnosti  a  pokládají  za  práce  průpravné  —  jsou, 
jak  nezvratně  dokázáno,  pouhým  zpracováním  jiných,  již 
existujících  prací  dramatických.  Zejména  »Titus  Andro- 
nicus,*  sperikles,«  -Jindřich  VI. «  (druhý  a  třetí  díl  totiž, 
kdežto  k  prvnímu  dílu  nenalezeno  doposud  ještě  žádného 
podkladu  nebo-li  >pramenu«),  sKomedie  plná  omylů*  a 
>^Zkrocení  zlé  ženy«. 

Původní  drama  o  Jindřichu  VI.  (abychom  se  dotkli 
běžně  aspoň  jediné  z  prací  těch)  bylo  totiž  z  péra  Ro- 
berta Greena,  jenž  zemřel  r.  1592.  Shakespeare  zpracoval 
tudíž  drama  žijícího  vrstevníka  a  prosté  si  je  se  vším 
všudy  —  přivlastnil.  Přirozenost,  že  nově  zpracovaným 
a  zlepšeným  dramatem  starší  drama  pošinuto  do  pozadí, 
což  původnímu  autorovi  nemohlo  býti  lhostejno.  Není 
tudíž  divu,  že  zmínil  se  o  tom  v  díle  svém  »Great  worth 
of  Witte:  Bought  with  a  Million  of  Repentance*,  jež  však 
vydáno  teprve  po  jeho  smrti  a  jež  němečtí  Shakespea- 
riani  odbývají  prostě  názvem  »Lúgenpamphlet«. 


Nejcharakterističtější  světlo  vrhá  však  na  Shake- 
spearův způsob  tvořiti  jedno  z  nejznamenitějších  jeho 
dramat,  jež  mnozí  pokládají  vůbec  za  dílo  jeho  nejmi- 
strovštější  ^  »J  u  1  i  u  s  César*,  jehož  vznik  klade  se 
do  poslední,  nejzralejší  periody  Shakespearovy  činnosti 
před  r.  1603,    tedy  do  doby,  kdy  asi  vznikl   i  '»IIamlet«. 

Abychom  neupadli  v  podezření  jakékoli  stranickosti, 
citujeme  o  vzniku  tohoto  dramatu  několik  slov  ze  studie 
jednoho  z  nejnadšenějších  ctitelů  Shakespearových  — 
Gervinusa. 

Především  připomíná,  že  drama  to  váženo  jest 
z  Plutarcha,  a  zmiňuje  se  několika  slovy  o  obvyklém  způ- 
sobu Shakespearova  tvoření.  Praví,  že  —  měl-li  Shake- 
speare staré  nějaké  drama  před  sebou  —  opovrhnul  prý 
z  větší  části  formou  a  podržel  pouze  fabuli  a  jména  atd. 
Konečně  praví  do  slova: 

»Zcela  jiný,  naprosto  překvapující  poměr 
panuje  mezi  naším  básníkem  a  jeho  Plutarchem,  kterého 
četl  v  překladu  Tomáše  Northa  (1579).  Prosté,  nelíčené 
pojmutí  i  líčení  lidských  dějů,  jež  není  bez  fantasie, 
v  tomto    historikovi    zamlouvalo    se    tak    čistě   a  jasně 


Shakespearovi  hlavě  i  mysli,  že  zde  volnost  svou  úplně 
obmczil,  svémoci  své  naprosto  se  vzdal  a  historický 
text  jen  —    prostě   opsal.* 

•Nevíme, <  pokračuje  benevolentní  německý  literární 
historik,  'V  čem  máme  Shakespeara  pokládati  větším, 
zda  tam,  kde  vůči  svým  pramenům  všechno  učinil,  nebo 
zde,  kde   všechno    nalezl   a   převzal  atd. 

Trváme,  že  právě  citované  místo  přečte  i  nejpřed- 
pojatější čtenář  přímo  s  úžasem. 

Připojme  však  ještě  další  chaiakteristiky  dramatu 
toho!  Jeť  »váženo«  z  dvou  biografií,  Brutovy  a  Cěsarovy, 
a  sice  tím  způsobem,  že  »netoliko  historický  děj  v  prů- 
běhu svém  všeobecném,  nýbrž  i  jednotlivé  rysy  příhod 
a  řečí,  ba  i  jednotlivá  rčení  a  slova  vzata  jsou  z  Plu- 
tarcha,  a  to  nejen  taková,  jež  co  do  rázu  epigramatického 
a  anekdotického  nejsou  význačná,  nýbrž  i  taková,  jež 
by  každý,  kdo  nezná  Plutarcha,  co  do  formy  i  rázu  po- 
kládal za  ryze  shakespearovská  a  jež  byla 
nezřídka  skutečně  také  uváděna  na  důkaz  básníkovy 
pronikavé  znalosti  duše  lidské  jako  nejvlastnější  jeho 
vlastnictví. 

Od  triumfu  Pompejova  (nebo  spíše  jeho  svnův), 
od  oněmění  obou  tribunův  atd.  až  po  zavraždění  Césara 
a  odtud  až  po  bitvu  u  Philippi  a  závěrečná  slova  Anto- 
niova —  všechno  jest  v  našem  kuse  pluta  r- 
ch  o  v  s  k  é.  Přípravy  k  Césarově  smrti,  varování  věšt- 
covo a  Artemidorovo,  bezcitné  zvíře  obětní,  sen  Cal- 
pumie,  jednotlivé  charakterní  rysy  Césarovy,  jeho  po- 
věrčivost  vzhledem  k  dotknutí  neplodných  žen  o  závodech, 
jeho  slova  o  suchých  lidech,  jako  je  Cassius;  pak  všechny 
okolnosti  o  nepřísežném  spiknutí,  osobnost  Ligariusova, 
celý  poměr  Porcie  k  Brutovi,  její  zkoušení,  její  řeč,  jeho 
odpověď,  později  její  nepokoj  —  události  o  Césarově 
smrti,  doslovné  lákání  a  prostředky  Decia  Bruta  vylákati 
jej  z  domu.  všechny  nejnepatrnější  podrobnosti  při 
vraždě,  chování  se  Antoniovo  a  jeho  výsledek,  zavraž- 
dění poety  Cinny;  dále  různice  republikánských  přátel 
pro  Lucia  Pclla  a  odepření  peněz,  ne.sjednocenost  obou 
v  příčině  nerozhodné  bitvv,  zábava  jejich  o  samovraždě, 
rozhodnutí  Brutova  zlého  démona,  omyly  v  bitvě,  dvojí 
její  výsledek,  její  opakování,  samovražda  obou  přátel  a 
smrt  Cassiova  timže  mečem,  jímž  byl  zavraždil  Césara  — 
>v  š  e  t  o,«  dokládá  Gervinus,  »vzato  jest  z  vy- 
pravování Plutarchova,  z  něhož  básník  p  o- 
třeboval—  vynechat  jen  to,  co  rušilojed- 
notu  děje.  Charakteristika  Brutova  a  Cassiova  jest 
povšechně  věrně  podržána  dle  vzoru  Plutarchova,  poli- 
tická morálka  celého  tohoto  historického  dramatu  prostě 
pojata  a  znovu  podána  a  později  v  ní  i  v  dramatu  i>An- 
tonius  a  Cleopatra«  pokračováno.* 

Je  třeba  jen  ještě  slůvka  dodati? 
Nestojíme  oproti  Shakespearovi  jako  tvůrci  pro- 
slavených básnických  děl,   jako    před  esthetickoliterárni 
záhadou,    ba    přimo    jako    před  bezednou  propasti,  přes 
kterouž  nás  ani  nejpřesnější  logika  nepřenese? 

Je-H  v  »Juliu  Césarovi*  vše,  co  výše  naznačeno, 
prostě  vzato  z  Plutarcha  a  je-li  vůbec  všechno 
plutarchovské,  což  medle  jest  v  kuse  tom  dušev- 
ním majetkem  Shakespearovým  —  co  Shakespea- 
re v  s  k  ý  m  ? 

Po  jakém  právu  může  se  někdo  vůbec  jen  odvážiti, 
prohlašovati  kus  ten  za  kus  shakespearovský,  když 
jest  ve  všem  všudy  plutarchovský?  Jak 
přichází  anglický  básník,  byť  i  měl  »g  er  m  a  n  sko  u 
lebku<  (jak  německý  literární  historik  J.  L.  Klein  uji- 
šťuje) —  k  plutarchismu  ?  Či  snad  je  předností  a  chloubou 
básníkův  a  tvořivých  duchů  vůbec,  cožkoli  sobě 
odkudkoli   prostě    p  ř  i  s  v  o  j  i  t  i  ? 

Co  zbude  ze  Shakespearova  dramatu,  vrátíme-li 
Plutarchovi  vše,  co  z  něho  anglický  básník  vzal?  Byl  by 
Shakespearův  kus  bez  Plutarcha,  to  jest  bez  dotyčných 
dvou  biografií,  v  kterýchž  jest  nejen  dějem,  nýbrž  i  cha- 


raktery atd.  nejen  v  hlavních  rysech,  nýbrž  i  v  podrob- 
nostech obsažen  —  Shakespearův  >Julius  César*  vflbec 
možný  ?  DoUoi.e. 

LITERATURA. 

Fr.  Xav.  Svoboda:  Příběhy  a  obrazy.  Po- 
vidkj;  1887—1899.  Ottova  Laciná  knihovna  Ná- 
rodní. 

Možno  směle  tvrditi,  že  pan  Svoboda  vybojoval  si 
v  naší  literatuře  pevné  a  samostatné  postavení.  Kráčeje 
přesně  vymezenou  drahou,  nepodléhá  vlivu  vnějších  okol- 
ností, vlny  časového  proudění,  prolévající  se  jeho  duší, 
nezanechávají  v  ní  pražádných  stop  a  neposunou  ani 
o  píď  stanovisko,  s  něhož  pohlíží  na  život  a  na  svět. 
Přisvojiv  si  určitý  a  nezměnitelný  sloh  pro  vyjadřování 
svých  myšlének  nepachtí  se  po  nových,  hledaných  for- 
mách; tak,  jak  psal  své  první  věci,  tak  píše  i  věci  nej- 
novější. Zůstává  si  neúprosně  věrným.  Podivuhodné  zá- 
hady lidské  duše,  spíše  lidského  srdce,  jsou  mu  vítanou 
látkou.  »Problematické  povahy*  našly  v  něm  nového 
zpracovatele. 

S  naprostým  klidem  a  obdivuhodnou  podrobností 
popisuje  své  hrdiny,  silné,  nepodajné,  často  brutální 
muže  a  měkké,  oddané  a  jemné  ženy,  nervosní  a  měnivé, 
plačící  a  usmívající  se  v  minutě.  Líčí  jejich  styky,  pro- 
bouzení se  lásky,  prudké  jejich  vášně,  jejich  vzdory  a 
podivné  převraty,  vyplývající  z  celé  řady  náhod,  neoče- 
kávaných a  neobyčejných. 

Svoboda  vyniká  v  drobnokresbě.  Jeho  bystrému  oku 
neujde  jediný  rys  v  povaze  hrdiny,  rys  nenápadný  a 
ukrytý,  kterého  tisíce  pozorovatelů  si  ani  nevšimnou. 

Líčením  detailním  zevnějšího  života  svých  hrdin 
po  způsobu  známých  realistů  snaží  se  předvésti  nám 
i  duševní  jejich  život.  S  matematickou  přesností  neopo- 
mine konstatovati  pranic,  co  by  upoutalo  naši  pozornost 
k  hrdinovi,  co  by  vzbudilo  náš  zájem  na  něm,  každý 
pohyb,  pohled  očí,  škubnutí  retů,  složení  těla,  chůze  a 
mluva,  vše  to  slouží  panu  Svobodovi  jako  prostředek, 
jímž  proniká  do  nitra  svých  lidí. 

V  nové  jeho  knize  pokládám  první  povídku  tBouře* 
za  nejlepší.  V  té  je  nejvíce  nálady  a  vymyká  se  celým 
založením  i  vypravováním  z  rámce  ostatních.  Tento  pro- 
fesor chemie,  Liška,  jenž  tráví  prázdniny  v  Misdroyi, 
jest  nejživotnější  postava  v  celé  knize. 

To  jest  umdlená  duše  se  všemi  svými  prožitými 
strastmi  a  radostmi,  nasycený  života  a  přece  jej  milu- 
jící, u  něhož  vzpomínky  na  lásku  procházejí  tiše  »nebo- 
lestnou  jeho  duší*. 

Ale  při  tom  jeho  srdce  touží  po  lásce,  touží  po 
čisté  ženě  právě  tak  jako  dvacetiletý  mladík,  nic  méně 
než  jeho  druh,  Gabriel  Gram  v  Garborgově  románě. 
Ano,  věčně  ženské  stále  jej  láká,  srdce  jeho  se  chvěje 
při  přiblížení  se  dvou  dcer  ředitele  cukrovaru,  pana 
Ducháče,  s  nímž  se  v  lázních  seznámil. 

Mladší  z  nich,  Olga,  šestnáctiletá  dívka,  se  svěží, 
růžovou  tváří,  černými  vlasy,  očima  jako  oricntálka, 
nádherné  toto  dítě,  měnící  se  v  ženu,  vznítila  žár  v  uha- 
sínajícím popelu.  Hraje  si  s  ní  na  břehu  moře,  pouští 
s  ni  malé  loďky  na  vodu,  těší  se  z  jejího  dětského 
smíchu,  přimyká  se  k  ní  úže  a  úže  a  žije  v  ustavičné 
rozkoši,  kterou  mu  působí  pohrávání  si  s  tímto  rozkvé- 
tajícím poupětem,  u  něhož  dnes  či  zítra  může  propuk- 
nouti nenasytná,  žhavá  touha  po  objetí.  Na  vycházce 
v  lese  přiviřit  ji  k  sobě  a  libá  ji  horoucně,  nenasytně, 
chvějící  se  a  planoucí,  čistou  a  oddanou.  Dává  si  s  ní 
dostaveníčko  večer  na  louce,  avšak  mezi  tím,  co  Olga 
.všecka  se  třesoucí,  plna  úzkosti  a  touhy,  plna  veliké, 
krásné,  odevzdané  horoucnosti*  čekala  naň  v  hvčzdnaté 
noci,  baví  se  on  v  lázeňské  restauraci  s  krásnou,  interes- 
santní  dámou,  jež  dává  mu  přednost  před  ostatními  pány. 
Olga  schladla  po  oné  noci  úplně;  výčitky  svědomí, 
stud  a  bolest  a  nová  mocná  touha  po  ní  probudila  se 
znovu  v  Liškovi,  avšak  bylo  již  pozdě.  A  on  trpí,  hrozné 


trpí    trýzní    marné    lásky,    kterou    ztratil  jediným    oka- 
mžikem. _       ,.     1    • 

Tato  novella  stoji  nejvýše  v  řadě  otištěných  v  knize 
povídek  a  dodává  knize  značnou  cenu.  Jest  to  povídka 
napsaná  v  krásné  chvíli  a  je  dokonalým  odškodněníni 
za  některé  slabé  práce,  jako  jsou  .Větrné  hrady «,  »0  černé 
skále«,  .fodmaněníc,  které  psal  pan  autor  jisté  za  zcela 
jiné,  méně  nádherné  a  utěšené  nálady. 

V  Praze,  dne  20.  června  1901.  Jan  Osten. 

ZPRÁVY  A  POZNÁMKY. 

V  měsíci  dubnu  a  květnu  vystaveny  byly  v  Berlíně 
dvě  souborné  e.xposice  českých  malířů:  u  Gurlitta  vy- 
stavoval Uprka,  u  Schulteho  Radimský.  Oba  umělci,  již 
na  př.  ve  Vídni  získali  tolik  uznání  a  porozumění,  zapadli 
se  svými  výstavami,  vehni  informativními  a  rázovitými, 
v  oné  spoustě  maleb  a  skulptur,  jež  nazývá  se  jarní  sai- 
sona  v  Berlíně.  Kritikové  udýchaní  námahou,  způsobenou 
procházením  nesčetných  sálů  officialní  jarní  výstavy 
v  Moabitu,  jež  sama  znamená  —  Svět  nudy,  a  opilí  bar- 
vami a  vzduchem  bohaté  a  vybrané  třetí  výstavy  berlín- 
ské Secesse,  repraesentující  důstojně  celé  moderní  umění 
německé  a  s  pietou  připomínající  i  cizí  učitele  a_ apoštoly, 
nenašli  chvíle,  aby  všimli  si  slováckého  umělce,  jenž 
spíše  než  mnozí  z  jejich  chráněnců  dovedl  projíti  varem 
cizích  mistrů,  aby  odhalil  tím  intensivněji  duši  svého 
lidu,  a  neupozornili  ni  jedinou  notickou,  že  v  předním 
saloně,  jenž  učinil  pro  moderní  umění  více  než  řada  časo- 
pisů a  knih,  visí  barevně  hýřivé  a  íiíTuralisticky  silné  a 
uchvacující  dílo  Jožky  Úprky,  jejž  ostatně  správa  salonu 
presentovala  jako  Vídeňana  patrně  vlivem  špatné  infor- 
mace, již  dala  vídeňská  agentura.  Večer,  kdy  uzavírala 
se  e.xposice  Úprková,  vypravila  královská  Opera  znovu 
•Prodanou  nevěstu«,  již  Mařenka  si.  Destinnové  přiblí- 
žila srdci  berlínských  diváků,  ale  výprava,  kostýmy  atd. 
ukazovaly,  že  pro  režiséry  posud  nadarmo  pořádají  se 
umělecké  exposice.  Radimský  v  saloně  Schu'teho  dobře 
se  rýsoval  v  spoustě  prostředností  a  presentoval  se  znač- 
nou řadou  svých  krajin  velmi  personelně.  Novinkou 
ovšem  nebyl  obecenstvu,  jež  některé  umělecké  závody 
a  salony  systematicky  seznamuji  s  moderním  francouz- 
ským krajinářstvím.  »Berliner  Local-Anzeiger,  list  čtený 
a  hltaný  obecenstvem  málo  intelligentním  a  redigovaný 
osobnostmi  naprosto  neliterárními,  věnoval  jeho  výstavě 
několik  vřelých,  byť  naivních  slov;  za  to  významný  sBer- 
liner  Tagblatt*,  jenž  pravidelně  přinášívá  bystré  a  pro- 
nikavé výtvarnické  referáty  z  péra  duchaplného  a  pruž- 
ného soka  Mutherova,  Fr.  Stáhla,  odkryl  v  Radimském 
Poláka,  lpícího  příliš  na  tradici  svých  učitelů.  —  Pozorný 
návfitěvník  úmorné  a  nekonečné  výstavy  »Spolku  berlín- 
ských umělkyň  a  přítelkyň  uměním  v  budově  Akademie 
potěšil  se,  našed  v  zátopě  krajinomaleb,  z  nichž  většina 
těsněji  studuje  díla  vládnoucích  mužských  mistrů  než 
přírodu,  dvě  svěží  a  temperamentní  krajinky  si.  Zd.  Brau- 
nerové,  jichž  osobitost  a  radostnost  nedovedlo  umlčeti 
ani  nesvědomitě   špatné   umístění,  jehož  se  jim  dostalo. 

* 
S.  V.  Maksimov,  slavný  ruský  ethnograf  a  belle- 
trista,  zemřel  16.  června  t.  r.  v  70.  roce  svého  věku. 
Vystudovav  medicínskou  fakultu,  věnoval  se  zcela  ba- 
dání ethnografickému,  a  vzbudiv  pozornost  samého  Tur- 
geněva,  nastoupil  řadu  cest  po  Rusi,  zabíraje  se  víc  a 
více  v  život  lidu  ruského,  v  jeho  zvyky  a  obyčeje.  Nej- 
tajnější koutky  muzické  duše  nezůstaly  mu  skryty,  a 
v  tom  je  jeho  velká  zásluha,  že  v  řadě  vědecko-belletri- 
stických  dél  podal  nám  obraz  života  ruského  lidu  v  pravdě 
dokonalý.  Jeho  zásluhy  ocenila  i  vláda  ruská,  věnujíc 
značné  sumy  na  jeho  badatelské  cesty.  Slavný  ethnograf 
zemřel  po  dlouhé  chorobě  tuberkulosy  hrdla.     Z  velice 


cenných  děl  jeho  jmenuji  jen  nejznámější;  »Broďačaja 
Rus  Christa  radis  Izvoščiki«,  .Duchoborcyo,  »Skopcy«, 
»Sibir  i  katorgat,  »Krylatyja  slova«  a  m.  j.  Ruské  vědě 
zemřel  v  Ma.ximovu  učenec  prvé  veličiny,  ruskému  lidu 
přítel  vzácný,  obětující  celý  život  poznávání  toho  div- 
ného, velkého  dítěte,  jímž  jest  ruský  lid.  B.  P. 
* 

Auře  li  Urban  ski,  básník  a  dramatický  spisovatel 
polský,  zemřel  13.  června  t.  r.  ve  Lvově  ochrnutím^ srdce 
v  57.  roce  svého  věku,  tři  dny  před  sňatkem,  jímž  chtěl 
své  dceři  dáti  druhou  matku. 'Zvěčnělý  posvětil  své  síly 
především  divadlu,  napsav  celou  řadu  oblíbených  dramat 
i  veseloher  a  rozvinuv  i  úspěšnou  činnost  divadelního 
kritika.  Jako  lyrik  vynikl  knihou  veršů  .Szare  ptaczíj. 
(Šedé  ptáče),  v 'níž  staví  se  po  bok  Ujejskému  a  Asny- 
kovi.  R.  1863  účastnil  se  činně  povstání.  Poslední  dobou 
byl  ředitelem  účtárny  zemského  výboru  haličského.  Na- 
rodiv se  ve  Lvově,  zůstal  Lvovu  věrným  až  do  smrti. 
Polské  literatuře  odešel  v  něm  neúnavný,  poctivý  literát, 
vášnivý  ořítel  polského  divadla  a  vzácný  osobní  charakter. 
:■,  B.  P. 

Jan  z  Wojkowicz  připravuje  k  tisku  román 
»Gerda«. 

NEODVISLOST  LITERATURY. 

»Čas«  nazval  »Lumíra-;  listem  klerikálním,  protože 
otiskl  překlad  Zolova  článku  >0  protestantisniu«.  Se 
stejnou  spravedlnosti  a  důmyslnosti  byl  »Lumir«  potu- 
pen klerikálními  venkovskými  jakýmisi  žurnály,  poněvadž 
uveřejnil  stať  »0  semitismu  a  jezovitismu«,  a  konečně 
i  orgán  českých  židů  vyslal  na  nás  několik  blesků  Jeho- 
vových. Jsou  to  celkem  přirozené  úkazy  úzkoprsostj  a 
naivnosti  fanatismu  a  sektářství,  jež  nutno  shovívavě  a 
bez  rozčilení  přijímati,  ale  jež  nutno  též  klidně  a  vážně 
odmítnouti  jako  útoky  na  neodvislost  a  volnost  litera- 
tury. List  literární,  revue,  nesloužící  nějaké  politické  neb 
nábož.enské  straně,  má  právo,  má  vlastně  povinnost  vší- 
mati si  otázek  osvětových  a  mravních,  zaujímajícich  .spo- 
lečnost a  dobu.  K  těm  otázkám  patři  i  ty,  o  nichž  se 
jedná  v  uvedených  statích.  Nemůíe  nám  býti  zapovězeno 
jich  si  všímati,'  o  nich  diskutovati,  a  nikým  si  nedáme 
předpisovati,  s  jakého  stanoviska  máme  na  ně  pohlížeti. 
Víme,  že  by  bylo  nejpohodlnějším  jistým  politikům,  dog- 
matikům, mnichům  i  rabínům,  všem  paladinům  tzv.  mo- 
rálky, tradic  a  konvencionalnosti,  kdyby  literatura  ostala 
v  mezích  libé  neb  mravokárné  zábavnosti.  Ale  zdá  se, 
že  trenre  vesnických  a  maloměstských  sentimentalnosti, 
roniantických  idyll  i  melodramatických  tklivostí  ustupuj_e 
I  v  literárních  časopisech  pracím  těch,  kteří  přicházejí 
ohniví  a  vzrušeni  životem,  všemi  jeho  bolestmi,  rozko- 
šemi, záhadami  i  otázkami  a  kteří  ssají  do  sebe 
vše,  co  život  dává.  Že  tito  mladí,  jimž  život,  vzdělání, 
cesty  daly  jakýsi  evropský  rozhled,  otevírají^  dokořán  své 
časopisy,  své  romány,  dramata  i  úvahy  všem  otázkám 
proudícím  vzduchem 'naší  doby,  i  otázkám  náboženským, 
morálním,  sociálním  a  politickým,  to  bjr  měl  pochopiti 
žurnál  profesora  Masaryka.  A  že  tak  činí  literát,  básník, 
umělec  co  možná  volně  a  neodvisle,  je  zcela  též  pocho- 
pitelno  těm,  kteří  pochopili  francouzského  myslitele,  jenž 
pravil,  že  není  malým  duchem  ten,  který  je  od  Ghibelinů 
odsuzován  jako  Guelf  a  od  Guclfů  pronásledován  jako 
Ghibelin. 

V  Praze,  25.  června  1901.  V.  Hladík. 

Oprava:  Ve  feuilletonu  předešlého  čísla  na  str.  459. 
ř.  2.  má  státi  místo  »hrotem«:  krokem.  —  »V  Zaslánu« 
minulého  čísla  má  státi  místo  .dramatik  Zachars  dome- 
stik Z...  — 


Praha. 


Předplácí  se  pro  Prahu:  na  čtvrt  léta  zl.  1-20  (K  240),  na  půl  léta  zl.  2-40  (K  4-80),  na  celý  rok  zí.  +-80  (K  9-60).  PoStou:  na  čtvrt  léta  zl- 1;25 
(K  2-50),  na  půl  léta  íl.  2  50  (K  5-—),  na  celý  rok  •■)  zl.  (K  :0— ).  —  SeSitové  vydán!  (o  dvou  čisleclil  vychází  při  každém  druhém  (sudem)^čisle 
Cena  seSitu  20  kr.  (40  hal.)   —   Patisk  původních   prací   se  vyhr.izuje.    —    Dopisy  administraci    »Lumira.  huďlež    adresovány:    Časopis  »Lun 
Karlovo  n.i  mésti  t.  34.  —  Listy  přijímáme  jen  frankované.  —  »Lumir«  vychází  každý  pálek  (vyjma  prázdniny). 

Redaktor  Václav  Hladík.  —  Majitel,  vydavatel  a  nakladatel  J.  Otto.  —  Tiskem  České  grafické  společnosti  .Unie<  v  Praze. 


LUMÍR 


Ročník  xxix. 


5.  ČERVENCE    1901. 


.»    ČÍSLO  40    -x 


Karel  Bačkovský 


SRDCE   DOBRÉ  VŮLE. 


I  éšil  se  vyhlídkou.  Rozsáhlý  záliv,  slabě  uza- 
*  vřený  proti  otevřenému  moři  s  dvěma  malými 
zátokami,  návrší  porostlá  sady  s  jedné,  s  drahé 
pak  strany  pohled  na  stupňovitě  klesající  svah, 
na  němž  tu  a  tam  pod  ochranou  elegických  cy- 
přišů schovávaly  se  malé  chaty,  nebo  prostírala 
se  místa  kamenitá,  porostlá  bodlákem  —  to  bylo 
panorama,  jež  se  mu  nabízelo.  Odtud  pak,s  výšky, 
zdálo  se  vše  jako  precisně  provedená  mapa  pla- 
stická. Zabloudil  pohledem  přímo  před  sebe  na 
rozlehlou  stráií,  která  pod  okny  upravena  byla 
v  útulný  kout.  Sběhl  dychtiv  novostí  dolů,  když 
tu  zastavil  se,  pozdraven  byv..  Překvapen  uzřel 
před  sebou  mladý,  kvetoucí  obličej  dívčí,  jehož 
oči  pohlížely  naň  známě  bezmála  důvěrně.  >Moje 
dcera  Nina,«  pravila  mu  paní  Fioriová.  A  Lubín 
pohlédnuv  k  ní  a  spozorovav,  že  drží  v  ruce 
kytici,  řekl  lichotivě :  »Tato  kytice  snad  z  vaši 
zahrady,  slečno  .  .  .  Ukažte  mi  laskavě  tam  cestu. « 
Po  několika  ostýchavých  slovech  propustila  ho 
slečna  Nina,  čemuž  byl  jen  povděčen.  Byl  rád, 
že  o  samotě  může  svobodně  pozorovati ;  pro- 
cházel se  cestami  vinoucími  se  kolem  po  svahu, 
kde  hned  upoutal  pozornost  jeho  rozložitý  fíkový 
strom  se  svým  listem  legendárním,  brzy  opět 
růžová  líc  broskve  usmála  se  naň  svůdným  vý- 
razem, plným  života  a  krve  (maně  připomněl  si 
slečnu  Ninu).  Nejvíce  půdy  bylo  věnováno  vinici. 
Réva  právě  nalévala  hrozny.  >Ku  podivu, «  tázal 
se  sama  sebe,  »že  šťáva  v  zrnkách  lahodně  osvě- 
žovala (bylať  to  míza  země !),  jakmile  však  práce 
rukou  lidských  připravila  z  ní  nápoj,  nebylo  prý 
radno  píti  šťávu  nesmíšenou.  Zdálo  se,  jako  by 
takový  los  stihlo  vše,  v  čem  člověk  šel  nad  pří- 
rodu .  .  .« 

Světlo  denní  sláblo.  Lubín  vrátil  se  do  svého 
útulku  naladěn  harmonicky  s  tímto  šerem.  Vyšel 


i;ri.soi)Y.  - 

Pokr: 


na  balkon,  odkudž  jako  v  zázraku  viděl  rozptý- 
lenou záři  zapadajícího  slunce,  jak  se  rozplývala 
po  moři  slabě  zvlněném,  odrážejíc  se  v  ohnivých 
zrcadlech.  Ovzduší  slabě  prozářené  chvělo  se 
jemně  a  jako  touhou  před  očekávanou  slavností. 
Rozptýlené  obrysy  pohoří  na  obzoru  vyzařovaly 
růžovou  záplavu  pozdravem  očišťujícímu  se  Zi. 
viteli  země.  Byly  to  okamžiky  věčné  dojemnost.- 
Ale  kolem    se    stmívalo    se  škodolibým  kvapemi 

IV. 

První  doby  Frank  zvykaje  si  na  zcela  nový 
život,  přiznával  hlavně  ve  chvílích  ticha  večer- 
ního, že  kouzlo  smavých  očí  Amatiných  a  roz- 
hovorů občerstvujících  chybělo  mu  velmi  zna- 
telně a  těžce.  Byl  to  ostatně  důsledek  jeho 
rozhodnutí  se.  Ostatně  zprvu  potuloval  se  po 
krajině  a  městě  a  zřídka  kdy  jen  zastavil  se  na 
své  obchůzce,  aby  obšťastnil  svůj  skizzář. 

Ale  toho  dne,  kdy  došla  ho  konečně  jeho 
úplná  výzbroj,  nevěděl  radostí,  komu  se  svěřiti 
se  všemi  svými  plány.  Slečna  Nina,  která  mu 
zvědavě  assistovala  při  vybalování,  byla  sice  plna 
údivu  nad  množstvím  jí  neznámých  rekvisit  i  dá- 
vala se  ochotně  poučovati,  rovnajíc  při  Frankově 
výkladu  vše  a  pořádajíc  s  potěšením  úklidu  chtivé 
hospodyně,  ale  zůstávala  jen  při  některých  ne- 
vinných otázkách,  aby  ukázala,  že  sleduje.  Av.šak 
přes  tu  chvíli  stávalo  se  jí,  že  přeslechla  —  než 
Lubín  nedbal,  nezajímal-li  ji  stručný  jeho  (jak 
myslil)  výklad  o  všech  možných  manýrách  ma- 
lířských .  .  . 

Lubín  pohlédnuv  s  tichým  úsměvem  na  svůj 
parádně  spořádaný  atelier,  usmířil  se  v  duchu 
s  tímto  upřímně  míněným  dílem  slečny  Niny. 
Ale  přirozeně,  beze  všech  skoků  myšlenkových. 


viděl  před  sebou  Amatu.  Zjevila  se  mu  slabě  se 
usmívajíc,  jako  by  ho  pobádala. 

Mimovolně  vynořil  se  mu  okamžik,  kdy  za- 
chvěla se  před  ním  jasně  v  celé  svojí  povaze 
jako  vise,  ladně  překvapující  až  k  němému  úžasu, 
a  jen  hlas  a  polibek  její  vzbudily  ho  k  skuteč- 
nosti. —  Bylo  to  tenkráte,  v  době  největšího  roz- 
květu přírody.  Amata  meškala  kdesi  na  návštěvě 
a  Frank  nezastav  jí,  zasednul  k  otevřenému  pianu 
a  přebíral  se  klávesami.  Ponořen  ve  svoji  me- 
lodii sotva  zaslechl  za  sebou  slabý  dech.  Napolo 
se  obrátiv,  spatřil  Amatu  v  líbezným  úsměvu: 
v  tom  již  sklonila  se  a  políbila  jej.  Zdálo  se  Lu- 
bínovi,  jako  by  ona  byla  obklopena  září  nějakou, 
snad  slunce  venku  planoucího;  zdálo  se  mu,  že 
ho  opojuje  vůněmi  všech  květů,  které  venku 
plně  kvetoucí  nyní  vysílaly  vůně  nejomamnější. 
Byla  oděna  stříbrně  šedým  hedvábím  zahalujícím 
štíhlou,  ztepilou  postavu  Její  drobná  hlava  vynořo- 
vala se  z  tmavorudé  krajky,  zatížena  mocnou  zá- 
plavou vlasů,  v  jichž  zářící  černi  třpytila  se  páska 
amethystová.  Takto  na  ni  pohlédnuv,  měl  ji  opravdu 
jen  za  abstrakci,  za  stělesnění  všech  jejích  význač- 
ných rysů.  Ale  Amata  líbala  jej  opět,  šeptajíc 
jeho  jméno,  čímž  pojistila  tomuto  dni  památku 
v  jeho  srdci  na  nejsvětlejší  skutečnost  .  .  . 

Frank  nemeškal,  by  Amatě  dopisem  nevy- 
líčil, jakou  radost  má  z  tohoto  svého  nového 
působiště,  jakou  naději  v  práci  plodnou  a  zda- 
řilou,   by    jí    seriosně    nezalichotil    při     zmínce 

0  slečně  Nině.  Ovšem,  při  tomto  jménu  se  zarazil, 
když  napsáno  bylo.  Jest  přece  třeba,  uvažoval, 
Amatě  vysvětliti,  jak  se  spolu  setkali.  Ať  již  znal 
její  snášelivost,  přece  nedůvěřoval  její  ženskosti. 

1  vylíčil  jí  lehce  podobu  Niny,  hlavně  poukazuje 
(nevěděl  proč)  na  její  menší,  hbitou  postavu  a 
nebesky  modré  oči.  Věřil,  že  Amata  mu  po- 
rozumí. 

Pojal  od  této  chvíle  úmysl,  zahájiti  novou 
éru  práce.  Předmětů  naskytovala  se  mu  hojnost 
překvapující,  a  byl  hotov  stělesniti  vše  .svojí 
rukou,  co  nejvíce  k  němu  volalo.  Pohroužil  se 
do  práce  vytrvale,  s  lehkostí,  že  zapomínal  i  na 
sebe. 

Paní  Fioriová  měla  všecku  obvyklou  přívě- 
tivost a  ochotu  paní  hospodyň  a  Frankovy  roz- 
hovory s  ní  věru  nenesly  se  dále,  než  ve  sféře 
domácích  potřeb  a  tužeb.  Slečna  Nina  vzdor 
tomu.  že  Lubín  pohlížel  na  ni  trochu  protektorsky, 
upozornila  ho  přece  na  sebe  již  při  prvním  se- 
tkání svou  zálibou  pro  květiny.  Mazlila  se  s  těmito 
miláčky  svými  v  podivuhodné  vytrvalosti.  Lubín 
často  pozoroval  u  ní  momenty,  které  ho  inspi- 
rovaly. Tolik  vnitřního  pochopení  od  prostého 
srdce  nebyl  by  nikdy  očekával  Sestavoval  si 
u  sebe  její  obraz  z  prvků,  které  překvapovaly 
svými  vztahy  rííznorodými.  Procházeje  se  zahra- 
dou, potkával  se  s  ní  a  dávali  se  do  rozmluvy, 
s    počátku    zvláště,    o    její    zálibě.    Usedli    také 


v  útulku,  kdež  bylo  nejvhodněji  pro  zábavné 
rozhovory. 

Svatyni  tuto,  vzdušnou  besídku  (Lubínovi 
byl  práh  její  zcela  posvátný),  porůstal  růžový, 
velkokvětý  svlačec,  jehož  něžný  kalich  přišla  mu 
nejdříve  ukazovat.  Neúnavně  vychvalovala  jemnou 
růžovou  barvu  a  ještě  jemnější  lístky,  jež  ji  nesly. 
Před  vchodem,  na  malé  planince,  pěstovala  Nina 
všechen  svůj  prostý  výběr  a  květiny  nejmilejší. 
Zde  měla  vysoké  slunečnice,  jichž  žluté  kotouče, 
plýtvající  zlatem,  jež  pobraly  slunci,  odrážely  se 
černým  středem,  plodným  hojnými  jádry.  »Obrať 
se  k  sluníčku,  obrať !«  pravila  k  jedné  Nina  něžně, 
která  svým  květem  klonila  se  stranou.  A  již 
ukazovala  Frankovi  pestrobarevné  slezy  plného 
květu,  macešky  sametových  odstínů,  růže  jako 
krví  pokropené  a  slaměnky,  nevinný  podvod  pří- 
rody. Vypravovala  plným  proudem  zálibně  o  všech 
zajímavějších  podrobnostech  a  dlouhé  historie 
o  původu  jednotlivých  odrůd,  které,  odtud  a 
odtud,  si  přinesla  a  vypěstila.  Frank  promluvil 
sem  a  tam  slovo,  nechávaje  volnost  její  hovořivé 
náladě,  a  tak  dozvídal  se  všecky  intimnosti,  jimiž 
květiny  k  Nině  volaly.  Květomluva  tato  zaklá- 
dala se  na  symbolickém  významu,  jaký  v  různých 
její  příhodách  a  chvílích  si  získaly.  Poslouchal 
pozorně. 

Nina  zdobila  mu  denně  stíil  kyticemi  ladně 
a  dovedně  uvitými,  odměňujíc  patrně  tuto  jeho 
pozornost.  Vázala  dohromady  květy  vždy  spolu 
souhlasících  vůní  a  v  barvě  harmonických.  Ne- 
obyčejná dovednost,  jakou  byly  uvity,  a  vkus  vy- 
tříbený upozorňovaly  na  sebe  oko  Lubínovo. 
Stávalo  se  mu,  že  obyčejně  při  práci  pohlédl 
na  prostý  produkt  jejích  rukou,  divě  se  hravé  do- 
vednosti a  onomu  smyslu  pro  soulad.  Ustával 
v  práci  a  zamyslil  se.  Posilňovalo  ho  to  v  nápadu, 
který  již  déle  v  sobě  živil. 

Přirozená  povaha  člověka,  zastával  u  sebe, 
jeví  sama  v  sobě  ku  podivu  výborné  pochopení 
vnitřních  obsahů  a  smyslu  věcí,  jež  se  jí  před 
zrakem  objevují.  Zdá  se,  jako  by  onen  tajemný, 
skrytý  smysl  suggeroval  prostou,  neafíektovanou 
duši,  která  poddávajíc  se  dojmu  věci  úplně  a 
otevřeně,  reprodukuje  mimoděk  vše  precisně,  jak 
právě  vnímá  onu  tajuplnou  emanaci.  A  proto 
vždy  očím  čistým  a  snivým  jevily  se  slavné  linie 
krásy  nejryzejší,  právě  jako  k  srdci  prostému 
nahnula  se  láska  s  celou  svojí  zázračnou  slastí, 
jinými  nepoznávanou. 

V. 

Rychle  plynoucí  dni  nad  pomyšlení  lehce 
a  hravě  smiřovaly  Franka  poznenáhla  s  bytostí 
Nininou,  poněkud  (jak  zvláště  s  počátku  ji  shle- 
dával) prostou  a  jednoduchou  Avšak  proto  vy- 
nikly různosti,  které  viděl  mezi  ní  a  Amatou, 
velmi  znatelně. 


Uzrávala  ve  Frankovi  tou  dobou  rozhodná 
myšlénka,  aby  vystihnul  tento  kontrast  výrazný 
a  zanechaje  různých  genrovitých  studií  (roztii- 
šťujících,  řekl  si,  a  tedy  oddalujících)  věnoval 
snahu  a  pozornost  svou  předmétu  zvláštnímu, 
který  jako  sujet  neodolatelně  se  mu  nabízel  a 
v  tvůrčích  chvílích  nádherně  se  vynořoval. 

Byly  to  všecky  ony  dojmy,  jichž  se  mu  do- 
stalo ve  stycích  s  Ninou,  které  ji  představovaly 
jako  prostý  zjev,  který  láska  k  přírodě  a  za 
tuto  lásku  příroda  sama  obšťastňují  apotheosou. 
Ideaiisovati  v  podobizně  tento  charakter  její  a 
vyznačiti  uměleckou  aspiraci  tíhnoucí  k  docílení 
dojmu  jakési  »Víly  květinové',  to  byla  hlavní 
tendence  jeho  zámyslů. 

Zmíniv  se  Nině.  požádal  ji,  aby  několikrát 
poskytla  příležitost,  by  zachytil  její  rysy.  Ač  byla 
udivena,  spozoroval  též,  že  ji  svým  návrhem  mile 
překvapil.  Zabrav  se  do  pozorování  její  nepo- 
hnuté tváře,  často  odvracel  se  stranou,  u  sebe 
pln  radosti  a  úsměvu  a  říkaje  si:  »Model  příliš 
vážný  a  těžkopádný  svou  opravdovostí,  ale  po- 
dává se  dle  skutečnosti.*  Hodiny,  v  nichž  dbal, 
aby  nalezl  a  zachytil  charakterisující  tahy,  nebyly 
ovšem  chudé  rozmluvou  o  všech  věcech,  o  kte- 
rých Nina  mohla  se  rozhovořiti.  Frank  těžil 
z  jejích  nehledaných  slov,  neboť  Nina  nepozo- 
rovala, že  odpovídajíc,  přispívá  k  práci,  která  se 
mu  pod  štětcem  současně  krystalovala. 

A  tak  již  zřetelně  vynořil  se  obraz.  V  temném, 
zeleně  fosforeskujícím  okraji  z  náplně  svítící  sla- 
bounce růžovými  kalichy  svlačce,  jejichž  ústí  po- 
dobalo se  obrysům  retů,  modifikovaným  vzhledem 
k  rozmarné  tvorbě  přírody,  prorážela  ven  po- 
dlouhlá, bílá  tvář,  v  jejížto  -ploše  oči  nebesky 
modré  mluvily  téměř  skutečností.  Tmavé  kašta- 
nové vlasy,  které  lehce  kryly  nízké  čelo,  jemně 
a  nepozorovatelně  ztrácely  se  svými  vrkočemi 
mezi  spletí  větviček  a  úponků  svlačcovitých. 
V  modrých,  vskutku  hloubku  azuru  majících 
očích  zobrazena  byla  snivá,  otevřená  obloha, 
kdežto  v  bojácně  růžovém  nádechu  květů  odrá- 
žela se  roztomilost  prvního  studu  a  rozpačitosti 
a  v  lesknoucích  se  proudech  ohebných,  tmavých 
vlasů  kypící  život  tohoto  ovzduší  —  byla  to  stili- 
sace  toho,  jak  se  Nina  projevovala,   její  portrét. 


VI. 


Frankovi  zdálo  se,  jako  pocestnému,  když 
vystoupí  opět  o  jedno  patro  výše  na  vysoké  věži. 
Nežli  uschly  barvy,  věnoval  mnohou  chvilku  po- 
zorováním svého  díla,  ponořuje  se  v  ně.  Teprve 
telidy  obyčejně  zachvacovala  ho  radost  z  vytvo- 


řeného díla,  která  jevíc  se  již  v  prvopočátcích 
každé  umělecké  tvorby,  stoupala  s  prováděním 
díla.  Neštěstí,  že  když  vše  bylo  šťastně  dokonáno, 
výčitka  snu,  který  se  sfělesnil,  uváděla  umělce 
v  náladu  dne  pochybné  znějících  roztrpčení. 

Radost  slečny  Niny  propukala  v  nekoneč- 
ných, trilkovitých  písních,  jimiž  stále  rozlehal  se 
malý  dům  s  balkonem.  Snad  obraz  pochopila 
ve  všech  jeho  zjevných  i  skrytých  intencích. 
Snad  se  Frank  v  jejích  očích  pozvednul  do  výše. 
o  níž  neměl  tušení.  Jisto  jest,  že  nastalo  jakési 
intimnější  sblížení,  v  němž  Frank  choval  se  zcela 
trpně  a  mnohdykrát  nepříliš  animovaně. 

Smělé  plány,  kterými  se  těšil,  utrpěly  značné 
změny  ve  svém  postupu.  Proto  věru  jeho  samota 
již  ho  netěšila,  viděl-li,  ba  docela  nevolně  cítil 
pečlivou  a  něžnou  ochotu  paní  Fioriové  a  její 
dcery,  nemluvíc  ani  o  odpovědích,  které  přichá- 
zely od  Amaty  na  jeho  loyalní  listy,  které  však 
přece  stále  při  sobě  nosil  a  nervosně  četl.  Ne- 
mohl pochopiti,  že  by  jeho  dopis  jí  vůbec  kdy 
byl  mohl  dáti  podnět  k  takovýmto  průzračně 
nevrlým  řádkům.  Ozývala  se  v  nich  její  jemně 
pátrající  citlivost  a  nedůtklivost,  vyvolaná  právě 
odjezdem  Lubínovým  a  jeho  dvěma,  třemi  do- 
pisy, v  nichž  mezi  řádky  četla  snad  neočekávané 
i  obávané  události  .  .  . 

VII. 

Frank  v  reakci  snad  přirozené  stával  se  ná- 
padně lhostejným  a  nepohnutým  ke  všemu,  a 
snažil  se  jen,  by  tuto  lhostejnost  podporoval. 
Provázeje  často  Ninu  na  jejích  vycházkách  do 
města,  zvyknul  dialogu  ne  právě  obsažnému  (jak 
sm.ál  se  sarkasticky)  a  stručnému.  Ba,  doved! 
pomalu  sám  na  cesty  takovýchto  hovorů  zabočiti 
s  nápadnou  snadností.  Nevrle,  ba  s  trpkostí  ulehal 
k  nepokojným  nocem  po  těchto  prvých  procház- 
kách, neboť  přirovnávati  Ainatu  k  Nině  bylo  mu 
krutou,  povinnou  rozkoší.  Mimo  to  stíhalo  ho 
f)oznání,  že  družení  se  k  Nině  stává  se  dál  a  dál 
skutkem,  s  podivuhodnou  určitostí  směřující  k  cíli. 
Tak  vždy  žena  vědouc  nevědouc  muže  si  prae- 
parovala.  Neboť  styky  jejich  neomezovaly  se  jen 
na  tyto  krátké  vycházky.  Podnikali  malé  výlety 
na  loďce  a  k  návštěvě  známých  rodiny  Fioriovy. 
A  Lubín  setrvávaje  v  tomto  obcování,  častokrát 
proklínal  náhodu  a  zapomínal  na  všecky  svoje 
zásady  o  vývoji.  Stával  se  neupřímným  k  sobe 
a  tak  naučil  se  býti  i  k  jiným,  byl  opatrný.  Ta- 
kové násilnosti  musil  si  činiti  ve  jménu  své  vnitřní 
spokojenosti,  kterouž  přece  nemohl  obelhati.  Byla 
to  nedůslednost,  které  se  podroboval,  jsa  v  ne- 
snázích. Pokrač. 


%     ^     %     %     %     %     ^ 


Antonín  Starý: 

VER    SEMPITERNUM.  p.,u,  otakaru  theerov.. 

r  od  mdlými  nebesy  když  smírná  manna  kane, 
paprsky  prvních  vzplanutí  jsou  jarním  vichrem  zulámané, 
tu  prostovlasá  děvčátka  svou  kštici  v  slunci  smáčejí 
a  na  ubohém  pažitu,  než  v  kožich,  sdřímnou  sladčeji. 

Než  těm,  jimž  noc  se  nezatmí,  ruch  krve  usnout  nedá, 
jež  zmítá  dlouhou  peruti  a  brány  těla  hledá, 
až  somnambulné  toužením,  jež  věky  uzavírá, 
v  svůj  koloběh  nás  zaklíná  Orion,  Býk  a  Lýra. 

Oh,  nalézti  ten  okamžik,  jenž  stlumí  povzdech  vitální, 
řekněte  jenom,  Ize-li  to,  bledule  jarního  svítání!? 
Ze  žhavých  sítin  k  obzoru,  pod  baldachýn  boha  se  vznášejí  až 
kovoví  ptáci,  obludní,  kteří  jsou  nepokoj  náš. 

Ryk  ulic  a  zvony  a  moře  jsou  posléze  jediná  eurhytmie, 

při  níž,  se  slzí  postupně,  pak  zase  úsměvem  nyje, 

když  k  opuštěným  nábřežím,  kde  sen  se  zalidňuje, 

pod  lunou  v  stromech  zajatou  duch  za  svým  steskem  pluje. 

Tu  oblaka,  hudba,  hmyz,  žena  již  ničeho  netají, 
stíny  svých  myšlenek  před  sebe,  na  zdi  nám  oknem  metají, 
tu  také,  mladí  blouznílci,  na  marnou  pouť  se  zvedáme 
a  mannequiny  fikcí  svých  za  modrým  horstvem  hledáme. 

POKÁNÍ. 

/.dali  pak  opět,  marnivě  se  přiblíže  tomu  místu  V  pose,  jak  by  zhltit  chtěla  zážeh  první  smolnice 

a  ve  vzpomínkách  listuje  křehký  a  mdlý  trochu  sice  a  —  jak  pohnout  —  nevěděla,  koncem  lunatických  prstů, 

(bych  modrý  v  nich  hořec  vyhledal,  dvě  těžké  náušnice),  jistě  že  mé  srdce  počne  škubat  ústy  z  amethystů  .  .  . 

zdali  pak  její  zahlédnu  k  západu  skloněnou  bustu .>  Sen  a  vlasy  ve  větru  .  .  .  sfinx  či  malá  světice?!  .  .  . 

Pod  oblaky  pak,  jež  cedí  světla  mnohobarvých  skel, 
pro  vždy  odmítajíc  hříchy  trivialných  žíhadel, 
pokušení  nová  nechá  šustit  žlutou  travou: 

By  posléze  ten  krutý  škapuliř  (ó  žízni  zpozdilá!) 
— :  Ulije,  slzy,  hyzop,  kadeř  plavou  — 
v  mé  hrdlo  záletné  přec  lstivě  zazdila. 

O^  (>^  (>^  <>^  (>^  (>^  ^ 


Josef  Holeček  : 


HOUZÍR. 


z  NETISTENE  DOSUL) 

ČÁSTI  .NAŠICH.. 

Pokraj 


^Jikdo  neschladil  reformátorskou  horlivost  uči-  velice  poctěni.  Nebývalo  toho,  aby  úiadníci  tak 
^  ^  telovu  příkrým  odporem,  spíše  pokyvoval  a  sousedsky  a  přátelsky  se  sedláky  obcovali.  Ho- 
divil  se;  ale  nikdo  ani  nespěchal  učinit  podle  rad  spodyně  honem  dala  »pár  vajíček  na  randUček«, 
učitelových.  Dost  jej  to  zarmucovalo.  »Kdybych  přinesla  bílého  chleba  a  čerstvého  másla,  ho- 
takhle  byl  podkrajským  nebo  sudím !«  říkával,  spodář  poslal  pro  pivo  a  upřímně  nutili  hosty, 
ale  mýlil  se.  Za  rok,  za  dvě  léta  získal  si  za  po-  aby  pojedli  a  popili.  Hosté  nedali  se  hrubě  po- 
mocníky podkrajského  i  sudí.  Přiměl  je,  že  cho-  bízet,  jedli  a  pili  a  mezi  tím  propagovali  hospo- 
dili  s  ním  sedláky  ^hospodářsky  budit«,  vlastně  dářský  pokrok.  Potom  se  dali  prováděti  po  ho- 
přisvědčovati  tomu,  co  hlásal  pan  učitel  Rendla.  spodářství.  Plni  rozumu  byli.  Všecko  by  jinak 
Sedláci,    rozumí    se,    byli    takovými    návštěvami  udělali,  budovy  přestavěli,  nohama  vzhůru  obrátili. 


Hospodář  a  hospodyně  jen  hlavami  poky- 
vovali, nevědomo,  proto-ii,  že  jim  návriiy  byly 
na  pováženou,  či  že  se  jim  do  opravdy  líbily. 
Sami  se  vyptávali  na  to,  ono,  a  z  otázek  bylo 
vidno,  že  bystře  pochopují  a  živě  každou  práci 
i  okolnost  si  představují.  Vážně  rokovali  o  tom, 
kde  by  bylo  nejlíp  umístit  chmelnici,  kde  by  se 
nejlíp  dařilo  moruším.  Učitelova  duše  rostla  na- 
dšením. 

•  Zlatý  lid,  jemnostpane,«  horoval  před  panem 
děkanem.  >Jakého  to  máme  rolníka  učelivého  a 
rozumného  !  Nade  všecky  národy  předčíme  ho- 
spodářskou prací,  jen  co  se  nám  dostane  svo- 
body a  zadržovaných  práv,  abychom  se  mohli 
křídlem  volně    rozmáchnout !« 

Myslil,  že  jest  u  cíle. 

•  Kdy  tedy  začneme,  hospodáři?' 
Hospodář  jakoby  se  probudil  ze  sna. 
>Začít.''  S  čím  začít ?« 

»Nu,  s  tou  chmelnicí!* 

•  Aha,  s  chmelnicí!  Já  nezačnu.  Na  mně  není 
v  naší  vsi  něco  začínat,  já  nemám  největší  živ- 
nost. I  dětem  mých  dětí  by  se  vysmívali,  kdybych 
něco  nového  začal  a  nepovedlo  se. « 

Učitel  odešel,  jakoby  ho  studenou  vodou 
polil.  Komu  by  si  postěžoval,  než  panu  děkanovi 
Pospíšilovi? 

•  Běda,  jemnostpane,  zle  je  s  naším  národem! 
Ubili  jej,  na  dobro  ubili,  o  vši  samočinnost  olou- 
pili! Už  národ  český  nikdy  nebude  slavným  před 
tváří  Evropy,  nikdy  nepůjde  v  čele,  vždycky 
bude  jen  mrzácky  pokulhávati  za  jinými.  Nedo- 
vede nic  nového  přijmouti,  nedovede  síly  své  vy- 
cvičiti do  konkurence  s  národy  jinými,  a  proto 
musí  podlehnouti.  Škoda  práce,  jemnostpane, 
kterou  si  dáváme,  odvalujíce  balvan  s  hrobu  če- 
ského národa!  Líto  mi  je,  že  to  tak  říci  musím, 
krutě  mne  to  v  duši  pálí,  ale  nemohu  mluvit 
jinak.  Jsou  to  trpké  zkušenosti!' 

Pan  děkan  Pospíšil  mnohokráte  slyšel  toto 
lamento  a  kdykoli  je  slyšel,  pokaždé  se  lekl,  že 
národ  ztratí  horlivého  pracovníka. 

>Pane  učiteli,  probůh,  neochabujte,  vytrvejte! 
Pamatujte,  že  jen  ten  dojde  spasení,  kdo  vytrvá 
až  do  konce.  Náš  ubohý  národ  tak  byl  ponížen, 
že  opovrhoval  sám  sebou.  Musíme  jej  nejprve 
mravně  povznésti,  aby  zase  nabyl  sebeúcty,  a 
vše  ostatní  potom  hravě  se  poddá.  Slibte  mi, 
pane  učiteli,  že  neochabnete!* 

Učitel  podal  knězi  ruku  a  šel  na  toho,  kdo 
má  větši  živnost  a  na  kom  tedy  je,  aby  se  chápal 
hospodářského  pokroku  a  dával  ostatním  sou- 
sedům dobrý  příklad.  Jal  se  apoštolovati  pro 
hedbávnictví.  Poučoval,  jak  kvete  v  Číně  a  Malé 
Asii  a  jak  moudří  Švýcaři  zavčas  se  ho  chopili 
v  Evropě  a  mají  z  něho  velký  zisk.  Na  českém 
národě  jest.  aby  čile  závodil  s  nejvzdělanějšími 
a  hospodářsky  nejvyvinutějšími  národy.  Cokoli 
u  některého    z  nich  vidí,    brzo    má  si  osvojovati 


a  nad  to  usilovati,  aby  předčil  nad  svého  mistra 
a  učitele.  Nic  by  tak  nepovzneslo  blahobyt  če- 
ského rolníka,  jako  bourec. 

•  Nemáme  na  to  lidí,«  vymlouval  se  hospodář. 
»Není    třeba    přibírat    lidí.     Hedbávnictvím 

hrají  si  ženské  a  děti,  a  mají  užitek  náramný. 
Na  hospodáři  je  pouze,  aby  nasázel  moru.še  a 
bral  peníze  za  prodané  hedbáví.  Podívejte  se 
kolem,  co  se  v  Čechách  spotřebuje  hedbáví. 
Česká  selka  je  parildnice,  ani  jediné  selky  není 
v  Cechách,  aby  neměla  z  těžkého  hedbáví  sukni, 
fěrtoch,  šněrovačku,  kabátek,  šátky  se  střápy, 
pleny.  Co  tu  přejde  do  cizích  rukou  peněz!  Za- 
veďme SI  sami  chov  bourců,  peníze  zůstanou 
v  Čechách  a  splynou  do  kapes  těch,  kteří  byli 
dost  chytří  a  podnikaví  a  bource  chovati  začali. 
Co  vy  tu,  hospodáři,  máte  vhodného  místa  pro 
moruše!  A  ani  nevíte,  jak  sličnou  a  hustou  ko- 
runu moruše  má,  jaký  je  to  krásný  strom,  jak 
za  parného  léta  stíní  a  chladí  a  ještě  dává  chutné 
ovoce  pro  děti!* 

Tak  vnadil  majitele  největší  živnosti  ve  vsi 
A  hospodář  zas  pilně  poslouchal  a  divil  se,  jak 
toho  vyžadovala  vážnost  k  osobě  páně  učitelově. 
Hospodyně  se  tiše  rozčilovala,  slyšíc  o  tolikém 
hedbáví.  A  ze  všeho  vyšlo  zas  jen  nové  sklamání 
hospodářskému  buditeli. 

»Tedy  ujednáno,  hospodáři!  Čeho  třeba, 
všecko  vám  obstarám.  Nejdřív  musíme  moruše 
nasázet,  aby  bourci  přišli  k  hotovému  stolu.  Ne- 
pomyslil byste  si,  co  taková  hedbávná  housenka 
sežere  listí,  a  jiného  nežere  kromě  morušového. 
Až  bude  hojně  morušového  listí,  napíšu  vám 
o  bource  a  naučím  vaše  lidi.  jak  je  chovat.* 

Hospodář  ještě  svědčil.  Dal  si  ještě  ukázat 
místo,  kde  by  se  moruše  nejlépe  dařily,  a  vy- 
slechl, kde  možno  dostati  mladé  morušové  stromky. 
Obrat  nastal  teprve,  když  učitel  se  otázal : 

»Nuže,  hospodáři,  kdy  začneme.''* 

'A,  začít?  A  s  čím  začít ?« 

»S  morušemi,  přece  nezačneme  s  bourci! 
Pošli  by  nám,  kdyby  neměli  morušového  listí. 
S  morušemi  musíte  začít,  s  ničím  jiným,  nežli 
s  morušemi.' 

•  Toť  dá  rozum,  kdo  chce  chovat  hedbávné 
bource,  že  musí  mít  nejdříve  moruše,  když  bourci 
ničeho  jiného  nežerou,  jak  povídáte,  kromě  mo- 
rušového   listí.    Ale    já  moruše    sázet    nezačnu.* 

•  Hospodáři,  necouvejteU 

•  Kam  pak  couvat,  já  ještě  nezabral !« 

•  Řekl  jste  ano.« 

»Řekl  jsem  ano  k  tomu,  že  bourci  by  po- 
mřeli  bez  morušového  listí,  a  proto  jsem  řekl 
ano,  že  vám  věřím.  Ale  abych  já  sám  moruše 
sázel,  toho  nebude.  Mně  se  nehodí,  abych  začínal 
novoty.  Řekli  by:  .Podívejte  se,  jak  se  vypíná, 
jak  se  chce  od  nás  lišit,  jak  chce  být  nad  nás 
moudřejší!'  A  kdyby  se  to  s  morušemi  a  bourci 


nepovedlo,  do  třetího  kolena  by  se  nám  vy- 
smívali.* 

Učitel  odešel  sklamán  a  stěžoval  si  panu 
děkanu  Pospíšilovi. 

Důstojný  kmet  ho  těšil:  »Jen  neochabujte, 
příteli,  neumdlévejte,  vytrvejte!  Jste  na  dobré 
cestě,  vítězství  dobré  věci  nemůže  minouti,  a  velká 
bude  vaše  zásluha.  To  se  dá  na  prstech  vypo- 
čítati, že  jste  na  dobré  cestě.  My  jsme  milý  národ 
probudili  ze  smrtelných  mrákot,  vrátili  mu  vě- 
domí a  vzbudili  v  něm  lásku  k  idealným  statkům, 
hlavně  k  jazyku  materskému.  Nyní  docela  logicky 
musí  následovati  obrod  hospodářský,  jejž  pro- 
vésti musí  mladší  generace.  Co  na  nás  bylo,  uči- 
nili jsme,  učiňte  i  vy  svéU 

A  pan  učitel  Rendla  sebral  novou  energii 
a  příští  neděli  zašel  k  jinému  hospodáři,  do  jiné 
vsi,  a  všechnu  zlatou  výmluvnost  vynakládal,  aby 
hospodáře  přesvědčil,  že  musí  na  svých  pozem- 
cích založiti  chmelnici 

♦  Proč  chmelnici?"   otázal  se  hospodář. 

•  Cest  národa  českého  toho  vyžaduje.  Světo- 
známý chmel  český  nesmějí  pěstovat  jen  žatečtí 
Němci,  i  praví  Cechové  musejí  míti  svůj  chmel 
Vyslechněte  mne,  poučím  vás  o  důležitosti  chmele 
a  jeho  pěstování.* 

Sedlák  s  nemenší  trpělivostí  poslouchal,  než 
učitel  poučoval.  Na  konec  pravil  sedlák: 

>Hezkv  se  to  Žateckým  chmelaří,  milo  po- 
slouchat! A  když  už  to  tak  mají  od  starodávna 
zavedeno,  pane  učiteli,  proč  pak  bychom  jim  to 
z  rukou  trhali.''* 

»Aby  český  národ  měl  svůj  národní  chmel. « 

>Ale,  pane  učiteli,  to  se  nepatří!  Jací  pak 
bychom  byli  křesťané,  abychom  někomu  rvali, 
co  jest  ovocem  jeho  umění  a  práce !« 

»Na  to  se  nesmí  ohlížeti  člověk  hospodářsky 
pokročilý.  Říkáme  tomu  svobodná  konkurence. 
Svobodná  konkurence  mezi  jednotlivci  i  spo- 
lečnostmi, mezi  národy  i  státy  jest  nejen  do- 
volena, nýbrž  je  novou  dobou  zrovna  přikázána.' 

»I  heleime,  totě  pěkné  přikázaní!  Takové  při- 
kázaní, rozumím-li,  znamená  nemilosrdný  boj  mezi 
jednotlivci  a  ještě  nemilosrdnější  mezi  králov- 
stvími.* 

»Inu,  arci  že  boj!  Celý  život  je  bojem,  a  nic 
není  ušlechtilejšího,  než  takové  závodění  jménem 
lidského  pokroku.* 

>Tak  boj !  Ale  v  každém  boji  rozdávají  se 
rány  !c 

>Pravdu  máte,  ukazuje  se,  kdo  s  koho.* 

»A,  pane  učiteli,  já  se  rvát  nechci!  Neza- 
pírám, taky  jsem  se  rvával  i  jako  chlapec,  i  jako 
chasník,  a  nabil  jsem,  i  mně  nabili.  Ale  už  jsem 
na  to  letný,  už  se  rvát  nebudu. « 

»Co  pořád  myslíte  na  rvačku,  hospodáři.? 
Rvačka  je  sprostá,  surová,  a  boj,  o  kterém  já 
vám  mluvím,   je  vznešený,  a  teprve    ten,  kdo  se 


do  něho  vrhne,  pozná,  jaká  to  slast  býti  člověkem, 
vzdělaným,  pokročilým  člověkem. « 

»Jaký  pak  pokrok  ve  rvačce!  Což  ve  rvačce 
vzdělaných  a  pokročilých  rány  nebolí,  že  je  tak 
ušlechtilá.?' 

»Tu  nejde  o  rány  pěstí. « 

»I  dyť  já  rozumím!  Nejde  o  rány  pěstí,  ale 
o  živnost,  o  grunt,  o  majetek.  Zůstal-li  jsem  já 
vítězem,  vezmu  si  všechno  vaše,  svleku  vás  do 
nahá,  vyklopím  vaše  kapsy,  a  vy  se  můžete  po- 
věsiti, zbylo-li  vám  ještě  na  provaz.* 

•  Nezapírám,  bývají  i  takové  konce,  ale  k  těm 
já  neradím,  nýbrž  k  práci,  k  neúnavné  práci  na 
poli  obecného  evropského  pokroku.  Tu  je  třeba, 
vzíti  si  za  příklad  Židy.  Žid  nikdy  si  nezoufá, 
postihne-li  ho  nezdar.  Prohraje-li  jednu  partii, 
zahraje  si  druhou,  a  má-li  stálý  nezdar  v  bulce, 
dá  se  do  ramšla  < 

»A  jak  my  si  máme  Židy  bráti  za  příklad, 
když  nejsme  jejich  víry  a  máme  svou  ?  Také  nám 
víra  předpisuje,  jak  máme  živi  být,  co  konati, 
čeho  se  varovati.  Naše  víra  zvěstuje  pokoj  všem 
dobré  vůle  a  boj  dovoluje  jen  proti  lidem  zlé 
vůle.  Já  žatecké  chmelaře  neznám  a  chci-li  sám 
slouti  dobrým,  musím  o  každém,  koho  neznám, 
mysliti  si  jen  nejlepší.  Dejme  tomu,  že  by  chmel 
na  našich  pozemcích  dobře  se  vedl  a  že  bych 
uškodil  žateckým.  Z  toho  Žid  může  mít  radost, 
ale  já,  křesťan,  musel  bych  si  z  toho  dělati  svě- 
domí. Ale  já  pochybuju,  že  by  naše  půda  hodila 
se  pod  chmel.  Kdyby  se  hodila,  již  naši  staří 
byli  by  to  věděli,  chmelnice  založili  a  založené 
nám  odkázali.  My  bychom  už  jen  v  jejich  šlé- 
pějích pokračovali  a  to  já  mám,  pane  učiteli,  za 
pokrok:  co  jest  a  se  osvědčilo,  zdokonalovat. 
A  jen  novoty  vymýšleti,  to  není  žádný  pokrok.* 

•  Já  nic  nevymýšlím,*  bránil  se  učitel,  »ale 
studuji,  co  jinde  mají  dobrého,  a  tomu  učím 
český  lid,  jenž  neměl  možnosti,  aby  vše  to  na 
vlastní  oči  poznal  a  vlastní  skušeností  še  pře- 
svědčil. Tu  jest  na  vlasteneckých  vzdělavatelích 
lidu,  aby  prostředkovali.f 

»Za  to  si  vás  vážíme,  že  na  nás  myslíte,* 
děl  hospodář,  >ale  hospodářské  novoty  každý 
musí  zaváděti  na  svém.* 

»Ale  já  nemám    svého    pozemku,  jak   víte.* 

•  Tedy  odložte    novoty,    až  jej  budete  mít.* 

•  Totě  tolik,  jakobyste  řekl,  že  lékař,  jenž 
medicinu  předepíše,  a  lékárník,  jenž  ji  zhotoví, 
sami  dřív  ji  mají  vypiti,  než  ji  dají  nemocnému.* 

•  Ne,  to  není  tak  My  jsme  zdrávi  jako  řepa, 
chvála  bohu.  Moc  ptáků,  pane  učiteli,  lítá  v  po- 
větří, a  já  nechci  mít  každého  na  talíři.  Lítejte 
si,  a  mně  na  stole  postačí  moj°  domácí  hus, 
lička,  slepice.* 

Pan  učitel  odešel  zase  s  nepořízenou,  bo- 
hatší o  nové  sklamání,  v  duši  nešťasten  a  roz- 
horlen, že  s  tím  •zanedbaným  jihočeským  lidem* 
není  žádná  pořízená. 


Komu  by  si  postěžoval,  ne-li  panu  děkanu 
Pospíšilovi?    A  zde  se  mu    zase  dostalo    ťitěchy. 

>Jen  neochabujte,  milý  [ňíteli!  Buďte  jako 
poutník,  svého  cíle  vědomý.  Jako  poutník  nedbá 
překážek  a  stále  věren  zůstává  svému  směru,  ve- 
doucímu ho  k  dobrému  cíli,  tak  i  vy  stále  vzhlí- 
žejte ku  své  hvězdě,  průvodkyni  ku  svému  světlému 
ideálu,  a  dosáhnete  ho,  všecky  překážky  budou  ví- 
tězně přemoženy  a  tma  nevědomosti  prchne  od  vás.« 

Domek  páně  učiteliiv  byl  nový,  svěže  obí- 
lený, červeň  taškové  krytiny  ještě  byla  neporu- 
šena. Slunečné  světlo  jej  oblévalo,  všecko  se  na 
něm  svítilo  a  třpytilo.  Podobně  bylo  uvnitř.  Byt 
učitelův  sestával  z  pokoje  do  ulice,  z  ložnice  a 
kuchyňky,  jež  byla  od  pokoje  oddělena  skleně- 
nými dveřmi. 


Pan  učitel  pravé  dával  svému  kloučkovi 
lekci  na  housle.  Vida  oknem  příchozí  návštěv- 
níky, posledně  chlapce  klepl  smyčcem  přes  kot- 
níky a  poručil  honem  sklidit  noty.  Chvátal  hostům 
v  ústrety. 

Co  Bartoňovi  nejprve  v  oči  udeřilo,  byly 
nohy  páně  učitelovy.  Ty  nohy  zdály  se  mu  vrcho- 
lem krásy.  Byly  teninké,  bezmála  bez  nártů, 
pružné  a  pohyblivé,  téměř  jako  ruce.  Minutu 
nepostály,  pořád  se  jim  chtělo  běhati  z  kouta 
do  kouta,  a  ne  li  to,  aspoň  přešlapovati.  Byly 
obuty  botami  příštipkovanými,  ale  ty  příStipky 
byly  nějak  tak  uměle  přišity,  že  Bartoň  je  po- 
važoval za  ozdobu.  Neméně  se  Bartoň  podivil, 
jak  ty  boty  byly  vyleštěny.  Jako  zrcadlo  se  sví- 
tily, jako  zrcadlo,  povídám  I  Pokrač. 


W 


ir 


%     %     %     ^     % 


Alfons  Bresk.\: 


A 


.ť  hvčzdná  noc  se  k  zemi  chýlí 
ať  slunce  vzchází  nad  hory, 
v  neznámé  dálky  krok  můj  pílí, 
kam  vábí  modré  obzory. 


BLUDNÝ   POUTNÍK. 

Vždy  bez  oddechu  dále  spěji, 
šat  divým  trním  rozedrán, 
mé  nohy  pouti  krvácejí 
a  cesty  třísní  krví  ran. 


Bezcílně  puzen  dále  jíti, 
nadarmo  hledám  sněný  klid: 
to  temná  sudba  mého  žití 
ve  klatbě  věčné  touhy  jit. 


Ur 


DOBROU    NOC. 


I  naven  dlouhým  putováaim 
u  kříže  v  lese  poklekám, 
k  modlitbě  vroucné  hlavu  skláním 
pod  hvězdným  nebem  sám  a  sám. 


Paprsky  zlaté  šerem  chvějí, 
ve  snětích  ševel  vánků  ztich', 
andělé  kdesi  v  dálce  pěji 
v  hlubinách  nebes  hvězdnatých. 


A  divů  divem  odumírá 
v  mém  srdci  hříšných  kouzel  moc, 
lunulou  bílou  sviti  vira  — 
dobrou  noc! 


jiNDÍí.  S.  Holý; 


V 


A    ZAPOMEŇ 


Tvých  ňadrech  usnula  má  ustrašená  hlava 
a  zvadlých  lilií  hřích  v  smutnou  lásku  skles'; 
v  své  ruce  sepni  ji  —  je  mdlá  a  postonává  — 
a  sladké  vášně  hrv  v  mou  tesknou  duši  střeš! 


Je  večer  zkalený  a  v  zahradách  schnou  ríiže, 
průhledné  illuse  se  třesou  v  moři  snů 
a  divá  vzpomínka  mé  touhy  vine  úže: 
Tvé  tělo  pokořím  a  světla  nezhasnu!.  .. 


Smrt  kráčí  umdlená  —  má  v  pasu  žluté  květy  . . . 

A  bili  upíři  se  v  vlasech  třesou  nám  —  — 

ó,  s  hrdla  odtrhni  své  zlaté  amulety, 

jo  ohni  vášně  vhod,  jež  cizím  hoří  tmám!... 


<::?    <^    ^    z>    ^ 


VÁCLAV  Hladík  : 


EVŽEN  VOLDAN. 


ROMAN.   


Kráčel  chodbou  po  jedné  straně  zasklenou.  Nad 
zkřivenými  klikatinami  prejzových  střech, 
nad  malými  zahrádkami  a  pitvornými  obrysy 
malostranských  okolních  domů  a  paláců  strmé 
a  vážně  se  zvedaly  přísné  Hradčany.  Na  okamžik 
upoutal  Bulíře  krásný  obraz.  Po  dřevěných  scho- 
dech pak  sestupoval.  Potkával  pobíhající  úřed- 
níky zemského  výboru,  sluhy,  lokaje,  žurnalisty 
a  poslance.  Zastavil  se  v  prvním  poschodí  a  po 
krátkém  váhání  vešel  do  kuloáru  poslanců. 

Vyznal  se  dobře  v  těch  v  místech  z  doby, 
kdy  byl  sněmovním  zpravodajem. 

Poslanci  přecházeli,  posedávali  na  lavicích, 
hovořili  ve  skupinách,  kouřili. 

Též  z  restaurantu  sněmovního  bylo  slyšet 
šum  mnohých  hlasů. 

V  levém  temném  koutě  na  lavicích  sedělo 
několik  velkostatkářů.  Zde  bylo  obyčejné  jejich 
místo  pro  porady,  klepy  a  vypravování  o  hon- 
bách. Dědic  nesmírných  statků,  mladý  muž  s  ospa- 
lou tváří  a  nevkusnými,  hustými  licousy  černými 
poslouchal  starého,  velmi  elegantního  a  živého 
pána,  a  bylo  vidět,  že  jeho  vypravování  dobře 
nechápe,  nebo  že  myslí  na  něco  jiného,  nebo  — 
snad,  že  vůbec  na  nic  nemyslí.  Rázným  mladi- 
stvým krokem  prošel  chodbou  kníže  Mitrovský, 
krásný,  imposantní  muž,  vždy  něčím  zaměstnaný, 
stále  spěchající,  na  všechny  strany  zdvořilý  a 
usměvavý.  Skupina  selských  poslanců  s  radostnou 
jakousi  familiárností  rozstoupila  se  před  knížetem 
a  zdravila. 

Kníže  poklepal  jednomu  z  nich  na  rameno, 
hodil  mezi  ně  blahosklonný,  úsměvný  pozdrav, 
hrábl  mezi  ně  rukou  a  namátkou  komusi  stiskl 
pravici  a  spěchal  dále. 

Bulíř  pozoroval,  že  oba  poslanci,  jichž  se 
dotkla  blahovolně  a  nonchalantně  ruka  knížete, 
nedovedli  zakrýti  rozpačité  potěšení.  Ze  šerého 
zákoutí  šuškajících  a  pospávajících  velkostatkářů 
vystoupil  hrabě  Horn-Waldburg,  vlastenecký 
šlechtic,  zavalitý  čtyřicátník,  houpavé  chůze  a 
pronikavě  tremolního  hlasu.  Dal  se  s  poslanci 
do  řeči  a  opakoval  několikráte,  že  ho  bylo  slyšet 
po  celé  chodbě: 

>Ale  pánové,  já  měl  letos  moc  malej  řepa  < 

Na  právo  od  vchodu  do  chodby,  kam  padalo 
jasné  světlo  několika  okny  ze  dvora,  očekávalo 
několik  opálených  venkovanů.  Deputace  v  černých 
kabátech  a  ohromných  bílých  rukavicích,  oče- 
kávající chvíli,  kdy  bude  předvedena  svým  po- 
slancem k  maršálkovi  neb  k  mistodržiteli,  s  tou 


úzkostlivou  sklíčeností,  jakou  pozorujeme  jen 
v  čekárně  zubního  lékaře.  Neodvážili  se  ani  mluvit. 
Jen  se  šeptem  upozorňovali  na  některé  známější 
a  populárnější  zástupce  národa. 

S  devotní  úctou  se  rozstoupli  a  lokty  se 
strkali  a  pomrkávali  na  sebe,  když  kráčel  chodbou 
malý,  otylý  mužík,  který  se  stal  slavným  tím,  že 
několik  hodin  dovedl  bez  oddechu  mluvit,  že 
pronesl  nejdelší  řeč  obstrukční.  Jeho  hlasivky 
zasluhovaly  obdiv  národa  jako  svaly  a  lýtka 
vítězného  cyklistického  rekordmana. 

Bulíř  obcházel  zvolna  —  naslouchal  a  po- 
zoroval,   jak    bylo    stále  a  všude    jeho    zvykem. 

1  když  jeho  mysl  byla  zaujata  nejvážnějšími  kon 
flikty  jeho  vlastního  nitra,  jeho  oko  bylo  vždy 
vnímavě  otevřeno  na  okolní  svět. 

Viděl  židovského  žurnalistu,  šourajícího  se 
kolem  restaurantu,  žmolícího  okousanou,  uhaslou 
viržinku,  zastavujícího  bez  okolků  poslance  všech 
stran,  kteří  velmi  zdvořile  a  ochotně  se  k  němu 
měli. 

S  nesmírně  důležitou  tváří  přiběhl  žurnalista 
Křižík  a  dal  si  vyvolati  poslance  doktora  Voj- 
níře,  štíhlého,  elegantního  muže,  velmi  energické 
tváře. 

Vojníř,  jeden  z  opportunistických  státníků, 
muž  velkých  styků,  velkého  vzdělání,  uhlazených 
pós  ctižádosti vce,  dal  se  interviewovati  žurnalistou. 
Mluvili  o  Voldanovi.  Bulíř  zaslechl  několik  po- 
chvalných poznámek  o  svém  příteli.  Pak  přešli 
na  jiného  poslance: 

->Ten?«  a  Vojníř  ohlédnuv  se  opatrně,  pravil: 
»Také  jeden  z  těch,  kteří  přišli  do  Vídně  rozbit 
parlament  a  prohlásit  státní  právo  a  koncem 
konců    debatují  o  tom,    že    cent    cukru  má  státi 

2  zl.  a  metrický  cent  pšenice  aspofi  20  zl.« 

Křižík,  zapisující  slova  poslancova,  přikývl 
tak  horlivě,  že  mu  skřipec  spadl  s  nosu. 

Vojníř  pokračoval,  s  rukama  v  kapsách,  za- 
táhnuv žurnalistu  do  výklenku  okna: 

»Prosím  vás,  co  pak  chcete  u  nás  s  oposicí.? 
Náš  lid  pro  ni  nemá  ani  špetky  talentu  —  a  ze- 
jména ani  trochu  discipliny.  Takový  venkovský 
boucharon,  který  vám  nakáže  ve  schůzi  voličů, 
abyste  vystoupil  proti  vládě  s  nejkrajnější  bez- 
ohledností, abyste  zuřil  a  bouřil,  přijde  po  schůzi 
k  vám  s  nějakou  žebronivou  suplikou  k  té  vládě 
a  vy  mu  musíte  dělat  sluhu  a  prostředníka.  Není 
to  k  zbláznění?  Naše  oposice?  Ano,  vyláteřit  se 
v  hospodě,  nadávat  a  křičet   na  schůzích,  mani- 


feslovat,  demonstrovat,  odhlasovat  divoké  reso- 
luce  a  vášnivé  protesty  -  to  je  vše.  Náš  lid 
vynadá  vládě,  a  již  to  taktiim,  že  se  vynadával 
dle  libosti,  jej  ukonejši  —  odčinit  zlo  se  nena- 
máhá .  .  .« 

Hluk  a  smích  několika  poslanců,  přicházejí- 
cích ze  sálu  nějaké  komise,  přehlušil  další  slova 
Vojnířova.  Stenografové  spěchali  ze'  zasedací  síně 
do  své  velké  pracovny.  Sluhové  roznášeli  tisko- 
pisy a  zprávy.  Poslíček  telegrafní  vešel  Jo  sině 
zasedací  a  zase  vyběhl  a  sháněl  nějakého  po- 
slance v  restaurantu.  Zvonek  svolával  poslance 
k  hlasování.  Neúnavný  shon  přicházejících  a  po- 
bíhajících, hlahol  hovoru  a  smíchu  naplňoval 
ovzduší  kuloáru 

Evžen  Voldan  vyšel  z  restaurantu. 

Doprovázeli  jej  dva  vynikající  poslanci.  Byl 
lehce  rozjařen.  Jeho  tvář  zruměnila. 

iTedy  dnes  večer !«  připomínal  mu  jeden 
z  poslanců. 

♦  Přijďte  jistě  —  budeme  veselí,*  doložil 
druhý. 

Voldan  stiskl  oběma  ruce  a  šel  do  šatny. 
V  tom  uhlídal  Bulíře. 

»Na  zdar,  kamaráde,  co  hledáš?«  přistoupil 
k  němu,  ale  zdálo  se  mu,  že  se  musí  nutit  do 
té  radostné  srdečnosti 

Bulíř  sebou  trhl.  Náhle  se  ulekl.  Věděl,  proč 
sem  přišel  i  co  chtěl  říci  —  ale  teď  jen  nevolně 
zakoktal: 

»I  nic.  Jen  tak  jsem  přišel.  To  víš,  z  dří- 
vějšího zvyku  —  podívat  se.« 

»A  mně  jsi  nechtěl  říci  nic?-' 

Bulíř  zamrkal  rychleji  očima  a  vyrazil  ze 
sebe : 

»Ne  .  .  .  servus!' 

A  ani  nepodav  Voldanovi  ruku,  rychle  od- 
kvapil. 

V  průjezde  se  setkal  s  Randou,  který  při- 
cházel  s  galerie. 


Ironický  úsměv  zachvíval  jemnými  rty  ští- 
hlého mladíka. 

Oba,  Bulíř  i  Randa,  v  té  chvíli  cítili  společné. 

»To  jsem  rád,  že  jdu  z  té  boudy.  Jestli  je 
hloupost  nakažlivá  —  mám  strach  o  sebe.  Tam 
se  hemží  vzduch  milliardy  bacillů  i)itomosti,«  pra- 
vil  anarchista  svým    žensky  melodickým    hlasem. 

•  Pojďme,  nemáme  tu  co  dělat  .  .  .«  odvětil 
literát. 

•  Snad  budeme  mít.  Chemické  čištění  —  vy- 
včtrávání  .  .  .«   smál  se  Randa 

•Žádná  práce  pro  nás!« 
.Proč?« 

Bulíř  pohlédl  na  útlého  jinocha  se  soucitnou 
vlídností: 

•  Na  to  všechno  jsme  my  malí,  nepatrní. 
A  i)ak  máme  pořád  více  estetiky  a  lyriky  v  sobě 
nežli  rozumu  .  .  .« 

Odmlčeli  se. 

Vyšli  na  náměstí  Pětikostelní,  kde  zevlovalo 
několik  lidí  a  stálo  několik  povozů. 

»A  Voldan  dnes  tomu  dal,  co?«  prohodil 
Randa. 

Bulíř  pokrčil  jen  rameny. 

Po  chvíli  zamručel: 

»To  jsem  přece  nečekal.  Je  hotov  — «  mávl 
rukou  pohrdlivě  a  s  úšklebkem  dodal:  »A  udělá 
"elkou  kariéru  .  .  .« 

»Ten  se  tam  cítí  jako  doma,«  pravil  Randa, 
pohodiv  hlavou  směrem  k  sněmovně. 

XVII. 

Voldanovi  bylo,  jako  by  jej  náhle  něco 
bodlo.  Tušil  v  chování  Bulířově,  co  mu  jeho 
přítel  neodhodlal  se  říci. 

Ale  dojem  nevolnosti  hravě  překonal.  Byl  si 
vědom  svého  velkého  úspěchu,  Věděl,  za  jak 
hroznou  cenu  ho  dosáhl.  Bylo  mu  jako  herci- 
autorovi,  který  znamenitě  hrál  ve  svém  vlastním 
špatném  kuse.  Pokrat. 


FEUILLETON. 

Jakub  Arbks:  SHAKESPEARŮV  .JULIUS 
CÉSAR*.  Příspěvek  k  filosofii  a  technice  básnického 

tvoření.  Dokout. 

v  čem  záleží  tedy  v  tomto  vzVilcdě  uměni  Shake- 
spearovo jako  tvořivého  ducha? 

Či  snad  vtom,  že  ničeho  netvořil,  nýbrž  již  vytvo- 
řené prostě  ve  formu  dramatickou  upravil,  po  případě 
dramaticky  působivé  aranžoval  ? 


Všichni,  kdož  uvykli  pokládati  drama  za  vrchol 
básnictví,  .stoji  nyní  před  dramatem  tak  zvláštním,  že 
zdá  se,  jako  bychom  se  točili  v  kruhu  bez  opory,  bez 
kompasu  a  bez  naděje,  že  vyvázneme. 

Čim  jest  —  v  nejvlastnčj.ším  slova  toho  smyslu  — 
básnické  uměni  vůbec  a  dramatické  zvlášť? 

V  čem  spočívá  tajemství  tvoření,  není-li  třeba  ani 
původních  charakterů,  ani  původního  děje  a  přiměřeného 
jeho  rozvoje,  ani  púvoiini  myšlénky  základní,  tím  méně 
myšlének  vedlejších,  ba  ani  původního  způsobu  vysloviti 
se  —  když  stačí  vše  to  prosté  sobe  přisvojili,  prostě 
přepsati  a  jenom  přiměřené  zaranžovati  ? 


či  je  snad  uměni  básnicUé  pouze  formální?  Neváži 
myšlénky,  děj.  charaktery  atd.  nic  nebo  skoro  nic  a  — 
forma,  do  které  se  vše  upravuje,  všechno? 

Či  platí  to  snad  jen  o  dramatu? 

Vše  to  jsou  otázky,  na  které  odpovídati  ani  se  ne- 
pokoušíme. Názory  o  tom  rozcházejí  se  tak  diametrálně, 
že  byl  by  každý  pokus  více  nežli  zbytečný.  Nám  však 
mohou  býti  všechny  tyto  a  podobné  otázky  více  méně 
lhostejný.  Nejdeť  nám  totiž  o  žádný  spor,  o  žádné  vzpí- 
rání se  jakémukoli  běžnému  názoru,  tedy  také  o  žádné 
polemiky  k  tomu  účelu,  abychom  hájili  neb  opodstatňo- 
vali utkvělý  nějaký  názor  nebo  mínění  vlastní. 

Nám  jde  výhradně  jen  o  logické  díislednosti  oněch 
momentů  vzhledem  k  Shakespearovi  a  jeho  dílům,  o  kte- 
rýchž není  a  nemůže  býti  žádného  sporu,  poněvadž  jsou 
zcela  přesně  a  přesvědčivé  dokázány  a  neodpírá  jim  ani 
ten,  kdo  staví  Shakespeara  nade  vši  pozemskost,  aniž 
onen,  kdo  naň,  abychom  užili  vulgární  frase,  »koukal 
třeba  přes  rameno«. 

Z  té  příčiny  dotkneme  se  zde  jen  několika  kardi- 
nálních momentů. 

O  tom,  co  jest  »Juliem  Césaremi  nade  vši  pochyb- 
nost dotvrzeno  (že  totiž  není  pravda,  jak  někteří  praví, 
že  Shakespeare  nepotřeboval  žádných  knih,  aby  mohl 
čísti  v  knize  přírody,  jako  není  pravda,  že  nalezl  přírodu 
v  sobě  samém)  —  není  třeba  šířiti  slov. 

Nepoměrně  zajímavější  jest  uvažovati  oproti  fjuliu 
Césaru«  o  dvou  kardinálních  vlastnostech,  Shakespearovi 
všeobecně  připisovaných. 

Jak  známo,  pokládá  se  u  Shakespeara  za  obzvláštní 
přednost  tak  zvaný  shakespearovský  názor  v  svět 
a  rovněž  takový,  tedy  ryze  shakespearovský  ko- 
lorit. 

Co  se  tím  i  oním  míní,  jest  sice  nesnadno  defino- 
vati, poněvadž  se  názor  v  svět  i  kolorit  v  různých  dra- 
matech jeho  také  nápadně  různí;  ale  pojmy  ty,  byť  sebe 
mlhavější,  staly  se  ^-okřídlenými  frasemi«,  jimiž  si  za 
našich  dob  nejen  laik,  nýbrž  mnohdy  i  zasvěcenec  vy- 
pomáhá. 

O  tom,  že  jest  Shakespearova  tragedie  »Julius 
César«  dílem,  v  němž  obráží  se  věrně  starořímský  život, 
není  žádného  sporu,  a  po  tom.  co  jsme  byli  o  vzniku 
jejím  napověděli,  také  žádného  divu. 

Titulní  rek  žil,  jak  známo,  100— 40  let  před  Kristem, 
kdežto  slavný  biograf  proslavených  Řeků  a  Římanů, 
Plutarch,  žil  50—130  let  po  Kristovi.  Diference  tedy 
jest  více  nežli    celé    století. 

Diference  mezi  dobou  plutarchovskou  a  shake- 
spearovskou.tedy  od  r.  130  až  do  r.  1616,  činí  1486  roků  — 
bez  mála  půl  druhého  tisíciletí! 

Převzal-li  Shakespeare  » Julia  Césara*  se  vším  všudy: 
s  dějem,  charaktery,  podrobnostmi  atd.,  tudíž  i  s  n  á- 
zory,  jak  je  nalezl  v  Plutarchových  biografiích,  nemůže 
býti  v  tragedii  té  o  nějakým  zvláštním  »shakespearov- 
ském  názoru  v  svět«  nebo  o  »shakespearovském  koloritu« 
vůbec  ani  řeči.  Jinak  by  tragedie  ta  nemohla  býti  věrným 
obrazem  života  starořímského  za  dob  Julia  Césara,  t.  j. 
obrazem,  jak  dobu  tu  líčí  Plutarch. 

Připustíme-li  první,  vylučujeme  druhé  —  a  naopak. 

Plati-li  dále  o  účelu  a  cíli  divadelní  hry  výrok,  jejž 
sám  Shakespeare  pronáší  v  »ffamletu<  (lil,  2)  —  t.  j. 
je-li  účelem  jejím  »přirodě  takměř  držeti  zrcadlo*  — 
platí  to  zajisté  o  celé  řadě  divadelních  her,  v  kterýchž 
bylo  zrcadlo  přírodě  skutečně  drženo;  ale  neplatí  to 
o  většině  kusů  Shakespearových  a  nejméně  o  »Juliu 
Césarovi*. 

Držel-li  zde  Shakespeare,  jakož  o  tom  nelze  po- 
chybovati, něčemu  zrcadlo,  nebyla  to  příroda  sama, 
nýbrž  j  i  ž  p o uhý  o b ra z  j ej í,  jak  se  obrážel  v  zr- 
cadle, v  němž  jej  zachytil  Plutarch.  Shakespeare 
nedržel  a  vůbec  také  nemohl  dižeti  zrcadlo  přírodě,  od 


které  jej  dělila  mezera  skoro  půldruhého  tisíciletí, 
nýbrž  —  Plutarchovi. 

V  ohledu  kulturním  (přiznáváme-Ii  se  totiž  k  ná- 
hledu, že  má  míti  pravé  dílo  umělecké  také  úkol  kul- 
turní), nemá  tragedie  Shakespearova  jiného  významu, 
nežli  že  v  jiné,  zde  dramatické  formě  prostě  opakuje, 
co  bylo  již  před  půldruhým  tisíciletím  kulturní  vymo- 
ženosti a  o  čem  lze  v  hlavních  rysech  i  podrob- 
nostech úplně  věrný  obraz  vážiti  již  z  Plut- 
arch a. 

Pravda-li,  že  Shakespeare  k  >Juliu  Césarovi"  — 
•  všechno  nale?.l«  a  také  svšechno  převzal*  z  Plutarcha, 
není  vůbec  ani  jinak  možno,  nežli  že  převzal  také  dikci, 
t.  j.  slovní  výraz. 

Tím  přicházíme  k  jiné  vynikající  vlastnosti,  která 
se  Shakespearovi  připisuje:  k  neobyčejně  bohatému  jeho 
vokabulaři.  Ujišfujef  se,  že  snad  žádný  spisovatel  neměl 
tak  ohromné  zásoby  slov,  t.  j.  že  jí  neužil  ve  svých 
dílech  jako  Shakespeare.  Praví  se,  že  zřídka  který  filosof 
použil  úhrnem  10.000  různých  slov.  Miltonova  zásoba 
slov  páčí  se  na  8.000,  Shakespearova  na  15  000,  kdežto 
Edvard  Holten  udává  zásobu  Miltonovu  na  17.000,  Shake- 
spearovu pak  na  24.000  různých  slov. 

Přepsal-li  Shakespeare  »Julia  Césara*  z  Plutarcha, 
ubude  okamžitě   '/ac  celé  jeho  zásoby  slov. 

Dle  toho  nezbývá  na  účet  Shakespearův  nic  jiného, 
nežli  forma    dramatická. 

Nicméně  i  v  tomto  ohledu  nenáleží  Shakespearovi 
priorita.  Neboť  již  před  Shakespearem  existovala  latinská 
divadelní  hra  o  Juliu  Césarovi  (z  roku  1582)  z  péra  Ri- 
charda Eedesa,  jenž  zařazován  mezi  nejlepší  tragiky  své 
doby.  Rovněž  ze  slov  Poloniových  v  »Hamletu*:  »Před- 
stavoval  jsem  Caesara  —  byl  jsem  zabit  na  Kapitolu  — 
Brut  mne  zabil  —  «  lze  právem  souditi,  že  existovala  již 
před  Shakespearem    podobná    hra    v  jazyku    anglickém. 

Mimo  to  činí  se  i  v  Gossonově  spise  »The  school 
of  abuse*  atd.  (Škola  zlého  užívání  atd.)  zmínka  o  po- 
dobné hře  s  názvem  »Příběhy  Caesara  a  Pompeja«.  Ko- 
nečně dlužno  se  ještě  také  zmíniti  o  hře  »Julius  Caesar* 
z  péra  Williama  Alexandra,  napotomniho  hraběte  Stir- 
linga,  která  prý  roku  1604  tiskem  vyšla.  A  poněvadž 
vznik  Shakespearovy  tragedie  klade  se  v  dobu  pozdější, 
byl  by  i  Stirlirgův  »Julius  Caesar*  předchůdcem  kusu 
Shakespearova. 

Znal-!i  Shakespeare  všechny  nebo  některé  z  připo- 
menutých dramat,  nebo  vzal-li  si  některé  za  podklad  ku 
své  tragedii,  jako  byl  učinil  v  jiných  případech,  může 
nám  býti  lhostejno.  Pravda-.i,  co  jsme  o  »Juliu  Césarovi"" 
zjistili,  že  totiž  Shakespeare  převzal  všechno  z  Plut- 
archa a  že  nepotřeboval  nežli  »vy nechat  jen  to,  co 
rušilo  jednotu  děje*,  jest  zřejmo,  že  ku  své  práci 
žádného  jiného  dramatického  podkladu  naprosto  nepo- 
třeboval. 

Zároveň  však  z  toho  vysvítá,  že  co  do  jádra  tra- 
gedií svou  nepodal  Shakespeare  ani  svým  krajanům,  aniž 
komu  jinému  v  podstatě  něco  nového,  t.  j.  co  by  nebý- 
valo v  téže,  tedy  dramatické  formě  již  před  nim  podáno. 

Zbývá  tedy  pouze  jakost  této  formy,  ráz  její 
i  hodnota  v  ohledu  dramatickém  a  esthetickém.  A  tu 
pak  ovšem  náleží  přednost  Shakespearovi.  Karel  Frcnzel 
ve  svém  spise  »Dichter  und  Frauen«  (III.  18i)  praví 
na  př.,  že  jest  »Julius  Caesar*  jednodušší  a  přesnější, 
nežli  »Antonius  a  Kleopatra*,  vůbec  hra  přibližující  se 
Mdeálu  historické  tragedie*. 

A  skoro  ideál  —  tedy  v  pravdě  umělecké  a  zá- 
roveň dramaticky  účinné  dílo  napsal  Shakespeare  bez 
původnosti,  bez  vlastního  názoru,  bez  jakýchkoli 
zvláštních  studií  prostě  tím  způsobem,  že  z  knihy  — 
.před  půldruhým  tisíciletím  napsané  a  r.  1578  do 
angličiny  přeložené  —  »vyp  ústil  jen  to,  co  rušilo 
j  edn  ot  u    d  ěj  e  .  .  .« 


Nejsou  tím  zvráceny  všechny  vůbec  jen  mo/.iu 
pojmy  o  tvořeni  vůbec  a  básnickém,  zde  pak  drama- 
tickém tvoření  zvlášť? 


Možná  tedy,  že  pro  drama  existují  snad  zcela 
jiné  nějaké  zákony,  nežli  pro  ostatní  odrůdy  umění, 
t.  j.  že  dramatik  zaujímá  v  umění  zcela  jiné,  exklu- 
sivní stanovisko  atd. 

Vizme  k  tomu  cíli,  čím  jest  drama  a  jaký  jest  asi 
jeho  účel  dle  nejstaršího  mistra  theorií  básnických,  Ari- 
stotela, který  praví,  že  »tragedie  není  napodobením 
lidí,  nýbrž  dějů  a  života,  štěstí  a  neštěstí*.  NeboC 
i  štěstí  jest  prý  založeno  ve  skutcích  a  účelem  tra- 
gedie prý  jest  děj  a  nikoli  zvláštní  jakost  lidí.  Tito 
nabývají  prý  obzvláštní  rázovitosti  svými  povahami;  ale 
svého  štěstí  neb  opaku  jeho  svými  skutky.  Nejednají 
prý  tedy,  by  znázornili  svou  povahu,  nýbrž  rozvíjejí  jen 
ve  skutcích  zároveň  svou  povahu,  a  to  tak,  že  —  děj 
a  tabule  jest   účelem   tragedie. 

Z  té  příčiny  soudí  Aristoteles,  že  tragedie  bez  děje 
není  možná;  ale  že  může  býti  bez  charakterů.  První 
věcí  a  jaksi  duši  tragedie  jest  dle  něho  fabulo  a  druhou 
teprve    charaktery. 

S  názorem  Aristotelovým  možno  i  netřeba  ve  všem 
souhlasiti.  Novější  názory  také  theorii  té  v  mnohém  od- 
pírají. Tak  na  př.  hlásá  se  pravý  opak:  že  totiž  první 
místo  zaujímati  má  charakter  a  druhé  teprve  děj,  anebo, 
že  jest   obé   vlastně  nerozlučno. 

Děj  sám  o  sobě  může  býti  v  dramatu  zajímavý;  ale 
vznik  a  rozvoj  děje  toho  může  býti  někdy  zajímavějším, 
důležitějším  samého  děje  —  a  tak  i  vznik  a  rozvoj  cha- 
rakterů, tak  že  vše  to  možno,  ba  nutno  shrnouti  v  jedno 
jako  základní  podmínky  dramatu. 

Nechť  se  tedy  postavíme  na  to  nebo  kterékoli  jiné 
stanovisko,  vždy  musíme  přiznati,  že  fabule  neboli 
sujet  v  dramatickém  tvořeni  naprosto  není  věcí  tak  pod- 
ceňovatelnou,  jak  se  obyčejně  soudivá,  a  že  charakterům 
náleží  buď  druhé  nebo  docela  první  místo. 

Nuže  —  a  v  jakém  světle  objeví  se  nám  ráz  tvoření 
Shakespearova,  když  si  oproti  těmto  nebo  třeba  kterým- 
koli jiným  theoriim  připomeneme,  že  v  »Juliu  Césarovi* 
ani  fabule,  ba  ani  charaktery  nejsou  duševním 
majetkem  Shakespearovým  ? 

V  čem  záleží  tedy  umění  Shakespearovo,  když  do- 
cela i  dialog  jest  vlastně  jen  přepsán.' 

Co  zbývá  z  dramatu  >Julius  César*  na  duševní  a 
vůbec  umělecký  účet  Shakespearův,  když  odečteme  vše, 
co  náleží  právem  na  účet  jiných  tvořivých  nebo  patvo- 
řivých  hlav  a  co  byl  Shakespeare  prostě  převzal,  ba 
opsal  ? 

Snad  forma.' 

Avšak  i  v  tomto  vzhlede  víme,  že  Shakespeare  obě 
tyto  hry  již  ve  formě  dramatické  nalezl. 

Zbývá  tedy  prosté  zdokonalení  formy  té... 

Avšak  připusťme  nepoměrně  více:  připusťme  nejen 
zdokonaleni  dramatické  formy,  nýbrž  i  přiměřené  upra- 
vení, rozčlánkování,  rozvinuti,  motivováni  atd.  děje  neboli 
fabule  —  připusťme  i  nejpodrobnější  zaokrouhlení,  pro- 
hloubení, opodstatnění  atd.  všech  charakterů,  ba  při- 
pusťme ťeba,  že  bylo  zde  všechno  ze  základů  ve  všem 
všudy  co  nejpřiměřeněji  a  naprosto  nepřekonatelně  znovu 
upraveno  (což  však  se,  jak  víme,  nestalo)  —  jakž  medle 
lze  tuto  proceduru  Shakespearovu  srovnati  s  vlastním 
jeho  výrokem  v  »Hamletu<,  že  jest  účelem  divadelní 
hry  »držeti  jaksi    zrcadlo   přírodě?* 

Theorie  a  praxe  básníka  ovšemť  se  nemusejí  krýti, 
mohouť  se  třeba  diametrálně  rozcházeti  —  jako  v  tomto 
případě,  kdy  Shakespeare  v  .Juliu  Caesaru*,  ani  v  čet- 
ných jinýchkusech  svých  nedržel  zrcadlo  přírodě, 
nýbrž  jaksi  jen  starším  divadelním  hrám. 

Každému  jest  ponecháno  na  vůli,  pokládati  za  správné 
buď  axiómat    z  »Hamieta*    nebo    Shakespearův    způsob 


tvořiti  v  praxi.  Jeihio  však  vylui:iiji-  drulu-  a  dle  toho 
neb  onoho  stanoviska  bylo  by  pak  možno  rozpravu  dále 
rozvíjeti. 

Nám  stačí  pouze  konstatovati,  že  Shakespeare 
svým  vlastním  theoretickým  zákonem  v  pra- 
-kí  —  se  neřídil  a  zároveň  tím  dokázal,  že  —  aspoň 
jemu  —  nebylo  naprosto  třeba  >držeti  jaksi 
přírodě  zrcadlo*  vždy  .  .  . 

Třeba-li  toho  jiným  autorům  dramatickým,  jest 
ovšem  otázka,  na  kterou  není  nesnadno  odpovědíti;  ale 
Shakespeare  —  ačkoli  sám  zákon  ten  prohlásil  —  ne- 
uznal za  nutné  zákonem  tím  se  říditi. 

A  přece  jest  a  zůstane  tento  William  Shakespeare, 
jenž  nám  všechny  vůbec  jen  možné  pojmy  o  tvoření 
v  nejvlastnějším  slova  smyslu  ze  základu  zvrátil,  básníkem 
nejproslavenějším ! 

Možno-li  dosíci  nejvyšší  básnické  slávy  takovým 
způsobem,  jako  jí  dosáhl  Shakespeare  —  jakou  cenu 
má  a  může  míti  tvoření  v  nejvlastnějším  slova  toho 
smyslu?  Není-liž  sláva  tímto  způsobem  nabytá  pouho- 
pouhý stín,  závisící  od  toho,  kam  kdo  světlo  postaví? 
Cosi,  co  má  asi  takovou  cenu,  jako  nahodilá  bublina 
hrající  chvíli  duhovými  barvami  —  bez  podstaty  a  bez 
oprávněnosti? 

Nicméně  i  tyto  a  podobné  námitky  můžeme  pomi- 
nouti mlčením. 

Z  toho,  o  čem  jsme  pojednali,  vysvítá,  že  běžný 
pojem  o  Shakespevrovi  jako  tvůrci  Shakespearových 
děl   jest    naprosto    mylný. 

My  uvykli  pokládati  díla  umělecká  a  umělec  za 
jedno  nebo  jinými  slovy:  umělec,  za  jediné  zřídlo  jeho 
děl.  Zde  však  máme  pravý  opak  toho.  Díla  Shake- 
spearova nevznikla  z  podstaty  duše  a  z  vlastního  názoru 
nebo  studií  Shakespearových.  Čím  podrobněji  díla  ta 
zkoumáme  vzhledem  k  analogickým  dílům  již  existo- 
vavším,  tím  zřejméji  a  nápadněji  odlučuje  se 
nám  .Shakespeare  od  svých  děl  —  tím  více  na- 
býváme přesvědčení,  že  nelze  zde  mluviti  o  žád- 
ném t  vůrci-jednotli  vci,  nýbrž  o  spisovateli,  na 
jehož  dílech  participuje  (a  to  nejen  v  částech  ne- 
podstatných, nýbrž  na  mnoze  ve  věcech,  bez  kterýchž 
by  dotyčně  dílo  vůbec  ani  vyniknouti  nemohlo),  celá 
plejáda  jiných,  více  méně  nadaných,  ba  na 
mnoze  i  geniálních  spisovatelů,  jejichž  nejlepší 
vymoženosti  umělecké  byly  buď  beze  změny  nebo  po- 
změněny a  transtigurovány  v  dílech  Shakespearových 
prostě  stopeny  nebo  bylo  na  jejich  základech  zbudováno 
dílo  nové. 

Shakespeare  jako  tvůrce  Shakespearových  děl 
není  tedy  žádným  jednotlivcem,  nýbrž  —  fir- 
mou, pod  kterouž  nutno  vyrozumívati  dlouhou  řadu 
spisovatelů  různých  dob  a  různých  národů  a  nikoli 
pouze  Shakespeara,  jenž  cel  é  to  velkolepé  kosmo- 
rama  několika  věků  shrnul  pod  jedinou,  svou 
vlastní  firmu. 

GOETHE. 

»Nechci  zkoumati,  odkud  nabyla  naše  dnešní  mládež 
názoru,  že  je  jí  vrozeno  to,  čeho  až  dosud  bylo  možno 
dosíci  jen  dlouholetým  studiem  a  zkušenosti:  tolik,  my- 
slím, však  mohu  říci,  že  nynější  hojné  projevy  ducha, 
jenž  všechny  stupně  zvolného  vývoje  drze  překračuje, 
dávají  málo  naděje  na  mistrná  díla  do  budoucnosti. 

Ve  státě  jest  neštěstím,  když  nikdo  nechce  žíti  a 
užívati,  ale  každý  chce  vládnouti;  a  v  umění,  že  nikdo 
nechce  těšiti  se  z  vykonaného,  ale  každý  sám  pro  sebe 
chce  opět  tvořiti,  jaké  nemyslí  nikdo  na  to,  aby  mu 
poetické  dílo  (cizí)  prospívalo  v  jeho  vlastním  směru, 
ale  chce  hned  opět  totéž  dělati. 

Není  žádné  opravdovosti,  jež  by  směřovala  k  celku, 
ale  každý  hledí  jen  upozorniti  na  své  vlastní  Já  a  uči- 
niti se  celému  světu  co  nejznámějším.  Toto  falešné  lifilí 


objevuje  se  všude,  lidé  napodobí  v  tom  nejnovější  vir- 
tuosy, l<teří  nevybírají  k  přednesu  líusy,  z  nicliž  poslu- 
chači mají  čisté  umělecký  požitek,  ale  spíš  takové, 
v  nichž  hráč  může  nechat  obdivovat  svoji  nabytou  zruč- 
nost. Všudy  jen  je  to  individuum,  které  se  chce  zaskvěti, 
a  nikde  nenacházíme  poctivou  snahu,  která  by  z  lásky 
k  celku  a  k  věci  potlačovala  své  vlastní  Já.  Tím  pak 
ovšem  lidé  nevědomky  upadají  ve  fušerství.  Děti  již  ver- 
šují a  neustávají  později,  domnívajíce  se  v  jinošském 
věku,  že  něco  dovedou,  až  na  konec  ve  věku  mužném 
dojdou  poznání  těch  znamenitých  děl,  která  zde  již  jsou, 
a  lekají  se  let,  jež  ztratili  falešným,  velice  nedokonalým 
úsilím.  Mnozí  dokonce  nedojdou  nikdy  k  poznání,  co  je 
dokonalé,  i  k  poznání  své  vlastní  nedokonalosti  a  pro- 
dukují polovičatosti  až  do  konce.  Je  jisto,  kdyby  každý 
v  čas  mohl  si  uvědomiti,  jak  je  svět  pln  nejznamenitěj- 
ších děl,  a  čeho  je  třeba,  aby  bylo  možno  těmto  dílíim 
postaviti  něco  rovnocenného,  ze  sta  nynějších  básnících 
mladíků  sotva  jediný  by  cítil  v  sobě  dosti  vytrvalosti, 
talentu  a  odvahy,  pokračovat  klidně  k  dosažení  podobné 
mistrnosti.  Mnozí  mladí  malíři  nebyli  by  nikdy  vzali 
štětec  do  ruky,  kdyby  byli  v  čas  věděli  a  pochopili,  co 
vlastně  vykonal  mistr,  jako  byl  Rafael.*;  T. 

LITERATURA. 

Gabriela  Preissová:  První  obrázky  zeSlo- 
vácka.  (2.  vydání  u  J.  Otty,  ve  2  sv.)  Paní  Preissová 
pracuje  nejprimitivnějšími  prostředky,  ale  těmi,  které 
již  dělají  básníka:  má  vervu  a  cit,  cit,  jímž  chápe  velmi 
hluboko  a  produkuje  velmi  jistě,  a  vervu,  povídavou 
vervu,  která  teď  už  je  řídkou  literární  cností,  jíž  volí 
jeden  genre:  obrázek,  jak  říká,  ale  někdy  drobnou  po- 
vídku. Je  jen  intuitivní:  cítíte,  jak  jí  myšlenka  přichází 
bleskem  a  žene  k  papíru;  chce  být  rychle  a  bez  mučení 
napsána.  Paní  Preissové  jsou  všecky  boje  o  stil,  o  výraz 
výstižný  a  pittoreskní  stejně  lhostejný  jako  je  jí  cizí 
nedůvěřivost  k  bezprostřednímu  chápání,  která  vede  ku 
psychologické  analyse.  Nic  takového,  pí.  Preissová  zů- 
stává jen  povídkářkou.  Má  mnoho  nápadů,  dost  pro- 
středních někdy,  ale  má  i  znamenité,  hluboké  a  ge- 
niální. Obrázek  její  někdy  je  jako  malá  rytina,  na  niž 
se  díváte  dlouho  a  dlouho,  jak  se  vám  zdá,  že  je  v  něm 
nekonečně  mnoho  věcí  nových,  pravdivých,  že  se  vám 
z  ní  začíná  rozvíjet  jako  z  centra  celé  bohatství  žití. 
Jmenuji  jen  Stryko  Martinko  —  ten  malý  a  živý  portrét 
člověka  sklamaného  v  lásce  k  milence,  který  se  resig- 
nuje  rozsypávat  své  bohaté  srdce  druhům  drotarům ; 
Kuba,  handrlák  —  jiný  nešťastník  s  velkým  srdcem,  který 
se  v  malé  chvíli  v  kostele,  právě  když  se  chce  pomstit 
na  ženě,  jež  jím  opovrhla,  nevěstě  jiného,  naučí  milovat 
její  štěstí  nesobecky.  Nebo  ve  spolunájemnících,  nejsou 
to  tři  dobré  portréty  Slováka,  Maďara  a  Němce,  v  ně- 
kolika řádcích  —  nepoznáváme  je,  jak  je  vídáme  v  den- 
ním životě?  Paní  Preissová  je  nastěhovala  do  jednoho 
bytu  a  pozoruje  jejich  spolužití  —  a  zdá  se,  že  r.a  těch 
několik  stránek  vtěsnala  půl  Rakou.ska.  A  čtete  obrázek 
za  obrázkem,  stále  zaujatí,  a  když  skončíte,  jsem  jist, 
máte  .Slováka  v  nervech,  ve  svém  pojetí;  viděli  jste  ho 
se  všech  stran,  v  práci,  v  toužení,  v  opilství  —  skoro 
vždy  raněného  životem;  konečně  ho  znáte  a  chápete, 
víte,  proč  je  nyvý  a  roztoužený,  proč  je  passivní,  proč 
v  jeho  prostých  písních  je  tolik  bolestné  hloubky.  Vi- 
díte, jak  nějak  souvisí  s  věčným  a  ideálním,  celým  svým 
chtěním,  a  jak  se  smutně  vyjímá  v  reelním  životě.  Je  to 
jediné  velké  individuum,  poeta,  který  nedovede  zmoc- 
ňovat se  života,  profitovat  z  něho,  ale  jen  trpět.  Jak 
mohl  Samek  chápat,  že  Žofie,  jeho  sladká  milenka- 
cikánka  mu  kradla  ovečky  ...  a  nechápe,  co  by  jiný 
pochopil    po    prvním    případě  —  a  když  vidí  na  vlastní 


oči,  jak  to  opravdu  je,  pochybuje,  nesní-li.  (Pastuškův 
zlý  sen.)  Setkáte  se  s  prostými  a  vznešenými  srdci,  která 
život  tak  vychoval,  že  jsou  ijplně  soucitnými,  že  svoji 
vůli  annulují  z  lásky  k  bližnímu.  Je  to  jako  by  rub  na- 
turalismu, který  nevidí  a  nechce  vidět  než  hru  a  křížení 
se  do  zápasu  různých  chtění,  vzájemné  potírání  se  sobců, 
honěných  něčím  vnitřním,  zavilým,  čeho  se  nikdy  ne- 
zmocní mozkem;  a  zde  je  to  stejně  nevědomá,  od  věků 
zakořeněná,  bolestí  vyhýčkaná  láska,  sebezapirání  —  a 
vrozená  touha  po  něčem  lepším,  neurčitém,  někde 
v  modru  nebes. 

Proto  miluji  tyto  drobné  rytinky,  tento  hluboký 
genre  mnohem  více  než  delší  povídkové  práce,  které 
obsahuje  sbírka  paní  Preissové;  jsou  to  zvlášť  »Bludička«, 
•  Bolestný  žert«,  proti  nimž  mám  námitky.  Tam  postrá- 
dám vskutku  umělecké  práce.  Pí.  Preissová  povídá  nějak 
romancskně,  podle  starých  vzoríi,  věci,  které  chtějí 
upoutati  zajímavostí  děje;  při  tom  však  pí.  Preissová  je 
daleka  onomu  nasládlému  rozcitlivění  Lužických  a  in- 
trikové zajímavosti  a  spletenosti  Carlénových;  vypravuje 
tedy  stále  s  vervou  a  v  čisté  linii  svoji  historii,  až  se 
najednou  inspirací  dostane  k  jakémusi  jádru,  k  něčemu 
hlubokému,  z  čeho  mohla  být  celá  povídka  koncipována 
v  dílo  opravdu  básnické.  V  »Bludičce«  na  př.  Evin  dopis 
je  taková  krásná  báseň  ženského  srdce,  které  se  odříká 
chtít  muže,  a  nepřestává  ho  přece  milovat;  jemuž  to 
»tak  přijde«,  vzdáti  se  svého  štěstí  pro  větší,  snad  osu- 
dem určené  štěstí  milencovo.  Celý  len  dopis  je  nejkrás- 
nější věc  z  celé  knihy,  věc,  nad  kterou  slzí  ne  hltavé 
čtenářky  aventur,  ale  básníci. 

Pí.  Preissová  miluje  Slováky,  a  láska  k  nim  jí  insiii- 
rovala  všechny  hluboké  a  krásné  věci,  které  o  nich  za- 
znamenala. Tu  nechápal  rozum,  ale  srdce;  a  dala  nám 
nikoli  realistická  a  duchaplná  pozorování,  ani  barevný 
folklór,  ani  uměleckou,  živou  malbu,  která  nás  tolik  těší 
v  »Roku  na  vsi«  p.  A.  Mrštika,  ale  duši,  jak  ji  známe 
z  pohádek  a  písní.  Její  dialog  je  vskutku  slovenský,  v  něm 
se  slovácké  cítění  a  myšlení  chvěje;  řeč  měkká,  stručná 
a  neobyčejně  stilová,  jako  je  stilové  vše,  co  tryská  bez- 
prostředně ze  srdce. 

Celá  kniha  je  plna  té  hrozné  hořké  a  bolestné  krásy 
duše  jemné,  sensitivni  a  sensuelní,  eminentně  poetické 
a  proto  tolik  trpící,  duše,  v  níž  je  uloženo  to,  co  má 
naše  raga  nejvznešenějšího.  Oddaně  zaznamenává  pí.  Preis- 
sová její  zevní  runy,  a  prostě,  bez  sentimentálního  roz- 
řeďování  a  bez  hledání  tendence    a  dnešních   problémů. 

Velké  naděje  budí  debut  pí  Pavly  Moudré:  i>Do 
rozmaru  i  do  pláče.  (Nákl.  Hejdy  a  Tučka.) 

V  lehounkém  feuilletonním  stilu,  který  všem  dává 
tušit  ženu  neobyčejně  temperamentní  a  vzácně  kompli- 
kovanou, zaznamenává  reminiscence  z  dětství,  z  mládí, 
ze  života  vychovatelky,  z  pobytu  v  nemocnici.  V  cesto- 
pisných črtách  z  Volyně  první  snad  napsala  něco  o  vo- 
lyňských  Češích- kolonistech  a  velmi  pěkně  nastínila 
kvietistickou  povahu  maloruského  mužíka,  který  nebrání 
zlu,  který  nechá  shořeti  vesnici,  vzývaje  nanejvýš  ikony 
světců;  pokládal  by  snad  za  rouhání  mísit  svou  vůli  do 
božího  řízení.  Pavla  Moudrá  má  stirvelmi  vypracovaný, 
velmi  hotový  a  jistý.  A  za  vším  tušíte  ženu,  která  žila 
mnoho,  heroicky,  srdcem,  —  vidíte  ji  děvčátkem,  malým 
divochem,  rozmarným,  který  se  odhodlal  jíti  cestou  svou. 
»ČeskorusUý  don  Juan«  je  věc  velmi  rozkošná,  maupas- 
santovsky  lehounká,  úsměvná  a  od  ženy  zcela  neoby- 
čejná. Mnohem  méně  »Parfumem  lesů«,  historie  značné 
sentimentální,  s  osobním  akcentem  a  vyžilou  morálkou  — 
snad  jinde  by  se  nevyjímala  tak  nepříjemně  jako  v  této 
lehounké  knize  ženy,  která  má  velký  humor  a  velký  tem- 
perament.  Čekám  od  autorky  velmi  mnoho. 

Otakar  Šimek. 


Předi>l.',ci  se  p  t  o  Pr.ihu:  na  čtvrt  léta  zl.  1-20  (K  2-40),   na  půl  léta  zl.  2-40  (K  4-SO),  na  celý  rok  zl.  480  (K  9-60).  Pošton:  na  čtvrt  léta  zl.  l-2f) 

(K  2-511),  na  půl  léta  zl.  2-50  (K  D-— ),  na  celý  rok  5  zl.  (K  10-—).  —  SeSitové   vydáni  (o  dvou  číslech)  vychází  při  každéin  druhém  (sudém)  čísle, 

Cena  sejitu  20  kr.  (40  hal.)  —    Patisk  původních    prací   .se  vyhrazuje.   —   Dopisy  administraci    »Lumira«  buďtež   adresovány:    Časopis  »Lumír«,  Praha. 

^ Karlovo  n.-iniésti  č.  34.  —  Listy  přijímáme  jen  frankované.  —  »Lumír«  vychází  každý  pátek  (vyjma  prázdniny). 


Redaktor  Václav  Hladík.  —  Majitel,  vydavatel  a  nakladatel  J.  Ot 


Tiskem  České  grafické  spolcčn 


>Unie< 


■  Praze. 


LUMÍR 


Ročník  xxix. 


12.  CERVENCK  19U1 


*    CiSI.O  41 


Eduard  Stoy 


NÁVŠTĚVA. 


Jarní  teplo  prolínalo  jasný  vzduch  Krásná  ne- 
besa šířila  svoji  bledou  modř  do  nekonečna. 
Zpívali  osamělí  ptáci  a  v  nedělním  oddechu  usmí- 
valy se  tiše  zalidněné  ulice. 

Ohromné  černé  dýmy  lokomotivy  zasupěly 
jako  výhružně  vzhůru  k  pokojnému  slunci.  Ně- 
jakým hrubým  steskem  zlomil  se  táhlý  hvizd. 
Proud  davu,  napitého  zlou  atmosférou  šerého 
uzavření,  zasytil  na  něco  prchavých  vteřin  široký 
čekající  perron. 

Student,  dotýkaný  se  všech  stran  silnými, 
cizími  rameny,  překážeje,  nemysle,  podejmut  hlu- 
chém tohoto  úskočného  šumu,  jenž  vždy  odrazí 
smyslům  jedince  aspoií  jednu  čásf  vlastního 
uschopnění,  přijímal  dojelou  návštěvu.  Byla  tak 
rflžová,  tak  obarvená  jarem  a  všemi  napuklými 
větvemi  tam  daleko  v  neměřitelném  tichu.  A  tak 
hlučná,  proudící,  jako  dlouho  zadržovaná  bystřina, 
od  které  pomocná  ruka  jistého  rozhodnutí  odvalí 
velikost  ustavičného  klidu,  stálého  pokoje,  nutně 
žijícího  usínání. 

Student,  vytržen  ze  sebe  jako  vždy.  kdykoli 
kruh  lidí  spínal  jeho  osobnost,  jež  citlivě  raněna 
násilným  dotekem  mocnějšího  vlivu  choulila  se 
do  jakéhosi  zdržovaného  smutku  nad  svým  po- 
nížením, na  zdravé  výkřiky  těchto  pohyblivých, 
skutečných  lidí,  odpovídal  kuse,  ale  pozorně, 
v  obavách  o  vnitrní  převahu,  ve  snaze,  podříditi 
se  deprimující  nadvládě  vnějšku  beze  ztráty  úplné, 
končící  ovšem  velkou  chudobou,  jíž  by  nesnesly 
jeho  bolestivé  nervy. 

Riížovo  na  obloze,  růžovo  na  svátečním  dni, 
o  této  svaté  jarní  radosti  mluvila  kypící  veselost, 
netajená  mezi  svými,  v  projevech  velmi  prostých 
a   poněkud    urážejících    nějaký    snad    sen    nebo 


zlatý  kout  osamocení,  jako  by  krása  plula  na 
hedvábné  síti  a  do  její  třásní  jako  by  se  zaplé- 
tali křičiví  kolibříci.  Nebo  jako  by  na  lesích 
zvonil  máj  a  rovinou  jako  by  přejížděl  oby- 
čejný vůz. 

A  přece  nebylo  nutno  smáti  se  do  mladého 
vzduchu,  proto,  že  vše  radostnilo  se  poklidem  a 
příjemným  jeho  vzruchem  a  že  po  tomto  smysly 
opájejícím  dni,  vyrostlým  z  jarního  všeprosycení, 
až  spadne  slunce  za  věže  náhle  zšeřelého  města, 
sesune  se  zábavná  jarní  noc,  nespaná,  žijící,  silná, 
zdvižená  dnes  do  obsažných  sfér  chtěni,  počinu 
a  díla. 

Tento  život,  život  opřený  o  skutečno,  o  jeho 
důvody,  o  jeho  současnost,  stále  proměňován 
jeho  náhodami  a  podmanivostí  příhod,  do  předu 
vytknut  určitě  zmohutnělou  vťilí  podléhajícího 
člověka, uschopněného  trpně  vnímati  každý  projev 
reality,  již  uznává,  doceňuje  a  spraviti  dovede 
kladně  utvářená  psycha  onoho  člověka  —  tento 
život  ohlušující  tajemství  nitra,  byl  vzdálen  jisté 
chuti,  jemnému  položení,  obsažnosti  zvláštních 
půvabů,  snad  méně  hodnotných  a  lidsky  pravostí 
ověřených,  ale  té  síly,  že  stoupajíce  od  rozkoše 
prvního  vjemu  ztrácejí  svoje  duhové  barvy  ve 
splynutí  několika  černých,  slzavých  skvrn  a  změní 
bledý  úsměv  v  křečovitý  vzlyk. 

Kdyby  —  a  student,  hledě  na  svoje  jasné, 
smějící  se  lidi  a  nevida  mimo  zvratného  dýmu 
cigaret  ani  jedněch  podlitých,  rozesmálých  očí, 
vmýšlel  se  dále  o  svých  snech,  vymykaje  se 
zvolá  z  podmanění,  jehož  prve  zakoušela  jeho 
duše,  jako  vždy  musívala  pod  hrubou  dlaní  strá- 
dati —  kdyby  —  a  zde  už  byl  student  úplně 
svfij  —  na  širých  polích,  někde  ve  vonné  brázdě, 


kde  okolo  tlačí  hlavičky  pampelišky  nahoru 
z  jemných  trav  po  mezi,  někde  v  poblíží  bílé 
hřbitovní  zdi,  někde,  co  kvetou  jabloně  a  růže 
v  šípcích  —  kdyby  za  této  mladé  noci  položen 
v  sypkých  hrudách  o  světě  mohl  snít?  Člověk 
jedině  v  hlubině  mlčení  zří  obraz  člověka.  Před 
zrozením  svým  jest  něm;  při  návštěvě  jest  nucen 
měniti  slova,  dávati  je;  po  hodině  smrti  opět 
vstoupí  do  přirozené  podstaty  svého  bytí  —  na 
věky  opět  bude  mlčeti.  Tam  v  sypkých  brázdách 
vládne  moudré  mlčení:  tedy  jedině  tam,  kde 
voní  šípky  a  jabloně  a  žluť  pampelišek  okazuje 
život  člověku,  nahotu  nejvnitrnějšího  poznání. 
Kterak  je  možno  ve  zdích  smáti  se  ?  Při  umělém 
světle,  v  dýmu  cigaret,  ve  špinavosti  obyčejného 
myšlení.  A  jaká  úzkost  klade  se  na  srdce,  jež 
poznává.  Miliony  nocí  jako  před  tisícem  let  spa- 
dalé hvězdy  unikaly  a  stále  unikají  milliardám 
lidí.  Těm  ochuzeným,  falešným,  skradeným,  po- 
hozeným v  kal  hrubosti,  umírajícím  na  lůžcích 
v  páchnoucím  rozklade,  neozářeni  jedním  květem, 
jedním  úsměvem  mlčení.  A  zlaté  pampelišky, 
snící  na  mezích,  shasnou  jako  to  jich  sladce  bílé 
chmýří  nepotěšivše  žádného  smutku,  žádné  ža- 
losti, žádné  chudoby.  Jim  pláčou  zlaté  oči  — 
neboť  ony  nahlédly  do  tajemství  věčných  zákonu, 
jež  stanoví  pro  každého  tvora  vteřinu  života, 
jehož  účelnost,  žel,  vyplývá  v  marno  od  lidí  — 
ale  my,  oslepli  umělými  světly,  ohluchlí  třeskem 
kol,  zdušení  stlačenou  atmosférou  mnohosti,  my 
žijeme  ve  smíchu,  potopeni  v  jeho  hlucích,  ubiti 
tíhou  obyčejných  poznatků,  smějíce  se  otevře- 
nými ústy  bídě,  která  nás  olupuje  o  nejvzácnější 
užití,  zamilováni  do  své  špatnosti,  do  své  pro- 
střednosti,  do  své  hluchoty,  dokonce  šťastni, 
jsouce  malí.  Veselé  mrtvoly,  Ihající  život  svým 
pustým  tělům,  svým  tupým  duším,  svému  nízkému 
srdci,  jehož  ode  vždy  bylo  tak  málo,  jako  květů 
na  bažinách.  Veselé  mrtvoly  —  a  zlé  při  výsmě- 
ších své  zlovftle,  své  hrubosti,  při  lepkavém  hladu 
svého  přitakávajícího  já,  jež  nedovede  odříci  ni- 
čemu, co  se  honosí  jménem  všeobecně  přijatého 
vyzvání  nacházejíc  zálibu  a  jediné  hodnoty 
v  těchto  řekách  nesvatých  radostí,  pomíiejících 
vln,  špinavých  a  do  ničeho  krásného  ústících 
proudů  Zlé  mrtvoly  —  zlé  ku  všemu  čistému, 
co  mlčí.  co  je  ticho,  ku  zlatým  pampeliškám  a 
každému  dechu  míru  a  každé  výšině  a  všemu,  co 
odmyká  pokornému  srdci  kvetoucí,  opojné  za- 
hrady za  tvrdými  městy.  A  urážené  na  jemnosti 
a  svém  nezdravém  bytí,  ono  mrtvolami  nenávi- 
děné a  trpící  jich  škodnou  nevěrou,  to,  ve  shodě 
se  smutkem  pohozeného  chmýří  pampelišek,  muže 
pouze  mlčeti  ve  veliké  žalosti  němého  soucitu 
a  bratrského    pochopení.    Neboť    není  moci,  jež 


by  dosáhla  převodu  a  jiného  zcelení  pro  ony 
zakleté  duše  marné  smrti  a  ustavičného  ztrácení 
fantaskní,  neživě  vylhané  síly  dožití.  Není  moci  — 
mimo  tu,  jež  v  zárodcích  určuje  podmínky,  pří- 
činu a  důsledky  ?ivota,  aniž  by  dále,  ve  chvatu 
dalšího  spěchání  za  vždy  a  vždy  novým.i  díly. 
provozovala  skutky  na  jedné  a  téže  osobě  za 
účelem  doplnění  a  rovného  vedení.  Tato  významná 
činnost  jest  ponechána  každé  vůli  s  prospěchem 
pokroku.  Vůli  ochuzených  lidí  zvrátilo  tisíce 
hrubých  sil  —  vyvýšená  činnost  ztrnulá  v  se- 
pnutí železných  obručí  nízká  —  není  spasení, 
ani  naděje,  ano  ani  smutku  vidění  černá  v  oné 
veselé,  tvrdé,  tuhnoucí  masse  plochých,  samo 
sebou  okradených  lidí  .  .  . 

Noc,  oblita  žlutí  světel,  bledla  po  konturách 
domů  do  temna  vzhůru  stoupajících.  Dech  pro- 
jasněného  vzduchu  přinášel  odněkud  z  teskné 
dálky  syrou  vůni  něčeho  mladého,  vzrůstání  jara, 
kypění  miz.  Leč  jako  mlhou  zastřeno  —  tušeno 
tajným  záhybem  jistého  srdce,  bez  ostrého  vy- 
značení pro  srdce  druhé  nebo  vedlejší.  Prudce 
však  a  rozevřeně,  s  výbojnou  živostí,  smějící  se 
jistotou  vyrážel  ukrývaný  život  mezi  zdmi,  neboť 
lidé  se  radovali  nad  svými  životy,  jež  neusínaly 
nni  při  hvězdách,  veselý  ustavičně  z  vlastní  svoje 
krve,  vyžívané  všemi  zdravými  způsoby  užití. 
Zasněný  smutek,  spojený  s  delikátní  rozkoší,  ryl 
po  smyslech  a  ony  iinavou  odmíraly  pohybu. 
Jako  by  pampelišky  dechly  zarmouceným  chmý- 
řím po  větru.  Ničeho  nepohne  tento  hluchý  stesk. 
Ale  onen  život  .  .  .  Život  s  hrubými  výkřiky,  při 
mladých  tělech  za  rudého  vína,  se  ženou  v  klíně  . . . 
Když  bledá,  daleká  hvězda  po  azuru  klesne,  až 
bolest  iistydá,  a  jarní  pták  za  letu  spěchá  do 
polí,  a  mimo  tuto  sevřenou  prostoru,  k  úzkosti 
vyplněnou  lidmi,  již  všichni  nad  hlavou  nesou 
vlastní  mrtvoly,  jest  v  zapomenutí  a  náhlé  vzpo- 
mínce bohatá  krása  vlhkých  luk  —  ona  žena, 
ono  víno,  ona  noc,  vše  pro  sebe  přijmou  k  věč- 
nému uzamčení  do  prázdna.  Pouhý  smích,  pouhá 
jistota,  klad  na  každém  úderu  ubíhající  hodiny. 
Bez  otázky  jest  člověk,  aniž  by  jeho  ústa  mlčela. 
Není  bohů,  třeba  ani  hvězd,  ani  dobrého  pomyslu, 
utišujícího  vzbouřené  svědomí,  zneklidněné  nitro. 
Život  vyzdvižený  holýma,  pevnýma  rukama  k  pev- 
ným nebesům,  s  pevným  srdcem.  A  život  jediný, 
mimo  životy  všecky,  ať  sen,  ať  slzy,  ať  smrt  je 
zván.  Krví  obarven  a  uvnitř  tak  bled  jako  vše, 
co  pomine  ...  A  přece  je  žit,  milován,  zbožněn, 
povýšen  na  pravdu  jako  skutečnost.  O  jeho  po- 
barvenou  líc  otrou  se  dychtivé  tváře,  tou  krví 
barvené  pro  jednu  noc.  O  jeho  široké,  nelidské 
srdce  oprou  se  prázdná,  ale  sytá  srdce  nevido- 
mých. Dokonč. 


%     ^     %     %     \V     ir     ir 


ám 


Jan  Of'Olský; 


Bv 


MINIATURY. 


►  yl  večer  z  těch,  jež  balsamují  mžikem, 
a  večer  z  těch,  jež  blahem  poraní; 
to  bude  sen  dnes  širýra  panovníkem 
a  panovníci  jeho  poddaní. 
A  všechen  běh  se  v  hluchém  lese  ztají, 
hlas  bažantii  se  z  hlubin  vytratí, 
než  vzejde  srp,  by  zcsinavěl  v  kraji 
a  v  smutku  počne  pleso  líbati. 

Já  viděl  jsem  kdys  v  očích  toho, 

jenž  umíral  v  mém  objetí, 

v  té  mázdře  mdlé  jsem  uzřel  mnoho, 

co  není  možno  viděti. 

Hle,  stezka  vedla  z  jeho  zraku, 

však  nevím,  kam  se  stáčela, 

již  jeho  duše  za  soumraku 

ku  inkarnaci  kráčela  .  .  . 

Ty  Vaše  rty  jsem  přijal  s  díkem, 
ač  se  svislými  pažemi, 
zpěv  cizí  clivěl  se  za  rybníkem: 
Signoro  krásná,  rcete  mi!, 
zda  vinen  jsem,  že  Vaši  rtové 
jsou  jenom  soustem  pečené? 
Jsem  najeden  a  vzdychám  »ové!« 
Kde  je  mé  snění  o  ženě!! 


V  té  komoře,  ktlc  chodí  krysy 

a  najedí  se  do  sytá, 

kde  pavouk  na  své  niti  visí 

a  zažívá  a  přemítá, 

je  okna  kus,  můj  přítel  .starý, 

či  .lépe  »střílna  prostoru*. 

Tam  vidět  světa  Niagary 

a  horstva  plná  praporů  ! 

Jsa  oděn  nedbale  a  s  nonchalancí  v  líci 

jsem  svoje  tělo  vynes'  na  ulici. 

(Ach,  s  nonchalancí  s  trůnu  svrženého!) 

Den  kolem  šel  a  já  šel  kolem  něho, 

dva  sobě  cizí  v  limyslu  i  chuti, 

jen  jedním  stejným  veskrz  proniknuti 

a  sice  hlasem  tuchy  konce  svého  ! 

Den  kolem  šel  a  já  šel  kolem  něho  .  .  .  . 

Vzít  revolver?  Ten  stereotyp   hloupý? 

A  zastřelit  se  někde  v  bažině  ? 

Či  s  ženou  spát,  jež  lacino  se  koupí, 

a  skepsi  svoji  máchat  ve  vině? 

Neb  v  manželství  se  upnout  blahodárné 

a  sčítat  děti  v  tomto  románě? 

Či  věčně  volat  heslo  svoje  marné 

a  božská  echa  budit  profánně? 


Byl  stálý  čas  a  živo  v  lukách, 

než  neděle  se  zešeří  .  .  . 

Tu  kojné  měly  »mimi«  v  rukách 

a  román  páni  páteři. 

Šly  matky  slečen  v  tempu  tichém, 

co  symbol  daru  věčného; 

já,  trpce  dotčen  tímto  pychem 

jsem  zacitoval  Rab'lého. 


Karel  Bačkovský: 


SRDCE   DOBRÉ   VŮLE. 


IVIina  vycítila  instinktivně  boj  chabé  nedůsled- 
^  nosti  s  jeho  povahou,  třebas  po  výtce  muž- 
skou, schopnou  ohnivých  vášní  a  chladných  roz- 
hodnutí, však  pojednou  malátnou  ukrotiti  je  a 
podříditi  výsledku,  který  plynul  z  daných  okol- 
nosií  jako  předpoklad,  hold  vzdávaný  iičelu 
vyššímu,  který  nevytušili.  Ani  Lubín,  jemuž  pud 
zastřel  oči,  ani  Nina  ve  svojí  koketterii,  kterou 
ve  svém  naturelu  vyznačuje  se  žena. 

Jednou  z  jitra  vzpomenula  Nina  na  svoji 
drahou  Angelu,  že  prý  nutno  ji  navštíviti.  > An- 
gela má  svátek  a  v  ten  den  sešly  jsme  se  vždy 
k  srdečným  chvílím,  letos  je  nemocna,  ubohá !« 
řekla  Nina.  —  Cesta    vedla  na  blízko   ležící  ze- 


l  EKRIE  A  EPISODY.  — 
Pokrae. 


leny  ostrov,  z  jehož  stromoví  vypínal  se  kostelík 
v  neodolatelné  působící  imposantnosti.  Silný 
nával  na  parolodi  přinutil  Lubína,  by  všímal  si 
Niny  více,  než  mu  bylo  po  vůli.  Všecky  ty  svá- 
tečně nastrojené  postavy  a  srdce  svátečně  nala- 
děná v  společném  dojmu  nedaly  zahynouti  ho- 
vořivosti  Ninině. 

Kráčejíce  podél  břehu,  nemohli  oba  utajiti 
potěšení  nad  krásnou  přírodní  pohodou  a  Lubín 
mimo  to  žasnul  nad  bujností  své  společnice.  Před 
nimi  moře  rozpro.stíralo  svoji  věčnou  výstrahu 
majestátu  nedotknutelného  v  nesčíslných  a  tra- 
gických ztroskotáních  a  v  nádherných,  však 
záhubně    klamavých     divadlech.     Pohroužili    se. 


okouzleni,  svýma  očima  do  nesmírnosti  mořské, 
při  čemž  dětská  slova  Ninina  nezněla  do  tohoto 
požitku  nijak  rušivě. 

A  když  pod  jejich  hbitými  kroky  zašuměl 
písek,  přerušil  ji  Lubín  a  pravil:  »Slyšite  tu 
všední  píseň,  kterou  šeptá  písek  v  našich  šlépě- 
jích? Takto  stejné  ozývá  se  pod  každým  krokem^ 
kohokoliv.  Jak  smutně  volají  touto  prostou  písní 
pískové  pláně!  Připodobnil  bych  smutek  jejich 
k  osamělému  srdci  lidskému:  toužíc  po  objetí, 
vždy,  i  při  tušení  pouhém,  zachvěje  se  radostně. « 
Nina  podívala  se  na  něho  nesměle,  chápajíc 
jeho  slova,  než  dobu  a  extase  Lubínovy  nepo- 
chopovala.  »Vy  jste  také  básník, -^  pravila  s  úsmě- 
vem, » kterého  by  ve  vás  nedovedl  najíti,  leč 
snad  nyní  já,  ne  — •< 

»Jsem  člověk  dobré  vůle,«  řekl  jí  s  nekles- 
nuvším pathosem,  a  j-iko  by  nepozoroval  její 
rozpačitost,  zcela  jinak  zaujat,  ukázal  na  loďky, 
jichž  hojně  plulo  blízko  i  daleko  až  k  obzoru, 
a  rozhovořil  se,  řka:  'Jak  jemně  a  lehce  šinou 
se  před  námi  tyto  lodice!  Tu  zvolna,  tu  hbitě 
se  svými  směle  nadmutými  plachtami,  nebo  jinde 
svinuty  je  majíce,  s  vesly  skleslými  stojí  jako 
unaveny  a  v  odpočinku.  Podobají  se  myšlénkám, 
které  vypravujíce  se  na  cestu,  odhodlaně  nasta- 
vují plachty  mocně  dujícímu  vánku  fantasie  nebo 
utkvívají,  utvrzujíce  se,  v  sebe  pohříženy,  ve  své 
podstatě.  Některé  bárky  napnuly  červené  plachty, 
to  jsou  předobrazení  planoucí  myšlénky  žádostí.* 
Co  by  snad  dosud  bylo  nechávalo  Ninu  v  ne- 
jistotě, bylo  nade  vši  pochybnost  odstraněno 
nyní,  kdy  již  nemohla  jinak  pochopovati  slova 
Lubínova,  než  tak,  jak  zněla:  k  ní. 

»Ach,  vy  jste  básník  opravdu  získávající 
srdce, c  řekla  Nina  pomalu,  uvažujíc  slova,  jedno 
za   druhým. 

»Nino,«  pravil  jí,  pohnut,  »nepoznal  jsem  nic 
tak  líbezně  vyjadřujícího  ducha  těchto  míst,  než 
pohled  do  vašich  očí  a  záchvěv  vašeho  hlasu.* 
Opojivé  nadšení,  které  bylo  ve  všech  jeho 
slovech  a  které  inspirovalo  ho  k  onomu  chvalo- 
zpěvu, tkvělo  právě  jen  v  jádru  všech  věcí,  které 
ho  obldopovaly.  Byl  to  nehlučný  chorál  slav- 
nostnílio  pohnutí  nad  slávou  přírody.  Ona  byla 
.alma  mater«.  Neboť  Lubín  pil  vždy  a  jen  z  pra- 
mene života  své  doušky  v  chvílích  žíznivých. 

VIII. 

V  příbytku  Angely  přesvědčoval  se  Lubín, 
že  spojení  těchto  dvou  p'ítelkyň,  posvěcené  přá- 
telstvím mladých  dnů,  je  svazkem  nejpevnějším. 
Setkávajíce  se  spolu,  kdyžtě  obzvláště  Nina  An- 
gelu v  nemoci  její  s  radostí  ochotnou  navštěvo- 
vala, osvěžovaly  vzpomínkami  svoje  přátelské  city. 

Do  světnice  vnikalo  světlo  v  táhlých  prou- 
hách  a  vlévalo  otevřenost  v  jejich  setkání.  An- 
gela podávala .  Frankovi    srdečně    ruku,    bílou  a 


drobnou,  na  niž  blýskal  se  malý  prstýnek  (klenot 
jejího  srdce)  a  mluvila  zvolna  s  tichou  radostí 
ve  svém  výrazně  formujícím  se  úsměvu  o  valně 
lepšícím  se  zdraví,  jež  vlídný  čas  prý  nemálo 
pozdvihnul.  A  zase  se  vší  živostí  a  vřelosti  obra- 
cela se  k  Nině,  která,  jako  by  pojednou  zara- 
žena, odpovídala  stísněně  a  nevhodně,  že  viděti 
bylo  její  nesúčastněnost  Ale  poddala  se  Ange- 
liným slovům  brzo  a  měly  si  mnoho  co  povídati. 
Lubín  hrubě  jich  nesleduje,  v  melancholickém 
zanícení  utkvíval  zrakem  plným  lítosti  na  Ange- 
lině krásném,  duševně  výmluvném  obličeji,  který 
jako  by  pokryt  byl  závojem  lehce  průzračným 
dobromyslného  úsměvu,  marně  zakrývajícím  za- 
smušilost,  zoufání  Lítostivě  obdivoval  její  černý 
vlas,  od  něhož  v  nevýslovně  tragickém  souzvuku 
odrážela  se  barva  pleti,  nyní  nažloutlé.  A  její 
pozvolný  hlas,  nesoucí  se  tichem  pokoje,  pojednou 
a  nápadně,  jako  ozvěna,  přerušován  byl  jen  sla- 
bým tikotem  hodin  ...  ■  É 
Frank  v  zoufalém  jakémsi  rozmachu  pokusil  || 
se  několika  vtipy,  jimiž  sníživ  sebe,  zvýšil  náladu 
obou  přítelkyň.  Brzy  pak  po  malém  přípitku 
zavzněl  i  smích  .  .  . 

Na  prosby  nemocné  přislíbili  svoji  návštěvu 
co  nejdříve. 

Ale  Lubín  marné  snažil  se  smíchem  a  řečí 
nahraditi  si  a  zakrýti  to,  co  mu  zmizelo  jako  by 
pod  rukod  nenadále  a  k  jeho  překvapení,  klid 
a  rovnováha  duševní  Nedávaje  se  zapuditi  hlas 
jakýsi  zlekaný  a  nesrozumitelný  nepřál  mu  chvíle 
oddechu.  Před  jeho  oči  stále  se  srážel,  z  pohyb- 
livých mlh  se  vynořuje,  obraz  Angely,  nejvýš 
jemný  a  průhledný,  pod  kterýž  napsal  ve  .svých 
myšlénkách  .Mater  doloris«.  Byloť  snadno  obrátiti 
v  této  analogii  zrak  právě  na  bolestně  překva- 
pující zjev  Angelin!  Neboť  kdokoliv  pohlédl 
lidsky,  nemohl  se  ubrániti  v  srdci  bolesti,  jež  se 
tam  zrodila:  .Mater  doloris*  rozsévala  ji,  ani 
nevědouc. 

Na  zpáteční  cestě  zpovídal  Frank  Ninu  ze 
všech  její  obav  i  úzkostí,  kterými,  jak  pozoroval, 
překvapil  a  naplnil  ji  stav  nemocné  Angely.  Strach 
vyklíčivší  hlavně  z  půdy  f  goismu,  tolik  lidského, 
naka/il  všecky  myšlénky  její  morovým  dechem. 
Lubín  v  té  chvíli  pocítil  neobyčejnou  sympatii 
k  této  zarmoucené  dívce  a  hladem  modulovaným 
co  možná  nejvlídněji  a  povzbuzujícím  jal  se  ji 
těšiti  Ostatně  maskoval  tím  i  nevolnost,  kteréž 
se  dosud  nezhostil. 

Když  v.šak  došli  k  přístavišti  a  vsedli  na  lod, 
odtržení  přítomností  lidí  od  sebe,  zamyslili  se 
každý  ve  svých  pobouřených  srdcích. 

Frank  připomínal  si,  podepřen  o  zábradlí  a 
pohlížeje  do  temné  prostory  nad  vodami,  znovu 
a  znovu  každý  úsměv,  vzdušné  pohyby  a  všecka 
slova  Angelina  V  duchu  je  uvažoval.  Poznával 
z  její  určitě  pronášených  myšlének  v  ní  malou 
filosofku,  která  pohřížena  sama  v  sebe  oddávala 


se  vážným  úvahám  z  nutnosti,  což  jí  bylo  rovněž 
práci  a  zábavou.  Byl  si  toho  vědom  dávno,  že 
nemoc  zjevuje  se  jako  zázračně  očišťující  plamen, 
jímž  duše  zvláště  pohádána  jest  k  jakési  pro- 
duktivnosti,  zatím  co  tělo  zápasí,  podléhajíc.  Duše 
utvoří  si  soustavně  spořádaný  svět  myšlének, 
hledajíc  uvnitř  jich  uspokojení  vnější.  Takovou 
energii  vykazovala  duše  uvězněná  v  kleci,  jež  ji 
tísnila,  a  tak  mocným  popudem  jevila  se  touha 
po  zdravím  kypícím  životě. 

Lubín  obrátil  se  k  Nině,  oči  maje  temnotou 
nezpůsobilé  uzříti  ji  dokonale,  a  pravil  směrem 
k  ní  pohnut  a  stlumfně:  »Pomněte,  že  svět,  zatím 
co  my  kolísáme  na  vratké  palubě,  stoji  vzdáUn, 
hmota  nevlídná  v  temnotách  se  svými  záhadami 
a  nijak  neočekávaje  nás,  kteří  jsme  přece  stiženi 
těžkou  nostalgií  .  .  .« 

Z  jitra  časně  probouzel  se  Frank  do  nového 
dne  v  náladě  volných  myšlének,  neboť  po  skli- 
čujících dojmech  včerejška  nastala  reakce  usmi- 
řující   Spěchal  do  svěžího  vzduchu. 

Dole  nemálo  překvapen  a  zaražen  vyslechnul 
plačící  Ninu,  která  usedavě  naříkala,  se  mu  svě- 
řovala se  svým  neštěstím  Zdál  se  jí  sen,  že  z  vásy, 
daru  Frankova,  vyrostla  kytice,  kterou  včera  jí 
dala  Angela,  v  obrovský  keř  stále  rostoucí  a 
naplňující  jižjiž  její  ložnici.  Ona  pak  nemohla 
zděšením  zdvihnouti  se  a  utéci  a  keř  naplnil 
vše  .  .  .  Probudila  se.  Plna  úzkostlivých  myšlének 
prohlížela  vásu,  která  jí  vypadla  a  —  rozbila  se. 

Všecka  tragikomičnost  takových  příběhfi  a 
výkladů  jich  nezabránila,  aby  Frank  se  neusmál. 
Připamatoval  si  však  ihned  onen  den,  kdy  zalí- 
bila se  Nině  v  městě  na  vycházce  vysoká,  skle- 
něná vása,  spodobněná  k  fantastickému  květu  zá- 
řících barev.  A  pak,  jak  druhého  dne  podával 
Nině  s  rozmarnou  obřadností  tuto  vásu,  řka,  aby 
přijala  památku  a  okrášlila  ji,  ona,  »Víla  květi- 
nová', výtvorem  své  ručky,  kyticí  vonící  pestrými 
barvami  a  vůněmi.  Viděl  ji  dosud  živě:  zarděla 
se  tehdy  radostí  a  překvapením  Dobře  si  všiml 
tohoto  fakta.  Ale  v  povrchnosti,  která  zaviněna 
byla  náhlým  vzpiáním  touhy,  nezarazil  se  nad 
touto  souvisle  doplňující  příhodou  ostatní  spojení 
fakt,  jimiž  nové  pouto  nápadně  se  utvrzovalo. 
Frank  cítil  však,  že  Amata  zmizela  z  jeho  před- 
stav, ne  jako  odstrčena,  nýbrž  jako  ta,  jež  sama 
se  vzdálila  v  příhodném,  osudně  příhodném  oka- 
mžiku .  .  . 

IX. 

IJvahy  příštích  dnů,  jimiž  Frank  se  zaměst- 
nával, soustřeďovaly  se  k  dvěma  bodům.  Jednak 
ovšem  byla  předmětem  jeho  rozvažování  bez 
konce  Nina,  dorážejíc  naň  ve  své  póse  bytosti 
lkavě  prosící  o  soucit  a  slitování  a  tím  i  Lu- 
bínovi    sympatické,     jeho    představy    opanovala 


Amata  —  minulost  (neubránil  se  již  smyslu  slova 
tohol)  se  všemi  dojmy  a  vzpomínkami,  které 
však  jako  by  dosud  nic  neztratily  na  své  vůni 
svůdné. 

Povaha  přítomnosti  zračila  se  v  tváři  Niny, 
příliš  zarmoucené,  než  aby  ji  nechal  v  její  strasti, 
pohlížeje  přece  s  otázkou  v  její  uslzené,  strhané 
oči,  hledící  do  neurčitá,  z  nichž  přál  si  přece 
vyčísti  věštbu  smyslu,  pokud  možná  dvojitého. 
Přál  si  nejistotu,  neboť  ostří  vytušené  skutečnossi 
tísnilo  ho  šílenstvím.  Obával  se  rozhodnutí  pev- 
ného, zrovna  jako  lekal  se  změny,  která  se  stala 
s  Ninou    v  její    duši  a  jež    mu    nebyla  záhadná. 

Nocí,  dnem  obíral  se  těmito  myšlénkami... 
Bylo  mu  již  vše  tak  jasno,  ale  denního  svJtla  se  bál. 

Svítalo  .  .  .  Frank  nabyl  již  pevného  přesvěd 
čeni,  že  musí  opustiti  aspoň  na  několik  dní  tato 
místa.  Chtěl  nabýti  chladného  názoru,  aby  pak 
rozhodnouti  se  mohl  o  všech  svých  krocích,  jež 
by  vedly  k  rozjasnění. 

Vycházeje,  uzřel  Ninu.  která  snad  uhadujíc 
v  jeho  očích  třebas  temně  myšlénky  tyto,  utkvěla 
na  něm  pohledem,  pokořujícím  se  v  nejhlubší 
oddanosti.  Ale  v  okamžiku  zarosily  se  jí  oči 
hojně  a  obrátivši  se,  odešla  a  (jak  se  mu  zdálo) 
tiše  stkala. 

Vystupoval  nyní  zřejmě  v  celém  jejím  ze- 
vnějšku reliéf  passivnosti  až  nápadně  .  .  .  Dřívější 
její  tichost  a  klidnost  byly  úplně  potlačeny.  Ner- 
voi-íí  n\  p  )hyby  rukou  a  netrpělivými  grimassami 
prozrazovala  Frankovi  vše.  Nelze  říci,  že  liy  snad 
byla  chtěla  zakrýti  svoje  pobouření  —  naopak. 
Tak  bylo  to  vždy  v  intencích  a  způsobu  povahy 
srdcí  ženských,  že  jejich  vnitřní  boje  a  city  vy 
tryskující  právě  z  hloubky  nitra  nesměly  zanik- 
nouti bez  ozvěny  u  lidí,  ať  cizích  a  lhostejných. 
Přála  si  přímo,  aby  svým  slovem  otevřel  její 
dosud  zamknutá  ústa.  Byla  si  vědoma  úplně  svojí 
ženskosti  a  doufala,  že  lze  spolehnouti  na  sílu 
přirozeně  pučící  náklonnosti. 

A  když  setkali  se  den  po  tom,  Frank  úmy- 
slně se  nezmiňoval,  obávaje  se,  by  se  nerozčilila 
opět.  Ale  když  slovo  Nině  na  rtech  vázlo,  zatím 
co  pohledy  její,  jež  Frankovi  věnovala,  byly  plny 
odevzdání  se  a  důvěry,  v  dobré  vůli  promluvila 
ústa  obou  o  všem.  —  Nyní  pohlíželi  na  sebe, 
spokojujíce  se  jen  touto  rozmluvou  očí,  význam- 
nější, než  slova  dovedně  a  v  úmyslu  sestavená 
a  zladěná  .  .  .  Frank  vzpomínal  na  první  důvěr- 
nější slova  .  .  .  Přelétla  vzpomínka  na  něžná,  jako 
by  raffinovaná  slova  a  slovní  hříčky  Amaty  .  .  . 
>Celá  ta  doba  vývoje,«  pravil,  ^kterou  jsem 
prosnil  s  otevřenýma  očima  v  zaplání  první,  život 
žádající  lásky,  byla  by  nejvhodnějším  předmětem, 
o  němž  bych  Nině  a  sobě  vyprávěl  .  .  .« 

Nina  zaujala  nyní  zcela  jeho  hlavu,  toužící 
teď  dnem  i  nocí.  Pokrae. 


^     %     %     %     lír 


Josef  Holeček  : 


HOUZÍR. 


I  aké  si  Bartoň  povšiml  pohybu  a  podoby  levé 
*  ruky  učitelovy  v  okamžiku,  když  posledně 
hmátla  na  struny.  Byla  taková  hubená,  ach  ta- 
ková hubená!  Nic  na  ní  nebylo,  než  útlá  Icost 
a  na  kosti  silné,  modré  žíly.  Prsty  měla  dlouhé 
a  rovné,  nehty  bledé,  hřbet  piliovitý.  Celý  pan 
učitel  jako  kdyby  byl  devět  dní  močen.  Pleti 
byl  mdlé,  tvái^e  pihovité,  vlasti  drsných  a  žlutých. 
Otevřel -li  bezkrevné  rty,  ukazovaly  se  široké 
a  řídké  zuby,  barvy  taky  tak  mdlé  jako  pleť 
jeho. 

V  kuchyni  samojediná  otáčela  se  paní  uči- 
telová, mladá,  štíhlá  i  dost  lícná,  jak  se  Barto- 
ňovi zdálo,  ale  také  tak  hubená.  A  vlasy  měla 
taky  žluté,  ale  ne  drsné  jako  pan  učitel ;  pěkně 
si  je  byla  sčesala  na  skráně,  přihladila  a  za  uši 
zavedla.  V  uších  se  jí  bombilaly  horingle,  což 
na  ní  Bartoni  nejvíce  se  líbilo.  Jeho  maminka 
nenosily  horinglí. 

Paní  učitelová  otevřela  dvéře  kuchyně,  hosty 
přivítala  a  prosila,  aby  vešli  do  pokoje.  Za  jejími 
zády  Kojanka  vklouzla  do  kuchyně,  postavila  tam 
košík  s  vejci  a  prosta  košíku,  poslední  vstoupila 
do  pokoje,  kde  usedla  stranou.  Paní  učitelová 
vrátila  se  do  kuchyně  a  dál  kutila  u  plotny. 

Děti  měl  pan  učitel  Rendla  dvě:  Ladislava, 
o  rok  mladšího  Bartoňe,  a  Márinku,  mladší  La- 
dislava. Pan  učitel  nejednou  je  vzal  s  sebou  do 
vsi,  jda  přemlouvat  Kojana,  aby  si  pořídil  sto- 
jaté úly,  založil  chmelnici  a  zavedl  hedbávnictví. 
Bartoň  nikdy  nemohl  pochopiti,  že  i  děti  páně 
učitelovy  mají  žluté  vlasy,  a  podivil  se  i  nyní, 
vstupuje  v  obydlí  učitelovo. 

Tatínek,  pan  děkan  a  pan  učitel  postavili 
se  k  oknu  a  po  tichu  hovoiili.  Bartoňe  nebylo 
tajno,  že  hovoří  o  něm,  že  nyní  něco  důležitého 
o  něm  se  roíchodne.  Stál  uprostřed  pokoje  jako 
do  země  vražený  a  napjatě  očekával.  Hovor  m.užů 
se  prodlužoval.  Pan  učitel  horlivě,  panu  děka- 
novi uctivě,  otci  Bartoňovu  přátelsky  dokazoval, 
že  od  něho  žádají  něco,  v  čem  by  jim  rád  po- 
volil, co  však  by  raději  žádati  neměli. 

Napjatá  soustředěnost  Bartoňova  zatím  se 
uvolňovala  Počal  pozorovati  učitelouc  pokoj. 
Všechno  v  něm  bylo  jako  ze  skla  a  cukru,  čisté, 
bílé,  úpravné.  Nikde  poskvrnky,  nikde  prášku  — 
pro  bůh  I  Bartoň  se  podíval  sobě  pod  nohy  a 
viděl,  že  boty  jeho  zůstavily  na  vydrhnuté  po- 
dlaze stopy.  Honem  přestoupil,  ale  tím  věc  ne- 
napravil. Začal  přestupovati  rychleji  a  po  každém 
šlápnutí  zůstávala  na  čisté  podlaze  skvrna.  Pojal 
jej  pro  to  stud,  úzkostlivě  se  ohlížel,  nebylo-li 
by  nějak  možno,  aby  skryl  svou  hanbu.  Zpozo- 
roval, že    mu    chlapec    učitelův    ode  dveří  dává 


z  NETIŠTĚNÉ  DOSUD 

ČÁSTI  .NAŠICH.. 

Pokrač. 

tajná  znamení.  Bartoň  se  skrčil,  jako  by  se  chtěl 
státi  neviditelným,  a  věru  by  již  v  pokoji  byl 
nevydržel,  kdyby  nebylo  těch  nečistých  stop  jeho 
bot  Byl  by  je  rád  skryl,  kdyby  bylo  možno 
skrýti  je  nohama.  A  věděl,  kdyby  se  mu  poda- 
řilo vzdáliti  se  nepozorovaně  jako  duch,  že  ne- 
čisté stopy  ho  prozradí. 

A  najednou  jako  by  ho  někdo  bodl  přímo 
do  srdce.  Nebodli  Bartoňe  do  srdce,  ale  podíval 
se  naň  pan  učitel  Rendla,  a  to  podívání  bylo 
tak  špičaté,  ostré  a  prudké,  že  Bartoň  mimovolr.č 
sáhl  si  za  plece,  neprošlo-li  tudy  ostří  tohoto 
pohledu.  Proboden  Bartoň  nebyl,  ne,  ale  byl 
jako  přibitý.  Svodů  chlapce  učitelova  již  neviděl, 
ku  dveřím  se  neohlížel  a  díval  se  jen  na  učitele, 
na  jeho  žluté  vlasy,  pihovatou  tvář,  hubenou  po- 
stavu, na  vyleštěné  boty  s  krásnými  příštipky, 
ale  hlavně  na  ruce  bez  masa  a  krve,  na  jejich 
dlouhé  prsty,  bledé  nehty  a  živé  pohyby,  jakoby 
neustále  struny  přebíraly. 

Zaleknutí  Bartoňovo  minulo  a  v  duši  jeho 
rozhostil  se  pocit  jiný,  už  nikoli  nepříjemný,  ano 
příjemný  a  tím  příjemnější,  čím  více  pozornost 
jeho  soustřeďovala  se  jen  na  pravici  učitelovu. 
Ani  nemrkal,  tak  upjatě  se  na  ni  díval.  Za  chvi- 
lenku osoby  i  předměty  přestaly  pro  Bartoňe 
býti  a  všechny  splynuly^  v  jakési  šero,  z  něhož 
určitě  vystupovala  jen  pravice  učitelova,  tatáž 
pravice,  která  chlapce  Ladislava  klepla  smyčcem 
na  prsty,  když  Bartoň  s  rodiči  přicházel  Smyčec 
tou  mlhou,  která  se  kol  Bartoňe  udělala,  prole- 
toval  jako  mraky  blesk  —  Pán  bůh  rač  nás 
chránit  1 

Bartoň  udělal  kříž  a  řekl  nahlas:  »Pane 
Ježíši  Kriste,  pro  Tebe  rád  každou  muku  pod- 
stoupím, Tobě  ty  rány  všecky  obětujul* 

Ta  slova  Bartoň  proto  řekl,  že  si  vzpomněl 
na  vypravování  otcovo  u  pana  děkana,  co  sedláci 
dělávali  za  starých  dob,  když  byli  na  robotě  biti 
Myslil,  že  nyní  jistě  dostane  výprask,  ale  ne  už 
od  otce,  nýbrž  od  pana  učitele,  a  tím  že  zahá- 
jeno bude  nové  učení. 

Povzdechnutí  Bartoňovo  a  slova  jeho  byla 
příčinou,  že  mužové  ustali  v  hovoru. 

»Co  to  řeklř*  otázal  se  učitel.  »Co  to  bylo? 
Proč  to  řekl?« 

Kojan  mu  krátce,  aniž  se  chlubě,  aniž  něco 
zamlčuje,  vypověděl  historii  svých  učitelských 
pokusů,  načež  učitel  Bartoňe  pojal  za  ruku  a 
posadil  za  stůl. 

»My  nyní  vyučujeme  jiným  spůsobem,«  pravil 
Kojanovi.  »Nyní  Bartoňe  podrobím  přijímací 
zkoušce. « 


Vzal  kus  papíru,  udělal  na  něm  dvě  linky, 
a  do  těch  linek  napsal  pérem  dvě  šikmé  čárky, 
teninké  jako  vlásky. 

»Napiš  to  po  mně,  Bartoni.* 

Bartoň  poslechl. 

•  Výborně,  napsal!  A  napiš  po  mně  dvě 
tlusté  čárky.  —  Výborně,  napsal!  Jsi  přijat,  zítra 
již  míižeš  přijíti  do  školy. « 

Učitel  obrátil  se  ke  Kojanovi. 

»Z  Bartoňe  bude  docela  dobrý  písař, «  pravil. 
•  Ode  mne  také  bude  bývati  bit,  nebude-li  dělati 
dobrotu,  zvláště  bude-li  líný.  Ale  z  předu,  do  zá- 
soby žáků  nebiji.  Do  konce  tohoto  školního  běhu 
vňbec  nebude  bit,  neboť  bude  v  mé  třídě  pouze 
hostem.  Držím  se  zákona  o  ton),  že  dítě  teprve 
po  dokonaném  šestém  roce  patří  do  školy,  nejen 
proto,  že  je  zákonem,  nýbrž  obzvláště  že  jo  dii- 
ležitým  pedaíjogickým  pravidlem.  Ale  podržím-li 
prvou  třídu  i  příští  rok,  potom  vezmu  vašeho 
synka  do  prádla,  abych  mu  položil  dobrý  základ. 
Běž,  Bartoni,  pohraj  si  s  Ladislavem.* 

Když  Bartoň  se  vzdálil,  učitel  pokračoval: 
»S  dětmi  já  se  nemazlím.  Dobrému  dobře  je 
učím,  dobra  jich  žádám,  ke  konání  dobra  v  ži- 
votě je  připravuji;  a  kdo  se  učit  nechceš,  kdo 
nechceš  přijmouti  mých  dobrých  navedení,  kdo 
nechceš  podle  rad  mých  konati  dobra,  musíš! 
Na  dospělé  nesnadno  mi  působiti  (šedivá  očka 
učitelova  z  vlhkých  a  úzkých  štěrbinek  vyčítavě 
hleděla  na  Kojana  a  žluté  brvy  nad  nimi  se 
chvěly),  protože  nemám  nnd  nimi  moci  ani  kárné, 
ani  donucovací.  Ale  se  svými  žáky  vím  jak.  My 
Cechové  jsme  národ  příliš  měkký.  Hlína  jsme, 
těsto  jsme.  A  i  hlína  musí  být  uhnětena,  aby 
z  ní  byla  cihla,  a  cihla  do  ohně  posazena,  aby 
z  ní  mohla  stavěna  býti  pevná  budova.  Avšak 
my  nesmíme  čekati  jako  mrtvá  hlína  na  svého 
cihláře,  nýbrž  jako  tvorové  k  obrazu  božímu 
stvoření  sami  ze  sebe  musíme  stvořiti  něco  kloud- 
ného, abychom  nebyli  posledními  mezi  národy. 
Dosti  dlouho  nás  tepala  cizí  ruka,  aby  nás  po- 
tupila a  ubila,  nyní  my  musíme  k  sobě  býti 
přísní,  abychom  vypěstovali  v  sobě  pevnou  vůli 
a  smvsl  pro  kázeň.  Přísní,  ale  i  spravedliví.* 

Učitel  postavil  se  těsně  před  mohutného  a 
skrotišeného  Kojana,  jenž  bedlivě  poslouchal  jako 
v  kostele,  ale  ničím  nedával  na  jevo  ani  souhlas, 
ani  nesouhlas. 

»A  co  mi  za  to  bude.'«   otázal  se. 

»My  nikoho  nežádáme  zadarmo, «  odpověděl 
Kojan.  otázkou  nikterak  nepřekvapen. 

Učitel  otočil  sena  špičkách  ku  knězi:  ■  Sly- 
šeli to,  jemnostpane?<: 

Hlas  jeho  zněl  tak,  jako  kdyby  Kojan  svou 
velkou  a  těžkou  botou  byl  šlápl  na  jeho  teninkou 
a  lehounkou  nohu. 


Učitel  opět  postavil  se  před  Kojana,  pohu- 
poval se  na  špičkách,  jako  by  chtěl  býti  větším 
sedláka,  vypjal  plochá  prsa,  vtáhl  do  sebe  vy- 
chrtlý život  a  široké,  siné  zuby  cenily  se  i  měkce 
a  dobromyslně,  i  rozhorleně  a  netrpělivě.  Jak  se 
pohupoval,  boty  mu  vrzaly. 

!>Abych  vás  neurazil,  hospodáři:  mně  můžete 
radost  udělat  a  odměnit  jen  tím,  chopíte-li  se 
mých  rad,  směřujících  k  vašemu  vlastnímu  a  ro- 
diny vaší  prospčc^u,  ku  zvelebení  vašeho  hospo- 
dářství. Chmelnici  založíte?* 

Otázka  byla  položena  tak  určitě  a  přímo, 
že  nebylo  možno  na  ni  dáti  vyhýbavou  odpověď. 

Kojan  povzdechl,  ale  odpověď  dal  tak  určitou, 
jako  byla  otázka:   » Nezaložím.* 

•  Moruše  vysázíte  ?« 

Kojan  zase  vzdechl:   »Nevysázím.« 
"Do  třetice    všeho    dobrého:    úly  stojáky  si 
pořídíte.?* 

Kojan  váhal,  odpovědět  musel  a  cítil,  že  ne- 
může stále  říkati  »ne*. 

•  Snad,*  řekl. 

"Hojí*  potěšil  se  učitel,  »to  jest  už  jako 
polovičně  přivolení.  Nebudete  litovati.  Dzier- 
dzonské  úly  poskytují  nejedné  výhody.  Jsou  lépe 
chráněny  proti  vedru  i  mrazu,  jsou  pevně  zata- 
raseny proti  mravencům,  včelař,  vybírá-li  med, 
nedobývá  se  do  úlu  jako  loupežník  s  nožem 
v  ruce,  nýbrž  vstupuje  jako  hospodář  do  svého 
domu  a  bere  tu  i  dává  podle  možnosti  a  potřeby 
a  pilným  dělnicím  práci  usnadňuje  tím,  že  jim 
do  příbytku  všupuje  trámky  s  prázdnými  plást- 
vemi. A  jaká  to  radost,  otcvře-li  včelař  zadní 
stranu  v  úlu  a  může  pozorovati  celé  dílo  včel, 
celý  jejich  neúnavný  život,  pořádek  včelí  spo- 
lečnosti!   Již  to  samo  stojí  za  dzierdzonský  úl  « 

Kojan  už  mnohokrát  vyslechl  učitelovu 
chvalořeč  na  dzierdzonské  úly  a  nikdy  neměl  po- 
kušení své  včely  do  nich  ubytovati.  Nevčelařil 
na  výdělek  a  pro  domácnost  i  na  dary  obyčejně 
míval  medu  dost.  A  neměl-li  jeden  rok,  trpělivě 
čekal,  že  druhý  rok  bude  lepší.  Slýchal,  že  nej- 
starším příbytkem  včel  byl  vydoupnalý  lesní 
strom.  Včely  v  něm  žily  na  divoko,  samy  o  sebe 
se  staral)',  samy  sobě  med  nosily.  Potom  člověk 
uřízl  strom,  kde  včely  bydleljr,  a  přenesl  si  je 
domů  na  zahradu  i  se  špalkem.  Špalek  je  pravým, 
nejvlastnějším  domovem  včel.  Smí  se  člověk 
opovážit  vykazovat  jim  příbytek  jiný? 

Avšak  ty  rozpaky  všechny  v  Kojanovi  se  j'ž 
překonávaly.  Zhoršit  živobytí  domácímu  živoči- 
chovi nesmí,  ale  proč  by  je  nesměl  zlepšiti  ř  To 
nemůže  být  ani  proti  tomu  živočich.ovi,  ani  proti 
lidem,  ani  proti  bohu.  Pokrač. 


-ér    ^     ^     %    ^     ir     Ý 


VÁCLAV  Hladík: 


EVŽEN  VOLDAN. 


—  ROMAN. 


\/oIdan  vstoupiv  do  zasklené  chodby,  vedoucí 
*  k  čítárně  a  poradním  síním  komisarů,  zá- 
dumčivě  vzhlížel  k  Hradčanům,  jež  posupné, 
zimní  mlhou  zastřené  vévodily  okolí.  Jen  část 
hradu  a  ústavu  šlechtičen  zřel  průlomy  mezi 
střechami,  ale  cítil  celou  jejich  slavnou  velebnost. 
Obraz  ten  nerozechvíval  sice  svou  vlasteneckou 
elegičností  jeho  mysl,  ale  neodolal  nikdy  jakémusi 
pohnutí,  jež  nebylo  pouze  vytržením  estetického 
ducha  nad  krásným  pohledem. 

Všechno  se  mu  zdálo  malým,  ubohým,  ma- 
licherným. Tam  bylo  velké,  krásné  drama.  Do- 
hráno. Teď  jen  politická  harlekynáda  a  titěrné 
episody.  V  pozadí  však  stále  mlčí  a  čeká  to 
velké  drama  české.  Očekává  své  herce.  Lidé 
malých  duší,  ochotníci,  diletanti,  neschopní  he- 
roismu  a  titanské  práce,  kteří  nemají  ani  geni- 
álnost  státníků,  ani  uchvacující  vzlet  vůdců  mass, 
obehrávají  pořád  jen  tu  malou  předehru. 

Vzpomněl  si  na  své  hovory  s  otcem,  vzpo- 
mněl si  na  své  monology  a  sny  českého  člověka, 
bloudivšího  Evropou  a  uvažujícího  o  dramatu 
malého  národa. 

Velký,  silný,  geniální  muž  mohl  jedině  způ- 
sobiti obrat  v  celém  národě,  osvěžiti  umdlévající 
život,  vyvětrati  zbahňující  ovzduší,  přinésti  vzruch 
nové  myšlénky  do  lidu  a  vycvičiti,  vychovati, 
zdisciplinovati  jako  armádu  připravenou  k  bojům 
nejzazším  ten  lid  podivuhodný,  podajný  a  hou- 
ževnatý, jenž  svým  zdravým  pudem  sebezacho- 
vání  napravil  hříchy  a  chyby  na  něm  páchané... 

Voldan  se  usmál  lehce,  vzpomenuv  si,  že  jej 
zvali  —  silným. 

Dnes  svým  prvním  velkým  vystoupením  snad 
mnohé  utvrdil  v  té  víře  v  něj,  ale  sám  před 
sebou  se  cítil  sklíčeným  a  slabým. 

Zápasil  krutě  a  trpěl  v  nitru  svém.  S  lehko- 
myslným vzdorem  svým  opakoval  si,  že  to  vše 
je  pouze  bravura  mládí  a  diplomatická  pružnost 
ctižádostivce,  jenž  nesmí  se  štítit  žádných  pro- 
středků Až  bude  pevně  stát  a  vysoko,  pak  pro- 
mluví jinak.  Sám  se  sice  přesvědčoval,  že  jeho 
polemika  proti  socialistfim  byla  upřímn?,  že  tak 
na  otázku  musil  on  střízlivý,  reelní  utilitarista 
pohlížeti  aspoň  s  jedné  strany.  Ale  druhá  strana 
křečovitě  a  zlobně  se  v  něm  ozývala!  Dnes  mluvil 
pro  tradice  a  politiku  minulosti,  ale  zdálo  se 
mu,  že  on,  živý  a  mladý,  mluvil  řeč  mrtvých  nebo 
odumírajících.  A  již  hrnula  se  mu  slova  mocná 
a  vzletná,  výkřiky  vášnivé  a  úchvatné,  obraty 
skvělé,  věty  kypící  životem,  přesvědčením,  citem 
a  věděním,  jimiž  by  dovedl  —  a  jak  dovedl  — 
hájiti  to  vše,  nač  dnes  útočil. 

Vytrhl  se  ze  svého  zanícení  Míval  tyto  chvíle, 
kdy  myšlénka    v  něm    vzplála    a    mimovolně    se 


mu  slova  drala  na  rty.  Ulevoval  těmto  výbuchům 
temperamentu  řečníka  a  i  těmto  podivným  lyri- 
ckým záchvatům  nezkrotitelného  snílka  tím,  že 
doma,  o  samotě  řečnil,  nolemisoval  s  nevidomými, 
harangoval  neznámé  .  .  . 

Usmál  se  znovu  sám  sobě.  Byl  to  spíše 
úšklebek  nežli  úsměv. 

»Však  buduU  zahučel  odhodlaně  a  rozmával 
všechny  chmury  v  sobě  i  kolem  sebe. 

Dostal  včera  velmi  příznivé  zprávy  bursovní 
od  Wollnera.  Měl  naději,  že  jeho  neveliký  ka- 
pitál, dávající  mu  samostatnost,  se  brzo  zněkolika- 
násobí. Vše  se  mu  dařilo.  Dnes  měl  slavný  den 
prvního  úspěchu.  Byl  mu  nabídnut  mandát  do 
říšské  rady.  Slečna  Mina  vystupovala  občas  ze 
své  moudré  a  ironické  reservy.  Věděl,  že  v  pří- 
hodné chvíli  bude  jeho.  Zatím  však  se  jí  neza- 
býval příliš.  Věnoval  se  cele  své  práci.  Ona  též. 
Chystala  se  k  novým  koncertům.  Byl  jí  velmi 
vděčným,    že    přišla  dnes    vyslechnout  jeho  řeč. 

Vešel  do  zasedací  síně,  kde  se  hlasovalo  o  ja- 
kémsi návrhu,  a  spozorovav,  že  slečna  Havlenova 
v  loži  se  zvedla  k  odchodu,  spěchal  ze  sněmovny. 

V  průjezdu  se  setkal  s  paní  Bílkovou,  která 
t('ž  odcházela  z  lože. 

Podávala  mu  z  dálky  již  ruku  a  její  oči  ve- 
sele a  přátelsky  zářily. 

» Výborně!  Gratuluji  vám.« 

Byla  spanilá  tím  srdečným  zápalem. 

Voldan  tiskl  tu  drobnou  ručku  a  cítil  rozkoš 
veselého  pohledu  roztomilé  přítelkyně 

A  domlouvala  mu  svým  trochu  mazlivým  a 
trochu  mateřským  způsobem: 

íVěděla  jsem  to.  že  přijde  vaše  doba,  milý 
doktore.  Teď  je  tu.  Uchopte  se  jí.  Ale  dejte  si 
pozor,  abyste  se  mi  teď  nějak  nezamiloval,  nebo 
dokonce  neoženil!  Slyšela  jsem  divné  věci  (po- 
hrozila mu  a  nadzvedla  obočí),  ale  když  jsem  se 
dověděla,  s  kým  vás  teď  pomlouvají,  zase  jsem 
se  uklidnila  .  .  .♦ 

»Co  vlastně,  milostpaní  .  .  .« 

Voldan  byl  netrpělivý.  Pohlížel  nedočkavě 
k  bílému  schodišti  a  hleděl  upláchnouti  své  pří- 
telkyni. 

>  Však  vy  mi  rozumíte  Tak  se  mi  zase  líbíte. 
S  tou  slečnou  virtuoskou  (ztlumila  hlas),  hle, 
tamhle  jde  —  je  velmi  pikantní  a  tak  zvláštní  — 
vy  se  zajisté  tak  dohodnete,  že  nebude  nebez- 
pečí pro  vás  ani  pro  ni.  Nedivím  se  vám.  Je 
skutečně  krásná.  Ty  oči  zrovna  pálí  .  .  .« 

A  její  oči,  smavé  a  něžné,  v  té  chvíli  též 
vzplanuly  a  sladký  obličej  blondýnky  měl  výraz 
náhle  přelétnuvšího  pobouření. 

Ale  hned  na  to  s  nejpůvabnější  vlídností 
přistoupila  k  slečně  Míně  a  pravila: 


>Předešla  jsem  vás,  slečno,  gratulovala  jsem 
panu  Voldanovi  dříve  nežli  vy.  Pro  něj  to  má 
ovšem  ohromný  význam,  že  mu  blahopřejeme 
my,  které  se  v  těch  otázkách  vyznáme,  víte.  .  .« 

Smála  se  a  odhalovala  bělostné  zuby  za  ru- 
dými, ovihlými  rty. 

Slečna  Mina  vnutila  se  též  do  úsměvu. 

»Máte  pravdu  —  ale  lhala  bych,  kdybych 
řekla,  že  jsem  se  nudila  .  .  .« 

Paní  Bílková  se  s  nhni  rozloučila.  Minu  la- 
skavě pohladila  jako  dítě,  Voldanovi  potřásla 
rukou  jako  kamarádovi  a  spěchajíc  drobnými, 
lehkými  krůčky,  zmizela  za  rohem  ulice  vedoucí 
na  Malostranské  náměstí. 

Mina  ji  sledovala  pohledem. 

•  Šťastná  žena  .  .  .«   pravila. 

>Proč  je  ona  šťastna ?«   tázal  se  Voldan. 

•  Právě  proto,  že  je  ženou  ...» 
»Jak  to?. 

•  Zenou  v  pravém  slova  smyslu. « 
»A  co  vy,  slečno.''< 

»Já  jsem  něco  zcela  jiného.  Vždyť  nme  již 
trochu  znáte  .  .  .« 

Slabý  úsměv  ozářil  její  bledou  tvář. 

>Ona  jest  to  pravé  ,věčně  ženské',  co  tak 
svádí  muže  .  .  .« 

Voldan  odvětil  rozmarným  tónem: 

»A  vy  jste  to  hádankovité  a  tajemné  ženství, 
jež  připravuje  muže  o  rozum  .  .  .<^ 

Zvolna  kráčeli  Pětikostelním,  tichým  námě- 
stím a  zabočili  na  Valdštýnské  náměstí. 

•  Ještě  ze  mne  uděláte  nějakou  sfingu  .  .  .  Ale 
nechme  toho  .  .  .  Jsem  tak  prostá,  že  se  podivíte, 
až  mne  poznáte  .  .  .« 


Po  krátké  pause  dodala: 

»A  vy  mne  poznáte  .... 

Její  pohled,  temný  a  jiskřivý,  byl  v  té  chvíli 
až  hrozivě  smutným  Ale  hned  na  to  zjasnila  se 
její  tvář  a  usmála  se  nervosnč  a  s  žertovnou 
škodolibostí. 

»Nu,  milý  pane  Voldane,  nepozorujete,  že 
ta  dáma  je  pořád  do  vás  zamilována?.    < 

»Ale  slečno!  Ušetřte  mne.« 

Zrudl  a  rozhorlil  se. 

»Nu  .  .  .  nu  .  .  .  jen  ne  tak  nakvašeně.  Buďte 
proto  šťastným,  příteli  můj  (zašveholila  zpěvně 
a  polohlasitě),  můj  Voldane  ...  Já  ji  chápu.  Ale 
vždyť  jsem  vám  ani  neřekla  nic  o  vaší  řeči." 

Voldan  rozmrzelý  kapřicemi  mladé  dívky, 
ač  též  jimi  cele  okouzlený,  neboť  byla  právě 
jimi  neskonale  graciosní  a  svůdná,  jen  pokrčil 
rameny. 

Zastavila  ho  v  podloubí,  v  zášeří  mohutných 
pilířů. 

•  Opravdu,  připravil  jste  mi  velkou  radost. 
Nerozumím  tomu  všemu  valně.  Ale  když  vy  jste 
promluvil  po  těch  řečnících,  tu  se  mi  skutečně 
zdálo,  jako  by  mezi  šumaře  zabloudil  velký 
virtuos....   pravila  Mina  zcela  vážně  a  srdečně. 

A  hned  doložila  se  smíchem: 

»Tak  jste  mne  potěšil,  že  byste  zasluhoval . .  .♦ 

•  Co?. 

»Sklo!  Budu  vám  to  tady  věšet  na  nos!  Ale 
víte,  příteli,  za  odměnu  vám  dovolím,  abyste  mne 
doprovodil  domů.  Pěšky !  Zostřený  trest.  A  půjdem 
po  Kampě,  kolem  vašeho  domu  .  .  .«  i'ukrač. 


FEUILLETON. 

Dr.  Luboš  Jekáisek:  VEČER  NA  KAVKAZE 

Bylo  po  poledndch  dne  28.  srpna  r.  1897,  kdy  sedal 
jsem  se  svými  přátcly,  drem  Vermeilleni,  drcm  Oril- 
lardem,  oběma  Francouzi,  a  drem  Hcnschenem,  pro- 
tessorem  interního  lékařství  na  universitě  upsalské, 
Svédem,  do  ohromného,  formou  nezvyklého  vozu  vla- 
dikavzsko-tiflisské  pošty. 

_  Představte  si  mohutný,  otevřený  povoz  prazvláštní, 
u  nás  naprosto  neznámé  konstrukce,  s  neobyčejně  širo- 
kymi^koly,  v  zadu  opatřený  širokou,  dřevěnou  plošinou. 
na  niz  do  výše,  kus  na  kuse,  čněla  nakupena  mohutná 
naše  zavazadla,  pečlivé  provazy  připevněná. 

Do  vozu  zapražena  čtverospřež  těžkých,  dcrbcnt- 
ských  koní. 

Arménský  lékař  a  patriot  dr.  Rasumiantz,  jenž 
byl  nám  ve  Vladikavkazu  laskavým  průvodčím  a  ho- 
stitelem, rozloučil  se  již  před  chvílí  s  námi.  Cesta  pře- 
dem^ (as  10  rublů)  zaplacena,  poukázky  na  přípřežc  a 
nesčetná  mýta  vydány  a  my  v  největší  dychtivosti  po- 
znati půvaby  centrálního  pásma  kavkazského,  chystali 
se  opustiti  výchozí  tuto  stanici. 

Maně  i-ozhlédli  jsme  se  ještě  jednou  kolem. 


Rozlehlým,  oslňujícím  jasem  poledního  slunce  pro- 
zářeným dvorem,  jejž  tvořily  nízké  erárni  stáje  a  kiilny 
jako  všude,  jednoduché,  blížil  se  k  nám  nekonečně 
h'ným,  klátivým  krokem  náš  vozka,  Kabardincc.  Nevelký 
to,  do  tmavohnědá  osmahlý  horal,  oblečen  ve  svém  ná- 
rodním kroji,  v  ošumělém  chalátu  intensivně  hřebíčkové 
barvy,  zdobeným  opaskem  a  řadou  typických  schránek 
na  patrony,  a  s  mohutnou  beranici  na  ježaté  hlavě. 

V  malé  chvíli  po  tč  byli  jsme  již  u  polorozbitých 
vrat  poštovní  stanice.  V  okamžiku  pak  na  to  projeli  jsme 
několik  ulic  m^^tských  a  vyjíždíme  posledními  staveními 
Vladikavkazu,  nízkými  to  chatami  zvláštního,  typického 
rázu,  s  plochými  střechami,  na  něž  jako  roztavené  olovo 
dopadaly  žhavé  paprsky  srpnového  slunce,  oslňující 
jasem  a  umrtvující  úpalem,  více  než  tropickým.  Hylo  v  ten 
den,   jak  se  pamatuji,   3.5  stupňů  Réaumura  ve  stínu  .  . . 

V  chvatném  tempu  přejet  kamenný,  ruskou  vládou 
zbudovaný  most,  modernějšího  typu,  přes  prudký  Těrek 
vedoucí.  Odtud  skytal  se  nám  úchvatný  prospekt  na  oba 
jeho  břehy,  na  pobřežní  jeho  chatrče,  zahradami  vrou- 
bené, pyramidálními  topoli  aneb  zasmušilou,  šedou 
orientální  vrbou  zdobené,  z  nichž  daleko  do  vody  čněly 
sáhodlouhé  tyče  zahradních  čerpadel. 

Pohled  to  skutečně  zajímavý,  ve  všem  originální, 
jenž  nevymizí  nikdy  z  paměti. 


41* 


v  malé  půlhodině  na  to  jsme  již  v  Ridúnu,  pod 
samými  úbočími  severních  výběžků  Kavkazu.  Nad  nimi 
ční  obrovitá  »Stolovaja  gora«',  porostlá  svěžím,  zeleným 
porostem,  níže  listnatými,  prachem  pokrytými  kíovinami, 
ve  větší  výši  pak  nízkými,  temnými  borovicemi.  Vzácný 
to  věru  pohled  pro  cestovatele,  který  po  dlouhých,  celé 
dny  trvajících  cestách,  od  Moskvy  počínaje,  lesa  neuviděl, 
A  to  ani  v  předhořích  Kavkazu,  v  Esentukách,  v  Zelezno- 
vodsku.Pjatigorsku  neb  Kyslovodsku. Stráně  pcdkavkazské 
jsou  vyprahlé  a  holé,  i  tráva  na  nich  v  létě  úpaly  sežehnuta. 
Ráz  hor  těch  je  sice  neobyčejně  divoký,  od  jiných  evrop- 
ských velmi  odlišný.  Avšak  vzhledem  svým,  florou  i  taunou 
svou  splývá  tu  s  okolní  tereckou  a  kubánskou  stepí.  Osa- 
mělé, ojedinělé  skupiny  do  bělá  zaprášených  ki^ovin 
lesy  tu  oku  nenahradí. 

Jen  jednotlivé  hory,  jako  Bech-Taou,  Mašuka  a  jiné, 
bizarrními,  ostře  špičatými  útesy,  turním  tatarským  ne 
nepodobné,  se  svými  rozvraty,  plnými  modrých  zá- 
hybů, působí  tu  dojmem  úchvatným.  Minuvše  »Stolovaju 
c;óru«  a  projevše  celé  téměř  údolí  ndúnské,  vstupujeme 
do  prvých  úbočí  centrálního  kavkazského  pásma. 

Vidíme  tu  po  různu  po  stráních  první  osetinské 
»auly«,  horalské  to  vesničky,  z  nichž  mnohé  jsou  hra- 
zené, s  hlásnými  věžemi  (.^ral  Tsiché),  s  kostelíky,  ka- 
mennými hradbami  chráněnými,  se  střílnami,  s  kostelními 
a  hlásnými  věžemi  —  vesměs  to  přebytky  méně  bezpeč- 
ných časů  minulých  a  bývalé  samostatnosti  těchto  hor- 
ských knížectví. 

Sem  uchylovalo  se  a  v  jižnějších  částech  Kavkazu, 
s  tureckým  Arménském  hraničících,  do  dnes  uchyluje  se 
v  čas  nepřátelských  vpádů  křesťanské  obyvatelstvo,  ženy 
a  děti,  ba  i  stáda,  aby  zde  lépe  se  uhájilo. 

Nad  těmito  »auly<i  ve  výši  nejméně  1500  metrů  nad 
niveau  silnice,  prostírají  se  v  úbočích  skal  zelené,  svěží 
horské  lučiny.  Na  nich  právě  senoseč.  Ztepilé  Osetinky  kupí 
tu  seno  v  kupky  kol  vysokých,  chmelovým  ne  nepodob- 
ných tyčí,  do  země  pevně  zaražených,  aby  vítr  nerozvál 
je  po  hlubokých  dolinách. 

Lučinaté  svahy  ty  jsou  v  tak  značné  výši,  že  sotva 
postavy  můžeme  rozeznat.  Za  to  tím  řidčeji  na  silnici 
potkáváme  zdejší  horaly.  Jen  tu  a  tam  mine  nás  některý 
lehký,  dřevěný  vůz  nebo  Osetinka,  jež  nese  na  hlavě 
vysoké,  tmavohnědě,  spirálovitě  zdobené  »kuvšínyo  na 
vodu.  Statné  a  urostlé  to  ženy,  avšak  předčasně  úmornou 
prací  a  nesmírným  namáháním  sestárlé.  Neboť  zde  ženy 
samy  vykonávají  veškerou  téméř  polní  práci. 

Ještě  řidčeji  však  bývá  viděti  mladou  Osetinku  neb 
Gruzínku,  jeť  značná  jich  část  mohamedánek.  Těch  vůbec 
viděti  lze  zřídka.  A  i  pak  leda  zahalené,  v  dlouhých,  bílých, 
plátěných  feredžích.  Také  i  křesťanky  bývají  ve  svobodném 
stavu  co  nejpečlivěji,  zejména  před  cizinci  ukrývány.  Jsou 
to  ženy  z  pravidla  velice  krásné,  štíhlé  a  ztepilé,  vzdor 
osmahlé,  silně  do  hnědá  zabarvené  pleti  plné  půvabů 
a  neobyčejně  krásných,  intensivně  světlomodrých,  přímo 
fosforeskujících  očí,  pod  krásnými,  černými,  jako  hed- 
bávnými  řasami. 

Žádný  Osetinec  ani  Osetinka  Rusa  a  ještě  méně 
cizince  tu  nezdraví,  mlčky,  tiše,  beze  slova  minou  brčící 
kočár  a  netečné,  nevšímavě  kráčí  dále. 

Ba  ani  kozáků  si  nepovšimnou,  jichž  celý  piket 
právě  tu  míjíme. 

Jsou  to  dle  hnědých,  houňovitých  chalátů,  dráteni- 
ckým  halenám  v  látce  ne  nepodobných,  kozáci  oblasti 
terecké. 

Jaký  to  rozdíl  proti  parádním  carským  tělesným 
kozáckým  plukům  v  Moskvě  a  v  Petrohradě! 

Opotřebované  uniformy,  hrubé  lodenové  příze, 
odřené,  spravované  a  flikované,  avšak  v  nich  skuteční 
>molodci«,  neobyčejně  otužilí,  vší  psotě  zvyklí,  švižni  a 
křepčí,  až  k  sbésilosti  odvážní  a  chrabří. 

Opasky  plné  chandžalů,  ohromné  buňaté  beraníce, 
spuštěná,  do  předu  napřažená  kopí  a  ostrý  cval,  kterým 
se  blíží,  musí  imponovati  každému. 


Jsou  z  blízké  pevnůstky  ^Džerechovskojeo,  první 
to  strážnice  kavkazské. 

Pevnůstka  ta  leží  na  samém  břehu  divoce  tu  ryčí- 
cího, přes  kameni  a  balvany  valícího  se  Tereku,  na  po- 
výšeném, skalnatém  místě,  avšak  nevysoko  —  slouží 
pouze  jízdě. 

Kol  do  kola  strmí  tu  velikáni  horští,  s  hlubokými 
úvaly,  s  divoce  rozeklanými  horskými  zářezy.  Všude 
plno  rozvratů,  rozsochatých  skal  a  ostrých  turní  a  vy- 
soko, vysoko  na  nejvyšších  skalách,  jako  hnízda  orlí 
visí  téméř  auly  Suanetců,  nejchudších  to  kavkazských 
horalů  této  části  centrálního  pásma. 

Auly  ty  vypadají  z  nížiny  jako  skupiny  droboun- 
kých, filigránských  hraček,  na  skalních  výběžcích,  ma- 
lebně rozhozených,  jako  miniaturní  škatuličky  se  sirek, 
čtyřhranné,  ploché  a  obdélné.  Stěží  že  rozeznáme  po- 
stavy Suanetců  na  plošině  střechy  sedících.  Dokone. 

EXKOMUNIKACE  HR.  TOLSTÉHO. 

Po  celém  vzdělaném  světě  vyvoláno  bylo  značné 
vzrušení  skutkem  nejvyššího  církevního  úřadu  ruského, 
jímž  jako  člověk  nevěřící,  nebezpečný,  jako  pra.šivá  ovce 
ze  stáda  hodných  oveček  byl  ze  svaté  církve  pravoslavné 
vyobcován  hr.  Lev  Tolstoj,  největší  duch  naši  doby, 
největší  myslitel  křesťanský. 

Tušilo  se  již  dříve,  že  ruští  byrokratičtí  popové 
chystají  něco  proti  hr.  Tolstému,  neboť  již  loni  byl  vy- 
dán zákaz  sloužení  mše  za  pokoj  duše  Tolstého,  kdyby 
zemřel  bez  pokání.  Nejvyšší  hodnostář  ruské  církve,  Po- 
bědonoscov,  zároveň  nejzarytější  zastance  reakce  a  ab- 
solutismu, dokončil  nyní  dilo  započaté  proti  geniálnímu 
a  smělému  spisovateli  a  stihl  jej  potupnou  klatbou,  jež 
však  vzbudila  v  Rusku  jen  bouři  nadšení,  velkolepé  de- 
monstrace pro  stařičkého  spisovatele,  k  němuž  celý  svět 
vzhlíží  se  zbožnou  úctou  jako  k  nejjasnější  bytosti  naší 
doby.  — 

Hrabě  Tolstoj  snesl  velmi  klidně  a  vesele  ukrutnost 
svatého  synodu.  Kdyby  byl  trochu  poseurem  —  a  těmi 
bývají  někdy  i  nejgeniálnější  a  nejhlubší  filosofové  — 
z  čeliož  jej  nechci  podezřívati  přes  jeho  vlastnoručně 
vyrobené  opánky  a  jeho  mužičkou  halenu,  mohl  by  být 
vděčen  jen  Pobědonoscevu,  asi  tak  vděčným,  jako  byl 
Voltaire  svým  sousedům,  kanovníkům  saint-cloudským 
a  biskupovi  v  Tournay,  kteří  se  všemožně  starali  o  po- 
vznesení vážnosti  a  obliby  filosofovy  svými  rozhorlenými 
kázáními  a  kletbami  proti  němu  hlásanými. 

Ruský  spisovatel  svou  úžasnou  svěžestí,  pracovi- 
tostí, všestranností,  jež  u  něj  vyrůstá  se  stářím,  jež  do- 
dává mladé  pružnosti  a  čilostí  jeho  sedmdesáti  letům, 
připomíná  plodné  a  rušné  stáří  patriarchy  Ferneyského. 
Jako  Voltaire,  tak  i  Tolstoj  omládl  ve  věku,  kdy  jiní 
pouštějí  péro  z  umdlené  ruky  a  ustupují  mladým,  zvláště 
když  mají  za  sebou  dlouhá  léta  obrovské  práce  a  řadu 
dél  nejznamenitější  ceny.  Starý  spisovatel  Jasnopoljanský 
dává  nám  podobný  vznešený  obraz  nejvyšší  mocnosti  a 
suverénní  síly  ducha  a  tvůrčí  činnosti,  jaký  poskytoval 
stařičký  myslitel  a  pamfletista  Ferneyský,  který  byl  pln 
ohně,  podnikavosti  a  bojovné  smělosti  ve  svých  přečet- 
ných spisech,  brošurách,  polemikách,  jež  horečně  tvořil 
a  jimiž  pobuřoval  Evropu. 

Tolstoj  má  krásné,  plodné  stáří.  Dosáhl  vrcholu 
činnosti.  Neumdlévající  duch  » velkého  spisovatele  ruského 
národa«,  jak  nazval  Turgeněv  Tolstého,  vysýlá  stále  nová 
díla  do  světa,  udivuje  nás,  ohromuje  i  zaráží.  Nedávno 
vydal  román  »Vzkříšení«,  a  již  oznamuje  se  vydání  no- 
vého románu,  dokončil  drama  »Mrtvola«,  četl  fragrnent 
povídky  »Kdo  má  rozum*  —  a  vedle  toho  píše  články 
o  otázkách  současných,  píše  protesty  proti  brutalnostem 
páchaným  na  studentech  ruských,  píše  obdivuhodný  smělý 
list  carovi,  píše  výmluvnou  a  krásnou  odpověď  svatému 
synodu. 

Takový  je  život  největšího  spisovatele  naší  doby, 
jenž  je  stár  skoro    74  léta  —  a  v  této   největší  činnosti 


a  v  tomto  novém  kypční  tvůrčích  sil  stihlo  jej  vyobco- 
váni z  církve.  Ruský  národ  vidi  v  Tolstém  vic  nežli  my 
ostatní  Slované,  vidí  v  něm  svého  proroka  a  učitele. 
V  srdcích  ruských  vznítilo  vyobcování  Tolstého  z  církve 
prudké  rozhořčení  a  přívržence  spisovatelovy  povzbudilo 
jen  k  většímu  ještě  zápalu  a  k  většímu  ještě  nadšení. 
Tisíce  dopisů  a  telegramů  přináší  pošta  Tolstému  se 
všech  stran  ruské  říše,  ve  všech  projevují  se  láska  a 
sympatie  a  se  všech  stran  přicházejí  ctitelově,  žáci,  pří- 
vrženci poklonit  se  velkému  muži. 

Pro  zajímavost  uvádím  jména  těch,  kteří  podepsali 
usnesení  svatého  synodu  dne  20.— 22.  února  o  vyobco- 
vání hr.  Lva  Tolstého;  byli  to: 

Antoni,  metropolita  petrohradský, 

Keognost,  metropolita  kijevský, 

Vladimír,  metropolita  moskevský, 

Jeronim,  arcibiskup  varšavský, 

lakov,  biskup  kišiněvský, 

Markel,  biskup, 

Boris,  biskup. 

Těmto  ctihodným  pánům  odpověděl  hrabě  Tolstoj 
dlouhým  dopisem,  který  nelze  přečísti  bez  mocného 
dojmu.  I  když  nesouhlasíme  ve  všem  s  myšlénkami  Tol- 
stého, nemůžeme  odolati  úchvatné  výmluvnosti  a  ideové 
povznesenosti  jeho  listu. 

Tolstoj  se  brání  usneseni  synodu,  jež  prohlašuje 
za  nezákonné,  neoprávněné,  dvojsmyslné,  podněcující 
k  zlému  smýšlení  a  ke  zlým  skutkům.  Špatnosti  a  zlobou 
čpí  celé  prohlášení  mužů  křesťanské  církve.  Tolstoj 
praví: 

»Jak  v  celku,  tak  i  v  podrobnostech  je  nesprave- 
dlivé. Čteme  v  usnesení  svnodu:  .Spisovatel  slavný  ve 
světě,  Rus  rodem,  orthoďoxní  křtem  a  vychováním, 
hr.  Tolstoj,  poslouchající  svůdnosti  svého  pyšného  ducha, 
směle  se  vzlĎouřil  proti  Pánu,  proti  svému  Christu  a  jeho 
svatým  ustanovením  a  jasně  zapřel  přede  všemi  svou 
Matku,  církev  orthodo.^ní,  jež  ho  živila  a  vychovala.' 

>Zapřel  jsem  cíikev,  která  se  zove  orthodo.xní.  To 
je  absolutně  správné,«  praví  Tolstoj.  »Ale  nezapřel  jsem 
církve,  poněvadž  jsem  se  vzbouřil  proti  Pánu.  Naopak, 
zapřel  jsem  ji,  poněvadž  jsem  chtěl  ze  všech  sil  své  duše 
sloužiti  Bohu.  Pocítiv  jisté  pochybnosti  o  pravdě  Církve, 
věnoval  jsem  několik  let  studiu  theoretického  i  prakti- 
ckého jejího  učení,  dříve  nežli  jsem  ji  zapřel  a  rozešel  se 
s  lidem  věřícím,  k  němuž  mne  pojila  nevýslovná  láska. 
S  jedné  strany  jsem  hleděl  přečísti  všechno,  co  se  vzta- 
huje k  učení  církve,  zabýval  jsem  se  studiem  a  kritickým 
zkoumáním  geologie  dogmatické,  s  druhé  strany  jsem  se 
svědomitě  podrobil  všem  předpisům  církevním,  více  jak 
rok  zachovával  jsem  všechny  posty,  byl  jsem  přítomen 
všem  bohoslužbám  a  obřadům.  A  přesvědčil  jsem  se,  že 
učení  Církve  je  theoreticky  lži  zchytralou  a  škodolibou, 
prakticky  pak  směsicí  hrubých  pověr  a  čar,  pod  nimiž 
úplně  mizí  smysl  křesťanské  doktríny. 

Tehdy  jsem  zapřel  Církev.  Přestal  jsem  vykonávati 
její  předpisy,  ve  své  závěti  jsem  žádal,  aby  v  hodině 
smrti  nepřipustili  ke  mně  zástupce  Církve,  ale  aby  co 
nejrychleji  odstranili  mou  mrtvolu,  jak  se  činí  s  věcí  od- 
pornou a  nepotřebnou,   aby   nepřekážela   žijícím. « 

—  a.  — 
LITERATURA. 

Josef  Holeček:  Naši.  Část  II.:  Léto.  (Nákla- 
dem vlastním.) 

Je  to  jedna  z  nejkrásnějších  monografií  českého  žití 
a  myšleni.  Ne  sbírka  fakt  a  folkloristických  pozorování, 
obyčejů  a  říkadel,  nasbíraná,  seřadéná  a  usušená  v  knize 
jako  v  herbáři,  pro  potřebu  vědy,  ale  kniha  umělecká, 
básnická,  plná  života  a  srdečnosti,  psaná  básníkem,  který 
se  mezi  .našimi^  narodil  tak  jako  jeho  Frantík  Skobů, 
nebo  »ten  klukt  Bartofi  Kojanu,  a  zůstal  silným,  českým, 
selským  člověkem  i  ve  velkoměstě  i  v  evropském  pro- 
středí života  a  idejí.    Není  v  té  jeho  knize  mnoho  pito- 


resknosti —  ostatně  ta  dávno  už  přestala  být  znakem 
českého  sedláka  —  není  tu  vůbec  mnoho  zájmu  zevněj- 
šího; p.  Holeček  se  zajímá  o  to,  >jak  u  nás  lidé  žijí  a 
umírají*  —  jak  krásně  nadepsal  první  část  své  knihy; 
víc  o  jejich  svět  vnitřní,  o  způsob  myšlení  a  sněni, 
o  názory  životni  a  náboženské,  slovem  o  psychologii  če- 
ského člověka. 

Nápis  druhé  části.  Léto,  neznamená  mnoho,  pouze 
dobu,  v  níž  zdravý  a  malý  klouček,  Krantík  Skobů,  ještě 
v  sukýnce  a  kašketu  s  kohoutím  pérem  prožije  jistou 
řadu  sensací,  tak  mocných  a  podivně  přetvořujících  zevní 
skutečnost,  dobu,  v  níž  počiná  přemýšleti  o  •klukovi" 
Bartoňovi,  jeho  tatínkovi  Kojanovi,  babičce  Kojanouc  a 
včaličkách  .  . .  mám-li  jen  jmenovati  nejsilnější  předměty 
jeho  zájmu,  opomíjeje  husy,  líčata,  kohouta  a  květinky 
i  kobylky  luční,  o  nichž  sní  dlouho  a  dlouho  a  které  ho 
dovedou  unésti  do  dalekých  říší  dětské  laiitasie.  O  dě- 
tech je  velmi  těžko  psát.  Jejich  psychologie  je  velmi 
komplikovaná,  jako  psychologie  básníků  a  nervových 
bytostí,  a  k  dobrému  oku  pozorovatelskému  tu  je  po- 
třebí velké  imaginace,  vznětlivé,  která  lehce  se  přenáší 
od  zevního  k  vnitřnímu;  mimo  to  analogie  s  vlastním 
já,  která  je  nevyčerpatelným  zdrojem  pro  chápání  jiných 
a  pro  tvoření,  zde  pomáhá  velmi  málo,  neboť  vzpomínky 
na  mládí  jsou  v  mlze,  která  dělá  krajinu  sice  snivou,  ale 
v  níž  vše  splývá  v  jediný  dojem,  v  jediný  tón  nálady. 
Ale  hra  vtile  —  přechod  od  zevnějšího  dojmu  k  chtění, 
k  posuúku  žádosti  a  tím  k  činnosti  —  potřebuje  k  svému 
vyjádření  veliké  instinktívnosti.  Děti  jsou  v  literatuře 
vzácné  —  a  málo  kdo  má  tolik  štěstí  v  tvoření  jejich 
drobných  charakterů  jako  p.  Holeček.  Frantík,  kluk 
s  kašketem  a  v  sukni,  nenávidí  toho  kluka  Bartoňe  ze 
sousedství  —  a  proč?  Ale  proto,  že  ten  kluk  —  s  nímž 
se  Frantík  nikdy  nestýká  —  žije  v  jiném  světě,  kde  má 
babičku  a  včeličky,  ve  světě,  který  Frantíka  4íiká,  krás- 
nějším se  mu  zdá  než  jeho  vlastni ...  A  není  přístupu 
do  toho  jeho  světa,  proč?  Protože  je  Frantík  úplně  sy- 
nem svého  tatínka,  že  je  také  Skobou,  hrdým  a  samo- 
svojným.  Byl  by  tolik  rád,  kdyby  se  v  něčem  vyrovnal 
Bartoňovi,  a  nejraději  kdyby  ho  předčil.  Ale  tak...  ne- 
návidět ho  musí,  protivného  kluka,  svádět  na  něj  své 
vlastní  přečiny,  chystat  se,  jak  mu  námele.  .'\  od  chvíle, 
když  objeví,  že  Skobovi  mají  růži-stolistku,  jíž  nemají 
Kojanovi  ani  nikdo  ve  vsi,  když  vypátrá,  že  Bartoň  po 
ní  touží  —  jsou  vyrovnáni.  On  dá  Bartoňovi  růži,  Bartoň 
jemu  ukáže  včeličky  —  a  od  té  doby  jsou  nejlepšími 
přáteli.  A  teď  se  snad  už  Frantík  nedá  unášet  na  okří- 
dlené kobylce  luční,  již  chytil  do  kašketu,  báječně  vzrostlé 
v  jeho  fantasii  a  rozplemcněné  v  ohromné  stádo,  až  na  skle- 
něnou klenbu  nebeskou  a  na  konec  světa,  kde  spí  vedle  sebe 

tři  sta  šedesát  pět  dnů jen  proto,  aby  předčil  toho 

kluka  Bartoňe.  Tento  román  přátelství  dvou  drobných 
sousedů  by  byl  dějovým  pásmem  celé  knihy,  která  je 
spíš  monografií  a  analysou  charakterů  dvou  sousedů, 
Skoby  a  Kojana.  Kojana  vlastně  poznáváme  z  vělší  části 
jen  z  rozmluvy  Skobovy  a  jeho  ženy;  a  z  téže  diskusse 
poznáváme  také  Skobu,  jeho  názory,  způsob,  myšlení, 
cítění.  Jedna  věc  jistě  překvapí:  že  ti  lidé  tolik  myslí 
o  všem  a  s  takovou  hloubkou  a  originalitou.  Mysli 
tolik  jako  Levín  z  Tolstého  .■\nny  Kareniny.  Myslím, 
že  mezi  Francouzi  ani  klassik,  ani  romantik,  ani  natura- 
lista  by  toho  nepřipustil  pro  sedláky.  Zejména  ne  natu- 
ralista,  jehož  venkované  mohou  míti  ideje  jen  velmi  ne- 
jasné, sotva  se  vynořující  v  činnosti  nejvíc  pudové, 
temné.  Podezřívám  ho,  naturalistu,  že  v  tom  chybuje. 
Vím,  že  by  se  typu  českého  sedláka  tím  křivdilo,  kdyby 
měl  býti  takto  koncipován.  U  něho  je  sklonnost  k  me- 
ditaci vskutku  typická,  a  proto  také  byly  Cechy  tak  dobrou 
půdou  pro  náboženská  hnutí.  Český  člověk  přemýšlí  o  ži- 
votě a  o  smrti,  o  smyslu  všech  věcí.  —  »Pohleďte,  také 
chudí  lidé  mají  krásný  a  šťastný  život— «  mínila  Božena 
Němcová  v  předmluvě  k  .Babičcec,  v  době,  kdy  ještě 
nebylo  obvyklé  psávat  o  skutečném  životě  lidu.  Ale 
prostí  lidé  mají  také  svou  noblessu,   rozenou,  vychová- 


nou  životem  samým  a  ze  své  vnitřní  sily  vyrostou  v  cha- 
raktery tak  veliké,  jakým  je  Kojan.  Skoba  je  vlastně  jen 
normální,  zdravý  a  poctivý  člověk,  který  žije,  jak  je  k  tomu 
od  přírody  disponován.  Miluje  bližního,  ale  miluje  i  sebe 
a  nechápe  té  zvláštní  sebeobětovnosti  Kojanovy  pro 
všechny.  Ta  se  mu  zdá  pokrytectvím,  a  je  mu  lehko  po- 
krytectví Kojanovo  dokázat.  Kojan  zastřelil  psa  Cikána 
proto,  že  pokousal  žebračku,  a  těžce,  jak  se  domníval  — 
a  že  nechtěl  být  jeho  spoluvinnikem.  Ale  Skoba  celé 
jeho  jednání,  odprošování  a  ošetřování  žebrácky  pokládá 
za  sobecké,  ze  strachu  před  soudy.  Jisto  je,  že  Skoba 
Kojanovi  nerozumí  a  nemůže  rozumět.  Vidí  jen  hranici, 
od  níž  Kojan  takovým  je,  ale  nechápe  dál.  Kojan  býval 
jako  všichni  ostatní,  veselý,  životný  mladík,  až  ho  zra- 
dila milenka,  Madlenka  Vnukova.  Nuže,  u  člověka  silné 
vůle  a  silného  charakteru  takový  otřes  muže  způsobiti 
úplný  obrat;  může  vésti  k  nejhlubším  koncepcím  mar- 
nosti a  věčnosti.  Jak?   Kojan  o  tom  vypráví  své  matce: 

»r.ýval  jsem  člověk  zlý,  marnivý,  prchlý  a  mstivý. 
Myslil  jsem,  co  se  mi  líbí,  že  všechno  musí  být  moje,  a 
mladá  síla  ve  mně  kypěla  a  chvástala  se  mému  srdci,  že 
jí  nic  není  nemožného  a  nedosažitelného.  Bůh  byl  přece 
ke  mně  milostiv  a  chtěl  mne  uvésti  na  lepší  cestu. « 

Hle,  to  je  krásná  charakteristika  člověka  —  dle 
theologického  slovníku  —  člověka  starého,  Adama,  ne- 
probuzeného  k  novému,  lepšímu  a  křesťanskému  životu. 
A  u  prostých,  zdravých,  silných  lidí,  kteří  mají  hluboce 
v  rodné  zemi  kořeny  zapuštěné,  to  není  meditace,  to 
není  dojem  bohoslužby  nebo  kázání,  který  je  obrátí,  ale 
právě  taková  prudká  rána  osudu. 

>Bůh  byl  přece  ke  mně  milostiv  a  chtěl  mne  uvésti 
na  lepší  cestu.  Ukázal  mi  pěkný  obraz  (jaký  výraz 
pro  illusi  ženy,  Madlenkyl)  a  ve  mně  se  probudila  prudká 
žádost  jeho.  A  když  už  jsem  si  jej  takřka  na  prsou  nes! 
do  svého  příbytku,  vysmekl  se  mi  z  náruče  a  chopil  se 
ho  jiný  a  sobě  přisvojil,  a  falešný  obraz  se  jemu 
nevysmekl.  Bylo  na  mále,  že  bych  byl  rozbil  i  obraz 
i  toho  člověka.  V  poslední  chvíli  jsem  se  vzpamatoval . . . 
Já  byl  pevně  odhodlán,  že  Madlenu,  aspoň  Madlenu 
sprovodím  se  světa  .  .  .  To  jen  Bůh  se  smiloval  a  úmysl 
mfij  změnil.* 

Ale  bylo  třeba  ještě  příhody  s  Cikánem,  aby  duše 
jeho  byla  úplně  čistá;  aby  pocítila  břímě  nevinně  prolité 
krve.  —  Ale  krve  psí?  .  .  .  Namítne  čtenář,  jako  namítla 
babička  Kojanová.  Ano,  i  krve  psí,  je-li  prolita  nevinně. 
V  Kojanovi  s  pověrou,  jíž  málo  věří,  hluboce  vězí  krajní 
přesvědčení,  k  němuž  dochází  všecka  indická  filosofie, 
filosofie  společná  a  předurčená  všem  indickým  rasám,  že 
i  zvířata  mají  duši  —  Kojan  vidí,  jak  nám  slouží,  jak  se 
obětují,  a  účtuje  i  s  tím,  má-li  se  užívat  zvířat  k  lidským 
službám,  a  zejména,  je-li  svědomité  požívat  jejich  masa. 
A  hle,  jak  otázku  řeší: 

•Jednu  dobu  bylo  mi  skutečně  tak,  jako  bych  byl 
stokratým  vrahem.  V  duši  mi  nastala  tma  jako  v  nejčer- 
nější noci.  A  najednou  mi  svitlo.  Taková  se  mi  roz- 
břeskla pravda  o  smrti,  kterou  připravujeme  zvířatům, 
a  o  smrti  vůbec.  Smrt  nikterak  není  největší  neštěstí, 
které  potkati  může  člověka  a  všecko  stvořené.  Smrt  je 
pouze  ukončeni  pozemské  dráhy,  snětí  okovů  života  a 
vyproštění  z  povinností,  které  nám  uk'ádal.  My  jsme 
vyproštěni  z  chomoutu  a  jha  a  klademe  se  na  odpočinek 
a  naším  chomoutem  a  jhem  hospodář  síruje  jiného  ta- 
houna, silného  nebo  slabého...  každá  smrt  je  stejná, 
jako  je  každé  zhasnutí  stejné  . .  .  Říkávají,  i  s  kazatelny 
nám  to  říkávají,  že  teprve  smrt  dělá  život  krásným,  jako 
prý  konec  díla.  A  s  tím  já  nesouhlasím.  Smrt  jako 
smrt,  konec  jako  konec,  jen  život  může  být 
pěkným.  Cím  je  život  ohyzdným  a  nemilý  sobě  i  jiným? 
Hříchy.  Cím  je  pěkným,  jasným  a  milým  ?  Ctností,  do- 
brými skutky  a  zásluhami  . . .« 


(Je  velice  interessantní  toto  popření  posmrtného 
života,  a  morálka  tedy  bez  stínu  sobectví:  bez  naděje 
na  odměnu  posmrtnou  konati  dobro  pro  dobro.) 

Nebude  tedy  jíst  masa  zvířat? 

»Ještě  mi  nerozumíte  .  . .  Budu  i  maso  jíst  i  přichov 
dobytka  prodávat,  ať  na  maso,  ať  k  jinému  účelu.  Smrt 
by  je  neminula  ani  jinak,  a  mně  nezbývá  než  podrobiti 
se  běhu  života,  od  boha  ustanovenému  — * 

To  je  filosofie  člověka,  jehož  potkala  milost  boží  — 
jinými  slovy,  člověka  podlomeného,  odumírajícího,  filo- 
sofie tak  česká,  jako  je  Skobova,  i  jako  je  babičky  Ko- 
janovy, která  pokorně  přijímá  těžké  a  rozumné  názory 
i  s  pověrami.  V  tom  Kojanovi  je  kus  těžkého  nihilismu, 
kus  Chelčického  a  Českých  Bratří.  Bylo  by  velmi  inter- 
essantní studium  náboženských  názorů  našich  lidi  v  růz- 
ných krajinách  —  a  vím,  že  by  bylo  v  jednom  národě, 
v  jedné  církvi  mnoho  odstínů  a  stupňů  k  jedné  a  nej- 
vyšší koncepci.  Pozoroval  jsem  s  přítelem  Arne  Nová- 
kem Slováky  na  pouti  žarotické,  kteří  padali  před  chrá- 
mem do  prachu  celým  tělem,  zcela  modloslužebné  .  .  . 
kteří  se  modlili  bezprostředně  k  sochám  a  obrazům.  Jak 
daleko  je  od  tohoto  fetišismu  k  náboženství  Kojanovu  ? 
V  horských  evangelických  církvích  se  setkáváme  s  roz- 
kolniky  nejpodivuhodnějších  a  hlubokých  názorů  —  — 
Ale  to  vyžaduje  studia,  k  němuž  se  p.  Holeček  velmi 
blíží,  a  my  se  nemůžeme  odchylovati  od  věci.  Všecky 
charaktery,  které  p.  Holeček  kreslí,  mají  něco  hlubokého, 
vědomého,  kontemplativniho.  Na  př.  babička  Kojanová 
je  pravá  matka  svého  syna,  jen  že  je  pokorná  a  opatrná 
a  klade  svému  přemýšlení  meze:  tnidice  a  autority.  Ne- 
chce být  všetečnou.  Ale  je  to  fantastka.  Jak  si  zbásnila 
svůj  román  s  dědečkem!  Snila  o  ráji,  v  němž  byla  Evou, 
ovšem  důkladně  a  svátečně  oblečenou,  a  on  .Adamem, 
mužem  předurčeným,  jehož  poznala  na  první  pohled  jako 
svého  Adama,  odmítnuvši  řadu  nápadníků.  A  povídá  ten 
svůj  román  v  rýmových  větách,  s  rýmy  a  assonancemi 
říkadel.  V  uměleckém  ohledu  snad  to  je  nejpodivuhod- 
nější passáž  celé  p.  Holečkovy  knihy. 

Psal  bych  s  velikou  radostí  ještě  mnoho  a  mnoho 
o  té  knize,  v  niž  se  člověk  cítí  opravdu  jako  doma,  — 
ale  byl  bych  někdy  hotov?  Čtenáři  mají  potěšení  sle- 
dovat další  část  "Našich*  v  »Lumíru.í,  a  já  se  těším  na 
knižné  vydání,  o  němž  řeknu  ještě  vše,  na  co  se  mi  zde 
již  nedostává  místa. 

Jen  ještě  malou  noticku.  Zalim,  co  ve  Francii  mladí 
literáti,  naturisti,  se  namáhají  vyjádřiti  ■•velké  a  harmo- 
nické gesto  rozsévače*!  (a  s  nimi  Zola  v  Plodnosti),  a 
zůstávají  při  slovech,  které  uvádím  v  uvozovkách,  po- 
stavil p.  Holeček  svého  sedláka,  zdravého  a  silného 
Skobu,  na  louku,  do  sadu  a  do  slunce  a  praví:  »Duše 
si  tu  hověla  jako  tam  ta  žabka,  vyhřívající  se  na  slunci, 
jako  tamta  koroptev,  zabíhající  do  jetele,  jako  tamten 
čáp,  důstojně  si  vykračující  na  bažině  a  hlavou  kývající. 
A  v  těle  mu  hrál  každý  sval  a  každý  nerv,  každá  kapka 
krve  v  něm  pospíchala,  aby  s  celým  tělem  sdělila  svou 
blaženost.  Hospodář  tu  stál  uprostřed  svých  luk  a  polí, 
jakoby  sám  byl  plodem  té  rodné  půdy,  jež  mu  d.il.i 
vznik  a  dává  vzrůst  i  zdar.  Ničeho  v  tu  chvíli  nemyslil, 
jen  cítil,  cítil  jako  příroda  kolem  a  v  ní  jako  louka,  pole, 
les  příboj  života,  a  to  je  pocit  všeho  radostnější .  . .  La- 
hodný větřík  ovíval  mu  rozhalenou,  silnou  hruď. 

»V  létě  je  dobře  i  Bětě,«  řekl  Skoba  jakoby  pro 
sebe  a  vyjádřil  tím  vše,  co  v  něm  žilo,  vířilo  a  kolo- 
valo —  — « 

Hle,  zde  je  krásné  a  harmonické  gesto  českého 
sedláka,  náplň  do  prázdné  naturistické  formy.  A  v  tako- 
vých místech  nutno  opakovati,  co  řekl  o  Našich  p.  Fr. 
X.  Salda:  »Člověk  se  v  nich  koupe  jako  v  lázni  a  brouzdá 
jako  v  jarní  trávě. «  —  —  —  Otakar  Šimek. 


Předplácí  se  pro  Pr.iliu:  na  čtvrt  léta  z\.  1-20  (K  2-40),  na  pfil  léta  zl.  240  (K  4-80),  na  celý  rok  zl.  480  (K  960).  Poštou:  na  itvit  léta  zl  125 
(K  2-50),  na  půl  léta  zl.  2-50  (K  5—),  na  celý  rok  5  zl.  (K  10—).  —  SeSitové  vydáni  (o  dvou  číslech)  vychází  pK  každém  druhém  (sudému  čísle. 
Cena  sešitu  20  kr.  (40  hal.)  —  Patislt  původních  prací  se  vyhrazuje.  —  Dopisy  administraci  >Lumira«  buďtež  adresovány:  Časopis  »Lumir«,  Praha. 
Karlovo  náměstí  č.  34.  —  Listy  pKjímáme  jen  frankované.  —  »Lumír«  vychází  každý  pátek  (vyjma  prázdniny). 


Redaktor  Václav  Hladík.  —  Majitel,  vydá 


akladatel  J.  Otto.   —  Tiskem  České  grafické  spolcčn 


.Un 


LUMÍR 


Ročník  xxix. 


19    ČERVENCE  1901. 


CÍSI.O  42    ■■>, 


losEF  Holeček 


HOUZÍR. 


I  enkrát  by  Kojan  už  jisté  byl  dal  učiteli  slovo, 
*  že  si  pořídí  dzierdzonské  úly,  třeba  ne  na- 
jednou, kdyby  hospodářský  reformátor  sám  nebyl 
pokazil  věc  svými  posledními  slovy. 

Děl  skromně  a  vážné:  »To,  myslím,  se  ne- 
patří, aby  člověk  okénkem  se  díval  do  včelí  do- 
mácnosti. Jdu-li  kolem  cizích  oken,  nikdy  zvě- 
davě do  nich  se  nedívám.  Každá  domácnost 
zavírá  v  sobě  něco  tajemného.  Vyvlecte  to  z  ní 
a  můžete  zrušit  i  domácnost,  i  rodinu. « 

Učitel  namítl:  »0d  čeho  pak  jste  hospodář  .? 
Jako  hospodáři  vám  přísluší  nahlížeti  jak  žije 
vaše  rodina  i  čeleď,  jak  žije  dobytek  v  stájí,  jak 
žijí  včely  v  úiišti,  jak  prospívá  obilí  na  poli. 
Kdyby  se  nepatřilo  pozorovati  život  a  práci  včel, 
nesměl  byste  pozorovat  ani  své  koně   a   krávy. « 

>To  je  jiná,«  Kojan  horlivěji  bránil  sviij 
názor.  »Koně  a  krávy  samy  si  stáj  a  chlív  ne- 
zbudovaly,  ale  čekaly,  až  jim  hospodář  {)říbytek 
zbuduje  a  ven  je  uvede.  Ale  včely  si  svůj  pří- 
bytek samy  pořídily  a  zařídily  a  vždycky  to  dě- 
laly dal<;ko  od  člověka,  spíše  medvědu  blíž  nežli 
člověku.  Z  toho  je  zřejmo,  že  smysl  jejich  k  tomu 
je  vede,  aby  tajemství  svého  života,  práce  a  spo- 
lečnosti od  člověka  chránily  a  schovávaly.  Příliš 
je  člověk  opovážlivý  a  ku  včelám  za  dobré  služby 
nevděčný,  chce-li  tento  pořádek  změnit  a  tajem- 
ství včel  se   zmocnit.' 

Učitel  už  viděl,  že  zas  cíle  svého  nedosáhne. 
Živost  jeho  rázem  byla  ta  tam,  pohyby  i  hlas 
jako  by  zemdlely  Ještě  učinil  zoufalý  pokus,  ale 
to  jen  proto,  aby  před  sebou  samým  i  před 
panem  děkanem  Pospíšilem  uhájil  svou  čest,  že 
neustupuje  před  každou  překážkou.  Ale  jeho 
elegický  hlas  neměl  už  agitátorské  síly  a  zněl 
mdleji  a  mdleji,  jakoby  se  vzdaloval  a  dozníval. 


z  netiSténé  dosud 

ČÁSTI  .NAŠICH.. 

Dokoní. 

»To  je  blud,  blud,  bludl*  mluvil  chvatně  a 
sklesle,  ceně  siné  zuby  a  chvěje  žlutými  řasami, 
aniž  se  již  na  špičkách  nadnášel  a  rukama  prudce 
šermoval.  >To  je  blud.  Člověk  má  v  sobě  jiskru 
ducha  božího,  bůh  sám  jej  tak  uspůsobil  a  ob- 
dařil, aby  byl  jeho  zástupcem  ve  správě  věcí 
zemských,  pro  něj  není  tajemství  takového,  aby 
ho  nesměl  rozhaliti,  naopak  on  má  a  musí  po 
takových  tajemstvích  se  pídit  a  pečeti  jejich 
lámat,  byť  byla  před  ním  skryta  vysoko  nade  hvěz- 
dami anebo   hluboko  ve  vnitřnostech  zemských.* 

Kojan  ještě  vážněji  a  již  s  malým  důrazem 
pravil:  » Kdyby  si  byl  bůh  přál,  aby  člověk  páral 
se  v  útrobě  zemské  a  pátral  tam  po  jeho  tajemství, 
nebyl  by  je  tam  před  ním  uzamkl,  nýbrž  mu  je  vy- 
ložil na  zemský  povrch,  aby  mu  bylo  na  snadé.* 

Učitel  si  pomyslil:  »Už  jsi  se  mi  chytla, 
myško !«  a  pravil  bodřeji,  s  novou  naději  na  ví- 
tčz.ství:  »V  útrobách  země  skrývá  se  také  ta- 
jemství zlata  a  stříbra,  tajemství  peněz  !< 

Ale  přepočetl  se,  neznal  Kojana,  jenž  od- 
pověděl: »Zlato  a  stříbro  nespočívají  v  útrobách 
země  jako  tajemství  boží,  nýbrž  jako  statek  ďá- 
belský. Když  bůh  padlé  anděly  zavrhl  od  tváři 
své,  přinutil  je,  aby  svlékli  se  sebe  zlatá  a  stří- 
brná odění,  jež  dotud  nicli  stejně  jako  andělé 
dobří,  a  oni  proměnili  se  v  šeredné  podoby  ďá- 
belské a  utekli  do  pekel.  Hospodin  pak  ukázal 
andělům,  aby  za  ďábly  vyházeli  vše,  co  po  nich 
v  nebi  zůstalo,  andělé  tak  učinili  a  ďábelské  zlato 
a  stříbro  zapadlo  do  střev  zemských.  A  kdo  je 
odtud  váží  a  dobývá,  ďábelské  tajemství  odha- 
luje a  nikoli  boží,  a  bůh  člověku  zakázal  spol- 
čovati  se  s  ďáblem.  Nade  hvězdy  lidský  duch  ať 
zalétá,  avšak  opět  ne,  aby  rozhaloval  tajemství  boží, 
nýbrž  aby  se  přiblížil  bohu  a  jeho  vyvoleným  ■ 


Co  zbylo  ubohému  hospodářskému  refor- 
mátoru? Vzhledl  smutně,  jakoby  byl  při  zkoušce 
propadl,  a  hojný    pramen    řečí   jeho    se    zarazil. 

Kojan  se  zdvihl,  Kojance  paní  učitelová  po- 
dala vyprázdněný  košík,  chlapec  učitelův  dal 
Bartoňovi  na  rozloučenou  herdu. 

Učitel  a  duchovní  dlouhou  chvíli  se  dívali 
za  odcházejícími.  Mohutný  Kojan  měl  hlavu  po- 
chýlenou  a  kráčel  krokem  odměřeným,  dlouhým 
a  těžkým,  ze  široka  se  opíraje  o  hůl.  Kojanka 
byla  vedle  něho  jako  koroptvička.  Co  Kojanův 
krok,  Kojančiny  dva,  Bartoňovy  tři.  Nemluvili, 
neohlíželi  se  na  právo  ani  na  levo,  nikoho  ne- 
doháněli, nikdo  za  nimi  nepospíchal.  Vzdalovali 
se  tiše  a  mechanicky  zvolna. 

•  Nedojdou !«  učitel  ironicky  řekl  duchov- 
nímu. »Dnes  nedojdou.  Zdejší  lidé  nechodí,  lezou. 
Ne,  spravedlivě  řečeno,  jemnostpane,  nemám  to  rád, 
zvlášť  u  našeho  lidu  českého.  To  se  musí  změnit !« 

Duchovní  se  upřímně  zasmál. 

•  Kde  pak  je  máte?« 

Nebylo  jich,  zašli  nespokojenému  hospodář- 
skému reformátoru  před  očima.  Pořád  jakoby  se 
loudali  a  s  místa  nemohli  nebo  nechtěli  a  najednou 
byli  daleko,  vidět  jich  nebylo 

Učitel  o  tom  neuvažoval  a  vedl  svou:  »Ano, 
to  se  musí  změnit!  A  protože  náš  lid  ze  své  vůle 
nikdy  pro  hospodářský  pokrok  nebude,  musí 
býti  nucen.  Ano,  jemnostpane:  řezat  a  řezat  a 
řezat!  Příčina,  že  náš  lid  je  proti  hospodářskému 
pokroku,  vězí  v  tom,  že  nikdy  skutečné  hospo- 
dářské bídy  nepoznal.  Jen  tam  ujme  se  hospo- 
dářská reforma,  kde  je  lid  umořen  bídou.  Ano, 
je  to  smutné,  ale  na  náš  lid  musí  přijít  bída, 
velká  a  krutá  bída,  a  teprve  potom  rozpálí  se 
pro  hospodářský  pokrok !« 

»Ale,  ale,  pane  učiteli,*  konejšil  duchovní, 
•  nehorlete  tolik,  vždyť  Kojan  řekl  ,snad'.  Na 
tom  základě  dá  se  již  pracovati." 

Učiteli  neušlo,  že  i  konejšení  důstojného 
kmeta  zní  ironicky.  Bylo  mu  to  divno  Očekával, 
že  pan  děkan  z^čne  jako  obyčejně:  »Jen  neocha- 
bujte, pane  učiteli,  jen  vytrvejte !«  —  a  nedočkal 
se.  Bylo  mu,  jakoby  se  nad  čímsi  zarmoutil.  Ale 
zármutek  to  nebyl,  nýbrž  poochablá  energie,  jíž 
zapotřebí  bylo,  aby  ji  někdo  podepřel  a  pozdvihl. 
Tento  rys  dlouho  charakterisoval  naše  ho- 
spodářské buditele.  Oni  už  neměli  té  pevné, 
jasné,  čisté  a  vroucí  víry  ve  vítězství  dobra  jako 
buditelé  prvého  pokolení,  neměli  jejich  nezvrat- 
ného přesvědčení,  že  dobro  samo  sebou  zvítěziti 
musí,  protože  je  dobrem,  a  neměli  úplnou  toho 
jistotu,  že  by  sám  život  českého  národa  a  jeho 
trvání  byly  dobrem.  Buditelé  pokolení  následu- 
jícího poznávali,  že  nepostačí  jen  český  jazyk 
oživiti  a  naději  se  oddávati,  stane-li  se  tak,  že 
všecko  samo  sebou  přijde  a  se  udělá.  Chtěli  na 


národ    působiti    prakticky,    ale  sami  byli  krajně 
nepraktičtí.    Horoucího    nadšení   ještě  byli  plni, 
ale  ono,  postrádajíc  pevné  víry  pokolení  přede- 
šlého, po  krátkém  povzletě  upadalo  a  duši  opa- 
novával  pocit  slabosilnosti,  malátnosti,  beznadčj- 
nosti.    Ale  lásku    k  národu  druhé    pokolení  bu- 
ditelské    mělo    jako    prvé,     a     ta    láska    rychle 
překonávala    rychlé,    ale    trudné   rozčarování  po 
každém    sebe    menším    nezdaru,  a  oni  znova  se 
vznášeli  na  perutech  nadšení  a  fantasie.  Pokolení 
toto  samo  se  přirovnávalo  k  slámě,  jež  snadno  se 
vzněcuje  a  vydává  vysoký  plápol,  ale  jen  na  oka- 
mžik,   načež  po  něm  téměř  ani  popelu  nezbývá 
Bartoňe  druhého  dne  poslali  do  školy. 
Před  obědem     Kojan    řekl    Kojance:     »Ten 
učitel  má  o  vychování  dětí  lepší  náhled,  než  pan 
děkan.    Není    divu,  pan  děkan  není  otcem.    Dítě 
mé  —  to  jsem  já  sám.  Ku  svému  bližnímu  mám 
býti  milosrdným  a  shovívavým,  ale  k   sobě  přís- 
ným a  neúprosným.    Ale    ve  světě  opak  se  děje. 
Lidé  jsou  k  svým  osobám  shovívaví  a   ku  svým 
bližním  přísní.    Z  toho  pochází   ta  náramná  pře- 
vrácenost a  hříšnost    nynějšího    světa.    Bůh  řekl 
člověku:  Miluj  bližního,  a  on  miluje  sebe,  proto 
že  je  si    nejvíce    bližním.    Tak    to   nemůže  déle 
být!  To  se  zas  obrátit  musí  po  zákonu  božím !« 
Kojan  se  rozehřál  a  oznamoval,  jak  urozumo- 
val:  'Přísným  člověk  musí  k  sobě  býti,  žádostem 
svým  nepovolovati,  životem  měkkým  opovrhovati, 
přikázání  božích  a  povinností    svých  pamatovati. 
Dítě  samo    ze    sebe    nemůže    se  těmito  pravidly 
spravovati,  ono  musí  k  tomu  nabádáno  býti  ro- 
diči a  učiteli.  Nejvíce  zla  pochází  od  těch,  kteří 
nejsou  dobří  ani  zlí  a  vrtohlavě  se  potácejí  mezi 
obojím,  aniž  vědí,  čeho  se  přidržeti.    To  jsou  ti, 
kterým    pěstouni    ještě    dětem    určitě    prstem  a 
metlou    neukázali,    co    je    dobré.    Za  dávnějších 
časů,  když  u  nás  bylo  ještě  více  přísnosti,  života 
i  mravů,  obec  vodívala  výrostky  na  hranice  obec- 
ních pozemků,  na  hraničník  položila  a  zmrskala, 
že    do    smrti    toho    místa    nezapomenuli.    Jen  je 
třeba,  aby  ten,  kdo  prutem  do    paměti  vštěpuje, 
sám    nebyl    v    rozpacích,    kudy     hranice    vede. 
A  v  tom    jsem    se    prohřešil.    Trestal   jsem  pro 
věc,  které  sám    jsem    nerozuměl,  a  povolil  jsem 
i  hněvu.  Jak  živ  nebudu  děti  trestati  pro   školní 
učení;  ale  kde  jde  o  naši  selskou  nauku,  zůstane 
za  mého  panování  všechno  při  starém. « 

Kojan  odešel,  aby  žena  neměla  času  přísný 
zákon  změkčovati  a  žádati  výjimek. 

Když  k  večeru  Bartoň,  přicházeje  ze  školy, 
vstoupil    do    sednice,   ještě  než  mohl    pozdravit, 
oko  jeho    padlo    na  novou    březovou  metlu,  pe- 
člivě ořezanou  a  svinutou,  založenou  za  krucifix. 
Porozuměl. 

Kojan  dostál  slovu    Pro  školu  Bartoňe  nikdy 
více  nebil.  To  vykonával  pan  učitel. 


ir     %     ir     %     ^ 


Karel  Dostal: 


I    odivně  lesy  šumí, 
umdlcně  zvučí  lýra, 
v  duši  mé  smutně  a  zvolna 
poslední  nápěv  zmírá. 


PODIVNÉ   LESY  ŠUMÍ  .  . 


Bludičlcy  v  dálce  kynou, 
vysoko  měsíc  snící   — 
zraky  Tvé  hoří  a  hoři 
z  úbělu  smutných  licí. 


Zraky  Tvé  hoří  a  hofi, 
bludičky  teskně  kynou  .  . 
půjdu  —  a  v  dálce,  kdes 
slední  mé  písně  zhynou. 


SMUTEK. 


Olo  táhlé  šeření,  kles'  měsíc  ke  dnu  řek, 

háv  z  perel  stříbrných  kdos   tichým  krajem  vlek'; 

pták  zpíval  do  šera  a  oddech  lesů  táh', 

když  krok  Tviij   zaslech'  jsem,  mé  srdce   dlelo  v  snách. 


Z  hvězd  noci  rozžatých  jsem  splývat  zřel  Tvůj  vlas 
však  marně  čekal  jsem  —  Ty  ke  mně  nepřišla's. 

Ty  ke  mně  nepřišla's  —  a  krajem  vanul  chlad, 
květ  touhy  poslední  v  mé  duši  zvolna  vaď. 


a  s  teskné  výšky  skal  faun  v  syrinx  tiše  hrál  — 
proč  žal  můj  nemoh'  řic,  jak  jsem  Tě  miloval? 


VÁCLAV  Hladík: 


EVŽEN  VOLDAN. 


XVIII. 

Randa  a  Bulíř  kráčeli  hodnou  chvíli  mlčky. 
Buh'i^  nervosně  těkal  očima  po  kolemjdou- 
cích a  ve  svém  nitru  byl  patrně  čímsi  rozechvěn 
a  Úp  )rné  zaměstnán. 

Randa  měl  ovlhle  snivý  pohled  sladce  blouz- 
nícího jinocha. 

>Kam  vlastně  jdeme ?«  tázal  se  Randa. 

»Já  jdu  do  Košíř, «   odvětil  Bulíř. 

»Co  pak  tam  bydlíš  ř« 

»Ne  —  ale  chodím  tam.' 

»Snad  na  studie  k  nějakému  dělnickému 
románu  ?« 

•  Uvidíš.  Pojď  se  mnou.« 

A  šU. 

Poněvadž  byli  unaveni,  zastavili  se  v  malé 
hospůdce  smíchovské 

Usedli  v  šerém  koutku  a  náhle,  jako  by 
s  nich  spadla  tíseťí  odnášená  ze  sněmovny,  dali 
se  do  živého  hovoru  .  .  . 

Randa  ulevoval  svému  srdci,  v  němž  úpěla 
černá  hořkost  a  bolestná  zášť.  Měl  diivěru  k  Bu- 
lířovi.  Tušil  že  v  jeho  duši  též  zmítá  se  chaos 
rouhání  a  nenávisti  jako  ve  všech  duších  příliš 
citlivých,  příliš  milujících  a  dle  mladého  literáta, 
všemu  se  posmívajícího,  vše  bagatelisujícího,  škle- 
bícího se  komedii  světa,  rozpoznal  hluboký  a 
žárný  soucit  k  ubohým  a  trpícím,  onen  soucit, 
který  až  k  výbuchům  revolty  proti  mocným  a 
silným  dohání  nejjemnější  bytosti. 

»Jsem  anarchista,'  opakoval  Randa,  a  jeho 
subtilní,  dívčí  rty  se  zachvívaly,  jako  by  hovořily 


vyznání  lásky,  »jsem  přívržencem  propagandy 
činu.  Ale  nepatřím  k  straně,  k  nijakému  spolku, 
k  žádné  organisaci  zahraničně.  Pracuji,  vlastně 
budu  pracovat  na  vlastní  vrub.  Mám  dva  spole  ■ 
hlivé  kamarády.  My  tři  si  stačíme.  Čtvrtý  by  byl 
již  policejní  špehoun.  Ostatně  ani  těm  dvěma 
nesvěřím  své  nejzazší  plány.  Anarchisté  jako  ně- 
jaká strana  jsou  něčím  nepřirozeným,  jako  ně- 
jaké sdružení  jsou  nemožní,  a  kdyby  byli  sebe 
opatrnější  a  skrývali  se  sebe  úzkostlivěji.  Anar- 
chista je  dravec,  který  přepadá  stádo.  Doufám, 
že  též  brzo  učiním  skok  do  stáda  u  nás,  he,  he. 
No,  nedívej  se  na  mne,  jako  bych  ti  povídal 
pohádky.  Uhlídáš.  Naše  dílo  je  jediné  upřímné, 
pravdivé  a  spasitelné.  Otřeseme  základy,  shcdíme 
boudy,  pobouráme  hnízda  —  z  celé  společnosti 
nynější  zbude  hromada  hnoje  a  špíny  To  bude 
dobré  pohnojení.  A  z  tak  zmrvené  země  vypučí 
štěstí  národů.* 

•  Těmi  nejhoršími  zločiny  chcete  dosáhnouti 
nejvyššího  dobra  ř« 

•  Ano.  Nejhoršími  a  nejstrašnějšími  zločiny. 
Pro  myšlénku  náboženství,  monarchie,  svobody 
vraždily  se  miliony  ve  válkách  a  revolucích.  Naše 
myšlénka,  nejlidštější,  nejčistší,  nejkrásnější  ze 
všech  bude  též  vyžadovati  vraždy  a  zločiny  .  .  .« 

Bledý  obličej  mladého  muže  vzplanul  na- 
dšením. Celý  se  zaclivíval  jako  jemná  struna, 
zvučící  nejintensivnějšími  tóny.  Hektická  červeň 
vyskočila  na  jeho  bílých  lících. 

Jako  nepatrný  úředník  poznal  všechen  ne- 
pokoj utlačované  bytosti,  zotročené  a  zbědované 
malichernou  strastí  životního  boje.    Viděl  kolem 


sebe  nejhorší  lži  a  loupeže  lidí  hrabivých  a  níz- 
kých. Ocitl  se  jako  stéblo  v  dravém  přívalu,  jako 
páper  ve  vichřici.  Trpěl  všemi  nízkostmi  malé 
existence.  Byl  hrdý,  nesmírně  hrdý  ve  své  čisté, 
neporušené  duši  a  musil  snášeti  denně  pokoření 
inteligenta,  raffinovaně  vypěsténého  ducha,  pod- 
robeného neúprosné  nadvládě  moci  kapitálu  a 
protekce.  Vykonával  svou  nebohou,  několika- 
hodinnou,  nudnou,  duchamornou  práci  se  záštím 
galejního  otroka,  v  němž  vše  se  jítřilo  ke  vzpouře. 
Jeho  srdce  bylo  plné  vzteku  a  nenávisti  a  plné 
slz  a  nejněžnějšího  soucitu.  A  v  horečných  vi- 
dinách zřel  před  sebou  výjevy  msty  a  odplaty 
malých,  ponížených,  otročících,  stejně  malých  a 
zoufalých  otroků,  ať  úpí  v  dolech  nebo  vysilují 
se  na  polích  nebo  duševně  i  tělesně  odumírají 
v  kancelářích.  Zbožfiovai  chátru,  neboť  v  ní  tušil 
velkost  brutální  síly,  jež  jednou  vzkypí  jako 
dravý  příboj,  který  strhá  všechny  hráze,  sboří 
všechny  majáky,  rozmetá  všechny  přístavy. 

Randa  rozohnil  se  před  Bulířem  tak,  jak 
mohl  před  někým,  o  němž  věřil,  že  jej  chápe. 
>Obrat  přijde.  Nebude  snad  rozhodující,*; 
pravil,  -ale  bude  to  mocné  otřesení.  Horečka 
před  krisí.  Vypukne  stávka.  Budou  bouře.  Lid, 
stádo,  luza  se  pozvedne.  Půjde  za  pudem  svých 
citů,  volajících  po  zachování,  za  hladem  a  žízní, 
bude  se  rvát  do  krve  pro  frase  svých  agitátorů 
a  novinářů.  V  českých  dolech  to  vře.  Podobné 
zprávy  přicházejí  z  Německa  i  z  Francie.  Ruský 
dělník  přestává  též  být  zvířetem  a  hlásí  se  k  člo- 
věčenství. Bude  to  velkolepá  mela  (a  Randa  se 
zasmál  lehce).  Vandas  bude  chvíli  bohem  prole- 
tářů, neboť  jej  vidím  v  čele  povstavšího  dělni- 
ctva.  Pak  započneme  i  my  svou  práci. « 
» Jakou  práci?* 

Randa  se  odmlčel.    Chvíli    zíral    před    sebe 
snivě.  >Totiž  já,  chtěl  jsem  říci, «  pravil  tiše,  »neboť 
pracujeme  každý  za  sebe  a  pro  sebe.  Oh,  to  bude 
velké,  krásné  —  tuším  již  to!« 
•  Dynamit  pí 
»Snad  .  . .« 

A  teď  Bulíř  jen  potřásl  hlavou. 
"Blahoslavení  .  .  .«  zamručel  s  úsměvem. 
>Nevěříš?«   vyrazil  prudce   Randa 
Bulíř  inlčel  chvíli  a  pak  pravil: 
>  Kdybych  mohl   věřit     -  vaše  víra  by  byla 
mou  . .  .« 

íTak  jsi  náš  —  neboť    ty    budeš    věřit  .  .  .« 
Bulíř  odvětil  pouze: 

»Byl  jsem  dlouho  netknut  všemi  těmi 
otázkami;  ale  teď  mám  strašné  chvíle,  kdy  se  mi 
zdá,  že  v  mé  hrudi  křičí  všechny  bolesti  lidstva. 
Nemohu  bez  pohnutí  jíti  ulicí.  Všude  na  mne 
civí  věci,  jež  dříve  neviděl  pouhý  estét  a  poeta 
zmámený  labužnickými  hody  krásy.  Vidím  rány, 
choroby,  špínu,  bídu  —  já,  který  dříve  viděl  jen 


ladné  linie,  krásné  barvy,  kouzelné  pohledy.  Život 
mi  okázal  svou  pravou  tvář.  A  od  té  doby  přestal 
jsem  hledati  krásu,  slyšeti  melodie  slov,  bylo 
mi  malicherným  všechno  mé  dychtění  umělce  a 
literáta,  jenž  jako  clown  nebo  akrobat  či  virtuos 
hrál  s  myšlénkami,  aby  vynutil  banální  potlesk. 
Stala  se  velká  změna.  Vidím,  že  vše,  co  jsem 
chtěl,  po  čem  jsem  se  pachtil,  v  co  jsem  věřil, 
bylo  nicotnou  a  mrzkou  všedností  vedle  vzneše- 
nosti slz  a  bídy,  která  se  mi  náhle  zjevila.  Byl 
to  zázrak.' 

>A  kdo  jej  způsobil?* 

»Pojď,  ukážu  ti.« 

Vyprázdnili  sklenice  a  šli  do  Košíř. 

XIX. 

»Za  tou  zdí  je  váš  domek?« 
»Ano.« 

»Ta  červená,    prejzová    střecha,  jež    sedí  na 
něm  jako  staromodní  noční  čepice  ?« 
» Uhodla  jste.« 
»To  by  věru  stál  za  prohlédnutí  « 

•  Snad  by  tam  bylo  leccos,  co  by  vás  po- 
bavilo.« 

Slečna  Mina  pohlédla  ku  dveřím  malým  a 
zdánlivě  zabedněným,  prorážejícím  monotónní 
šeď  zdi. 

»Jen  vklouznout  —  a  zcela  jiný  svět, «  pravila. 

•  Zkuste  toU 

Několik  dnů  po  své  řeči  ve  sněmovně  ob- 
držel Voldan  lístek  od  slečny  Miny. 

•  Přijdu  se  k  vám  podívat.  Otevřete  mi  ten 
zcela  jiný  svět.  Ale  nevykládejte  si  to  nějak  vý- 
hodně pro  sebe.  Nedivte  se  rozmaru  a  choutkám 
vaší  přítelkyně,  jež  se  nudí,  nesmírně  nudí,« 
psala  na  malém  útržku  papíru. 

Přišla. 

Bylo  jasné  odpoledne.  Ve  vzduchu  vál  uvol- 
něný dech  země.  Slunce  zahrávalo  a  sněhy  tály. 
Voldan  od  oběda  přecházel  netrpělivě  po  zahradě. 
Odhazoval  cigarety,  díval  se  na  hodinky  a  chodil 
tak  rychle,  až  mu  bylo  horko.  Rozepjal  si  svrchnfk. 

Hleděl  nějak  zaujmouti  mysl  svou.  Četl, 
prohlížel  záhony  a  obalené  stromky,  zašel  na 
druhý  břeh  a  pozoroval  mladou  služku,  čistící 
okna  v  paláci  Bouquoyském  a  hlasitě  se  smějící 
komusi,  stojícímu  v  ulici  za  zdí  zahradní.  Na- 
slouchal hlasům  malostranských  ulic,  tichému  a 
usínavému  šumění. 

Ale  v  jeho  mozku  tetelila  se  jediná  jiskra: 
Mina,  chvěl  se  jediný  zvuk:  Mina.  Znal  ty  ho- 
rečky čekání  ženy.  Ale  nikdy  je  dosud  nepocítil 
lak  prudce.  A  byly  doby,  kdy  stál  za  dveřmi, 
poslouchal  každý  šramot  venku  v  tak  křečovi- 
tém upjetí  celé  pozornosti,  že  slyšel  své  vlastní 
srdce  bušiti.    A  jaké    to   bylo   vydechnutí  osvo- 


bozené  bytosti,  jaké  zajásání  celé  duše,  vyšleh- 
nutí všech  planienft  krve  a  nervů,  když  zazněly 
povědomé  krůčky,  zaševelila  sukně,  on  vytrhl 
dvéře  a  ona  mu  již  spočívala  v  náručí. v  prvním 
přívalu  polibků,  čuchajících  závoj. 

Všechny    ty  opojné   dojmy    se  inu  teď  vra- 
cely. 


Blížila  se  4.  hodina.  Po  třetí  již  vyběhl  do 
domu.  Přehlížel  svůj  pokoj  a  salon.  Všude  bylo 
plno  květin.  V  oknech,  vásách,  na  stolkách,  všude 
zářily  květy  růží  a  orchideí.  Koberec  od  dveří 
až  do  jeho  pracovny  byl  poset  růžemi.  Naházel 
bujné  a  pyšné  květy  vstříc  těm  malým,  tančivým 
nožkám  .  .  .  poitras. 


%     %     lir     %     -ivr     %     % 


Eduard  Stoy 


NÁVŠTĚVA. 


í  1  onen  život  opře  se  život  člověka,  jenž  trvá 
^-^  vteřinu  —  o  život  záludný,  tvrdý,  svémocný, 
vyspělý  na  opačném  břehu  světa,  kde  není  ticha 
ani  pravosti.  Po  stopách  kráčí  pak  člověk,  po 
stopách  zabořených  do  špinavých  sněhů  a  kdes 
na  blízku  chvěje  se  mrtvola,  žebrák  nebo  šílenec. 
Tu  jest  pohyb  —  skoralých  úst  a  nemocného 
těla  a  otupělých  a  marně  pozdvihovaných  smyslu. 
Jaká  otázka,  jaká  žalost  ještě  mluví  na  očích, 
jež  prohledají  obdobným  smutkem  pampelišek  ? 
Návštěva  žije,  schvácena  smíchem.  Jest  nutno 
uzavříti  dvéře  a  shrnouti  portiery  při  saloně 
jemné  domácí  paní.  Světla  planou,  moře  kypí, 
hvězdy  a  lidé  mrou.  Život  jest  životem.  Nechtě 
být . .  .  Pro  všechny  smutky  nechtě  být  .  .  . 

A  odpovědí  sráznému  vzruchu  citů  podob- 
nila  se  noc  bílému  vševidnému  svítání.  Řeky  se 
vzbouzely.  Do  ulic  snášeli  lidé  barvu  a  tón.  Ne- 
besa stoupala  jako  ochlazena  pohledem  na  zemi. 
Omžené  slunce  blížilo  se  váhavě  od  studeného 
východu.  Jakési  udivení  a  neujasněná  mocnost 
zdály  se  upínati  svět  a  jeho  hyb.  Také  výčitka 
a  lhostejnost  souběžně  hleděly  odněkud. 

Zpět  k  lesům  a  zpět  k  rozdýchané  zemi 
vracely  černé  dýmy  jeho  návštěvu.  Student,  osa- 
mocen náhle,  bled  a  sražen  jako  ti  lidé,  zpití 
životem,  po  lehkém  záchvate  netrpělivosti  svážel 
se  zvolna  opět  do  sebe.  Bez  bolestné  tíhy  pří- 
tomna společnosti,  jež  uchvacuje  psychu  jedince, 
aby,  vynikla  jako  celek,  sám  okamžikem  jako  by 
střásl  se  stromu  suchý  hmyz,  a  konečně  odbaven 
marného  plýtvání  sil,  jež  vyžaduje  stálé  bdění 
nad  uzavíraným  soukromím,  stíral  se  smyslů  po- 
slední chvění  cizích  úderů  a  zacházel  zpět,  do 
nitra  snů,  posilňuje  sevřené  jáství  přílivem  dále 
pokračujícího  chtění  vlastní  vůle. 

Zde  bylo  vyloženo  na  dvojích  barvách,  že 
návštěva  a  hostitel  žijí  o  dvojích  srdcích. 

Jakého  smutku,  s  tvrdostí  uvažoval  hostitel, 
pro  pestré  štěstí  ohluchlého  člověka  .=■  (To  bílé 
a  hlučící  ráno  křičelo  v  hrubých  ulicích)  Oddá- 
liti svoji  raněnou  jemnost  všemu,  co  je  nízké, 
v  číslicích,  s  obyčejnou  logikou,  obyčejných  po- 
znatků; míti  svůj  život,  za  život  bolesti  ale  mlčení; 


odpojen  od  způsobu  životních  běhů  oněch  lidí, 
kteří  s  barvenými  polibky  žen  v  uspokojení  a 
syti  pomýšlí  do  minulé  noci  křiku  a  vína,  tich 
ve  hloubce  tajných  snů  a  radostí,  nebude  trhán 
řetězy  cizích  okovů,  dotýkán  nečistými  prsty, 
bolavěn  zájmem  neznámého,  jenž  umírá  Jako 
když  léto  vykvete  a  jíní  porosí  žluté  růže  po 
čase;  tak  a  s  takovým  mírným  nemluvícím  kladem 
mají  dobrá  a  moudrá  srdce  chrániti  svoji  tichou 
hrdost  před  vášní  nespravedlnosti  a  úzkého  po- 
jetí vzhledem  ku  silám  následujícím  síly  první. 
Nezměnitelnost  jest  zákonem  skutečna.  I  bílý 
sen  musí  sníti  neměněn,  neutuchávající,  bez  smrti, 
bez  popření,  vzat  kladně  jako  krví  nasáklá  pravda, 
chce  li  obstáti  vedle  moci  mocnější  o  šíři  svého 
rozpjetí,  o  lehkost  svého  výrazu,  o  zdánlivý  svit 
naprosté  jistoty.  Bolest  a  zápasy  za  život  krásy  — 
krásy  sna  —  zovou  se  vysokou  ctí  bojujících 
myslí  a  jsou  samy  sebou  zářivou  a  hlubokou 
odměnou  každé  jednotlivé,  požehnané  strasti. 
Dobytí  určitosti  o  vnitřním  světě,  jehož  nesmírné 
postačení  oznámí  se  teprve  onomu,  jenž  poslední 
branou  vejde,  jest  po  tisíci  nocích  slunečným 
dnem  a  po  černém  nebi  první  blesk.  Úplný  svět 
ve  projevech  své  pomíjejicnosti  i  v  souznění 
všeho  stálého  podrobený  a  postřehnutý  vyspě- 
lými smysly  shrne  vnitřní  vůle  v  hutný  a  vzda- 
lující se  obsah,  z  něhož  pouze  ono  nejvyšší,  ethe- 
rové, nejčistší,  věky  platné  vylisuje  radostná 
práce,  vyslaná  dychtiv>m  srdcem  lásky,  soucitu 
a  utrpení.  Určitost,  okazující  šeré  mlhy  jako  prů- 
svitné kapky  rosných  vod,  vryje  odvahy  myslím, 
stvoří  osobité  prostředí  jednomu  nitru,  polije 
nejsvětlejším  klidem  soužení,  jež  vyzní  na  pravém 
místě  srozumění,  jako  melancholická  píseň  na 
pustě.  Scelené  odtržení  dokonáno  pevným,  urči- 
tým rysem  jistoty  —  jistoty  života  snů,  života 
mimo  jiné,  mimo  svět  —  podá  churavící  duši 
ozdravující  nápoj  proti  všemu  s  jedem,  s  ne- 
přízní, s  ošklivostí,  s  nízkém,  jež  vše  stane  se 
od  chvíle  početí  lhostejným,  lhostejným  jako 
cizinec. 

A  nepřátelské  skutečno  —  zosobněno  v  ná- 
vštěvách, jimž  není   odbytí  —  pronikající   vnější 


světy,  jež  stejně  náruživě  uchvacují  vzpínající  se 
křídla  motýlů  a  protrhávané  listí  po  stromech  — 
skutečno  brutální,  mohutné,  prázdné,  dočasné, 
vytrvalé  v  útocích,  utrpí  veselé  ztráty  jednoho 
široce  krásného  dne.  To,  až  navykne  srdce  zá- 
pasiti vítězně,  blížiti  se  vždy  statečněji  ku  bránám 
dosnění,  podléhati  kvetoucímu  pokoji  vševidného 
pochopení  a  přijetí;  až  zlaté  pampelišky  pře- 
stanou plakati  zlaté  slzy  pro  marnost  slepých 
životů;  až  všechny  návštěvy  navštěvovati  budou 


pouhým  mlčením  a  zmužilostí,  vše  překonávající     nejvyšší  harmonie 
nabudou  rudé  kypící  sny  pravého  života.  at-i.  __.:^i 

Dospěti  k  míru  tohoto  nejtiššího,  nejradost- 
nějšího poznání,  do  zahrady  touhy  a  chvějící  se 
naděje,  sníti  s  růžovou  myslí  o  smutcích  dlouhé 
pouti  za  živým,  znamenitým  cílem,  nesmiřuje 
toto  významné  štěstí  s  každou  dalekou,  všední 
bolestí,  s  každým  vzdáleným  výkřikem  návštěvy, 
s  odporem  překážek  a  zla? 

A  v  sadech   už  kvetly  fialy. 

Samotou  voněly  užaslé  trávy,  v  mlhách  plulo 
město,  kdesi  hluboko  za  tou  mlžinou  rostlo 
veliké  slunce  k  jarním  výdechům  svatého  zúrod- 


nění. Bázlivá  neurčitost  otázky  měnila  se  v  smírný, 
jasný  a  položený  sen.  Sen  o  bledé  samotě  trav, 
o  žluti  nových  květů,  o  radosti  života  ukrytého 
vždy  až  na  dně,  až  v  centru,  až  v  tichu,  jež 
nemá  konce  ani  únavy. 

Jako  v  těch  mlhách  široce  víří  život  krvavý, 
jako  ono  slunce  donáší  ohnivou  smrt  dozralým 
plodům  a  na  trávách  umírají  krůpěje  mladých 
ros,  s  tak  sytou  spojitostí  vybledá  na  živých  po- 
znávajících srdcích  znepokojivá  touha  po  obsahu 


Milovati  slunce  sám;  vzdálen  návštěvy,  vzdálen 
smíchu,  vzdálen  porušení,  ve  svatých  hodinách 
živoucích  snů,  prosáklý  rudým  nachem  ostrého 
poznání,  bez  stesku  nejistá,  bez  bázně  o  sebe, 
jedině  krásným  smutkem  lítosti  za  nesmírně  od- 
dálené neštěstí  veselých  mrtvol  zraňován  jako 
pouhými  šípy  severního  větru,  jenž  pomine  v  nej- 
bližším večeru,  tak  živ,  tak  sněn,  tak  radostně 
podá  své  vnitřní  všemu  mimo  mlhy,  mimo  hluk, 
zeleným  trávám  kdesi  na  širokých  lukách,  žlutým 
ptákům  na  modrých  oblacích,  kvetoucímu  slunci 
po  růžích,  životu  mimo  svět,   životu  mimo  vše.  — 


ir    %    %     %    %    lir     % 


Tereza  Dubrovská: 


AZ  BUDEŠ  UNAVEN 


l\i  budeš  unaven  —    přijď  ke  mně  pak, 
já  věčně  budu  tebe  zdát  .  .  . 
Ke  mně  se  skloň,  v  mé  oči  upři  zrak  — 
chci  odvahu  ti  novou  dát  ... 


Až  budeš  unaven  a  světem  syt, 
pak  na  mé  šíji  hlavu  skryj  — 
Chci  novou  silou  tebe  napojit, 
z  mé  lásky  nový  život  pij. 


Až  budeš  unaven,  ó  duše  má, 
pak  v  moje  žhoucí  lokte  spěš  .  .  . 
Chci  žití  tvoje  vy.stlat  růžema  — 
v  mé  duši   —   svoji  nalezneš  .  .  . 

TY  RAD  MNE  NEMÁŠ  . 


T 


y  rao  mne  nemas,  vim  to,  vim. 
Své  lásce  rubáš  zhotovím, 
šatičky  běloučké,  šatičky  bledé  — 
Smrtka  je  děťátku  mému  už  přede 
Z  průsvitné  příze,  z  perliček 
jak  z  lesklých,  bílých  slziček  — 
z  bělostné  příze  průsvitné, 
v  ní  krůpěj  krve  zasvitne  .  .  . 


Ty  rád  mne  nemáš  —  vím  to,  vím. 
Své  lásce  rakev  zhotovím, 
maličkou  rakvičku  z  jedličky  šedé  - 
Smrtka  už  do  lesa  pro  jedli  jede, 
pro  jedlí  štíhlou,  vysokou, 
jež  nad  tůní  ční  hlubokou. 
Z  té  jedle  rakev  urobím, 
v  ní  děťátko  své  pohrobim. 


A  v  útlé  ručky  děťátka 

dám  vonná  květů  poupátka: 

Ulije  bělostné,  lilije  rudé  — 

Sladce,  mé  děťátko,  spát  se  ti  bude! 


'^'^'^Z>^'^^'^Z> 


Karel  Bačkovský: 


X. 


Jako  vhod  druhého  dne  v  slavnostní  dobu  po- 
lední Frank  otvíral  list  od  Amaty.  Psala  v  ho- 
rečném chvatu  nespořádaným  písmem  a  slovy 
neobvyklými,  v  krátkých  větách  .  .  .  Tenor  celého 
listu  vyzníval  v  tom,  aby  Lubín  vrátil  se  domů. 
Má-li  býti  šťastna,  že  jest  tak  nutno.  Že  jest 
plna  dobré  naděje  o  šťastném  návratu,  že  prý 
nemůže  jinak  býti,  že  ona  růže,  kterou  jí  při 
svém  odjezdu  přinesl,  dosud  neopadia  a  lístky 
pevně  drží  .  .  .  »Ještě  jeden  polibek  od  Amaty,« 
dočetl  Lubín.  Cítil,  že  není  pranic  uchvácen  a 
dojmut  a  právě  ona  poslední  věta  zdála  se  nej- 
nepatrnější .  .  . 

Byl  v  tísnivých  rozpacích,  z  nichž  však  právě 
nutnost  odjezdu  byla  téměř  samozřejmá. 

Lubín  přemýšlel  dlouho,  než  ustanovil  se, 
jak  věci  rozhodnouti  První  zámysl,  napsati  Amatě 
vše,  jak  se  jevilo  jeho  očím,  uznal  za  neprospěšný. 
A  tak  odpovídal:  že  s  chvatem  pospíší  domů  a 
těší  se,  že  schází  mu  její  slovo,  že  Nina  snaží 
se  zabavovati  ho  ve  chvílích,  kdy  upadá  v  za- 
mlklost  ... 

Nina,  které  dal  svoje  řádky  přečísti,  změnila 
jako  na  povel  svoji  zasmušilost.  Sbližovala  se 
k  Frankovi  intimně.  A  když  projevoval  svoji 
touhu,  uspokojila  jeho  i  sebe  tichým  stisknutím 
ruky  nebo  polibkem,  který  dovolila  mu  úkradmo 
přitisknouti  do  vlasů,  na  čelo.  Ale  tyto  zdánlivé 
hříčky  šlehaly  jejich  vášeň. 

Skonávající  den  nalezl  je  líbající  se.  Intimní 
vyznání  lásky  bylo  projeveno  za  sladké  hudby 
polibků  a  dotyku  chvějících  se  údů.  Nepoznal 
dosud  takových  polibků.  Políbení,  jimiž  tenkrát 
(němý  úder  zachvátil  mu  spánky!)  blažila  ho 
ona,  přirovnával  k  motýlu  laškujícímu,  který, 
nejobyčejněji,  zahajoval  jarní,  blahou  pohodu 
Nině  srdce  překypovalo  a  ústa  oplývala  laská- 
ním: •  Můj.  můj  jediný,'  stkala  v  zápasu  stydli- 
vosti a  touhy,  oči  majíc  přivřeny,  zatím  co  on 
potácel  se  v  těžkých    bouřích. 

Myšlénka  nenadále  jako  blesk  projela  mu 
nitrem:  » Návrat!  Zpět!«  zavznívalo  mu  tragicky 
do  sladkého  šepotu:  »Můj,  můj  jediný  .  .  .«  Lubín 
sklonil  jako  v  zapomnění  svou  hlavu  v  její  klín 
a  dával  se  ve  hru  s  jejími  hbitými  prsty,  jimiž 
ho  škádlila.  A  opět  se  zdvihnul  a  i)řituliv  ji 
k  sobě,  poddával  se  vášnivým  chvílím,  jsa  opojen 
jejími  štíhlými  údy  a  prudkostí  až  dosud  nepro- 
jevivší se  ženskosti.  Chvíle,  kdy  by  byl  přijal 
její  toužící  povolnost,  překvapila  ho.  Nepřipraven, 
zmaten,  ulekl  se,  jako  nějaká  ruka  zadržela  ho. 
Vědomí,  že  Nina  dosud  nepoznala  .  .  . 


SRDCE   DOBRÉ  VŮLE.        _™.ABHsonv.- 

ťokrač. 

Frank  zdvihl  se  pojednou,  dříve  než  snad 
Nina  očekávala.  Pověděl  jenom  krátce,  mna  si 
rukou  oči,  jako  by  mu  přecházely,  že  odjede 
na  nějakou  dobu. 

Těžká  byla  noc,  v  níž  ho  pronásledovaly 
oči,  trpce  plačící  oči  té,  po  níž  toužil  v  těžkých 
zápasech,  tím  těžších,  že  ona  sama  ni  pocítila 
dosud  než  sladkosti  lásky.  Snil,  sdřímnuv,  hrozné 
sny,  které  ho  vyděsily  docela.  Vyčkával  trpně 
rána.  Sestoupil  dolů. 

Celý  den  strávil  venku,  umořuje  tělo  i  ducha 
v  děsném  vedru  letního  slunce.  A  když  večer 
vracel  se  bázlivě  a  tiše,  cítil  nekonečně  svou 
ochablost  a  skleslost  všecku  Doufal  zapomenouti 
v  spánku.  Ulehl  —  ale  marně.  Nedaly  mu  usnouti 
výčitky  z  přítomnosti  a  obavy  z  budoucnosti. 
Celý  minulý  týden,  v  reminiscenci  bezděčné,  jevil 
se  v  jeho  duši  jako  řada  dnfi,  z  nichž  každý 
osudně  a  rozhodně  i)adnul  v  nekonečnost  času, 
zatím  co  on  v  svojí  duši,  nepochopující  ani  čas- 
nost, v  které  živořila,  ani  věčnost,  ač  klaníc  se 
mystériu  tomu,  velebnému  ale  neútulnému  pro 
její  časné  záměry,  trpěl  záchvaty,  které  se  ne- 
milosrdně znásobovaly. 

Osud  dolehl  nepříznivě.  Lubín  vyčítal  si,  že 
všecka  příchylná  důvěra,  kterou  vtnoval  proudu 
neodvratných  událostí,  jež  stíhají  každého,  obrá- 
tila se  v  trpké  zklamání  Viděl  příčinu,  dalekou, 
ale  působící.  Poznávalť,  že  každý  sebe  menší  čin 
vyvolává  neodvratně  nové  faktum,  právě  jako 
nejjemnější  vánek  rozproudí  vlny  do  dálky. 
V  tomto  světle  míjely  mu  před  očima:  Loučení 
s  Amatou  a  sblížení  se  k  Nině  .  .  . 

Jitro  rozjasnilo  opět  celou  krajinu  v  jedinou, 
veselou  bukolickou  scenerii.  Na  sedátku,  pode- 
přen o  strom,  Lub'n  se  uklidi^oval  .  .  . 

Několik  hbitých  kroků,  jež  zaslechl  pojednou 
a  Nina  poněkud  rozpačitá  nahnula  se  k  něiTiu 
důvěrně,  jako  s  tajemstvím  a  řekla  přímo:  'Při- 
pravte loďku,  prosím  vás!  Ráda  bych  navštívila 
moji  drahou  Angelu.  Jest  krásně,  hleďte!«  Obrá- 
tila se  rychle,  dříve  než  mohl  říci,  že  porozimiěl. 
Lubín  se  nenadal,  že  ona  pochopí  jej  v  tom,  co 
v  sobě  skrýval  s  touhou. 

Objednal  útulnou  jízdní  loďku,  jejíž  krytbu 
ozdobil  květinami  a  girlandami.  Také  n^alé  ob- 
čerstvení bylo  nutno  přichystati,  aby  zátiší  bylo 
vystiženo   dokonale. 


XI. 

Z  dálky  již  zpozoroval  Ninu.  Bílý  šat  letní, 
lehký,  volný  a  bez  ozdob,  přepásaný  širokou, 
modrou  stuhou,  z  daleka  činil  ji  znatelnou  a  dá- 


vající  podnět  k  pohledům  zálibným.  Do  vlasů 
vetknula  si  dvě  bílé  růže  a  přes  ňadra,  vykroje- 
ným šatem  odhalovaná,  přehodila  krajkovou  šálu. 
Tenký,  zlatý  řetízek  odděloval  výrazně  její  v  roz- 
pačitosti  tonoucí  hlavu  .  .  . 

Frank  vzal  na  se  vzezření  zřejmé  radosti  a 
veselosti. 

Vypluli,  když  utichlo  horko  poledních  hodin. 
Vzduch  třásl  se  nad  mořem  neobyčejně  jasný, 
plný  záře,  kterou  nashromáždil,  a  hladina  vodní 
téměř  se  nepohybovala. 

Dva  veslaři,  pokuřujíce  z  krátkých  dýmek, 
hbitě  opírali  se  na  rozkaz  Frankův  do  vesel, 
brázdíce  rozmachy  svými  málo  poddajnou  vlnící 
se  nivu  Neptunovu,  jež  čeříc  se  v  malých  vírech, 
zdála  se  vesele  a  příznivě  doprovázeti  šplouchá- 
ním vlnek  loďku  v  její  cestě  Pluli  volně,  se  zá- 
bavou poddávajíce  se  slabounkému  kymácení  a 
vzdalovali  se  směrem  od  pobřežních  bílých  skal 
stále,  které  vystupovaly  v  ostrých  obrysech 
z  vodní  pláně  a  ozářeny  byly  zarudlým  světlem 
slunce,  klesajícího  k  horizontu.  Vše  jako  by  se 
smálo  radostí  a  blahou  nadějí. 

Když  minula  chvíle  obapolné  nevolnosti, 
o  níž  nevěděli,  kterak  je  zachvátila,  věnovali 
chvíle  hravě  vedené  rozmluvě  a  neopomenuli  též 
okusiti  přichystaných  zákusků,  kterými  Nina  Lu- 
bínovi  koketně  přisluhovala,  nezadavši  svojí  roz- 
pačitosti  příliš. 

Poslední  známka  pevné  půdy  zmizela  a  na 
obzoru  jevil  se  nejasný  pruh  země.  Slunce  smá- 
čeno bylo  již  hrajícími  sem  tam  vlnami.  V  zá- 
řivém a  magickém  zaplání  vrhlo  všecko  světlo 
svoje  na  hladinu,  která  zastkvěla  se  rázem  zlatou, 
lákavou  stezkou,  směřující  k  slunci.  Okamžikem 
tím  pyšnilo  se  moře  i  břehy  jeho  (škoda,  že 
krátkým,  jako  všecky  chvíle  radosti!)  a  volalo 
téměř  nápadně  k  pouti  po  této  cestě  .  .  . 

Lubín  zachvěl  se  posud  nepoznaným  pocitem. 
Ozývala  se  v  něm  nejvíce  neurčená  touha  nostal- 
gická, ale  zároveň  žádost  moci  setrvati  takto  a 
stráviti  se  v  této  melancholii  .  .  . 

Nepozorujíce  ani,  stulili  se  oba  k  sobě,  oči 
obrácené  majíce  do  nekonečnosti  mořské,  a  sytili 
se  sladkým  mlčením  a  tajemným  pocitem  pří- 
buzně rozechvěných  a  důvěrně  prollnajících  nálad. 

»Můj,  můj  jediný!..  Ale  ty  se  vrátíš,  můj ..« 
šeptala  nesouvisle  Nina.  Spočinul  tváří  svou  na 
jejím  rameni  a  rozpálené  rety  své  přitisknul  na 
bílou,  obnažeností  lákající  šíji  a  přimhouřiv  oči, 
snil  v  nejživějších  barvách  skutečnosti  a  naslou- 
chal úderu  pobouřených  srdcí  a  kolotání  krve 
v  tepnách.  Přissál  se  na  její  žhnoucí  pleť  svými 
ústy,  zatím  co  ona  téměř  v  bezvládné  mdlobě 
líce  majíc  v  různém  ohni,  odpočinula  podpírajíc 
se  vzájemně  a  zjevně  malátná  žádostí,  která  ji 
ztrávila    smysly,    infikujíc  je  instinktem  jediným. 

Což  nepohlédla  k  němu  pojednou,  když 
slunce  skleslo  rázem  a  všecko   ovzduší  zachvělo 


se  lehce  rozptýleným  šerem,  pohledem  vytrva- 
lým a  touhy  plným?  .  .  A  Frank  dosud  tkvěl 
ústy  na  šíji,    ponechávaje    si    ruce    její  v  svých. 

Což  nebyly  oči  její  zamženy  žádostí  a  ne- 
omamovaly  svým  kouzelně  matným  leskem  ?  A  její 
vlasy  nezdály  se  vydávati  zvláštní  vůni  a  neoži- 
vovaly  jako  přejemná,  ale  nesčíslná  i  obávaná 
chapadla,  toužící  obejmouti  a  uchvátiti? 

Celou  vahou  svého  těla  spočinula  takto  jako 
bez  duše,  jenom  slabé  vydechování  nepozorovaně 
zdvihalo  ňadra  se  rozvíjející,  Dech  jejich,  horký, 
rozpaloval  jim  líce  .  .  . 

Její  rety,  v  purpur  rozpálené  jako  otevřená 
rána,  rozdíraly  Lubínovi  srdce  v  záchvatech  ne- 
vyslovitelné úzkosti. 

Sklonil  se  náhle  k  jejím  retům.  Žár  prudký 
zachvátil  mu  hlavu  a  uvedl  v  proud  omamující 
sílu  tohoto  přilnutí  do  celého  mozku.  Utkvěl 
v  tomto  sloučení  se  jako  hypnotisován.  Toto 
spojení  žíznivých  retů,  spojení  krve  prudce  obí- 
hající a  žhnoucí  a  vyrážející  do  všech  kapillár. 
bylo  slavnostně  významné.  To  byla  chvíle,  kdy 
obě  bytosti  splývají  a  rozžíhají  v  tajemství  plném 
okamžiku  světélko  bytosti  nové.  Oddali  se  sobě. 
Šplouchání  vln,  ozývající  se  v  pravidelném  rythmu 
po  úderu  vesel,  chladnější  vzduch  nad  vodou  a 
úsečná  rozmluva  veslařů  nebyly  s  lo,  aby  je  na- 
vrátily okamžikům  skutečnosti. 

Loďka  obrátila  k  břehům. 

»Zvolnal«  vzkřiknul  téměř  podrážděně  Lubín 
a  veslaři  ustali  v  práci.  Člun  plížil  se,  potáceje 
se  ve  vlnách  příboje  a  zastavoval  se.  Břeh  při- 
blížil se  již  na  dosah  ruky.  Ozval  se  drsný,  skří- 
pavý šramot;  spodek  lodi  dřel  se  o  pískovcový 
schod,  který  vedl  na  souši.  Temný  hlomoz  tento 
vyděsil  oba  a  Nina  úzkostlivě  stiskla  Frankovi  ruku. 

Vystoupili.  Nina  první  s  patrnou  obavcii  a 
kvapem,  aby  již  stála  na  pevné  půdě.  Za  ní  pln 
nerozhodnosti  Frank,  jako  by  se  chtěl  vrátit...  Ale 
loďka  již  v  šumotu  zpěněné  vody  se  vzdalovala. 
Hlasy  veslařů  stávaly  se  nesrozumitelnými. 

Lubín  obrátil  se,  odpíraje,  jak  patrno  bylo, 
svojí  touze  a  násilně  zadržel  slova,  která  chtěl 
Nině  utajiti.  Chopil  se  její  ruky,  políbil  ji  a  při- 
tisknuv svá  ústa  na  její  čelo,  dodával,  mávnuv 
v  kleslém  gestu  rukou:  »Dobrou  noc.«  Nina,  po- 
chopujíc patrně  a  přijímajíc  jeho  návrh,  který 
nevyslovil,  spěšně  dala  se  k  domovu. 

Ohlédl  se  za  ní  kvapně,  jako  by  se  obával, 
že  se  i  ona  obrátí.  Ale  zastihl  jen  tmavou  po 
stavu  její  a  vlající  krajku,  do  níž  se  zahalila. 
Obrácen  k  temnému  moři  v  mocném  pohnutí 
uvažoval  elegicky :  »Sen,  který  jsem  nedosnil, 
zmizel  .  .  .  Vkročil  jsem  na  souš  života,  bludné 
srdce  lidské  dobré  vůle  ...  v  posvátné  odvaze 
snažící  se  dojíti  k  tajemství  plnému  cíli  života. « 
Nebyl  sebe  mocen  .  .  . 

Vlekl  se  zvolna  dále,  jako  v  nejistotách,  po 
celém    nábřeží   a    všemi    ulicemi,    by    nasytil  se 


(přesytiti  chtěl  se)  všemi  těmi  dojmy,  jež  se  naň 
řítily  známě  a  důvěrně  a  jež  kdysi  tak  nadšeně 
a  ochotně  vnímal.  Přál  si  jejich  dotěrnosti. 

XII. 

Všecka  příprava  na  cestu,  zabírající  celou 
mysl  turisty,  kterého  v  sobě  Lubín  opět  probudil, 
byla  s  to,  aby  mu  určila  náladu  po  celý  příští  den. 
Zabral  se  do  všech  povrchností  a  podrobností 
s  odvahou  žongléra,  co  v  nitru  se  kvasilo  kvapně. 

Loď  odjížděla  právě  v  půlnoci.  Připadlo  mu, 
že  nemohla  se  najíti  pro  něho  doba  vhodnější 
než  tato  doba  všeobecného  ztišení  a  skrývající 
tmy,  kteráž  usnadnila  vhodně,  aby  v  nejpřísněj- 
ším incognitu  před  sebou  samým  odjel  tajně  a 
téměř  potměšile  (napadlo  mu). 

Noc  dýchala  utajeně  v  rychlém  střídání  a 
časem  zdálo  se  mu,  že  bylo  slyšeti  jakási  ne- 
srozumitelná slova  z  noční  tišiny.  Rozhovor  ně- 
kolika málo  cestujících  zavzníval  s  paluby  živě 
a  vesele  do  noci.  Lubín  uvelebil  se  stranou,  za- 
halen v  plášť  a  maje  klobouk  do  očí,  pokuřoval 
papirosu  jednu  za  druhou  chvatně  a  s  vnitřním, 
hněvným  rozladěním,  když  shledal,  že  ruka  se 
mu  chvěje  jako  v  horečce.  Ale  se  všech  stran 
klid  plným  proudem  obklopoval  jeho  smysly. 
Ztišená  slova,  důvěrně  a  opatrně  pronášená  se 
všech  stran,  zněla  k  němu  uklidňujícím  bzukotem. 
Pozoroval  ostatní  passanty.  Povel  pevným  hlasem 
mimo  nadání  všech  a  loď  pohybovala  se  do 
temnot. 

Potajmu  se  u  sebe  zasmál  jako  dítě,  jemuž 
se  něco  dobře  povedlo. 

Odjížděli.  Břeh  v  brzce  splynul  ve  tmě  a 
jenom  světla  rozházená  jako  by  dovednou  rukou 
po  všem  svahu,  kde  stálo  město  a  spal  život, 
naznačovala  Lubínovi  místo,  s  nímž  se  rozloučil 
tak  chvatně. 

Dvě  postavy  kmitly  se  před  ním  procháze- 
jíce se  palubou  a  nakloněny  k  sobě.  Zřejmě 
v  nich  poznával  snoubence.  sAh,<  řekl  si  Frank, 
•ti  nedávno  vyměnili  kovové  kroužky,  tolik  sym- 
bolické N  A  hned  viděl  bílou  a  drobnou  ruku 
Angelinu,  na  níž  blýskal  se  malý  prstýnek.  Ale 
jeho  symbolika  zářila  barvou  kaménku.  Nesnáz, 
která  se  mu  nyní  naskytla  při  vzpomínání,  jaké 
byl  barvy,  přivedla  Lubína  znova  v  rozčilení. 
Kolem  přesunuly  se  opět  ony  dvě  postavy  jako 
nevítaná  stafáž.  Ze  salonu  dolehl  tklivý  hlas  zpě- 
vačky, jež  vracela  se  ze  svojí  cesty  triumfální. 
Nemohl  poseděti  již  a  sestoupil  dolů  Na  schodech 
zastavil  se  a  nedýchaje,  poslouchal  píseň,  zatím 
co  s  hora  blížily  se  kroky  mu  známé  a  rozhovor 
stlumeným  hlasem.  Lubín  pospíšil  do  sálu,  na 
světlo,  mezi  společnost  lidí  opojených  tolika 
věcmi:  zpěvem,  že  v  požitku  se  jim  zastavoval 
dech,  by  snad  jej  nezmenšili  svým  vydechováním 
hbitějším,  kouzlem,  které  se  na  ně  vyřítilo  z  tem- 


noty noční  a  z  hlubiny  mořské,  svojí  podstatou 
nesmírné  a  neodolatelné,  a  vínem,  v  němž  se 
shodovali,  že  odhaluje  pravdu. 

Hned  z  jitra,  když  přistáli,  s  úsilnou  snahou 
dal  se  do  prohlídky  všech  památek  a  skvostů, 
jimiž  nad  míru  bohato  bylo  město  starobylé. 
Sbírka  otevřená  a  přístupná,  lákající  svou  nád- 
herou a  překvapující  svou  nesmírností,  rozma- 
nitá, tak  jevilo  se  město,  v  němž  Frank  ze  všeho 
chaosu  a  zmatení,  do  nťhož  u[)adnul,  vzpama- 
toval se  v  zázračné  rychlosti.  Kalleidoskopicky 
pestré  okolí  přinutilo  jeho  smysly  zabývati  se  jím. 

Nestálost  však,  která  v  něm  zrodila  se  vždy 
z  neurčité  touhy  po  změně,  po  něčem  novém, 
čím  by  se  ukojil,  zapudila  všecky  dřívější  plány 
o  delším  cestování,  jak  bjly  v  jeho  úmyslu.  Ale 
touhu  po  domě  na  výšině  tam,  na  druhé  straně 
přiznati  si  neuměl  a  nechtěl.  Nespokojenost  a 
neklid  učinily  z  Lubína  postavu  komicky  ne- 
japnou. Pocit  přání  po  něčem  novém  zvrhl  se 
jako  by  trestem  v  zhnusení  se  všeho.  Sotva 
přijel,  byl  na  odchodu  Mramory  a  pestré  mo- 
saiky, zlato,  bronzy,  křišťály  zevšedněly  rázem  a 
tak  neočekávaně,  že  litoval  kouzla,  jež  mu  zmi- 
zelo. Prazvláštní  proměna  poutala  mu  duši :  pláň 
tichá,  tam  na  severu  ve  vlasti,  holá  cesta  širými 
poli  v  pozdním  soumraku  a  chladný  vítr,  v  jehož  ví- 
rech zmítá  se  babí  léto  Jak  divně  po  tom  zatoužil! 

Zvláštní  a  spontánní  tato  touha  rostla  v  nej- 
vášnivější přání,  kdykoliv  se  rozhlédl  kolem  po 
rozpáleném  mramoru  a  zelené  vodě  v  úpalu  slu- 
neční záře.  Omamný  ráz  těchto  míst  měl  svoje 
východiště  v  nekonečnosti  pláně  mořské.  Moře 
bylo  slyšeti  a  cítiti  všude  jako  vládce  a  pána. 
a  voda  lagun,  leskle  se  míhající,  kdykoliv  Frar.k 
vyhlédl  z  loďky,  zdála  se  svojí  nehnutostí  zvět- 
šovati jeho  neklid. 

Nyní,  jako  ve  chvíli  zjevení,  pochopoval 
ducha  všech  těchto  věcí  a  smysl :  byl  to  týž, 
který  vládl  v  něm  a  svoji  prudkou,  intensivní 
moc  vyzařoval  do  prostředí.  Prožil  ještě  jednou 
v  bleskurychlém  letu,  ale  všemi  podrobnostmi 
oplývajícím  všecky  sensace,  které  kdy  vycítil, 
v  jakémsi  usmíření. 

A  ku  podivu  a  nečekaně  ozvala  se  Lubínovi 
vzpomínka  na  rozloučení  s  Amatou.  » Místo  re- 
miniscencí'' zalehlo  mu  v  spáncích  nevolně. 
Vzpomenul  na  její  výmluvné  oči,  v  pláči  a  smíchu 
tak  svádivé,  vzpomenul  na  lesklé  záblesky  černých 
vlasů.  Tehdy  usmála  se  tak  dobromyslně  a  v  tu 
chvíli,  když  slabá  energie  klesla  ve  zraku  jejím, 
vtiskl  jí  polibek  Polibek  rozloučení  1  V  něm  chtěl 
si  získati  záruky  dnů  budoucích.  Amata  pochopila 
ho  v  té  chvíli,  jako  pochopil  on  její  rozpačitost . . . 

Kde  se  vzalo  v  něm  toto  zmatení?  lekal  se 
u  sebe.  A  vášnivá  vzpomínka,  jako  v  čas  nebezpečí 
se  dostavivší,  vlila  mu  i  žár  touhy  po  Nině  v  celou 
bytost  a  odstranila  vše  ostatní,  ale  myšlénku,  která 
čekala  na  vhodnou  dobu,  neodstranila. 


42* 


Zatím  co  —  konstatoval  Liibín  zlomen  — 
jsem  rukou  nadšením  se  chvějící  sahal  po  ideálu 
jednom,  druhý  změnil  se  mi  v  chiméru,  jejíž 
mlhovité  obrysy  (mlhou  dusící)  jako  by  z  života 
nebyly,  ba  rouhaly  se  mi.  A  přece  vše,  co  v  ži- 
votě činíme,  třebas  i  lásku  stranou  nechávajíce, 
není  nic  než  jakousi  předehrou  a  vše  pod  aegidou 
její,  jako  pod  dotykem  ruky  kouzlem  obdařené, 
změní  se  k  lásce.  Bylo  to  příliš  na  hlavu  týranou, 
ne  fixními  ideami,  nýbrž  žalostným  ztroskotáním 
všech  nadějí. 

A  ve  způsobu  lásky,  proběhlo  mu  hlavou 
k  nové  trýzni,  zjevuje  se  zdatnost  každého  .  .  . 
Kdo  mocné  miluje,  jest  nejsilnější,  kdo  dlouho 
miluje,  jest  nejvznešenější,  kdo  ohnivě  .  .  . 

Lubín  cítil,  někde,  zdálo  se  mu,  mimo  sebe, 
svoji  osobnost,  kterou  nebyl  s  to  ovládati.  Nebyl 
schopen  svobodného  činu,  nesouhlasil  s  sebou. 
Nutkání,  které  neodolatelně  ho  vedlo,  aby  napsal 
Amatě  několik  slov,  jimž  by  mohla  porozuměti, 
konečně  mělo  výsledek;  s  patrnou  nerozhodností 
zasedl  a  psal  takto : 

Moje  dobrá  Amato  ! 

Náhlá   touha   uchvátila    mne  v  tomto  městě 

krásných  skulptur  a  půvabných    zátiší  pojednou 

po  zpáteční    cestě  a  vlastně    po   Tobě    Vzrůstá 

ve  mně  každou  chvíli.  Nemohu  již  ani  dívati  se 


na  scény,  jako  je  odjezd  sebe  nepatrnější  lodě, 
na  vzájemné  objímání  se  pryč  cestujících  a  těch, 
kteří  zase  zpět  odcházejí  a  stále  a  stále  se  obra- 
cejí. Je  v  tom  síla,  které  nelze  odolati.  U  mne 
jest  tedy  touha  rozloučiti  se  s  přítomným,  třebas 
že  nikdo  neví  ani  v  nejmenším,  že  dny  a  hodiny 
moje  jsou  zde  sečteny.  Ani  Nina  (dobré  srdce!) 
neví  a  netuší.  A  proto,  co  nejdříve  lze,  chtěl 
bych  položiti  tvou  ručku  do  svých  dlaní  a  zlíbati 
ji,  jak  jsem  Ti  slíbil.  Kdybys  pak  se  domnívala, 
že  příčina  mého  odjezdu  jiná  jest,  k  vůli  dobrému 
jménu,  jež  jsem  si  u  Tebe  zachoval,  zapuď  ji. 
Neboť,  jak  jsem  již  psal,  pro  Ninu  mohl  bych 
se  zdržeti.  Než  Ty,  drahá,  nebuď  starostlivá,  jak 
odtud  odjedu  Připomeň  si  můj  odjezd  od  Tebe. 
Ten,  v  to  doufám,  dobře  si  pamatuješ?  Od- 
myslíš-li  sebe,  přimysli  Ninu  a  mne  kývajícího 
ochotně  na  rozloučenou,  jehož  srdce  chvěti  se 
bude  v  radosti  před  chvílí,  v  níž  dosažen  bude 
cíl.  A  nijak  se  nestrachuj  o  mne;  mé  srdce,  jak 
vidíš,  tvoje  jest  a  Tvůj  obraz  v  něm  rovněž 
vezmu  odtud  s  sebou. 

Bude-li  vhodná  doba,  vzpomeň  na  mne.  mně 
na  Tebe  jest  vzpomínati  stále,  aniž  bych  se  kdy 
vyčerpal. 

Upřímné  políbení  a  vášnivě  lítostné  přimknutí 
na  má  prsa. 

Vzpomeň,  líbezná  Amato !       Tvůj  Lubín. 

Pokrač. 


FEUILLETON. 


Dr.  Luboš  Jeřábek:  VEČER  NA  KAVKAZE. 

Dokonč. 

Je  kol  páté,  kdy  dojíždíme  do  prvé  naší  stanice 
Balty,  kde  čeká  nás  občerstveni,  chvíle  oddechu  a  nová 
přípřež. 

V  děsném  úpalu  tom  dobře  chutná  »glukvenoj 
kvas«,  který  mnohem  lépe  než  voda  chladí  —  vína  kav- 
kazského,  které  je  příliš  silné  a  ohnivé,  při  této  tempe- 
ratuře  píti  nemožno. 

Vycházíme  ze  stanice,  z  nevzhledné,  pólo  moderní, 
pólo  asiatské  to  budovy.  Mimoděk  zajímá  nás  prohléd- 
nouti si  floru  kavkazskou.  Již  s  cesty  překvapoval  nás 
ráz  její  v  této  horské  výšině.  Různí  se  velice  od  stepní 
jihoruské  —  je  pramálo  však  odlišný  od  běžné  naši 
středoevropské  flory.  Zříš  tu  jako  u  nás  všude  řekanky, 
řebřiček,  jitrocel,  běžné  druhy  jetele,  mocnny,  lebedy  a 
svízele,  jako  na  silnici  u  některé  české  Lhoty  —  jen 
větší  skupiny  listnatých,  mohutných  rmenů  (rebarbor) 
jsou  jakousi  obměnou  nemile  nás  překvapujícího  tohoto 
zjevu.  Teprve  daleko  výše,  za  Ivazbckem,  u  Gobi  a  Gu- 
daouru,  na  vysokých  horských  lučinách  a  svazích  viděti 
pontské  azalky,  různé  voňavé  digitalis,  všechny  možné 
druhy  oméje  a  některé  gentiany. 

Den  se  kvapem  schyluje  ku  konci,  když  projíždíme 
úzkým,  těsným  defilém  u  vesnice  Larsu,  prototypu  to 
kavkazského  usídleni. 

Skály  zúženy  tu  tak,  že  v  úzké  prorve  té  stěží 
směstná  se  divoce  hlučící  bystřina  Tereku,  silnice  a  táhlá, 
rozvleklá  vesnice.  Jak  zajímavé  to  zákoutí! 

V  právo  od  silnice  kolmé  útesy  skal  na  sta  metrfl 
vysoké,    k  nimž   přilepeny    >sákhli«    larrských   Osetincú 


i  Arménů,  výstavnější  než  v  okolních  »aulech«  s  veran- 
dami z  oloupaných,  však  neotesaných  kmenů,  zdobených 
prostrannými  plošinami  na  střechách  domů  a  s  rozlehlými 
dvorky  a  stájemi. 

Je  po  šesté  hodině  večer. 

Už  se  připozdívá. 

Celá  vesnice  odpočívá  po  práci  a  dýchá  chladnější 
vonný  vzduch  podvečera,  prosycený  opojnou  víini  sena, 
již  donáší  sem  vítr  s  blízkých  horských  luk. 

Z  maličké  j>sagdůly«  —  kostelíka  to  řeckého  vy- 
znání, běloučkého  a  čisťoučkého  se  zelenou  kupolkou, 
s  laternou  zdobenou  zlatým  křížem  nad  půlměsícem  — 
bývalé  to  mečety  —  zaznívá  elegickým,  táhlým,  jasným 
zvukem  večerní  klekání.  V  ně  mísí  se  odevšad  břin- 
čivé  tóny  nejrůznějších  hudebních  nástrojů. 

To  na  plošinách  domů  usedli  Osetinci  a  Gruzinci 
na  přinesené  sem  koberce  a  hrají  tu  na  formou  i  zvukem 
svým  exotické  a  nezvyklé  nástroje.  Buď  na  >čijamur<; 
neb  na  »thary<i,  či  na  malou  5.čangury<i.  Nástroje  to 
vesměs  strunové,  kytarám  a  malým  mandolinám  přibližně 
podobné,  se  strunami  napnutými  na  bubínkách,  kozí  neb 
měchuřinou  potažených,  jichž  rukověti  a  držadla  často- 
kráte perleti,  slonovou  kostí  neb  i  stříbrem  skvostné 
jsou  vykládány.  Jsou  to,  jako  pravidelně  v  horách  bývá, 
melancholické  a  monotónní  nápěvy.  Avšak  plny  ne- 
známého půvabu  a  zvláštního,  neobyčejně  energického 
rhytmu. 

Muži  oděni  jsou  v  šedý,  černý  nebo  hnědý  »acha- 
luch«,  přepásaný  »khamarim«.  Je  to  bohatý  a  široký  opa- 
sek, plný  krásné  zdobených,  velikými  bílými  držadly  ze 
slonové  kosti  opatřených  pistolí  starých  systémů,  a 
chandžalů.  stříbrem  a  zlatem  zdobených,  častokráte  zna- 
menité   vtepávané  práce. 


v  břinčivou  hudbu  tu  mísí  se  řev  kluků  kol  vozu 
oašebo  běžících  a  žebrajících,  a  přímo  posedlý  štékot 
a  sběsilé  vytí  všech  larských  psrt,  jimž  hudba  jejich  pánů 
a  hrčení  kol  našich  kočáru  nezdá  se  lahodit. 

Za  malou  chvíli  doháníme  celou  řadu  vozů  na  první 
pohled  nezvyklých,  rázem  i  vzhledem  svým  od  všech 
dosavade  viděných  se  lišících.  Jsou  to  jakési  kalesy  ne 
čtyř-,  nýbrž  jen  dvojkolové,  s  mohutnými,  neobyčejně 
širokými  kolesy,  nadprostředního  príiměru,  ;;  dřevěnou, 
pohyblivou  osou,  jež  ve  voji  samé  zapuštěna. 

Tato  pak  opět  zakotvena  jest  v  mohutném  kládí 
čtyřhranného,  hranatého  jha,  z  něhož  jako  z  nějaké  klece 
vykukují  černé  hlavy  buvolí,  mohutně  profilované,  s  krát- 
kými sice,  ale  ostrými  rohy. 

Jsou  to  vozy  suanetské  a  kabardinské.  Přítomnost 
jejich  svědčí,  že  se  silnicí  pohybují  větší  oddíly  ruského 
vojska,  ku  jehož  zásobování  obyvatelé  ríizných  poboč- 
ných údolí  a  horských  kmenů  je  obývajících,  střídavé, 
dle  určitého  turnu  předem  jsou  konsignováni. 

Jen  stěží  se  jim  vyhýbáme.  Co  chvíli  ozývá  se 
táhlé  volání  našeho  vozky  v  nesrozumitelném,  nezvyklém 
jeho  nářečí. 

Nedaleko  za  Báltou  rozšiřuje  se  opět  kotlinovitě 
údolí. 

Zapadá  právě  slunce.  Poslední  zážehy  jeho  ozařují 
intensivně  žlutými  svými  tóny  vysoká  temena  okolních 
hor,  jež  ztápějí  se  jako  v  moři  žhoucího  zlata  a  vrhají 
dlouhé,  -šedomodré  své  stíny  na  protilehlé  vápencové 
útesy,  jichž  vrcholy  ztopeny  jsou  v  růžové  záplavě  svě- 
telné. V  dáli  pak,  na  samém  konci  kotliny,  hluboko  dole 
u  břehu  Tereku,  zahalena  v  modravých  parách,  kyne 
nám  stanice  Lars,  cíl  to  dnešní  cesty  naší,  dřív  než  pro- 
jedeme »branou  světa«,  rozhraním  to  dvou  světů,  Evropv 
a  nejzazšího  Orientu,  úzkou  soutéskou    Darielskou. 

V  hloubi  pod  námi  hlučí  a  syčí  Těrek,  prodíraje 
se  úzkou  skalní  prorvou,  tříště  své  vlny  na  ostrých 
balvanech  a  na  mohutných  skalách  větších  útesů.  Na 
právo  pak  od  silnice  rozevírá  se  neširoké  postranní 
údolí,  s  horskou,  sytě  zelenou  a  svěží,  do  výše  táhnoucí 
se  loučkou  a  na  ní  bílé  stany,  skupiny  vojska  a  koní  — 
vojenský  tábor.  Od  něho  pak  tryskem  k  nám  kvapí  pi- 
keta kozáků. 

Přiblížili  se  a  mluví  cos  s  naším  Kabardincem,  jeden 
pak  z  nich  přiklusal  až  ku  samým  dvířkám  našeho  vozu. 

Mimoděk  saháme  po  náprsních  kapsách,  neboť  zdá 
se  nám,  že  je  to  nějaká  v  Rusku  až  do  omrzení  obvyklá 
revise  a  očekávajíce  známý  nám  již  rozkaz,  abychom 
předložili  své  »pasporty<t.  Avšak  místo  úsečného  rozkazu 
o  vydání  pasportů  zní  k  nám  dotaz:  »Vy  Francúzi  ?  Vy 
Slavjani  ?c  K  němuž  my  v  patrném  úžasu  přisvědčivé 
odpovídáme. 

V  tom  vidíme  již,  jak  stezkou  blíži  se  k  silnici 
v  plném  běhu  dva  důstojníci  v  bělostných  letních  uni- 
formách, křičíce  z  plných  hrdel:  >Vive  la  France!* 

V  tomtéž  momentu  křičí  již  oba  naši  temperamentní 
Francouzi  ze  všech  sil  svých  »Vive  la  Russie!«  Jen 
švédský  profesor  a  já  udivení  rozhlížíme  se,  co  se  to 
vlastně  zde  děje. 

V  tu  chvíli  byl  již  jeden  z  důstojníků  u  samého 
vozu,  a  zve  nás  francouzsky  jménem  koUegfl  svých  do 
blízkého  tábora. 

Dr.  Vermeille,  pravý  to  sanguinický  francouzský 
temperament,  je  už  s  vozu  dole  a  vedle  důstojníka.  Já 
a  druhý  Francouz  rychle  za  ním.  Několik  pak  kroků  za 
námi  ostýchavě  a  zdráhavě,  jako  ve  snách,  kráčí  švédský 
profesor.  Nerozumí  do  té  chvíle,  co  se  tu  děje.  My  ostatní 
ale  celkem  a  dohromady  také  ne! 

U  tábora  vítá  nás  vyšší  důstojník,  dle  distinkcí  na 
epaulettách  podplukovnik,  solí  a  chlebem  delší  řečí 
ruskou,  omlouvaje  neznalost  trančiny.  Ve  chvíli  na  to 
již  nanošenv  vojáky  kupky  sena,  rozestřeny  plaidy,  úsečné 
rozkazy  sviští  vzduchem,  vojáci  lítají  kol  do  kola  jako 
kuželky,  v  malé  minutě  pak  je  tu  před  nimi  circaský  sýr, 


vodka,  ohromný  kožený  měch,  který  kryje  v  nitru  svém 
pra.vé  ohnivé  •kachetinskoje«.  Opodál  pak  rozdmycliivá 
sluha  dřevěné  uhlí  pod  samovarem. 

Důstojnici  so  nám  nyní  se  vší  obřadností  předsta- 
vují a  my  navzájem  Jména  dvou  jsem  si  uchoval  v  pa- 
měti; byli  to:  rotmistr carského  tělesného  nižej,'orodského 
pluku  dragounů,  (jehož  plukovníkem  je  nyní  známý  princ 
Louis  Napoleon)  fjrigorij  Griyorjevič  Berbasov  a  pod- 
plukovnik Michal  Zacharjevič  Salanov. 

Oba  vyzývají  nás  ku  prohlídce  tábora  a  vysvětlují 
nám  pro  nás  tak  překvapující  a  netušené  pozvání  své 
tím,  že  na  stanici  Éáltě  dozvěděli  se  od  poštovního  ka- 
síra,  že  pojedou  tudy  členové  lékařského  kongresu  mo- 
skevského, Francouzi  a  Slovani.  Usnesli  se  na  tom,  že 
pozvou  je  na  čašku  čaje  k  sobě  do  tábora.  Za  účelem 
tím  rozbili  také  tábor  nedaleko  cesty  a  postavili  stráž, 
která  by  nás  zadržela.  Tato  pak  již  i  našimi  přátcly 
(drem  Záhořem,  drem  Chudobou  a  proř.  Michlem),  kteří 
značně  nás  předjeli,  byla  na  nás  upozorněna.  Ovšem,  že 
byla  to  vzácná  a  nečekaná  zdvořilost. 

Vyzývají  nás  ku  prohlídce  rozsáhlého  tábora.  Máme 
před  sebou  oddíl  dragounů  a  půl  sotné  nepravidelných 
kozáků. 

Vedou  reservy  a  koně  za  Ararat,  až  za  Ešmerdzin, 
kde  směrem  k  tureckým  hranicím  byl  před  krátkým 
časem  vpád  divokých  Kurdů  na  ruské  území. 

V  táhlých  řadách,  přivázáni  tu  k  silnému,  napnu- 
tému provazu,  kůň  vedle  koně.  ■•Rcmonty*  to,  reserva  a 
náhrada  za  padlé  koně,  U  hlav  koni  jízdných,  ku  kolíkům 
přivázaných,  složena  sedla  a  podušky  všech  jízdných 
ruských  vojáků. 

Prohlížíme  skupiny  remont;  jsou  to  koně  krásm', 
prostředni  výšky,  pěkného  rázu,  složití  a  vytrvalí. 

Jsou  z  velikých  státních  »tabunů«  z  okolí  Roštová 
nad  Donem. 

Konečně  se  vracíme.  Přineseny  sklenice.  Podplu- 
kovnik nalévá  nám  do  čiší  perlící  se,  tmavohnědé  >ka- 
chetinské«.  Přípitek  střídá  přípitek.  Zatím  se  šeří  a  při- 
pozdívá. 

V  táboře  rozdělávají  ohne  a  u  našich  nohou  zapálena 
ohromná  vatra  z  rychle  nasekaného  klestí,  z  níž  zvedá 
se  mohutný,  čpavý,  modravý  kouí.  Sotva  hranice  za- 
plála,  dává  kapitán  Berbasov  úsečný.  krátký  povel,  jemuž 
v  zápětí  trubka  svolává  veškeré  mužstvo  v  shromáždění. 

Rozkazy  a  signály  zní  dále  a  v  krátce  vidíme  celé 
mužstvo  kol  ohně,  v  půlkruh  rozestoupené.  A  nyní  nej- 
vzácnější překvapení,  kterého  se  nám  dostalo,  chvíle, 
jež  nevymizí  mi  nikdy  z  paměti! 

Na  daný  povel  počíná  jeden  z  kozáků  předzpěvovat 
dumnou,  zasmušilou,  dle  rázu  svého  maloruskou  píseň. 
Touha  po  dálné  domovině,  po  vzdálené  děrevni,  v  níž  tolik 
milých  zanechal,  dech  a  vůně  širé  ukrajinské  stepi,  vše 
zrcadlilo  se  v  zasmušilém,  melancholickém  tom  nápěvu. 
V  tom  celý  sbor  v  rychlém,  živém  tempu  svěžími,  moc- 
nými hlasy  dvojhlasně  odpovídá.  Zpěv  končí  slabým, 
tlumeným  pianissimem,  za  něž  by  se  nejlepší  kostelní 
zpěváci  styděti  nemusili,  a  slabé,  lomené  ohlasy  jeho  od- 
rážejí se  lia  blízkých  skalách  tisícerou  ozvěnou  a  zani- 
kají v  nedostupných,  zejících  roklích  okolních. 

Tím  nejkrásnějším,  tím  nejvzácnějším,  krásnou  písní 
slovanskou  byli  jsme  uvítáni! 

Zpěv  skončil.  Nyní  na  rozkaz  důstojníka  zanotuje 
celé  shromážděni  píseň  novou,  břitce  úsečnou,  rythroi- 
ckou,  jež  elektrisuje,  jde  do  krve  a  do  nohou.  Tleskají 
k  tomu  do  taktu  rukama. 

Toť  povelem  k  tanci!  Nejlepší  čtyři  molodci,  patrně 
nejlepší  tanečnici,  počínají  tančiti  ku  zpěvu.  Je  to  >ču- 
marina*,  tanec  tak  křepký  a  bystrý,  že  by  nejlepší  ta- 
nečník světa  za  něj  styděti  se  nemusil.  Nálada  naše 
stoupá.  Jsme  krásou  zpěvu  a  tanců  přímo  uneseni.  Vrchol 
obdivu  pak  vzbudily  v  nás  tance  čerkesské,  při  divokých, 
bizarrních,  avšak  zasmušilých  a  monotónních  písních.  Tu 
na  konec  sám  kapitán  vstupuje  do  kola  a  za  rythmického 


tleskotu  rukou  celého  shromáždění,  prosím,  přede  vším 
mužstvem,  předvádí  nám  slezginku«,kavkazský  to  divoký, 
přímo  akrobatický  tanec,  plný  kroutivých  a  vířivých 
pohybii  na  holé  zemi,  po  které  se  tanečník  vine  a  plazí 
jako  had,  pak  na  loktech  leže  se  nadtřásává,  pak  opět 
do  výše  vymršťuje.  A  to  v  plné  zbroji,  s  chandžalem 
v  rukou  a  zubech!  Pohled  k  nepopsáni! 

Přimyslete  si  pak  ku  povznesené  náladě  naší  zpěvy 
rázu  naprosto  nezvyklého,  kol  pak  sklánějící  se  vlahou, 
teplou,  subtropickou  noc.  zářící  ohně  tábora,  vzdálené 
volání  jeho  rozestavených  stráží  a  nade  vším  v  dáli 
ohromný  Kazbek,  jehož  ledovec  rňžovou  září  k  nám 
šerem  plál.  Pak  představíte  si,  jak  těžko  loučili  jsme 
se  s  místem  netušeného  překvapení,  se  srdečnými  svými 
hostiteli,  s  táborem,  z  něhož  v  dáli  ještě  zalétaly  k  nám 
nadšené  pozdravy  a  tlumené  ohlasy  bujarého  »hurrá!» 
na  rozloučenou  volané! 

Ve  čtvrt  hodině  na  to  dostihli  jsme  stanice    Larsu. 

DIVADLO. 

Alfred  Capus:  Manželové  paní  Leontiny.  Ve- 
selohra o  3  dějstvích.  Přeložila  Vil.  Nováková.  Režisér: 
Jakub  Slukov. Moliěre:  ŠibalstvíSkapinova.  Komedie 
o  3  dějstvích.  Přeložil  Jul.  Zeyer.  Režisér:  Jos.  Šmaha. 
Georges  Courteline  a  Jul.  Lévy:  Dobrák  komisař. 
Přel.  K.  Dušek.  Režisér  J.  Kvapil. 

Konečně!  První  rok  nové  správy  končí  francouz- 
ským repertoirem.  Jakoby  divadelní  správa  cítila  povin- 
nost splatiti  i  s  úroky  dluh,  kterým  je  povinována  fran- 
couzské produkci.  Za  celý  rok  viděli  jsme  jen  frašku 
Hennequinovu  »Ustupte  ženám«,  ostatně  z  pozůstalosti 
staré  správy,  a  Brieuxův  »Červený  talár«.  Nic  víc.  Jako 
by  francouzská  produkce  nevykazovala  nic,  ale  pranic 
pozoruhodného,  je  pravda,  vládu  v  dramatě  pomalu  Fran- 
couzové ztrácejí,  lehký,  graciesní  genre  francouzský  ustu- 
puje těžkopádnému  doktrinářskému  dramatu  severních 
literatur,  jež  proměnlivá  móda  posazuje  na  divadelní 
trůn.  Nelze  však  věřit,  že  by  současná  Francie  neměla 
věci  pozoruhodné,  které  by  stály  za  to  uvésti  je  na  naši 
první  scénu.  V  tomto  směru,  bohužel,  divadelní  správa 
chytla  věc  právě  za  opačný  konec.  Místo  současných 
nových  prací  francouzských  uvedla  ve  scénu  smrtelně 
nudného  Lefévrova  )»Fauna«,  Vaqueriova  »Člověka  třtinu* 
a  AI.  Dumasa  otce  »Vyzvání  k  tanci«,  ubohé  to  anti- 
kvity,  které  snad  mohou  zajímati  brejlaté  literární  histo- 
riky, ale  živoucím,  svěžím  obohacením  repertoiru  nejsou 
a  nebudou.  Jsou  to  vlny  dávno  se  převalivši,  které  konec 
konců  neznamenají  ani  ve  vývoji  francouzské  komedie 
nic,  pranic.  Za  to  nechalo  si  divadlo  v  kapse  slíbeného 
Hugova  »Hernaniho«,  téhož  Hernaniho,  který  r:  1829 
v  Odeonu  při  prvním  svém  provedení  znamenal  epochální 
hranici  ve  francouzském  dramatě,  vítězství  romantismu 
na  jevišti.  Má-li  už  býti  v  divadle  jakási  retrospektiva, 
tož  retrospektiva,  která  ukazuje  milníky  ve  vývoji  dra- 
matu. Takovým  milníkem  je  »Hernani«  na  př.,  ale  nikdy 
jím  není  ani  »Člověk  třtina*,  ani  »Vyzvání  k  tanci*. 
O  obou  posledních  jsme  vůbec  nereferovali.  Škoda  času 
a  papíru. 

Šťastnější  hmat  učinilo  divadlo  Capusovou  veselohrou 
>Manže!ové  paní  Leontiny*.  .Škoda,  že  nepřišla  dříve  lato 
rozkošná  komedie,  pravý  typ  rozpustilého,  ale  při  tom 
roztomilého  espritu  pařížského.  Mohla  v  letních  nudných 
večerech  výborně  pobaviti  a  naplniti  řadu  domů  a  — 
divadelní  kasu  Alfred  Capus,  elegantní  a  vtipný  posmě- 
váček z  iFigara*  a  jiných  velkých  listů  francouzských, 
které  přinášely  duchaplné,  kousavé  jeho  dialogy,  v  po- 
slední době  stal  se  miláčkem  veselé,  zábavychtivé  Paříže, 
a  tato   sankce  nejvyšší   ho  uvedla   na  ostatní   evropská 


jeviště.  i>Manželové  paní  Leontiny*  jsou  typickým  vzo- 
rečkem francouzské  komedie,  při  které  lidé  se  smějí 
právě  jen,  aby  se  smáli,  bez  jakékoli  moralistní  podšívky. 
Staré  galské:  »Smějme  se  a  bavme  se*  je  jejím  heslem. 
Neviděl  jsem  dávno  věc  tančící  s  takovou  odvážlivou 
nonchalancí  na  nejvyšším  ostří  toho,  čemu  se  říká  kon- 
venienční  morálka,  a  přece  tak  prostou  oné  urážlivosti, 
jakou  vyniká  většina  podobných  divadelních  výrobků, 
Smělost  je  tu  jemně  tušována  delikátnosti.  I  nejchoulo- 
stivější scéna  druhého  aktu,  povážlivá  pro  mravokárné 
kapucíny,  pluje  kolem  úskalí  toho  s  obratností  hodnou 
největšího  podivu. 

Děj  komedie  sám  je  svěží  a  neotřelý,  přednost  to, 
kterou  zvláště  dlužno  uvésti,  poněvadž  jedná  se  o  —  ná- 
sledky rozvodu,  tolikrát  už  ve  francouzských  hrách  vy- 
rarskané  thema.  Uvésti  nový  variant  na  ně,  už  to  zna- 
mená úspěch.  Pan  Dubois,  úředník  v  minústerstvu,  dal 
se  rozvésti  se  svou,  v  lásce  hodně  mlsnou  paničkou 
Leontinou.  Roztomilý  tvor  tato  paní  Leontina  pro  kaž- 
dého —  kdo  není  zrovna  jejím  manželem.  Hřeší  podle 
chuti  a  rozmaru,  netušíc  ani,  že  hřeší.  >To  že  je  ne- 
mravné?* Tato  tak  dětsky  naivně  pronesená  otázka  její 
stačí  za  celou  charakteristiku.  Paní  Leontina  střídá  své 
milence  jako  rukavice,  a  když  se  konečně  s  některým 
rozejde,  přijde  na  krk  prvnímu  svému  muži  panu  Duboi- 
sovi,  který  ve  svém  dobráctví  je  malomocným  proti  její 
roztomilé,  svůdné  koketnosti.  Jedinou  spásu  vidí  pan 
Dubois  v  útěku.  Přítel  poslanec  opatří  mu  místo  komi- 
saře na  venkově.  Nový  komisař  si  oddechne  a  spokojeně 
žije  ve  venkovském  zátiší.  Jednoho  krásného  odpoledne 
je  požádán  za  intervenci  úřední.  Má  delikátní  úkol  in 
ilagranti  přistihnouti  zalétnou  paničku  venkovského  ba- 
rona, který  chce  zadati  o  rozvod  Pan  komisař  jde  a  pa- 
ničku dopadne.  Jaký  však  úžas  pro  dobrého  pana  komi- 
saře Duboise!  Přistižená  hříšnice  není  nikdo  jiný  než  ^ 
paní  Leontina,  jeho  první  žena!  Pan  komisař  dostává 
husí  kůži.  Bojí  se,  aby  se  nestalo  to,  co  stávalo  se 
vždycky,  aby  mu  milá  ženuška  nepřišla  zase  na  krk.  Vy- 
naloží proto  všechnu  svou  výmluvnost,  manžely  smíří 
a  je  uveden  do  jejich  domu,  kde  ožení  se  se  sestřenicí 
baronovou,  mladou  vdovou,  rozenou  markýzou  de  Versac. 

Jak  vidět,  nápad  výborný.  A  zpracování  je  ho  dů- 
stojno.  Druhý  akt  považuji  za  nejlepší,  co  jsem  v  tomto 
genru  kdy  viděl  na  scéně.  Je  tu  řada  zábavných  figur, 
vtipných  a  veselých  situaci.  Dialog  srší  vtipem.  Paní 
Leontinu  sehrála  pí.  Benoniová  způsobem,  kterv  i  u  zá- 
sadních jejích  odpůrců  musil  vzbuditi  respekt.  Její  jiskřivý, 
brilantní  výkon  ukázal,  že  pro  lehUý  francouzský  reper- 
toir  je  u  nás  bez  konkurence.  Sklidila  zaň  také  neutu- 
chající bouři  pochvaly,  kterou  si  dobře  zasloužila.  Man- 
žela dobráka  č.  1.  hrál  s  obvyklou  elegantní  virtuositou 
p.  Seifert,  manžela  dobráka  č.  2.,  venkovského  barona, 
podal  p.  Sedláček  s  neodolatelným  humorem,  který  ze- 
jména v  druhém  aktu,  kdv  výborně  svým  upřímným 
řehotem  charakterisoval  hloupého  paroháče,  rozpoutal 
pravou  bouři  veselosti  od  loží  až  do  poslední  galerie. 
Z  ostatních  dlužno  uvésti  důstojnou  zastankvni  starých 
řádů  a  odpůrkyni  republiky  markýzu  de  Versac  pani 
Danzrové  a  její  dceru  paní  Matějovské.  Dobrou  figurku 
poslance  podal  p  Inemann  a  ostýchavého  učence  pro- 
fesora p.  Focht.  Zahradnický  párek  episodní  na  statku 
baronově  podali  dobře  p.  Mušek  a  si.  Matějíčkova,  která 
(vzata  ze  sboru*  překvapila  a  mile  upoutala  jak  sympa- 
tickým zjevem,  tak  pěkným  podáním  malé  své  úložky. 
Zdá  se,  že  má  pěknv  talent,  který  by  se  neměl  už  pou- 
štěti z  evidence  Režií  odbyl  si  Jakub  Slukov  svůj  první 
debut.  Ze  šťastně,  bvlo  již  jinde  konstatováno.  Já  to  rád 
potvrzuji.  O  posledních  dvou  novinkách  příště. 

Ant.  Nečásek. 


Předplácí  se  pro  Prahu:  na  čtvrt  léta  21.1-20  (K  240^,  na  půl  léta  ll.  2-40  (K  4-80),  na  celý  rok  zl.  4-80  (K  9-60).  PoStou:  na  it\'rt  léta  il.  1-25 
(K  2-50),  na  půl  léta  zl.  2-50  (K  5-—),  na  celý  rok  5  zl.  (K  10-—).  —  SeSitové  vydáni  (o  dvou  číslech)  vychází  pří  každém  druhém  (sudémi  íisle, 
"  sešitu  20  kr.  (40  hal.)  —  Patisl:  původních  prací  se  vyhrazuje.  —  Dopisy  administraci  »Lumíra«  buďtež  adresovány:  Časopis  »Lumír€,  Praha. 
■  niěsti  č.  34.  —  Listy  přijímáme  jen  frankované.  —  »Lumír«  vychází  každý  pátek  (vyjma  prázdniny). 


Karlovo  : 


Redaktor  Václav  Hladík.  —  Majitel,  vydavatel  a  nakladatel  J.  Ot 


Tiskem  České  grafické  společnosti  »Un 


Praze. 


LUMÍR 


Ročník  xxix. 


6.    Z  AR  I    19UI. 


;v    ČÍSLO  43. 


Jan  Osten: 


ALOIS   JIRÁSEK. 


KU   DNI   JEHO    PADE- 
SÁTÝCH NAROZENIN. 


^Jěkdy  v  intimní  chvíli,  ve  chvíli,  kterou  jste 
•^  ^  urvali  dnu,  plnému  starostí,  shonu  a  ruchu, 
ve  chvíli,  kdy  jste  sami  se  svým  Já,  probudí  se 
ve  vás  mimoděk,  neb  snad  nějakou  úphiě  bez- 
významnou vnější  okolností:  slovem,  melodií, 
obrazem,  vzpomínka  na  nějakou  krásnou  a  milou 
knihu,  jejíž  dojem  svěže  zbarvený,  životný  a  teplý 
zakotvil  se  pevně  ve  vaší  duši. 

Prosa  všedního  života  nedá  tomuto  dojmu 
často  vystupovati,  právě  jen  v  takových  krásných 
chvílích  pohřižování  se  do  své  vlastní  duše,  nebo 
sladkého  snění  a  vyvolávání  obrazů  z  dob  dávno 
minulých,  postavy  z  drahé  té  knihy  vystupují 
před  vašimi  zraky  a  odehrávají  se  děje,  rychle, 
přelétavě.  ale  v  celém  svém  půvabu. 

Není  mnoho  takových  knih  u  člověka  intel- 
ligentního  a  myslícího.  Čtenář  primitivní,  jenž  ve 
svém  životě  přečetl  dvě  tři  knihy,  ten  ovšem 
miluje  a  [)rožívá  celou  svou  četbu,  která  půso- 
bila na  něho  ne  svou  uměleckou  cenou,  ale  svou 
pouhou  novosti,  charakteristikou  postav,  byť 
i  dosti  chudě  kreslených,  svými  příběhy  snad 
docela  všedními  a  nezajímavými.  Ale  právě,  že 
duševní  život  tohoto  primitivního  čtenáře  jest 
tak  chudý,  váží  si  každého  dojmu,  který  se  v  něm 
probudil  četbou,  chová  ten  dojem  pečlivě  a 
dlouho. 

Gorkije  Konovalov  zajisté  po  celý  svůj  život, 
zevně  značně  bouřlivý,  znova  a  znova  prožíval 
•  Vzbouření  Steňky  Razina«,  »Tarase  Bulbu«  a 
•Chudé  lidi',  jediné  to  asi  knihy,  které  před- 
čítal mu  jeho  spoludělník  Maxim  v  pekárně. 

Ale  člověk  duševní,  jenž  od  útlého  mládí 
četl  knihy,  který  zatoulal  se  i  na  daleké  nivy 
cizích  literatur,  člověk  raffinovaného  vkusu  a  kri- 
tického ducha,  ten  zamiluje  si  v  té  ohromné 
spoustě  knih,  které  přečetl,   vždy   pouze  dvě  tři 


díla.  práce  to,  na  které  kladl  nejpřísnější  poža- 
davky, výtvory  tak  vysoce  umělecké,  že  právě 
jen  pro  jich  uměleckou  cenu  zvolil  je  za  své 
vyvolené. 

Jsou  to  knihy,  které  v  něm  probouzely  cit, 
ale  to  není  ještě  jejich  úplnou  charakteristikou. 
U  člověka  sečtělého  nepostačí  pouhé,  snad  naivní 
appellování  na  cit,  on  je  dosti  uzavřený,  přísný 
a  předpojatý,  právě  jen  a  pouze  umění  jest  to, 
co  dovede  naň  účinkovati. 

Vždy,  když  v  takové  krásné,  intimní  chvíli 
přivolávám  v  mysl  vše  krásné  pročtelé,  vždy  jest 
mezi  tím  Jiráskova  »filosofská  historie--. 

Byl  jsem  tehdy  malý  student,  snad  patnácti- 
letý, když  četl  jsem  ji  poprvé.  Před  tím  jsem 
četl  již  mnoho,  mnoho  jiného,  bez  ladu  a  skladu, 
Jak  mi  to  padlo  do  ruky  z  různých  knihoven 
pro  malé  i  velké.  Čítal  jsem,  hnán  horečnou 
touhou  po  knihách,  ukryt  jsa  kdesi  v  koutě  za- 
hrady, celé  odpoledne  proseděl  jsem  nad  knihou, 
lituje,  že  slunce  zapadá  a  musí  nastati  temno. 
V  té  směsi  knih  dobrých  i  špatných  přišla  mi 
do  ruky  i  »filosofská  historie*.  Byla  to  první 
Jiráskova  kniha,  kterou  jsem  četl. 

Nikdy  nezapomenu  na  ten  dojem  pro  jeho 
vzácnou  krásu.  Poznal  jsem:  jakýsi  převrat  se 
se  mnou  děje,  něco  úplně  nového  odehrávalo  se 
v  mé  duši,  probouzela  se  v  ní  láska,  opravdová 
láska,  dosud  v  mé  duši  dřímající 

S  celou  horečnou  mladou  svou  duší  zami- 
loval jsem  se  do  těchto  íilosofů,  do  těchto  nád- 
herných hochů,  kteří  mně,  studentíkovi,  zdáli  se 
býti  zářnými  vzory.  Nevěděl  jsem,  pro  kterého 
mám  se  rozhodnouti,  dnes  to  byl  hezký  Vavřena, 
přesný,  jemný,  ušlechtilý  a  hrdý  hoch,  zítra  ve- 
selý,   bezstarostný    Frybort,     vzor    buršikosního 


studenta,  jindy  prostý,  průhledn)'  Hanák.  Uzavřel 
jsem  srdečné  přátelství  s  těmito  hochy,  přelétl 
jsem  duchem  celá  desítiletí,  která  nás  dělila,  při- 
jímal jsem  jejich  náhledy,  názory  i  formu  jejich 
vyjadřování  se,  prožíval  jsem  s  nimi  jejich  strasti 
i  radosti. 

Dlouho,  po  celé  měsíce  dojem  této  knihy 
mocně  na  mne  působil.  Počal  jsem  se  zajímati 
o  celou  dobu  předbřeznovou,  tfilosofskou  hi- 
storií* byl  jsem   uveden   na  Havlíčka  a  Sabinu. 

Žil  jsem  jako  v  horečce.  Horečka  pominula, 
jako  pomíjí  každý  prudký  vznět  v  mladé  duši, 
četl  jsem  jiné  dobré  knihy,  podléhal  jsem  novým 
dojmům.  Ale  zaniknutí  dojmu  toho  bylo  pouze 
zdánlivé. 

Zaryl  se  hluboko  do  mé  duše  a  nyní  po 
letech  znova  vystupuje,  svěží,  v  živých  svých 
barvách  a  prožívám  znova  onu  rozkoš,  chutnanou 
tenkráte,  kdy  četl  jsem  to  poprvé. 


Literární  tvorbu  Jiráskovu  rozvrhl  bych  na 
dva  všeobecné  oddíly:  lyrický  a  epický.  Jest  to 
rozdělení  prosté  a  smělé,  ale,  myslím,  v  celku 
správné.  Aspoň  pro  mne.  U  mne  jest  Jirásek 
autorem  dvojím :  spisovatelem  čistě  subjektivním 
v  některých  svých  pracích  drobných  a  uměleckým 
kronikářem  ve  svých  románech  širokého  založení. 

Píši-li :  subjektivní,  nemyslím  tím,  že  by  psal 
Jirásek  nějaké  leh  romány,  ne,  má  jich  velice 
málo;  myslím  však  práce,  kde  promítá  svou 
duši  v  postavy  svých  hrdin.  A  domnívám  se,  že 
tyto  práce  mají  stejné  vysokou  uměleckou  hod- 
notu, jako  veliké  jeho  romány,  jimiž  hlavně  stal 
se  slavným. 

Mám  při  tom  na  mysli  právě  » Maloměstské 
historie*,  »Drobné  povídky  a  obrázky*,  -Na 
ostrově*,  »Stromy«  a  jiné  Tak  si  představuji: 
po  ohromné  práci,  plné  studií,  přemítání,  kon- 
struování, práci  napínavé  a  vysilující,  jakou  vy- 
žadují ohromné  Jiráskovy  epopeje,  v  nichž  proudí 
široká  řeka  celých  století,  v  nichž  hřmí  třeskot 
zbraně,  rdějí  se  pláně  české  země  krví  prolitou 
za  vlast,  v  těchto  dokumentech  naší  bývalé  slávy 
vojenské  i  slávy  našeho  ducha  autor  utíká  se 
ke  svým  drobným  pracím.  Měly  by  to  býti  proň 
chvíle  odpočinku,  odloživ  na  chvíli  štětec,  jímž 
maloval  plátna  obrovských  rozměrů,  zapomíná 
na  chvíli  na  těžký  úkol,  jehož  se  podjal,  avšak 
místo  odpočinku  v  jeho  mysli,  věčně  pracující, 
vybavují  se  episody,  vzpomínky,  drobné  příběhy, 
s  láskou  a  novým  nadšením  se  v  nich  kochá  a 
v  takových  chvílích  povstaly  jemné,  svěží  a  roz- 
košné tyto  práce,  prozářené  krásnou  jeho  duší. 
Tu  není  širokého  proudu,  není  tu  daleké  dějové 
souvislosti:  jediný  člověk,  dva,  tři,  pozoruhodné 
postavy,  drobně  vykreslené,  do  detailů,  lidé  nám 
blízcí,  jaké  sami  známe.    To  není  historický  ba- 


datel Jirásek,  počínající  psáti  své  dílo  teprve 
tehdy,  když  byl  vykonal  namáhavé  studium,  když 
byl  nasbíral  dokumentů,  ne,  to  zde  je  čistý,  bez- 
prostřední novelista,  podléhající  okamžité  náladě, 
nepátrající  po  minulosti  a  příčinném  vztahu  udá- 
lostí. 

Chudý  dělník,  šlechtic  »poslední  svého  rodu* 
(»Vesecký«),  umírající  opuštěn  v  nemocnici,  vla- 
stenecký mudrc  knihař  Sobota  (v  povídce  stej- 
ného jména),  malý  studentík,  Vašíček  Zemanů, 
kterého  rodiče  dali  do  německé  vesnice,  by  se 
naučil  německy  (»Do  Němec*),  vysloužilý  nad- 
poručík Petr  Kmínek  (v  povídce  téhož  názvu), 
nezmarný,  nepoddajný  farář  v  povídce  »Stromy*, 
to  jsou  plody  takových  chvil,  a  mohu  upřímně 
říci,  že  jsou  mi  velice  drahé.  Je  v  nich  všech 
jednotná  nálada,  jsou  prohřátý  upřímným  citem 
a  působí  proto  bezprostředním  dojmem. 

Ovšem  i  v  těchto  výtvorech  Jirásek  nepře- 
stává býti  realistou,  avšak  realism  jeho  silně  jest 
zde  překonáván  fantasií,  jakési  podmínky  byly 
dány,  ale  poznáte  snadno,  kde  opustil  autor 
meze  daného  a  tvořil  dále  ve  své  vlastní  duši, 
pouštěje  uzdu  své  obrazotvornosti,  podléhaje  ná- 
ladě na  úkor  pravdivosti.  A  přece  jest  v  tom 
tak  krásný  soulad.  Mohutný  jeho  talent  tvořivý 
doplňuje  skutečnost  v  zaokrouhlený  přesný  celek, 
tak  že  nelze  jediné  práci  vytknouti  vadu  nehar- 
moničnosti. 

I  ífilosofskou  historii*  zařaďuji  do  této  po- 
loviny tvorby  Jiráskovy.  Jest  patrno:  konal  k  ní 
značné  studie,  snad  některé  postavy  v  ní  byly 
skutečné,  dokázané,  převzaté  ze  života,  ale  myslím, 
hlavní  hrdiny  že  si  Jirásek  vytvořil.  A  právě 
proto  jsou  tak  krásní,  že  je  vytvořil.  Vytvořil 
je  s  láskou,  jakou  má  stvořitel  ku  předmětu, 
který  stvořil.  Tak  a  tak  musili  býti  utvořil  je 
takové,  dal  jim  vše,  čeho  jim  bylo  třeba,  aby 
úplně  byly  podobni  k  obrazu,  jaký  si  o  nich 
učinil.  Myslím  sám,  že  každý  spisovatel  s  větší 
láskou  Inek  hrdinovi,  kterého  vytvořil  si  sám,  jemuž 
byl,  abych  tak  řekl,  duševním  otcem,  než  k  hrdi- 
novi, kterého  pouze  popisuje.  Tento  zde  je  dán, 
jest  hotový,  nezměnitelný,  a  změní-li  na  něm 
něco,  víme,  že  dopouštíme  se  nesprávnosti,  že 
jest  to  vlastně  »corriger  la  nature*.  Ale  postava 
utvořená,  v  niž  jsme  vdechli  duši,  při  jejímž  zro- 
zení jsme  pociťovali  bolesti,  naše  vlastní  dítě, 
jest  nám  vždy  bližší  a  dražší. 

Jednou  takovou  vytvořenou  postavou  jest 
i  Jan  Hodoval  v  povídce  »Na  ostrově*.  Tento 
moderní  člověk,  člověk  vysoké  kultury,  nadšený 
vlastenec,  jehož  jedinou  touhou  bylo  pracovati 
pro  vlast,  i  tento  krásný  zajímavý  muž  nebyl  dán 
při  psaní  této  povídky,  nýbrž  utvořen.  Četl  jsem 
tuto  povídku,  tuším  v  » Matici  Lidu«.  kde  vyšla 
anonymně  a  nesmírně  se  mi  Ubila.  Nemohl  jsem 
nikterak  nalézti  autora,  nehodil  se  mi  ani  jediný 
z  předních  našich  spisovatelů.    Teprve  nyní  na- 


padá  mi  jasně,  že  ji  mohl  napsati  jen  Jirásek. 
Nikdo  jiný. 

Nuže,  právě  tento  koncipient  Jan  Hodoval, 
který  jest  naprosto  životný  a  reální,  byl  také 
vytvořen.  Byl  vytvořen  jako  typus,  představa 
jeho  dávno  dlela  v  duši  autorově,  v  nejasné  sice 
podobě,  ale  při  tvoření  brala  na  se  určité  formy, 
oživla,  jednala,  stala  se  živým  člověkem.  A  to 
jest  právě  vysoké  uměni:  tvořiti  nové.  Býti 
Tvůrcem,  vdechujícím  duši  do  neživých  bytostí. 

Tuto  umění  dáno  bylo  všem  velkým  spiso- 
vatehuii,  ať  již  se  nazývají  prvními  realisty. 

Toto  umění  dáno  bylo  i  Turgeněvu. 

On  si  typ  vytvořil  podle  své  duše  a  teprve 
pak  popisoval  tak,  že  zdá  se,  jakoby  popisoval 
člověka,  který  žil,  do  nejmenších  podrobností. 
I  Bazarov  i  Rudin  i  Neždanov  jsou  postavy, 
které  měly  kolébku  v  duši  Turgeněvově,  které 
povolal  na  svět,  aby  žily  pro  něho,  pro  jeho  dílo. 
Potkával  mužíky,  dobré  i  zlé,  hloupé  i  chytré, 
pozoroval  je  a  z  nich  teprve  přeměnou  v  jeho 
duši  povstávali:  Jermolaj  a  Chór,  Osjanikov  a 
Sučkov.  Právě  podle  té  rozkoše,  vnitřní  netajené 
radosti,  horečného  chvatu  a  lásky,  s  níž  je  po- 
pisoval, poznáváte,  že  to  nejsou  nahodilí  lidé, 
s  nimiž  se  setkal  někde  na  lovu  neb  na  stanici, 
nýbrž  že  z  pouhého  mužíka  si  je  vytvořil  ke 
své  radosti  a  pýše. 

Toto  čistě  umělecké  tvoření  jeví  se  i  v  Ji- 
ráskových pracích  a  proto  n.izvati  možno  část 
jeho  tvorby  subjektivní  i  tam,  kde  zdánlivě  stojí 
sám  opodál  celého  děje. 


Tyto  subjektivní  práce  Jiráskovy  jsou  umě- 
lecké a  samy  sebou  by  postačily  dostatečné 
k  tomu,  aby  Jiráskovi  zjednaly  pevné  a  význačné 
místo  v  naši  literatuře.  A  přece  těžiště  jeho  lite- 
rárního tvoření  leží  jinde.  Leží  v  jeho  pracích 
epických  ve  velikých  historických  románech,  jimiž 
rázem  vznesl  se  Jirásek  ohromně  vysoko  nad 
ostatní,  kteří  s  ním  stejně  nastoupili  dráhu  ke 
slávě.  Velikými  svými  romány:  »Proti  všem«, 
•  Mezi  proudy«,  >Bitva  u  Lučence*,  »V  cizích 
službácli«,  »F.  L.  Věk»  podal  Jirásek  mohutný 
obraz  dob  naší  slávy,  popsal  nejvýznačnější  mo- 
menty z  naší  historie.  Bude-li  se  kdy  mluviti 
o  našem  historickém  románu,  budou  především 
zníti  tituly  těchto  Jiráskových  děl.  Možno  směle 
tvrditi,  že  Jirásek  založil  umělecký  historický  náš 
román.  Kdo  byli  jeho  předchůdcové?  Proslavení 
romantikové  Herloš,  Tyl,  Chocholoušek,  příliš 
citlivý  a  vznětlivý  Třebízský,  jehož  forma  musila 
přejíti  v  manýru,  záhy  zesnulý  a  proto  neúplný 
Jos.  Braun.  Práce  jejich,  dosti  poctivé,  zvláště 
Třebízského  a  Brauna,  postrádají  široké  kon- 
cepce, epického  klidu  a  umělecké  formy.  Jediný 
snad  Havlasa,  nadaný  moderní  duch  se  svým  ro- 


mánem »V  družině  dobrodruha  králc«  vyhověl 
by  přísnějším  požadavkům  se  stanoviska  uměle- 
ckého. 

Na  nikoho  se  nepřipínaje,  nikoho  nemaje  za 
vzor,  vystoupil  Jirásek  se  svými  historickými  ro- 
mány. Myslím,  že  mu  ani  cizí  literatury  prani- 
čeho  nedaly.  Četl  zajisté  Gogola,  četl  asi  i  Scotta 
a  německé  historické  romantiky,  avšak  o  nějaké 
parallele  nemůže  býti  řeči.  Již  to,  že  postavil  se 
neúprosně  a  pevně  n;i  půdu  národní,  určilo  mu 
zvláštní,  samostatný  průběh  tvoření  a  formy.  A  to 
jest  právě  to,  co  jest  nejvýznačnějším  rysem  prací 
Jiráskových:  jejich  naprosto  národní  ráz. 

Prozkoumav  s  vytrvalostí  badatele  význačné 
momenty  v  slavné  naší  historii,  vžil  se  s  celou 
duší  českého  člověka  v  události  dávno  minulé, 
ozářil  je  svým  uměním,  a  tak  povstaly  bohatýr- 
ské ty  postavy,  čeští  zemani  a  rytíři,  odvážliví, 
fanatičtí  vlastenci  a  nepřátelé  ciziny,  umírající 
slavně  za  svou  vlast. 

Pouze  na  základe  ohromných  studií,  jež  sama 
o  sobě  dovedla  by  vyplniti  lidský  věk,  mohl  se 
Jirásek  odvážiti  k  tak  širokému  líčení,  jaké  jest 
v  jeho  roinánech. 

To  nejsou  historie  jednotlivců,  fabulí  jejich 
není  běh  života  člověka,  to  jsou  rozložité  obrazy 
celých  proudů  časových,  hrdinou  v  nich  je  celý 
národ,  idea  společná  davům  jest  v  nich  základní 
ideou.  Dávaje  líčení  života  jednoho  člověka,  milost- 
ným poměrům,  osobním  zájmům  podružné  místo, 
shrnuje  ve  svých  dílech  myšlénky  celých  gene- 
rací, líčí  vznikání  velkých  stran  politických,  jich 
vzrůstání,  dobu  slávy  a  úpadek.  Jednotlivec,  jenž 
zdánlivě  vystupuje  v  popředí,  jest  mu  jen  po- 
mocným prostředkem,  jaksi  tlumočníkem  tisíců, 
zástupcem  generace. 

S  vášnivou  duší  zaníceného  vlastence  lpí  na 
svých  bohatýrech,  trpí  s  nimi,  jásá  s  nimi,  zatíná 
s  nimi  pěstě  v  bezmocném  vzteku,  cítí  vůni  pro- 
lité krve,  vidí  plápolati  plameny,  slyší  třesk  zbraní 
a  znění  polnic. 

A  při  tom  však  nedává  se  vytrhnouti  fan- 
tasií, jež  sama  sebou  musí  býti  vzrušena,  pevnou 
lukou  provádí  svou  malbu  do  detailů,  vědomě 
jde  za  svým  cílem,  jistou,  určitou  cestou  a  nic 
nedovede  zlákati  jej  na  bezcestí.  A  to  jest  jeho 
veliká  přednost  před  jinými  historickými  spiso- 
vateli. 

Nikde  u  něho  nenajdete  nepravdivost  nebo, 
lépe  řečeno,  nemožnost;  veden  jsa  mathemati- 
ckými  pravidly  logičnosti  a  psychologie  člověka, 
kreslí  postavy  tak,  jak  skutečně  byly,  podává 
lidi  živé,  celé  a  věrné,  applikuje  výsledky  dneš- 
ního studia  psychologického  na  lidi,  kteří  žili 
v  různých  stoletích,  a  zcela  správně.  Neboť  duše 
člověka  se  nezměnila.  Změnila  se  jen  forma, 
v  jaké  se  podává,  jen  způsob  vnější,  mravy,  zvyky, 
ale  duše  zůstala  stejná:  stejné  touhy,  stejné  cí- 
tění, stejné  rado.sti,  stejné  vášně. 


Dívá  se  na  široké  proudy  lidského  života 
z  dob  dávno  zapadlých  okem  moderního  pozo- 
rovatele, proto  v  jeho  románech  jsou  úplně  ži- 
votní, pravdiví  a  blízcí  nám  lidé. 

Lidé  zůstali  stejní,  jen  doba  byla  jiná,  pro- 
středí různé.  A  v  tom,  v  líčení  doby  a  prostředí 
jest  Jirásek  mistrem,  jemuž  není  rovna.  Čtouce 
jeho  romány,  přenášíme  se  mimoděk  do  doby, 
v  níž  píše,  nevíme,  v  čem  hledati  příčiny,  ale  vše 
dohromady  podává  nám  dokonalou  illusi  doby. 
To  jest  stejné,  popisuje-li  Jirásek  dobu  husitskou 
nebo  sladké  ovzduší  rokoka  aneb  rušnou,  teplou 
a  intimní  náladu  z  dob  našeho  probuzení.  Právě 
tak,  jako  jsme  dnes  při  čtení  »Mezi  proudy « 
úplně  přeneseni  do  počátku  husitského  hnutí, 
tak  zítra  ociťujeme  se  v  mihotavé  době  rokoka, 
v  době  klidně  něžné,  oplývající  milostnými  dobro- 
družstvími, v  době  pudru,  menuetů  a  starých  parků. 

Politicky  znamená  pro  nás  ta  doba  dobu 
spánku,  zlenivění,  dolce  far  niente.  Nic  se  v  ní 
nevykonalo,  lid  dlel  v  porobě,  ti,  kteří  vynikli, 
formovali  se  celému  tehdejšímu  způsobu  života 
rozněžněné  a  zpohodlnělé  šlechty. 

Avšak  národ  nemohl  se  neprobuditi.  Přišli 
noví  lidé,  lidé  silní,  velcí,  k  nimž  opět  vrátil  se 
Jirásek  s  láskou,  poznávaje  nové  bohatýry.  Této 
době,  pro  nás  právě  tak  význačné  jako  doby 
naší  slávy  vojenské,  děkujeme  za  F.  L.  Veka. 
»F.  L.  Věk*  jest  nejkrásnějším  pomníkem  našim 
buditelům.  Pomníkem  z  nejčistšího  karrarského 
mramoru,  monumentálním  dílem,  vypracovaným 
povolaným  umělcem  do  nejmenších  detailů,  ru- 
kou vedenou  láskou.  »F.  L.  Včk«  bude  jednou 
učebnicí,  z  níž  mládež  bude  čerpati  vědomosti 
o  našem  životě  v  první  polovici  našeho  století. 
Celé  půlstoletí,  ba  více,  se  vším,  co  má  jen  po- 
někud význam  pro  náš  život,  zobrazeno  jest  mi- 
strně v  této  objemné  knize,  jež  dýše  vůní  mla- 
dého nadšení,  v  níž  tryská  probouzející  se  láska 
k  vlasti,  k  vlasti  chudé,  opuštěné,  zanedbané,  ale 
přece  jen  krásné  a  drahé. 

Podávajíc  obraz  našeho  života  politického, 
literárního,  veřejného  a  rodinného,  stala  se  tato 
historie  historií  čistě  národní,  širokou  a  mo- 
hutnou. 

V  ní  dostoupil  Jirásek  k  největší  dokona- 
losti v  ovládání  ohromné  látky,  jest  to  nejsou 
ladnější  a  nejucelenější  jeho  práce.  Hrdinou  v  ní 
není  jen  Vělc,  není  to  vypsání  života  F.  L.  Veka, 
jest  to  historie  celého  hnutí  a  všechny  postavy 
v  ní  líčené,  popsány  jsouce  s  těsně  důkladnou 
podrobností  a  zřetelností. 

Tímto  jediným  dílem  zasloužil  by  Jirásek, 
aby  byl  počítán  mezi  pryní  naše  spisovatele. 


Jako  celá  tvorba  Jiráskova  dala  by  se  nazna- 
čiti graficky  čarou,  stoupající  ve  velice  rozpjatém 


úhlu  vzljůru,  musila  by  čára,  označující  vzrůst 
jeho  formy  býti  s  ní  úplně  rovnoběžná.  První 
jeho  práce:  ^Viktora*,  »V  sousedství',  »Povídky 
z  hor«  vykazují  ještě  neustálenou,  nepevnou  kon- 
cepci, náchylnost  k  romantičnosti,  sentimentál- 
nosti,  sloh  dosti  affektovaný.  Vybírání  motivů, 
popisy  svědčí  již  o  talentu,  ale  nebylo  zde  klid- 
ného toku,  nehledaného  výrazu,  který  nabýváme 
teprve  delší  prací.  Lidé  tuze  dobří,  jen  světlé 
jjch  stránky,  vyhýbání  se  bolestnému  a  hořkému. 
Šťastné  rozuzlení  a  obvyklá  pointa.  Nemohl  autor 
najíti  pevnou  půdu.  Ale  našel  ji  brzy.  Velmi 
brzy.  Již  »Slavný  den«,  vydaný  v  roce  1879,  má 
mnohem  dokonalejší  formu  a  v  historických 
obrázcích  >Z  bouřlivých  dob»  (1879)  stojí  již  Ji- 
rásek pevně  na  nohou,  dávaje  těmito  rozkošnými 
obrázky  tušiti,  že  budou  následovati  díla  velká, 
umělecké  ceny.  Odtud  forma  jeho  zdokonaluje 
se  od  díla  k  dílu,  v  rychlém  pokroku,  vynikajíc 
v  celé  své  sytosti  a  urovnanosti  v  trilogii  >Mezi 
proudy*  a  vrcholíc  ve  »Věku«  a  v  »Bitvě  u  Lu- 
čence*, kde  jest  forma  naprosto  dokonalá,  úplně 
k  ději  přiléhající,  pevná  a  jistá. 

Jirásek  ke  své  nynější  formě  sám  se  pro- 
pracoval, musil  se  propracovati,  nemohl  pro  vy- 
jádření své  myšlénky  přijati  něco  cizího,  ať  to 
bylo  sebe  dokonalejší.  Jako  stojí  sám,  ojedinělý 
ve  své  tvorbě,  pokud  se  týče  děje  a  idey,  tak 
také  sám  stojí  co  do  formy.  Bedlivým  studiem 
děl  historických  a  literárních,  badáním  v  starých 
archivech  odkryl  všechny  půvaby  našeho  jazyka 
z  dávných  dob,  odlišil  zrno  od  plevy  a  přijal 
dobré  pro  sebe.  Obohativ  takto  svůj  slovník  a 
nezůstávaje  pozadu  za  duchem  času.  spojil  zdě- 
děné s  nově  utvořeným  a  tak  povstala  tato 
krásná,  čistá  a  ryze  česká  mluva  Juáskova. 

Ovládnuv  dokonale  tento  cenný  prostředek 
k  vyjadřování  myšlének,  zdokonaloval  techniku 
svého  tvoření,  opouštěl  vše,  co  zdědil  od  před- 
chůdců, na  nic  se  neohlížel  a  tak  dospěl  k  dnešní 
své  krásné  formě,  prosté,  přesné,  účinné  a  úplně 
přilehající  k  myšlénce.  Všechny  nuance  výrazu 
a  věty  jsou  mu  k  službám,  stejně  určitě  a  zají- 
mavě dovede  líčiti  letní  noc,  tichou  krajinu,  vývoj 
lásky  v  mladém  srdci,  jako  veliké  momenty  hi- 
storické, výjevy  bitevní,  vášnivé  výbuchy  davu, 
život  dvorský  i  vesnický,  lidí  vznešených  a  chu- 
dáků. Forma  dostavuje  se  mu  nyní  sama  sebou, 
nemusí  ji  hledati,  určovati,  jest  sama  napřed 
určena.  To  jest  ovšem  dáno  jenom  umělcům 


Podrobné  a  celé  ocenění  literárního  významu 
Aloise    Jiráska    nemůže    býti    nikterak    úkolem 
dneška     Stojí  na  sklonku    padesátiletí  svého  ži- 
vota, stojí  zde  svěží,  silný  a  mohutný,  ne  na  vr-      n 
cholu  své  práce,  zenith  jeho  není  překročen.  Jest     ■ 
mnoho,  mnoho  od  něho  ještě  k  očekávání,  neboť     i"'i 


agilní  jeho  duch  nepopřeje  si  odpočinliu  do  po- 
slední chvíle  a  jistě  po  celý  život  nenastane 
II  něho  nějaká  známka  úpadku,  jako  nenastala 
u  spisovatelů  jemu  podobných  ani  ve  vysokém 
věku  stařeckém. 

Skláníme  se  s  úctou  před  jeho  dílem  dosa- 
vadním i  budoucím.  Pozdravujeme  v  něm  starého 
•  Lumírovce«  (poslední  prací  v  »Lumírn«  otiště- 
nou bylo  'U  nás«)  a  plní  nás  to  hrdostí,  že  naše 
skrovné  plody  otiskovány  jsou  v  témže  listě,  kde 
skvělo  se  často  i  jeho  jméno.  Milujeme  jej  pro 
jeho  lásku  k  umění,  které  jest  první  a  největší 
příčinou  jeho  literární  tvorby,  milujeme  jej  pro 
jeho  věčně  mladou  duši,  právě  tak  m'adou,  jako 
jest  naše,  byť  jsme  byli  o  dvacet  let  mladšími 
a  patřili  jsme  ku  generaci  jiné.  Milujeme  jej  pro 
jeho  osobni  skromnost,  která  jest  tak  vzácná,  pro 
jeho  porozumění  pro  nové  proudy,  které  rád 
projevuje.  Stačí  podívati  se  na  jeho  obraz:  klidná. 


dobrá  tvář  učence,  vysoké  čelo  umělce,  pevný, 
význačný  nos  českého  bohatýra.  Stopy  ohromné 
práce  duševní  jeví  se  v  tomto  obličeji,  který  by 
vám  snad  nebyl  nápadný,  kdybyste  uzřeli  jej 
v  množství,  ale  který  poznáte  a  zamilujete  si, 
pozorujete-li  jej  déle.  Hlava  muže,  jenž  tráví  celý 
život  v  studovně  a  za  [isacím  stolem,  krásný  život 
učence,  badatele  a  umělce,  nacházejícího  posily 
a   veliké  radosti  ve  své  práci. 

Vzdálen  jsa  života  veřejného,  který  tříští  síly 
a  unavuje,  všecky  své  chvíle  věnuje  dílu,  jemuž 
se  posvětil.  A  jest  to  dílo  krásné,  nehynoucí  ceny, 
nesnášející  porovnání. 

Jest  to  dílo,  jež  má  pro  českou  kulturu  větší 
význam,  než  dílo  celých  společností  a  stran. 

V  tuto  dobu  všeobecného  vzruchu  a  jásotu, 
nadšených  ovací  a  plamenných  slov  i  já  prosím. 
Mistře,  byste  přijal  ujištění  mé  vděčnosti  a  úcty. 

V  Praze,  dne   1.  září   1901. 


ir     ir     ir     ir     % 


Karel  Bačkovský: 


SRDCE   DOBRÉ   VŮLE. 


KEIIRIE  A  Eflí^OVY.  — 
ťokr.ič. 


XIII. 


^Jalodiv  se  opět  v  noci,  cítil  Frank  ponenáhlu 
*  ^  ubývati  nevolnost,  v  níž  se  nalézal.  Pře- 
drážděnost  změnila  se  v  skleslost.  Odstranil  se 
z  nejbližší  přítomnosti  lidí  a  pohlížel  na  přístav 
označený  slabě  světly.  Jenom  oči  přijímaly  dojmy 
z  okolí.  Patřil  v  dvojí  říši.  V  nebesa  ve  vší  klid- 
nosti zářící  svými  světlými  světy  —  a  v  temnoty 
zahalující  svět  tento. 

V  Lubínovi  zachvěla  se  duše  ve  svém  kos- 
mickém určení  a  málem  klid  všehomíra  byl  by  ji 
usmířil  a  přinesl  osvobození  Ale  tma  zemská  a 
slabá  záře  v  oknech  zastřených  připamatovala 
mu  docela  pozemskost  jeho  snah,  tak  beznadějně 
zdeptaných  .  .  .  Jen  sem  tam  slabé,  nerozezna- 
telné stíny  lidí  za  záclonami,  přeludy,  při  nichž 
nebylo  lze  rozpoznati  pohlaví  a  věk,  usmiřovaly 
poněkud  Frankovy  blasfemické  myšlénky  . . . 

Sestoupil  do  kabiny,  nepřeje  si  přítomnosti 
lidí.  Bylo  chladno  a  mimo  to  myšlénka  mrazivá 
se  ho  zmocnila  neudolána.  Frank  dobře  cítil,  že 


tání.  Zemříti  na  moři,  násilnou  smrtí  od  přírody 
živelně  vše  drtící,  bylo  mu  přehrozným. 

Protestující  hlas  ozval  se  v  nitru  Lubínově, 
zprvu  určitý,  pak  rázný,  hrdý  a  vzpupný.  Svojí 
rukou  neváhal  by  tak  učiniti,  má  volnost... 

Jako  by  se  rozbřesklo  náhle  na  znamení 
dne,  kdy  porozuměl  sobě  .«amému,  tak  osvítilo 
se  jasně  v  jeho  srdci.  Po  prvé  si  rozuměl  .  . . 

Na  palubě  v  šedé  mlze  bylo  znenáhla  lze 
rozeznávati  osoby,  které  nemohly  se  dočkati  při- 
stání. Frank  potácel  se  v  tklivých  reminiscencích 
na  Angelu,  jak  vracel  se  od  ní  stejně  rozechvěn 
jako  Nina  k  břehům,  po  nichž  toužil.  »Ano, 
tehdy  — « 

Lubín  viděl  dalekou  svou  cestu  před  sebou, 
k  Amatě  .  .  .  Zdálo  se  mu  nemožným,  pohléd- 
nouti jí  pravdivě  v  oči  pátravé  a  zcitlivělé.  »Zba- 
bělec,  který  by  prchnul,  ale  ne  s  Ní  a  ne  k  Ní,« 
pravil  podrážděn  k  sobě.  A  pohled  na  valící  se 
černý,  hustý  kouř  připadal  mu  jako  jemné  vy- 
značení celého  běhu  a  rozpjetí  jeho  vášnivé 
chvíle.  Mraky  kouře  bledly  a  ztrácely  se  ve  výši 


opouštěje    tento    břeh,    blíží    se  dnům  činu  roz-     jako  ze  zápalu  oběti  nejčistší.  Ve  volné,  nesmírné 
hodných.  Lítost  nad  vším,  co  tak  dobře  procítil     prostoře  atmosféry  vše  se  rozptýlijo.  Xyšlehnuvsí 


a  chtěl  prožiti,  pokořila  ho  před  sebou  samým 
v  prach  jako  raba.  Ale  hned  vzdor  utlačeného 
propuknul  v  sběsilosti  šílené.  Život  odkopnout 
tak,  jako  byl  odkopnut  jím!  Stěny  kajuty  se  zdály 
sbližovati  a  v  hrdle  mu  uvízl  výkřik,  kterým  je 
snad  chtěl  zadržeti.  Úzkost  překvapila  všecky 
zloby:  smrt  utišila  jediným  pohledem  svým  zou- 


sem  tam  plamínek    přidával    celému  obrazu  jen 
na  barvitosti. 

Když  loď  přistála,  chvátal  Frank  první  na 
břeh.  Vysvobodiv  se  ze  zástupu,  padl  do  náručí 
Nině,  která  zde  denně  čekala,  podavši  zkoušku 
lásky.  Neměli  ovšem  spolu  mnoho  co  mluviti, 
ale  chvat,  jakým  se  brali    k  domovu,  nepozoro- 


váli.  Frank  byl  pln  touhy  po  této  věrnosti  a  za- 
pomínal na  vše,  na  vše  .  .  .  Nebylo  také  mocněj- 
šího plamene  v  mladém  srdci  ženském,  než  jakým 
hořela  žádost  v  Nině. 

Když  odložil  jen  poněkud,  přišla  nahoru 
Nina,  přinášejíc  občerstvení.  Ale  šla  zvolna,  oči 
majíc  sklopeny,  jako  v  bázni.  »Nejste  příliš 
unaven .?«  zeptala  se  skoro  chladně.  >»Ano,  oči 
jsem  příhš  unavil,  ale  srdce  jest  svěží,  Nino, 
rozumějte!  .  .  Vy  jste  na  mne  tak  vytrvale  tedy 
čekávala  .  .  .«  dodal  ještě,  pak  jako  z  vděčnosti 
políbil  ji  na  čelo.  Její  ruka  zavěsila  se  pevně 
kolem  Lubínovy  šíje.  Setkání,  po  němž  oba  tolik 
toužili,  oslavili  obětí  na  oltáři  života.  Nina  byla 
ukojena  ve  svých  obavách  a  touhách.  Tváře  ho- 
řely jí  pravým  purpurem  a  oči  leskly  se  skelně. 
Byla  nejšťastnější. 

V  Lubínovi  však  nitro  vřelo  vášní  zmítající 
se  nerozhodně. 

»Nino,  ubohá  tvář  tvoje,  že  jsem  ji  líbali' 
vzlykal.    Nina  oddálila  se  zděšeně  a  zadívala  se. 

»Nešťastna  jsi  mnou,  mnou  samým, «  řekl, 
objasňuje. 

»Co  myslíš,  můj  jediný,  co  mluvíš,  můj...<t 
řekla  lichotivě,  hodlajíc  ho  odvrátiti,  a  objala  ho 
pevně,  tulíc  se  k  němu. 

Ale  v  něm  bylo  vše  vzníceno.  Nic  z  jeho 
vzhledu  nezdálo  se  býti  přirozeným.  Oko  bylo 
jako  shaslé  a  raněné  a  vláda  tělem  malátná,  jako 
toho,  jenž  má  každou  chvíli  klesnouti  mdlobou. 
Vytrhnul  se  jí  a  vstal.  Podepřel  se  o  stůl  a  upřel 
na  ni  pohled  mrtvého  výrazu. 

»Drahé,  dobré  srdce,«  zavzlykal  a  přiskočiv, 
zlíbal  ji.  —  Vzdálil  se.  Odešel  do  města  bez 
určitého  plánu,  co  tam  počne. 

Tam  potácel  se  ulicemi  bez  plánu  a  beze 
všeho  zámyslu,  dávaje  se  zachvacovati  nestálými 
dráždidly  svojí  již  dost  a  dost  enervované  sou- 
stavy. 

Lidské  hlasy.  Zastavil  se  před  dveřmi  osterie, 
kde  při  svém  příjezdu  ponejprv  oddychl  si 
z  překvapení  a  únavy.  Vkročil  tedy  nyní  a  slyšel, 
jak  někdo  ho  vítá  ;  ohlédnul  se  a  před  ním  stál 
jeho  starý  známý  se  svým  dobrotivým  úsměvem, 
jeho  průvodce.  Frank  usedl,  ale  jen  na  chvíli. 
Při  největší  odhodlanosti,  kterou  si  ukládal,  ne- 
mohl s  ním  rozmlouvati.  Nechtěl  si  opět  vše 
uvědomovati  .  .  .  Odešel,  omluviv  se  přílišným 
kouřem,  který  ho  dusí  .  .  .  Pryč  .  .  .  Vyběhnul 
jako  štván.  Jako  šílenec  vyrážel  ze  sebe  slova: 
•  Onen  stařec  —  můj  osud  ve  všech  důsledcích.* 

Nino  I  Ve  své  náruči  dal  jí  ženskost  —  dí- 
těti ...  A  panenství,  které  mu  dala  1  .  .  Pravé 
určení  přírody:  co  je  žena,  která  nepoznala? 
To  nejsou  bytosti  schopné  k  životu,  má-li  se 
opravdu  žíti!  Přírodo,  matko  plodná!  Pak —  ta 
slova  stigmatická,  pálící  sarkasmem,  vržená  v  tvář 


oněch  jako  rána  mečem,  známka,  kterou  má 
každá  vepsánu  ve  výrazu  svých  rysů,  stará  panna. 
Ostatně  termin  poměrně  lascivní  a  málo  tresta- 
jící .  .  .  Přírodo,  věčně  se  oplozující  .  .  .  Hřích 
proti  přírodě  tedy  a  trest?!  Osud  květiny,  která 
nezúrodněna,  zvadne  jednoho  večera  náhle  a 
tesklivě,  nesměl  býti  přirovnán  ...  V  tom  byla 
poesie  smutku:  ale  zde  monstrum  lidského  rodu 
a  svobodné  vůle.  Vždyť  každý  disponuje  samým 
sebou.  Je  svůj,  a  jest  třeba  býti  svůj. 

Temná  myšlénka.  Přivalila  se  jako  rostoucí 
kotouč  s  nepoměrnou  rychlostí.  Udeřila  ho.  Ne- 
nadále. Zanechala  v  něm  dosti  zřetelnou  ozvěnu. 
Zdálo  se  mu,  jako  by  si  byl  podal  sám  zbraň 
opraviti  situaci.  (Stával  se  šíleně  jednostranným 
ve  svých  myšlénkách.)  Disponuje  tedy  sebou 
samým!  Ovšem.  .  .  >Štěstí  k  tvému  návratu*  — 
viděl  ten  papír  před  sebou  .  .  .  Hravá,  dětsky 
myšlená  slova  .  .  .  Ano  —  svůj.  Navrátí  se  přede- 
vším sobě. 

Frank  se  ocitl  na  náměstí  a  zalekl  se  té 
tiché  rozsáhlosti,  rozdělené  stínem  chrámu,  který 
vrhal  měsíc,  na  dvě  prostory.  Plochu  důvěrně 
lákajícího  přítmí,  plnou  tiché,  snivé  hudby:  jakési 
nokturno  dojímající  i  toho,  komu  nevyznívalo, 
a  místo  tonoucí  v  záři  měsíce,  kde  nebylo  člo- 
věku volno,    bez    klidných  myšlének,  okouzlené. 

Chrám  vypínal  se  před  ním  ve  své  massivní 
bytosti,  která  z  ostrých  obrysů  padala  těžce  na 
jeho  myšlénky,  jenom  věže  ve  svých  nejvyšších 
růžicích  byly  rozeznatelný  do  všech  detailů.  Toto 
životní  dílo  (tak  zdálo  se  k  němu  zavznívati), 
strmí  zde  jako  zástava  práce,  oddané  pevně  cíli. 
»Moje  záměry,*   řekl  Frank  nahlas,   až  se  zalekl. 

Zasmál  se  trpce,  zběsile  ...  Je  bez  rozumu? 
Trochu  klidu  .  .  .  Marno:  vrátiti  se  zpět  k  Amatě, 
zemřela  by  zlým  tušením,  pohlédnuvši  naň.  Nině 
je  zavázán  —  jest  jí  vděčen.  Než,  má  právo  .  .  . 

Zrodil  se  v  něm  démon.  Frankův  obličej 
vzal  na  se  ráz  strnulý,  téměř  bezmyšlenkovitý 
a  zdál  se  představovati  toho,  jenž  dlouhým  plá- 
čem slzy  ztratil.  A  zase  rostla  v  něm  děsivá  my- 
šlénka .  . . 

»Amato,  kde  jsme  byli  my,  s  naší  srdeč- 
ností a  čistou  touhou?!  Proč  tolik  jemnosti  tvojí 
pro  ruce,  které  nedovedou  než  bráti  neurvale. 
Když  jsi  mi  podala  naposled  .  .  *  Zdálo  se  mu, 
že  vidí  její  přízrak,  mlunný,  průhledný  září  mě- 
síce. Zjevil  se  nad  chrámem  obraz  panny  a  nad 
ním  planeta,  řídící  její  podstatu  .  .  . 

Prchl  odtud  v  obavě,  kterou  nepochopil  a 
neuvážil.  Pádil  dolů  k  moři.  Zapadl  do  vlhkého 
písku,  který  opustily  právě  vlny  až  po  nejzazší 
hranici.  Celé  prostory,  pokryté  jemným  pískem, 
volaly  po  vlně,  hrající  si  nesčetnými  zrnky  jeho 
a  lasturami.  Poznával  zde  Frank  jako  nejvyšší 
zákon  účel,  který  nestrpí  odchylky.  Dokoní. 


%      %      %     lir      llf 


z   BÁSNÍ   AD.   BOH.   DOSTALA. 

z  ODDÍLU     HOVORY  S  DUŠÍ 


Je  tady,  duše  má,  všecko  jen  na  chvíli, 
bláhový,  kdo  tu  oč  prosí; 
musí  ti  postačit,  že  jsme  se  napili 
ze  květu  alespoň  rosy. 


Skřivan  si  ve  slunci  jásavě  zazvoní, 
mráz  ho  však  najednou  spálí, 
ponejprv  zabouří,  fialka  nevoní  — 
proč  ztichli,  kdo  se  tu  smáli. > 


Ba  už  i  s  oblohy,  zdá  se  ti,  slyšíš  vzlyk, 
hvězdy  se  v  bezednu  tratí  — 
A  člověk  touží  přec  aspoň  ten  okamžik 
někomu  celičký  vzdáti. 


II. 


L  krajiny  štěstí  smutný  exulant 
má  duše  mlčky  v  dálku  odcházela, 
v  mlhavou  dálku,  jako  hrdý  grand, 
jen  vrásku  kolem  sevřených  rtů  měla. 

Šla  prachem  cest  a  nepohlédla  zpět: 
to  věděla,  že  vzadu  se  jí  smějí; 
pták  zazpíval,  na  mezi  voněl  květ, 
leč  každou  ránu  hojit  neumějí. 


Šla  mlčící  a  jenom  tiskla  ret  — 
co  krásných  snů  tam  v  troskách  dohořívá! 
V  tom  byla  velkost,  tenkrát  umřít  hned  — 
ted  nelze  už,  teď  jenom  trpět  zbývá. 

A  na  konec  jsme  došli  v  cizí  zem, 
kde  nezná  nás  ni  květ,  ni  strom,  ni  ptáče 
a  tady  teprv,  v  chrámě  setmělém , 
má  duše  v  koutku  usedavě  pláče. 


JAKO  TOPOL  OSAMĚLÝ 


Jako  topol  osamělý  na  podryté  stojím  hrázi, 

vím,  že  ještě  před  polednem  náhlý  blesk  mne  k  zemi  srazí. 

Z  koruny  mé  z  rána  písně  krajinou  se  tiše  smály, 
ale  ptáci  odletěli,  a  teď  jenom  slunce  pálí. 

A  tak  stojím  a  jen  hledím,  jak  je  obzor  kolem  šedý, 
a  jen  čekám,  nad  hlavou  až  zahřímá  mi  naposledy. 


Vím,  bude  to  před  polednem,  ale  přec  se  nezachvčji, 
na  podryté  stojím  hrázi,  kořeny  mé  v  prázdno  čnějí. 

Ale  jednu  touhu  přece  listí  moje  zašeptalo: 
aspoň  ještě  jedno  ptáče  aby  mi  tu  zazpívalo, 

jenom  jednou,  nežli  zahřmí  —  ale  už  sek  bouřce  stmělo. 
Jsem  jen  topol  osamělý,  na  nějž  všecko  zapomnělo. 


DVA    LISTY. 


JAROSLAVU  KVAPILOVI. 


Kd 


<de  je  naše  štěstí?  Ty's  je,  mistře,  hledal, 
temnotou  i  zoři  za  ním  spěl  jsi  s  touhou, 
a  když  v  ranní  rose  bůh  je  tobě  nedal, 
za  ním  šel  jsi  dále  k  slunci  cestou  dlouhou. 

Hvězdy  padat  zřel  jsi  v  bezdna  mlčclivá, 
ve  dnech  smutku  viděrs,  jak  se  slunce  tratí, 
až  ta  bytost  jedna  zlatovlasá,  snivá, 
oddaně  a  tiše  růži  podala  ti. 

A  s  ní  přišlo  světlo,  a  s  ní  přišlo  štěstí, 
pochopit  ten  zázrak  jen  tvá  duše  umí. 
Jen  tak  možno  žíti,  jen  tak  možno  kvésti, 
když  do  stínů  srdce  ženy  láska  šumí. 


Já  teď  přišel  taky  na  tu  cestu  sráznou, 
kde  je  moje  štěstí,  marně  hledám  všude; 
jednou  jsem  je  držel,  dnes  mám  ruku  prázdnou, 
a  jen  pohled  zpátky  do  mladosti  chudé. 

Že  tam  v  dálce  kdesi  na  rozhraní  světů 
ještě  slunce  svítí?  Pro  mě  nezaplálo. 
Rozeběhl  jsem  se,  plnou  náruč  květů, 
trochu  tepla  chtěl  jsem  —  marné.  Jiné  hřálo. 

A  tak  mamo  hledat,  kde  je  moje  štěstí, 
marné  ruce  spínat,  nevrátí  se  zpátky. 
Jiným  bude  hořet,  jiným  bude  kvésti, 
ale  smutný  básník  život  měl  tak  krátký. 


iVlůj  mistře,  bolest  svou  jsem  přines'  k  tobě  zas, 
do  studně  veršů  tvých  jsem  horkou  hlavu  smáčel, 
plakat  už  nemoh'  jsem,  rouhat  se  selhal  hlas, 
a  Smrti  těžký  stín  mé  duše  plání  kráčel. 
Mých  dávných,  čistých  dní  mně  líto  bylo  tak, 
mé  matky  úsměvů,  jichž  svět  jsem  prohrál  drahý, 
a  oněch  prvních  žen,  jichž  zapomněl  jsem  pak  — 
ó  dobo  mladosti,  ty  prchlá  příliš  záhy! 

Byl  kdysi  slunný  den,  a  chvíli  růže  kvetly, 

v  hodinách  večera  kdos  u  mých  nohou  sed, 

do  písní  duše  mé  polibků  mušky  slétly  — 

však  bůh  byl  příliš  slab,  vydržet  nedoved. 

Nad  trosky  mladosti  zas  přišla -láska  matky, 

já  chápal,  v  klínu  jí  že  ještě  moh'  bych  spát, 

leč  ďábel  v  duši  mé  v  té  chvíli  zvolal:   Zpátky!  — 

ó  teplo  domova,  jež  marně  chceš  mne  hřát ! 


»Ó  dobo  mladosti,  ty  prchlá  přiliS  záhy, 
ó  teplo  domova,  jež  marní;  chceš  mne  hřát, 
má  lásko  šílená,  ty  přelude  můj  drahý, 
ó  žití  ztracené  —  já  umi^el  bych  teď  rád!« 

Básníkův  denn 

A  na  trh  života  když  vrátil  jsem  se  sám, 

co  prodat  nemaje,  a  koupit  příliš  hrdý, 

v  hodině  poslední  jsem  vešel  v  tichý  chrám, 

a  padl  před  oltář  a  smáčel  kámen  tvrdý. 

A  zázrak  stal  se  teď:  ze  světic  nejdražší 

šla  se  ranou  oddaně  u  měsíčný  večer  vlahý  — 

Smím  ještě  žít,  tvůj  dech  stín  Smrti  zaplaší, 

má  lásko  šílená,  ty  přelude  můj  drahý! 

Já  modlil  jsem  se  tak,  však  ďábel  neusínal, 
a  v  chvíli  nejbližší  jsem  v  cestě  své  stál  sám, 
a  marně  volal  jsem  a  marně  ruce  spínal, 
jen  výsměch  z  duli  kdes  se  valil  ke  hvězdám. 
A  všecko  řítilo  se  náhle  do  bezedná, 
mé  touhy,  mládí  mé,  slunce,  jež  chtěla  hřát  — 
mistře,  dnem  soudu  je  taková  chvíle  jedna. 
O  žití  ztracené  —  já  umřel  bych  teď  rád! 


z><:?z>'^'s9z>z>z> 


VÁCLAV  Hladík: 


EVŽEN   VOLDAN. 


—  ROMAN. 


\ /klouzla  žlutými  dveřmi  do  zahrady 
^       Voldan  nezpozoroval  ji  v  prvním  okamžiku 
a  zaslechnuv  kroky  skřípající  na  písku,  otočil  se 
a  letěl  jí  vstříc. 

Byla  celá  černě  oděná.  I  závoj  měla  černý.  Na 
klobouku  měla  rudou  stužku  a  na  prsou  kytičku 
růží  Plaše  zakmitl  se  za  závojem  úsměv,  po- 
hlédla na  Voldana,  jakoby  chtěla  říci:  »Tu  jsem 
a  nedivte  se,  vždyť  to  není  nic  zvláštního,'  a 
stisknuvši  mu  ruku  krátce  a  prudce,  prohodila, 
obracejíc  oči  kolem: 

»Ah,  zde  je  to  rozkošné.  Zapomenuté  za- 
hrady ...  a  ty  staré  domy  .  .  .« 

A  nevšímajíc  si  pobouření  Voldanova,  který 
by  nejraději  uchopil  ji  do  náruče  a  odnesl  do 
svého  domku,  opakovala: 

»Skutečně  rozkošné  ...» 

»Podle  toho  mohu  doufat,  že  mne  častěji 
vyznamenáte  .  .  .« 

»Proč  ne  .  .  .«  odvětila  suše  a  kráčela  za- 
hradou. 

Mladý  muž  se  zachmuřil.  Představoval  si 
vše  zcela  jinak.  Sledoval  ji.  Vnadně  se  nesla, 
útlá,  elegantní,  s  měkkou  kyprostí  boků,  patr- 
ných pod  šatem  shrnutým  a  podkasaným,  jak 
jej  nazvedala  a  k  jedné  straně  přidržovala  rukou. 

Vše  si  prohlédla,  vše  si  dala  vysvětlit,  za- 
stavovala se  před  záhony,  stroinky,  do  skleníku 
vnikla  a  zašli  na  druhý  břeh  Certovky. 

Slunce  zapadlo  Bledé,  oranžové  záření  ostalo 
po  něm  na  obloze. 


Zahrady  bezlisté  a  hnědé  tměly  se  v  smutném 
mlčení,  jež  oživovalo  pouze  podvečerní  štěbetání 
přeletujících,  na  větvích  se  shromažďujících  vrabců. 
Tráva  vyrážela  ze  země,  světlá  a  řídká.  Snivý 
klid  hostily  ty  tiché  zahrady  uprostřed  starých 
paláců  Jen  vodotrysk  na  druhém  břehu  ne- 
únavně zpíval  svou  píseň  melancholickou  a  la- 
škovnou,  metal  do  výše  šplouchavé  proudy. 

» Kde  máte  gondolu.?*  pravila  slečna  Havlenova. 

♦Jakou  gondoluř* 

»Vždyť  je  tu,«  okazovala  s  můstku  kolem 
sebe,  íkrásněji,  nežli  na  lagunách  benátských. 
Podívejte  se  na  ty  paláce  vůkol,  a  když  zelefí 
bují  na  březích,  musí  tu  být  čarovněji  nežli  na 
Canale  grande. « 

♦  Ano,  starých  domů  a  pyšných  paláců  je 
tu  bezmála  tolik  jako  v  Benátkách  a  bujné  zeleni, 
kvetoucích  stromů  daleko  více  —  ale  pro  gondolu 
je  pramálo  místa.  Ta  poetická,  benátská  nádhera 
je  omezena  prosoti  mlýnů,  pro  gondolové  pro- 
jížďky zbývá  jen  několik  málo  metrů.' 

To  se  nelíbilo  slečně  Míně  Snila  o  večerní 
jízdě  na  loďce,  na  gondole  po  vltavském  rameni 
po  celé  délce,  pod  mostem  kamenným  a  v  té 
malebné  části  za  ním,  jež  nejvíce  připomíná  Be- 
nátky, těmi  domy  jako  na  pilotách  vystavěnými 
a  vykrášlenými  nejen  květinami  v  oknech,  ale 
i  rozvěšeným,  sušícím  se  prádlem  na  pavlačích. 
A  odsud  na  širou  hladinu  Vltavy,  kolem  ostrovů 
a  pak  zase  se  vrátit  do  zákoutí  snivých,  aristo- 
kratických zahrad. 


To  by  bylo  rozkošné ! 

Voldan  s  úsměvem  souhlasil 

»Skoda,  že  nemůžeme  koupit  si  ty  protivné 
mlýny  a  uvolnit  Certovku.  Nějaký  milion  by  stačil, 
abych  mohl  vyhověti  vaší  vznešené  choutce 

Přikývla  vážně  hlavou : 

•  Vy  nemůžete  —  jsme  na  to  chudi.  Jediný 
Wollner  .  .  .  eh  — « 

Mávla  rukou  a  zasmála  se: 

•  Jaké  dětinské  řeči !« 

Obrátila  se  k  Voldanovi  a'  doložila: 

» A  teď  mi  okažte.  kudy  se  chodí  k  vám  . .  . 

Ten    dům    s  prejzovou    střechou?    Viďte?    Mám 

ráda  takové  domy.  Ani  nevíte,   jak  je  mi  nepři 

jemný  ten  náš  banální  smíchovský  činžák  .  .  .  .« 

Nabídl  jí  rámě    a  řekl  žertovně: 

•  Račte  tedy,  má  drahá,  pokládati  můj  palác 
za  svůj  .  .  .« 

•  Děkuji  vám.  To  již  je  jako  vyzvání  k  siíatku. 
Ze  se  nestydíte,  doktore!  Takový  švihák  jste 
vždy  byl.  A  nám  by  to  ani  neslušelo.  Já  jsem 
volný  pták,  toužím  po  změnách  a  neklidu.  Prosím 
vás,  potulná  muzikantka,  to  je  má  budoucnost. 
A  vy?  Máte  důležitější  věci  před  sebou  a  když 
již  tu  hloupost  provedete,  tak  doufám,  že  budete 
též  trochu  finančně  spekulovat  při  tom  « 

Žertovné  povídání  úplně  zvrátilo  prvotní  ná- 
ladu mladého  muže,  který  se  chvěl  v  očekávání 
dostaveníčka  lásky.  Byl  rozladěn  poněkud  proti 
Míně,  která  jej  stále  podražďovala  svou  vnad- 
nou  roztomilostí  a  stále  odkazovala  do  mezí  ko- 
rektnosti svou  půvabnou  chladností. 

>To  je  květin  —  to  je  krásné !«  zaplesala 
živě,  když  vkročila  do  jeho  bytu. 

Líbila  se  jí  ta  dvorná  pozornost  Voldanova, 
pohladila  jej  a  chytivši  jej  zlehka  za  knír,  při- 
táhla k  sobě  jeho  tvář  a  políbila  jej. 

Voldan  sevřel  ji  náruživě. 


>Míno  .  .  .  má  zlatá  MínoU  zašeptal  přerý- 
vavě,  rozechvěle  a  přitiskl  ji,  nazvedl  ji  v  náručí, 
jakoby  ji  chtěl  odnésti  na  loktech. 

Slečna  Havlenovase  zarděla,  přivřela  v  první 
chvíli  oči,  ale  pak  ihned  se  mu  vyprostila  z  objetí. 

»Ale,  příteli,  jaké  to  výbuchy  U  pravila  s  ko- 
ketním úsměvem  a  kárala  jej  jako  školáka. 

Voldan  v  duchu  zuřil,  ale  nemohl  si  zapřít, 
že  mu  imponovala  nevýslovná  grácie  v  té  její 
capriciesní  střízlivosti. 

•  Odpusťte, «  zahučel  jen. 

Prohlédla,  prošukala  všechny  kouty  jeho  bytu, 
všimla  si  všech  fotografií  a  podobizen. 

»Vy  jste  měl  milenek,  příteli,  co?  Můj  obdiv 
nuisi  asi  velice    lichotit  vaší  mužské    ješitnosti  je 

»Přišla  jste  si  tropit  ze  mne  žerty ?« 

»Nu  ...  nu...  nehorši  se  na  mne,  Evžene  . . .« 
a  přitulila  se  k  němu  něžně,  ale  v  pootevřených 
očích  a  sešpulených  rtech  měla  nezbedný  úsměv. 

Voldan  ji  lehce  odstrčil. 

•  Tohle  je  také  jeden  z  vašich  žertíků,  sladká 
Mino,  ale  mne  nedopálíte!« 

•  Hleďme  hol«  durdila  se  Mina,  »co  si  to 
dovolujete,  pane?  Vy  že  nejste  dopálen?  Div  že 
nepuknete !« 

A  oběma  rukama  vjela  mu  do  vlasů,  roz- 
cuchala   jej  a  se    smíchem    jej    objala    a  zlíbala. 

Její  rty  vlahé  a  jemné  sladce  planuly,  její 
dech  voněl  a  ona  celá  se  zachvívala.  Zdálo  se 
mu,  že  z  celé  její  bytosti  vane  a  sálá  zvláštní 
parfum  ženskosti,  jaký  ještě  nevdechoval  v  objetí 
žádné  ženy.  Cítil  pevnou  svěžest,  mladistvou 
pružnost  dívčího  těla,  delikátního  i  vyvinutého, 
a  cítil,  že  její  krev  dovede  vzplanouti  prudkou 
a  dravou  rozvášněností  milující  ženy. 

>Ah,  dost,  Evžo  .  .  .«  bránila  se  rostoucí 
útočnosti  polibků  jeho. 

•  Miluji  tě.  Mino  .  .  .« 

Povzdechla  jen  a  přivřela  oči.  Pokrač. 


FEUILLETON. 

M.4URICE  Maeterlinck:  RUYSBROECK  PO- 
DIVUHODNÝ. 

Z  ^Pokladu  pokorných*  přel.  Marie  Kalasova. 

Množství  děl  jest  pravidelněji  krásných,  ne?,  tato 
kniha  Ruysbroecka  Podivuhodného.  Množství  mystiků 
jest  výraznějších  a  působivějších;  uvádím  jen  Svyeden- 
borf;a  a  Novalise.  Jest  velmi  pravdě  podobno,  že  dílo 
jeho  vyhoví  jen  pořidku  potřebám  dneška.  Na  druhé 
straně  znám  málo  spisovatelů  neobratnějších  nežli  on; 
zabíhá  chvílemi  do  divných  dětinství,  a  prvních  dvacet 
kapitol:  Okrasy  duchovních  svateb,  ač  tvoři  snad 
nutnou  přípravu,  neobsahuje  hrubě  než  vlažné  a  zbožné 
všední  fráse.  Nezachovává  na  venek  žádného  pořadu, 
žádné  scholastické  logiky.  Opakuje  se  často,  a  mnohdy, 
zdá  se,   si    odporuje.  Pojí  nevědomost   děcka  s  věděním 


člověka,  vrátivšího  se  ze  smrti.  Jeho  křečovitý  sloh  pů- 
sobil mně,  jako  překladateli,  mnohdy  nesnáze.  Uvede 
obraz  a  zapomene  naťí.  Ba  užívá  několik  obrazů  naprosto 
neuskutečnitelných;  a  tento  nevšední  zjev,  nepřirozený 
v  díle  tak  poctivém,  nedá  se  vysvětliti  než  jeho  ncobrat- 
ností  nebo  jeho  neobyčejným  chvatem.  Většina  obratů 
slov  jest  mu  neznáma  a  může  vyjadřovati  jen  nevyjádři- 
telné. 

Takřka  všecky  obyčeje,  obraty  a  pomůcky  filoso- 
fické myšlénky  jsou  mii  neznámy;  snaží  se  mysliti  jen 
nemyslitelné.  Mluví-li  o  své  klášterní  zahrádce,  stoji  ho 
to  námahu,  pověděti  nám  přibližně,  co  se  tam  děje;  tu 
píše  jako  dítě.  Jme  se  poučiti  nás  o  tom,  co  se  děje 
u  Boha,  a  napíše  stránky,  jichž  by  Plato  nebyl  mohl  na- 
psati. Na  všech  stranách  jeví  se  ohromný  nepoměr  mezi 
věděním  a  nevědomosti,  mezi  silou  a  žádostí.  Nesmíte 
očekávati  nějaké  spisovatelské  dílo;  neshledáte  zde  nic 
jiného,  než  záchvatný  let  opojeného,  slepého  a  zkrváce- 
ného  orla  nad  sněžnými  vrcholky. 


Chci  jen  ještě  připojiti  slovo  l:)ralrskO  v^^strahy. 
Naskytlo  se  mně  čísti  mnohé  dílo,  jež  platí  za  velmi  ne- 
jasné: na  přiklad  Die  Lehrlinge  zu  Sais  a  Frag- 
mente od  Novalise;  Bi  ographia  litt  eraria  a  Příte  1 
od  Samuele  Taylora  Coleridge;  Platonova  Timea;  Plo- 
tinovy  Enneády;  Svatá  jména  od  sv.  Diviše  Areo- 
paga;  Aurora  od  velkého  mystika  německého  Jakuba 
Boehma,  s  nímž  náš  autor  má  nejednu  analogii.  Nemíním 
říci,  že  by  díla  Ruysbroeckova  byla  nejasnější  těchto  děl, 
avšak  jejich  nejasnost  se  tak  snadno  neproraine,  poně- 
vadž tu  jde  o  autora  neznámého,  k  němuž  nemáme  pře- 
dem důvěry.  Považoval  jsem  za  nevyhnutelno,  varovati 
poctivě  zvědavce  na  prahu  tohoto  chrámu,  v  němž  není 
stavitelského  uměni,  neboť  tento  překlad  byl  podniknut 
jedině  ku  potěše  několika  Platonikův.  Myslím,  že  všichni 
ti,  kdož  nežili  důvěrně  s  Platonem  a  Novoplatoniky 
ale.Kandrijskými,  nezahloubají  se  do  této  četby.  Hude 
jim,  jako  by  vkročili  do  prázdna;  budou  mít  pocit,  jako 
by  padali  do  bezedné  propasti,  mezi  temnými  a  hladkými 
skalami.  Není  v  této  knize  ani  obyčejný  vzduch,  ani 
obyčejné  světlo,  a  jest  to  duchovní  pobyt,  nesnesitelný 
těm,  kdož  se  naň  nebyli  připravili.  Není  radno  vkročiti 
tam  z  pouhé  literární  zvědavosti;  tam  není  žádných  bi- 
belotů  a  botanikové  obrazu  nenaleznou  tam  více  květů, 
než  by  jich  nalezli  na  ledovcích  točny.  Pravím  jim,  že 
jest  to  bezmezná  poušť,  kde  zhynou  žízní.  Naleznou  zde 
pramálo  vět,  jež  lze  vzíti  do  ruky  a  obdivovati  po  způ- 
sobu spisovatelů;  jsou  to  plamenné  šlehy  nebo  ledové 
kry.  Nehledejte  růži  v  Islandě,  možná  že  některý  květ 
dlí  mezi  dvěma  ledovci,  a  věru,  jsou  tu  nevšední  vý- 
buchy, neznámé  výrazy,  neslýchaná  podobenství,  ale  nc- 
odmění  ztrátu  času  jíti  je  sbírati  tak  z  daleka.  Nutno, 
než  se  sem  vkročí,  nalézati  se  v  stavu  filosofickém  tak 
rozdílném  od  obyčejného  stavu,  jako  jest  rozdílný  stav 
bdění  od  spánku;  co  Porphyrius  ve  svých  >Zásadách 
theorie  o  nadsmyslnu<t  napsal,  zdá  se  nejvhodnější  před- 
mluvou, hodící  se  v  čelo  tohoto  díla. 

Intelligencí  říkáme  mnohé  o  principu,  jenž  stojí 
nad  intelligencí.  Ale  intuice  o  něm  nabýváme  o  mnoho 
lépe  nepřítomností  myšlénky  než  myšlénkou.  Jest  to 
s  touto  ideou  jako  s  ideou  o  spánku,  o  němž  mluvíme 
až  do  jisté  míry  ve  stavu  bdění,  o  němž  však  nabýváme 
vědomosti  a  pojmu  jedině  spánkem.  Věru,  podobné  dá 
se  poznati  jen  podobným,  a  podmínkou  všeho  poznání 
jest,  aby  podmět  stal  se  podoben  předmětu. 

Opakuji,  jest  nesnadno  pochopiti  tyto  věci  bez  pří- 
pravy, a  myslím,  že  prese  všechna  naše  přípravná  studia 
velká  část  tohoto  mysticismu  bude  se  nám  zdáti  čistě 
theoretickou,  a  že  většina  těchto  zkušeností  nadpřirozené 
duševědy  bude  nám  přístupna  pouze  jako  divákům.  Fi- 
losofická obrazotvornost  jest  schopnost,  jíž  lze  nabyti 
jen  pozvolna.  Ocitujeme  se  zde  náhle  na  mezích  lidské 
myšlénky  a  daleko  za  točnou  ducha.  Jest  zde  nevšedně 
chladno;  jest  zde  nevšedně  šero  a  nicméně  neshledáte 
zde  nic  jiného  než  plameny  a  světlo.  Ale  těm,  kdož  sem 
vkročí,  nepřipravivše  duši  svou  na  tyto  nové  poznatky, 
budou  se  zdáti  toto  světlo  a  tylo  plameny  tak  temnými, 
jako  by  byly  malované.  Jedná  se  zde  o  iiejexaktnější 
vědu.  Jedná  se  zde  o  to,  projíti  nejdrsnějším  a  nejne- 
obytelnějším  předhořím  božského  » Poznej  sebe  sama« 
a  půlnoční  slunce  vládne  nad  dunícím  mořem,  kde  duše- 
věda  člověka  mísí  se  s  duševědou  Boha.  To  dlužno  míti 
stále  na  paměti;  jedná  se  zde  o  přehlubokou  vědu  a  ni- 
koliv o  sen.  Sny  nejsou  jednomyslné;  sny  nemají  kořenů, 
kdežto  bělostkvoucí  květ  božské  metafysiky,  zde  vykvetší, 
má  své  tajuplné  kořeny  v  Persii  a  v  Indii,  v  Egyptě  a 
v  Řecku.  A  nicméně  zdá  se  bezvědomým  jako  květ  a 
neví  o  svých  kořenech.  Na  neštěstí  jest  nám  bezmála 
nemožno  vpraviti  se  do  stavu  duše,  jež  tuto  vědu  bez 
námahy  pojala;  nám  nelze  postřehnouti  ji  ab  intra  a 
vytvořiti  ji  v  nás  samých.  Nám  chybí,  co  by  Emerson 
nazval  »ústřední  samočinnosti.  Nám  již  nelze  přeměniti 
tyto  ideje  ve  vlastní    naši  podstatu  a  nanejvýš   lze  nám 


ztvrditi  zvenčí  zázračné  zkušenosti,  jichž  nabyde  jen  pra- 
málo duší  za  trvání  jedné  planetové  soustavy.  »Není 
správno,«  praví  Plotin,  »dotazovati  se,  odkud  toto  intui- 
tivní poznáni  pochází,  jako  by  to  bylo  něco,  co  závisí 
od  místa  nebo  pohybu;  neboť  ono  se  nepřibližuje  tuto, 
aniž  onde  vykročí,  aby  se  ubíralo  jinam;  ale  zjeví  se 
nebo  nezjeví.  Pročež  nemáme  je  sledovati  za  účelem, 
abychom  odkryli  jeho  tajné  zdroje,  ale  nutno  očekávati 
je  v  tichosti,  až  samo,  náhle  nad  námi  zazáří  a  připraví 
nás  na  posvátné  divadlo,  jako  oko  trpělivě  očekává  vý- 
chod slunce. «  A  jinde  dokládá:  »Nikoliv  obrazotvornosti 
ani  rozumem,  jenž  sám  jest  nucen  bráti  své  zásady  od- 
jinud, představujeme  si  nadsmyslno  (totiž  to,  co  dlí  tam 
nahoře)  jen  schopností,  jakou  na  ně  patříme,  schopností, 
jež  nám  dovoluje  o  něm  mluviti  zde  na  zemi.  Vidíme  je 
tudíž,  vzbudivše  v  sobě,  zde  na  zemi,  tutéž  sílu,  již  třeba 
vzbuditi  v  sobě,  když  jsme  v  světě  nadsmyslném.  Podo- 
báme se  člověku,  jenž  dostoupiv  vrcholu  hory,  spatřuje 
svým  okem  předměty  neviditelné  těm,  kdož  nebyli  s  nim 
vystoupili. 1  Avšak,  ačkoliv  všecky  bytosti  od  nerostu 
k  rostlině,  až  k  člověku,  jsou  pozorování,  jsou  to  pozo- 
rování bezvědomá  a  nám  jest  velice  nesnadno  nalézti 
v  sobě  některou  upomínku  předcházejíc!  činnosti  mrtvé 
schopnosti.  Tu  podobáme  se  oku  v  přirovnání  novo- 
platonickém:  »Oko  vzdaluje  se  světla,  aby  zřelo  temnoty, 
a  následkem  toho  nevidí ;  neboť  nemůže  zříti  temnot 
v  světle  a  přece,  zbaveno  světla,  nevidí,  tak  že  nevidouc 
vidí  temnoty  tou  měrou,  jakou  je  přirozeně  schopno  je 
viděti. «  Vím,  jaký  úsudek  vysloví  většina  lidí  o  této 
knize.  Budou  v  ní  spatřovati  dílo  blouznivého  mnicha, 
plachého  samotáře  a  posty  opojeného  a  horečkou  ztrá- 
veného  eremity.  Budou  v  ni  viděti  výstředný  a  temný 
sen,  přerývaný  ohromnými  blesky,  a  nic  víc.  To  jest  tak 
běžná  idea,  již  lidé  mívají  o  mysticích;  a  přečasto  se  za- 
pomíná, že  všecka  jistota  nalézá  se  jedině  v  nich.  Ostatně, 
je-li  pravda,  jak  se  říká,  že  každý  člověk  jest  Shake- 
spearem ve  svých  snech,  musili  bychom  se  tázati,  neni-li 
každý  člověk  v  svém  žití  nevyspělým  mystikem,  tisíc- 
kráte transcendentalnějším  než  všichni,  kteří  se  byli 
označili  slovem. 

Které  jest  jednání  člověka,  jehož  poslední  pohnutka 
není  mystická?  A  oko  milenky  nebo  matky,  na  příklad, 
není-liž  tisíckráte  nevysvětlitelnější,  neprozírnější  a  my- 
stičtější než  tato  kniha,  ubohá  a  vysvětlitelná  konečně 
jako  všechny  knihy,  jež  jsou  jen  mrtvé  taje,  jichž  obzor 
se  už  neobnovuje?  Nechápeme-li  toho,  to  že  už  vůbec 
ničeho  nechápeme.  Avšak,  abychom  se  vrátili  k  našemu 
autorovi!  Mnozí  rozpoznají  snadno,  že  tento  mnich,  dalek 
jsa  šílenství  z  hladu,  samoty  a  horečky,  měl  naopak 
jeden  z  nejmoudřejších,  nejpřesnějších  a  nejjemnějších 
orgánů  filosofických,  jakých  kdy  stávalo.  Praví  se  o  něm, 
že  žil  v_své  chýši,  v  Groendaelu,  v  hloubi  lesa  soignes- 
ského.  Žil  na  počátku  jednoho  z  nejpodivnějších  století 
středověku,  století  čtrnáctého.  Neznal  jazyka  řeckého  a 
snad  ani  latinského.  Byl  samoten  a  chůd.  A  přece  v  hloubi 
tohoto  soumračného  brabantského  lesa  duše  jeho,  ne- 
vědoucí a  prostá,  pojímala,  aniž  sama  věděla,  oslepné 
odlesky  všech  osamělých,  tajuplných  vrcholů  lidské  my- 
šlenky. Zná,  nevěda,  platonism  Řecka,  zná  sufism  Persie, 
brahmanism  Indie  a  buddhism  Tibetu;  a  jeho  čarovná 
nevědomost  nalézá  moudrost  pohřbených  věků  a  před- 
vídá vědu  věků  nezrozených.  Mohl  bych  uvésti  celé 
stránky  z  Platona,  Plotina,  Porphyra,  z  knih  Zend,  z  gno- 
stiků a  z  Kabbaly,  jejichž  takřka  božská  podstata  nalézá 
se  netknuta  ve  spisech  poníženého  mnicha  vlámského. 
Panují  zde  podivné  shody  a  zneklidňující  soulady.  Ba, 
co  více!  Zdá  se  chvílemi  předtušiti  většinu  svých  před- 
chůdců atak,  jako  Plotin  započíná  svou  vznešenou  cestu 
na  křižovatce,  kde  Plato  zděšen  stanul  a  poklekl,  mohli 
bychom  říci,  že  Ruysbroeck  vzbudil  po  odpočinku  mnoha 
věků  na  tento  způsob  myšlení  (neboť  tento  způsob  my- 
šlení nespí  nikdy),  ale  tento  způsob  slova  usnuvší  na 
horách,  kde  Plotin  oslněn  jej  byl  zůstavil,  tiskna  dlaně 
k  očím   jako  před  velikým  požárem. 


518 


Avšak  ústrojí  jejich  myšlének  se  podivně  liší.  Fialo 
a  Plotin  jsou  především  knížata  dialektiky.  Dospívají 
k  mysticismu  cestou  vĚdy  rozumové.  Spoléhají  na  svou 
rozsudnou  duši  a  zdaji  se  nedůvěřovali  duši  nazírající 
a  pozorující.  Rozum  shlíží  se  v  zrcadle  rozumu  a  snaží 
se  setrvati  nedůtklivým  vůči  všem  ostatním  vniknuvším 
odleskům.  Jde  svou  cestou  jako  sladká  voda  řeky  upro- 
střed moře,  v  předtuše  brzkého  splynutí.  Zde  naopak 
shledáváme  zvyky  asijského  myšlení;  duše  nazírající 
vládne  samojediná  nad  rozsudným  výnosem  myšlének 
slovy.  Sen  zbaven  pout.  Jest  to  snad  méně  jisté?  Nelze 
říci.  Zrcadlo  lidského  rozumu  jest  naprosto  neznámé 
v  této  knize,  ale  existuje  jiné  zrcadlo,  temnější  a  hlubší, 
jež  chováme  v  skrytu  naší  bytosti;  žádná  jednotlivost 
není  tu  zřetelně  zjevná  a  slova  se  neudrží  na  jeho  po- 
vrchu, rozum  by  je  rozbil,  vhrouživ  v  nč  na  okamžik 
své  svétské  světlo;  ale  cosi  jiného  se  v  něm  chvílemi 
objevuje;  jest  to  duše?  či  sám  Bůh?  nebo  obé  zároveň  ? 
Toho  nikdy  nezvíme  a  nicméně  jsou  tato  takřka  nevidi- 
telná zjevení  jedinými  a  skutečnými  vládci  života  nejvíce 
nevěřícího  a  nejzaslepenějšího  z  nás.  Zde  nespatříte  nic 
jiného  než  nejasné  mihotání  odlesku  tohoto  zrcadla; 
a  poněvadž  jest  poklad  jeho  nevyčerpatelný,  nepodobá 
se  toto  mihotání  žádnému  z  oněch  odlesků,  jež  jsme 
sami  v  sobě  poznali;  a  přes  to  vše  jeví  se  býti  jeho 
jistota  nadobyčejnou.  A  proto  neznám  nic  tak  ústraš- 
ného  jako  tuto  poctivou  knihu.  Není  na  světě  žádného 
psychologického  poznatku,  žádné  metafysické  zkušenosti, 
žádné  mystické  intuice,  byť  sebe  více  nejasné  a  hluboké 
a  neočekávané,  jichž  bychom  nemohli,  třeba  li,  vytvořiti 
a  na  okamžik  vzbuditi  v  nás  samých  k  životu,  abychom 
se  usvědčili  o  jejich  lidské  totožnosti;  ale  zde  podobni 
jsme  otci  nemohoucímu  se  rozpomenouti  na  tvář  svých 
dětí.  Žádná  z  těchto  myšlének  nemá  sesterskou  podobu 
s  některou  pozemskou  myšlénkou;  jest  nám,  jako  bychom 
pozbyli  zkušenosti  Boha,  a  přece  vše  nasvědčuje  tomu. 
že  nevkročili  jsme  do  domu  snův.  Nemáme-li  zvolati 
s  Novalisem,  že  tytam  jsou  doby,  kdy  duch  Boha  byl 
nesrozumitelný  a  smysl  života  že  navždy  ztracen?  Ze 
vše  bylo  zjevením  ducha,  ale  dnes  že  postřehujeme  jen 
mrtvé  odlesky,  jimž  už  nerozumíme  a  že  žijeme  jedině 
z  ovoce  lepších   časů  ? 

Myslím,  že  nutno  doznati  si  pokorně,  že  klíč  k  této 
knize  nenalézá  se  na  všedních  cestách  lidského  ducha. 
Klíč  tento  není  určen  pro  pozemské  brány  a  nutno  si 
jej  zasloužiti  vzdálením  se  co  možná  daleko  od  země. 
Jen  jednoho  viidce  lze  ještě  potkati  na  těchto  osamělých 
křižovatkách,  jenž  nám  může  dáti  poslední  pokyny  na 
cestu  k  tajuplným  ohnivým  ostrovům  a  k  ledovcům  ab- 
strakce a  lásky;  jest  to  Plotin,  jenž  se  pokoušel  rozebí- 
rati lidským  rozumem  božskou  schopnost,  jež  zde  vládne. 
Zakusil,  jak  říkáme  slovem,  jež  nic  nevyjadřuje,  tytéž 
»e.\tase«,  jež  jsou  vlastně  teprve  začátek  konečného  od- 
krytí naší  bytosti  a  za  zmatku  a  temnoty  extase  neza- 
vřel ani  na  okamžik  tázavé  oko  psychologa,  jenž  se  snaží 
klásti  účet  i  z  nejnevšednějších  zjevů  naší  duše.  Plotin 
jest  tudíž  poslední  hráze,  zkad  nám  lze  poněkud  pozo- 
rovati vlny  a  obzor  tohoto  soumračného  moře.  On  se 
snaží  prodloužiti  stezky  všedního  rozumu  až  do  samého 
středu  těchto  zmatků,  proto  nutno  vraceti  se  k  němu 
neustále,  neboť  Plotin  jest  jediný  analytický  mystik.  Těm, 
kteří  by  chtěli  podniknouti  tyto  divuplné  výpravy,  chci 
udati  ještě  jednu  stránku,  kde  se  snažil  vysvětliti  ústrojí 
božské  schopnosti  vnitřního  nazírání  (introspekce). Praví: 
»V  rozumovém  nazírání  spatřuje  rozum  předměty  nad- 
smyslné  pomocí  světla,  jež  na  ně  metá  Prabytost,  a  vida 
tyto  předměty  vidi  opravdově  světlo  nadsmyslné.  .Avšak 
věnuje  pozornost  osvětleným  předmětům  nevidí  dosti 
jasně  Princip,  jenž  je  osvětluje,  kdežto,  zapomenc-li  na 
předměty,  jež  vidí,  hledě  jen  na  jas,  jenž  je  činí  viditel- 
nými, uzří  světlo  samo  a  Princip  světla.  Avšak  ne  mimo 
sebe  spatřuje  intellekt  světlo  nadsmyslné.  V  tom  po- 
dobá se  oku,  jež  nehledíc  na  vnější  a  cizí  světlo,  ba 
dříve,  než  je  postřehlo,  jest   náhle   zasaženo  jasem  jemu 


vlastním,  nebo  paprskem  vytrysknuvším  z  něho  samého 
a  zjevivš  m  se  mu  uprostřed  temnot;  a  rovněž  tak  oko, 
jež,  aby  nevidělo  jiných  předmětů,  zavře  svá  víčka  a 
bére  ze  sebe  sama  své  světlo,  nebo  jež  přitlačeno  dlaní, 
spatřuje  světlo,  jsoucí  v  něm.  Tu  pak  ničeho  vnějšího 
nevidouc,  vidí,  i  vidí  více  než  kdy  jindy,  neboť  vidi 
světlo.  Předměty,  jež  před  tím  bylo  vidělo  a  byť  byly 
sebe  zářnější,  nebyly  světlo  samo.  Tak  i  rozum,  když 
přimhouřiv  oko  nad  jinými  předměty,  uzavře  se  do  sebe, 
nevida  ničeho  vidí,  ne  cizí  světlo  zářící  v  cizích  podo- 
bách, ale  své  vlastní  světlo,  zazářivší  náhle,  vnitřně 
ryzím  jasem.* 

»Nutno,«  praví  pak  dále,  »aby  duše  zkoumající 
Boha  utvořila  si  o  něm  ideu  hledáním  poznati  jej;  dále 
nutno,  aby  jsouc  si  toho  vědoma,  s  jakou  velebností  se 
hodlá  spojiti  a  jsouc  přesvědčena,  že  nalezne  blaženost 
v  tomto  spojení,  se  vnořila  do  hlubin  božství  tak,  až  by 
na  místě,  aby  nazírala  na  sebe,  na  místě,  aby  nazírala  na 
nadsmyslný  svět,  stala  se  sama  předmětem  nazíráni  a 
zářila  jasem  pojímání,  jež  má  na  oněch  výsostech  svůj 
zdroj. « 

Toť  jest  tak  asi  vše,  co  nám  lidská  moudrost 
o  těchto  věcech  může  říci,  to  jest  asi  vše,  co  kníže 
transcendentalných  metafysiků  byl  s  to  vyjádřiti;  všecky 
ostatní  výklady  musíme  nalézti  v  nás  samých,  v  oněch 
hlubinách,  kde  všechen  výklad  zaniká  v  svém  výrazu. 
Neboť  nejen  na  nebi  a  na  zemi,  ale  především  v  nás 
samých  jest  více  věcí,  o  kterýchž  moudrost  naše  nemá 
zdání  a  jakmile  nejsme  nuceni  formulovati,  co  jest  v  nás 
tajemného,  jsme  hlubšími  všeho,  co  bylo  kdy  napsáno, 
a  většími  všeho,  co  existuje. 

Tož  přeložil-li  jsem  tuto  knihu,  jest  to  jedině  proto, 
že  myslím,  že  spisy  myslitelů  jsou  nejčistšími  démanty 
zázračného  pokladu  lidského;  byť  snad  překlad  byl  zby- 
tečný, neboť  zkušenost  zdá  se  dokazovati,  že  málo  na 
tom  sejde,  udá-li  se  mystérium  inkarnace  myšlénky 
v  světle  nebo  v  tmách  ~  dostačí,  že  se  udala.  Avšak, 
nechť  tomu  jakkoliv,  pravdy  mystické  mají  před  prav- 
dami obyčejnými  tu  podivnou  přednost,  že  nemohou  za- 
starati ani  zemříti.  Není  jediné  pravdy,  jež  by  nebyla 
jednoho  rána  sestoupila  na  tento  svět,  plna  podivuhodné 
síly  a  mládí  a  pokryta  svěží  a  divuplnou  rosou,  vlastní 
věcem,  které  nebyly  nikdy  před  tím  vysloveny;  projděte 
dnes  chorobinec  'diiše  lidské,  kam  všecky  jdou  zemříti 
každý  den,  neshledáte  ani  jediné  mystické  myšlénky.  Ty 
jsou  neporušitelný  jako  andělé  Swedenborga,  kteří  kráčí 
neustále  k  jaru  své  mladosti,  tak  že  nejstarší  zdají  se 
nejmladšími;  a  nechť  přišly  z  Indie,  z  Řecka  nebo  ze 
Severu,  nemají  vlasti,  ani  dne  narozeni  a  všudy,  kde  se 
s  nimi  setkáme,  zdají  se  nehybný  a  všudypřítomný  jako 
sám  Bůh.  D  lo  stárne  jen  u  poměru  k  svému  antimysti- 
cismu  a  proto  tato  kniha  nemá  žádného  data.  Vím,  že 
je  nanejvýš  temná,  ale  myslím,  že  upřímný  a  poctivý 
autor  není  nikdy  temný  ve  věčném  smyslu  toho  slova, 
poněvadž  sám  sobě  vždycky  rozumí  a  to  nekonečně  více, 
než  sám  df. 

Jen  strojené  myšlénky  trčí  ve  skutečných  temno- 
tách a  prospívají  jedině  v  dobách  literárních  a  v  ne- 
upřímnosti věků  příliš  vědomých,  kdy  myšlénka  spiso- 
vatelova zůstává  na  této  straně  toho,  co  vyjadřuje.  Tam 
byl  to  plodný  stín  hvozdu,  zde  jest  to  temno  sluje,  kde 
kííčí  jen  truchle,  cizopásné  rostliny.  Dlužno  míti  též  na 
zřeteli  onen  neznámý  svět,  jejž  tyto  věty  měly  osvítiti 
skrze  dvojí  a  bědná,  neprozírná  okna  slov  a  myšlének. 
Slova,  jak  praveno,  byla  vynalezena  jen  ku  všední  po- 
třebě života  a  jsou  nešťastná,  neklidná  a  užaslá  jako 
tuláci  před  trůnem,  když  některá  královská  duše  je  za- 
vede občas  jinam.  A  pak,  zdaž  je  myšlénka  kdy  přesným 
obrazem  toho  čehosi,  co  ji  zrodilo,  a  není-liž  to  vždy 
stín  zápasu,  jejž  v  ní  spatřujeme,  podobný  onomu  Jakuba 
s  andělem  a  zmatený  u  poměru  velikosti  duše  a  anděla - 
Běda  nám,  praví  Carlyle,  nechováme-li  v  sobě  nic  více. 
než  co  jsme  s  to  vyjádřiti  a  projeviti!   Vím,    že  na  této 


knize  leží  stín  metaný  předměty,  jichž  nepamatujeme, 
že  bychom  byli  kdy  viděli,  a  jichž  užívání  nám  mnich  ne- 
objasnil,  a  jichž  nepoznáme,  až  když  je  sami  uzříme 
s  oné  strany  života;  než  prozatím  dalo  nám  to  nahléd- 
nouti do  dáli,  a  to  jest  mnoho,  Vim,  že  mnohé  jeho  věty 
plují  jako  průsvitné  kry  po  bezbarvém  moři  mlčení; 
avšak  existují,  jsou  odloučeny  od  vod,  a  to  stačí.  Vím 
posléze,  že  divné  rostliny,  jež  pěstoval  na  vrcholích 
ducha,  jsou  zahaleny  zvláštními  mraky;  než  tyto  mraky 
překážejí  jen  těm,  kdož  hledí  z  dola,  a  kdo  má  odvahu 
vzestoupiti,  vidí,  že  mraky  tyto  jsou  ovzduším  náležejí- 
cím k  těmto  rostlinám,  tím  jediným,  v  němž  jim  bylo 
možno  vyklíčiti  na  kraji  nebytí.  Neboť  jest  to  rostlinstvo 
tak  jemné,  že  se  sotva  liší  od  mlčení,  z  něhož  čerpalo 
své  šťávy  a  do  něhož  jako  by  se  chtělo  rozplynouti. 
Celé  toto  dílo  jest  ostatně  jako  zvětšující  sklo,  vložené 
na  temnotu  a  mlčení;  a  mnohdykrát  nelze  ani  rozpoznati 
ihned  konec  myšlének,  které  se  do  nich  noří.  Chvílemi 
proniká  neviditelno  a  jest  třeba  bdělosti,  číhati,  kdy  se 
opět  zjeví.  Kniha  tato  nás  není  daleka,  jest  nepochybně 
v  samém  středu  naší  lidskosti;  my  to  jsme,  kteří  jsme 
od  ni  tak  vzdáleni;  a  jeví-li  se  nám  tak  skličujíc!  jako 
poušť,  zdá  li  se  zde  beznaděj  božské  lásky  tak  ukrutnou, 
a  žízeň  po  výsostech  tak  nesnesitelnou,  to  není  kniha, 
jež  jest  příliš  zastaralá,  ale  my,  kteří  jsme  snad  příliš 
staří  a  trudní,  a  vší  srdnatosti  prázdní,  jako  starci  vedle 
děcka;  a  nepochybně  má  pravdu  jiný  mystik,  Plotin, 
onen  velký  pohanský  mystik,  rce-li  těm,  kdož  si  stěžují, 
že  ničeho  nepostřehují  na  výsostech  vnitřního  nazírání: 
»Předevšim  jest  třeba  přizpůsobiti  organ  hledění  ku 
předmětu,  na  nějž  má  hleděti.  Nikdy  by  oko  nebylo 
zřelo  slunce,  kdyby  nebylo  dříve  vzalo  na  se  tvar  slunce; 
rovněž  duše  by  nezřela  krásy,  nestavši  se  sama  dříve 
krásnou;  a  každý  člověk  musí  započíti  státi  se  krásným 
a  božským,  aby  nabyl  pohledu  krásy  a  božství. « 

LITERATURA. 

F.  X.  Svoboda:  Dozrálo  k  žatvě.  Básně. 
(Nákl.  F.  Šimáčka.) 

Přichází  na  podzim  mezi  strništi,  pod  žloutnoucím 
listím  taková  nálada,  usmívavá  a  melancholická,  rovno- 
vážná a  kontemplativní,  právě  v  tom  tónu,  jaký,  v  paral- 
lele  k  životu,  dává  p.  V.  X.  Svoboda  do  nové  sbírky 
svých  básní.  Jsou  tam  krajinky  podzimní,  ale  i  letní  ještě, 
s  temnou  zelení,  ba  i  jarní  —  ale  do  jejich  slávy  se  mísí 
svist  kosy  ...  a  básník  ho  postřehuje.  Básník  je  si  ho 
velmi  vědom.  Není  to  senilnost  —  ne,  všude  prozrazuje 
muže;  ale  právě  jako  za  svištění  kosy  —  kontemplace, 
poznání  marnosti,  přichází,  zmocňuje  se  všech  pocitů, 
účtuje  s  minulostí,  sbírá  a  řadí  vzpomínky,  pronikajíc 
je  úsměvem  .  .  .  oním  vlažným  úsměvem  krásných  pod- 
zimních dnů.  Není  již  nového  zaměňování  mládí,  nových 
vášní  —  zastavilo  se  vše  .  .  . 

Ve  tři  části  rozdělil  p.  Svoboda  svoji  sbírku.  V  první 
jsou  vzpomínky,  bývalé  emoce,  zašlé  lásky,  stesky;  jako 
by  daleké,  bývalé  jaro.  Druhá  část  je  také  náladová  a 
vzpomínková,  ale  nějak  letní.  Třetí,  převahou,  kontem- 
plativní a  resumujíci.  Ostatně  nemají  nápisu  jednotlivé 
části,  a  má  charakteristika  týká  se  jen  celkového  výrazu. 

Pan  Svoboda  je  lyrik  zvláštního  druhu  a  osamělý  — 
a  jeho  lyriku,  zdánlivě  tak  prostou,  mohou  plně  cítit 
jen  lidé  velmi  složití,  velmi  raffinovaní.  Zní  to  velmi 
paradoxně,  zvláště,  řeknu-li  ještě,  že  p.  Svoboda  mezi 
raffinované  nijak  nepatří.  Ne,  on  je  úplně  přirozený, 
z  přírody  vyrostlý,  pečlivý,  aby  vše,  co  vyslovuje,  bylo 
plně  jeho,  dojmy,  jak  on  je  cítil,  myšlénky,  jak  jemu 
přišly.  P.  Svoboda  je  impressionistou;  proniká  realitu 
citu  a  věnuje  na  to  celé  bohatství  nových,  přejemnějých. 


z  emoce  vážených  adverbií,  adjektiv   u  sloves,   aby  ji  vy- 
jádřil; jsou  to  výrazy,  které  se    chvějí,  které    suggerují. 
Je  tu  málo  obrazů,  málo  figur.  Je  to  kus  reality,  chycený 
básníkem,  proniklý  jím,  kterýž  vnucuje  tutéž  emoci. 
Údolí  hluboké,  zalité  večerem, 
lučiny,  bystřina,  polí  pruh,  olšin  lem. 

Nade  vším  ticho  je, 

že  nepohne  se  klas, 
chvílemi  z  lučiny,  kde  zralá  tráva  voní, 

zní  tence  kosy  hlas. 
Lituji  k  illustrování  svých  slov.  Všimněte  si,  jak  je 
večerní  krajinka  chvatně  nakreslena,  prostými  slovy,  vy- 
jadřujícími věcí,  jen  věci,  a  ponořena  pak  do  náladové 
atmosféry.  Z  toho  něco  má  celá  sbírka,  a  čtenáři,  kteří 
chtí  být  rozrušeni,  čtenáři  primitivní,  čtenáři  zkažení  — 
se  strašlivě  nudí.  Taková  fádní  kniha  .  .  .  Ale  našli  by  se 
snad  i  lidé  druhu  jemnějšího,  kteří  by  zůstali  nespoko- 
jeni. K-Je  to  bez  vzletu, «  řekli  by  asi.  Nuže,  přiznávám 
jim  to.  Je  to  poesie  smyslová,  pozemská,  s  malou  trochou 
metafysiky  —  ale  metafysiky  tak  vlastní  a  tak  přirozené, 
jako  je  tam  vše.  A  zejména  žádné  abstrakce,  žádné  de- 
monstrance  pravd;  ani  jednu  přijatou,  obecnou  pravdu 
nemusí  básník  uznávat,  není  povinen  se  k  ní  povznést. 
Jde  svojí  cestou,  od  počitku  k  emoci,  od  emoce  k  my- 
šlénce ...  a  není  dál  povinen  —  a  jde-li  dál,  jde  zas 
cestou  svou,  k  své  pravdě.  A  tím  se  básník  liší  od  rheto- 
rika? 

Jeho  metafysika?  —  Je-li  to  metafysika  .  .  .  pocit, 
který  příroda  sama  přináší,  že  bude  žít  věčně,  neboť 
život  jest  ohromný,  bezmezný  —  je  jen  život.  A  smrt, 
co  je  smrt,  kterou  si  básník  tak  uvědomil  jako  nutnost  ? 
Nechal  té  otázky,  neptal  se  po  ní.  Ale  je  to  právě  ona, 
která  mu  inspirovala  ten  krásný  klid,  tu  rozkoš,  v  níž 
se  zapomíná.  Ano,  myšlénka  ta  dává  rozkoš.  V  těžkosti 
nálady  sní  o  ní  —  a  těžkost  jako  balvan  s  něho  spadne. 
Ale  nekonečnost  žití  cítí  zcela  určitě.  Unáší  ho,  opojuje? 
Ne,  je  to  právě  ona,  v  níž  mizí  individuum  —  a  hle.  zde 
je  právě  celý  výraz,  celý  význam  smrti,  toho  negativního 
pojmu  pro  nežití  individua.  »Vedle  věčnosti*  je  báseň 
tak  krásná  a  plná  marnosti,  jako  známá  báseň  Leconta 
de  L'Isle  »L'éclésiaste  a  dit«,  ač  nemá  jejího  pathosu. 
Je  nekonečnost  jen  ...  a  není  velkých 
ni  malých.  Nejsme  nic.  Již  smrt  nás  vyrovnává. 


Z  nás  nikdo  není  víc  než  havran,  který  spjal 
své  černé  peruti  a  sráží  žluté  listí, 
a  sednuv  na  břehu  se  dívá  v  černou  dál 
a  hlasem  příšerným  kams  volá  po  kořisti. 
Většina   básní    p.  Svobody    má    tedy    náladný    ráz. 
Kresba  krajin,   vzpomínka,    obrázek   jako  drobná  prosa; 
a  místy  taková  rozkošná  rytina  jako  je  Idylla.  Tři  staříci 
oživnou  zjevem    dívky.   Jeden  z  nich,  ohnutý  jako  C,  se 
narovná  v  I.  Je  to  vtipné  a  pravdivé.  i>Člověk  nevystoupí 
z  podstaty  své«  je  smysl  historie,   jak  ho  básník  chápe, 
jak  se  mu    objeví,   když    se    dívá   na  mapu  večer;  je  to 
báseň   jaksi   udýchaná,    která   již   svým  rythraem  povídá 
vše.  —  Ve  sbírce  je  několik  básní  vlasteneckých  —  ale 
v  nejkrásnějším  slova  smyslu    To  vlastenectví  je  tak  po- 
ctivý, vydobytý  majetek  básníkův  jako  každá  jiná  idea  — 
vlastenectví,  které  koření  v  uvědomeném  pocitu  racovém, 
vlastenectví   člověka  trpícího,   jako    trpí    celý    národ  — 
který  cítí,  že  se  narodil  v  žaláři.  Chápe  nevěřící,  ty,  kteří 
nejvíce  trpí  svoji  nevěrou  v  budoucí,    svobodný,  vlastní 
život,, ale  sám  věří. 

Úsměvný,  sebevědomý,  smutný,  ale  harmonický,  fi- 
losof marnosti,  ale  potakující  životu,  tak  se  nám  jeví 
p.  Svoboda  ve  své  sesoně  plného  léta. 

Otakar  Simek. 


Předplácí  se  pro  Prahu:  na  čtvrt  léta  zl.  1-20  (K  2-40),  na  půl  léta  zl.  2-40  (K  4-80),  na  celý  rok  zl.  4-80  (K  9-60).  PoStou:  na  čtvrt  léta  zl.  1-25 

(K  2-50),  na  půl  léta  d.  2-50  (K  5--),  na  celý  rok  5  zl.  (K  10~).  —  Sešitové   vydán!   (o  dvou  čisleclO  vycház!  při  každém  druhém  (sudém)  čísle, 

Cena  sešitu  20  kr.  (40  hal.)   —    Patisk  pOvodnich   prací   se  vyhrazuje.    —    Dopisy  administraci    »Lumíra«  buďtež    adresovány:    Časopis  .Lumír-,  Praha. 

Karlovo  n.-iinéslí  i.  34.  —  Listy  přijímáme  jen  frankované.  —  »Lumír«  vychází  každý  pátek  (vyjma  prázdniny). 


Redaktor  Václav  Hladík.  —  Majitel,  vydavatel  a  nakladatel  J.  Otto.  —  Tiskem  České  grafické  společností  .Un 


Praze. 


LUMÍR 


Ročník  xxix.   — 


13.    ZARI    19U1. 


*    CiSLO  44 


F.  S.  Holeček 


PODE   JHEM    CIZÍ    VINY. 


I. 


IJodzimní  slunce  skrývalo  se  chvílemi  za  šedé 
*  mraky,  vroubené  bílým  okrajem  jakoby 
z  jemné  kožešiny  vzácného  některého  hlodavec 
upravenými,  a  stíny,  mající  útvar  těchto  mraků  do 
délky  i  do  šířky  zvětšený,  přeletovaly  po  zpro- 
hýbaní'.  ploše,  kterou  tvořila  Královská  obora 
s  pásmem  kopců,  přiléhí^jících  k  ní  na  severo- 
východu. 

Hořejším  vchodem  od  Letné  vstoupila  do 
vnitř  sadu  černě  oděná  žena  a  volným  krokem 
brala  se  k  zábradlí  na  prostoře  před  vstupem 
umístěnému,  odkud  byl  nerušený  rozhled. 

Písek  měkce  se  ozval  pod  jejími  kroky  a 
vítr  rozevlál  drobné  pápeří  kolem  stélky  tmavého 
pštrosího  péra,  upevněného  na  střeše  klobouku 
vstoupivší  paní. 

Příchozí  celým  svým  zjevem  jakoby  vzbuzo- 
dala  dojem  zasmušilé  klidné  rozvahy.  S  obličeje 
vážně  před  se  hledícího  zírala  pevnost,  ač  pohled 
očí  ukazoval  na  tichou,  jemnou  povahu  a  svými 
svity  odhaloval  utajenou  blouznivost  ženské  duše. 

Postoupila  až  ke  dřevěnému  hrazení  a  lehce 
se  o  ně  opřela  Zraky  její  zabloudily  z  leva  na 
právo.  Zde  nahoře  byla  sama  a  před  ní  leželo 
široké  zelené  jezero  tmavého  nádechu,  jejž  tu 
onde  prostoupila  podzimní  rez  a  po  němž  se  ho- 
nily stíny  oblaků. 

Dole  pod  ní  kmitla  se  tramway  mezi  stromy, 
jediná  známka  života  v  této  chvíli  v  celé  široké 
prostoře.  Věžičky  a  kupole  výstavních  budov 
upoutaly  bezděky  okamžikem  její  pozornost. 

Z  kotliny  vál  vlhký  chlad  zapařené  půdy, 
lehce  zeminou  vonící  vzduch  zakysal  na  čidlech 
a  nahoře  se  přehánějící  mraky  utvrzovaly  jen 
náladu  dne  dohořívajícího  v  parách  a  pršce  mlhy 
a  deště. 


Osamělá  paní  obrátila  se  v  levo  a  kráčela 
silnicí  vzhůru.  Ovrubou  šatů  lehce  dotknut  zašu- 
stěl  znovu  písek  a  po  druhé  straně  cesty  rozlo- 
žité kaštany  šuměly  v  přelévající  se  jednotvárné 
písni  volného  rytmu  tajuplnou  skladbu  o  melan- 
cholii. 

Neznámá  prošla  částí  jízdní  dráhy  a  sestou- 
pila na  pěšinu.  Krok  její  z  volného  postupu 
v  před  přecházel  v  urychlený,  přerývaný  chod, 
chvílemi  se  zastavovala,  kryta  nyní  bezovými  keři, 
jakoby  ponechávala  myšlénkám,  které  uvnitř 
hlavy  se  zdvihaly,  úplně  volné  pole. 

Obličej  její,  jemný  a  sličný,  drobného  oválu, 
tmavé  pleti  s  obočím  téměř  se  stýkajícím  a  vy- 
soko do  čela  vyklenutým  změnil  teď  svůj  výraz 
a  postava  urostlé,  vztýčené  jdoucí  ženy  zdála  se 
kypěti  chvatem  a  pobouřením.  Vlny  rozčilení 
zdvihly  jí  hrudník,  zalily  hrdlo  a  vybouřily  ňadra 
z  klidu. 

Tesklivé  znepokojení  prostoupilo  celou  její 
bytost. 

Pěšinou  protáhl  se  vítr,  rozšelestil  li.sty  a 
mizel  někde  po  svahu  dolů,  zanechávaje  za  sebou 
stopu  jen  v  pohybu  keřů,  jež  se  rozhoupaly 
jakoby  v  souhlasném  chvění  se  s  mlčící  neznámou. 

« Ničemný,*  a  ústa  ženina  se  pootevřela 
v  hořké  vzpomínce.  Volným,  rozmyslně  měřeným 
krokem  brala  se  opět  v  před,  ulevivši  si  tichým 
výkřikem. 

Kde  asi  je,  co  dělá,  zabavovala  se  předsta- 
vou o  muži,  jehož  obraz  jí  cestou  vyvstal  v  duši 
a  napadl  její  vybojovaný  klid.  V  zoufalém  roz- 
hořčení vrhla  za  ním  drsné  slovo  a  v  zápětí  mysl 
její  citlivá  a  stále  ještě  vzpomínající  ptala  se  naň 
úzkostlivá  jako  ve  dnech  nejkrásnější  shody. 

Byla  to  všední  událost.  Milovali  se  a  rozešli 
se.  Jednoho  dne  muž,  na  němř  visela  vší  edda- 


ností  své  duše,  rozloučil  se  s  ní  opouštěje  Prahu, 
aby  v  cizině  hledal  blahobyt,  kterého  mu  domácí 
kraj  nepodával,  a  zapomněl  na  ni.  Tam  ve  vzdá- 
leném městě  našel,  po  čem  toužil,  našel  tam  štěstí 
jako  princ  z  pohádky,  našel  miliony,  na  které  se 
marnivá  duše  třásla,  našel  je  na  dlani  dcery 
svého  chefa. 

» Ničemný,'  a  rozjímající  žena  prudce  vy- 
dechla. 

Cesta,  na  kterou  zabočila,  silně  se  skláněla 
a  svah  přinutil  ji  k  rychlému  kroku.  Přešla  chvatně 
pěšinu  a  kráčela  nyní  zase  silnicí  vedoucí  od 
zámku. 

Tudy  spolu  chodívali,  zde  jí  vykládal  o  svých 
plánech,  o  cestách,  kteté  mu  musí  vynésti  jméno, 
o  záměrech,  jež  se  hotovil  provésti  v  rozmachu 
své  svěží  mladické  síly.  Chtěl  ohromiti  svět  svými 
vynálezy  a  k  tomu  potřeboval  cizinu,  její  hro- 
mady kapitálů.  Proto  nezbývalo,  nežli  uchýliti  se 
do  ní.  Naslouchávala  mu  ticha,  pozorná,  ale  všecka 
tajně  rozechvěna  a  s  krví  úzkostí  zledovělou  v  srdci, 
tušíc,  že  vše  to  je  pohřebním  prozpěvováním  ži- 
votu, jaký  ona  si  kouzlila  ve  skrytých  chvílích 
svého  zadumání. 

Odešel  za  těmi  cíly,  které  jí  vždy  byly  ci- 
zími, pro  které  se  nedovedla  rozehřát  a  které  ji 
oloupily,  ochudly  o  štěstí  celého  života. 

Po  jeho  odchodu  osamělá  přecházela  těmi- 
též  cestami,  kudy  spolu  bloudívali,  netečná  a  ne- 
dbající, že  mimo  ni  letí  čas.  Z  dvacetileté  dívky 
stala  se  třicetiletá  žena.  které  žal  vyryl  stopy 
do  lící  a  ovlhčil  tmavý  lesk  očí  parami  utaje- 
ných slz. 

Co  minulo,  nevrátí  se.  Nepočítala  více  na 
jeho  příchod,  tušila  dobře,  že  neznámý  ten  svět 
setřel  s  jeho  mysli  všecku  vzpomínku,  že  v  ruchu 
života,  obklopen  cizími  lidmi,  nemá  času  mysliti 
na  ni. 

Za  to  tím  úsilněji  myslila  ona,  vzpomínala, 
hýčkala  chvíle  minulého  styku  ve  své  paměti  a 
v  tom  zapomnění  na  vůkolní  svět.  v  tom  zabrání 
se  do  říše  vlastních  myšlének  nacházela  uniklé 
štěstí,  zjemnělé  prosté  vší  drsnosti,  kterou  by  jí 
působila  mužská  přítomnost. 

Bylo  jí  při  tom,  jakoby  stála  uprostřed  pod- 
zimní nálady  přírody  obklopena  sluneční  září 
tiše  se  rozlévající  na  umdlený  naplněním  života 
kraj.   — 

Byla  jeho  ženou,  nepřestala  jí  býti,  třeba  jiná 
byla  již  dávno  zaujala  její  místo;  ale  ona  byla 
jí  dříve,  vyčerpala  se  ve  své  lásce,  která  naplnila 
její  život  a  nyní  slunce  vzpomínky  svítilo  jí  do 
podzimních  dnů  unavené  duše. 

Poslední  dopis  jeho  byl  psán  z  Londýna, 
kam  zajel,  jsa  již  ve  službě  cizího  měšce,  a  zde 
naposledy  jí  sděloval,  čím  se  bude  obírati.  Byl 
toho  plný  list,  z  něhož  zrovna  planul  oheň  a  dy- 
chtivost  po  práci,  která  vyráběla  zlato;  ale  z  toho 
všeho  ji  jedině  potěšil  nadpis    Dvě  slova:    Milá 


Pavlíno,  nic  více,  to  jediné  jí  psal    na  důkaz,  že 
jest  ještě  milována. 

Pak  přišlo  deset  let  prázdných,  nevlídných, 
jež  jí  přinesly  jeho  odstrčení  a  drsný  výsměch 
těch,  kdož  jej  znali. 

Konečně  se  zapomnělo  a  ti,  jimž  byla  uta- 
jena její  minulost,  viděli  v  ní  při  přísnosti  jejího 
vzhledu  a  zasmušilosti  tváře  ovdovělou  paní, 
která  naplňuje  život  svůj  truchlením  po  zesnulém. 

Procházející  se  žena  přešla  na  pěšinu  smě- 
řující k  restaurační  budově.  Na  ohybu  cesty  za- 
vadil o  ni  cizí  chodec,  mladý  muž,  který  zjevně 
spěchal  vzhůru  k  stanici  tramwaye.  S  ledabylou 
omluvou  zmizel. 

Po  délce  cesty  bylo  značné  přítmí,  stromy 
a  keře  překlenující  ji  zbraňovaly  světlu  pronik 
nouti,  a  nálada  dne  byla  zde  ponuřejší  než  na 
volné  prostoře. 

Proti  vstoupivší  přicházely  dvě  jiné  ženy, 
zabrané  v  rozhovor.  Byly  menších  postav  a  hla- 
sitě mluvily.  Pavlína  se  lehce  zarazila,  poznávajíc 
ve  starší  z  nich  známou  učitelku  z  obecné  školy. 

Než  mohla  si  jen  postesknouti,  proč  právě 
tu  jí  osud  posílá  do  cesty,  byly  obě  u  ní.  Chvatně 
pohlédla  ještě  dále  za  ně,  není-li  tam  kdosi  třetí, 
kdosi,  jenž  stál  v  příbuzenském  svazku  s  touto 
slečnou,  a  jehož  přítomnost  by  ji  byla  skutečně 
polekala. 

Nebylo  zde  nikoho,  poplašená  žena  vydechla 
uspokojeně  a  mlčky    schýlila  hlavu    k  pozdravu. 

"Hleďme,  vy  na  procházce,  slečno?*  a  uči- 
telka se  zastavila. 

»Ano,  ano,«  mírně  znělo  z  úst  oslovené,  jež 
se  nejistě  zahleděla  na  mluvící,  jakoby  se  obá- 
vala, o  čem  tato  začne.  Volně  přijala  podávanou 
jí  ruku. 

Také  vyšly,  uváděla  slečna  o  sobě  a  .své 
družce,  aby  nepropásly  ani  jediné  příznivé  chvíle 
pohody,  kterou  ještě  dopřál  podzim. 

»Dámy  se  dosud  neznají,«  pokračovala  hbitě 
v  hovoru  tónem  naprosté  jistoty  jazyka,  ^moje 
přítelkyně  a  kolegyně,  slečna  Lišková, t  hlásila 
jméno  a  charakter  své  průvodkyně,  »slpčna  Ba- 
vorova,*  uváděla  na  konec  jméno  Pavlínino. 

Slečna  Lišková    se  uklonila,    pronášejíc  při-  ' 
tlumeně,  jakoby  se  bála  rušiti  ticho  v  sadě,  oby- 
čejnou zdvořilostní  frási. 

♦  Slečno, «  a  živě  hovořící  učitelka  přerušila 
svoji  přítelkyni  v  nesmělé  stylisaci  poklonového 
projevu,  obracejíc  se  k  Pavlíně  v  urychleném 
jaksi  výpadu,  »nemohu  vám  smlčet,  že  čas  kvapí, « 
děla  v  záhadných  slovech,  ^bratránek  je  již  uchy- 
stán, kampaň  začala,  co  nevidět  bude  z  Prahy 
odvolán,  a  chová  tu  nejrůžovější  naději,  že  ne- 
půjde za  svojí  povinností  sám.« 

Oči  její  se  za  řeči  upřely  neústupně  na 
slečnin  obličej. 

Tato  pobledla  ve  tváři  při  útočném  oslovení. 
Zmínka,  které  se  lekala,    byla    tedy  již  učiněna, 


nešetrná,  drsná  Špačková  si  jak  náleží  přispíšila,  .Je  to  přece  jen  jiný  život  po  boku  mnže  ve 

aby    jí    připamatovala,    že  je  zde  někdo,    kdo  se  vlastní  domácnosti,' pokračovala  slečna  Špačková, 

úsilně  dere  mezi  ni  a  její  minulost.  Pokud  o  ni  samou  se  jedná,  nezůstane,  jisté  ne- 

» Musím    si    vše    ještě    přemyslit,'    a   slečna  zůstane   starou    pannou.    O    posměch    lidský    tu 

Bavorova  tiše,  ale  rozhodné  zahovořila,   »v   móm  nešlo,  nad  tím  by  pokrčila  rameny,  svěřovala  se 

věku  se  více  uvažuje,«   děla,  jakoby  se  omlouvala,  ihned  dále;   ale  žena  osamotnělá  je  nucena  vé.sti 

>ale  před  svým  odjezdem  bude  míti  pan  Špaček  trudný  život,    život    tak  žalostně  prázdný  a  bez- 

určité  mé  sdělení.«  účelný,    který    není    nikomu    k    potěše,    nikomu 

»Přála  bych  mu,  přála  bych  vám,  není  špatnou  k  dobru, 
kariérou  býti  chotí  úřadníka  na  císařských  stát-  »Ač    miluji    svoje    povolání,*    jistila,  .přece 

cích,    míti    k    disposici    byt    o    celém    poschodí,  v  něm  neskončím.  Jediná  tužba  ženy,  třeba  tislc- 

vlastní  služebnictvo,  několik  párů  koní  ....  krátě  zapíraná,  je  spojení  s  mužem.  A  já  nejsem 

Slečna  Bavorova    stáhla    sotva  znatelně  rty  z  jiných. «  Pokraí. 

1^         %         %         %         %         ^         % 


Ladislav  Veltruský: 


VER    SACRUM. 


Je  svátek  společný  Mládí,  Léta  a  Lásky. 

Rosnaté  jitro  vítaly  zpěvem  mladičké  krásky 

za  jitřní  koupele  v  teplých  mělčinách  potoků  a  řečišť, 

na  místech,  kde  doutnaly  jcšté  ohně  slavností  jeho  předvečera, 

písněmi  refrénů  stejných  jak  zpívaly  se  včera 

v  podvečer  svátku  Mládí,  Léta  a  Lásky. 

A  tichá  údolí  mladá  čekají  rána 

v  toužení  plachém  příznivým  větrům  zotcvirána 

a  již  si  pohodu  slibují  a  úrodu  žní  v  létě. 

A  tichá  místa  řek  o  něze  dívčích  těl  si  zpívají 

—  tak  indiskrétní!  — 

kam  denně  přijdou  omývat  svá  opáltni  letní 

jak  přišly  již,  dnes  poprvé,  nesmělé  ještě 

s  tvářemi  teplými  ráno  jen  omýt  nožky  a  porosit  vlásky 

v  den  šfastnéhu  svátku  Mládí,  Léta  a  Lásky. 

V  radostné  slavnosti  se  těší  polní  božstva. 

Faun  opilý  se  raduje,  že  přijdou  venkovani 

pracovat  do  poli  a  v  nakloněné  pláni 

až  zapomenou  ženy  ukrývat  svá  lýtka 

bronzově  ožehlá.  A  rozesmyslněně  líný 

si  v  kořist  slibuje  robustní  jejich  klíny. 

Mladičké  Nymfy,  nesmělé  ještě  v  polibcích  a  objímání, 

dnes,  radou  starších  v  odvaze  své  sesileny, 

se  těší  na  hry  a  škádlení  s  Fauny  a  se  Silony, 

dnes,  na  večer  svátku  Mládi,  Léta  a  Lásky. 

A  mladé  pastývky-  dnes  příliš  roztržité 

ve  chvíli  mlčení  a  v  roztouženi  žité 

si  ani  nevšimnou,  jak  stáda  lísají  se  k  nim, 

neklidné  již  tím  věčným  čekáním. 

A  v  noci  měsíčné,  až  nebudou  tak  sami, 

až  večer  přemluví  je  svými  finessami, 

svůj  úkryt  nabídnou  jim  jistě  vzrostlé  ovsy 

A  stáda  samotná  se  dneska  vrátí  do  vsi. 


FINÁLE. 


O 


ženo,  sněná  nadarmo  a  irreL-lní  věčně, 
jen  jednu  chvíli  čekám,  velikou,  korunu  našich  dní, 
to  bude,  až  naše  staletí  zabouří  závěrečně 
ve  chvíli  velké,  tragické,  ve  chvíli  poslední. 

Pak  lidé  noví  ať  si  hulákají  vítězstvími 

a  lační  kořisti  vpád  slaví  v  území, 

ač  jisti  odvahou  svou  a  pažemi  svými, 

přec  nevzkřiknem  jim  v  cestu  vyzývavé:  »My!« 


Do  samot  píijdeme,  do  ticha  pousteven, 
prchneme  v  stíny  lesů,  v  klínech  pohoří 
na  pajan  vítězný  svých  nepřátel  již  čekat  budem  jen, 
až  se  všech  čtyřech  stran  údolí  naše  ohněm  zahoří. 

Jen  ruce  v  rukou,  ústa  na  ústech  mi  nech ! 
Dech  srdcí  budem  poslouchat,  jak  zpívá  uspávavé 
ve  větě  tragické:  »Zemřeme  v  plamenech !« 
a  cítit  tesknou  malátnost  neslyšně  stoupat  k  hlavě. 


A  v  tichých  pohledech,  jež  oči  zrosily, 

my  požár  vyčkáme  svých  území,  v  něž  naděj  svou  jsem  sázel, 

svou  hrdi  samotou,  bez  cizí  posily, 

v  modlitbách  touhy  jediné:  by  nikdo  nepřicházel! 


VÁCLAV  Hladík: 


EVŽEN   VOLDAN 


ROMAN.   


I—' vžene  .  .  .  Evžo  .  .  .«    zašeptala    Mina,    podlé- 
'-^  hájíc  přívalu  vášnivých  polibkii. 

•  Miluji  tě  —  buď  iná  ...»  opětoval  Voldan 
třesoucím  se  hlasem  a  sevřel  ji,  až  lehce  zaijpěla. 

Mina  rozevřela  oči,  své  velké  cči,  zářící  ne- 
vinným jasem  i  temnými,  smělými  záblesky, 
a  udivený,  plachý  a  chladný  pohled  objevil  se 
v  nich. 

iVoldane  .  .  .«   pravila  tiše  a  prosebně. 

Voldan  se  setkal  s  jejím  pohledem  a  rázem 
vystřízlivěl. 

Mina  políbila  jej  sama  dlouze  a  vroucně  na 
rty  a  na  oči,  jakoby  mu  projevovala  velkou 
vděčnost  a  vyvinuvši  se  hbitě  z  jeho  objetí,  od- 
kvapila  k  malému  pianu,  otevřela  prudce  víko 
a  jako  dravá  padla  oběma  rukama  na  klávesy. 
Bledá,  s  očima  strnule  upřenýma  před  sebe,  hrála 
divoce,  neúnavně,  jakési  vášnivé,  jásavé,  rozháraně 
veselé  i  posupně  teskné  tóny  zaznívaly  pod 
šíleným  letem  jejích  prstů  na  klávesách,  a  zdálo 
se,  že  se  v  té  chvíli  odevzdávala  hudbě  a  svému 
tímění  s  takovou  fanatickou  oddaností,  jakoby 
nebylo  nad  ně  pro  ni  větši  svatosti,  větši  rozkoše 
a  krásy  na  světě. 

Voldan  ještě  rozechvělý,  s  krví  pobouřenou, 
stál  uprostřed  pokoje,  zíraje  na  ni,  pln  podrá- 
žděného a  sklamaného  obdivu. 

»Mám  rozsvítit  svíčky  u  piana  ř«  tázal  se  po 
chvíli. 

Zavrtěla  hlavou  jen,  a  teď  lahodné  a  smavé 
tóny  Smetanovy  symfonie  řinuly  se  pod  závratnou 
lehkostí  a  hbitostí  rukou  virtuosky. 

•  Podej  mi  vino,«  pravila  mezi  hrou. 


Vyprázdnila  na  ráz  sklenku  vína  a  hrála 
neúnavné,  dychtivě  dále,  jakoby  hledala  v  hudbě 
nejsladší  vysíleni  a  svrchovanou  ťitěchu  —  všechno, 
celou  podstatu  života. 

Nastalo  šero. 

Melancholicky  se  zatmíval  časný  podvečer 
v  oknech,  za  nimiž  byl  liplný  klid  v  černavých 
obrysech  stromů  a  keřů  zahrady. 

Mina  nevšímajíc  si  Voldana,  jako  ztracená 
pro  všechen  okolní  svět,  jako  unášená  šíleným 
proudem  hudby,  oči  majíc  buď  vytřeštěné  před 
sebe  nebo  přivřené  pod  dlouhými  řasami,  hrála 
ještě  dlouhou  chvíli. 

Voldan  ji  oslovil,  ani  mu  neodpověděla.  Po- 
hodil omrzele  hlavou,  učinil  pohyb,  jakoby  se 
chtěl  k  ní  vrhnouti  a  vyburcovati  ji  z  jejího 
vytržení,  z  jejího  blouznění,  ale  zarazil  se  a  obrátiv 
se  ke  stolu,  rozsvítil  lampu. 

V  tom  ustala  Mina  ve  hře  a  rozčilená,  po- 
někud náhle  zruměnivši,  zvolala: 

»Ah,  zde  je  to  hezké,  útulné  —  sem  si  přijdu 
zase  zahráti  A  teď  v  osvětlení  jak  je  příjemný 
tvůj  pokoj.* 

Vstala,  rozsvítila  svíčku  a  podívala  se  do 
zrcadla. 

»Evžo,  to  jsi  pěkný  divoch !« 

»A  ty  máš  divné  rozmary. « 

Přistoupil  k  ní  a  chtěl  ji  obejmouti  a  znovu 
strhnouti  k  sobě. 

Urovnávala  si  vlasy.  Pleskla  jej  přes  ruku 
a  odstrčila  jej. 

»Teď  budeme  konečně  rozumní  —  —  « 

»Nic  není  hloupějšího  nežli  rozum  v  takové 
chvíli  .  .  .« 


»Hle  ...  hle  .  .  .  dobré  nápady  máš  .  .  .« 
Pohrozila  mu. 

•  Rozcuchal  jsi  mne,  že  se  nebudu  moci  ani 
odvážit  na  uHci.  Na  štěstí  je  tam  již  tma.  A  já 
mám  dnes  divadlo!  A  to  je  pěkné,  ani  mne 
ničím  nepohostíš.  Honem,  pospěš  si.  Já  zde  ne- 
ostanu  o  hladu  ...» 

Žertovala  a  smála  se  dětinsky,  jako  by  všemu, 
co  se  dělo  a  co  bylo,  nepiikládala  nijaké  váž- 
nosti, jakoby  to  vše,  i  ta  chvíle  horoucího  přívalu 
polibků  a  smyslného  rozechvění,  bylo  pouhou 
hrou  a  kratochvílí. 

•  Chceš  čaj?« 

»Ne,  víno!  Ale  jiné!* 

»Mám  mělnické  a  bordeauxské  « 

»Ne,  chci  sladké,  španělské,  sherry  nebo 
port.  Jiné  se  přece  nepije  na  takových  dostave- 
níčkách, coř« 

»Jak  to  víš?« 

»Hm  .  .  z  románů,  které  jsem  čtla  již  v  pen- 
sionáte .  .  .«  smála  se  s  roztomilou  frivolností  a 
upravovala  ubrus  na  stole,  kde  byly  mísy  se 
zákusky,  šunkou  a  cukrovinkami. 

Voldan  po  dlouhém  hledání  ve  své  špižírně 
přines!  do  polovice  vyprázdněnou  láhev  madeiry 
s  vignettou  již  zažloutlou. 

»0,  z  té  láhve  již  někdo  pil  s  tebou,  viď? 
No,  co  je  mi  do  toho.  Musíme  si  zachovati  vzá 
jemnou  volnost.  Slibme  si,  že  nebudeme  na  sebe 
nikdy  žárlit.« 

Ťukli  si. 

»Na  naši  lásku  !<   pravil   Voldan. 

»A  na  naši  volnosti*  usmála  se  Mina. 

A  vesele  se  lozžvatlala.  Jedla  a  pila  rychle, 
vyhladověle  a  smála  se  stále,  velice  rozveselená 
vším,  co  zažívala  právě,  co  bylo  kolem  ní  a  nej- 
více tím  mladým  mužem,  u  nějž  pozorovala  tolik 
oddanosti,  něžné  a  vášnivé  lásky. 

Pak  začala  vážněji  hovořit.  Vyptávala  se  ho 
na  jeho  záležitosti.  Věděla,  že  duchaplnému  muži 
se  žena  nejvíce  zavděčí  svým  zájmem  o  jeho  činy, 
o  jeho  plány  a  ctižádosti. 

Nerozuměla  politice,  měla  velmi  neurčité  tu- 
šení o  veřejných  otázkách  národních  a  sociálních, 
ale  teď  ji  vše  zajímalo,  a  to  proto,  že  Voldan 
souvisel  s  tím  vším.  Cítila  v  něm  jakousi  pový- 
šenou, velitelskou  energii  muže,  který  ovládá  své 
okolí  mocí  své  myšlénky  a  slova,  který  dovede 
davy  napínat,  podmafíovat,  hypnotisovat  i  roze 
chvfvat,  a  to  jí,  umělkyni,  imponovalo. 


•  Budeš  mluvit  v  neděli,  že?« 
»Ano,  jak  to  víš?« 

»CetIa  jsem  to  v  novinách.  Nic  mi  neujde, 
co  je  tam  o  tobč.« 

Políbil  jí  ruku  na  znamení  vděčnosti.  Voldan 
měl  promluvit  na  velkém  nedělním  shromáždění 
voličů  na  Žofínském  ostrově.  Schůzi  svolal  po- 
slanec profesor  Kučera,  jeden  z  nejstarších  pře- 
dáků strany,  aby  před  volbami  upevnil  své  po- 
někud nejisté  postavení,  a  Voldan  měl  jíti  do 
boje  jako  mladý  skvělý  polemista,  který  se  tak 
osvědčil  při  svém  prvním  vystoupení  ve  sně- 
movně. 

Slečna  Mina  prohlásila,  že  se  přijde  v  neděli 
podívat  do  té  schůze.  "Těšila  se  na  zábavné,  nové 
podívání. 

»Hm...  právě  zábavné  to  není.  Představ  si 
několik  set  nebo  tisíc  lidí.  hřmot,  horko,  puch 
a  fráze,  fráze,  fráze !« 

»No,  to  snad...  Že  to  ti  lidé  vydrží  po- 
slouchat. Takové  fráze,  to  jsou  nejfalešnější 
tóny  .  .  .« 

•  Nemají  hudební  sluch.  Čím  víc  to  skřípe 
a  vrže,  tím  jsou  nadšenější  .  .  .« 

»A  ty  budeš  také  mluvit  jen  fráze.?' 
Voldan  se  usmál  a  odpověděl    lehkomyslné. 

•  Mám  pro  dobrý  lid  připravené  též  své  fa- 
lešné tóny,  jako  profesor  Kučera  —  ale  jiného 
druhu  —  z  hudby  budoucnosti  . .  .  Ale  poněvadž 
tam  budeš  ty  někde  na  galerii,  pokusím  se  přece 
o  něco  lepšího,  co  by  neuráželo  tvůj  jemný  hu- 
dební sluch  . . .« 

•  Potkala  jsem  několikráte  B.ilíře,«  pravila 
po  chvilce  mlčení  slečna  Mina.  'Chodí  někam 
na  Smíchov.' 

•  Snad  nějaké  zálety. « 

•  To  sotva.  Nevyhlíží  podle  toho.  Až  jsem 
se  ho  ulekla  posledně,  jak  byl  zasmušilý  a  pře- 
padlý a  v  zevnějšku  je  též  nějak  zanedbaný.' 

•  Nevím,  co  je  s  ním,  již  dlouho  jsem  se 
s  ním  nesešel, í   odtušil  Voldan. 

Několik  minut  před  sedmou  zvedla  se  slečna 
Mina.  Měla  nejvyšší  čas.  aby  přišla  do  divadla. 
Voldan  ji  doprovázel,  lehce  rozjařený,  ale  též 
poněkud  zklamaný. 

Ale  v  zahradě,  před  žlutými  dvířky,  nežli 
vyšli  do  ulice,  políbila  jej  Mina  náhle,  a  v  jejím 
políbení  dlouhém,  horkém,  rozechvělém  bylo 
tolik  nadějí  a  slibů,  že  kolem  Voldana  vše  za- 
plesalo, a  hvězdy  vesele  tančily  nad  Petřínem. 


^     %     %     ^     \V     %     ir 


Karel  Bačkovský: 


SRDCE   DOBRÉ  VŮLE. 


FEERIE  A  EPISODY.  - 
Doko 


A  když  opět  ozval  se  rušný  hukot  blížíciho  se 
■**  přílivu,  oživlo  všecko  pobřeží,  dychtíc,  aby 
bylo  svlaženo  Vlna  za  vlnou  spěchala  jako 
o  závod,  jedna  přes  druhou  v  spěšném  tempu 
a  splachovaly  Frankovy  šlépěje  .  .  .  Zmizely  jako 
odváty.  Písčiny  byly  též  utišeny,  jako  ulehčilo 
se  jemu  na  několik  okamžiků;  spojil  svého  ducha 
s  touto  chvílí  osvobození  a  úlevy.  A  právě 
v  tomto  oddechu  pocítil  únavu  skličující  a  ochro- 
mující.  Nohy  pod  ním  klesaly  a  páteř  palčivou 
bolestí  nakazila  všecky  nervy. 

Plížil  se  zpět  k  svému  domovu  a  loži. 

Ale  když  ho  dosáhl  mezi  čtyřmi  stěnami,  bylo 
mu  k  zalknutí  a  bolesti  všecky  jen  se  stupňo- 
valy. Usedl  venku  na  balkoně.  To  nebyla  již  ona 
rozkoš  únavy,  v  které  kdysi  sobě  liboval  a  nyní 
živě  si  ji  představoval.  Byl  ztýrán  až  k  chorobě. 

Jitro!  Vzduchem  zavanul  proud  mladého, 
bujarého  života.  Bylo  cítiti  všemi  smysly  blížící 
se  den.  V  chladu  srážely  se  vlkhosti  a  usedaly 
na  všech  předmětech.  Květy  ve  svých  barvách 
a  zeleň  listů  obživovaly.  Jaká  to  byla  mocná 
energie  v  kapce  rosy,  osvěžující  a  uzdravující  1 
Bylo  pozorovati  neznámý  ruch,  a  Frank  vnímal 
jakési  hlasy  z  povzdálí.  Probuzení  přírody.  V  této 
chvíli  Lubín  sledoval  všemi  smysly  významnou, 
občerstvující  moc  ranního  ovzduší,  z  něhož  rodil 
se  denně  veškeren  život  vegetace.  Slunce  vyhouplo 
se  pojednou  lehce  a  svobodně  a  stouplo  výš  a 
výše,  zaplavivši  krajinu  paprskem  síly. 

Lubín  zapomenul  na  vše.  V  jeho  zdeptané 
vůli  jediná  schopnost  se  zachovala  :  chtíti  zapo- 
menouti. Pohlížeje  do  ohnivého  východu,  dosáhl 
aspoň  pro  ten  okamžik  toho  dobrodiní,  jež  v  sobě 
vděčně  cítil.  Slunce,  které  opět  stouplo,  udělo- 
valo všemu,  nač  padly  jeho  paprsky,  svoji  ab- 
soluci.  Frank  s  oddaností    používal  této  milosti. 

XIV. 

Oznámil  stručně,  že  odjíždí.  A  již  odcházel, 
nechtěje  ze  své  pobledlé  tváře,  ztrnulé  v  rysech 
chladných  a  cizích,  dáti  Nině  vyčísti  ani  slova 
o  tom,  co  v  něm  bojovalo. 

Dočkal  se  hodiny  odjezdu.  Lubín  stál  v  nej- 
větším rozčilení,  nejsa  schopen  se  opanovati. 
Teprve  Nina  svým  zdánlivě  klidným  zjevem  při- 
vedla ho  aspoň  do  rovnováhy.  Chytal  se  rád  této 
zdánlivosti;  mimo  to  děkoval  ve  svém  srdci  Nině 
za  to,  že  objevila  se,  majíc  po  boku  svoji  An- 
gelu. V  krátkých,  kusých  větách  jejich  rozmluvy 
dobře  se  zračila  poděšenost  této  chvíle:  zasy- 
pávaly ho  obě  otázkami,  jichž  obsah  byl  by  se 
mu  zdál  jindy  při  nejmenším  směšně  bezvýznam- 
ným.   Ale  tentokrát  bylo  mu  jasno  vše.    Úzkost 


zmučené  duše  a  láska  naříkající  nad  prvním  po- 
znáním se,  jež  bylo  zároveň  rozloučením,  podá- 
valy mu  vysvětlení.  Konečně  však  nebylo  mu 
již  lze  prodlévati.  Chvíle  byla  tu.  Angela  podala 
mu  bojácně  ruku.  Políbiv  Ninu  na  čele  a  na 
rtech  mnohonásobně  pravil:  ^S  bohem, «  hlas 
mu  vypověděl;  však  také  již  neměl  slov.  A  podav 
ruku  opět  Angele,  ještě  jednou  stisknul  Ninu 
k  sobě.  Odcházel  .  .  . 

Frank  zaslechnul  za  sebou  kroky  .  .  .  Nina 
zastihnuvši  ho  v  návalu  spěchajících  lidí,  zadr- 
žela ho  za  obě  ruce:  >Buď  šťasten,  můj  .  .«  a 
pozdvihnuvši  k  němu  svoje  čelo,  ne  již  tak  jasné 
a  bezstarostné,  objala  ho  pevně,  láskyplně  a  po- 
hled její  při  těchto  slovech  pronikl  mu  jako 
blesk  do  nitra.  Neboť  postřehl  v  jejích  zracích 
výkřik  umírajícího  těžkým  zraněním,  který  na 
doléhavé  prosby  obdržel  od  věrného  přítele  po- 
slední, milosrdnou  ránu. 

Vsedl  do  kupé  a  hodil  sebou  v  záchvatu, 
jako  by  chtěl  ztrestati  se.  Vyloživ  se  z  okna, 
pozoroval  krajinu.  (Že  konečně  vlak  se  hnul!) 
Byl  tu  pochod  ve  všem  opačný. 

Tehdy  radost,  která  se  stupňovala,  vrcholu 
nedosáhla,  nyní  tragický  útěk  s  klesající  nadějí, 
jež  nestála,  než  aby  ji  odvrhl  docela  .  .  .  Vzpo- 
menul na  svůj  odjezd.  Tenkrát!  Všecky  základní 
rysy  dramatu,  které  se  od  té  doby  odehrálo, 
měly  na  sobě    podobu  tehdejšího  stavu    věcí  .  .  . 

Amata  byla  dobrým  geniem  jeho  života. 
(Však  takový  neúspěch  potkával  všechny!)  Pro 
ni  zachoval  u  sebe  vděčnost  za  odvahu  k  práci 
a  životu.  Nemohl  však  jinak,  než  jak  se  stalo. 
Věřil,  že  nemohl.  Měl  právo  odpustiti  sobě.  Měl 
právo  disponovati.  Tato  v  refrainu  téměř  vrace- 
jící se  myšlénka  zalekla  ho  k  děsnému,  dusícímu 
rozhodnutí.  Zdálo  se  mu,  že  v  něm  dávno  již 
vše  bylo  zrozeno  a  ustanoveno.  Jako  by  býval 
již  rozhodnut  .  .  . 

Připadla  mu  na  mysl  Nina,  plačící  asi  v  tuto 
dobu  na  srdci  přítelkyně,  která  nemohla  jí  nic 
více  poskytnouti,  než  setrvávati  v  pláči  s  ní  .  .  . 
Byla  děcko!  V  jeho,  v  jeho  náruči  stala  se  ženou  ! 
Z  něho,  člověka  majícího  nejupřímnější  zámysly 
k  životu,  proměnou  žalostně  ničící  stal  se  zrádce 
všeho,  co  dříve  hájil.  Vždyť  .  .  .  Srdce  dobré 
vůle  .  .  .  Měl  právo  nad  sebou. 

♦  Rekapitulace  příliš  krátká  a  strannická,« 
prořekl  mezi  rty  Lubín  ironicky,  »ale  výsledek  vy- 
voděn  překvapujícím  způsobem  dle  skutečnosti.' 

Noc  zahalila  tmou  všecky  cesty  a  řeky,  roz- 
loživši se  majestátně  až  po  nejvyšších  vrcholech 
hor,  přes  jichž  hřbety  šplhal  vlak.  Jenom  sníh 
v  strmých  srázech  zatřpytil  se  tu  a  tam  měsícem 
jako  stříbrný  útes. 


Lubín  vyhlédnuv  z  okna  pádícího  vlaku  do 

tmavé,  záhadné  noci  v  obrovské  zatáčce,  kterou 

šplhal    vlak    přes    sedla  horská,  rozeznal  strážní 

■         domek,  ohlašující  svými  světlj-,  že  všecko  v  bez- 

r        péčí. 

Odtud  rozepínal  se  vysoký  most  v  trojí  po- 
schodí, obloukovitá  a  nad  sebou  sklenutá,  který 
vedl  přes  údolí.   Vlak  blížil  se  k  domku  ... 

Frankovi  prolétla  šílená  myšlénka  o  bezcen- 
nosti  jeho  života  Vyhlédl  oknem  ven  do  tmy. 
Zakmitlo  se  mu  nízké  kamenné  zábradlí  moscu. 
Okamžik,  až  vlak  ocitne  se  uprostřed.  Vstal,  po- 
sadil si  klobouk  na  hlavu  a  chopil  se  kliky,  aby 
vešel  na  plo.^^inu.  Chlad,  který  ho  ovanul  prud- 
kostí vichru,  že  se  mimoděk  chopil  železného 
zábradlí.  Železo  mrazilo.  Chladná  noc  .  .  . 

Vlak  zatáčel  nahoru  a  Lubín  Frank  stál 
dosud  jako  dříve,  nějak  pokořený,  ale  s  tichým 
výrazem  v  tváři  .  .  . 


Mystérium  noci,  hluboké  jako  mystérium 
fáta,  uchvátilo  jeho  duši  v  sebe  a  sladce  toužeb- 
ným a  hovorným  šepotem  lesů  sdělilo  mu  pravdu 
o  střídání  dnů  rozkoše  a  zápasu  téla  a  o  dnech 
smutku  a  šílených  křečích  duše.  Pochopil,  že 
mystérium  osudu  promlouvalo  k  němu  v  tlukotu 
jeho  srdce  a  vzbouřením  citů,  za  něž  nebylo  mu 
lze  odpovídati. 

Průvodce  připomenul  mu,  aby  usedl  dovnitř. 
Jitro  rozbřeskovalo  v  dálích.  Vlak  zastavil  se  na 
malé  horské  stanici,  a  Lubín  nemohl  nasytiti 
svoje  oči,  milující  život,  pohledy  na  postavy  sem 
tam  pobíhající  Sytil  se  lahodným  vzduchem  a 
neobyčejným  pohledem  na  mocně  uchvacující 
horské  panorama.  V  této  chvíli  vzpomínaje,  byl 
podobně  rozechvěn  jako  tehdy,  když  v  úsměvu 
přelétl  hltavě  ony  dvě  řádky,  na  nichž  stálo : 
Mnoho  štěstí  k  Tvému  návratu  od 
A  m  a  t  y. 


ir     lír    %     %    %    ^     ^ 


Jean  Richepin: 


SVATA   SLZA. 


Pkel.    P.WEL    pKOJS.t. 


IJovídku,  již  vyprávět  zde  hodlám  u  veškeré  a 

nelíčené  prostotě,  aniž  snažil  bych  se  v  re- 
tortě  a  na  filtru  novodobé  vědy  vyloučit  a  vy- 
mýtit z  ní  fantastických  jevů  a  tajemných  běhů  — 
povídku  tu  kde  jsem  vzal.? 

V  pravdě,  při  ochotě  největší  a  vůli  nejlepší, 
již  bych  s  to  byl  vynaložit,  nikterak  mi  nemožno 
jakéhokoli  vám  podat  o  tom  výkladu. 

Kraj  thiéracheský,  odkud  pocházejí  blízcí 
moji  předkové,  zpola  zemědělci  a  zpola  košináři, 
jedni  krve  keltické  a  druzí  krve  cikánské,  jest 
krajem  starých  bájí. 

Třicet  a  několik  tomu  let  —  v  době,  kdy 
malým  jsem  byl  chlapcem,  ke  starým  bájím  těm 
lnulo  se  ještě  láskou  náruživou  a  oblibou  bylo 
skvostné  věnce  z  nich  vít  mezi  pletením  proutě- 
ných rohoží  kol  velkého,  krásným  [ilamenem 
štěpinovým  žíhaného  krbu  někdejšího,  jenž  po- 
hasl již  a  ustoupil  litinovému  sporáku,  naloženému 
čadivým  uhlím  a  sálajícímu  dusným  horkem. 

Jak  naslouchával  jsem  jim  tehda  s  radostí, 
pozorně  i  ospale,  ve  bdělém  jakéms  snu,  s  myslí 
vnímavou  a  s  očima  přimknutýma,  ana  tichá  dří- 
mota volně  brvami  prosévala  mi  jemný  svůj  pel- 
Až  v  útrobu  vnikal  mi  lehký  tento  prach.  Leč 
pod  šedou  jeho  vrstvou  doutná  stále  oheň  druhdy 
rozžatý  a  třeba  dmychnout  jen,  aby  se  vznítil 
znova ! 

Valně  matnější  snad,  ale  nijak  nezniklé  k  svě- 
žesti probouzím  květy,  jež  za  články  sloužívaly 
nádhernému  onomu  věnci  — •  květy,  sbírané  a 
stýlané  tolika  pokoleními  vypravovatelskými,  je- 


jichž jsem  potomkem.  Nejvnitrnější  a  nejskry- 
tější pocity  mé  napojeny  jsou  libým  jejich  dechem 
Změteně  sic,  ale  mocně  vanou  mi  k  čichu. 

Hovorní  starochové  a  štěbetné  babky,  všickni 
předchůdcové  moji  zašlí  procitají  bez  vědomí 
mého  a  oživují  ve  mně  a  s  nimi  procitají  a  oži- 
vují jejich  dumy,  v  jichž  mlhavém  pokračuji 
snění. 

Kde  končí  osobní  moje  pamět.?  Kde  počíná 
temná  pamět  jejich?  Kdo  mi  to  poví? 

Tak  často  proud  dálných  vzpomínek  mých 
pobluzuje  se  v  podzemním  jezeru  atavických 
vzpomínek  oněch  a  uplývám  s  ním  v  širý  směr : 
podněty  a  dojmy,  obrazy  a  děje  střídají  se  v  dů- 
sledném pořadu  a  neschopen  jsem  rozpoznat,  zda 
smýšlím  si  je  sám  či  pouze  vyvolávám  v  představě. 

A  takto  mi  právě  dnes  —  ve  chvíli,  kdy  se 
k  v\pravování  chystám  této  povídky,  jež  cele 
vzešla  nad  obzor  mého  ducha,  jež  tane  mi  na 
konci  péra  a  jejíž  původcem  jediným  že  bych 
byl,  neodvažuji  se  tvrdit,  za  niž  méně  ještě  zod- 
povědnou činit  chci  svoji  bábu  a  o  níž  nejmou- 
dřeji říci,  že  zároveií  moje  i  její  a  mnoha  a  mnoha 
jiných,  jak  ostatně  všecko,  co  se  domníváme  tvořit, 
ubozí  básníci  vezdejších  dnů  schátralého  a  žva- 
stavého  lidstva,  jehož  výhradná  práce  odtud  zá- 
leží v  tom,  že  látá  staré  punčochy  reminiscencí 
svých  a  šťastno,  náhodou- li  najde  v  nich  antických 
několik  mincí,  jasně  zvonících  výborným  zlatem 
a  honosících  se  krásným  rázem  starověkým. 


v  pradávné  a  tajemné  době  minulé  za  vlády 
Dobrého  Krále,  který  uveden  není  v  žádné  historii 
řišské,  za  to  však  slaven  v  každé  písni  národní, 
nebylo  na  světě  lesu,  jenž  býval  by  mohl  závodit 
s  Hvozdem  Ardenneským  co  do  mohutné  rozlohy 
a  nesčetného  rostlinstva  a  zvláště  co  do  kouzel 
a  čar. 

Byl  tak  veliký,  tak  hluboký  a  tak  hustý  a 
tak  neproniknutelný,  že  pověstný  Lišák-Caroděj, 
odváživ  se  kdys  vběhnout  veň,  aby  polapil  troj- 
zpžvého  Výra-Kouzelníka,  nebyl  s  to  nalézt  od- 
tamtud cesty  k  východu,  tak  že  nachází  se  tam  stále 
a  nepochybně  tam  zůstane  až  do  skonání    věků. 

Tak  hemžil  se  přízraky,  genii  a  duchy  do- 
brými a  zlými,  že  neklamně  vzbudit  bylo  lze 
některého  z  nich  jakýmkoli  slovem,  proneseným 
jazykem  kterýmkoli.  Neboť  možná  bylo  setkat 
se  tam  s  nadpřirozenými  bytostmi  všech  zemí, 
všech  časů  a  všech  živlů:  izedy  a  džoty,  skřítky 
a  šotky,  rusalkami  a  jezinkami,  sylfami  a  nym- 
fami, medusami,  saněmi  a  draky,  ďasy,  běsy  a 
třasy,  sirénami  a  najadami,  gnomy  a  džiny,  vílami 
a  elfy,  ohnižily  a  kozonohy,  périemi  a  undi- 
nami,  satyry  a  kůtky,  tupilérami  a  mandragorami, 
jichž  seznam  byl  by  nekonečným  bez  ohledu  na 
to,  že  by  třeba  bylo  vyčíst  jména  veškera  dvo- 
řanínstva  nejproslulejších  panovnic  v  bájeplné 
oné  končině,  Viviany,  Urgely,  Morgany,  Árie, 
Mélandry,  Alciny,  Holdy,  Titanie  Urgandy,  Ha- 
bondy,  Féringuety  a  Melusiny  —  nechť  laskavě 
prominou  mi  ostatní,  jichž  opomněla  moje  nevě- 
domost. 

A  nikdo  ať  se  nepodiví  úžasem  či  neposměje 
úšklebkem  při  pohledu  na  takové  množství  růz- 
ných přeludů,  vidin  a  příšer,  známých  v  tolika 
krajinách  rozmanitých  a  z  tolika  dob  rozličných, 
že  všickni  shromážděni  byli  v  jediném  Hvozdě 
Ardenneském  a  pod  jedinou  vládou  Dobrého 
Krále,  o  němž  byla  řeč:  neboť,  kdo  by  se  podivil 
či  posmál  vtci  tak  pravdivé,  buď  by  zcela  prostě 
byl  bláhovým  spozdilcem  neb  ubohým  nedoukem, 
jenž  nikdy  povídat  neslyšel  a  tudíž  ani  pochopit 
nemohl,  že  Ardenneský  Hvozd  byl  a  jest  usta- 
vičné fantastickým  lesem  odvěčným  a  neobmeze 
ným  v  trvání  jak  prostor  nebeský  sám. 

Na  obvodě  Hvozdu  toho  položeny  jsou  tedy 
veškery  země  a  zvláště  se  rozkládaly  kraje  ná- 
ležející ke  království  Dobrého  Krále  a  obzvláštěii 
ještě  obojí  Thiérache,  jakž  dokazuje  pozůstalé 
po  ní  jméno  Thiérache  ardenneské:  to  zazna- 
menáno budiž  pro  poučení  vědátorů! 

V  této  Thiérache,  tak  blízké  takovému  lesu, 
byly  hrady,  jakž  se  domyslit  možno,  zbudovány 
z  velmi  pevných  zdí,  obklíčeny  velmi  hlubokými 
příkopy,  opatřeny  velmi  vysokými  věžemi  o  troj- 
násobných náspech  a  chráněny  proti  kouzlům 
nejen  zdmi,  příkoj)y  a  věXemi,  nýbrž  i  —  a  to 
především  —  znamenitou  kaplí,  nadanou  posvát- 
nou a  mocnou  relikvií. 


A  ze  všech  thiéracheských  hradů  nikterý  se 
nehonosil  zdmi  pevnějšími,  příkopy  hlubšími,  vě- 
žemi vyššími  a  náspy  mohutnějšími  a  bezpeč- 
nějšími nad  hrad  Hourgnie-Saint-Elme-en-Saint- 
Elmois. 

Hrozivě  zpupným  vzhledem  svým  Hourgnie 
pověstnou  byla  široko  daleko,  neboť  jak  obrovské 
zvíře  s  tisícerými  hrotitými  a  břitkými  bodlinami 
místa  neskytá  útoku,  jímž  by  se  kdo  mohl  o  ně 
pokusit,  tak  trčela  k  obloze  v  celém  objemu  svém 
pravou  houští  arkýřů,  strážnic,  vížek,  cimbuří, 
pilířů,  hlásek,  rohatců  a  bání,  o  něž  si  mračna 
na  průtahu  svém  drala  těžká  svoje  lůna. 

A  neméně  proslulým  bylo  jméno  Saint-Elme 
korouhvemi,  jež  všade  na  temenech  hradních 
větrem  za  dne  vlály  rudě  šlehavými  jazyky,  kdežto 
v  noci  plápolaly  tam  plameny  skutečné,  v  tem- 
notu sršící  žhavými  jiskrami,  obdobně  ohťíůro 
majákovým,  jimiž  se  zaněcují  a  září  vrcholky 
stěžňů  za  sychravých  mlžin  námořních. 

Takž  vlnily  se  nad  hradem  korouhve  a  pla- 
meny, aby  jej  varovaly  pohrom  a  čar  zároveň, 
ale  především  těchto,  jelikož  vůči  úkladu,  jenž 
podniknut  by  mohl  být  během  přirozeným,  buď 
přepadem  či  úderem  neb  stečením,  nemnoho  bylo 
se  mu  obávat,  antě  stál  na  nejvyšší  pláni  strmé 
hory,  se  všech  stran  obklopené  propastmi,  krom 
jediného  boku,  jenž  s  protilehlým  vrchem  spojen 
byl  úzkým  valem,  přervaným  sedmi  zvedacími 
mosty,  pod  nimiž  dravě  ječela  bystřina  hlasem 
hydry  o  sedmi  tlamách. 

Zvedacími  mosty  dospívalo  se  před  massivní 
a  nízkou  bránu,  jež  po  stranách  kryta  byla  dvěma 
ohromnými  věžemi  a  v  čele  na  krakorcích  za- 
bezpečena hlídkou.  V  celistvých  zdech,  jež  ob- 
táčely kraje  planiny  a  vkotveny  se  zdály  v  samu 
horskou  skálu  a  tvrdě  nedobytnými  se  jevily 
veškerou  svojí  vzdornou  podobou,  nemožno  bylo 
dopátrat  se  otvoru  jiného.  Takž  krabaté  parkány 
a  pavlány,  jež  přečnívaly  je  shora,  vzezření  měly 
přepychových  a  podivných  ozdob  stavitelských 
či  důmyslného  díla  trpělivého  kameníka,  jenž  byl 
z  kratochvíle  zmnohonásobil  výlomy,  střílny,  budky, 
rohy  a  hranité  lomenice  a  kosmaté  štíty  a  šiké 
vikýře  a  vytesal  žulové  cimbuří  k  potěšení  sobě 
samému  a  k  libosti  ptactvu  vzdušnému. 

Kdo  býval  by  provalil  čímkoli  bránu  nebo 
přemetl  se  jakýmikoli  křídly  velkolepými  oněmi 
baštami,  tomu  by  hrad  nebyl  ještě  náležel:  z  ve- 
škerých budov,  stojících  na  prostranném  nádvoří, 
byl  by  nejvýš  uchvátil  konírny,  kurníky,  chlévy, 
psince  a  přízemní  cisterny,  kdežto  příkrá  scho- 
diště, zahrazená  padacími  mřížemi,  bývala  by  mu 
zabránila  stihnout  do  hořeních  pater  a  vniknout 
do  sklenutých  síní. 

A  kterak  býval  by  zvěděl  tajemství  rozma- 
nitých sklopců,  v  podzemí  vedoucích  temnými 
chodbami,  jež  ukrývaly  propadliště  a  hladomorny.? 
A  kdyby  se  býval  i  zmocnil    chodeb  a  sklepení 


a  schodišť  a  veškerých  budov,  stojících  na  pro- 
stranném nádvoií,  mohl  říci,  že  hrad  náleží  jemu? 
Nikoli,  neboť  dobře  má  přísloví,  jež  praví 
moudrými  rýmy: 

Hradem  vládnout  beze  věže, 

v  sedle  sedět  bez  otěže. 

A  bývalo  by  třeba  více  než  sjly  a  lsti  lidsko, 
třeba  by  bývalo  pomoci  samého  Ďábla,  aby  do- 
byta byla  hlavní  věž  hradu  Hourgnie-Saint-Elme- 
en-Saint-Elmois. 

Věztež,  že  hlavní  věž  hradu  Hourgnie-Saint- 
E!me-en-Saint-Elmois  skutečně  zvedala  se  od 
úrovně  planiny  do  výše  devadesáti  stop,  že  zdivo 
jeií  v  nejmenší  šíři  silné  bylo  pět  loket,  že  ohra- 
zena byla  od  základu  až  ke  kupoli  druhou  stavbou 
tvořící  kamenný  krunýř  ze  tmelených  kvádrů,  že 
náprseň  měla  k  obraně  okružní  příkop,  široký 
třicet  a  hluboký  šedesát  pídí,  že  podlahy  míst- 
ností podkrovních  naplněny  byly  zásobami  sta- 
čitelnými  na  rok,  že  sklepy  chovaly  studny  ne- 
vyčerpatelných zdrojů  a  že  konečně  kaple  posvát- 
nou přilbou  jakous  dovršovala  nedostupnou  báň. 

Pak  rovněž  správno  přísloví,  které  dí: 
Kaple  nemít  v  hradním  týně, 
pánem  nebýt  v  jeho  klíně. 

I  v  případě  tedy,  že  by  kouzlem,  čarami 
neb  ďábelstvím  komu  se  bylo  zdařilo  vkročit  do 
hlavní  věže,  aby  se  honosit  mohl  opravdovým 
držitelstvím  hradu,  zbývalo  ještě  vítězně  vejít  do 
kaple. 

A  zřetelem  nepomíjejte,  že  nižádná  kaple 
neměla  relikvie  skvostněji  drahocennější,  výluč- 
něji  vzácnější  a  mocněji  působivější  nad  relikvii, 
chovanou  v  diamantové  schráně  hradu  Hourgnie- 
Saint-Elme-en-Saint-Elmois. 

Takž  v  bezpečí  žili  na  hradě  obyvatelé  jeho, 
s  nimiž  nyní  na  čase  vás  seznámit. 


Nuž,  obyvatelů  nebylo  jiných  krom  nevidi- 
telných. 

Pováží-li  se,  že  hrad  prost  byl  zbrojnošů, 
pážat  a  sluhů,  nebylo  to  úžasno  v  sídle  tom,  kde 
každého  jitra  za  hlaholu  pozounů,  kotlů,  rohů 
a  trub  korouhve  vytahovány  byly  na  postřešní 
žerdi,  kde  každé  noci  vlajky  nahrazovány  byly 
pánvemi  plápolavé  pryskyřice,  kde  šumně  dýchaly 
kuchyně,  aby  připraveny  bývaly  obě  hojné  ho 
stiny,  co  den  pravidelně  o  desáté  a  šesté  hodině 
pořádané  v  slavnostním  velkosále,  kde  dobytek 
a  drůbež  —  koně,  voli,  krávy,  skopci  a  vepři  a 
holubi,  husy,  kachny,  krůty  a  kury  —  dokazovali 
zdatným  zjevem  svým,  že  řádně  pamatováno  na 
ně  krmem  a  kde  opatřovány  konečně  veškery 
životní  potřeby  mnohočetné  domácnosti?  Leč, 
s  jiné  strany  nutno  vyznat,  kterak  při  všeliké 
této  práci  vskutku  nikdy  činným  zřít  nebylo  ni- 


koho z  masa  a  kostí.  A  takž  obyvatelé,  kteří 
v  hradě  žili  a  z  nichž  každý  konal  svůj  úkol, 
nacházeli  se  tam,  aniž  jich  tam  bylo,  jioktid  se 
aspoň  týká  zraku. 

Přes  to  domněnku  dlužno  vyloučit,  že  by 
to  příbytek  býval  přeludů  a  příšer,  pocházejících 
z  Hvozdu  Ardenneského:  počestnými  křesťany 
byli  všichni  duchové  ti,  zbavení  zřejmého  těla,  a 
doklad  toho  jjodávali  horlivou  účastí  svojí  na 
mši,  již  sloužíval  tichou  ve  všední  dny  a  zpívanou 
v  neděli  kaplan  neviditelný  jako  oni  sami. 

A  pak  divem  bývalo  slyšet  v  kapli,  jež  zdála 
se  prázdnou,  zbožný  šepot  modliteb,  obdobný 
zurčení  ruče  proudící  vody.  veršovaný  dialog 
sborů,  rhytmický  šelest  obracených  listů  a  zvláště 
stesk  žalmů  a  ples  hymen,  vzletný  plnou  perutí 
zvučných  hlasů  a  splývající  s  vanem  vydechova- 
ným varhanami  co  pochnuirný  průvod  rmutného 
zpěvu  či  vítězný  hlahol  jásavého  tónu. 

Divu  toho,  v  němž  by  libost  byli  shledávali 
andělé,  pohříchu  samoten  požíval  mladý  hradu 
pán,  aniž  s  to  byl  —  běda  třikráte!  --  vyjádřit, 
jaké  tím  srdce  jeho  doznávalo  rozkoše,  neboť 
byl  ubožák  něm. 

Co  se  dotýkalo  pána  druhého,  praděda  ne- 
blahého juna,  jmín  mohl  být  ještě  nešťastnějším, 
neboť  byl  nebožák  hluch. 

Leč  nejbědnější  z  veškera  obyvatelstva  hrad- 
ního byla  dojista  Mograbina,  vězněná  v  nejhlubší 
podzemní  temnici  hlavní  věže,  neboť  němá  ne- 
byla a  nikdy  neměla  nikoho,  s  kým  by  promlu- 
vila, a  hluchá  nebyla  a  kol  sebe  slyšela  toliko 
nerušené  ticho :  a  zraky  její  stálým  zíráním 
v  čirou  noc  nabyly  také  by.strosti,  že  vznícena 
jí  byla  u  vytržení  a  po  všechen  čas  obírala  se 
tím,  že  sčítala  vlákna  stínu,  z  jichž  nekonečného 
množství  snulo  se  tajemné  pásmo  tmy. 

Mladý  pán,  Edme  Alain  Alban  Doctrové 
Rosemond  de  la  Hourgnie-Saint-Elme-en-Saint- 
Elmois,  markýz  Dolní  Thiérache,  vévoda  Dvou 
Ardennes,  kníže  Ostrovů  Ztracených  a  přes  ve- 
^^kery  tyto  a  mnohé  jiné  tituly  další  prostý  dotud 
štítonoš  Svaté  Slzy    byl  panic  osmnáctiletý. 

Starý  pán,  Huon  Hurtaud  Bruyn  Magdě 
Agrapal  de  la  Hourgnie-SaintElme  en-Saint- 
Elmois.  markýz  Horní  Thiérache,  vévoda  celého 
údělu  Třinácti  Ardennes  krom  Dvou,  kníže 
Ostrovů  Nalezených  a  nad  to  vše  poslední  vel- 
mistr a  jediný  rytíř  Svaté  Slzy,  vstupoval  ve  sto- 
prvý  svůj  rok 

Pokud  se  týkalo  Mograbiny,  nikdo  se  do- 
hádnout nedovedl  její  let  a  nijakého  pojmu 
o  nich  neměla  sama,  neboť  tolik  a  tolik  chvil  seděla 
v  temnotách  a  sčítala  vlákna  stínu,  aniž  dospí- 
vala kdy  na  konec  svého  počtu:  a  zapomenuté 
pravé  jméno  její  známo  bylo  již  pouze  trojzpě- 
vému  Výru-Kouzelníku,  tajemnému  ptáku,  ulét- 
lému v  Zakletý  Hvozd,  za  nímž  nepřetržitě  pádil 
Lišák-Čaroděj,  aniž  by  s  to  byl  ho  stihnout  neb 


z  lesa  cestu    nalézt    nepochybně    až  do  skonání 

věků. 

Co  vůči  tomu  o  ní  bylo  vědomo,  bylo  jedině 

to,  že    prvá    píseň    Výra-Kouzelníka,    svěží   jako 

procitlá  zora  dubnová,  měla  za  refrain  následující 

tři  verše  v  řeči  zaniklé: 

Nebul  gabral  zinindzef  nabul 
derzizobra  guem  na  kiem  guibul, 
gual  mizi  nuz  lilit  zazo  zabul. 


A  jakkoli    řeč  byla  zanikla,    shoda  se  jevila 
v  domněnce,  že  tři  verše  tyto  znamenají: 
Panensky  dumavě  device  luzná 
v  zajetí  nyje  a  strádá    co  věky, 
mládí  a  svěžest  jí  zůstává  stále. 
A  nikdo  pochybnosti  nechoval,  to  že  doka- 
zuje věčnou  mladost  Mograbininu  navzdor  tolika 
a  tolika  dnům,  jež  byla  ve  tmách    protrávila  při 
sčítání  vláken  stínu.  Pokrač. 


FEUILLETON. 


VŠELICOS  O  ANTONÍNU  DVOŘÁKOVI. 


I. 


Jubilejní  glossy. 


Nic  nevírae  lei  os  o  kráse  pozdního  léta.  Nevlídnými 
chmurami  zataženo  je  nebe  nad  námi  a  ledový  vzduch 
pod  ním  tak  otravný,  jako  ta  dusivá  atmosféra,  prosy- 
cující od  dlouhé  doby  naši  hudební  oblast  a  znemožiíu- 
jící  zdárné  v  ní  spolužití  všem,  jimž  vrozená  náklonnost 
k  duševní  svobodě  káže  nedát  se  zotročit  ...  Za  toho 
trudu  připadal  nám  již  předem  jako  jasný  zášleh  den 
8.  září,  o  němž  na  Antonínu  Dvořákovi  před 
šedesáti  lety  podstoupena  byla  inkarnace  hudebního  genia. 
A  vskutku  —  nebe  toho  dne  letos  jako  zázrakem  se 
otevřelo,  aby  okázalo  nám  se  zjasněného  blankytu  kouzlo 
slunce  a  jeho  vřelými  paprsky  aby  ozářilo  malou,  ale 
tím  dojemnější  slavnost,  kterou  Nelahozeves  nad  Vltavou 
uspořádala  jako  rodná  obec  svému  slavnému  krajanu. 
Nevím,  osvědčena-li  je  přesně  minulostí  theorie  metereo- 
logů,  že  fysická  povétrnost  urč  tých  časových  období 
dochází  opětování  vždy  po  desíti  letech.  Ale  nemohlo 
ani  být  jinak  S.  září  1841,  než  bylo  letos.  Neboť  ve  zna- 
mení slunce  musil  počíti  život  Antonína  Dvořáka,  pro- 
zářený na  celém  svém  běhu  světlem  jako  jeho  tvorba, 
která,  jak  J.  B.  Foerster  praví,  jen  tolik  zná  stínu,  kolik 
třeba,  aby  dvojnásob  vystoupilo  světlo. 

Zdravého  ducha  v  zdravém  těle  okazuje  nám  Dvořák, 
vstupující  do  desítky  kmetství  v  takové  nespotřebené 
síle  života  i  umělecké  fantasie,  že  sotva  my  všichni,  kdož 
prodělali  jsme  živoucí  jeho  biografii,  přečkáme  poslední 
v  ní  kapitolu.  A  proto  míižeme  dnes,  nedohlídajíce  vě- 
štecky věcí  budoucích,  jen  z  toho  již,  čím  staví  se  před 
nás  hotové  posud  jeho  dílo,  vymeziti,  kde  hledati  jest 
a  kde  lze  nalézti  význam  uměleckého  jeho  zjevu. 

Na  hudebním  umění  devatenáctého  věku  vidíme, 
jak  mu  od  první  čtvrtiny  tohoto  nestačilo  vyjadřovati 
se  svými  prostředky.  Nové  idey  hledány  byly  za  hrani- 
cemi jeho  vlastní  říše.  Již  staroromar.tikové  vízeli  zpo'a 
v  říši  poesie  a  ji  vyvolili  si  za  své  východisko  při  ex- 
kursích do  světa  tónové  krásy.  Když  pak  v  jediném, 
zcela  výjimečně  všestranném  umělci  ve  trojím  směru 
vyvinula  se  duševní  potence,  uskutečnilo  se  sdružení  .^e 
uměn  v  t.  zv.  díle  všeuměleckém.  Ono  přivedlo  i  hudbu 
na  nové,  před  tím  netušené  dráhy,  ale  pro  tu  čistou, 
sobě  samé  dostačující  hudbu  znamenalo  zdánlivý  konec. 
Všechno,  co  zplodila  tvořivost  na  sklonku  devatenáctého 
věku  po  Richardu  Wagnerovi  pod  heslem  zatracování 
t  zy.  absolutní  hudby,  bude  v  budoucnosti  až  na  skrovné 
výjimky  zatemněno  stínem,  vyvolaným  září  svého  vzoru. 
A  pak  snad  přijde  doba  poznání,  že  v  celé  té  periodě 
neplodného  —  ač  plodnosného  -  epigonstvi  dva  du- 
chové uhájili  skvěle  své  samostatné  posice:  Johannes 
Brahms  a  .Antonín  Dvořák. 


Ani  jeden  z  obou  není  moderním  v  tom  smyslu,  že 
by  se  byl  připojil  k  hnutí  své  dobv.  Oba  šli  do  daleké 
minulosti.  Ohledali  kmen  hudebního  vývoje  a  nalezli  na 
něm  větve,  jež  uznali  za  vhodno  znova  oštěpiti.  Brahms, 
soustředěný  k  větší,  než  Dvořák,  jednostrannosti,  je  je- 
diným hudebním  umělcem,  který  starožitnickými  studiemi 
dovedl  v  dílech  svých  navázati  přetrženou  niť  německé 
hudby  od  Bacha  k  Beethovenovi  a  učinit  sebe  výslednicí 
velikánských  těchlo  předpokladů  Mnohem  všestrannější 
Dvořák  —  snad  k  této  všestrannosti  určený  již  proto, 
že  je  synem  národa,  jenž  neměl  samostatné,  skvělé  mi- 
nulosti hudební  —  také  zrekapituloval  veliký  kus  hudební 
historie  ve  své  tvorbě,  a  co  nám  dvě  století  zůstala 
dlužná,  pomohl  nahraditi  ze  své  hřivny  za  necelých  třicet 
let.  Jako  jeho  »fautor  et  adiutor  magnus«  (jak  nazval 
při  Dvořákově  promoci  cambridgesské  r.  1891  oratoř  pu- 
blicus  Brahmse)  ponořil  se  do  hluboké  studnice  Bachova 
umění,  Dvořák  přilnul  spíše  k  Handelovi.  Svědčí  o  tom 
jeho  mistrná  fugata  (na  př.  v  »Rekviem«),  jeho  árie 
(»Inílammatus«  ze  »Stabat  mater«),  ba  celé  oratorium 
>Svatá  Ludmilai,  Chceme-li  nalézti  v  české  hudbě  sur- 
rogát  Haydna,  vezměme  jen  do  ruky  jednoduchý,  nic- 
méně však  zářivě  krásný  kvintet  z  Es-dur  (op.  97)  a  jemu 
blízký  kvartet  z  F-dur  (op.  96).  Zasvěcenci  tvrdí,  že  po 
jistou  dobu  tvořil  Dvořák  tak  ve  směru  a  duchu  Mo- 
zartově, že  zříkal  se  i  prostředků  oslfíujicího  moderního 
orchestru,  jejž  ovládati  mistrovsky  bylo  mu  dáro  snad 
již  do  krve. 

Beethoven  ozývá  se  z  největší  části  Dvořákových 
skladeb.  Kdo  by  chtěl  popřít,  že  symfonie  z  F-dur,  D-dur 
a  D-moll  svým  duchem,  svou  jednolitosti  formy  a  tou 
čistotou  ve  vypracování  detailu  jako  žádného  jiného 
skladatele  díla  téhož  gcnru  jsou  ne  odlesky,  nýbrž  pravo- 
krevnými  spřízněnci  plodů  velikého  světovládného  klas- 
sika  německého?  A  nelze  totéž  říci  o  jeho  kvartetech, 
především  o  onom  z  C-dur  (op.  61),  vystavěném  z  tak  ne- 
vinného na  pohled  motivického  základu  k  budově  impo- 
santní výše  a  vzletného  stilového  rozmachu  ? 

Poněvadž  Dvořák  nikdy  nespecialisoval  se  výhradně 
na  určitou  odrůdu  tvůrčí,  nýbrž  prací  ve  všech  formách 
nejen  českou  hudbu  obohiitil,  ale  v  mnohých  případech 
stvořiv  něco,  čeho  před  ním  nebylo,  vyplnil  zející  v  ní 
nejednu  mezeru,  musil  především  neomylně  ovládati 
všechny  prostředky,  na  jaké  činí  tak  mnohotvárné  umění, 
jakým  je  hudba,  neúprosné  nároky.  Kdo  jednou  dovede 
po  svém  způsobe  tvořiti  duchem  Haydnovým,  Mozarto- 
vým a  Beethoveným,  v  operách  brzy  přiblížiti  se  Meyer- 
beerovi.  brzy  Wagnerovi,  kdo  ovládne  všechny  formy 
od  drobné  písně  a  klavírního  kousku  k  velikým  obrysům 
komorní,  symfonické,  chorické  a  dramatické  skladby,  musí 
být  především  velikým  mistrem  v  technice.  A  technika, 
ať  to  kdo  popírá  sebe  úsilněji,  je  v  hudbě  přece  jen 
sourástknu  nejdůležitější,  mnohem  důležitější  než  v  umě- 
nách jiných  a  mnohem  významnější,  než  aby  jí  mohla 
býti  přisuzována  vlastnost  pouhého  mechanického  pro- 
středku. 


o  Dvořákovi  pronesl  se  kdysi  vídeňský  esthetik 
Robert  Ilirschfeld,  že  i  myšlení  jeho  je  jistým  druhem 
techniky.  Zní  to  sice  paradoxně,  ale  úplná  nepravda  to 
není.  Jinak  by  nebyl  mohl  být  Dvořák  schopen  assimi- 
lace  a  brzy  do  toho,  brzy  do  onoho  tábora  vstupuje, 
osvědčovat  tolik  nestálosti  v  dobrem  slova  smyslu.  Snad 
pro  tuto  přcbihavost,  tuto  nenucenost  projcvíi,  jež  ne- 
dají se  vměstnati  v  určitý  systém,  srovnává  se  často 
Dvořák  se  Schubertem.  Má  s  ním  sice  stejně  úžasné  bohat- 
ství myšlének,  jež  srší  zněho  na  povel  jako  elektrické  jiskry 
z  nabité  Icydenské  láhve.  Ale  Dvořák  je  příliš  velikým  pi- 
lovatelem  při  práci  —  tomu  nasvědčuje  již  fakt,  že  starší 
svoje  díla,  najmě  dramatická,  nebylo  mu  za  těžko  i  tři- 
krát přepracovati  v  celku  nebo  v  částech  —  aby  po 
jedné  stránce  neměl  nic  se  Schubertem  společného,  t.  j. 
po  stránce  příslovné  jeho  geniální  nedbalosti. 

Nechybí  mnoho,  aby  z  předchozích  řádků  učinil  si 
někdo  závěr,  že  snad  pokládám  dle  řečeného  Dvořáka 
za  eklektika.  Tím  by  byl  tehdy,  kdyby,  ztráviv  v  sobě 
dílo  jiných,  dovedl  při  své  technické  způsobilosti  jen 
z  nich  a  ne  ze  sebe  žíti.  Tomu  je  u  něho  právě  naopak. 
Pochybuji,  že  by  Dvořák  vůbec  byl  dílo  jiných  navcskrz 
pronikl,  ba  jsem  přesvědčen,  že  nemůže  u  něho  o  studiu 
v  běžném  slova  smyslu  být  ani  řeči.  Jemu  stačí  pouhý 
pohled  na  cizí  dílo,  na  několik  z  něho  taktů,  a  jeho  my- 
šlenkové ústrojí  je  hned  v  běhu  a  rozplozuje  vnímané 
hned  na  desateronásobnou  míru.  Každý  odjinud  přišlý 
paprsek  světla  prismatem  jeho  individuality  rozkládá 
se  u  něho  v  celé  vidmo. 

Proto  také,  když  připlete  se  do  péra  Dvořákovi 
něco,  na  čem  mohli  by  se  pásti  honci  reminiscencí,  zjeví 
se  to  obráceno  na  jeho  víru,  buď  že  novým  harmonickým 
obratem  je  jinak  přibarveno,  nebo  přikontrapunktováním 
zajímavé  protimelodie  v  nové  světlo  postaveno.  To.  čemu 
Němci  říkají  »Nachempfindung<i,  dostavuje  se  u  Dvořáka 
sice,  ale  neškodně,  jelikož  náhodně,  spíše  instinktivně, 
než  výsledně. 

Ovšem  nejvíce  Dvořáka  vylučuje  z  eklektismu,  že 
ze  dvou  elementů,  jichž  převzatost  odjmud  není  konečně 
třeba  nedokazatelná,  dovede  nejen  vyvodit  třetí  nový, 
ale  že  k  tomu  novému  dojde  často  sám  ze  svého  nitra. 
Tak  kvalifikovaná  díla  pojišťují  mu  ne  lokální  nebo  ná- 
rodní, ale  přímo  světový  význam.  Jen  tu  uveďme  pře- 
krásný klavírní  kvintet  z  A-dur  nebo  symfonii  z  G-dur, 
abychom  poznali  Dvořáka  celého,  nesmíšeného,  indivi- 
dualitu v  nejryzejší  podstatě. 

I'oněvadž  individualita  nezapře  se  ani  v  nejmenším 
oboru  působnosti,  vnáší  Dvořák  do  každé  skladby  něco 
nového  v  ohledu  muzikálním.  A  to  znamená  už  pokrok. 
Není  třeba  na  obhájení  pokrokovosti  jeho  jen  dovolávati 
se,  že  od  starších  forem  dospěl  také  k  modernějším,  od 
opery  s  čísly  k  prokomponované  po  způsobe  hudebního 
dramatu,  od  formální  symfonie  k  symfonické  básni.  .Snad 
dojde,  dříve  než  si  myslíme,  v  nové  hudbě  k  separaci  od 
jiných  uměn,  aby  mohla  zase,  jako  jindy,  sama  ze  sebe 
žíti,  a  pak  bude  oceňován  Dvořák  dle  plné  své  zásluhy 
jako  duch,  na  jakého  by  se  by!  vyvinul  Beethoven,  kdyby 
v  první  čtvrtce  ne  devatenáctého,  nýbrž  dvacátého  věku 
bylo  mu  bývalo  souzeno  dokonati  svoje  dílo. 

J.    BoLRŠKA. 

LITERATURA. 

Slovensko.  Prémie  Umělecké  Besedy  na 
rok  1901.  Umělecká  Beseda  předložila  členům  letos  jako 
prémii  pěknou  objemnou  knihu  velikého  formátu,  oplý- 
vající mnohými  a  mnohými  illustracemi  i  obrazovými 
přílohami. 

Na  podnět  pana  prof.  dra.  Pastrnka  utvořila  se  ko- 
mise redakční  v  Umělecké  Besedě,  za  účelem  vydaní 
díla  o  Slovensku.  A  dílo  to  nyní  hotové,  v  pěkné  úpravě 
leží  před  námi.  Jest  to  dílo  nejen  instruktivní,  ale  v  mno- 
hých částech  i  vědecké,  přispívající  ke  kulturní  historn 
našich  bratrů  Slováků.  Jest  ovšem  i  značným  obohacením 


literatury  folkloristické.  Dokonale  provedená  reprodukce 
Koulova  obrazu  »Husitský  hřbitov  a  kostel  v  Rimavské 
Bani«  a  nadšená  úvodní  báseň  Adolfa  licyduka,  který 
motivy  ku  svým  nejlepším  básním  čerpal  na  Slovensku, 
uvádéji  nás  lehce  ku  vážné  četbě,  počínající  statí  Andreje 
Kmete  o  přírodních  poměrech  na  Slovensku  uherském. 
S  přírodními  poměry  na  moravském  Slovensku  nás  se- 
znamuje ředitel  Josef  Klvaňa,  známý  folklorista  morav- 
ského Slovácka.  O  pravěku  -Slovenska  píše  prof.  L  Nie- 
derle  a  o  jeho  dějinách  Pavel  Křižko.  Prof.  Pastrnek 
podává  studii  jazykozpytnou  a  skladatel  Milan  Lichard 
píše  o  slovenské  písni. 

Pak  přicházejí  studie  o  lidovém  kroji  od  Pavla 
Socháně  a  ředitele  Klváni  a  Jos.  L.  Holubyho  o  zvycích 
a  obyčejích  na  uh.  .Slovensku. 

Život  moravských  Slováků  líčí  p.  Bartoš. 
Pak  rásleduje  stať  o  náboženských  poměrech  kato- 
lických Slováků  uherských  od  Jana  Gerometty  a  o  po- 
měrech slovenské  církve  od  J.  I..  Holubyho.  Zajímavým 
dokladem  o  proniknutí  Husitů  na  Slovensko  jest  článek 
prof.  Kouly  o  »husitských»  katolících  na  Slovensku.  Po 
zprávě  o  slovenském  školství  následuje  nejzajímavější 
část:  Literatura  slovenská,  z  péia  prof.  Jaroslava  Vlčka, 
autora  >Dějin  literatury  slovenskej'  . 

Setkáváme  se  zde  se  známými  jmény,  která  úzce 
souvisela  i  s  naší  literaturou.  Jiří  Palkovič,  Jan  HoUý, 
Ludevít  Štúr,  Samo  Chalúpka,  Jan  Botto,  Ondřej  Slád- 
kovič,  Vilém  Pauliny  Tóth,  Miloslav  a  Svetozár  Hurban 
(Vajanský'  jsou  vedle  Kollára  jména,  která  mají  známý 
zvuk  pro  každého  našeho  intelligenta.  Dílo  přináší  i  čelné 
podobizny  slovenských  spisovatelů,  výrazné,  pěkné  obli- 
čeje. Fr.  Bílý  podává  zprávu  o  literatuře  moravské  a 
Žiga  Pauliny  Tóth  ukončuje  dílo  národohospodářskou 
studií:  Hospodářství  na  Slovensku. 

Jak  viděti,  podali  si  ruce  ku  svornému  dílu  všickni 
ti,  kteří  již  dávno  dobyli  si  zvučného  jména  ve  věci 
Slovenska.  Bohatá  jest  část  grafická,  v  te.xtu  je  veliké 
bohatství  reprodukcí,  znázorňujících  slovenská  stavení, 
kroje,  nářadí,  výrobky  a  vedle  toho  reprodukce  krajin 
a  studií  známých  malířů:  Liebschera,  Kouly,  Kuby,  Ze- 
níška.  Schází  tu  však  jeden  z  předních:  Józa  Uprka,  nej- 
milejší malíř-poeta  ze  Slovenska  moravského.  Nemožno 
opomenouti  přílohy:  ^Slovenské  spevy<í.  jež  sharmoni- 
soval  nadaný  mladý  skladatel  Vítězslav  Novák,  jenž  za- 
miloval si  Slovensko  za  svého  pobytu  a  seznámí  nás 
zajisté  blíže  s  krásnými  národními  hudebními  výtvory 
zpěvného  lidu  slovenského. 

DIo  »Slovensko«  jest  opravdu  velikým  obohacením 
naší  literatury  a  nutno  vzdáti  Umělecké  Besedě  dík  za 
jeho  vydání. 

Gabriela  P  rei  sso  vá:  Talmové  zlato.  Povídka 
z  .Korutanska.  »Libuše«  na  rok  1901  č.  4. 

Jest  to  opět  román  dívčího  srdce,  nejvděčnějšího 
předmětu  literární  tvorby  pani  Preissové.  Zamilovavši  si 
hornatý  domov  Slovinců  v  Krajině  a  Korutanech,  vybírá 
pro  své  povídky  milé,  bystré  a  zajímavé  dívčiny,  dívčiny 
z  malého  světa,'  prahnoucí  po  životě,  po  lásce,  po  štěstí, 
dobré  a  čisté  duše,  uzavírající  se  v  sebe,  malé  filosofky, 
které  jednají  rozhodně,  když  promluví  jejich  srdce,  lá- 
majíce oilhodlaně  pouta  konvence. 

Takovou  dívkou  je.^-t  i  Pálka,  dcera  chudého  uhlíře 
Concini-ho,  italského  přistěhovalce,  jehož  slovinský  lid 
nazývá  ^Končinou*.  Vyrostla  v  bezrcdcstném  domově, 
v  strasti  a  chudobě  a  v  hezké,  štíhlé,  zajímavé  dívce 
probudí  se  touha  po  bohatství,  po  nádherném  životě. 
Podlehne  této  touze  a  vdá  se  za  Roberta  Senčana,  bo- 
hatého majitele  dřevního  obchodu,  člověka  nepatrného 
zevnějšku.  Senčan  pošle  ji  před  svatbou  do  kláštera  na 
vychováni,  vrátí  se  se  způsoby  panského  dítěte.  Jest 
svému  muži  vděčnou  za  bohatství,  kterým  ji  obklopil. 
Žiji  klidně,  mladá  žena  snaží  se,  aby  něžnosti  nahrazovala 
jiné  hlubší  city,  kterých  dosud  nepocítila. 


Senčanův  bratr  Pius  přijíždí  v  letě  na  návštěvu 
z  Vidné.  Jest  zdravý,  hezliý  hoch,  vzdělaný  a  jemný,  vy- 
nikající nad  bratra  v  každém  ohledu.  Nový  vzduch^za- 
vanul  do  tichého  domu.  Pius  spřátelí  se  s  mladou  šye- 
kruší,  mluví  spolu  o  literatuře,  probouzí  v  ní  duši  a 
mladá  žena  zamiluje  se  panenským  svým  srdcern  áo 
mladíka.  I  on  ji  miluje,  avšak  nemá  odvahy  zkaliti  mír 
rodiny.  Pálka  vyzná  se  mu  na  vycházce  v  lese,  on  již 
podléhá  lásc-%  avšak  rozum  potlačil  srdce  a  Pius  se  pře- 
mohl. 

Půda  se  bortí  Palce  pod  nohama.  V  tom  okamžiku 
však  přichází  na  návštěvu  bratr  Palčin,  Anto,  hodinář, 
který  odešel  v  mládí  do  světa.  Milovali  se  se  sestrou 
vroucně,  když  odcházel,  slíbil  jí,  že  bude  pracovati  a  při- 
jede si  pro  ni,  až  bude  míti  domek  se  zahrádkou. 

A  nyní  přichází  zrovna  v  té  chvíli.  Pálka  vidí  v  tom 
vysvobozeni.  Napíše  dva  dopisy,  jeden  svému  muži,  sdě- 
lujíc s  ním.  že  jej  nikdy  nemilovala  a  radíc  mu,  by  vzal 
si  k  sobě  dívku,  s  níž  za  svobodna  již  měl  dítě.  Druhý 
jest  Piovi,  ^nepřivázala  duši  k  taimovému  zlatu  na  déle, 
než  ji  otevřel  oči«.  Odchází  mu  s  cesty,  pryč  s  bratrem 
a  z  celého  bohatství  bére  sebou  jen  lampičku,  kterou  jí 
Pius  přivezl  darem.  A  odchází  v  noci  s  bratrem  v  daleké 
kraje. 

Jednoduchý,  prostý  děj.  A  taková  jest  i  forma  této 
povídky.  Ale  v  líčení  duševního  života  této  dívky-ženy 
jest  mnoho  poetického,  teplého  a  milého.  Probouzení  se 
její  lásky  ke  švakrovi,  zapírání  sama  sebe,  propuknutí 
lásky,  to  vše  našlo  v  paní  Preissové  obratnou  líčitelku. 
Vyloučivši  předem  jakoukoliv  tendenci,  popisuje  s  láskou 
a  zájmem  život  své  hrdinky,  dává  se  jí  vyvíjeti  bez  pra- 
videl napřed  určených  a  proto  tak  mile  četba  píisobí. 
Jest  to  nový,  vonný  květ  z  pestrých  luhů  a'pských  a 
hodí  se  dobře  do  kytice,  kterou  paní  Preissová  již  uvila. 

Karel  V.  Rais:  Za  světem.  Dva  obrazy  z  hor. 
Nákladem  J.  Šimáčka  IQOl. 

Živ  it  venkovských  lidí,  jejich  radosti  a  žalosti, 
jejich  měkkost  i  drsnost,  jejich  tužby  a  cíle,  to  jest  pro- 
středí, z  něhož  čerpá  pan  Rais  látku  pro  své  povídky. 
Žil  po  dlouhá  léta  mezi  venkovskými  lidmi,  žil  s  nimi 
v  nejbližším  styku,  snažil  se  přispflsobiti  jim  své  já  a 
proto  mohly  povstati  tak  životní,  pravdivé  a  procítěné 
povídkv,  jako  jsou  povídky  páně  Raisovy.  Částečně  se 
emancipoval  od  nepřirozené  sentimentality,  kterou  oplý- 
vají namnoze  výtvory  spisovatelů  a  hlavně  spisovatelek 
vesnických  povídek,  podrobil  venkovského  člověka  dů- 
kladnému studiu,  vé-nému  a  střízlivému  a  podává  jej, 
tak  jak  jest,  bez  vlastního  komentování,  usuzování  a  kom- 
hinac 

Osvojil  si  mluvu  venkovského  člověka,  podává  ji 
nezměněnou  a  tak  již  samo  sebou  určenu  má  jaksi  v  zá- 
kladech formu,  dány  má  meze,  v  nichž  se  může  pohy- 
bovati. 

Jest  mistrem  v  drobnokresbě,  zdálo  by  se  vám 
někdy,  že  až  zbytečně  podrobně  popisuje  zevnějšek  svého 
člověka,  jeho  tvář,  jeho  pohyby  a  posuňkv,  ale  uznáte, 
že  to  bylo  naprosto  nutno,  měl-li  před  vašimi  zraky  vy- 
stoupiti tak  jasný  a  pravdivý  obraz  člověka,  jehož  autor 
popisuje.  Nejzamilovanějším  jeho  předmětem  líčení  jsou 
lidé  stáři:  výměnkáři  a  výměnkářky,  vesničtí  faráři  a  uči- 
telové, lidé,  kteří  jaksi  mají  vlastní  život  již  za  sebou 
a  lpí  s  láskou  na  svých  dětech  neb  jiných  lidech,  kteří 
stojí  jím   blízko. 

I  obě  povídky  ve  knize  »Za  světem*  jsou  historiemi 
starých  lidí.  V  první  "■Poslední  radosti*,  stará  výraěn- 
kářka  Tra  potka,  ubohá  stařenka,  stojící  jako  kůl  v  plotě, 
tichá  a  skromná,  vědoma  jsouc  si  toho,  že  je  na  obtíž 
hospodáíi,   jenž    koupil    chalupu    i    s   jejím    výměnkem. 


Sama  tráví  své  dny  ve  své  světničce,  nikoho  nemá  na 
světě,  pase  husy  na  paloucích,  s  jinou  stařenkou.  Per- 
kovou. 

Všichni  jí  pomřeli,  nemá  nikoho,  na  koho  mohla 
by  se  připnouti  a  ona  by  tak  ráda,  ach,  tak  ráda  ně- 
koho měla. 

A  s  celou  svou  duši  věnuje  se  děcku,  které  naro- 
dilo se  hospodáři.  Přišlo  v  nevhod,  neočekávaně,  v  době, 
kdy  už  syn  i  dcera  hospodářova  jsou  vzrostlí  a  přijato 
jest  všemi  nevlídně,  jako  přítěž.  A  tu  přichází  babička 
Trampotka,  ujme  se  dítěte,  chová  je,  vezme  je  k  sobě 
na  výměnek.  Celá  oživla,  jest  jako  mladice,  běhá  s  dí- 
tětem po  vsi  a  s  radostí  je  ukazuje.  A  podaří  se  jí,  že 
prolomí  led  v  srdci  rodičů  děcka  i  bratra  a  sestry.  Byla 
to  její  poslední  radost,  ale  přece  se  jí  dočkala. 

A  v  povídce  ^Špačcic  tito  dva  staří  páni:  mrzutý, 
nemluvný  statkář  Rozvora  a  temperamentní,  vznětlivý, 
starý  jeherál  Zubr.  Byli  nerozluční  přátelé  z  mládí,  kdvž 
jenerál  šel  na  odpočinek,  usadil  se  u  svého  přítele. 
Rozvora  je  Mladočech,  bojovný  a  ironický,  jenerál  Staro- 
řech,  pravověřící  a  optimistický,  mají  věčné  spory,  slovní, 
půtky,  které  vyrovnává  laskavá  žena  Rozvorová,  která 
jest  pečlivou  družkou  oběma  starým  mužům. 

Avšak  opustí  je,  zemře  a  starci,  zlomeni  žalem  při- 
mykají se  k  sobě  úže,  přenášejí  něžnost,  která  zmizela 
odchodem  zeny,  druh  na  druha,  činíce  si  ústupky,  k  jakým 
by  byli  dříve  nikdy  se  neodhodlali.  Těší  druh  druha, 
považuje  jej  za  ubožejšího  než  je  sám,  aby  se  nermoutili 
navzájem,  slevují  i  ze  svého  politického  přesvědčení, 
přispůsobují  svá  konání  druh  druhu. 

Musíte  míti  soucit  s  těmito  dvěma  starci,  kterým 
odešla  dobrá  družka  a  nikdy  se  nevrátí. 

A  právě,  že  takovéto  postavy  líčí  autor  tak  věrně, 
prohřá\'aje  je  paprskem  své  lásky  k  ubohým  a  opuštěným, 
ale  nezabředne  nikdy  do  sentimentálnosti,  nabývá  čtenář 
životního  dojmu,  přibližuje  se  k  vytvořeným  lidem  sé 
svým  soucitem  a  otvírá  ochotně  své  srdce. 

Povídky  páně  Raisovy  zasluhují  plným  právem 
názvu  !>venkovských  obrázků*,  i  lidé  i  prostředí  jsou 
takovými,  jaké  jsme  i  sami  poznali.  žili-Ii  jsme  po  léla 
na  venkově  a  dívali-li  jsme  se  na  život  tak,  jak  se  naň 
dívati  máme. 

V  Praze,  dne  8.  září  1901.  Jan  Osten. 

THEODOR  NOVÁK. 

Vzácný  zjev  z  nejmladší  vědecko-literární  generace 
zmizel  v  Theodoru  Novákovi,  který  dne  2  .  července 
1901  zahynul  ve  vlnách  labských  tragickým  způsobem 
při  vědecké  exkursi.  Th.  Novák,  syn  prof.  J.  Nováka  a 
české  spisovatelkv  Terezy  Novákové  a  bratr  kritika 
a  essayisty  Arne  Nováka,  narodil  se  dne  21.  ledna  IS79 
v  Litomvšli.  Již  jako  jinoch  zabýval  se  botanickými  stu- 
diemi a  byl  to  značně  vyspělý,  ve  svém  oboru  podivu- 
hodně zkušený  odborník,  jenž  r.  1897  po  skončených 
studiích  na  akademickém  gymnasiu  vstoupil  ve  přírodo- 
pisný odbor  universitní.  Předčasná  vyspělost  a  bystrost, 
všestranná  sečtělost  byly  vlastnostmi  mladistvého  učence. 
Kromě  botaniky  zabýval  se  horlivě  chemií,  z  kteréhož 
odboru  uveřejnil  řadu  statí  v  »Chemických  Listech*  a 
v  »Živě«.  Svěže  a  poutavě  psané  byly  jeho  články  o  po- 
|)ularisování  některých  otázek  vědeckých  v  »Rozhledcch« 
a  »Ženských  Listech*.  Theodor  Novák  se  zápalem  svého 
pracovitého,  dychtivého  mládí  vrhl  se  též  do  studii  filo 
sofických  a  svůj  světový  názor,  brzo  uzrálý,  stavěl  na 
vědách  přírodních.  Bral  se  za  heslv  individualismu  a  cvo- 
lucionismu,  a  nejvíce  se  zabýval  Haecklem,  o  němž  uve- 
řejnil krásnou,  obsáhlou  studii.  Poslední  Novákovu  lite- 
rárně-filosofickou  studii  »Dílo  Maxe  Stirnera*  přinese 
»Lumír*  v  příštím  ročníku. 


Pf  edpl.ici  se  pro  Prahu:  iia  čtvrt  léta  zl.  1-20  (K  2-40),   na  píil  léta  zl.  2-40  (K  4-80),  na  celý  rok  zl.  4-80  (K  9-60).  PoStoii:  na  čtvit  léta  zl.  1-25 

(K  2-50),  na  půl  léta  zl.  250  (K  5-—),  na  celý  rok  5  zl.  (K  10—).  ~  Sešitové  vydáni  (o  dvou  čislech)  vycházi  při  každém  druhém  (sudém)  čísle, 

Cena  sešitu  20  kr.  (40  hal.)  —   Patisk  pfivodnich  práci  se  vyhrazuje.   —   Dopisy  administraci   »Lumira«  buďtež  adresovány:    Časopis  »Lumir«,  Praha. 

Karlovo  náiněsti  č.  34.  —  Listy  přijimáme  jen   íiankované.  —  »Lumir«  vycházi  každý  pátek  (vyjma  prázdniny). 


Redaktor  Václav  Hladik.  —  Majitel,  vydavatel  a  nakladatel  J.  Ot 


Tiskem  České  gralické  spole 


.Un 


LUMlR 


Ročník  xxix. 


20.    ZÁŘÍ    1901. 


LÍSLO  45. 


Z   BÁSNI    MILOSLAVA   SILÉNA. 

v    DÁVNÉM    HÁJI. 


t-as  mám  tě,  smavá   střecho,  nad  hlavou, 

co  větrem  horským  zvučíš  velebně! 

Jak  oblaka,  jež  plují  nad  tebou, 

svou  bílou  zář  kol  rozestýlají! 

A  zvonky  v  houštinách  a  lilije 

ty  dumavé,  ty  zvláštní,  zlatý  svit 

co  kolkol  střou  po  mechu  dřímavém, 

ó  jakou  písní  ševelí  v  můj  sluch! 

Já  nad  hlavou  tě  mám!  O,  háji  můj! 

Jsi  nezměněn  jak  dřív,  jak  v  daleku! 

Tytéž  se  chýlí  modré  koruny 


po  výších  rozklenuty  tajemně 

jak  chrám,  v  němž  nesčíslní  andělé 

a  harfy,  loutny  pějí  hosanah! 

Tvůj  potok  pláče,  já  se  usmívám! 

Tvá  klenba  hřmí  a  ve  mně  sladký  mír! 

Nad. tebou  oblaka  a  v  tobě  šer, 

šer  líbezný  a  ve  mně  —  zlatá  zář  .  .  . 

O,  jestli  někdy  v  kruhu  věčných  hvězd 

duch  odpočine  můj  co  rajský  pták 

na  růžích  šepotavě  třesoucích 

svou  vůni,  nenalezne  sladší  mír! 


Tvůj  potok  lká  a  já  se  usmívám  . 
A  jak  jdou  nebem  světlá  oblaka, 
ta  líbezná,  ta  lehce  růžová, 
tu  zdá  se  mi,  že  zlatí  andělé 
kanoucí  pfímo  ze  bran  edenu 
sypají  na  mne  bílé  jasmíny  .  .  . 


FIJ  ALK  Y. 


iL-imavá  záře  hoří  nad  krajem, 
řve  vichor  v  korunách  a  chřestí  list. 
A  dravá  řeka  bije  do  břehů 
poslední  toužíc  urvat  zemi  květ. 
Zabouří  hory,  kmitne  jako  blesk 
svit  mraky  stříbrný  a  hasne  zas. 
Je  pusto  kol  a  kraj  se  sešeíí. 
Topoly  řvou  a  vichor   bouří  v  dál .  . 

Po  fijalkách  se  stýská  modravých, 
po  fijalkách,  když  prvně  rozkvetou! 
Když  smavá  zora  vlhce  zahoří 
do  jitra  jarního  a  zlíbá  je  .  .  . 


Ocúny  jiskří  kolkol  na  polích, 
jak  stmívá  se  a  vichor  bouří  v  dál. 
A  vichor  ťrhá  listí  se  stromů 
a  vichor  řve  a  vichor  burácí. 
.•\  koruny  se  k  zemi  sklánějí 
a  vichor  bouří  —  Bože,  teskno  je! 
V  tu  divou  hudbu  větrů  podzimních 
cos  žaluje,  tak  tiše:  FijalUy  .  .  . 

A  kolkol  jiskří  rudé  ocúny, 
řvou  topoly  a  vichor  burácí 
Jak  zbloudilého  děcka  smutný  hlas, 
zní  z  modré  dálky  tiši  :  Kijalky  .  .  . 


Fijalky  zvadly 
Kraj  setměl  se 
A  pozdní  nocí 
tak  tajemně  a 


.  .  .   Přijde  brzy  sníh. 

a  vichor  burácí. 

zmírá  čísi  sten, 
tiše:  Fijalky  .  .  . 


1  y  bílá  kaple,  v  dálce  dumavé, 
oděná  houštím  sladce  šumavým, 
jak  ve  vroucí  bys  pjala  modlitbě 
svou  k  nebi  báň — (5  kaple,  vítám  tě! 
Já  poutník  bludný  dávno  zapomněl 
těch  lesů  rodných  kolkol  šumotu, 
jež  ochmui^ená  čela  zvedají 
pod  nebes  týny  sladce  blankytné. 
Teď  k  tobě  pílím  po  daleku  let, 
těch  materských  tvých  touže  objetí 
zas  zelené  mít  ramen  nad  sebou, 
zas  blaze  okřát  svatým  stínem  tvým... 
Je  modro  nade  mnou  a  mraky  jdou. 
Topoly  štíhlé  kolkol  dumají 
a  šumný  vítr  jimi  žaluje 
jak  harfami,  co  bílá  oblaka 
šelestí  klenbou  jako  andělé. 
Má  kaple  bílá,  vše  to  předrahé 
a  vzácné,  svaté,  vzaté  životem 


bíle  kapli. 

a  stokrát  zkrušené  a  zdupané 
zas  okřívá  a  stojí  přede  mnou  .  .  . 
Šelesti  vítr  —  jak  bych  plakal  rád! 
-Šelestí  vítr,  bílé  mraky  jdou, 
a  lesy  bouří,  dumné,  v  hluboku 
a  na  horách  cos  plane  jako  sníh, 
tam  na  horách,  tam  v  modrém  daleku 
Holoubci  letí  světlým  azurem 
pod  oblaky  a  mizí  vysoko. 
Traviny  shýbají  se  stříbrné 
a  z  mraků  vytryskuje  slunka  svit. 
Šelestí  vítr  —  bílé  mraky  jdou  — 
hoj,  bílé  mraky,  což  bych  plakal  rád! 
Na  oltář  zřím,  zkad   Kristus  usmívá 
se  hořce,  voda  zvoní  stříbrně 
ve  studánce  pod  věnci  zvadlými. 
Dvě  světice  se  k  sobě  schýlily 
jak  lilje  a  pijí  si  navzájem 
zář  ze  zraků,  jež  světle  blankytné 


se  vzhůru  k  hvězdám  otevírají. 
Je  ticho  kol,  jen  vítr  v  lesích  stká. 
Jsem  samoten  a  Kristus  smutně  .sní, 
stříbrné  vody  tiše  ševelí 
ve  studánce  pod  věnci  zvadlými  .  . 
Holoubci  světlí  krouží  vysoko  .  .  . 
A  vidíš?  .  .  .    Tam  ta  bílá  postava 
jak  loubím  kmitla  se  a  zmizela  ? 
Jak  modrý  měla  orosený  zrak 
jak  čekanka,  jež  u  cesty  se  chví? 
Vidíš  ji  ? . .  .  Ještě  . .  Ještě  naposled  . . 
Mžik  —  ohlédla  se  .  .  .  Ještě  usmála 
se  sladce,  modrý  oheň  ve  zraku 
se  vznítil  jako  blesk  a  uhasnul  .  .  . 
Pohádka  dětství  .  .  . 

Vítr  ševelí, 
ševelí  vítr,  v  divých  lesích  stká 
a  nebem  kvačí  bílá  oblaka, 
oblaka  bílá  —  což  bych  plakal  rád!  . 


Má  kaple  bílá,  v  dálce  dumavé  . 
Tvůj  Kristus  sní  a  tvoje  světice 
se  k  sobě  chýlí,  lilje  ztepilé 
a  bílé,  zahoříli  jitřenka, 
zaplanou  sladce,  sladce  růžové! 


Tvůj  Kristus  sní,  já  navždy  odcházím, 
cizinec  bludný  .  .  .  S  Bohem,  dětství  mé! 

Ševelí  vítr  —  bílé  mraky  jdou, 
hoj,  bílé  mraky,  nelze  zaplakat!.  .. 


<::?    z>    z>    ^     ^    ^    ^ 


F.  S.  Holeček 


PODE   JHEM    CIZÍ    VINY. 


^lečna  Lišková  tiše  jako  v  naprostém  souhlasu 
^^  hleděla  na  mluvící  očima  upjatýma;  Pavlína 
však  neměnila  tahu  ve  tváři,  trpce  stažená  ústa 
jevila  jen,  jak  je  jí  všecka  ta  řeč  obtížná.  Bylo 
to  na  ní  pozorováno. 

»Vám  dnes  není  do  hovoru,*  dohadovala  se 
slečna  Špačková. 

»Jsem  trochu  indisponována  «  přiznávala 
Pavlína,  unaveně  přivírajíc  oči  v  přítmí  vůkol, 
které  jakoby  ji  omamovalo. 

»To  je  dnem,  náladou  podzimku  a  pak  osa- 
mělostí,': rozebírala  učitelka,  zdůrazňujíc  úmyslně 
poslední  slovo. 

Nebylo  nic  plátno,  i  v  těch  nejuzavřenějších 
povahách,  v  nejnepřístupnějších  duších  hlásí  se 
příroda  občas  ke  svému  právu.  Nikdo  nevysvětlí, 
není-li  hříšným  odpírání  zákonům  přírody  a  vy- 
mykání se  z  povinnosti,  uložené  člověku  jeho 
zrozením. 

Jen  střízlivě  soudit  a  nehýčkat  žádné  pře- 
pjaté  názory,  ledabyle  hrnul  se  proud  řeči  na- 
dechnutý všední  rozšafností  z  úst  mluvící. 

Ostatně  je-Ii  slečna  rozrušena,  je  takový  sad, 
jako  Stromovka,  výborným  místem  k  utišení,  ta 
trocha  dočasné    samoty  zde    neublíží,    proto  ne- 


budou ji  více  zdržovat  v  její  procházce,  loučila 
se  hbitým  jazykem,  kterým  se  přenášela  přes 
trapné  působící  zamlklost  Pavlíninu. 

Na  shledanou  co  nejdříve,  dovolí  li  slečna 
Bavorova,  přijde  na  návštěvu,  přijde  si  pro  slovo 
pro  svého    bratránka,    smlouvala    se    neústupně.. 

íBude  mne  těšit, «  a  Pavlína  svolovala,  ne- 
mohouc odmítnouti  ze  slušného  důvodu. 

»Vždyd  jste  žena,  a  žena  je  dobrosrdečná, 
myslím,  že  mi  nezarmoutíte  mého  příbuzného, 
hleďte,  je  již  v  letech  a  nikdy  prý  nemiloval,  až 
vy  jste  ho  popletla, «  přiznávala  hovořící  za  ne- 
přítomného muže. 

:>  Pokud  vím,  nic  jsem  nezavinila,  nijak  jsem 
nebyla  příčinou  toho,  co  pravíte, «  počala  se  Pa- 
vlína rozhodně  brániti. 

Ah  ne,  to  věděla,  o  tom  byla  přesvědčena, 
vždyť  znala  její  uzavřenost;  však  si  to  blíže  vy: 
světlí  ještě,  a  slečna  Špačková  spěšně  jala  se 
konejšiti    pobouření    nevrle    se    zatvářivší    ženy. 

S  bohem  a  nechť  je  zdráva,  byla  poslední 
slova  loučení. 

Pavlína  kráčela  zase  sama  tmavým  koutem 
sadu.  V  celém  zjevu  jejím  jakoby  bylo  ulevilo 
napjetí. 


Byla  lehce  omáinena  náhlým  setkáním  a  ho- 
vorem, který  ji  poplašil,  a  nemohla  ihned  dojíti 
klidu. 

Proč  ji  musila  potkat?  Aby  byla  snad  upa- 
matována  na  nechutnou  přítomnost?  Nepřikládala 
nikdy  váhy  ucházení  se  muže,  jenž  byl  spřízněn 
se  slečnou,  a  ve  svých  těžkostech  naň  nikdy  ani 
nemyslila.  Nedbala  toho  valně  ani,  když  tato 
sama  zaň  se  začala  přimlouvati.  Byl  jí  tak  cizí, 
znnla  jej  jen  z  pozdálí,  stejně  jako  on  ji.  Nevě- 
děla ani,  kde  ji  mohl  poznati.  Nejvýše  jen  na 
procházkách.  Vždyť  nikam  nevcházela.  Nebyla 
nikdy  u  té  slečny  Špačkové,  a  ani  si  již  neuvě- 
domovala, kde  se  s  ní  poprvé  setkala.  Přitočila 
se  patrně  k  ní,  aby  upravovala  svému  příbuznému 
pole. 

Nevrlost  ji  obešla,  když  si  představila,  že 
ji  obstoupili  dva  lidé,  kteří  ji  chtějí  dostati  do 
své  sítě,  lhostejno  již  za  jakým  účelem.  Bylo 
věru  jedno,  byly-li  úmysly  toho  muže  poctivé 
či  záludné.  Mohl  přece  poznati,  že  jej  přehlíží 
a  že  si  nepřeje  jeho  blížení. 

Žila  myšlénkami  svými  jinde,  a  on,  ač  jí 
chodil  v  patách,  byl  tak  vzdálen,  tak  daleko  za 
ní,  že  nebylo  možno,  aby  ji  dostihl. 

Zdálo  se  jí,  že  je  v  nějakém  uzavřeném, 
očarovaném  kruhu,  do  něhož  není  přístupu,  byla 
proto  klidná,  nebojíc  se,  že  by  se  k  ní  mohl 
dostati,  a  jen  myšlénka,  že  je  zde  někdo,  kdo 
se  o  ni  stará,  ji  pozoruje,  ji  tísnila  a  byla  jí  ne- 
pohodlná. 

Kdyby  té  pošetilosti  jen  nechal,  pomyslila  si. 

Přešla  mezitím  okolo  restaurace  a  průcho- 
dem pod  silnicí  vstupovala  do  růžového  sadu. 
Keře  a  stromky  růží  byly  již  bezlisté,  jen  několik 
fial  ještě  kvetlo  opožděně. 

Zamířila  oklikou  skrze  skupinu  rozložitých 
stromů  na  terasovitě  upravené  výšině  k  rybníku. 

Písek  na  pěšinách  byl  vlhký  a  sedadla 
prázdná  ,  tu  a  tam  leželo  listí  uprostřed  cesty 
anebo  tvořilo  kruh  pod  stromem  v  trávě.  Podzim, 
divný  sadař,  měl  tučné  žně. 

Jaký  to  byl  zvláštní  člověk  ten  Špaček,  roz- 
jímala bezděčně,  pravý  opak  své  sestřenice,  na 
níž  bylo  viděti,  že  je  zvyklá  zaměstnávati  svůj 
jazyk.  Pavlíně  připadalo,  jakoby  on  zase  žádný 
jazyk  neměl,  neslyšelať  jej  nikdy  hovořit.  A  jak 
SI  jej  nyní  představovala,  vystupoval  před  ní 
všecek  hrozivý  ve  své  němotě,  zdálo  se  jí,  že  ho 
slyší  za  sebou,  že  slyší  lehký  skřipot  písku  pod 
jeho  nohou,  že  cítí,  jak  se  blíží  silný,  svalnatý, 
v  prostředních  letech  muže,  míjí  ji,  ona  se  za- 
stavuje, aby  se  zbavila  nepříjemného  pocitu,  že 
je  někdo  za  ní,  a  zdraví  ji,  zdraví  němě.  Bezděky 
pokývla  před  sebe  hlavou,  jakoby  vskutku  šel 
mimo  ni.  A  hledí  na  ni,  má  takové  bledé  oči, 
pronikavé,  neústupné,  odvracela  se  od  nich  po- 
každé a  přece  jim  neunikla,  a  ještě  když  zašel, 
dlouho  se  jimi  znepokojovala. 


Zvláštní  člověk,  přisvědčovala  si,  budil  v  ní 
dojeni  přísného  a  stejně  uzavřeného  života,  jako 
byl  její.  Jemu  snad  bylo  kdysi  souzeno,  aby  byl 
knězem,  soudcem,  aby  pronikal  duši  lidskou, 
a  jen  náhodou  nedošel  cíle. 

Leč  čím  mohlo  býti  setkání  se  s  takovým 
mužem  v  jejím  životě,  ničím,  pouhou  episodou, 
kapitolou  v  knize  o  pěti,  desíti  řádcích. 

Jsouc  ženou  jiného,  nesměla  nikdy  naň  po- 
mysliti, počestná    žena  nejde  z  objetí    do  objetí 

Zarděla  se  při  poslední  větě  a  sklopila  oči 
před  sebou  samotnou. 

Zastavila  se  a  v  rozpacích  jala  se  rýti  dešt- 
níkem v  písku. 

Po  chvíli  pozdvihla  hlavu  a  kolem  úst  majíc 
trpký  výraz  utajené  bolesti  kráčela  přímo  k  do- 
uiovu. 

II. 

V  Eliščině  třídě  u  okna  na  ulici  seděla 
z  rána  slečna  Bavorova,  několik  dní  po  své  vy- 
cházce ve  Stromovce.  Byla  zaměstnána  správou 
pokrývky  na  stůl,  kterou  kdysi  vlastní  rukou 
pletla,  a  jež  se  na  jednom  místě  pod  nešetrnou 
rukou  pradleninou  prokluhala. 

Slečna  byla  pečlivá  hospodyně  a  pilně  látala 
na  poškozenérri  předmětu. 

Pokoj,  v  němž  seděla,  byl  prostě  zařízen; 
ale  bylo  v  něm  na  první  pohled  viděti,  že  jej 
upravoval  vkus  ženy  po  své  zálibě. 

Gobelii-.ový  divan,  opěradla  židlí  stejného 
vzorku,  stůl,  lože,  vše  bylo  pokryto  hvčzdovitým 
pletením  o  červené  a  bílé  barvě,  jež  dodávala 
[)okoji  veselého  vzhledu,  jakoby  zde  ani  neobý- 
vala  žena,  která  nosila  po  desítiletí  v  duši  hlu- 
boký smutek. 

Pavlína  byla  dcerou  po  úředníku,  který  si 
ve  vysoké  své  hodnosti  získal  zásluhy  o  stát; 
ale  rodině  ničeho  nezanechal,  neboť  všecky  příjmy 
pohlcovaly  representační  výlohy.  Po  jeho  a  mat- 
čině smrti  bylo  jí  v  uznání  otcovy  zdatnosti  po- 
skytnuto jakési  sirotčí  nadání,  z  něhož  skrovný 
roční  požitek  doplňovala  pracemi  pro  některé 
známé  rodiny,  zabývajíc  se  hotovením  dětských 
f)otřeb. 

Uprostřed  tohoto  svého  zaměstnání  trávila 
slečna  Bavorova  řečenou  řadu  let,  když  se  rozbil 
její  sen  o  životě  po  boku  mužově. 

Letěla  ta  léta  rychlostí  podzimních  větrů, 
a  s  každou  zimou  jakoby  přicházelo  více  chladu, 
více  sněhu,  který  přikrýval  ledovým  pláštěm  hrob 
jejích  nadějí. 

Jinak  však,  až  na  to,  že  se  ze  čtyř  stěn, 
které  obývala,  pomalu  vystěhovalo  její  mládí, 
nezměnilo  se  nic. 

Návštěvy  docházely  řídké,  neměla  hrubě 
.družek,  a  ty,  se  kterými  se  kdysi  přece  stýkala, 
rozptýlil  osud  do  jiných  krajů.  O  nové  známosti 


se  neucházela,  tak  jako  se  více  nepídila  lhostej- 
nýma svýma  očima  po  žádné  přízni  mužově. 

Svět  vnější  přestal  býti  pro  ni  důležitým. 
V  náhradu  otevřely  se  jí  bohaté  zahrady  vnitř- 
ního světa,  říše  myšlenek,  jejíž  bohatství  rostlo 
trpkým  a  ohnivým  vínem  úvah  o  dobru  a  zlu, 
které  nechávala  kvasiti  v  síních  svého  mozku. 
Pevná  důvěra  pomalu  vplynula  v  její  duši, 
že  utrpení,  které  prožívá,  je  pouze  přípravou, 
aby  sesílil  její  duch,  zocelil  se,  aby  pak  mohla 
státi  se  účastnou  úplného  štěstí,  ať  již  štěstí  to 
spočívalo  v  naprostém  odříkání,  které  se  ji  zde 
na  světě  jedině  očekávati  zdálo. 

Povlovně  přicházela  k  názoru,  že  musilo  se 
tak  státi,  aby  vyrostla  duchem  svým  nad  mali- 
chernosti lidských  útrap  a  dosáhla  klidu,  který 
jiným  dopřán  nebyl. 

Mohl  to  býti  jedině  klid,  který  byl  sídlem 
v  těsných  pokojících  klášternic,  a  jehož  mohut- 
nou perutí  Prozřetelnost  zastínila  i  ji. 

Po  několik  však  dní  již  znepokojovala  ji  my- 
šlénka, která  jakoby  se  byla  zrodila  v  mozku 
zloboha. 

Bezděky  vzpomínala  na  slova  slečny  Špa- 
čkové při  setkané  ve  Stromovce:  Nikdo  nevy- 
světlí, není- li  hříšným  odpírání  zákonům  přírody 
a  vymykání  se  z  povinnosti  uložené  č'ověku  zro- 
zením. 

Křesťanská  mravouka,  mravouka  asketického 
středověku,  učila  potlačování  žádostí  a  naproti 
ní  stálo  biblicky  prosté  a  nelíčené:  Vzrůstejte 
a  množte  se. 

Několik  myšlének  navázaných  na  tyto  sou- 
peřící dvě  zásady  zamotalo  ji  do  svého  klubka 
a  nad  nimi  stála  vzpomínka  na  muže,  zpronevě- 
řivšího se  jí  v  cizině,  který  při  své  výbojné  po- 
vaze, při  drsné  síle  svého  pohlaví  mluvil  s  po- 
směchem o  všeliké  askesi,  smál  se  jejím  rozpakům 
a  její  zdrželivosti,  jež  stavěl  do  jedné  řady  s  touto, 
a  přivedl  ji  k  úplné  skleslosti  duševní. 
Oh,  jak  on  rozuměl  té  druhé  zásadě. 
Pobledla  ve  tváři  při  vzpomínce  a  jen  se 
chvěla  jako  list  v  bouři. 

V  jiném  okamžiku  zatoužila,  aby  se  mohla 
vztýčiti  nad  jeho  hlavu,  ona,  zašlápnutá  jím  do 
bláta  ponížení,  a  žíti  tak,  jako  žijí  jiní  lidé,  pro 
které  mohla  platiti  ona  zásada  ze  dnů  stvoření 
světa 

Byly  to  jednotlivé  revoluční  okamžiky  ducha, 
uvrženého  na  vždy  v  okovy  cizí  sveřepou  vášní. 
Marně  hledala  východiště  unavenou  myslí,  marně 
způsob,  jakým  by  se  očistila  před  světem  a  sama 
před  sebou  a  mohla  s  jasnou  myslí  vstoupiti 
mezi  ostatní. 


Mohl  jí  snad  býti  očistou  důvod,  že  milo- 
vala? Široký  svět,  svět  těch  druhých,  nepostiže- 
ných by  přijal  ten  důvod  se  stisknutými  rty  a 
posměchem  v  očích.  Věru,  nebylo  vyváznutí. 

Byla  to  krise  jednoho  týdnu,  a  když  dny 
přešly,  Pavlína  pozapomněla  a  při  všední  práci 
své  vystřízlivěla  ze  spletitých  myšlének,  které  jí 
našila  do  hlavy  chvilková  hovornost  slečny  uči- 
telky. 

Obírajíc  se  správkou  pokrývky,  nemyslila 
již  vůbec  na  nesrovnalosti  života,  který  se  stal 
jejím  údělem  a  vyloučil  ji  z  kruhu  lidí. 

Zabrána  v  práci  zaslechla,  že  v  předsíni  za- 
hovořily  hlasy.  Paní,  od  níž  měla  pronajatý  pokoj, 
mluvila  s  jakousi  návštěvou,  hned  na  to  zakle- 
páno a  vešla  paní,  obstarožná  žena  v  domácím 
oděvu,  se^  zprávou,  že  je  venku  jakýsi  pán  se 
slečnou  Špačkovou,  a  že  si  přejí  se  slečnou 
mluvit. 

Pavlína  uleknutě  povstala  a  s  očima  popla- 
šenýma utkvěla  na  obličeji  domácí  paní. 

•  Paní  Šindelářová,  proč  jste  neřekla,  že  nejsem 
doma,«  zašeptala  v  rozpacích.  Cítila,  že  jí  tváře 
zahořely  strachem. 

•  Nevěděla  jsem, «  omlouvala  se  udiveně  žena. 
Pavlína  mlčela,  všecka  její  postava  se  zvlnila, 

marně  přemáhala  zděšení. 

Tedy  již  jsou  zde?  Přišli  v  okamžiku,  kdy 
jich  neočekávala.  Nemyslila  nikdy  na  možnost 
toho,  že  by  on  vešel,  a  slečně  Špačkové  byla 
rozhodnuta  odpověděti  záporně. 

Co  nyní?  Krev  jí  vstoupila  do  hlavy,  násilně 
potlačila  svůj  nepokoj.  Venku  je  nemohla  nechati. 

•  Prosím,  aby  vstoupili, «  řekla  změněným 
hlasem  k  Šindelářové  a  pokročila,  opírajíc  se 
rukou  o  stůl. 

•  Dobrý  den,  slečno,*  a  učitelka  byla  hbitě 
uvnitř,  >  představuji  vám  svého  bratrance  Emila, 
částečně  je  vám  již  znám.t 

Za  menší  postavou  mluvící  slečny  vystoupil 
vysoký  blondýn  pravidelné  tváře  a  plného  těla, 
oblečený  v  černý  kabát.  Měl  silné  světlé  kníry, 
jež  se  v  této  chvíli,  kdy  jim  nemohl  věnovati 
pozornost,  sklonily  dolů  podle  rtů.  Měl  bledé, 
hrozné  oči,  Pavlína  cítila  je  na  ífbe  upřeny,  třeba 
narí  nehleděla,  a  on  se  schýlil  k  pokloně.  Spěšně 
nabídla  příchozím  židle 

Slečna  Špačková  mezitím  již  uváděla,  že  je 
příbuzný  její  odvolán,  že  se  pozítří  odebere  ven 
a  ?e  si  přál,  aby  mohl  s  Pavlínou  mluvit;  proto 
tedy  aby  prominula,  že  ji  vyrušují. 

•  Nezazlívejte  mi,  slečno,*  stručně  zahovořil 
dosud  tiše  stojící  muž,  »povím  vám  později  své 
dftvody,«  dodával  a  volně  usedl,  rozhodiv  šosy 
dlouhého  kabátu.  Dokonc. 


%     ir     %     %     ^     ir     % 


Jean  Richepin: 


SVATA   SLZA 


I  ím  méně  pak  se  naskýtala  nejistota,  jelikož  ne- 
*    jednou  slyšána  byla  i  druhá  píseň  Výia- Kou- 
zelníka věrohodnými  poustevníky,  kteří  rozhlásili 
ji  krajem  a  ježto  smysl  její  nijakých  nedopouštčl 
roz[)akň,    neboť    hrdá    jako    rozvíjející    se    růže 
červnová,  pěla  zřetelnou  latinou  liturgickou  : 
Turri  flammá  íiet  rima 
et  postrema  semper  prima 
apparebit    pulcherrima. 
Patrno  z  toho,  že  každý  žák,  ač-li  jen  trochu 
byl  klerikem,    přesný    mohl  podat    překlad,  jakž 
následuje: 

V  hradní  týn  plamen  až  stihne, 
poslední  vezdy  jen  první 
zjeví  se  v  celé  své   kráse. 
Co  se  tkne  třetí  písně,   Výr  Kouzelník  zapět 
ji  měl   řečí,  jež  dotud   nebyla  vynalezena  a  jedině 
refrainem    nového    tohoto    zpěvu   posléz  oživeno 
mělo   být  mrtvé  jméno  zajatkyně. 

Takž  o  věcech  těch  aspoň  se  pověst  vyprá- 
věla v  zorních  sousedících  s  hradem  za  časů,  kdy 
vládl  Dobrý  Král  a  nejspíše  i  na  dvoře  panov- 
níka toho  samého. 

Leč  podívat  se  tam  a  vyptat  se  starého  pána 
hluchého  a  mladého  pána  němého,  bývala  by 
snaha  marná:  ostatně,  i  kdyby  stařec  býval  mohl 
slyšet  a  mládec  dovedl  mluvit,  nijakého  touze 
nekynulo  zdaru,  neboť  povědomo  bylo,  že  ne- 
možno vkročit  v  hrad,  ba  přiblížit  se  mu  jen 
v  okruhu  na  míli,  aniž  by  každý  sám  v  zápětí 
stižen  byl  hluchotou  a  němotou. 

A  takž  nejsmělejší  rytíři  z  okolí  a  rovněž 
i  Dobrý  Král  raději  spokojovali  se  zvěstmi  lidu, 
jenž  jinak  hovořil  o  tom  šeptem  u  večer  doma 
při  zavřených  dveřích  a  oknech,  požehnav  se 
nejprv  trojím  znamením  kříže. 


Ze  změtených  pověstí  a  bájí,  náležitě  spo- 
řádanýchdomem  Athanasiem,  archivářem  Dobrého 
Krále,  přece  však  možno  bylo  vyvodit  dosti 
zjevnou  historii,  objasňující  počátek  divného  toho 
hradu  a  původ  jeho  relikvie  a  to,  jak  následuje, 
čí  asi  tak,  neklame-li  mne  pamět. 

Když  Pán  Ježíš  pravil  k  soudruhu  svému 
na  popravišti,  kajícímu  a  útrpnému  lotru,  že  se 
oba  shledají  v  Ráji,  prvozvolenec  Nového  Zákona, 
ubohý  spasený  lotr,  uronil  slzu. 

Nuž,  jako  pod  křížem  božským  rmoutily  se 
ženy  svaté  i  pod  křížem  lotrovským  kvílela  žena 
zervaná  bolestí,  al«  nijakž  svatá,  nýbrž  naopak 
nejzlověstnější  ze  zlověstných:  byla  to  kuběna 
lotrova,  čarodějka  a  device  lítá,  jedna  z  prokla- 
tých oněch  plemen,  jež   za  praotce  měla    Kaina 


1'lÍEl..    P,\V1;L    l'ROjSA. 

I"okri..-. 

jako  Syřané,  Filišllni,  Egypťané,  Libyové  či  sloveni 
Mograbini  neb  .Zatracenci. 

Co  jiného  bylo  pohádalo  lolra  k  nepravostem, 
ne-li  snaha,  aby  zadost  činil  rozmarům  vzteklice, 
své  to  rádkyné  ke  zločinům  a  hříchůinř  A  takž 
věru  k  vůli  ní  na  kříž  připjat  byl  ubohý  m\iž  a 
tam  mu  bylo  i  umříti 

Leč  ona  zaplála  k  němu  pak  láskou  jen  větší 
a  náruživější  a  v  pravdě  způsobem  svým  svrcho- 
vanou, neboť  vyloučit  nutno  domněnku,  jako  by 
bytosti,  jež  se  něhou  oddávají  komukoli,  nedo- 
vedly milovat  jednou  v  životě  svém  s  nejhlubší 
a  nejdokonalejší  vášní:  a  vroucností  takovou  za- 
ujato bylo  srdce  Mograbinino. 

Dle  práva  dlužno  se  zachovat  ke  každému, 
byť  i  nejméně  byl  hoden,  a  stejně  velí  právo 
doznat  skutečnost,  kterak  Pán  Ježíš  Kristus  sám 
nebyl  svatým  ženám  předmětem  zbožné  lásky 
horoucněji  milovaným  nežli  jím  lotr  byl  Mo 
grabině. 

Dále  pak  rovněž  spravedlivo  podotknout, 
kterak  vůči  tomu  i  lotr  lnul  k  neřestné  dívčici 
láskou  modlářskou.  Netoliko  k  vůli  tělu  jejímu, 
jímž  ostatně  nejkrásnějším  se  honosila  na  světě, 
divem  jsouc  lepé  spanilých  údů  a  ladně  milostné 
líce,  ač  snědé  poněkud  pleti  odstínu  citrónově 
zelenavého  a  vlasů  přenádherných  s  vlnou  kadeří 
napůl  zlatě  jasnou  a  napůl  aksamitově  temnou, 
jakoby  česána  medovou  plá.stí,  hemžící  se  čer- 
nými včelami.  A  ne  pouze  zbožřioval  ji  k  vůli 
úchvatným  jejím  očím,  tak  líbezným  a  tak  oše- 
metným a  tak  modře  siným,  že  podobaly  se  moři 
bezmeznému  a  bezednému,  pokojnému  a  bouřli- 
vému s  obzorem  protkaným  čarovnými  oblaky, 
slibujícími  objevy  netušené  slastných  a  stále 
nových  výsep.  Leč  tolikéž  a  především  bezměrně 
citem  se  k  ní  upínal  k  vůli  jejímu  srdci  —  k  vůli 
něžnému  jejímu  srdci  věrné  sesterskému  a  obě- 
tavě mateřskému  až  k  mučednictví  a  k  vůli  sli- 
tovnému jejímu  srdci,  u  něhož  on,  povržený  vy- 
děděnec,  hanebný  zbojník  a  podlý  bídák,  štvaný 
psanec  a  znavený  zoufalec  byl  se  posléz  shledal 
s  dobrodějným  útulkem  a  klidem,  s  hojivým 
balsámem  k  zacelení  svých  ran,  s  osvěžující  kou- 
pelí k  omytí  svých  skvrn  a  s  povzbuzující  po- 
silou a  neobmezenou  útěchou  a  s  vlastní  vážnosti 
a  pýchou  jako  s  opravdovým  domovem  a  vzne- 
šeným blahem  na  zemi  tvorů  dvou,  k  sobě  a 
v  sobě  tvořících  jedinost. 

A  véztež  konečně,  přes  vše  to,  co  již  řečeno, 
že  ni  potuchy  neměli  byste  o  lásce  jejich,  kdyby 
neznámo  vám  zůstalo,  co  zbývá  mi  doložit. 

Aby  stihnout  se  jí  zdařilo  až  k  patě  kříže, 
prodrat  se  bylo  Mograbině  vojáky  s  voláním  a 
křikem: 


»Ano,  inám  právo  přítomna  být  jeho  smrtil 
Ano,  náležím  k  jeho  rodině!  Nechtě  mne  projít! 
Dítě,  jež  nosím  v  lůně  svém,  dítětem  jeho!« 

A  s  kříže  svého  popravený  lotr  uzřel  sku- 
tečně, kterak  postava  Mograbinina  postrádala 
obvyklé  svojí  ztepijosti  křepké  třtiny,  a  prudký 
vzruch  lítosti,  úcty  a  lásky,  lioroucnější  všech 
citfi  jeho  dosavadních,  prochvěl  mu  tělem  i  duší. 

V  okamžiku  tom  právě  a  v  nikterém  jiném 
Vykupitel  náš  pronesl  spasný  svůj  výrok.  V  oka- 
mžiku tom  právě  a  v  nikterém  jiném  lotr  uronil 
svoji  slzu.  A  v  zápětí  vypustil  ducha. 

Pod  bradou  Mograbininou  na  konci  nábrdelce 
z  ophinských  perel  viselo  drobné  pouzdro,  vy- 
hloubené v  démant  tak  drahocenný,  že  nikdy 
odvahy  nebylo  zahradit  v  ně  voňavku,  jež  by 
s  dostatek  nebyla  vzácnou  pro  schránku  tak 
divoplnou.  Slza  skanula  v  malý  otvor  pouzdra. 
A  jako  by  vše  na  pouzdru  tom  mělo  být  zázrač- 
ným, jedva  že  slza  v  ně  byla  vřinula,  mžikem  se 
uzavřelo  samo  sebou. 

A  Vykupitel  světa  zašeptal  tiše: 

» Nižádná  relikvie  nerovná  a  nevyrovná  se 
Svaté  Slze  této,  prolité  na  důkaz  mého  vyznání  !<• 

Leč  rázem  se  v/.piímila  divě  zpupná  Mogra- 
bina  a  zvolala : 

»Lžeš,  v  hrdlo  lžeš!  Slza  ta  náleží  mně!« 

Žárlivostí  zjevena,  zatřásla  lotrem  na  jeho 
kříži  a  pokračovala : 

»Rci,    že    náleží  mně!    Rci,  že  náleží  mně!« 

Lotr  však  odpovědi  nedával,  neboť  se  na- 
cházel již  v  Ráji  a  okoušel  slastí,  jež  v  zapome- 
nutí uvádějí  vše. 

>0h,  zbabělce  !'  zaúpěla  Mograbina.  »Kdybys 
býval  miloval  mne,  jako  já  miluji  tebe,  oživl  bys 
a  dosvědčil,  že  slza  ta  náleží  mně!< 

A  vypnuvši  se  na  nohy  ukřižovaného,  sevřela 
jej  ve  svoji  náruč  a  na  rty  mu  vtiskla  polibek, 
načež  mu  plivla  v  tvář. 

Tolik  nenávisti  dosvědčovalo  tolik  lásky,  že 
Spasitel  náš  ježíš  Kristus  dojat  byl  k  soustrasti. 

Současně  za  křížem  v  stínu  zachechtat  a 
zahuhlat  postihl  Ďábla: 

íCo  věrní  tvoji,    viz,  u  porovnání    s  mými!« 

A  aby  odvet  dal  vyzvání  Ďáblovu  a  hříšnici 
p  .iskytl  zároveťi  k  pokání  lhůtu,    Kristus    pravil : 

»Dobrý  tentj  lotr  spasen  byl  mnou  v  po- 
slední své  hodince  a  několik  okamžiků  pouze 
okusil  mého  Ráje,  ale  přes  to  jsem  jist,  že  vezdy 
přednost  dávat  bude  radostem  těmto  před  jakými 
koli  jinými.  Dopustím  tudíž,  aby  opět  se  vtělil 
v  téhož  syna,  který  z  něho  se  narodí  a  jenž  nebude 
tak  synem  jeho,  nýbrž  jím  samým  a  aby  způso- 
bem tím  ustavičně  oživoval  v  synech,  kteří  se 
narodí  ze  syna  toho  až  do  dvaatřicátého  kolena. 
A  dopustím  tolikéž,  aby  žena  tato  po  všechen 
čas  ten  stále  zůstala  mladou,  krásnou  a  panen- 
skou a  aby  veškerými  prostředky  snažila  se  k  za- 
pření přimět  jej    slzu,    prolitou  pro  mne.    Za  to 


však  přátelé  a  sluhové  dvaatřiceti  pokolení  těch 
zásluhou  jeho  přijati  budou  v  Ráj  s  ním,  až 
vrátí  se  tam  po  této  zkoušce.* 

'A  podlehne-li?«   opáčil  Ďábel. 

»Pak,«   odpověděl  Spasitel,   >uvidím,  co  .  .  .« 

Leč  okamžikem  tím  nadešla  chvíle,  aby  na- 
plněno bylo,  co  vyznačeno  Písmem,  tak  že  ne- 
zvěděl Ďábel,  co  do  podivuhodného  toho  závazku 
ni  jediného  již  slova. 

Okolnosti  nebyly  mu  nijakž  s  výhoduu,  nic- 
méně Ďábel  mínil  u  sebe: 

»Darmo  se  nezvu  Duchem  Zlým!  Vyrvat 
blahoslaveného  Ráji,  toť  sázka,  jež  hodná  veškery 
odvahy!  Ten  ve  hře  pochodí  nejlépe,  kdo  k  šalbě 
sáhne  naposled!* 

A  uspokojením  hromově  mocný  z  hrdla  vy- 
razil checht,  jenž  nezaznamenanou  svatými  Evan- 
gelisty byl  příčinou,  že  se  loď  chrámová  rozpukla 
v  půli. 

Věztež  nyní,  že  Mograbina,  vězněná  v  hlavní 
věži,  touže  byla  Mograbinou,  kuběnou  dobrého 
lotra  a  že  po  dvaatřicet  za  sebou  sledujících  po- 
kolení tentýž  to  byl  dobrý  lotr,  propuštěný 
z  Ráje,  jenž  oživoval,  aniž  tušení  měl,  s  přáteli 
a  sluhy  dvaatřiceti  pokolení,  přízraky  to,  spásy 
čekajícími  pod  záštitou  Svaté  Slzy  v  tajemném 
htadě  Ilourgnie-Saint-Elme-en-Saint-Elmois. 

Leč  nemine  mne  bezpochyby  otázka,  ktera- 
kým zázrakem  jeden  a  týž  lotr  zároveň  vtělen 
mohl  být  v  praděda  i  v  pravnuka. 

Dobří  lidé  venkovští,  přástevné  báby  a  vy- 
pravovatelé  šerých  bájí,  neshledávali  u  věci  tolika 
odporu  a  odpovídali  prostě,  kterak  praděd  dávno 
byl   mrtev,  ač  na  pohled  živ. 

A  nebylo  i  zúplna  přirozeno,  aby  v  zakletém 
onom  hradě,  kdež  neviditelní  se  nacházeli  přátelé 
a  sluhové,  kteří  byli  duše  bez  těla,  také  se  vidi- 
telný naskýtal  nebožtík,  jenž  byl  tělo  bez  duše? 


Duše  bez  těla,  tělo  bez  duše  a  duše  s  tělem, 
jíž  byl  mladý  panic,  vesměs  nemálo  jaty  byly 
úžasem,  zaslechše  kteréhos  večera  krátko  před 
půlnocí  zvuk   rohu,    požadující   vpuštění    v  hrad. 

Kdo  dmychal  v  roh  ten.  plíce  musel  mít 
ohromné,  aby  s  to  byl  zatroubit  tak  mohutně. 
Neboť  hlahol  byl  takový,  že  přehlušil  jek  saně 
o  sedmi  tlamách  a  že  ozvěnu  za  ozvěnou  veškery 
probudil  až  nejvzdálenější  ozvěny  nesmírného 
Hvozdu  Ardenneského.  A  podobalo  se,  jako  by 
sám  to  byl  les,  jenž  se  byl  rozhlučel  nekonečnýin 
chechtem. 

Možno-li,  procitlejšími  veškerých  ozvěn  les- 
ních byli  kromobyčejným  tímto  hlasem  rohu 
všickni  obyvatelé  hradní. 

Byli  to,  jakž  zcela  pochopitelno,  neviditelní 
přátelé  a  sluhové  především,  ježto  spánek  měli 
velmi  lehký. 


Mladý  panic  skorém  právě  tak,  ač  ve  snu 
|)ohr(žen  byl  jinošském  a  téměř  dětském  a  s  pěstmi 
zaťatými  a  s  hlavou  ukrytou  spočíval  pod  peřinou. 

Moyrabina  méně  rychle  vzpamatovala  se 
k  vědomí,  neboť  ze  dřímoty,  v  niž  zabrána  byla 
s  očima  otevřenýma  při  zoufalém  sčítání  vláken 
stínu,  třeba  ji  bylo  zburcovat  násilím.  Každému 
známo,  kterak  spáči,  jež  nejtíže  lze  probudit, 
bývají  oni,  kteří  spávají  beze  spánku.  Přes  veškeru 
však  tlouštku  zdí  a  veškeren  násep  hlíny,  jež 
objímaly  temnici,  zvuk  byl  tak  pronikavým  a 
ostrým,  že  ubohá  žena  blouznivá  zasažena  byla 
jako  úderem  palcátu  v  leb  a  že  rudý  blesk  skli- 
katěl  se  jí  před  očima,  jež  poprvé  přimkly  se 
po  tolika  dlouhých  letech,  kdežto  zároveň  sčítat 
přestala  pásma  tmy. 

A  pomněte  posléz,  kterak  nadpřirozeným 
byl  mocný  ten  hlahol  rohu,  ježto  starý  hradu 
pán,  stoletý,  hluchý  a  mrtvý  kmet,  náhle  jej  po- 
stihl v  bezcitnosti  své  sám. 

A  všem    se    nahodila    táž    myšlénka  jediná: 

♦  Toť  nepochybně  trouba  Posledního  Soudu !« 

A  všichni,  krom  vězněné  děvy  jali  se  zbožně 
modlit  a  vyznávat  svoje  hříchy  a  úpěnlivě  prosit 
za  slitování  a  milost. 

Mograbina,  stále  divě  zpupná  jako  druhdy 
u  paty  kříže,  vzpřímila  se  a  zarputile  zvolala 
v  temno: 

-Slza  náleží  mně!  Slza  náleží  mně!« 

Pak  hlahol  trouby  ozval  se  znova  a  tenkráte, 
ježto  nenásledovalo  mu  zaleklého  vytřeštění  ze 
sna,  rozpoznat  bylo  velmi  dobře,  že  nebyl  to 
děsivý  tón  Archandělův,  zaznívající  ke  vzkříšení 
nebožtíků,  a  že  fanfára,  zřejmě  tlumočící  zvuk 
rohu,  značila  pouze  příchod  nějakého  rytíře,  žá- 
dajícího vstup  do  hradu. 

Leč  v  pravdě  sám  Archanděl  nebýval  by 
takého  ztrnutí  způsobil  jako  podivný  onen  rytíř, 
jenž  všecek  Ardenneský  Hvozd  nutil  ke  škiebi- 
vému  chechtu  a  nestrachoval  se  stihnout  až  tam 
navzdor  zakletí,  němotou  a  hluchotou  hrozícímu 
každému,  kdokoli  hradu  se  přiblížil  v  okruhu 
míle. 

Nuž,  tento  byl  se  přiblížil  bez  všaké  bázně 
a  méně  než  na  míli,  jelikož  nalézal  se  na  druhém 
břehu  bystřiny,  a  dlužno  mnít,  že  troufalá  jeho 
odvaha  odkouzlovala  čáry  a  lichým  činila  zakletí. 

Neboť  byl-li  smělec  onen  hluch,  nijakž  vůči 
tomu  nebyl  něm,  což  řevným  svým  dokazoval 
hlasem  hromového  zvuku: 

> Přístřeší!  Přístřeší!  Přístřeší!' 

Nikdo,  co  svět  stojí  světem,  nedovolával  se 
kdy  útočiště  s  výrazem  tak  strašlivým:  vysoké 
pohoří  jím  se  zachvívalo,  samo  jato  děsem. 

A  děsem  rovněž  jati  byli  obyvatelé  hradní 
tak  mocně,  že  slyšet  bylo  duše  bez  těla  jektat 
zuby. 

Jakou  mohutností  ostatně  tón  onen  byl  vydán, 
posoudit    možno    z  jediné  události,    že    dech  vo- 


latelův  ve  vzduchu  rozpoutal  vichr,  jímž  současně 
shaseno  bylo  sedmasedmdesát  plamenů,  hořících 
na  sedmasedmdcsáti  majácích  hradních. 

A  mžikem  nikdo  víc  nebyl  s  to  chovat  [lo- 
chyby  o  hosti  tom  a  každý  pochopil,  že  sám  to 
mistr  Satanáš. 

Ruče  mladý  panic  odvlekl  praděda  svého 
v  kapli,  kdež  duše  bez  těla  byly  zahájily  již  za- 
klínači svůj  zpěv,  co  zatím  neviditelný  kaplan  od 
oltáře  mával  diamantovou  schránkou,  obsahující 
Svatou  Slzu. 

A  jako  velkým  bylo  divem  obvykle  slyšet 
v  kapli,  zdánlivě  prázdné,  zvuk  hymen,  divem 
ještě  větším  bylo  tentokrát  v  [lovětří,  plném 
hlasů  nezjevných  úst,  zřít  Relikvii,  tkvící  zcela 
osaměle,  vyzařující  šero  chrámové  lodi  a  rovnou 
hvězdě,  již  nic  nepodpírá,  květu  bez  lodyhy  a 
bublině  světla,  vznášející  se  v  pustých  tmách. 
Tak  skvělým  byl  onen  jas,  že  lesk  jeho  pro- 
nikal pažení  a  klenby  až  do  temnice,  kdež  sto- 
dvacet  stop  pod  zemí  dlela  Mograbina. 

Nenadále  ve  stínech  svých  postřehla  svitný 
ten  rozbřesk  záře  a  zvolala : 

» Ah,  věděla  jsem,  že  sčítáním  vláken  na  konec 
dospěju  celého  pásma!  Noc  posléz  přestala  a 
nadešel  den!  Vidím,  vidím!* 

A  nejen  že  záře  ta  do  také  míry  byla  skvěla, 
nýbrž  i  pojemně  se  jevila  hmatu. 

Vztáhnuvši  k  ní  ruce  své,  s  překvapením 
cítila  Mograbina,  kterak  se  prsty  její  byly  v  ni 
vetkly:  vší  silou  svojí  se  jí  chopila  a  k  ní  se 
přimkla  a  vyšinout  se  na  ni  snažila,  jak  by  se 
šplhem  bývala  upjala  k  úpornému  stěžni. 

Úsilí  prvé  a  další  a  ještě  slední  s  dychtivými 
úzkostmi  a  strachy,  aby  divný  úkaz  ten  nepotuchl, 
nepominul  a  nezanikl  jako  sen! 

Oh,  rozkoši,  oh,  slasti  —  objetím  svírala 
pevnou  hmotu  skutečnou! 

A  se  srdcem  bušícím  nadějí,  s  čivy  vzruše- 
nými úsilnou  vůlí,  s  nohama  přitisknutýma,  s  ko- 
leny přilnulými,  s  klouby  napjatými  a  s  celou 
bytostí  svojí  práhnoucí  vzhůru,  neohroženě  vzní 
cena  Mograbina  výš  a  výše  jala  se  drát  zázračně 
světelným  sloupem. 

V  kapli  stále  zněl  zaklínači  zpěv  a  kaplan 
stále  mával  svatou  Relikvií,  ale  tou  měrou,  jakou 
vzhůru  se  šinula  Mograbina,  zvolna  pozbývaly 
hlasy  zvučnosti  své  a  zvolna  skláněly  se  ruce 
kaplanovy,  jako  by  umdlené  břemenem,  jež  tří- 
maly v  prstech. 

•  Běda,  bratři  miH,<  zasteskla  náhle  nevidi- 
telná jeho  ústa,  >nevím,  jaká  mne  jímá  chabost 
a  jaká  tajemná  moc  chýlí  paže  mé  dolů,  ale  síla 
mi  dochází  a  sotva  s  to  jsem  nadál  odolávat  ná- 
maze!' 

A  znaveně  téměř  z  dlaní  pouštěl  schránku, 
pod  jejíž  tíhou  byl  již  poklekl  a  již  v  brzké 
chvíli  kotálející  tušil  před  sebou  na  zemi. 


Všickni  neviditelní  pěvci  ustrašeně  zmlkli, 
mladý  panic  se  chvěl  a  starý  pán  hradní  propukl 
v  pláč. 

A  pojednou  zvenčí  pištivý  a  hrůzný  hlas 
mistra  Satanáše  s  hukotem  sykotně  roztaveného 
olova  zasípal  jízlivě  a  zlobně: 

»Ha,  ha,  ha !  Kdež  pak  jsou  rytíři  Svaté 
Slzyř< 

A  stoletý  kmet  odvětil  se  vzlykem: 

»Jsem  poslední  a  jsem  rnrtev!« 

Neboť  byl  zaslechl  slova  Ďáblova,  jak  ohnivý 
šroub  proniknuvší  až  k  odumřelé  hluché  jeho 
bláně  sluchové,  ale  nepostihl  hlasů  neviditelných 
sluhů,  ač  tito  z  plna  hrdla  se  všech  stran  křičeli 
mu  v  uši : 

»Pasujte  jiného  rytíře,  rychle,  rychle !« 

A  nechápal  zoufalých  posuňků  němého  pa- 
nice, jenž  mu  byl  padl  k  nohám  a  úpěnlivou 
tváří  prosil  jej  za  požehnání. 

Zatím  kaplan  klonil  se  k  zemi  níž  a  níže 
a  jakkoli  neviditelným  byl,  zřejmě  bylo  soudit 
z  pohledu  na  znenáhla  se  chýlící  schránku,  jel 
před  chvílí  ještě  vysoko  se  byla  skvěla  a  v  oka- 
mžiku nejbližším  dotknout  se  mohla  podlahy  a 
na  ní  snad  roztříštit  v  drť 

A  aby  se  roztříštila,  nebyla-liž  to  pekelná 
naděje  mistra  Satanáše?  Věruť,  čekal  pouze  toho, 
aby  vítězně  vnikl  do  hlavní  věže! 

Překročilť  již  nepochybně  sedm  zvedacích 
mostů,  vedoucích  baštami,  a  provalil  masivní 
bránu,  hradící  parkán,  navzdor  hlídce  strmící  na 
krakorcích,  kdež  nikoho  víc  nebylo  na  stráži, 
jelikož  se  byl  každý  uchýlil  v  kapli:  ocitlť  se 
již  nejspíše  prostřed  velkého  nádvoří  před  samým 
příkopem  týnu! 

Tušit  jej  bylo  dle  bližšího  jeho  zpychlého 
hlasu,  jenž  v  přestávkách  se  ozýval  s  křepným 
šupotem  klokotného  oleje: 

•  Ha,  ha,  ha!  Ubozí  rytíři  Svaté  Slzy!« 

A  kdyby  schránka  se  roztříštila  a  relikvie 
byla  znesvěcena.  Svatá  Slza  dojista  jak  rosa  bý- 
vala by  se  výparem  vznesla  k  nebesům,  kdežto 
v  hlavní  věž,  bez  obrany  zůstavenou,  vešel  by 
strašný  lupič  duší,  jenž  rázem  u  věčné  zatracení 
by  vrhl  všecky  přátele  a  všecky  sluhy  a  všecky 
minulé  a  přítomné  pány  hradu  Hourgnie-Saint- 
Elmeen-Saint-Elmois. 

Pohříchu,  chápal  to  nešťastný  panic  a  po- 
ctivým, chrabrým  a  čistým  jak  byl,  nezasluhoval 
pekla.  A  přece  ničeho  nebyl  s  to  proti  tomu. 
Neboť  v  ruce  své  ujat,  aby  před  pádem  ji  uchránil, 
onu  tak  drahocennou  rebkvii,  neměl  nijakého 
práva  ani  moci. 

Nikdo  z  živoucích  nebyl  k  tomu  způsobilý 
krom  rytíře  Svaté  Slzy  a  on  prostým  byl  toliko 
panošem  až  do  jedenadvacátého  svého  roku,  leda 
by  zvlášť  výminečně  či  zázračně  bývalo  se  mu 
dostalo  pasování. 


Co  však  v  příběhu  tom  o  zázrak  víc  ?  A  uvě- 
řeno-li  bylo  v  předešlé,  nesnadno  bude  uvěřit 
v  další  i*  Věruť,  že  nikoli  a  s  podivem  jen  může 
být,  že  dlouho  tak  se  nestal  skutkem  I 

A  nad  tím  sám  právě  žasl  panic,  jak  hlu- 
boká a  vroucí  byla  jeho  víra. 

Leč  zcela  přirozeným,  jak  nepochybně  i  vám, 
zdálo  se  mu  zakročení  boží,  jež  z  varhan  mo- 
hutnou a  velebnou  vykouzlilo  melodii,  vyzníva- 
jící slovy: 

»Edme  Alaine  Albane  Doctrové  Rosemonde 
de  la  Hourgnie-Saint-Elrne-en-Saint-Elmois,  mar- 
kýze  Dolní  Thierache,  vévodo  dvou  Ardennes, 
kníže  Ostrovů  Ztracených,  jménem  Pána  Našeho 
Ježíše  Krista  pasuju  tě  na  rytíře  Svaté  Slzy !« 

V  témž  okamžiku  dvé  ostruh  jak  zlatá  pou- 
pata vzkvetlo  na  patách  panicových  a  v  pravé 
hrsti  jak  kosatec  vzpučel  mu  přímý,  dlouhý  a 
břitký  meč  a  v  ruku  jeho  levou,  přitisknutou 
k  srdci,  jak  ohnivý  pták  vznesla  se  diamantová 
schránka  a  obrnila  jej  jasem. 

Rázem  pocítil  v  sobě  sílu  nezdolnou. 

Schránka  velmi  byla  těžká  a  jak  před  tím 
kaplana  i  jeho  chýlila  k  zemi. 

Mínil  u  sebe: 

»Toť  pokyn  nebes!  Jeť  vůlí  boží,  abych  ry- 
tířské ostruhy  své  si  vydobyl  a  tváří  v  tvář  čelit 
neváhal  Ďáblu!  Nuže,  vzhůru!  Půjdu,  kam  po- 
vede mne  Svatá  Slza!« 

A  s  mečem  vytaseným  a  ostruhami  drnčí- 
cími věžními  schody  se  dal  dolů,  aby  se  vstříc 
postavil  nepříteli,  co  zatím  vysokým  sloupem 
světelným,  jímž  stále  sálala  schránka,  výš  a  výše 
z  podzemí  se  šinula  neumdlená  a  neochablá  Mo- 
grabina,  tím  bujařeji,  posléz  kypící  silou,  čím 
blíže  se  cítila  spět  k  srdci  svého  milence. 

On  dolů  se  bral,  ona  vzhůru  stoupala:  při- 
byli zároveň  a  setkali  se  v  přízemí  věže. 

Posledním  úsilím  vymkla  se  jak  z  půdy, 
upjala  se  na  šíji  panicovu  a  objala  jej  oběma 
svými  lokty  a  zemdlenou  hlavu  svoji  složila  na 
jeho  hruď,  kdež  plála  Relikvie. 

Leč  on  jí  neviděl,  aniž  cítil  ve  své  náruči. 
Toliko  se  mu  zdálo,  jakoby  se  váha  Svaté  Slzy 
velice  byla  zlehčila  a  jakoby  v  ruce  držel  růži, 
na  níž  dřímal  motýl.  Dychtivý  pohled  a  zřetel 
svůj  měl  pouze  pro  divotvorný  obraz,  jenž  se 
n.Tskvtal  zjeveným  jeho  zrakům. 

Věžní  dvéře  dokořán  byly  otevřeny,  zvedací 
mosty  spuštěny  a  hradní  nádvoří  hemžilo  se  hu- 
stými zástupy  nejrozmanitějších  typů  a  krojů. 

Zřít  bylo  židovské  lotry  se  zakřivenými  nosy 
a  s  černě  kadeřavými  vlasy;  řecké  polonahé  a 
dehtem  napuštěné  námořníky  se  širokými  ple- 
cemi a  štíhlými  boky;  římské  oholené  a  lysé 
patricie  v  bohatě  řásných  togách  ;  drsné  barbary 
dlouhých,  svislých  a  žlutých  knírů  a  ohromných 
zvířecí  kozí  oděných  postav;  bludné  rytíře  v  ko- 
vové zbroji ;  velmože,  zdobené  vysokými  chocholy 


a  oblečené  v  pestré  barvy;  pážata  v  hedvábu  a 
aksamitu;  zbrojnoše  v  železe;  duchovní  v  mitrácii; 
kastelány  v  tuhých  dalmatikách;  ježaté  a  zcu- 
chané  skotáky  a  pastuchy  v  hrubých  vlnčných 
komžích  a  plátčných  spodkách;  purkrabí  s  erbo- 
vními štíty;  archiváře  s  psacím  náčiním  v  pasíři; 
vousaté  lovce  s  chvostnatými  čajjkami  na  hlavách; 
panoše  různých  znaků ;  kuchaře  v  šatě  bílém ; 
katy  v  rouchu  rudém;  malebné  trpaslíky  a  šašky  ; 
sokolníky  se  smyčkami  v  rukou ;  astrology  ve 
hvězdných  hávech  s  obručemi  kol  skrání;  cho 
risty  podobné  vlčim  mákům,  ojíněným  sněhem; 
šedé  a  hnědé  mnichy  vzezření  živých  buď  stří- 
brných či  bronzových  zvonů;  trubače  s  tvářemi 
jak  měchy;  bílé  pekaře  s  lícemi  vpadlými;  bři- 
chaté zpěváky  s  nosy  zardělými  červení  ruměl- 
kovou ;  bezvousé  herce  ušklíbajícf  se  jak  opice; 
vyzáblé  trubadury  štěbetavé  jak  papoušky;  kej- 
klíře  s  pyskatými  a  zakrouhlými  ústy  jak  okapní 
žlaby,  chrlící  dešťovou  vodu;  surové  čeledíny 
v  nahrnutých  kamaších ;  uhlazené  komorníky  ve 
třpytných  livrejích;  pokladníky  s  přimhouřenýma 
očima  a  s  měšci  peněz  v  prstech;  kováře  v  ko- 
žených zástěrách;  řezníky  v  krvavě  potřísněných 
halenách ;  psovody  na  šťíůrách  držící  smečky 
ohařů;  štolby  sedlající  koně;  žoldnéře  hafáních 
tlam;  pochopy  kuních  čenichů;  kněze  zbožného 
vzhledu  klímajících  koček;  žebráky  a  pobudy, 
jedny  tichého  zjevu  jehňat  zabíjených  nožem  a 
druhé  se  zraky  divých  vlků,  polapených  v  past"; 
zevlouny  jiného  nečinící,  než  pohlížející  na  se 
navzájem,  a  konečně  lidi  veškerých  časů  a  mno- 
hých zemí,  od  prvého  roku  až  do  onoho  dhe, 
od  Judska  až  do  Thiérache  přes  Helladu,  La- 
tium, Barbarsko,  říši  Karla  Velikého  a  bájeslav- 
né  léno  Ardenneské  —  lidi  veškerých  téměř 
stavů  a  rázů  a  pletí,  velké,  malé,  statné,  zakrslé, 
silné,  slaté,  osmáhlé,  růžové,  červené,  bledé  a 
snědé  a  vlasů  bílých,  černých,  hnědých,  rusých, 
plavých  a  rudých,  oblečené  v  oděvy  veškerých 
odstínů,  jakoby  mezi  ně  rozdělena  bývala  duha 
nebeská,  měsíc  i  slunce  a  noc  i  mlha. 

A  vše  to  mihalo  se  směsicí,  aniž  rozeznat 
bylo  věku,  doby  a  kraje  —  vše  to  na  těsném  pro- 
stranství hradního  nádvoří,  jež  vířivému  se  po- 
dobalo mraveništi  mnohotvarému  a  mnohobar- 
vému  a  nad  nímž  v  obloze,  vyjasněné  světlem 
Zjevení,  vznášel  se  oblak  údoby  dvojstranné 
vlajky,  čarou  hadovitě  vlnitou  nesoucí  následující 
nápis: 

PřátelÉ  a  sluljauř  iťJíríd.  pnliolent. 

Jak  dlouho  zůstal  panic  pohroužen  v  pozo- 
rování tohoto  obrazu? 

On  sám  nebýval  by  s  to  povědět.  y 

A  nepochybně  v  úžasu  svém  býval  by  vy- 
trval ještě  dále,  kdyby  ze  zmámenosti  své  ne-, 
býval  probuzen  slovy,  jež  provolal  Ďábel: 


♦  Dvaatřicet  pokolení  vskutku  zde  naplněno 
a  nyní  smát  se  budeme  myN 

A  smát  se  jal  lítý  chechtonn,  jakž  byl  pro- 
hlásil, ale  tentokrát  smíchem  stajeiiým  a  jako 
dalekým  a  v  pravdě  příjemným,  neboť  se  podo- 
bal trilkovému  šveholu  skřivana,  nedozírně  vy- 
soko vznášejícímu  se  v  hlubinách  blankytu. 

Přes  to  však  nikoli  v  blankyt  panic  se  po- 
kusil ohlédnout  po  ústech,  jež  byla  vydala  švi- 
torný  ten  smích,  neboť  současně,  co  jej  byl 
zaslechl  dolehnout  s  hůry,  jist  byl,  že  slyšel  jej 
znít  velice  a  zcela  na  blízku,  odkudž  rozptylovat 
se  zdál  do  výše.  jakoby  se  nevznášel  skřivan 
v  oblacích  a  vysýlal  tam  pouze  ohlas  svého  trilku 
a  jakoby  choval  jej  zvučícího  hrdlem  a  třepota- 
jícího perutí  ve  vlastním  svém  srdci. 

Dolů  tedy  pohlédl  a  spatřil  posléz  Mogra- 
binu.  — 

Ta  nesmála  se  nikterakž  a  z  jemně  poote- 
vřených její  rtů  jistě  že  vzhůru  se  nevyhnul 
skřivánčí  onen  tón:  veškera  její  líc,  již  pozved- 
nutu a  obrácenu  měla  k  němu,  arci  se  usmívala, 
ale  s  úchvatem  naprosto  mlčelivým  a  tichým. 

A  tak  vzníceně  pohřížil  se  v  obdiv  Mogra- 
biny,  že  zřít  přestal  vůči  zářivé  oné  líci  zářivou 
Relikvii,  jež  stala  se  mu  dokoná  matnou. 

Obdivoval  se  onomu  čelu,  hladšímu  mra- 
moru ožehlého  sluncem  a  mědi  potažené  plístou, 
nízkému,  úzkému  a  vypuklému  onomu  čelu,  přes 
néž  tolik  se  bylo  během  svým  přesunulo  let,  aniž 
jiného  po  sobě  zůstavilo  sledu,  než  jaký  oceán 
zanechává  na  valounu ,  okrouhaném  šplecho- 
tem  vln. 

Obdivoval  se  tvářím  oněm,  pleti  citrónově 
zelenavé,  plodům  lahodně  rozkošným,  na  nichž 
se  zároveii  rašit  zdály  nejsvěžejší  puky  jara  a 
zanikat  nejchabější  listy  jeseně. 

Obdivoval  se  přimknutým  oněm  ústům,  jež 
podobna  byla  bledě  nachové  růži  s  lupeny  svi- 
nutými, uvadlé  v  poupěti  a  modravě  mražené 
perleťovým  svitem  drobných  zoubků,  bělotřpyt- 
ných  a  skvělých  opálů. 

Obdivoval  se  podivným  oněm  vlasům,  jež 
půlvěncem  objímaly  skráťí  —  aksamitovým  a  zla- 
tým, vlnivým  a  těžkým  oněm  vlasůin,  temným  a 
světlým,  jak  mlha  prostoupená  kmitavě  lesklým 
jasem  a  noc  prosetá  prchavě  žlutou  září  —  — 
rozpoutaným,  hojným  a  hebkým  oněm  vlasům, 
složeným  z  nesčetných  včel  černých  hrudí,  semo- 
tam  rojem  se  míhajících  na  medové  plástvi,  teplé 
a  vonné,  jež  opájela  chřípí  a  zvala  k  chuti. 

Obdivoval  se  zvlášť  a  záhy  výhradně  oněm^ 
očím,  v  nichž  středila  se  takměř  celá  líc,  neboť 
hledy  jich  vespol  měly  chladnou  tvrdost  mramo- 
rovou a  sálavý  žeh  sluneční  a  zelenavou  patinu 
měděnou  a  pronikavou  kyselost  citrónovou  a  libou 
^sladkost  medovou  a  matnou  temnost  aksamito- 
vou a  palčivou  žíhadelnost  včelí  a  střídavou  barvu 
opálovou    a    lahodnou  'vůni    krásy    a    rmutný    a 


45* 


jemný  vděk  svadlých  růží  a  jaro  a  jeseň  a  noc 
a  zoři  a  mlhu  a  blesk  a  mnoho  jiných  ještě  věcí 
v  siné  hlubině  své,  prozračné,  záludné  a  něžné, 
duhové  a  měnivé,  nezměrné  a  nevystihla  a  po- 
rovnatelné toliko  s  mořem,  jehož  obzor,  zastřen 
čarovnými  oblaky,  objevem  kyne  netušené  slast- 
ných a  stále  nových  výsep. 

A  v  oči  ty,  zúplna  stonulé  v  úchvatu,  s  extasí 
vnořil  se  sám  a  cele  vhroužen  v  luznou  děvu, 
zřel  toliko  ji. 

Marně  hemžící  se  vůkol  zástupy  přátel  a 
sluhů  volaly  naň  veškerými  řečmi,  jimiž  byly 
druhdy  mluvívaly,  aby  se  měl  k  pozoru:  nena- 
slouchal ničemu  a  ničeho  neslyšel  rovněž. 

Darmo  starý  hradu  pán  hlasem  hlušce  křičel 
mu  v  ucho: 

»Synu  vnuka  mého!  Což  více  pozbyls  sluchu 
mne?  Nehleď,  oh,  nehleď  dolů!  Patř,  oh,  patř 
před  sebe!« 

Leč  panic  zraky  měl  jedině  pro  divoplné 
ony  oči  a  slova  kmetova  zněla  mu  k  vědomí  ne- 
srozumitelným pouze  šepotem,  jehož  nepostihoval 
a  nesnažil  se  postihnout  planého  smyslu. 

A  tolikéž  jak  matně  temný  šum  bez  jakého- 
koli výrazu  znamenal  i  ryčný  lomoz,  jejž  ve  chvíli 
té  před  ním  tropil  na  druhé  straně  rozsáhlého 
nádvoří  všecek  pekelný  sbor  rarachů,  vířících 
v  ohromné  bubny,  potažené  hroší  kozí,  třepají- 
cích objemnými  řehtadly,  vysokými  jako  stěžně 
slavobran,  bušících  v  mohutné  cimbály,  široké 
jak  víka  studen,  dmychajícxh  v  kosmaté  píšťaly 
z  umrlčích  hnátů,  třeskajících  náhrobními  kameny 
a  vyluzujících  chraplavý  řev  sloní  ze  zvonovitých 
pozounů  a  trub,  jež  přímo  postaveny  na  své  kleče 
bývaly  by  vzhled  měly  sloupů  trajanských. 

A  taktéž  sotva  jak  v  mrákotné  dřímotě  roze- 
znával příšerný  význam  děsivé  vřavy,  již  působil 
Satanáš,  co  zatím  při  zlozvuku  strašlivých  těch 
fanfár  neméně  hrozných  v  řadě  jedna  za  druhou 
mimo  přejíždělo  sedm  kar,  slavnostním  průvo- 
dem vezoucích  sedm  hlavních  hříchů. 

%         %         ^ 


A  kterak  vůbec  byl  s  to  zřetel  mít  k  jinému 
nechl!koli  čemu  krom  Mograbiny,  jež  samojediná 
zaujímala  jej  měrou  neskonalou? 


Když  prvá  jela  mimo  kára,  Mograbina  po- 
někud vznesla  svoji  skráň  a  panic  schýlil  svoji 
hlavu,  takže  kadeře  její  právě  se  octly  na  úrovni 
jeho  úst. 

Ah,  vpravdě:  chtivé  tyto  rty  a  vonná  tato 
kštice  zda  zůstat  mohly  tak  na  blízku  sebe,  aniž 
svábily  by  se  navzájem.? 

A  přilnuly  k  sobě. 

A  líce  jinochovy,  vnořené  v  aksamitovou  a 
zlatou  onu  pěnu,  zapýřily  se  ruměncem  a  zaní- 
tily žárem,  jakoby  všecky  včely  medové  oné 
plástve  bývaly  pobodaly  jej  svými  žihadly. 

Pak  v  zápětí  úžeh  se  opět  schladil,  jakoby 
všecky  včely  bývaly  ovály  jej  hedvábnými  svými 
letkami:  bylať  v  okamžiku  tom  Mograbina  vzad 
překlonila  svoje  hrdlo  a  dechu  junovu  vydala 
mramorové  snědé  a  hladké  své  čelo. 

A  na  čele  tom  se  dech  zastavil  a  napojil  je 
klidem  a  ve  vzpomínkách  na  tisíce  a  tisíce  vln, 
jež  byly  se  přesunuly  onou  hladí,  zdálo  se  duši 
panicově,  kterak  se  rovněž  hrouží  ve  slastnou 
koupel. 

To  vše,  když  mimo  tíhla  kára  druhá. 

Když  třetí  a  čtvrtá  mimo  jela  kára,  svoji 
pravou  a  po  té  levou  tvář  k  polibku  nastavila 
Mograbina,  jako  pánu  svému,  zemdleně  vycháze- 
jícímu z  lázně,  pokorná  otrokyně  podává  svěživý 
zákusek  ovocný. 

Zelenavých  citronů  i  zralých  oranžů  těch 
dužiny  zároveň  kyselé  i  sladké  tak  ochotně  ob- 
sloužený pán  dojista  nemeškal  okusit. 

Kdož  býval  by  odolal  pokušení  tak  svůd- 
nému? Či  nebyly  po  čele  onom,  tak  chladném, 
tváře  ony,  tak  vlahé,  odleskem  slunce,  v  němž 
zjihnout  baží  tělo,  stuhlé  ledovým  přívalem  vln? 

Dokonč. 


ir     %     % 


VÁCLAV  Hladík: 


XX. 


EVŽEN  VOLDAN. 


I-iulíř  procházel  se  na  Příkopě.  Čekal  na  Randu. 
'-^  Blížila  se  šestá  hodina.  Byl  jasný,  milý  den. 
Po  obou  chodnících  šuměly  proudy  procházejí- 
cích se.  Kočáry,  ekypáže,  fiakry  a  tramwaye 
řinčely  a  rachotily  středem  ulice.  Jarní  veselý 
pohyb  kypěl  městem  v  hodině  podvečerní. 

Mladý  muž  nevěnoval  skoro  nijaké  pozornosti 
svému  okolí  a  kráčel  netečně  mezi  těmi  elegant- 


RO.MAN.   

Pokrač. 

nimi,  vyšňořenými  davy  jako  mezi  stromy  v  lese. 
Ani  rozněcující  vyzývavost  krásy  nebo  plachá 
graciesnost  dívčí  nevzbudily  v  jeho  zraku  ten 
živý  záblesk,  kterým  pozdravovaly  jeho  oči  umělce 
a  světáka  krásy  a  radosti  života. 

S  rukama  v  kapsách  ošumělého  svrchníku, 
s  viržinkem  v  zubech  přecházel  kolem  banky, 
kde  byl  Randa  úředníkem. 

Nevšiml  si  ani,  že  jej  kdosi  pozdravil. 
Byl    přepadlý,    bledý,    několik     dnů    neholeny. 


Rázem  šesté  hodiny  vyšel  ze  vrat  bankovního 
paláce  Randa.  Útlý  mladík  znčžněié  tváře  byl  na 
rozdíl  od  svého  přítele  velmi  pečlivého  a  urov- 
naného zevnějšku. 

Podali  si  ruce  a  šli  spěšně  jako  dva,  kteří 
mají  svůj  určitý  cíl  před  sebou. 

»Jak  se  dařlř«   tázal  se  Randa. 

>Eh,  zle!«  zahučel  Bullř. 

»Co  říká  lékař?« 

■> Pořád  totéž. « 

>Tedy  není  pomoci  ?« 

BuHř  pohodil  jen  rameny  a  zamračeně  se 
rozhlédl. 

Oba  přátelé  kráčeli  směrem  k  Ferdinandově 
třídě. 

•  Pracuješ?  Jak  pokračuje  tvůj  román?'  vy- 
zvídal Randa  dále  a  pohlížel  se  strany  na  přítele 
s  jakýmsi  lítostivým  účastenstvím. 

•  Pracuji!  Pěkně  pracuji!  A  co  se  ptáš,  jako 
bychom  se  neviděli  půl  léta?  Víš  dobře,  v  jaké 
jsem  náladě. « 

•  Myslil  jsem,  že  jsi  se  trochu  z  toho  probral. 
A  pak  opravdu  po  tom,  co  jsi  mi  přečetl  ne- 
dávno, nemohu  se  dočkat  pokračování.  Až  to 
vyjde,  nikdo  tě  nepozná.  To  bude  zcela  nový 
Bulíř.  Lidé  budou  koprnět.« 

»A  to  je  celý  účel  takové  práce!  Co?  Je 
I  mí  to  vše  hnusné  a  hloupé.  Nenávidím  své  ře- 
meslo, kamaráde,  nenávidím  to  marné  černění 
papíru  .  .  .< 

»Ale  vždyť  jsi  chtěl  ve  svém  novém  románě 
vyslovit  všechny  své  názory,  vyzpovídat  se  ze 
svých  snů,  vykřičet  se  ze  svých  bolestí.  To  je 
přece  něco  jiného,  nežli  psát  sentimentální  nebo 
pikantní  historie. « 

Bulíř  prudce  mávl  rukou  a  tak  zlostně  se 
podíval  na  obstarožného  pána  důstojně  se  pro- 
cházejícího a  patrně  úplně  spokojeného  se  vším 
na  světě  i  s  sebou  samým,  že  důstojný  a  spo- 
kojený pán  polekaně  se  zastavil  a  ohlédl  se  za 
bledým  mužem  s  černým  širákem  na  rozcucha- 
ných vlasech. 

•  Ano,  chtěl  jsem  napsat,*  pravil  Bulíř,  'Svou 
zpověď,  svou  knihu  msty  a  vzteku.  Ale  komu 
tím  vlastně  prospěji?  Jaký  to  vše  má  význam? 
Ulehčím  sobě,  budu  užitečným  někomu,  těm,  jež 
miluji?  Ne,  hochu,  došel  jsem  k  nejhorší  skepsi. 
Zle  je  .  .  .  Všechno,  co  jsem  miloval,  pro  co  jsem 
byl  nadšen,  v  co  jsem  věřil,  mne  sklamalo  a  nej- 
více má  —  estetika !' 

Poslední  slovo  zasyčel  se  zlým  smíchem  a 
mluvil  rychle,  nevšímaje  si  nikoho,  vrážeje  ne- 
omaleně  do  kolemjdoucích. 

Neúprosně  a  rychle  pokračovala  krise  v  ži- 
votě Bulířově. 


Mladý  muž,  do  nedávná  žijící  lehkomyslné 
a  zhýrale,  užívající  se  stejnou  rozkoší  požitek 
umění  jako  požitek  lásky,  epikurejsky  přohliřejfcí 
všechny  vážné  otázky  života,  sloužící  svým  ta- 
lentem a  svým  duchem  jen  vlastnímu  pudu 
a  marnivosti  své  i  ostatních,  vyvolávající  svou 
prací  interes  a  potlesk  jako  tenorista  či  akrobat, 
poznal  náhle  celou  marnost,  prázdnotu,  pochy- 
benost  své  existence,  všeho  svého  konání 
a  toužení. 

Vždy  byl  náchylným  vážnému  a  hlubokému 
pojímání  života,  vždy  do  jeho  cpikurejského 
skepticismu  i  do  jeho  rafinovaného,  aristokrati- 
ckého esteticismu  občas  pronikaly  neklid,  bolesti, 
pochyby,  rozpory  člověka  vidícího  ošklivost,  hnus 
a  lež  života,  tušícího  všechnu  hrůzu  a  prokletí 
společnosti,  jejíž  nejvyššími  a  svrchovanými  ži- 
votními zákony  jsou  Sobectví  a  Moc,  ale  pře- 
křičel ty  hlasy  lyrickými,  erotickými  zpěvy  a 
hymnami  radosti  života  a  mládí,  krása  linie, 
barvy,  slova,  tónu  byly  mu  vším  na  světě  a  ve 
svém  vzrušení  umělce  a  světáka  zavíral  oči  před 
zoufalou  ohavností  života. 

Teď  procitl  úplně.  Prodělával  zlou  krisi  du- 
ševní. Kocovina  po  orgiích  bouřného  mládí  .  .  . 
Otrava  hašišem,  morfiem,  nikotinem  .  .  .  >  Vášnivý 
poutník  umění«,  jak  si  říkával,  modlící  se  k  božství 
Giocondy  a  Saskie,  nadšený  každou  krásou, 
lepostí  verše  Gautierova,  pohledem  na  moře,  les, 
prérii,  vstupující  stejně  vzrušený  do  gotické 
kathedrály,  tiché  a  vznešené  slávou  staletí,  jako 
do  nesmírného  nádraží  nádherně  hlučného  ho- 
rečnou vřavou  moderní,  počal  hledati  nové  cesty, 
počal  bloudit  a  tápat. 

Jako  dříve  s  mladistvou  dychtivostí  vrhal  se 
do  života,  aby  vše  poznal,  tak  nyní  s  vášnivou, 
chorobnou  naléhavosti  a  nedočkavostí  všude 
hledal  odpovědi  na  určité  otázky,  jež  pronásle- 
dovaly jej  jako  utkvělá  představa  šílence,  jako 
halucinace  alkoholika,  jako  zlé  svědomí  zločince. 

Horoucnost,  náruživost  a  elegičnost  jeho 
slovanské  povahy  vznětlivé  a  nakloněné  k  mysti- 
cismu,  zvítězila  nad  jeho  jasnou,  lehkomyslnou 
a  elegantní  ironií. 

Bylo  mu  hořko  a  zoufale.  Prodělával  doby 
malomyslných  smutků  mládí  přecitlivělého  illu- 
semi  a  fantasiemi,  jež  propuká  v  pláč  bez  pří- 
činy, jen  v  představě  jakési  možné  bolesti. 

V  té  době  ohromoval  své  přátely  svým  cy- 
nickým smíchem  a  svým  okázalým  opovrhová- 
ním lidí.  Někdy  upadal  v  nevysvětlitelné  zádum- 
čivosti  a  v  rovněž  nepochopitelné  záchvaty  di- 
vokého veselí  Ještě  před  půl  rokem  tajil,  maskoval, 
co  se  dělo  v  jeho  nitru,  miloval  všelijaké  Mily, 
Karly,  Lidy,  i  o  vážné  zamilování  se  pokusil, 
rozséval  své  vtipy,  kousavé  sarkasmy,  svůj  smích 
po  redakcích,  kavárnách,  hostincích,  mnoho  též 
pracoval,  konal  svědomitě  svou  povinnost  žurna- 


lištičkou,  psal  román  —  ale  byl  zoufale  nespo- 
kojený, rozervaný,  ve  své  duši  otrávený  a  žalný. 

Až  teprve  když  v  noční  kavárně  poznal  po- 
běhlici,  nastal  náhlý  a  úplný  převrat. 

Uzřel  takové  hrůzy,  že  všeclien  se  shroutil 
pod  tím  dojmem.  Tak  jako  dříve  jím  chabým 
a  rozmařilým  zmítaly  vášně,  tak  nyní  jeho  srdce, 
jeho  mysl  úplně  byly  podmaněny  novými  pocity. 
Všechen  hnus,  žal  a  bída  života  zjevily  se  mu 
náhle  v  nejhrůznější  své  velikosti  a  kráse  —  a 
Bulfř  jako  zmámený  kráčel  za  zjevením,  jež  mu 
odhalilo  též  všechnu  jeho  vlastní  bídu  a  ubohost. 

Vyhýbal  se  lidem.  Zanedbával  redakci  Ne- 
pracoval. Celé  dny  procivěl  a  noci  probděl. 
A  tázal  se,  k  čemu  všechna  práce  lidská,  k  čemu 
všechen  pokrok,  kultura,  vzdělání,  náboženství, 
věda,  umění,  když  jsou  možný  takové  příšery  a 
ohavnosti,  jakých  byl  svědkem  v  malém  brlohu 
poběhlice  v  Košířích  .  .  . 


Nežil,  nepracoval,  jen  mechanicky  vykonával 
své  funkce  životní,  nebylo  nic,  co  by  jej  poutalo 
k  životu,  a  neviděl  nějaký  rozumný  význam  v  tom 
faktu,  že  žil.  Nebyl  prospěšným  sobě  ani  jiným. 
Nenalézal  uklidnění  a  spokojenost  v  sobě  a  ne- 
chápal, čím  by  mohly  býti  někomu  jeho  sebe 
skvělejší  činy,  jeho  sebe  krásnější  práce,  když 
ani  on,  ani  ti  největší,  nejgeniálnější  a  nejmoc 
nější  nedovedou  zameziti  takové  zlo  a  takovou 
nespravedlnost,  jakou  uzíel,  když  naklonil  se  nad 
temnou  propast  společnosti,  tam,  kde  v  bahně 
choulí  se  hlad  a  prostituce  a  zločin,  odkud  skuhrá, 
vyje,  stená  bolest,  nářek,  zášť,  kletby,  proklínání 
psanců  a  vyděděných. 

V  té  malomyslnosti  a  bezradnosti  své,  kdy  se 
skoro  dusil  zhnusením  všeho,  sblížil  se  s  Randou. 
Od  té  chvíle,  kdy  pobouřen  a  roztrpčen  opustil 
sněmovnu  po  řeči  Voldanově,  stal  se  nejdůvěr- 
nějším   přítelem    mladého  úředníka    bankovního. 

Pokrač. 


FEUILLETON. 

t  JOSEF  FRANKOVSKÝ. 

Dne  14.  září  zemřel  vynikající  hertjc  český,  Josef 
Krankovský,  jenž  již  přes  deset  let  žil,  vlastně  v  těžké 
chorobě  živořil,  vzdálený  jeviště,  na  němž  vytvořil  tolik 
znamenitých,  jeho  současníkům  nezapomenutelných  po- 
stav. Josef  Frankovský,  pravým  jménem  Franěk,  narodil 
se  r.  1840  v  Praze,  vyučil  se  řemeslu  truhlářskému  a  od 
r.  1860  věnoval  se  divadlu.  Debutoval  na  Smíchově  ve 
společnosti  Prokopové  a  stal  se  členem  společnosti 
ZoUncrovy  a  Kramuelovy.  Roku  1865  vystoupil  poprvé 
v  zemském  divadle,  ale  bez  úspěchu.  Později  vynikl  jako 
komik  i  jako  režisér  ve  společnosti  Švandově,  kde  pobyl 
do  r.  1869,  kdy  byl  přijat  do  svazku  král.  zem  divadla. 
Zde  brzo  se  stal  jedním  z  ncjlepš  ch  a  nejoblíbenějších 
umělců.  Jeho  humor  měl  půvab  pravdy  a  srdečnosti  a 
v  některých  postavách  byl  nepřekonatelný.  R.  1890  byl 
nucen  následkem  choroby  řivní  zanechati  divadelní  čin- 
nosti a  od  té  doby  byl  jeho  život  pozvolné  chřadnutí 
a  odumírání. 

DIVADLO. 

Dobrým,  podařeným  činem  je  nové  vypraveni  Shake- 
spearovy vznešené  tragedie  lásky  »Romeo  a  Julie«  v  no- 
vém, krásném  překlade  J.  V.  Sládka  Dosud  nám  byly 
na  jeviště  podávány  podivné  skomoleniny  básní  Shake- 
spearových, v  nichž  ryla,  škrtala,  nejkrásnější  scény 
vyhazovala  tužka  dramaturtja.  režiséra,  ano  i  strojmistra, 
a  zbytek  takto  upravený  byl  předvádén  trhaný  na  únavné 
proměny.  Po  příkladu  některých  německých  jevišť  po- 
kusil se  Jaroslav  Kvapil  o  novou  výpravu  tragedie  Shake- 
spearovy pomocí  zvláštního,  dvojitého  zařízení  scény, 
aby  dílo  mohlo  býti  sehráno  celé,  ve  všech  svých  roz- 
manitých scénách  kvapně  se  střídajících  bez  změn  de- 
korací a  bez  spouštění  opony.  Pokus  dopadl  tak,  že  se 
můžeme  těšit  na  podobné  provedení  jiných  her  Shake- 
spearových. Na  moderním  shakespearovském  jevišti  a  při 


lé  neobyčejné  barvitosti,  malebnosti  a  přesnosti  kostýmů 
jevily  se  scény  »Romea  a  Julie«  v  obdivuhodné  plastič- 
nosti  a  reliefnosti,  vystupovaly  z  jeviště  jako  obrazy 
Veronesa  neb  Carpaccia.  Hlavní  výjevy  tragedie  hrají 
se  na  vyvýšeném  jevišti  velkém,  jež  je  dekorováno  jedno- 
duše, třeba  jen  prospektem  a  menší  episody  odříkají  se  na 
jevišti  spodním,  před  oponou,  jež  vyvýšené  jeviště  za- 
krývá. Je  cosi  nezvyklého  v  tom  přecházení  s  jednoho 
jeviště  na  druhé,  v  tom  manipulování  s  temnou  oponou, 
ale  kdo  dá  se  cele  strhnouti  illusí  básnického  dila,  ne- 
může být  tímto  zařízením  více  rušen,  nežli  když  změny 
dekoraci  se  děly  za  oponou,  spuštěnou  dvacetkráte  za 
večer  nebo  na  otevřeném,  náhle  zatemněném  jevišti  při 
ruchu  a  šramotu  dělnických  stínů  pobíhajících  po  scéně. 
Hlavní  pak  zásluhou  nového  jeviště  shakespearovského 
jest,  že  dílo  básníkovo  není  násilně  komoleno  a  mrzačeno 
čímž  je  někdy  až  nesrozumitelné.  Nejen  nová  výprava, 
ale  i  souhra  »Romea  a  Julie«  připravily  příjemné  pře- 
kvapeni. Ve  velké  roli  Julie  udržela  se  si.  Hilbertová  na 
přiměřené  výši,  poněkud  ochabla  pod  její  tíží  jen  ve 
scénách  vášnivých.  Byla  především  poetická,  dětinně 
svěží,  vroucí  a  měla  některé  velmi  dojemné,  pravdivé  tóny 
ve  scénách  milostných.  Letošní  Romeo  p.  Matějovského 
vykazuje  velký  pokrok  proti  tomu  burácivému  jinochovi, 
jenž  před  třemi  lety  naplňoval  jeviště  svými  vzdechy  a 
vzlyky.  Pan  Matějovský  pěkně  tlumočil  ohnivost  mládí 
Romeova  ;i  vůbec  věnoval  své  roli  značnou  práci.  Ori- 
ginelní  a  výtečný  byl  p  Seifert  jako  Merkutio  a  skvostné 
postavy  vytvořili  pí.  Pštrossová  (chůvaí,  p.  Vojan  (Tybalt), 
Steinsberk,  Mošna  a  Mušek.  Obecenstvo,  naplňuj:cí 
všechny  prostory  hlediště,  přijalo  reprisu  sRomea  a  Julic« 
s  velkým  potleskem.  —  Zajímavý  debut  musíme  zazna- 
menati. V  titulní  roli  Mrštikovy  sMaryšy  vystoupila 
si.  Leopolda  Dostálová.  Mladistvá  začátečnice  má, 
jak  se  zdá,  všechny  podmínky,  jež  jí  zaručují  nejslibnější 
budoucnost.  Bohaté  nadání  její  pr.  niklo  hned  při  prvém 
vystoupení  směle  a  sebevědomě.  Slečna  Dostálová  má 
neobyčejný  temperament  a  s  překvapujícím  ohněm  a 
vervou  sehrála  vášnivou  scénu  proměny  u  splavu.  Nový, 
silný  talent  přibyl  české  činohře  —a— 


Předplácí  se  pro  Prahu:  na  člvil  léta  zl.  1-20  (K  2-40),  na  půl  léta  zl.  2-40  (K  4-SO), 

na  celý 

rok  zl.  4-80  (K  Q'ÓO).  Poítou:  na  čtvrt  léta  zl.  1-25 

(K  2-5(11,  na  pňl  léta  zl.  2-5(1  (K  5--1,  na  celý  rok  5  zl.  (K  lO'— 1.  —  Sešitové    vydán 

(o  dvo 

Číslech)  vychází  při  každém  druhém  (sudém)  Čísle, 

Cena  seSitn  20  kr.  (40  hal.)  —   Fatisk  původních   prací  se  vyhrazuje.   —   Dopisy  administ 

aci    .I.u 

Tiíra«  buďtež   adresovány:    Časopis  >Lumir«,  Praha. 

Karlovo  n-mC-sii  ř.  34.  —  Li«ty  přijímáme  jen  frankované.  —  ..T.umir 

vycház 

každý  pátek  (vyjma  prázdninyV 

Redaktor  Václav  Hladík.  —  Majitel,  vydavatel  a  nakladatel  J.  Otto.  —  Tiskem  (Seské  grafické  společnosti  »Un 


LUMÍR 


Ročník  xxix. 


27.    ZÁŘÍ    1901. 


*    ČÍSLO  46.    * 


F.  S.  Holeček  : 


PODE   JHEM   CIZÍ   VINY. 


Wlečna  Špačková  se  ptala,  chodili  Pavlína  ještě 
^^  pilně  po  procházkách.  Teď  ovženi  bylo  již 
hůře,  patřilo  k  tomu  tro:hu  sebezapření  jiti  na 
dvě  hodiny  do  vlhka  a  chladu,  v  jakém  se  teď 
stápěly  sady.  Za  to  aspoň  zase  nastaly  procházky 
po  Příkopě  a  po  Ferdinandově  třídě,  které  pů- 
sobily teď  z  počátku  zimních  dnů  půvabem  no- 
vinky. Pravda,  kdo  měl  smysl  pro  ulice  oživené 
s  večerem,  tomu  bylo  jak  náleží  volno  v  hemžení, 
které  i)ovstávalo  na  chodnících,  jakmile  uhodil 
soumrak  a  rozžehla  se  světla. 

Slečna  Bavorova  podotkla,  že  po  uplynulý 
týden  nebyla  na  delší  procházce  a  do  označe- 
ných ulic  se  také  vůbec  nedostala.  Jí  bylo  úzko, 
když  viděla  těsně  kolem  sebe  lidi. 

»0,  ovšem,  nedivím  se  vám,  jste  zcela  jiná 
povaha    než  já,»    rozhodovala    slečna   Špačková. 

»Vy  se  svým  zjevem,  plným  posvátného 
klidu,  jste  jako  stvořena  a  předurčena  pro  život 
na  venku,  není-liž  pravda,  Emile.?'  obracela  se 
k  muži,    který    se    dosud    do    hovoru    nemíchal. 

»Ano,  ano,«   rychle  přisvědčil  oslovený. 

Slečnin  zjev  by  se  výtečně  vyjímal  u[)rostřed 
parku  plného  staletých  stromů.  Co  by  mohlo 
býti  krásnějšího,  než  viděti  slečnu  v  oboře  na 
procházce,  viděti  ji,  jak  lehkým  zavoláním  vábí 
ochočené  jeleny  a  laně  a  podává  jim  kukuřičné 
klasy  jako  pamlsek. 

•  Pravda,  to  by  bylo  roztomilé  podívání,*  sou- 
hlasila slečna  sestřenice. 

>0h,  to  byl  les,  na  několik  mil. «  navazovala 
ihned,  pamatuje  se  ještě  naň,  když  tam  dlela 
návštěvou,  tehdy  tam  jela  celá  rodina  za  bra- 
trancem, který  měl  u  sebe  matku,  šli  je  navštívit. 


Jednou,  když  tam  byli,  vešla  sama  do  obory, 
šla  asi  půl  hodiny  a  na  mýtině  si  usedla,  seděla 
tiše,  najednou  kde  se  vzali,  tu  se  vzali,  naproti 
v  prvních  řadách  lesa  stáli  divocí  kančíci,  chtěli 
patrně  přes  mýtinu  a  teď  ji  shlédli.  Zarazili  se, 
ale  také  ona  se  jich  lekla  v  první  chvíli.  Náhle 
se  kančíci  obrátili  a  úprkem  hnali  zpátky.  Bylo 
kom  cké  hleděti  na  ně,  jak  uháněli. 

>A  po  druhé  jak  mne  polekal  jelen,  ty  víš,« 
obracela  se  k  bratranci,  a  počala  vyprávěti  pří- 
hodu o  ochočeném  zvířeti,  které  si  učinilo  vy- 
cházku do  dvora  obytného  stavení  a  s  nímž  se 
setkala,  vycházejíc  z  chodby. 

Pavlína  ji  poslouchala  povděčna,  že  proudem 
její  řeči  je  oddalován  vlastní  účel  návštěvy.  Po- 
třebovala beztoho  času,  aby  se  sebrala  a  mohla 
se  opříti.  Čím  delší  rozhovor,  tím  lépe  pro  ni. 
Pomalu  si  navykala  na  přítomnost  podivných  očí 
mužské  části  návštěvy,  aby  byla  klidná,  až  jej 
požádá,  aby  upustil  od  úmyslu  získati  ji  za  ženu. 

Náhle  slečna  Špačková,  jakoby  si  byla  vzpo- 
mněla, povstala. 

•  Bože,  začala  jsem  povídat,«  promluvila 
rychle,  »a  účel,  proč  jsme  sem  vlastně  přišli, 
zůstal  stranou  « 

Pavlínou  trhlo  znepokojení  a  na  postavě 
Špačkově   bylo  zříti,    že  se  ho  zmocnilo  napjatí. 

Slečna  učitelka  pohleděla  s  jednoho  na  dru- 
hého. Napadla  ji  myšlénka. 

>Víte,  co?  Oběma  vám  je  známo,  oč  jde, 
řekněte  si  bližší  sami,  já  při  tom  nemusím  býti,« 
rozhodovala  se  ihned. 

Pohovoří  si  zatím  s  domácí  paní  v  předu 
v  kuchyni. 


"Přeji  ti  všecko  štěstí,  Emile.  Slečno,  vrátím 
se,  až  bude  skončeno, «  a  již  byla  ze  dveří. 

Pavlína  za  ní  vytřeštila  oči  a  otevřela  zděše- 
ním ústa.  Zraky  její  se  svezly  na  zůstavšího  muže. 
Blesk  radosti  vyšel  jí  vstříc   z  bledých  jeho 
duhovek. 

»Buďte  klidná,  slečno,  s  místa,  kde  sedím, 
ani  se  nehnu.  Mne  se  vám  netřeba  báti,«  uváděl 
zneklidněným  hlasem,  ve  kterém  se  chvěl  zvláštní 
zvuk  rozčilení  a  touhy. 

Bylo  vlastně  nyní  nutné,  pokračoval,  aby  jí 
sdělil,  jak  k  tomu  došlo,  že  se  jí  blíží.  Nechť 
laskavě  mu  popřeje  slechu. 

Prostými  slovy  ve  stručných  větách  člověka, 
který  není  blýskajícím  se  řečníkem,  jal  se  vyprá- 
věti, že  krátce  po  té,  když  byl  přidělen  k  ústřední 
správě  v  Praze,  ji  uzřel  v  sadě.,  kam  z  pravidla 
chodila  Miloval  přírodu,  volný  kraj,  zeleň,  a  pře- 
sazen  do  Prahy,  aspoň  v  blízkém  vůkolí  města 
na  výletech  si  nahrazoval  venkov,  který  zde  po- 
strádal. 

Na  potulkách  poštěstilo  se  mu,  že  ji  několi- 
kráte potkal,  vždy  samotnou  a  tak  vážnou,  že 
až  dojímalo. 

Ptal  se  známých  mu  lidí,  na  nic  více,  jistil 
rychle,  než  na  to,  je-li  svobodna. 

Zvěděl,  že  ano,  její  stále  uzavřený  zjev  vkradl 
se  mu  do  duše,  a  když  mu  bylo  sděleno,  že  není 
nikým  vázána,  ustanovil  se,  že  ji  požádá,  aby  byla 
jeho  ženou. 

»Zde  jsem,  prosím  vás,  slečno,  snažně,  při- 
jměte moje  nabídnutí, «  prosil  lehce  rozčilen  se 
vzezřením  muže,  který,  ač  klidný  povahou,  dal 
se  unésti  vykypělým  citem  a  srdečným,  nelíčeným 
tónem  vypravuje  svoji  tíseň. 

Za  její  svolení  nemohl  jí  ovšem  nabídnouti 
nežli  život  po  boku  muže,  který  byl  střízlivý 
člověk;  ale  nabízel  jí  jinak  změnu,  záměnu  po- 
bytu, za  město  nabízel  jí  bohatý,  úrodný  kraj, 
kde  bude  ctěna  a  vážetia,  a  za  místa,  která  v  ní 
vzpomínkou  budila  bolest,  kraj,  kde  ji  přivítá 
nový  život  uprostřed  lidu,  s  nímž  jistě  bude  sou- 
družně  žíti,  ne  jako  zde  odloučena  ode  všech. 
Malý  sice  kraj,  ale  v  něm  svěží,  bodrý  lid,  kde 
ví  jeden  o  starostech  a  radostech  druhého,  kde 
se  navzájem  těší  a  radují,  kde  cítí  živě  druh 
s  druhem,  poněvadž  se  všichni  znají  a  všichni 
jsou  sobě  přátely 

Rozšíří-li  svoji  přízeň  a  svoji  lásku  na  ty 
lidi  kolem  sebe,  zmenší  se  jistě  její  žal  a  začne 
ji  těšiti  život. 

Snad  nechce  žíti  ve  věčném  pláči  jako  ka- 
jicnice.?  dodával,  když  mlčela,  k  čemu  to?  Pro 
sklamání,  které,  jak  se  on  domnívá,  ji  potkalo.^ 
Každý  muž  není  stejný.  A  zklamaných  je  ve 
všech  řadách,  ženy  i  muži. 
Pavlína  povstala  těžce. 


sZnáte  tedy  moji  minulost?  Víte,  co  ume 
potkalo,*    odpovídala,    hluboce    nabírajíc  dechu. 

»Dávám  vám  své  slovo,  že  nikdo,  ani  já,  ani 
moje  sestřenice  po  tom,  co  se  vám  přihodilo, 
nepátral.  Vidím  ve  vás  ženu  přísného  života  a 
prosím  znovu,  buďte  mojí  chotí. « 

Pohnutí    zakymácelo    postavou    sličné    ženy- 

♦  Vždyť  nemohu, «  hořce  pronesla,  dojata 
přímostí  jeho  slov. 

Bylo  jí  za  těžko  odstrkovati  člověka,  který 
jí  sebe  podával  s  prostosrdečností  neporušené 
povahy. 

»Pročr« 

» Náležela  jsem  jinému  a  patřím  mu  ještě 
teď,«   pravila  se  zasmušilou  rozhodností. 

»Ženatému  člověku ?« 

Pavlína  hlasitě  zasténala. 

» Prosím  vás,  nehoršete  se,«  zaprosil  ulekán. 

Patřil-li  ten  muž  jiné  ženě,  nemohla  naň  více 
mysliti,  vždyť  sňatek  jeho  byl  uzavřen  církevně. 
Byla-li  křesťankou,  musila  v  tom  zříti  vůli  boží. 
Nebylo  jim  dáno,  aby  náleželi  sobě.  Nemělo  to 
býti.  Osud  jí  určil  jíti  jinudy,  než  kam  vedla 
cesta  bývalého  jejího  milence. 

•  Trápiti  se  pro  vyšší  nevyzpytné  řízení  osudu 
bylo  pošetilé  «  vykládal  mírně,  přitlumeně,  s  roz- 
šafným klidem  venkovana  nakloněného  fatalismu. 

A  za  změněných  okolností  bylo  hříšné  my- 
sliti  na  muže,  který  náležel  jiné  ženě. 

Pavlína  mlčela. 

Při  posledním  obratu  jeho  řeči  zatřeštila 
očima  nad  jeho  vývody. 

sMýlíte  se,  to  není  možné, «  vzepřela  se 
chvatně. 

Z  úst  jí  vyklouzlo,  co  by  ji  čekalo,  kdyby 
jeho  slova  měla  býti  pravdivá. 

Špaček  na  ni  pohleděl  přímo,  klidně,  s  váž- 
ným vzezřením  své  tváře. 

Oči  jeho  jakoby  byly  ztratily  svůj  příkrý 
výraz. 

»Mohu  vám  říci,  co  vás  má  a  musí  čekat. 
Život,  život  v  jiném  kraji,  plodný  život, «  zdůraz- 
ňoval svoje  slova  s  nepokrytostí  venkovana,  který 
viděl  úkol  člověka  ve  starostech  o  příští  věci, 
o  plození  lidí,  půdy,  zvěře  a  jemuž  bylo  daleké 
všecko  utápění  se  v  úvahách  a  rozjímání. 

Nemohl  proti  ní  hráti  si  na  kazatele,  neměl 
k  tomu  práva,  neměl  k  tomu  také  dosti  přesvěd- 
čivých slov.  Ale  jistě  nebylo  v  souhlasu  s  určením 
ženy,  s  určením,  které  bylo  vyšší  vůlí  posvěceno, 
když  svévolně  mařila  svoje  léta  v  prázdné  ne- 
činnosti. Kdyby  si  byla  plně  vědoma  toho,  čím 
je  povinna  svému  bohu  a  své  matce,  nemohla 
by  takto  jednati. 

Na  minulost  bylo  nejlépe  zapomenout. 

Mluvil  dále  slovy  pronikajícími,  která  mu 
vložila  do  úst  úzkost,  že  jí  nezíská.  Válčil  s  jejím 


uzavřeným,  ponurým  mlčením,  za  nímž  jakoby 
tušil  její  neúprosné;  Nemůže  být,  mýlíte  se.  Viděl, 
že  se  z  pobouření  svého  vybavuje,  že  klidněji 
naslouchá  jeho  slovům;  ale  v  obličeji,  v  očích, 
na  celé  té  tmavé  hlavě  jakoby  ležel  hluboký, 
děsící  stín. 

Když  skončil,  Pavlína  přešla  k  oknu  a  za- 
hleděla se  ven. 

Nechtělo  se  jí  uvěřiti  těžkým  slovům  jeho, 
duše  její  žila  příliš  dlouho  jedním  směrem,  a  jeho 
názory  stěží  se  uchycovaly  v  nepřipravené  půdě. 
Přece  však  způsobily  v  jejím  nitru  zmatek  a 
zhroutily  její  němé,  nikdy  nevyslovené  očekávání. 
Doufala,  že  jednou,  ať  kdykoli,  zlomí  se  ne- 
pravost, bezpráví  na  ní  spáchané,  a  že  ten,  který 
ji  opustil,  vrátí  se  k  ní,  aby  ji  očistil. 

Bezděčné  chvění  úzkosti,  jaké  podléhá  člověk, 
který  nevidí  východiště  ze  své  zkázy,  jí  zvlnilo 
celé  tělo. 

Špaček  povstal  za  ní.  Ani  si  neuvědomila, 
že  se  jí  blíží. 

»Slečno,«  promluvil  tiše,  smutným  hlasem, 
»dotknul-li  jsem  se  vás  nějak,  promiňte  mi,  prosím 
vás.* 

Uvěří  mu  snad,  dodával,  že  je  dalek  toho, 
aby  ji  chtěl  nějakým  způsobem  pohoršiti. 

Pavlína  pokývla  hlavou,  a  Špaček  pokračoval. 
Byla  rozumnou    ženou,    stihlo-li    ji    neštěstí, 
není  ještě    celý    život    zmařen,    nechť  dá  výhost 
smutku  a  přijme  jeho  nabídnutí. 

Stál  těsně  za  ní  a  lehce  ji  uchopil  za  ruku. 

"Slečno  Pavlíno,  smím  míti  naději?* 

Nechť   se    rozhodne    rychle,    silou    své  vůle 

nechť  přelomí  všecky  nesnáze  a  rozpaky,  rychlý 

krok    v  před  je  jediným,  co  ji  může    vyvésti    ze 

smutku. 

Přitiskl  ruku  její  na  svá  prsa. 
Viděl,  že  se  před  ním  chvěje    celým  tělem. 
•  Slečno  Pavlíno  !< 

» Děkuji  vám,  jste  dobrý  člověk,"  pronesla 
těžce. 

» Budete  mojí?«  ptal  se  neústupně 
Pavlíně  šla  hlava  kolem,  přitiskla  druhou 
ruku  k  čelu.  Jakoby  růžová  záře  vyvstávala  jí 
před  očima,  jakoby  jiný  pocit,  svěžejší,  teplejší 
jí  prochvíval  tělem,  ne  chlad  strnulé  bolesti,  ve 
kterém  žila  po  řadu  let. 

Špaček  položil  ruku  okolo  jejího  boku  a 
stáhl  ji  pozorně  k  sobě. 

Viděl,  jak  z  hluboká  se  jí  vlní  prsa.  Vášnivá 
touha  učinila  z  jeho  rukou  železná  pouta.  Volně 
a  pevně  ji  přivinul  ke  své  hrudi.  Z  očí  jejích 
jakoby  byla  k  němu  zahleděla  dětinská  bázeň 
ženy,  která  se  cítí  slabší.  Usmál  se  a  místo  od- 
povědi se  dotkl  ústy  jejího  čela. 

Vstoupila  sestřenice  a  uzřela  je  státi  u  okna. 

Pavlína    měla    uslzené  líce,  a  výraz    obličeje 

jejího  byl  nevýslovně  truchlivý.    To  nebyl  výraz 


obličeje  nevěstina    Slečna  Špačková  se  polekala. 
Mlčky  zadívala  se  na  svého  příbuzného. 

»Jen  se  nelekej  a  podej  ruku  mé  snoubence,* 
hlásil  tento  dobromyslně. 

»Opravdu?«  a  slečna  si  oddychla.  Podala 
spěšně  Pavlíně  ruku. 

»A  teď  srdečnou  hubičku,  ty  slzy,  ty  musí 
býti  poslední,  které  jste  prolévala,«  jistila,  »o  to, 
aby  vyschly  co  nejrychleji  se  bratránek  postará  • 
Za  chvíli  se  loučili  špaček  i  slečna,  aby,  jak 
smluvili,  přišli  odpoledne  pro  Pavlínu.  Vyjdou 
si  někam. 

Pavlína  byla  zase  sama 

Usedla  k  šicímu  stroji  a  zabrala  se  do  my- 
šlének. Plynuly  minuty,  uplynula  hodina,  blížilo 
se  poledne. 

Vešla  obstarožná  Šindelářová  a  zvala  ji 
k  obědu  Obědvávaly  společně  v  malém,  úzkém 
pokojíku,  který  přilehal  ke  kuchyni. 

Pavlína  poprosila  domácí  paní,  aby  jí  scho- 
vala pokrmy,  že  bude  jísti  později. 

Špaček  svými  slovy  našil  jí  těžkých  obav 
do  duše. 

Sofistický  jeho  výklad  o  nepřístojné  lásce 
k  muži  nyní  ženatému  roztřásl  její  bytost  do 
základu. 

Žila  příliš  ve  stopách  této  lásky,  než  aby 
mohla  z  bludného  jejího  kruhu  vystoupiti. 

Cítila  v  těle  úplnou  ochablost  a  hlava  ji 
bolela  silně  zjítřením  mozku  od  prudkých  my- 
šlének. 

Viděla  před  sebou  svoji  budoucnost  stále 
tmavší  a  tmavší.  Nenáležel -li  její  milenec  více  jí, 
neměla,  na  kom  by  se  zachytila  její  naděje  po 
celou  řadu  let,  které  ji  snad  ještě  bylo  určeno  žíti. 
Viděla  před  sebou  nabídnutou  paži  Špačkovu, 
ale  netečnost  ovládla  všecku  její  bytost,  když  si 
připomněla,  že  se  zde  může  podepříti,  aby  opět 
mohla  jíti  vztýčena  a  bezpečaa  před  pohrdlivostí 
lidskou  mravenčím  prostředím  známých  a  po- 
šeptávajících  si  lidí. 

Obrátila  oči  náhodou  k  oknu.  Prudké  světic 
denní  ji  unavovalo,  zprvu  přivřela  zrak,  pak  po- 
vstala a  spustila  záclony  v  obou  oknech.  Chvíli 
držela  šňůru  poslední  záclony  v  ruce,  hrajíc  si 
při  tom  s  podivnou  myšlénkou,  která  jí  napadla. 
Teď  byla  okolo  ní  tma,  ve  které  jí  bylo 
volněji.  Zatoužila,  aby  ji  obklopila  taková  tma 
na  vždy,  aby  ji  více  netrýznily  myšlénky. 

Ten,  jemuž  náležela  každým  dechnutím,  nebyl 
více  jejím,  ani  v  nitru  svém  nesměla  naň  mysliti, 
a  pobídce,  aby  se  uchýlila  v  cizí  náruč,  stála 
v  cestě  její  nechuť.  Věděla,  že  tak  nikdy  neučiní. 
Co  zbývalo?  Neměla  pro  sebe  odpovědi. 
Nenacházela  jí.  Hlava  její  byla  všecka  umdlená, 
přála  si,  aby  v  tomto  okamžiku  mohla  rozloučiti 
se  se  životem. 

To  bylo  jediné,  co  by  uvítala  s  jásotem. 


847 


Dnes  snad    poprvé    tušila,    že  smrt  není  nic 
děsivého. 

Nebude  lépe  odejít  ř  Nezodpověděla  si  tuto 
otázku;  ale  volně,  jakoby  v  rozmyšlení,  sáhla  po 
nůžkách  ležících  na  stolku  a  přistoupila  k  oknu. 
Vytáhla  záclonu,  ostré  světlo  udeřilo  ji  do  očí,  ne 
všímala  si  toho,  a  přestřihla  šňůru,  jež  spadala  až  na 
zem.  Záclona  uvolněná  spadla  opět,  zakryvši  okno. 


Hluboce  oddychujíc,  zastavila  se  uprostřed 
pokoje;  pojednou  si  vzpomněla  a  kvapila  ke 
dveřím.  Klíč  cvakl  v  zámku.  Nyní  nikdo  ji  ne- 
může překvapit.  Naslouchala  ještě.  Bylo  ticho. 
Přistavila  podnožku  k  oknu,  zavěsila  provazec 
na    okenní    příčku    a  vsunula    hlavu    do   smyčky. 

Uplynulo  několik  minut  příšerného  boje  a 
Pavlínina  duše  měla  věčný  pokoj  a  mír. 


%         %         %         %         ^         %         % 


Jean  Richepin: 


SVATÁ   SLZA. 


I  Jlouho  a  slastně  se  kochal  panic  v  blaženém 
*-^  onom  celování  a  nejen  líc  jeho  uzarděla  se 
ruměncem  a  vzplála  ohněm,  neboť  i  celým  tělem 
až  k  srdci  žehotně  prosálal  jím  proud  krve  jeho, 
vřelejší  nad  lávu :  celá  jeho  bytost  ocitla  se  v  žáru 
a  za  to  měl,  jakoby  v  sebe  byl  pojal  slunce. 

Pak  mimo  přejela  kára  pátá  a  šestá  a  Mo- 
grabina  zlehka  převážila  hlavu  svoji  vpřed  a  vzad : 
víčka  její  se  pohnula  jak  třepotavě  znavení  mo- 
týli, usedající  na  skloněný  květ  rozpukle  unylé 
růže.  — 

A  růží  onou  byla  jeho  ústa  a  motýli  oněmi 
byly  její  oči. 

A  růže  se  opojeně  sevřela  nad  motýli. 

A  tentokrát  nedoznal  panic  ani  chladu  ani 
tepla  a  ničeho  vůbec,  co  podobalo  by  se  ně- 
čemu: stonul  v  rozkoši  a  nevystihlý  pozůstal  mu 
toliko  pocit,  jakoby  slunce,  právě  verí  vlinulé, 
vlastním  se  stalo  stínem  a  jakoby  nekonečným 
douškem  v  sebe  ssál  jas  po  jasu  mléčnou  dráhu 
nebeskou,  veškeru  sféru  posetou  zlatým  pelem, 
mystický  veletok  třpytných  hvězd  a  čeřivý  a  ma- 
rnivý elixír,  v  jehož  kařdé  krůpěji  roztaven  byl 
paprsek  věčně  nehasnoucího  světla. 

A  když  v  okamžiku  tom  blížila  se  kára 
sedmá,  rty  Mograbininy  setkaly  se  se  rty  pani- 
covými. 

A  rázem  zmizelo  vše,  co  je  dosavad  bylo 
obklopovalo  a  o  samotě  se  ocitli  na  vysoké,  pusté 
a  lysé  pláni  —  on  omdlelý  a  ona  v  náruči  jej 
držící  prostřed  neprozračného  temna,  v  němž  se 
tísnilo  ticho  hrobové. 

Kteraké  však  ticho  mohlo  být  hrobovým 
tichem  sluchu  Mograbinině,  anať  si  od  pohřbení 
svého,  tolik  věků  trvajícího,  byla  osvojila  bystrost 
vnímání  nehlasného  tikotu  času,  mžik  po  mžiku 
zanikajícího  v  nicotě  věčnosti.? 

A  kteraké  temno  zůstat  mohlo  neprozračným 
neúnavně  bdělému  její  zraku,  navyklému  roze- 
znáv.Tt  vlákna  stínu,  z  nichž  snula  a  tkala  noc 
nepoj','mné  svoje  pásmo  tmy? 

A  takž  záhy  viděla  v  temnotě  oné  a  slyšela 
v  onom  tichu. 


Přel.  Pavel  Pkojsa. 

Doko 


Co  slyšela,  byl  kradmý  chod  Lišáka-Čaro- 
děje,  jenž  plížil  se  kolem  nich,  a  kradmější  ještě 
let  Výra-Kouzelníka,  jenž  vznášel  se  nad  nimi. 

A  co  viděla,  byia  Relikvie,  již  panic,  ve 
mdlobu  klesaje,  byl  nechal  padnout  a  jejíž  dia- 
mantová schránka  byla  se  roztříštila  v  nehmatný 
prach,  kdežto  Svatá  Slza  svahem  planiny  splý- 
vala  jak  rosná  perla  hladkým  povrchem  lupenu. 

Ze  rušný  Výr-Kouzelník  mínil  Svaté  Slzy  se 
zmocnit  a  že  neméně  hbitý  Lišák-Caroděj  lapit 
hodlal  ptáka,  kdyby  se  příliš  přiblížil  zemi,  po- 
chybnosti nebylo  ni  vteřiny. 

V  čirém  temnu  zřela  Mograbina  každé  jejich 
hnutí  směrem  k  Svaté  Slze  a  zároveň  s  dozoru 
neztrácela  rosné  perly,  jediného  matně  světlého 
bodu  v  syté  černi  noční. 

Avšak  žel !  —  čím  rychleji  a  dále  vzdalovala 
se  perla,  tím  více  bledla  a  okamžik  od  okamžiku 
slabším  kmitala  svitem. 

Co  počít,  aby  dostižena  byla  a  zvednuta? 
Ostaven  měl  být  omdlelý  panic?  Oh,  nikoli, 
nikdy! 

A  přitisknuvši  jej  k  ňadrům  svým  jak  dří- 
mající děcko,  ztěžkalé  bezvládnou  svojí  vahou, 
aniž  zřela,  kam  šine  svůj  krok,  chvatem  se  dala 
tmou  za  prchavou  Svatou  Slzou  s  hlasem  jak 
druhdy,  nedávno  a  stále: 

>SIza  náleží  mně!  Slza  náleží  mně!« 

Ploskou  musila  být  půda,  ježto  rosná  perla 
lehce  splývala  jak  hladkým  povrchem  lupenu. 

A  přece  pod  bosou  nohou  Mograbininou  táž 
půda  stávala  se  hrbolakou  a  kosmatou  a  pro- 
rvanou sypkými  výmoly  a  posetou  ostrými  kře- 
mely:  klopýtala  a  kotníky  obrážela  si  o  kamení 
a  do  krve  rozdírala  si  chodidla  a  paty. 

Což  však  víc? 

Neohroženě  a  vytrvale  navzdor  všemu  pílila 
vpřed  jen  a  vpřed! 

Mezi  ní  a  Svatou  Slzou  ubývalo  vzdálenosti: 
několik  ještě  pídí  a  třeba  bylo  toliko  se  shýbnout, 
aby  ji  jala  hrstí. 

Statečně  a  zdatně  je  vykonala  s  úsilím  dvoj- 
násobným. 


548 


Konečně!  Možno  jí  bylo  tedy    .. 

Leč  náhle  odloučivši  se  od  zenič,  Svatá  Slza 
vzlétla  do  vzduchu  jak  pýří  a  před  Mograbinou 
šklebivě  se  rozevřel  prvý  ze  sedmi  jícnů  lité 
saně,  jenž  bystřinou  dělil  pláň  od  sousedního 
pohoří. 

A  jak  chmýr  Svatá  Slza  snesla  se  na  prvé 
obhradí  příkopu,  odkudž  před  chvílí  ještě  byl 
se  pnul  prvý  zvedací  most,  sesutý  rovně  ostatním 
šesti  v  ječící  proud  vodný. 

Vzmachem  perutí  vrhl  se  Výr-Kouzelnfk, 
aby  ji  uchvátil  v  okamžiku,  nežli  sklesne  k  zemi. 

Skokem  Lišák-Caroděj  přemetl  se  přes  pro- 
hlubeň, aby  lupiči  překazil  chtivý  záměr. 

Pouze  ubohá  Mograbina  v  útrapě  zůstala  na 
pokraji  strže,  s  to  nejsouc  jiného,  než  volat  jen 
zoufale  a  stále  : 

>Slza  náleží  mněl  Slza  náleží  mněU 

»Chceš-li  přenést  se  k  ní,«  zahuhlal  kýs  hlas, 
»třeba  jen  přechod  si  zakoupit  u  mne,  Lenostii« 

"Nechť  cena  jakákoli, »  odvětila,  » zaplatím  ji! « 

»Cena,«  pokračoval  hlas,  »je  polibek,  po 
němž  pozbudeš  svých  vlasů!* 

»Zde!'   odpověděla.   »A  z  plna  srdce!* 

Ocitla  se  na  prvé  hrázi  příkopu,  ale  jedva 
že  tam  byla  stihla,  jak  květný  plátek  Svatá  Slza 
do  výše  vzlétla  podruhé  a  znova  sledována  byla 
Výrem-Kouzelníkem  a  Lišákem-Carodějem. 

>Chceš-li  za  nimi  se  brát,«  zasípěl  jiný  hlas, 
•  polibkem  ukoupit  třeba  rovněž  mne.  Lakom- 
ství U 

»Jsem  hotova!*  pravila  Mograbina.  >Rychle!« 

^Nepochybně  však,«  pokračoval  hlas,  'ne- 
známo tobě,  že  polibkem  tím*  jak  pergament 
drsně  zůstaneš  vrásčitou  .?« 

»Což  víc.^«  opáčila.   »Dám  ti  jej  s  nadšením!* 

A  na  druhé  dospěla  obhradí,  odkudž  v  zá- 
pětí Svatá  Slza  jak  střela  se  přenesla  za  příkop 
třetí,  stále  provázena  Výrem-Kouzelníkem  a  Li- 
šákem-Carodějem. 

V  okamžiku  tom  chraplavě  zaznělo  Mogra- 
bině  v  sluch: 

»A  mně.  Zlosti,  čeho  se  dostane,  přepravím-li 
tě  dále?. 

» Všeho,  zač  požádáš!*  odvětila  hrdinná 
bytost. 

»PoIibku,«  stanovila  Zlost,  'jímž  střebu  tvé 
srdce  I « 

•  Budiž I*  pravila  Mograbina.  »Azcelé  duše!* 

A  když  dotekla  se  hráze  třetí,  Výr-Kouzel- 
ník  a  Lišák-Caroděj  letem  a  skokem  vpřed  a 
vpřed  stíhali  Svatou  Slzu,  jež  byla  se  jak  kmi- 
tavá  bludička  uchýlila  za  příkop  následující. 

Dříve  než  čtvrtý  se  dal  slyšet  hlas,  Mogra- 
bina se  ozvala: 

»Kdožkoli  jsi,  jenž  výkupného  požádáš  na 
mne,  spěš  se  svým  návrhem.  Svolná  jsem  ke 
všemu!  Kde  jsi,  bych  súčtovala  s  tebou?* 


•  Polibek  tento,*  zachrochtalo  nfviditclné 
Obžerství,  .zbaví  tě  masa  tvého  a  zůstaneš  pouze 
kost  a  kůže  !< 

•  Vezmi  jej!'  odvětila  Mograbina.  .A  dík!* 
Na  čtvrtém  obliradí,  kdež  na  to  stanula,  ne- 
bylo již  Výra-Kouzelníka  a  Lišáka-Čaroděje,  ni 
Svaté  Slzy,  jež  ony  za  sebou  byla  strhla  na  hráz 
pátou,  jak  světluška  klikatě  přelétnuvši  tam  okří- 
dleným bleskem. 

»Ah!«  zvolala  Mograbina,  .k  čemu  všecky 
tyto  průtahy,  jsem-li  odhodlána  neodepřít  ničeho  ? 
Kdo  ještě  čeho  na  mne  žádá?* 

•  Polibku,*  zaskuhral  páví  hlas,  »jii.  Pýcha, 
jíž  příliš  hrdou  jevíš  se  krásnou  svojí  postavou 
a  jež  zřít  by  si  tě    přála    kulhavou   a  hrbatou!* 

•  Nechť  jsem  tedy  kulhavou  a  hrbatou!* 
opáčila  Mograbina.  •Ale  nechť  i  cestou  mohu 
dále!' 

A  libým  zdál  se  jí  polibek  ten,  jejž  vtiskla 
na  mydlinovou  bublinu  a  po  němž  na  rtech  jí 
zbyla  krůpěj  kalné  vody. 

Co  pátou  hráz  pocítila  pod  svou  nohou, 
Lišák-Caroděj  plížil  a  Výr  Kouzelník  vznášel  se 
již  na  pokraji  obhradí  šestého  za  Svatou  Slzou, 
jež  byla  se  tam  přenesla  vanem  jak  jemný  vloček 
sněhový,  blízký  roztavení. 

V  tvář  Mograbininu  zalehl  otravný  dech  a 
ozval  se  chropotný  hlas: 

>Mně,  Závisti,  věru  neodvážíš  se  strašný  dát 
polibek  výkupný,  po  němž  všecko  tělo  tvé  po- 
kryje se  hnisavými  ranami.  A  přece  stát  by  se 
tak  mělo  bez  nejslabšího  stínu  lítosti!* 

•  Bez  nejslabšího  stínu  lítosti!*  odvětila  Mo- 
grabina. »A  z  dobré  vůle  a  celé  a  úplné!* 

•  Pomni  však,'  podotkla  Závist,  •že  shlodané 
oči  tvé  vyhasnou!* 

•  Nemám  očí  svých  potřebí!*  opáčila  Mo- 
grabina. •  Duše  zrak  svůj  má,  toť  víru,  jež  by- 
střejší oněch,  ježto  zná  pojit  jej  s  láskou!  Miluji 
a  vidět  budu  i  slepá!* 

A  vpravdě  hrůzný  podstoupivši  polibek,  bez 
očí  zřela  zjevně,  kterak  Výr-Kouzelnik  a  Lišák- 
Caroděj  byli  prchli  s  hráze  šesté,  kdež  ocitla  se 
sama,  a  na  druhé  straně  bystřiny  zřejmě  spolu- 
rozeznávala  Svatou  Slzu,  jež  míjela  jim  jak  pa- 
dající hvězda. 

Na  druhé  straně  bystřiny,  ano,  konečně! 
Poslední  ze  tlam  saně!  Zbývalo  překročit  poslední! 
A  za  ní  více  nijaké  překážky  ani  propasti,  přes 
niž  by  třeba  bylo  se  přepraviti  Po  rovné  zemi 
pílit  bude  moci  za  Svatou  Slzou  a  stihnout  ji  a 
jí  se  zmocnit! 

Ač  nohy  zedrány  do  krve  a  unavena  a  bei- 
hava,  vesele  vykročila  vpřed.  Ač  tělo  ustárlo, 
ochřadlo,  shrouceno  a  zjítřeno  krutými  ranami  a 
kosti  měkkotny  a  projihly  bolestí,  radostně  jen 
kvapila  dál  a  dále.  Ač  zraky  odumřely  a  prázdny, 
viděla  svojí  důvěrou. 


649 


Ah,  čím  byla  jí  závada  její  zuboženosti?  Ni- 
čím! A  jakkoli  krok  co  krok  víc  a  více  schva- 
covalo  ji  břímě,  nezdál  se  stále  ve  mdlobách 
spočívající  panic  lehčím  pírka,  že  s  to  byla  zapo- 
menout na  vše,  aby  dosáhla  získané  Svaté  Slzy? 

A  věru,  získané  v  brzku,  neboť  ubohá  žena 
odloučena  byla  od  ní  toliko  poslední  ze  sedmi 
tlam  saně! 

A  takž  rekovně  a  téměř  vítězoslavně  zvolala 
v  tmu: 

» Převoznice  poslední,  spěš  mne  přepraviti 
Předem  vyhovět  uvoluji  se  každému  tvému  přání! 
Jsem  tvoje,  slyšíš,  tvoje  N 

!>Beru  tě  za  slovo !«  zašveholil  úlisný  hlas. 
»Buď  tedy  moje,  nejlahodnějšího  a  nejkrutějšího 
ze  sedmi  hlavních  hříchů !  Pojď,  abych  s  úst 
tvých  ti  spila  tvoji  lásku !« 

Leč  po  slovech  těch  hrdě  se  vzepřela  Mo- 
grabina  a  opáčila: 

»Oh,  nikoli,  té  se  ti  nedostane  nikdy!  Té 
nevydám  na  světě  nikon^.u !  Láska  moje  náleží 
mému   milenci !« 


Jedva  že  slova  ta  byla  pronesla,  zvedla  se 
burácivá  vichřice,  jíž  zachvěla  se  veškera  hora 
jak  zemětřesením  a  v  níž  Ardenneský  Hvozd 
zdál  se  rozbouřeným  mořem,  choulícím  vlny  vy- 
vrácených dubů,  proudy  vyrvaných  jedlí  a  čereje 
rozmetených  bříz  s  kořeny  trčícími  vzhůru. 

A  vírem  orkánu  toho  unášena  byla  i  Mo- 
grabina,  jež  stále  v  náruči  své  svírala  snícího 
svého  milence  a  stále  zrakem  víry  své  na  obzoru 
mezi  chmurnými  oblaky  stíhala  Svatou  Slzu, 
uniklou  posléz  navždy  jak  bludná,  z  dráhy  side- 
ritské  vyšinula  hvězda. 

A  stále  sledujíc  ji  hledem,  stále  hlasem  od- 
hodlaně vytrvalým  neúnavně  volala  v  jek  vichru: 

»Slza  náleží  mně!  Slza  náleží  mně!« 

A  náhle  procitl  panic  a  spatřil  Mograbinu, 
jakž  proměněna  byla  šesterou  svojí  zkouškou,  jíž 
byla  se  zaň  obětovala:  starou,  vrásčitou,  lysou, 
hrbatou,  slepou,  kulhavou,  vyzáblou,  zkrvavenou 
a  všecku  hrůzného  zjevu. 

Leč  za  mdloby  jeho  i  jemu  zraky  víry  jeho 
zůstaly  otevřeny  a  věděl  tudy,  kterak  a  proč 
hrdinná  milenka  jeho  byla  se  stala  tak  ohyzdnou. 

A  kdyby  nebýval  toho  věděl,  byl  by  jej 
zpravil  o  tom  Výr-Kouzelník,  jenž  pojednou  pět 
se  jal  třetí  svoji  píseň  řečí  dosud  nevynalezenou. 

Oh,  nepovědomému  jazyku  tomu  srozuměl 
rázem  dobrý,  naposled  převtělený  lotr,  propu- 
štěný z  Ráje:  byla  to  mluva  s  Výsosti,  jejíž  slov 
opakovat  nelze  ústy  lidskými  a  jež  hudbou  jest 
všesvětových  hvězd  v  kolotavém  jich  běhu. 

A  týmiž  výrazy,  jimiž  vyvolený  byl  druhdy 
hovořil  na  Ostrovech  Ztracených  a  jimiž  znova 
mluvit  slyšel  na  Ostrovech  Nalezených,  s  přízvu- 
kem  nevýslovným    Výr-Kouzelník    hosannah  pěl 


o  Mograbině  a  refrainem  písně  velebil  ubohé 
ženy  požehnané  jméno,  jež  zbytečno  zde  uvádět, 
ježto  každému  nyní  známo. 

Ano,  každému  známo  a  každý  je  pronáší  a 
sám  vyslovit  je  konečně  mohl  i  on,  němý.  jenž 
náhle  opět  nabyl  slova. 

Něžným  kvilem  mrtvého  a  křísícího  se  dítěte 
vdychl  je  v  ucho  obětovalé,  načež  na  ústa  dě- 
sivé příšery  té  vtiskl  zbožný  polibek  a  posléz 
zvolal : 

»Ráj,  to's  ty!  Nebažím  po  jiném!  Slza  náleží 
tobě!« 

V  zápětí  Mograbina,  nazvána  jménem,  jež 
bylo  pravým,  a  osvěžena  vroucí  vůlí,  jež  byla 
rozhodnou,  opět  se  stala  takou,  jakou  byla  tak 
dlouho  a  jakou  slavila  ji  první  a  druhá  píseň  a 
jakou  navždy  zasvětila  ji  píseň  třetí. 

A  na  věky  spojeni  byli  dobrý  lotr  a  krásná 
milenka  jeho,  na  něž  vydobytá  Svatá  Slza  shůry 
seslala  zář  nebeského  světla,  co  zatím  Archanděl 
provolal  latinský  tento  výrok: 

3nferi  sunf,  tilů  non  aniaíur,  iht  snium! 

A  mistru  Satanáši,  doktoru  veškerých  věd, 
netěžko  bylo  přeložit  slova  ta  v  následující 
smysl : 

Peklo  pouze  tam,  kde  není  lásky! 

A  nad  tím  všecek  zůstal  zaražen  a  zlobě  své 
ulehčil  obviněním  Pána  Našeho  Ježíše  Krista 
z  podvodné  šalby. 

Věruť,  že  v  hrdlo  lhal,  ošemetný  drzec,  ne- 
boť Spasitel  náš,  jakž  nepochybně  v  paměti  bude, 
nebyl  se  druhdy  zavázal  k  ničemu  a  poslední 
slovo  podotknuv  k  sázce,  toliko  děl :  pak  uvi- 
dím, co  .  .  . 

Nicméně,  ježto  křivda  spáchána  být  nesmí 
na  nikom,  byť  i  byl  Ďábel,  v  úplné  vlastnictví 
postoupen  by!  tomuto  starý  pán  de  la  Hourgnie- 
Saint-Elme  en-Saint-Elmois. 

Leč  Zloduch  plivl  na  jalový  tento  plen  a 
zasípěl: 

•  Nechci  ho!  Co  s  ním?  Tělo  bez  duše 
A  právo  jsem  měl  na  všecky  tyto  duše  bez  těla 
jež  mi  byly  uloupeny!* 

Neboť  přátelé  a  sluhové  dvaatřiceti  pokolení 
vesměs  právě  byli  vystoupili  do  nebes. 

Pokud  se  týká  posledního  rytíře  Svaté  Slzy 
a  té,  jež  byla  dobyla  si  ho  proti  samému  Bla- 
ženství,  pochopitelno  dle  spravedlnosti  veškeré, 
že  otevřen  být  jim  nemohl  onen  Ráj,  jejž  byli 
odmítli,  aniž  směli  vydáni  být  v  moc  Pekla,  ježto 
se  milovali  láskou  neskonalou:  nezbývalo  tudíž 
jiného,  nežli  ponechat  je  na  zemi. 

A  takž  zůstali  tam  pro  vždy  mladí,  pro  vždy 
milostní,  pro  vždy  šťastní  a  pro  vždy  skvoucí  v  lesku 
nebeského  světla,  jímž  sálá  a  září  na  ně  a  věčná 
je  zvěčňuje  Svatá  Slza,  tvořící  symbol  jejich 
lásky. 


Jestliže,  lidé  malověrní,  kteří  v  pochybnost 
brali  byste  tuto  historii,  štěstí  jste  nikdy  neměli 
s  nimi  se  setkat,  pak  proto  jen,  že  nepocházíte 
z  kraje,  kde  u  večer  při  krbu  babky  se  probírají 
vtí  skvostném  růženci  bájí,  že  nedříme  v  krvi  vaší 
vzpomínka  na  pokolení  vypravovatelská.  že  vidět 
nedovedete  zavřenýma  očima,  ani  slyšet  zahrazc- 
nýma  ušima  a  že  nehodní  —  bezvýinčiié  nehodní 
jste  stopu  sledovat  Lišáka-Čaroděje  a  sled  stíhat 
Výra-Kouzelníka  stínem  velikého  a  hlubokého  a 
hustého  a  starého    Hvozdu    Ardenneského,  jenž 


icaznamenán  není  —  což  i  připouštím  —  na  ni- 
žádné mapě  a  za  dávno  vykácený  se  pokládá  a 
jenž  nicméně  trvá  dotud  a  trvat  nepřestane  vůbec 
až  do  skonání  věků  a  dále,  jelikož  byl,  jest  a 
bude  vždy  přeludným  lesem  odvěčným  bez  místa 
i    času    jak    prostor   —  lesem    tajemným  —  — 

lesem  kouzelným  — •  lesem  mnohověkým, 

kdež  mezi  tolika  a  tolika  kvítím  divoplným  utrh- 
nout a  —  k  čemuž  se  vyznat  nyní  mohu  — 
i  k  rozvinu  přivést  zdařilo  se  mi  na  haluzi  obraz- 
nosti mé  bílou  tuto  šípkovou  růži  Svaté  Slzy! 


%         %         %         %         %         ^         % 


VÁCLAV  Hladík: 


EVŽEN  VOLDAN. 


Wcházeli  se  skoro  denně.  Večer  obyčejně  v  ně- 
^  jaké  malé  hospůdce.  Bulíř  přicházel  nervosní 
aneb  apatický,  znavený  aneb  vzrušený,  podrážděně 
výmluvný  neb  chmurně  zamlklý.  Randa,  jakoby 
zanechal  všechnu  všednost  a  ošklivost  života 
v  nudě  své  kanceláře,  byl  velmi  živý  a  vznětlivý, 
a  jemným,  melodickým  hlasem  dívky  pronášel 
strašné  své  revolty  a  blasfemie. 

V  té  chvíli,  kdy  obklopený  dýmem  cigaret 
hovořil  s  mladým  literátem  o  svých  ideách  íi 
naznačoval  své  plány,  jedině  pocitioval  trochu 
radosti  ze  života.  Ten  styk  intimní  se  superiorní 
intelligencí  muže  chorého  touže  nemocí,  zjízve- 
ného  těmitéž  ranami,  dával  svěžest  a  sílu  něž- 
nému mladíkovi,  klerý  nebyl  nikdy  mlád  a  který 
iněl  před  .sebou  smutnou  budoucnost  nepatrného, 
obskurního  byrokrata  bankovního,  život  mono- 
tónní, neužitečný,  otročení  nejhoršímu  nepříteli, 
nejbídnějšímu  zlu  —  kapitálu. 

Od  svého  dětství  nepoznal  Randa  nic  nežli 
pokoření,  ponížení,  utlačování.  Byl  synem  sou- 
kromého úředníka,  nešťastného,  ztroskotaného 
muže,  který  byl  prokuristou  velkého  závodu,  byl 
na  cestě  k  zbohatnutí  a  moci,  a  náhle  byly 
všechny  jeho  sny  a  plány  rozmetány,  jeho  exi- 
stence vyvrácena  z  kořene,  jen  tak  že  se  zachránil 
před  soudem.  V  tom  smutném  ovzduší  rodiny 
bědného  úředníka,  na  zevnějšek  křečovitě  vylhaný 
blahobyt  okazujícího,  ssál  Randa  všechnu  hořkost 
života  pochybeného  a  sklamaného  a  počal  chápat 
banditskou  morálku  silných. 

Tuto  morálku  pochopil  též  ve  škole,  kde 
on,  trochu  nesmělý  a  roztržitý  snílek,  trpěl  bru- 
tálností  spolužáků  i  učitelů  a  nejvíce  ji  poznal, 
když  musil  po  smrti  otcově  přerušit  studia  a 
stal  se  bankovním  úředníkem. 

Příliš  jemný  povahou  i  intelligencí,  násled- 
kem čehož  náchylný  k  lyrismu,  sentimentálnosti 
a  aristokratickému  samotářství,  byl  vržen  do  ži- 


vota ovládaného  nejhrubšími  pudy,  hrabivostí, 
lichvou  a  lakotou. 

Konal  svou  povinnost  přesně  a  klidně, 
jako  kolečko  vsazené  do  stroje.  Byl  svědo- 
mitým, tichým  úředníkem,  který  se  úplně  \žil 
do  požadavků  té  moci  zisku  a  lichvy,  jež  byla 
hybnou  silou  stroje.  Otáčel  se  ve  stroji  tak,  jak 
jej  hnala  síla  hybná,  absorbující,  hltající,  v  sebe 
střebající  všechny  malé,  individuální  síly  slouží- 
cích, podřízených,  zakoupených.  Dovedl  až  do 
nečitelnosti  zapříti  svou  duši,  a  jak  mu  velela 
povinnost,  jednal  též  dle  principu  hrabivosti  a 
lichvy.  A  ve  svém  nitru  byl  pln  němé,  chladné 
nenávisti  a  opovržení  Mlčel  a  trpěl  Ale  jeho 
sentimentální  lyrismus  snílka  vymizel  z  jeho  duše 
rychle  jako  parfum  příliš  ostrý.  Stal  se  mužným 
a  velmi  střízlivým  přes  svou  mladistvou,  něžnou 
tvář  jinocha,  který  ještě  málo  žii  a  nemiloval. 
Co  mu  napověděly  lektury  jeho  filosofů  od 
Rousseaua  až  k  Proudhonovi  a  Krapotkinovi.  to 
doložilo  a  utvrdilo  v  něm  poznání  životní.  A  bez 
blouznění,  horování,  bez  extasí  a  vidin,  s  mate- 
matickou jistotou  a  přesností  dospěl  k  theorii 
anarchie  a  budoucí  velké  revoluce,  o  níž  pravil 
jeho  mistr  ruský,  že  nebude  pouhou  změnoii  sy- 
stému vlád,  ale  živelním  převratem  světovým, 
který  úplně  přemění  vládu  kapitálu. 

Bulíř  neměl  jeho  odhodlané  přesvědčení. 

V  dálce  budoucích  věků  viděl  katastrofu 
tragedie  sociální,  vulkanický  výbuch  společnosti, 
úplné  zničení  ze  základů,  skácení  všech  trůnů  a 
oltářů,  ale  odvracel  se  od  těch  hallucinací  cho- 
rých a  horečných.  A  nedovedl  zcela  z  i  příti  své 
bývalé  náboženství  krásy  a  skepse  a  někdy  pro- 
jevil velmi  lehkomyslné  pochybování  básníka. 

»Stane  se  tak,  poněvadž  je  to  zákon  přírody. 
Nikdo  nezamezí  převrat,  jako  všechny  lidské 
moci  nedovedou  zabrániti  zemětřesení  a  potopě,' 
odpovídal  klidný  a  chladný  Randa. 


»Po  nás  potopa  .  .  .  jak  bylo  veselo,  dokud 
si  to  lidé  říkali  při  číši.« 

»A  měli  více  pravdy  nežli  ti,  kteří  věří  a 
doufají,  nežli  všichni  sociálně  státničtí  optimisté. « 

Ulice  se  svým  veselým  hemžením  večerním 
dávala  myšlenkám  obou  přátel  pozadí  vyjasněné, 
od  něhož  odrážela  se  ještě  důrazněji  jejich  zasmu- 
šilá nespokojenost.  Ulice  křičela  na  ně  posměšně 
a  dráždivě  svým  pohybem  radostně  užívajících 
a  blahobylných,  svými  zářícími  výklady  klenot- 
nických  a  módních  obchodů,  svými  osvětlenými 
portály  kaváren,  hostinců  a  divadla. 

Mlčeliví  a  znepřátelení  s  celým  okolím  zašli 
na  druhý  břeh  Vltavy  a  spěchali  Smíchovem, 
kde  s  dlažby  pozvedal  se  neméně  veselý  a  ještě 
hlučivější  šum  davů  dělnických  a  křik  dětí.  Krá- 
čeli kolem  krčem  a  kořalen,  odkud  vřískala  při 
harmonice,  harfě,  rozladěném  pianu  zdivočilá  ve- 
selost chudých. 

A  všude  jim  vanul  vstříc  rozjařený  dech 
večera,  v  němž  bylo  již  cítit  jaro,  jenž  byl  jako 
napojený  celodenním  jasem  slunečným.  I  v  Ko- 
šířích, v  dusném  a  páchnoucím  ovzduší  prole- 
tářském  smích  a  ples  života  zněly  bujně,  a  děv- 
čata procházela  se  s  výrostky,  neomalenými 
v  něžnosti  bujného  mládí,  a  v  jejich  hrubém 
smíchu  a  drsném  laškování  kypělo  rozpálení 
touhy 

Vešli  do  špinavého  domu,  hlučícího,  šum- 
ného  a  dusného.  Kráčeli  přes  děti  povalující  se 
na  schodech,  vyhýbali  se  starým  lidem,  dřepícím 
na  pavlačích. 

Všichni  vdechovali  jaro  a  ženy  večeřící  pře- 
hřívanou kávu,  kojící  děti  ze  svých  vychrtlých 
prsou,  muži  pokuřující  z  dýmek  těšili  se  z  jarního 
večera  neméně  jako  ti,  kteří  procházeli  se  na 
promenádě,  projížděli  se  ve  íiakrech. 

Bulíř  netrpělivě  vrazil  do  dveří  na  konci 
dřevěné  pavlače  v  druhém  poschodí. 

>Byl  zde  lékař. ?«  zvolal  do  temné  síňky,  z  níž 
zavanul  ztuchlý,  teplý  vzduch  příbytku  příliš 
těsného. 

»BylU  ozval  se  z  temna  huhiiavý  hlas  ženský. 

»Co  říkal?. 

»E,  co  by  říkal!  Je  v  koncích  se  svým  roz- 
umem. Poslali  jsme  pro  kněze  ...»  odpovídal 
ženský  hlas,  v  němž  bylo  více  hněvu  nežli  lítosti. 

»Spíř. 

»Ale  kde!  Ani  mluvit  nemůže.  Jen  to  v  ní 
hraje  a  chrčí  ...» 

»A  proč  nejste  u  ní?« 

•  Musila  jsem  uspat  Karlíčka  .  .  .  Jen  jdou, 
přijdu    hned,«    odpovídala    nevrle  ženština. 

•  Bude  jí  tam  lip  —  a  nám  všem  taky,«  za- 
hučela za  odcházejícím  Bulířem. 

V  malé  jizbě,  kde  bylo  místo  pouze  pro 
postel,  malá  kamna  kachlová  a  kufr  a  dvě  židle, 
kde  kamna  a  okno  sloužily  též  za  stůl,  zjevil  se 


oběma  mužům  obraz  umírání,  ozářený  chvějným, 
slabým  svitem  olejové  lampičky. 

Bulíř  přistoupil  k  posteli.  Randa  se  posadil 
na  kufr  a  přitiskl  si  ke  rtům  šátek  napuštěný 
kolínskou  vodičkou. 

Bulíř  cítil  se  úplně  zdomácnělým,  a  jeho 
čivy  nebouřily  se  jako  Randovy.  Měl  vědomí,  že 
koná  svou  prostou  povinnost,  ale  jeho  útlý  přítel 
podstupoval  hrdinství.  Oba  cítili  stejně  bolest 
a  soucit. 

•  Růženko  ...  je  ti  volněji .?«  tázal  se  Bulíř 
měkce  a  tiše. 

Těžký,  sípavý,  hekavý  dech  zněl  z  podušek 
a  z  bílé,  vyhublé  tváře  pohlédly  dvě  velké, 
temné,  horečně  lesklé  oči  na  Bulíře.  Něco  se 
zachvělo  v  očích  a  kolem  rtů  —  ale  jen  ten  ho- 
rečný pohled  byl  odpovědí. 

Tulačka,  kterou  poznal  Bulíř  v  noční  ka- 
várně po  soirée  u  WoUnerů,  umírala.  Ubil  ji  její 
život.  Chladná  noc  podťala  rázem  tělo  sesláblé 
bděním,  hýřením  a  alkoholem. 

Mladý  muž  asi  čtrnácte  dnů  po  prvním  se- 
tkání našel  v  noci  Růženu  opět  v  kavárně.  Byla 
opilá  a  zavěsila  se  na  něj.  Šla  za  ním  na  ulici. 
Vynadala  mu  zpustle,  když  ji  odmítl.  Nabídl  jí 
peníze,  aby  se  jí  zbavil.  A  tu  propukla  v  pláč 
a  klekla  před  ním  na  zablácené  dlažbě.  Bál  se 
skandálu  a  pískl  na  drožku  stojící  před  noční 
kavárnou  a  odvezl  ji  do  Košíř.  Plaka?a  po  celou 
cestu.  Vystřízlivěla  poněkud  v  té  zátopě  slz  a 
uchopivši  jeho  ruku,  líbala  ji  vroucně.  Když 
drožka  zastavila,  naklonila  se  k  němu  a  blábolíc 
cosi  o  odpuštění  a  vděčnosti,  políbila  jej  na  ústa. 
Neuhnul  se  před  rty  rozpálenými  a  vlhkými  a 
necouvl  před  dechem  páchnoucím  kořalkou,  on, 
který  miloval  u  žen  jemné  parfumy.  Slíbil  jí,  že 
ji  přijde  navštíviti  některé  odpijldne. 

Vyhledal  ji  za  několik  dnů.  Našel  ji  v  té 
malé  jizbě.  Chovala  děcko  a  byla  plachá,  rozpa- 
čitá. Ten  mladý  muž,  statný,  příjemné  tváře,  ustro- 
jený jako  pán,  vlídně  hovořící,  neproklínajícf, 
nevtipkující  surově,  netýrající  ji,  zdál  se  jí 
nadobyčejnou  bytostí.  Choulila  se  před  ním 
v  bázlivé  pokoře  a  oddanosti  jako  věrné  zvíře 
a  jen  jeho  ruky  dotkla  se  někdy  náhlým  po- 
libkem. 

Houpala  dítě  a  promlouvala  na  ně  hlasem 
tak  něžným,  že  se  zdál  nepřirozeným  u  pobčhlice 
chraptivě  hulákající  nestoudné  písničky  v  noční 
kavárně.  I  její  tvář,  hubená  a  strhaná,  neměla 
zpustlý  výraz  jako  v  plynovém  světle  a  v  kouři 
kavárny.  A  její  oči  velké,  černé,  pohlížely  zjas- 
něně. V  té  chvíli  byla  skoro  sličná.  Bulíř  do- 
mlouval jí,  proč  vede  takový  život.  Odpověděla 
mu  jako  při  prvním  setkání  a  temně  zamračená 
zahleděla  se  stranou. 

Přišel  k  té  ženštině  z  jakéhosi  filosofického, 
'záchranného  pudu.  Byl  v  době  nejtrpčí  krise. 
Hledal    marně    uklidnění.    Došel    k    nejkrajnější 


negaci  všeho,    k  opovržlivé    apathii.    Měl    chvíle 
zouťalosti  a  sebevražedných  záiiiérů. 

A  zde  před  tou  ženštinou  zchátralou  ncj- 
bídnéjšim  životdm  našel  on,  jemný,  raffinovaný, 
ironický,  okamžik  bezvětří  ve  svém  stálém,  bouř- 
ném zmítání.  Zpovídal  se  před  ní  z ;  svých  muk, 
ne  snad,  že  by  mu  rozuměla  a  mohla  přinésti 
útěchu,  ale  poněvadž  pohlížela  na  něj  s  udivenou 
pokorou  a  poněvadž  v  ní  cítil  sestru  svého  utr 
pění  Jeho  život  nebyl  mravnějíí:ii  a  lepším  nežli 
život  té  ženy,  které  ne/bylo  nic  nežli  prodávali 
se,  z  které  tentýi  banditský  zákon  přírodní  učinil 
prostitutku  jako  z  něho  muže  frivolně  žijícího, 
vědomé  sloužícího  lži,  podrobujícího  se  všem 
přetvářkám  společnosti,  za  nimiž  viděl  zlo  a  špínu. 

Bulíř  docházel  k  ní  často,  proseděl  celé  ho- 
diny v  malé  jizbě  a  chtěl  se  přiblížiti  k  duši  toho 
primitivního  tvora,  vzbuditi  v  ní  cit  a  dobro,  za- 
chrániti ji  a  její  dítě  Zdálo  se  mu,  že  našel 
krásný,  velký  cil.  Měl  na  ni  vliv.  Ale  spíše  vliv 
ustrašující,  ohromující.  Oddechla  si  vždy,  když 
odešel  ten  podivínský  mladý  muž,  který  ji  ^■'ivil 
nic  od  ní  nechtěl  a  vedl  tak  zvláštní  řeči.  Často 
očekávala  jej  s  úzkostí.  Jedné  noci  utekla  z  do- 
mova a  vráti'a  se  rá  o  opilá  Žalovala  to  na  ni 
její  sousedka,  hrubá,  nevlídná  sklepnice,  která 
však  se  starala  jako  matka  o  její  děcko.  Bulíř 
se  tehdy  rozzlobil,  v)  křikl  a  dupl.  Růžena  se  celá 
zachvěla  rozkoši  a  očekávala  ránu,  jako  jiná  žena 
očekává  pocelování.  Neudeřil  ji  a  ona  vzdorně 
vyslechla  jeho  domluvy. 

Odešel  rozhněván  a  vrátil  se  za  několik  dnů. 
Našel  ji  nemocnou.  Vrátila  se  k  svému  býval;  mu 
životu  a  jednoho  rána  vrátila  se  v  horečce.  Prudký 
zápal  plic  ji  zachvátil.  Sousedka  ujala  se  dítěte 
a  ošetřovala  ji  s  Buhřcm.  Opustila  svou  službu 
v  malé  krčmě  smíchovské.  Mladý  muž  pod|io- 
roval  nemocnou  i  ošetřovatelku 

Dumě  docházel  do  košifského  doupěte,  kde 
viděl  tolik  bídy  a  utrpení.  Zavedl  sem  svého 
přítele  Randu.  Bulíř  přistilil  se  v  neustálém  po- 
zorování tohoto  světa.  A  ncinocná  tulačka  byla 
mu  pohledem  novým,  jímajícím  jeho  zvědavost 
literáta  Hluboce  vryly  se  do  jeho  paměti  děsné 
výjevy  bidy.  Octl  se  mezi  nejnešíastnějšími,  mezi 
vyvrheli,  psanci  a  párii. 

Tak  konečně  zakotvil  jeho  neklidný  duch.- 
Sbratřil  se  se  ši)inou  a  bolestí  proleláíů.  Ty 
hněvy  a  vzpoury,  které  oni  cítili  jen  neuvědo- 
měle, pudem  trýzněných  zvířat,  na  které  zapo- 
mínali, když  jim'  byl  hozen  kus  chleba,  jež  utá- 
pěli v  kořalce,  ty  bouřily  v  mladém  muži,  který 
našel  svou  víru  v  náboženství  zášti  a  revolty 
proti  všemu. 

Tehdy  po-al  psát  svou  novou  práci,  sví^j 
pamflet  proti  spo'ečnosti,  jímž  naplnil  obdivem 
Randu,  když  mu  předčítal   první  stránky. 


» Růženo,  budeš  spátř  Potřebuješ  něcoř« 
šeptal   Bulíř,  nakloněný  nad  postel 

Nemocná  jen  chroptěla,  jakoby  se  dusila, 
lapala  těžce  vzduch  suchými  rty,  v  hrudi  jí 
chrčelo  a  rukama  bezvládně  mávla  nad  přikrýv- 
kou. Horečka  neustávala.  Znenáhla  spalovala  tělo. 
Vešla  sousedka,  utýraná,  hubená  žena  nevlídného 
hlasu.  Děcko  uspala  a  teď  se  chystala  celou  noc 
probdéti  u  Růženy. 

'Panečku,  tady  už  nepomůže  nikdo, «  bručela 
a  při  tom  s  mateřskou  něžností  urovnávala  pod 
ušku  pod  hlavou  nemocné  a  navlažila  jí  rty 
nějakým  lékem.  'Eh,  co  se  divěj', •  obracela  se 
k  Bulířovi  a  Randovi,  kteří  svým  podivínským 
zájmem  o  její  družku  vzbudili  u  ní  více  sympatie 
nežli  úcty.  »Tak  musí  pojit  každá.  A  byla  to  po- 
řádná holka.  Že  pila  a  měla  cedulku  od  policie? 
He,  kolik  vašich  nafintěných  slečinek  a  paniček 
by  mělo  chodit  s  cedulkou.  Vždyť  to  znám 
Sloužila  jsem  také  u  lidí.  Vím,  co  je  to  svět. 
Svinstvo.  Jejich  svět  jako  náš  —  svins:vo!« 

A  odplivla  si   Pak  se  opět  zabývala  nemocnou. 

Rmdovi  bylo  úzko.  Bledl.  Jeho  nervy  ne- 
mohly více  snésti  puch  jizby  a  bolestné  hekání 
a  stenání  umírající. 

•  Kdyby  mohla  aspoň  usnout  I  <  pravil  Bulíř 
a  se  srdcem  sevřeným  viděl  ty  oči  velké,  roz 
šířené,  vypoulené  na  vidiny  horečných  hallucinacf. 

»Až  usne,  bude  ji  dobře  —  na  vždy.  Co  pak 
to  nevidějí,  že  bude  už  konec.-'  Vyheká  se, 
shoří  to  v  ní  Horečka  už  ji  nepustí,«  odpovídala 
sousedka, 

Randa  požádal  Bulíře,  aby  již  šli. 

Bulíř  rozhlédl  se  po  jizbě,  po  malém  poko- 
jíku, na  jehož  bílých  stěnách  kahancc  olejový 
metal  veliké  stíny  jeho  a  sousedky  sedící  na 
pelesti.  Nebylo  tu  nijaké  ozdoby.  U  dveří  visely 
šaty  nepořádně  schumlané.  Na  kamnech  bylo  ně- 
kolik hrnků,  lihové  ohřívátko,  nějaké  hadry  a 
v  okně  několik  láhví.  Mladý  muž  [iřistoupil  k  po- 
steli. Dotkl  se  lehce  ruky  a  zavadil  rty  o  zpo- 
cené čelo  nemocné. 

Odešli.  Sousedka  osaměla  s  nemocnou. 

Košíře  ztichly.  Do  temné  noci  zazníval  z  dálí 
žalostný  tón  harmoniky  a  rozjařený  zpěv  pijáků 

Randa  lapal  vzduch.  Vyšli  na  nádvoří.  Smí- 
chov a  Praha  ležely  před  nimi  ve  Imácli.  Tovární 
komíny  Smíchova  a  věže  pražských  kostelů  zve- 
daly k  obloze  své  vysoké  a  hrozivě  melancho- 
lické silhouetty. 

Randa  se  zastavil  a  zadržel  Bulíře.  Dlouho 
pohlíželi  na  ztichlé  ulice,  jejichž  veselým,  jarním 
shonem  kráčeli  na  večer  [)lni  nenávisti.  Bulíř 
o  čemsi  snil  a  pohled  jeho  tratil  se  v  nesmírných 
dálkách 

A    Randa    pozvedl    svou   slabou,    zženštilou 

ruku    a    pohrozil    spícímu    městu.  Konec  první  f:Í51i. 


ir     ^     %    'ir    %     1^     ir 


Franz  Evers: 


Jeden  hoch  a  jedna  dívka  žili, 
jejich  srdce  jali  dva  plamy  pálí, 
zpěv  a  květy  jejich  statky  byly, 
zlatým  princem,  princeznou  se  zvali 

Když  si  na  zelené  louce  hráli, 
líbeznějším  kol  nich  jaro  bylo; 
jako  tyrkisy  jich  oči  plály, 
na  jich  šat  se  slunce  zavěsilo. 

Večer  byl  tak  čarupln  a  skvělý, 
jako  milenci  se  objímali; 
kolem  v  míru  světy  zavoněly, 
jako  letní  báj  noc  přišla  z  dáli. 

Bílý  šeřík;  nivy  zářně  plály; 
slavíkově  písni  konce  není! 
a  jak  na  obraze  naslouchali, 
svoje  ruce  těsně  spjaté  v  snění. 


RÁJE. 


PŘEL.  .Alf.  Breska. 


Měsíčná  zář  běloskvoucí  vlála 
tiše  kolem,  kde  ti  oba  stáli, 
jejichž  srdce  bíti  začínala, 
až,  jich  dětské  rty  se  nalézaly. 

Necítili,  jak  jich  mladé  žití 
šumně  tknuto  cizích  křídel  mrakem, 
pohádkou  se  obklopeni  cítí, 
nemohou  spát  s  otevřeným  zrakem. 

Ještě  z  lůžek  svých  se  zahleděli 
oba  oknem  na  nebeskou  výši, 
v  zlatoskvoucím  šatě  sebe  zřeli, 
kterak  po  hnězdnatých  nivách  spíší. 

Zřeli  samé  světlé  květy  v  záři, 
pestří  motýlové  v  lukách  píli  .  .  . 
usnuli  ...as  roznícenou  tváří 
oni  ještě  o  svých  rájích  snili. 


Z>        ^        '^        '^        ^        Z>        "^ 


Paul  Verlaine: 


Te 


en  táhlý  ston, 
jenž  z  violón 
jeseně  zvoní, 
mé  srdce  zdral, 
je  touhou  jal 
monotónní. 


PÍSEŇ  JESENĚ. 

Udýchán  již 
a  bledý,  když 
hodiny  bijí 
vzpomínám  zas 
na  zašlý  čas 
a  slzy  liji. 


PŘEL.   Alf.  Bkeska 


Já  kráčím  sem 
ve  větru  zlém, 
jenž  kol  mne  sviští, 
a  sem  a  tam 
jsem  zmítán  sám 
jak  suché  listí. 


V 


e  hvozdů  spleti 
plá  luny  jas 
a  z  každé  sněti 
zaznívá  hlas 
v  besídek   skrejši  . 

O  nejmilejší. 


Do  tůně  schvětá, 
v  hloub  zrcadla, 
dli  silhueta 
vrb  černých  mdlá, 
kde  vítr  kvílí .  .  . 

Čas,  bychom  snili. 


V  líbezném  plání 
nesmírná  tiš 
zdá  se,  že  sklání 
se  s  nebe  níž, 
kde  hvězda  jasná. 

Toť  chvíle  krásná. 


FEUILLETON, 


VŠELICOS  O  ANTONÍNU  DVOŘÁKOVI. 

Jubilejní  glossy. 

Dvořák  byl  vfibcc  prvním,  nepokrytě  českým  uměl- 
cem, jenž  dosáhl  světového  věhlasu,  a  proto  snad  je  je- 
diným našim  hudebníkem,  jenž  vidí  se  ještě  za  živa  zahrnut 
uznáním  a  poctami  nejrůznějšího  druhu.  Jeho  dílo  si  toho 
zasloužilo,  ale  cizí  sprostředkovávací  moc  musila  se  vlo- 
žiti mezi  ně  a  současný  svět,  aby  obě  dostaly  se  do  urči- 
tého k  sobě  poměru.  Na  takovou  sprostředkovávací  moc 
je  hudební  dílo  odkázáno  již  svou  podstatou,  anoť  ne- 
může dáti  vystaviti  se  v  galerii,  a  i  když  je  tištěno, 
obrací  se    k  uzavřenému    počtu    pozorovatelstva.    Usku- 


tečni-li  se  poměr  svrchu  vzpomenutý,  ten,  kdo  jej  usku- 
tečnil, kdo  mezi  dvě  odlehlé  od  sebe  veličiny  mathema- 
ticky  postavil  dvě  tečky,  odsouzen  je  zmizet  z  patrnosti, 
jak  mouřenín,  jenž  vykonal  povinnost  a  může  jít.  U  Dvo- 
řáka stala  se  dokonce  veselá  příhoda,  že  na  úkor  jeho 
prvního  ideálního  podpůrce  tato  záslužná  funkce  i  u  nás 
připisuje  se  všeobecným  omylem  Eduardu  říanslickovi, 
který  přece  ani  jediným  škrtem  péra  nepřispěl  k  zahájení 
jeho  propagace,  ačkoli  daleko  dříve  před  ostatními  měl 
v  ruce  jeho  manuskripty.  Teprve,  když  Hans  Richter 
měl  odvahu  ve  vídefiském  filharmonickém  koncertě 
r.  1879  provést  >Slovanskou  rhapsodii«  z  As-dur,  obratně 
přitočil  se  k  ostatním  uznavatelům  opatrný  causeur,  který 
svým  domnělým  chranitelstvím  způsobil  Dvořákovi  jisté 
více  protivníků,  než  mu  dovedl  získati  opravdových 
přátel.  Třeba  si  vzpomenouti  jen,  jak   byl  ve  Vídni    fcri- 


tikou  přijat  »Šelma  sedl;'ik«,  jak  >Slabat  matcr<,  jak 
»Dimitrij«  a  jaký  obrat  nastal  v  tom  smčru  tamže  po 
r.  18)4,  aby  bylo  dolíčcno,  že  klesáním  akcií  Ilanslicko- 
vých  podmíněno  bylo  povlovné  stoupáni  akcii  Dvořá- 
kových. 

Za  to  jiný,  polozapomenutý  kritik  vypsal  si  zásluhu, 
že  první,  sotva  na  popud  Brahmsův  vydány  byly  •Mo- 
ravsko dvojzpěvy«  a  »Slovanské  tance«,  na  neznámého 
mu  osobně  autora  obrátil  pozornost  Stalo  se  tak  v  ber- 
línském listě  »Nationalzeitung«  a  ne  tak  váha  orgánu, 
jako  váha  podepsaného  posuzovatele  pro  Dvořáka  po- 
sunula jazýček  na  stranu  příznivého  jemu  výsledku  Bylť 
Louis  Ehlert  —  a  o  toho  tu  jde  —  uznaná  autorita 
ve  věcech  hudebních  jako  na  slovo  vzatý  paedagog  a 
v  druhé  řadě  i  skladatel,  nesporný  hudebník  z  cechu, 
v  němž  všecky  předpoklady  k  ovládáni  látky  se  stano- 
viska přísně  odborného  se  splňovaly.  Byl  však  také  lite- 
rátem, jenž  hluboce  založené  posudky  své  povyšoval  na 
druhotné  umělecké  dílo,  jež  mohlo  se  postaviti  směle 
vedle  prvotně  posuzovaného.  Takových  výsledků  docíliti 
mohl  on,  jehož  literární  činnost  neměla  v  jeho  pijsobišti 
kurs  denního  zpravodaje,  který  čest  úsudku  musí  ex 
officio  prokazovati  každé  tuctové  primadonnč  a  piani- 
stům, jakých  bývají  nádavkem  dva  na  deset.  Jen  zřídka 
cítil  se  nucen  Ehlert  sáhnout  po  péru  a  nic  po  něm 
nezůstalo,  než  dva  nepříliš  objemné  svazky  essayí  (»Aus 
der  Tonwelť,  Berlín,  1878-84),  o  nichž  platí  heslo:  >non 
multa,  sed  multum*,  a  v  nichž  každá  věta  dnes  ještě 
má  ažio. 

Pohříchu  v  druhém,  posmrtně  vydaném  svazku  ne- 
shledáváme  se  s  obsažnou  studií  o  Dvořákovi,  kterou 
Ehlert  uveřejnil  r.  1880  ve  Westermannových  »Monats- 
heftei.  Dvojí  důvod  nutí  oživiti  ji  ve  vzpomínce  aspoň 
co  do  hlavních  rysů.  Jednak,  jak  prozíravý  pisatel,  když 
před  nim  ležela  druhá,  prvé  bohatší  zásilka  děl  Dvořá- 
kových, dovedl  zni  generalisovati  názor,  jenž  dnes  ještě 
v  celé,  nezkácené  své  platnosti  může  býti  podepsán, 
jednak,  jak  Dvořák  pozdější  činnosti  překonal  a  vyvrátil, 
co  mu  tehdy  mohlo  být  ještě  jeho  příznivcem  upíráno 
v  jednotlivostech. 

Hned  v  úvodu  Ehlert  pozoruje  Dvořáka  po  nega- 
tivní stránce.  Kdo  mohl  napsati  «Slovanské  tance«  a 
•  Moravské  dvojzpěvyi,  není  nevýznamným  hudebníkem. 
•Stojíme  před  ním  jako  před  malnu  přírodní  silou,  nikoli 
před  oněmi  vzdělanými  poloviřatostmi  a  uměleckými 
transfusemi,  z  nichž  se  skládá  polovina  německých  skla- 
datelů. Již  v  životě  žádáme  od  nové  známosti,  aby  v  nás 
vzbudila  nový  dojem,  aby  nevznikla  z  pouhého  křížení 
se  dvou  do  omrzení  známých  typů;  tím  spíše  v  umění, 
které  tisícem  konvencí  podporuje  bezmyšlenkovitost.  Za 
dnešních  dnů  je  třeba  býti  jen  dovedným  padělníkem, 
aby  při  kapce  intelligence  vznikala  díla,  vzbouzející  jakýsi 
dojem  u  těch,  kteří  neznají  prostředků,  z  nichž  možno 
takové  účinky  destillovati.  Celá  řada  lidí,  jež  si  namlou- 
vají, že  komponují,  nečiní  nic  jiného,  než  že  z  tisíce 
kanálů  velikého  umění,  co  může,  nechá  si  na.střikat  do 
svého  malého  péra.  Stejně  zle,  jako  se  sk  adateli,  je 
s  úsudky  o  skladbách.  Pánové  od  denních  listů  osobují 
si  v  nich  takovou  holovost,  že  často  se  svým  míněním 
jsou  u  ».'\men«  dříve,  než  mše  dozněla.  Obecenstvo  děli 
se  ve  dvě  strany,  Wagneriany  a  Newagneriany  a  soudí, 
jako  v  politice,  dle  frakcí.  Osamělý  člověk,  »divoký<, 
jak  je  nazýván  v  parlamentním  životě,  je  úkazem  stále 
řidším,  těžším,  hádankovějším.  Ve  velikém  životě  skupi- 
novém nedochází  pozornosti,  poněvadž  jeho  hlas,  jako 
rozptýlený,  nepadá  na  váhu.  Žádná  klika  nesoudí  ne- 
stranně a  věcně,  poněvadž  k  jejím  náležitostem  patři 
jisté  >sacritizio  delTintellettO".  Muž  tak  úžasné  geniálnosti, 
jakým  byl  Wagner,  dopracoval  se  toho,  že  ne  tak  svými 
děly,  jako  svou  stranou  popletl  mnohým  hlavu.  Žertovné 
je  pozorovati  umělecké  konvulse,  které  tak  cizotvárná, 
těžce  srozumitelná  hudba  způsobuje  v  ploských  hlavách, 
jmenovitě  jsou-li  náchylný  k  smyslné  fantasii:  klidní 
občané,    kteří    se    sotva    vyškrábali    k    Mendelssohnovu 


zvětšenému  scxtakkordu,  stávají  se  meistcrsingery,  ženy 

hyenami". 

Dvořák,  ač  dalek  všech  stran,  nezůstal  dle  Ehlerla 
nepovšimnut  zdvojí  příčiny.  »Je  originální  a  naivní;  naivní 
nejen  v  dobrém,  nýbrž  i  ve  zlém  smyslu.  Nczahloubává 
se  příliš,  nelže,  a  —  což  je  podstatně  -  ncnamlouvá  nic 
ani  sobě,  ani  jiným.  Jcf  neštěstím  mnohých  umělcťi,  že 
se  domnívají,  že  nikým  není  pozorována  komedie,  kterou 
hrají  sami  s  sebou.  Při  stupňující  se  hotovosti  dojdou 
k  tomu,  že  popletou  si  sebe  s  figurou,  kterou  předsta- 
vuji. Dvořákovi  je  cizi  umění  v  zrcadlovém  pokoji.  Ciniř 
dojem  člověka,  který  vyrostl  ve  svěžím,  volném  vzduchu. 
Vrazí-li  k  nám  někdy  jako  sedlák,  má  za  to  svěží  ústa 
a  poctivé  oči  muže  z  lidu  « 

Při  pozdějších  publikacích  vedlo  se  Ehlcrtovi  po 
prvních  jako  člověku,  který  chválil  krásu  dívky  a  vidi 
tuto  nyní  ve  změněném  kroji  a  v  jiném  osvětlení.  Ne- 
zdályf  se  mu  všechny  práce  Dvořákovy  stejně  vypilovány 
v  provedení.  »Naivita  nevylučuje  vždy,  jak  by  si  někdo 
myslil,  úsudek.  Existuje  i  naivní  úsudek,  který  sice 
vlastní  rozum  umělecký  nenahradí,  ale  jej  zastupuje. 
Bez  něho  je  nemožno  každé  umělecké  dílo,  pokud  pře- 
stupuje písňovou  formu.  Tanec  mohl  by  ještě  být  vy- 
hotoven spontánně,  větší  instrumentální  věta  rozpadla 
by  se  v  pouhou  mosaiku,  ve  věc  bez  plánu  a  cíle.  Může  li 
i  naivita  být  umělci  darem  danajským,  rovněž  tkvění 
v  určité,  ostře  artikulované  půdě,  tedy  v  národní  půdě. 
Má  se  to  tu  jako  s  dialektem,  který  do  jisté  míry  pro- 
půjčuje řeči  barvy,  přes  ni  však  řeč  poškozuje.  Když 
podaří  se  umělci  dát  působiti  národnímu  koloritu  jako 
temnému  základu  a  spojit  jej  se  světovými  barvami 
ideálního  umění,  vznikají  díla,  která,  jako  Gadeova 
»Ossianská<t  ouvertura,  vydechují  zvláštní  žár.  Všechno 
cizokrajnč  působí  na  lidi  k  vznětlivosti  a  nudě  náchylné  — 
a  k  těm  náleží  celá  duševní  minorita  —  vždycky  opojnou 
vnadností.  Dvořák  je  Čech;  jeho  hudba  je  předeváím 
také  českou.  Ale  ve  dvou  dílech  nejvýznamnějších,  jež 
Dvořák  vytvořil,  bére  lidovost  na  se  světovou  formu  a 
světový  význam  c 

Kvartett  z  Bs-dur  a  sextett  z  A-dur  jsou  tato  dvě 
díla,  na  něž  Ehlert  naráží.  Ač  jim  přiznává,  že  jsou  dila  veli- 
kého talentu,  přece  Dvořákovi  popírá  jsoucnost  genia 
výše  Beethovenovy.  Co  by  byl  řekl,  kdyby  se  byl  dočkal 
jeho  symfonií,  jeho  pozdějších  komorn  ch  děl,  jeho 
velkých  skladeb  chorirkých.'  Vždyť  přes  to  genialnost 
v  práci  musil  přiznati  poslední  větě  dechové  screnady, 
o  níž  vzhledem  k  nástrojovému  koloritu  duchaplně  prav  , 
že  tu  člověk  rozdělil,  co  genius  instrumentální  hudby 
spojil  v  orchestru,  a  vzhledem  k  poměru  k  její  sestře 
smyčcové,  že  tam  zpíval  Dvořák  zasiaveníčko  své  mi- 
lence, zde  své  tetě. 

Z  orchestrálních  skladeb  Dvořákových  znal  Ehlert 
jen  >Slovanské  rhapsodie«.  Pravi,  že  tu  vyrukovala  celá 
domobrana  orchestrální  válečné  moc  .  »Piccolo,  harfa, 
velký  buben,  talíře,  triangl  a  pozouny  jsou  u  slovanského 
rhapsoda  tak  přirozený,  jako  u  nás  pár  ubohých  rohu 
a  trubek.  Při  všech  těch  věcech  záleží  na  rozlišováni, 
zda  k  smyslnému  znázornění  tónového  díla  použité  po- 
můcky jsou  přirozené  čili  nic.  Jsou  přirozené  tehdy, 
kryje-li  se  výraz  instrumentální  s  myšlénkou,  jež  slouží 
mu  za  základ.  Nebude  nám  v  bitvě  hrom  děl  připadati 
silným,  kdežto  v  uzavřeně  místnosti  vzbudí  i  praskot 
z  hrací  pistole  nelibost.  Přes  všechny  drastické  pomůcky 
nikdy  úmysl  Dvořákův,  jako  některých  mistrů  novo'- 
něměcké  školy,  nenese  se  k  tcrrorismu  mrazení  a  elek- 
trické rány.  Je-li  mu  po  chuti,  udeří  na  talíř,  ale  s  při- 
rozeností řeckého  fauna,  nikoliv  líčenou  smyslnosti 
baletního  tanečníka.  On  miluje  jako  pastýř  pastýřku,  ne 
jako  mnich  jeptišku.  Všechno  je  u  něho  přirozcno  a 
poněvadž  příroda  tu  a  tam  tropí  hluk,  tropí  jej  příleži- 
tostně taky.  Tento  muž  nikdy  nežil  ve  velikém  světě 
a  šepotu  se  neučil.  Tím  lip  pro  něho.  Lesknoucí  se 
obratnost  a  postříbřený  výraz,  jež  propůjčuje  umělci 
styk  s  tak   zvanou    lepší    společno.sti,   jsou  smutnou  ná- 


hradou  za  ztrátu  přirozenosti  a  prostoty,  která  s  tím  je 
spojena.  Zal<usil  jsem,  že  atmosféra  dvora  a  vrstev  jemu 
blízko  stojících  umělci  neškodila,  nikdy  však,  že  mu 
prospěla.  Ona  zješitňuje  a  omamuje  a  posunuje  krom 
toho  všechny  přirozené  akcenty,  které  jsou  základem 
rhytmíckého  utváření  se  člověka  vyššího  druhu.  Dvořá- 
kova dráha  byla  pravá  a  přímá,  jakou  být  musila,  mělo-li 
vzejíti  z  ní  cos  řádného.  Neu;;avně  pracoval  celá  léta 
bez  nejmenšího  úspěchu,  v  chudobě  a  ve  cii.  Tu  shlédl 
Brahms  manuskript  »Slovanských  tancůi,  na  jehož  radu 
vytiskl  je  Simrock.  To  a  dále  nevelikého  ocenění  za- 
sluhující podpora  moje  -'  nic  víc,  než  pravé  slovo 
v  pravý  čas  -  jsou  vše,  čím  přišlo  se  mu  zvenčí  na 
pomoc.  Žádné  mccenášstvo  a  reklama  nebyly  toho 
účastný. « 

Tak  mluvil  v  pamětihodné  úvaze  před  jedenadva- 
ceti lety  nestranný  cizinec  o  Dvořákovi,  a  nevím,  zda 
instinktivně,  či  na  podk'adu  dojmu  z  osobního  styku 
s  umělcem  i  člověka  v  něm  zachytil  znamenitě  pruž- 
ným svým  pérem. 

Dvořák  —  člověk!  Jak  lákavé  by  bylo  probrati  toto 
zajímavé  thema  při  muži,  jenž  je  mimo  umění  své  ne- 
menším originálem,  než  v  jeho  začarovaném  kruhu. 
Ale  —  o  této  stránce  nebývá  dovoleno  mluvit,  pokavad 
nemáme  v  ruce  úmrtní  lístek  příslušného  umělce.  Až  se 
tak  u  Dvořáka  jednou  stane,  bude  možno  napsati  celou 
objemnou  knihu,  jak  originálním  způsobem  projevoval 
se  ve  svých  stycích  a  jak  shodoval  se  jeho  temperament 
a  jeho  celá  duše  jako  člověka  se  všemi  vlastnostmi 
umělce.  Aby  tak  však  dlouho  ještě  státi  se  nemohlo,  toť 
jisté  přání  všech,  kdož  radují  se,  že  ve  svěží  duševní  a 
tělesné  síle  hledí  vstříc  budoucnosti  za  prahem  šedesá- 
tých svých  narozenin!  J.  Bolhška. 

LITERATURA. 

Stanislav  Przybyszewski:  Satanovy  děti.*) 
Stanislav  Przybyszewski  ve  všech  svých  dílech  snaží  se 
odkrýti  ona  hluboká  tajemství,  ztajená  pod  prahem  vě- 
domí kdesi  v  kráterech  nitra,  kam  neproniká  paprsek 
denního  světla  Jen  ve  vzácných  chvílích  otvírají  se  tyto 
propasti,  tvořící  prakořen  bytí,  prolamují  démonickou 
silou  tuhnoucí  vrstvu  denní  všednosti,  rozpoutávají  své 
vichřice  a  ve  střeš: ěnou  smršť  uchvacuji  celou  bytost 
člověka,  unášejíce  ji  jako  vír  pisku  proti  vlastní  vůli  a 
odporu,  nutné,  neodvralné,  osudně.  Z  jakých  hlubin  to 
prýští?  Jen  jedno  je  jisto  :  »Je  to  zde!« 

Jeho  nezajímá  logický  mozkový  život,  ten  je  příliš 
dotře  známý,  ale  jen  neznámá  zjevení  duše  v  řídkých 
hodinách  hallucinaci  a  extase;  ale  jako  lze,  dle  jeho  ná- 
zoru, nalézti  v  celém  středověku  duševní  zjevení  vesměs 
jen  na  poli  náboíenského  života,  tak  v  naší  době  pro- 
jevuje se  duše  jen  v  poměru  pohlaví.  V  křečovitých 
spasmech  pohlavní  lásky  nejčastéji  se  zjevuje  ono  nej- 
intimnější a  nejvnitrnější  lidské  duše,  dere  se  ze  svého 
soumraku  na  povrch  a  vstupuje  do  vědomí  A  proto 
slouží  mu  tato  láska  jako  demonstrační  objekt  v  celé 
řadě  děl:  Totenmesse,  Vigilien,  v  románech  Ueber  Bord, 
Unterwegs,  Im  Malstrom,  v  De  profundis  a  konečně 
z  části  i  v  Satanových  dětech.  Tato  všechna  díla  jsou 
variacemi  základní  myšlénky:  prozkoumat  individuelní 
život  zvláště  ve  vztahu  na  pohlavní  víili 

i-Na  počátku  bylo  pohlaví.  Nic  mimo  ně  — ■  vše 
v  něm.i  Touto  větou  nahradil  Przybyszewski  prvopočá- 
teční Logos  a  !>zdá  se«,  jak  praví  dr.  Frant.  S  rvaes 
v  jedné  kritice  »že  přiblížil  se  tím  ptavdě  víc,  než  evan- 
gelista Jan  a  starý  mistr  Goethe,«  Pohlaví  je  pojato  jako 


*)  Vyšlo  nákladem   knihkupectví   Grosmana  a  Svo- 
body v  Praze    Cena  3  K  12  h. 


jediná  základní  podstata  života,  jeho  rozvoje  a  nejvnitr- 
nější bytí  individuality. 

Štěstí  v  lásce  je  mu  cizí.  Láska,  která  vrací  radost 
života  a  tisícerými  řetězy  k  němu  připoutává,  je  promí- 
sena  u  něho  a  spletena  se  zmarem  a  zničením.  Vše  v  ní 
je  plno  nerozluštitelných  hádanek,  nevysvětlitelných 
záhad.  Jak  vysvětlit  náhli-  přílivy  krve  do  mozku,  palčivé 
žádosti  a  touhy  zmítající  celou  bytostí  bezoddyšnč  sem 
a  tam,  vrhající  do  mozku  netušené  myšlénky?  Láska  je 
mu  »krutou  mocí,  vrhající  dvě  duše  na  sebe  a  hledící  je 
v  bolesti  a  muce  dohromady  spoutati  intensivnou  bo- 
lestnou mukou,  v  níž  se  duše  lomí,  že  nemůže  s  druhou 
splynouti  « 

(chvíle  naprostého  harmonického  a  šťastného  sply- 
nutí dvou  duši  jsou  nanejvýš  vzácné  a  krátké.  Zoufalá 
muka,  bolesti  daleko  převládají. 

To  je  asi  základní  filo>ofická  myšlenka  jeho  dél, 
k  níž  přistupuje  v  Satanových  dětech  nový  cíl  zachuit 
a  vysvětlit  citovou  prapříčinu,  psychologické  pohnutky 
všech  sociálních  převratů  a  revindikací.  Celá  společenská 
a  mravní  soustava,  tísnící  a  poutající  každou  existrnci 
pod  škraboškou  získané  volnosti  a  spravedlnosti,  kaži:ý 
vzmach  po  sněné  svobodě,  niti  nenávist  nejen  u  nejniž- 
ších a  nejhůře  utlačovaných  ale  i  v  nitru  intelligent- 
ních,  vzdělaných,  jichž  duše  je  rcsonanční  ď  skou  v  té 
zbédovanosti,  zoufalství  a  pláče  kolem  a  kteří  naplněni 
zoufalstvím  a  beznadějností  vlastního  spoutaného  bytí  a 
soucitem  s  těmi  nejbídnějšími  bouří  k  odporu  ke  všemu 
stávajícímu,  vyvolávají  touhu  po  odvetě  a  pomstě.  Pomstu 
za  všechny  svoje  bolesti,  příkoří,  sklamání,  za  celé  peklo 
muk,  jež  hoří  v  jejich  duších. 

Jedním  z  takových  je  Gordon.  Jeho  duše  třeští  ší- 
lenou touhou  zkázy,  vyvrácení,  ztroskotání  všeho  stáva- 
jícího, beze  všech  výhledů  na  budoucí  možné  ráje,  ale 
prostě  z  nutnosti,  z  naprosté  nutnosti,  poněvadž  celá 
jeho  bytost,  celá  duše,  každý  nerv,  instinkt,  hnány  jsou 
jediný, 11  a  týmž  směrem,  prosyceny  právě  onou  třeštivou 
touhou  z  ázy. 

A  kolem  Gordona  a  za  ním  stojí  celá  řada  děli  Sa- 
tana. Kdo  jsou  to?  » Všichni,  ktcři  jsOU  zoufalí,  kteří 
úzkost  mají,  jichž  svědomí  je  obtíženo  .    .< 

Jeho  poddanými  jsou  všichni  ti,  kteří  cítí  svůj  ne- 
odvratný konec,  blížící  se  smrt  a  v  zuřivém  záští  planou 
proti  všemu,  co  je  zničilo,  co  neumírá  s  nimi.  Ti,  kteří 
zločin  spáchali.  Filosof,  jehož  srdce  vyschlo,  vypráhlo 
myšlením. 

Žena,  která  milovat  začíná  a  cítí  hnus,  hnus  před 
svojí  minulostí.  I  v  jiných  městech  jsou  jeho  poddaní, 
všude.  Kteří  ho  neznají,  ale  očekávají.  Otrok,  nevěstka, 
káranec,  zloděj,  literát,  jenž  nemá  úspěchu,  vypiskaný 
herec,  li  všichni  jsou  jeho.  Konečně  přiblížil  se  den 
zkázy.  Celý  úžasný,  ralfinovaný,  s  neobyčejnou  jasno- 
vidností  do  nejjemnějších  finess  Gordonem  propracovaný 
plán  uveden  do  chodu.  Město  na  všech  stranách  hoři. 
Dunění  zvonů.  Lidé  pobíhají  šílení  úzkostí.  Pláč,  rozči- 
lené hovory,  křik.  vytí  žen.  A  stále  nové  smrště  plamenů 
a  dýmu  Praskání  ohně,  rachot  ssujících  se  budov.  Jasné 
jako  ve  dne.  Konečně  ce'é  zástupy  v  šílené  úzkosti  vrhají 
se  na  kolena  a  zpívají  litanie  k  Panně  Marii.  Ale  to  není 
žád  lý  zpěv  více,  toť  zoufalé  vytí,  vzlykající  orkán.  A  mezi 
tím  oheň  řádí  dál,  letohrádek,  radnice,  část  města,  to- 
várna lehla  popelem, 

A  druhý  den  vyvrcholuje  dílo  zkázy.  Práce  zbavený 
lid  řítí  se  ulicemi  a  drtí  a  ničí  vše,  jak  obrovitá  lavina, 
rozbíjí  okna,  dvéře,  pustoší  krámy,  zabíjí  a  loupí  s  ohlu- 
šujícím triumfujícím  řevem.  Dav  stává  se  šílenou  bestií. 
Vše  bylo  zapomenuto,  jen  pomsta,  pomsta  lidu  vzrůstá 
k  nebi  obrovitě  a  s  ní  vyrůstá  i  Gordon.  Netušená  energie, 
zachmuřená  moc  plní  jeho  duši.    Toť  předehra! 

Alf.   Breska. 


Předpl.- 

)ci  se  pro  Prallu:  na  čtvtl  léta  zl.  1-20  (K  2-40),  na  půl  léta  zl.  2-40  (K  4-80), 

na  ceiý  rok  zl.  4-SO  (K  9-60).  Po.Uou:  na  čiv.i 

1  léta  zl.  1-25 

(K  2-50), 

na  pňl  léta  zl.  2-50  (K  0--),  na  celý  rok  5  zl.  (K  W— ).  --  Sešitové   vydán 

i   (o  dvou  číslech)  vychází  při  každé.m  druhém  (í 

iudém)  čísle. 

Cena  šeši 

ilu  20  kr.  (40  hal.)  —    Falisíí  původních    prací   se  vyhrazuje.    —    Dopisy  administ 

raci    »Lumira«  buďtež    adresovány:    Č.isopis  »Lu 

mír.,  Praha. 

Karlovo  n  •mésti  č.  34.  —  I.isty  přijímáme  jen  franl.ov;,né.  —  •Lumír 

«  vychází  každý  pátek  (vyjma  prázdniny). 

Redaktor  Václav  Hladík.  —  Majitel,  vydá 


aklad.itel  J.  Ot:o.  —  Tiskem  České  graBcké  společnosti  »Un 


AP  Lumír 

52 

L8 

n.s. 

roc.29 


PLEASE  DO  NOT  REMOVE 
CARDS  OR  SLIPS  FROM  THIS  POCKET 

UNIVERSITY  OF  TORONTO  LIBRARY